POSÍLÁ PRAC.KROUŽEK UN.AP. "VINCULUM" - ROMA,PIAZZA S.MARIA MACGIORE.7. ŘADA III., číslo 8 - 9. V Římě, v lednu 1954.

Slavnostní číslo chicagského "Katolíka" k za-hájení mariánského roku /8.12.1953/ přineslo na první straně listy J.Excelence njdp. Ludví-ka B. KUČERY, biskupa v Lincolnu, a J.Malosti njdp. Ambrože L.ONDRÁKA O.S.B., svatoprokopské-ho opata v Lisle. -Ndp. biskup Kučera vyzývá české katolíky, aby vzali za svou akci ndp. opata Ondráka pro po-stavení mariánského sloupu, který se má stát kamenným symbolem víry a náboženské a mravní obnovy celého českého exilu. Ndp, opat Ondrák ve svém listě nastiňuje boha-tý konkrétní program, jehož uskutečnění bude z velké části záležet na horlivosti nás čes-kých kněží v exilu. Proto tu přepisujeme část listu, která nám může poskytnout látku k plod-nému kněžskému zpytování svědomí.

"NECHŤ V TOMTO MARIÁNSKÉM ROCE, KDY HODLÁME POSTAVIT MARIÁNSKÝ SLOUP, SE VŠUDE, KDE JSOU LIDÉ ČESKÉHO PŮVODU A KDE TO PODMÍNKY DOVOLUJI,PO-ŘÁDAJÍ MARIÁNSKÉ SLAVNOSTI A POBOŽNOSTI, A ZVLÁŠTĚ MĚSÍCE KVĚTEN A ŘÍ-JEN, PRVNÍ SOBOTY KAŽDÉHO MĚSÍCE A SVÁTKY MARIÁNSKÉ, NECHŤ JSOU PLNÉ MARIÁNSKÉ ÚCTY, MARIÁNSKÝCH NOVÉN A JINÝCH MARIÁNSKÝCH POBOŽNOSTÍ. NECHŤ V ROCE MARIANSKEM UMĚLECKÁ DÍLA VÝTVARNÁ, LITERÁRNÍ, HUDEBNÍ A JINÁ K OSLAVĚ MATKY BOŽÍ ROZHOJNÍ JEJÍ ÚCTU, NECHŤ NÁMĚTY MARIÁNSKÉ A PŘIPOMÍNKY MARIÁNSKÝCH POUTNÍCH MÍST, ZVLÁŠTĚ TĚCH DRAHÝCH ČESKÝCH MÍST, JSOU PŘEDMĚTEM OSLAVY. A ZVLÁŠTĚ NECHŤ V ROCE MARIÁNSKÉM SI VĚRNÍ ČEŠTÍ KATOLÍCI VYPROSÍ MNO-HÁ KNĚŽSKÁ A ŘEHOLNÍ POVOLÁNÍ A ŘADY ODDANÝCH CTITELŮ MARIÁNSKÝCH A ODDANÝCH NADŠENÝCH LAICKÝCH APOŠTOLU, KTEŘÍ BY SPOLEČNĚ NESLI VYSOKO POCHODEŇ KRISTOVY PRAVDY VŠEMU LIDU A ROZNÍTILI LÁSKOU KRISTOVOU CELÝ NÁROD K VELKÝM ČINŮM SVATOSTI A KRÁSY, JEŽ SE VE SVOBODĚ - KTEROU JIS-TĚ NAŠIM DRAHÝM ZA ŽELEZNOU OPONOU VYPROSÍME - BUDOU SKVĚTI JAKO ZLA-TÁ DOBA NÁRODA.ZATÍM BUDUJEME VELKOU NADĚJI NA PAPEŽSKÉ KOLEJI NEPOMU-CENU, KTERÁ JE STÁLE STŘEDEM NAŠÍ LÁSKY A NA NÍŽ MUSÍME ZVLÁŠTĚ V RO-CE MARIÁNSKÉM ŠTĚDŘE PAMATOVAT. ABYCHOM DOSÁHLI TĚCHTO CÍLU, VYBÍZÍM ZVLÁŠTĚ TAKÉ CYRILOMETODĚJSKOU Tj-GU, ABY SE V PŘÍŠTÍM ROCE UJALA SNAH O POŘÁDÁNÍ MARIÁNSKÝCH OSLAV ME-ZI UPRCHLÍKY. N E M U S í M ZAJISTÉ P R O S I T Č E S K É 1 U - . S T O J N É P Á N Y E X U L A N T Y V ROCE MARIÁNSKÉM, ABY ČÁST SVÉHO ČASU VĚNOVALI TĚMTO VÝŠE VYTČENÝM ÚKOLŮM A SVÝM SRDCEM KNĚŽSKÝM, SRDCEM ODDANÝCH CTITELŮ MARIÁNSKÝCH, ROZHOJNILI V EXILU NADŠENÍ PRO MARII. BUDOU TAK JISTĚ ČINIT S OBĚTAVOSTÍ SOBĚ VLASTNÍ.... ZÁROVEŇ SE OBRACÍM NA VŠECHNY ROZHLASOVÉ PRACOVNÍKY, KTEŘÍ MAJÍ PŘÍ-STUP K VYSÍLÁNI DO ČESKOSLOVENSKA, ABY V ROCE MARIÁNSKÉM, MOZNO-LI DENNĚ,POSILOVALI LID ČESKOSLOVENSKA ZPRÁVAMI 0 TOMTO SLAVNÉM ROKU CÍR-KVE, A ABY PŘIPOMÍNALI LIDU TRPÍCÍMU MATKU BOŽÍ JAKO ÚTOČIŠTĚ ZARMOU-CENÝCH, POMOCNICI KŘESŤANU, MATKU USTAVIČNÉ POMOCI, ABY VŠICHNI VĚŘÍ-CÍ, VYZNAVAČI A MUČEDNÍCI, STÁLE SLYŠELI RADOSTNOU ZVĚST Z FATIMY A POD OCHRANOU MATEŘSKÉHO PLÁŠTĚ MARIINA ČEKALI NA DNY SVÉHO VYSVOBOZE-NÍ, O NĚŽ PRACUJEME A ZA NĚŽ SE VROUCNĚ MODLÍME."

