Praktická teologie pro sociální pracovníky

Praktická teologie pro sociální pracovníky

Jabok 2013

5Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok / ETF 2013 2

Obsah A Obecná část

1. Sociální práce a teologie – uvedení do problematiky 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti 3. Biblické kořeny sociální práce 4. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím 5. Služba potřebným – diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve 6. Pastorační koncept

B Speciální část 7. Mládež

8. Senioři 9. Osoby se zdravotním postižením 10. Bezdomovci 11. Uživatelé drog 12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody 13. Nemocní 14. Nemocní v terminálním stadiu 15. Etnické menšiny 16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce

Seniorů závratnou rychlostí přibývá. Téměř třetina z nich je týrána


V roce 2050 bude téměř polovina Čechů starší 60 let.

V české populaci roste čím dál rychleji podíl seniorů. Nejvýrazněji se to projevuje v Praze, kde žije v porovnání se světovými velkoměsty nejvíce lidí nad 60 let. Podle zástupců seniorů statistiky uměle "omlazují" českou populaci a problémy spojené se stárnutím Čechů zkreslují. Statistici to odmítají.

Podle předsedkyně Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory Jitky Hoplíčkové změnil Český statistický úřad (ČSÚ) před posledním sčítáním lidu věkovou klasifikaci obyvatel. Do nejstarší kategorie seniorů tak spadají až lidé starší 65 let, zatímco dříve to byly osoby nad 60 let. Hranice 60 let je podle ní přitom standard ve většině demokratických zemí. Rázem se snížil počet seniorů o 8 procent a populace se tak ve statistikách "omladila".

"Český statistický úřad zfalšoval data o počtu českých seniorů. Tři čtvrtě milionu českých občanů nad 60 let přesunul do kategorie 15 plus. Tím zlehčuje problémy spojené se stárnutím české populace," uvedla Hoplíčková.

ČSÚ však odmítá, že by data o seniorech zkresloval. "Ve výstupech o počtu obyvatel je vždy naprosto jasně uvedeno, o jakou věkovou skupinu se jedná a senior je v každém z takovýchto výstupů jasně definován," uvedl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar.

Pojem "senior" podle něj není právní ani statistickou kategorií, ale kategorií spíše sociologickou. "Chronologický věk není jednotným kritériem pro zahrnutí osoby do kategorie „senior“ společným pro všechny statistické výstupy," vysvětluje Cieslar.

Věková kategorizace při sčítání obyvatel je podle Jitky Hoplíčkové velmi důležitá, protože na ni reagují policejní statistiky, zdravotnictví, sociální péče a další resorty.


Třicet procent českých seniorů je týráno Čeští senioři jsou jednou z nejohroženějších skupin obyvatel. Právě starší lidé jsou

nejčastějším terčem loupežných přepadení, vražd a triků podomních prodejců a podvodníků.

Častým, avšak téměř neviditelným problémem je týrání starých lidí vlastní rodinou. Fyzickému nebo psychickému týrání je vystaveno 30 procent seniorů. V naprosté většině případů to však tají. "Nevěří policii. Když nahlásí týrání, policie je nejprve pošle na lékařské vyšetření, čímž rovnou zpochybňuje jejich tvrzení," řekla Jitka Hoplíčková.

To potvrzuje i zpráva sdružení Život 90, podle níž v Česku zůstávají více než tři čtvrtiny případů týrání a domácího násilí na seniorech skryty. "U každého druhého případu násilí na seniorech je agresorem rodina, a to děti nebo vnoučata. Tento problém má často ekonomické příčiny či nevyřešené křivdy z minulých let," uvádí sdružení.

Kritická je také bytová situace velké části starších lidí. Pouze necelé jedno procento seniorů má možnost bydlet v ubytování se speciální péčí. Ve většině států západní Evropy je to přitom 25 až 30 procent. Čekací doba na ubytování v takových zařízeních je především v Praze velmi dlouhá.

Všude však situace není tak černá. Například ve Vsetíně, který má z českých měst největší podíl starších občanů, je zároveň největší podíl zařízení pro seniory. "Domovy pro seniory, které provozujeme, se snažíme organizovat podle komunitního modelu, aby šlo o skutečné domovy," uvedl Dan Žďárský, ředitel vsetínské neziskové organizace Diakonie.


