1

Teoretická východiska sociálního a regionálního rozvoje – co formuje

praktické přístupy:

SOCIOLOGIE (klasické SOCIOLOGIE (klasické směry) - strukturysměry) - struktury

2

Zakladatelé sociologie a jejich vysvětlení jednání a řádu

E. Durkheim, K. Marx, E. Durkheim, K. Marx,

M. WeberM. Weber

3

Emil Durkheim (1858-1917)• Odmítal biologistické či

psychologistické interpretace lidského jednání a tak kritizoval redukcionistické vysvětlování lidského sociálního chování

• Orientoval pozornost na sociální a strukturální sociální a strukturální determinanty problémů determinanty problémů lidstvalidstva (problémy jsou utvářeny sociálními a strukturálními faktory)

4

Durkheimovy názory v optice našeho zájmu

• Považoval sociální jevy (to, co se ve společnosti děje a řídí naše jednání) za sociální fakta. Ta jsou předmětem sociologie. Jsou vnějšími ve vztahu ke každému jednotlivci. Přetrvávají věky, zatímco jednotlivci umírají. Proto jsou něčím nadosobním a mají také nad jedincem korektivní moc. Tyto tlaky (zákony – právo , zvyky – morálka) vstupují do hry vždy, když jsou narušovány sociální požadavky kladené na jednice k tomu, aby společnost fungovala. Toto „nadosobní“ tak řídí naše tužby.

5

6

Socialní fakt – vede naše jednání a ustavuje řád

• Sociální fakt může být definován jako každý způsob jednání schopný vykonávat nad jednotlivcem vnější tlak (morálka, právo). Sociální jevy vznikají, když vzájemně inetragující jedinci utvářejí takovou realitu, která již nemůže být vysvětlována v termínech vlastností individuálních aktérů. Sociální je tedy něco, co již přesahuje individuální vědomí.

7

• Tito muži se očišťují v řece Ganga, která je v Hindusimu považována za posvátnou (tj. mimo osobní vědomí každého z nás)

8

Co drží společnost pohromadě (co utváří řád společnosti)

• V minulosti (tradiční společnost)• Náboženství (přísná náboženská a morální

pravidla)• Dnes: • dělba práce spojená s přechodem od tradiční k

moderní společnosti. Ta vede k proměně mechanické solidarity k organické solidaritě (ta rozvíjí rozdíly namísto podobností mezi jednotlivci; jedná se o produkt dělby práce, tak jak se zvyšují rozdíly ve funkcích mezi členy společnosti, což vede ke zvyšování rozdílů mezi jednotlivci).

9

Rozlišení tradiční a moderní společnosti (E. Durkheim)

• Mechanická solidaritaMechanická solidarita• Myšlenky a tendence, které jsou

společné všem členům společnosti, jsou větší ve svém počtu a intenzitě než ty, které lze přiradit pouze k jednotlivým členům. Rozdíly mezi jednici jsou minimální. Lidé si musí být ve svém jednání všichni podobni, stejně tak jako se všichni musí podřídit společnému úsilí a snahám.

• Organická solidaritaOrganická solidarita• Vyrůstá z rozdílů

mezi jednici. Jde o produkt dělby práce. S rostoucí diferenciací funkcí ve společnosti roste i rozdílnost mezi jejími členy.

Viz koncepty vztahu města a venkova (společnost v čase)

10

Různost funkcí plněných jedinci drží společnost pohromadě (vzájemná

závislost)• Rozdíly mezi lidmi a jejich skupinami

jsou tedy spojovány s různými funkcemi, které lidé a jejich skupiny vykonávají ve společnosti. Nutnost plnit plní různé funkce vyplývá z rostoucí dělby práce. Dělba práce vede k rozdílům mezi lidmi, avšak díky těmto rozdílům se vzájemně potřebujeme, protože nejsme schopni dělat vše sami (závisíme na jiných).

11

E. Durkheim a rozvoj venkova/regionů

• Mechanická a organická solidarita

• Dělba práce jako princip spojující moderní společnost. Dělba práce paradoxně zvyšuje vzájemnou závislost (stává se venkov závislý na městu?) – funkce regionů a jejich struktury

• Anomie a sociální změna

12

Klasická sociologie a současnost

• Durkehiem – dělba práce, ale stále máme univerzální rolníky

• Závislost venkova a na městu – (sociální nerovnosti), funkce a struktury, anomie sociální změny a jak se vypořádat s rizikem

13

ÚkolÚkol

• Přemýšlejte o univerzálním nebo specializovaném vzdělávání a o univerzálních nebo specializovaných profesích – co je lepší

• Kvalifikace nebo vzdělání?