EEHOLN ̂ ŽIVOT A DNEŠNÍ SVĚT, Pro Vinculum VI.K,

Málokterého slova se dnes ve Francii tolik používá a na,zadnem vý-razu nespočívají Francouzi s takovým zalíbením? jako na svém výrazu "adaptation'' - přizpůsobení. Máme na mysli především katolickou nábo-ženskou literaturu, Mluví se tam dnes o přizpůsobeni Církve v nepoa-^ statných věcech dnešním poměrům a myšlení všeobecne, ale zvlas.e o při-způsoben' moderního apoštolátu dnešní době a psychologii moderního člo-věka o přizpůsobení liturgie, jak sê .má opět státi ^omuckou zvěstova-ní e4angeíi^ jak byla v prvních křestanských stoletích,.o přizpůsobe-ní výrazů a řeči při zvěstování Božího slova řeci a pojmům,dnešního člověka, protože jsou mu abstraktní výrazy theologicke.cizi,^Nepřekva-pí tedy velká obliba tohoto slova "adaptation" - přizpůsobeni ani ^li-teratuře, hlavně časopisecké, snažící se řešit problémy řeholního ži-vota v dnešním světě.

Problém přizpůsobit řeholní život a^všechny jeho,složky, aby se sho-doval s mentalitou dnešního mladého muže nebo dnešní mladé zeny, kteri se rozhodují pro řeholní stav, a aby řeholní družiny dosahovaly v dneš-ním světě svého cíle, pro který byly založeny; to vsak není jen proolem řráňcoúžský, ale světový- Poválečná situace ukázala jakousi zkostnatě-lost ? řeholních družinách ve světle mnohem jasnějším a více znepoko-jujícím než dříve. Všude se jeví nedostatek řeholních povolaní, takže řády a kongregace jsou nuceny opouštět malé domy a soustredoyat sve členy v několika větších klášterech; kde by byl umožněn řeholní život a byly zvládnuty úkoly rostoucí neobyčejnou měrou,problém nelze odbyt mávnutím rukv a poukazem na postupné zmaterialisovani burzoasie^a střed-ních vrstev/ z kterých dosud většinou vychazela řeholní povolaní, Pri-čiSy Isou i v řeholních společnostech samých! Že tento fakt znepokoju-je i Rím, dokázal kongres řeholí v Rímě^koncem Syatého roku a opet sjezd ženských papežských kongregací v Římě v zari roku 1952, ^a který se sjelo několik set generálních představených z ceieho světa. Tam by-, !o ofSiáíně přislíbeno p o d p o r o v a t přizpůsobování řeholních společnosti, aby se nestaly cizím a anachronickým P ^ k e m v dnešním svete nybrz aby mohly zvládnout i dnes úkoly, které se od nich požaduji. S^nsacip.. lovné noviny se hned rozepsaly o budoucích sestrách chodících v a radiovce.Přizpůsobení řeholního oděvu je jen druhotným prvkem a nen povrchni lidé r.uhoj. v dnešním ouěvu většiny řádu a kongregaci vidět hlavní příčinu dnešní krise.

Mnohem důležitější pro každý řád a řeholní společnost však je, aby si znovu promyslil cíl. pro který byl založen, znovu zkoumal sve^pro . středky, zda jsou ve shodě se smýšlením dnešních lidí, alejhlavne zno-vu revidoval způsob u p 1 a t n o v á n í těchto prostredku v mo-derní době. Je třeba si dnes vážně položit otázku, zda způsob uplatňo-vání těchto prostředků není dnes mnohdy v rozporu s cílem toho^nebo onoho řádu, té nebo oné kongregace. Mentalita člověka, hospodářská struktura a sociální názory se od středověku podstatně změnily^ rady a kongregace? většinou založené ve středověku nebo na strukture při-jaté ze středověku. Ipčjí na tradici a jsou konservativní. Běda, kdy-by konservovaly jen mrtvolu, protože se nakonec hodí jen k pitvaní. Tělo zde ještě je, duch zmizel. Tělo bez ducha však není zíve ^ muze se jen rozkládat, ale ne zdokonalovat.Právě proto je dnešní tendence přizpůsobování řeholního života dobrá a nutná, Samozřejme jsou^proti těmto snahám činěny námitky. Mnozí v tom vidí uvolněni staré prisne řeholní kázně, odklon od tradic zděděných po otcích, jez vychovaly sva-té a apoštolské muže a ženy. Přizpůsobení však nesmi znamenat uvolně-ní a působit zpohodlnění. Jen horlivé řády a horliví reholmci se mo-hou přizpůsobovat, jak zdůrazňuje biskup Ancel, jinak upadnou do vlaž-nosti znamenající záhubu. Zákon stálé duchovni obnovy totiž neplatí len pro jednotlivce, ale stejně i pro řády a společnosti, jinakjustr-nou a nebudou sloužit svému cíli. V duchovním světě je totiž mozny jen růst a zdokonalování, nebo rozklad, ale ne "status quo .

