Pst 3 24 9 release 02

PŠT!

Co studujeme? Co se (ne)děje na naší škole? Odborné články Co na srdci, to na papíře P

urk

yňác

ký

Škol

ní

Tis

k

#3 Pravidelný

OBČASNÍK

3

Konečně

přichází… kdo?

PŠT! Prázdninová pohoda už skončila, a tak ne-zbývá, než si každodenní nudné chození do školy zpestřit třeba čtením našeho – vašeho Purkyňáckého Školního Tisku. V pořadí třetí číslo studentského občasníku PŠT! vznikalo sice už koncem minulého školního roku, ale jeho konečná podoba k vám míří až teď. A že je na co se těšit... Vaší pozornosti by neměl uniknout například originálně pojatý článek o cha-rakteru „Véčkařů“, ohlédnutí za setkáním s německými teenagery nebo každoročně organizovaným projektem Studenti čtou a píší noviny. Nechybí také odborná temati-ka zaměřená tentokrát na šifraci textů a jako vždy jsme nezapomněli ani na čtená-ře rubriky Co na srdci, to na papíře. Pokud máte pocit, že byste PŠT! chtěli oživit svými nápady, zaslat příspě-vek, nebo pomoci s grafickou úpravou, pište na [email protected]. Uzávěrka příští-ho čísla bude 4. 11. 2013. Takže vzhůru do čtení a zábavy, ať vám ten náročný nový školní rok nejen hezky začne, ale i rychle uteče!

Mgr. Pavlína Machačová

Tiráž

Obsah

3

4

6

8

9-10

10

11

12

12-13

14-15

16-17

18

18-19

20

21-23

Co studujeme?

Purkyňkou po ajtácku

Co se (ne)děje na naší škole?

Ohlédnutí za minulým rokem

Návštěva Německa

Den učitelů

Sbírání víček

Měli jsme úspěch

Studenti čtou a píší noviny

Jeden z vítězných článků

Brněnský vrabeček

Olympiáda na Purkyňce

Němčina vždy a všude

SPŠEIT očima studentů

Dá se z toho vytěžit víc

Odborné články

Šifry

XAMPP

Co na srdci, to na papíře

Dobrá čajovna—povídka

Nová televize—povídka

Fantasy—povídka na pokračování 3. část

Poezie

Třetí číslo Purkyňáckého Školního Tisku – PŠT! IX – X 2013 ; šéfredaktor: Mgr. Pavlína Machačová; redakce: Mgr. Radka

Belzová – editor, Dominika Dufková – V3B, David Jančík – V4B, Kristýna Jandová – V3A, Anna Martinková – I4, Lucie Novotná – S3C, Nikol

Novotná – P4, Zdeňka Otřísalová – V3C, Michaela Rolná – P4, Miroslav Rujzl – L2B, Veronika Tauvinklová – S3C Grafika: Věra Crhová

(foto) – V3C, Jan Zagata – V4B

Časopis najdete na www.pst.sspbrno.cz nebo na stránkách školy pod odkazem Hlavní témata webu. Svoje příspěvky můžete posílat na

[email protected]

Uzávěrka příštího čísla: 4. 11. 2013

Všem, kteří se v průběhu školního roku 2012/13 na vydávání časopisu podíleli,

patří velký dík za spolupráci, vynaloženou energii i obětovaný čas. DĚKUJEME!!!

´

mailto:[email protected]

4

´ Purkyňkou po „Ajtácku“

Krátce něco o oboru:

Informační technologie je obor, kte-

rý se zajímá o to, jakým způsobem

pracují počítače. Tedy přesněji řeče-

no, oficiálně by se mělo jednat o

hardware, což je na počítači to, čeho

se můžete dotknout, nebo do toho

vzteky kopnout. Na střední škole je

toto odvětví rozšířeno i o software,

což většinou bývá příčinou vašeho

kopnutí – mám tím na mysli progra-

my a aplikace, které najdete ve svém

počítači. „Ajťáci“ se učí pracovat s

informačními technologiemi, a to

podle zaměření, které si vyberou ve

druhém ročníku. Určitě už jste o tom

slyšeli. „Ajťáci“ si ve druhém ročníku

vybírají, jaké budou mít do budouc-

na zaměření oboru – jestli spíše

hardware, nebo software. Na výběr

máme celkem ze čtyř možných za-

měření:

1. Programování a databáze – Soft-

ware – tvorba programů, aplikací a

jiných serepetiček, které můžete v

počítači najít – od kalkulačky, až po

celý operační systém (Windows/

Linux/Mac/Android/aj.).

2. Grafika a webdesign – Software –

tvorba vzhledů webu, práce s grafic-

kými programy, tvorba grafiky ke

hrám a další.

3. Sítě a komunikace – Hardware/

Software – správa serverů, nastavo-

vání internetového připojení, konfi-

gurace routerů apod.

4. Automatizace – Hardware – reali-

zace obvodů, starost o přístroje a o

jejich správný chod, jejich nastavení

aj.

To by bylo krátké představení toho,

co obnáší být „ajťákem“. A nyní bych

ráda věnovala pozornost mýtům,

které o nás kolují.

Mýty: „Ajťáci nemusí nic dělat - jsou

to jenom nerdi, co paří na kom-

plech!“

Fakta: Ano, absolventi IT, zvláště pak

se zaměřením na sítě, si v životě uží-

vají většinového volna, protože je-

jich pracovní náplň neobnáší mučení

se nad něčím X hodin denně. Je-

nomže k takové, dá se říci „vysněné“

práci, se většina lidí musí dopracovat

pílí a učením. A pokud se vám to stá-

le nezdá, popovídáme si, až budete

schopni zapojit fungující wi-fi bez

návodu.

Mýty: „Ajťáci mají strašně těžkou

matiku a počítají v ní jenom s jednič-

kama a nulama!“

Fakta: Je sice pravda, že máme o

něco těžší matematiku než jiné obo-

ry, koneckonců, matematika je bu-

doucí náplní práce některých z nás,

ale rozhodně není pravda, že by-

chom počítali jen s jedničkami a nu-

lami. Na to máme jiné předměty než

matematiku, třeba jakési TVY, které

vede jakýsi pan učitel Košťál. ;)

Mýty: „Ajťáci nemají zájem o holky,

zajímají je jenom počítače a inter-

net!“

Fakta: Tak pokud je toto zrovna váš

názor, musím vás rychle vyvést z

omylu. Je pravda, že „ajťáci“ vydrží

bez děvčat déle než kluci studující

jiný obor, především proto, že jim

zábavu obstarávají právě počítače,

ale není pravda, že o děvčata není

zájem. Vlastně se dá říci, že pokud si

domů děvče pořídí ajťáka, má přítele

a domácího mazlíčka v jednom.

„Ajťáci“ jsou totiž prý hrozně přítul-

ná stvoření. :)

Mýty: „Ajťačky se musí mít strašně

dobře/naprosto příšerně, když jsou

ve třídě plné kluků!“

Fakta: Abychom řekli pravdu, ani

jedno tvrzení není pravda. Dost mě

překvapilo, že si spousta lidí myslí, že

když jsou ve třídě jen dvě nebo tři

děvčata, že si nás kluci opatrují jako

květinky. Stop! Je sice pravda, že ně-

kteří nejmenovaní učitelé mají děv-

čata raději než kluky, že jim vyloženě

„nadržují“, ale kluci s námi většinou

jednají jako se sobě rovnými, nebo

se od nás odtrhnou a nemluví s ná-

mi. Něco jako šikana ve třídě, to je

trošku moc hrubý pojem. Se spolužá-

ky se dá dobře vyjít. Jak už jsem zmí-

nila dříve, jsou to přítulná stvoření,

jen potřebují čas. :)

A aby moje řeči nebyly založené jen

na tomto, rozhodla jsem se udělat

Zdravím vás, čtenáři! Když mi dovolíte, ráda bych vás vzala na exkurzi do oboru „Véček“, tedy Informačních

technologií – Ajťáků. Pokud vás prohlídka zajímá, čtěte dále, a pokud ne, stačí otočit na jinou stranu. Ráda

bych vás upozornila, že pojmu prohlídku maličko netradičně, takže nebuďte překvapení.

Co studujeme? Co se (ne)děje na naší škole?

Odborné články Co na srdci, to na papíře

5

jakousi malou anketu právě mezi

„ajťáky“. Ptala jsem se na dvě jedno-

duché otázky:

1. Jak se ti obor studuje ?

2. Co bys vzkázal jiným oborům na

škole?

Lukáš Haňka, S1B (bývalá V1A)

1. Jde to, i když sem tam je to nároč-

nější, než by si člověk přál. Ale když

nad tím člověk trošku zapřemýšlí, dá

se to zvládnout, samozřejmě.

2. Ať studují, ať dobře odmaturují a

ať mají hodně štěstí ve svém budou-

cím zaměření.

Tomáš Odehnal, V2C

1. Nó, je to super, úplně to jde, kro-

mě TVY! Jinak to jde úplně v pohodě.

2. Véčka jsou nejlepší! Všichni sem!

Hlavně holky, sem! Je to všechno

úplně moc lehký! To dáte! Malíč-

kem!

Anonym, V3B

1. No, tak studuje se mi skvěle, mám

rád hodně předmětů, i když nejsou

úplně takové, jak jsem si je třeba

představoval, když jsem to zkoušel.

Je i trošku jiná náplň, nebo spíš jsem

čekal, že se tam bude dělat něco ji-

ného, tak to mě celkem zklamalo, ale

jinak učitelé jsou celkem příjemní,

tedy většina. Není problém se s nimi

domluvit.

