Práce se zdrojovou literaturou - skoly.praha.euskoly.praha.eu/files/=84120/Skripta++-+PRACE_SE_ZDROJOVOU+LITERATUROU.… · Práce se zdrojovou literaturou Mgr. Denis Ciporanov,

Práce se zdrojovou literaturou

Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D.

Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu OPPA

„Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti

specifických kompetencí“

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

©Autor textu: Mgr. Denis Ciporanov, Ph.D.

Recenzent: PhDr. Marcela Bergerová, CSc.

Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová

Redakční úprava: Ing. Jaroslav Konůpek

©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012

ISBN 978-80-905109– 4– 4

Zadavatel projektu: Hlavní město Praha

Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1

IČ: 00064581

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

OBSAH

PŘEDMLUVA ........................................................................................................................... 6

ÚVOD ........................................................................................................................................ 8

1 PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ ........................................................ 11

1.1 Stanovení problému ................................................................................................... 11

1.2 Co je pramen .............................................................................................................. 11

1.3 Knihovny a databáze ................................................................................................. 12

1.4 Výpůjčka a nákup materiálů ...................................................................................... 14

1.5 Elektronické databáze časopisů ................................................................................. 14

1.6 Šedá literatura ............................................................................................................ 15

2 REŠERŠNÍ METODY ..................................................................................................... 16

2.1 Formulace problému a požadavku ............................................................................. 16

2.2 Volba klíčových slov ................................................................................................. 17

2.3 Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů ............................................................................ 18

2.4 Operátory ................................................................................................................... 18

2.5 Fráze .......................................................................................................................... 19

2.6 Příkazy ....................................................................................................................... 20

2.7 Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše .................................................................. 21

2.8 Metody zpracování pramenů ..................................................................................... 22

2.9 Nákup, či kopie? ........................................................................................................ 22

2.10 Excerpce ................................................................................................................. 22

3 CITACE A PARAFRÁZE ............................................................................................... 24

3.1 Pravidla a náležitosti .................................................................................................. 24

3.2 Funkce citace a funkce parafráze ............................................................................... 24

3.3 Způsoby odkazu na pramen ....................................................................................... 26

3.4 Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání ................................................. 26

3.5 Citování pomocí průběžných poznámek ................................................................... 27

3.6 Citování pomocí číselných odkazů ............................................................................ 29

3.7 Citace z “druhé ruky” ................................................................................................ 30

4 POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU ........................... 32

4.1 Interpunkce a typografie ............................................................................................ 32

4.2 Prameny údajů ........................................................................................................... 32

4.3 Transliterace .............................................................................................................. 32

4.4 Jednotky bibliografického odkazu ............................................................................. 33

4.4.1 Jméno autora ...................................................................................................... 33

4.4.2 Název .................................................................................................................. 34

4.4.3 Typ nosiče .......................................................................................................... 35

4.4.4 Vydání ................................................................................................................ 35

4.4.5 Nakladatelské údaje ............................................................................................ 35

4.4.6 Číslování a stránkování ..................................................................................... 37

4.4.7 Identifikátory ..................................................................................................... 37

4.4.8 Lokace informačního zdroje .............................................................................. 37

5 KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO ODKAZU NA JEDNOTLIVÉ TYPY

ZDROJŮ ................................................................................................................................... 38

5.1 Monografie (tištěná a digitální) ................................................................................. 38

5.2 Kapitola v knize ......................................................................................................... 39

5.3 Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu mateřského

dokumentu) ........................................................................................................................... 39

5.4 Článek v seriálu ......................................................................................................... 40

5.5 Dílo bez primární odpovědnosti (slovník) ................................................................. 40

5.6 Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“) ............................................ 40

5.7 Citování patentů ......................................................................................................... 40

5.8 Citování zákonů, vyhlášek apod. ............................................................................... 41

6 BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ .. 42

6.1 Základní struktura bibliografického odkazu .............................................................. 42

6.1.1 Typ média ........................................................................................................... 42

6.1.2 Datum vydání, aktualizace a citování................................................................. 42

6.1.3 Dostupnost a přístup ........................................................................................... 43

6.1.4 Požadavky na systém ......................................................................................... 43

6.2 Části elektronických dokumentů ............................................................................... 44

6.2.1 Webová stránka: ................................................................................................. 45

6.2.2 Příspěvek do webového sídla: ............................................................................ 45

6.2.3 Článek z elektronického periodika: .................................................................... 46

6.3 Odkazy na audio-vizuální zdroje ............................................................................... 46

6.3.1 Odkazy na film a dokument ............................................................................... 46

6.3.2 Díl seriálu ........................................................................................................... 46

6.3.3 Citování obrazového materiálu .......................................................................... 47

7 PLAGIÁTORSTVÍ .......................................................................................................... 47

7.1 Definice a druhy plagiátorství ................................................................................... 47

7.2 Důvody a motivy vedoucí k plagiování ..................................................................... 48

7.3 Techniky a postupy při odhalování plagiátů .............................................................. 49

7.3.1 Indicie plagiátorství ............................................................................................ 49

7.3.2 Disciplinární řízení ............................................................................................. 49

7.3.3 Doporučení ......................................................................................................... 50

7.3.4 Postupy při dohledávání důkazů ........................................................................ 51

8 PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU .................... 53

9 LITERATURA ................................................................................................................. 57

PŘEDMLUVA

Skripta Práce se zdrojovou literaturou jsou určena především pro pedagogy a studenty

vyšších odborných škol. Pojednávají o základních pravidlech a postupech práce

s informačními zdroji rozličných médií (elektronická média a tištěné zdroje) a všech možných

přípustných forem, jejichž korektní užívání je nutnou podmínkou úspěšného dokončení

každého vyššího odborného studia. Dotýká se hlavních zásad rešeršních strategií, jakož i etiky

vědecké práce. Nenabízí však pouze výčet klíčových pravidel týkajících se práce s prameny

(spravovaných mezinárodní normou ISO 690), nýbrž nabízí i praktické ukázky nekorektních

postupů, kterých se při vytváření odborných textů studenti nejčastěji dopouštějí.

Smyslem skript je především sloužit jako praktická příručka, která může zprostředkovat první

styk s danou problematikou. Rozhodně neplní roli vyčerpávajícího zdroje, nicméně věříme, že

její prostudování by mělo všechny, kteří pracují s odborným textem (ať již jako jeho autoři

nebo jeho recenzenti), spolehlivě provést úskalími práce s odbornou literaturou. Skripta tak

mohou sloužit jako základní opora pedagoga v rámci procesu vedení a oponování

absolventských prací. Pedagog by měl být nejenom erudovaným odborníkem, který v roli

školitele pomáhá studentovi s realistickým a smysluplným vymezením tématu, jeho

strukturací a s výběrem základního korpusu literatury, nýbrž stejně tak i jeho informovaným

poradcem v záležitosti citačních pravidel.

Text ovšem může sloužit též coby podklad pro výuku v rámci propedeutického semináře,

jehož smyslem je uvést studenty zkraje jejich studia do základních pravidel práce s odbornou

literaturou. Suverénní zvládnutí standardů práce s informačními zdroji má totiž minimálně

dva zásadní efekty. Zaprvé, schopnost korektní práce se zdroji již v rámci prvních písemných

úkolů studentům podstatně usnadní pozdější proces tvorby absolventské práce. Energii a čas,

které bývají v rámci konzultací často stráveny vyjasňováním si pravidel ohledně citací

zdrojových pramenů, lze pak věnovat skutečným věcným problémům a tématům. Zadruhé,

včasné osvojení pravidel práce se zdrojovou literaturou nastoluje situaci, kdy se případné

řešení prohřešků proti etice vědecké práce neodehrává v nepřehledné mlze, nýbrž v jasném

rámci vymezeném explicitními a oběma stranami (studenty i pedagogy) ozřejměnými

pravidly.

Konečně tato skripta mohou sloužit i jako základní metodická příručka pro vytváření

vlastních odborných textů pedagogy VOŠ (skripta či jiný školní interní studijní materiál,

odborné články, atp.). Jistě však není nutno zdůrazňovat, že odborná či vědecká práce

pedagogů může vyžadovat další upřesnění, která svým charakterem překračují zaměření

(úroveň obecnosti) těchto skript a předpokládají práci s dalšími relevantními zdroji.

POZNÁMKA K PRÁCI S NORMOU ISO 690 V TĚCHTO SKRIPTECH:

Z jednotlivých oddílů normy ISO 690, která je primárním referenčním podkladem pro

představení pravidel práce se zdrojovými dokumenty v těchto skriptech, jsou vybrány

nejcharakterističtější situace, které přináší práce se zdroji v rámci vyššího odborného

vzdělávání a psaní absolventských prací. Text této normy je v celém rozsahu zkrácen a

parafrázován s přihlédnutím k několika jejím užitečným interpretacím a výkladům. Uvedené

konkrétní příklady jsou až na označené výjimky vlastní.

ÚVOD

Vzdělání a zvyšování kvalifikace v rámci vyššího odborného školství pokrývá široké

spektrum oborů. Ať už se jedná o školy veřejné správy a služeb, školy technickoprůmyslové,

sociálně právní, zdravotní, umělecké či obchodně-ekonomické, cestou k jejich úspěšnému

absolvování se nelze vyhnout práci s informačními zdroji, které student užije v procesu

vytváření vlastních odborných textů. Mezi studiem nabyté a nutno zdůraznit cenné

kompetence, které svou povahou přesahují specializované profesní dovednosti, tedy náleží i

schopnost vyhledávat, třídit a zpracovávat prameny pro účely vlastní odborné práce, jež

student prokazuje především ve své závěrečné práci absolventské. Bez osvojení si pravidel

práce s literaturou a dalšími prameny pro účely vytváření odborných textů je zkrátka úspěšné

studium nemyslitelné. Trefný a mnohokráte přetištěný citát říká, že průměrná disertační práce

není nic jiného než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého.1 Platí-li tato ne příliš

nadsazená charakteristika o průměrné disertaci, jistě bude platit i pro absolventskou práci

vyšších odborných škol. V čem se ovšem nároky na všechny typy studentských (ať již

seminárních či závěrečných) prací neliší vůbec, jsou požadavky na korektní práci s prameny.

U „přemisťování kostí“ se jednoduše sluší postupovat obezřetně, systematicky a s patřičným

respektem k jistým etickým normám. 2

Ať už se v naší práci zabýváme jakýmkoli tématem, je více než pravděpodobné, že se jím již

někdo zabýval na jiném místě. A protože nikdo nestojí o objevování Ameriky, bez znalosti

dosavadního stavu problému zkrátka nelze začít. Jak trefně poznamenává Eco: „Není vůbec

projevem méněcennosti, vyjdeme-li ve svém vlastním bádání z jiného autora, a to ani tehdy

ne, jsme-li géniem, (lépe řečeno: zejména ne, jsme-li géniem): nechceme-li, nedopustíme se

přece takovýmto postupem žádného fetišismu, zbožňování, přísahání na jeho slova…“3

Třebaže máme tendenci vnímat předchozí autory jako nepřekonatelné velikány či obry, není

vyloučeno, že coby trpaslíci z jejich ramenou dohlédneme o kousek dále. To však pouze za

1 V originále věta zní: „The average Ph.D. thesis is nothing but a transference of bones from one graveyard to

another.“ In: DOBIE, Frank, J. "A Texan in England", 1945. Citováno z: The Quotation Page [online]. (c) 1994-

2012 [cit. 2012- 02-15]. Dostupné na http://www.quotationspage.com/quote/26037.html. 2 Smyslem standardní absolventské práce není nic méně, než dokázat, že jsme schopni stanovit téma, k tomuto

tématu shromáždit relevantní a dostupnou literaturu, doložit, že se v pramenech orientujeme a uspořádat je tak,

aby čtenář naší práce pochopil její záměr a byl eventuálně schopen dohledat veškeré použité materiály, pokud by

se jimi chtěl z jakéhokoliv důvodu dále zabývat. Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci.

Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 24-25. 3 ECO (1997), tamtéž, str. 35.

předpokladu, že jim vylezeme na záda, což obrazně neznamená nic jiného, než že je poctivě

nastudujeme, správně pochopíme a korektně využijeme.4

Následující text se týká právě převážně způsobů, jak literaturu a další prameny korektně

použít ve vlastní práci. Svět odborného psaní není oblastí svévole, nýbrž prostorem

vymezeným množstvím užitečných – pragmaticky a eticky opodstatněných – pravidel a

doporučení. Dříve však, než se na tato pravidla zaměříme podrobněji, bude třeba říci několik

slov o tom, co je to pramen, jak prameny vyhledat a jak je zpracovat.

4 Srovnej, ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7, str. 35.

11

1 PRAMENY: VYHLEDÁVÁNÍ A ZPRACOVÁNÍ

1.1 Stanovení problému

Východiskem rešerše je pokud možno dobře stanovený problém. Dobře stanovený problém je

na prvním místě problémem, který jsme schopni zvládnout svými vlastními silami. To mimo

jiné předpokládá, že klíčové prameny, které budou k jeho zpracování nezbytné, jsou pro nás

bez větších potíží dostupné a budeme s nimi schopni pracovat. Není možné zvolit si byť

sebeatraktivnější téma, k jehož klíčovým zdrojům se nedostaneme nebo které jsou psané

v jazyce, který neovládáme.5

1.2 Co je pramen

Zabýváme-li se jakýmkoli tématem, s postupem práce rozšiřujeme (a podle stávajících

výsledku též zužujeme) základní okruh pramenů, které nám budou sloužit pro jeho pojednání.