VINCULUM III., 8-9* -3- PROSINEC 53-LEDEN 54 Abychom nemluvili jen všeobecně, uvezme si několik příkladů. Tři

tradiční sliby jsou prostředkem dokonalosti v každé řeholní společnosti. V každém z těchto slibů však lze rozeznávat i d e á 1 , kterého se má dosáhnout, pak n e m ě n n ý c h a r a k t e r , jenž činí pod-statu slibu, a r e 1 a t i v n í c h a r a k t e r , měnící se podle různých řádů, dob i zemí? I d e á 1 e m slibu chudoby je na příklad člověkova svoboda vzhledem ke stvořeným věcem, aby tím byl více dispo-nován k lásce k Bohu, Zároveň tím'"dáváme svědectví světu, že jen Bůh si zasluhuje naší náklonnosti. N e m ě n n ý c h a r a k t e r slibu chudoby zůstává *no všechny a pro všechny země:užívat jen toho nejpotřebnějšího. R e 1 a t i v n í však je p o č e t a kvalita dober pokládaných za nutné, co se týká jídla, šatstva, nábytku atd„, a za druhé i z p ů s o ^ získávání těchto dober. Almužny a žebrota jsou dnes nepopulární. Moderní člověk se dívá na žebráka jako na pří-živníka. Kdo chce dnes žit, má si na živobytí vydělat. Protože^však řeholníkova chudoba je zároveň nástrojem apoštolátu a svědectvím - a dnes je více chudých než kdy předtím, - musí právě jim ukázat svou sympatii a solidaritu* Tak je prvým požadavkem přizpůsobení v chudobě: 1.- vyvarovat se všeho, co by v okolí působilo jako přepych; -2,-pra-covat, abychom byli na druhých nezávislí, a přebytek dávat chudším.To je také důvod, proč řeholní šat nemá být odstraněn, ale přizpůsoben, aby nebyl luxusní artikl a sůl v očích chudým,

V poslušnosti si mají dnešní představení uvědomit změnu mentality dnešní mládeže. I dnes chtějí mladí poslouchat, a tak uskutečňovat plán, který má s nimi Bůh ve světě. Chtějí však při úkonu poslušnosti vědět proč. Vzdělání a iniciativa dnešních mladých lidí nesnáší infan-tilismus, který se od nich někdy - hlavně v některých ženských řehol-ních společnostech - žádá, a který je nedůstojný Člověka. Dnešní před-stavený má.být vychovatelem a nevidět v podřízených sluhy, nýbrž spo-lupracovníky.

Přizpůsobení si dnes žádá i společný život, ale hlavně apoštolát. Účel apoštolátu je: dát duše Bohu, aby Bůh byl dán duším* Předpokládá to obyčejně osobní styk, kterým apoštol pomáhá duši otevřít se milosti a sdělovat jí milost. Při tomto kontaktu jde o měnivý charakter, a prá-vě zde nastává velká nutnost, aby se dnešní řády a řeholní společnosti přizpůsobily.

Podle svatého Otce je dnešní krise v řádech a řeholních společnostech znepokojující. Velký krok byl už však vykonán tím, že se tato krise poznala a hledají se léky, Nedojde jistě k ukvapeným změnám, které by řádům více škodily než jejich konservatismus. Avšak v zájmu spásy du-ší je třeba hledat přizpůsobení, moudré a pozvolné, aby zvyky, předpi-sy a tradice, dávající charakter jednotlivým řádům, byly oduševnělé, a ne mrtvá litera, která neoživuje, ale zabíjí,/l/

OBRYSY NOVĚ PASTORÁLKY PODLE KARDINÁLA SUHARDA Dr.A.H.

/3. pokračování./ Když pojednal o "duši veškerého apoštolátu", přechází Suhard k vlast-

ní pastoraci:"Apoštolát, který je zcela nadpřirozený, musí být zároveň přizpůsobený skutečnosti. Tomuto výrazu je třeba dobře rozumět. "Při-způsobení skutečnosti" neznamená přizpůsobivost za každou cenu, sou-stavné nahrazování "starého" "novým", tím méně ředění nebo mrzačení křesťanského poselství. Znamená to jen v t ě 1 e n í tohoto posel-ství - vtělení integrální a inteligentní - do lidské skutečnosti, kte-rou máme hic et nunc obrátit, Tg.to skutečnost není vždy a všude^stejná. Tím se vysvětluje - a ospravedlňuje - že se metody apoštolátu mění s dobou. To je věc tak důležitá, že se nám dnes musí stát přímo vůdčí

/l/ Článek byl určen pro zvláštní pastorační sešit Naší jednoty,^který jsme chtěli věnovat současným problémům řeholí a řeholního povoláni. Sešit jsme nemohli vydat, především pro velké potíže technického rázu. Bude-li zájem, uveřejníme další studie, náměty, statistiky. - Red.

YINCULUM_III^.,._8

VINCULUM III.? 8-9^ - 5 - PROSINEC 53-LEDEN 54 myslet na příklad nové theologické soustavy, jen abychom vyhověli inte-lektuální módě, která je třeba velmi efemerní a vlastně se omezuje ¿en na malý a málo vlivný okruh. Může to dojít tak daleko, že se velebný pán domnívá, jaký koná apoštolát mezi umělci, když se u něho na faře -a ovšem také s ním - občas opije několik bohémů.

Všech těchto zmatků se můžeme uchránit, máme-li na mysli svůj vzor: Boha, který nepřestal být Bohem,a stal se člověkem se vsím všudy kromě hříchu, konkrétním člověkem v tomto konkrétním prostředí; jak říká Willam: "Im lande und Volkc Israel". Čili, jak píše Suhard:''Integrální a inteligentní ukarnace křestanského poselství do konkrétní lidské skutečnosti, kterou máme hic et nunc obrátit." ^ /Pokrac./

-0_R0MAN^ICK3_P0VAZE_A_0_KULTU_CITŮ^ -Conception Island.