2. No, říká se, že jsou Véčka jakoby

nejtěžší, je to samozřejmě vidět i

podle toho, kolik Véček propadlo. Ne

tolik jako na jiných oborech. A vzká-

zal bych - no, nebudu říkat, aby nás

respektovali, nebo tak (smích), nebo

aby nás brali jako někoho lepšího,

jako že někdo, kdo zvládá Véčka, tak

je lepší než oni – to říkat nechci, ale

že by se od nás mohli i něco naučit.

Anonym, V3C

1. Obor se mi studuje celkem fajně.

Občas to má celkem nudné pasáže,

jinak fajn.

2. Ať se jim daří a přežijí Košťála.

Honza Richter, V4A

1. No tak, mohlo by to bejt lepší.

2. Jsme nejlepší!

Oldřich Florian, V4A

1. Vlastně hodně špatně, protože

jsem od toho očekával něco jiného.

2. Že jim to v určitém ohledu závi-

dím, protože bych možná šel taky na

jiný obor, kdybych se vracel zpátky

časově.

Jouki, bývalá V4B

1. Výborně… Učíme se na maturitu.

Co k tomu víc říct.

2. Hlavně aby na tu školu prostě

nes*ali, protože pak na to jenom

zbytečně doplatí. Co k tomu víc říct.

No a jako poslední ochutnávku z na-

šeho „teritoria“ bych vám ráda před-

stavila některé kantory, se kterými

se v hodině potkáte na odborných

předmětech.

Ing. Daniela Toušková – učitelka

Grafiky a webdesignu (GRW), větši-

nou prvních ročníků. Styl učení má

přísný, ale důsledný, a pokud dáváte

pozor, naučí vás toho opravdu dost.

Ing. Milada Škorpilová – učitelka

Technického vybavení (TVY) prvních

ročníků, nově také Aplikačního soft-

waru a operačních systémů (ASW a

OPS). Většinou je třeba učit se hod-

ně věcí zpaměti, ale mít i „fištróna“,

aby člověk prošel.

Mgr. Michaela Holubová – učitelka

tzv. „praxe“ předmětu TVY. Když už

nemáte zbytí a u uč. Škorpilové máte

na kahánku, hodiny s touto učitelkou

vás zachrání, neboť u ní je věci třeba

pochopit, ne se je biflovat zpaměti.

RNDr. Lenka Hrušková – učitelka

Programování. Učí studenty se za-

měřením na programování od třetí-

ho ročníku, jinak také nižší ročníky,

ale ne všechny. Tuto učitelku jsem

na vlastní kůži „nezažila“, ale prý to s

vámi nevzdává a snaží se vám to vy-

světlit až do poslední chvilky a po-

sledního (vz)dechu.

Ing. Petr Adamec – učitel Grafiky ve

druhém ročníku. Dejte sbohem ně-

čemu jako html nebo css, přivítejte

Eagle, nebo Cadkey.

Ing. Lubor Košťál – učitel TVY dru-

hých ročníků, později i třetích a čtvr-

tých podle dalšího zaměření. Mys-

lím, že tady není co psát, každý o pa-

nu Košťálovi slyšel. Ale nebojte se,

není to s ním v hodinách vůbec zlé a

skutečně vás něco naučí – pokud dá-

váte pozor. Ale ty testy, ty testy…

To by byl jen zlomek z učitelů, které

by vás na „Véčkách“, a nejen tam,

mohli potkat a učit. Některé z nich

už jistě znáte (nebudeme jmenovat

konkrétní příklady ;)).

To by asi z našeho oboru bylo vše, co

bych vám mohla nabídnout písemně.

Na osobní zážitky to ovšem nemá. :)

Domča



6

Návštěva z Německa Ve čtvrtek 25. 4. 2013 se naší skupince němčinářů pod

vedením paní učitelky Ilony Paulíkové naskytla možnost

udělat rozhovor s německými studenty, kteří do naší

školy přijeli na společný projekt nazvaný "Smluvní prá-

vo česko-německy a online".

Na tomto projektu pracují 2 skupiny studentů (8 stu-

dentů se 2 kantory z obou účastněných stran). Za naši

školu pracuje na projektu letošní třída V3C. Úkolem je

zpracovat rozdíly ve smluvním právu v České republice

a Německu. Prezentace tohoto projektu proběhla v týd-

nu od 10. 6. 2013 na radnici ve Würzburgu, kde se part-

nerská škola Klara Oppenheimerschule nachází.

Němci se na naší škole zdrželi týden. Podařilo se nám

vyzpovídat jejich vedoucí učitele a také pár velmi milých

studentů. Kladli jsme jim spíše náhodné otázky.

Rozhovor jsme začali s paní učitelkou Renatou Kraullo-

vou, které jsme se ptali, jak se jí líbí tady u nás v České

republice. Odpovídala velmi kladně, říkala, že se jí tady

líbí. Také nám prozradila, že v Brně se svojí skupinou

navštívili spoustu brněnských památek. Nejvíce se jí

však líbila vila Tugendhat.

Poté jsme vyzpovídali kolegu Renaty Kraullové, pana

učitele Maria Schellenbergera, kterému se na rozdíl od

paní Kraullové líbila nejvíc katedrála svatého Petra a

Pavla. Také se velmi těšil na návštěvu zdejší hospody,

protože chtěl ochutnat české pivo.

Potom, co jsme se seznámili se studentkou Laurou

Blachnikovou, jsme ji dsoslova zasypali hromadou otá-

zek na témata typu „kde jsou v Brně ubytováni, jak se jí

líbí ČR, jak jí chutná jídlo a jak se jí líbí spolupráce s čes-

kými studenty.“ Dozvěděli jsme se, že jsou ubytováni v

A Sport Hotelu, ČR se jí líbí a spolupráce s českými stu-

denty je zábavná.

Nejstaršímu členovi skupinky německých studentů, Tho-

masi Albertovi, se zpočátku moc mluvit nechtělo, ale

naštěstí se rozpovídal o tom, že se mu v Brně líbí přede-

vším stará architektura. Zmínil se také, že ochutnal br-

něnské Starobrno a že mu velmi chutnalo. Také nám

prozradil, že bydlí v německé vesnici Triefenstein, která

se nachází nedaleko města Marktheidenfeld.

Na poslední chvíli jsme se stihli zeptat ještě Bastiana

(přímením Dülk), jaké plány má jejich skupina na dnešní

den. Řekl, že se velmi těší na podvečer, kdy půjdou do

brněnského kafé baru Mamut. Popřáli jsme mu, ať si

večer užije příjemnou zábavu a rozloučili se s ním i se

všemi ostatními.

Za tyto rozhovory jsme byli moc rádi – je to totiž velmi

cenná zkušenost a dobře jsme si procvičili svůj mluvený

projev v němčině.

Minařík Petr, V3C

Den učitelů 2013 Dne 4. 4. 2013 se sešlo vedení naší školy s pedagogy i se studenty, aby společně oslavili 421 let od narození "učitele náro-dů" - J. A. Komenského (28.3.1592). Studentky třídy S1B a školní kapela - PROJEKT MHR připravili jako dárek svým pedagogům "Kytičku písní k svát-ku" (Proměny, Sen, Andulce z béčka, Nosa nosa, Ztrácíš a několik anglických písní). Celý program byl prokládán citáty Ko-menského. Všem účinkujícím ještě jednou děkujeme.

PaedDr. Zdeňka Deutschová



7

Návštěva Němců v naší škole



8

SBÍRÁNÍ VÍČEK Všimli jste si?

Jak už si mnozí z vás mohli všimnout, naše třída, letošní P4, rozjela projekt SBÍRÁNÍ VÍČEK. Sbírat víčka mohl kdokoliv z vás, přičemž účelem bylo pomoci ve sběru Základní škole Holzova 1 v Brně – Líšni a podpořit tak děti, které pomoc potřebují. Sběr víček se vydařil, vysbíraly jsme za pomoci studentů i učitelů přibližně 5 kg víček, které jsme postupně odvážely právě na ZŠ Holzova. Tímto bychom chtěly za třídu P4 všem poděkovat za povšimnutí krabice na víčka, která ležela v přízemí před „výběhem“. Doufáme, že se akce chytne i v letošním školním roce a budeme moci pomoct dalším dětem v nouzi.

Michaela Rolná, P4



9

Studenti čtou a píší noviny Tento projekt vznikl už v roce 2007 a

tehdy se do něj zapojilo přibližně

100 škol. Na konci roku 2012 se po-

čet zvýšil na 435 škol a 25 200 stu-

dentů. Hlavním cílem projektu je na-

učit studenty pracovat s novinami

jako se zdrojem informací a prosto-

rem pro vyjádření vlastního názoru.

Zúčastnit se mohou všichni

studenti. Redakce zadává 3 témata,

která poté studenti předají do MF

DNES. Všechny práce jsou umístěny

na webové stránce studen-

ti.blog.idnes.cz. Zde můžete na urči-

té práce také reagovat. Vybrané pří-

spěvky jsou zveřejněny v MF DNES

na straně věnované tomuto projek-

tu. Studenti za zveřejněný příspěvek

dostanou zajímavé ceny.

První téma, o kterém psali v

loňském roce žáci z naší školy, bylo

ENERGETIKA A BUDOUCNOST ZEMĚ.

A články o energetice a budoucnosti

planety byly opravdu úspěšné –

otisknuty byly příspěvky od Ladisla-

va Suchomela, Jessiky Benešové a

Oldřicha Floriana. Později byly uve-

řejněny rovněž články Erika Hagary a

Petra Khula z loňské V3A.

