1

Seminární práce

PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ PRO NÁCVIK

TECHNIK V TAČI WAZA

Ing. Oldřich Ježek

trenér JUDO DRAGONS, Praha-Písnice

Školení trenérů II. Třídy ČSJu

Teplice 2015

2

1 ÚVOD ........................................................................................................................................3

2 CÍL A ÚKOLY .............................................................................................................................4

2.1 CÍL ...................................................................................................................................4

3 HISTORIE A CHARAKTERISTIKA JUDA ........................................................................................5

3.1 TECHNICKÝ SYSTÉM JUDA ...............................................................................................5

3.2 SPORTOVNÍ TRÉNINK A JEHO CÍLE ..................................................................................6

4 SLOŽKY SPORTOVNÍHO TRÉNINKU .............................................................................................7

4.1 CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ .............................................................7

4.2 MOTORICKÉ UČENÍ VE SPORTOVNÍM TRÉNINKU .............................................................8

4.3 CHARAKTERISTIKA A UŽITÍ PRŮPRAVNÝCH CVIČENÍ ......................................................9

5 ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVNÁ CVIČENÍ VHODNÁ PRO ROZCVIČENÍ ...................................................... 10

5.1 SEOI – NAGE ................................................................................................................... 16

5.1.1 POPIS CHVATU SEOI-NAGE ............................................................................ 16

5.1.2 STRACH Z PÁDU A JEHO ODBOURÁNÍ ......................................................... 17

5.1.3 NÁSTUP A VYCHÝLENÍ................................................................................... 20

5.2 JEDNOSTRANNÉ ZATÍŽENÍ PŘI TRÉNINKU A KOMPENZACE. .......................................... 28

6 DISKUSE A ZÁVĚR ................................................................................................................... 29

7 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................. 30

3

1 ÚVOD

Téma své seminární práce jsem si vybral s ohledem na to, že působím ve funkci

trenéra v oddíle JUDO DRAGONS, kde převážně vychováváme svěřence do kategorie

starších žáků. Naší největší skupinou jsou mláďata a mladší žáci, kde jsou pro nácvik

technik nutná různá průpravná cvičení.

Díky mé profesi hodně cestuji a navštěvuji tak různé judo kluby u nás i v zahraničí, kde se

setkávám s používáním některých průpravných technik. Vzhledem k tomu, že jsem nenašel

žádnou literaturu, která by se těmito cviky zabývala, použiji mé zkušenosti z těchto

návštěv, zahraniční i česká internetová videa, informace z internetu, ale také informace

získané diskusemi se zkušenějšími trenéry.

V této seminární práci uvedu některé průpravné cviky pro nácvik technik (chvatů)

juda u kategorie mláďat či mladších žáků. Děti se v tomto věku učí velice snadno a vše, co

se v tomto věku naučí, si odnesou do dalších let. Přínosem těchto průpravných cvičení je

naučit svěřence správným pohybům a návykům, na která poté navazujeme při učení

dalších technik. Tato práce může sloužit spoustě trenérů jak pomůcka pro volbu

průpravného cvičení pro nácviky chvatů, ale také mohou tato cvičení použít pro oživení

tréninků.

4

2 CÍL A ÚKOLY

2.1 CÍL

Cílem mé práce je popsat průpravné cviky pro nácvik nejužívanějších technik juda pro

mláďata a mladší žáky tak, aby byly pro čtenáře, trenéry a případně judisty srozumitelné

pro použití ve sportovním tréninku a byly pomůckou pro správnou volbu těchto cvičení

vzhledem k procvičovanému chvatu.

5

3 HISTORIE A CHARAKTERISTIKA JUDA

Judo vzniklo v roce 1882 v Japonsku. Zakladatelem byl Jigoro Kanó (1860-1938).

