U N I V E R Z I T A P A L A C K É H O V O L O M O U C I

F I L O Z O F I C K Á F A K U L T A

K a t e d r a h i s t o r i e

Ž e n a v � e s k é m h u m o r u v 1 . p o l o v i n � 2 0 . s t o l e t í

( M A G I S T E R S K Á D I P L O M O V Á P R Á C E )

V y p r a c o v a l a : Z d e � k a Ž á � k o v á , o b o r F F - H I

V e d o u c í p r á c e : p r o f . P h D r . J a n a B u r e š o v á , C S c .

O l o m o u c 2 0 1 0

2

Pod�kování

Na tomto míst� bych ráda vyjád�ila sv�j dík prof. PhDr. Jan� Burešové, CSc. a PhDr. Karlu

Podolskému za jejich pomoc p�i vzniku této práce, za podn�tné p�ipomínky a p�edevším za

jejich nekone�nou trp�livost.

3

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatn� a uvedla v ní

veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Olomouci 28. dubna 2010

4

O B S A H Úvod ..................................................................................................................................5

1. Rozbor pramen� a literatury........................................................................................9

1. 1 Prameny................................................................................................................9

1. 2 Literatura ............................................................................................................13

2. Humoristické �asopisy jako pramen poznání spole�nosti.........................................19

2. 1 Možnosti p�ístupu bádání ...................................................................................19

2. 2 �eské humoristické �asopisy – jejich struktura, tv�rci a vývoj ženské otázky..23

2. 2. 1 Struktura a obsah........................................................................................23

2. 2. 2 Tv�rci .........................................................................................................26

2. 2. 3 Prom�nlivost ženského tématu na stránkách humoristických �asopis� .....27

3. Žena v �eské spole�nosti od poloviny 19. století do roku 1938................................29

3. 1 �eské ženské hnutí do roku 1918.......................................................................29

3. 2 Žena v �eské spole�nosti za první republiky......................................................36

4. Pohled na ženu o�ima humoristických �asopis� (1900-1938) ..................................42

4. 1 Žena v humoristických �asopisech obecn� ........................................................43

4. 1. 1 Žena: negativní �i pozitivní pohled? ..........................................................44

4. 1. 2 Žena jako symbol nebo jako individualita?................................................46

4. 1. 3 Žena a muž na poli humoru........................................................................47

4. 2 Žena v humoristických �asopisech: obraz reality?.............................................50

4. 2. 1 Ženská emancipace v humoristických �asopisech .....................................51

4. 2. 2 Žena v prom�nách �asu ..............................................................................67

4. 2. 3 Žena – vzhled a móda.................................................................................78

4. 2. 4 Žena v odraze spole�enské hierarchie ........................................................87

4. 2. 5 Žena jako prost�edek stranické politiky .....................................................95

5. Povále�ná žena a její obraz v humoristických �asopisech ......................................101

Záv�r..............................................................................................................................106

Anotace..........................................................................................................................108

Seznam použitých pramen� a literatury ........................................................................109

Résumé ..........................................................................................................................115

Obrazová p�íloha ...........................................................................................................117

5

Ú V O D

První polovina dvacátého století byla v �eských zemích obdobím nabitým

p�elomovými událostmi. Vrcholení �eských vlasteneckých snah, dva sv�tové konflikty,

n�kolikerá zm�na státního uspo�ádání, hospodá�ská krize... �eské (�eskoslovenské)

spole�nosti se ovšem netýkaly jen zm�ny politické, s nimiž se musela vyrovnat, ale také a

p�edevším zm�ny, které probíhaly v jejím nitru.

Do roku 1914 vlastn� ješt� doznívalo tzv. dlouhé devatenácté století, v n�mž se

formovalo mnoho spole�enských princip� a hnutí, které ovlivnily budoucí generace a zm�nily

zab�hnutý �ád sv�ta. Stejn� jako se m�nily názory na ob�anskou spole�nost, na politický

systém nebo na národ, m�nil se i pohled na ženu a na roli, kterou ve spole�nosti hrála. Práv�

kon�ící století jí pootev�elo dve�e k rozvoji jejích schopností a uznání spole�enských a

politických práv. Další p�elom v postavení žen znamenal �ty�letý sv�tový konflikt, který jim

definitivn�, a do zna�né míry vynucen�, umožnil realizovat se v do té doby typicky mužských

profesích a na jehož konci �eské ženy dosáhly i politické mety nejvyšší – všeobecného

volebního práva. Teprve další vývoj m�l ukázat, že formální rovnost p�ed zákonem není

totožná s rovností v každodenním život�. První republika však i p�esto ženám p�inesla mnoho

novinek a životních výzev, nabídla jim pom�rn� široké spektrum uplatn�ní a do té doby

ne�ekaných možností v zapojení se do ve�ejného života.

Na po�átku sledovaného období byl ale p�ístup k volebním urnám ješt� vzdálenou

hudbou budoucnosti. P�íliš v n�j nev��ily ani samotné ženy, jak m�žeme vid�t v povzdechu

Marie Turnerové v Kalendá�i paní a dívek �eských na rok 1907: „Jsme si zajisté v�domy, že

ideál rovného volebního práva žen a sn�movních zástupky� je ješt� daleký uskute�n�ní. Vždy�

v�tšina žen není ješt� prostá p�edsudk� k sob� samé….“1

P�edsudky a stereotypy. Marie Turnerová jist� nebyla daleko od pravdy, když

p�edevším v hluboce zako�en�ných p�edstavách ve�ejnosti spat�ovala hlavní p�ekážku

rychlejšího postupu ženské emancipace. Obrázek o názorech na „n�žné pohlaví“ a na jeho

úlohu v rodin� a na ve�ejnosti si m�žeme ud�lat na základ� dobových knih pojednávajících o

ženském úd�lu, na základ� �asopiseckých a novinových polemik, jichž se ú�astnily samy

ženy po boku angažovaných muž�. Chceme-li však nahlédnout hloub�ji pod pokli�ku obecn�

rozší�eného pohledu na ženu a ženskou otázku, na stereotypy a p�edsudky k ní se vztahující,

musíme se obrátit rovn�ž k jinému druhu pramen�. Jde nám o prameny, jejichž tématem není

primárn� �ešení ženské otázky, nýbrž zachycení, by� �asto ve zkarikované podob�, reflexe 1 TURNEROVÁ, M.: Žena na sn�mu. Kalendá� paní a dívek �eských, ro�. 20, 1907, s. 114.

6

nejširších vrstev, a to zejména dominantní mužské spole�nosti. Pom�rn� široké spektrum

pohled� z této perspektivy m�že nabídnout v podstat� pouze tisk oslovující široké vrstvy

�tená�� nejlépe zábavnou a humornou tvorbou, tedy ve své dob� hojn� rozší�ené humoristické

�asopisy.

Humoristické �asopisy byly od poloviny 19. století médiem, které se výrazn� podílelo

na formování ve�ejného mín�ní, a i když postupem �asu v d�sledku obrovského boomu

novinové produkce ztrácely své výsadní postavení,2 byly schopny reflektovat dobu, v níž

vznikaly. Jejich hlavním cílem bylo �tená�e pobavit, nicmén� textová a p�edevším obrazová

�ást humoristických �asopis� (karikatura) v sob� skrývala další informace a úto�ila na emoce.

Zprost�edkovávala �tená��m specifický pohled na „události, osobnosti a jevy, které znal

odjinud, z vlastní zkušenosti nebo z tisku,“3 což byla, jak v úvodu své úvahy nad stereotypy

�eské a n�mecké politické karikatury uvedl Ji�í Ko�alka, hlavní podmínka úsp�chu. Zasazená

do kontextu doby odrážela spole�enské zm�ny, obavy a o�ekávání.

Ženy zaujímaly v humoristické nepolitické produkci první poloviny 20. století p�ední

místo. O prvenství se tak d�lily s nepopulárními skupinami obyvatelstva – Židy a N�mci.4

V souvislosti se ženami bývaly zmi�ovány jejich údajné typické charakterové vlastnosti, ale

na stránkách humoristických list� se objevila i reflexe ženské emancipace – zahrani�ní i

domácí. Záb�r vnímání ženy byl však širší, ženský prvek byl p�ítomen v mnoha dalších

spole�enských (a politických) tématech, která se ženskou otázkou zdánliv� p�ímo nesouvisela.

Žena se kone�n� stala i prost�edkem politické agitace ve stranických humoristických listech.

Vzhledem k �etnosti vyobrazení ženy v humoristických �asopisech je možná trochu

s podivem, že toto téma z�stalo až do nedávné doby opomíjené nejen historiky (humoristické

�asopisy samy o sob� nejsou v naší historiografii p�íliš využívaným pramenem),5 ale i

kunsthistoriky.6 Možným vysv�tlením by mohla být jistá ustálenost ženského tématu a snad

také nedostatek aktuálnosti: zatímco �esko-n�mecké vztahy, zahrani�n�-politický vývoj a

2 Humoristické �asopisy zaznamenaly nejv�tší rozmach na p�elomu století do 1. sv�tové války a hojn� se vyskytovaly ješt� i v první dekád� samostatného �eskoslovenska. Od 30. let se jejich produkce snižovala a t�sn� p�ed druhou sv�tovou válkou si své postavení držely více mén� jen Humoristické listy. V povále�ném období se za�aly objevovat nové tituly jako pozd�ji velmi rozší�ený Dikobraz. 3 KO�ALKA, J.: Národní stereotypy v �eské a n�mecké politické karikatu�e. In: Proudy �eské um�lecké tvorby v 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 63. 4 CHROBÁK, O. – WINTER, T. (eds.): V okovech smíchu. Karikatura a �eské um�ní 1900-1950. Praha 2006, s. 101, 108. 5 Humoristické �asopisy jako základní pramen figurují nap�. v pracích Martiny Peterkové �i Václava Fronka. 6 Výjimkou je v tomto ohledu studie Martiny Pachmanové uve�ejn�ná v �asopise Um�ní: PACHMANOVÁ, M.: The Liberating Power of Exiled Laughter: Gender, Caricature, and the Antifascist Movement in Pre-war Czechoslovakia. The Case of Simplicus. In: Um�ní, ro�. 51, 2002, s. 44-52, která nabízí nový pohled na protinacisticky zam��ené karikatury na stránkách p�edvále�ného �asopisu Simplicus.

7

další témata, která jsou zpracována z pohledu jejich zobrazení v humoristických �asopisech,

z�stávala stabiln� do jisté míry aktuální, bylo „ženské téma“ v �eském, potažmo

�eskoslovenském prostoru dlouho popelkou (na rozdíl od západoevropské a severoamerické

historiografie, která zaznamenala velký zájem o d�jiny ženské emancipace již v 70. letech 20.

století v souvislosti s vyvrcholením nové vlny feminismu).7 K výrazn�jším zm�nám k lepšímu

v tomto ohledu došlo až na po�átku 90. let ve vazb� na p�sobení Nadace Gender Studies

v Praze. Postupn� byly publikovány n�které díl�í studie i obsáhlejší monografie zabývající se

postavením ženy ve spole�nosti zejména v 19. a na po�átku 20. století.8 Posledním

významným po�inem v dané oblasti bádání je rozsáhlá publikace Žena v �eských zemích od

st�edov�ku do 20. století.9

Nicmén� v žádné z dosud vydaných publikací nefiguruje jako pramen humoristický

�asopis, nepo�ítám-li monografii Mileny Lenderové K h�íchu i k modlitb�. Žena v minulém

století, v níž je autor�in text doprovázen vybranými karikaturami z p�edvále�ného �asopisu

Kop�ivy. Cílem mé práce je alespo� �áste�n� zaplnit tuto mezeru a pokusit se odpov�d�t na

otázku, jak byla žena vnímána na stránkách humoristických �asopis� od konce 19. století do

poloviny 20. století, jaké stereotypy ohledn� ženské otázky p�evládaly, jak a do jaké míry toto

její zobrazení odráželo �i formovalo ve�ejné mín�ní. �asov� se tedy budu pohybovat p�ibližn�

v letech 1900-1938 (zvláštní kapitola bude v�nována i nástinu vývoje po druhé sv�tové

válce), ovšem s p�esahy za vymezenou hranici v p�ípadech, kdy to bude vyžadovat zachování

7 O úrovni výzkumu �eského ženského hnutí více nap�. BUREŠOVÁ, J.: Prom�ny spole�enského postavení �eských žen v první polovin� 20. století. Olomouc 2001, s. 7-21. Na druhou stranu je t�eba poznamenat, že �eské ženské hnutí nebylo tématem naprosto opomíjeným, zvlášt� jeho raná fáze stejn� jako nejvýrazn�jší osobnosti byly popsány v publikacích vznikajících do roku 1945. Pat�í mezi n� nap�. KU�EROVÁ, V.: K historii ženského hnutí v �echách (Amerlingova éra). Praha 1914, URBAN, J. F.: �eské ženy. Nymburk 1922, JURŠINOVÁ, J.: Podobizny spisovatelek. Praha 1929, nebo za okupace vydané monografie KAPRAS, J.: �eská žena v d�jinách národa. Praha 1940, STLOUKAL, K.: Královny, kn�žny a velké ženy �eské. Praha 1941 a RADOOVÁ-ŠÁRECKÁ, M.: Ozá�ené krby. Vlastenecké rodiny �eské. Praha 1945. 8 Zmi�me jen namátkou práce Mileny Lenderové (LENDEROVÁ, M.: K h�íchu i k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999), Pavly Vošahlíkové (VOŠAHLÍKOVÁ, P.: Jak se žilo za �as� Františka Josefa. Praha 1996), Pavly Horské (HORSKÁ, P.: Naše prababi�ky feministky. Praha 1999) nebo Marie L. Neudorflové (NEUDORFLOVÁ-LACHMANNOVÁ, M.: �eské ženy v 19. století: úsilí a sny, úsp�chy i zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999). Ženskému vzd�lání se v�nuje útlá publikace Marie Bahenské (BAHENSKÁ, M.: Po�átky emancipace žen v �echách. Dív�í vzd�lávání a ženské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005). Ze stejné edice je i publikace Jany Malínské (MALÍNSKÁ, J.: Do politiky prý žena nesmí – pro�?: vzd�lání a postavení žen v �eské spole�nosti v 19. a na po�átku 20. století. Praha 2005). �innosti žen za První republiky se v�nují nap�. publikace Jany Burešové �i Dany Musilové (MUSILOVÁ, D.: MUSILOVÁ, D.: Z ženského pohledu. Poslankyn� a senátorky Národního shromážd�ní �eskoslovenské republiky 1918-1939. Hradec Králové 2007). 9 LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009.

8

kontinuity, místn� potom v �eských zemích – mým pramenem z�stávají �eské humoristické

�asopisy, by� ovlivn�né zahrani�ní produkcí.

Vzhledem k tomu, že mým hlavním zdrojem bude pom�rn� netradi�ní médium, tedy

humoristický �asopis, k jehož využití jakožto historického pramene (k humoristickým

�asopis�m budu p�istupovat z tohoto hlediska a nebudu se primárn� zabývat jejich um�leckou

hodnotou) není dosud zpracována v podstat� žádná komplexní metodologie,10 následuje po

rozboru pramen� a literatury úvaha nad možnostmi a mezemi využití humoristických �asopis�

p�i poznání spole�nosti. Abych své záv�ry ohledn� žen v humoristických �asopisech mohla

zasadit do širšího kontextu, zasv�tím jednu kapitolu i vývoji ženské emancipace a náhled�m

na ženu v daném období a spole�enskému klimatu doby, nebo� žena v humoristických listech

nevystupovala jen v závislosti na svém pohlaví, ale i jako ob�an, p�íslušník ur�itého národa

nebo spole�enské t�ídy. Teprve po této p�ípravné fázi p�istupuji k samotné analýze obrazu

ženy v humoristických �asopisech. Ta je rozd�lena do n�kolika rovin, v nichž postupuji od

obecného ke konkrétnímu, tedy od obecných zp�sob� a tendencí v zobrazení ženy na

stránkách jednotlivých periodik až k r�znorodým status�m, které jsou jí humoristickými

�asopisy p�isuzovány. Nejd�íve se snažím zachytit kolísání pohledu na ženu na stránkách

humoristických �asopis� jako na individuum i jako na nositelku ur�itých charakteristických

vlastností, vymezit ji v��i muži a nazna�it tak, jak se humoristické �asopisy vyrovnávaly

s obecným vztahem mezi ob�ma pohlavími. Následuje �ást v�novaná charakteristickým

atribut�m ženství, stereotyp�m sledujícím ženu a její povahové vlastnosti v r�zných životních

situacích, doma �i na ve�ejnosti. Zvláštní kapitolu v�nuji i ženské emancipaci a angažovanosti

žen v politice. P�edevším �asopisy socialistických stran a komunist� pohlížejí na ženu sociální

a t�ídní optikou, proto nechci vynechat ani tuto oblast.

Vzhledem k tomu, že ve své práci používám k interpretaci obrazový materiál, který je

nezbytným dopl�kem výsledného textu, bude sou�ástí práce i obrazová p�íloha.

10 S otázkou metodologie se velmi okrajov� vyrovnává nap�. Martina Peterová v úvodu své publikace N�mci v �eské karikatu�e.

9

1. R O Z B O R P R A M E N � A L I T E R A T U R Y

Cílem mé práce je zmapování obrazu ženy na stránkách humoristických �asopis�

v první polovin� 20. století. Slovo obraz zde hraje významnou roli – nechci se zam��it na

život a vnímání ženy ve spole�nosti jako takový, ale na to, jak byly ženy, jejich úd�l a

emancipa�ní snahy chápány, p�ijímány a vysv�tlovány v humoristické tvorb�, jaké prost�edky

auto�i používali pro vyjád�ení svých postoj� a pro ovlivn�ní �tená��. Uniknout samoz�ejm�

nemohu ani skute�nému životu a postavení ženy ve sledovaném období, nakolik je

v dosavadní historiografii popsán, tato fakta by m�la tvo�it ur�itý rámec onomu obrazu,

k jehož popsání má práce sm��uje, doplnit ho a vysv�tlit.

Pro rekonstrukci obrazu ženy v �eské spole�nosti první poloviny 20. století

v humoristickém periodickém tisku se mi pochopiteln� nabízí velké množství dopl�ujících

pramen� a sekundární literatury týkající se jak samotného života žen, tak i vyjád�ení jejich

obrazu v literatu�e a um�ní. Problemati�t�jší se z této perspektivy jeví být literatura týkající se

p�ímo humoristických periodik a jejich interpretace.

1. 1 PRAMENY

Hlavním a st�žejním pramenem pro mne budou �eské humoristické �asopisy

vycházející v letech 1900–1950. Toto období, p�edevším pak jeho první polovina, je

charakteristické zna�n� vysokou produkcí humoristických periodik r�zné kvality a r�zného

um�leckého �i politického zam��ení. N�které �asopisy si dokázaly vydobýt na �eském trhu

pevnou pozici, jiné se po jednom, dvou letech vytratily. Já jsem si pro svou práci zvolila

jednak ty, které p�ekonaly konkurenci a byly mi tak schopny nabídnout perspektivu ur�itého

vývoje, jednak ty, které se n��ím vymykaly typické produkci a proto mohly p�inést nový

pohled.

Nejstabiln�jším humoristickým �asopisem druhé poloviny 19. století a první poloviny

století následujícího byly nepochybn� Humoristické listy založené nakladatelem Josefem

Rudolfem Vilímkem roku 1858 s cílem úto�n� bojovat za národní zájmy.11 Prost�edkem,

který se pro tento boj rozhodl jejich zakladatel používat, byla p�edevším ilustrace, nebo

p�esn�ji �e�eno karikatura, která již od za�átku p�evažovala nad textem, „mohouce p�sobit

11 Stru�ná charakteristika Humoristických list� viz PYTLÍK, R.: Malá encyklopedie �eského humoru. Praha 1982, s. 90 nebo sborník Jos. R. Vilímek. Osobnosti i závod. Praha 1937.

10

názorností ješt� bezprost�edn�ji nežli textová stránka.“12 Mezi hlavní p�isp�vatele listu pat�ili

ve starším období František Karel Kollár �i Karel Krej�ík, spole�enské karikatury pozd�jšího

období pak byly dílem nap�. Josefa Lady, Karla Stroffa nebo Viktora Olivy, kte�í pracovali i

pro jiné humoristické �asopisy.

Krom� politické satiry (kv�li níž byl ostatn� sám nakladatel n�kolikrát v�zn�n)

nabízely Humoristické listy i spole�enská témata. Jejich kvalita s postupem �asu kolísala, jak

p�iznává ostatn� i autor jinak oslavného �lánku k osobnosti zakladatele J. R. Vilímka: „Je

p�irozeno, že Vilímkova vynalézavost a touha �asopis p�izp�sobit vkusu odb�ratel� ob�as

selhala: v �asopisech se projevy nespokojenosti vyskytují zejména koncem let osmdesátých,

kdy se jim vytýkal sklon k vulgárnosti i pikantnosti a proti nim se svými klady stav�l

Hermann�v Švanda dudák, jenž Humoristickým list�m vážn� konkuroval v desetiletích

následujících, ale ovšem starou jejich posicí v široké ve�ejnosti ot�ásti nedovedl.“13 Kolísavá

kvalita z�stala Humor�m, jak byly lidov� nazývány, až do jejich konce v roce 1941, a i když

kv�li tomu ješt� n�kolikrát neušly tvrdé kritice, jsou to práv� ony, kdo zachycuje tém��

stoletý vývoj �eské spole�nosti a jejích p�edstav o okolním sv�t� i o sob� samé. Jejich

pozornost se postupn� odvrací od politické satiry. V roce 1907 p�ebírá závod a tím i vydávání

Humoristických list� zakladatel�v syn, J. R. Vilímek ml. a list se stále více zam��uje na

spole�enský humor. Práv� období kolem p�elomu století a prvních dvou desetiletí nového

století je skute�nou studnicí humoru namí�eného k ženám a ke stereotyp�m v jejich vnímání.

Ženy se na stránkách Humor� objevují i v pozd�jším, vlastn� posledním období jejich

existence, nicmén� �asopis jako takový ve 30. letech rezignuje na jakoukoli aktuálnost a více

mén� neustále opakuje již jednou vy��ené. Proto ani v ženské tematice nelze zaznamenat

žádný podstatný vývoj.

Žádný jiný �eský humoristický �asopis nedosáhl takové délky svého vydávání a jen

n�kolika se poda�ilo p�e�kat první sv�tovou válku a navázat na svou tradici v povále�ném

období. Od roku 1882 v nepolitické produkci Humoristickým list�m konkuroval již výše

zmi�ovaný �trnáctideník, od roku 1907 m�sí�ník Švanda dudák Ignáta Hermanna vydávaný

pražským nakladatelstvím Františka Topi�e. P�vodn� jen literární �asopis byl od roku 1900

dopln�n ilustracemi a ve shod� s literárním zam��ením Ignáta Hermanna up�el svou pozornost

na m�stskou spole�nost, malého �lov�ka, kritiku m�š�áckých zvyk� a šlechtických privilegií.

Jeho vydávání utnula první sv�tová válka a po ní vycházel ješt� v letech 1924-1930.

12 SEZIMA, K. – SKÁCELÍK, F.: Humoristika u Vilímk�. In: Jos. R. Vilímek. Osobnosti i závod. Praha 1937, s. 121. 13 HÝSEK, M.: Jos. R. Vilímek st., zakladatel. In: Jos. R. Vilímek. Osobnost i závod. Praha 1937, s. 15.

11

Vedle spíše spole�enských humoristických �asopis� v�novaly ženám pozornost

p�irozen� rovn�ž humoristické �asopisy vydávané jednotlivými politickými stranami. Jejich

pohled na ženskou problematiku odrážel jak pohled �lenské základny té které strany, tak i

p�íslušnou partajní ideologii. To bylo zvlášt� z�etelné u tisku sociáln� demokratického, který

krom� tradi�ních pohled� reflektoval pom�rn� široce i sociální problematiku. Roku 1890

vyšlo v brn�nském nakladatelství Františka Pato�ky první �íslo sociáln� demokratického

satirického m�sí�níku Rašple. Rašple p�e�kaly válku a zanikly až roku 1924 slou�ením

s pražským konkurentem Kop�ivami. Také pražské Kop�ivy vznikly již p�ed válkou, od roku

1909 vycházely v nakladatelství �eskoslovanské sociáln� demokratické strany d�lnické jako

týdeník, od ledna 1922 do �íjna 1925 jako �trnáctideník.

Ryze politickým satirickým �asopisem byly mlado�eské Šípy praný�ující v letech

1887-1907 národnostní otázku a konkuren�ní politické strany. Genderový motiv se zde

vyskytuje výjime�n� a tak�ka vždy pouze ve spojení s politikou.

Z ryze mezivále�ných humoristických periodik (tedy t�ch, které nepokra�ovaly

z d�ív�jších dob) jsem se zam��ila na t�i �asopisy: �asopisem, který se humorem p�íliš nelišil

od Humoristických list�, byl brn�nský list Komár z let 1925-1941. I v n�m se objevovala

tradi�ní spole�enská témata a není bez zajímavosti, že patrn� z d�vod� své nepoliti�nosti

p�etrval až do roku 1941, tedy stejn� dlouho jako konzervativní Humory.

Naprosto odlišný charakter m�ly komunistické Šlehy, �trnáctideník vycházející 1921-

1927, z jehož stránek byla patrná profilace listu na t�ídní boj a na zd�razn�ní sociální politiky.

Ženy a témata s nimi spojená zde byly zasazeny do odlišného kontextu než tomu bylo

v jiných �asopisech.

Zcela atypickým byl pak Smích republiky, jeden z nejvíce reprezentativních dobových

�asopis� uve�ej�ující p�ísp�vky nejen v �eštin�, ale i v angli�tin� �i francouzštin�. Vycházel

v letech 1919-1923 v nakladatelství Karla Stroffa v Praze a nabízel humor cílený na novou

povále�nou spole�nost a své genderov� zam��ené karikatury v n�m publikovala i Zde�ka

Mašková.

Za druhé sv�tové války se tradice �eských humoristických �asopis� p�erušila,

periodika byla zakázána a mnoho jejich tv�rc� odešlo ze zem�, n�kte�í jiní jako František

Bidlo zem�eli v n�meckých koncentra�ních táborech. Po válce již v�tšina p�vodních �asopis�

nebyla obnovena, na scénu však p�išly jiné, odrážející nové vid�ní sv�ta a spole�nosti. Ženská

tématika, novým režimem zna�n� propagovaná, však už nebyla na po�adu dne tv�rc�

humoristických list� (vyst�ídal ji humor karikující pom�ry v imperialismu) a pokud se

12

v �asopisech jako Dikobraz (vycházel od roku 1945 až do roku 1990, kdy se p�etvo�il v Nový

Dikobraz) nebo Srše� v jeho prvních letech objevila, pak plnila p�edevším agita�ní funkci.

Krom� zmi�ovaných humoristických �asopis� vycházely na území dnešní �eské

republiky i spousty dalších, více �i mén� úsp�šných konkurent�. Nedomnívám se však, že by

bylo ú�elné všechny analyzovat, humor v nich obsažený v�tšinou nep�ekra�oval standartní

rámec.

Humoristické �asopisy budou, jak jsem již uvedla, pochopiteln� tvo�it hlavní

pramennou základnu mé práce. Na druhou stranu jejich humor, okolnosti vzniku té které

ilustrace nebo poznámky vyniknou až v širším kontextu doby. Z toho d�vodu se obracím i na

jiné dobové zdroje zabývající se pohledem na ženu, p�edevším na ženská periodika a na

n�které dobové publikace.

Ší�eji považuji za nutné zmínit se p�edevším o �asopisech ur�ených ženám. Z nich

hledám inspiraci p�edevším v Ženských listech, Ženském sv�t� a Ženském obzoru, jakožto

v jedn�ch z výrazných a stabilních ženských list� první poloviny 20. století.14 Na svých

stránkách publikovaly nejen informace o ženském hnutí, ale i polemiky s jeho odp�rci, a jsou

tak schopny nabídnout pom�rn� komplexní pohled na starosti, s nimiž se ženy ve svých

emancipa�ních snahách potýkaly. M�sí�ník Ženské listy byl z tohoto trojlístku nejstarší –

vznikl již v roce 1871. Nejd�íve vycházel jako p�íloha Kv�t�, teprve o dva roky pozd�ji se

osamostatnil. Vycházel pravideln� až do roku 1926, nejd�íve pod vedením p�edních dam

�eského ženského hnutí Karoliny Sv�tlé, Elišky Krásnohorské a Sofie Podlipské, od roku

1874 ho �ídila pouze sama Eliška Krásnohorská. Ženské listy tak pat�ily k nejstarším a

nejvýznamn�jším ženským periodik�m v �eských zemích. Na konci devatenáctého století

však za�aly být považovány za p�íliš konzervativní, protože nedokázaly dostate�n� rychle

reagovat na zm�ny ve spole�nosti a na postupný r�st individualismu. Z toho d�vodu vznikly

další ženské �asopisy – Ženský obzor a Ženský sv�t. Zatímco Ženský obzor se neuchytil a po

necelém roce zanikl (v roce 1900 byl nahrazen jiným, taktéž radikáln�jším listem stejného

názvu, který vycházel až do roku 1941), Ženský sv�t. List paní a dívek �eských, vydávaný

Úst�edním spolkem �eských žen od roku 1897, se stal úsp�šným konkurentem nenápadných

Ženských list�. Stejn� jako Ženský obzor se od nich lišil nejen v�tším formátem i stránkovým

rozsahem, ale i pest�ejší skladbou �lánk�. Jeden z hlavních rozdíl� mezi zmi�ovanými

ženskými periodiky vycházel z jejich odlišné koncepce – zatímco se Ženské listy obracely

14 Charakteristika ženských �asopis� �áste�n� p�evzata z mé bakalá�ské práce Obraz ženy v Kalendá�i paní a dívek �eských na po�átku 20. století (FF UP, Olomouc 2007).

13

spíše do minulosti a hledaly vzory ideální ženy v sice do jisté míry emancipovaných, ale p�ece

jen tradi�ní role zastávajících žen, Ženský sv�t a Ženský obzor se více zabývaly aktuálními

problémy ženské emancipace a snažily se hledat �ešení stále ješt� neut�šeného stavu

n�kterých odv�tví lidské spole�nosti a ve své snaze neustaly ani po vzniku �eskoslovenské

republiky a zakotvení rovnoprávnosti muž� a žen p�ed zákonem.

Ženský sv�t a Ženský obzor byly �asopisy liberální. Jiný pohled žen na sebe sama a na

spole�nost jsem našla nap�. v katolicky orientované Moravské žen� (vycházela od kv�tna

1919 do prosince 1926, poté zm�nila sv�j název na K�es�anská žena, což lépe vystihlo její

zam��ení). Siln� sociální náboj m�l �asopis Žena. List �eských pracujících žen mezinárodního

sociáln�-demokratického smýšlení, vycházející od roku 1922 jako Týdeník komunistických

žen. B�žnými starostmi se naopak zabýval nenáro�ný Š�astný domov, list ur�ený pro dobré

hospody�ky nemající vyšší ambice.

1. 2 LITERATURA

Již jednou jsem zmínila, že humoristickými �asopisy ve vztahu k žen� se v podstat� až

na výjimku v podob� dvou tak�ka totožných studií plze�ského historika Václava Fronka nikdo

hloub�ji nezabýval. Jedná se tedy o dosud neprobádanou oblast, která v sob� zahrnuje

tématiku historickou, sociologickou a um�leckou. Práv� z toho d�vodu je i sekundární

literatura, kterou jsem použila, zna�n� rozmanitá.

První okruh tvo�í publikace �i studie zabývající se obecn� obdobím první poloviny 20.

století, resp. obdobím 1900-1938. Mezi nejvýznamn�jší a nejkomplexn�jší práce bychom

pochopiteln� mohli za�adit rozsáhlou monografii Otto Urbana �eská spole�nost 1848-1918

(Praha 1982), která pom�rn� detailn� sleduje vývojové tendence �eské spole�nosti v dob�

formování �eského národa, by� v t�chto tendencích zapomíná mimo jiné práv� na ženy a

ženskou otázku, �i nov�jší publikaci Marcely Efmertové �eské zem� 1848-1918 (vyšla

v Praze 1998). Ze stejné edice je i �asov� navazující práce Ivana Šedivého �eši, �eské zem� a

velká válka (Praha 2001). Komplexní p�ehled o politické, sociální a kulturní situaci za první

republiky potom podává t�ídílný cyklus Zde�ka Kárníka �eské zem� v é�e první republiky

(Praha 2000-2003) �i dvoudílný Boj o Hrad Antonína Klimka (Praha 1996-1998). Mnoho

užite�ných a zajímavých poznatk� k období první republiky nabízí i sborník mezinárodní

v�decké konference �eskoslovensko 1918-1938 (Praha 1999).

14

K samotnému tématu postavení ženy v soukromé i ve�ejné sfé�e života první poloviny

20. století bylo již napsáno p�edevším ženami-histori�kami �i socioložkami mnoho prací �i

díl�ích studií.

Zm�nami v postavení ženy ve spole�nosti v pr�b�hu dlouhého devatenáctého století se

zabývá n�kolik syntéz západoevropských nebo severoamerických autor�, z nichž bychom

mohli zmínit na p�íklad �tvrtý díl rozsáhlé práce britských a francouzských historik� A

History of Private Life (Cambridge, London 1990), monografii britské histori�ky Lynn

Abramsové Zrození moderní ženy s podtitulem Evropa 1789-1918 (Brno 2005), studie

zahrnuté v publikacích The European Women’s History Reader (ed. Fiona Montgomery a

Christine Collette, London, New York, 2002) nebo Political systems and definitions of gender

roles (ed. Ann Katherine Isaacs, Pisa 2001), na nichž se podíleli auto�i a autorky z celé

Evropy. P�edevším ekonomickými faktory v život� a postavení ženy se zabývá nap�. práce

Louise A.Tilly a Joan W. Scott Women, Work, and Family (New York 1978). Již tradi�ní

„bibli“ gender history pak p�edstavuje francouzský p�tidílný cyklus Histoire des femmes en

Occident p�ipravený Georges Dubym a Michelle Perrotovou (Paris 1992). Poslední díl série

se v�nuje vývoji ženského hnutí ve 20. století a jako jeden z mála tak p�esahuje období první

sv�tové války. Na povále�né období, resp. na hektická dvacátá léta je zam��ena i francouzská

publikace od Dominique Desanti La femme au temps des années folles ( Paris 1984),

vycházející ve stejné edici jako �eské ve�ejnosti známá publikace Žena v dob� katedrál od

Régine Pernoud. Komplexní pohled na toto období „ženskou“ perspektivou je n��ím, co

v �eské historiografii zatím schází.

Všechny tyto publikace p�inášejí mnoho cenných informací k tématu ženské

emancipace a feminismu, ale zkoumají toto téma p�edevším v rámci západoevropského a

severoamerického okruhu. Ve své v�tšin� tedy nezachycují specifika �eského ženského hnutí,

jehož pr�b�h se v mnohém odlišoval od pr�b�hu na Západ�.

�eské ženské hnutí je popsáno p�edevším v pracích �eských historik� a histori�ek.15

Vzhledem k nezájmu, který provázel studia ženské emancipace v �eské historiografii v období

od druhé sv�tové války do po�átku devadesátých let, se jedná o bu práce prvorepublikových

autor�, jako jsou nap�. K historii ženského hnutí v �echách (Amerlingova éra) od V.

Ku�erové (vyšlo v Praze roku 1914), �eské ženy od J. F. Urbana (Nymburk 1922), Podobizny

spisovatelek od J. Juršinové (Praha 1929), nebo za n�mecké okupace vydané monografie J.

15 Jistou výjimku tvo�í práce francouzské histori�ky Helene Volet-Jeanneret La femme bourgeoise à Prague. 1860-1895. De la philantropie à l’émancipation. (Genève 1988) zabývající se m�š�anskou ženou v Praze ve 2. polovin� 19. století.

15

Kaprase �eská žena v d�jinách národa (Praha 1940) �i K. Stloukala Královny, kn�žny a velké

ženy �eské (Praha 1941), nebo o teprve v posledních letech vydané práce �eských histori�ek

Mileny Lenderové (K h�íchu i k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999), Pavly Horské

(Naše prababi�ky feministky. Praha 1999), Marie L. Neudorflové (�eské ženy v 19. století:

úsilí a sny, úsp�chy i zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999), Marie Bahenské (Po�átky

emancipace žen v �echách. Dív�í vzd�lávání a ženské spolky v Praze v 19. století. Praha 2005

�i Jany Malínské (Do politiky prý žena nesmí – pro�?: vzd�lání a postavení žen v �eské

spole�nosti v 19. a na po�átku 20. století. Praha 2005). Zatímco monografie posledních dvou

autorek se zajímají p�ednostn� o vzd�lání žen a jejich spolkovou �innost ve druhé polovin�

devatenáctého století, knihy Pavly Horské a Marie L. Neudorflové mají širší záb�r. P�edevším

monografie �eské ženy v 19. století sleduje velmi detailn� na základ� rozboru �lánk�

z ženského periodického tisku ekonomické, kulturní a spole�enské aspekty �eského ženského

hnutí. Na rozdíl od práce Pavly Horské v ní však chybí pohled na ženu v její tradi�ní domácí

roli.16

I když ješt� v oblasti vývoje ženského hnutí a postavení ženy v �eské spole�nosti p�ed

první sv�tovou válkou z�stává dost bílých míst, p�ece jen se toto období zdá být více

probádané než následující etapa první republiky. Dlouhou dobu se zdálo, že i auto�i publikací

o d�jinách �eské ženy podlehli stejné iluzi jako kdysi p�edstavitelé ženského hnutí, totiž že

vznikem nového demokratického státu s ústavou zaru�ující ženám rovné postavení s muži

jsou všechny problémy vy�ešeny a není již o �em psát. I p�es práce Jany Burešové Prom�ny

spole�enského postavení �eských žen v první polovin� 20. století (vyšlo v Olomouci 2001) �i

Dany Musilové Z ženského pohledu. Poslankyn� a senátorky Národního shromážd�ní

�eskoslovenské republiky 1918-1939 ( Hradec Králové 2007) a n�které studie uve�ejn�né

v odborných �asopisech a sbornících z�stává toto období �eských „ženských“ d�jin dosud

pon�kud neprobádané. Trochu sv�tla do tohoto stavu p�ináší publikace �eská žena od

st�edov�ku do 20. století od kolektivu autor�, vesm�s historik� zabývajících se ženskou

problematikou. Vzhledem k velkému �asovému rozsahu knihy je ale z�ejmé, že se v p�ípad�

první republiky nebude jednat o hlubokou studii, ale spíše o stru�né seznámení. Navíc musí

16 Všechny uvedené tituly bychom mohli za�adit do oboru tzv. women’s studies než do oblasti gender studies, do níž bývají ob�as myln� �azena. O rozdílech a p�ístupech v gender a women’s studies více nap�. TINKOVÁ, D.: „Žena“ – prázdná kategorie? Od (wo)men’s history k gender history v západoevropské historiografii posledních desetiletí 20. století. In: D�jiny žen aneb Evropská žena od st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 19-32, nebo RATAJOVÁ, J.: Gender history jako alternativní koncept d�jin. In: D�jiny žen aneb Evropská žena od st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 33-40.

16

zájemce o postavení ženy v �eské spole�nosti 20. století pom�rn� usilovn� bádat, kniha totiž

není �len�na �asov�, ale tematicky.

Ješt� v�tší mezeru tvo�í v �eské ženské historiografii období po roce 1938. Zatímco

léta 1939-1945 jsou zatím z této perspektivy tak�ka neprobádaná, o život� žen t�sn� po válce

a v reálném socialismu za�ínají pomalu vznikat díl�í studie, jakými jsou nap�. p�ísp�vky Dany

Ne�asové„Nahra�me muže na jejich pracovních místech!“ Gender a nábor žen do

zam�stnání v poúnorovém �eskoslovensku. (vyšlo v �MM, �. 2, 2009) �i Dany Musilové

Prom�ny všedního života žen po druhé sv�tové válce. (Studie k sociálním d�jinám 6, 2001).