S ohledem na pestré spektrum oborů vyššího vzdělávání lze očekávat i bohatý rejstřík typů

pramenů, které bude ten který obor vyžadovat. Ať už se bude odborná práce týkat

přístrojového vybavení prodejny oční optiky, pracovních úrazů, internetových stránek malé

obce či technik loutkového herectví, základem teoretické části práce však budou vždy nějaké

odborné knihy či časopisecké studie.

Konkrétní typ a zastoupení pramenů ovlivní skutečnost, jaký předmět výzkumu je základem

naší práce. Může to být primárně kniha respektive myšlenka či teorie v ní obsažená (primární

literatura), kterou budeme analyzovat pomocí dalších knih (sekundární literatura), nebo může

jít o reálně existující jev.6 Absolventské práce vyšších odborných škol velmi často kombinují

oba jmenované typy předmětu. Taková práce je pak složená z teoretické části, kde si student

připravuje teoretickou půdu pro vlastní šetření konkrétního jevu. Dominantním podkladem

mu zde budou převážně knihy či odborné články. Následující tzv. „praktická část“ je

prostorem (kvalitativního či kvantitativního) výzkumu reálně existujícího jevu, kde student

uplatní postupy, jako je např. sběr a vyhodnocování dat, zkoumání interních materiálů, vedení

rozhovorů a vyplňování dotazníků. I v případě, jedná-li se o původní výzkum, však musí být

tento výzkum včleněn do odborného kontextu, který vytvořila dosavadní vědecká tradice.

I v rámci zpracovávání této praktické části bude tedy nezbytné prostudovat materiály, které

5 Více k tomuto problému viz ECO, Umberto: Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997, str. 71-

142, kap. III. Vyhledávání bibliografických podkladů. ISBN 80-7198-173-7. 6 K problematice primárních a sekundárních zdrojů viz ECO, tamtéž, str. 71.

12

nám ozřejmí, jak a kdy byla podobná šetření prováděna, stejně jako materiály, které

pojednávají o adekvátních metodách a postupech. I v tomto případě tedy budou knihy a jejich

zpracování nutným předpokladem úspěšného dokončení absolventské práce.7

Kniha nebo článek, ať v tištěné nebo elektronické verzi, jsou tedy standardně primárním

typem informačního zdroje, bez něhož je vytvoření odborného textu těžko myslitelné. Tento

základní typ pramenů pak může být v různé míře doplněn a rozšířen technickými normami a

zákony, grafy a statistikami, interními materiály a brožurami, filmovými dokumenty a

fotografiemi, instruktážními CD a DVD, rozhovory, dotazníky a šetřeními, úředními záznamy

a dalšími dokumenty všech myslitelných typů a druhů.

Za pramen je tedy nutné považovat jakýkoliv textový či audiovizuální typ informace, který

použijeme pro svou práci a jehož explicitní zohlednění (korektní uvedení, citování,

parafrázování) podporuje či ilustruje naše tvrzení, nebo naopak vystupuje jako předmět

našeho kritického přezkoumání či komentáře.

Z bohatého spektra problematiky studované v rámci vyššího odborného školství vyplývá, že

nad žádným pramenem nelze a priori ohrnovat nos. Obecní kronika, starý výrobní postup

nebo třeba rozhovor mezi čtyřma očima mohou sehrát v naší práci důležitou roli. Vždy si však

musíme být jistí, že ty z pramenů, které se stanou jejím základem, jsou nejen relevantní, nýbrž

i důvěryhodné, a pokud možno pro čtenáře naší práce též dostupné a ověřitelné. Materiály,

které se stanou součástí finálního korpusu informačních zdrojů použitých v naší práci, je tedy

vždy nutné podrobit pečlivému a kritickému výběru. V následující kapitole se nejprve

podíváme, kde všude lze tyto prameny získat.

1.3 Knihovny a databáze

I přes dříve nevídané možnosti, které nám v rámci vyhledávání pramenů dnes poskytuje

internet, musí být základem každé seriózní rešerše knihovní instituce, respektive její katalogy

a databáze, ať už ve fyzické (lístkové) formě nebo ve formě elektronické, přístupné

z externích bodů.

Mnohdy k dosažení cíle postačí fond oborové školní knihovny, se vzrůstajícími nároky na

práci je však nutné rozšířit okruh prohledávání. Chceme-li si být jisti, že jsme pro

7 Srovnej, ECO, op. cit., str. 139.

13

reprezentativní sestavení bibliografie udělali vše, naše pátrání budeme muset rozšířit

o knihovny bohatších fondů.

Podle naší teoretické orientace se nabízejí oborově zaměřené lékařské, technické,

společenskovědní a další vědecké knihovny a databáze. Hlavní knihovní institucí pro seriózní

odbornou práci však zůstává Národní knihovna České Republiky v Praze, případně další velká

krajská knihovna s rozšířenou nabídkou knihovních služeb.8 Nejde pouze o její

bezkonkurenční fond zahrnující mimo jiné kompletní domácí tištěnou produkci za posledních

více než 200 let, ale i o možnost využít licencovaného přístupu k databázím shromažďujícím

ohromné množství plnotextových vědeckých žurnálů ze širokého spektra oborů. Navíc tato

instituce není omezena pouze na vlastní fondy, nýbrž zprostředkovává meziknihovní výpůjční

službu včetně výpůjček ze zahraničí.9

Základní právo vyhledávat informační zdroje v knihovních katalozích (fyzických i

elektronických) má nejen majitel knihovní průkazky, nýbrž i ten, který ji nevlastní. Knihovní

průkaz ovšem otevírá svému držiteli dveře pro využití veškerých širokých knihovních služeb,

které jsou nejenom užitečné, ale mnohdy i nezbytné. Vedle hlavní funkce knihovny, kterou je

(prezenční či distanční) půjčování knih, je jejímu členovi umožněno vstupovat do

specializovaných studoven, nahlížet do příručních knihoven, využívat služby dálkové

objednávky a rezervace materiálů stejně jako meziknihovní výpůjční služby, čerpat zdroje

z plnotextových databází světových periodik i používat techniku, jako je kopírovací stroj,

scanner či počítač s připojením na internet. Nelze ovšem zapomenout ani na možnost

konzultovat své požadavky se zkušeným knihovníkem, jehož kvalifikovaná rada může naši

rešerši podstatně urychlit.

Postup elektronizace posunul knihovní služby významně kupředu. V současnosti lze základní

rešerši knihovních fondů větších institucí provádět z domova, stačí k tomu pouze připojení

k internetu. V případě Národní knihovny je čtenáři k dispozici např. databáze KATIF, která

umožňuje vyhledávat v naskenovaných lístkových katalozích. Elektronická databáze pak

eviduje veškeré přírůstky knih od r. 1995. Vyhledané tituly lze navíc rezervovat online.

Knihovník pak zašle oznámení o uložení objednaného titulu, který na nás čeká v určitý den.

8 Stránky Národní knihovny jsou dostupné online na: http://www.nkp.cz/.

9 Vedle národní knihovny poskytuje mezinárodní meziknihovní služby též Národní technická knihovna, Národní

lékařská knihovna, Knihovna Akademie věd ČR, a Vědecká knihovna v Olomouci. K meziknihovním službám

NK ČR viz službu Meziknihovní služba v České republice dostupnou online na:

http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=sluz_mvs_ifla.htm.

14

1.4 Výpůjčka a nákup materiálů

Znamená-li pro nás vypracování odborného textu jednorázovou povinnost a k tématu se již

nemíníme vracet, pak si vystačíme s literaturou k tomu účelu krátkodobě zapůjčenou.

Míníme-li ovšem v odborné práci pokračovat, neobejdeme se bez budování vlastního archivu

materiálů. Tituly, které tvoří pilíř našeho oboru, tedy kupujeme, nebo si pořizujeme jejich

kopii. Sledování domácí knižní produkce a odborných periodik je samozřejmostí a

nepotřebuje další komentář. Chceme-li však svou vlastní odbornou knihovnu doplnit

o klíčové tituly zahraniční produkce, nabízí se vedle služeb knihovních institucí několik

dalších možností. Literaturu lze objednávat přes internet u zavedených prodejců, a to jak

v tištěné, tak elektronické formě. Vyhledané tituly můžeme též objednat u vybraných

domácích knihkupců, kteří dovoz cizojazyčných titulů zprostředkovávají. Takto

orientovaných knihkupců existuje celá řada a ti dobře zavedení pro nás vyhledají nejlevnější

dostupný exemplář (včetně nabídky použitých knih jak v případě titulů v prodeji, tak

v případě titulů rozebraných), na který se čeká v rozmezí od týdne do jednoho měsíce,

průměrně tedy 14 dní.

1.5 Elektronické databáze časopisů

Součástí nabídky velkých knihoven je licencovaná služba, která jejím členům umožňuje

přístup k plnotextovým odborným elektronickým časopisům. V případě Národní knihovny se

jedná se o Elektronickou knihovnu časopisů.10

Jejíž součástí je též adresář volně dostupných

časopisů, ze kterých lze získat materiály i bez licence.11

Databází existuje velké množství. Za všechny jmenujme například databáze humanitních a

společenských věd EBSCO,12

ProQuest13

nebo portál JSTOR.14

Jedná se většinou o neziskové

organizace, které svým členům nabízejí přístup k elektronické verzi archivu plnotextových

článků z mnoha vědeckých či akademických periodik všech možných oborů. Např. JSTOR

pokrývá produkci od zhruba sedmi set vydavatelů periodik v oblastech, jako jsou ekonomická

studia, právní, humanitní a sociální vědy, atp., které zpřístupňuje s prodlevou 3-5 let od roku

jejich prvního uveřejnění. Nevýhodou velkých plnotextových databází je tedy pouze omezený

přístup, který je vázán na licenci institucí, jako jsou škola, universita, knihovna či

nakladatelství a prodleva ve zpřístupňování nejčerstvější produkce. Volně přístupná možnost

10

Služba je dostupná online z: http://ezb.nkp.cz/. 11

Služba je dostupná online z: http://rzblx1.uni-regensburg.de/ezeit/dfaj. 12

Stránky portálu EBSCO jsou dostupné online z: http://www.ebscohost.com/. 13

České stránky ProQuest jsou dostupné online z: http://www.proquest.cz/. 14

Portál je dostupný online z: http://www.jstor.org/.

15

vyhledávání v katalozích těchto portálů však zůstává stále velmi užitečným nástrojem pro

zahájení rešerše. Nejenže se lze seznamovat s mezinárodními periodiky věnovanými dané

oblasti zájmu, většina žurnálů též umožňuje nahlédnout do svého archivu jednotlivých čísel

s připojeným náhledem a užitečným abstraktem.15

Instituce knihoven a elektronické databáze dnes pochopitelně nejsou jediným zdrojem

textových, případně audio-vizuálních pramenů. Prostředí internetu nabízí závratné množství

informací a pramenů ze všech myslitelných oborů a online připojení může zpřístupnit

nejčerstvější informace z oblasti našeho zájmu. Snadná přístupnost je ovšem vykoupená

jistým rizikem práce s internetovými zdroji. Vedle množství důvěryhodných online

přístupných pramenů je síť zahlcena obrovskou masou pramenů neautorizovaných,

pochybných a v mnoha ohledech nekvalitních. Produktivní užívání volně přístupných zdrojů

je tedy podmíněno zkušeností, ostražitostí a kritickým selektivním přístupem.

1.6 Šedá literatura

Oblastí, která bývá zhusta – a nutno předeslat studenty často nekorektně – vytěžována, je

sféra tzv. šedé literatury, která zahrnuje absolventské práce (bakalářské, diplomové,

habilitační atp.), konferenční výstupy, interní firemní literaturu, výzkumné zprávy a patenty

atp.

Tyto dokumenty jsou veřejně zpřístupněny školami, vědeckými ústavy, soukromými

subjekty, neziskovými organizacemi či vládními agenturami. Jejich zveřejnění většinou nemá

status oficiální publikace (odtud přívlastek „šedý“) a nejsou v nabídce standardního (jak

fyzického, tak elektronického) prodeje. Orientaci v tomto typu pramenů usnadňuje množství

jak domácích, tak mezinárodních databází šedé literatury, které tyto zdroje evidují a

umožňují v nich vyhledávat.16

15

Užitečný seznam oborových databází je k nahlédnutí na stránce Licencované elektronické informační zdroje.

In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171. 16

Srovnej, Zdroje pro podpory UBT, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [2012-02-10]. Dostupné z:

http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Zdroje-pro-obory-UTB.pdf . Pro přehled databází šedé literatury viz např.:

Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.

16

2 REŠERŠNÍ METODY

2.1 Formulace problému a požadavku

Systém vyhledávání pramenů nabízí několik možností. Způsob, jakým povedeme

vyhledávání, závisí na počáteční fázi naší přípravy, případně na dalších našich (v průběhu

rešerše zpřesňovaných) požadavcích. Na počátku vyhledávání (rešerše) je vždy potřeba

informací k řešení nějakého problému či zodpovězení jistých otázek, kterou knihovníci

nazývají „potřebou informační“. Je-li naše potřeba formulovaná a explicitně vyjádřená, stává

se z ní tzv. „informační požadavek“, který formulujeme v tzv. „rešeršním dotazu“. Rešeršní

dotaz iniciuje „rešeršní činnost“, tedy vlastní proces vyhledávání pramenů. Rešerši lze

objednat u relevantní instituce (především knihovny), nebo ji můžeme provádět sami. 17

Základů individuální rešeršní práce se dotkne následující text.