14

Funkcionalismus a strukturalismus

• Jednotlivé elementy se svými funkcemi (funkce předepisují, co máme dělat díky strukturám v pozadí) utvářejí celek. Ten funguje a představuje něco více než je pouhá suma částí celku (podobně jako lidské tělo). Tento celek má určitou strukturu (pozadí, texturu), která umožňuje jeho odlišení od ostatních jiných celků. Struktury působí na naše jednání (např. gramatika jako struktura jazyka či sociální struktura – utvářené našimi statusy /kdo jsme/ -- ovlivňuje naše jednání).

15

Projekce funkcionalismu do venkovského/regionálního rozvoje• Regiony mají vzhledem k dělbě práce různé funkce

(funkce – průmyslové, zemědělské, rekreační, administrativní, vzdělávací, vojenské atd.).

• Sytém funguje bez větších problémů za předpokladu, že se tyto funkce regionů vzájemně doplňují

• Jestliže ne (chybí vzájemné doplňování), výrazné dysfunkce mohou významně narušit celý systém

• Proto regionální rozvoj směřuje k omezení negativních dysfunkcí (ne každá dysfunkce je negativní z pohledu rozvoje)

16

Projekce strukturalismu do venkovského/regionálního rozvoje• Struktury (pozadí, textury, které jsou na nás

nezávislé) vedou naše jednání:• Strukturální potenciály regionálního rozvojeStrukturální potenciály regionálního rozvoje:• Objektivní faktory/zdrojeObjektivní faktory/zdroje (struktury mimo nás)• Subjektivní faktory/zdrojeSubjektivní faktory/zdroje (motivy v nás ,

závislé na nás)• Důležitost vnějších struktur pro rozvoj

(lokalizační teorie)

17

Objektivní strukturní faktory

• Poloha (příroda a klima, vzdálenost od center, dopravní sítě atd.)

• Přírodní zdroje (půda, lesy, suroviny, krajina)• Umělá příroda (materiální kultura – budovy,

architektura, technická a občanská vybavenost, památky, ekonomická infrastruktura)

• Demografické zdroje (natalita, mortalita, délka života, sňatečnost, atd.)

• Historie (místní historie, historický vývoj)

18

Avšak pouze objektivní faktory nestačí. Z ekonomie víme, že to,

co „hýbe“ naším jednáním leží „v nás“– jsou to naše vnitřní

(subjektivní) motivy. K využití objektivních faktorů musí

existovat také subjektivní (vlastní lidem) elementy

19

Subjektivní faktory/zdroje

• Ochota, snaha, schopnosti (znalosti – lidský či kulturní kapitál) podílet se (spolupráce – sociální kapitál) na utváření, prosazování a obraně místních (regionálních) zájmů

• Politika (koncepty, plány, strategie kolektivního jednání)

20

Vztah subjektivních a objektivních faktorů

• Dominují-li pouze objektivní faktory – dochází k nerovnoměrnému vývoji (funkce nejsou ve vzájemné shodě) – nevyvážené šance – výhody má pouze někdo, vznikají velké nerovnosti)

• Dominují-li pouze subjektivní faktory – politická rozhodnutí nerespektují objektivní podmínky (funkce nejsou opět ve vzájemné shodě)

21

Karl Marx (1818-1893)• Považuje konflikty za motor

pokroku• Studiem společnosti jako

celku lze nacházet obecná pravidla jejích vývoje.

• Ty lze vysledovat ve střídání tzv. společensko-ekonomických formací.

22

Struktura sociálně ekonomické formace

• Každá společensko ekonomická formace (SEF) se skládá ze své základny (SZ) a ze společenské nadstavby (SN). Každá SEF je charakterizována tzv. výrobním způsobem společnosti /VZS/ (prvobytně pospolná, otrokářská, feudální atd.)

• Za hlavní zdroje změny SEF považoval okolnosti spojené s materiálními podmínkami života lidí. Společenská základna jako materiální (ekonomický) základ SEF se skládá z výrobních sil (VS) a výrobních vztahů (VV). Do výrobních sil se zařazují pracovní síly a výrobní prostředky.