Píšou-li dnešní soudní psychiatrové o významu emočního života pro ^ právní a mravní odpovědnost,"t.j. tvrdí-li, že snížená příčetnost není jen výsledkem poruchy inteligence a soudnosti, ale i chorobných, nezvla-datelných vášní a emocí, neodhalují nám nic, co by nebylo implicite ob-saženo v traktátu "de passionibus" v Prima Secundae svatého Tomáše. Mo-derní rozbor vášní toliko doplňuje Aristotela. Zato však četba románu nám otvírá nové a široké obzory, a to proto, že se obírá citovým živo-tem lidí in concreto. Četba Bronteových sester anebo Jane Austen, Di-ckense anebo Grahama Greena, Balzaca nebo Flauberta, Búhamela anebo Mauriaca, Dostojevského, Tolstého, Werfela, Sudermanna, Wassermanna, Manna, Hesseho, Wedwkinda, Steinbecka nebo Bromfielda nebo Pearl S.Bu-ckové, poví nám o lidech a jejicj citovém životě, co žádný psychologic-ký traktát nemůže povědět.'

Beletrie doplňuje, a často i nahrazuje, osobní styk s lidmi a osobní zkušenosti o citovém životě lidí. Četbou Dickense, Thackeraye nebo kdy-si u nás módního Galsworthyho, jsme si učinili obraz o anglickém tempe-ramentu, tak rozdílném od temperamentu českého nebo slovenskeho, anebo vůbec středoevropského, a při četbě Běsů, Uražených a ponížených anebo Vojny a míru jsme si uvědomili, jak hluboce se liší emoční život ruské-ho člověka od života Středoevropana. Naše vyhnanství a odsouzení k po-tulnému životu pak nás uvedlo v osobní styk s příslušníky různých náro-dů, a tato nova zkušenost nám ukázala, že rozdíly v temperamentu náro-dů a v jejich citovém životě jsou daleko větší, než se nám kdy zazdálo, A zpětnou reflexí nám toto pozorování i osvětlí lépe naši vlastni ná-rodní povahu a národní citový život. Pozorováním života lidí v cizině si uvědomíme, že citová zdrženlivost a racionálnost Angličana by nam nebyla po chuti, ale na druhé straně že v sobě máme pramálo z vášni- ^ vosti Španělů, Dalmatinců a vůbec středomořských lidí - mluvím alespoň za Čechy. Ut in pluribus jsme sice lidé velice citoví, ale nase cicy nejsou syrové a bezprostřední, bouřlivé a nekontrolované nebo dokonce nekontrolovatelné. Mluveno po scholasticku, jde spíše o "passiones con-secuentes" než "antecedentes". Třebas naše city nejsou předstirane n falešně sentimentální, přesto jsou to city chtěné, vědomě vyvolavane a pěstované. Jako v Anglii cit nemá být projeven a sdílen, nebot^to je považováno za sentimentalitu, zženštilost, nevkus ¿1/ a špatné vy-chování, tak zase u nás cit je vědomě kultivován a sdílen, a připadne obdobné ladění vyvoláváno u druhých. Hrajeme na škále svých citu jako virtuos na hudebním nástroji.Vyjádřit navenek radost z něčí návštěvy, soustrast nad něčím zármutkem, a to způsobem zřejmým a intensivním, ^e součástí dobrých zvyků. City jsou míněny, aby byly sdíleny. Lide nejsou šťastni, nemohou-li se sdílet o radost nebo o smutek,^a na druhé straně lidé jsou přesvědčeni, že se jim nedůvěřuje, nesvěřují-li se jim druzi

/l/ Vzpomeňme na př. na Priestleyův sarkastický postoj k onomu litevské mu nebo lotyšskému důstojníku obchodního lodstva,který se utapel v bo-lu jakési pobaltské tragedie /Angel Pavement/, anebo Maughamuv cynicky popis hlubokého zármutku židovské rodiny, jejíž příslušník zjistil, ze nemá hudební nadání, v něž věřil / Alien Corn/.

VINCULUM III. 8-9. -6- PR0SINEC_53-_LEDEN_54__ se svými trampotami. Naše city jsou nejen kultivované a umele zívene, ale jsou převážně kolektivní. A toto je rys společný více středoevrop-ským národům, Slovanům i Němcům. Zda je to zjev plynoucí ze slovanské povahy, který se rozšířil do Německa, nebo vice versa, je těžko roz-hodnout, a nesejde na tom. Ale autorovi článku se zdá, ze pres všechna tradiční česká opačná tvrzení o obrovském rozdílu mezi slovanstvím a němectvím, ve skutečnosti Slované a Němci mají tolik spolecnych^poya-hových rysů, že to překvapuje.V porovnání s Angličany a Skandinavci na jedné straně a s jižními Evropany na druhé, stredoevropsti^Slovane a Němci zdají se mi spadat pod týž typ,/ Máme s Němci společný i smysl pro abstrakci a zálibu v systematice, theoretisovani a^trideni, smysl velice odlišný od anglického pragmatismu, který neduvěruje^abstrakci a kterému se theoretisování protiví; ale to nespada pod nas clanek./ Náš středoevropský důraz na citový život a na sdílení citového života je romantický prvek v naší povaze. Vzpomeňme na př. Rollandovy "Hudeb-niky minulosti a hudebníky přítomnosti", v kteréžto knize Romain Rolland srovnává na př. Gluckovu nechuť tvořit ve stavu rozrušeni s romantický-mi skladateli, kteří tvořili teprve, když se uvedli do stavu citového vzruchu. Když jsem žil v Anglii a dostával jsem dosti dopisu^od ceskych přátel, jakož i od Angličanu, byla.mi nápadná zvláště stručná, popisná a takřka "obchodní" povaha anglické korespondence mezi přáteli, kdežto Češi psali dlouze a lyricky a se snahou zachytit svůj citový stav a přenést jej na papír. A vzpomínám, že krátce po mém příchodu do Anglie, když jsem dosud neovládal dokonale anglický jazyk a zadaly jsem přátele, aby mi opravili mé dopisy, často jsem byl upozorněn, že^muj dopis je příliš sdílný a obsahuje intimní a citová sděleni, která ctenare při-vedou do rozpaků.