Prvních studentů, jejichž

články byly v MF Dnes zveřejněny,

jsem se proto zeptala na pár otázek,

které mě zajímaly.

Ladislav – L, Jessica – J, Oldřich – O

Jak ses dozvěděl/a o tomhle projektu?

J: Dozvěděla jsem se o tom ze školy. Píšeme to celá

třída.

O: O projektu „Studenti čtou a píší noviny“ jsem se

dozvěděl od své učitelky češtiny, která nám dala

za povinnost se tohoto projektu zúčastnit.

L: Celou třídu přihlásila paní učitelka Hana Brtáňová

s tím, že jestli to nebudeme psát, tak nám nastřílí

pětky.:D Celkem byly 3 slohovky a u téhle to té-

ma mimozemských civilizací bylo asi jediné, o

kterém bylo co napsat.

Co tě na projektu zaujalo?

J: Moc mě ten projekt nezaujal.

O: Zaujalo mě, že mají díky tomuto projektu i ti, co

nejsou žurnalisté, možnost, aby jim vyšel

v novinách článek.

Jak ti "sedlo" téma, které jsi měl/a?

J: Dvě jo a jedno ne.

O: Téma mi sedlo perfektně. Možná to je také důvod,

proč byl můj článek vydán. Když píšu

o něčem, co mě zajímá, tak to dosahuje daleko vět-

ších kvalit, než když píšu o něčem

z donucení. Přikazování o čem psát je vlastně to, co

mi vadí na středoškolské výuce. Na to, že mnozí publi-

cisté píší o něčem, čemu nerozumí, jen proto, že jim

to nadřízený přikáže, také často naráží prezident Mi-

loš Zeman. Je to jedním z důvodů, proč mnohé novi-

náře považuje za vymývače mozků a žumpu.

Kolik času jsi měl/a na vytvoření téhle práce?

J: Máme vždy tak 2 týdny.

O: Měl jsem na to týden, ale jelikož podobné články píšu

docela často, tak mi napsání tohoto článku zabralo

přibližně 30 minut. Původně byl článek ještě delší, ale

rozhodl jsem se jej zkrátit sám, aby to pak nemusel

případně dělat editor, protože jsem překročil stano-

vený limit.

L: 14 dnů, ale vzpomněl jsem si na to den před odevzdá-

ním, asi v 11 večer.

Psal/a jsi už takhle veřejně článek?

J: Psala jsem jednou :-).

O: Články veřejně píšu na blog iDNES

(http://oldrichflorian.blog.idnes.cz). Věnuji se tam

převážně politickým tématům, stejně jako byl ten

článek o dotacích, který vyšel v MF Dnes. I ten jsem

na blogu zveřejnil.

L: Kdysi v nějaké skupině na FB jsem psal koment, sklidil

jsem 2 lajky od cizích lidí.

Byl/a jsi za svůj úspěch a otištěný článek ně-

jak oceněn/a + i ve škole?

J: Ne, nebyla jsem nijak oceněna.



10

O: Článek mi kromě jiných lidí pochválili také někteří mí

spolustraníci, kteří na něj narazili, za což jsem dost

rád. Snad si ho vezmou k srdci. Právě touha prosazo-

vat tyto hodnoty mě přinutila ke vstupu do Občanské

demokratické strany. Jen je škoda, že jejími členy jsou

také lidé, kteří jdou přesně proti těmto hodnotám. O

důvod více se snažit tuto stranu nějakým způsobem

zevnitř „reformovat“. A ve škole jsem za zveřejnění

článku dostal jedničku.

L: Na SASu se objevila 1 s vahou 4.

Mimochodem Láďo, tvůj článek se mi moc líbil, napadlo

tě to jen tak, nebo ses musel víc zamýšlet, jak to po-

psat a vyjádřit svůj názor na tuhle věc..?

L: Díky:) Ne, nijak extra dlouho jsem nad tím nepřemýš-

lel, ale přesto to byl můj názor.:)

Veronika Tauvinklová, S3C

Většina mladých lidí v dnešní době sní o studiu, či dokonce

práci v zahraničí. Zahraniční poměry jsou příznivější přede-

vším pro práci. Člověk tam dostává víc peněz a většinou tam

bývají i lepší pracovní podmínky. Asi to není lehké opustit

své přátele a rodinu a odejít, ale na druhou stranu je to jen

na čas a člověk získá velmi důležité životní zkušenosti a vět-

šinou se také „osamostatní“. Hlavně si ale vylepší svoji zna-

lost cizího jazyka.

Když jsme si dříve vybírali na základní škole jazyk

pro další studium, většina z nás si vybrala angličtinu, ačkoliv

nám naše babičky radily němčinu. „Německo je blíž,“ tvrdi-

ly. Nyní jsme za anglický jazyk většinou rádi. Ne nadarmo se

angličtina označuje za světový jazyk. Jak se stále více a více

rozšiřuje záběr výpočetní techniky, stále častěji se s anglič-

ttinou setkáváme. Angličtina je všude, a kdo ji dnes nezná,

jako by nežil. Nejdříve ve školách, poté v zaměstnání, každý

se s ní určitě setkal. Kdo chce pracovat pro „lepší firmu“,

tak znalost cizího jazyka je pro něj základní podmmínkou.

V Evropské unii je dokonce zavedeno, že jako občan

jedné ze zemí EU máte právo v jiné členské zemi studovat za

stejných podmínek jako její občan. Určitě toho využilo hod-

ně mladých lidí, pro jejichž vzdělání je to bezpochyby velké

plus. Od EU je to skvělý krok k vzájemnému sblížení jednotli-

vých zemí a dává to prostor k seberealizaci studentů a určitě

je i jejich studium zajímavější a do života jim dá o hodně

více, než klasické studium v ČR.

Cizí jazyk je pro život a naše uplatnění velmi důleži-

tý, proto bychom jeho studium neměli brát na lehkou váhu.

Jak se říká - „kolik znáš jazyků, tolikrát jsi člověkem“.

Dá se říci, že při studiu v zahraničí se člověk postaví

na vlastní nohy, nabere do života hodně zkušeností a určitě

zažije spoustu zážitků. A pokud se mu to bude líbit, není

problém si tam najít později i práci, alespoň dočasnou, když

jde člověk ještě mladý a potřebuje se seberealizovat a vydě-

lat hodně peněz. A co si budeme nalhávat, po světě chodí

hodně lidí, kteří šli jen tak pracovat na čas za hranice a na-

konec tam ke skvělé práci našli něco, co je v našem životě

nejdůležitější – lásku.

Petr Khul,V4A

Díky jazyku se sblížíte se světem V EU máte právo v jiné členské zemi studovat za stejných podmínek jako její občan

Článek Petra Khula, který byl nejen uveřejněný v MF Dnes, ale byl rovněž oceněný knihou.

Oldřich Florian

Jessica Benešová



11

Brněnský vrabeček 2013 Stejně jako každý rok, tak i loni se studenti naší školy zúčastnili

umělecké soutěže SŠ,VŠ s názvem Brněnský vrabeček 2013.

Ve dvoudenním "maratonu hudby" (25.2. a 26.2. 2013, sál

Břetislava Bakaly) si vyzpíval

z celkového počtu 26 soutěžících 3. místo Rostislav Břuska (solo,

zpěv) a Martin Dvořák (klávesy) ze třídy S3.A s písněmi Sunrise Ave-

nue, Fairytane gone band.

V kategorii hudební skupina se z celkového počtu 12 skupin umísti-

la na krásném 2. místě kapela PROJEKT MHR (R. Břuska - zpěv, M.

Dvořák - klávesy, J. Dubina - kytara, M. Tresner - baskytara).

Diplomy a odměny byly slavnostně předány dne 8.3. 2013

ve Freskovém sále Nové radnice v Brně.

PaedDr. Zdeňka Deutschová

Olympiáda na Purkyňce V úterý 26.3.2013 v naší škole proběhlo školní kolo ma-tematické soutěže středních odborných škol. Celkem se soutěže zúčastnilo 86 studentů, z Purkyňky i z Kouničky, kteří byli všichni naskládaní v naší maličké jídelně. Těsně po osmé hodině, tedy po odstartování soutěže, se dali studenti do řešení několika záludných matematic-kých příkladů, a tudíž v jídelně zavládlo ticho jako v hro-bě a nervozita se dala krájet. Po 90 minutách začaly z jídelny vycházet namísto býva-lých studentů „zombie“ - studenti totiž zanechali všech-no svoje vědění na pár papírech.

