Časopis pro studenty a přátele osmiletého Gymnázia Mladá Boleslav

Téma měsíce

Maturity

19

12

16

18

14

6789

Maturity

Poslední zvonění

Sloupky

Kultura

Návštěva z ciziny

Rozhovor: paní Bednářová, školní uklízečky

Exkurze do parlamentu

Zeměfest

Fotbalový turnaj

Gymploid Fest 2011 5

10

Soutěž o logo školy

3

EDITORIAL

OBSAH ČÍSLA

Burza učebnic

úvod

I letos se uskuteční školní turnaj

Čtyři nevinně a křehce působící děvčata klamou tělem, řežou do kytar ostošest a už nějaký ten pátek hrají syrový garážový punk rock, letos dokonce vydaly první album, a to většina z nich ještě ani nedosáhla plnoletosti.ani nedosáhla plnoletosti.Není co dodat, není o čem dál tlachat – pokud vás zajímá hudba mladých studentských kapel, nebo jen máte chuť strá-vit slunné dopoledne v příjemném parku ve společnosti stovek mladých lidí aa užít si i něco navíc, ve středu 29. června budete mít příležitost.

Text: Aleš ProcházkaFoto: 2x Štěpán Tomš

Letošní ročník s pořadovým číslem tři se přesouvá ze školních pozemků do parku Na Výstavišti, kde vyroste pódium, na němž se ve středu 29. června od devíti ráno do tří hodin odpoledne představí celkemcelkem šest mladých kapel. Otvírákem bude mnichovohradišťská kapela De Ska Band (Kuba Švajda), která míchá dohromady ska, reggae a rock’n’roll. Po nich na scénu přijdou populární Kočky ne-berem (Lukáš Kugler, Hynek Šturma) a koncertní debut si odbudou metalcoreoví Six Ways To Die (Honza Diviš, Vojtěch Kosina). Následovat budou boleslavští pankáči The Plantážníci (Aleš Procházka) a SaintSaint Devils z Hradiště se šíleným frontmanem v čele. Program zakončí takzvaně hvězdný host, mladé holky z Mělníka se jménem Sour Bitch.

Festival Gymploid Fest je už skoro tradiční záležitostí konce školního roku. Mladí hudeb-níci, příjemné letní počasí, spousta nadšených posluchačů a diváků vychutnávajících kvalitní i všelijak nekvalitní produkceprodukce nebo loňský skandál s „násilným“ ukončením festi-valu po odpojení elektriky - to všechno zažil festival, jenž se zrodil v roce 2009 jako přehlídka studentských kapel z Gymnázia dr. Josefa Pekaře. Organizátorkou byla tehdy stu-dentka třetího ročníku Klára Mittlenerová, která nápad nejspíš trochu okoukala z naší školy, jež podobný festival pořádala o rok dříve v blízké Sokolovně. První ročník velkého Gymploid festu roku 2009 měl úspěch a loňský ročník byl i přes ostudný konec skvěle obsazený a navštívil ho nevídaný počet diváků.

gymploid fest

Pozvánka

5

6

pozvánka

Studentská burza učebnic

- tělocvična G8MB

- čtvrtek 23.6.2011od 8.00 hodin

Ale to jsem odbočil. Chtěl jsem tím říct, že na naší škole se nikomu nechce nic dělat. Důkazem toho je školní sbor, který se pro nezájem rozpadl. Důkazem budiž účast na studentské radě, kam chodí jen nižší ročníky. Důkazem se mi jeví býtbýt i fakt, že Den jazyků nám orga-nizují profesoři - jazykáří, i když je jim to občas vyčítáno jejich kolegy. A studenti? Místo toho, aby byli rádi, že se naruší školní stereotyp, jsou líní vymýšlet vys-toupení.Pokud jste dočetli až sem, tak bych vám chtěl poděkovat. Jistě jsem vás již dostatečně nazlobil, ale čas od času by měl být člověk vyveden z konformity a měl by se zamyslet nad prostředím, ve kterém se každý den pohybuje. Snad si vás uchlácholímuchlácholím zodpovězením několika otázek, které se vám jistě honí hlavou.Proč škola nezadá návrh loga pro-fesionálovi? Odpověď je prostá. Protože na to nemá peníze. Je vám v zimě ve třídě zima? Budeme mít logo od profesionála a bude vám zima ještě větší. I peníze na výhru by bývaly šly z fondu redakce. DalšímDalším důvodem je, že jako stu-denti byste měli mít šanci ro-zhodnout o tom, jakým způsobem se bude naše škola prezentovat. Proč nenavrhl logo někdo z re-dakce časopisu? Věřte nebo ne, ale dokonce jsme dostali rozkazem naší šéfredaktorky, abychom každý udělali logo. Ale myslím si, že o školním životě nemůže rozho-dovat deset lidí, kteří dělají školní časopis. Prostor školy patří téměř pěti stům studentů a každý z vás má stejné právo se projevit a tento prostor měnit podle svého uvážení (samozřejmě k lepšímu).Nebojte se říct svůj názor a přispět do školního života. Zpestříte tím školní dny sobě i svým spolužákům.