V současné době je judo považováno za druhý národní japonský sport. První místo si stále

drží sumo. Název judo se skládá ze dvou japonských slov. Ju – jemný a Do – cesta. Tato

„jemná cesta“ je výchovně vzdělávací činnost zaměřená na osvojení různých technik a

dovedností, které slouží k co nejefektivnějšímu překonání útočníka, často za pomoci

využití protivníkovy vlastní síly či váhy. Judo je tradiční japonské bojové umění, které má

velký filozofický rozměr s pozitivním dopadem na rozvoj osobnosti člověka a jeho

psychiky. Sám zakladatel, Jigoro Kano, byl malého vzrůstu s velmi štíhlou postavou. I přes

tento handicap dokázal soupeře porážet, právě díky principu juda, při kterém má i

podstatně menší a slabší jedinec šanci proti silnějšímu a většímu soupeři.

Judo je i úpolovým sportem, jehož smyslem je překonat protivníka v rámci

vymezených pravidel. Jako jeden z mála úpolových sportů je také součástí programu

olympijských her v Tokiu, a to od roku 1964, kde byl poprvé představen jako ukázkový

sport. Zároveň je judo zařazeno do programu her paralympijských.

3.1 TECHNICKÝ SYSTÉM JUDA

Chvaty a techniky, které se používají při judu, se rozdělují do dvou velkých skupin.

První skupinou jsou tak zvané techniky nage -waza (techniky hodů). Druhou skupinou jsou

techniky ne –waza (techniky na zemi). V každé z těchto dvou velkých skupin je několik

další podskupin pro přesnější rozdělení. Tači waza je část nage-waza, chvaty při kterých

zůstává tori v postoji) vyžaduje rozvoj specifické výbušné síly a spektra koordinačních

schopností.

Nage – waza:

a) Tači waza:

Te-waza – techniky paží

Aši - waza – techniky nohou

Goši - waza – techniky boků

b) Sutemi - waza – techniky strhů

6

Ma – Sutemi - waza – techniky paží

Joko – Sutemi - waza – techniky nohou

c) Renraku a Renzoku - waza – kombinace chvatů

d) Gaeši - waza – technika protichvátů (kontra chvatů)

Ne - waza:

Katame - waza - technika boje na zemi

Osaekomi - waza - techniky držení

Kansetsu - waza - techniky páčení

Žime - waza – techniky škrcení

3.2 SPORTOVNÍ TRÉNINK A JEHO CÍLE

Sportovní trénink je chápán jak proces adaptace. Adaptace znamená schopnost

organizmu reagovat na podměty. Každý podnět vyvolává v organizmu množství reakcí,

které ovlivňují stálost vnitřního prostředí – homeostázu. Cíle sportovního tréninku se

odlišují ve dvou základních rovinách. Zaprvé to je dosažení maximální sportovní

výkonnosti a za druhé to je všestranný a vyvážený rozvoj sportovce. Podstatný rozdíl

v tréninku závisí na vyspělosti jedince. Pokud má trenér skupinu žáků, kteří judo dělají od

první třídy, může, i když to není zcela v souladu s teorií sportovního tréninku, předčasně

specializovat judisty a tím dosáhnout v žákovské kategorii výsledků. Lepší varianta

z dlouhodobého hlediska je v souladu s teorií sportovního tréninku, kdy stavíme na

všestranném základu, posilujeme ho a navazujeme na něj dále.

Ve věku 7 a 10 let (kategorie mláďat), 11 a 12 let (kategorie mladších žáků) nám jde

stále zejména o všestranný rozvoj, na který se naváže specializací v pozdějším věku.

Jelikož žákovská kategorie má řadu turnajů a také Přebor České republiky, musíme v

tréninku více rozvíjet techniky, které danému jedinci jdou lépe, aby na závodech měl šanci

vyhrávat. Důležité je rozvíjet všechny motorické schopnosti a učit se novým pohybovým

dovednostem a zároveň zdokonalovat chvaty, které děti používají při závodech za účelem

vítězství. Zda nechat žákovskou kategorii bez ambicí na úspěchy v podobě medailí

z Přeboru české republiky, či naopak, je otázkou pro každého trenéra, zda chce mít úspěšné

juniory a seniory.