Základní cesty pastorace

Naslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu – stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh

Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících…) – vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev)

Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech



Vymezení pojmů Stáří:

Poslední ontogenetické období v životě člověka Stáří není v pravém slova smyslu dobou odpočinku, je to spíš doba

zrání, ve které se člověk má uplatnit tak, aby využil nabytých zkušeností a nebyl po něm požadován výkon, který už nemůže podávat

Období, kdy se nám v plnosti a v naší „samotě“ zjevuje náš vlastní život, jeho celek.

Mnohočetné a individuální příčiny projevů stáří – příčina obtížného vymezení

Stárnutí: Nezvratitelný proces doprovázený specifickými degenerativními,

morfologickými a funkčními změnami některé choroby výhradně ve stáří: st. Demence, Alzheimer, st.

Diabetes zpomalení psychických činností (paměť a učení), změny v mobilitě –

v motorice Proces vždy diskontinuitní (nesouvislý) – v různých obdobích různá

rychlost


Členění stáří Kalendářní (nerozlišuje interindividuální rozdíly):

60 – 74 let: rané stáří (starší věk); počátek stáří 65 let 75 – 89 let: vlastní stáří (pokročilý, vysoký věk); 75 let tzv.

uzlový ontogenetický bod 90 let a více: dlouhověkost

Sociální (vznik nároku na starobní důchod, změna sociálních rolí a potřeb, změna životního stylu a ekonomického zajištění); periodizace:

první věk (předproduktivní období) druhý věk (produktivní období) třetí věk (postproduktivní období, stáří) někdy používán věk čtvrtý (období závislosti)

Biologické: označení pro konkrétní míru involučních změn u daného člověka. Tělesné změny ve stáří probíhají velmi individuálně a jsou závislé na řadě faktorů, mezi které patří zejména genetické dispozice a různé vnější faktory.


Chápání stáří v křesťanství Starý zákon:

zkušenosti a moudrost „starců“: „Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti“ (Př 16,31).

znamení lidské konečnosti: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: ´Nemám v nich zalíbení´“ (Kaz 12,1).

čtvrté přikázání „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“, se týká vztahu dospělých ke svým rodičům.

Nový zákon: první křesťanské obce zřizovaly komunity vdov (1Tim 5,9-10); ty byly

jakýmisi svépomocnými skupinami ovdovělých starších žen, které byly ve starověku nejvíce ohroženy chudobou a sociální exkluzí.

pravidla, kterými se má řídit představený církevní komunity ve vztahu ke starším lidem: „Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu“ (1Tim, 51-54).


Potřeby seniorů Fyziologické potřeby: jídlo a pití, vylučování, dýchání, odpočinek,

hygiena, pohyb, zdraví, tišení bolesti, smích a pláč, správná teplota, fyzický kontakt; jejich nenaplnění se odráží ve zdraví seniora a jeho celkovém stavu.

Potřeba bezpečí: zahrnuje potřebu fyzického a psychického bezpečí. Senioři potřebují mít pocit jistoty a bezpečí, touží po důvěře, stabilitě, jistotě a spolehlivosti. Potřeba psychického bezpečí zahrnuje pocit jistoty, ke kterému seniorům přispívá stanovení harmonogramu jednotlivých denních aktivit. Potřeba ekonomického zabezpečení souvisí s dostatkem finančních prostředků na živobytí.

Sociální potřeby: láska, potřeba náležet k nějaké skupině, potřeba informovanosti, potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut. Tyto potřeby vystupují u seniorů do popředí především v období samoty a opuštěnosti.

Potřeba autonomie: zahrnuje potřebu úcty, sebeúcty, potřebu být užitečný, potřebu uznání a vážnosti, potřebu být svobodný v rozhodování o sobě samém. Senioři mají potřebu předávat druhým lidem zkušenosti získané během života, to jim dává pocit užitečnosti.


Spirituální potřeby seniorů Podle výzkumů religiozity v ČR jsou u nás nejvíce religiózními

lidmi právě senioři. Typický člověk, který je věřící a jako takový věří podle církevního učení, je starší 60 let a ovdovělý.