Patrick Boháček

Jak vám asi již došlo milí čtenáři, je tato strana pokusem o recesi. Berte tedy tento zpola využitý pro-stor s určitým nadhledem.Jak snad víte, v minulém čísle byla vyhlášena soutěž o nové logo školy. Toto logo by se využívalo pravidelně k propagaci naší školy. Jedním z příkladů, který mě nyní napadá, jsou školní fotografie. Také se vám nelíbilo logo, které umístilumístil fotograf na vaši třídní fotku? Je to tím, že naše škola nemá logo v dostatečné kvalitě, které by se dalo k podobným účelům použít. A vzhledem k výsledkům soutěže ani mít nebude.Redakce časopisu Školník o ab-senci školního loga věděla, protože se mělo objevit i v záhlaví našeho časopisu. Když jsme tedy vyhráli peníze za druhé místo v soutěži o nejlepší studentský časopis, ro-zhodli jsme se část těchto peněz dát našim čtenářům. Zvolili jsme formu soutěže, a protože je logo školy opravdu potřeba, tak jsme spolu s vedením vyhlásili soutěž.Vyhlásili, čekali a nedočkali se. V den, kdy tyto řádky píšu (tedy tři dny před uzávěrkou soutěže, jeden den před uzávěrkou časopisu) nedorazil do našeho redakčního e-mailu jediný návrh.AA mě to nepřekvapilo. Na chování studentů naší školy jsem totiž zvyklý. Na ukázku bych uvedl příklad mně nejbližší. Náš školní časopis má na zadní straně nap-sáno: “Po přečtení odložte na parapet.” Redakce je domluvená s našiminašimi uklízečkami, aby časopisy na oknech nechávaly a nevy-hazovaly je. Je tedy záhadou, že za tři dny nepotkáte na škole jediný časopis. Tedy, potkávám je, ale v koši. Tímto chci apelovat na zdravý rozum. Když už se vám časopis nelíbí a máte nutkání ho vyhodit, tak ho alespoň nevyha-zujte do koše na plasty. Naše reda-kce tu újmu přežije a napíše o tom třeba článek, ale životní prostředí se bránit nemůže.

Vyhlášení souteze o nové logo školyPro nedo

statek návrhů zruš

eno

Vítězný návrh

2. místo

3. místo

7

soutěž o logo školy

8

zeměfest

VV sobotu 16.dubna odpoledne se na Výstavišti v Mladé Boleslavi konal Zeměfest, o kterém jsme se zmiňovali už v článku o Ekocen-tru Zahrada v minulém čísle. Zeměfest byl první akcí, která startovala takzvaný „Týden Země“,Země“, soubor přednášek a aktivit zaměřených na ekologii. Aktivit bylo na Zeměfestu opravdu mnoho. Návštěvníci si mohli vyzkoušet hry, které se u nás hrály před sto a více lety, projet se v elektromobilu nebo si jen prohlédnoutprohlédnout zajímavé výrobky z celé České republiky prodávané ve stáncích kolem parku. Další za-jímavostí a letošní novinkou byla takzvaná Pocitová mapa. Mapa zobrazovala Mladobo-leslavsko i město Mladá Boleslav samotné. Poukazovala na místa, která jsou odpudivá a potřebovala by vylepšit (Jizvy), nebo naopak vyzdvihla pěkné části Boleslavi, kde stojí zato se zastavit(Perly).

Zemefest

Casová schránka

Kde se vzalo poslední zvonění?Pravděpodobně již ve středověku, kdy se studenti snažili Pravděpodobně již ve středověku, kdy se studenti snažili před prázdninami získat nějaké peníze a jídlo na cestu domů. Pojem poslední zvonění má význam i ohledně pohřbívání lidí ve starších dobách, kdy se údajně zesnulým dávaly na zápěstí provázky se zvonečky pro případ, že by byl člověk pohřben zaživa.Dnešní podoba posledního zvonění je nová a nedávná a Dnešní podoba posledního zvonění je nová a nedávná a spočívá především v převlecích, hlasitých projevech, ke kterým studentům slouží např. řehtačky, a vybírání peněz. Tento den je pro maturanty poslední symbolický den v roli středoškolských studentů, pak pro ně už začíná “svaťák”.