7

4 SLOŽKY SPORTOVNÍHO TRÉNINKU

Základní složky sportovního tréninku jsou:

Kondiční příprava

Technická příprava

Taktická příprava

Psychologická příprava

V této práci se budu zabývat pouze technickou přípravou vzhledem ke kategorii svěřenců,

se kterou pracuji. Technická příprava souvisí s motorickým učením. Důležitá je kvalitní

ukázka, stejně jako správný popis dané dovednosti. Ve školní tělesné výchově se

dostáváme nejdále do fáze procvičovací. Ve sportovním tréninku je snaha o dosažení

úrovně stabilizační.

4.1 CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ

Veliký rozsah technicko - taktických prvků klade velké požadavky na komplexní

rozvoj všech pohybových schopností.

Rychlost – Je schopnost provádět určitý pohybový úkon v co nejkratším čase. V judu

má klíčový význam pro úspěch v soutěži. Má specifický charakter, neboť je závislá na

rychlosti reakce judisty, která vychází především z dotykového podnětu prostřednictvím

úchopu za kimono nebo z reakce na pohyb soupeře. Rychlost vlastního pohybu je závislá

především na dokonalém zautomatizování, kterého dosáhneme mnohonásobným

opakováním. Důležitou roli hraje úroveň dalších pohybových schopností a stav nervové

soustavy.

Obratnost - Je schopnost reagovat pohybem na nový pohybový úkol. Dělíme je na

všeobecnou a speciální. Obratnost všeobecná je nutná pro obratnost speciální. Ta je

nezbytná pro úspěšné řešení zápasových situací. Při zápase se obratnost projevuje

v koordinaci při provádění chvatů, jejich kombinaci a přechodu při přechodu do boje na

zemi. Rovnováha má základní význam jak při útoku, tak při obraně. Prostorová orientace

je důležitá zejména při samotném nácviku, protože na tatami se vyskytuje větší množství

cvičících dvojic. Při zápase je potřeba ji využívat pro udržení v předepsané zápasové ploše.

8

Při samotném nácviku technik je obratnostní (koordinační) schopnost základním

předpokladem pro zvládnutí dané techniky.

Kloubní pohyblivost – Je schopnost provádět dané pohyby ve velkém rozsahu.

V judu umožňuje dokonale si osvojit jednotlivé techniky, které často bývají pohybově

velmi náročné. Taktéž je využívána při únicích z chvatů a držení. Důležité je věnovat

pozornost zejména pohyblivosti páteře, kyčelního, ramenního a hlezenního kloubu

4.2 MOTORICKÉ UČENÍ VE SPORTOVNÍM TRÉNINKU

K dokonalému zautomatizování pohybu stačí řádově stovky opakování (500-1000)

[Literatura 1]. Tento počet by neměl svěřence odradit, ba naopak. Motorické učení

obsahuje jednotlivé fáze, které na sebe navazují.

I. Fáze motorického učení – generalizace (seznamovací)

Tato fáze je počáteční fází nácviku. Důležitá je motivace svěřenců a povzbuzení chuti

se danou dovednost naučit. Stejnou důležitost mají i trenérské vstupy, kvalitní ukázka a

přesné instrukce. Ještě před zahájením samotného nácviku můžeme zařadit různá

průpravná cvičení, která samotný nácvik ulehčí.

II. Fáze motorického učení – diferenciace (procvičování)

I zde se dají využít prvky průpravných cvičení. Důležitá je zpětná vazba od trenéra.

Upozorňování na chyby a jejich odstraňování je v této fázi nutné. V případě, kdy se jedinec

naučí dovednost s nějakou chybou a dostane se do fáze automatizace, je její odstranění

velice složité a zdlouhavé.

III. Fáze motorického učení – automatizace (zdokonalování)

Nácvik dovednosti se provádí kvantitativní formou. Různé variace situací, ať už

ulehčování, nebo ztěžování nácviku jsou zde vítané. Klesá podíl vědomé kontroly, neb

cílem je automatizovaná činnost. Tato fáze je ve sportovním tréninku judistů, mladších

žáků jejich cílem. [Literatura 1]

IV. Fáze motorického učení – kreativita pohybu (tvořivá)

Při tréninku mladších žáků se tato fáze objevuje zcela výjimečně. Pokud se závodník

do této fáze dostane, je to buď známka talentu nebo předčasné specializace.