Nejobecněji vyjádřeno, průzkum katalogů a databází může mít dvojí cíl. Buď máme

sestavený korpus literatury a potřebujeme se k ní fyzicky dostat, tj. potřebujeme se ujistit

v jaké knihovně, instituci či databázi daný materiál získáme, nebo provádíme původní rešerši,

tj. teprve zjišťujeme, co je k danému tématu vůbec k dispozici. 18

V prvním případě tedy již jednoduše víme, co chceme, a je pro nás tudíž klíčové vyhledávání

ve jmenném katalogu. Zde dohledáme, zda má daná instituce ve svých fondech požadovaný

titul a ověříme též jeho dostupnost (dálková výpůjčka, prezenční výpůjčka, online stažení,

atp.). I v případě, že zjistíme, že hledaný titul není součástí fondu, cesta k jeho získání se

v rámci knihovny neuzavírá. Výhodou velkých knihoven je to, že pro nás dokáže zajistit i

tituly, které nejsou součástí jejího fondu, k čemuž jí slouží instituce meziknihovní výpůjční

služby a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby. U mezinárodních služeb je sice výpůjčka

zpoplatněná, přesto je pro nás její využití mnohdy jedinou či nejvýhodnější cestou, jak se

dostat k požadovanému prameni. Cena služby je totiž většinou nižší, nežli ta, kterou bychom

zaplatili při zakoupení vlastního exempláře zahraničního titulu.

V případě druhém – a ten nás zde zajímá přednostně – ještě přesně nevíme, jaké konkrétní

prameny chceme, a v takovém případě budeme pátrat v příručkách a vyhledávačích

17

Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf. 18

Srovnej, ECO, op. cit., str. 81.

17

předmětového katalogu.19

Vstupujeme-li do knihovny pouze s nejobecnější představou či

základním zadáním tématu bez ponětí o historii problému či základních titulech relevantní

literatury, svou rešerši můžeme zahájit buď konzultací s knihovníkem, nebo pátráním na

vlastní pěst. Větší instituce bývají k tomuto účelu vybavené studovnou s příručkou, kde

můžeme zahájit rešerši ve slovnících, encyklopediích a základních přehledových publikacích

příslušné oborové sekce.

2.2 Volba klíčových slov

Dalším krokem rešerše je vyhledávání v (elektronickém nebo lístkovém) předmětovém

katalogu. Zde úspěch do značné míry závisí ve vhodně definovaných a v rámci elektronického

vyhledávání též promyšleně zkombinovaných klíčových slovech, jejichž prostřednictvím se

k požadovaným informacím dostaneme.

Klíčová slova jsou hesla, která zadáváme do základních vyhledávacích strojů (jako je např.

Google), především pak do specializovaných vyhledavačů odborných knihovních databází, se

kterými při vyhledávání pracujeme.20

Vhodná klíčová slova vyvozujeme z vhodně

formulovaných otázek. Prvním krokem úspěšné rešerše je tudíž správná formulace našeho

požadavku. Je třeba si uvědomit, co chceme získat a na jakou specifickou otázku hledáme

odpověď.21

Při volbě klíčových slov se řídíme následujícími pravidly:

Za klíčová slova vybíráme především podstatná jména. Vyhýbáme se slovním druhům, jako

jsou přídavná jména, zájmena, příslovce a slovesa. Neužíváme ani předložky, spojky apod.,

které nemají z hlediska vyhledávání žádný význam. Výjimkou při zadávání jiných slovních

druhů, než jsou substantiva, mohou být pouze některá přídavná jména a příslovce, která

v ustáleném spojení slouží k jednoznačné identifikaci (např. Pythagorova věta, sociální práce,

umělecký průmysl apod.).22

Při volbě klíčových slov je též nutné zvážit, mezi jakými druhy dokumentů budeme chtít

vyhledávat (monografie, odborné články, recenze, diplomové práce, videa, fotografie apod.),

dále v jakém jazyce mají být vyhledané dokumenty a v neposlední řadě též v jakém časovém

19

Srovnej, ECO, op. cit., str. 82. 20

O vyhledávacích strojích viz užitečný text: Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA

[online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953. 21

Srovnej, Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [2012-02-10]. Dostupné z:


Srovnej tamtéž, str. 3.

18

rozmezí hodláme vyhledávat (historie zvoleného problému, nejaktuálnější zdroje mladší než

1 rok, dokumenty z přesně vymezeného období apod.).23

2.3 Výběr rešeršních zdrojů a nástrojů

Máme-li vhodně zvolená klíčová slova, dalším rešeršním krokem bude výběr zdrojů či bází

informací, ve kterých budeme vyhledávat a též nástrojů, které k vyhledávání užijeme. Jedná

se o rozhodnutí, zda budeme vyhledávat ve fyzických či elektronických katalozích knihoven,

digitálních knihovnách, v předmětových adresářích, v licencovaných databázích atp. Při

výběru zdrojů budou rozhodovat následující kritéria:

Zjistíme, zda existuje pro náš obor vhodný zdroj (např. specializovaná databáze) a zda

k němu můžeme získat přístup (licenci mívají zakoupenou knihovny nebo školy).

Máme-li například zájem o tištěné publikace, časopisy nebo sborníky, budeme

vyhledávat pomocí knihovních katalogů. Naopak cestou k článkům z elektronických

databází, www stránkám, šedé literatuře, atp. bude vyhledávání pomocí internetových

adresářů a vyhledávačů apod.

Důležité je si též uvědomit, v jakých jazycích jsme schopni vyhledávat. Nikdy si

nevolíme téma, k jehož zvládnutí je nutné číst v jazyce, který neovládáme. 24

2.4 Operátory25

Hledání pomocí klíčových slov je poměrně sofistikovanou činností a na jejím zvládnutí závisí

úspěch rešeršní činnosti. Klíčová slova nezadáváme pouze samostatně, nýbrž se je pokoušíme

kombinovat v různých logických vztazích. Kombinování klíčových slov umožňují tzv.

operátory, které slouží k zpřesňování, zužování i rozšiřování pole vyhledávání v rámci

rešerše. Jedná se v podstatě o symboly logických funkcí. Mezi nejznámější operátory patří

AND, OR a NOT.

23

Srovnej tamtéž, str. 3. 24

Srovnej, Jak hledat informace, str. 5. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:


Následující popis operátorů je převzat a parafrázován z: Jak hledat informace, str. 6. In: IVA [online] (CC BY-

NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.

19

AND

Tento operátor vyjadřuje logický součin. Při užití operátoru AND vyhledávací systém vyhledá

záznamy obsahující všechny hledané termíny, které jsou uvedené v řetězci. Funkcí tohoto

operátoru je ZÚŽIT VÝSLEDEK VYHLEDÁVÁNÍ. Používá se pro spojení významově

odlišných pojmů a lze jej nahradit znaménkem + (plus).

PŘÍKLAD:

(alkohol AND závislost AND mladiství).

OR

Tento operátor vyjadřuje logický součet. Při užití operátoru OR vyhledávací systém vyhledá

záznamy obsahující alespoň jeden z uvedených klíčových termínů. Funkcí tohoto operátoru je

ROZŠÍŘIT DOTAZ a používá se pro spojení synonym a příbuzných pojmů.

PŘÍKLAD:

(Compact Disc OR CD)

NOT

Tento operátor vyjadřuje negaci. Při užití operátoru NOT vyhledávací systém vyloučí

záznamy obsahující klíčový termín uvedený za operátorem NOT. Tento operátor zužuje

výsledky vyhledávání. Lze jej nahradit znaménkem – (minus).

PŘÍKLAD:

(doprava NOT letecká)

2.5 Fráze26

Specifickým typem složeného dotazu je fráze. Vybranou frázi uvádíme většinou

v uvozovkách, případně v závorce. Vyhledávací systém nám pak nabídne výsledky, které

obsahují přesnou frázi v nezměněné podobě.

26

Pojednání o frázích je převzato a parafrázováno z: Jak hledat informace, str. 7. In: IVA [online] (CC BY-NC-

SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.

20

PŘÍKLAD:

„Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“

Pro pokročilé vyhledávání je možné užít ještě tzv. PROXIMITNÍCH OPERÁTORŮ (NEAR,

ADJACENT, SENTENCE, PARAGRAPH), jejichž pomocí určujeme posloupnost

a vzdálenost mezi dvěma vyhledávacími termíny. Jak se však upozorňuje na stránkách portálu

Iva, zápis těchto operátorů může mít v různých vyhledávačích různou podobu, navíc některé

vyhledávače nepodporují proximitní operátory vůbec. Je tedy proto nezbytné ověřit si, jaké

možnosti použití těchto operátorů nabízí konkrétní vyhledávač.27

2.6 Příkazy28

Dalším užitečným nástrojem pro vyhledávání je používání tzv. příkazů. Příkazy se vpisují

přímo do vyhledávacího pole nebo do pole v pokročilém vyhledávání. Následuje výčet

nejužitečnějších příkazů, které lze použít např. při vyhledávání v Googlu.

filetype:

umožňuje vyhledávání určitého formátu dokumentu (.pdf, .doc apod.). Takto zadaný příkaz

před klíčovým slovem (např. filetype:pdf průmysl) vyhledá výsledky pouze v požadovaném

formátu.

intitle:

umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání intitle: zdraví sport

najde termín „zdraví“ v názvu stránky a „sport“ kdekoli.

allintitle:

umožňuje hledání klíčového termínu v názvu stránky. Ve formě zadání allintitle: zdraví sport

výživa najde „zdraví“ „sport“ a „výživa“ v názvu stránky.

related:

umožňuje hledání tematicky podobných stránek k uvedené adrese.

Např. ve formě zadání related: http://www.diplomky-online.cz/ najde stránky věnované

diplomovým, bakalářským či seminárním pracím.

27

Srovnej tamtéž, str. 7. 28

Následující příkazy jsou zpracovány podle instruktážního videa: Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online],

Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://vimeo.com/16339724.

21

link:

tento příkaz vyhledá stránky obsahující odkaz na stránky v příkazu uvedeného zdroje. Např.:

link: http://www.ff.jcu.cz/.

inurl:

tento příkaz např. ve formě inurl: science najde zadané klíčové slovo „science“ v URL adrese.

define:

tento příkaz spojený s příslušným heslem vyhledá jeho definici, např. define: altruismus.

info:

připojíme-li k tomuto příkazu URL adresu, Google nám zobrazí informace o ní.

2.7 Rešeršní strategie a vyhodnocení rešerše

Abychom na konci rešerše získali potřebné informace, je třeba výše popsané nástroje (klíčová

slova, operátory, příkazy) správně a pružně používat. Knihovníci a odborníci na informatiku

hovoří o několika základních rešeršních strategiích, které představují různé metody zužování

či naopak rozšiřování dotazu, zpřesňování klíčových slov, atp., jejichž cílem je dojít

k optimálnímu výsledku, kterým je dostatečný počet relevantních (užitečných) dokumentů.

Protože je získání uspokojivých informací ihned po prvním zadání klíčového slova či jejich

kombinace málo pravděpodobné, rešeršní strategii podle povahy aktuálních výsledků neustále

korigujeme.

Nežli k požadovanému cíli dospějeme, v principu můžeme proces rešerše upravovat dvojím

způsobem. Je-li nabídka výsledků příliš široká (chceme vyhledanou množinu výsledků

zmenšit), pokusíme se prohledávaný okruh zúžit prostřednictvím zpřesňování dotazu. Za

tímto účelem použijeme např. více slov, která vyjadřují hledané téma a tato klíčová slova

kombinujeme pomocí logického operátoru AND. Vyhneme se též obecným a příliš

abstraktním pojmům. Prostor můžeme též zužovat pomocí vylučovacího operátoru NO či

zpřesnit dotaz časovým nebo jazykovým omezením nebo omezením na typ dokumentu atp.

Opačná situace nastává, pokud je naopak dílčí výsledek naší rešerše (vyhledávání) příliš úzký.

Chceme-li získat více záznamů, pak je třeba upustit od zpřesňování dotazu a dále neomezovat

vyhledávání časově, jazykově apod. V procesu vyhledávání též vynecháme logický operátor

http://www.ff.jcu.cz/

22

NOT a ověříme, zda jsme při psaní klíčových slov neudělali gramatickou chybu. Pohrajeme si

také s jejich tvarem, můžeme pracovat s kořenem slova a zástupnými znaky či použít slova

příbuzná a synonyma. 29

2.8 Metody zpracování pramenů

Máme-li vyhledané prameny užít ku prospěchu věci, je třeba si osvojit standardizované

způsoby, jak s nimi zacházet. Ty se týkají především techniky jejich citování v našem textu a

v jisté míře pak i postupů pro jejich vyhledávání, studium a pořádání. Je však nasnadě, že rady

týkající se např. konkrétních postupů při četbě a excerpci (dělání výpisků) pramene, nemohou

mít ve srovnání s citačními pravidly z povahy věci jiný, než velmi obecný a doporučující

charakter (každému může jednoduše vyhovovat jiný způsob práce s prameny).

2.9 Nákup, či kopie?

Klíčové primární materiály je dobré mít doma nejlépe ve fyzické podobě. Práce s tištěným

textem se zpřehlední a usnadní, pokud do něj můžeme vpisovat poznámky a vyznačovat

pasáže, na které se budeme chtít v naší práci odvolat, případně je citovat či parafrázovat.

