Masarykova univerzita v Brně

Přírodovědecká fakulta

Ústav antropologie

Chrám svatého Mořice v Olomouci

Semestrová práce

Autor: Anežka Kočendová

Školitel: prof. PhDr. Josef Unger CSc. Brno 2011

Obsah

Abstrakt, klíčová slova…………………………………………… 3

Úvod……………………………………………………………….. 4

Gotika……………………………………………………………… 5

Dějiny chrámu sv. Mořice……...………………………………… 6

Stavba nynějšího chrámu…..…………………………………….. 7

Popis jednotlivých částí chrámu…………………………………. 8

Závěr…………...…………………………………………………..10

Použitá literatura.…………………………………………………11

Přílohy……………………………………………………………...12

Abstrakt

Semestrová práce je zaměřena na středověké archeologické památky v Olomouci a

jejím okolí. Vybrala jsem si chrám svatého Mořice, který se tyčí přímo ve středu historického

centra Olomouce. Jde o kostel z období vrcholné až pozdní gotiky, který několikrát vyhořel a

byl postupně rekonstruován, a proto vnitřní interiér je částečně barokní. Na začátku tedy

charakterizuji gotiku, dále stručně popisuji dějiny chrámu a přecházím na popis vnější stavby,

a to jak po stránce stavitelské, tak umělecké. Nakonec nastíním interiér chrámu a představím

chloubu tohoto kostela, a to jedinečné varhany, které patří mezi jedny z největších v Evropě.

Klíčová slova

Středověk, Olomouc, chrám sv. Mořice, probošt, gotika, jižní věž, klenba, trojlodí,

hlavní oltář, okna, varhany

Úvod

Ve své práci bych ráda popsala jedinečnou středověkou památku Olomouce, a to

chrám svatého Mořice. Tento proboštský chrám pochází v dnešní podobě ze stavebního

období vrcholné a pozdní gotiky, kterou bych na začátku své práce ráda charakterizovala.

Dále bych stručně popsala historii chrámu a dostala bych se k popisu vnější i vnitřní stavby

kostela. Ráda bych se jednotlivě věnovala nejzajímavějším částem chrámu, jako například

jedinečným varhanám, které jsou chloubou tohoto chrámu.

1. Gotika

Gotika je umělecký sloh z období začátku 12. století. Dnes již bezpochyby víme, že

jeho kolébkou je Francie a první jeho památkou je chrám St. Denis u Paříže, který byl

vybudován kolem roku 1140 opatem a státníkem Sugerem. Přesto však nemůžeme gotický

sloh pokládat výhradně za francouzský. Gotika odpovídá duchu doby a v tom také tkví

příčina rychlého rozšíření do celé západní Evropy. Přetrvávala v různých částech Evropy až

do přelomu 15. a 16. století, kdy byl gotický sloh pomalu nahrazován z Itálie se šířící

renesancí. „ Tážeme-li se, kdo byli podporovatelé a tvůrci nového umění, zní odpověď

poněkud jinak, než v době románské. Kláštery, které tehdy stály v čele uměleckého tvoření a

které románskému slohu vtiskly svůj svéráz, ztrácejí nyní toto postavení, ačkoli nelze tvrdit,

že by si o rozšíření nového slohu nezískaly žádných zásluh. Mnohem větší význam pro

rozšíření gotického slohu mají jako podporovatelé a objednatelé umělecké práce vysoký

klérus, šlechta a obyvatelstvo městské. Všechny tyto činitele charakterizuje nesmírné

náboženské nadšení, živá víra a láska k Bohu, jež jim dávaly sílu k uskutečňování

velkolepých uměleckých záměrů.“ (Kadlec 1993, s. 224)

Jako v románské době si zachovala vedoucí místo architektura. Ta sice využívala

zkušenosti z románského stavitelství, ale došlo k mnoha změnám. V gotické architektuře se

usilovalo o krajní odhmotnění stavby a o omezení hmoty na činné konstruktivní prvky.

Masivní klenbu nahradili architekti sítí žeber, které vyplnili jen lehkým zdivem. Tlak hlavní

klenby zachycují opěrné oblouky a převádějí jej na opěrné pilíře. Okna i portály byly klenuté

a s hrotitým obloukem, které mají větší nosnost a zároveň menší vodorovný tlak.

