S

4

veřejné interiéry24

Volný čas ve městě a veřejný prostorPAVLA MELKOVÁ

„Sobotní odpoledne jsem považoval za obecně velmi nebezpečnou dobu,nespokojenost se sebou samým, s druhými nebo vůbec s každým, stejnějako náhlé vědomí, že člověka celý život někdo využívá, že je zbytečný,vyvolávaly tuto náladu, jíž většina podlehla tak dokonale, až to budilostrach. Většina lidí je zvyklá na svou pravidelnou práci nebo na nějakoučinnost, a jakmile ji nemají, okamžitě ztrácejí náplň života i vědomí sebesama......Myslí si, že nabírají síly, ale ve skutečnosti se ocitají ve vakuu, v němž se dostávají až na hranici šílenství...(Thomas Bernhard, Obrys jednoho života)

Míra a způsob trávení volného času ve městě úzce souvisí s rolí veřejnéhoprostoru. Fungující kvalitní kulturní veřejný městský prostor je předpo-kladem existence kulturní, duchovní a společenské dimenze života veměstě a tedy i předpokladem vůle lidí zde volný čas trávit. Trávení volnéhočasu ve městě je nezbytné pro životaschopnost samotného města.Realita českých velkých měst v čele s Prahou je ale taková, že ve městěpracujeme, bydlíme a ne-trávíme volný čas. Čas strávený ve městě tedypovažujeme za jakousi méně příjemnou část svých životů. Za „příjem-ným“ prcháme pryč a hledáme ho jinde. Jak je to ale možné? Proč netam, kde jsme doma?Český fenomén chatařů a chalupářů, v Evropě ojedinělý, způsobil zacyk-lený kruh. Prcháme z města, protože se nám jeví nepříjemné, a svojínepřítomností, nežitím a především nepéčí ho tak zčásti nepříjemnýmčiníme. Příjemnost venkova se pak mnohdy stává spíše jakousi idylickoufilmovou kulisou, na kterou se díváme pouze zvenku a jejíž živou sou-částí ve skutečnosti nejsme. V pátek zapneme knoflík obrazu a v neděliho zase vypneme.Pro kvalitu volného času stráveného ve městě je rozhodující nejen kva-lita veřejného městského prostoru, ale také schopnost člověka tento pro-stor používat. V Čechách bohužel obecně schází v tomto směru fantazie,tedy např. schopnost představit si různé množství způsobů, kterými lzesmysluplně ve městě ve volném čase pobývat.

„V Berlíně nebo Hamburku sednou lidé na vlak, jedou pár hodin, přijedouv sobotu v poledne do Kolína, jdou na oběd, večer do divadla a v neděli sistoupnou do front pěti nejdůležitějších kolínských galerií..... Žijí městskýmzpůsobem života, který je vysoce kultivovaný“(Petr Nedoma v rozhovoru pro Lidové noviny)

Vlastnosti kvalitního veřejného prostoruPlnohodnotný veřejný prostor je tvořen trojicí: Prostor – lidé – náplň (téma).„Náplň“ prostoru (děj, lidé, pocity, energie...) je hlavním nositelem a po-tvrzením smyslu existence prostoru. Prostor sám pak musí být připra-vený a lákající tuto náplň přijmout. – Jako vhodně tvarovaná větev vybízíptáka k usednutí, jako vklouzne tvar uchopeného do dlaně. – Veřejnýprostor musí být prostředím pro vstup, usazení a rozvoj kulturního a společenského života. Zároveň by prostor sám měl být podnětem, obo-hacením, sdělením. Slovy Louise Kahna být „světem, ve kterém lidská myslnějakým způsobem zbystří.“ (Louis.I. Kahn. Ticho a světlo)

Kvalitní veřejný prostor se přitahuje s kvalitní náplní a postupně okolosebe vytváří společenství lidí a enklávu určité duchovní atmosféry, jejížvliv pak proniká do okolní části města a to se tak stává jedinečným.Veřejný prostor může být ve městě oázou klidu, kultury, ducha.