Tímto děkuji všem zúčastněným a gratuluji postupují-cím, což byli: První ročník: Radek Hlavinka (L1B), v celostátním kole 27. místo Dominik Kosík (V1B), v celostátním kole 38. místo Druhý ročník: Jakub Zemek (V2DS) David Novotný (V2C) Třetí ročník: Daniel Protivánek (V3A) Alain Pávek (V3A) Čtvrtý ročník: Aleš Perníkář (L4AR), v celostátním kole 15. místo David Hlavoň(V4B), v celostátním kole 34. místo

Tuxie

Oldřich Florian



12

Nedávno se mě jedna známá zepta-la, jaká Purkyňka vlastně je. Bez vá-hání jsem odpověděl, že je to fajn škola. Pak ze mě mimoděk vyklouz-lo, že by se z toho dalo vytěžit víc. Na otázku, co víc by se dalo získat, jsem jí však už nedokázal odpově-dět. Nedalo mi to. Co naší škole chy-bí k dokonalosti? Nebo alespoň ke statusu suprová škola? Učitelé? Pro-středí? Prostředky? Sifon? Odpad-ky?.... Nevím… Zkusím jít od začát-ku. Let’s check…. Když vejdu do školy, přivítá mě usměvavá paní vrátná. Pro mno-ho studentů taková „minutová“ ka-marádka, která tady je vždycky, když něco potřebujete nebo nevíte kudy kam. A to nejen s papíry od praxe, ale i v osobním životě. Myslím, že zoufalého studenta či studentku,

kterého nikdo nemá rád a prostě si potřebuje pokecat alespoň s někým, jsme tam každý potkali alespoň jed-nou. Ne, tohle se naší škole vytknout nedá. Pojďme jinam. Částečně rekonstruované skříňky, první patro s copy centrem, knihovnou… tmavá chodba… Že by tady byl kámen úrazu? Dlouhá chod-ba s permanentně zhaslými světly, kde dav spěchajících děcek urputně brání sebemenšímu průniku světla naděje od požárního schodiště, pů-sobí depresivně. Rozhodně nenaladí dobře, zvlášť za chladného zimního rána. I přesto mám chodbu zafixova-nou jako místo, kde je sranda. Ano, bude to spíš vydařeným třídním ko-lektivem než přítmím, které je šetr-né k očím informatiků, ale i tak. V prostředí školy nevidím problém. To je totiž k udržení lidoopa ve vegeta-tivním stavu více než dobře nakloně-

né. Viz sifon, kantýna a pěkně zre-konstruované druhé patro. Zrušte PIT! (sociální obory tomuto odstavci nebudou rozumět, ale to není důležité pro pochopení textu) Kam dál? Pustím se do kritiky učiva. To je věc, na kterou se nejvíc nadává a na kterou většina haterů nejvíc slyší. Třídy oboru „V“ jsou denně vystaveny tsunami informací o hardwaru, všemožných programo-vacích jazycích, počítačových sítích a bůh ví čeho ještě. Nejméně přínos-ným se mi zdají hodiny PRC. Ne, vážně. K čemu mi bude v roce 2013 to, že vím, jak nainstalovat archaic-kou verzi DOSu či rozjet síťové prvky, od kterých dal už i jejich vlastní vý-robce ruce pryč? Možná to použiju příští rok u maturity (pokud si zrov-na nevytáhnu otázku z Money). Ale zatímco si paměť zas...me podobný-

SPŠEIT očima studenta Dá se z toho vytežit víc…?

Jak už tomu bývá, v době maturit mívá mnoho tříd ná-

hradní rozvrh suplující normální vyučování. Nebývá ta-

ké výjimkou, že třídní učitel dohodne akci mimo školu,

aby žáci nemuseli stále sedět ve školních lavicích a

přiučili se něčemu i v „terénu.“

A tak jsme jednoho dne stáli všichni jako poslušní žáci v 11:00 před brněnským Österreich Institutem, samozře-jmě až na pár výjimek, které se nemohly z různých dů-vodů dostavit. I tak se nás však sešel úctyhodný počet, jenž poté opatrně vstoupil do starší budovy. Uvítání proběhlo stylově - jak jinak než německy. V

naší třídě máme sice němčinářskou skupinu, ta však

čítá pouze 5 lidí, kteří se vytrvale pokoušeli pomoct

svým spolužákům v porozumění mluveného slova, kte-

ré nelahodí každému uchu.

První přišla na řadu jednoduchá křížovka, k jejímuž vy-

řešení byla potřeba vcelku malá slovní zásoba, a do-

myslet tajenku tak nebylo zas tak obtížným úkolem.

Po prohlédnutí Österreich Institutu a procvičení ně-

meckého mluveného jazyka jsme se opět navrátili do

běžného českého života...

Dynaheira

Němčina vždy a všude aneb i takto se dá „využít“ náhradní rozvrh



13

mi kravinami, ptají se mě spolužáci, co to je Joomla, ne-bo jak fungují torrenty. Osobně si myslím, že cvičená opice, která to dotáhla do třetího ročníku, by po dvou letech měla vědět, jak nainstalovat redakční systém na stránky, nebo jak funguje P2P technologie. Proč podob-né věci neprobíráme třeba právě v PRC, netuším. Hodiny programování v poslední době beru spíš jako exkurzi mezi praktiky, která se možná jednou bu-dou hodit, nicméně v praxi jsem se s tím ještě nesetkal. Je to sice pěkné, ale co z toho, když se část třídy neori-entuje v objektech? Výjimkou jsou snad jedině hodiny LOAL. Tam nás na první pohled nedůtklivý a zakřiknutý pan učitel učí docela rozumným věcem, o kterých vím, že na ně časem chtě nechtě narazím. Naprosto otevře-ně však říkám, že většinu hodin PRG trávím nad vlastní-mi projekty a programuju z tabule jenom když hrozí pí-semka. Přitom abych získal místo ve firmě, nepotřebuji znát kdejaké programovací záludnosti. Stačí mít zažité PHP a nějaký dnes běžně používaný framework, jako například Nette či Zend. Co se týče hodin TVY, nenáleží mi soudit. Hard-ware je prostě základ, kterému potřebuje rozumět i ten nejtupější PITkař, má-li být úspěšný (sám sem u Košťála prošel za 4). Pitkaři. Nevím, jak v ostatních specializacích, ale mezi programátory se to běžně používá jako nadávka. Přijde mi naprosto zbytečné udržovat obor, kde se 30 lidí vzájemně snaží okopírovat design papírové krabičky. OK. Grafika prostě k informatice patří. Ale proboha, uč-te je tam něco, čím se uživí! Umění ve fotošopu nám slávu nepřinese, začněme se učit alespoň tvořit weby. Namítnete, že HTML a CSS se přece učí. Ale je smutné, že leckterý programátor to umí líp. A proč nepracují s javascriptem? Proč programátoři po jedné hodině s LO-AL ovládají jQuery líp než grafici? Někde bude chyba. Zrušte PIT a nahraďte je něčím, co bude umět víc, než jen kreslit obrázky. Stejně o ten obor z celé třídy mají doopravdy zájem maximálně dva…

Quo vadis, Purkyňko?

Když bych měl vytknout systému jednu věc, tak je to jeho nepružnost. Chápu, nemůžeme chtít, aby nás učili každou novinku, ale i tak. Čas běží a svět se mění. I škola by měla jít s dobou a přizpůsobit se žákům. Proč je například problém dostat vyšší ročníky do soutěže programování? Protože to děláme pořád. Zatímco dříve doma programovali jeden dva ze třídy, dnes si kódíme všichni. Už to pro nás není zábava, ale téměř způsob obživy. Proč škola pro vyšší ročníky raději neuspořádá soutěž v hackingu? Třeba by se konečně podařilo opra-vit exploity na školním webu nebo by se zalepily díry v

iCanteen systému, přes které se běžně kradou obědy. Škole by to prospělo a studenti by podobné věci nemu-seli dělat zbytečně načerno. A to nemluvím o tom, že tolik důležitá bezpečnost se na škole řadí mezi věci spíše zapovězené.

Chválím návrh na zakoupení tabletů a plánování vývoje aplikací pro android. Věřím, že tohle je ten správný směr a doufám, že podobných kroků vedoucích k zasazení oboru „V“ do aktuálního roku bude co nejvíc. Líbí se mi spolupráce s Honeywellem a dalšími firmami. Připravit nás na provoz ve velkých firmách je správná věc, jak zvednout naši výslednou hodnotu po maturitě. Možná by bylo zajímavé, kdyby měli seminář podobně jako CISCO.

Já versus ty, my a ti kolem (tomuhle odstavci snad už budou rozumět i „socky“)

V hlavě se mi vybavuje jakýsi úryvek nějaké-ho propagačního letáku, kde se psalo: „…tím, že je škola smíchaná z dívčích i chlapeckých oborů, vzniká zde pří-jemné prostředí...“. Upřímně, za celou dosavadní karié-ru profesionálního studenta pro mě nebylo nic horšího, než projít kolem holek na chodbě. Kdybych si měl vy-brat mezi Košťálem a tímhle, nevím, co bych si vybral. Namítnete, že to je tím, že jsem určitě zas..anej nerd. Jsem. Ale právě pro zas..aný nerdy tahle škola je a roz-hodně mi to nepřijde jako příjemné prostředí, když jdu po chodbě a cítím na sobě deset pohledů zároveň. Co si budeme povídat - děláme to taky a s tímhle škola asi moc nenadělá. Nebo udělá? Neuvolnilo by se napětí, kdyby se ti lidi navzájem znali? Co takhle je nějak sezná-mit? Ať už nuceným promícháním „S“ a „V“ v lanovém centru, nebo vytvořením Purkyňácké sociální sítě, kde by se daly sdílet úlohy a prodávat svačiny. (Dobrý ná-pad, nad tím zapřemýšlím...)

Jasně, časem jsem poznal, že ta tlupa čtvr-ťaček, kolem které jsme museli projít, když jsme chtěli do posilovny, je vlastně naprosto normální bandou na-prosto normálních holek. Ztratili jsme ale celý rok a na-pětí muselo odbourat až trapné “ahoj“ přes facebook. Což by se nemuselo stát, kdyby studenti měli víc mož-ností poznávat se navzájem.

Možná je to právě minimalizovaná možnost poznávat lidi kolem sebe, co je odpovědí na moji otáz-ku, možná těch odpovědí bude víc. Ale napadá mě ještě jedna příčina. Dáváme do toho my, studenti, všichni všechno? Nedalo by se z toho vytěžit víc?