9

4.3 CHARAKTERISTIKA A UŽITÍ PRŮPRAVNÝCH CVIČENÍ

Průpravná cvičení rozvíjí jak motorické schopnosti, tak slouží pro nácvik chvatů a technik.

Mohou cvičení buď zjednodušit nebo ztížit. Záleží na zaměření jednotlivých cvičení. Při

judu se průpravná cvičení využívají zejména pro rozvoj obratnostních schopností a pro

samotný nácvik chvatů. Základním cvičením je tandokurenšu ,což je nácvik chvatu bez

soupeře. Výhodou je skupinové využití. Cvičení bez soupeře se dá využít před nácvikem

chvatu se soupeřem jako částečně ideomotorický trénink. Další výhodou je chybějící faktor

soupeře, tudíž pohyb může být proveden maximálně přesně bez námahy. Při judu se k

průpravným cvičením využívají zejména expandery, pásek, ploché půlmíče a soupeř.

Využít se dají i spojnice žíněnky nebo žebřík pro nácvik chůze a obratů. Samozřejmostí je

možnost využití i dalšího náčiní, které si nemůže každý klub z finančních důvodů dovolit,

a proto si při tréninku juda můžeme vystačit pouze s výše zmíněními pomůckami.

Průpravná cvičení můžeme rozdělit do kategorie bez soupeře a se soupeřem. Cviky

prováděné bez soupeře ulehčují pohyb, zlepšují prostorovou orientaci, učí pohyb snáze.

Zde je vhodné využít pomůcky, jako jsou například expandery, míče, žebřiny, pásek,

žebřík a mnoho dalších.

Cviky, při kterých spolu cvičí dva svěřenci, nám simulují přítomnost soupeře a tím

kladou důraz na větší technickou přesnost a kvalitu, například obraty k soupeři. Nebo jsou

to cviky, při kterých musí spolu jedinci spolupracovat. Například kotouly ve dvojicích,

dřepy zády k sobě, skákání po jedné noze, když jsou dva jedinci zaklesnutí v sobě.

10

5 ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVNÁ CVIČENÍ VHODNÁ PRO ROZCVIČENÍ

Základní přípravná cvičení pro rozcvičení je vhodné zapojit na začátku tréninku.

Některé jsou zábavné a také se při nich dá vytvořit soutěž, kdy si vítěz vždy přičte bod,

například přetahovaná, šlapaná, podrážení v podporu na rukou apod. Nalezneme zde

cvičení simulující pohyb pro vychýlení, postřeh pro kumikatu a její obranu a trénink

prostorové orientace a pohybu.

1. Hra „přetahovaná“

První hra je přetahovaná. Je zaměřena na vychýlení soupeře z rovnováhy. Jeden

druhého buď přetáhne nebo využije jeho tahu a tím získá bod. Je to průpravné cvičení

pro stabilitu i vychýlení.

Obrázek 1 – hra „přetahovaná“

2. Hra „plácaná“

Další hra je plácaná. Oba aktéři se snaží plácnout druhého do zad. Bránit se smí pouze

vykrytím úderné ruky rukou. Fakt, že se tato hra hraje bez trika nebo vrchniho dílu kimona,

dodává hře na ostražitosti, protože rány opravdu štípou. Výborně se hodí jako průprava v

boji o úchop, tedy kumikatu.

11

Obrázek 2 – hra „plácaná“

3. Hra „šlapání“

Cílem této hry je šlápnout soupeři na nohu. Uhýbání i útočení je možné pouze nohama

a tím se procvičuje jak samotný útok, tak kontratechnika.

Pozn: Hry plácanou a šlapání lze spojit a tím je ztížit.

Obrázek 3 – hra „šlapání“

4. Hra „podrážení

Uke i Tori jsou v podporu na rukou („v kliku“) proti sobě. Cílem hry je podrazit

soupeři opornou ruku tak, aby ztratil rovnováhu a dopadl na zem. Důležité je podrážet

ruce u zápěstí nebo těsně nad, aby nedošlo ke zranění. Účelem této hry je rychlá

změna oporné ruky a tím i práce s těžištěm.