„Strop [čítárny knihovny] je vysoký a místnost sama prostorná, ale pře-sto útulná. Z dokořán otevřených oken občas zavane dovnitř svěží vánek.Bílé záclony se tiše rozvlní. Ve větru je docela určitě cítit moře. Pohovkyjsou opravdu pohodlné, není jim v tom směru co vytknout. V rohu stojístaré pianino. Připadám si tu najednou úplně jako na návštěvě u něja-kého milého známého. Jak tak sedím na pohovce a rozhlížím se kolemsebe, napadne mě najednou, že jsem tuhle místnost už vlastně hroznědlouho hledal.“ (Haruki Murakami. Kafka na pobřeží)

Náplň prostoru může být také druhotná. Neobvyklým příkladem jetřeba dočasné jezero na střeše londýnské Hayward gallery vytvořené„napuštěním“ terasy vodou, po kterém bylo možné se projíždět na dře-věných neckách s pádly. Takováto druhotná, do prostoru nově vloženáfunkce pak není atrakcí nalepenou bez kontextu, naopak se od pro-storu odvozuje a vytváří příležitost vnímat a objevovat stavbu z jinéhoúhlu, rozšířit její vnímání, a tím ji lépe pochopit. Umělé, laciné, naimp-lantované atrakce jsou naopak zneužitím prostoru, zmatením a zastře-ním vnímání a v součtu tedy krokem dozadu.Tato hranice mezivloženými druhotnými funkcemi je ovšem velmi tenká a pohyb okoloní často riskantní.

Společenská role veřejného prostoruVeřejný prostor vytváří možnost fungování společenského života veměstě. Dnes, kdy tradiční historická struktura městských center (kostel,studna, tržiště...) nefunguje, musí ji nahradit veřejný prostor odpovída-jící požadavkům a způsobům dnešního života se stejným výsledkem, tedyfungujícím setkáváním se lidí.Každý veřejný prostor měst, jak venkovní, tak uvnitř staveb, by mělkromě své prvotní funkce být v přeneseném smyslu agorou, tedy mís-tem pro shromažďování a interakci.Do veřejného prostoru vycházíme z prostoru soukromého. Jdeme „mezilidi“. Ve městě, když odcházíme ven z bytu, říkáme „jdu do města“.Veřejný prostor je místo setkání s lidmi. Sdílíme ho s lidmi aktivně nebojako pozorovatelé, anebo pro nás lidé okolo tvoří jen (někdy životněnezbytnou) součást prostoru. Např. v dnešní době notebooků řada lidíchodí do kavárny prostě jen pracovat, protože přítomnost lidí okolo jepro ně z nějakého důvodu důležitá. Je to specifický druh samoty mezilidmi.

„Když to bylo možné, posadil se v takových lokálech tak, aby přehlédlcelou místnost a aby měl na očích i výřez prostoru venku. A pak dochá-zelo ve spojení s jukeboxem a s vymýšlením obrazů, bez onoho nepříjem-ného věčného pozorování, často k znásobení, nebo právě k zpřítomněníi jiných pohledů. A to, co se na nich zpřítomňovalo, nebyly ani taknápadné nebo vzrušující rysy jako spíš samozřejmosti, a už obvyklé tvarynebo barvy se mu jevily jako znásobená přítomnost, jako něco plnohod-notného – nic nebylo cennější než ona: byl to druh očekávání jako u knihyvzbuzující obezřetnost. Znamenalo to prostě, že nějaký muž šel, keř sepohnul, autobus byl žlutý a odbočil k nádraží, že křižovatka tvořila tro-júhelník, servírka stála u dveří, křída ležela na hraně kulečníku, že pršelo,a tak dál, dál a dál. Ano, bylo to tak, přítomnost oživla!“ (Peter Handke. Pokus o jukeboxu)

Hayward gallery Londýn

tema_4_09.qxp:Layout 1 8/20/09 4:57 PM Stránka 24

v i25

S

4

„Chodíš sem často?“.. . „Jo, jsem tady štamgast“ „Já rád kafe, co vy?“.. „.Miluju ho“... „Vy ho taky milujete?“

Wandel, Hoefer, Lorch + Hirsch. Nová synagoga v Drážďanech

Samostatným fenoménem ve městě je kavárna, hospoda, bar. Zde víc nežkde jinde je nejdůležitější jakási těžce postižitelná a pojmenovatelnávlastnost, která je výborným způsobem obsažená ve filmu Jima Jarmus-che Kafe a cigára.

Tam, kde veřejný prostor chybí, vznikne přirozeně sám. Například v odle-hlých oblastech dnešního Norska, kde nejbližší soused bydlí půl kilome-

tru a více daleko a kde nejsou žádné hospody ani jiné veřejné stavby, sehlavním prostorem společenské komunikace stávají benzinové pumpy.Tady se postává u pultu, popíjí pivo z láhve, vedou se řeči a tráví množ-ství času. Pro benzin je tak někdy potřeba zajet i několikrát denně.