23

Vztah VS a VV

• Tendencí výrobních sil je neustálý růst. Naproti tomu VV jsou relativně stabilní, protože se jedná o vztahy k VP, které buď jedinec vlastní nebo je nevlastní. Na tomto základě vznikají velké skupiny vlastníků výrobních prostředků a nevlastníků výrobních prostředků. V určitém období však již rozvoj výrobních sil neodpovídá stupni rozvoje výrobních vztahů. Řešením je změna výrobních vztahů – tj. radikální revoluce v oblasti vztahů k výrobním prostředkům.

24

Toto je podstata tzv. železného zákona dějin (materialistického

pojetí historie).

25

Odcizení• V pozadí představ o vývoji společnosti je snaha o

zrušení tzv. odcizení (situace, kdy lidé získávají pocit, že ztrácejí kontrolu nad svými výtvory a jsou obětí sil, které sami uvedli do chodu). V podmínkách anonymního trhu a výroby pro zisk je veškerá sociální interakce redukována na výměnu věcí (tzv. zbožní fetišismus). Logika této výměny si podřizuje lidi a ovládá jejich osudy (ekonomický rozměr odcizení, kdy práce je pouhý prostředek reprodukce člověka a ne prostředek jeho rozvoje). Byrokratická státní správa je odcizena jedincům, kterým má sloužit (politický rozměr odcizení)

• Nerozlišením kapitalismu a industrialismu nemohl však Marx řešit otázku odcizení v momentě zrušení soukromého vlastnictví v továrnách.

26

K. Marx a marxisté o zemědělství a venkovu

• Teorie pozemkové renty (pozemkové spekulace dnes?)

• Vztah různých tříd v zemědělství a vztah vlastníků a nevlastníků půdy

• Otázka budoucnosti rodinných hospodářství v kapitalismu (zmizí nebo ne?) – malé firmy a farmy nezapadají do Marxova modelu rozvoje ekonomiky postaveného na ekonomice rozsahu

• Co je hnacím motorem rozvoje?

27

Klasická sociologie a současnost• Marx – rodinné hospodářství zmizí, ale ono

stále existuje!!!• Nerovnoměrná směna mezi městem a

venkovem – (sociální nerovnosti)• Definice rodinného hospodářství:• Většina práce, kapitálu a managementu

pochází z rodinných zdrojů + žití na vlastní půdě a dědictví v rámci rodu

• O rodinném hospodářství viz příloha 16viz příloha 16

28

Projekce marxismu do regionálního/rurálního rozvoje

• Důraz na ekonomickou stránku rozvoje (vidění ekonomiky a vlastnických vztahů jako hlavního zdroje rozvoje) – viz později vztah ekonomických a neekonomických podmínek rozvoje (rozpor s Weberem)

• Eliminace soukromého vlastnictví – kolektivizace (viz později – není prostor pro rozhodování jedinců a pro pobídky /incentivy/ rozvoje). Důraz na kolektiv a rovnost (vyrovnávání města s venkovem). Rozvoj je spojen s radikální změnou v oblasti vlastnictví.

29

Max Weber (1864-1920)• V jeho pojetí se sociologie,

narozdíl od Marxe či Durkheima, plně stala vědou zahrnující sociální jednání

• Weberův primární zájem byl soustředěn na subjektivní významy, které lidé, jako jednající bytosti přidávají ke svému jednání, když se vzájemně orientují ve specifických sociálně historických kontextech

30

Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován:

1) Lidé musí vzít v úvahu jednání ostatních a stejně tak přítomnost nebo existenci jiných, jinak jejich jednání není sociálním – Příklad: snídat s někým nebo s novinami – co je sociální?

SociálníSociální: : odkazuje k jevům a procesům ve odkazuje k jevům a procesům ve společnosti, které jsou vázány na interakce společnosti, které jsou vázány na interakce mezi lidmi a na jejich jednánímezi lidmi a na jejich jednání

31

32

Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován:

2) Jednání musí mít význam – jednání člověka musí mít hodnotu znaku nebo symbolu (něco představuje). Nestačí jenom vzít v úvahu ostatní, aby jednání bylo sociálním. Člověk musí svým jednáním ukázat, že porozuměl očekáváním jiných a že hodlá hodlá na tato očekávání odpovědět, a to reagovat buď pozitivně nebo negativně

-- co je sociálního v potřásání rukou

33

34

Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován:

3) Jednání lidí,kteří se účastní sociálního jednání, je nutně ovlivněno jejich vnímáním a interpretací jednání jiných a svého vlastního jednání. Člověk musí svým jednáním dokázat, že pochopil očekávání jiných a že buď chce nebo nechce na tato očekávání reagovat

-- reklamy jako pochopení očekávání

35

Max Weber a venkov a zemědělství

• Moderní společnost jako racionální společnost (jak racionalizovat zemědělství a venkov) – jak racionálně provádět (koordinovat) regionální rozvoj

• V 90. letech 19. století analyzoval zemědělské problémy Pruska (vystupoval za kapitalistický rozvoj)

36

Klasická sociologie a současnost

• Weber – racionalizace venkova a zemědělství, ale je možno plně racionalizovat venkov?

