Upload
alyson
View
37
Download
2
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Střední Asie. mezi východem a západem Horák, Slavomír. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum, 2005. - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Střední AsieStřední Asie
mezi východem a západem
Horák, Slavomír. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum,
2005.
Mezi státy střední Asie patří Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Kazachstán. Kazachstánu se však publikace, ze které jsem čerpala, nevěnuje.
Státy jsou atraktivní zásobami ropy, zemního plynu a strategickou polohou pro tranzitní dopravu.
Mezinárodní vztahy Mezinárodní vztahy
• USA – spolu s Ruskem má zde největší vliv, nejde jim ani tak o ropu, jako spíš o strategickou pozici proti Číně!?
• Rusko – chce návrat ruských zbrojařských a ropných společností. Má výhodu početné ruské národnostní menšiny na území.
• Čína – má zájem o ropu a zemní plyn, řídí zde část trhu a chtěla by dále expandovat.
• Afghánistán – „Kdo ovládá Afghánistán, ovládá i střední Asii“ (29).
Problémy střední Asie
• Pašování drog – zejména opia - z Afghánistánu přes střední Asii
• Islámský extremismus • Sociální problémy • Boj rodových klanů o
moc
UzbekistánUzbekistán
• centrální poloha, nejvyšší počet obyvatel z okolních zemí, strategické suroviny
• patří mezi státy s nejvyšším procentem lidí reálně vyznávajících Islám
• ekonomika centrálně plánovaná
• prezidentská republika - může vydávat dekrety s platností zákona
• demokratická ústava, ale jen formálně. Faktická správa se řídí neformálními pravidly
• jednokomorový parlament (250 členů) – loajální režimu, fakticky bez moci, potvrzuje zákony prezidenta
• pluralita politických stran jen „na papíře“, prezident může vetovat založení nepohodlné strany…
TurkmenistánTurkmenistán
• druhá největší země
• strategicky výhodná poloha – spojení Dálného a Blízkého východu, ropa a zemní plyn
• nejvyšší reprezentativní orgán je Lidová rada
• prezident nejvyšší představitel země, má fakticky neomezenou moc, současný prezident Saparmyrat Turkmenbaši má doživotně prodloužený mandát, prakticky neodvolatelný
• parlament jen formální, volby jsou povinné, ale povolena jen jedna strana
• ideologie a kult osobnosti v praxi:
televize pouze státní (ukázky přírody,
architektury, folkloru, události ze života
prezidenta, TV program začíná
modlitbou za prezidenta a přísahou
věrnosti)• izolace státu od okolí – ztížený vstup cizích státních
příslušníků, omezený pohyb obyvatelstva
TádžikistánTádžikistán
• rozlohou menší země, málo surovin
• zcela se nevzpamatoval z občanské války 1992-1997
• opět prezidentská republika, prezident zasahuje do formování parlamentu
• parlament – Nejvyšší sovět – 2 komorový. Horní komora má velké pravomoci, ale její část jmenuje prezident – jen posílení jeho vlivu
• pluralita polit. stran omezená, většina jich je proprezidentských
KyrgyzstánKyrgyzstán
• okrajová země, bez surovin, ale s důležitými prameny vody
• země relativně demokratická ve srovnání s ostatními
• prezident má mandát na 5 let, má právo vydávat dekrety s platností zákona, ale má stále méně pravomocí, než jiní kolegové ve střední Asii
• parlament jednokomorový, většinu mandátů mají nezávislí kandidáti – tj. velký vliv kmenů na úkor politických stran
ZávěrZávěr
• Politická zřízení se v průběhu 90. let ukotvila jako autoritářská, rozpad SSSR nedoprovázela evropeizace.
• Ve všech státech silná moc prezidenta. • Nejvyšší míra parlamentarismu v Kyrgyzstánu. • Omezená pluralita politických stran tamtéž a také
v Tádžikistánu (existují zde i opoziční strany).• Kvazipluralita v –Uzbekistánu (tj. jsou zde jen strany
poplatné oficiální moci).• Stranicky monopolní Turkmenistán.
Alternativy vývojeAlternativy vývoje
• odstranění celé mocenské elity zvnějšku – mohlo by to vést až k ozbrojenému konfliktu
• výměna moci při zachování stávajícího systému v rámci stejné nebo jiné struktury – kromě Kyrgyzstánu nejsou patrné žádné známky této možnosti
• nenadálé úmrtí, atentát – destabilizace a až ozbrojený konflikt
• „Z potenciálních kandidátů na alternativy stávající moci jsou dnes nejvlivnější ty skupiny, které zaručují spíše kontinuum systému než jeho výraznou změnu. To se týká opozičních struktur i dnešních vládnoucích elit.“ (197)