Duchovní (spirituální) život člověka představuje síť jeho osobních vztahů. Všude tam, kde se vztah Já k ono proměňuje na vztah Já k Ty, vzniká duchovní život

V kontextu křesťanství to znamená, že se život člověka stává duchovním také tehdy, když se jeho vztah k tomu, co ho přesahuje, mění ze vztahu Já k ono na vztah Já k Ty. Tedy ze vztahu k „něčemu nad námi“, ke „kosmické síle“, k „energii“ na vztah k osobnímu Bohu, kterého lze konkrétně oslovit např. Otče, Příteli… Člověk očekává, že bude Bohem osloven, a že se na něj potom bude moci obrátit ve smyslu Já k Ty.

Duchovní život člověka většinou nějakým způsobem pokračuje i ve stavech silně snížené schopnosti komunikace, bezvědomí a kómatu.


Spirituální bolesti seniorů Spirituální bolest: utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já, které

je často prožívané jako strach z neznáma a jako pocit ztráty smyslu. Strach ze smrti:

člověk se bojí smrti, protože neví, co při ní bude prožívat, neví, co přijde po smrti. někdy naopak touha po konci života: senior může v rámci bilancování svého života

dojít k tomu, že neměl smysl. Pak se může objevit touha po smrti, která bude únikem z této bolesti. Ztráta smyslu může nastat i tehdy, když má senior pocit, že je svým příbuzným na obtíž.

Když senior poznává, že jeho život smysl měl, může také začít očekávat smrt, protože považuje svůj život za naplněný a dokončený.

Bolest kvůli ztrátě osobních vztahů. Senior může být schopen dát svému životu ve stáří smysl, ale malá intenzita vztahů s dětmi a vnoučaty, smrt manžela a přátel nebo jejich nemoc, která je od seniora vzdálí, naruší nejen jeho sociální vazby, ale i jeho duchovní život, protože senior nemá nikoho, ke komu by mohl budovat vztah.

Spirituální obtíže výslovně náboženského charakteru: pocit viny, že např. udělal něco, co je v rámci jeho náboženství nepřijatelné. Senioři katolického vyznání také často cítí vinu za to, že jejich vnoučata nebo pravnoučata nebyla pokřtěna nebo nejsou ve víře vychovávána.

Věří-li senior, že mu je Bůh blízko, protože Ježíš Kristus svým utrpením vyjádřil solidaritu Boha s lidským trápením, a chápe-li svůj život jako dar, který se snažil co nejlépe využít, dá se předpokládat, že se jeho život stane více duchovním.


Sociální práce se seniory Hlavním posláním sociálního pracovníka je především zlepšení kvality života

seniora, a to v psychosociálním kontextu. Sociální pracovník nalézá uplatnění jako koordinátor dobrovolníků např. v dobrovolnických programech v nemocnici a domovech pro seniory. Může se také věnovat svépomocným skupinám. Jeho práce v oblasti péče o seniory se týká rovněž domácího prostředí seniora, komunity, zdravotnických zařízeních a domovů pro seniory.

Impulzy pro sociální práci ze strany teologie: z teologického hlediska je podstatné, aby se v rámci sociální práce senioři stávali subjekty, které vytvářejí kulturu, ve které žijí. Sociální práce v křesťanských organizacích i pastorace ve farnostech by proto měla: Poskytovat čas a prostor pro sdílení. Podporovat takové sociální vztahy, které různým způsobem dávají oporu, identitu a

smysl. Otevřít prostor pro dobrovolné angažmá seniorů, aby se tak odkryla charismata stáří. Nabízet symbolická jednání a interpretační modely (např. v rámci bohoslužeb), ze

kterých vyplynou impulsy pro smysluplnou kultivaci stáří. Souvislost mezi třemi centrálními dimenzemi psychosociální pomoci a třemi

teologickými kategoriemi, které v křesťanství hrají podstatnou roli při seberealizaci člověka: Otevřenosti vůči realitě odpovídá pravdivost života, bezpodmínečné svobodě odpovídá láska, a otevřenosti vůči osobě odpovídá compassio, lat. spoluutrpení ve smyslu

spolukráčení, spoluprožívání.


Pastorační práce se seniory Pastorace jako pomoc ve spirituálních obtížích: může dosáhnout

toho, o co usiluje, až tehdy, když je senior alespoň do určité míry zajištěn v oblasti fyziologické, psychické a sociální (Jak 2,15-16).