Informace o d�jinách žen a jejich spole�enském postavení obsahují i sborníky Studie

k sociálním d�jinám, p�ipravované opavskými historiky, sborník p�ísp�vk� z konference

Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies v roce 1993 s názvem Žena v d�jinách

Prahy (Praha 1996) �i rozsáhlý sborník D�jiny žen aneb Evropská žena od st�edov�ku do 20.

století v zajetí historiografie (Pardubice 2006). Demografickými aspekty hnutí se zabývají

p�ísp�vky vycházející v demografických sbornících Sociologického ústavu AV �R Historická

demografie (vycházejí každoro�n� od roku 1967). Statistické údaje obsahuje i publikace

Pavly Horské, Milana Ku�ery, Eduarda Maura a Milana Stloukala D�tství, rodina a stá�í

v d�jinách Evropy (Praha 1990) nebo �lánek Pavly Horské a Ludmily Fialové �eská žena

o�ima statistiky posledních sto let (vyšlo v Historických listech v roce 1991).

Krom� studií zam��ených na samotnou historii �eského ženského hnutí je t�eba zmínit

i p�ísp�vky zabývající se aktuálním stavem bádání v oblasti �eské ženské emancipace. Takové

zamyšlení nabízí nap�. �lánek Hany Havelkové Liberální historie ženské otázky v �eských

zemích (Existuje st�edoevropský model manželství a rodiny? Sborník z mezinárodního

sympozia Praha 24.-25. listopadu 1994. Praha 1995, s. 19-30) nebo rozhovor mezi filosofkou

Jaroslavou Peškovou a histori�kou Pavlou Horskou o ženské otázce v �echách uve�ejn�ný

v 5. �ísle Filosofického �asopisu v roce 1992.

Má práce se však nezabývá jen samotným ženským hnutím v první polovin� 20.

století, ale zejména obrazem ženy tak, jak byl vytvá�en v humoristických listech. Aktuální je

tudíž pro mne i téma ženy, spole�nosti a médií. To je zahrnuto nap�. v monografii Barbory

Osvaldové �eská média a feminismus (Praha 2004), najdeme ho i v �lánku Evy Kalivodové

Feministické �asopisy na p�elomu 19. a 20. století uve�ejn�ném ve sborníku Žena a muž

v médiích (Praha 1998). Souhrnn� je téma vztahu médií a spole�nosti zpracováno i v rozsáhlé

práci Asa Briggse a Petera Burkeho A Social History of the Media (Cambridge 2005).

Bohužel ani jedna z publikací se nijak ší�eji nev�nuje tak specifickému typu tiskovin, jakými

byly humoristické �asopisy, soust�edí se na konven�ní noviny a �asopisy.

17

Konkrétn� humoristickými �asopisy a využitím jejich obsahu pro zkoumání

spole�nosti se zabývá pom�rn� málo prací. V�tšinou je pozornost soust�ed�na pouze na

karikaturu jako výrazný obsahový prvek humoristického periodika a navíc na její um�lecké

ztvárn�ní a na její za�azení do díla jejího autora. Jak jsem však již avizovala, um�lecké

ztvárn�ní ilustrací v humoristických �asopisech není mým prvo�adým zájmem a budu-li se

zabývat zp�sobem zobrazení ženy v karikaturách, pak pouze v mezích nutných pro jejich

interpretaci. Základní p�ehled �eské humoristické tvorby nabízí p�íru�ka Radko Pytlíka Malá

encyklopedie �eského humoru (Praha 1982), otázku humoru a jeho ztvárn�ní najdeme i ve

sborníku v�novanému jednomu z p�edních autor� humoristických román� Karlu Polá�kovi

Lidové noviny a Karel Polá�ek (Rychnov nad Kn�žnou 1998). Fenoménem smíchu v um�ní

se zabývá i stejnojmenný sborník p�ísp�vk� z plze�ského sympozia po�ádaného v roce

1989.17

Snahou o komplexn�jší pohled na �eskou humoristickou tvorbu, by� ne pouze

�asopiseckou, se vyzna�ují dv� publikace o �eské karikatu�e, jedna z pera Adolfa

Hoffmeistera Sto let �eské karikatury, která je sice zna�n� poplatná dob� (vyšla v Praze v roce

1955), nicmén� nabízí základní p�ehled vývoje této podstatné náležitosti humoristických

�asopis� od roku 1848 až do po�átku padesátých let. Krom� toho p�ináší i p�ehled

nejvýznamn�jších karikaturist� a jejich tvorby. �eská karikatura je hlavním tématem i

podstatn� mladší publikace V okovech smíchu. Karikatura a �eské um�ní 1900-1950 z roku

2006. By� i ona zkoumá karikaturu p�edevším z um�leckého hlediska, na jejím konci

nalezneme p�ínosný exkurz do oblasti �eských humoristických �asopis� od Václava Fronka.

Tento historik p�sobící na FF Západo�eské univerzity v Plzni je také jediným, kdo se blíže

zajímal o obrázek ženy v humoristických �asopisech na p�elomu století a na toto téma

publikoval dv� studie – jedna vyšla v populariza�ním �asopise D�jiny a sou�asnost, druhá ve

sborníku Marginalia Historica 8 z roku 2004.18 K protinacistické karikatu�e v humoristickém

�asopise Simplicus z roku 1934 velmi neot�elým zp�sobem p�istupovala i Martina

Pachmanová, kunsthistori�ka zkoumající zp�soby zobrazení ženy v d�jinách um�ní, ve �lánku

The Liberating Power of Exiled Laughter: Gender, Caricature, and the Antifascist Movement

in Pre-war Czechoslovakia. The Case of Simplicus uve�ejn�ném v �asopise Um�ní v roce

17 OTTLOVÁ, M. (ed.): Proudy �eské um�lecké tvorby 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991. 18 FRONK, V.: Obraz ženské emancipace v humoristických �asopisech 1890-1914. In: Marginalia Historica 8, 2004, s. 117-133, FRONK, V.: Takové hezké holky. Obraz ženské emancipace v �eských humoristických �asopisech 1890-1914. D�jiny a sou�asnost, 2005, �. 11, s. 14-17.

18

2002. V prvotn� protinacistické karikatu�e hledá genderovou tematiku a narušení typického

rozd�lení rolí.

Karikaturu využívá ve své práci N�mci v �eské karikatu�e. Prom�na obrazu N�mc� ve

20. století i Martina Peterová. V úvodu v�nuje n�kolik stran i úvaze nad využitelností

karikatury v historické práci, což je v podstat� ojedin�lý po�in, který ve studiích Václava

Fronka �i Martiny Pachmanové nenajdeme.

19

2. H U M O R I S T I C K É �A S O P I S Y J A K O P R A M E N

P O Z N Á N Í S P O L E �N O S T I

V úvodu jsem konstatovala, že humoristické �asopisy z�stávají v prost�edí �eské

historiografie okrajovým pramenem, který, je-li v�bec zmi�ován �i využíván pro badatelskou

práci, slouží maximáln� pro ilustraci �e�eného. Jeho hodnota jako specifického ukazatele

stavu spole�nosti je stále nedocen�na. Pro mou diplomovou práci se však humoristický

�asopis stal pon�kud netradi�n� pramenem hlavním a jedním z cíl�, které bych ráda naplnila,

je krom� jiného poodhalení možností, jež v sob� takový typ pramene skrývá pro poznání

spole�nosti. Následující �ádky však nejsou nijakou p�esn� vymezenou metodologií, spíše se

jedná o úvahu nad možnostmi a mezemi využití humoristických �asopis� v historické práci.

Jako samostatnou kapitolu jsem p�ipojila i kapitolku v�novanou �eským

humoristickým �asopis�m, jejich struktu�e a tv�rc�m s ohledem na ženskou otázku.

2. 1 MOŽNOSTI P�ÍSTUPU BÁDÁNÍ

K humoristickým �asopis�m jako k prameni je možné p�istupovat n�kolika zp�soby

v závislosti na cíli, který sledujeme. Lze v nich vysledovat stopy p�sobení jednotlivých

humorist� �i karikaturist� a vývoj jejich díla, což je stále nej�ast�jší p�ístup badatel�.19

V tomto ohledu však mohou humoristické �asopisy podat pouze jistý výsek tvorby daného

autora, který se v�tšinou svým dílem neomezoval pouze na stránky humoristických list�, ale

publikoval i v jiných periodikách, jeho dílo bylo prezentováno v samostatných publikacích �i

na výstavách.

Humoristické �asopisy, p�edevším ty politického zam��ení, je možno zkoumat také

s ohledem na jejich stranickou p�íslušnost jako sou�ást politického boje a sledovat

mechanismy, kterými jejich tv�rci p�sobili na �tená�e, což bylo také jedním z cíl� studie

Dagmar Mocné uve�ejn�né ve sborníku Proudy �eské um�lecké tvorby 19. století. Smích

v um�ní. Autorka se v ní krom� rozboru jazykových a literárních prost�edk� užitých

19 Analýzu tvorby jednotlivých autor� najdeme v mnoha souhrnných publikacích v�novaných �eskému humoru, jakými jsou nap�. Hoffmeistrových Sto let �eské karikatury, Chrobákova a Wintrova publikace V okovech smíchu apod. Tyto publikace také obsahují mnoho odkaz� na další studie �i publikace v�nované díl�m �eských humorist� a karikaturist�.

20

v politické sati�e zabývá i skladbou a možností p�sobení stranických humoristických list� na

sympatizanty i odp�rce dané strany.20

Domnívám se však, že nemenší potenciál v sob� skrývají humoristické �asopisy jako

pramen pro poznání uvažování spole�nosti o tématech, která se jí týkala. Tato specifická

forma médií, která netradi�ním zp�sobem zpracovávala politické, kulturní a spole�enské d�ní

v dané dob�, totiž pracovala s naprosto odlišnými vlastnostmi �tená�� než b�žná periodika. Na

místo rozumu kladla emotivnost. Ji�í Ko�alka, když referoval o národních stereotypech

v �esko-n�meckých karikaturách, použil následující definici karikatury: „Karikatura byla

vypo�ítána na ur�itou mentalitu p�íjemce, kalkulovala s jeho city a p�edsudky mnohem více

než s jeho rozumem a tím také odrážela primární stupe� národních stereotyp� siln�ji než

tišt�né slovo v soudobých novinách a knihách.“21 Domnívám se, že tuto definici bychom

s klidným sv�domím mohli použít i v obecn�jší rovin� na tvorbu prezentovanou

v humoristických �asopisech, v nichž karikatura p�edstavovala sice velmi významnou, ne

však jedinou obsahovou složku. Jejich hlavním kritériem se stal smích (�i spíše výsm�ch)22 a

kritika sm��ované v��i tomu, co �tená� dob�e znal ze svého života, a� osobn� nebo

zprost�edkovan� pomocí médií. Vtipy, humoristické �rty �i karikatury tak nebyly jen

zábavným, oddychovým �tením, ale také „glossou k událostem, polemikou a kritikou.“23 To

byl také d�vod, pro� nebyly oblíbené jen jako obsah humoristických �asopis�, ale na své

stránky je za�azovala i seriózní periodika.

Humoristické �asopisy v sob� shromáždily soubor rozmanitých st�ípk�, které

obsahovaly rozdílné informace o spole�nosti. Ne všechny ale reagovaly na jednu konkrétní

událost, �asto se jednalo o výraz dlouhodob�jší tendence p�evládající ve spole�nosti. Nez�ídka

se stávalo, že humor obsažený v karikatu�e �i anekdot� p�edvídal �i varoval p�ed jistým

b�hem událostí. Z takových um�leckých projev� lze vytušit obavy, strach, aspirace �i nad�je

spole�nosti.24 Humoristické �asopisy tak mohou být studnicí informací k zako�en�ným

20 MOCNÁ, D.: Cesty a rozcestí politické satiry na p�elomu 19. a 20. století. In: Proudy �eské um�lecké tvorby 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 80-87. 21 KO�ALKA, J.: Národní stereotypy v �eské a n�mecké politické karikatu�e. In: Proudy �eské um�lecké tvorby v 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 63-70. 22 Smích a výsm�ch, pozitivní a negativní smích, komi�no a sm�šnost. To vše jsou kategorie, s nimiž pracují badatelé z r�zných kulturních oblastí rozdíln� – jinak se k n�mu staví literární teoretikové, jinak estetikové �i filosofové (srov. nap�. LOUŽIL, J.: Smích jako historickofilosofická kategorie? In: Proudy �eské um�lecké tvorby 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 11-17, MALEVI�, O.: Karel Polá�ek a teoretické koncepce komi�na. In: Lidové noviny a Karel Polá�ek. Rychnov nad Kn�žnou, 1998, s. 18-23). 23 PERNES, J.: Sv�t Lidových novin 1893-1993. Stoletá kapitola z d�jin �eské žurnalistiky, kultury a politiky. Praha 1993, s. 75. 24 Srov. PETEROVÁ, M.: N�mci v �eské karikatu�e. Prom�na obrazu N�mc� ve 20. století. P�erov 2001, s. 12-13.

21

p�edstavám a stereotyp�m vládnoucím ve spole�nosti stejn� jako k bezprost�edním reakcím

na ur�itou událost. P�i jejich interpretaci je však nutné po�ítat i s mezemi jejich využití.

Celkové vyzn�ní humoristických list� �asto korespondovalo s p�edstavami jeho

potenciálních �tená�� a cht�lo v nich vyvolat smích, úsm�v nebo t�eba i nesouhlas. Okruh

jejich sd�lení nebýval vy�erpávající, soust�edil se kolem jakéhosi výb�ru. I tento výb�r

m�žeme považovat za ur�itý determinant d�ležitosti tématu a nálad ve spole�nosti, na druhé

stran� je t�eba mít ho p�i analýze humoristických �asopis� na pam�ti a nepovažovat tato

periodika za úplný a kompletní odraz spole�nosti.

Podstatná je p�i analýze obsahu humoristických periodik i osoba autora, nebo� obsah

�asopisu záležel na n�m, na tom, jak byl obeznámen se znalostí d�ní a prost�edí a jak byl

schopen sociální jevy p�evést do komické �i agita�ní roviny. To vše i p�esto, že informace o

autorovi se ke �tená�i ne vždy dostala– mnoho p�ísp�vk� pocházelo p�ímo od �tená��, mnoho

jich z�stávalo nepodepsáno �i se jejich auto�i skrývali pod pseudonymem.

Nezanedbatelným faktorem v humoristické tvorb� byl však i názor �tená��. Tv�rci

humoristických periodik se totiž �asto museli potýkat s nespokojenými reakcemi publika a

dávat pozor, aby �tená�e p�íliš neurazili a neodradili jej tak od koup� toho „jejich“ oblíbeného

humoristického listu. Již jednou citovaní auto�i �lánku Humoristika u Vilímk� mimo jiné

vzpomínali, jaké problémy mohly nastat v okamžiku, kdy osten humoru zasáhl ješitnost

n�kterých jednotlivc�: „Jaké krupobití vý�itek co chvíle se snášelo na stolek redaktor�v,

nedovedl-li dost obez�etn� rejdovati mezi úskalími! Vedle ob�asných projev� souhlasu, žel,

p�íliš platonických, kolik hrozeb výpov�dí p�edplacení, ne-li bojkotem od celých stran, kolik

dopis� v tom smyslu od jejich tajemník�! Nedorostli jsme prost� na satiru. Na anekdotu zcela

všeobecn� pointovanou, v pravém slova smyslu bezpartijní, ozve se uštknuta celá d�dina, o

jejíž zem�pisné poloze nebo vezdejším bytí v�bec nem�li autor ani redaktor dosud t�eba

potuchy, jako prach vyletí domn�le dot�ený spolek nebo p�išlápnutá korporace, za kterou se

hned staví zemské, ne-li �íšské úst�edí. Zkrátka, �tená�ská obec zakro�uje a dává

ultimátum.“25 Nátlak ve�ejnosti tv�rci v�tšinou ustáli, nebo� bylo „otázkou vytrvalosti a

kalkulace, je-li s prosp�chem i hmotným samého listu ustupovat každému nátlaku zven�í.“ I

p�es tato sebev�domá prohlášení však postoj �tená�� hrál jistou roli (o to v�tší, když �tená�em

byl censor), což se odrazilo na tom, jakým témat�m dávala soudobá produkce p�ednost.26

25 SEZIMA, K. – SKÁCELÍK, F.: Humoristika u Vilímk�. In: Jos. R. Vilímek. Osobnosti i závod. Praha 1937, s. 123. 26 V souvislosti s negativními reakcemi �tená�� je jist� zajímavé, že i p�es zna�nou kritiku sm��ující do �ad ženské populace, se jen velmi z�ídka setkáme s n�jakým ve�ejným ohrazením v tisku ze strany samotných žen. Výjimku zde tvo�í poznámka v Moravské žen� týkající se tzv. bobe�k�, tedy sle�en sekretá�ek obluzujících

22

Na obsahu humoristických periodik se nemalou m�rou podíleli i jejich vydavatelé, což

je z�ejmé p�edevším u satirických list� vydávaných n�kterou z politických stran. Vliv

vydavatele se projevil na zam��ení humoru jednotlivých periodik i v p�ípad� spole�enských

�asopis�, jak je patrné na p�íkladu Humoristických list� �i Švandy dudáka.27

P�i analýze humoristických �asopis� je také t�eba p�ihlížet ke struktu�e jejich obsahu.

V�tšinou bychom na jejich stránkách nalezli rozmanité literární útvary – od nejkratších vtip�

a anekdotek, �asto zasílaných redakci samotnými �tená�i,28 až po delší povídky.29 Významnou

sou�ástí byly i karikatury,30 skládající se ze samotného obrázku a doprovodného textu.

P�edevším ty mohou p�i analýze p�sobit nejv�tší potíže, nebo�, jak v kapitole o funkci a

znacích karikatury uvádí Martina Peterová, u nich není prvo�adým zájmem analýza obsahu,

tedy toho, co na ní vidíme, ale její smysl a význam.31 Domnívám se však, že i symbolika a

ikonografie samotné kresby mají své opodstatn�ní pro interpretaci a za d�ležité považuji i to,

co snad nebylo prvoplánovým zám�rem autora – nap�. genderová struktura demonstrujících

d�lník� na obrázku v sociáln� demokratickém humoristickém �asopise. Politicky zam��ené

humoristické �asopisy se nesnažily jen o�ernit a zesm�šnit protivníka, ale zárove� agitovat ve

prosp�ch své strany a jejích potenciálních voli��. Agita�ní básn� a kresby tak tvo�ily platnou

sou�ást t�chto periodik. Také jejich význam je t�eba vzít v úvahu p�i jejich interpretaci.

Humoristické �asopisy jsou velmi bohatou studnicí ve�ejného smyšlení ur�ité doby.

Jejich obsah m�že sloužit jako indikátor nálad ve spole�nosti z dlouhodobého hlediska nebo

být výrazem bezprost�edních reakcí na konkrétní událost. Vzhledem ke svému výb�rovému

charakteru a mnoha dalším faktor�m, které ho ovliv�ují (požadavky vydavatel�, �tená��,

v kancelá�ích postarší pány �editele. Autorka �lánku Žena v kancelá�i se ohrazuje proti „nudným a neduchaplným vtip�m traktovaným v listech humoristicko-satirických“ a poukazuje na zna�nou mravní a sociální závažnost daného problému, který si zaslouží seriózn�jší zájem, než jakému se mu dostává v humoristických �asopisech. (Žena v kancelá�i. Moravská žena, ro�. 7, �. 29, 1926, s. 2) 27 O zm�n� zam��ení Humoristických list� v závislosti na zm�n� osoby vydavatele více v kapitole v�nované rozboru pramen� a literatury. 28 Více o lidové tvorb� vtip� v d�lnických humoristických �asopisech v MOCNÁ, D.: Cesty a rozcestí politické satiry na p�elomu 19. a 20. století. In: Proudy �eské um�lecké tvorby 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 81. 29 P�edvále�ný �asopis Švanda dudák uve�ej�oval na pokra�ování nap�. oblíbenou „kondelíkovskou epopeu“ Ignáta Hermanna. 30 Na místo slova „karikatura“ by možná bylo na míst� použít spíše neutrální „humoristická kresba“, protože zdaleka ne vždy výtvarná složka humoristických �asopis� dokázala naplnit význam slova „karikatura“ tak, jak jej definoval ve svém �lánku ve Volných sm�rech Gustav Jaroš píšící pod pseudonymem Gamma: „Co je karikatura? Tenden�ní kresba rázu posm�šného nebo aspo� humorného, na níž jisté znaky, vlastnosti atd. úmysln� byly p�emršt�ny a zveli�eny. Komická nepom�rnost jednotlivých �ástí, ironické tendence – to� p�íznak karikatury.“ (GAMMA: �eská karikatura. Volné sm�ry, ro�. 4, 1900, s. 268.) �asto se humoristický obrázek snížil na úrove� pouhého ná�rtku, který jen ilustroval text pod ním, �i se jednalo o kresbu nap�. se sociálním zam��ením, která plnila spíše agita�ní , než humornou �i satirickou funkci. 31 PETEROVÁ, M.: N�mci v �eské karikatu�e. Prom�na obrazu N�mc� ve 20. století. P�erov 2001, s. 12.

23

osobní postoje autor�, zásahy censury) však humoristické �asopisy nemohou podávat obrázek

o spole�nosti samy o sob�, vždy je nutné znát spole�enský, politický a kulturní kontext doby,

v níž vznikaly. Požadavek znalosti doby se však ve v�tší �i menší mí�e vztahuje na všechny

typy pramen� a humoristické �asopisy z výše uvedených d�vod� v sob� jist� do budoucna

skrývají velkou perspektivu dalšího historického, sociologického �i politologického bádání

2. 2 �ESKÉ HUMORISTICKÉ �ASOPISY – JEJICH STRUKTURA, TV�RCI A

VÝVOJ ŽENSKÉ OTÁZKY

Ženský prvek v �eských humoristických �asopisech první poloviny 20. století stál na

p�edních p�í�kách obliby. Objevoval se v �asopisech všech dob a zam��ení. Žena v nich byla

prezentována v r�zných polohách a za pomoci r�zných um�leckých prost�edk� o�ima velkého

množství nejr�zn�jších um�lc�. Smyslem následující kapitoly bude p�iblížit strukturu a

um�lecké prost�edky používané v mnou analyzovaných periodikách i osoby jejich tv�rc�,

kteréžto záležitosti považuji za významné pro komplexní pochopení ženské problematiky na

stránkách humoristických �asopis�. V krátkosti chci také zachytit vývoj ženské tematiky

v humoristických �asopisech. V r�zných dobách se ženská problematika lišila i na stránkách

humoristických list� nejen v závislosti na vývoji ženské otázky obecn�, ale také v závislosti

na jiných probíraných tématech.

2. 2. 1 Struktura a obsah

O tom, které humoristické �asopisy jsem si vybrala pro analýzu vnímání ženy na

stránkách humoristických list�, jsem pojednala v kapitole v�nované rozboru pramen� a

literatury. Vzhledem ke zna�nému rozsahu této kapitoly jsem se však zam��ila pouze na

obecné informace o periodiku, jeho nakladateli, p�ípadn� n�kolika významných tv�rcích. Na

následujících �ádcích bych ráda nastínila, jakou strukturou a rozmanitostí p�ísp�vk� se

jednotlivá periodika vyzna�ovala a do jaké míry se na jejich obsahu odráží osobnost jejich

tv�rc�. To vše p�edevším s ohledem na p�ítomnost ženské otázky.

Struktura jednotlivých �asopis�, tedy obsah a styl jejich p�ísp�vk�, se významn�

podílela na možnostech prezentace jednotlivých témat. Humoristická periodika se od sebe

odlišovala p�edevším podílem politické a nepolitické produkce na svých stránkách. N�které

24

�asopisy dokonce ve svých po�átcích rozd�lovaly sv�j obsah na politickou a nepolitickou

�ást, v�tšinou se však oba typy produkcí na stránkách humoristického tisku mísily a záleželo

na charakteru toho kterého listu, zda p�evažovala politická produkce �i spole�enský humor.

Ženská problematika, již vzhledem k tomu, že nepat�ila na p�elomu století k tomu

nejpodstatn�jšímu, co by politické strany projednávaly, pochopiteln� nacházela uplatn�ní

p�edevším v nepolitickém humoru. Je tak logické, že více materiálu mi k otázce vnímání žen

ve spole�nosti poskytly �asopisy svým založením nepolitické jako Švanda dudák,

Humoristické listy (zejména po svém odklonu od politické produkce po roce 1907), �i

prvorepublikový Smích republiky nebo nenáro�ný Komár. Struktura jejich p�ísp�vk� byla

rozmanitá – všechny obsahovaly krátké vtipy, lidové anekdoty, které se s malými obm�nami

opakovaly, a karikatury (Švanda dudák kreslený humor za�adil až na p�elomu století, do té

doby se soust�edil pouze na literární produkci). P�edevším kvalitou literárních p�ísp�vk�

vynikal Švanda dudák zásluhou svého vydavatele Ignáta Hermanna. Výjime�ný byl i ur�itou

laskavostí humoru, více než satira se na jeho stránkách uplatnily úsm�vné �rty a úvahy

z m�stského prost�edí.

Hlavním posláním t�chto �asopis� bylo svého �tená�e p�edevším pobavit a odvést jej

od b�žných starostí. Tomuto cíli byl do velké míry pod�ízen i obsah jednotlivých p�ísp�vk�,

zahrnující p�evážn� lehký, nenáro�ný humor, ve své podstat� zna�n� stereotypní. Tato

stereotypnost se projevovala obzvláš� siln� v humoru zam��eném na ženy, v n�mž se neustále

dokola omílaly narážky na jejich údajnou vypo�ítavost, slabost, lenost, neschopnost,

marnivost a všeobecnou zálibu v mód�. Jen ob�as (až na Humoristické listy, které se

d�kladn�ji v�novaly nap�. otázce boje žen za volební práva) se v nich objevila aktuáln�jší

nota, nevybo�ující z tradi�ního pohledu, nicmén� dotýkající se aktuáln�jšího tématu ženské

emancipace. P�esto však v nich mohu konstatovat jistý nepom�r mezi množstvím materiálu a

jeho praktickou využitelností.

Z toho d�vodu se jako pest�ejší ukázala být periodika politická, která stereotypní

obrázek ženy p�ece jen pon�kud narušovala. Z t�chto politicky zam��ených periodik,

vycházejících z popudu r�zných politických stran, jsem se zam��ila p�edevším na mlado�eské

Šípy a pak na d�lnické �asopisy: Rašpli, Kop�ivy a Šlehy.

Šípy p�edstavovaly tradi�ní humoristický �asopis 19. století, zam��ený na �eskou

politickou reprezentaci (oblíbenou sou�ástí byly rozmluvy „mlado-staro“, tedy mlado�ech� se

staro�echy) a na kritiku víde�ské vlády. Vzhledem k nevelkému rozsahu (jedno �íslo mívalo

maximáln� �ty�i strany) v n�m nebyl prostor na delší literární útvary, oblíben�jší byly velké

karikatury na úvodní a záv�re�né stran� a kratší vtipy. Výjimku tvo�ily sloupky v�nované

25

„lidovým“ úvahám Božídara Vocáska nebo Quodvultdeua Knyphanzla jako komentátor�

spole�enského d�ní. I p�es jasné politické zam��ení se v Šípech objevily narážky na ženy -

vtipy ohledn� boje žen za volební právo jsem zaznamenala nap�. v roce 1901,32 siln�ji pak

v roce 1906, kdy tomuto tématu byla v�nována celá jedna strana inzertní p�ílohy33 (inzertní

p�íloha Šíp� nesloužila pouze svému ú�elu, krom� reklam a inzerát� práv� na ní �asto našel

uplatn�ní spole�enský humor), ale i v oblasti spole�enského humoru.

Sociáln�-demokratické a komunistické �asopisy se v oblasti ženské otázky profilovaly

ješt� výrazn�ji. Krom� tradi�ního repertoáru vtip�, anekdot nebo kratších �i delších povídek,

jež se snažily oslovit p�edpokládanou voli�skou základnu tím, že úto�ily proti jejím tradi�ním

odp�rc�m - velkotovárník�m, šlecht� a církvi (výrazem antiklerikální kampan� se staly

rozší�ené a hojn� prezentované vtipy o fará�ích a jejich kucha�kách), se v nich objevily i

sociáln� lad�né vtipy a karikatury. Ženy – d�lnice �i služky byly �astými smutnými hrdinkami

t�chto sociálních obraz�, k mladým d�lnickým ženám se naopak obracely další z používaných

prost�edk� – agita�ní básn�. P�edevším v Kop�ivách však byly zastoupeny i tradi�ní

nepolitické vtipy karikující „tradi�ní“ ženské záporné vlastnosti.

S otázkou struktury a obsahu humoristických �asopis� vyplývá i další podstatná

otázka: komu byly ur�eny. Tyto �asopisy sice v�tšinou nem�ly p�esn� ur�enou cílovou

skupinu (vyjma toho, že byly ur�eny �eským �tená��m), nicmén� lze o�ekávat, že okruh

možných odb�ratel� r�zných sociálních �i profesních t�íd byl v�tší u obecn�ji lad�ných

�asopis� nepolitických (kde lze ovšem s ur�itou mírou oprávn�nosti p�edpokládat rozhodující

skupinu odb�ratel� rekrutujících se spíše ze st�edostavovských vrstev, jejichž p�íslušníci si

mohli snáze dovolit ur�itý „luxus“ nákupu zábavného �tení), než u �asopis� jednotlivých

politických stran.34 U politických i nepolitických �asopis� zaznívá spíše p�íklon k m�stskému

�tená�i, nebo� tato periodika zobrazovala ve své v�tšin� m�sto a m�stský život (odkazy na

venkov najdeme v humoristických �asopisech jen velmi z�ídka) a jejich humor tak mohl být

bližší m�stskému �lov�ku než obyvateli venkova.35

Vzhledem k ženskému tématu, které budeme v této práci sledovat, se domnívám, že je

podstatné také zamyšlení nad strukturou �tená�� z genderového hlediska. By� k tomu nemám

32 „Hlasovací právo ženám? / Páni bozi, pomozte nám! / �lov�k jemuž napadlo to, / m�l by býti zav�en proto.“ (Šípy, ro�. 14, �. 32, 1901, s. 4) 33 Krom� velké karikatury s názvem K otázce hlasovacího práva žen se zde nacházela i rozvaha Božídara Vocáska Božídar zase o t�ch ženách. (Šípy, ro�. 19, �. 16, 1906, s. 1 p�ílohy). 34 Jen st�ží lze o�ekávat, že by mezi nadšené odb�ratele Rašple pat�ili v hojné mí�e nap�. katolíci, když se její humor zam��oval p�evážn� antiklerikáln�. 35 Zde se však jedná �ist� o mou osobní spekulaci provedenou na základ� obsahu jednotlivých periodik, toto tvrzení se tak nezakládá na žádném prameni, který by udával strukturu odb�ratel� toho kterého listu.

26

žádné relevantní podklady, domnívám se, že humoristické �asopisy byly oblíbenou �etbou

spíše u mužské �ásti populace. Odpovídá to jejich náplni, p�evažujícímu „mužskému“

pohledu na ženu a ženskou problematiku (mnohé vtipy objevující se v �asopisech byly

nepochybn� produktem lidové tvo�ivosti) a kone�n� i místu, kde bylo možno takové �asopisy

ve�ejn� pro�ítat a komentovat – kavárnám a hospodám, tedy míst�m vyhrazeným v té dob�

nepochybn� p�edevším muž�m.36

I po tomto krátkém vhledu do obsahové stránky humoristických �asopis� lze

konstatovat, že jejich struktura a obsah tvo�í d�ležitou sou�ást sd�lení, což by se m�lo odrazit

i v jejich analýze.

2. 2. 2 Tv�rci

Podobn� jako otázka struktury a obsahu, i autorství jednotlivých p�ísp�vk� m�že

pomoci p�i analýze obsahu humoristických �asopis�. Otázka autorství je ovšem velmi

nesnadná, nebo� mnoho vtip�, anekdot �i mén� významných kreseb z�stává nesignováno,

objeví-li se podpis tv�rce, jedná se �asto o zkratku �i pseudonym. Lepší situace panuje

v tomto ohledu u karikatur, jejichž tv�rce se k autorství �asto p�iznává. Mohli bychom zde

zmínit hlavní rysy a nám�ty tvorby nejvýznamn�jších kreslí��, p�sobících v�tšinou v n�kolika

humoristických �asopisech najednou, domnívám se však, že by to pro pot�eby této diplomové

práce nebylo ú�elné (ostatn� v�tšina tehdejších karikaturist� shodn� zam��ovala svou

pozornost na m�š�anskou morálku).37

V�tší význam pro studii zam��enou na ženskou problematiku by mohla mít

v souvislosti s autorstvím otázka pohlaví jednotlivých tv�rc�. I v tomto p�ípad� je odpov� na

tuto otázku problematická. Tvorba humoristických �asopis� totiž z�stávala ve své v�tšin�

v rukou muž� a není tak možné získat reprezentativní vzorek autorek humoristických

p�ísp�vk�, jejichž p�ístup by bylo možné srovnat s p�ístupem mužských koleg�.

Z kreslí�ek do humoristických �asopis� p�ispívaly Zde�ka Mašková a Zdenka

Burghauserová38 a z jejich karikatur, by� se podle mého názoru nijak extrémn� neodlišují od

36 Primární zam��ení na muže zaznívá p�edevším ze spole�enských humoristických �asopis�. V d�lnickém tisku m�žeme najít i p�ísp�vky agita�ního charakteru oslovující ženy a vyzývající je ke spole�nému boji s muži. 37 Zam��ení nejvýznamn�jších karikaturist� nejdeme nap�. v PYTLÍK, R.: �eský kreslený humor XX. století. Praha 1988, s. 25 an. 38 Zatímco na Zde�ku Maškovou se dnes tém�� zapomn�lo, jméno Zdenky Burghauserové je stále živé. Neobjevuje se však v souvislosti s jejím p�sobením na poli karikatury, znám�jší je jako malí�ka. O jejím stylu a

27

kreseb mužských tv�rc�, lze p�ece jen vycítit snahu o zm�nu v pohledu na to, co bývá

ozna�ováno jako genderové role. Ženská jména, �i spíše pseudonymy, se ob�as objevila i

v sociáln� demokratických �asopisech pod agita�ními básn�mi obracejícími se k mladým

d�lnicím. Ani v tomto p�ípad� ale není patrná n�jaká odlišnost od tvorby mužských autor�.

Otázka autorství tak nehraje v p�ípad� práce o vnímání ženy v �eské spole�nosti první

poloviny 20. století až tak d�ležitou roli, což je dáno jak zna�nou p�íbuzností ztvárn�ní

jednotlivých témat muži a ženami, tak i mezerami v informovanosti o autorství u jednotlivých

p�ísp�vk�.

2. 2. 3 Prom�nlivost ženského tématu na stránkách humoristických �asopis�

Ženská otázka se v humoristických �asopisech nevyvíjela nezávisle na ostatních

tématech. Mnohdy je dopl�ovala. Tak jako se prom��ovalo množství prostoru, který byla

p�edevším politické média ochotna v�novat ženám, m�nilo se i vnímání ženy na stránkách

jednotlivých humoristických �asopis�.

V p�evážn� nepolitických periodikách se objem p�ísp�vk� týkajících se žen p�íliš

nem�nil. Až do první sv�tové války z�stával konstantní i pohled na ženu coby nositelku

mnoha p�evážn� negativních typických vlastností. Naopak jednozna�ným vývojem prošla

otázka ženské emancipace, která se od devadesátých let 19. století do roku 1918 dostala z fáze

naprostého odmítání a výsm�chu po rozpa�itou akceptaci.

Sociáln� demokratická média v p�edvále�ném období zaujímala p�i pohledu na ženu

p�edevším dvojí model: negativního hodnocení se do�kala v podob� praktikující katoli�ky

jako farská kucha�ka �i naivní dívenka podlehnuvší vilnému panu fará�i, pozitivní pohled

naopak p�edstavoval již n�kolikrát zmi�ovaný sociální aspekt.

V dob� první sv�tové války, která, pokud b�hem ní �asopis nezanikl, si vynutila

pozm�n�ný repertoár, se op�t rozší�il spole�enský moralizující model. Ženské téma

zam��ující se na tradi�ní postavení ženy ve spole�nosti nejsnáze prošlo rukama censor� a

proto jeho význam ve vále�ných letech vzrostl.39 Válka a její dopad na zázemí inspirovala i

humoristy a karikaturisty a v dobových zábavných médiích se odrazila pozm�n�ná

tématech tvorby více viz PACHMANOVÁ, M.: Neznámá území �eského výtvarného um�ní: Pod lupou genderu. Praha 2004. 39 Censura i zm�n�ná politická a spole�enská situace se projevily nap�. i v protiklerikálním tažení �asopisu Rašple. Po�et vtip� a karikatur znázor�ujících soužití fará�e s jeho farskou kucha�kou b�hem války znateln� poklesl.

28

spole�enská realita. Žena vystupovala v roli b�žného obyvatele �eských zemí a to i

v situacích, v nichž býval p�ed válkou zobrazován muž – byla to žena, kdo stál ve front� na

potraviny, kdo se staral o obživu rodiny, �ešil vydávání potravinových lístk� a konec konc�

také disponoval potravinovými zdroji: ženy se staly hlavními reprezentantkami p�ekupník�

s potravinami – ke�as�, mléka�kami šidícími zákazníky apod.40

Povále�ný vývoj v humoristických �asopisech se zam��il jednak na mnohdy výbušnou

politickou situaci na domácí scén�, jednak na spole�enské a majetkové zm�ny, které p�inesla

nov� vzniklá republika. Prostor v�novaný ženám zaplnila tzv. moderní žena, zp�sob jejího

odívání, chování a politické �innosti. Mizí p�ísp�vky orientované na emancipaci, které bylo

alespo� oficiáln� dosaženo. Kritika a posm�ch se od vysokoškolsky vzd�laných žen

p�esouvají na pracovnice v kancelá�ích, tzv. bobe�ky. Ve t�icátých letech se ze ženské

tématiky tak�ka vytrácí aktuálnost a množství „protiženských“ vtip� klesá ve prosp�ch

aktuáln�jší hospodá�ské krize nebo (a to p�edevším) hrozby nového sv�tového konfliktu.

40 Že se zde projevil p�edevším vliv války, b�hem které byli muži na front� a ženy tak musely zastávat jejich místo nap�. i v roli tzv. ke�as�, je možné pozorovat p�edevším v kontextu s povále�ným zobrazeními, v nichž ženy-ke�asky op�t uvolnily toto nelichotivé místo muž�m.

29

3 . Ž E N A V � E S K É S P O L E �N O S T I O D P O L O V I N Y

1 9 . S T O L E T Í D O R O K U 1 9 3 8

Humoristické �asopisy odrážely vývoj ve spole�nosti a nabízely svým �tená��m více

�i mén� pravdivý obrázek jejich p�edstav, p�edsudk� a kone�n� jich samých. Zrcadlil se

v nich odraz doby. Je-li cílem této práce zjistit, jak byla vnímána perspektivou takového

druhu média žena, její postavení v rodin� �i ve spole�nosti, je také nezbytné zasadit výsledný

obrázek do klimatu doby, v níž humoristické �asopisy vznikaly. V následující kapitole se tak

budu snažit alespo� v základních rysech nastínit spole�enské zm�ny, které se odehrály

v �eském prost�edí a které m�ly dopad na život žen v mnou sledovaném období.