• Modernizace venkova a koordinace aktivit (koncepce exogenního rurálního rozvoje a model efektivního fungování správy)

• K. Polanyi: Racionalita odkazuje k formálnímu významu ekonomie – založena na zákonech rozumu (logických formách), zatímco zemědělství je více substantivní (závisí na lidech – sociální status a na přírodě).

37

• Weberovy myšlenky o sociálním charakteru jednání

byly později rozvinuty (s americkou modifikací – G.H.

Mead) v:

38

Symbolický interakcionismusSymbolický interakcionismus

• Důležitost studia jazyka při analýze sociálního světa. Jazyk je symbolický, používá symboly (slovo strom není skutečný strom)

• Symbol je něco, co vystupuje za něco jiného• Interakce zahrnují výměnu symbolů• Když jsme v interakci s jinými, neustále hledáme

„klíče“ k tomu, abychom zjistili, jaké jednání je tím nejvhodnějším v daném kontextu a jak interpretovat co dělají jíní (musíme jiným a kontextu porozumět)

39

• V obraze Edwarda Hoppera „Místnost v N.Y. není obtížné nalézt symbolické interakce: hlavy otočené od sebe, těla přikrčená v obraných pozicích. I když nikdo nemluví, každý komunikuje s druhým a s divákem

40

Weberův koncept jednání ovlivňuje sociologickou analýzu

reklamy (příklad)• Nejdůležitější ve Weberově uvažování o jednání je

propojení jednání s pochopením – jednání musí být pochopitelné (jednání musíme vnímat a interpretovat, jinak není sociálním jednáním)

• Bez určité percepce a interpretace nejsme schopni jednání pochopit (vnímáním a interpretací ukazujeme, že jsme schopni a umíme „dekódovat významy jednání)

• Bez vnímání a interpretace nemůžeme jednat nebo jednáme s obtížemi

41

42

43

44

45

46

Mikroregion Podjavořicko

(J.Hradec/Jihlava

Jak utváříme reklamní symboly území?

47

Projekce Weberova konceptu jednání do praxe rozvoje

venkova/regionů• Zavádíme-li různé rozvojové programy, ty by mělyZavádíme-li různé rozvojové programy, ty by měly:• Vzít v úvahu jednání jiných lidí (tj. lidí v lokalitě, kteří

jsou či budou projektem ovlivněni)• Projekty by měly brát v úvahu očekávání lidí v lokalitě,

kde mají být uskutečněny• Projekty musí brát v úvahu to, jak budou vnímány a

interpretovány v lokalitě jejich uskutečnění

Byrokracie (správa) a koordinace aktivit – řád moderní společnosti

• Weber vidí moderní svět jako svět bez bohů (odkouzlení), v němž není prostor pro nadpřirozené síly jako v tradiční společnosti. Když Weber stále mluví o racionalitě, také se dotýká otázky autority a moci. To ho přivádí k analýze velkých organizací v politice, správě a v ekonomice. Typickým znakem moderní společnosti je byrokratická koordinace aktivit. Byrokracie (správa) je organizována podle racionálních principů

49

• Císařský čínský dvůr dynastie Quing: byrokracie v tradiční společnosti

50

• Byrokracie v její známé moderní formě

51

Jak by měla vypadat správa

• Pro regionální rozvoj je otázka správy nesmírně důležitá

52

Ideál typ byrokracie – pro státní správu

• 1)1) Přísně oddělená hierarchie autorit (otázky moci) vzhledem k dělbě práce a specializaci

• 2)2) Psaná pravidla řídí jednání úředníků na všech úrovních

• 3)3) Úředníci jsou zaměstnání na plný úvazek. Proto musí mít určitou kvalifikaci, znalosti a schopnosti

• 4)4) Úkoly úředníků v organizaci jsou přísně odděleny od jejich úkolů mimo organizaci. Nezúčastněnost (žádné citové vazby, pouze racionalita)