Zdokonalená konstrukce křížové klenby umožnila lepší rozčlenění půdorysu a vytváření

nových prostor. Sluneční svit, který prostupoval skrz barevná skla oken, napomáhal staviteli

modelovat vnitřní tvary chrámového prostoru. Složitost vnitřního zdobení gotických katedrál

se odrážela i v jejím vnějším vzhledu. Celkové rozměry byly mnohonásobně větší, než tomu

bývalo v době románské. Jednotlivé památky z období gotiky zde nelze všechny

vyjmenovat, ale pro příklad, mezi nejkrásnější a nejznámější památky gotiky patří

francouzské katedrály v Sens, Noyonu a Laonu a samozřejmě katedrála Notre Dame

v Paříži.

5

2. Dějiny chrámu sv. Mořice v Olomouci

Olomouc je po Praze nejpamátnějším českým městem. V samotném středu historické

Olomouce upoutá pozornost každého návštěvníka kamenná architektura proboštského chrámu

sv. Mořice, který v dnešní podobě pochází ze stavebního období vrcholné až pozdní gotiky.

„ Chrám sv. Mořice, nejvýznamnější sakrální stavba pozdní gotiky na střední a severní

Moravě, patří k nejhodnotnějším památkám historické Olomouce. Ve své době byla vedle

radnice hlavním symbolem tohoto královského města. Patronát kostela přináležel dómské

kapitule sv. Václava, avšak náklady na novostavbu na místě předchozí svatyně, která trvala

téměř sto padesát let, byly uhrazeny z velké části díky hojným odkazům zbožných

olomouckých měšťanů, setrvalých při katolické víře v husitské i pohusitské době. Paralelně

vznikl v Brně dnešní farní chrám sv. Jakuba.“ (Hlobil, Togner, Hyhlík 1992, s. 5)

Dnešní chrám prodělal nejméně dvě velké přestavby a dostavby, je totiž již druhou

sakrální stavbou v těchto místech. V 10. století zde podle nedoložené pověsti stál románský

kostelík neznámého zasvěcení. Při hloubení základů obchodního domu Prior v 70. letech byly

nalezeny pozůstatky románské rotundy v české osadě datované do 11. století. První

připomínka ohledně zasvěcení chrámu sv. Mořice byla v roce 1257. Světitelem a

zakladatelem chrámu byl olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku, který přinesl

svatomořickou tradici na Moravu. Nechal také postavit kostel sv. Mořice v Kroměříži roku

1262.

„Původní Brunův kostel vyhořel při požáru města roku 1398, podruhé vyhořel roku

1404 a pak ještě roku 1411. Požáry postihly chrám znovu v letech 1453, 1492, 1544, 1649 a

1709. Dnešní stavba se ve své dispozici dochovala z let 1412 – 1492. Nejstarší součástí stavby

je mohutná jižní věž, některými autory nepodloženě považována za zbytek Brunova kostela

z roku 1255. S určitostí však lze prohlásit, že byla postavena před rokem 1403. Dnešní chrám

byl stavěn dvěma směry ve dvou etapách. Zprvu od západního průčelí včetně severní věže

(nižší) až po vítězný oblouk zakončující trojlodí.“ (Musil, Nerychel 1990, s. 1)

Původní stavba i pozdější přestavby svatomořického chrámu v průběhu staletí vždy

věrně odrážely slohové cítění a duchovní proudy své doby. Vedle vlastní, bezesporu

monumentální a významné architektury, to bylo i postupné utváření interiéru. Tato památka je

hodna obdivu a dodnes slouží lidem jako svatostánek Boží.

6

3. Stavba nynějšího chrámu

Kdy se začalo se stavbou nynějšího kostela, je velmi spletitá otázka, na kterou

odpovídá nejnovější odborné bádání dr. Vl. Denksteina. Podle jeho výzkumu bylo zjištěno, že

opěráky presbytáře nepatří k vnitřním pilířům a také nynější pozdně gotická klenba presbytáře

nevyrůstá organicky z přípor u zdi.

Pravděpodobně se stavba nynější podoby kostela vyvíjela takto. První byla postavena

jižní věž. Stála už před stavbou presbytáře. Vzhledově by byla zařazena do románského slohu,

ve skutečnosti je však mladší. Byla spojena již s Brunovým kostelíkem a samotná stavba jižní

věže se datuje do stejného roku, jak výstavba Brunova kostelíku okolo roku 1255. Presbytář

s původní klenbou byl dokončen roku 1412. Ve stejném roce vypuklo budování severní věže.