12

5. Přehozy přes záda ve dvojcích

Dalším cvikem je přehazování soupeře přes záda. Tori a Uke jsou záda k sobě a Tori

uchopí Ukeho za ruce u zápěstí. Tori hodně sníží těžiště pod ukeho a přehodí ho přes

svá záda tak, aby dopadl opět na nohy. Důležité je dostat se hýžděmi pod těžiště

soupeře a tím ho přehodit. Význam těchto přehozů je v prostorové orientaci toriho i

ukeho. Odbourává také strach z přehozu přes záda.

6. Přitahování ukeho za ruce

Cvik je zaměřen na práci paží, zad i nohou. Tento prvek nám slouží jako průprava pro

vychylování a zvýraznění práce celého těla při vychýlení. Procvičování paží pro pohyb

vychýlení ukeho.

Obrázek 6 – přitahování ukeho za ruce

7. Přitahování ukeho za pásek

Tento cvik má podobný účinek jako cvik předchozí, jen je zde zvýrazněna práce paží a

stisk rukou.

13

Obrázek 7 – Přítahy ukeho za pásek

8. Cvičení „přeskoč - podlez“

Cvik přeskoč – podlez je cvik, který posiluje dolní končetiny, urychluje obraty a

zlepšuje rychlé střídání poloh z lehu do stoje.

Obrázek 8 – přeskoč - podlez

14

9. Kotouly ve dvojcích

Kotouly vpřed ve dvojicích jsou dobrou průpravou pro načasování a využití energie jak

své, tak soupeře, což je při judu nezbytné. Uke a Tori se drží za kotníky a provádí

nepřerušovaný kotoul vpřed.

Obrázek 9 – kotouly ve dvojicích

10. Opakované změny poloh z lehu do stoje bez rukou

Přechod ze stoje do lehu na břiše a zpět, nám simuluje zátěž, s kterou se musí

cvičenec vypořádat. Při samotném zápase je zátěží soupeř a ne vždy se závodníkovi

podaří mít ke zvednutí všechny končetiny volné.

Obrázek 10 – Z lehu do stoje a zpět bez pomoci rukou

11. Stoj na hlavě s přechodem do mostu

Přechod ze stoje na hlavě do mostu zlepšuje celkovou obratnost a prostorovou

orientaci.

15

Obrázek 11 – Stoj na hlavě s přechodem do mostu

12. Přechod ze stoje na hlavě do stoje na rukou

Přechod ze stoje na hlavě do stoje na rukou má nejenom posilující účinek, ale z

judistického hlediska je zde důležité v jeden moment zapojit vědomě svaly a učinit

pohyb. Využití je u každého začátku chvatu v jeho nástupu, kdy musí judista v jeden

moment provést několik úkonů najednou.

16

Obrázek 12 – Přechod stoj na hlavě – stoj na rukou

5.1 SEOI – NAGE

Další průpravná cvičení se budou vztahovat k procvičování správných pohybů a

návyků pro chvat seoi-nage. V této práci se zabývám pouze přípravnými cvičeními, které

svěřencům pomohou s nácvikem správných pohybů pro budoucí správné provedení

samotného chvatu.

5.1.1 POPIS CHVATU SEOI-NAGE

Chvat, při kterém se dostává závodník zády pod soupeřovo těžiště, je ve dřepu na

obou nohou a pomocí tahu rukou vpřed a zvedání hýždí hází soupeře přes sebe. Seoi –

nage má tři různé varianty. Morote seoi - nage, eri seoi - nage a ippon seoi – nage.

Pojmenování, je odvozeno od úchopu, kterým je chvat prováděn. Tento chvat se hodí spíše

pro jedince o menším vzrůstu a s kratšími končetinami.

17

Morote – jedna ruka na rukávu a druhá ruka na protilehlém límci

Eri – jedna ruka na rukávu a druhá ruka na přilehlém límci

Ippon – jedna ruka na rukávu nebo na límci, druhá ruka přivírá soupeřovu ruku na straně,

na které se drží ruka první.