Mnoho z t�chto zm�n v postavení ženy v �eské spole�nosti však nastalo nebo alespo�

zapo�alo již dlouho p�ed rokem 1900, proto se i já v následujících �ádcích vrátím hloub�ji do

19. století, abych zachytila charakter a specifika postavení žen v �eské spole�nosti v jejich

celistvosti. Návrat v �ase považuji za nezbytný i z jiného d�vodu: humoristické �asopisy

možná více než jiné zdroje zachycují dlouhodobé p�etrvávání p�edstav a stereotyp� ohledn�

postavení žen ve spole�nosti, které vycházejí z tradi�ního vnímání mužského a ženského sv�ta

v pr�b�hu 19. století.

Vzhledem k tomu, že se jedná o relativn� dlouhé období, rozhodla jsem se celou

kapitolu rozd�lit do dvou �ástí: na období do roku 1918, tedy do p�elomového okamžiku, kdy

se ženy do�kaly zakotvení svého politického statutu v ústav� nov� vzniklého státu; poté na

období let 1918 – 1938.

Zcela zám�rn� nepokra�uji v p�ehledu vývoje ženské otázky v �eských zemích po roce

1938. Vývoj ženské otázky v prvních letech po druhé sv�tové válce a odraz tohoto vývoje

v humoristické tvorb� bude p�edm�tem poslední kapitoly této práce.

3. 1 �ESKÉ ŽENSKÉ HNUTÍ DO ROKU 1918

„Již pohled na ženské t�lo pou�uje, že žena není ur�ena ani k velikým duševním, ani

t�lesným pracím. Nesplácí sv�j dluh životu �in�ním, nýbrž trp�ním, porodními bolestmi, pé�í

o dít� a poddanstvím muži, kterému má být družkou trp�livou a pot�šující. Úd�lem ženy

nejsou nejprudší slasti a projevy síly, její život má plynout tišeji, klidn�ji a mén� významn�

než život muže, aniž je p�itom podstatn� š�astn�jší nebo neš�astn�jší. Za p�stounky a

30

vychovatelky d�tí hodí se ženy práv� tím, že samy jsou d�tinské, tit�rné a mají omezen�jší

rozhled, zkrátka jsou po celý život velikými d�tmi. Jakýmsi st�edním stupn�m mezi dít�tem a

mužem, tj. pravým �lov�kem.“41

Názor, který v útlé kníže�ce O ženách vyjád�il Arthur Schopenhauer, n�mecký filosof

p�elomu 18. a 19. století, na n�žné pohlaví, se pravd�podobn� shodoval s p�edstavami jeho

sou�asník� na to, jaké postavení má žena zaujímat v b�hu sv�ta. „Pravému �lov�ku“, tedy

muži, podle tohoto názoru náležela významná úloha hybatele ve všech sférách ve�ejného

života, m�l se angažovat ve v�d�, v politice, ekonomice. Jeho žena, jakýsi nedokonalý muž,

se m�la spokojit s životem v domácnosti. Mužské a ženské role byly striktn� odd�leny -

zatímco muži pracovali, finan�n� zajiš�ovali rodinu a reprezentovali ji navenek, jejich ženám

byla vyhrazena soukromá sféra.42 Ani tato sféra jim však nenáležela bezvýhradn�: i když

vedení domácnosti spadalo do jejich kompetencí, stále tu byl otec, hlava rodiny, který

rozhodoval o všech podstatných náležitostech a ur�oval tak život své ženy a d�tí.43 A žena se

jeho vedení dobrovoln� pod�izovala, jak vyplývalo i z ob�anských zákoník� vydávaných

v Evrop� 19. století po vzoru francouzského Code civil. Také podle rakouského ob�anského

zákoníku z roku 1811 (v platnost vstoupil k 1. lednu 1812) byla žena povinna následovat

svého manžela do místa jeho bydlišt�, pomáhat mu ze všech sil v domácnosti i ve výd�lku a

respektovat jeho rozhodnutí.44 Na druhou stranu si mohla po právní stránce zachovat ur�itou

majetkovou samostatnost – muž již nem�l právní nárok na celé ženino v�no, náležely mu

pouze výnosy z úrok�.

Teorie odd�lených sfér se za�ala výrazn� prosazovat na konci 18. století na základ�

nov� vznikajících koncepcí rodiny založených na paradigmatu ve�ejného muže a soukromé

ženy a odrážela skute�nost, kdy muž již nevykonával své zam�stnání v rámci prostoru

domova, ale byl nucen za výd�lkem odejít do továrny �i do ú�adu. Ideálním ženským úd�lem

se podle této teorie stal s�atek a pé�e o d�ti a o domácnost.45 Ne vždy však bylo možné

41 SCHOPENHAUER, A.: O ženách. Brno 1993, s. 6 42 Toto d�lení neplatilo vždy a za všech okolností – i p�ed výrazn�jším zapo�etím ženské emancipace bychom v historii našli p�íklady žen, jež se snažily uplatnit na ve�ejnosti navzdory spole�enským názor�m (vzpome�me nap�. francouzské preciózky). Jednalo se však spíše o výjimky, než o obecný trend. 43 Více o postavení otc� v rodin� nap�. A History of Private Life. From the Fires of Revolution to the Great War. Cambridge, London 1990, s. 167-180. 44 LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009, s. 46. 45 Tento model fungoval však p�edevším ve st�edních vrstvách spole�nosti, jak na to upozornila Jana Macha�ová ve studii Žena v 19. století jako „p�ív�sek“? Podle autorky byly p�edstavy o uplatn�ní ženy v r�zných sociálních vrstvách odlišné. St�edostavovská žena byla vedena k tomu stát se p�edevším dobrou hospodyní, stejn� jako žena drobného živnostníka, která ale krom� role matky a manželky �asto pomáhala svému muži v živnosti. U žen z nejnižších sociálních vrstev se naopak p�edpokládala p�edevším pracovitost a zapojení se do pracovního procesu. Vedení domácnosti a hospody�ství u ženy, která strávila až polovinu dne v továrn� nebo p�i

31

takovému ideálu dostát, zejména z ekonomických d�vod�: i v pr�b�hu 19. století mnoho

vdaných žen z chudších pom�r� n�jakým zp�sobem pracovalo, aby p�isp�lo do rodinného

rozpo�tu. Nadto se ve spole�nosti vždy našel ur�itý po�et dívek a žen, které se nemohly op�ít

o otce �i muže živitele a musely (nebo se k tomu z jakéhokoli d�vodu rozhodly) se o sebe

postarat samy. Jejich po�et v pr�b�hu 19. století stoupal a za�ínalo být �ím dál z�ejm�jší, že se

spole�nost bude muset s tímto problémem vyrovnat a nabídnout ženám alternativní model

hmotného zabezpe�ení. Samotné ženy (podporované n�kterými muži) si za�aly uv�domovat

nespravedlnost svého druho�adého postavení ve spole�nosti, a� už za tímto poznáním stála

jejich ekonomická situace nebo touha po odlišném uplatn�ní, než jim nabízela tehdejší

spole�nost, a v závislosti na svém spole�enském postavení usilovaly o zm�nu názor�

podobných tomu, který vy�kl Schopenhauer. Ženské emancipa�ní hnutí se tak stalo jednou

z nejvýznamn�jších spole�enských zm�n v v rámci 19. století a v r�zných �asových

horizontech zasáhlo celou Evropu a Severní Ameriku.

Ženské emancipaci nemohly uniknout ani �eské zem�. I když do nich pronikla s jistým

zpožd�ním (k rozvoji ženského hnutí u nás došlo až v 60. letech 19. století v souvislosti

s celkovým uvoln�ním spol�ovacího zákona, který umožnil hojné zakládání nejr�zn�jších

ženských spolk�), vyvíjela se stejn� jako jinde v tehdejším „civilizovaném“ sv�t�: jako jinde,

i zde se ženy v�novaly dobro�inné �innosti, zakládaly spolky, usilovaly o dosažení co možná

nejvyššího vzd�lání, práva na zam�stnání a pozd�ji na ú�ast v politice. Našli bychom zde ale

i n�které charakteristické rysy typické pro �eský prostor. Jmenovat bychom mohli p�edevším

umírn�nost a národní angažovanost. Od po�átku nem�lo �eské ženské hnutí protimužský

charakter, kterým se vyzna�oval boj žen za jejich práva v anglosaských zemích. Naopak,

mnoho vlastenecky smýšlejících muž� ženy podporovalo v jejich úsilí po vzd�lání a za�azení

do spole�enského života. Hlavní p�í�inou této spolupráce bylo stále více se prosazující

národní cít�ní. V dob�, kdy se �eský národ snažil co nejrychleji dostihnout a nejlépe i

p�edstihnout kulturn� a jazykov� rozvinut�jší národ n�mecký, byl duševní rozvoj žen chápán

jako nezbytný p�edpoklad pro povznesení celého národa. Byly to p�ece p�edevším matky,

které m�ly své d�ti jako první vychovávat ve vlasteneckém duchu a �ím širší byl jejich

rozhled, tím schopn�jší a vzd�lan�jší nová generace. Ješt� v roce 1904 ve �lánku nazvaném

„Vzd�lání ženy – št�stí rodinné“ autor konstatuje, že „chceme-li míti vzd�laný národ, musíme

zem�d�lských pracích, pak bylo spíše podružnou záležitostí (MACHA�OVÁ, J.: Žena v 19. století jako „p�ív�sek“? In: D�jiny žen aneb Evropská žena od st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 209-214).

32

vzd�lávati nejen muže, ale i ženu, nejen otce, ale i matku, aby spolu mohli vychovati vzd�laný

a ušlechtilý dorost.“46

Výjime�nou pozici si �eské ženské hnutí vydobylo i v rámci st�edoevropského

prostoru, jak o tom ve svém p�ísp�vku s názvem Liberální historie ženské otázky v �eských

zemích referuje Hana Havelková.47 Z faktor� vysv�tlujících p�ízniv�jší (ve srovnání

s okolními oblastmi) ohlas �eské ve�ejnosti na ženskou emancipaci autorka s odkazem na

histori�ku Catherine David-Fox jmenuje krom� národního aspektu i ekonomickou vysp�lost

�eských zemí, dominanci buržoazie a maloburžoazie místo šlechty nebo relativn� vlažný

postoj k církvi, který umož�oval snazší bo�ení tradi�ních p�edstav o správném život� ženy.48

A� už vezmeme v úvahu kterýkoli z nich, faktem z�stává, že za p�ibližn� sto let své

existence, od p�sobení Magdaleny Dobromily Rettigové v prvních desetiletích 19. století po

zavedení všeobecného volebního práva pro ženy v roce 1918, u�inilo �eské ženské hnutí

obrovský skok. Po skromných za�átcích, kdy ženy dokazovaly svou nepostradatelnost p�i

ošet�ování ran�ných za napoleonských válek a kdy se n�kolik málo z nich ú�astnilo p�ednášek

Bernarda Bolzana �i archeologa Václava Krolmuse,49 p�išly první pokusy o kvalitn�jší ženské

vzd�lání symbolizované Bud�í Karla Slavoje Amerlinga nebo �inností Beáty Rajské. Doba

však jakýmkoli spole�enským zm�nám nep�ála a velkého vzedmutí emancipa�ního hnutí se

�eská ve�ejnost do�kala až v šedesátých letech, kdy padla omezení diktovaná bachovským

absolutismem. Navenek ženské hnutí symbolizovalo p�edevším nebývalé rozší�ení

národnostn� lad�ných spolk� zam��ených na charitativní �innost a na vzd�lávání, které

sdružovaly dámy z liberálních st�edostavovských kruh�.50 Z t�chto vrstev se rekrutovaly i

hlavní p�edstavitelky hnutí, �asto ženy známé svými um�leckými �i charitativními aktivitami.

Jejich prvo�adým zájmem se stala snaha o rozší�ení možností profesního uplatn�ní dívek, o

zvýšení úrovn� jejich vzd�lání a v neposlední �ad� také pomoc ženám v t�žké životní situaci.

V získávání širšího rozhledu napomáhaly ženám akce po�ádané jednotlivými spolky,

z nichž mezi nejznám�jší pat�í patrn� p�ednáškové a vzd�lávací aktivity Vojty Náprstka, který

46 Vzd�lání ženy – št�stí rodinné. Š�astný domov, ro�. 1, 1904 – 1905, s. 10. 47HAVELKOVÁ, H.: Liberální historie ženské otázky v �eských zemích. In: Existuje st�edoevropský model manželství a rodiny? Sborník z mezinárodního sympozia Praha 24.-25. listopadu 1994. Praha 1995, s. 19 – 30. 48 Tamtéž, s. 24. 49 „Odtud co kaplan odebral se do Prahy. I skoupil tuto všecky spisy �eské, dotud na sv�tlo vyšlé, kteréž žák�m a žákyním na svém pokoji byl p�ed�ítával aneb jim dom� p�j�oval,“ píše se v publikaci Naši mužové od Jana E. Sojky. (SOJKA, J. E.: Naši mužové. Biografie a charakteristiky muž�v slovanských. Praha 1862, s. 86). 50 Krom� liberálního ženského hnutí, které bývá v�tšinou vnímáno jako hlavní hnutí za práva žen, se v �eských zemích rozvíjelo i d�lnické ženské hnutí. Požadavky obou hnutí se sice v mnohém shodovaly (pat�ily mezi n� zrovnoprávn�ní muže a ženy p�edevším v platovém ohodnocení, ochrana zdraví žen a d�tí p�i práci apod.), i p�esto však mezi ob�ma proudy panovalo mnoho neshod. Více nap�. NEUDORFLOVÁ-LACHMANNOVÁ, M.: �eské ženy v 19. století: úsilí a sny, úsp�chy i zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999, s. 299-318.

33

v letech 1862–63 seznamoval pražskou ženskou ve�ejnost s technickými výdobytky a ve

svých p�ednáškách hovo�il i o tzv. ženské otázce. Roku 1865 byl založen Americký klub

�eských dam, �lenství v n�m bylo bezplatné a �lenská povinnost sestávala pouze ve

vzd�lávání se, v dobro�innosti a pé�i o mládež. První �eský feminista dal ženám také

k dispozici svou rozsáhlou knihovnu �ítající kolem 50 000 svazk�. V letech 1865-1885 bylo

v rámci klubu p�edneseno 575 p�ednášek, které navštívilo na 26 750 žen.51 Otázky kulturní,

sociální, ekonomické nebo zdravotní ale byly p�edm�tem mnoha setkání nejen v Praze, ale

všude tam, kde p�sobily ženské spolky.

Mnohem širší dopad m�l na obecné pov�domí žen o nejr�zn�jších tématech, která se

jich týkaly, tisk, p�edevším pak ženské �asopisy, jejichž cílem bylo „pou�ovati a vychovávati

�eské pohlaví ženské, spojiti je v jednu obec sesterskou poutem up�ímné lásky a snažení

ušlechtilého.“52 Od druhé poloviny 19. století se v nejr�zn�jších �eských novinách a

�asopisech za�aly v hojn�jší mí�e objevovat p�ísp�vky v�nující se ženské tématice. Autorkami

�lánk� bývaly velmi �asto samotné ženy, nap�. Eliška Krásnohorská.53 Významn�jší než tyto

�lánky ale byla existence speciálního tisku pro ženy. V dubnu 1861 spat�il sv�tlo sv�ta v�bec

první �eský ženský �asopis u nás – �trnáctideník Lada. Belletristický a módní �asopis.

Tribunou umírn�ného feminismu posledních t�í desetiletí 19. století se od roku 1871 staly

Ženské listy. V roce 1896 jim za�aly konkurovat radikáln�jší Ženský obzor54 nebo Ženský

sv�t. List paní a dívek �eských. Moravskému ženskému hnutí se od roku 1905 v�noval �asopis

Ženská revue.55 Jak ve svém p�ísp�vku konstatuje Eva Kalivodová, „�asopisy byly v podstat�

náhradou za to, �eho se ženám nejvíce nedostávalo – vzd�lání.“56 Jejich prost�ednictvím se

ženy mohly seznámit s d�ním, které p�esahovalo práh jejich vlastních domácností. Krom�

list� zam��ených na ženské hnutí vycházely i �asopisy, které si nekladly nijak vznešené cíle a

obracely se na tu v�tšinu �eských žen, které žily i p�es veškerý pokrok „po starém zp�sobu,

imunní v��i bacill�m emancipa�ním, které jsou roznášeny sv�tem moderními vzduchovými

proudy,“ jak ve své p�ednášce o moderních ženských emancipa�ních snahách konstatovala

jedna z prvních �eských doktorek filosofie V�ra Babáková.57 Mezi takové �asopisy pat�il

nap�. Š�astný domov, který se dokonce stal inspirací pro zda�ilou parodii Jaroslava Haška o

51 JANKO, J. – ŠTRBÁOVÁ, S.: V�da Purky�ovy doby. Praha 1988, s. 243 an. 52 Ženský sv�t., ro�. 1, 1897, s. 1. 53 OSVALDOVÁ, B.: �eská média a feminismus. Praha 2004, s. 26. 54 Ženský obzor z roku 1896 po krátké dob� zanikl, ale již roku 1900 byl nahrazen jiným listem stejného názvu. 55 Více k ženským �asopis�m na p�elomu století nap�. NEUDORFLOVÁ-LACHMANOVÁ, M.: �eské ženy v 19. století: úsilí a sny, úsp�chy i zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999, s. 164 – 198. 56 KALIVODOVÁ, E.: Feministické �asopisy na p�elomu 19. a 20. století. Žena a muž v médiích. Praha 1998, s. 10. 57 BABÁKOVÁ, V.: Moderní emancipa�ní snahy ženské. Ženský sv�t, ro�. 9, 1905. s. 33.

34

tom, jak cht�la ženuška svému muži podle svého oblíbeného �asopisu vytvo�it š�astný a

útulný domov.58 I tyto �asopisy m�ly v �eském emancipa�ním hnutí své významné místo.

P�estože necht�ly svou �tená�ku „unavovati dlouhými u�enými pojednáními, kterých nalezne

dosti v odborných listech,“59 jak pravil úvodník k v�bec prvnímu vydání Š�astného domova, i

v nich zbylo místo na zprávy o aktivitách domácího i zahrani�ního ženského hnutí. Po�et

ženských periodik dosáhl v roce 1908, tedy v dob�, kdy n�které okolní zem� ješt� nevydávaly

ani jediné,60 sedmi a stále stoupal.

V oblasti vzd�lávání se �eským ženám vcelku da�ilo. Dívky mohly ve druhé polovin�

19. století po absolvování obecné školy pokra�ovat ve studiu na m�š�anských školách,

p�ípadn� na n�které z odborn�jších škol jakými byla škola Ženského výrobního spolku nebo

u�itelské ústavy. Krom� m�stem podporovaných a financovaných škol existovaly i školy

soukromé. Hodn� tak záleželo i na finan�ní situaci rodiny a na p�edpokládaném pozd�jším

uplatn�ní dosaženého vzd�lání. Bohaté sle�ny, jejichž životním cílem bylo vdát se, tak rad�ji

než do prakticky zam��ené školy zamí�ily do pensionátu nebo do rodinné školy. Velkým

úsp�chem ženského hnutí se stalo v roce 1890 založení prvního dív�ího gymnázia

v Rakousku-Uhersku Minerva, jako první v monarchii také �eské feministky prosadily

p�ístup žen na vysoké školy. Výnosem ze dne 23. b�ezna 1897 bylo povoleno p�ipušt�ní žen

za �ádné nebo mimo�ádné poslucha�ky na fakult� filosofické, dalšími dv�ma výnosy z 3. zá�í

1900 došlo k p�ipušt�ní žen k léka�ským studiím a doktorátu veškerého léka�ství a k povolání

lékárnickému. Filosofická a léka�ská fakulta byly pov�tsnými prvními vlaštovkami, v pr�b�hu

prvních dvou desetiletí 20. století se ženám postupn� otevíraly brány dalších obor�. Nejdéle,

až do vzniku republiky, musely �ekat zájemkyn� o studia na právnických a technických

oborech.61

I p�es jisté zpožd�ní za západním sv�tem se �eské ženy za�aly uplat�ovat v pracovním

procesu také na pozicích vyžadujících vyšší vzd�lání a vyhrazených do té doby muž�m.

Vysokoškolsky vzd�lané ženy byly n��ím novým, a proto budily ve spole�nosti rozruch.

Krom� nich však v �eských zemích existoval mnohem v�tší po�et výd�le�n� �inných žen

pracujících v povoláních nevyžadujících vyšší studium. P�i s�ítání obyvatelstva v P�edlitavsku

58 HAŠEK, J.: Povídky II. Praha 1988, s. 140-144. 59 Š�astný domov, ro�. 1, 1904-1905, s. 1. 60 HAVELKOVÁ, H.: Liberální historie ženské otázky v �eských zemích. In: Existuje st�edoevropský model manželství a rodiny? Sborník z mezinárodního sympozia Praha 24.-25. listopadu 1994. Praha 1995, s. 22. 61 Vyššímu vzd�lání žen se v�nují krom� již jednou zmi�ovaných publikací Marie Bahenské a Jany Malínské i nejr�zn�jší almanachy vydávané v prvních desetiletích 20. století. Mezi n� bychom mohli za�adit almanach Ženské studium na �eských školách st�edních a vysokých, který vyšel v Praze roku 1917, nebo almanach vydaný na oslavu �ty�icátého výro�í založení Minervy nazvaný �eskoslovenské studentky let 1890 – 1930 (Praha 1930) obsahující krom� odborných pojednání o ženském školství i vzpomínky bývalých studentek.

35

v roce 1880 krom� jiného vyplynulo, že nejvyšší podíl mezi pracujícími ženami zastávaly

d�lnice v zem�d�lství a pr�myslové d�lnice a nádenice, p�ípadn� služky. Mnohem mén� žen

se uplatnilo v kvalifikovan�jších profesích jako ú�ednice, písa�ky �i telefonní spojovatelky na

poštovních ú�adech, u�itelky na dív�ích školách apod.62 Zam�stnanost žen však stále stoupala

a nepoda�ilo-li se žen� vdát se, lze p�edpokládat, že na po�átku 20. století dosáhla jisté

samostatnosti a nežila již jako p�ebyte�ná p�íbuzná v rodin� svých rodi�� �i sourozenc�.63

Dalším výrazným požadavkem ženského hnutí se vedle možnosti studia stalo získání

politických práv, p�edevším pak všeobecného rovného volebního práva. Volební právo

v habsburské monarchii bylo pom�rn� složité a fungovalo na základ� tzv. teorie zájmu. Volilo

se ve volebních kuriích, do nichž byli voli�i za�azeni podle majetku. To však platilo jen pro

mužskou �ást obyvatelstva a ani zde ne bez výjimky (p�íslušníci ozbrojených sbor� byli

z volebního práva vyjmuti). Ženy mohly volit pouze ve velkostatká�ské kurii. Teprve v roce

1907 po vln� demonstrací se poda�ilo prosadit zrušení kuriálního systému a zavedení

všeobecného volebního práva, stále však jen pro muže. �eské ženy se jako voli�ky mohly

za�adit po bok muž� až po válce, kdy jim bylo ústavou p�iznáno aktivní volební právo.64

Pasivní volební právo, tedy možnost být zvoleny, si �eské ženy vyzkoušely již t�sn� p�ed

válkou, kdy byla do �eského zemského sn�mu zvolena první žena, spisovatelka a aktivistka

Božena Viková-Kun�tická.65

Na p�ístupu žen k volebním urnám �i k profesím vyhrazeným tradi�n� muž�m a na

urychlení tohoto procesu m�la zásadní vliv první sv�tová válka. Mnoho muž� bylo odveleno

na frontu (uvádí se, že do rakousko-uherské branné moci bylo za�azeno p�es 4 miliony muž�,

což p�edpokládá cca 60% mužské populace ve v�ku mezi 18-53 lety v P�edlitavsku).66

Takový odliv pracovní síly se nep�ízniv� odrazil na vývoji trhu a hledaly se prost�edky, jak jej

korigovat. Krom� institutu zprošt�ní vojenské služby �i ud�lení dovolené se zna�n� zvýšila

zam�stnanost žen, které mohly zastávat i pozice, na nichž si je p�ed válkou nedovedl nikdo

p�edstavit – ku p�íkladu jako pr�vod�í pražských tramvají. Uplatn�ní našly p�edevším na

místech mén� náro�ných na kvalifikaci �i t�lesnou námahu (proto se jejich po�et nijak p�íliš

nezvýšil nap�. v t�žkém pr�myslu). Jejich postavení se zm�nilo i v rámci rodiny, protože to

62 HORSKÁ, P. – FIALOVÁ, L.: �eská žena o�ima statistiky posledních sto let. Historické listy, ro�. 1, �. 1, 1991, s. 9. 63Tamtéž, s. 11. 64 Více o volebním systému viz MALÝ, K. – SIVÁK, F.: D�jiny státu a práva v �eskoslovensku. I. díl (do r. 1918). Praha 1988, s. 380-385. 65 Tato p�evratná událost dala ve své dob� podn�t k vydání útlého sborníku názor� a vyjád�ení hlavní protagonistky i n�kterých jejích p�íznivc� a odp�rc�. KYPR, O. (ed.): Ženy do parlament�? P�ísp�vek k otázce volebního práva žen. Jihlava 1912. 66 ŠEDIVÝ, I.: �eši, �eské zem� a Velká válka (1914-1918). Praha 2001, s. 220.

36

byly práv� ženy, které byly nuceny zastoupit dosavadní hlavu rodiny, otce, který se také

nemusel z bojišt� již nikdy vrátit.

Válka urychlila proces ženské emancipace, což p�iznávaly i samy ženy, které se

k vále�nému období ve svých �láncích �asto vracely a prezentovaly jej jako zlom v postavení

žen v celé �eské spole�nosti.67 Dob�e si uv�domovaly, že jejich pozice ve spole�nosti už

nikdy nebude stejná jako d�íve a i když se mnohé nového postavení obávaly, v ženském tisku

p�evládaly vesm�s �lánky plné nad�jí a radostných o�ekávání.

3. 2 ŽENY V �ESKÉ SPOLE�NOSTI ZA PRVNÍ REPUBLIKY

„V dob� vále�né prošly jsme my, ženy, ohn�m p�et�žkých zkoušek. Na bedra naše

uvalila válka b�ím� p�ímo nesnesitelné – ale my jsme nepodlehly. (…) Zastupovaly jsme muže

ve všech oborech práce, o pole a d�m jsme se staraly, živily a vychovávaly jsme d�ti, samy

smutné, t�šily jsme se znavené na své muže, t�šily zran�né a zmrza�ené – a vzpomínka na naše

padlé nutila nás k práci ješt� usilovn�jší. Jit�enka míru objevila se na obloze – snad již brzy

p�ijde mír. S jit�enkou míru dosáhly jsme svobody politické, staly jsme se rovnoprávnými

s muži. Tohoto práva, kterého se nám dostalo, toho chceme také dob�e použít,“ formuluje

další sm��ování ženského hnutí autorka úvodníku „Co chceme“, který zahajoval první �íslo

nov� vzniklého kulturn�-politického týdeníku ur�eného p�evážn� katolickým ženám

Moravská žena.68 By� zrovna katolické ženy nepat�ily k té skupin� žen, která se zasazovala o

výraznou zm�nu pozice ženy v rámci spole�nosti, i ony reflektovaly zm�ny, které pro celé

ženské hnutí znamenal vznik �eskoslovenské republiky. Na rozdíl od mnoha evropských

zemí �eské ženy dosáhly toho, o� p�es padesát let tak usilovaly. Již Washingtonská deklarace

vyhlášená 18. srpna 1918 v Pa�íži nazna�ovala, že mezi zásady vznikajícího státu bude pat�it

zrovnoprávn�ní muž� a žen, když ve svém pátém bod� vyhlásila, že „ženy budou postaveny

politicky, sociáln� a kulturn� na rove� muž�m.“ První �eskoslovenská ústava z 29. února

1920 pak tuto rovnost zakotvila po právní stránce v § 106, v n�mž stanovila, že „výsady

pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.“ Ženy získaly pasivní i aktivní volební právo, taktéž

zaru�ené ústavou pro všechny ob�any bez rozdílu pohlaví.

67 Ješt� v roce 1929, více jak 10 let od konce sv�tového konfliktu autorky �lánk� v Ženském obzoru rozlišovaly „p�edvále�nou“ ženu a svou „povále�nou“ sou�asnici. 68 Co chceme. Moravská žena, ro�. 1, �. 1, 1919, s. 1.

37

Po takto demonstrovaném zrovnoprávn�ní se ukázala jako neudržitelná i situace na

p�d� t�ch vysokých škol, které se dosud k ženám chovaly macešsky. To se týkalo p�edevším

obor� technických a právnických. Jak uvádí autor p�ísp�vku Studium žen na vysokých

školách publikovaného na stránkách Ženského sv�ta v roce 1925, „po státním p�evrat�

profesorské sbory vysokých škol technických a právnické fakulty v Praze cítily neudržitelnost

takového stavu a snesly se, aby ženy zapisovány za stejných podmínek jako muži. Na ostatních

vysokých školách – vyjma teologické fakulty – bylo obdobn� p�ikro�eno k zápisu žen za �ádné

poslucha�ky.“69 St�edoškolské i vysokoškolské studium p�estávalo být luxusem n�kolika

vyvolených, výrazn� stoupal i po�et dívek, které po maturit� nezamí�ily do univerzitních

poslucháren, ale absolvovaly nejr�zn�jší pokra�ovací kurzy na u�itelských ústavech,

v obchodní akademii, �i státní jednoro�ní školu hospodá�skou. Uplatn�ní pak nacházely jako

u�itelky nebo jako kancelá�ské síly v soukromém i státním sektoru.

�eské ženské hnutí po takovém úsp�chu zachvátila jistá euforie, ta však trvala jen

krátce. Práva formáln� uznaná na papí�e zdaleka neznamenala jejich p�ijetí širokou ve�ejností

a ženy p�i jejich praktickém prosazování musely po dobu trvání první republiky neustále

p�ekonávat hluboce zako�en�né p�edstavy a p�edsudky spole�nosti. Nejpal�iv�jší problémy

z pohledu liberálního k�ídla ženského hnutí shrnula dr. Albína Honzáková v Ženském obzoru

v roce 1921 následovn�: „Akademicky vzd�lané ženy (…) p�icházejí v p�ítomné dob�

k poznání, že realizace zn�ní zákona ve skute�ném život� neodpovídá �asto intencím zákonem

mín�ným. Žena �eskoslovenská p�es úsp�chy, jichž v našem stát� nabyla (dosažení volebního

práva, zrušení celibátu) musí dále bojovati p�i mnohých otázkách dosud neroz�ešených.“70

Za prosazení rovnoprávnosti do b�žného života se v pr�b�hu první republiky

zasazovaly p�edevším liberáln� orientované spolky a sdružení, ozna�ované ve své dob� jako

„pokrokové“, sdružené v Ženskou národní radu se sídlem v Praze a pobo�kou v Brn�.71 Po

celou dobu její existence stála v jejím �ele významná osobnost �eského ženského hnutí,

u�itelka Františka Ferdinanda Plamínková, která byla v roce 1925 zvolena senátorkou za

národn� socialistickou stranu.

Mezi „dosud neroz�ešené otázky“, jak to formulovala Honzáková, pat�ila p�edevším

zm�na stávající legislativy, tedy reforma rodinného práva a opat�ení sm��ující k vyšší ochran�

69 Studium žen na vysokých školách. Ženský sv�t, ro�. 29, 1925, s. 85. Na právnickou fakultu byla zapsána první poslucha�ka již v roce 1918, na techniku o rok pozd�ji. Teologie, v o�ích ve�ejnosti výlu�n� mužský obor, se ženám otev�ela až v roce 1922. 70 HONZÁKOVÁ, A.: Organisace žen akademicky vzd�laných vyvolána v život. Ženský obzor, ro�. 20, 1921, s. 132. 71 Více v BUREŠOVÁ, J.: Prom�ny spole�enského postavení �eských žen v první polovin� 20. století. Olomouc 2001, s. 40 an.

38

žen a d�tí, v oblasti pracovního práva pak uznání rovnoprávného postavení muž� a žen p�i

výkonu t�ch profesí, které se i p�es deklarovanou rovnost stav�ly k ženám nep�átelsky.

Obzvláš� k�iklav� se nespravedlivý p�ístup v zam�stnávání žen projevil v právnických

profesích, kde se ženy, jakkoli schopné, prosazovaly velmi obtížn�. I když první promovaná

právni�ka, JUDr. And�la Kozáková-Jírová,72 opustila svou alma mater v roce 1922

s výborným hodnocením, „ona, i ty, jež vystudovaly pozd�ji, setkaly se s ne�ekaným

nepochopením státní správy, která, nedbajíc jejich plné kvalifikace, odpírala jim možnost

uplatniti se v praksi a prokázati tak svoji zp�sobilost k vykonávání všech právnických

povolání. Všemožné p�ekážky a znehodnocování jejich studia m�lo ženám odníti chu� ke

studiu práv a p�ivoditi ve skute�nosti stav, jaký byl p�ed rokem 1918. (…) Pro své zamítavé

stanovisko nemohly státní ú�ady uvésti ani d�vod� právních, ani v�cných, nebo� není zákon�,

které by ženám bránily vykonávati jakékoliv právnické povolání a není praksí potvrzených

zkušeností, které by mluvily proti nim; hlavním d�vodem jsou pouze vžité p�edsudky a obavy

p�ed sout�ží.“73 V roce 1930, dvanáct let po otev�ení právnických fakult ženám, se stále

v�tšina právni�ek v�novala p�edevším advokacii, v níž byly vlastní paní a nezávisely na

blahov�li zam�stnavatele. Ve státních ú�adech se totiž �asto dostávaly do pozice bezplatných

právních praktikantek nebo pracovaly pouze jako smluvní síly. Problémy m�ly i coby notá�ky

(první �eškou zapsanou v notá�ské komo�e se roku 1928 nakonec stala již jednou zmi�ovaná

And�la Kozáková-Jírová po marné snaze o definitivu ve státní služb�).

Právni�ky nebyly jedinou profesní skupinou, která musela p�ekonávat ned�v�ru

spole�nosti. I p�es zna�ná úskalí se však ženy do konce první republiky dokázaly etablovat

v pracovním procesu tém�� ve všech oblastech a ve svých oborech n�které z nich dosáhly

vysokých met: v roce 1934 bylo na Karlov� univerzit� registrováno n�kolik docentek,

bratislavská léka�ská fakulta se dokonce mohla honosit ženou profesorkou a MUDr. Marta

Krupi�ková-Johanovská byla jmenována ministerským radou na ministerstvu zdravotnictví.

Podle seznamu uve�ejn�ného v roce 1936 v �asopise Eva, mohly ženy p�sobit jako

st�edoškolské profesorky, pracovnice v�deckých ústav�, léka�ky, advokátky, soudkyn�,

notá�ky, právni�ky v konceptní ve�ejné, soukromé i zahrani�ní služb�, konzulární ú�ednice na

vyslanectvích, inženýrky chemie v podnicích a továrnách, inženýrky architektky,

projektantky, podnikatelky, pracovnice v pojiš�ovnictví a lé�ebných fondech, malí�ky,

72 Život a p�sobení první vystudované právni�ky z�stávalo dlouho mimo okruh badatelské �innosti. Více informací viz BALÍK, S. – KELLER, R.: And�la Kozáková-Jírová, první �eška JUDr. na pražské univerzit�. In: Documenta Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy Sborník p�ísp�vk� z konference Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996, s. 235-241. 73 HOKEŠOVÁ-SVOZILOVÁ, M.: Juristky. �eskoslovenské studentky let 1890-1930. Praha 1930, s. 292-294.

39

socha�ky atd. Pouze vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství byla podle

tvrzení autorky sice pro dívky otev�ená, ale s poznámkou, že v tomto odv�tví pracuje nejmén�

žen a ženské síly jsou zde stále p�ijímány s velkou ned�v�rou.74

I p�es tyto úsp�chy však ženy musely po celé období první republiky obhajovat své právo na

práci a zárove� na plnohodnotný soukromý život. Sotva se ženské �asopisy vypo�ádaly

s nerovnoprávným p�ístupem žen do ú�ad�, objevilo se nové aktuální téma. P�edevším

v souvislosti s hospodá�skou krizí na po�átku 30. let za�aly sílit hlasy vyzývající k návratu

k tradi�ní jednop�íjmové domácnosti. Jakkoli byla uznáváno ženino právo na samostatný

výd�lek, žila-li doty�ná sama, v okamžiku s�atku se m�la vzdát svého p�íjmu a uvolnit místo

muži – živiteli rodiny. „Ale co bych vážn� radil p�edstavitel�m našeho státu a jeho ú�ad�:

zrušte nezdravý systém, jaký zavedla naše republika, když mnohé domácnosti berou vlastn�

dvojí plat! Když se provdá u�itelka, ú�ednice, a její muž má samostatné postavení, nech� se

vzdá svého místa, v�nuje se úpln� své domácnosti a rodin� a místo své postoupí síle jiné,

svobodné, nebo síle mužské! Jsou totiž �etné p�ípady, že vdané u�itelky a ú�ednice zastávají

svá místa. Bu� tím trpí její povolání, nebo její domácnost, �asto i povolání, i domácnost. Tyto

p�ípady nutno bezpodmíne�n� odstranit,“75 horoval pro návrat starých dobrých po�ádk� autor

�lánku v Moravské žen� již v roce 1924.

Studující a pracující mladé ženy toužící po jiném životním osudu, než m�ly jejich

matky, však p�es všechny výzvy k návratu v �ase již nebyly ni�ím vzácným, spíše naopak.

Nepodobaly se však už prvním pr�kopnicím ženského vzd�lávání, které musely o uznání

spole�nosti bojovat. Jejich životní styl tak byl trnem v oku tradi�n� smýšlející spole�nosti,

podle níž „cht�ly sloužit p�edevším své poživa�nosti. Dceruška, zázra�né dít�, doma uctívané,

hý�kané a obdivované, žila si jako princezna, ani v�t�í�ek životních strastí na ni nefoukl. To

už ochotná maminka za�ídila, aby ze života bylo jí p�id�leno to nejlepší. Studovala. Nu ano, to

se p�eci samo sebou rozumí, bude svou paní, bude jednou mít krásné místo a se svým mužem

dohromady dvojí p�íjem. Studie šly hrav�, nebo� nemusela na nic sáhnout, všecko se jí

podalo, p�ipravilo, zaplatilo, koupilo…“76

Polemiky se vedly i na téma „problémy a pocit nespokojenosti, který se objevoval u

t�chto moderních žen v okamžiku, kdy se provdaly“ – takovým ženám byla vy�ítána

rozhazova�nost, neschopnost vést domácnost a nedostatek empatie v��i pot�ebám d�tí a 74 SMRŽOVÁ, A.: Kam po maturit�. Eva, ro�. 8, �. 15, 1936, s. 7. 75 HAVELKA, A.: Rovnoprávnost muž� a žen. Moravská žena, ro�. 6, �. 9, 1924, s. 4. 76 Citováno podle NEUMANN, S. K.: D�jiny ženy. Praha 1999, s. 1036. D�jiny ženy S. K. Neumanna p�edstavovaly na po�átku t�icátých let, kdy vyšly, nejkomplexn�jší populárn�-nau�nou p�íru�ku o žen�. Jejich popularitu dokazuje i to, že se do�kaly n�kolika dalších vydání. To nejnov�jší z roku 1999 je navíc dopln�no p�ehledem vývoje ženské otázky v období od t�icátých let do sou�asnosti od Evženie Klou�kové.

40

manžela. Samotné ženy to poci�ovaly jako k�ivdu a argumenty svých mužských i ženských

odp�rc� vehementn� vyvracely: „T�žko jest uv��iti, že by ženy p�ed svatbou výd�le�né �inné

byly v manželství nehospodárn�jší než ty, které p�ešly z domácnosti rodi�� p�ímo do

domácnosti vlastní. Ta, která sama peníze vyd�lává, dokáže spíše oceniti hodnotu pen�z než

ta, která je dostává nejd�íve od rodi��, pozd�ji od muže. (…) Také pokud se tý�e obstarávání

prací v domácnosti, není tvrzení Králíkové úpln� správné. Vdá-li se žena opravdu intelligentní

a vzd�laná, vpraví se do vedení domácnosti rychle a �asto snadn�ji než mladinká dívka,

vychovaná pouze pro domácnost, nebo� této schází duševní vysp�lost, jíž není možno nabýti

p�es noc,“ 77 tak hájí právo na vzd�lání a práci moderních žen ve své reakci na �lánek Kláry

Králíkové v Ženském obzoru Libuše Baudyšová.