Den, na který se snad všichni studenti těší již od prvního ročníku. Pečlivě vymýšlejí převleky a zbraně v podobě lihových fix, lahví s octem, voňavek či kyselých bonbónů. Co je účelem? Vybrat od kolemjdoucích a známých co nejvíc peněz na maturitní večírek. Poslední zvonění je symbolické poslední odzvonění středoškolským létům. Pak na studenty čeká už jen zkouška dospělosti, maturita.Každý si vybírá masku dle své vůle a pokouší se o co nejoriginálnější Každý si vybírá masku dle své vůle a pokouší se o co nejoriginálnější kousek, za který bude oceněn v podobě pár drobných. U nás na škole jste mohli vidět Asterixe a Obelixe, Dana Nekonečného a jeho krásné exotické tanečnice, ninja bojovníka, strašáka s kosou, piráta, brouky, berušky a šneky, milovníky hippies, šíleného vědce, pana Tau, fotbalového rozhodčího, vojáka... Maturanti si svůj poslední den před “svaťákem” skutečně užili.Maturanti si svůj poslední den před “svaťákem” skutečně užili. Vybaveni spoustou zapáchajících látek zamořili celou školu, kterou již tradičně polepili a počmárali “8.A” a “8.B”. Většina studentů z nižších ročníků bere poslední zvonění jako zábavu a rádi své tělo nastaví fixám a razítkům, někteří mat-uranty uplácejí, aby je nechali bez poskvrny. A co učitelé? “Letos to přehánějí,” říkali někteří. “Možná stárnu, ale tohle mi nepřijde zábavné. Spíš mi to vadí,” dodávali. Učitelům se zdá, že by poslední zvonění mělo probíhat v poklidnějším duchu a apelují na nižší ročníkv poklidnějším duchu a apelují na nižší ročníky, aby se oni v den svého posledního zvonění chovali umírněněji. Osobně si ale myslím, že je to takřka nemožné. Po tolika letech ve školních lavicích přichází konečně možnost se vyřádit, čehož chce každý patřičně využít. A k tomu prostě patří zástupy počmáraných a zapáchajících dětí a orazítkovaných sešitů. Ale možná by se měly schovávat třídní knihy, protože, mezi námi, komu se jí chce celou přepisovat na konci školního roku?Michaela Dvořáková

Středa 11.5. POSLEDNÍ ZVONĚNÍ!

poslední zvonění

9

Foto: Zuzana Mazánková Foto: Zuzana Mazánková

Foto: Zuzana Mazánková

V době, kdy naše vládní koalice čelila několika vážným

problémům uvnitř svého jádra, se vydala naše 6.A na exkurzi do Prahy na prohlídku Parlamentu ČR. Od návštěvy jsem si sliboval docela zajímavou podívanou, neboť jsem byl zvědav na neboť jsem byl zvědav na

nesmiřitelné výměny názorů, ostré výrazy, originální stanoviska a

Sídlo Poslanecké sněmovny Par-lamentu České republiky se nachází v Praze na Malé Straně. Areál se skládá ze tří bloků domů a paláců. Budovy Poslanecké sněmovny „okupují“ území mezi Malostran-

ským, Valdštejnským a Pětikostelním náměstím. Protínají je ulice Sněmovní a Thunovská.

Trocha té historie... Velký rozkvět zažily budovy nynějšího politického zázemí

našich milovaných a všeobecně uznávaných politiků v 17. století, kdy zámožná rodina Thunů začala postupně skupovat všechny pozemky a na místě starých a rozbořených domů nechala vybudo-vat palác v dnešní podobě. V roce 1779 začal palác sloužit kul-turním účelům a byl upraven v divadlo, které si oblíbil i císař Josef II. V létě 1794 ale divadlo vyhořelo, a tak byl roku 1801 palác prodán stavům Království českého, kteří jej v následujících letech nechali přestavět na sněmovnu, kanceláře a archív Zem-ského výboru Království českého. V této době se také začal palác využívat k účelům, jakým slouží i dnes – tedy politickým. V letech 1993 až 1996 zde proběhla celková rekonstrukce paláců pro Poslaneckou sněmovnu. Po volbách v roce 2006, kdy se dos-tala do vlády Strana zelených Martina Bursíka, zde byly

vyměněny všechny žárovky za úsporné...

Funkce a politická moc Parlament České republiky je dvoukomorový nejvyšší státní orgán představující zákonodárnou moc České republiky. Ústava ČR ho dělí na dvě části - Poslaneckou sněmovnu a Senát. Obě komory jsou na sobě nezávislé a mají odlišné složení, funkční

období, jiné pravomoci atd.