Tento způsob práce je však přísně zapovězen, pokud nám dotyčný pramen nepatří. Nikdy

nezatrháváme, nezvýrazňujeme a neděláme si poznámky na okraj v knihách z knihoven či

půjčených od přátel. Pokud tedy není klíčový zdroj v našem vlastnictví, můžeme si pořídit

jeho fotokopii, která se k popisování výtečně hodí – navíc bez jakýchkoliv výčitek, které by

přeci jen mohly provázet nevratné zásahy i v našich vlastních knihách.

2.10 Excerpce

Máme-li ustaven seznam základních pramenů, můžeme si na základě jeho utřídění vypracovat

pracovní osnovu. Struktura i náplň jednotlivých kapitol naší budoucí práce, vyjádřená

interaktivní osnovou, je užitečným výchozím vodítkem, nikoliv však nerevidovatelnou a

závaznou normou. Dá se totiž předpokládat, že ji budeme během postupu práce v určitých

ohledech měnit a přepracovávat. Navíc osnova nás rozhodně nemá zavazovat

k vypracovávání jednotlivých kapitol práce podle vytyčeného pořádku – od úvodu, přes jádro

práce, k jejímu závěru. Časté obtíže se zahájením procesu psaní jsou dány právě snahou

postupovat takto přísně chronologicky.

29

Srovnej, Jak na rešerši, str. 9-11. In: INFOGRAM – Portál pro podporu informační gramotnosti [online].

© 2011 [cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760.

23

Pro fázi postupného následného zpracovávání (vytěžení) literatury je velmi užitečná

přehledná lokalizace pasáží, které hodláme v naší práci citovat.30

V první řadě je užitečné

lokalizovat ty z pasáží ve zdrojovém dokumentu, které budou klíčové pro zpracování

jednotlivých konkrétních kapitol naší práce. K tomuto účelu si vytváříme přehledná značení

(štítky, podtržení, zvýraznění, poznámky na okraj stránky). Vedle značek ve vlastním

studovaném textu je praktické vytvořit si katalog odkazů na konkrétní strany a pasáže ze

zdrojové literatury, asociovaných k jednotlivým problémům, kapitolám či paragrafům naší

práce.

V momentě, kdy přistupujeme k samotnému procesu psaní vlastního textu, se již dostáváme

do prostoru norem a technik, jejichž představení je obsahem následujících kapitol. 31

30

Srovnej, ECO, op. cit, str. 152. 31

Pro další užitečné informace viz ECO, op. cit, str. 142-183.

24

3 CITACE A PARAFRÁZE

3.1 Pravidla a náležitosti

Využívání pramenů (tedy myšlenek, koncepcí tvrzení a teorií, obrazů, grafů, statistik atp., ať

v doslovné či adaptované formě) je upraveno množstvím pravidel, jejichž ovládnutí je řízeno

několika základními důvody:

Korektním citováním respektujeme duševní vlastnictví. K užitým materiálům se

chováme jako k cizímu duševnímu vlastnictví, jelikož budeme přirozeně vyžadovat

totéž od čtenářů našeho vlastního završeného textu. Nikoho jistě nenechá lhostejným

představa „studenta“, který si stáhne naši volně přístupnou práci, a po drobných

maskovacích úpravách ji prezentuje jako svou vlastní.

Korektní bibliografický aparát má spolehlivě dovést čtenáře ke všem zdrojům, na

které se v naší práci odvoláváme. Přiznáváme tak, která díla či jejich myšlenky jsou

pro nás klíčové a bez nichž podle nás nelze k tématu říci něco nového. Poctivé

odhalení základů naší argumentační sítě tak vytváří nezbytný kontext pro schopnost

čtenáře posoudit náš vlastní výkon.

Odkazem na pramen zároveň poskytujeme jeho autorovi jistou čest. A je-li naše práce

standardně publikována, pak nutno dodat, že i užitečnou službu - totiž nezbytné body

do citačního indexu.

Shrnuto a podtrženo: Nikdy nesmí být pochyb o původci tvrzení, ze kterých naše práce

sestává. Musí být zcela jasné, kde končí citace cizí myšlenky a začínají naše tvrzení

domněnka či komentář. Nesmíme zkrátka – ať už záměrně či svou ledabylou prací –

poskytnout příležitost k tomu, aby někdo pokládal cizí myšlenky za naše vlastní.

3.2 Funkce citace a funkce parafráze

Texty či myšlenky jiných autorů, které buď podporují naše hledisko, nebo jsou naopak

předmětem naší kritiky (jistě většinou opět s pomocí kritických textů jiných autorů) uvádíme

v našem vlastním textu prostřednictvím jejich doslovné citace (citát) nebo parafráze doplněné

příslušným bibliografickým odkazem. Z čistě formálního či klasifikačního hlediska není

s definicí a odlišením citátu a parafráze žádná potíž. Citát můžeme charakterizovat jako

doslovně uvedenou větu, souvětí či pasáž cizího textu, kterou doplníme příslušným

bibliografickým odkazem (citací). Parafrází potom rozumíme větu, souvětí či pasáž ze

zdrojového dokumentu, kterou v našem textu představujeme prostřednictvím našich vlastních

25

slov. V parafrázi neběží o doslovné znění, nýbrž jde o co možná nejpřesnější vystižení

podstaty uváděné myšlenky. Naopak funkcí doslovně citované pasáže (citátu) je její skutečné

znění, které hraje klíčovou roli pro naši argumentaci. Zatímco při přímé citaci musíme dobře

uvážit její opodstatnění a bedlivě sledovat přesnost převodu (citát musí věrně zachovat znění

originálu do posledního detailu), parafrázování klade důraz na formulační a především

interpretační dovednosti, které nepřipustí dezinterpretaci citovaného textu.

Problémem však zůstává otázka volby mezi oběma způsoby uvádění cizích myšlenek, stejně

jako míra, s jakou v našem textu uplatňovat doslovné citáty. Doporučujeme zvážit následující

obecná pravidla:32

Obecně je třeba s přímými citáty šetřit. Nedoporučuje se citovat všeobecně známé či

konsenzuální skutečnosti a už vůbec by doslovná citace neměla suplovat nechuť k naší

vlastní výkladové a interpretační práci.

Nikdy necitujeme díla, která jsme skutečně nepoužili (nedrželi v ruce, neprostudovali),

pouze pro to, abychom naoko obohatili svou bibliografii.

Snažíme se vyvarovat citací z druhé ruky. Citovat z druhé ruky autory, jejichž díla jsou

základem naší práce, se nedoporučuje vůbec. Není-li zbytí a rozhodli jsme se citovat

z druhé ruky, pak pouze texty, které nelze opatřit jinak. Měli bychom si být též jistí

dostatečnou důvěryhodností autora, od kterého citát přebíráme. Stále však citujeme

s rizikem pramenícím z neověření původního znění (a též kontextu) citované pasáže.

Pokud se nejedná o literární dílo, je třeba citované pasáže z cizojazyčného odborného

textu přeložit do mateřského jazyka.

Prvky bibliografické citace (název, místo vydání atp.) se nepřekládají, ale uvádějí v jazyce

citovaného dokumentu. Do českého jazyka se převádí pouze rozsah stran, případně

poznámky a doplňky v kulatých závorkách a údaje z jiných zdrojů v hranatých

závorkách.33

Žádná část originálního citovaného textu se nesmí vynechat, aniž by na to nebylo

upozorněno. Pokud míníme část originálu v naší citaci vypustit, je třeba to dát na

srozuměnou pomocí tří teček v hranatých závorkách. Stejně tak např. zdůraznění pasáže či

termínu v citátu pomocí kurzívy, „vytučnění" či podtržení, které provedl citující a nikoli

32

Srovnej, ECO, op. cit, str. 202. 33

Srovnej, Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit.

2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.

26

citovaný autor, je nutné označit v hranatých závorkách za citovanou pasáží, a to

následujícím způsobem: [podtrhl D. C.].

Citujeme náležitě a konzistentně podle přijatých pravidel. Neúplné odkazy bibliografické

citace ztěžují či znemožňují realizaci jedné z hlavních funkcí citace – dovést čtenáře

spolehlivě ke zdroji.

Jak již bylo řečeno, práce s bibliografickými odkazy by měla být obecně vedena úsilím

o maximální přehlednost a dostačující informativnost, která čtenáře práce spolehlivě a

jednoznačně navede k použitým pramenům. Při váhání, zda nějakou informaci o zdroji

uvést či nikoli, nebo při pochybách, zda a kdy je nutné jisté skutečnosti v bibliografickém

aparátu opakovat, bychom měli vzpomenout na následující pravidlo: vždy bude

přijatelnější a tolerovatelnější jistá redundance, tedy nadbytečnost informace, nežli její

nedostatek.34

3.3 Způsoby odkazu na pramen

V následující části nalezne čtenář popis třech standardních metod odkazování na

bibliografickou citaci, které připouští aktualizovaná norma ISO 690. Nejprve ve shodě s touto

normou charakterizujeme podobu či formu odkazu v textu, následně její vztah

k bibliografické citaci a poté uvedeme její charakteristický příklad.

3.4 Citace pomocí tvůrce (prvního údaje) a data vydání35

Při tomto tzv. harvardském systému se odkazuje v textu na zdroj uvedením jména tvůrce a

roku vydání citovaného informačního zdroje před či za citovanou pasáž. Důležité je, aby byl

odkaz součástí větného celku. Pokud je tedy odkaz např. až na konci věty, tečka se umístí až

za číslem odkazu. Příklad: [Někteří autoři tento postup vylučují (Čáp 2007). ]

Pokud je jméno tvůrce již uvedeno v textu, pak následuje rok vydání v kulatých závorkách.

Příklad: [Jak tvrdí Pavel Čáp (2007)…] Pokud nikoliv, pak jsou v kulatých závorkách oba

požadované údaje. PŘÍKLAD: [Podle některých autorů je tato metoda zastaralá (Čáp 2007).]

V odkaze můžeme v závorce po roce vydání uvést ještě odkaz k přesnému umístění

příspěvku, např. k číslu stránky, odkud citujeme či parafrázujeme. Příklad: (Čáp 2007, s. 12-

15). Chceme-li v rámci podpory jedné teze odkázat k více autorům tuto tezi zastávajícím,

34

Užitečným portálem věnovaným problematice citací a nabízejícím též službu generátoru citací, která po zadání

údajů vygeneruje příslušný korektní bibliografický odkaz, je portál Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 2012-

02-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/. 35

Srovnej, ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních

zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197,

s. 27.

27

můžeme do jedné závorky uvést několik odkazů na autora a rok, oddělených středníkem.

PŘÍKLAD: (Čáp 2007; Vágner 1986). Odkazujeme-li v jednom textu na dvě či více prací

téhož autora z jednoho roku, rozlišíme je pomocí připojeného písmene v abecedním pořadí.

PŘÍKLAD: (Milton 1978a). Je-li citovaný zdroj dílem několika autorů, pak užíváme v odkaze

následující zkratku. PŘÍKLAD: (Matějček et al. 1999). Interpretace ISO 690 rozlišují

umístění číselných odkazů a poznámek ve větě.

PŘÍKLAD:

Autor však zde, oproti našemu stanovisku, argumentuje pro správnost užívání termínu

proceduralismus (Davies 1991). Dalším možným výrazem, který budeme synonymně

používat, je termín askriptivismus, (Danto 1973, str. 13), který zmiňuje ve své klíčové

práci též Dickie (1979).

Výše popsaný způsob odkazování v textu pomocí jména a data v kulatých závorkách

odkazuje k bibliografické citaci, která bývá zařazena na konec dokumentu v podobě

abecedně řazeného seznamu literatury. Datum vydání se v bibliografické citaci v rámci

harvardského systému uvádí bezprostředně za jménem tvůrce. Opakuje se zde tedy postup,

jaký se používá při odkazování v textu. Standardní posloupnost prvků bibliografické citace je

tak v rámci této metody záměrně porušena.

PŘÍKLAD:

DANTO, Arthur, 1973. Artworks and Real Things. Theoria, roč. 39, str. 13.

DAVIES, Stephen, 1991. Definitions of Art. New York: Cornell University Press.

DICKIE, George, 1979. What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A

Modern Book of Aesthetics. NZ: H. Hold and Company.

3.5 Citování pomocí průběžných poznámek36

Další z metod bibliografických odkazů je metoda číselného odkazu v textu na bibliografickou

citaci (záznam). Číslování je posloupné a sleduje pořadí, v jakém se citace v našem textu

objeví. Odkaz přiřazujeme na konec citátu či parafráze v podobě čísla buď v horním indexu1

nebo v kulatých (1) či hranatých [1] závorkách a vždy uvádíme pouze jedno číslo (nelze

36



s. 28.

28

bezprostředně za sebe zařadit dva odkazy). Číslo poznámky je oproti harvardskému systému

umístěno až za větný celek. PŘÍKLAD: [Někteří autoři však tento postup vylučují. (18)]

PŘÍKLAD:

Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost užívání

termínu proceduralismus.1 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat,

je Dantův termín askriptivismus, 2

který zmiňuje ve své klíčové práci též Dickie.3

Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny

v číselném pořadí. Lze je umístit na konec stránky v podobě poznámky pod čarou (způsobem,

jakým odkazujeme v těchto skriptech), na konec kapitoly nebo na konec dokumentu před

seznam použité literatury.

PŘÍKLAD:

1 DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991. ISBN

0801497949.

2 DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria. 1973, roč. 39, č. 1-3, str. 13. ISSN

1466-4917.

3 DICKIE, George: What Is Art? An Institutional Analysis. In: Melvin Rader (ed.): A

Modern Book of Aesthetics, 1979. NZ: H. Hold and Company. ISBN 0030193311.