Op�tovného uznání se nakonec do�kala i tradi�ní ženská role – role matky, manželky a

hospodyn�. Ideál ženy jako hospodyn� z prvorepublikové spole�nosti nikdy docela

nevymizel, nebyl však již chápán jako jediný možný ženský úd�l. V roce 1930 hospodyn�

rozší�ily okruh ženských spolk�, když se sdružily v Úst�edí �eskoslovenských hospody�,

jehož cílem bylo p�stovat mravní poslání ženy v rodin� a zajiš�ovat technickou pr�pravu pro

všechny úkoly, které moderní domácnost vyžaduje.78

Snaha o vzd�lání a vysoký morální kredit – to byly hlavní p�edpoklady emancipované

ženy v nové republice. Nová doba p�inesla ale i zna�ný posun v dalších otázkách života.

V �eskoslovensku se projevila bou�livá dvacátá léta a v�decký pokrok p�inesl nové možnosti

trávení volného �asu: kino, kabaret, moderní tance, sport. Jak se m�nil ideál ženy vnit�n�,

m�nil se i navenek – dívka 20. let výrazn� zeštíhlela, zkrátila vlasy a sukn� a vystavila své

t�lo slune�ním paprsk�m. A zapálila si cigaretu, módní dopln�k prvorepublikové dámy.

Moderní dívka m�la také mnohem více možností ke kontaktu s opa�ným pohlavím,

což nelib� nesli zastánci „starých po�ádk�“. Ti poukazovali na p�ílišnou mravní volnost

mládeže obojího pohlaví, která si dovolí rozhodovat o svém život� sama bez p�edchozí

porady s rodi�i, a varovali p�ed negativním dopadem na budoucí generace. D�vody oné

mravní pokleslosti byly vid�ny rozdíln� v závislosti na náboženském �i politickém názoru

kritika, jejich výraz se však p�íliš nem�nil:„Jak ubohé, politováníhodné, žalostné a zubožené

jsou namnoze dnešní d�ti. Co zdravého m�že vzejíti z rodiny (…), v níž dít� slyší jen sakrovati

a nadávati? Z takových rodin vycházejí š�upalové, výrostci, vraždící zasloužilé muže o národ,

výrostci, kte�í v 16 letech mají už vážný pom�r a v 17 dít� s n�jakou stejn� vychovanou žábou

77 BAUDYŠOVÁ, L.: Pro� ženy d�íve výd�le�n� �inné nebývají v manželství zcela spokojeny. Ženský obzor, ro�. 20, 1924-25, s. 97. 78 UCHALOVÁ, E.: �eská móda 1918-1939: elegance první republiky. Praha 1996, s. 12.

41

(pokud ovšem nep�ivodili um�lý potrat), kluci, jimž jediným smyslem života je tane�ní

dupárna a kopaná, zelená�i, kte�í, jak se nedávno stalo v jednom pražském biografu, zu�iv�

demonstrují, když místo„Pa�ížské maitresy“ objevil se na filmovém plátn� p�írodní snímek, a

jimž teprve policajtské obušky zchlazují rozpálené hlavy,“ rozho��uje se autor �lánku

v katolické Moravské žen� v roce 1925.79

T�icátá léta s sebou p�inesla krom� hospodá�ské krize i zhoršující se zahrani�n�-

politickou situaci v Evrop�. Ženy se ve svých prohlášeních zasazovaly pro obranný postoj a

vesm�s se vyslovovaly proti neutralit� státu. Na možnost vále�ného konfliktu je p�ipravovaly

i ženské �asopis. Ženská národní rada v �asopise Eva v �ervenci roku 1938 vyzvala ženy, aby

našly co nejvhodn�jší uplatn�ní p�i obran� státu, podílely se na �innosti �sl. �erveného k�íže

nebo civilní požární ochrany a seznámily se s možnými riziky, která vznikají v p�ípad� použití

bojových plyn�.80

Ženské hnutí v �eských zemích prod�lalo za p�ibližn� sto let své zvýšené �innosti

velký pokrok a formáln� dosáhlo všech svých základních cíl�. By� bylo zahájeno s ur�itým

zpožd�ním a probíhalo mén� radikáln� než jeho sesterská hnutí v n�kterých

západoevropských zemích, dokázalo usp�t d�íve a úpln�ji. Nové smýšlení o postavení ženy ve

spole�nosti zasáhlo život �eského ve�ejného i soukromého života, i když p�edstava

zrovnoprávn�ní ženy pronikala a uplat�ovala se odlišn� v prost�edí m�stské inteligence, v

d�lnické t�íd� a na venkov�. Mnoho z vývojových jev� našlo své vyjád�ení v humoristických

�asopisech, mnoho jich však z�stalo tímto médiem opominuto, jak se pokusím demonstrovat

v následující kapitole.

79 Zubožené mládí. Moravská žena, ro�. 6, �. 23, 1925, s. 5. 80 UCHALOVÁ, E.: �eská móda 1918-1939: elegance první republiky. Praha 1996, s. 16.

42

4 . P O H L E D N A Ž E N U O � I M A H U M O R I S T I C K Ý C H

� A S O P I S � ( 1 9 0 0 - 1 9 3 8 )

V roce 1905 se Teréza Nováková v Ženském sv�t� ohrazovala proti mediálnímu

obrazu, který �eské ve�ejnosti p�edkládaly tehdejší noviny a �asopisy: „Žurnalistika chce a

má býti zrcadlem našeho vývoje, ona píše d�jiny nejen vn�jšího, ale i vnit�ního života – jak

uboze, sm�šn�, nemohoucn� vypadalo by naše hnutí, kdybychom hledaly jeho obraz

v žurnalistice posledních desetiletí! Nebýti n�kolika opravdových feministických list�, které si

ženy samy vydávají (…), pomyslil by si historiograf našeho vnit�ního života, shledávající si

materiál ke své práci, že �eské ženy na konci XIX. a po�átkem XX. století, když muži neúnavn�

sp�li za všemi vysokými cíli ob�anskými a duchovními, um�ly jen va�it, prát a žehlit, d�ti

ošet�ovat, dob�e neb i špatn� vychovávat, že um�ly se bavit, tan�it, vkusn� i nákladn� se šatit,

a když to šlo do tuha, že sebraly n�kolik set korun na ošacení chudých dítek neb k ú�el�m

národním, k nimž jim mužové poukázali.“81 P�í�inu tohoto negativního obrazu spat�ovala

Nováková p�edevším v tom, že tradi�ní mužské noviny nev�nují ženám p�ílišnou pozornost.

„Není u nás ani jediného denníku a týdenníku, jenž vedle oddíl� v�novaných školství,

literatu�e, výtvarnému um�ní, hudb�, národnímu hospodá�ství, belletrii, sportu za�azuje

jednou za týden, ba jednou za m�síc rubriku « ženská otázka »,“82 psala. Otev�ela-li by

humoristický �asopis této doby, rozhodn� by si nemohla st�žovat na nedostatek zájmu ze

strany jeho tv�rc� o ženskou tématiku. Obsah by ji však p�íliš neuspokojil.

Vnímání ženy na stránkách humoristických �asopis� bychom mohli ozna�it za

pom�rn� konstantní, jeho prom�nlivost byla schopna se projevit až v delším �asovém

horizontu. Domnívám se, že aby si tehdejší �tená� takového média uv�domil posun, jaký

v oblasti vnímání spole�enského postavení ženy nastal, musel by postupovat podobn� jako já

p�i sbírání materiálu na tuto práci, tedy zp�tn� prolistovat starší �ísla humoristických periodik.

Tyto �asopisy se totiž zam��ovaly výhradn� na sou�asný stav spole�nosti a nevracely se do

81 NOVÁKOVÁ, T.: Žurnalistika a ženské hnutí. Ženský sv�t, ro�. 9, 1905. s. 257. 82 Výtky Novákové sice zaznívaly v��i všem deník�m �i týdeník�m, týkaly se však p�edevším t�ch liberálních. Socialistický tisk se totiž ženskou problematikou na p�elomu 20. století alespo� �áste�n� zabýval. Nap�. �trnáctideník Sociální demokrat vycházející od roku 1891 v Praze obsahoval i speciální rubriku „Obrana žen“ v�nující se špatným pracovním podmínkám d�lnických žen (NEUDORFLOVÁ-LACHMANNOVÁ, M.: �eské ženy v 19. století: úsilí a sny, úsp�chy i zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999, s. 300-301). Liberální deníky za�adily rubriky v�nované ženám v prvním desetiletí 20. století. V roce 1907 noviná�ka Olga Fastrová uvedla první ze sloupk� o mód� (by� móda asi zrovna nebyla tím tématem, které by Nováková v novinách v souvislosti s ženami ráda vid�la) v Národní politice a prolomila tak zdrženlivost „mužského tisku“ v��i ženské populaci. V roce 1910 se stejný list otev�el i první „seriózní“ ženské rubrice.

43

minulosti. Prezentovaný obraz ženy tak rozhodn� nelze ozna�it za vy�erpávající, spíše se

omezoval na n�kolik charakteristických typ� a vzorc� chování.

Na druhou stranu byl však takto vzniklý obraz natolik komplexní, že je velmi

nesnadné jej n�jak vnit�n� roz�lenit. Obecn� je možno �íci, že se humoristé zam��ovali na

ženu z m�stského prost�edí, které jim bylo bližší a které zárove� nabízelo více podn�t� pro

satiru než konzervativní venkov. Typická žena v humoristických �asopisech tak pocházela ze

st�edostavovského m�stského prost�edí a humoristé ji zachycovali v n�kolika polohách –

v domácí sfé�e jako manželku, dceru �i tchýni ve vztahu k muži (již mén� �asto jako matku ve

vztahu k d�tem), ve ve�ejné sfé�e jako �lenku ženského spolku a ú�astnici nejr�zn�jších

charitativních a kulturních akcí. Prvorepublikové �asopisy zavedly další, do té doby tak�ka

neznámý „druh“ ženy: tzv. ženu moderní, která již nespadá do žádné z odd�lených sfér. Zcela

odd�len� od t�chto obraz� pak existovala žena emancipovaná, tedy studující, pracující a

zasahující do politiky. P�edevším �asopisy sociální demokracie a komunist� pak prezentovaly

v souladu se svým zam��ením ženu jako p�íslušnici nejnižší sociální vrstvy, jako služku a

d�lnici. Na jejich stránkách se také objevuje nový prostor pro uplatn�ní ženy jako prost�edku

politického boje – antiklerikální tendence sociální demokracie našla své vyjád�ení p�edevším

ve vztahu p�edstavitel� církve k žen�. Žena je zde prezentována v n�kolika polohách, bu

jako komplic klerikál� nebo jako jejich nevinná ob��.

Všem t�mto typ�m žen bych se cht�la na následujících stranách v�novat. D�íve než

však p�istoupím k tomu, jak byly v humoristických �asopisech prezentovány, cht�la bych se

zam��it na obecn�jší otázky. P�edevším budu analyzovat obecný pohled na to, jak byl

vytvá�en jejich mediální obraz na stránkách humoristických �asopis� a co takový obraz

vypovídal o tehdejší spole�nosti. Teprve ve druhé �ásti tohoto oddílu se zam��ím na ony

avizované typy žen prezentované v humoristických �asopisech.

4. 1 ŽENA V HUMORISTICKÝCH �ASOPISECH OBECN�

Ženy byly v humoristických �asopisech prezentovány v r�zných sociálních rolích.

P�es rozdíly, které mezi jejich obrazy panovaly v závislosti na dob� �i na zam��ení toho

kterého média lze však zachytit ur�ité spole�né charakteristické rysy, které se pokusím na

následujících �ádcích analyzovat. Zam��ím se na t�i otázky ohledn� zp�sobu, jakým byl obraz

ženy v humoristických �asopisech zpracován: zda jejich obraz byl spíše negativní �i pozitivní,

44

zda se jednalo o individualizovaný obraz �i jen o �e� symbol�. Sou�ástí tohoto pohledu bude i

úvaha nad genderovým rozvržením pohledu na ženu, na její vztah k druhému pohlaví.

4. 1. 1 Žena: negativní �i pozitivní pohled?

Ze samé podstaty humoristických �asopis� vyplývá, co je jejich úkolem: pobavit

�tená�e tím, že s využitím nadsázky a kritiky zesm�šní ur�ité jevy ve spole�nosti. Samo slovo

„zesm�šní“ v sob� již zahrnuje negativní konotaci: zesm�šn�ní se nevztahuje na to, co

považujeme za správné, ale naopak tepe naše nedostatky.83 Tvorba humoristických �asopis�

navíc ležela v p�evážné v�tšin� na bedrech muž�, lze tedy usuzovat, že „mužský“ pohled na

ženy p�evažoval nad „ženským“ a ženy nebyly obhajovány, ale kritizovány. V mnoha

p�ípadech tomu tak skute�n� bylo – ženám bylo vytýkáno mnoho negativních vlastností:

p�ílišná emotivnost, rozhazova�nost, parádivost, hádavost, pokrytectví, nedostatek

vlastenectví �i sociálního cít�ní a kone�n� i snaha o jejich emancipaci byla až do roku 1918 a

n�kdy i po n�m lí�ena jako n�co veskrze záporného.

Pon�kud p�ekvapiv� bychom však mohli v humoristických �asopisech nalézt i odlišný,

pozitivn�jší pohled na ženu.

Veskrze „pozitivní“ pohled na ženu se v humoristických �asopisech objevil velmi

z�ídka. Šlo v podstat� o vzácnou výjimku, tím spíše, pokud se týkala ženy ze st�edních vrstev,

které byly humoristickými �asopisy „propírány“ nej�ast�ji. Takovou „bílou vránou“ se v

�asopise stala pochvalná báse� na paní u�itelku, která plní posvátný úkol tím, že vzd�lává

dít�.84

Taková chvála výd�le�n� �inné vzd�lané ženy byla skute�n� n��ím výjime�ným.

Mnohem �ast�ji se pozitivní pohled vztahoval na ženy z nižších sociálních vrstev, p�edevším

pak v d�lnických �asopisech, kde byl vyzdvihován význam výd�le�né �innosti t�chto žen pro

rodinu. V Rašpli z roku 1903 byla publikována báse� Pradlena oslavující tvrdý život chudé

ženy s p�ti d�tmi, která si p�ivyd�lává praním pro bohatou rodinu, �asto padá vysílením, ale

p�i vzpomínce na své d�ti se vždy vzchopí a bojuje dál s nep�ízní osudu.85 Oce�ována byla i

práce pro budoucnost, p�edevším v agita�ních básních, které se obracely p�ímo k ženám:

„Ženy �eské, ženy d�lné, / slib si dejme a v n�m st�jme, / pro blaho svých drahých dítek / 83 Vtipn� vztah mezi zesm�š�ovatelem a zesm�š�ovaným charakterizoval Adolf Hoffmeister, když napsal: „Pom�r karikaturist�v ke karikovanému není nikterak milostný. (…) Karikaturista vychází od úmyslu zkreslit, znásobit, znárodnit n�které vlastnosti karikovaného, a nakonec výsledek, který vyjde, je tak blízký pravd�, že se pro n�j lidé nejvíce zlobí.“ (HOFFMEISTER, A.: Poezie a karikatura. Praha 1961, s. 37). 84 Rašple, ro�. 13, 1902, s. 85. 85 Pradlena. Rašple, ro�. 14, 1903, s. 35.

45

všechny síly ob�tujme. / Nejen muž bu� hrdý na to / že dá všechno pro volnosti jas! / Vzh�ru

ženy, my též chceme, / na oltá� svou ob�� klást.“86

Vyzdvižení své trp�livosti a skromnosti se ženy do�kaly i v povídce Zastánci žen

v Rašpli v roce 1912, v níž muži v hostinci diskutovali o svých ženách, o jejich vzhledu,

požadavcích a emancipaci. A zatímco vypo�ítávali náklady, které by m�li, pokud by více

investovali do svých žen, aby „nevypadaly tak vychrtlé a bledé,“ sami si pochutnávali na

vep�ové pe�eni a pivu. Jejich ženy doma, „sed�ené od domácké a domácí práce, uspávaly

bledé d�ti a �ekaly na muže, až p�ijdou z hospody,“ uzavírá autor povídky píšící pod zkratkou

„L“.87 Tento p�ísp�vek, ani ne tak humorný, jako spíše vyzývající k zamyšlení, byl zajímavý

také tím, že jako jeden z mála kritizoval p�ístup manuáln� pracujících muž� (jejich t�ídní

p�íslušnost sice není nikde p�ímo vyjád�ena, vzhledem k „ud�enosti“ jejich žen lze

p�edpokládat, že se jedná o muže z nižších sociálních vrstev) k jejich ženám v d�lnickém

humoristickém �asopise. Autor takového p�ísp�vku tak de facto pálil do vlastních �ad, což

sv�d�í o jisté autokritice, která v t�chto humoristických periodikách nebyla úpln� obvyklá.88

Skute�nost, že všechny citované pochvalné reakce na ženy byly uve�ejn�ny

v d�lnickém humoristickém list�, jist� není náhodná. Sociální demokracie jako první

z politických stran vycítila potenciál, jaký v sob� skrývala ženská �ást populace. Sou�ástí

d�lnického boje za lepší pracovní a sociální podmínky byl i požadavek p�ízniv�jších

podmínek pro práci žen a d�tí, navíc zajišt�ní jistých sociálních jistot pro d�lnické muže m�lo

mít p�ímý dopad na zvýšení životní úrovn� jejich rodin. Pozitivní pohled na ženu jako na

partnerku d�lníka v jeho boji za spravedliv�jší život byl v d�lnických listech ješt� posilován

kritikou m�š�anské ženy, lí�ené jako necitlivá a líná.

86 PETRY�, J.: Ženy �eské. Rašple, ro�. 13, 1902, s. 31. Zajímavé v tomto p�ípad� je, že by takovou agita�ní báse� obracející se k ženám a ozna�ující se tak vlastn� za jednu z nich, skute�n� napsal muž. M�žeme se proto domnívat, že pod jménem Jakub Petry� se skrývala žena, nebo autor p�evzal tuto agita�ní báse� z jiného zdroje z ženského prost�edí. 87 Zastánci žen. Rašple, ro�. 23, 1912, s. 129. 88 Odlišná situace panovala ve vtipech z m�š�anského prost�edí, a� již byly publikovány ve spole�enských �i d�lnických �asopisech. Muži zde byli ve vztahu k ženám �asto charakterizováni jako sv�dci služek a mladých d�lnic, bez obalu se hovo�ilo o tom, jak podvádí své manželky. Celkov� bylo na st�edostavovskou rodinu žijící podle spole�enských norem nahlíženo jako na dílo p�etvá�ky. Naopak d�lnické rodiny byly v�tšinou nahlíženy odlišn�, vyzdvihována byla p�edevším spolupráce mezi manželi.

46

4. 1. 2 Žena jako symbol nebo jako individualita?

V p�ípad�, že humoristické �asopisy karikovaly spole�enské nešvary, prezentovaly

svou kritiku a satiru na typech lidí, ne na konkrétních žijících osobách. Jiná situace nastala

v p�ípad� politického �i kulturního humoru, jehož ob��mi se stali muži. P�i boji s politickými

odp�rci bylo jejich p�esné ur�ení devizou.

U humoru zam��eného na ženy se uplat�ovala p�edevším první metoda, tedy

demonstrace ur�ité vlastnosti na symbolické postav� zastupující ženu daného spole�enského

postavení �i zam�stnání. O tom, o ženu jakého postavení se jedná, v�tšinou vypovídal bu

kontext, v n�mž vystupovala, v p�ípad� kratších útvar� jakými jsou vtipy �i anekdoty, bylo na

její stav poukázáno slovy „dáma“, „dámi�ka“, „moderní žena“, „služka“, „u�itelka“ apod.

O poznání zajímav�jší bylo ztvárn�ní ur�itého typu ženy v kresb�. V takovém p�ípad�

existovaly ur�ité vžité stereotypy, podle nichž se odlišovaly ženy venkovské, d�lnické,

st�edostavovské atd.

A� již k ozna�ení typu ženy sloužily jakékoli prost�edky, podstatné je, že humor

ukazoval na ženu v symbolické rovin�. Odkaz na konkrétní žijící ženy se v humoristických

�asopisech objevoval velmi z�ídka. D�vody, pro� tomu tak bylo, spat�uji p�edevším v tom, že

do roku 1918 bylo v �eských zemích relativn� málo žen, které by byly známé široké

ve�ejnosti a nadto by budily takové emoce, aby je v�bec bylo možné ztvárnit v humoristickém

periodiku bez obav, zda �tená�ská obec pochopí kontext. Proto se konkrétní žijící ženy za�aly

prosazovat na stránkách humoristických list� až po roce 1907, kdy pozornost skute�n� široké

ve�ejnosti zaujaly módní sloupky tajemné ženy Yvonny píšící do Národní politiky. Krom�

Yvonny, kterou osobn� považuji za jednu z nejpopulárn�jších žen na stránkách p�edvále�ných

humoristických �asopis�, se ter�em humorist� stávaly ženy snažící se proniknout na

politickou scénu. Velkou pozornost si tak vysloužila p�edevším první ženská poslankyn�

zvolená do �eského sn�mu v dopl�ovacích volbách v roce 1912 a ženy poslankyn� byly

dobrými ter�i i po roce 1918, kdy již regulérn� mohly zasednout do poslaneckých lavic.

To, zda se n�které z dam dostalo pozornosti ze strany humorist�, však nemuselo být

nutn� podmín�no její vlastní �inností, ale i tím, že byla n�jakým zp�sobem svázána se

známým mužem. Lze jen st�ží o�ekávat, že by se zájmu humorist� t�sn� po válce t�šila ex-

císa�ovna Zita, kdyby nebyla ženou Karla I. Stejn� tak ironické posm�šky sm��ující k paní

Tusarové, manželce sociáln� demokratického p�edsedy vlády Vlastimila Tusara,

v komunistickém �asopise Šlehy, byly podmín�ny (ne)popularitou jejího manžela u sociáln�

demokratické levice: „Tusarovi jako modle, / kde kdo se te� klaní, / n�kte�í však zvlášt� jeho /

47

krásné milostpaní./ Mezi obdivovatele / její sli�né tvá�e, / pat�í pan p�ednosta Ebl, / od

tiskové kancelá�e. / Odmítá však všecky, / tato cudná paní. / Má prý rad�ji od legáta, / jeho

„požehnání“.89 Paní Tusarová obecn� byla jednou z mála žen, kterým se dostalo takové

individuální pozornosti, nutno podotknout, že se na svém vstupu nejen do humoristických

�asopis�, ale do tehdejšího „bulváru“ zna�n� p�i�inila. Nebyla totiž asi zrovna vzorem

ctnostné ženy a podobné vtipy m�ly své podhoubí v obecn� ší�ených klepech. Jak uvádí

Antonín Klimek ve své publikaci Boj o Hrad, paní Tusarová byla „modrooká, blon�atá, do

baculatosti kyprá dcera víde�ského peka�e, která po smrti svého muže (v b�eznu 1924)

nad�lala vrásky Benešovi a jeho ministerstvu. D�íve, než bylo pat�i�né odložit vdovský závoj,

provdala se za zchudlého v �echách sídlícího aristokrata, aby záhy uhranula proslulého

�eského muzikanta.“90 Pravdou z�stává, že se i po smrti svého muže objevovala v �asopise

Šlehy, tentokrát již sama za sebe, bez návaznosti na zesnulého chot�, jen díky svým

milostným pletkám.91

Humoristické �asopisy se nevyhýbaly ani cizinkám, jejichž jména pronikla ke sluchu

�eského �tená�e. Tak se nap�. v Rašpli z roku 1915 objevilo jméno anglické sufražetky

Emmeline Pankhurstové,92 na konci t�icátých let zase �eský humor zasáhla vlna vtip� na paní

Simpsonovou, to�ících se kolem tématu „jak dostati krále“.93

4. 1. 3 Muž a žena na poli humoru

V souvislosti s otázkou zobrazení ženy a její individualizace je nutno poukázat ješt� na

jednu záležitost. Je jí vztah mezi muži a ženami na poli humoru. Ob� pohlaví se samoz�ejm�

ve vtipech st�etávala a jejich vzájemný pom�r bude p�edm�tem následujících kapitol o obrazu

ženy v humoristických �asopisech. Zde bych se cht�la v�novat p�edevším otázce, do jaké

míry žena v humoristických �asopisech vystupovala samostatn� a do jaké míry tvo�ila jen

ur�itý dopln�k výrazn�jší mužské postavy.

Zam��íme-li se totiž blíže na kontext, v n�mž m�žeme ženu nej�ast�ji spat�it,

zjistíme, že sice �asto vystupuje na stránkách zábavného tisku sama, jako reprezentantka

n�jakého ur�itého svého charakterového rysu, jenž je jí vlastní a který se projevuje jen u ní 89 Šlehy, ro�. 1-2, �. 2, 1921, s. 5. 90 KLIMEK, A.: Boj o Hrad. I. Hrad a p�tka. Praha 1996, s. 60. 91 Šlehy v roce 1925 otiskly následující rozhovor: „Koukni, Vincku, ta Tuzarka(sic). Taková stará madam a za tu krátkou dobu, co je vdovou, už se zasnoubila asi po pátý! Má tak n�která ženská z pekla št�stí!“ – I di, hloupá, dy� ty se taky zasnubuješ a kolikrát do dne. Tak jí to taky p�ej.“ – „Já jí to p�eju, ale koukej, co z toho mám já a koukej, co z toho má ona. Je milioná�kou!“ (Šlehy, ro�. 5, 1925, s. 99). 92 Londýnské sufražetky. Rašple, ro�. 26, 1915, s. 55. 93 Komár, ro�. 12, �. 1, s. 9, 13, 15.

48

samé bez ohledu na okolní spole�nost (takovou vlastností je na p�íklad záliba v mód�, která

bývá prezentována jako výlu�ná sou�ást ženské psychiky), ale že ji v pom�rn� zna�ném po�tu

p�ípad� spat�ujeme ve spole�nosti muže, a� již jako jeho protipól nebo jako jeho dopln�k.

Mužský prvek zde tak tvo�í významnou sou�ást identity ženy a naopak, ženina p�ítomnost

�asto podtrhuje n�které karikované mužské vlastnosti.

Dvojicemi, jejichž protagonisté by bez sebe nemohli existovat, aniž by došlo

k oslabení scény �i naprostému zmizení jejího smyslu, jsou kup�íkladu již n�kolikrát

zmi�ované farské kucha�ky a fará�i. Pouze ve spole�ném kontextu mohou vyniknout vtipy

odkazující na jejich konkubinát. Stejn� tak skute�nost, kdy se na dvou vedle sebe stojících

karikaturách na první objevuje kn�z vedoucí pr�vod v��ících venkovských dívenek na pou� a

na druhé tatáž skupina dívek jdoucích v doprovodu pana fará�e z pouti v požehnaném stavu94

by bez sou�innosti mužských a ženských postav ztratil nejen sv�j satirický osten, ale i veškerý

smysl. Podobn� nezbytným byl ale i mužský prvek nap�. na karikatu�e panova�né ženy a

ušlápnutého muže.95

�astou dvojici objevující se na stránkách d�lnických periodik pak tvo�il bohatý muž a

chudá žena, bu jako svedená dívka a mladý pán, který ji omámil svými sliby, nebo, což byl

motiv �ast�jší, jako prosící chudá žena a velkostatká� �i velkopr�myslník. Obraz prosícího

chudáka a necitelného bohá�e m�l n�kolik podob i co se týká genderových kombinací. Krom�

již zmi�ované dvojice chudá žena-bohatý muž v �asopisech najdeme jak dvojici chudá žena-

bohatá žena, tak i dvojici složenou ze dvou muž�. Nikdy jsem však nenarazila na p�ípad,

v n�mž by bohatším z dvojice byla žena a chudákem muž. D�vod absence takové dvojice se

mohu jen domýšlet. Klí� k vysv�tlení by bylo možné spat�ovat v identit� bohaté ženy i

v odlišném genderovém pojetí celé situace. Bohatá žena, po které byl požadován milosrdný

skutek, bývala v�tšinou titulována jako „milostpaní“, tudíž nebylo na první pohled z�ejmé,

zda se jedná o ženu majitele továrny �i velkostatku, nebo p�ímo o paní majitelku. Osobn�

bych se p�iklán�la spíše k první variant�, která se v �eském prost�edí dané doby vyskytovala

p�ece jen �ast�ji a také lépe vyhovovala všeobecnému rozvržení domácí a ve�ejné sféry.96

Odlišná byla i situace prosících. Chudá žena �asto s dít�tem v náru�í v�tšinou žádala

almužnu (jídlo, peníze, ošacení), zatímco muž ve stejné situaci požadoval práci �i zvýšení 94 Jednalo se o velmi �astý motiv v d�lnických �asopisech poukazující na pok�ivenou morálku katolických kn�ží, kte�í zneužívají d�v�ry svých ove�ek. S menšími obm�nami bychom ho nalezli v n�kolika �íslech Kop�iv a Rašple. 95 Výstižn� to ukazuje nap�. karikatura v Komárovi: „Z domácnosti pana Nebojsa“, kde žena p�ikazuje svému scvrklému manželovi: „Tak a te� opakuj t�icetkrát: já jsem pod pantoflem, já jsem pod pantoflem…!“ (Komár, ro�. 1, �. 2, 1925, s. 12). 96 Ostatn� i v p�ípad�, kdy by se jednalo o podnikatelku, by tato osobn� nerozhodovala o zam�stnancích, ale sv��ila takový úkol spíše kompetentnímu ú�edníkovi, který by podobné žádosti vy�izoval.

49

platu. Muž se tak obracel na majitele �i �editele podniku (velkostatku), v jehož kompetenci

takové �ešení spo�ívalo. Žena, stylizovaná primárn� do role matky a ne pracovnice, se mohla

obrátit na kohokoli, kdo byl schopen jí almužnu poskytnout, tedy jak na muže, tak na ženu, od

níž se navíc charitativní �innost, pat�ící k ideálu správné ženy vyšší t�ídy, p�ímo o�ekávala.

Nelze však opominout ani tradi�ní uspo�ádání spole�nosti jako patriarchální. Zám�rem

autor� takto lad�ných kreseb �i vtip� bylo nepochybn� poukázat na nemorálnost a necitelnost

vyšší sociální t�ídy a zárove� na sociální situaci d�lnictva, k �emuž pat�il i moment nutného

ponížení se d�lníka. Domnívám se však, že dobová mužská a ženská identita ve smyslu

vedoucí a pod�ízená byla natolik siln� zakotvena i v samotných tv�rcích zábavných �asopis�,

že p�edstavu muže, kterak se doprošuje u ženy, by v tomto kontextu st�ží akceptovali.

Žena a muž se však v humoru nevyskytovali pouze v kontrastu, ale i v „harmonické“

symbióze, kdy p�ítomnost jednoho zd�raznila charakteristické rysy druhého (jak jsme ostatn�

vid�li již v p�ípad� farských kucha�ek). V p�ípad� humoru namí�eného proti ženám se jednalo

p�edevším o zd�razn�ní jejich pošetilosti, naivity a neschopnosti orientovat se v sou�asném

politickém, hospodá�ském �i kulturním d�ní. Modelová situace spo�ívala v konverzaci muže a

ženy, b�hem které on nadnesl n�jaké podstatné spole�enské téma a ona je v odpov�di

p�evedla na oblast sob� dob�e známou, jakou byla nap�. móda �i možnost s�atku. Typickým

p�íkladem je kresba publikovaná v Kop�ivách v roce 1913 nazvaná „Politika žen“.

V doprovodném textu informuje mladý muž svou dámu: „Do �ech má p�ijít vládní komisa�,

co o tom soudíte, sle�no?“ Reakce sle�ny: „No, je-li to starší pán, tak ve druhé nebo t�etí

hodnostní t�íd�, nebyla by to partie k zahození.“97 Mnohem �ast�jší však byla situace, kdy

žena dopl�ovala muže, tedy situace, kdy se pointa to�ila okolo muže a žena mohla jen

podtrhnout jeho postavení �i charakter. Typická byla p�ítomnost nap�. ženy-prostitutky �i

intimní partnerky, která není mužovou zákonnou manželkou, jejímž úkolem bylo zd�raznit

zhýralost a nemorálnost dot�eného muže.98 Žena muže také doprovázela i v p�ípad�, kdy tam

žádnou podstatnou roli nehrála – na nespo�tu karikatur se tak objevila vedle muže, nositele

informace, i jeho manželka, honosící se stejnými charakteristickými rysy jako její muž.

Muž a žena se v humoristických �asopisech dopl�ovali. I když obecn� p�edstavovala

žena �ast�jší obecnou ob�� humoristických �asopis�, zde existoval jistý nepom�r – ve dvojici

muž-žena to byl �ast�ji muž, na kterého humorista úto�il, a žena ho pouze doprovázela. Obraz

muže ve spole�nosti nemohl být komplexní bez doprovodu ženy. Její význam v pozadí

mužova konání ostatn� nazna�il ve své knize Nová žena i Ital Scipio Sighele, když hledal

97 Politika žen. Kop�ivy, ro�. 4, �. 10, 1913 (bez paginace). 98 Volná láska. Kop�ivy, ro�. 1, �. 1, 1909 (bez paginace).

50

básnické p�irovnání pro vhodné postavení ženy ve spole�nosti: „Bu�to z despotismu, bu�to

z pot�eby pop�edí obrazu spole�enského života zaujato jest mužem, jí nezbývá, než opanovati

druhé místo, pod�ízen�jší a mén� patrné, které na pohled zdá se býti mén� d�ležité, které však

nicmén�, práv� jako pozadí obraz�, velmi �asto slouží k výrazn�jšímu osv�tlení, k oživení a

pohybu postav stojících na p�edním míst�.“99

4. 2 ŽENA V HUMORISTICKÝCH �ASOPISECH: OBRAZ REALITY ?

Jaká m�la být ideální žena první poloviny 20. století? A jaká podle humorist� byla?

„Karikaturista vychází od úmyslu zkreslit, znásobit, znárodnit n�které vlastnosti

karikovaného, a nakonec výsledek, který vyjde, je tak blízký pravd�, že se pro n�j lidé nejvíc

zlobí. (…) Pravda je sle�na neoby�ejn� cudná, která skryta za jinotaj nebo drapérii slov a

jiných tajenek, schovává se nebo je obratn� schována p�ed lidmi. Zatímco portrétista ji p�kn�

usadí do k�esla, pentlí a okrajkuje, našminkuje a vyšn�ruje, karikaturista (…) má úlohu

mnohem p�vabn�jší. On tu sle�nu svléká a prstem ukazuje: Lidi, podívejte se na ty k�ivý

nohy.“100 Adolf Hoffmeister psal svou úvahu s humornou nadsázkou, nicmén� v ní odhalil

jeden z cíl�, k n�muž humoristické �asopisy svým obsahem sm��ovaly nebo to alespo�

zamýšlely. Tím, jak se vypo�ádávaly se situací ve spole�nosti, reagovaly na ur�itý ideál a

zárove� na to, jak se k tomuto vytvo�enému vzoru p�ibližuje.

To, jak zachycovala jednotlivá humoristická periodika ženu a její místo v rodin� �i na

ve�ejnosti, vypovídalo hodn� o tom, jaké to postavení skute�n� bylo �i alespo� jak na

ve�ejnost p�sobilo. Na následujících �ádcích se zam��ím na to, jak byly v humoristických

�asopisech prezentovány jednotlivé typy žen, co jim bylo vytýkáno a co naopak

vyzdvihováno.

Vzhledem k tomu, že je velmi nesnadné rozd�lit natolik kompaktní materiál do

kapitol, rozhodla jsem se (p�i v�domí nebezpe�í, že se ur�ité motivy budou p�ekrývat a

v jednotlivých kapitolách opakovat) po dlouhém rozvažování roz�lenit tuto �ást následovn�:

Protože na vývoj obrazu ženy na stránkách humoristického tisku první poloviny 20. století

m�la ur�ující vliv emancipace, bude první kapitola zam��ena práv� na ni, na její obraz. Tento

obraz se promítne i do následující kapitoly, která bude v�nována žen� obecn�. Budu v ní

sledovat, jak se prom��oval její obraz v rodinném prost�edí a ve vztahu k muži. Ve t�etí

kapitole se zam��ím na vizuální stránku této obecné ženy, na to, jak byl vnímán její vztah

99 SIGHELE, S.: Nová žena. Praha 1903, s. 10. 100 HOFFMEISTER, A.: Poezie a karikatura. Praha 1961, s. 37.

51

k mód�. �tvrtá kapitola se zam��í na konstrukt obrazu ženy v d�lnických humoristických

�asopisech ve vztahu k ženin� spole�enském stututu. Žena zde nebude nahlížena z hlediska

svého pohlaví, ale jako p�íslušnice ur�ité sociální t�ídy, jako služka, d�lnice nebo žena ze

st�edních vrstev. Tento obraz byl vytvá�en humoristickými �asopisy zám�rn� s jasným

sociálním podtextem. Domnívám se proto, že není možné za�adit jej do obecného pojednání o

žen� a že si zaslouží zvláštní kapitolu. Vzhledem k tomu, že obsahem humoristických

�asopis� vydávaných politickými stranami byl mimo jiné i boj ve prosp�ch stranického

programu, bude se pátá kapitola zabývat ženským prvkem v takto konstruované politické

agitaci.

Z uvedené osnovy je z�ejmé, že nebudu schopna zachytit obraz ženy ve vší jeho

pestrosti, v níž ho humoristické �asopisy nabízejí. Vzhledem k rozmanitosti, ale zárove�

rozt�íšt�nosti jednotlivých díl�ích témat a vzhledem k rozsahu celé práce by to ani nebylo

možné. Prvo�adým cílem je pro mne p�edevším zachycení základních rys� vnímání ženy na

stránkách humoristických periodik a vývoj tohoto vnímání na výrazných typech žen, ne

detailní zkoumání každého nabízeného obrazu.

4. 2. 1 Ženská emancipace v humoristických �asopisech

Ženská emancipace jako spole�ensko-ekonomické hnutí druhé poloviny 19. století

m�la zásadní vliv na prom�nu postavení ženy ve spole�nosti ve století dvacátém, obzvlášt�

potom v jeho první polovin�. Jako taková samoz�ejm� nemohla uniknout pozornosti

humoristických �asopis�. Dokonce bychom mohli �íci, že jejich tv�rci do jisté míry p�edb�hli

dobu, když �tená�e d�sili svými p�edstavami o vývoji postavení žen ve spole�nosti. Není se

ovšem �emu divit, názory na emancipaci ženy prezentované v tomto typu médií byly

v souladu s p�edstavami tehdejší v�tšinové spole�nosti, podle níž byli muž a žena nadáni

každý jinými vlastnostmi a schopnostmi a proto p�edur�eni k vykonávání p�írodou daných

poslání. Emancipujte ji (ženu), u�i�te, aby žila životem naším a udusíte sv�j zájem a svoji

lásku na všech t�ch tit�rnostech a velikých v�cech, které nás zajímají a postavíte ji na mravní

rove� muže: mezi ob�ma pohlavími nebude pak jiného rozdílu le� fysiologického,a tak ubude

lásce nejvyšší a nejlidšt�jší z jejích p�vab�,“101 varoval �eského �tená�e p�ed ženskou

emancipací Scipio Sighele ve spisku Nová žena v roce 1903, lí�íc p�ed ním obrázek ženskosti

101 SIGHELE, S.: Nová žena. Praha 1903, s. 8.

52

zbavené osoby. „Muž a žena jsou dv� rovnob�žné p�ímky, jež stále budou sob� blízky, ale

nikdy se nesetkají. Každý z nich koná jiné poslání p�i oplozování a ve spole�nosti lidské; a

nikdo z nich nem�že zastupovati druhého, aby neupadl v obludnost. Muž, který tvarem t�la

nebo zp�sobem svých myšlenek blíží se žen�, jest tvorem sm�šným, hodným opovržení: jest

netvorem. A tak i žena s vlastnostmi mužskými,“102 hlásal zase jeho krajan Paolo Mantegazza

ve svém pojednání o žen�, které si �eští �tená�i mohli poprvé p�e�íst v roce 1894 (tedy �ty�i

roky poté, kdy se ženám otev�ely brány prvního ženského gymnázia Minervy).