V úterý 19. dubna navštívila 6.A areál budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Exkurze do Parlamentu České republiky

10

Smyslem práce Poslanecké sněmovny je předkládání, projednávání a sch-valování nových zákonů. Senát má oproti tomu kontrolní funkci, při níž prochází a upravuje, eventuelně vrací, zákony chválené Poslaneckou sněmovnou. O smyslu existence Senátu se často vedly spory; napříč poli-tickým spektrem se objevovaly názory, že je Senát trafika pro vysloužilé

politiky.

Senát, nebo též horní komoru parlamentu, tvoří 81 senátorů volených většinovým volebním systémem na šest let, přičemž každé dva roky se volí jedna třetina. Senátorem se může stát pouze svéprávný občan České republiky starší 40 let (po vzoru starého Říma). První volby do obno-veného Senátu České republiky se uskutečnily v roce 1996.

Dolní komoru parlamentu, tedy Poslaneckou sněmovnu, tvoří 200 poslanců, kteří jsou

poměrným volebním sys-témem voleni na dobu čtyř let z řad svéprávných (doufejme) občanů České (doufejme) občanů České republiky starších 21 let. Nynější složení je platné od roku 2010, kdy se konaly zatím poslední volby. Vítězem se stala

středolevicově smýšlející ČSSD, avšak kvůli ČSSD, avšak kvůli pravděpodobnému

neúspěchu při sestavování vlády dostala přednost druhá ODS. Poslanecká sněmovna může být na rozdíl od Senátu rozpuštěna prezidentem republiky v prezidentem republiky v případech uváděných

Ústavou, ne však v posled-ních třech měsících před skončením jejího volebního

období.

11

exkurze

12

rozhovorrozhovor

Rozhovor s paní Bednárovou...

rozhovor

13

...a školními uklízeckami

EDISON je mezinárodní projekt organizovaný studentskou organizací AIESEC a spočívá především v poznávání jiných kultur interaktivní výukou, kterou vedou rodilí studenti z daných zemí. Co to znamená v praxi?Neděle 12.6., 19:00, autobusové nádraží. Společně s dalšími spolužáky Neděle 12.6., 19:00, autobusové nádraží. Společně s dalšími spolužáky jsem nervózně očekávala příjezd zahraničních studentů, o kterých jsme neměli téměř žádné informace. Co jedí? Nebojí se psů? Jací jsou? Zvažovala jsem, jestli litovat své přehnané aktivity, protože jsem se přihlásila, že si z celkového počtu 10 studentů vezmu domů rovnou dva. Měla jsem na výběr, koho chci; a vybrala jsem si Etiopana Ephre-ma a Číňanku Shu. Když už, tak už. Autobus z Prahy přijel s lehkým zpožděním a se sevřeným žaludkem jsem si převzala své hostzpožděním a se sevřeným žaludkem jsem si převzala své hosty. Jejich široký úsměv mě hned ujistil, že to bude dobrý týden. Celý večer jsme si povídali a i přes menší komunikační problémy bylo poznat, že jsme si padli do noty. Rozhovor ustal až ve chvíli, kdy jsme s šokem zjistili, že je 1:30 ráno.V pondělí byl první školní den v rámci tohoto projektu. Byli jsme zvědaví, jak to bude probíhat, a hned první hodina nás ujistila, že to bude zábava. Po vzájemném představování jsme hráli hry a učili se psát svá jména v čínštině, korejštině a amharštině, potom byl čas na všeobecné představení zemí a naše dotazy. Večer jsme všichni strávili na dvouhodinovém bowlingu na oslavě Xininých narozenin, kde jsme se poznali o něco lépe. V úterý a ve středu nám studenti v rámci výuky podali základní informace o svých zemích, geografií počínaje, kulturou podali základní informace o svých zemích, geografií počínaje, kulturou a jídlem konče. Kvůli narozeninám dalšího zahraničního studenta, ten-tokrát Mira, byla ve středu večer v Mnichově Hradišti uspořádána oslava, která se v pozdních hodinách přesunula do klubu Vostrov. Z tohoto důvodu nám ve čtvrtek začínala výuka o hodinu později, ale i přes to spousta studentů předchozí noc dospávala ve školních lavicích.Jak vypadal poslední den a loučení vám bohužel nepovím, protože uzávěrka tohoto čísla je ve čtvrtek 16.6., studenti odjíždějí v neděli. Ale jedno vím určitě - že mi budou chybět. Dozvěděli jsme se toho od nich spoustu o cizích kulturách a představili jsme jim Českou republiku, čímž jsme si každodenně intenzivně procvičovali angličtinu. Velmi rychle jsme se spřátelili a zažili jsme společně spoustu zážitků. Takže na závěr: thank you guys, goodbye!