Měl Isem pochybnost, zda tento můj článek bude přijat do Vincula, Nepřináší ani theologické ani pastorační nebo devocionalni^poznatky, myslím však, že kněz má znát psychologii lidí,mezi nimiž žije, a ma znát skálu, z níž je sám vytesán. Pravděpodobné vsak většina z nas tyto věci uvědomila současně, a to před několika lety, a muj clanek nosí toliko dříví do lesa.

Poznámka redakce:Možná, že si mnozí znás uvědomili, a někdy velmi bolestně,rozdíl mezi slovanskou povahou a citovým životem^jiných náro-dů, ale snad jsme nedovedli vždy klidně a spravedlive zvazit tyto roz-díly. Někteří se snad někdy oddávali trpkým uvaham, ačkoliv by byvaío bylo lepší prostě konstatovat tuto nezměnitelnou skutečnost.^ - Clanek jistě nechce řešit nadhozený problém; vyžadovalo by to delsi a^duklad-Áější studie. Chtěl jen upozornit. Ale upozorněni m y s l í m vhodné do-plňuje předcházející dva články "o přizpůsobovaní" a tak se dotyka i pastorálních problémů velmi aktuálních.- Možná, že všichni nebudou sou-hlasit se všemi závěry neb názory těchto článků. Vinculum ^ nikdy ne-uzavíralo svobodné výměně názorů svých ctenaru. Autoři 31 jen uvítají,

j* ZA P. JAROSLAVEM 0 V E Č K 0 U Z TOVARYŠTVA JEŽÍŠOVA . j

Na svátek sv, archanděla Michaela dotrpěl na Moravci jesuita P.0-

liští v % I n " a'/ústí'nad Labea, Jeho bývalí ^ ^ e n t i na nej

řilý a obětavý bez mezí. česky národ v něm dostal od Prozřetelnosti Převeliký dar. P.Ovečka

Tin sobě takové dílo, že se sotva brzo najde někdo, kdo by sta-č S na tofaby v nSm pokračoval. Mám na mysli hlavně jeho práce z ooo-ru duchovního života.

Už r.1921 a 1922 vydává Duchovní cvičení sy. Ignáce s Loyoly a ^á-vod k rozjímavé modlitbě podle Duchovních cviceni. /II. vydaní ^ysio

+

VINCULUM_III^8-9c_ _ _ __ ^..-.^..^RPSINEC_53_-LEDEN_54_ 1941./ R. 1929 následovaly Paměti sv, Ignáce z Loyoly. Sem náleží +aké obsáhlý Výbor z listů a instrukcí sv-. Ignáce? vydaný r. 1940 k čtyř-stému výročí Tovaryšstva Ježíšova. Všecka tato díla ukazují solidnosty s jakou P. Ovečka pracoval* Tato jeho činnost byla tím záslužnější^, že naše písemnictví v oněch oborech bylo velmi chudém

Obrovskou - z valné části průkopnickou -- práci však u nás vykonal P.Ovečka na poli vědeckého studia mystiky. Dlouhá léta se připravoval na vydání Sebraných spisů sv, Jana od Kříže. Když k vánocům 1940 se ob-jevil I. svazek. bylo hned jasné, že to bude dílo epochální. .S akribií jemu vlastní podal P.Ovečka překlad Mystického učitele a připojil vy-čerpávající vědecký komentář, na který by mohl být hrdý kterýkoliv vel-ký národ. Ve výkladu sv< Jana od Kříže má P.Ovečka i několik svých cen-ných objevů./p,Braito s úsměvem říkával, že tenhle náš překlad je do-konalejší než sám originál!/ - Poslední svazek spisů Mystického učite-le vyšel r. 1947. Jako doplněk Sebraných spisů se objevil r,1948 Úvod do mystiky / 11c rozšířené vydání/, který soustavně shrnuje výklady k sv. Janu, obsažené v českém překladu jeho Spisů, a rozmnožuje je du-chovní naukou sv. Terezie z Avily,

V rukopise - bohužel - dosud leží Životopis sv. Jana od Kříže a Sebra-né spisy sv. Terezie. Dá Bůh, že se časem dočkáme i vydání těchto pra-cí. Byla by to věčná škoda, kdyby měla zůstat nevydána zvláště sv. Te-rezie, protože její knihy jsou svou formou o mnoho přístupnější než esoterická díla sv. Jana, takže by mohly zasáhnout daleko větší okruh čtenářů.

Když na P.Ovečku budeme zvlášť vroucně vzpomínat ve svých kněžských modlitbách, bude to jen malá splátka na dluh vděčnosti za to, co ten-to vzácný kněz vykonal u nás pro studium mystiky, a tím i pro dobro duší. -Jeho oblíbená písnička byla:"Aby nás Pán Bůh miloval, hříchy od-pustil, nebe dal". Zaměření celé jeho práce je shrnuto ve slovech, kte-rá klade na konci všech svých spisů o mystice? A d v e n i a t r e g -n u m t u u m !