Zagi, V4B

Pro úplnost: článek byl psán v pololetí minulého roku. Současná rekonstrukce a vývoj školy se autorovi velmi líbí. Až na kouničku.



14

Caesarova šifra Caesarova šifrace textu spočívá v posunu každého znaku v zadaném slově právě o zadaný číselný počet. Pokud

například zadáte slovo 'ahoj' a zvolíte posun o jeden znak. Pak se s tímto slovem stane postupně toto:

'a' se převede na číselnou ascii hodnotu => '97' k tomuto číslu se přičte zvolený posun v našem případě '1' == '98',

poté se ascii hodnota převede zpět na písmeno => 'b' a postoupí se k dalšímu písmenu

Pokud bychom chtěli například posunout 'z' o 4 místa tak si můžete všimnout že v ascii tabulce je '~' jenže v Cae-

sarově šifře je posun přes 'z' na 'a' takže by nám mělo vyjít 'e', proto když je rozsah větší jak 122 ('z') tak se od vý-

sledku odečte 25 (počet písmen v anglické abecedě je 26 a právě s jedním písmenem operujeme proto ho neza-

počítáváme) Toho se také využívá v šifrování pomocí 'ROT13' kde se všechny znaky posouvají o 13 znaků tím pá-

dem je to šifrace i dešifrace. V linuxech je přímo utilita zvaná tr která vám text takto zašifruje. Caesarova šifra po-

kud zvolíte posun o 13 znaků takto samozřejmě také funguje.

Poku bychom chtěli napsat algoritmus na tuto šifru v PHP by to vypadalo nějak takhle:

(zbavíme se prvně diakritiky a text převedeme na malé písmena -> iconv, strtolower)

Krásné dva řádky kódu. Ovšem je tu problém co když tam napíšu 'z' a dám posun o 4 já nechci přece '~' já chci 'e'. Musíme náš kód rozšířit o další dva řádky

Pozn.: Dešifrace probíha obdobně akorát změníte v cyklu znaménko na '-', v podmínce otočíte zobáček a přepíše-te 'z' na 'a' a $thumb budeme teď přičítat

David Jančík, V4B

A H O J

B H O J

B I O J

B I P J

B I P K

for($i=0;$i<strlen($text);$i++)

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) + $posun);

if (ord($text[$i]) > ord('z')) {

$thumb = ord('z') - ord('a') + 1;

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) - $thumb);

}

if (ord($text[$i]) < ord('a')) {

$thumb = ord('z') - ord('a') + 1;

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) + $thumb);

}



15

Viginerova šifra Vigenerova šifrace textu spočívá v zadaném hesle. Text se posune právě o tolik znaků, kolik činí v závislosti na po-

sloupnosti jednotlivá písmena v hesle v ascii hodnotě. Pokud například zadáme 'ahoj' a jako heslo 'a' pak se

všechna písmena ve slově posunou právě o jedno -> vznikne 'bipk'. Avšak pokud zadáme jako heslo 'ahoj' pak to

bude zajímavější. Zkusíme si to na nějakém odlišném slově raději. Například 'moribundus' a heslo 'ahoj'. Jde vlast-

ně o stejnou metodu šifrování jako u Caesarovy šifry avšak zde je pro každé písmeno ve slově použito postupně

každé písmenko z hesla (pokud je slovo delší než heslo pak se heslo opakuje). Názorná ukázka:

Všechny písmena se převedou postupně na jejich ascii hodnotu a písmeno z textu se sečte s písmenem z hesla

které mu náleží.

'm' = 109 'a' = 97 (zde bereme v potaz kolikáté písmeno v abecedě to je) takže odečteme 96

109 + 1 = 110 -> 'n'

Pokud by se stalo že písmenu přesahuje '122' ('z') postupuje se stejně jako u Caesarovi šifry -> odečteme od vý-

sledku 25

Pokud bychom chtěli Vigenerovu šifru jako algo-

ritmus pak by to bylo v PHP nějak takto:

(odstraníme mezery, dikritiku a převedeme pís-

mena na malá -> str_repalce, iconv, strtolower)

Pokračování na další straně….

M O R I B U N D U S

A H O J A H O J A H

10

9

11

1

11

4

10

5

9

8

11

7

11

0

10

0

11

7

11

5

1 8 15 10 1 8 15 10 1 8

M O R I B U N D U S

M W R I B U N D U S

M W G I B U N D U S

M W G S B U N D U S

M W G S C U N D U S

M W G S C C N D U S

M W G S C C C D U S

M W G S C C C N U S

M W G S C C C N V S

M W G S C C C N V A



16

Dešifrace se provádí stejně akorát zaměníte znaménko na druhém řádku v cyklu

$text*$i+ = chr(ord($text*$i+) - $x);

V podmínce otočíte zobáček změníte 'z' na 'a' a dole přehodíte znaménko

David Jančík, V4B

for($i=0; $i < strlen($text); $i++)

{

$x = ord($passwd[$i % strlen($passwd)]) - (ord('a') - 1); // shift

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) + $x);

if (ord($text[$i]) > ord('z')) {

$x = ord('z') - ord('a') + 1;

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) - $x);

}

}

if (ord($text[$i]) < ord('a')) {

$x = ord('z') - ord('a') + 1;

$text[$i] = chr(ord($text[$i]) + $x);

}

XAMPP Instalace Apache, Mysql a PHP na Windows

Úvod

V tomto článku pro začátečníky, společně podrobně projdeme instalaci lokálního serveru AMP. Tedy Apa-che, Mysql a PHP dále jen AMP. Abychom mohli nezá-visle na internetu odlazovat svoje PHP scripty.

Použijeme již přednastavený balíček XAMPP. Jedná se o souhrn AMP v jednom. Nemusíme se tedy zatěžovat nastavováním ani jedné služby. Samozřejmě existují i další takovéto balíčky. Pokud nejsi zkušený uživatel a chceš si během pár minut rozjet vlastní server pro tes-tování PHP scriptů, pak je tento článek určen právě to-bě.

Stažení Balíček XAMPP si stáhneme z oficiálního webu http://www.xampp.org/ Hned na hlavní stránce sjedeme kou-sek dolů a najdeme odkaz XAMPP for Windows, na kte-rý klepneme.

Zde najdeme nadpis Download jak je vidět na obrázku níže a stáhneme Installer.

Po stažení instalátor spustíme.

Instalace Pokud máte Windows Vista nebo novější, můžete být

upozornění ohledně UAC. To jen odklepneme. Jedná se o nastavení bezpečnosti. Hlavně zapisování na systémo-vý disk a řízení spuštění/zastavení služeb. Proto je vhod-nější program pak spouštět jako administrátor.

Další hláška, která se může zobrazit se týká Microsoft Visual C++, který XAMPP vyžaduje. Pokud se vám tedy tento dialog zobrazil, klepnete na Ano.

Otevře se výchozí webový prohlížeč přímo na stránce, kde lze tuto komponentu stáhnout. Klepeme na velké tlačítko Download a stáhneme. Instalátor spustíme a jen jej proklepeme. Počkáme až se instalace dokončí, klepneme na Finish (Dokončit) a budeme pokračovat v instalaci XAMPPu. Na úvodní stránce instalátoru klep-neme na Next (Pokračovat) Dále si můžeme vybrat, co chceme nainstalovat. Necháme vše ve výchozím nasta-vení, ale projedeme si, co jednotlivé položky znamenají.

XAMPP

zde si můžeme nastavit vytvoření ikonky a přidání odka-zu do nabídky start.

Server

zde si můžeme vybrat, co chceme v našem serveru mít

Apache - povinná součást. Zajišťuje komunikaci me-zi požadavkem uživatele (načtení stránky - php



http://www.xampp.org/

http://www.xampp.org/

17

scriptu), PHP (zpracování scriptu), MySQL (případně se vezmou data z databáze) a zpracovaný výsledek (HTML) vrátí uživateli (zobrazí se stránka)

MySQL - hojně používaná data-báze. Je s ní propojený uživa-telsky přívětivý phpMyAd-min, který je přiložený v in-stalaci. Existují i další databá-ze například SQLite, která je přímo v PHP.

FileZilla FTP Server - umožňuje vytvořit si vlastní FTP server a pak se k němu vzdáleně při-pojovat. Je třeba mít veřej-nou ip adresu, počítač mít napojený na stejné síti nebo například Hamachi.

Mercury Mail Server - lokální SMTP server. Pro posílání mailů v rámci našeho lokální-ho serveru.

Tomcat - serverlet pro Javu. Po-kud tvoříte stránky v Javě.

Program languages

programovací jazyky, které chcete na serveru používat.

PHP - v základu je PHP. Perl - lze však provozovat i Perl.

Tools

další nástroje, které nám balíček XA-MPP nabízí.

phpMyAdmin - uživatelsky přívě-tivá správa MySQL databáze.

Webalizer - statistiky přístupů webu.

Fake Sendmail - tuším, že se jed-ná o jednoduchou správu emailů resp. jejich odesílání.

Pokud jste se rozhodli, že některou ze služeb nechcete, můžete ji odškr-tout. Ale doporučuji si je nechat. Můžete si vybrat, která služba bude běžet a která bude vypnutá - tedy nemusí být používaná.

Nyní si zvolíme složku, kam se XA-MPP nainstaluje. S touto složkou bu-deme pak pracovat. Resp. s podslož-

kou htdocs, do které se budou na-hrávat veškeré PHP scripty, které budeme chtít na lokálním serveru zpracovat. (Pokud byste někdo měl problém, složka, která se bude zpra-covávat se dá změnit v konfigurač-ním souboru Apache.)