Michaela DvořákováMichaela Dvořáková

Týden s EDISONEM

14

fotoreportáž

Shu učí studenty Tai-chi.

Zahraniční studentky.

Foto: Michaela D

vořáková, Jan Dvořák

Studenti prezentují své země.

Vzájemné představování.

Danielle SaroyanUSA, Kalifornie20 let

Julie BuizaKanada20 let

Katie AdlerUSA, Wisconsin22 let

April Zhu YanČína21 let

Youjung ChoiJižní Korea23 let

Miroslav BlascakSrbsko23 let

Shu ChenČína20 let

Xin WuČína20 let

Bonah AndrewsGhana30 let

Ephrem BirhanuEtiopie23 let

15

Bonah předvádí národní tanec. Škola hrou.

Oslava Mirových narozenin.

Studentská zábava.Bowling se zahraničními studenty.

fotoreportáž

Nebylo zvláštní učit se to samé na dvě různé zkoušky? Dělala jsi v přípravě nějaké rozdíly?JáJá se na češtinu opravdu vůbec neučila. V ústní části jsme si tahali knížky, o kterých jsme měli patnáct minut mluvit. Takže upřímně nevím, co se moji spolužáci učili. Já si tu knížku přečetla, zjistila jsem si o ní věci navíc,navíc, kdybych neměla co říkat. Knížky jsem si přečetla dávno před svaťákem a to bylo všechno.

Kdy jsi vlastně s četbou začala?Začala jsem v září. Kluci měli plán, že si přečtou knížky o svaťáku, tak nevím, jak to zvládli. (smích)

Měla jsi na učení nějaký plán? Například že daný týden přečteš vybranou knížku?Ne, to určitě ne.Ne, to určitě ne.

Všiml jsem si, že se zkouška dělila na asi čtyři části...Ano,Ano, je to rozdělené na části. V jedné je popis obrázku, ve druhé je úkolem odpovídat na jednodu-ché otázky na různá témata, jako například počasí nebo naku-pování. Na samotnou taženou otázku zbývá pět minut. Během toho se tě profesor ještě ptá, takže řekneš asi čtyři věty.

Přišly ti testy těžké? Dělala jsi vyšší nebo nižší úroveň?Češtinu jsem měla ve vyšší i nižší úrovni, angličtinu potom jenom v nižší. A nižší úroveň angličtiny je opravdu jednoduchá. Čeština mi přišla trošku těžší, než byla ge-nerálka. Obě úrovně byly těžší. Pro mě byla dobrá příprava, že jsem měla češtinu ve školní části. Na vyšší úroveň jsem se tak už prakticky nepřipravovala.

Jenom?No, to stačí, ne? (smích)

Přišla ti státní část obtížná?StátníStátní zkoušky jsou hodně o praxi. Jde o to hodně mluvit, a to i u zkoušky z cizího jazyka. Mluvit se dá o hodinách. Taky si myslím, že na vědomosti to náročné nebylo. Já měla angličtinu v nižší úrovni, protože ji mám jako druhý jazyk, ale nebylo to těžké.ale nebylo to těžké.

Přišla ti ústní zkouška ve státní verzi stejná jako školní? Mně to přišlo podobné.Je to možné. Já neviděla školní ústní zkoušky z angličtiny, takže nevím. Témata jsou hodně podob-ná, akorát ve školní části dostaneš jedno téma a mluvíš o něm patnáct minut. Ve státní části mluvíš o více tématech dohromady, takže toho nestihneš tolik říct.toho nestihneš tolik říct.

V letošním roce se poprvé maturovalo formou standardizovaných standardizovaných zkoušek. Jelikož nás tento typ maturity čeká asi všechny, rozhodli jsme se zeptat jedné z maturantek na to, jaké ty nové testy byly.EliškaEliška Vokálová se této úlohy statečně zhostila, proto doufáme, že rozhovor poskytne hodně rozhovor poskytne hodně užitečných informací nejen letošním sedmákům, ale i nižším ročníkům.

Eliško, z čeho jsi maturovala?VV profilové části jsem maturova-la z němčiny, češtiny a základů společenských věd. Ve státní to byla čeština a angličtina.

Vyšší a nižší čestina? To je velký rozdíl

16

maturity

u didaktických testů z češtiny mezi nižší a vyšší úrovní?U češtiny je ten rozdíl opravu znát. Myslím si, že tu nižší úroveň zvládne každý. Není ani potřeba se na to učit. Test je hodně o jazyce a gramatických chybách.