Z obou uvedených citát� vyplývá, že ženská emancipace nebyla zrovna tím, o� by se

ve spole�nosti m�lo usilovat. Co však p�esn� ono slovo znamenalo? Když Františka

Plamínková v Ottov� slovníku nau�ném zpracovávala heslo ženská emancipace, napsala, že

se jedná o „�inorodé úsilí širokých mass o rovné hodnocení ženy s mužem po stránce

individuální, sociální i mravní, s tendencí po vyrovnaném a krásn�jším soužití obou

pohlaví.“103 Tuto definici však tv�rci humoristických �asopis� do své tvorby rozhodn�

nep�enesli. I když se samotné slovo dlouho v humoristických �asopisech v�bec neobjevovalo,

jeho vyjád�ení bylo jasné. Emancipace byla humoristy vnímána p�edevším jako p�evrácení

tradi�ních ženských a mužských rolí, což se projevilo nap�. ve svatebních karikaturách, na

nichž p�i ob�adu je nev�stou v bílých šatech muž s knírem a ženichem naopak žena.104

K prohození rolí došlo i na karikatu�e tureckého manžela s emancipovaným harémem:

zatímco jeho dev�t žen se v�novalo svým zálibám, ubohý muž byl nucen p�em�nit se v pilnou

hospodyni a sám se chopit domácích prací.105

Slovo „emancipace“ se objevilo i v titulku další z mnoha karikatur v Humoristických

listech, které se v�novaly této otázce patrn� nejvíce z �eských zábavných periodik daného

období. Karikatura „K emancipaci zví�at“ uvád�la na scénu první z konkrétních vyjád�ení

ženských požadavk� – právo na volbu povolání a s tím spojené právo na vyšší vzd�lání.106

V roce 1890 bylo právo na svobodnou volbu profese u žen považováno stále za n�co

nep�irozeného (což je v symbolické rovin� také vyjád�eno na zmín�né karikatu�e, na níž si své

povolání volí zví�ata – tak jako je tato volba absurdní a nep�irozená u nich, je stejn� absurdní i

u žen). Žena v o�ích v�tšinové spole�nosti pat�ila p�edevším k plotn� a k d�tem a placenou

práci vykonávala pouze v p�ípad� nouze, kdy nem�la jinou možnost samostatné obživy. Toto

jednostranné vid�ní sv�ta se ovšem týkalo pouze ženy st�edostavovské, naopak manuální

102 MANTEGAZZA, P.: Physiologie ženy. 2. vydání. Praha 1912, s. X. 103 Ott�v slovník nau�ný, díl 27. Praha 1908, s. 803. 104 Svatba v blízké budoucnosti. Humoristické listy, ro�. 54, 1911, s. 178. 105 K pokrokovému hnutí žen v Turecku. Humoristické listy, ro�. 52, 1909, s. 113. 106 K emancipaci zví�at. Humoristické listy, ro�. 33, 1890.

53

práce žen nižších sociálních vrstev, tj. továrních �i zem�d�lských d�lnic, stejn� jako práce

služky �i pomoc ženy v profesi jejího muže nebyla chápána jako nic neobvyklého a

nepozastavovali se nad ní ani karikaturisté.107

O poznání problemati�t�jší z tohoto pohledu byly profese odborné, vyžadující

st�edoškolské �i dokonce vysokoškolské vzd�lání. Argumenty tradi�n� uvád�né proti vyššímu

ženskému studiu opírající se krom� jiného i o léka�ské autority (ješt� na konci 19. století

vydali rakouští léka�i prohlášení o tom, že „sídlo myšlení, mozek, je u žen mnohem mén�

vyvinutý než u muž�“ 108) svorn� tvrdily, že žena vzd�láním ztratí �ást své ženskosti a

p�irozenosti, když se p�ipraví o možnost mít rodinu, a v ur�itých p�ípadech bude dokonce

vystavena zvýšenému nebezpe�í nemocí nervového p�vodu.109

Když z popudu Elišky Krásnohorské a za finan�ní pomoci Spolku pro ženské studium

Minerva vzniklo první skute�né dív�í gymnázium, vyvolalo to v �eské ve�ejnosti vlnu emocí.

„Velmi mnozí tehdy ned�v��ovali v úsp�ch myšlenky tak odvážné, ba „dobrodružné“, mnozí ji

provázeli posm�chem a jiní ve�ejn� hlásali své obavy p�ed konkuren�ním bojem obou pohlaví

o chléb. – Dost je boje mezi muži, ješt� ženy se p�idruží! Zajisté, že ženy v tomto zápase

pozbudou své ženskosti! A typ ženy „u�ené“ byl kreslen s rysy co nejvíce odpudivými,“110 tak

po letech vzpomínala na otev�ení Minervy PhDr. Marie Slavíková. Dív�í gymnázium

vyvolalo zájem humoristických �asopis� a obrázek Minervistky se udržel v jejich produkci

velmi dlouho, by� nebyl vždy odrazem popisu Marie Slavíkové. Studentka Minervy bývala

znázorn�na nejen jako ošklivá mužatka s brýlemi na nose,111 ale i jako docela pohledná, by�

pon�kud nafoukaná dívka, jak m�žeme vid�t na kresb� v Kop�ivách z roku 1910 doprovázené

107 O pracující ženy se ale p�íliš nezajímají ani sou�asní badatelé. Zájem o ženskou práci u nich za�íná s prvními kvalifikovanými profesemi. Na tento aspekt ur�ité „amnézie“ ve vztahu k ženské práci poukazuje nap�. i Sylvie Schweitzer. „Ptáme se, od jaké doby pracují muži? Samoz�ejm� že ne.(…) A ptáme se, pro� pracují? Také ne. (…) U žen je to jiné. Jejich práce je stále považována za n�co, co se objevilo teprve nedávno a vlastn� jen náhodou. Ignorujeme, že ženy byly také zem�d�lskými pracovnicemi, obchodnicemi, d�lnicemi, ú�ednicemi, ošet�ovatelkami, vychovatelkami. Odjakživa. Tak pro� stále používáme v�tu: Od doby, co ženy pracují…?“ SCHEITZER, S.: Les femmes ont toujours travaillé. Une histoire du travail des femmes aux XIXe et XX e siècles. Paris 2002, s. 7. 108 ABRAMSOVÁ, L.: Zrození moderní ženy. Evropa 1789-1918. Brno 2005, s. 272. 109 Tamtéž. 110 SLAVÍKOVÁ, M.: Dív�í gymnasia. In: Ženské studium na �eských školách st�edních a vysokých. Praha 1917, s. 9. 111 Takový obrázek poskytly �tená��m Humoristické listy v roce 1891. Na stran� celé v�nované studentkám Minervy se pod popiskem „stejnokroj Minervistek“ objevila sle�na v �erných šatech s brýlemi, vycházkovou holí a cigaretou v ruce. Karikatura protestovala i proti pozd�jšímu spole�nému studiu žen a muž� na univerzitách jako proti nemravnému, jak o tom sv�d�ily jednak výjevy objímajících a líbajících se „kolegy� a koleg�“, jednak i nápis pod celou scénou: „A pilnost bude tak ohromná, že použije se i každé volné chvilky ku srovnání lavic do kouta a k následujícím pak studiím o „právu spol�ovacím.“ (Jednou taky n�co pro state�né „Minervky“, aby v�d�ly, jak se budou míti na universitách. Humoristické listy, ro�. 34, 1891, s. 4).

54

v�tou: „Ty holka z Minervy, mi nervi mý nervy.“(obr.1).112 Mladá studovaná dívka zde

s ostentativním nezájmem prochází kolem muže, aniž by mu v�novala by� jen jediný pohled.

Poselstvím, které tento vtip v sob� nesl, pak byla pravd�podobn� skute�nost, že v�tšina takto

vzd�laných žen z�stala odsouzena ke staropanenství. Milena Lenderová, která shodou

okolností tento kreslený vtip otiskla ve své publikaci K h�íchu i k modlitb�, to vysv�tluje

jednak nemajetným p�vodem prvních studentek, jimž rodina nemohla dát �ádné v�no, jednak

nezájmem muž� o „p�íliš vzd�lanou“ ženu.113 Já bych však zmínila ješt� jeden d�vod a tím

byla p�ípadná nutnost volby, která p�ed vzd�lanou ženou stála v okamžiku, kdy se cht�la

vdát. Maturita byla pro její držitelku vstupenkou na univerzitní p�du a rozhodla-li se tehdy

žena p�ekonat veškeré t�žkosti, které jí spole�nost kladla do cesty p�i pouti za

vysokoškolským titulem, pak ji k tomu hnala p�edevším její ctižádost, p�ání vlastní

seberealizace. Kvalifikovaná profese se pro ni stala zdrojem obživy, ale i zdrojem uspokojení.

Naproti tomu spole�nost až do vzniku republiky a �asto i poté kladla na první místo v život�

ženy manželství a mate�ství. Našla-li si žena partnera a cht�la založit rodinu, p�edpokládalo

se, že svou profesi opustí. „A tu povstává hrozná sta�ena tradice a po jejím boku ono

obávané, licom�rné, ve�ejné mín�ní a oba volají kategoricky: Nesmí to býti! Bu� – anebo!

Oboje nedá se spojiti! Bu� budeš ženou v domácnosti, aneb ženou samostatnou, v ur�itém

povolání p�sobící. Dobrá matka, manželka a hospodyn� nesmí býti ni�ím jiným! Povolání pak

žádá si ženy celé – bu� vd��na, že’s ho dosáhla, z�ekni se v odvetu všeho jiného!“114 By� to

tak z uvedeného citátu nevypadá, ani sama jeho autorka, Tereza Nováková, není ve své

podstat� odp�rkyní tradi�ního stanoviska. Ohrazuje se pouze proti kolektivnímu nazírání na

ženu a na její schopnost skloubit práci a domácnost, protože to, co by pro jednu p�edstavovalo

neúnosnou zát�ž, zvládne jiná lehce.

Z „intelektuálních“ profesí si humoristé brali do úst p�edevším povolání léka�ky a

u�itelky. Na ob� však bylo nahlíženo odlišn�. Zatímco na ženy u�itelky byla ve�ejnost

p�elomu století zvyklá115 – doba, kdy se vymykaly obvyklému konstruktu feminity a stávaly

se proto ter�em posm�chu, byla na po�átku 20. století už minulostí - léka�ky v ní vyvolávaly

paniku. Vlastn� bychom mohli s jistou nadsázkou �íci, že léka�ky v humoristických

�asopisech nahradily u�itelky v roli ob�tí posm�šného humoru. Byly to práv� ony, kterým

112 Napomenutí. Kop�ivy, ro�. 2, �. 13, 1910 (bez paginace). Tento vtip m�l neuv��iteln� tuhý ko�ínek, v �asopisech se objevil ješt� n�kolikrát. Otiskl ho dokonce i humoristický �asopis Trn v roce 1924. 113 LENDEROVÁ, M.: K h�íchu a k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999, s. 68-69. 114 NOVÁKOVÁ, T.: Ze ženského hnutí. Praha 1890, s. 246. 115 Ženy v té dob� již dlouho vyu�ovaly na dív�ích školách ru�ní práce a nezvyklý nebyl ani post soukromé u�itelky �i vychovatelky, teprve po absolvování vysokoškolského studia se však mohly stát profesorkami na gymnáziu.

55

v humoristických �asopisech p�ipadlo ono nelichotivé ozna�ení mužatky: sta�í se podívat na

ženu-léka�ku na obrázku Josefa Lady v Karikaturách (obr.2). Kdyby nem�la oble�enu

dlouhou sukni a babi�ka s nemocným dít�tem ji neoslovovala „sle�inko“,116 �tená�e by

pravd�podobn� ani nenapadlo, že se skute�n� jedná o ženu. Postrádá jakékoli atributy

ženskosti, postavu má plochou jako muž (v dob�, kdy je éra chlapeckých postav zlatých

dvacátých let ješt� vzdálenou hudbou budoucnosti), �erné vlasy neumn� nakrátko zast�ižené a

v obli�eji hrubé, vysloven� mužské rysy.117 A slova staré ženy potvrzují zna�né obavy z její

odbornosti: „Prosím jich, sle�inko, nemyslejí, abych s tím dít�tem šla rad�ji k opravdickému

doktorovi?,“ ptá se starostlivá babi�ka.

Práv� neschopnost žen vykonávat tak namáhavé povolání plnila polemiky v ženských

i odborných léka�ských �asopisech. „Žena jest výst�edn� citliva a tím nezp�sobilá, aby

ovládala úsudek, bude jí vždy chyb�ti chladnokrevnost v nep�edvídaných okolnostech,

rozhodnost a sm�lost v naléhajícím nebezpe�enství, d�kazy to mravní síly,“118 argumentoval

proti ženskému studiu medicíny ve stati uve�ejn�né na stránkách francouzského léka�ského

�asopisu La médicine moderne léka� L. Ch. Fiesinger. �eský p�eklad uve�ejnil s vysv�tlující

p�edmluvou Z. Hovorkové Ženský sv�t v roce 1900 a vyvolal tím u svých �tená�ek bou�livou

odezvu.

Zdá se, že p�edsudky v��i léka�kám byly v �eské spole�nosti velmi silné, nebo� vtipy

zam��ené na ženy vykonávající tuto profesi m�ly tuhý ko�ínek – objevovaly se i v dob� p�ed

první sv�tovou válkou, kdy již ženské léka�ské studium nebylo takovou vzácností (chápáno

pochopiteln� v dobovém kontextu, nejednalo se o žádný masový jev). Do roku 1914 medicínu

ukon�ilo na léka�ské fakult� Univerzity Karlovy 23 žen, první sv�tová válka pak zájem dívek

o studium léka�ství ješt� umocnila (v roce 1918 bylo vystudovaných léka�ek tak�ka t�ikrát

tolik, celkem 62).119

Zmi�ovala jsem již zna�n� diferencovaný postoj spole�nosti k ženám-léka�kám a

ženám-u�itelkám. Ani sle�na u�itelka nebyla na stránkách humoristických �asopis� ni�ím

neobvyklým, její ztvárn�ní však na po�átku 20. století již postrádalo nep�átelský osten, který

jsme mohli pozorovat ve stejném období u léka�ek. Také p�i zobrazení sle�en u�itelek ob�as

116 I když léka�kám na rozdíl od u�itelek zákon nep�ikazoval celibát, skute�ností bylo, že ani jedna z léka�ek odpromovaných do roku 1918 se nikdy neprovdala. Viz LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009, s. 425. 117 U sle�ny MUDr. Karikatury, ro�. 2, �. 31, 1910 (bez paginace). 118 HOVORKOVÁ, Z.: O nezp�sobilosti žen k léka�ství. Ženský sv�t, ro�. 4, 1900, s. 102. 119 Soupis vystudovaných doktorek medicíny a filosofie p�inesla v p�íloze své stati Marie Štemberková. ŠTEMBERKOVÁ, M.: Doktorky filosofie a medicíny na pražské univerzit� od r. 1901 do konce první sv�tové války. In: Documenta Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy. Sborník p�ísp�vk� z konference Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996, s. 213-234.

56

docházelo ke zd�razn�ní jejich ne zrovna p�itažlivých rys�, symbolizujících staropanenství

(seschlá tvá�, špi�até kontury obli�eje a nezbytné brýle), zde však m�ly takové narážky své

opodstatn�ní. Povolání u�itelky totiž bylo až do roku 1919 vázáno zákonem na celibát.120

Vznikala tak paradoxní situace – vychovatelství a v�domosti byly nezbytnými atributy dobré

matky, ale žena, která k n�mu m�la mít nejvyšší p�edpoklady, je nemohla zárove� uplat�ovat

v��i d�tem vlastním i sv��eným. Osud sle�ny u�itelky, která ob�tovala celý sv�j život své

profesi, byl um�lecky ztvárn�n nap�. v Humoristických listech v roce 1907.121 Báse� Naše

sle�na se k u�itelství žen ale nestav�la nijak odmítav�. Že se jedná o povolání ve�ejn� více

mén� akceptované dokazovala i �etnost vtip�, v nichž sle�na u�itelka vystupovala jako

p�íslušnice profesní skupiny a ne jako symbol ženské nep�irozenosti. Jak upozor�uje ve svém

�lánku Václav Fronk, v Humoristických listech se již od 90. let 19. století objevovaly zmínky

o u�itelkách tak�ka stejn� �asto jako o jejich mužských prot�jšcích.122 Ostatní zkoumané

humoristické �asopisy téma u�itel� ani jednoho pohlaví p�íliš �asto neotevíraly, i v nich však

m�žeme pozorovat posun v p�ístupu – sle�na u�itelka zde postrádá jakýkoli negativní náboj,

vystupuje-li v n�jakém vtipu, pointa nespo�ívá v jejím neženském chování, ale v konverzaci

s žákem.

Nabídka ženských kvalifikovaných zam�stnání se postupn� rozši�ovala, stejn� jako

obory, které ženy mohly na vysokých školách studovat. Žádné z povolání však až do roku

1914 na stránkách humoristických �asopis� nijak extrémn� nevy�nívalo – snad až na profesi

písa�ek.123 Jejich nástup do ú�ad� souvisel do jisté míry se zavád�ním žhavé novinky - psacích

stroj�. Ty bývaly alespo� zpo�átku ovládány tak�ka výhradn� ženami. Nicmén�, jak

upozor�ují auto�i publikace Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století, psací stroje a

s nimi i sle�ny písa�ky dobývaly státní ú�ady jen velmi zvolna,124 proto se ani z písa�ek

nestalo ihned masové zam�stnání.

Pr�lom v ženské emancipaci znamenala první sv�tová válka, kdy mnohé ženy

nastoupily na místa muž�. Odkaz na jejich uplatn�ní v pozicích, na nichž se do té doby

objevovaly mužské prot�jšky, znázornily bez n�jaké výrazné negativní konotace nap�. vále�né

120 Zrušení celibátu pro u�itelky p�edstavovalo jeden z d�ležitých bod� boje za práva žen prvních �eských poslanky�. Vít�zství v podob� zákona rušícího celibát dosáhly brzy. 121 Naše sle�na. Humoristické listy, ro�. 50, 1907, s. 554. 122 FRONK, V.: Obraz ženské emancipace v humoristických �asopisech 1890-1914. In: Marginalia Historica 8, 2004, s. 121. 123 To však neznamená, že by humoristické �asopisy uplatn�ní žen v nových profesích v�bec nereflektovaly, ve vtipech figurovala nap�. sle�na telefonistka. 124 LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009, s. 425.

57

Kop�ivy na celostránkovém výjevu s názvem Když nejsou muži – tedy ženy! (obr.3)125

Znázorn�na je tu drožka�ka, holi�ka, konduktérka, byrokratka, léka�ka a dokonce hroba�ka.

Po vzniku republiky se nej�ast�ji karikovaným povoláním stala profese ú�ednic, d�vod

posm�chu však nesouvisel p�ímo s faktem, že takový post zastává žena, m�l spíše morální

podtext. Souvisel s fenoménem doby, na který upozor�ovala i ženská periodika. Jednalo se o

zvýšený výskyt tzv. bobe�k�, tedy sle�en jako vyst�ižených z módního žurnálu, které

pracovaly jako ú�ednice v kancelá�ích a pracovní dobu využívaly mimo jiné k obluzování

pán� šéf�, ctihodných manžel� a otc� rodin. „V téhle republice krásn� je velice - / každý nám

to jist� potvrdí! / Ty naše ú�ady plni�ké jsou vnady / - a na tu práci v nich jsme hrdi! /

Hezounké panenky / s výst�ihem halenky / hemží se všude v kancelá�ích. / - jinak se pracuje /

a �as se zkracuje / když šveholí kolem dív�í smích. / A zda net�ší to vás, / když slyšíte dív�í

hlas: / „Bobe�ku, bobe�ku m�j milý, / pomazli se te� se mnou chvíli - / na kolenou svých mne

pohoupej / a hubinku mi dej! / V každi�kém ou�adu / plno pán� rad� je dnes / a moc hezkých

sle�inek. / - Panenky hezounké, / sukénky kra�ounké, / nahoru jdou jim od kolínek! / Pun�ošky

pr�svitné / - �asem se zakmitne / i kalhotek bílé krajkoví / - a co je dále víc, / pan rada ví to

sic / - ale to on �tverák nepoví!“126 Vtipy a narážky na „bobe�ky“ dosáhly dokonce takové

úrovn�, že se proti nim ohradily nejen ženské �asopisy, ale reakce se do�kaly i od prezidenta

Masaryka, který si b�hem p�ijetí delegace Ženské národní rady u p�íležitosti svých

75. narozenin v roce 1925 p�ál, aby kancelá�ské ú�ednice „byly všechny získány do

organisace a p�ipomn�l úkol, který má organisace, aby nebyly totiž oprávn�ny výtky proti

ú�ednicím, které byly svého �asu s hlediska morálky.“127

Z nových prvorepublikových profesí otev�ených ženám se v humoristických

�asopisech objevila žena politi�ka. Vysokoškolské vzd�lání žen však už nep�sobilo nijak

pohoršliv� a právni�ky �i absolventky technických obor� humoristy p�íliš nezaujaly. Nicmén�

i ve dvacátých letech se ješt� �as od �asu setkáme s vtipem �i karikaturou, která si utahuje

z ženského studia. Nesouvisí však již s tím, že by takové studium bylo považováno za

neženské a stojící proti p�írod�, ale spíše s odlišným p�ístupem sle�en studentek ke studijním

povinnostem. Do studia se totiž postupn� vloudil dojem ur�ité masovosti a módnosti a zdaleka

ne všechny studentky ke svým povinnostem p�istupovaly tak zodpov�dn� jako jejich

p�edch�dkyn�, jak ostatn� m�žeme vid�t i ze vzpomínek prvních studujících žen. „Za�ala

jsem u�it s obdivem pro nové pokolení d�v�at, která, jak se mi zdálo, byla duševn� pružn�jší

125 Když nejsou muži – tedy ženy! Kop�ivy, ro�. 8, �. 4, 1916 (bez paginace). 126 Bobe�ek. Rašple, ro�. 31, 1920, s. 82. 127 Masaryk a ženy. Sborník k 80. narozeninám prvního presidenta republiky �eskoslovenské T. G. Masaryka, 3. vydání. Praha 1930, s. 14.

58

než my, které jsme p�íliš mnoho sil v�novaly na uznání své rovnocennosti s muži a na potírání

p�edsudk� o ženském studiu,“ vzpomíná na svou kariéru profesorky PhDr. Albína Dratvová

ve sborníku �eskoslovenské studentky let 1890-1930. „Zdálo se mi, že mé žákyn� mají tyto

síly ušet�eny a že se mohou plnou intensitou v�novat studiu i tzv. životu. Ale po desetiletých

zkušenostech jsem skon�ila skeptickým p�esv�d�ením: že by dnešní dívky nedovedly ob�tovati

tolik síly pro lepší budoucnost svých následovnic. že by nedovedly tolik p�emáhati sebe,

zápasit s nechápajícím sv�tem, p�esv�d�ovati prací, že si svého místa na slunci zaslouží, jako

to dovedla starší generace. Padly jim do klína všechny výsledky tuhé p�ípravné práce,

samoz�ejm�, bez námahy. (…) Chybí jim intelektuální zvídavost, chladná, v�decká. Cht�jí býti

citov� nadšeny, vroucí, jsou teorií zklamány. A tak p�i vyu�ování p�sobí na n� spíš osobnost

u�itelova než p�edm�t sám: pracují pro u�itele, ne pro v�c. Proto také, jsou-li ponechány

samy sob�, selhávají.“128 Je z�ejmé, že osobní názor paní Dratvové byl zna�n� subjektivní,

ovlivn�ný její životní zkušeností, nicmén� dostate�n� odrážel to, co zaznívalo i z mnoha

jiných úst. �ím více se st�edoškolské a vysokoškolské vzd�lání otevíralo vyššímu po�tu žen,

tím více bylo i t�ch sle�en, pro které studium nep�edstavovalo nejvyšší životní metu. Po�et

studujících dívek býval podroben kritice a za�ala panovat obava z jejich nadprodukce. „Ozývá

se od�vodn�ná obava, že hrozí nebezpe�í nejen mužského, ale i ženského proletariátu

studovaného, nezm�ní-li se v brzké dob� pom�ry. Myslím, že p�í�ina onoho hromadného

studia vysokoškolského leží v nesprávném pochopení studia v�bec. Dosud je vžit názor, že

absolvovaná studentka st�edoškolská musí studovati na vysoké škole,“129 píše v roce 1917

studentka medicíny V�ra Kozáková. Tato zm�na ve vnímání ženského studia se do jisté míry

odrazila i v humoristických �asopisech, nap�. �asopis Švanda dudák nabídl v roce 1925 svým

�tená��m na toto téma dva výjevy pod souhrnným názvem Žena a vysoké u�ení (obr.4).

Hlavními hrdinkami obou jsou koketní sle�ny (tedy ne již nevzhledné mužatky), které

studium neberou až tak vážn�. Sle�na chemi�ka chce rad�ji místo filtrování flirtovat, starý

profesor jí k tomu však nedává p�íliš p�íležitostí. To její kolegyn�, sle�na architektka, je na

tom lépe a místo studia svádí svého kolegu.130

Problematika ženských profesí p�inášela ješt� jednu otázku, a to otázku finan�ního

ohodnocení. Pon�kud s podivem se jí humoristické �asopisy p�íliš nezabývaly, možná i proto,

že zrovna tento bod nepat�il do širšího okruhu politických zájm�. Z�ejmé finan�ní

znevýhodn�ní zam�stnaných žen sice nacházelo odezvu v ženských �asopisech i

128 DRATVOVÁ, A.: Obráceným kukátkem. �eskoslovenské studentky let 1890-1930. Praha 1930, s. 191. 129 KOZÁKOVÁ, V.: N�kolik slov o studiu medicíny. Ženské studium na �eských školách st�edních a vysokých. Praha 1917, s, 182. 130 Žena a vysoké u�ení. Švanda dudák, ro�. 35, 1925, s. 263.

59

v programech sociáln� demokratických žen,131 ve skute�nosti ale nebyla p�ílišná v�le na této

situaci n�co m�nit. I tam, kde bychom o�ekávali výrazn�jší požadavek na vyrovnání

finan�ního ohodnocení muž� a žen jako sou�ást boje o sociální jistoty, totiž v d�lnickém

humoristickém tisku, se zdaleka nejednalo o oblíbené téma. Narážka na platové podmínky

v souvislosti s ženami se v n�m objevila pouze jednou (zato však opakovan� - postupn�

naprosto stejnou karikaturu otiskly Rašple i Kop�ivy). Na požadavek mladé ženy o zvýšení

platu reagoval nesympatický zam�stnavatel sexistickým: „Cože, taková hezká holka, a chcete

p�ídavek? Vy si m�žete p�ivyd�lat jiná�…“ (obr.5).132 Uvedená scéna nijak nevybo�uje

z tradi�ního pojetí prosícího zam�stnance a necitelného zam�stnavatele, jak o ní bylo

pojednáno již d�íve. Výjime�ná je jen skute�nost, že žena zde vystupuje jako zam�stnankyn�

požadující zvýšení platu, ne jako matka prosící o almužnu. Z kontextu také nevyplývá, že by

její nízké finan�ní ocen�ní bylo d�sledkem jakéhokoli platového podhodnocení ve srovnání

s mužským zam�stnancem.

Pracující a studující žena se p�esto stala v dob� první republiky b�žným zjevem a

z tvorby humorist� tak pomalu mizela. Objevila se tam až v okamžiku, kdy ji spole�enské

pom�ry v dob� hospodá�ské krize nutily vzdát se dobytých práv. By� se nejednalo o nijak

masový jev, bylo možné zvlášt� ve t�icátých letech zaznamenat i v humoristických �asopisech

výzvy k opušt�ní dvoup�íjmových domácností, v nichž pracují a vyd�lávají oba partne�i, a

k návratu ženy do domácnosti. V „Otev�eném list� jistým dámám“ autor píše: „Milé dámy,

mezi námi, / rád bych Vám dnes n�co �ek’, / jen však t�m, / co otc�m rodin ubíráte výd�lek. /

Ne Vám, které máte – paní / – muže své bez zam�stnání, / nýbrž Vám – ach, jak to skryjem? –

/ které máte dvojí p�íjem. / Hle�te dámy n�žných tvá�í, / z obchod� i kancelá�í, / �ekn�te mi, je

to t�eba, / nezam�stnaným brát chleba? (…) Je-li Váš muž v zam�stnání, / bu�te doma, dobrá

paní, / v�nujte se domácnosti, v níž kdo chce, / má práce dosti.“133

Paraleln� s otázkou ženského vzd�lávání a ženských profesí m�l stránky

humoristických list� logicky plnit i druhý požadavek ženského hnutí: volební právo. Ale

neplnil, nebo jen velmi sporadicky. Ženy se totiž o volební právo neucházely natolik razantn�,

aby to spole�nost, pln� zaujatá bojem za všeobecné rovné volební právo bez majetkového

censu (ovšem pouze pro muže) masov� pocítila. Problémem byla p�edevším nejednotnost

131 MUSILOVÁ, D.: Z ženského pohledu. Poslankyn� a senátorky Národního shromážd�ní �eskoslovenské republiky 1918-1939. Hradec Králové 2007, s. 21. 132 Také sociální otázka. Rašple, ro�. 20, 1909, s. 29. Naprosto stejný obrázek viz Kop�ivy, ro�. 5, �. 11, 1913 (bez paginace). 133 Otev�ený list jistým dámám. Komár, ro�. 10, �. 13, 1935, s. 13.

60

�eských žen v této otázce. V opozici k radikálním socialistickým spolk�m stály ženy liberální,

snažící se, nutno �íci že bez valného úsp�chu, domoci volebního práva trp�livou agitací a

posíláním petic víde�ské vlád�.134 Situace se za�ala m�nit až s p�íchodem nového století,

ženy, i ty liberální, zvýšily své úsilí p�edevším v letech 1905-1906,135 ani tehdy ale ženy se

svými požadavky ješt� neusp�ly.

P�ipadala-li humoristickým �asopis�m situace okolo boje o volební právo �eských žen

málo atraktivní, vynahradilo jim to nepochybn� stejné téma p�evzaté ze zahrani�í. I do

�eských luh� a háj� dolehly zprávy o vypjatém boji anglických sufražetek, které na rozdíl od

�eských dam postupovaly ve svém boji velmi tvrd�. Symbolem jejich boje se stala Emmeline

Pankhurstová, radikální bojovnice za ženská práva, jenž vešla ve známost p�edevším

v souvislosti s násilnými formami protestu. Nejradikáln�jší k�ídlo anglických sufražetek

rozbíjelo výlohy obchod�, zakládalo požáry, drželo protestní hladovky a došlo i na násilné

st�ety s policií.136 Humoristické listy reagovaly na situaci v Anglii velkým množstvím

p�ísp�vk�, což ve st�edoevropském prostoru nem�lo obdoby137 a jejich reakce byla zpo�átku

p�ekvapivá, p�edevším srovnáme-li ji s postojem k situaci v �echách. Zatímco požadavky

�eských žen byly odmítány jako absurdní, k neohroženým anglickým sufražetkám stojícím

proti brutální státní moci tv�rci Humor� poci�ovali sympatie. Nepochybn� proto, že se s nimi

mohli do jisté míry ztotožnit – copak utla�ovaný �eský národ nemusel bojovat s byrokratickou

monarchií?

Obraz anglické sufražetky však nebyl konstantní, prom��oval se v závislosti na

množství a detailech zpráv, které p�icházely k �eskému �tená�i z Anglie. Sympatie k ženám

bránícím se proti policejnímu zásahu z roku 1907 vyst�ídaly negativní ohlasy na vandalské

chování žen o pár let pozd�ji. Zm�nila se i vizuální p�edstava sufražetky a z p�itažlivé mladé

134 Rozkol v této otázce dokládá množství �asopiseckých p�ísp�vk� jak v socialistickém, tak v liberálním ženském tisku. Zatímco p�edstavitelkám liberálních ženských spolk� se nelíbil radikalismus v�d�ích osobností sociálních demokratek a národních sociálek, brojily tyto proti p�ílišné pasivit� m�š�anských žen. V roce 1911 se autorka �lánku M�š�ácké ženy pro volební právo žen na Morav� kriticky stav�la k podle ní ostudné ú�asti pouhých sta st�edostavovských žen na akci za prosazení volebního práva: „A� vítáme každý krok žen, i m�š�áckých, jestliže up�ímn� je mín�n, za zrovnoprávn�ní ženy, p�ece kdybychom m�ly �ekat, co tyto ženy pro ženu v�bec u�iní, pak bychom musily ješt� hezká desítiletí �ekat. Dalo by se mysliti, že ženy m�š�ácké, mající po ruce p�íležitost a hmotné prost�edky, jsou i politicky probudilé a duševn� rozhn�vané nad podce�ováním ve svých právech, budou jinak manifestovati za své zrovnoprávn�ní a dovedou vyvolati velké demonstrace, a zatím je jim již sch�ze asi o 100 ženách dosti pracn� sehnaná, sch�zí manifesta�ní!“ 135 V roce 1905 Františka Plamínková, jedna z nejvýrazn�jších postav boje za práva žen v�etn� práva volebního, založila Výbor pro volební právo žen. 136 MAZENOD, L. – SCHOELLER, G.: Dictionnaire des femmes célèbres de tous les temps et de tous les pays. Paris 1992, s. 667-668. 137 Anglické sufražetky vzbudily pozornost celé Evropy a jako jeden z motiv� je zpracovávaly všechny významné evropské humoristické �asopisy. FRONK, V.: Obraz ženské emancipace v humoristických �asopisech 1890-1914. In: Marginalia Historica 8, 2004, s. 128.

61

ženy z karikatury Suffragetky u Eduarda z roku 1910138 se vyklubala nep�íjemná stará

panna.139 T�sn� p�ed válkou už anglické sufražetky nebyly prezentovány ani jako bojovnice

za práva žen, staly se z nich militantní aktivistky systematicky likvidující mužské pokolení.140

Anglický a �eský boj za volební právo žen z�stával v humoristických listech kv�li

svému odlišnému charakteru v�tšinou odd�len. Protnuly se jen n�kolikrát. Nejvýstižn�jší bylo

toto srovnání v Kop�ivách z roku 1913, v nichž zazn�lo to, co m�lo charakterizovat postoj

�eských žen k jejich anglickým kolegyním – nepochopení anglického radikalismu a absence

v�le dosáhnout volebního práva stejnými prost�edky (obr.6).141 Odkaz na nebojovnost

�eského ženského hnutí v kontrastu se situací v Anglii se objevil i v dob�, kdy se volební

právo pro ženy stalo realitou. Zde�ka Mašková s nadhledem komentovala akt oficiálního

zrovnoprávn�ní muže a ženy v první republice nenásilnou cestou prost�ednictvím karikatury

v �asopise Smích republiky. Ctitelka sufražetek, mladá �eská aktivistka zachycená v kruhu

rodinném, si na n�m posteskla: „Dostaly jsme v republice rovné právo docela hladce a já se

na tu zábavu podle anglického vzoru tolik t�šila.“142

Co se týká samotného �eského boje žen za volební právo, humoristické �asopisy se

zde až do roku 1907 p�íliš neangažovaly. Uve�ejn�né p�ísp�vky odkazovaly na stereotypní

argumenty stojící na poukazech na politickou neuv�dom�lost žen a zárove� se opírající o

oblíbené rozd�lení rolí, které odkazovalo ženu do její domácí sféry. Otázce volebního práva

celou jednu stranu své inzertní p�ílohy zasv�tily Šípy. Ty odmítly takový požadavek jako

zbyte�ný s tím, že ženám musí sta�it množství jejich práv ve vlastních rodinách (motiv

volebního práva tu autor propojil s tradi�ním motivem ženské panova�nosti).143 Krom�

karikatury s p�iléhavým textem: „Muži, to ti povídám, a� se nás po�ádn� zastaneš! My ženy

máme už té nerovnosti a otro�iny dost! Chceme míti už kone�n� s vámi stejné hlasovací

právo!“ – „Ale, ženuško drahá (odpovídá manžel), ty že nemáš dost hlasu a práva? Chvála

pánu Bohu, kdybych já m�l tolik p�ehlasovacího práva jako ty!!,“ se na stejné stránce nachází

i sloupek již zmi�ovaného Božídara Vocáska, který si také neodpustil n�kolik sarkastických

poznámek k ženskému volebnímu právu. Ve skute�nosti však mnoha slovy vyjád�il to samé

co karikatura – ženy mají již dost práv, p�edevším doma, net�eba jejich pozice ješt� posilovat:

„Ženské cht�jí mít také všeobecné a rovné právo hlasovací, cht�jí nám volit do �íšské rady a

do sn�mu! To nám ješt� scházelo. Pak už rozdíl mezi silným a slabým pohlavím pomalu bude 138 Suffragetky u Eduarda. Humoristické listy, ro�. 53, 1910, s. 17. 139 Londýnské sufražetky. Rašple, ro�. 26, 1915, s. 55. 140 Ze sufražetské školy v Anglii. Humoristické listy, ro�. 56, 1913, s. 252. 141 Tyhle anglické sufražetky to um�jí. Kop�ivy, ro�. 5, �. 6, 1913 (bez paginace). 142 Ctitelka sufražetek. Smích republiky, ro�. 1, �. 6, 1919, s. 1. 143 K otázce hlasovacího práva žen! Šípy, ro�. 19, �. 16, 1906, s. 1 p�ílohy.

62

jenom ten, že my mužští se budeme po�ítati mezi to slabé. Jenom pozorujte, kam se ženské

dnes už na všechno derou! P�ij�te do velkých závod�, jsou jich plné komptoáry, na poštách, u

telegrafu, u telefon�, u kas, všude samá sle�inka. Aby mi to tak n�kdo v mém mládí �ekl, že

budou ženské taky študýrovat na universit� a že z nich budou doktorky? Te�ka dostanou

volební právo, zvolí si n�kolik poslanky� do �íšské rady a nebude to dlouho trvat, stane se

n�která z nich ministryní. Když jsem �etl ondyno o té jejich ženské sch�zi, tak mn� až vstávaly

vlasy na hlav�. To jsou, prosím, jenom p�ípravy, ale už z nich vidíme, jak by to vypadalo

v budoucnosti! Co pak, prosím, ve skute�nosti už te�ka nemají naše ženy v�tší práva než my?