A klepneme na Install.

Chvilku to potrvá, tak teď chvilku budeme dávat pozor, co kantor říká.

Po doinstalování klepneme na Finish a budeme dotázáni, zda chceme spustit ovládací panel XAMPPu.

Klepneme na Ano.

Pozn. Pokud se při spouštění XA-MPPu objeví chybová hláška, zkon-trolujte, zda máte nainstalované ak-tualizace.

Spuštění služeb

Po spuštění uvidíme takovéto okén-ko:

Service Určuje zda bude daná služba nain-stalovaná jako systémová služba. Tu pak můžete vidět a spravovat pomo-cí správy služeb nebo správce úloh.

Dá se pak také spouštět/zastavovat přes příkazový řádek (CMD) pomocí příkazu: net start apache2.2 a net stop mysql Dále pak Module (o jakou službu se jedná) PID (id procesu) Port (port na kterém běží) pozn. mů-že kolidovat se Skype (port 80), do-poručuji jej tedy buďto vypnout ne-bo v jeho nastavení zakázat používá-ní tohoto portu nebo použít ISIM. Actions spustí/zastaví danou službu. Admin spustí v prohlížeči u Apa-che localhost, u MySQL phpMyAdmina Config nabídne konfigurační soubo-ry. Logs například error logy. Postraní tlačítka: Config zde lze nastavit automatické

spouštění služeb, změnit jazyk atp. Netstat přístupy. Shell příkazová řádka Explorer otevře průzkumník. Services správa služeb. Zbylá tlačítka jsou nápověda a ko-nec. Spustíme služby Apache a MySQL.

Nyní otevřeme webový prohlížeč a jako adresu zadáme localhost

Pokud vidíte logo XAMPPu pak se vše povedlo

Klepneme na jazyk, ve kterém si pře-jeme XAMPP mít - nejspíše English a octneme se na úvodní stránce.

Zkouška XAMPPu - HelloWorld na lokálu

Nyní vyzkoušíme funkčnost našeho serveru napsáním jednoduchého PHP scriptu.

Otevřeme si tedy nějaký editor nebo IDE a napíšeme například toto:

A ten pak uložíte do podslož-ky htdocs ve složce s XAMPPem. Tato složka je nastavena jako výcho-zí pro zpracovávání PHP scriptů. Můžeme si zde vytvořit například složku test a do ní soubor pod libo-volným názvem uložit.

A poté otevřeme v prohlížeči lo-calhost s cestou k našemu souboru. http://localhost/test/test.php Hotovo! Náš vlastní PHP server je funkční.

K phpMyAdminovi se dostaneme přes adresu http://localhost/phpmyadmin Při přihlašování přes PHP script je login "root" a heslo se nezadává.

David Jančík, V4B

<?php

echo('Zkouška lokál-

ního PHP serveru');

?>



http://localhost/test/test.php

http://localhost/phpmyadmin

http://localhost/phpmyadmin

18

Dobrá čajovna

Před pár měsíci jsem na Římském

náměstí v Brně objevil čajovnu. Skrý-

vá se v prvním patře nízkého a staré-

ho domu. Vchází se do ní přes pa-

vlač, která dodává příchodu nádech

nostalgie. Již na dveřích si lze po-

všimnout, že člověk přichází do jiné

doby. Dveře chtějí říct, co všechno

se zde událo a kolik lidí jimi prošlo,

aby se napilo svého oblíbeného čaje.

Vejít dovnitř znamená potopit se do

směsi vůní čínských a indických čajů.

Naproti dveřím stojí pokladna a za ní

sedí obsluha, která vás přivítá

s vlídným úsměvem na tváři. Zde už

jen odhrnete závěs, který zdobí čín-

ské znaky, a projdete do světa Ori-

entu a Dálného východu. Můžete si

sednout ke stolu vyrobenému

z bambusu nebo na vyvýšené místo,

na němž leží několik taburetů.

Jakmile se posadíte, přiběhne někdo

z obsluhy s čajovými lístky a malým

zvonečkem. V lístku se schovává ne-

přeberné množství čajů. U každého

čaje si přečtete, odkud čaj pochází,

jak se vyrábí nebo k čemu je vhodný.

Zde se nestane, že by při pročítání

lístku obsluha neustále vyrušovala,

jestli už nemáte náhodou vybráno.

K zavolání obsluhy slouží již zmíněný

zvoneček, na který zazvoníte, až si

budete opravdu jisti svým výběrem.

Po výběru čaje se začne člověk roz-

hlížet kolem sebe. Na stěnách visí

obrázky zobrazující starou Čínu a

Indii. Vedle nich se houpají staré

ukázky kaligrafie. Na každém stolku

plápolá oheň z petrolejové lampičky.

Zatímco se rozhlížíte, obsluha už při-

náší čaj. Vezmete mističku a doušek

po doušku vychutnáváte kvalitní čaj.

S každým dalším polknutím se kaž-

dodenní starosti oddalují a na pár

minut jste v pohádce.

Čajovna mě při každé návštěvě

uchvacuje víc a víc. Už se těším na

další návštěvu čajového ráje se jmé-

nem Dobrá čajovna.

Miroslav Rujzl, L2B

Toto je přepis slohové práce do českého jazyka. Slohový útvar je popis a popisovat jsme měli osobu nebo

místo, které mám rád.

Před pár dny se rozhodl jeden můj blízký a velmi bohatý

přítel koupit novou televizi. Šel tedy do specializované-

ho obchodu, aby mu se vším poradili a všechno mu vy-

světlili. Nejdříve se jen tak procházel po obchodu a za

chvíli se ho optal jeden pracovník: „Mohu vám pomoci,

pane?“ „Ano, můžete. Sháním nový televizor.“ Mladík

se hned ujal potenciálního zákazníka s rozhodnutím, že

obchod uzavře. „Jaký byste si přál typ? Předpokládám,

že chcete LCD televizi. Záleží jen na tom, jestli větší či

menší.“ „No, mám celkem jednoduchý styl – spokojím

se vždy s tím nejlepším, takže mi přineste tu nejlepší a

nejmodernější televizi, kterou máte.“ „Jistě, pane,“ sykl

pracovník a s výrazem člověka, který právě dostal výpo-

věď, odešel.

Po chvíli se vrátil s dalším spolupracovníkem a nesli kra-

bici velikosti slona. Z ní vytáhli televizi. „Tak tady to je,“

řekl pracovník, „největší televize, co tu máme. Úhlopříč-

ka dva metry, tenká šest centimetrů, obraz lepší než ve

skutečnosti. Jednou do ní pohlédnete a v životě nebu-

dete chtít jít na záchod.“ „Nic lepšího nemáte?“ zeptal

se udiveně. Z pracovníka vypadlo: „Ech, momentálně

nemohu sloužit.“ „No, budu se s tím muset spokojit.

Tady máte peníze a za dva dny pro ni přijdou dva páno-

vé, kteří o tom budou vědět. Jsem totiž velmi zane-

prázdněný člověk, chápete.“ „Jistě, pane,“ řekl pracov-

ník.

Za dva dny přišli do obchodu dva muži. Jmenovali se

Petr a Michal, oba nepříliš rozumově vybaveni, ale byli

hodní a rádi pomůžou příteli, navíc když jim za to zapla-

tí. Tvářili se důležitě, jakoby na nich závisel celý svět a

na očích jim seděly tmavé brýle. Přišli k pultu a Petr

temně pronesl: „Jsme tady pro tu televizi. Posílá nás

pan Wasserman.“ „Ano, samozřejmě. O všem víme,“

řekl pracovník, „hned vám ji přineseme.“ Pánové se tro-

Nová televize—povídka



19

chu zděsili, když viděli tak velkou krabici. Nedali to však

na sobě znát. „Řekněte panu Wassermanovi, že to byla

čest s ním obchodovat,“ mile říkal pracovník, „kdykoli

má u nás dveře otevřené.“ „Dobře, vyřídíme.“

Jakmile vyšli z obchodu, spadla z nich drsná tvář a oba

se chytli za hlavu. Podívali se na svoje auto. Mini Cooper

S, měli ho moc rádi, ale pro převážení velkých nákladů

byl poněkud nepraktický. „Jak my tam tu bednu dosta-

neme,“ povídá Michal. Petr radostně odpověděl

s výrazem, že ho něco napadlo: „ Hele, já už to mám.

Hodíme to na střechu.“ „Jo, to je nápad, ale musíme to

pořádně připevnit,“ řekl Michal. Oba tudíž přiložili ruku

k dílu a brzy stála krabice na střeše. „Neměli bychom ji

položit spíš naležato?“ zeptal se Michal. „Víš, asi máš

pravdu,“ řekl Petr, „takhle by nám taky mohla spad-

nout. Překlopili krabici a vyjeli. Všechno pokračovalo

dobře, jenže dojeli k první světelné křižovatce. Petr, kte-

rý řídil auto, chtěl pomalu zastavit, ale jejich poněkud

starý Mini Cooper neměl ve zvyku brzdit jemně. Do žád-

ného auta sice nenarazili a včas zastavili, ale televize

nezastavila a pokračovala dál až do přídavného vozíku

auta, které stálo před nimi. „Viděls to, co já?“ nevěřícně

povídá Petr. Michal začal zděšeně volat: „Ježíš, jeď!