VVe vyšší úrovni byla hodně poezie. Bylo za úkol seřadit pět úryvků z poezie, jak za sebou šly v čase. Hodně šlo také o vyhledávání v článcích a pocho-pení textu. Nestačilo se nadrtit fakta, bylo třeba použít i logiku.

Hodně lidí před maturitou tvr-dilo, že si vybere vyšší úroveň, protože se v testu dá všechno vymyslet a odvodit a není potřeba se na něj učit.Jak co... Je tam hodně typů úloh. Byla tam například báseň, kde verš byl psán česky, pak verš

Měla Proměnu a k dílu se dostala po pěti minutách mluvení o Kaf-kovi. Na potítku jsem si říkala: „Sakra, já o Šolochovi vím akorát to, že je z Ruska.“ Ještě jsem dos-tala neumělecký text o tom, že dostal Nobelovu cenu.

Myslela jsem si, že to bude hrůza. Ale nakonec to bylo v pohodě. Zkoušení se přizpůsobí taženému dílu a neuměleckému textu, o kterém musíš mluvit.

Text se týkal knížky?UU vyšší úrovně se týkal knížky. Já měla přímo článek o Šolochovi.U nižší se knihy netýká, je to úplně něco jiného. Tam jsem měla odborný popis dialogu. A vytáhla jsem si Maryšu, takže to spolu ne-souviselo.

Jaký ti přišel rozdíl přímo

Myslím, že všichni jsme měli naplánováno učit se na maturitu od září. Potom jsme říkali, že se budeme učit po plese. A skončilo to tak, že jsme to skoro všichni nechali na svaťák. A dalo se to.

BylaByla ses minulý rok podívat na školní maturity?BylaByla jsem. Nevím ale, jestli mi to něco dalo. Teď byla ta maturita úplně jiná. Školní byla sice stejná, ale myslím, že na to všichni kou-kali z jiného úhlu. Bylo to jiné, protože zkoušek bylo víc.

Tys měla němčinu ve školní části. Učila ses na ni stejně jako na angličtinu, kterou jsi měla ve státní?NaNa němčinu jsem se ani moc neučila, protože jsme s paní pro-fesorkou Vyšohlídovou dělali od září témata. Takže jsem si maximálně opakovala reálie. Pětadvacet témat z angličtiny jsem dělala o svaťáku.

Z jakých dalších předmětů jsi maturovala?ZeZe ZSV. To bylo super. S paní profesorkou Rygerovou jsme dělali o seminářích témata, takže jsem je měla hotové. Založila jsem si na témata speciální sešit, do kterého jsem si postupně psala, a pak jsem si je už dál nezpra-covávala.covávala. To mi přišlo zbytečné.

Ty jsi dělala češtinu v obou úrovních. Byl mezi úrovněmi velký rozdíl?V ústní části nižší úrovně mluvíš jenom o knížce. Profesor se tě nemůže zeptat na období, okol-nosti nebo autora, i když se to tam profesorkám občas připletlo.Ve vyšší úrovni mluvíš o období a autorovi. Je to podobné jako školníškolní maturita, akorát jdeš obráceně: od díla k autorovi.

Mně osobně přišlo, že není ani moc času něco říct. Profesorky se pořád na něco ptaly a na odpovědi samotné tolik času ne-zbylo.To je hodně individuální.O některém díle můžeš mluvit dlouho, a děj jiné knížky řekneš za dvě minuty. Já jsem si vytáhla ve vyšší úrovni Osud člověka od Šolochova a přede mnou byla Nicol s Kafkou.