Jen se podívejte n�kam do rodiny. Manžel je to poslední, paní to první. Co chce ona, to se

stane, i kdyby se muž stav�l na hlavu. Na prvního jí musí dát všecky peníze, které vyd�lá, bez

jejího dovolení nesmí jít ani do hospody, na cigára, jestli smí v�bec kou�it, má pasírováno

�áký ten šesták – na legraci nic.“ Obavy m�l náš lidový komentátor politického d�ní i z

p�ípadného vstupu žen do parlamentu. Krom� sarkastické poznámky o ženské „užvan�nosti“,

která by zp�sobila, že by se nikdo jiný nedostal ke slovu, se obával i ženského politického

programu: „Jestli se ženským toho práva dostane, pak b�da starým mládenc�m. První, co

taková ženská v�tšina prosadí, bude zákon, že každý muž v 25ti letech se musí oženit!“144

P�edstava, že se ženy budou zasazovat o zvýšení s�atk� starých mládenc�, je zajímavá

a ne ojedin�lá. Ve stejném kontextu se objevovala i pozd�ji – v roce 1912 byla nap�.

v Kop�ivách publikována kresba znázor�ující rozhovor dvou dam, které hlavní úkol u�itelky

T�mové, bude-li zvolena do zemského sn�mu, spat�ují v „zavedení po�ádné zemské dávky ze

starých mládenc� se zajišt�nou existencí…Takhle hrozí všem dívkám z lepších kruh�

nebezpe�í, že z�stanou šmahem na ocet…“.145 Krom� již zmi�ované degradace ženské

politiky na témata, která je nejvíce zajímají, tedy jak se provdat, m�žeme ale zmi�ované

odkazy na staromládenectví považovat i za jakousi formu reakce na neuspokojivý vývoj

s�ate�nosti v �eských zemích. Od p�elomu století docházelo k mírnému nár�stu

neprovdaných žen. D�vodem byl jak celkov� vyšší po�et žen v populaci, tak i skute�nost, na

kterou poukazovaly vtipy v humoristických listech. Ne všichni muži se cht�li nebo mohli

oženit, n�kte�í, jako nap�. státní zam�stnanci, s�atek odkládali do okamžiku, kdy budou mít

zajišt�nou existenci.

Krom� mlado�eských Šíp� se motiv voleb �as od �asu objevil i v n�kterých dalších

periodikách. Zajímavé je, že nijak pozitivn� se k možnosti volebního práva žen nestav�ly

d�lnické humoristické �asopisy, by� práv� sociální demokracie spolu s národními socialisty

144 Božídar o t�ch ženách. Šípy, ro�. 19, �. 16, 1906, s. 1 p�ílohy. 145 Také „sociální reforma“. Kop�ivy, ro�. 4, �. 11, 1912 (bez paginace).

63

za�adily rovné volební právo žen do svých program�. Jen to dokazuje, že ve skute�nosti s jeho

p�evedením do praxe ani jedna ze stran p�íliš nepospíchala. D�vod odhalila Rašple v roce

1911, když zve�ejnila obrázek katolického fará�e – pravd�podobn� kandidáta do voleb,

otá�ejícího se za dv�ma vesni�ankami s lítostivým povzdechem: „Škoda, že nemají volební

právo. Dva hlasy bych m�l jisté!“146 Je otázkou, zda byla jeho lítost opodstatn�ná, nicmén�

mezi �eskými politickými stranami skute�n� panovala obava, že volební právo žen by

p�ineslo hlasy p�edevším lidové stran� díky hlas�m venkovských žen.147 �astým argumentem

bylo také p�esv�d�ení, že žena s volebním právem automaticky p�evezme politické

p�esv�d�ení svého muže a dojde tak pouze ke zdvojnásobení hlas� pro jednotlivé politické

subjekty, aniž by se zm�nil jejich vzájemný pom�r.

Pravý „boom“ vtip� ohledn� volebního práva žen nastal ovšem až s jeho uvád�ním do

praxe. Již v roce 1908 po podrobném prostudování volebního zákona do zemských sn�m�

dosp�la Františka Plamínková ke zjišt�ní, že pasivní volební právo ženám není žádným

p�edpisem zakázáno. Následn� se t�i strany pokusily kandidovat ve volbách do �eského

zemského sn�mu ženy. Neusp�la však ani jedna, nejblíže vít�zství se ocitla zástupkyn�

sociální demokracie v Praze Karla Máchová.148 Tento úsp�ch oslavila ženská periodika,

humoristické listy je nepovažovaly za tolik významné a po�kaly si s reakcemi na první

skute�nou �eskou poslankyni, paní Vikovou-Kun�tickou, zvolenou v dopl�ovacích volbách za

okres Mladá Boleslav-Nymburk, kde zanikl mandát v d�sledku úmrtí poslance Josefa Škardy.

Strany tehdy uskute�nily p�edem dohodnutý plán kandidovat na uvoln�né místo pouze ženy.

Všenárodní kandidátkou se stala spisovatelka Božena Viková-Kun�tická, figurující na

kandidátce mlado�eské strany, podporovaná ale také národními sociály a státoprávními

pokroká�i. Za sociální demokracii kandidovala op�t Karla Máchová.

Božena Viková-Kun�tická byla navržena jako kandidátka pražským stranickým

vedením a její kandidatura rozhodn� nebyla p�ijata místní mlado�eskou organizací

s nadšením. Výrazem toho se stala protikandidatura lékárníka a starosty Bohumila

146 Rašple, ro�. 22, 1911, s. 69. V tomto ohledu se jeví jako kontraproduktivní odmítání volebního práva žen samotnou lidovou stranou, která se ješt� v roce 1908 vyslovila rozhodn� proti zapojení žen do politiky. 147 Stejný názor vyslovila i Dana Musilová, když ozna�ila požadavky rovného volebního práva za formální proklamaci, kterou ani jedna strana nijak nesp�chala uskute�nit. MUSILOVÁ, D.: Z ženského pohledu. Poslankyn� a senátorky Národního shromážd�ní �eskoslovenské republiky 1918-1939. Hradec Králové 2007, s. 20. 148 Krom� ní do sn�mu kandidovaly ze státoprávní stranu Božena Zelinková a za Výbor za volební právo žen Marie T�mová.

64

Matouška.149 I p�es velmi vlažnou podporu ze strany mlado�ech� se paní Vikové-Kun�tické

poda�ilo drtiv� zvít�zit (obdržela 1161 hlas� oproti 33 hlas� pro Matouška) a stala se tak první

zvolenou �eskou poslankyní. Vít�zství jí ovšem kalila skute�nost, že v �eském sn�mu

skute�n� oficiáln� nikdy nezasedla: tehdejší místodržitel v �echách, kníže František Thun,

odmítl její volbu oficiáln� uznat a vydat jí pov��ující dokumenty.

Kolem mladoboleslavsko-nymburské volby tak vzniklo pom�rn� hodn�

nestandardních situací, které p�ilákaly pozornost humorist� a karikaturist�. Štiplav� reagovaly

p�edevším sociáln� demokratické listy. Kop�ivy p�i té p�íležitosti otiskly na své titulní stran�

karikaturu, na níž v�dce mlado�ech� Karel Kramá� gratuluje vít�zné poslankyni, zatímco

nep�ející straníci v pozadí se netají svou nechutí v��i kolegyni (obr.7).150 Ve stejném duchu se

nesly i reakce Rašple, která vsadila na poezii. 1. �ervence 1912 zve�ejnil list báse� Mlado�eši

a ženská kandidatura, v níž narážel zejména na postoj mlado�eských poslanc� a na jejich

nechu� dostát doporu�ení pražského vedení: „Moda ko�en zapouští / výhody to jisté. /

Mlado�eši rakouští, / to jsou feministé. / Kandidátkou prohlásí / ženu svojí strany. (…) První,

druhý, t�etí den, / zásada je nová: / mandát nech� má ten a ten / ženy – p�kná slova. (…) Žena

musí jíti z cesty / tož se píší manifesty. / Dostane muž n�který, / �ty�i f�ry d�v�ry? / Jaká

hrozná je to zkouška, / pro starostu, pro Matouška. / Cht�l by se i sm�šným stát, / jen ne p�ijít

o mandát. / P�ijde mandát vytoužený? / P�ijde muž ten místo ženy? / - Mohl by se také zvát /

zemský ženský kandidát. (…) My máme rádi hon, zlato, ženy. / Náš program zlepšuje se den

co den. / Není-li žádný mandát uprázdn�ný, / jsme n�kdy pro volební právo žen.“151 Zmatku

mlado�eských voli��, kte�í nev�dí, zda poslechnout pana Kramá�e nebo vyslovit sympatie

s mladoboleslavskou organizací, se v�nuje i báse� Ženská kandidatura v následujícím �ísle.

Ani v jednom z uvedených p�ísp�vk� však list nereagoval na samotný fakt zvolení ženy

poslancem, naopak, všechny se primárn� orientovaly na zesm�šn�ní mlado�eské strany a

pom�r� v ní. Ženská problematika byla zatla�ena do pozadí. Jako by samotný fakt prolomení

dávného tabu ve volebním právu žen nebyl již tak d�ležitý, stranické humoristické listy jej

nahradily politickým bojem. Jaký byl jejich vlastní postoj k volb� ženy, zda kladný, odmítavý

�i zdrženliv� souhlasný, jako tomu bylo v p�ípad� vyjád�ení ženských sociáln�

demokratických spolk�,152 se z jejich humoristického tisku nedozvíme.

149 Více KO�ALKA, J.: Zvolení ženy do �eského zemského sn�mu roku 1912. In: Documenta Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy Sborník p�ísp�vk� z konference Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996, s. 307-320. 150 Žena poslancem. Kop�ivy, ro�. 4, �. 13, 1912 (bez paginace). 151 Mlado�eši a ženská kandidatura. Rašple, ro�. 23, 1912, s. 74. 152 Autorka �lánku v d�lnickém �asopise Žena, když se vyjad�ovala o volb� Vikové-Kun�tické, neopomn�la zd�raznit, že d�lnické ženy sice vyjad�ují radost z této volby, nicmén� že by rad�ji vid�ly na tomto míst� ženu

65

Za první sv�tové války se otázka volebního práva žen �áste�n� upozadila a uvolnila

v mysli �eské ve�ejnosti místo pro aktuáln�jší vále�né starosti. Humoristická periodika, která

na toto téma i p�ed válkou reagovala zna�n� sporadicky, na n� zapomn�la tak�ka úpln�. Na

jejich stranách se op�t vyno�ilo až v souvislosti s první republikou a p�edevším s prvními

volbami do obcí, k nimž získaly ženy na základ� všeobecného rovného práva zakotveného

v ústav� p�ístup.

„ád voleb do obcí byl d�kazem, že to se zavád�ním demokracie myslí vedení státu

vážn�. Nepochybn� náležel mezi nejdemokrati�t�jší nejen v Evrop�, ale ve sv�t� v�bec. Dal

volební právo všem ob�an�m státu bez ohledu na stav a národnost a poprvé v našich d�jinách

v�bec (práv� v tom vynikal nad jiné vysp�lé státy Evropy) je poskytl i ženám,“153 tak popisuje

Zden�k Kárník první volby do obecních zastupitelstev, kterých se ú�astnily i ženy. D�raz

p�itom klade na snahu státu striktn� realizovat zásadu všeobecného a rovného volebního

práva. Pro ženy i �eskou spole�nost to znamenalo p�elomový okamžik. Humoristické �asopisy

na to však p�íliš nedbaly a ve svých vtipech opakovaly podobné argumenty proti ženské volb�

jako p�ed n�kolika lety. Na jejich stranách bychom stále mohli najít narážky na neschopnost

žen orientovat se v „mužské“ politice �i na jejich snadnou ovlivnitelnost muži. Tak se t�sn�

p�ed �ervnovými volbami ve Smíchu republiky objevil obrázek mileneckého páru

sledovaného cizím mužem s popiskem „Aha, p�ítel doktor agituje…“.154 V Kop�ivách si

�tená�i zase mohli prohlédnout vyobrazení skupiny žen hovo�ících o tom, jak by naložily

s politickým mandátem. Jejich program byl jasný: „Budeme-li my zvoleny do obecní rady,

dáme do obecního potrubí poušt�t místo vody kafí�ko.“155 Podobný výjev nebyl ni�ím novým,

sta�í jej srovnat s vtipy o zavedení dan� ze starých mládenc� v roce 1912.

Zajímavé je také sledovat ztvárn�ní p�ípadných zastupitelek – v tom, jak vlastn� žena

politi�ka vypadá, nem�li humoristé po vzniku republiky jasno. Zatímco autor v Kop�ivách ji

vidí jako neatraktivní „starou pannu“, libující si v drbech uprost�ed dámské spole�nosti, jindy

je politi�ka zobrazena jako mladá atraktivní žena schopná nahradit zkrachovalé mužské

politiky.156 Ženské aktivistky si od ú�asti žen v politice slibovaly p�ínos nového pohledu na

sv�t a obecné zjemn�ní a zkulturn�ní politické scény. V humoristických �asopisech však

d�lnickou. V dob�, kdy liberální ženské �asopisy a spolky (a to i zahrani�ní) zasílaly blahop�ejné dopisy, vyzývala k zachování nadhledu: „Význam této volby nedá se up�ít, ale nevidíme v ní onu velkolepost, aby nás, jako jiné, nadchla v blouzn�ní. O celé události je t�eba uvažovati s klidem a rozumem.“ (Žena poslancem. Žena, ro�. 2, �. 13, 1912, s. 1). 153 KÁRNÍK, Z.: �eské zem� v é�e první republiky (1918-1938). Díl 1.: Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000, s. 70. 154 P�ed volbami do obcí. Smích republiky, ro�. 1, �. 13, 1919, s. 1. 155 Kop�ivy, ro�. 11, �. 24, 1919, s. 7. 156 Právo žen. Smích republiky, ro�. 1, �. 4, 1919, s. 3.

66

politika obecn� nebývala lí�ena jako vhodný zp�sob uplatn�ní ženy. Pravd�podobn� to

souviselo s obecn� nelichotivým obrazem politiky jako oboru plném zákulisních jednání a

„kotrmelc�“ a pro ženu nelibující si ve zvýšeném zájmu ve�ejnosti tudíž nevhodného. Ve

Smíchu republiky divadelní �editel doporu�uje zájemkyni o angažmá: „K baletu bych vám,

sle�no, neradil. Vychází z mody, ale jestli se vám stýská po potlesku a mermomocí se chcete

to�it a d�lat kotrmelce, v�nujte se politice a kandidujte do parlamentu.“157 I samotné ženy se

k možné politické dráze v humoristických periodikách stav�ly odmítav�. Dv� karikatury na

toto téma ve Smíchu republiky prezentovaly dv� odlišné reakce mladých žen na myšlenku, že

by se v�novaly politické karié�e. Jedna projevuje obavy, že jako poslankyn� zabývající se

ve�ejnými zájmy by nakonec skon�ila jako stará panna.158 A druhá na otázku: „Sle�no, vám

by se nelíbilo zú�astnit se politického života?,“ odpov�d�la: „I líbilo! Ale tak jako cho�

ministra nebo nejmí� státního tajemníka.“159 Z takových vyjád�ení zazníval tradi�ní pohled

na ženu, jejímž hlavním životním cílem bylo vdát se a založit rodinu, což i p�es veškerou

emancipaci stále z�stávalo osudem v�tšiny �eských žen.

Pravdou však je, že kariéra politi�ky nepat�ila v �eskoslovensku k p�íliš �astému

povolání. T�ch, které našly v politice své zam�stnání, bylo v celé é�e první republiky na

celostátní úrovni n�co málo p�es �ty�icet, na obecní úrovni se ženy uplatnily více. I tak se

politikou živilo relativn� málo žen a ty, které se k tomuto postu odhodlaly, se musely

každodenn� potýkat s tradi�ní mužskou p�evahou.

Poslankyn� také byly jedn�mi z mála žen, kterým se dostalo v humoristických

�asopisech individuální pozornosti. Nap�. d�lnické Šlehy uve�ejnily v roce 1924 n�kolik

p�ísp�vk� týkajících se sociáln� demokratické poslankyn� Betty Karpíškové a jejího boje

v poslanecké sn�movn�, objektem lidové tvo�ivosti se stalo i jméno poslankyn� Františky

Zeminové ve stejném list�. Vtip Kolumbiada160 ostatn� dokládá, že jména poslanky�

vstoupila do obecného pov�domí.

Uvedené ukázky samoz�ejm� nep�edstavují zdaleka všechny reakce na �eské ženské

emancipa�ní hnutí v humoristických �asopisech, podle mého názoru však dostate�n�

157 Smích republiky, ro�. 2, 1920 (2. ro�ník �asopisu ve svázané podob� nebyl ani �íslován, ani stránkován). 158„Já bych se, Hermo, tak ráda interesovala o politiku, ale bojím se, abych nez�stala – starou pannou!“ Smích republiky, ro�. 2., 1920. 159 Tamtéž. 160 - „Já bych ráda v�d�la, jak m�že býti sestra Zeminová stará, co myslíš, muži?“ - „Frá�a Zeminová? Oh jé! Ta už je stará – p�inejmenším jako Kolumbus a Amerika.!“ - „Surov�e!“ - „To není surovost, ale historická pravda! Zeminová byla v Americe d�íve nežli Kolumbus a patrn� jej �ekala na pob�eží a vítala, protože Kolumbus spat�iv ji, zvolal radostn� ku svým námo�ník�m: „Ejhle, Zemi novou!“ (Kolumbiáda. Šlehy, ro�. 4, 1924, s. 172).

67

dokumentují vývoj, jakým toto vnímání prošlo, i to, kterým jeho projev�m byla v�nována

náležitá pozornost a které naopak z�staly opomenuty. Nejv�tší pozornost mu byla logicky

v�nována do vzniku republiky, p�ípadn� ješt� na po�átku dvacátých let, pak však zájem o toto

téma upadá, alespo� co se týká zapojení žen do pracovního procesu a do ve�ejného d�ní – ve

druhé polovin� dvacátých let, stejn� jako v letech t�icátých bychom už v humoristických

�asopisech nenašli odkazy na neženské léka�ky �i na volební právo žen. Tato fáze

spole�enského vývoje byla tehdy pro humoristická periodika více mén� uzav�ená, nebo� ve

spole�nosti již nevyvolává náležitý ohlas, kterého by mohlo být v jejich tvorb� využito.

4. 2. 2 Žena v prom�nách �asu

Ženská emancipace, o které jsem pojednávala v p�edchozí kapitole, znamenala velmi

intenzivní, ve své podstat� však �asov� ohrani�ené téma. Téma, které vytrhlo postavu ženy

z obvyklého kontextu zobrazování a do jisté míry ilustrovalo šok spole�nosti ze ztráty

tradi�ních stereotyp� a p�edstav. To se odrazilo v tom, jak se spole�nost nap�. práv�

prost�ednictvím humoristických �asopis� snažila zažité tradice udržet a vyzdvihnout

zesm�šn�ním snah o jejich nabourání.

Žena však byla ter�em humorist� a karikaturist� dávno p�ed emancipací a z�stala jí i

jako emancipovaná. Zesm�šn�ní se na ní do�kaly ty komponenty její povahy, které byly

považovány za „typicky“ ženské, jako parádivost, hádavost, panova�nost, chamtivost, apod.

Oblíbeným nám�tem vtip� se však stávala také v okamžicích, které neodpovídaly jejímu

o�ekávanému chování v tradi�ních situacích, tedy jako manželky, hospodyn�, podporovatelky

národních a charitativních aktivit.

Ješt� než se za�nu podrobn� v�novat práv� nastín�ným témat�m v humoristickém

ztvárn�ní ženy, m�la bych vysv�tlit, o jaké žen� zde vlastn� hovo�ím. Domnívám se totiž, že

a� již to bylo samotnými tv�rci p�iznáno nebo ne, žena, na níž se zam��ovali, byla málokdy

synonymem pro jakoukoli ženu. A� již to vyplývá z ikonografického ztvárn�ní na

karikaturách, nebo z kontextu, v n�mž se nachází, je u v�tšiny karikovaných žen z�etelná

spojitost se st�edostavovským prost�edím. Ne že by ob��mi vtip� a anekdot nebyly jiné než

st�edostavovské ženy: z m�stského prost�edí se jednalo kup�íkladu o domovnice, místo

v humoristických �asopisech našly i aristokratky �i nap�. statká�ky, tyto typy žen byly však

v menšin� a jejich spole�enský p�vod byl �asto zd�razn�n ve vztahu k point� humorné

situace.

68

Ur�itá hierarchie v ženách, které humoristy zajímaly, panovala i s ohledem na jejich

v�k – nej�ast�ji se karikaturisté zam��ovali na mladé dívky p�ed svatbou �i �erstv� provdané,

poté na ženy st�edního v�ku reprezentované nej�ast�ji panova�nými manželkami, starými

pannami (které však nemusely být v�ku p�íliš odlišného od v�ku panen nev�st) a tchýn�mi.

Vysloven� staré ženy stejn� jako výrazn� mladé dívky se v jejich repertoáru nevyskytovaly.

K ur�ité zm�n� ve v�kové skladb� došlo až s p�íchodem první republiky, kdy na stránkách

humoristických �asopis� za�ala být prezentována „nová a moderní“ mladá žena. Tato nová

žena pak byla p�edstavitelkou mladé povále�né generace, která m�la jiné možnosti a jiné

priority než generace jejích rodi�� �i prarodi��. Jistá menší míra sešn�rovanosti mladých

d�v�at, která studovala spole�n� s chlapci a nebyla již tak úzkostliv� ochra�ována v kruhu

rodinném, se projevila i v tom, že humoristé obrátili svou pozornost i na velmi mladé dívky –

sebev�domé a drzé „žáby“.

Práv� v�k protagonistek na stranách humoristických �asopis� �asto ur�oval typické

vlastnosti, které jim tv�rci p�isoudili. Tak se u mladých dívek nej�ast�ji objevovaly narážky

na jejich touhu po s�atku, která m�la vytla�it všechny ostatní myšlenky a p�edstavovala ten

nejd�ležit�jší problém. „Koho byste volila, kdybychom my ženy m�ly volební právo?

Radikála, konservativce, nebo svobodomyslníka?“ – „Já? Myslím rozhodn�, že toho, který by

p�išel nejd�ív a opravdu to myslil,“161 odpovídá dotazovaná dívka ve vtipu v Humoristických

listech. Tento vtip byl pochopiteln� primárn� myšlen jako reakce na možné volební právo žen,

nicmén� ukazuje také na to, co je v dané dob� pro ženu nejd�ležit�jší. Ne její ob�anská práva

a emancipace, ale s�atek. Nebylo se ostatn� co divit. Manželství pat�ilo na po�átku dvacátého

století, tedy v dob�, z níž pochází tento vtip, stále ješt� k nejjist�jšímu zp�sobu zajišt�ní

budoucnosti mladé dívky, by� nebylo jediným možným ženiným osudem – relativn� mnoho

žen z�stávalo neprovdáno nebo následkem v�kov� nerovného s�atku brzy ovdov�lo a již se

neprovdalo. Podíl svobodných žen ve spole�nosti p�elomu devatenáctého a dvacátého století

ve srovnání s p�edchozími léty zna�n� vzrostl p�edevším v západní Evrop�, kde v padesáti

letech z�stávala až p�tina ženské populace neprovdána. V �eských zemích byla sice situace

mnohem mírn�jší, ale i zde z�stával po�et svobodných žen vysoký.162 Na tomto stavu se

podílely zejména ekonomické faktory – snoubenc�m chyb�l kapitál požadovaný k založení

rodiny a na významu nabýval statut dlouhodobého zasnoubení, který se v n�kterých p�ípadech

zm�nil z p�echodného stavu na trvalý. P�ipo�teme-li k tomu jisté obecné rozdíly v po�tu muž�

161 Humoristické listy, ro�. 50, 1907, s. 264. 162 FIALOVÁ, L.: P�ísp�vek k možnostem studia s�ate�nosti v �eských zemích za demografické revoluce. Historická demografie 9. Praha 1985, s. 100 an.

69

a žen, jeví se touha mladých dívek a jejich matek popisovaná v humoristických �asopisech

jako pochopitelná.

„Mám dv� starší sestry, u t�ch je u nás po�ád „ženská otázka“, co s nimi, jak je

opat�it, když se nevdají. Maminka �íká nejlepší: tane�ní hodiny, divadlo, bály, koncerty – tak

holky p�eci v lepší sukni n�koho chytnou. Tatínkovi je to ned�stojné a �íká: „Ti, co chodí

tancovat, ti se nežení, ti se jen chlubí, kolik d�v�at za nimi pálí. Dáme holky n�kam do

komptoiru nebo na poštu nebo do ú�adu. V komptoiru se p�ece n�kdo napálí. Doprovodí ji

dvakrát – a vyjdu mu vst�íc, že ho pokládám za �estnou známost, zmatu mu cifry a kdyby m�l

školy, tak ze šlamastiky nevyjde,“163 popisuje situaci v rodin� se dv�ma dcerami na vdávání

nejmladší syn v humorné povídce s názvem „Nejsme s Vámi ani s „Vámy“ spokojené“.

Krom� snahy rodi�� vyprav��e provdat ob� dcery jsou zde popisovány strategie lovu na

ženichy, odpovídající tehdejším normám. D�v�ata na vdávání se se svým vyvoleným mohou

setkat na spole�enských událostech nebo (tatínek je novátorský) v zam�stnání, které jim

ovšem slouží primárn� k tomuto ú�elu, ne k celoživotní obživ�.

Snaha dostat se co nejd�íve „pod �epec“ zaznívá i z básn� z roku 1910: „Když vyšla

školu, nouze o radu. / M�l papá s mamá velkou poradu: / No, bude to sice velké vydání, / le�

když tam Mína berních mohla být, / má také naše v pensionát jít – / a� má jak jiné „vyšší“

vzd�lání. / As za dva roky p�išla nazpátky. / Hotová dáma. O coul podpatky / a nosík alespo�

o dva stupn� výš. (…) Po�ala chápat kouzlo promenád / dávno p�ed tím znala mluvu o�í. – /

Jak vzdušný obraz nesla se, jak dým. – / Hle, zde ten mladík jist� si jí všim, / ten usmál se, a

ten se po ní to�í. / Le� v��n� to tak holka nem�že být – / praktiky málo chová v sob� flirt, /

výsledek vždycky bývá jalový…/ Tak starou pannou! – Fi, to nesnesu! / Tož honem, honem

n�kam do plesu, / tam snad se p�ece n�kdo uloví. / Zde tento pán! Má sice trochu pleš, / le�

jinak takhle ješt� dost je feš, / tož p�ipoutat jej honem k zábav�. – / Jen úsm�v libý vykouzlit na

líce, / on dá svá revma, papá tisíce. / A zakrátko je ruka v rukáv�. / A tím byl vývoj její u

konce.“164

P�edevším druhá polovina této básn� sledující p�erod sle�ny z lepší rodiny v mladou

paní se dotýká další záležitosti, která také budila pozornost humorist�. Jak ironicky

poznamenává její autor, mladá sle�na sice flirtuje s mladíky, ale pak se vdává za pána, který

„má sice trochu pleš, le� jinak takhle ješt� dost je feš.“ Nejen ona pleš, ale p�edevším revma,

které podle humoristy muž p�ináší do nového svazku, sv�d�í o jeho pokro�ilejším v�ku.

V�kový rozdíl byl v dob�, kdy naše báse� vznikla, stále b�žnou praxí, p�edevším ve

163 Nejsme s Vámi ani s „Vámy“ spokojené. Pale�ek, ro�. 11, 1897, s. 26. 164 Verše diskrétní (Milostpaním z lepší spole�nosti). Rašple, ro�. 21, �. 3, 1910 (bez paginace).

70

st�edostavovském manželství, kdy se ženitba p�edpokládala až u muže hmotn�

zabezpe�eného.165 Tak�ka na pomezí �erného humoru se pohybovala karikatura na toto téma

v Kop�ivách v roce 1912. Rodi�e radící se o nápadníkovi své dcery vedou následující

rozhovor: „Otec: „Já myslím, matko, abychom s tou svatbou nepospíchali. Vypukne-li válka,

bude muset pan Ka�aba rukovat… A co kdyby ho tam zabili…“ Matka: „Hlupáku, to musí být

svatba co nejd�ív. Vždy� je Ka�aba pod pensí. A� si ho tam potom zabijou, jen když bude

Amálka zaopat�ena.“166 Jakkoli se zdá taková narážka na zajišt�nost mladého muže, tedy na

to, aby byl pod penzí, p�íliš drsná, m�la své opodstatn�ní. Ú�edník pod penzí m�l v podstat�

zajišt�nou existenci a také jeho žena v p�ípad� úmrtí živitele nez�stala bez prost�edk�, i když

finan�ní zajišt�ní vdovy s d�tmi bývalo zna�n� problematické, penze závisela mimo jiné nap�.

na délce služby zesnulého.167 Pragmaticky tuto skute�nost vyjád�ila Zde�ka Mašková ve

Smíchu republiky. Na její karikatu�e se jedna paní sv��uje druhé: „Paní drahá, není nad to

vzít si muže ú�edníka pod pensí. Když �lov�k ovdoví, to se to pak jinak plá�e.“168

Svou roli však hrálo také v�no nev�sty, které tato p�inášela jako sv�j vklad do nového

života. Mnoho vtip� v humoristických �asopisech se tak týkalo i pán�, kte�í programov�

shán�li bohatou nev�stu, aby si s�atkem pon�kud vylepšili svou finan�ní situaci.

D�ležitým požadavkem na nev�stu byla i její po�estnost. Otázkou panenství a

celkového morálního kreditu mladé ženy se zabývaly humoristické �asopisy spíše za první

republiky v souvislosti s obecnými reakcemi na úpadek mrav� „moderních žen“, které si

krom� práv ve ve�ejném život� stále více nárokovaly i právo rozhodovat o sob�, svém t�le a

sexualit�.169 Rozpaky takové mladé sle�ny zachycuje nap�. vtip v �asopise Komár z roku

1929: „Ono se to lehce �ekne, hájit v�ne�ek pro toho posledního. Kdo však to ví, který bude

tím posledním.“170 Faktu, že ne vždy si dívka v�ne�ek uhájila, se však v�novaly i �asopisy

p�edvále�né. Karikatura v Kop�ivách z roku 1910 znázor�uje snoubence na katechismu.

Nev�sta na otázku kn�ze, zda ví, co je to svátost manželská, stydliv� odpovídá: „Velebný

pane, já už to vím, ale já se to stydím �íct.“171 Nev�sta na obrázku však v tomto p�ípad� není

sle�na z lepší rodiny, ale venkovské d�v�e. Karikaturista tak i do této scény promítl fakt, že

165 V chudých d�lnických rodinách tomu bylo jinak, partne�i si �asto byli v�kov� blíže. Také mravní zachovalost nev�sty �i postavení ženicha a další náležitosti typické pro st�ední vrstvy jist� nehrály takovou roli v prost�edí, kde v�tšinou muž i žena museli pracovat, aby si vyd�lali na živobytí. 166 Zajišt�ná existence. Kop�ivy, ro�. 4, �. 3, 1912 (bez paginace). 167 Více o této problematice ú�ednictva viz VOŠAHLÍKOVÁ, P.: Z moci ú�ední. Ú�ady a ú�edníci za vlády Františka Josefa I. ��H, ro�. 92, 1994, �. 3, s. 460-476. 168 Smích republiky, ro�. 1, �. 23, 1919, s. 8. 169 Otázce sexuality a uv�dom�ní si vlastního t�la se v�nuje nap�. RIPA, Y.: Les feministes aiment-elles le sexe? L’Histoire no 277, 2003, s. 52-55. 170 Komár, ro�. 5, �. 4, 1929,s. 6. 171 Na katechismu. Kop�ivy, ro�. 2, �. 7, 1910 (bez paginace).

71

zatímco pro m�š�anské dívky bylo panenství imperativem (by� samoz�ejm� ne vždy

dodrženým), pro jiné sociální vrstvy nebyly s�atky uzavírané t�hotnou nev�stou nijak

výjime�né, jak dokazují matriky.172

Posedlost mladých žen po shán�ní vhodného ženicha se odrazila v obrovském

množství vtip� a v humoristických �asopisech z�stala oblíbeným tématem i b�hem celé první

republiky, jakkoli se v té dob� mladým ženám nabízelo v�tší množství životních perspektiv.

Stálým tématem byly také neustále se opakující ná�ky žen na nízký po�et muž�. Na nouzi o

vhodné ženichy poukazují nejen vtipy p�edvále�né, ale i ty z doby první republiky, jak

m�žeme vid�t na p�íkladu �asopisu Švanda dudák. Ten uve�ejnil v roce 1924 karikaturu

Zde�ky Maškové s názvem Závid�níhodné jinošství, na níž se kolem mladého muže tla�í

davy vdavekchtivých dívek a jejich matek. Pod výjevem se skví nápis: „Jenom se n�kde

zmínil, že hledá byt. Má to n�kdo št�stí!“173 Zajímavé nepochybn� je, že tento vtip se objevil

v dob�, kdy se �eskoslovensko dostávalo do fáze relativn� vysoké s�ate�nosti, která i po

ukon�ení povále�ného boomu s�atk� asi o jednu osminu p�esahovala p�edvále�né hodnoty.174

Situace na svatebním trhu tudíž nemohla být tak tragická, aby provokovala vtipy plné

hysterických d�v�at zoufale shán�jících muže. Hon na p�ípadného ženicha se stal nám�tem

vtipu i o n�kolik let pozd�ji, v roce 1931 jako reakce na novinové zprávy o tom, že v Praze je

o celých 47 000 žen více než muž�. Titulek obrázku, na n�mž zd�šený muž prchá p�ed

návalem zájemky�, hlásal: „Jak se pan Cafourek vyd�sil, když se dostavil k prvnímu rande,

které si sjednal insertem.“175

Pan Cafourek ze zmi�ovaného vtipu se spolehl p�i hledání životní družky na inzerát,

což ve t�icátých letech 20. století již nebylo nic výjime�ného. Inzeráty jako prost�edek

k seznámení existovaly v �eských zemích již ve druhé polovin� 19. století, seznámit se na

základ� novinové rubriky „Nabídnutí k s�atku“ však bylo dlouho považováno za n�co

degradujícího.176 To dokazují i ironické vtipy v humoristických �asopisech, které takové

seznámení považovaly za prost�edek vhodný snad jen pro beznad�jné p�ípady – staré panny.

P�edstava, že žena z�stane skute�n� neprovdána, byla i p�es veškeré emancipa�ní snahy ve

spole�nosti brána spíše jako životní nešt�stí. Neprovdané ženy se tak stávaly pom�rn� �astými

ob��mi vtip�. V�tšinou bývaly zobrazeny jako nep�itažlivé obstarožní nesympatické ženy,

což m�lo od�vodnit, pro� si je nikdo necht�l vzít. Se svým osudem se však nehodlaly smí�it a 172 LENDEROVÁ, M.: K h�íchu a k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999, s. 84. 173 Závid�níhodné jinošství. Švanda dudák, ro�. 34, 1924, s. 81. 174 KÁRNÍK, Z.: �eské zem� v é�e první republiky (1918-1938). Díl 1.: Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha 2000, s. 271-272. 175 Humoristické listy, ro�. 74, 1931, s. 692. 176 LENDEROVÁ, M.: K h�íchu a k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999, s. 79.

72

st�j co st�j se snažily najít vhodnou partii, která by je nelichotivé nálepky zbavila. V�tšinou to

byla práv� ona stará panna, kdo si v humoristických �asopisech podával inzerát na seznámení.

Ten pro ni p�edstavoval poslední zoufalou možnost, jak uniknout životu v osam�ní. To byl

p�ípad i sle�ny v karikatu�e uve�ejn�né v �asopise Pale�ek v roce 1897. Ta si tiše povzdechla:

„No na mou duši, dnes jdu naposled do v�ne�ku a nepom�že-li to, pak to zkusím ješt�

s inserováním.“177 Podobný byl i osud panny Stázi z básn� Václava Krofty publikované ve

Švandovi dudákovi v roce 1925: „Vzhlédne panna Stáza do zrcadla. / Jak se lekne! B�da! Jak

by padla / st�elná rána v blízku. Rozechv�le / na prvou z�í vrásku na svém �ele. / �asy letí,

ano – zlý to osud! / Panna Stáza bez ženich dosud. / V �ele z�í-li panna rýhu vrásky, / hodina

to dvanáctá je lásky. / Kde však ihned má se vzíti milý? / Od �eho by inseráty byly!? / Po

nedlouhé dob� pošta ranní / od ženich p�ináší už psaní.“178 Seznámení na inzerát se však

v tomto p�ípad� ukázalo jako zna�n� riskantní podnik a sle�n� št�stí nep�ineslo. V osudovém

okamžiku, kdy se m�li oba zájemci o seznámení sejít, totiž došlo vlivem po�así ke zm�n�

barvy klobouku panny Stázy a nápadník ji tak nebyl schopen identifikovat. V nebezpe�í

zám�ny informací, v tomto p�ípad� fotografií mladé sle�ny a její staré tety, spo�ívala i pointa

celostránkové ilustrace k povídce „Malheur s podobenkou“ v �asopise Komár v roce 1927.179

Ani v p�ípad�, že se mladá žena vyhnula osudu staré panny, neunikla pozornosti

humorist�, kte�í se doslova vyžívali v lí�ení neschopnosti mladých pani�ek, jež se nedovedou

zhostit své role manželky a hospodyn�. Humoristické �asopisy tak plnily lamentace

novomanžel� na to, jak je jejich milá ženuška nešikovná v kuchyni (zajímavé je, že se tato

nešikovnost v p�evážné v�tšin� p�ípad� vztahovala skute�n� pouze na kucha�ské um�ní, o

ostatních schopnostech ženy jako manželky a hospodyn� se auto�i tém�� nikdy nezmi�ují,

nepo�ítám-li rozhazova�nost za módu), panova�ná a celkov� jiná než p�ed svatbou, jak to

vyjád�il básník ve skladb� V��ná touha ve Švandovi dudákovi z roku 1898: „Byl v��né touhy

otrokem, / po vlastním krbu toužil, / kol oken vyvolené své / se s touhou v srdci ploužil. / A

vzal si ji. Te� zm�nila / se idylla ta celá: / pani�ka byla jako sa� / a jak me� jazyk m�la. / Rád

býval druhdy v hospod�, z ní ponocným byl vodín, / te� musí p�kn� doma být, / jak bije deset

hodin.“180

Jakkoli byly takové vtipy p�ítomny v hojném po�tu po celé sledované období, jejich

po�et prudce vrostl v období první republiky. Ženám se tehdy otev�ely nové obzory, vznikl

prototyp „moderní ženy“, tedy ženy, která se vášniv� zajímá o sport, o módu, o zam�stnání a

177 Ultimatum. Pale�ek, ro�. 11, 1897, s. 356. 178 KROFTA,V.: Balada o novém klobouku. Švanda dudák, ro�. 35, 1925, s. 264. 179 Malheur s podobenkou. Komár, ro�. 3, �. 2,. 1927, s. 13. 180 V��ná touha. Švanda dudák, ro�. 17, 1898, s. 88.

73

mén� již o své úkoly v rámci domácnosti, a to vzdor tomu, že v�tšina vdaných žen stále

z�stávala v�rna tradi�nímu osudu manželky a matky. P�íklad emancipovaných žen však

pronikl do pov�domí spole�nosti jako fakt, s nímž se tato pot�ebovala n�jakým zp�sobem

vyrovnat. Stejn� jako v p�ípad� vysokoškolského vzd�lání nebo volebního práva žen, i zde se

jedním z postup� vyrovnání stal humor a zesm�šn�ní této moderní ženy.

I to byl jist� jeden z d�vod�, pro� humoristické �asopisy po válce zaplavily vtipy a

karikatury vykreslující ženy jako špatné hospodyn�. „Moje žena chodí do kucha�ské školy.“ -

„Moje také.“ – „ A jaký berete lék proti poruchám trávení?,“181 ptal se jeden manžel druhého

v roce 1929. „Kdyby dnes mladé pani�ky uspo�ádaly kucha�skou výstavu, musily by na ní

p�evládati ve spirituse naložené zkažené žaludky jejich manžel�,“182 hlásal vtip z roku 1935.

„Dnes jsou ženy v každém sportu jako doma. Jenom doma nejsou doma,“183 konstatoval suše

další humorista ve stejném roce. V tomto duchu se nesla i „Anketa, �ili jak by dnes asi

odpov�d�ly kandidátky manželství na otázky ob�žníku“, v níž se 90 % žen p�iznává k um�ní

plavat, 80 % k um�ní lyžovat, 99 % p�stuje n�jaký sport, ovšem jen 5 % umí šít a pouhé

jedno procento va�it.184

Nejen v naší anket� se objevují domácí práce v kontrastu se sportovním um�ním.