V prvním odkazu na knihu nebo časopis pomocí metody průběžných poznámek uvádíme vždy

úplný bibliografický odkaz. Je ovšem běžné, že z daného pramene citujeme vícekrát ať na též

stránce či v průběhu celého dokumentu. Pokud v takovém případě odkazy k témuž prameni po

sobě v poznámkovém aparátu (pod čarou či na konci dokumentu) bezprostředně následují,

používáme formu zkráceného odkazu, a to buď v latinském tvaru "ibid." (zkratka ibidem –

tamtéž), či pomocí jeho českého ekvivalentu "tamtéž", obojí v kurzívě. Poté vypíšeme

příslušnou stránku či stránky (PŘÍKLAD: tamtéž, str. 12-28). Nikdy však tyto ekvivalentní

formy v jednom dokumentu nemícháme, používáme vždy pouze jednu z nich. Stránkování je

nutno uvádět v plném rozsahu odkazu nebo citované pasáže.

Vracíme-li se znovu k již citované publikaci, časopisu apod., avšak druhý či jakýkoliv další

odkaz bezprostředně nenásleduje po plně specifikovaném bibliografickém odkazu, není nutné

znovu vypisovat úplný bibliografický odkaz. Namísto toho lze použít odkazovou zkratku "op.

cit." (pro knihy), nebo "loc. cit." (pro časopisy a sborníky), kterým (zkratkám) předchází

29

jméno autora a následuje odkaz na stránku či stránky. Pro usnadnění orientace

potencionálnímu čtenáři je však korektnější (zvláště tam, kde je předešlý odkaz k témuž

prameni na jiné stránce) znovu vypsat celý titul.

PŘÍKLAD:

1) WEITZ, Morris: The Role of Theory in Aesthetics. In: Philosophy Looks at the Art. J.

MARGOLIS (ed.). Philadelphia: Temple University Press, 1978, str. 126.

2) tamtéž, str. 128.

3) VOPĚNKA, Petr: Rozpravy s geometrií. Praha: Panorama, 1989, str. 28-29. ISBN

80-200-1005-X.

4) WEITZ, Morris: loc. cit., str. 127.

5) tamtéž, str. 128.

6) VOPĚNKA, Petr: op. cit., str. 112-125.

3.6 Citování pomocí číselných odkazů37

Touto metodou odkazujeme (podobně jako v případě metody průběžných poznámek) na

citované zdroje prostřednictvím čísla v kulatých závorkách, hranatých závorkách, nebo

v horním indexu - a to v pořadí, v jakém je citujeme poprvé. Citujeme-li ve svém textu

prvního autora (zdroj), v konečném seznamu bibliografií mu přiřadíme číslo jedna, druhému

citovanému autorovi číslo dvě a dále pokračujeme ve stejném duchu, až se seznam

s posledním citovaným zdrojem uzavře. Chceme-li citovat stejného autora podruhé, odkážeme

na něj číslem, pod kterým je uveden v seznamu. Číslo druhého (a každého dalšího) odkazu na

stejný zdroj se tedy bude shodovat s číslem jeho první citace v našem dokumentu.

PŘÍKLAD:

Stephen Davies však oproti našemu stanovisku argumentuje pro správnost

proceduralismu.4 Dalším možným výrazem, který budeme synonymně používat, je

Dantův termín askriptivismus, 2

který zmiňuje ve svých pracích též Dickie.7 s. 46, 8 s. 255

37



s. 27.

30

Poznámky odkazující k informačnímu zdroji, ke kterým odkazují čísla v textu, jsou řazeny

v číselném pořadí podle prvního výskytu citace. Číslovaný seznam se umísťuje na konec

kapitoly nebo na konec dokumentu.

PŘÍKLAD:

2. DANTO, Arthur: Artworks and Real Things. Theoria, 1973, roč. 39, str. 13.

(…)

4. DAVIES, Stephen: Definitions of Art. New York: Cornell University Press, 1991.

(…)

7. DICKIE, George. What Is Art? An Institutional Analysis. In: A Modern Book of

Aesthetics. Melvin Rader (ed.). NZ: H. Hold and Company, 1979, s. 46.

8. DICKIE, George. Defining Art, The American Philosophical Quarterly, roč. 6, č. 3

1969, str. 255.

3.7 Citace z “druhé ruky”

Citujeme-li ve výjimečných případech nikoliv z originálního textu, nýbrž citát přebíráme

z publikace někoho jiného, postupujeme následujícím způsobem.

PŘÍKLAD:

Původní text s citátem:

„Vlastenectví“, píše Václav Černý, „bylo odjakživa zlatým dolem kýče, kýče všeho druhu,

písemného, zpívaného, dramaticky představovaného, malovaného, tesaného, z kvádru

stavěného, pro mladé i staré: zde více než kde jinde bylo probouzení lásky k národu

výnosným řemeslem.“

Naše převzetí citátu a bibliografický odkaz tzv. Harvardskou metodou:

Jak se trefně vyjadřuje Václav Černý: „Vlastenectví bylo odjakživa zlatým dolem kýče, (…)“

(ČERNÝ 1993, cit. podle KULKA 2000).

Seznam bibliografických citací pak bude vypadat následovně:

ČERNÝ, Václav, 1993, cit. podle KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst,

2000. ISBN 80-7215-128-2.

(…)

31

KULKA, Tomáš, Umění a Kýč. Vydání druhé. Praha: Torst, 2000. ISBN 80-7215-128-2.

Používáme-li namísto harvardského systému jinou metodu citování (průběžné poznámky,

číselné odkazy), zachováváme tento navržený postup citace z druhé ruky, způsob odkazování

na pramen však bude pochopitelně v souladu se zvolenou citační metodou.

32

4 POŘADÍ A VÝZNAM ÚDAJŮ V BIBLIOGRAFICKÉM ODKAZU

4.1 Interpunkce a typografie38

Tečky, čárky a dvojtečky, závorky a uvozovky, případně další interpunkční znaménka,

symboly a typografická rozlišení slouží k jasnému oddělení jednotlivých prvků

bibliografických odkazů. Jejich smyslem je tedy zpřehlednit a zřetelně odlišit jednotlivé údaje

citace, jako je název práce, jméno autora atp., konkrétní schéma však není součástí závazných

doporučení normou ISO 690. Ačkoliv existuje jistý konsensus v jejich užívání determinovaný

logikou jejich funkce, v praxi si konkrétní postup či schéma vždy určuje nakladatel, případně

škola. Není tedy závazné a normou jednoznačně definované, zda máme použít za

jménem autora tečku či dvojtečku, nebo zda oddělíme název pramene od údaje o místě

vydání čárkou či tečkou. Stejně tak se můžeme rozhodnout, zda budeme užívat zkratky s. či

str. pro číslování, srovnej či srov. pro označení parafráze, ibid. či český ekvivalent tamtéž při

opakovaném odkazu na tentýž pramen.

Co je však závazné zcela nutně, je dodržování zvoleného postupu v rozsahu celého

dokumentu. Přijmeme-li tedy za svou určitou formu užívání interpunkce, jsme povinni ji

konzistentně dodržet v rozsahu celého dokumentu.

4.2 Prameny údajů

Údaje, které nejsou součástí citovaného zdroje, se uvádějí v [hranatých závorkách]. To platí

rovněž pro údaje, které jsou k dispozici od autora (tvůrce) citovaného materiálu. Může se

jednat například o rozhovor či osobní dopis.

4.3 Transliterace

Prvky bibliografického odkazu, který není v latince, se tzv. transliteruje nebo romanizuje

podle příslušné normy.

38


zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str.

9-19.

33

4.4 Jednotky bibliografického odkazu

4.4.1 Jméno autora

Jméno tvůrce (ať už jde o autora, skladatele, editora, výtvarníka a jiné) je klíčovou

komponentou bibliografického odkazu. Jako tvůrce uvádíme osoby či jiné entity (instituce,

korporace) zodpovědné za vytvoření obsahu citovaného dokumentu.

Křestní jména tvůrců uvádíme po příjmení pokud možno v plném znění. Existuje-li

několik tvůrců se stejným autorským podílem (rolí) na vzniku citovaného dokumentu či

díla, je třeba je uvést všechny, a to tak, že se první autor uvede v pořadí PŘÍJMENÍ-

Jméno, zatímco další autoři v pořadí Jméno-PŘÍJMENÍ. Přesáhne-li počet tvůrců pět

osob, uvádíme jméno prvního autora, po kterém připojíme zkratku „aj.“ nebo „et. al.“

Akademický titul, hodnost nebo status autora se uvádějí pouze v případě, že je nutné

odlišit dva autory totožného jména.

PŘÍKLAD:

MAJER, Jan, Mgr.

MAJER, Jan, Ing.

Pokud je tvůrcem díla organizace či skupina, uvádí se tato v plném znění, nikoliv pouze

ve zkratce.

PŘÍKLAD:

Unesco.

Ministerstvo zahraničí ČR.

Akademie věd.

Existují jednotky, na jejichž vzniku se podílí mnoho tvůrců bez určené dominantní role

jednoho či skupiny z nich. To je případ encyklopedií, slovníků nebo např. filmových děl.

V takovém případě uvádíme místo jména název díla.

PŘÍKLAD:

Ottův slovník naučný.

Démanty noci.

34

Kvůli usnadnění identifikace zdroje je možné uvést osobu VEDLEJŠÍHO TVŮRCE. Tím

bývá typicky překladatel díla, editor nebo v případě filmového díla režisér.

PŘÍKLADY:

1) ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad

upravil Petr Rezek]. 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2.

2) Démanty noci [film]. Režie Jan Němec.

4.4.2 Název39

(Povinné informace, hierarchie, odlišení a upřesnění údajů.)

Název uvádíme ve formě, ve které se nachází v preferovaném prameni informací

citovaného materiálu.

Dlouhý název je možné zkrátit (ovšem tak, aby byla zachována jeho dostatečná

identifikovatelnost) pomocí tří teček vložených za vypuštěnou část.

PŘÍKLAD:

Původní název zdroje: Vaccine protection against acquisition of neutralization-resistant

SIV challenges in rhesus monkeys.

Bibliografická citace: Vaccine protection against acquisition…

K nejasnému či chybnému názvu je možné připojit dovysvětlující informaci v [hranatých

závorkách] za názvem.

Uvádíme-li název příspěvku, který je součástí sborníku či kolektivní monografie, je třeba

jeho název typograficky odlišit od názvu dokumentu mateřského. K tomuto účelu navíc

používáme předložku „In:“, kterou uvedeme před názvem mateřského dokumentu.

U příspěvků z časopisů je použití předložky „In:“ nepovinné.

PŘÍKLAD:

39

Tato pasáž, parafrázující znění normy ISO v rozsahu stran 13-16, neuvádí z důvodu soustředění na

nejtypičtější příklady veškeré situace případy a výjimky, které norma ošetřuje. Srovnej, ISO 690. Informace a

dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou

normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str. 13-16.

35

DANTO, Arthur: The Artworld. In: Margolis, Joseph (ed.): Philosophy Looks at the Arts,

Philadelphia: Temple University Press, 1978. ISBN 0877221340.

4.4.3 Typ nosiče

Typ nosiče či média citované položky uvádíme, pokud je to nutné a nejedná-li se o tištěný

dokument. Tento údaj řadíme po názvu citovaného zdroje v hranatých závorkách.

PŘÍKLAD:

[CD]

[DVD]

[fotografie] atp.

4.4.4 Vydání

Informaci o vydání uvádíme po názvu pramene včetně všech symbolů a interpunkce podle

informace v citovaném prameni.

PŘÍKLAD:

První vydání.

2. vydání.

Vydání druhé, rozšířené.

KULKA, Tomáš: Umění a kýč. Vydání druhé, rozšířené. Praha: Torst, 2000. ISBN

80-7215-128-2.

4.4.5 Nakladatelské údaje

Místo

Místo vydání se uvádí podle informace v citovaném zdroji. Není-li uvedeno, ale je známo,

uvádí se v hranatých závorkách.

Pokud jsou v souvislosti s jedním vydavatelem v dokumentu uvedeny dvě místa vydání,

což není úplně neobvyklé, uvádí se to, které je uvedeno jako první.

36

Nakladatel (vydavatel)

Jako nakladatel se uvádí organizace nebo osoba, která je uvedena nejvýrazněji jako

zodpovědná za publikování pramene. Jsou-li uvedeni dva nakladatelé ve stejné pozici, uvádí

se pouze první z nich.

PŘÍKLAD:

ARISTOTELES: Metafyzika. Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž; [překlad upravil

Petr Rezek], 3. vydání. Praha: Petr Rezek, 2008. ISBN 978-80-86027-27-2.

Datum vydání

Datum vydání (distribuce, realizace, přenosu atp.) je důležitou součástí bibliografické citace,

která by měla být vždy uvedena. Většinou je pro časové zařazení postačující údaj o roce

vydání. U některých typů zdroje je však nutné uvést i měsíc a den, někdy i přesný čas. Jedná

se zejména o online informace, noviny či televizní přenosy.

Odkazujeme-li na vícedílnou publikaci vydávanou v rozmezí několika let, uvedeme rok

vydání první a poslední části (př. 1). Pokud vydávání řady stále probíhá, uvede se rok prvního

dílu a následuje pomlčka (př. 2).

PŘÍKLADY:

1) TATARKIEWICZ, Władysław: Dějiny estetiky I, II, III. Tatran: Bratislava, 1985-1991.

2) DĚJINY FILOSOFIE, Praha: Oikúmené, 2000-.