P.Ondřej M„„Petrů, 0„P,

Před deseti roky zemřel abbé Godin, zakladatel pařížské misie, pisatel revoluční knihy ''La Fyance pays de mission?. Chtěli jsme Vám poslat druhou část vybraných statí z té-to knihy jako 4. svazek Cesty k vánocům* Připravený text leží už přes půl roku v jedné z našich "tiskáren", ale pro různé obtíže nemohl být dosud vytištěn. Doufáme, že Vám jej budeme moci dodat v příštích měsících^ A jako dal-ší svazek připravujeme výpisky z duchovních deníků. ti-poštola pařížské periferie.Je z nich vidět, z jakých hlu-bin vyvěral jeho apoštolát a jeho láska k dělníkům a chu-dým! A plyne z nich,mimo jiné^i tento závěr: Bez hluboké-ho duchovního života, bez intimního spojení s Bohem i ten nejmodernější apoštolát, i když je provázen nadšením a heroickými obětmi, může se stát zevnějším humbukem a u-víznout na písku. -Uveřejňujeme dnes několik myšlenek o Godinově/úctě k Panně Marii, které mohou poskytnout látku ke kněžské meditaci a k měsíční obnově v měsíci lurdského zjevením

STÁLE_JEN_0_N_A. , JMNOHO DUŠÍ^-^A^PAK^S^ODVAHOU^VPREDi Tato slova se vracejí často v poznámkách abbé Godina., Jeho životopisec , kanovník Glorieux, píše, že to Godinova Životní vyznáni, jeho heslo, stručné vyjádření všech jeho úvah. Maria byla abbé Godinovi po Bohu jedinou silou, jedinou nadějí, jedinou láskou, jediným řešením a.jediným vycho diskeA ve všech životních situacích. Úcta k Bohorodicce je nejen cha-rakteristickou známkou jeho vnitřního života, charakterizuje c e 1 y jeho život.

VINCULUM_III^?._8:,:9^__ - -8- PR°SINEC_53-L3p±]N_54 Abbé Godln začal studovat v malém semináři v Courtefontaine, v po-

hoří Jura, Jeho zdraví bylo slabém Trpěl, strašnými bolestmi hlavy. Na konci gymnasia musel přerušit studia, Rzjel se dvakrát do Lurd, a pro-sil Pannu Marii, ne o zdraví, nýbrž aby mohl pokračovat ve studiích. Panna Maria mu byla východiskem z jeho zdravotníci studijná krise.Po návratu z Lurd se mohl připravit ke zkouškám a štastně dokončit gymna-sijní studia.

Vstoupil do.velkého semináře,. Bolesti hlavy a tělesná slabost trva-jí dále. Ve svém óuchovním geníku děkuje P^Marii, že mu pomohla ke vstu-pu do semináře. Vzal to jako z její ruky! A dodává k tomu:"Někdo by mohl namítnout? že slabé zdraví je známkou, že nemám povolání. To je pravda, v normálním běhu okolností, Stanu-li se s'v a t ý m seminaristou, všechno se změní! Spoléhal tak na Matku Boží a její přímluvu, že od ni čekal i zázrak, bude-li chtít z něho mít kněze. Své kněžství viděl ja-ko její dar. Proto přes tak veliké obtíže zůstal v semináři a snažil se všemi silami o svatost. Bolesti hlavy se v semináři stupňovaly- šel o-pět k Panně Marii. "Zasvětil jsem se ti docela! Nedivím se tedy, že tr-pím! Neprosil jsem Tě sice o utrpení. Řekl jsem Ti prostě:Dej mi? co je nejlepší. Není to utrpení? Děkuji Ti, má dobrá Matko, děkuji Ti!Bu-du Ti děkovat, dokud nebudu mít svou hlavu zdravou.,,,"

Panna Maria je jeho útěchou v životních zklamáních!Jeho stálé bolesti hlavy byly jejich hlavním zdrojem. Toužil po důkladných studiích, chtěl se dobře připravit, aby mohl pracovat naplno!"Ty to asi nechceš, má ne-beská Matko," poznamenává si do deníku. "Magnifikat, Děkuji Ti,Panno Maria, nebot jsem jist, že tak činíš pro mé dobro. Vím, že Tě to samu bolí, že mě musíš nechat trápit - vždy^ mě miluješ! Děkuji Ti z celého srdce! Magnifikat„ - V těchto několika řádcích je vysloveno jeho nejhlub-ší přesvědčení, že Panna Maria- řídí celý jeho život, Vgechno prochází jejíma rukama? rukama milující Matky. Pyoto je tak klidný!

Dále si poznamenává do deníku, že se v Lurdech naučil modlit? že tam? u nohou matčiných, pochopil cenu utrpení! J^nde píše:"Jak jsem neschop-ný! Ano jsem opravdu neschopný^tělesně, rozumově, v krasopise i pravo-pise, mravně i duchovně! Proto se zachycuji Tebe, Panno M^rial.Bez tebe bych nikdy ani ve snu nezatoužil po úkolu, kterv je nad mé síly! Budeš-li však se mnou Ty, zvláštním způsobem, se svou láskou^ pak*.,,/dokáže všechno/*

Matce Boží odporucuje s^ou svatost. Chce být svatým knězem..."Má mi-lovaná Královno, žádám Tě ještě jednou, pro lásku k duším, pro^láski .k svému Synu, nedopusť? abych se stal knězem vlažným, knězem málo^horli-vým. Kdybych se měl stát takovým knězem - /Ježíš to ví už dnes, muže Ti to říci/ - pak použij všech prostředků, jsou jakékoliv, a zabraň mi? abych nedošel kněžství. Vždycky jsem Tě o to 'prosil." Není to bezmezná důvěra v Matku Boží? Přesvědčení, že P.Maria řídí celý jeho život?