Chyť ho, nesmí nám ujet!“ Začalo pronásledování jako v

americkém filmu s Brucem Willisem. Kam jel vozík, tam

jel Mini Cooper. Naneštěstí, majitel stíhaného auta zřej-

mě nevěděl, že s vozíkem by měl jezdit pomalu. Televize

na něm skákala ze strany na stranu a oba naši hrdinové

ztracené televize umírali strachy. Auto s vozíkem jelo

dál až do nějakého satelitního městečka a zastavilo u

jednoho z domů. Petr a Michal rychle vyskočili ven a

volali na řidiče: „Hej, vy! Stůjte a hned! Dejte to sem a

hned!“ Řidič se zděšeně na ně podíval: „Ježišmarjá, co

po mě chcete. Já nic nemám, jen ženu, rodinu a koně.“

„Chlape, my nechceme žádnýho koně. K vám do vozíku

nám něco spadlo a jen si to chceme vzít.“ „Ach, tak to

jo,“ utěšil se řidič, „tak si to vezměte a jeďte pryč.“

Chlapci vzali krabici, důkladně ji přivázali na střechu a

vyjeli. Tentokrát ale tak pomalu, že kombajn, který jel za

nimi, netrpělivě čekal na možnost, kdy by je mohl před-

jet. Celá kolona aut pak záviděla motorkám a cyklistům,

kteří bez problému předjížděli, často i z pravé strany.

Zhruba po pěti hodinách dorazili na místo určení. Oba

dva poněkud nechápali nadávky a zvednuté prostřed-

níčky z aut za nimi. Taky jim bylo divné, že v rádiu na-

jednou přestali hlásit o kilometrových zácpách. Sňali

krabici ze střechy a opatrně ji nesli, aby se náhodou ně-

co nestalo. Bohužel, stalo se. Budova byla vysoká, výtah

moc malý a tudíž chlapcům nezbývalo nic jiného, než jít

po schodech. Když stoupali do desátého patra, Michal

najednou zakopl a krabice se nedopatřením dostala do

prostoru, kde byla pouze velká díra až do přízemí. Krabi-

ce letěla dolů volným pádem a na konci se ozvala rána,

jako když vystřelí z kanónu. Oba rychle běželi dolů a za-

čali panikařit. „Ten nás zabije, ta televize stála určitě

spoustu peněz. Já z toho nebudu,“ naříkal Michal. Na-

jednou zazvonil Petrův telefon. „Haló, kdo volá?“

Z telefonu se ozvalo: „Dobrý den, moc se vám omlouvá-

me za to, že jsme tam tu televizi zapomněli zabalit. Při-

jedete si ještě dnes pro ni?“ „Cože?! Ta bedna je prázd-

ná?!“ Ano, naprosto. Doufáme, že se za to příliš nezlobí-

te.“ Petr potlačil hněv a odpověděl: „Ne nezlobíme. Na-

shledanou.“ Michal na to jen suše dodal: „ No, mě se ta

krabice zdála nějaká lehká.“ „Mě taky,“ říká Petr, „pojď,

jdeme na pivo.“

Miroslav Rujzl, L2B



20

V předchozím textu dostal hrabě od-

pověď na svůj nevybíravý dopis. Ta

ho ho zaujala natolik, že se rozhodl

v poštovní konverzaci pokračovat, a

dokonce zažádal o osobní schůzku.

Na druhé straně barikády není však

všechno tak růžové, jak by se na prv-

ní pohled zdálo…

Naštvaně probíhá prázdnou

chodbou, ty neustálé připomínky ze

strany jejich hostů mu drásají nervy.

Není zvyklý na tyhle diplomatické

serepetičky, od toho tu má být Cait-

lyn, která však ještě vyspává včerejší

noc. Nejraději by dřevěné dveře od

jejího pokoje vyrazil a vytáhl ji za vla-

sy do jednacího salónku, ať vše do-

hodne ona. Takhle musí přebíhat z

knihovny do skladiště, ze skladiště

do kuchyně a z kuchyně zpět. Ne-

mluvě o Ashiných věčně nepříjem-

ných pohledech, jako by sledovala

každý jeho nejistý krok.

Vrátí se zpět s tlustým svit-

kem srolovaným v podpaží. Oba hos-

té netrpělivě vyčkávali jeho návratu,

jakmile otevřel dveře, dostalo se mu

nemilého uvítání. Barbarovy oči mlu-

vily samy za sebe, chladné a plné

vzteku, zatímco jeho žena usrkávala

čaj z porcelánových šálků.

„Tak co?“ masa svalů se

zvedne z polstrovaného křesla a za-

míří k muži oblečenému v kožené

bundě. „Už tu čekáme dost dlouho

na vaše stanovisko a stále nám nikdo

nic neřekl!“ naštvaně praští do blíz-

kého stolku. Váza poskočí o pár cen-

timetrů v bok, načež se roztříští o

dřevěnou podlahu, koberec vsákne

vodu a bělostné kvítky umírají.

„Za prvé bych ti doporučoval

se zklidnit,“ pronese Jayce podráž-

děně. Jednají se mnou jako s něja-

kým sluhou, pomyslí si v duchu. Roz-

bitou vázu neřeší a místo toho při-

stoupí ke konferenčnímu stolku,

kam se chystá rozprostřít velkou ma-

pu, na níž by konečně mohli vidět

věci jasněji.

Ashe mezitím tiše vyčkává

výsledek rozhovoru dvou mužů. Ob-

čas by svému muži nejraději uštědři-

la jednu výchovnou. Bohužel tahle

situace si však vyžaduje tvrdé jedná-

ní a ostré lokty, závisí na ní další vý-

voj v její rodné zemi Frejlordu, kte-

rou neskonale miluje a ctí.

Rozvine mapu v plné délce i

šířce, detailně zobrazuje hranice

Frejlordu s ostatními územími. Po

chvíli pečlivého zkoumání usoudí, že

ti dva na situaci zbytečně spěchají.

„Chápu, že jste netrpěliví, jenže vám

nemůžeme spojenectví zapřísáhnout

hned, Piltover mívá dost vlastních

problémů.“ Nemluvě o tom, že zís-

kat Vladimíra by se vyplatilo víc, než

získat zemi věčného ledu, jež může

přinést zkázu všem kvůli té čaroděj-

nici Lissandře.

„Prvně jste mluvili jinak!“ už

neudrží svoje nervy na uzdě. To neu-

stálé tancování kolem horké kaše a

přehnané zdvořilosti ho rozpalují

doběla. Chytne toho idiota pod kr-

kem. „Kde je k sakru Caitlyn, co, ty

jedna neschopná náhrado?“ přitlačí

dusícího se Jayce ke stěně. Krev v

něm samém vře, jen jeden dotyk,

jedna rána a ten patolízal přijde o

život.

Hrdlo mu svírá Tryndamero-

va pravá ruka, levá se její síle nemů-

že ani za mák rovnat. Východiska z

této situace - existují vůbec? Právě

ho dusí největší hovado všech dob, s

očima rudýma jak rozhořelý oheň. I

kdyby v sobě sebral poslední zbyteč-

ky síly a přerazil jeho opičí rypák,

nepomůže mu to. Před očima dostá-

vá hlavní slovo tma, nevnímá zvuky

přicházející z blízka, dokud...

„Někdy si člověk vážně po-

třebuje udělat dveře,“ Viin protivný

hlas vyplní místo, zatímco Trynda-

mere leží na zemi v péči své Ashe.

Pohlédne dolů, kde se k jejím nohám

stačil sesunout Jayce. Rychle jeho

tělo uchopí ocelovými pařáty a za-

čne jím třást. „Vstávej!“ Po chvíli při-

dává na intenzitě, nemůže ho pro-

plesknout jako ostatní, přerazila by

jeho už tak dost slabý vaz.

„D..o…br..á práce, Vii“ vykok-

tá ze sebe. Vážně nečekal, že jeho

život zachrání jedno z nejhloupějších

stvoření na tomhle místě, alespoň

podle něho. „M…o…h..la bys.. mě

p..ustit?“ dostává ze sebe slova ob-

tížně, neboť ještě neustála ve svém

počínaní. „Mo..je vni..třnosti nesne-

sou d..ál sevře..ní těc..h oce..lových

p..p..p..azourů.“ S hlasitou ránou

padne na zem.

„To snad nemyslíte vážně!“

zazní naštvaně z chodby….

Dynaheira

Světlo — 1 Fantasy—povídka na pokračování, 3. část



21

6:00 Budík zvoní jako vždy, rozespalá vstávám. Do sebe soukám snídani a z okna se koukám. Slunce už je nad obzorem, bude asi krásný den. Nalévám se dobrým kafem a vyrážím honem ven. 7:00 Šalina už je tady, pomalu si sedám. Ponořím se do knihy, mezi řádky hledám. Už jsem skoro v cíli, na školu jak puk čumím. Snad ocení mou píli, snad to všchno umím. 8:00 Zvonek nám už zazvoní, na učitele čekám. A všichni už stojí, nervy na to nemám. Všichni říkají to samé: jak se dneska vstávalo? Když je počasí tak krásné, a to slunce pálilo. 9:00 Na chodbě je virvál, nesundal si boty. Přišel naň ho Košťál, zbil ho do němoty. (to je kvůli rýmu... :)) Musí chodit v ponožkách, ubohý to prvák. Smějí se mu na chodbách, že je velký lajdák. 10:00 Sedím v další hodině a koukám se z okna. A vtom celkem nevinně padá první vločka. Padá jako vánek, o zem lehce cinkne.