Je-li tedy nutné uvádět datum s větší přesností, zapisuje se číslicemi v následujícím

pořadí: rok-měsíc-den, případně hodina-minuta-sekunda.

PŘÍKLAD:

2012-02-01, 15:25:11

chybí-li údaj o roce vydání a je-li znám, doplní se v [hranatých závorkách].

37

Přibližné datování se doprovodí zkratkou „ca.“, neznámé zkratkou [b.r.], tedy „bez roku“.

Název edice.

Pokud je publikace součástí edice (ediční řady), jejíž název je v materiálu uveden, zařadíme

tento údaj za informaci o roce vydání.

PŘÍKLAD:

ČENĚK, David a Tereza PORYBNÁ (eds.): Vizuální antropologie. Kultura žitá a viděná.

Červený Kostelec: Nakladatelství Pavel Mervart, 2010. Edice ESTETIKA sv. 1. ISBN

978-80-87378-47-2.

4.4.6 Číslování a stránkování 40

Lokalizujeme-li citovanou jednotku, činíme tak v termínech, které jsou uvedené

v informačním zdroji (oddíl, kapitola, část, paragraf, článek, atp.). Pořadí těchto prvků by

se mělo držet zásady, že větší (nadřazený) předchází menšímu (podřazený).

Citujeme-li celé dílo, jeho rozsah se může uvést v hranatých závorkách.

Citujeme-li část díla (větu či odstavec), uvádíme nejmenší samostatně identifikovatelnou

součást. Tou bývá většinou strana či jejich počet.

4.4.7 Identifikátory 41

Má-li citovaná jednotka přiřazené mezinárodní standardní číslo, tzv. standardní identifikátor

(ISBN, ISSN, ISAN, ISMN, ISRC atd.), je nutné jej uvést.

Dostupnost jednotky (omezené a nepřístupné zdroje).

4.4.8 Lokace informačního zdroje 42

Pokud je zdroj v omezeném počtu kopií a jeho dostupnost je tak ztížená, uvádí se

v bibliografické citaci lokace zdroje (tedy místo, kde je uložen). Za předložkou „At:“ nebo

jejím českým ekvivalentem “„V:“ se uvede jméno místa uložení (popř. doplněk místa), název

40



str. 19. 41



str. 20. 42

Srovnej tamtéž, str. 20.

38

úložiště, signatura (nebo jiná lokalizační značka). S touto jednotkou bibliografické citace se

lze setkat např. při citování uměleckých děl nebo muzejních exponátů.43

PŘÍKLAD:

GOSSE, Sylvia. The Garden, Rowlandson House [lept a akvatinta, 1912]. V: London:

British Museum, Department of Prints and Drawings. Register number 1915-27-41.44

5 KONKRÉTNÍ PODOBA BIBLIOGRAFICKÉHO ODKAZU NA

JEDNOTLIVÉ TYPY ZDROJŮ45

V každé z následujících struktur bibliografického odkazu jsou tučně vyznačené pouze povinné

jednotky, které je v bibliografické citaci nutné uvést, pokud jsou známy. Ostatní jednotky jsou

volitelné a slouží k přesnější specifikaci citovaného zdroje.

5.1 Monografie (tištěná a digitální)

struktura bibliografického odkazu

JMÉNO TVŮRCE: Název: podnázev. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce. Místo

publikování: Nakladatel, Datum publikování. Název edice a číslování. Standardní

identifikátor. Poznámky.

PŘÍKLAD:

CRESCENDO, L.: Příběhy středověké filozofie. Praha: Dokořán, 2004. ISBN 80-7363-031-1.

Pro monografii přístupnou v digitální podobě se za údaj o standardním identifikátoru

připojí ještě údaj o přístupu (www stránky).

43


2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf. 44

Příklad je převzatý z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace

informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící

znak 01 0197, str. 20. 45

Tato kapitola vychází z výše citované normy ISO 690, s přihlédnutím k: Jak správně citovat a odkazovat na

citace v textu, str. 20-23. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit.2012-02-10]. Dostupné z:

http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.

39

PŘÍKLAD:

SHAKESPEARE, William: Hamlet, Prince of Denmarke. Stratmann, F. H. (ed.). London: N.

Trübner and Co., 1869. Online vydání dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=xZ8FAAAAQAAJ&printsec=frontcover&dq=shakespeare&

hl=cs&sa=X&ei=_XFFT6fgF8yhOrWjoKIC&ved=0CDIQ6AEwAA#v=onepage&q=shakesp

eare&f=false.

5.2 Kapitola v knize


JMÉNO TVŮRCE KNIHY: Název knihy: podnázev knihy. Vedlejší název knihy.

Vydání. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Lokace

citace v dokumentu (rozsah stran). Název a číslo kapitoly. Název edice a číslování.

Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup. Poznámky.

PŘÍKLAD

CROWTHER, Paul: Defining Art, Creating the Canon. Artistic Value in an Era of Doubt.

První vydání. Oxford: Oxford University Press, 2007, str. 13-64. Part 1, Culture and

Artistic Value. ISBN 978-0-19-921068-8.

5.3 Příspěvek (v antologii či kolektivní monografii či jiném typu

mateřského dokumentu)


JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: Název příspěvku. In: Jméno tvůrce mateřského

dokumentu. Název mateřského dokumentu. Vedlejší název. Vydání. Další tvůrce

mateřského dokumentu. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování. Číslování

svazku obsahujícího příspěvek, Rozsah stran příspěvku. Název edice a číslování.

Standardní identifikátor. Poznámky.

PŘÍKLAD

KUBALÍK, Štěpán: Umění a falsum. In: ZAHRÁDKA, Pavel (ed.): Estetika na

přelomu milénia. Vybrané problémy současné estetiky. První vydání. Brno: Barrister a

Principal, 2010, str. 165-180. ISBN 978-80-87474-11-2.

40

5.4 Článek v seriálu


JMÉNO TVŮRCE PŘÍSPĚVKU: (případně další tvůrce) Název příspěvku. Název

periodika. Vedlejší název. Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum

publikování, Číslování, Rozsah stránek příspěvku. Standardní identifikátor

(ISSN). Poznámky.

PŘÍKLAD

KEMP, Gary. The Croce-Collingwood Theory as Theory. The Journal of Aesthetics and

Art Criticism. 2003, roč. 61, č. 2, str. 149-157. ISSN 0021-8529.

5.5 Dílo bez primární odpovědnosti (slovník)

PŘÍKLAD

Ottův slovník naučný II. Praha: Argo, 1996. ISBN 807203023X.

5.6 Kvalifikační práce (nepublikovaná – „šedá literatura“)


JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Druh nosiče]. Místo

odevzdání práce, Datum odevzdání práce [Datum citování]. Dostupnost a

přístup. Druh práce. Název instituce, kde byla práce napsána. Vedoucí

kvalifikační práce. Poznámky.

PŘÍKLAD

CHMELÍKOVÁ, Vlasta: Zlatý řez. Praha: 2006. [cit. 2012-02-19]. Universita Karlova,

Matematicko-fyzikální fakulta, Katedra didaktiky. Bakalářská práce. Vedoucí práce

PhDr. Alena Šarounová, CSc. Dostupné na:

http://www.karlin.mff.cuni.cz/katedry/kdm/diplomky/chmelikovabp/

Zlaty_rez.pdf.

5.7 Citování patentů

Pokud to nevyplývá z bibliografické citace, skutečnost, že citujeme patent, by měla být

v citaci uvedena.


41

JMÉNO ČI JMÉNA ŽADATELE. Název patentového zdroje. Název země. Oficiální

označení řady, ve které je patent číslován. Patentové pořadové číslo.

PŘÍKLAD

ŠEDIVÝ Otomar, Václav KUBÍNEK. Způsob ztužování zvlněné vrstvy vlnitých lepenek.

ČSSR. Úřad pro patenty a vynálezy. PT 54d, 9/05. 107383a. Přihl. 3. 5. 1962.

5.8 Citování zákonů, vyhlášek apod.

Citování zákonů a legislativních dokumentů není normou ISO 690 ošetřeno a

požadovanou podobu citace většinou určuje školitel či vedoucí práce. Na stránkách

služby Ptejte se knihovny, je k citování zákonů uvedeno následující: „Není-li v normě

výslovně uveden příklad citace zákona, je třeba postupovat jako v případě běžného

dokumentu (citovat zákon jako dokument, který nemá autora).“ 46

PŘÍKLAD:

Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. In: Autorské právo,

průmyslová práva podle stavu k 13. 5. 1998. Ostrava: Sagit, 1998. ISBN 80-7208-069-

5.47

46

Citace zákonů. Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu. 47

Příklad je převzat z portálu Ptejte se knihovny [online] 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu.

42

6 BIBLIOGRAFICKÉ ODKAZY NA PRAMENY Z ELEKTRONICKÝCH

ZDROJŮ48

V této části je popsán způsob citování z elektronických informačních zdrojů, které zahrnují

elektronické monografie, databáze a počítačové programy, elektronické seriály a elektronické

diskusní skupiny, blogy a zprávy.

6.1 Základní struktura bibliografického odkazu

Následující výčet představuje všechny položky odkazu na elektronický zdroj, které mohou

sloužit pro identifikaci citovaného zdroje. Jejich zastoupení se bude lišit podle typu nosiče

(např. u DVD uvedeme nakladatele a místo vydání, u elektronické knihy naopak datum

revize). Bývá však spíše pravidlem, že elektronický zdroj neposkytuje veškeré zde obsažené

informace. Často např. schází datum publikování i datum poslední revize.

JMÉNO TVŮRCE. Název: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo

publikování: Nakladatel, Datum publikování/vydání, Datum aktualizace/revize [Datum

citování]. Název edice a číslování. Standardní identifikátor. Dostupnost a přístup.

Lokace. Požadavky na systém. Poznámky.

6.1.1 Typ média

Typ elektronického média rozlišujeme podle typu nosiče. Tato informace se uvádí

v hranatých závorkách a obsahuje následující typy: [online];[disk];[online databáze];[online

seriál];[počítačový program];[elektronická pošta];[digitální zobrazení];[podcast];[audio

soubor].

6.1.2 Datum vydání, aktualizace a citování

Obsah elektronických informačních zdrojů je často aktualizován, pozměňován či rozšiřován a

z tohoto důvodu nesou tyto zdroje většinou informaci o datu vydání, případně o datu poslední

aktualizace. Jsou-li tyto informace k dispozici, uvádíme je ve tvaru, v jakém jsou v citovaném

zdroji zaznamenány.

48

Tato kapitola vychází z normy ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a

citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

Třídící znak 01 0197, str. 21-26. Bylo též přihlédnuto k: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str.

24-27. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-

content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.

43

Dalším požadovaným údajem pro citaci elektronického zdroje je datum citování. Je to datum,

kdy byl zdroj skutečně otevřen. Toto datum se uvádí do hranaté závorky a mělo by být

uvozeno zkratkou „vid. (viděno)“či „cit.“ (citováno). Forma zápisu data a času je ve tvaru [cit.

rok-měsíc-den, hodina-minuta-sekunda, příp. časové pásmo].

PŘÍKLADY:

2006-11-04, 2011-06-15.

[cit. 2012-02-01, 22:21 EST]

6.1.3 Dostupnost a přístup

Pro dohledatelnost a snadný přístup k citovanému zdroji je v bibliografické citaci

elektronického zdroje nutné uvést kompletní síťovou adresu pro jeho lokaci, případně způsob

přístupu k tomuto informačnímu zdroji, pokud nevyplývá ze samotné síťové adresy. Je-li

dokument uložen v interní databázi nebo nemá permanentní adresu, je možné naznačit cestu

ke zdroji. Pokud je nutné odkaz na konci řádku rozdělit, zalomí se za jednoduchým nebo

dvojitým lomítkem.49

PŘÍKLAD:

Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/plato-myths/.

Dostupné z: http://etext.library.adelaide.edu.au/a/aristotle/a8poa/

complete.html.

6.1.4 Požadavky na systém

Dodatečné informace, které přesahují informaci o typu nosiče, se uvádějí do poznámky

uvedené formulací „požadavky na systém“. Může se jednat o typ počítače, operační systém či

minimální hardwarové a softwarové nároky, které informační zdroj (např. počítačový

program či DVD) vyžaduje.

PŘÍKLADY:

Konkrétní příklady bibliografických citací elektronických dokumentů:

49


2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.

44

Webové sídlo: Seznam.cz [online]. © 1996 - 2012 [cit. 2012-08-05]. Dostupné z:

http://www.seznam.cz/.

Encyklopedické heslo: Carter, Ian: Positive and Negative Liberty [online], © 2007. The

Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2008 Edition), Edward N. Zalta (ed.). 2003-Feb-

Thu-27, 2008-Aug-29. [cit. 2012-02-05 22:21] URL = <http://plato.stanford.edu/

archives/fall2008/entries/liberty-positive-negative/>.

Databáze: Český registr dárců krvetvorných buněk. (INE+M) [online databáze]. Praha:

Institut klinické a experimentální medicíny. © 2008 [cit. 2012-01-05]. Dostupné z:

http://www.czechbmd.cz/.

Počítačový program: WINDOWS VISTA (Operační systém). Microsoft [software]. [2012-

02-15]. Dostupné z: http://windows.microsoft.com/cs-cz/windows-vista/products/home.

Požadavky na systém: 32bitový (x86) nebo 64bitový (x64) procesor s frekvencí 1 gigahertz

(GHz) nebo vyšší, 1 gigabajt (GB) paměti RAM (32bitový systém) nebo 2 GB paměti RAM

(64bitový systém), 16 GB volného místa na disku (32bitový systém) nebo 20 GB (64bitový

systém), Grafické zařízení DirectX 9 s ovladačem WDDM 1.0 nebo vyšším.