Důvěra v Matku Boží byla d u. š í d u c h o v n í h o ž i v o t aí pozoroval-li ochabnutí v duchovním životě, hledal vždy příčinu v ochab-nutí své důvěry v Pannu Marii. Ve svém deníku se táže:"PrOČ pak Tě od dvou let skoro nemiluji ? Odpust mi! Nebo^ zvolna, krok za krokem, jako student katolického ústavu jsem si'začil namlouvat, jako bych mohl necc sám ze sebe. Chtěl jsem se obejít bez Tebe. Nebo jsem Tě alespoň nechtel prosit, abys vykonala vše - všecko Ty? - nýbrž abys mi jen pomáhala*Vi-dím, že bych se tak moHT'stát prostředním a nespokojeným knězem^ Program mého snažení o svatost bude: vrátit se k důiěře, k uplnému,spoléhaní na Tebe - jako dříve! Příležitostí k tomu je mi právě můj úřad!"- Koli-krát si to připomíná i v pozdějším životě, Návrat k důvěře v Pannu Ma-rii je jeho reformou. S^aží se vždy dát Panně Marii ve svém živote to místo, které tam měla drive,, .!.'STÁLE JEN 0 N A

Před svým kněžským svěcením si píše do deníku:" Má Matko,až mě uči-níš knězem, / ONA ho činí knězem!/, dej mi, zapřísahám Tě, srdce došci široké, abych miloval všechny duše, především však duše chudých a opuš-těných! Musím je LÍ*c zachránit' Já? Ne, nikoliv! Co zmohu sám! MUSÍME JÍT S P 0 L

Panně Marii svěřuje celou svou budoucí kněžskou činnost. Farnost,kte-

VINCULUM_III^_8-9^ -9- t52§INEC_53-LEDEN_54__ rou dostane, bude vlastně svěřená J í !Jindy se -v pokoře a přesvěd-čení o své naprosté nemohoucnosti - přirovnává k pastýřskému psu. ONA bude pást ovce a beránky, kteří mu budou svěřeni. On bude pastýřským psem... Ona miluje všechny nesmrtelné duše, bude pracovat s ním. Proto pevně důvěřuje, že ONA mu pomůže zachránit duše, ONA mu dá mnoho duší!

Po kněžském svěcení se abbé Godin díval zpět a pěl chválu Svaté Pan-ně. Veliké Magnjfikat za malého chlapce, který poznal, jak hrozne zlo je být špatným knězem. Za mladého seminaristu, který zakusil^muka skru-milantů. Za poznání světa, a zvláště za poznání světa dělníku a za sblí-žení se s nimi. Za martyrium nervové nemoci, kterou prožil! Za zápasy o svou víru v bolestném období pochybností a pokušení. Za očištujici zkušenost vlastní slabosti. Za řeholní povolání. Za pochopení světa dětských duší. A především za žhavou touhu po ztracených ovcích, po ve-likém , nepřehledném stádci zbloudilých....Magnifikat! Magmflkat.Magm-fikat! -.-

Panna Maria byla abbému Godinovi opravdovou m a t k o u . Je i Ra-še matka. Tuto nepopíratenou skutečnost se budeme snažit stale plněji prožívat v denním kněžském životě. Nesmí to být jen pravda naší viry, více méně abstraktní a suše theoretické přesvědčení, musi^se stat ži-votním přesvědčením. Maria musí být naší denní a stálou přítomnosti, nejen na modlitbách, v celém našem životě. Všimneme-li si pozorněji^ mariánských modliteb svatého Otce Pia XII., ktere pri různých příleži-tostech složil, a jeho mariánských projevů, uvidíme, jak zdůrazňuje tu-to myšlenku Mariina duchovního mateřství! Zvláště pro nas kneze exulan-ty, bez vlasti a často bez tepla domova, tato hluboká, živa laská a ucta k Matce Boží, která je i naše matka, má mimořádný vyznám. S NI bude naš život lehčí á krásnější, S NÍ bude Aáš apoštolát plodnější: nejdeme sye-telsamiV jdeme S NÍ , S MARIÍ MATKOU JEŽÍŠOVOU A MATKOU NAŠÍ. l.k.

x

MĚSÍČNÍ ÚMYSLY APOŠTOLÍTU MODLITBY A PASTORACE.^- Jako minula^leta, i lS^rřLs^ymi"umvsiy apoštolátu modlitby / na rok 1954/. Posílá Vám je darem generální ředitelství Apoštolátu modlitby B.S.P. v Římě. JgOu určeny především pro soukromou kněžskou pobožnost. Dají se snadno vložit do breviáře. Mohou nás tak provázet po celý rok a připomínat nám velké úmysly svatého Otce, kte-ré sám osobně schválil pro každý měsíc tohoto roku a na něž se pravidel-ně modlí alespoň 35 milionů členů A.M. roztroušených po celém světě.

Chtěl bych jen stručně upozornit na význam těchto měsíčních 'úmyslů i pro naši kněžskou pastoraci a zvláště pro výchovu apoštolského smyšle-ní u našich věřících.Úmysly doporučované svatým Otcem obyčejně se ty-kají celé Církve a celého světa nebo problémů, které mají obecnější význam. Nejde nikdy o malicherné partikulární otázky. Jsou tedy kon-krétním vyjádřením prosby celé Církve, aby přišlo na zemi Boží králov-ství. Proto je dobře seznamovat každý měsíc - na kazatelně, ve zpověd-nici, při katechesi - věřící s těmito úmysly a vykládat jim jejich vý-znam. Věřící poznají tak současné největší potřeby Církve, překážky a úkoly dnešního apoštolátu, naučí se prakticky,"sentire cum Ecclesia , naučí se opravdu katolicky modlit a přemáhat uzkoprsý regionalismus a nacionalismus; dobře chápaný a praktikovaný Apoštolát modlitby je téz vvborná škola lásky k svatému Otci a pěstování vědmí katolické jednoty a opravdového katolického bratrství, které se nezastavuje na^hranicich farnosti, diecése nebo státu. Těchto úmyslů lze úspěšné použit i ve zpovědnici. Nejde jen o jednu zbožnou praktiku; je to výchovna methoda k praktickému apoštolátu a především k formaci apoštolského ducha, bez nějž i ten nejhorlivější zevnější apoštolát zůstane neplodným.