Může probíhat: v přirozeném prostředí – může probíhat v rámci rodiny, sousedských a

přátelských vztahů, ve sboru či náboženské obci, v přímém kontaktu s duchovním (pokud je navázán vztah)

v institucionálním prostředí – může mít podobu bohoslužeb, návštěv seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinek, které vedoucí věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příležitostných kulturně-pastoračních akcí (např. poutě)

Nejen v charitních Domovech pro seniory spočívá pastorace zpravidla v: bohoslužbách, návštěvách seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinkách, které vedou věřící pracovníci jako jeden

z dobrovolných aktivizačních programů, příležitostných kulturně-pastoračních akcích (např. pouť v blízké kapličce).

Otevřenost bohoslužeb a kulturně-pastorační akce jsou tak i příležitostí pro komunikaci s okolím domova.

LIST PAPEŽE JANA PAVLA II. STARÝM LIDEM Mým starým bratřím a sestrám! „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a

ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ (Ž 90,10) 1. V době, kdy žalmista napsal tato slova, bylo sedmdesát let už mnoho a jen málokdo se dožil vyššího

věku; dnes se život, díky pokrokům v medicíně, ale i díky lepším sociálním a hospodářským podmínkám v mnoha zemích světa, značně prodloužil. Pravdou však stále zůstává, že léta rychle ubíhají; přestože je dar života spojen s námahou a bolestí, je příliš krásný a vzácný, než abychom se jím mohli unavit.

Já, také starý, jsem zatoužil po rozhovoru s vámi. Činím to především díkůvzdáním Bohu za dary a příležitosti, které mi až dodnes hojně udělil. Probírám v paměti jednotlivé etapy svého života, které jsou z větší části spojeny i s tímto stoletím, a vidím, jak se vynořují tváře nesčetných osob, z nichž některé jsou mi zvláště drahé: jsou to vzpomínky na běžné ale i mimořádné události, na chvíle radostné i na události poznamenané utrpením. Nade vším však vidím vztaženou prozřetelnou a milosrdnou ruku Boha Otce, který „pečuje nejlepším způsobem o všechno, co existuje“1 a vyslyší nás, „když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí“ (1 Jan 5,14). Říkám mu se žalmistou: „Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže“ (Ž 71,17 18).

Mé myšlenky se s láskou obracejí k vám všem, milovaní staří lidé všech jazyků a kultur. Tento list vám adresuji v roce, který Organizace spojených národů právem věnovala starým lidem, aby obrátila pozornost celé společnosti na situaci těch, kdo kvůli tíži věku musí často čelit různorodým a těžkým problémům.

Již Papežská rada pro laiky poskytla cenné směrnice pro úvahu na toto téma. Tímto listem vám chci pouze vyjádřit svou duchovní blízkost jako ten, který s každým rokem hlouběji proniká toto životní období, a uvědomuje si tak potřebu bezprostředního styku se svými vrstevníky, abychom přemýšleli o společných zkušenostech a dívali se na vše z pohledu Boha, který nás zahrnuje svou láskou, vede a podpírá nás svou prozřetelností.



Souhrn

1. Stáří je posledním ontogenetickým obdobím v životě člověka. Bible zdůrazňuje zkušenosti a moudrost „starců“, zároveň však chápe stáří jako znamení lidské konečnosti. Za jednu ze základních lidských povinností považuje pomoc člověku ve stáří.

2. Senioři často prožívají spirituální bolest – utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já. Ta vychází z pocitu ztráty smyslu života, z fyzické bolesti nebo ze ztráty mezilidských vztahů a projevuje se nejčastěji jako touha po konci života.

3. Pastorační práce se seniory se zaměřuje zejména na podporu a rozvoj solidárních vztahů (návštěvy, vzdělávací, kulturní a společenské aktivity apod.) a na podporu duchovního života seniorů spojenou s pomocí v jejich spirituálních obtížích (bohoslužby, duchovní doprovázení, modlitba, svátosti apod.).


Základní literatura

DOLEŽEL J., Východiska a cíle charitativně-diakonické práce se seniory, in Sociální práce/Sociálna práca, 3 (2004), s. 90-102.

JAN PAVEL II., List papeže Jana Pavla II. starým lidem z 1. října 1999, Česká biskupská konference, Praha 1999.

MUNZAROVÁ M., Celostní pojetí člověka – základní princip lékařské etiky, in P. AMBROS a kol., Studijní texty z pastorální teologie. Služba nemocným, III., Refugium, Velehrad 2002, s. 21-26.

Documents

Praktická teologie pro sociální pracovníky