CD-ROM: Naučte se fotit lépe! CD-ROM: kurs digitální fotografie [CD-ROM]. Praha:

Lidové noviny, 2008 [cit. 2012-01-05].

Elektronická skripta: VESELÁ, Markéta: Body a přímky [elektronická skripta]. (c) 2008-

2012 [cit. 2012-02-16]. Plný text dostupný z: http://15122.fa.cvut.cz/?page=cz,elektronicka-

skripta.

(Stejným způsobem se cituje i elektronická kniha, která nemá fyzickou podobu.)

6.2 Části elektronických dokumentů50

Jak je uvedeno v materiálech portálu IVA: „U částí elektronických dokumentů (v tomto

případě webových) je třeba rozlišovat nesamostatnou část dokumentu a příspěvek. Webové

sídlo je web jako celek (např. http://www.inflow.cz). Webová stránka je nesamostatná část

50

Tato kapitola vychází z textu: Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25-27. In: IVA [online]

(CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-

citovat.pdf.

45

webového sídla a má stejného autora (např. http://www.inflow.cz/o-casopisu). Příspěvkem do

webového sídla může být např. příspěvek v blogu či jiné sekci, který má jiného autora, než

webové sídlo jako celek (např. http://www.inflow.cz/ pentagram).“51

6.2.1 Webová stránka:


JMÉNO TVŮRCE WEBOVÉHO SÍDLA: Název webové stránky. Název webového sídla:

podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování: Nakladatel,

Datum publikování, Datum aktualizace/revize [Datum citování]. Standardní

identifikátor. Dostupnost a přístup webové stránky. Lokace. Poznámky.

PŘÍKLAD:

AVČR. Společnost pro estetiku. Estetikaspol.cz [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z:

http://www.estetikaspol.cz/.

6.2.2 Příspěvek do webového sídla: struktura bibliografického odkazu

JMÉNO TVŮRCE: Název příspěvku: podnázev. In: Jméno tvůrce webového sídla. Název

webového sídla: podnázev. Vedlejší název [Typ nosiče]. Další tvůrce. Místo publikování:

Nakladatel, Datum publikování, Datum aktualizace/revize [Datum citování]. Standardní

identifikátor. Dostupnost a přístup příspěvku. Lokace. Poznámky.

PŘÍKLAD:

HADRAVOVÁ, Tereza: Pohlednice z Varů. In: AVČR. Společnost pro estetiku.

Estetikaspol.cz [online]. [cit. 2012-02-12]. Dostupné z:

http://www.estetikaspol.cz/blog/2012/02/pohlednice-z-varu/.

51

Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 25. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-

10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-citovat.pdf.

http://www.estetikaspol.cz/blog/2012/02/pohlednice-z-varu/

46

6.2.3 Článek z elektronického periodika:


Jméno tvůrce příspěvku: Název příspěvku. Název periodika. Vedlejší název [Typ nosiče].

Vydání. Místo publikování: Nakladatel, Datum publikování, Číslování, Rozsah stránek

příspěvku [Datum citování]. Standardní identifikátor (ISSN). Dostupnost a přístup.

Lokace. Poznámky.

PŘÍKLAD:

ŠTĚPÁNEK, Radek: Perpetum mobile. Aluze.cz [online]. 2011/2 [cit. 2012-02-12]. ISSN:

1803-3784. Dostupné z: http://www.aluze.cz/2011_02/01_poezie_stepanek.php.

6.3 Odkazy na audio-vizuální zdroje52

6.3.1 Odkazy na film a dokument

Protože je naprostá většina filmů a dokumentů kolektivním dílem, na jehož tvorbě participuje

mnoho tvůrců bez jednoznačně dominantní role, je zvykem jako první prvek citace většiny

produkce uvést název díla. Máme-li z důvodu upřesnění či rozlišení přeci jen uvést tvůrce,

pak tak učiníme včetně jeho role (herec, režisér, producent). Co se časové lokace filmového

díla týče, uvádíme rok uvedení.

PŘÍKLAD

Skřivánci na niti [film]. Režie: Jiří Menzel, 1969.

6.3.2 Díl seriálu

U odkazu na díl seriálu uvedeme název seriálu, název a číslo epizody, název vysílací

organizace a kanál. Nakonec uvedeme úplné datum přenosu.

PŘÍKLAD:

Židé – dějiny jednoho národa. 5/5. Cyklus mýty a fakta historie. ČT 2. 18. 2. 2012.

SOBOTKA, Bohuslav. Rozhovor. In: Hydepark. ČT1. 16. února 2012.

52


zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197, str.

24-25.

47

6.3.3 Citování obrazového materiálu

Citujeme-li reprodukci díla z knihy, odkazujeme na ni jako na součást informačního zdroje.

PŘÍKLAD:

ESCHER, M. C. Reptiles. [litografie, 1943]. In: M. C. Esher. Grafika a kresby. Taschen:

2003, str. 28. ISBN 3-8228-2146-2.

7 PLAGIÁTORSTVÍ

7.1 Definice a druhy plagiátorství

Existuje více formulací definice plagiátorství, všechny však krouží kolem společné podstaty

problému: Plagiátorství se dopouští ten, kdo vědomě užívá cizích myšlenek a děl a vydává za

své vlastní, lhostejno, zdali v nezměněné či upravené formě.

Na rozdíl od obecného vymezení je téma motivů a forem plagiátorství již záležitostí složitější.

Lze se domnívat, že za nekorektním zacházením s informačními zdroji stojí tyto tři faktory:

nedostatek informací či chybná přesvědčení o povaze práce s literaturou,

nedbalost,

úmysl klamat.

Naznačená posloupnost též konotuje nárůst míry etické závažnosti vyjmenovaných forem

prohřešku. Ačkoli je úmyslný podvod neoddiskutovatelným morálním selháním, zkušenost se

studentskými pracemi neukazuje, že by ve spektru příčin plagiátorství jednoznačně dominoval

nekalý úmysl. Podstatný faktor podmiňující nekorektní práci s prameny je ze zkušenosti

nedostatek informací, zvláště v případě, kdy není student systematicky a zkraje svého studia

proškolen v záležitostech odborné práce s prameny.

Přesto množství případů vědomých podvodů v současnosti bezpochyby narůstá. Tento nárůst

cíleného plagiátorství může též souviset s trendem posledních let, kterým je zhoubná

„instrumentalizace“ vzdělání. Tlak na zvýšení vzdělanosti v populaci i problematický systém

vazby výše finančních prostředků poskytovaných školám na počty přijatých studentů a

absolventů, otevírá brány škol stále více mladým lidem, pro které je primární nikoliv samotný

proces vzdělávání, nýbrž zisk titulu coby ceněné výhody na trhu práce. Takto motivovaný

student nechápe dílčí studijní úkoly jako intelektuální výzvu, nýbrž jako překážku, kterou je

48

třeba zdolat bez zbytečných průtahů a větší investice energie. Z toho plyne, že prevence na

nejvyšší systémové úrovni spočívá ve změnách cílů a charakteru vzdělávacího procesu v ČR.

Svůj podíl na šíření nekorektního zacházení s informačními zdroji má patrně i proměňující se

vztah nastupující generace k duševnímu vlastnictví či proměna jejího vnímání „copyrightu“

v prostředí tzv. webu 2.0. Současná generace, vyrůstající se zkušeností s tzv. estetikou

postprodukce, 53

kde je nezanedbatelná oblast tvorby postavena na recyklaci, mixování či

kreativní adaptaci převzatých děl (a v oblasti konzumování pak na tzv. sdílení materiálů), je

vybavena jinou (ne nutně pokřivenou, jako spíše komplexnější) sensibilitou pro vnímání

autorského práva.

Je tedy především záležitostí vzdělávání ukazovat a vysvětlovat, kde hledat (mnohdy subtilní)

rozdíl mezi kreativní adaptací „vypůjčených“ děl v oblastech jako je např. „found-footage

film“, „mashup“ či „dýdžejing“, jejichž výstupem může být nová, originální kvalita, a

nekreativním převzetím cizí práce za účelem získání čistě osobní výhody.54

7.2 Důvody a motivy vedoucí k plagiování

1) Představa, že adaptace či převyprávění myšlenky činí z cizí myšlenky myšlenku

vlastní. Studenti mají často pocit, že kreativní kompilace několika použitých zdrojů je

vyvazuje z povinnosti tyto použité zdroje vykazovat.

2) Neochota přijmout, že korektní kompilace je často dostačující kvalifikační prací a že

je korektní práce s cizími zdroji podstatnou částí hodnocení jejich práce. Student s takovým

přesvědčením pak maskuje část zdrojů, aby práce vypadala více jako jeho vlastní.

3) Nesystematická práce s prameny a opomenutí. Odkládání korektního a průběžného

zpracovávání bibliografických odkazů na samotný konec procesu psaní práce vede často

k opomenutí či prostému nedostatku času pro zpětné dohledávání zdroje citátů.

53

BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako svou první

publikaci vydal Tranzit: Praha 2004. ISBN 80-903452-0-4. 54

K tématu viz např. glosu: DVOŘÁK, Joachim: Literární dýdžejing jako výsledek opisování. In:

HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-06-12]. Dostupné z:

http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290.

49

4) Zcela záměrný a podvodný úmysl oklamat. Tato forma plagiátorství je nejzávažnější a

nehraje již takovou roli, zda se úmyslného a vědomého podvodu dopustíme z neochoty

přinést studiu jakoukoliv osobní oběť nebo zda jsme se dostali do časové tísně.

7.3 Techniky a postupy při odhalování plagiátů

7.3.1 Indicie plagiátorství

Nekonzistence (jazykového i grafického) stylu

Existuje patrný rozdíl ve stylech psaní. Pasáž neobratného vyjadřování bezprostředně

následuje pasáž s precizním a odborným výrazivem. Úseky textu působí na první pohled jako

vložené do „cizího prostředí.“ V práci se vyskytují odborné pojmy, které úroveň kvalifikační

práce překračují a nejsou ani vysvětleny ani podloženy citací. V textu se proměňuje osoba

mluvčího. Velmi nedbalý plagiátor je schopen opisovat metodou copy/paste, aniž by se

obtěžoval se sjednocením fontu a odstavců v celé práci. Práce je tak graficky nejednotná

(např. v odstavci, odražení, fontu i velikosti písma).

Úroveň odbornosti

Uvedení nedoložených informací, fakt či konstatování, které pisatel nemůže mít evidentně

z vlastní hlavy. Zde je ovšem třeba brát v úvahu, že hranice mezi konstatováními, která jsou

natolik konsensuální a veřejně známá, že je není nutné dokládat citací a tvrzeními, která si

doložení žádají, je nejednoznačná a relativní s ohledem na cílového čtenáře.

Nesrovnalosti v poznámkovém aparátu

Poznámkový aparát je nejednotný, existují patrné rozdíly ve formě bibliografických citací,

v interpunkci, kurzívě i v množství a pořadí prvků citace. Student střídá styly ve způsobu

okazování (Stává se, že student přebírá a kompiluje pasáže textu i s původním poznámkovým

aparátem).

7.3.2 Disciplinární řízení

Přístup k plagiování a formy postihu závisí především na rozsahu prohřešku, jeho motivech i

na dosavadní práci studenta. Některé prohřešky lze řešit napomenutím, jiné podmínečným

vyloučením, ty nejzávaznější pak ukončením studia. Jiná situace též nastává, dopustí-li se

student plagiování v rámci semestrální práce v prvním ročníku, nebo podvádí-li ve své

absolventské práci.

50

Přes jednoznačnou definici má tedy plagiování v praxi množství forem a příčin, od jejichž

posouzení se bude odvíjet i následná forma postihu. Ideálně by hodnocení prohřešku mělo

sledovat výslednici prolnutí faktoru úmyslu plagiovat a míry doloženého plagiátorství.

V tomto smyslu lze např. i vědomé porušení citační etiky v nepatrném či velmi malém

rozsahu řešit nikoliv disciplinární cestou, nýbrž standardně pedagogicky, podobně jako větší

porušení citační etiky z čisté neznalosti. Problém však tkví v tom, že na rozdíl od míry a

způsobu prohřešku, u nichž lze stanovovat kritéria, za jakých je prohřešek vůči citační etice

ještě tolerovatelným, je úmysl faktorem, jehož prokazování bývá velmi problematické.

Skutečně bude mnohdy jen těžko doložitelné, zda student adaptovanou myšlenku či pasáž

jednoduše zapomněl citovat, nebo zda tuto myšlenku úmyslně zcizil. Opomenutí či drobná

nedbalost je jistě v kompetenci standardního pedagogického vedení (oprava práce, konzultace

a upozornění). Prokázané a záměrné plagiování je však vždy důvodem pro postih.55

7.3.3 Doporučení

Plagiování na úrovni semestrálních prací: Nepatrné prohřešky a opomenutí lze řešit

konzultací a upozorněním. Plagiováním semestrálních prací, které nese indicie

podvodu, by měl student ztratit možnost získat v daném předmětu atestaci. Opakovaná

zkušenost s podvodem v rámci více předmětů (je užitečné, aby si pedagogové v rámci

jednoho ústavu taková zjištění vzájemně sdělovali) je však již dostatečným důvodem

pro zahájení disciplinárního řízení.