x ZAPOMNĚTLIVOST JE SLABOST DOSTI ROZŠPENÁ I MEZI VELEBNÝMI PÁNY.^ 0 d e s 1 a 1 j s e m už vyplněný dotazník pro a d r e s a r V i n c u 1 a 1 9 5 4 ? - Kolik S U B S K R I B E N T U jsem už získal pro vydání A P 0 Š T O L X R E ? Těšíme se i na Vás dopis. - Srdečné díky předem. VINCULUM

- -10- PR0SINEC_53rL3DEN_54_ S t r u č n ě Z e s v ě t Z projevů s v a t ě h o 0 t c e

v pósIě3nTcK-ESSI5I5K-meI5-?is^S nějv^tší ohlas v celém s v e t e ^ e h o p o ^ slední vánoční rozhlasové poselství. Duch techniky a jednota eviopske-ho kontinenf-j. jsou jistě z dnešních nejaktualne^sich od j e -jichž správného řešení záleží budoucnost ceieno světa, - Nemalý ohlas vyvolala i exhorta sv,Qtce.poslaná italskému episkopatu,o^telev^^i^3^ iim významu i n e b e z p e č í . - g a t ý Otec v dlouhé rané audienci, v nicnz^se vystřídalo na tisíce tváří ze všech s v ě t a d í l ů , p ř i j a l v go"l*dgg°h

radost způsobila sv.Otci zpráva, že v jedné z těchto farnosti,^Oento-cel*Je. se v mariánském roce bude denně modlit 1500 rodin spolecne ru-ženJc...'Byla vydána přehledná statistika činnosti svateno Otce za

na svatopetrském náměstí přehlášen za s - r ^ h o b l a h Prs X jO ^ v e . na bude ve vatikánské basilice slavna pontifikalni mee svc ^ svatého Otce. Ostatní kanonisace - pravdep^dobr^ 6 .ial^sl nel, Dominik SaVio, Vincenc Palotti, ^ s p a r del oui a i o ^ t.edi. Marie Orocifissa da Rosa/- se budou konat společné ^ -Na ^d e x ' zakázaných, knih^byly^dány^ v pobledni ^ b e - e k n ^ Spisek profesora lovanske university Kamila ^ ^ ^ r a o y ^^^ ni gene-is a vědeckých P ^ o ^ ř ^ n ^ c ^ e K Í sloížit^"ako' odstrašující v L Osservatore Romano ma toto odsouzeni encvkliky /na pře v. _ . příklad těm autorům, kteří nedbali dosti ^ e r n . c e n c y ^ i . ^ otázkách vývojové theorie/ pod maminkou se enc^K ^ ^ i c h e r b uerai . neomylného.uciteiskeho uradi< -Dale sp . R e ^ ^^ rakouské zednářske Die Johannis F r e i m a i e r e i . / p i s a - t u i 3* v ^ ^ i ^ň-iedn^ kniha známého líže svatého Jana/.-Velký, rozruch způsobila P ^ l e d n , Lni ^ vyšla v . konvertity Gio^anni Papini-ho;il d i a v o l o . ^ ^ n e ^ o t ^ ^^ nechtě..se 4 vydáních. Autor chtěl vzbudit v m e š n í m zmate-stal "advocatus Diaboli", ^a^em o duchovni ^ " ^ ^ ¿ r ý c h místech se r i a l i s o v m é m evětě. To se mu podařilo, aíc r gg^ém trvání pekua V . riaiJ-^^ učením evangelia a Církve o veu ^ i ^ a vysta- -rozchází s 3a^nym u c ^ ^ italských diecesich n e s m . byt k^-na y ^ ^ I Pr PagvSnr^katolických ̂ T r ^ t . ^ ^ . '

^ .akenéíme 111- radu . m c u i ^ přineseme ť ^ ^ ^ Z_0_R_Ň_U_J_E_M__E__j_

N 0 V Ý Ž I V 0 T 1954 začne vycházet v Řfmě. Vydavatel:Křestan-ská Akademie. Řídí redakční kruh. Bližší sdělíme v příštím čísle Vin-eula. Prosíme však už nyní všechny naše důstojné pány o spolupráci i finanční pomoc* Zatím můžete psát na adresu Vincula nebo na adresu^ Eřestanské akademie. - Zároveň děkujeme všem důstojným pánům, kte:i_ nám poslali vánoční dárek na další vydávání Vincula a ostatnich^nasich kněžékých tiskovin. Pán Bůh zaplač! - Slíbili jsme vydat komentár ke^ konstituci"Exul Fgmilia". Dosud to nebylo možné; doufáme, že vsak buae-me moci brzy vyhovět žadatelům,

Z d o m o v a ; Zemřel 721etý litoměřický kanovník Antonín V ý t -v T r " ? " r o v n ě ž " profesor Vojtěch š a n d a; dále byv gen. preds.. sester'dominikánek kongr, blah Zdislavy Augustina S t u c h 1 a. Budeme pamatovat u oltáře v bratrském memenuu.R.i.p! 7 e x i 1 u :Dp. František Š t a u d / z brněnské diec,, kaplan v Ri-