17

maturity

Ráno versus Honza - 4:0Je krásný jarní den, slunce teprve chvíli prohřívá probouzející se krajinu a některý z paprsků pronikl skrz žaluzie okna v mém pokoji. V tom tuto poklidnou idylu zkazí příšerné zvonění budíku. Netrvalo dlouho a tento budící rámus doprovázela moje výhružkasměřovaná k nepříteli vydávajícímu rámus. Chvilku to vypadalo, směřovaná k nepříteli vydávajícímu rámus. Chvilku to vypadalo, že si bzučící krabička vzala má slova ke svému elektronickémusrdci, ale byl to jen klamný manévr. Po panenském tichu a falešném pocitu naděje zazněl uširvoucí zvuk znovu a tentokrát ještě mnohem hlasitěji.Ranní boj s budíkem jsem tedy zase prohrál, může mě snad jen hřát úsloví o tom, že moudřejší ustoupí. V tom mi hlavou proletěloněkolik myšlenek. Co je dnes za den? Kolik je hodin? Nemohl několik myšlenek. Co je dnes za den? Kolik je hodin? Nemohl bych si jít ještě lehnout? Na moji hlavu to bylo po ránu trochu moc, a tak jsem se rozhodl na přemýšlení posadit. To nebyl zrovna dobrý nápad. Bůh ví, proč mne přepadla tupá bolest hlavy. To asi z těch mnoha otázek najednou.Zaměřil jsem svůj zrak na hodiny. Po chvilce luštění, která ručička je ta kratší a která ta delší, jsem zjistil, že je 6 hodin.Uvědornil jsem si, že dnes bude nejspíš pondělí, a tudíž si musím Uvědornil jsem si, že dnes bude nejspíš pondělí, a tudíž si musím pospíšit, abych stihl odjezd autobusu.Bezrnyšlenkovitě jsem vstal a dovlekl jsem se do koupelnBezrnyšlenkovitě jsem vstal a dovlekl jsem se do koupelny. Ten týpek v zrcadle vypadal hůř než kdy jindy. Co se to dnes děje? Vlasy měly barvu počůrané slámy a tvar hnízda nějakého velmi nešikovného ptáka. Zalepenýma očima na mě mžoural, a když jsem si ho prohlédl zblízka, zpozoroval jsem obtisk vzoru mého polštáře na jeho levé tváři. Celkový dojem nezlepšìly ani popraskané rty a celkově nahrbený postoj.Mlčky jsem toho podivína pozdravil a začal s ranní očistou. Mlčky jsem toho podivína pozdravil a začal s ranní očistou. Předem jsem tušil, že je to prohraný boj, ale chtěl jsem alespoň prohrát důstojně. Po několika minutách tvrdé práce jsem docílil akorát toho, že můj dech voněl jako sedm bylin od Colgate, a také jsem zjistil, že mé vlasy nenarovná ani litr vody. Pokud by někdo počítal skóre, tak by ráno zatím vedlo 2:0. Ach jo.Potřeboval jsem si zlepšit náladu, a tak jsem se rozhodl posnídat Potřeboval jsem si zlepšit náladu, a tak jsem se rozhodl posnídat mé oblíbené cereálie s mlékem. Jsem si naprosto jist, že kdyby doma nějaké to mléko s cereáliemi bylo, tak bych si svoji snídani náramně užil. Tak jsem nedobrovolně musel přežít ráno bez snídaně.Připravil jsem si tašku do školy a vydal jsem se na cestu k zas-távce.Duševně i fyzicky zničen jsem se pomalu blížil k cíli. Jakmile jsem měl zastávku na dohled, naskytl se mi velmi nepříjemný pohled.Autobus byl již na zastávce a podle mých rychlých výpočtů nebyl v doběhové vzdálenosti. Navzdory matematice jsem se rozhodlsprintovat. Bohužel ani můj heroický výkon mi nepomohl, řidič si nejspíš myslel, že mi vůbec nebude vadit, když mi před nosem zavře dveře a v klidu si odjede.Byl jsem na pokraji zhroucení. Nezbylo mi nic jiného než se vrátit Byl jsem na pokraji zhroucení. Nezbylo mi nic jiného než se vrátit domů a poprosit mamku o odvoz do školy. Když jsem se dostalaž do ložnice a vysvětlil jsem situaci, dozvěděl jsem se novinu, díky které jsem měl chuť vyrvat si všechny vlasy z hlavy. Mamka mi s klidem v duši řekla: “Vždyť je neděle, běž klidně spát."Tohle bylo jedno z mých nejhorších rán. Převálcovalo mě 4:0, ale alespoň z toho plyne ponaučení - KDYŽ SI NEJSTE RÁNONĚČÍM JISTÍ, RADŠI NEVSTÁVEJTE Z POSTELE!NĚČÍM JISTÍ, RADŠI NEVSTÁVEJTE Z POSTELE!

Jan Koutník

sloupky

18

Voda pro slony„Pokud tvrdíte, že jste nosil vodu slonům, jste lhář. Máte vůbec představu, kolik toho takový slon vypije?“ Nikdo to neví lépe než stařičký

pán, bezprizorně se ztrácející na prostranství před cirkusem, jehož poslední představení právě zmeškal – pan Jacob Jankowski.

Film Voda pro slony je natočen podle knižního bestselleru Sary Gruenové. Jedná se o romanci, odehrávající se v cirkusovém prostředí 30. let minulého století, tedy v době Velké hospodářské krize, po krachu na Wall Street. Režisér Francis Lawrence obsadil do hlavních rolí

Reese Witherspoon (Walk the Line) a idol všech dívčích srdcí Roberta Pattinsona (Stmívání).