V roce 1453 byla dokončena stavba chrámové lodě s jednoduchou křížovou klenbou. „ Plán

nového kostela byl pojat velkoryse. Půdorys a dispozice nynějšího kostela sv. Mořice jsou

shodné s dispozicemi kostela Panny Marie před Týnem v Praze. Je tudíž domněnka, že také

původcem plánů kostela sv. Mořice je slavný Matyáš Rejsek. Slavná olomoucká památka

aspoň volá po slavném staviteli.“ (Zlámal 1939, s. 9)

3.1 Stavba po stránce stavitelské a umělecké

Trojlodní chrám sv. Mořice v Olomouci patří mezi nedocenitelné památky pozdní

gotiky, byl postaven pod vlivem gotiky jihoněmecké. Jak v gotických kostelních stavbách

v jižním Německu, tak v kostele sv. Mořice se upustilo od „ ochozu a polověnce kaplí a kůr

(kněžiště) byl uzavřen třemi polygonálními oltářnicemi. Proto také odpadl nádherný systém

opěrných oblouků a vysoké hlavní zdi kostela byly zesíleny jen řadou čtverhranných opěrných

pilířů. “ (Zlámal 1939, s. 20)

Vnější stavba chrámu sv. Mořice patří mezi jednoduché gotické stavby, jeho krása tkví

uvnitř v monumentálním rozpětí jeho klenby, která slohově náleží dvěma obdobím, a to starší

části (1412 – 1453) gotice a mladší části (1453 – 1492) pozdní gotice. Chrám je 46 metrů

dlouhý, 25 metrů široký a 22 metrů vysoký. Vejde se do něj až 4000 lidí. Celková délka je

necelých 54 metrů. Byl budován v letech 1388 – 1540, tedy 152 let.

7

4. Popis jednotlivých částí chrámu

4. 1 Chrámové lodi

Při vstupu do hlavní chrámové lodi užasneme nad monumentální krásou a velkolepostí

gotického vnitřku. Snahu o vznosnost a vysoké prostory, k nimž přispěl již mistr, že klenul

všechny tři lodi ve stejné výši (stejnolodní kostel), šťastně dokončil stavitel presbytáře. Tak

vznikla impozantní stavba, která i přes několik nepravidelností a růzností, na příklad „

podélná osa kostela se zužuje k západu místo k východu, severní loď je o 55cm užší než jižní

loď, sloupy nemají stejné hrany a nejsou od sebe stejně vzdáleny. “ (Zlámal 1939, s. 26),

působí jednotným dojmem. Střed chrámu je podpírán deseti mohutnými sloupy, které jsou od

sebe různě vzdáleny, ale působí symetricky. V hlavní lodi se nachází 40 lavic z dubového

dřeva, zhotovené po požáru roku 1709. Jejich bočnice jsou zdobeny bohatými řezbami

s typickými barokními vzory a dalším dobovým dekórem.

V přední části chrámu nelze přehlédnout hlavní oltář zasvěcený sv. Mořici a jeho

druhům mučedníkům. Je z roku 1861 a je novogotický. Byl zhotoven řezbářem A. Halbigem

z Penzigu u Vídně. Celková výška hlavního oltáře je 20 metrů. K úpravám liturgického

prostoru došlo v roce 1982, kdy byl také nový hlavní oltář posvěcen biskupem J. Vranou.

4. 2 Jižní věž a severní věž

Jižní věž je vyšší a starší než věž severní. Měří 45, 82 metrů a je nejstarší částí kostela.

Vzhledově by byla zařazena spíše do doby románské, jelikož je postavena z kamenných

kvádrů a má čtvercový půdorys (12 x 12 metrů). Vrchní část věže je zakončena

desetimetrovou cihlovou nadstavbou se zubovitým cimbuřím z roku 1517, které nesloužilo

příliš k obraně, mělo spíš okrasný charakter. V témže roce bylo k jižní věži přistavěno dvojité

kamenné schodiště.

Severní věž je menší a nižší. Měří pouhých 38 metrů. Byla postavena roku 1412, jak o

tom svědčí do zdi zasazená kamenná deska. Vrchní část věže je opět zakončena cihlovou

nadstavbou. Ve věži jsou 4 místnosti a nejvyšší z nich kdysi sloužila jako hláska městských

turnéřů, kteří odtud vytrubovali noční hodiny.