Fáze provedení chvatu:

úchop (kumikata)

vychýlení (kuzuši)

nástup nebo obrat (cukuri)

hod (kake)

5.1.2 STRACH Z PÁDU A JEHO ODBOURÁNÍ

Při nácvicích hodu se často setkávám s tím, že uke se bojí pádu, snižuje těžiště

nastupujícímu torimu a tím mu znemožňuje správné provedení nácviku. Proto zapojuji

před samotným nácvikem přípravná cvičení pro nácvik pádové techniky. Podle mých

zkušeností se odbourá strach z pádu a nácviky a hody se daří provádět velice dobře.

Samozřejmě před samotnými nácviky je provedena standartní rozcvička, která právě již

může obsahovat tato průpravná cvičení. Při těchto nácvicích se již procvičuje správný

nástup toriho.

1. Tori provede nízký parter, uke provádí kotoul nebo pád vpřed přes toriho.

Obrázek 13

18

2. Tori stojí v pozici seoi-nage v dřepu a drží ukeho za oba rukávy nebo za ruce. Tori

dovede ukeho tak, aby se opřel rukama o tatmi a zvednutím hýždí nadrazí ukeho, aby

provedl koutol vpřed přes toriho. Tímto se procvičuje také správná práce toriho.

Obrázek 14

3. Tori couvá a uke je opřený dlaněmi o ramena a mírně tlačí toriho. Tori nastoupí do

nízké seoi-nage (do dřepu) a tím udělá prostor pro to, aby uke provedl kotoul nebo pád

19

vpřed přes toriho. Toto můžeme během nácviku ztížit tím, že uke tlačí dynamičtěji a

můžeme přidat na rychlosti provedení. Tento cvik nejen procvičuje ukeho pád, ale také

nástup (cukuri) toriho do chvatu.

Obrázek 15 – Uke tlačí do toriho

20

5.1.3 NÁSTUP A VYCHÝLENÍ

Důležité pro správné provedení chvatu seoi-nage je správné vychýlení (kuzuši) a

správný nástup (cukuri) – pozice toriho vůči ukeho. Pro zábavné procvičení nástupu

můžeme použít některá cvičení z kapitoly 6.1.1. nebo následující cvičení.

1. Nástupy (obraty) bez soupeře

Pro správné navedení toriho můžeme použít dělení tatami, pásek znázorňující pozice

nohou ukeho a v neposlední řadě žebřík. Pro ztížení a procvičení stability také nástup

na půlmíč. Můžeme trénovat samozřejmě obě strany z důvodu kompenzace.

Obrázek 16a – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu

Obrázek 16b – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu

21

Obrázek 16c – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu

Obrázek 17a – Využití pásků pro pozice nohou ukeho

Obrázek 17b – Využití pásků pro pozice nohou ukeho

22

Obrázek 17c – Využití pásků pro pozice nohou ukeho

Obrázek 18a – Využití žebříku

Obrázek 18b – Využití žebříku

23

Obrázek 18c – Využití žebříku

2. Masožravá kytka

Nástup (cukuri) se soupeřem - Tori se otáčí do správné pozice seoi-nage a uke ho

v této pozici obejme. Toto je podobné jako pohlcení masožravou kytkou. Odejmutím

zajistíme správnou pozici či odhalení špatného nástupu. Můžeme trénovat samozřejmě

obě strany z důvodu kompenzace.

Obrázek 19a – „Masožravá kytka“

24

Obrázek 19b – „Masožravá kytka“

Obrázek 19c – „Masožravá kytka“

3. Nástup za rukávy

Tori uchopí křížem rukávy ukeho a provede otočení a podobně jako v kapitole 6.1.1.

dovede ukeho tak, aby se opřel rukama o tatmi a zvednutím hýždí nadrazí ukeho, aby

provedl kotoul vpřed přes toriho. Tento nácvik můžeme pro ztížení dále provádět

v chůzi. Můžeme trénovat samozřejmě obě strany z důvodu kompenzace.