Taková kombinace byla v humoristických �asopisech první republiky více než �astá, jako by

sportující ženy popuzovaly mužskou �ást ve�ejnosti více než ženiny jiné záliby. P�itom sport

v dob� první republiky, a to ani sport ženský, již nebyl považován za n�co p�evratného.

Ženská t�lovýchova a sport se prosazovaly již od poslední �tvrtiny 19. století a po první

sv�tové válce se staly nedílnou sou�ástí prototypu harmonického �lov�ka, v n�mž se m�ly

skloubit morální a intelektuální kvality s fyzickou zdatností a krásou. Sport byl výrazem nové,

dynamické doby, jedním ze symbol� pokroku a ženské emancipace.185 P�esto, �i možná práv�

proto, sportující žena tv�rce humoristických �asopis� tolik popuzovala. Význam sportu ve

smýšlení moderní ženy vyjad�ovala karikatura ve Smíchu republiky již v roce 1919. Mladá

dívka na ní stojí zasn�n� u okna a vyhlíží do noci. Veskrze romantický obrázek mladé ženy

vyhlížející svého milého je však pon�kud narušen doprovodným textem: „Ach, kéž by p�išel

on a �ekl mi, jak – dopadl dnešní fotbalový zápas…“186 Smích republiky ve stejném roce také

181 Komár, ro�. 5, �. 5, 1929, s. 12. 182 Komár, ro�. 10, �. 7, 1935, s. 4. 183 Komár, ro�. 10, �. 4, 1935, s. 11. 184 Anketa, �ili jak by dnes asi odpov�d�ly kandidátky manželství na otázky ob�žníku. Komár, ro�. 10, �. 16, 1935, s. 3. 185 LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009, s. 275. 186 V roztoužení. Smích republiky, ro�. 1, �. 31, s. 9.

74

nazna�il, že sportující žena se bude lišit od poslušné manželky, matky a hospodyn�. Dv�

vesla�ky si na karikatu�e povídají o užite�nosti tohoto sportu pro ženskou populaci:

„Vesla�ství je pro nás emancipované velmi užite�ným sportem. Nervy tuží pro politický život a

svaly – pro domácí pot�ebu!“187 O šestnáct let pozd�ji se nad otázkou „Pro� ženy p�stují

sport“ pozastavoval ve stejnojmenné básni jiný humorista. Poda�ilo se mu v ní vyjmenovat

�adu sport�, kterým se ženy v jeho dob� v�novaly. Ale ani v jeho podání nenalezneme žádný

obdiv pro zdravou, po všech stránkách harmonickou osobnost zocelenou zdravým pohybem a

sportem, tedy obrázek tak typický pro dobové ženské �asopisy. Naopak, žena se podle jeho

mín�ní v�nuje sportu z rozli�ných d�vod�, málokterý však lze ozna�it p�ívlastkem

„ušlechtilý“: „Pro� sportuje žena dneška, / na to odpov�� je t�žká. / Jedna chce se tlouš�ky

zbavit, / druhá zase chce se bavit, / t�etí kv�li spole�nosti, / �tvrtá zase ze zpupnosti. / Pátá že

má dlouhou chvíli, / šestá že ji nechal milý, / sedmá ulovit chce muže, / osmá z�ervenat jak

r�že, / devátá že sluší jí to, / desáté by bylo líto, / kdyby nem�la co jiné. / Tak se každá žena

tuží, �iní, / dokazuje, jak jen m�že, / sport že není v�c jen muže. / R�ženka, Má�a a Fan�i, /

plovou, �ídí auto, tan�í, / na lyžích se prohán�jí, / p�es ty bílé sn�žné plán�, / ujížd�jí jejich

san�. / ídit umí, veslovati, / kopanou a tenis hráti, / to nic není, lidé zlatí, / i když motor

porouchá se, / nebo spadne z kola zase, / sportují p�ec v každém �ase. / Pro� a na�? se každý

táže. / Inu, že to móda káže.“188

Krom� vášn� pro sport a nechuti k domácím pracím se v humoristických �asopisech

odrazil ješt� jeden prvek symbolizující novou ženu. Tím se stala ženská nev�ra, p�elétavost a

celkov� nemorální chování. Stejn� jako u ostatních charakteristických ženských rys�

prezentovaných v humoristických �asopisech, ani v tomto p�ípad� nem�žeme �íci, že by

otázka manželské nev�ry byla n��ím novým. Muži parohá�i �i podvád�né manželky jako

doklad úpadku morálky se objevovali i v p�edvále�né dob�. Zatímco tehdy se však jednalo

spíše o kritiku m�š�áckého zp�sobu života a pokrytectví jako takového a žena tam �asto

vystupovala jako pouhá pasivní ob�� svého muže, povále�ná doba zm�nila i tento pohled na

ženu a z ženy u�inila symbol nev�ry a morálního úpadku.

Tato zm�na se v humoristických �asopisech projevila p�edevším v souvislosti

s povále�nými úpravami v rodinném právu. Jedním z hlavních cíl� ženského hnutí bylo i

právní osvobození ženy v rámci rodiny, tedy zrušení starých diskrimina�ních pravidel

stavících ženu do podru�í muže. Feministky požadovaly rovné postavení v manželství,

možnost rozluky, ale také právo matky rozhodnout o svém mate�ství i o p�ípadné interrupci.

187 Smích republiky, ro�. 1, �. 20, 1919, s. 4. 188 Pro� p�stují ženy sport? Komár, ro�. 10, �. 30, 1935, s. 6.

75

Rakouský všeobecný ob�anský zákoník, který upravoval rodinné právo až do roku

1919 byl založen na konfesijním principu. To znamenalo, že sice p�ipoušt�l rozluku

manželství, ale pouze u nekatolík�.189 Pro katolickou církev byl ve shodn� s její naukou

manželský svazek nerozlu�itelný. Oficiální liberální postoje nové �eskoslovenské republiky

považovaly nerozlu�itelnost manželství za institut nedemokratický a nesvobodný a reforma

rodinného práva se tak velmi brzy objevila na po�adu jednání. O její naléhavosti sv�d�í i to,

že v�bec první návrh, podaný v Revolu�ním národním shromážd�ní na jeho první sch�zi dne

14. listopadu 1918, byl návrh dr. Bou�ka na reformu manželského práva, podporovaný

liberálními i socialistickými stranami.190 Bou�k�v návrh byl však p�íliš radikální, odmítali ho

p�edevším katolíci. Nakonec byla v roce 1919 uzákon�n jistý kompromis. Tzv. manželská

novela (zák. �. 320/1919 Sb.) zavedla pouze fakultativní civilní s�atek (místo Bou�kem

navrhovaného obligátního civilního s�atku) vedle s�atku církevního. Zavedla rovn�ž možnost

rozluky jako právního zániku manželství bez ohledu na konfesijní p�íslušnost. V platnosti

však z�stal zárove� i rozvod „od stolu a lože“, který sám o sob� nep�sobil zánik svazku,

pouze rušil povinnost manžel� žít spolu.

Samotná pot�eba rozluky byla patrn� ve spole�nosti poci�ována naléhav�, by� se

moralisté obávali masového nár�stu lehkovážnosti a dopad� na rodinu. Humoristické �asopisy

se však k rozluce stav�ly veskrze pozitivn� a p�iznávaly právo na vyman�ní se z neš�astného

svazku muži i žen�. V roce 1919 je proto možno najít na jejich stránkách mnoho doslova

oslavných básní na legislativní úpravu. „V svobody zá�i plody rychle zrají / by� svítilo jen

slunce lednové… / Žalá�e církve, hle, se otvírají, / z nich vycházejí na vzduch v�z�ové. (…)

Jdou ženy, kterým touha mládí lhala, / vábíc je kdys i št�stí r�žemi, / a církev ochotn� je

v pouta spjala, / m�níc jim život v peklo na zemi. / I muži jdou, jež život skoro celý, / za jeden

chybný krok trp�li kdys cit. / Všichni, kdo málo sob� rozum�li, / sp�chají žalá� sv�j dnes

opustit.“191 Podobn� se na manželskou reformu díval i Smích republiky: „Pouta navždy

rozlomena / �asu silným záp�stím. / Krá�í volný muž i žena / novou cestou za št�stím. / Temné

stíny ustupují / p�ed literou zákona – / Hle co v�ky p�ipravují, / jedna chvíle dokoná. / Celá

volnost pro �lov�ka / velkých sn� je posila. / Církvi, církvi st�edov�ká / jak ses náhle

p�ežila.“192 D�lnické i konzervativní humoristické �asopisy se tedy stav�ly k reform�

189 To však neplatilo na území dnešního Slovenska, kde byla rozluka p�ipušt�na bez ohledu na vyznání manžel�. Více o reform� rodinného práva stru�n� viz HRUŠÁKOVÁ, M. – KRÁLÍ�KOVÁ, Z.: �eské rodinné právo, 3. p�epracované a dopln�né vydání. Brno 1998, s. 22 an., nebo obsáhleji KLABOUCH, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha 1962, s. 152 an. 190 KLABOUCH, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha 1962, s. 163. 191 Osvobozená manželství. Kop�ivy, ro�. 11, �. 10, 1919 (bez paginace). 192 Osvobozené manželství. Smích republiky, ro�. 1, �. 14, 1919, s. 7.

76

manželského práva souhlasn� a chápaly jej jednak jako osobní p�ínos pro lidi v manželství

neš�astné, jednak jako triumf nad katolickou církví, která se t�sn� po vzniku �eskoslovenska

dostala do nemilosti ve�ejnosti.

Op�vovaná rozluka se v nich však pom�rn� rychle stala i symbolem nemorálnosti a

degradace spole�enského postavení institutu manželství a rodiny. A více než kdy d�íve se

v humoristických �asopisech projevila údajná rozhodující vina ženy na tomto stavu.

Prolistujeme-li nap�. mezivále�ný �asopis Komár, zjistíme, že vtip �i karikatura, v níž by muž

dával na odiv skute�nost, že vyst�ídal n�kolik manželek a v záloze má i n�jakou tu milenku,

není zdaleka tak �astý jako praný�ování v p�ípad� nev�rné ženy. Zdá se, jako by se žena do

této pozice dostala automaticky a vina z rozpadu svazku tak padala na její hlavu. Podobnou

stylizaci najdeme nejen ve st�edostavovsky zam��ených ale i v d�lnických �asopisech, by�

tam je mén� �astá. Již v roce 1919 se v Rašpli pozastavují nad pani�kou, které „�ty�icet bylo,

doma má d�tí p�ltucet, spoustu let snášela s mužem št�stí i každou nehodu, dnes �íká milenci:

„M�žem sáhnouti t�eba k rozvodu!“ Moderní �lov�k, pro Krista Pána, ten není sepjat okovy.

Rozvod193 je vlastn� ku št�stí brána, do nebe pr�chod r�žový. P�ed soudem sta�í mali�ký

úvod, aby se splnil nejhez�í sen. V zásob� máš-li pot�ebný d�vod194 – fí a už jsi svoboden.“195

Pravý boom nev�rných pani�ek však nastal v humoristických �asopisech až po roce 1920, kdy

se zákon vžil i v praxi (by� jeho užití nebylo zdaleka tak �asté jako dnes a týkalo se

p�edevším st�ední t�ídy). Stále �ast�ji se objevovaly narážky na ženy užívající si s milenci a

d�íve tak�ka nemyslitelná p�edstava ženy praktikující volnou lásku byla pojímána jako tak�ka

zcela b�žná záležitost. Slovo rozvod vkládali humoristé do úst již mladým dívkám: „Ani�ka:

„Ma�enko, kterápak se d�íve vdáme?“ Ma�enka: „O jé, než ty se vdáš, to budu já již

rozvedená.“196

Pohlédneme-li na všechny uvedené zm�ny ve vnímání ženy na stránkách

humoristických �asopis�, vyvstane p�ed námi jedna d�ležitá otázka: jak se taková zm�na v

obraze ženy promítla v prezentaci muže? A zm�nil se v�bec obraz muže? Nutno podotknout,

že muži a jejich charakterové vlastnosti nebyli na stránkách humoristických �asopis�

znázor�ováni zdaleka tak �asto a tak plasticky jako ženy. Jejich obraz také více než u žen

závisel na jejich spole�enském statutu. �ast�ji bychom také nalezli narážky na konkrétní 193 Nejen v této básni se objevuje zám�na obou právnických pojm� – rozvodu a rozluky. Z kontextu však v�tšinou vyplývá, že se má správn� jednat o rozluku, tedy o definitivní ukon�ení manželství. 194 D�vodem pro rozluku byly podle platné právní úpravy t�i roky žalá�e, úmyslné opušt�ní partnera, úklady o život, zlé nakládání a ublížení na t�le, zhýralý život, duševní poruchy, hluboký rozvrat a vzájemný nep�ekonatelný odpor. Samotné soudní �ízení o rozluce však nebylo tak snadná, jak to vypadá v básni, v n�kterých p�ípadech bylo nutné nejprve žalovat na rozvod od stolu a lože a teprve poté znovu o rozluku. 195 Po rozluce manželství. Rašple, ro�. 30, 1919, s. 56. 196 Komár, ro�. 1, �. 1, 1925, s. 10.

77

muže a na jejich �iny. Zam��íme-li se však na otázku, zda p�i prom�n� vnímání ženy ve

spole�nosti docházelo také k prom�n� vnímání muže, musíme spolu s Martinou Pachmanovou

konstatovat, že jedním z nejvýrazn�jších fenomén� mezivále�ného období je obava ze ztráty

jeho tradi�ního postavení, obava ze zženšt�ní,197 která je �ím dál siln�jší s postupující

emancipací v rodinném i ve�ejném život�. Už když se turecký manžel na konci 19. století

chopil škopku a umýval nádobí místo svých emancipovaných žen, zaznívalo z karikatury

krom� ironie i jisté varování p�ed budoucností, v níž se muž bude muset chopit ženské práce.

Takové nebezpe�í se však ve dvacátých a t�icátých letech objevovalo ve vtipech, povídkách a

karikaturách mnohem konkrétn�ji, p�edevším proto, že se již nejednalo o hudbu vzdálené

budoucnosti, ale o soudobou situaci. Mužští hrdinové si v humoristických �asopisech �ím dál

�ast�ji p�ejí návrat k tradi�nímu pojetí ženství, protože zjiš�ují, že ona moderní žena jim

nevyhovuje.

Tak se v roce 1921 v Rašpli objevila krátká povídka o mladém muži, který „zavrhoval

nyn�jší ženu, mající smysl jen pro zábavy, nové toalety a klepy a snil o žen� nové, politicky

vzd�lané.“ Po dlouhém úsilí našel takovou ženu, která byla dostate�n� poddajná a ochotná se

od n�j nechat pou�it a na jeho popud se stala ženskou aktivistkou. Po válce její politická

aktivita ješt� vzrostla, ovšem to vše na úkor rodiny a mladého muže, který si postupn�

uv�domil, jak se mýlil, když cht�l mít vedle sebe uv�dom�lou emancipovanou ženu. Nechal

se tedy rozvést a za�al hledat ženu, která se v politice v�bec nevyzná, ale zato je domácky

vychovaná.198 Pan Kratinožka z povídky ješt� dokázal z neblahého osudu muže, který bude

stát ve stínu úsp�šn�jší ženy, uniknout. Jeho kolegové z let p�íštích se však �ím dál �ast�ji

museli v nadsázce smí�it s nastalou situací a nezbývalo jim, než p�ijmout místo „muže

v domácnosti“. Tak Komár v roce 1935 pod názvem „Moderní manželství“ prezentoval

následující rozhovor mezi muži: „Jak jste spokojen v manželském stavu?“ – „Ohromn�. Moje

paní je rozkošná. Pomáhá mn� p�i va�ení, uklízení a sem tam mn� také vypom�že p�i praní

prádla.“199 Nejvýrazn�jší ohlas na vým�nu tradi�ních mužských a ženských rolí jsem však

našla v Humoristických listech z roku 1931. Matka hovo�í s nápadníkem své dcery: „Musíte

uvážit, že moje dcera je sekretá�kou velké politické strany, bude poslancem a politickou

v�dkyní, bude hrát velkou úlohu ve ve�ejném život� – má tedy vyšší nároky na muže, který ji

má v práci dopl�ovat. �ím se tedy m�žete vykázat?“ Na to nápadník odpovídá: „Prosím, já

197 PACHMANOVÁ, M.: The Liberating Power of Exiled Laughter: Gender, Caricature, and the Antifascist Movement in Pre-war Czechoslovakia. The Case of Simplicus. In: Um�ní, ro�. 51, 2002, s. 44-52. 198 Pokroková žena. Rašple, ro�. 32, 1921, s. 6. 199 Moderní manželství. Komár, ro�. 10, 1935, s. 14.

78

umím dob�e va�it a spravovat pun�ochy.“200 Muž, na po�átku 20. století hlava rodiny, si zde

reáln� vym��uje roli s úsp�šnou a dominantní ženou a sám se stylizuje do oné domácí sféry,

z níž žena unikla. Z pohledu muže tedy bezpochyby nanejvýš odstrašující p�íklad varující

p�ed p�edvídanými konci ženské emancipace.

Za povšimnutí v této souvislosti stojí, že jakkoliv je obraz ženy pojímán

v humoristických �asopisech s výrazn� kritickými ostny, nelze mu up�ít p�i zobrazování

negativních ženských vlastností jisté zakotvení v reálné skute�nosti. Míra nadsázky je jist�

zna�ná, nedosahuje však míry nadsázky používané p�i zobrazení prom�ny kdysi dominantní

role muže ve spole�nosti pod vlivem ženské emancipace. Vykreslení mužské role v poloze

zcela submisivní je jednozna�ným dokladem skute�nosti, že emancipa�ní proces není

v daném kontextu vnímán jako vyrovnání podmínek a p�íležitostí ženy a muže, nýbrž jako

p�evrácení mužské a ženské role ve spole�nosti, tedy jako n�co, co je nutno vnímat jako

p�evrácení p�irozeného uspo�ádání sv�ta.

Pohled humoristických �asopis� na ženu v pr�b�hu necelých �ty�iceti let první

poloviny 20. století tímto krátkým vý�tem jist� není úpln� vy�erpán. Charakteristiky, které

jsem zde uvedla, se však ve vztahu k žen� bez ohledu na její sociální �i pracovní za�azení,

objevovala nej�ast�ji. Charakterové vlastnosti p�isuzované ženám si v pr�b�hu této p�evratné

doby (z ženského pohledu) udržovaly jisté nem�nné znaky, emancipace však pronikla i do

tohoto stereotypního pohledu a obraz ženy první republiky tak odd�lila od pohledu

p�edvále�ného.

4. 2. 3 Žena – vzhled a móda

V p�edchozí kapitole jsem se zam��ila na obecné vnímání ženy, jejích vlastností a

pozice v rodin�. Zcela zám�rn� jsem v tomto popisu vynechala jednu d�ležitou složku ženiny

osobnosti – ženin vzhled a její zálibu v mód�. P�itom se v rámci humoristických �asopis�

jednalo o rys vysloven� typicky ženský, který dominoval po celé sledované období. M�li-li

bychom se�adit tematickou nápl� karikatur, povídek, �íkanek �i vtip� týkajících se ženského

pohlaví v humoristických �asopisech, pak by paní Móda obsadila stupe� vít�z�. Ženy byly

prezentovány jako p�elétavá stvo�ení snadno podléhající okolním vliv�m a móda

symbolizovala jeden z fenomén�, který to m�l neomyln� dokazovat. Parádivá fiflena, žena

200 Humoristické listy, ro�. 74, 1931, s. 677.

79

slep� podléhající módnímu diktátu, bohatá pani�ka v posledním modelu, dlouhé sukn�

s vle�kou, korzety, výst�ihy, mikádo a cigareta. P�i listování humoristickými �asopisy první

poloviny 20. století p�ed sou�asným �tená�em s úžasnou plasti�ností vyvstávají nejr�zn�jší

módní trendy minulých let, které z jakéhokoli d�vodu, zpravidla ale jako p�ekvapivé až

šokující novoty, budily posm�ch �i provokovaly p�ekra�ováním dosud platných konvencí.

Žena, vzhled a móda tvo�ily po celou první polovinu 20. století nerozlu�nou trojici.

Domnívám se, že bychom snad v humoristických �asopisech tohoto období neobjevili tém��

žádnou narážku na módu ve vztahu k muži. Jak je to možné? Pro� byly vzhled a móda tak

nerozlu�n� spjaté práv� se ženou?

Satira tepající výst�elky módy a ty, kte�í se jimi zdobí, nepochybn� nebyla

výdobytkem humorist� 19. století, ale jednalo se o jev starý jako lidstvo a móda sama. Jak

píše francouzský filosof Gilles Lipovetsky ve své publikaci íše pomíjivosti. Móda a její úd�l

v moderních spole�nostech, již v antice se mnozí pozastavovali nad výst�edními toaletami a

ženskou koketérií a od 15. století se obraz prom�nlivé módy prosadil jako fakt v p�edstavách

mnoha kroniká��, esejist� a mravokárc� a „z nestálosti a bizarnosti vzhledu se stal p�edm�t

pochybností, údivu i fascinace, ale také ter� opakovaného mravního odsouzení.“201 Zatímco

ale v 17. a 18. století se ter�em posm�šk� stávala ob� pohlaví, v 19. století se kritika zvrhla

v neprosp�ch ženského pokolení. D�vodem, pro� se tak stalo, nebylo pouhé p�esv�d�ení, že

žena je od p�írody parádivá, frivolní a o to více náchylná k módním výst�elk�m než muž (by�

ani to jist� není zanedbatelné), ale jednoduše to, že d�jiny odívání se od poloviny 19. století

soust�edily na ženskou módu a muž�m jakékoli módní výst�elky zakazovaly. Gilles

Lipovetsky tento fenomén nazývá „velkým z�eknutím“ se muž� a dává ho do spojitosti se

zrodem demokratického a buržoazního sv�ta. „Neutrální, st�ízlivý a strohý mužský od�v

vyjad�oval posv�cení rovnostá�ské ideologie jakožto dobyvatelské etiky spo�ivosti, zásluh a

práce vyznávané buržoazními vrstvami. Vyum�lkovaný úbor aristokracie symbolizující

slavnosti a nádheru nahradil oblek vyjad�ující nové spole�enské hodnoty: rovnoprávnost,

úspornost, úsilí. Muži byli obráni o lsti um�lých vynález�, naopak ženy se oddaly obnov�

symboliky p�epychu, sv�dnosti a frivolity.“202 Proto také z�stala móda výlu�n� ženským

tématem i v humoristických �asopisech.

Humoristé se v lí�ení obraz� ženy a módy vyložen� vyžívali, jak m�žeme soudit

podle množství takto tematicky zam��ených p�ísp�vk�. Kritizovali p�edevším zálibu žen

v mód� a v modernosti, která u nich údajn� a n�kdy i v reálu zatla�ovala veškeré další zájmy

201 LIPOVETSKY, G.: íše pomíjivosti. Móda a její úd�l v moderních spole�nostech. Praha 2002, s. 41. 202 Tamtéž, s. 138.

80

do pozadí. Móda jakoby symbolizovala, že žena není ani schopna myslet na n�co jiného a

nemá p�edpoklady, aby se hloub�ji zajímala o širší spole�enské d�ní, které by p�ekra�ovalo

orientaci v róbách plesové sezóny a nejmódn�jších st�izích pro nadcházející sezónu. Narážek

na tuto vlastnost obsahovaly humoristické �asopisy všech zam��ení a �asového za�azení

požehnan�. Velmi �astý byl v této souvislosti výjev konverzace mezi mužem a ženou, v n�mž

muž nadhodí v jeho p�ípad� spíše �e�nickou otázku závažného politického �i spole�enského

významu a žena tento problém p�evede na módu. Téma módnosti se objevuje i v kresb� V. H.

Brunnera, na níž muž varuje dámu: „R�ženko, nejezdila do Prahy, jsou tam �erné neštovice“,

na což mu ona odpoví: „Co na tom, t�eba je to nová móda.“203 Nad�azenost módy všem

ostatním životním starostem prezentoval i obrázek v �asopise Komár z roku 1935, na n�mž

dv� ženy �eší závažný problém: „Bojím se plynové války.“ – „Pro�?“ – „Považ, jak budeme

vypadat v t�ch škaredých maskách!“204

Žena byla podle humorist� pro módní novinku a pro zlepšení svého vzhledu schopna

ud�lat tak�ka cokoli. �asto to byl však muž, na kterém požadovala, aby její p�ání splnil.

P�edevším ve dvacátých letech jsem zaznamenala zvláštní nár�st vtip� zam��ených na výdaje

za parádu. Toho, že daný jev práv� v této dob� získal na d�ležitosti, si všimla i Markéta

Uhlí�ová ve svém p�ísp�vku k módnímu vampyrismu v kin�. Podle ní „p�edstava, že ženy

mohou dovést muže až k bankrotu sice nebyla nová, ale vykrystalizovalo z ní diskutované téma

doby, oscilující mezi vtipem a panikou nad upadajícími mravy,“205 zvlášt� probírané v dob�

hospodá�ské konjunktury.

Na po�átku 20. století m�la �eská žena relativn� hodn� možností, jak se o módních

novinkách pou�it. Krom� rubrik v ženských �asopisech vycházelo i n�kolik na módu

specializovaných list�.206 P�evratnou novinkou se pak stal v roce 1907 sloupek Módní p�ehled

v Národní politice, cele v�novaný ženám a mód�. Autor tohoto sloupku skrývající se pod

tajemným pseudonymem Yvonna �tená�kám všech sociálních t�íd (a možná i �tená��m, nebo�

203 Kop�ivy, ro�. 10, �. 7, 1918 (bez paginace). 204 Komár, ro�. 10, �. 2, 1935, s. 2. 205 UHLÍ�OVÁ, M.: Módní vamypismus v kin�. Ohlédnutí za n�mým filmem „Únos banké�e Fuxe“. D�jiny a sou�asnost, 2009, �. 6, s. 23-25. 206 �eské �tená�ky se mohly v otázkách módy nechat inspirovat v �asopisech Modní Sv�t (vycházel od roku 1879 v mladoboleslavském nakladatelství Karla Va�leny), Dámské Mody (roku 1900 je za�al vydávat také Karel Va�lena), Pa�ížské Mody (vydával od roku 1893 J. R. Vilímek). Roku 1889 za�aly vycházet Nové Mody, �eský p�etisk n�mecky psaného �asopisu Wiener Mode, o šest let pozd�ji se Pa�ížské Mody a Nové Mody slou�ily a vytvo�ily Nové Pa�ížské Mody. Na francouzskou módu se orientovaly Dámské Modní Listy (od roku 1901 je vydával Jan Kratina). Krom� t�chto periodik se módní rubriky objevovaly nap�. i v samostatné módní p�íloze Bazar vycházející pod patronací spole�enského �asopis� Kv�ty (1870-1872) a následn� Sv�tozor. O mód� se diskutovalo také na stránkách ženských periodik. Více o módních �asopisech v monografiích Evy Uchalové �eská móda 1870-1918: od val�íku po tango (Praha 1997) a �eská móda 1918-1938: elegance první republiky (Praha 1996).

81

se ve svých vývodech nezam��oval pouze na módu ženskou, ale i na vkus �eských muž�)

zprost�edkovával nejen p�ehled toho, co se bude nosit, ale také jim p�inášel cenné praktické

rady a snažil se je vzd�lávat. Sám pseudonym vzbudil u �tená�� mnoho otázek ohledn�

pohlaví noviná�e, netrvalo však dlouho a spole�nost odhalila, že do tradi�ní bašty mužského

sv�ta – politického listu, pronikla s pravidelnou rubrikou žena - spisovatelka, noviná�ka a

zárove� první �eská módní referentka, Olga Fastrová.207 Její �lánky vzbudily ihned po svém

uvedení v pražské spole�nosti hotový poprask, jak na to ostatn� vzpomínala v roce 1933 sama

jejich autorka: „Klepalo se nejvíc a hlavn� o t�ch, kdo byli obecenstvu nejvíce na o�ích, tj. o

pražských here�kách a hercích, o �lenech opery Národního divadla – a hned po nich p�išla na

�adu Yvonna.“208 Hlavní d�vod paradoxn� nespat�ovala v tom, o �em píše, totiž v mód�, ale

v tom, že se jako žena-žurnalistka opovážila vstoupit na stránky denního listu zam��eného

primárn� na politiku a ekonomiku a tímto krokem zárove� p�iblížila do té doby „mužské“

�tení ženám. Práv� tento fakt se odrazil i v humoristických �asopisech. Yvonna se tak na

dlouho stala symbolem, a to i v dob�, kdy její módní sloupek nebyl jediný, který si mohli

�tená�i v denících p�e�íst.

V roce 1907, tedy t�i roky poté, co za�aly Yvonniny sloupky vycházet, otiskl Švanda

dudák posm�šnou báse� nazvanou Módní p�ehled, v níž se naváží do existence rubrik

v�novaných mód� v �eských denících obecn� i do žen, které takové rubriky �tou: „Ze �tená��

myslím uzná každý: / žádné loupeže a žádné vraždy, / ani politické telegramy, / ani autor

sebevíce známý, / ne�tou se tak jako P�ehled módní, / který jako zvláštní rubriku, / z�íme

v sloupcích našich denník�. / Radostný to úkaz: Záclona, / kterou doposud jen Yvonna, /

odkrývala �asem v „Politice,“ / odhaluje se nám stále více. / V „Národních“ ji jednou za

týden, / odhaluje Chaumont Madeleine. / Také v „Kurýru“, což v�c je �ádná, / týdn� módy lí�í

Ariadna.“ A pokra�uje: „Sám znám �tyry Andy, sedm R�žen, / jednu Vlastu, Pavlu a t�i Mici. /

O t�ch všech zde mohu s pýchou �íci, / že by ne�tly žurnál �eský žádný, / nebýt Yvonny a

Ariadny.“209

Verše Bohumila Švarce se zde netýkaly p�ímo módy jako takové, ale p�edevším její

p�ítomnosti na stranách seriózních deník�, která tolik dráždila nejen jeho, ale i ostatní

noviná�e. P�ehlédnout nelze ani narážky na ženy – p�edstavují prototyp tehdejší ženy

v domácnosti, kterou podle teorie odd�lených sfér ani nenapadne sledovat d�ní za zdmi jejího

207 Biografii Olgy Fastrové zpracovala ve své diplomové práci Veronika Skálová. Informace, které uvádím o život� a práci Olgy Fastrové, jsou p�evzaty práv� z této práce. SKÁLOVÁ, V.: Olga Fastrová (1876-1965). Životopis �eské noviná�ky. FSS MU, Brno 2008. 208 FASTROVÁ, O.: Moje styky s politikou. Národní politika, ro�. 51, �. 1, 1933, s. 5 p�ílohy. 209 ŠVARC, B.: Módní p�ehled. Švanda dudák, ro�. 29, �. 5, 1910, s. 160.

82

domova. Noviny tak bere do ruky jen proto, aby si p�e�etla, co se bude nosit, ne proto, aby se

vzd�lala a rozší�ila si obzor i v jiné oblasti.

Yvonna se stala synonymem pro ženskou posedlost módou. Kreslený vtip Ob�� módy

(obr.9) v Kop�ivách z roku 1913 p�edstavuje moderní dámu nasoukanou ve šn�rova�ce a úzké

sukni, kterak si podle rady paní Yvonny nechala umístit hodinky na st�eví�ek, jak velí

poslední móda. Když chce zjistit, kolik je hodin, není schopna na ciferník dohlédnout a musí

požádat o pomoc procházejícího muže a za ochotu mu zaplatit. P�es tyto p�ekážky není

ochotna p�ipustit sm�šnost takové módy a naopak si pochvaluje: „Ta nová móda je p�ece jen

p�kná i ú�elná.“210 Sama Olga Fastrová byla hysterií, kterou vyvolala svými �lánky u

ženského publika, p�ekvapená. Jako by jen jí dávala spole�nost za vinu ženskou marnivost a

zálibu v módních novinkách, setkávala se autorka s mnoha rozho��enými reakcemi p�edevším

ze strany manžel� a otc�, jejichž dcery �i ženy cht�ly mít vše podle Yvonny bez ohledu na to,

zda jim zrovna ten který model slušel.211

D�vodem, pro� se Yvonna stala tak vd��ným ter�em humorist�, však spo�íval patrn�

nejen v jejím prvenství ohledn� módní rubriky, ale také ve stylu, v n�mž psala a v obsahu

jejích sloupk�. Používali-li humoristé její jméno jako odrazový m�stek pro kritiku žen a jejich

vztahu k mód� obecn�, pak je nemohlo nechat chladnými, když si dovolila kritizovat styl a

vkus jich samých. Vytýkala jim p�edevším jistou laxnost ve vztahu k od�vním zvyklostem a

srovnávala pon�kud provin�ní charakter Prahy s jinými m�sty Evropy, v nichž muži p�istupují

k odívání s daleko v�tším respektem. Jako odezvu na tento �lánek složil Viktor Klement

satirickou báse�, v níž se vysmívá jak Yvonnin� poznámce, že by vkusu �eských muž� jist�

pomohlo, kdyby v Praze sídlila hlava státu, nebo� to by dodalo m�stu i obyvatel�m vyšší

prestiž a vynutilo si jejich pozornost i co se obleku tý�e: „Náš národ bez státního práva /

trp�ti musí mnoho škody, / zejména co se tý�e mody. (…) Yvonna v modním p�ehledu, / bez

postranních všech ohled� / praví, že bude v �echách blaze, / až král náš bude sídlit v Praze, /

národu svitnou lepší doby, / zvlášt� in puncto garderoby. (…) To� nový d�vod státoprávní! /

Garderoba, to� v�c je hlavní.“ Bez povšimnutí však nenechal ani její rady ohledn� módy:

„Pohle�te jenom na mne, prosím! / Je škandál, co na sob� nosím. / Kalhoty moje, Kriste

Pane! / jsou povážliv� ot�epané, / a s impertinencí koket / mi z kabátu kouká loket. Též na m�j

límec špinavý / je pohled málo lákavý. / �trnáct dní nosím podvléka�ky, / kvartýrská na n�

hledí pla�ky, / a po�íná si p�ímo vztekle, / když v prádle p�ijde na fusekle. / A boty, ty m�j

dobrod�ji, / ty pomalu už vyhlížejí, / jak ve švédské by byly válce, / ven mi z nich p�ímo lezou

210 Ob�� mody. Kop�ivy, ro�. 13, �. 10, 1913 (bez paginace). 211 YVONNA: Modní p�ehled. Národní politika, ro�. 26, �. 336, 1908, s. 1 p�ílohy.

83

palce. / A kde je toho p�í�ina? / Odpov�� je zde jediná, / již možno dáti si, a sice, / jak Yvonna

dí v „Politice“: / „Schází nám �eské státní právo!“ 212 Yvonna hozenou rukavici zdvihla a na

báse� v Kop�ivách se odvolala asi m�síc po jejím publikování, kdy ve svém sloupku

vzpomn�la jistého básníka, který, „aby docela ad absurdum má slova uvedl, pocítil pot�ebu

oznámit ve�ejnosti, že své – s odpušt�ním – podvléka�ky nosí �trnáct dní a své ponožky tak

dlouho, dokud mu s nohou nespadnou.“213

Le� vra�me se k hlavnímu tématu kapitoly, k žen� a jejímu módnímu vzhledu. Móda

první poloviny 20. století prošla n�kolika zvraty, což se odrazilo i v humoristických

�asopisech. Humoristé – muži se pochopiteln� nezam��ovali na detaily dámské garderoby, ale

p�edevším na její dominantní prvky. Tak jako se v polovin� 19. století stala p�edm�tem

satirických vtip� a karikatur široká krinolína, tak i jednotlivá období první poloviny století

následujícího m�la své favority. P�edvále�né dob� kralovaly šn�rova�ka a nový šokující prvek

dámského šatníku – kalhoty. První republika byla z tohoto pohledu mnohem pest�ejší –

spole�nost byla zd�šena p�edevším z naprostého nedostatku látky zakrývající ženské t�lo,

pozornost se však zam��ila také na postavu ženy a na její ú�es.

Za�átek 20. století se v oblasti módy nesl ve stylu secese a do jisté míry navazoval na

p�edcházející období. Nechyb�ly v n�m dlouhé sukn� s vle�kou a pochopiteln�

nepostradatelná šn�rova�ka. Tyto dva prvky dámské módy budily zájem nejen u humorist�,

ale p�edevším u léka��, kte�í se v rámci své praxe snažili ší�it mezi ženami osv�tu

prost�ednictvím p�ednášek v ženských klubech �i �lánk� v tisku, bohužel bez valného

úsp�chu. Známou svým bojem o zdrav�jší módu byla p�edevším jedna z prvních �eských

léka�ek, Eliška Vozábová, která publikovala v ženských periodikách, její �lánky se objevily

nap�. i v Kalendá�i paní a dívek �eských, kde varovala p�ed zdravotními následky nezdravé

módy. V Kalendá�i paní a dívek �eských byl otišt�n i �lánek Julie Emingerové, zam��ený sice

na praktický, slušivý a zdravý ženský oblek budoucnosti, praný�ující však zárove� nezdravou

ženskou módu dneška, p�edevším dlouhé t�žké sukn�, zna�n� nehygienické, nebo� ví�í na

ulici prach a p�ispívají k ší�ení n�kterých chorob, jejichž zárodky si žena na vle�ce p�inese až

dom�.214 V�tší pozornost však bývala tradi�n� v�nována jiné nepostradatelné �ásti od�vu –

šn�rova�ce. Její škodlivý vliv na ženský organismus byl kritizován již od poloviny 19. století,

pro ženy však byl ideál štíhlého pasu d�ležit�jší než zdeformovaný hrudník, mdloby a �ada

dalších, vážn�jších potíží.

212 KLEMENT, V.: Státní právo a mužská garderoba. Kop�ivy, ro�. 10, �. 16, 1910 (bez paginace). 213 YVONNA: Moda. Národní politika, ro�. 28, �. 216, 1910, s. 1 p�ílohy. 214 EMINGEROVÁ, J.: Kroj a móda. Kalendá� paní a dívek �eských, ro�. 23, 1910, s. 93.

84

Šn�rova�ce se v�novaly i humoristické �asopisy. Je pozoruhodné, že v daném p�ípad�

se humoristé nestav�jí, jako tomu bývalo doposud, jednozna�n� proti novinkám v mód�, ale

ter�em jejich posm�chu jsou naopak ony p�ežitky minulosti. Švanda dudák z roku 1900

p�inesl krom� jiného i fejeton na pokra�ování nazvaný „Z �eských studií“, v n�mž fiktivní

návšt�vník z ciziny jménem Mašukulumba projíždí �eskými zem�mi a popisuje své dojmy.

„Fanatiky jsou �eši dosud, zvlášt� ženy. Tak je velmi rozší�ené bratrstvo u dam (prý všechny

tém��), jehož �lenky v dob� dospívání u�iní slib, že budou pod šatem tajn� nositi mu�ící

nástroj z kostice neb ocelových pružin, který se této barbarsky utahuje a jejž jenom na noc

odkládají. A mu�idlo to, zvané šn�rova�ka, nosívají až do vysokého v�ku.“215 Šn�rova�ka byla

prezentována humoristickými �asopisy i jako symbol osobní nesvobody a nespokojenosti.

V této souvislosti m�žeme citovat nám již dob�e známou povídku „Nejsme s Vámi ani s

„Vámy“ spokojené“, v níž malá dcera komentuje nošení šn�rova�ky svou matkou: „Nejvíce

m� mrzí na mamince, že nosí šn�rova�ku, myslím, že každý jest, jako já, úzkoprsý, kdo má

maminku se šn�rova�kou. Odložte šn�rova�ky a poznáte, co je volnost. Spokojenost pat�í

budoucnosti – nespokojenost minulosti – šn�rova�ce.“216 V této souvislosti je nesporn�

zajímavé, že ani „prsoplína“, která se poprvé objevila v �asopise Bazar v prosinci 1892, ani

vynález podprsenky v roce 1907 nijak extrémní zájem humorist� nevyvolaly. D�vod m�žeme

nejspíše hledat v intimním charakteru spodního prádla, jehož výhody a nevýhody byly

p�evážn� mužským autor�m p�ece jen pon�kud utajeny.