Přemáhá mě spánek, nos mi o stůl břinkne. 11:00 Když čas jako šnek nám běží, „koukni z okna“, někdo řek. Sborově se ozve „sněžííí“, máme spoustu povídek. Učitel nás napomíná, neděláme zhola nic. „Tak pracujte, kůže líná!“ skoro má zástavu plic. 12:00 Oběda čas, leč nejíme, sedíme furt v lavicích. Hlady skoro nevidíme, V ruce pero třímajíc. Venku už je mírně bílo, krásný pohled na to jest. Snad centimetr nasněžíno, školník začíná to mést. 13:00 Čekám frontu na oběd, už sbíhají se mi sliny. Vypadá jako medvěd, oh ne, jen těstoviny. Venku zatím sněží dál, skoro jako na Sibiři. Ze začátku se každý smál, teď jsou ty centimetry čtyři. 14:00 Už mi skoro končí škola, leč se ještě učím. Už jsem hlavou skoro doma, stále na to myslím. Test byl velký fiasko, smut-ně koukám na fixky. V hlavě mi teď problesklo, že ve skříňce mám tenisky. 15:00 Venku bílo jak v pohádce, oči mně přechází. Na cestách a u silnice

už se písek hází. Šalina zas přeplněná, jako o svátcích. Na sebe mačkají se těla, hlavně při kopcích. 16:00 Valím se jak lavina, jak promočená myš. Jako po litru vína, na botách nemám pryž. Klika cvakla, dvéře letí. Tuxie vchází do dveří. Do pokoje hnedle běží, s naraženou páteří. 17:00 Už je problém někam jet, vypadá to hrozně. Však musím vyrazit teď hned, ať nedojedu pozdě. Šalin všude stojí mraky, nechtějí dál jet. Ale ty bys nejel taky, centimetrů: snad 105. 18:00 Stihla jsem to na těsno, o minutu dříve. Je peklo jezdit přes město, když se nic nehýbe. Na tréninku ticho je, páč tu nikdo není. Zamrzly všechny koleje a pořád venku sněží. 19:00 Sešli jsme se konečně, po hodině a půl. Každý řeší výřečně, jak je děsný vůl. Že nevyrazil dříve, nebo pěšky šel. Že se cpal v tom chlívě, plném mokrých těl.

20:00 Domů chcem jet se Silvou, autem raději. Však vidíme jej pod lavinou, se smetáky v naději. Metem jako prase, však se nám nedaří. To co jednou udělá se, zas se zasněží. 21:00 Hned za první dunou sněhu kolona se táhne. Každý v autě či při běhu, doma býti prahne. Teď to lépe vypadá, touhle trasou jedem. Cesta pořád zapadá půltunovým sněhem. 22:00 Už se pěšky domů pachtím a nápad mě teď trk. Že si cestu polem zkrátím, leč zapadnu po krk. Tak jdu tedy poníženě vyšlapanou cestičkou. Jako stromek zasněženě, s vtipnou písničkou. 23:00 Konečně doma u krbu, nalévám se horkým čajem. Krém si mažu na hubu, spokojeně vrním blahem. Konečně do postele uléhám, tučňáka objímám vřele. V hlavě jen jednu myšlenku mám, zimo, jdi už do prdele!

Tuxie

Jedno jarní pondělí (18.3.) očima studenta aneb Chumelí se, chumelí, padá snížek bílý, všechny plány v prdeli, kalamita sílí…

...PAMATUJETE???



22

Kde jen teď ty hvězdy jsou, co na obloze zářívaly, tak hlubokou tmu nesnesou, proto světlem ji otvíraly.

Teď ztratily se, zmizely, tma rozlévá se v duši, dřív Everest by zdolaly, teď špatnou změnu tuší.

Snad objeví se světlo zas a hvězdy vysvitnou, až nebem rozprostře se jas a ptáci utichnou.

Tehdy dobro přijde zpět, nikdo nebude už sám, znovu rozzáří se svět a bude patřit jenom nám.

Lucie Novotná, S3C

P O E Z I E

Kde jsou ty hvězdy? Vyznání Krasa to je A to veliká Mít jeden příběh Slova v srdcích vyryta Všechno pro ni svou duši či srdce Tohle si hlavou protáhni Zužují se mi plíce

Milovat a mít rád To je smysl života Rvát se a bojovat Pro jednoho člověka Nemůžu dýchat Chci tě Naneštěstí pro tebe Čím dál více

L.M.#29

Přemýšlení v dešti

Krásný večer

Procházka v dešti

Přemýšlet nad životem

A doufat v štěstí

Největší štěstí

Je milovat

Tu jedinou

S kterou budeš usínat

Úsměv na tváři

Vykouzlil se

Nemůžu z ní dýchat

Dusím se

Krásná a dokonalá

To jsou její vlastnosti

Ona je hvězda

Oslepuje jasností

L.M.#29

´ v očích se mi slunce třpytí ve vzpomínkách vidím déšť na loukách roste zlaté kvítí chci tě k sobě zpět též

vítr láme koruny stromů

jako by mi slzy déšť slil pár vzpomínek k tomu

jako bys nikdy nežil

zlomu tohoto okamžik kdy naše cesty se rozešly byl to vskutku jen mžik po letech se srdce však sešly

i přesto, že přišla zima zas chlad už není v srdci tvém

slyším tvého srdce hlas prosím jen si mé srdce vem

stojíš přímo naproti mně držíš mě za obě ruce díváš se na mě, ne do země nikým nejsi vůbec nucen

Michaela Rolná, P4

Zlatý déšt



23

BLÍZKO JAKO DALEKO

Stojíme při sobě jak dva cizí lidé přemýšlím co mi po tobě vůbec zbyde vzpomínky a láska zatracená v srdci tvém snažíš se abychom zapomněli, vše mi vem

Procházím se, ale ty jdeš na opačnou stranu nepochopím, proč nevoláš o záchranu

nikdy nepůjdeme vedle sebe bok po boku mezi náma vidím obrovskou nekonečnou stoku

Nikdy jsi nebyl takový, za koho jsem tě považovala nechápu proč jsem náš vztah vůbec spravovala spravovala jsem něco, co nejde slepit nejradši bych ti chtěla facku vlepit

Skončilo to a ty to konečně pochop

naber síly, postav se na nohy a konečně se vzchop ty bys mi nidky nemohl dát víc, předal by ses lásky

jednou se potkáme a budu mít na čele vrásky

Úplně jsi mě odtrhl od tvého života je to pro mě něco nového, prostě novota už nejsi ten kluk, co mě miloval každým dnem zůstane to v srdci mém a pouhým snem

Ty si myslíš, že za tebou budu běhat

nesmím se dát, prostě se nechat nejsem jen laciná holka s čepkou červenou ale vše to začíná když dva okolo sebe jdou

Skončilo to a ty to konečně pochop naber síly, postav se na nohy a konečně se vzchop ty bys mi nidky nemohl dát víc, předal by ses lásky jednou se potkáme a budu mít na čele vrásky

Půjdu okolo s mým budoucím manželem ty se rozbrečíš a pukne ti srdce žalem

ztratíš všechno, pro co jsi nežil říkal jsi to často, aniž by ses do mě vžil

Měl jsi být víc se mnou lásko má nepochopím kdo mi lásku jednou dá stále jsi mě odmítal a nedokázal přijmout ted si musíš boty lásky zout

Michaela Rolná, P4

Nekonečná cesta

Když každé ráno se probouzím, mám prostě pocit, že blouzním, já v nekonečném temnu bloudím a jen tvoje srdce stále soudím.

Byli jsme oba jako dvě poloviny jedné duše, ale ty jsi tu krásu zničil šípem z kuše,

a dal jsi lásku nepatrné mouše, která sedávala na tvém rameni.

Neustále se svírající láska je jako pitomá sázka, kterou jsem prohrála, ale nad ďáblem jsem vyhrála. A svoji roli ve svém osudu jsem dohrála.

Teď však každý jdeme nekonečnou cestou, se svojí rozpáranou vestou,

touto nekonečnou cestou se dáváš sám a nevyznán.

Snad sejdeš z té cesty nekonečna a budeš kráčet do nekonečna, jednou tě potká jedna slečna, které daruješ svoje srdce, které ti ona zlomí šípem z kuše.

Cesta, po které kráčíš, je nekonečná a vede prostě zcela do nekonečna.

Nikdy nebude končit ta cesta nekonečná. A bude stále pokračovat do nekonečna.

Já se s tebou s těmito slovy loučím, a na cestu ti budu svítit loučí. A s želem v srdci se s tebou loučím a říkám ti nashleda-nou.

Kateřina Davídková, S3C



Třetí číslo Purkyňáckého Školního Tisku – PŠT! IX – X 2013 ; šéfredaktor: Mgr. Pavlína Machačová; redakce: Mgr. Radka Belzová – editor, Do-

minika Dufková – V3B, David Jančík – V4B, Kristýna Jandová – V3A, Anna Martinková – I4, Lucie Novotná – S3C, Nikol Novotná – P4, Zdeňka

Otřísalová – V3C, Michaela Rolná – P4, Miroslav Rujzl – L2B, Veronika Tauvinklová – S3C Grafika: Věra Crhová (foto) – V3C, Jan Zagata – V4B

Časopis najdete na www.pst.sspbrno.cz nebo na stránkách školy pod odkazem Hlavní témata webu. Svoje příspěvky můžete posílat na

[email protected] Uzávěrka příštího čísla: 4. 11. 2013

Všem, kteří se v průběhu školního roku 2012/13 na vydávání časopisu podíleli,

patří velký dík za spolupráci, vynaloženou energii i obětovaný čas. DĚKUJEME!!!

Documents

Pst 3 24 9 release 02