• 5)5) Žádný člen organizace nevlastní materiální zdroje, s nimiž operuje. Pracují se záznamy a akty

53

Díky čemu může Weberova byrokracie efektivně fungovat

• a)a) Psaná pravidla garantují, že rozhodnutí jsou dělána podle obecných kritérií (ne voluntaristická rozhodnutí)

• b)b) Vzdělávání a výchova pracovníků správy zajišťuje odpovídající úroveň kompetentního výkonu daných úkolů (eliminace iniciativních laiků)

• c)c) Zaměstnání na plný úvazek omezuje (i když neeliminuje) korupci

• d)d) Výkon správy je posuzován různými prostředky – to redukuje rodinkářství (nepotismus), mafiánství – získávání pozic, výhod díky rodinným sítím

54

Co je hybným mechanismem společnosti – Marx nebo Weber

• EEkonomické či neekonomickékonomické či neekonomické??• Weber nesouhlasí s Marxem v tom, co je hybnou

silou dějin moderní společnosti. Marx se domnívá, že to jsou ekonomické faktory. Weber zdůrazňuje nemateriální (sociální, kulturní) faktory.

• Proč kapitalismus nevznikl v Číně, když její hospodářství (Výrobní síly) předbíhaly Evropu (Weber)?

• Je to vzhledem k náboženství. • Kapitalismus v Evropě vzniká v protestantských

zemích (skromnost a iniciativa). Náboženství není ekonomický faktor, ale kulturní a sociální

55

Projekce diskuse Webera s Marxem do rozvoje venkova/regionů

• Co je prvotní pro rozvoj venkova (odkud povstává trvale udržitelný rozvoj)

• Ekonomické (výroba, vlastnictví) nebo neekonomické (kulturní /normy hodnoty a materiální statky/, právní nebo sociální) aspekty?

• Koncept endogenního rozvoje nám ukáže roli sociálních a kulturních faktorů. Zdůrazňování pouze ekonomiky je slepá ulička, ale často se toto nebere v úvahu

56

Dva přístupy k lidskému jednání v sociálních vědách

• Sociologové Durkehim, Marx (funkcionalismus, strukturalismus a marxismus – jednání je vedeno „vnějšími“ faktory jako jsou normy, struktury, funkce, zákony vývoje)

• Ekonomové a sociolog Weber (a později symbolický interakcionismus) – jednání závisí na našem porozumění a dekódování symbolů a významů – subjektivní faktory

Viz příloha 10Viz příloha 10

57

Jednání podle Marxe nebo Durkheima a jim odpovídajících

škol• Jednání je na lidech nezávislé, jednání je

strukturálně a sociálně podmíněno: omezený prostor pro svobodnou volbu, ale větší prostor pro sledování tzv. objektivních zákonů jednání (nacházet příčiny, motivy jednání v méně subjektivní podobě s možností aplikovat tyto zákony na celé lidstvo; snaha omezit subjektivitu)

58

Jednání podle ekonomů, Webera a na něj navazujících škol

• Jednání je závislé na lidech. Lidé utvářejí jednání tím, že mu připisují významy a smysl. Zároveň také dekódují tyto významy a smysly, pokud jde o jednání jiných lidí. Je zde více prostoru pro individuální svobodné rozhodování, ale méně možností sledovat tzv. objektivní zákony jednání (příčiny, motivy jednání nejsou čistě vnější, ale jsou tvořeny lidmi)

59

Pokus přemostit mezeru mezi strukturami, funkcemi, zákony

(„vnější“ pravidla regulující naše aktivity a tak vystupující jako

nezávislé na nás) a vlastní jednání (činnosti vykonávané každým

jedincem na základě jeho vlastních rozhodnutí a pochopení okolností

jednání) ukazuje teorie strukturace A. Giddense:

60

Teorie strukturace• Sociální činnost nemůže být vykonávána mimo

ustavené a stabilní strukturní rámce (např. zákony, normy existující nezávisle na myšlenkách a tužbách každého jedince), ale tyto rámce jsou produktem lidského jednání (lidé je utvořili, musí jim rozumět /i když porozumění může být různé/, proto nejsou úplně nezávislé) a pouze, až když tyto rámce pochopíme (což závisí na sociálním kontextu), můžeme tyto umět bez problémů jednat. Struktury, které jsme utvořili, nám umožňují či neumožňují umět jednat.