Plagiování na úrovni absolventských prací: Zde již běží o záležitost složitější a

vážnější. Dostane-li se takový plagiát až do rukou oponenta, který prohřešek odhalí,

pak to buď znamená, že student svou práci nekonzultoval a odevzdal bez možnosti

školitele do procesu psaní zasáhnout, nebo byla komunikace mezi školitelem a

studentem problematická. Ať je to jakkoliv, úmyslné plagiování na této úrovni je

nutné vždy podstoupit disciplinárnímu řízení, jehož smyslem je konkrétní míru

provinění co možná nejobjektivněji posoudit.

55

Konkrétní průběh disciplinárního řízení s popisem skutku a se zdůvodněným postihem lze nalézt mnoho. Viz

např. stránky Masarykovy univerzity dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/13862/?lang=en.

51

7.3.4 Postupy při dohledávání důkazů

Není pochyb, že plagiátorství existovalo dávno před internetem, a možnost prověřit archivy

všech absolventských prací z dob před internetem i počítačem by patrně přineslo mnohá

zneklidňující zjištění. V současnosti je však plagiování jevem úzce provázaným

s elektronickými médii, které z procesu plagiování dělají velmi snadnou, a proto i lákavou

záležitost. I způsoby detekce plagiátů jsou tedy v současnosti záležitostí užití vhodných

elektronických nástrojů.56

Možnost, že se odhalí plagiát, z větší části, nikoliv však nutně a

výlučně, vázaný na existenci elektronické podoby jak podezřelého dokumentu, tak ukradené

předlohy. Plagiovat z tištěných zdrojů, které odhalení plagiátu ztěžuje, je samozřejmě stále

možné. Dá se však předpokládat, že okruh pramenů, které slouží studentovi vyšší odborné

školy jako podklad práce, jeho školitel dobře zná, a existuje tak při fungující spolupráci

poměrně vysoká pravděpodobnost časné identifikace nepřiznané inspirace. Jsou tu ovšem

rafinovanější formy plagiování související např. s nekorektní adaptací myšlenek ze

zahraniční, dosud nepřeložené produkce. Máme však za to, že takový způsob plagiování je

výkonem, který se s profilem typického plagiátora vyšších odborných škol v podstatě

vylučuje.

V nejtypičtějším případě lze tedy narazit na velmi primitivní verzi plagiování. Ta spočívá

v kopírování a použití na internetu volně přístupných textů či jejich částí. Odhalení takové

práce většinou nedá tolik práce a nevyžaduje více než ověřit vhodnými vyhledávacími

prostředky podezřelé sekvence textu. Pokud nemá vzdělávací instituce zakoupenou licenci na

jeden z mnoha dostupných softwarů pro odhalování plagiátů, nezbývá než se spolehnout na

vlastní průzkum. V tomto případě však většinou není třeba ani sofistikovanějších

vyhledávacích softwarů.57

Chytřejší plagiátor se pokusí převzatý text modifikovat, a tedy převzatý zdroj zamaskovat.

Části původního textu vypustí, několik slov nahradí synonymy, popřípadě zkombinuje a

promíchá několik zdrojů, což představuje pro jednoduché prohledávání jisté obtíže

(v takovém případě je třeba ověřovat kratší sekvence podezřelého textu). Při pozorném čtení

56

Viz např. Plagiátorství. Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5976?sectionId=11

15&categoryId=1161. 57

HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. VŠE V PRAZE, Fakulta

informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Květen 2007 [cit. 2012-02-13]. Vedoucí práce Ing.

Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/DipText4.xhtml#toc12.

52

však existuje stále poměrně vysoká šance, že se plagiování odhalí, ačkoli tento proces klade

na pedagoga vyšší nároky a zpracování důkazního materiálu si vezme více energie i času.

53

8 PŘÍKLADY NEKOREKTNÍHO ZPŮSOBU PRÁCE S LITERATUROU

1) Nekorektní citace z druhé ruky:

V následující ukázce student střídá parafráze a doslovné citáty z jednoho zdroje čistě formálně

(přímý citát originálu pod číslem 63 zde nemá žádné opodstatnění, adekvátní by bylo pasáž

parafrázovat). Dále cituje z téhož zdroje (Burke) autora, který by měl z povahy a zaměření

jeho práce bezpodmínečně figurovat v primární literatuře (Alberti). Cituje zde tedy nevhodně

z druhé ruky, navíc nekorektně – bibliografická citace je nekompletní (viz oddíl těchto skript

Citace z druhé ruky).

„Větší organizační jednotkou malířů, sochařů a kameníků, nikoli architektů, byl cech.

Cechy měly několik funkcí. Dbaly o kvalitu a usměrňovaly vztahy mezi zákazníky,

mistry, tovaryši a učedníky. (…) Organizovaly slavnosti na počest patrona cechu,

doprovázené bohoslužbami a procesími.“63

Architekti se zase kromě stavitelství věnovali i dalším uměleckým oborům. Zajímavé

je Albertiho doporučení architektům „…, aby stavěli výhradně pro lidi na úrovni,

„neboť vaše dílo ztrácí na důstojnosti, je-li prováděno pro osoby nízké.“ 64

___________________________________________________________________________

63 Burke, Peter: Italská renesance: Kultura a společnost v Itálii. Praha: Mladá fronta, 1996, s. 77.

64Tamtéž.

2) Převzatá pasáž ze zdroje bez bibliografického odkazu:

Následující pasáž a jí podobné pasáže odborných vyjádření bez jakéhokoliv odkazu na

pramen – musí vždy vzbudit pozornost pedagoga.

Důležitou roli hraje také dynamika, která má významné postavení při klasifikaci jednoty

ornamentu. Na rozdíl od rytmu je stavební jednotkou dynamické struktury ornamentu

jednota vzájemně protikladných částí. Pojmy jednota a dynamika se mohou jevit jako

zcela protikladné, ovšem v oblasti ornamentiky tomu tak není. Ornament na sebe může

brát nekonečné množství podob, ovšem vždy se tyto podoby podrobují obecnému

zákonu abstraktních linií a ploch. Linie ačkoliv jsou v libovolném uspořádání, vždy

směřují k určité uzavřené jednotě. Nejde jen o primární vyjádření pohybu, ale spíše

o pocit vyvážené rovnováhy.

54

3) Nepřiznaná parafráze střídaná s doslovnými citáty:

V následující pasáži student zařazuje citát za pasáž, která se tváří jako vlastní tvrzení. Přitom

běží o nepřiznanou parafrázi ze stejného zdroje, jako je následující citace (velmi častý

nekorektní způsob práce se zdroji).

Ornament může být namalován, vyhlouben, vytištěn, vyšit, vyřezán nebo vsazen či

přidám jako plastická forma na určitý materiál, se kterým tvoří neoddělitelnou navzájem

se ovlivňující skladbu.

„Ornament se tak na jedné straně podřizuje struktuře nebo funkci svého nositele, na

druhé zdůrazňuje jeho estetický účinek tím, že oživuje a člení jeho plochu nebo

ozřejmuje jeho praktický účel.“62

4) Nepřiznaná citace z Wikipedie a umělé „přifukování“ seznamu použitých zdrojů

(odkaz na neprostudovanou literaturu):

Student vyvolává dojem, že dílo Na větrné hůrce shrnuje pomocí Slovníku literárních děl

Vladimíra Macury. Že však výklad tohoto díla přebírá z Wikipedie, nikoliv od Macury,

prozrazuje totožný překlep v bibliografické citaci (namísto Odeon v obou případech uvedeno

Oden).

Doslovná pasáž z Wikipedie s odkazem na literaturu:

Emily Brontëová žila se svou rodinou ve značné izolaci od kulturního dění své doby, a

přestože se autorka inspirovala básněmi Williama Cowpera, Roberta Burnse, Waltera Scotta,

Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně originální dílo, které

šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím

dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav.

MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden,

1989. ISBN 80-207-0948-7. S. 475.

Studentův text:

Emily Brontëová - autorka románu Na větrné hůrce – žila se svou rodinou ve značné izolaci

od kulturního dění své doby, a i přes inspiraci básněmi Williama Cowpera, Roberta

Burnse, Waltera Scotta, Dorothy Wordsworthové a George Gordon Byrona, vytvořila značně

http://cs.wikipedia.org/wiki/Emily_Bront%C3%ABov%C3%A1

http://cs.wikipedia.org/wiki/William_Cowper

http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Burns

http://cs.wikipedia.org/wiki/Walter_Scott

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dorothy_Wordsworthov%C3%A1&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/George_Gordon_Byron

http://cs.wikipedia.org/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/8020709487

55

originální dílo, které šokovalo viktoriánskou společnost svým nekonvenčním přístupem ke

křesťanství, pojetím dobra a zla a stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav. (51)

51 P.: MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 1/ A-L. Praha: Oden, 1989.

ISBN 80-207-0948-7. S. 475.

5) Příklady neúplných bibliografických citací zdroje:

příklad1)

Díky sociální službě (…), která se zabývá uživateli drog v ulicích, se také tito lidé zapojili do

projektu (…).58

(…) tak i uživatelé, kteří mohou být jako cílovou skupinou pro sekundární preventivní

programy, nebo uživatelé závislí na návykových látkách, kteří spadají do cílové skupiny pro

terciární prevenci.59

58 http://js.os-prevent.cz/ 2011-11-02

59 www.Chilliorg.cz 2011-11-09

Příklad 2)

Pro fázi postupného následného zpracovávání literatury je velmi užitečná přehledná lokalizace

pasáží, které hodláme v naší práci citovat.58

58 ECO, str. 152.

Příklad 3) Chyby v seznamu literatury

V následující ukázce se jedná především o nekonzistentní systém bibliografických odkazů

(proměňuje se způsob používání interpunkce a kurzívy, stejně jakož i pořadí údajů, jsou

užívané nejednotné zkratky č. a no.; vol.a roč.) a o absenci povinných údajů (u jednotlivých

odkazů chybí stránkování u periodik, standardní identifikátor ISBN a ISSN, nejsou doplněna

křestní jména, název periodika je někde uveden ve zkratce, atp.

56

Dickie, G., „Co je umění? Institucionální analýza“, Aluze, 2/2008, str. 81- 90

DIFFEY, Terry.J., „Aesthetic Instrumentalism”, The British Journal of Aesthetics, 1982

22(4):337-349

Kulka, T. (1994), Umění a kýč. Praha: Torst.

ROWE, M.W., „Why „Art“ Doesn´t Have Two Senses,“ BJA, Ro. 31 no. 3.

TATARKIEWICZ, W., Dějiny estetiky I, II, III, (Tatran: Bratislava).

ZEMACH, E.: No Identification Without Evaluation. BJA, roč. 26 č.3

ZIFF, Paul, „The Task of Defining Work of Art,“ Philosophical Review, LXII (1953)

57

9 LITERATURA

* BOURRIAUD, Nicolas: Postprodukce. Z francouzského originálu přeložil Petr Turek. Jako

svou první publikaci vydal Tranzit: Praha, 2004. ISBN 80-903452-0-4.

* Citace.com [online] ©2004-2012 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://www.citace.com/.

* ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace

informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní

zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197.

* DVOŘÁK, Joachim: Literární dýdžejing jako výsledek opisování. In:

HN.IHNED.CZ [online] 21. 5. 2010 00:00 (aktualizováno: 21. 5. 2010 03:00), [cit. 2012-06-

12]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/index.php?p=500000_d&&article[id]=43700290.

* EBSCO [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.ebscohost.com/.

* ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN

80-7198-173-7.

* HAUZÍREK, Michal: Možnosti automatické detekce plagiátů [dipl. práce]. Květen 2007.

VŠE V PRAZE, Fakulta informatiky a statistiky, Katedra informačních technologií. Vedoucí

práce Ing. Luboš Pavlíček. Dostupné z: http://trochu.kvalitne.cz/diplomka/text/

DipText4.xhtml#toc12.

* Národní knihovna České republiky [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

http://www.nkp.cz/.

* JSTOR [online databáze], [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.jstor.org/.

Jak hledat informace, str. 2. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0), [cit. 2012-02-10].

Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-hledat-informace.pdf.

* Jak na rešerši. In: Infogram. Portál pro podporu informační gramotnosti [online]. © 2011

[cit. 2011-01-05]. Dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1760.

* Jak správně citovat a odkazovat na citace v textu, str. 4. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA

3.0), [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/wp-content/uploads/Jak-spravne-

citovat.pdf.

* Licencované elektronické informační zdroje. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit.

2012-02-10]. Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=3171.

58

* Vyhledávání na internetu ve volně dostupných zdrojích. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA

3.0), [cit. 2012-02-10] Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=953.

* Plagiátorství. In: Infogram [online]. © 2012. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

http://www.infogram.cz/findInSection.do;jsessionid=5BE75F02ABC12989BB501A09EC8E5

976?sectionId=1115&categoryId=1161.

* ProQuest [online databáze]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.proquest.cz/.

* Příkazy v Googlu [video]. In: Vimeo [online], Oct. 30, 2010 7:55am EST [cit. 2012-02-15].

Dostupné z: http://vimeo.com/16339724.

* Ptejte se knihovny [online] Neděle 2005-12-18. 13:55 [cit. 2012-02-09]. Dostupné z:

http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/citace-zakonu.

* Šedá literatura. Typy a možnosti. In: IVA [online] (CC BY-NC-SA 3.0) [cit.2012-02-10].

Dostupné z: http://iva.k.utb.cz/?page_id=1466.

Documents

Práce se zdrojovou literaturou - skoly.praha.euskoly.praha.eu/files/=84120/Skripta++-+PRACE_SE_ZDROJOVOU+LITERATUROU.… · Práce se zdrojovou literaturou Mgr. Denis Ciporanov,