8

4. 3 Okna

Ve starší části jsou okna sdružena po dvou a mají charakteristické znaky gotiky.

Kružby v oknech jsou sice bohatě zdobené, ale pravidelně kružidlem sestrojené do typických

trojlístků, čtyřlístků a pětilístků. Okna novější části jsou čtyřdílná a pětidílná, což je znakem

spíše pozdní gotiky. „ Málokterý kostel se může pochlubit tak drahými a umělecky

provedenými okny jako kostel sv. Mořice. Cena jednotlivých oken dosahuje až 100 000 Kč.

Celkem je jich třiadvacet. Nejstarší barevné okno je z roku 1860 uprostřed v apsidě za

hlavním oltářem. Je malováno na sklo. Ostatní jsou provedena tovární technikou

(vypalováním). Většina pochází z uměleckého závodu Mayerova z Mnichova.“ (Zlámal 1939,

s. 57)

4. 5 Varhany

Jako „perla kostela“ nebo „královny varhan na Moravě“ jsou označovány

monumentální umělecky stavěné svatomořické varhany, které pokrývají prakticky celou

plochu zadní stěny chrámu. Postaveny byly z dubového dřeva a jejich výstavba trvala téměř

15 let, a to od roku 1730 do roku 1745. Se stavbou se Giannini (probošt) obrátil na

vratislavského stavitele varhan Michaela Englera. Stavbu financoval velký mecenáš hr.

František Řeh. Varhany stály na tehdejší dobu obrovskou sumu peněz a to necelých 19 tisíc

zlatých. K prvnímu slavnostnímu uvedení varhan došlo v předvečer svátku sv. Mořice 22. 9.

1745.

„ Englerovy svatomořické varhany v Olomouci jsou ojedinělou památkou svého

druhu. V letech 1959 – 1971 byly restaurovány a rozšířeny. Při zachování samostatné

použitelnosti hracího stolu barokních varhan je dnešní rozšířený nástroj ještě zapojen na nový

pětimanuálový hrací stůl, jenž zahrnuje všechny původní i nově přistavěné rejstříky. Jsou to

největší varhany u nás a jedny z největších v Evropě.“ (Musil, Nerychel 1990, s. 7)

Svatomořické varhany mají celkem 135 rejstříků, 5 manuálů a 10 400 píšťal a

zvukových center. Největší píšťala váží 120kg, je téměř 12 metrů vysoká a má průměr 56 cm.

Na druhou stranu nejmenší píšťala je jen 5cm dlouhá a její průměr činí pouhé 3 mm.

Dodnes se zde každým rokem koncem srpna koná Mezinárodní varhanní festival.

9

Závěr

Chrám sv. Mořice je významná stavba z období gotiky v Olomouci. V mé semestrové

práci jsem se zaměřila na její popis, jak vnější podoby, tak vnitřního interiéru. K bližšímu

pochopení památky jako celku jsem stručně charakterizovala gotický sloh a dále jednotlivé

části chrámu, které mě zaujaly. Typická pro tento chrám je jižní věž s cimbuřím, podle které

tento kostel jistě každý návštěvník města Olomouce rozezná od ostatních kostelů. Jeho velkou

chloubou jsou monumentální varhany, které jsou významné i v mezinárodním měřítku.

10

Použitá literatura

Bartlová, Milena (1999): Od gotiky k renesanci. Olomouc: Muzeum umění Olomouc

Bláha, Josef a kol. (1992): Proboštský farní chrám sv. Mořice. Velehrad: Historická

společnost Starý Velehrad

Kadlec, Jaroslav (1993): Dějiny katolické církve. Olomouc: Vydavatelství Univerzity

Palackého v Olomouci

Nerychel, Bohumil a kol. (1990): Chrám sv. Mořice v Olomouci. Olomouc: Proboštský farní

úřad u sv. Mořice v Olomouci

Zlámal, Bohumil (1939): Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Olomouc: Lidové závody

tiskařské a nakladatelské v Olomouci

11

Přílohy

Obr.1. Nynější pohled na kostel sv. Mořice (Zlámal 1939, s. 49; obr. 7)

12

Obr.2. Pohled na kostel sv. Mořice v roce 1840 (Zlámal 1939, s. 33; obr. 6)

13

Obr.3. Půdorys kostela sv. Mořice (Zlámal 1939, s. 29; obr. 3)

14

Obr.4. Průhled trojlodím k presbytáři (Bartlová 1999, s. 30; obr. 119)

15