Veřejný prostor je ale také místem setkávání, které může být i velmiintimním bytím s ostatními v tichu.

tema_4_09.qxp:Layout 1 8/20/09 4:57 PM Stránka 25

S

4

veřejné interiéry26

Tate Gallery Londýn. Herzog a Meuron

V románu Staří mistři Thomase Bernharda má hudební kritik Reger, který již 30 let každédruhé dopoledne chodí do stejného muzejního sálu, své stálé místo na lavici, kdepozoruje Tintorettův obraz Muže s bílým plnovousem.„....Uměleckohistorické muzeum je jediným útočištěm, které mi zůstalo... musím navštěvo-vat staré mistry, abych mohl dále žít...“ (Thomas Bernhard. Staří mistři. Z inscenaceDivadla komedie)

Empatie prostoru vůči uživatelům„Vrátit věcem význam. Nově je odvodit od člověka. Rozpomenout se na to,čemu měly prapůvodně sloužit.“(Mies van der Rohe)

Architektura je prostor vytvářející prostředí pro děj. Prostředí pro pro-žitek. Když navrhujeme prostor, vžíváme se představou do člověka,který ho bude užívat. Představujeme si jeho pohyb prostorem, jehopotřeby a prožitky.Uživatelsky vstřícný veřejný prostor plní základní potřeby pobytu člo-věka: Mít si kde sednout, opřít se, natáhnout se, pojíst, číst si, dívat se,vyjít ven na vzduch, vidět přírodu a dotýkat se jí, popovídat si s přáteli.Věci, které zní banálně a samozřejmě, ale vybavíme-li si řadu příkladůveřejných prostor, zjistíme, že právě ony většinou zcela chybí. Prostoryjsou místo toho přeplněny hromadami zdobných anebo naopak utilitár-ních, nahodile vzniklých zbytečností.

Nepochopitelně často opomíjenou a přitom jednou z nejzásadnějšíchsoučástí každého veřejného prostoru je obyčejné pohodlné sezení.

Vliv veřejného prostoru (a jeho architektury) na kultivaci společnostiArchitektura veřejné stavby má možnost kultivovat vidění společnosti, a nečiní – li tak, stává se v tomto smyslu promarněnou příležitostí. Neboťslovy Sókrata, „když jednáme špatně, je to proto, že o správnějším cho-vání nevíme.“Tvorba veřejného prostoru je pro architekta jedinečnou příležitostí vytvo-řit stavbu s vloženým sdělením bez kompromisů a znásilňování, která seodehrávají při tvorbě prostorů pro konkrétní uživatele. A může zde (a máprávo při poctivé snaze vytvořit skutečně to nejlepší „pro všechny“) spolus Igorem Stravinským říci: „Nechovejte se v mém díle jako ve své ložnici.“.

tema_4_09.qxp:Layout 1 8/20/09 4:51 PM Stránka 26

v i27

S

4

Daniel Libeskind. Židovské muzeum Berlín

Peter Zumthor Kunsthaus Bregenz

Návštěvník prostoru se stává jeho čtenářem.„Každý čtenář, když čte, je vlastním čtenářem sebe sama. Román je zvlá-štním optickým nástrojem, který spisovatel nabízí čtenáři, aby mu umožnilobjevit to, co by jinak sám v sobě nikdy neuviděl. To, že čtenář najde sámv sobě to, co říká kniha, je důkazem pravdivosti té knihy.“ (Marcel Proust)

Bytí v prostoru může být vědomé a nevědomé. Stejně tak působení archi-tektury na člověka je pak z jeho strany uvědomělé (myšlenkově aktivní)nebo podvědomé (architektura ovlivňuje jeho pocity bez jeho vědoméspolupráce). Prostor může sám o sobě vyvolávat v návštěvníkovi proži-tek. Důležitý je pak právě obsah, sdělení obsažené v samotné architek-tuře. Sdělení může mít víc úrovní, z nichž ta nejhlubší jsou pro hledající.

„Teprve prostory vytvářejí pocity, atmosféru. Jsou to místa, kde cosi poci-ťujete, cosi odlišného.“(Louis.I. Kahn. Ticho a světlo)

Prostor se zároveň stává pozadím, umožňujícím (vyvolávajícím) prožitkynávštěvníka, které si „přinesl“ do prostoru s sebou a prostor pouze umo-žnil je zviditelnit, zobrazit se. V takové chvíli se prostor stává jakýmsi„chrámem“, místem zklidnění, zastavení, ztišení. Čistý prostor umožňu-jící naplnění duševním prožitkem je kvalita v dnešní době nedoceněná.Stále se něčím zahlcujeme, přidáváme víc a víc všeho, místo abychomčinili opak a vytvářeli (a hájili) si volný prostor, v němž teprve můžemevidět a cítit to, co opravdu potřebujeme.

tema_4_09.qxp:Layout 1 8/20/09 4:50 PM Stránka 27