Jacob Jankowski (Robert Pattinson) je nadějným studentem veteriny na univerzitě Cornell. Zrovna je před ním závěrečná zkouška a nikdo Jacob Jankowski (Robert Pattinson) je nadějným studentem veteriny na univerzitě Cornell. Zrovna je před ním závěrečná zkouška a nikdo nepředpokládá, že by zkoušku nesložil.

V jediném okamžiku se mu však změní život - při autonehodě mu tragicky zahynou oba jeho rodiče. Jacob se najednou z pohodového V jediném okamžiku se mu však změní život - při autonehodě mu tragicky zahynou oba jeho rodiče. Jacob se najednou z pohodového života s dobrou perspektivou ocitá bez rodiny, bez domova, bez peněz i bez budoucnosti; vůbec neví co dělat dál. Osud ho však zavede do vlaku světově známého cirkusu Benzini. Zde nastupuje Jacob na místo veterináře, seznámí se s krásnou krasojezdkyní Marlenou (Reese Witherspoon) a s jejím manželem a zároveň násilnickým a tyranským ředitelem cirkusu Augustem (Christoph Waltz). Pro Jacoba zde začíná

zcela nový život plný nebezpečí, ale i naděje.

Voda pro slony mě zaujala svou přímočarostí a stejně jako při čtení knížky mne i děj filmu zcela pohltil. Z hereckých výkonů mě potěšil zeVoda pro slony mě zaujala svou přímočarostí a stejně jako při čtení knížky mne i děj filmu zcela pohltil. Z hereckých výkonů mě potěšil ze-jména Pattinson, u něhož jsem byl až doteď přesvědčen, že byl namísto hereckého talentu obdařen jen „nadpozemskou krásou“… Role mu vysloveně sedne, je civilní a věrohodný; ostatně sám prohlásil, že má s Jacobovými názory a jeho viděním světa mnoho společného. Reese Witherspoon podává v roli Marleny tradičně bravurní výkon - a ani k výkonům ostatních herců nemohu být kritický. Avšak opravdu

nejlepší herecký výkon předvádí slonice Tai, která na plátně zcela dominuje a od okamžiku, kdy se ve filmu objevila, si získala mé sympa-tie. I sami herci ji považují za největší, ba jedinou hvězdu filmu. Určitě by si za svůj výkon zasloužila něco jako banánového Oscara.

Určitě stojí za to, abyste si na tento film našli cestu do kina i vy. A možná že bude následovat i cesta do knihkupectví…

P. S. Abych tento film viděl s předstihem, zašel jsem do kina na „dámskou jízdu“ a rozhodně toho nelituji… :-)

LidiceJedná se o česko-polský film natočený podle skutečné tragické a všem jistě dobře známé události z období druhé světové válkJedná se o česko-polský film natočený podle skutečné tragické a všem jistě dobře známé události z období druhé světové války. Vypráví o příběhu lásky, přibližuje krutou dobu německé okupace a poukazuje na skutečnost, jak zdánlivě nedůležitý milostný dopis může zavinit zkázu celé vesnice poblíž Prahy. V dalším příběhu, který se ve filmu odehrává, exceluje Karel Roden. Je již před válkou odsouzen za neúmyslnou vraždu svého syna. Paradoxně díky vězení si zachrání život. Po propuštění nachází vypleněné zasněžené místo jeho rodné vsi. V zoufalství se rozhodne vydat na policejní stanici, kde německému veliteli proka-zuje, že je také obyvatelem Lidic, tudíž po něm požaduje, aby ho zastřelil.zuje, že je také obyvatelem Lidic, tudíž po něm požaduje, aby ho zastřelil. Velitel odmítá, tato vojenská akce již byla ukončena. Po válce odjíždí vlakem pryč, nechce se stát „živoucím pomníkem“. Nacisté zabili všechny lidické muže, ženy odvezli do koncentračních táborů, některé děti dali na převýchovu, některé zabili plynem. Na místě Lidic je nyní velký památník, jméno

ves-nice je celosvětový symbol obětí válečných zločinů.Do kina jsme se symbolicky vypravili 10. června, na den přesně od lidické tragédie z roku 1942. Nejsem zrovna fanouškem ta-kovýchto filmů a už vůbec by mě nikdy nenapadlo, že na Lidice půjdu do kina. Nakonec jsem ale byla mile překvapena, film není natočen brutálně, spíš realisticky a objektivně. V některých scénách jsem sice předem zavírala oči, ale i tak všem tento film

doporučuji, i těm slabším povahám.

19

kultura

www.skolnik-casopis.wz.cz