25

Obrázek 20a – Nácvik z křížového úchopu za rukávy

Obrázek 20b – Nácvik z křížového úchopu za rukávy

Obrázek 20c – Nácvik z křížového úchopu za rukávy

26

Obrázek 20d – Nácvik z křížového úchopu za rukávy

4. Nástup a vychýlení v klasickém úchopu

Nástupy provádíme v klasickém úchopu. Samozřejmě volíme úchop dle typu seoi-

nage. Pro náš případ morote-seoi-nage je to klasický úchop. Tori vytahuje ukeho

mírně vpravo – vpřed, uke by měl stát na špičkách a měl by být správně vychýlen. Při

nácvicích musíme dohlédnout na správnou pozici toriho a ukeho. Toriho levá ruka

vytahuje rukáv ukeho v úrovni ramene, tím si připraví prostor pro dotočení lokte pravé

ruky do podpaždí ukeho. Hod tori provádí pomocí tahu rukou vpřed a zvedání hýždí.

Ruce a trup se otáčejí směrem k levému koleni toriho (v případě levé seoi-nage je to

naopak).

Obrázek 19a – Nástup do seoi-nage

27

Obrázek 19b – Nástup do seoi-nage

Obrázek 19c – Nástup do seoi-nage

Obrázek 19d – Nástup do seoi-nage

28

5.2 JEDNOSTRANNÉ ZATÍŽENÍ PŘI TRÉNINKU A KOMPENZACE.

Jak jsem již zmínil výše, každý pokročilý judista má svou osobní techniku. Ve

starších věkových kategoriích má každý závodník také svou osobní techniku, ale umí

použít mnoho dalších chvatů, které umí velice kvalitně. Ovšem fakt, že každý závodník má

jednu svou osobní techniku, se nedá popřít.

Pří nácviku osobní techniky dochází při obratnostní fázi k jednostrannému zatížení.

Nácvik osobní techniky je prováděn opakovací formou (učikomi). Počet opakování je

veliký, a tak je důležité kompenzovat jednostranné zatížení buď nácvikem stejného nebo

jiného chvatu na stranu opačnou. Účel není dokonalá technika na obě strany, ale

kompenzace. Důležitou roli hraje silné svalstvo v oblasti trupu. Pokud je svalstvo trupu

slabé nebo nedostatečné, snadno se tréninkem může způsobit skoliotické držení těla. Z

hlediska zdravotního se tímto předchází vytvoření skoliózy.

29

6 DISKUSE A ZÁVĚR

Vhledem k tomu, že materiálů pro přípravná cvičení není mnoho, musel jsem při

tvorbě své práce z velké části spolehnout na vlastní zkušenosti posbírané na různých

trénincích u nás i v zahraničí.

Tato práce obsahuje pouze základní průpravné cviky všeobecné a cviky, které jsou

vhodné před vlastním nacvičováním chvatu seoi-nage. Cviky v sobě obsahují dle mého

názoru ty nedůležitější prvky, které jsou v tomto chvatu obsaženy jak pro roli toriho, tak

pro roli ukeho. Případně mohou jen rozvíjet pohybové schopnosti judistickým způsobem

pro přípravku a mláďata.

Určitě mohou zpestřit trénink a přinést do něj jakousi změnu a také být vodítkem

trenérům, kteří tyto cviky neznají.

Já se snažím tyto cviky využívat opravdu hodně a z praxe jsem poznal, že mají

pozitivní vliv pro následné nacvičování chvatů. Ve své praxi se snažím tyto cviky využívat

co nejvíce a poznal jsem, že mají pozitivní vliv pro následné nacvičování chvatů.

Tato práce vychází částečně z mých zkušeností, ale také ze zkušeností a rad, které

jsem dostával od kolegů trenérů. Za to jim patří mé poděkování.

30

7 SEZNAM LITERATURY

.

1. RUBÁŠ, Karel. Sportovní příprava. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita,

1996. 142 s. ISBN 80-7082-294-5.

2. SRDÍNKO R. Malá škola juda. Praha, Olympia, 1987.

3. SCHÄFER ANDREAS. Judo - průvodce sportem. České Budějovice, Kopp,

2006.

4. ZÁTROCH, Dušan. Od bieleho po čierny opasok, Bratislava: ipon spol.

s r.o., 1999, 335 s. ISBN 80-900511-0-3.