Humoristické �asopisy však nebyly módními žurnály ani zdravotními p�íru�kami.

Jejich hlavní náplní byl smích a satira. Z módy se proto zam��ovaly p�edevším na to, co

vyvolávalo ve spole�nosti emoce a pohoršení. Již na po�átku století to byly hluboké výst�ihy

u plesových šat�,217 o n�co pozd�ji však tyto zbledly p�ed novinkou, která s jistým zpožd�ním

za západní Evropou zavítala do �eských zemí – ženskými kalhotami. Ženské kalhoty se

v �eských zemích poprvé objevily na p�elomu století, když si je ženy za�aly oblékat p�i jízd�

na kole, ovšem jen velmi zvolna se dámy odhodlávaly k tomu obléci si je k dennímu nošení.

Krom� spole�enských humoristických �asopis� zaujala tato módní novinka ve zvýšené mí�e i

�asopisy politické, p�edevším Kop�ivy, které obecn� se zdály být otázkám módy více

otev�ené než Rašple �i pozd�ji Šlehy. Kalhotám se v�novalo hned n�kolik �ísel v roce 1911.

Karikatura s názvem „Vývoj mody“ se pozastavovala p�edevším nad vzhledem této �ásti

215 Z �eských studií. Švanda dudák, ro�. 19, 1900, s. 387. 216 Nejsme s Vámi ani s „Vámy“ spokojené. Pale�ek, ro�. 11, 1897, s. 26. 217 Vyst�ižené šaty se staly p�edm�tem vtipu v �asopise Pale�ek v roce 1897, v n�mž se dáma táže svého spole�níka: „Nemyslíte, pane, že šat m�j jest p�íliš vyst�ižen?“ – „To p�ijde na výšku pána, se kterým tan�íte.“ Pale�ek, ro�. 11, 1897, s. 65.

85

od�vu s komentá�em: „Mn� se zdá, že ty holky si oblékly na každou nohu jednu moderní

úzkou sukni.“218 Jako pomíjivou novotu naopak pojalo kalhoty hned následující �íslo Kop�iv,

které uve�ejnilo celostránkovou ilustraci o konci kalhotové mody (obr.10).219 Kalhoty, resp.

kalhotová sukn� se v roce 1911 staly nám�tem i pro n�kolik neilustrovaných vtip�. „Jak jsi

nadšena, Kláro, kalhotovými sukn�mi?,“ ptá se v jednom z nich jedna p�ítelkyn� druhé. „Ani

dost málo! M�j muž je takový špína, že bude chtít, abych nosila p�ešité kalhoty po n�m,“220

odpovídá dotázaná.

Fascinace kalhotami neskon�ila první sv�tovou válkou, která jejich nošení pon�kud

rozší�ila díky jejich prakti�nosti (používaly je nap�. i ošet�ovatelky v poli),221 rozhodn� z nich

však neu�inila masovou záležitost. V dob� první republiky však došlo k jistému posunu v

symbolickém významu, který jim humoristické �asopisy p�isoudily. Kalhoty již nebyly

prezentovány jako samostatná sou�ást ženského šatníku, ale pouze ve spojení s ostatními

atributy pozm�n�ného povále�ného ideálu ženské krásy. Dvacátá léta p�edstavovala revolu�ní

zm�nu nejen v odívání, ale p�edevším v celkovém pojetí ženské krásy. N�kolik staletí trvající

ideál spo�ívající v plné postav� s úzkým pasem se zm�nil k nepoznání. Vstoupily do n�j

mužské prvky – chlapecká silueta s nevýraznými boky a �adry, krátké vlasy. Soud� podle

reakcí humoristických �asopis�, nebyla v�tšina jejich tv�rc� ctiteli nového ideálu. Povále�né

�asopisy naplnily narážky na náhlou podobnost mezi mužem a ženou, kterou, pokud si

oblékla kalhoty, není možné zezadu od muže rozeznat.

Narážky na chlapeckou postavu se však objevovaly po celá dvacátá léta: „Poslouchej,

kamaráde, co p�edstavuje támhle ta hubená maska?“ – „Kleopatru. Víš, ta ženská, která si

dala za �adra jedovatého hada a tak se usmrtila.“ – „ No, tahle by si toho hada nemohla dát

za �adra,“222 navážel se ironicky autor vtipu na plochou postavu dámy v roce 1928. Stejn�

jako p�ílišná hubenost žen však byla humoristy kritizována i tlouš�ka, která se v dané dob�

stala vysoce nemoderní. Jen o dv� stránky p�ed vtipem o masce Kleopatry se tak uplatnila

ilustrace doprovázející návod, jak se dáma nejlépe zbaví muže, nechce-li býti obt�žována.

Zatímco štíhlá sle�na se musí spolehnout na své p�sti �i kou�ovou bombu, „nejbezpe�n�jším

prost�edkem proti obt�žování se strany muž� jest 110 kilogram� �isté váhy.“223

218 Vývoj mody. Kop�ivy, ro�. 3, �. 6, 1911 (bez paginace). 219 Konec kalhotové mody. Kop�ivy, ro�. 3, �. 7, 1911 (bez paginace). 220 Mezi p�ítelkyn�mi. Kop�ivy, ro�. 3, �. 6, 1911 (bez paginace). 221 LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009, s. 259. 222 P�emršt�ná modernost. Komár, ro�. 4, �. 5, 1928, s. 12. 223 Komár, ro�. 4, �. 5, 1928, s. 10.

86

Problém m�li humoristé i s novými ženskými ú�esy. Do módy p�išlo zkracování vlas�,

�ímž zmizel další z výrazných symbol� ženskosti. Komár v roce 1925 jako reakci na nové

dámské ú�esy uve�ejnil sérii karikatur pod názvem Nejmodern�jší ú�esy na heslo: Elegantní,

rozkošné a okouzlující,224 jako by cht�l podpo�it myšlenku autor� mnoha p�ísp�vk� do

ženských periodik, kte�í se velmi pozastavovali nad faktem, že si dámy nechávají st�íhat vlasy

bez ohledu, zda jim krátký sest�ih bude slušet. Mikádo, jeden ze symbol� ženské emancipace,

se však stávalo p�edm�tem kritiky p�edevším v tradi�n� zam��ených �asopisech, jakým byla

nap�. Moravská žena. „Co se nám na ženách nelíbí?,“ tázal se jeden takový p�ispívatel. A

hned si odpov�d�l: „Mikado. Nyní ženy se samy tupí, dávají pry� to, co pat�ilo k n��emu, co

d�lá ženu ženou. Nejenom jemným chováním, nýbrž dlouhými vlasy lišila se žena od muže.

Te� však? Vidíme namnoze, že ženy s krátkými vlasy p�ijaly na sebe i mén� jemné chování a

zp�soby. Tento jejich pokles m�žeme nazvati v�tším a v�tším odklonem od ženství a

naprostým odchylováním se k dosti neotesanému mužství. (…) Jak m�že míti vážné pochopení

pro mate�ství žena, která chápe se všeho, co je moderní, bez ohledu na to, zdali tím poškozuje

zbudovaný názor o ženské n�ze a n�ze matky. Vždy� nikdo rozumný si nevezme za ženu dívku

s mikádem, leda snad s podmínkou, že vlasy si již zast�ihnouti nedá. A nelze se divit. Muž chce

ženu-matku, ne ženu fiflenu!“ 225

Nová povále�ná móda se také vyzna�ovala výrazným úbytkem množství látky, která

halila ženské t�lo. Zkrátily se sukn� a p�edevším ve�erní šaty se p�izp�sobily novým druh�m

tance. Mnoho vtip� s karikatur se tak týkalo i této „nahé“ módy, která se, stejn� jako údajná

ženská promiskuita, stala symbolem nemorálnosti moderní ženy. �asté bylo p�edevším

srovnání ženských ve�erních šat� a plavek. Za p�íklad m�že sloužit karikatura uve�ejn�ná ve

Smíchu republiky, na níž starý pán s viditelným pot�šením hledí na mladou dámu p�ed sebou

se slovy: „Na mou duši, �lov�k nepozná, jestli je v koncert�, nebo na plovárn�.“226

Velké zvraty v mód� znamenaly doslova že� pro humoristické �asopisy, které tak

m�ly dostatek látky ke zpracování. P�ístup humoristických �asopis� k mód� byl dvojí –

všímaly si bu vztahu ženy k mód� nebo samotného módního vývoje. V prvním p�ípad� bylo

jejich pojetí stereotypní, nebo� jestli z�stávala n�která ženská vlastnost konstantou bez ohledu

na d�jinné zvraty, pak to byl práv� ženský zájem o módu. Ve druhém p�ípad� jsou však

humoristické �asopisy jistým indikátorem vývoje módy v dané dob�, by� samoz�ejm�

omezeným, p�edevším z d�vodu zam��ení svých tv�rc� na n�kolik nejvýrazn�jších prvk�.

224 Komár, ro�. 1, �. 1, 1925, s. 7. 225 Co se nám na ženách nelíbí. Moravská žena, ro�. 7, �. 29, 1925, s. 3. 226 Smích republiky, ro�. 1, �. 38, 1919, s.1.

87

Svým výb�rem témat však také nazna�ují, které módní novinky vzbudily u širší ve�ejnosti

nejv�tší ohlas, a které prošly tak�ka bez povšimnutí. S jistou mírou opatrnosti m�žeme ale

také konstatovat, že humoristické �asopisy zachytily rovn�ž prchavý fenomén vzdoru ur�ité

�ásti spole�nosti proti novým trend�m nejen v mód�, ale také v pohledu na ideál ženské krásy.

P�íkladem snad nejmarkantn�jším m�že být ústup od plných ženských postav k postavám

chlapecky plochým, jejichž zesm�š�ování v humoristických �asopisech vyjad�ovalo

nepochybn� klasický mužský pohled na ideál ženské p�itažlivosti a p�vabu. Paní Móda však

byla jednozna�n� siln�jší.

4. 2. 4 Žena v odraze spole�enské hierarchie

Žena byla v humoristických �asopisech nahlížena r�znou optikou a na tom, jak bude

vypadat její výsledný obrázek, se nemalou m�rou podílelo i obecné zam��ení toho kterého

�asopisu. A i když se domnívám, že i ta „obecná“ žena byla lí�ena tak, jako by byla odrazem

p�edstav o žen� st�edostavovské, nebyla tato skute�nost samotnými �asopisy a jejich tv�rci

zd�razn�na. Existovalo však mnoho jiných vtip� a karikatur, které se zám�rn� zaobíraly

sociálním za�azením ženy a podle tohoto sociálního za�azení jí p�isuzovaly n�které obecné

charakterové rysy.

Takto lad�né p�ísp�vky se v�tšinou vyskytovaly v d�lnických �asopisech. Ty byly také

prakticky jediné, které za�adily do svého repertoáru d�lnickou ženu. Ve spole�enských listech

se místo d�lnic objevovaly jiné zástupkyn� nižších t�íd, které lépe odpovídaly �ádu

st�edostavovského sv�ta – šlo zejména o služky, stav�né �asto do kontrastu se svou paní. I

sama st�edostavovská pani�ka byla v této souvislosti lí�ena jinak než v obecn� lad�ných

ženských vtipech.

Zde je také na míst� podotknout, že ono spole�enské rozvrstvení akcentované

humoristickými �asopisy bylo také zna�n� stereotypní a dále nediversifikované, což m�lo za

následek zna�n� zjednodušené vnímání reality. Nižší vrstva byla lí�ena jako pracující a

chudá, ženy ze st�edních �i vyšších vrstev jako majetné.

Za�n�me však se ženami stojícími ve spole�enském žeb�í�ku nejvýše – se

šlechti�nami. Jakkoli tyto nebyly oblíbeným objektem humoristických �asopis� pro svou

odtrženost od typického m�stského prost�edí, p�ece jen našly své místo v humoristických

listech, v nichž byly lí�eny jako bytosti žijící mimo realitu b�žného života, nafoukané a

necitelné, jak o tom sv�d�í nap�. karikatura uve�ejn�ná v roce 1914 v Rašpli. Dáma s modrou

88

krví na ní prohlašuje ke svému spole�níkovi: „Ta válka je opravdu nelidská, p�edstavte si jen,

co krásných koní jí padne za ob��…“227 Nezajímá ji, kolik lidí válku zaplatí životem, líto jí je

pouze zví�at. Žena z vyšší spole�nosti na obrázku se ani svým zjevem nijak nevymyká

stereotypu zobrazení bohaté pani�ky, která si m�že dovolit speciální jezdecký oblek. Na její

sociální statut a sociální za�azení ukazuje spíše její pánský doprovod, tlustý muž s doutníkem

jako prototyp bohatého podnikatele, tedy osoby v humoristických �asopisech veskrze

záporné.

Šlechti�na z naší karikatury byla lí�ena jako bezcitná. Za�adila se tak do stereotypního

obrazu, který humoristické �asopisy p�isuzovaly obecn� výrazn� majetným lidem bez ohledu

na pohlaví. Stejnou charakteristiku vykazovala i paní velkostatká�ka v karikaturách stojících

na kontrastu prosící chudé d�lnické �i venkovské ženy, zpravidla s d�tmi, a necitelné bohaté

ženy, která takovou prosbu ani nechápe a rozhodn� nemá v úmyslu jí vyhov�t.228

Mnohem propracovan�jší než nejzámožn�jší skupina žen byly v humoristických

�asopisech ženy st�edostavovské. Vzhledem k jejich spole�enskému postavení se od nich bez

ohledu na stupe� jejich vlastní emancipace o�ekávaly jisté spole�enské povinnosti, které

pat�ily k dobrému tónu každé správné st�edostavovské ženy – aktivita na poli vlasteneckém

v dob� p�ed vznikem republiky a pomoc chudým. Humoristické �asopisy se k t�mto

povinnostem správné dámy, resp. k jejich napl�ování stav�ly zna�n� skepticky, kritizovaly

v této souvislosti p�edevším jistou míru pokrytectví a všeobecn� rovn�ž plytkost zájm�

t�chto žen. P�kn� to vyjád�ila hol�i�ka z nám velmi dob�e známé povídky „Nejsme s Vámi

ani s „Vámy“ spokojené“, když popisovala jednání vlastní matky: „Naše maminka je velká

vlastenka. Sbírá na Matici, p�itom odebírá Módevelt, že prý je to lacin�jší než �eské listy (…).

Takhle chodí po�ád do sch�zí, stará se o blaho nevinn� propušt�ných služek, doma nás nechá

s Madlenkou samotné.“229 Vyprav��ka zde narazila na n�kolik charakteristických rys�, které

byly humoristy tepány. Krom� nadm�rného sch�zování, sice se sociálním podtextem ale

patrn� bez konkrétního výsledku, jež p�edstavovalo spíše než co jiného zab�hanou formu

spole�enské realizace a vypln�ní volného �asu, se kritiky do�kalo i obdobn� formální a

neup�ímné vlasten�ení, v n�mž se slova p�ík�e rozcházela se skutky.

V této souvislosti je na míst� poukázat na zajímavou skute�nost. Jakkoli bylo

vlastenectví a v našem p�ípad� �ešství p�edevším v p�edvále�né dob� podstatné pro formování

národního pov�domí, jeho praktické ohlasy v souvislosti s ženskou tematikou

227 Dáma s modrou krví. Rašple, ro�. 25, �. 12, 1914, s. 1. 228 Více k tomuto tématu v kapitole Žena a muž na poli humoru. 229 Nejsme s Vámi ani s „Vámy“ spokojené. Pale�ek, ro�. 11, 1897, s. 26.

89

v humoristických �asopisech tém�� nenajdeme. Žena-N�mka nebo dokonce p�íslušnice jiného

národa se zde objevuje velmi, velmi z�ídka. Jedním z takových projev� byla ilustrace

n�meckého dív�ího lycea dopln�ná podtitulem Husinec v Humoristických listech roce 1861 a

opakovaná i na konci století.230 Posm�šný charakter m�la i další karikatura publikovaná

v Humoristických listech znázor�ující rozdíl ve vzhledu p�kn� tvarovaných �ešek a plochých

škaredých N�mek (obr.11).231 Krom� t�chto n�kolika p�ípad� však odraz národnostních t�enic

ve sledovaných humoristických �asopisech nenajdeme.232

Vlastenectví bylo tedy v humoristických �asopisech zd�raz�ováno p�evážn� jen

v souvislosti s jeho p�edstíráním. Stejn� jako plané vlasten�ení byly p�edm�tem kritiky i

tak�ka jakékoli jiné spolkové aktivity st�edostavovských žen. Tak nap�. list Rašple v roce

deklamoval: „Pán velikým je vlastencem / a paní ryzí �eškou / a sle�na dcera v kruzích dam /

má pov�st zvu�nou, t�žkou. / Je p�edsedkyní výboru, / pro dívek padlých blaho, / dvakrát jde

za rok do sch�ze, / m�j bože, vždy� tak draho! / Papa je �lenem „Sokola“ / a maman

v dámském klubu, / z nich žádný tam nic ned�lá, / jen piln� drží hubu. / Však za to když je

zábava / ve prosp�ch padlých dívek, / v buffetu vždycky prodají / pár hektolitr� – slívek.“233

Z básn� velmi siln� zaznívá pohled d�lnického listu odrážející názor d�lnického �tená�e na

efektivnost a p�ínos podobných aktivit realizovaných v nejr�zn�jších spolcích a výborech.

D�vodem byla nepochybn� vžitá a do jisté míry i oprávn�ná p�edstava, jaká v d�lnickém

prost�edí o aktivitách st�edostavovských spolk� panovala. Z podobné r�znosti pohled� na

druh a zp�sob �innosti vycházel krom� jiného také rozkol mezi ženským liberálním a

ženským d�lnickým hnutím. V ženských d�lnických �asopisech bychom �asto našli narážky

na „zbyte�nou“ aktivitu st�edostavovských žen, která se vydává za dobro�innost: „Je tisíce

t�ch m�š�áckých žen, jež neva�í ani neperou, nepracují v kancelá�ích ani kde jinde, ani své

dítky nevychovávají, nedovedou vychovati, ba ani se obléci a u�esat neumí, jenom se fintí,

cuchají šaty, špiní prádlo, týrají služebné a jedinou jejich starostí je zábavy, klepy a

dobrodružné zápletky. (…) Nebo je to také práce, když n�která z t�chto dam p�ijme

protektorát p�i n�jaké „dobro�inné“ (!!) slavnosti nebo v bufetu prodává lah�dky, aby se pak

o nich ve všech m�š�áckých listech psalo, že spanilomyslná dáma Stránská, Pražáková,

vlastn� baronka Pražáková atd. atd. se tak dalece snížily a národu p�inesly tu velikou ob��, že

230 FRONK, V.: Obraz ženské emancipace v humoristických �asopisech 1890-1914. In: Marginalia Historica 8, 2004, s. 125. 231 PETEROVÁ, M.: N�mci v �eské karikatu�e. Prom�na obrazu N�mc� ve 20. století. P�erov 2001, s. 117. 232 Stejn� „chudé“ byly humoristické �asopisy i na zobrazení ženy Židovky, by� nap�. v Komárovi vycházela ve dvacátých letech série židovských vtip�. Nositelem charakteristických rys� byl však až na výjimky muž. 233 Také drobná práce národní. Rašple, ro�. 21, �. 1, 1910 (bez paginace).

90

chudému studentovi nebo n�kterému ú�astníku zábavy nalily za 20 halé�� náprstek likéru?“234

Kritika humoristických �asopis� se v p�ípad� st�edostavovských žen opírala p�edevším o

p�esv�d�ení, že se tyto dámy angažují v nejr�zn�jších charitativních spolcích jen kv�li

dobrému tónu, aniž by byly schopny v�bec porozum�t pot�ebám chudých vrstev obyvatelstva

a aniž by jim cht�ly porozum�t. Výstižn� to charakterizoval soubor karikatur a vtip� na toto

téma vystav�ných vždy na stejném modelu: bohatá pani�ka se rozhodla darovat na dobro�inné

ú�ely n�co, co už nepot�ebuje a co daruje jen proto, že to bu již vyšlo z mody, nebo že je to

celkov� neupot�ebitelné – to je také p�íklad nep�íliš zru�né sle�ny na karikatu�e F. Naskeho

v Kop�ivách z roku 1913, která p�i pohledu na výtvor, který ušila, p�emýšlí: „Zdá se mi, že

bluza nebude v�bec k nošení, až ji došiju. Nu, nevadí, pošlu ji Spolku dobro�inných dam jako

dárek pro n�kterou chudou dívku.“235

To, že satirický šleh uvedeným sm�rem nebyl neopodstatn�ný, dokládá nicmén�

skute�nost, že podobné narážky na nepochopení pot�eb chudiny se neobjevovaly jen

v d�lnických listech, které m�ly k této tematice nejblíže, ale také ve spole�enských

�asopisech. Výstižn� to vystihla kup�íkladu karikatura ze Švandy dudáka v roce 1925, na níž

dámy z dobro�inného spolku opoušt�jí nuznou místnost chudé rodiny s poznámkou:

„Kon�íme svoji inspekci a vidíme, že jste na tom skute�n� bídn�. Pro první pomoc pošleme

vám za režijní cenu spisek „Jak si u�iním sv�j byt útulným.“236

V souvislosti s charitativní �inností st�edostavovských dam bývala také

humoristickými listy tepána jejich lakota, která se projevila vždy v okamžiku, kdy došlo na

pomoc pot�ebným. �astým nám�tem humorist� se tak staly dobro�inné plesy, na n�ž dámy

nelitovaly velkých vydání za drahé nové róby, ale pozastavovaly se nad p�íliš vysokým

vstupným. „Nep�jdu podruhé na žádnou slavnost našeho �erveného k�íže. Posledn� jsem

dala p�t korun vstupného a dostala jsem jen t�ikrát �aj se zákusky,“ st�žuje si dáma z lepší

spole�nosti na karikatu�e v Kop�ivách.237 Obdobný motiv nalezneme ve stejném ro�níku ješt�

n�kolikrát. O dv� �ísla d�íve se v kritické „reportáži“ z dobro�inného �aje ve prosp�ch

�erveného k�íže její autor pokouší o vy�íslení náklad�, které dámy vynaložily na své toalety a

dochází k záv�ru, že náklady na celou akci p�esáhly �ty�i miliony, zatímco na aktivity

organizace byly vybrány necelých dva tisíce.238

234 Žena. List �eských pracujících žen mezinárodního sociáln� demokratického smýšlení, ro�. 2, �. 12, 1912, s. 5. 235 Kop�ivy, ro�. 5, �. 10, 1913 (bez paginace). 236 Dámy od dobro�inného spolku. Švanda dudák, ro�. 35, 1925, s. 117. 237 Kop�ivy, ro�. 11, �. 17, 1919, s. 12. 238 Kop�ivy, ro�. 11, �. 15, 1919, s. 10.

91

Kritika st�edostavovských žen se neprojevovala jen poukazováním na nešvary

v charitativní �innosti, ale i na postoje v domácím prost�edí. P�edm�tem pozornosti se stala

vlastnost jinak považovaná za žádoucí, tj. šetrnost. Jinak pozitivní snaha o úsporné

hospoda�ení se v daném p�ípad� obrací, ovšem prost�ednictvím muže – manžela,

v nespravedlivý postih služky, uvedený v p�ípad� paní radové, toužící snížit náklady své

domácnosti. S problémem se sv��í svému muži, který p�ijde na �ešení: „Kolik platíš

služkám?“ – „Po desítce.“ – „Tak jim strhneš po �ty�ech korunách a dáme jim titul sle�ny.

To je upokojí.“239

Jak jsem již zmínila, promítala se v o�ích humorist� d�lnických �asopis� šetrnost a

lakota st�edostavovské pani�ky p�edevším do jejího vztahu se služkou. Nešlo však jen o

lakotu samotnou. D�lnické humoristické �asopisy p�inášely zna�né množství básni�ek �i

povídek týkajících se vztahu mezi paní a služkou, který byl zásadn� podáván v neprosp�ch

paní, která se ke služce chovala h��e než ke svému psímu milá�kovi: „Sle�n� Muffi milejší je,

/ nežli služka mladá, / té nadává, pejska však / má až k smrti ráda. / Jak se vyspí, mlí�ko,

rohlík, / má zví�átko v�rné, / služce sta�í ku snídani / trochu špínky �erné. / Jen hle�, Katy,

aby dostal / hned ve dvanáct jísti, / a potom jej sama sle�na, / hladí, líbá, �istí. / Ty si m�žeš

zapražiti / trochu �isté vody, / pro m� dojdi pro obídek / vedle do hospody. / Ve�er mívá

oby�ejn�, / Muffí�ek dva párky. / Služka má zas trochu kávy, / ovšem z druhé várky.“240

Problematika služek v 19. století a v první polovin� století následujícího, je pom�rn�

složitá a dosud ne p�íliš dopodrobna probádaná. Skute�ností však z�stává, že služky tvo�ily

b�žnou sou�ást m�š�anské domácnosti a m�ly zastávat ty práce, které byly považovány za

nevhodné pro st�edostavovskou ženu. Ve skute�nosti se jednalo v�tšinou o nejr�zn�jší

pomocné práce p�i všech b�žných �innostech obstarávání domácnosti a o n�které t�žší práce.

Služba byla po dlouhou dobu považována za �innost pro dívku p�icházející do m�sta do jisté

míry bezpe�n�jší než nap�. práce v továrn�. D�vodem byl „morální“ dohled nad služkou ze

strany její paní, která ji až na období, kdy m�la služka volno, m�la neustále na o�ích. Podle

ideálních p�edstav prezentovaných nap�. i na stránkách ženských �asopis� (problematice

služek se více v�noval t�eba �asopis Š�astný domov, našli bychom ji ale i v Moravské žen� �i

v sociáln� demokratické Žen�, která z�ídila dokonce speciální rubriku s názvem „Hlídka

služebných“, aby informovala zna�n� nepou�ené služebné o jejich právech) m�l vztah paní-

služka suplovat vztah mezi matkou a dcerou, být plný oboustranné dobré v�le a snahy o

spolupráci.

239 LUKAVSKÝ, J.: Špatné �asy. Kop�ivy, ro�. 1, �. 8, 1909 (bez paginace). 240 Služka a pes. Rašple, ro�. 27, �. 2, 1906, s. 11.

92

Skute�nost se od tohoto ideálu mnohdy zna�n� lišila, jak na to poukazují i

humoristické �asopisy. Krom� už zmín�né lakoty projevované se v nízké mzd� a nedostate�né

mí�e a kvalit� dalšího p�íslušného zaopat�ení (ošacení, jídlo, ubytování apod.) podtrhují

zvlášt� nad�azenost, kterou dává paní služce z�eteln� najevo. Tato nad�azenost založená na

rozdílném spole�enském postavení, se v humoristických �asopisech do jisté míry prolíná

s emancipa�ním hnutím liberálních žen. Tyto, podle humoristických �asopis� „demokraticky“

smýšlející dámy, požadovaly rovná práva pro všechny pouze do okamžiku, než si uv�domily,

že se touto rovností stanou rovny i svým služkám. Takové dámy byly vylí�eny v �asopise

Kop�ivy následovn�: „Paní dvorní radová, budeme tedy i my míti volební právo! Jak se na to

t�ším!“ – „Já vás nechápu, paní vrchní radová. Jaké pak t�šení, když i naše Máry bude mít

totéž právo!“241 Motiv nad�azenosti figuroval i v p�íb�hu jiné služky Máry, která prosí paní o

dovolení použít ke koupeli její vanu. Milostpaní, feministka a redaktorka �asopisu

„Osvobození Ženy“ tímto nápadem ale není nadšena: „Ale Máry, uznejte p�ece, že se to

nehodí, aby paní a služka používaly jedné a téže vany.“ Neoblomí ji ani argument služky, že

v téže van� koupá svého psa. Naopak jí roz�ilen� vpadne do �e�i: „Dost, dost! Takový

neslušný tón vám zakazuji! Nedám si od vás p�edpisovati, kde mám koupat svého pudlí�ka. A

vy si jednou pro vždy pamatujte, že moje vana není pro služku!“242

Humoristické �asopisy krom� vztahu paní ke služce zachycovaly i další nebezpe�í,

které mladé dívce v rodin� hrozilo – obt�žování ze strany mužských �len� rodiny, a� již otce

nebo dosp�lého �i dospívajícího syna. Motiv svedené a opušt�né dívky se však v d�lnických

�asopisech objevoval spíše ve vztahu k d�lnici než ke služce.

Zajímav�jší je bezesporu srovnání obrázku, který humoristické �asopisy podávaly ne o

pani�ce, ale o samotné služce. Zatímco v d�lnických humoristických listech je osoba služky

lí�ena více mén� jen jako ob�� svých pán�, která se však dokáže vzep�ít a než by dále snášela

ponížení, rad�ji dá výpov� (takový byl i konec básni�ky o Muffí�kovi a služce), spole�enské

�asopisy reprezentující spíše pohled ze strany milostpaní nabízejí pon�kud jiný obrázek

služky – hubaté dívky, jejímž hlavním zájmem jsou klepy s kamarádkami a �lenové místní

vojenské posádky.243 Oba pohledy mají nepochybn� své oprávn�ní.

Služka (tedy služka ve m�st�, ne venkovská d�ve�ka, kterou humoristé ve své tvorb�

tak�ka úpln� pominuli) byla v levicových humoristických �asopisech považována za

nepochybn� slibné téma. Ješt� více pozornosti však bylo v�nováno žen� z d�lnického

241 Demokratické pani�ky. Kop�ivy, ro�. 11, �. 1, 1919, s. 5. 242 Milostpaní feministka. Kop�ivy, ro�. 4, �. 10, 1912 (bez paginace). 243 Švanda dudák, ro�. 19, 1900, s. 133.

93

prost�edí, což se vzhledem k zam��ení �asopis� jeví jako více než logické. Zám�rn� se

vyhýbám slovu „d�lnice“, nebo� ne všechny ženy popisované v souvislosti s d�lníkem,

d�lnickou rodinou apod. byly vylí�eny jako skute�n� pracující ženy d�lnice.

D�lnice se na stránkách humoristických periodik objevovala v n�kolika možných

situacích. V humoristických �asopisech bychom našli oslavné básn� jako již jednou

zmi�ovanou oslavu d�lnické ženy v Rašpli z roku 1902,244 nebo pochvalu vy��enou na adresu

sedleckých fabri�ek, které p�isp�ly republice na zlatý poklad svými drobnými ozdobami.

Podle autora byl takový dar výrazem mnohem siln�jší ob�ti než velké dary továrnických

dcerušek.245 Své místo tam m�ly i básn� varovné, upozor�ující na nebezpe�í, které hrozilo

mladé d�lnici v továrn� ze strany jejích mužských nad�ízených. Tématu svedené d�lnické

dívky se v�novala nap�. báse� uvedená v Rašpli roku 1910: „ Jásala, zpívala – znenáhla /

umlkla, líce jí blednou - - / Pan adjunkt z továrny – drsný chlap / n náru� svou sev�el ji

jednou. / A co dál bylo, víte už – / P�íb�h je dosti to všední, / stane jich do roka na sta se, / na

tisíc ode dne ke dni. / Pan adjunkt sliboval, co jen moh’, / na cit však srdce m�l skoupé, jí

zatím na klín� zaplakal, / resultát lásky té hloupé. / Pan adjunkt jako d�ív hý�il, pil, / a zase

miloval jinou. / Ji ale m�š�ácký, lživý sv�t / pot�ísnil pohrdy slinou.“246 Motiv dívky, která

podlehla siln�jšímu muži, a� již za pomoci slib�, hrozeb nebo násilí, pat�il alespo� na

po�átku století pravd�podobn� ješt� k relativn� b�žné praxi továrenského života a s ur�itou

formou obt�žování se nejspíš setkalo za sv�j život hodn� d�lnic. Na problém ostatn�

upozor�oval i �asopis Žena, když psal ve �lánku „Nyn�jší postavení ženy“: „Bezmocné

postavení její vydává ženu více do rukou vyko�is�ovatele, než nejnižšího proletá�e, dokonce

�asto musí jemu nebo jeho náhon�ím ob�tovati svou �est. Ne nepatrná �ást žen pracujících

v našich továrnách, modních závodech, ú�tárnách, pisárnách �asto musí poddati se choutkám

svých zam�stnavatel�. Ba mnohé z t�chto ústav� jsou pravé harémy. Také ty, jež ochotn� a

dobrovoln� se prop�j�ují, jsou ob��mi sociálního postavení svého pohlaví, jako ty, které jsou

k tomu donuceny p�ípadn� násilím.“247 I když bychom p�istupovali k takové informaci

opatrn� vzhledem ke z�eteln� agita�nímu a radikálnímu charakteru celého listu, nelze

zavrhnout jeho výpov�dní hodnotu jako ilustraci k situaci b�žného života ženy-d�lnice. Konec

konc� sta�í i pom�rn� letmo nahlédnout do d�lnického tisku zvlášt� p�ed první sv�tovou

válkou, abychom si u�inili obrázek o nelehkém život� d�lnice. D�lnický tisk p�ináší tak�ka

244 Rašple, ro�. 13, 1902, s. 31. 245 Kop�ivy, ro�. 11, �. 12, 1919, s. 2. 246 O padlé holce. Rašple, ro�. 21, 1910, s. 3. 247 Nyn�jší postavení ženy. Žena. List �eských pracujících žen mezinárodního sociáln� demokratického smýšlení, ro�. 1, �. 7, 1911, s. 6.

94

v každém �ísle �adu doklad� o vynucování sexuálního styku, úplatk� a dalších „služeb“

zejména ze strany mistr�, kte�í v té dob� bývali zpravidla pov��eni najímáním, ale i

propoušt�ním d�lnic.

Jak bylo již nazna�eno, d�lnické humoristické �asopisy nezobrazovaly na svých

stranách jen d�lnice, tedy ženy zam�stnané v továrn�, ale i ženy – manželky �i partnerky

d�lník� které podle jejich mín�ní spadaly do podobné kategorie a s nimiž je pojilo d�ležité

pouto – chudoba. V mnoha výjevech byla zatla�ena „pracovní“ identita takové ženy do pozadí

a nahrazena identitou mate�skou - skupina d�tí kolem ženy a jedno dít� navíc v náru�í, to

byly atributy chudé ženy. D�ti jako výraz sociálního za�azení ženy zde byly nasnad�,

uvážíme-li, že regulace porodnosti, která byla na po�átku 20. století relativn� b�žnou

záležitostí již ve st�edních vrstvách, d�lnickou t�ídu v podstat� minula, jak to ukazují

statistické údaje i nep�íliš �asté pam�ti samotných d�lník�.248 A� již šlo o ženu prosící o

almužnu u továrníka nebo velkostatká�e,249 nebo o ženu, jejíž rodina z�stala bez živitele,

d�tský prvek byl vždy její nedílnou sou�ástí. Tato stylizace chudé ženy do role matky a ne

zam�stnané ženy byla podle mého názoru pon�kud ú�elová, nebo� jen velmi málo chudých

žen si skute�n� mohlo dovolit z�stat doma s d�tmi a starat se o domácnost. Model, v n�mž

pracovali oba rodi�e, i když žena vykonávala mnohdy jen r�zné p�íležitostné práce, praní

prádla, sb�r uhlí na haldách v hornických oblastech apod., byl v praxi daleko �ast�jší.

D�vody, pro� tv�rci humoristických �asopis� tuto skute�nost opomíjeli, bychom mohli

spat�ovat ve snaze vzbudit jistý pocit sounáležitosti u ostatních vrstev chudého obyvatelstva

se stejným osudem. I když se jednalo o d�lnické humoristické �asopisy, obracely se i na jiné

než d�lnické �tená�e. Domnívám se totiž, a charakter jednotlivých výjev� tomu napovídá, že

v�tšina obrázk� a vtip� vytvá�ejících zjednodušenou polaritu mezi bohatým a chudým m�la

p�edevším agita�ní funkci. Jejich ú�elem bylo vzbudit ve �tená�ích pocit vzájemnosti se svou

sociální t�ídou a vymezit ji v��i t�íd� antagonistické, což ostatn� odpovídá duchu sociální

demokracií akceptované marxistické ideologie. Tuto hypotézu potvrzuje i fakt, že zatímco

p�íslušníci bohaté vrstvy byli lí�eni jako n�kdo, kdo nižším t�ídám nepomáhá, nebo dokonce

škodí, d�lnická t�ída z�stávala zbavena jakéhokoli nánosu podez�ení z nevhodného chování

v��i svým vlastním �len�m.

248 Více k porodnosti na p�elomu století viz HORSKÁ, P. a kol.: D�tství, rodina a stá�í v d�jinách Evropy. Praha 1990. Zajímavý pohled nejen na rodinné pom�ry nabízí i MACHA�OVÁ, J.: Prost�edí továrního d�lnictva ke konci 19. století: Analýza vzpomínek Františka Halase staršího z let 1885 – 1913. In: Studie k sociálním d�jinám 19. století 6. Opava, Praha, Kutná Hora 1996, s. 63-100. 249 Podobn� stylizované obrázky byly v humoristických �asopisech velmi �asté, p�íklad viz Rašple, ro�. 19, 1908, s. 88.

95

Snaha vyvolat pocit sounáležitosti však nemusela být jediným d�vodem potla�ení

obrázku zam�stnané ženy ve prosp�ch obrázku matky. I když byla pracující žena z d�lnického

prost�edí b�žným jevem, p�ece jen na ni bylo i samotnými d�lníky pohlíženo s jistou mírou

despektu. Myšlenka tradi�ní d�lby práce ve spole�nosti, v níž byla žen� p�i��ena pé�e o

rodinu a domácnost, byla hluboce zako�en�na i nižších sociálních skupinách. A sociální

demokracie, p�es svou oficiální vst�ícnost k p�ijímání žen a k p�ístupu k ženské otázce, se

p�íliš nesnažila o rychlé napln�ní všech proklamovaných prohlášení, která by praktický život

d�lnické ženy usnadnila. Stylizace ženy do role matky (ta ovšem v podtextu splývá s rolí

hospodyn�) tak mohla být více �i mén� v�domým vyjád�ením chápání její identity a postavení

ve spole�nosti o�ima mužských tv�rc� �asopis�.

Z výše uvedeného vyplývá, že obraz, který poskytovaly humoristické �asopisy o žen�

obecn� a náhledy na ženu optikou jejího spole�enského statutu, se zna�n� lišily. V pojetí

„spole�enských“ humoristických list� byl kontrast mezi služkou a pani�kou �asto poukazem

na negativní vlastnosti jedné z nich, nez�ídka i obou. V pojetí d�lnického tisku pak vnesení

reálného obrazu „chudé ženy“, d�lnice, osam�lé matky nezaopat�ených d�tí, ženy vystavené

útlaku ekonomickému a sociálnímu, m�lo p�evážn� agita�ní funkci a podílelo se na vytvá�ení

sociálního nap�tí ve spole�nosti.

4. 2. 5 Žena jako prost�edek stranické politiky

Z mého zkoumání toho, jak byla žena vnímána na stránkách humoristických �asopis�,

vystoupily postupn� nejr�zn�jší typy žen v závislosti na typu periodika i p�edpokládaném

okruhu �tená��. Obraz, který takto vznikl, má spole�ného jmenovatele a tím je žena ve svých

r�zných životních �i sociálních rolích. P�esto se domnívám, že by exkurz do sv�ta obrazu

ženy v kontextu �eského humoru nebyl kompletní bez upozorn�ní na ješt� jeden typ žen hojn�

prezentovaný na stránkách p�edevším levicového humoristického tisku. T�mi jsou ženy spjaté

v p�edstavách ve�ejnosti s katolickým prost�edím, tedy ve své v�tšin� zbožné ženy vesnické,

kde bylo praktikující katolictví obecn� rozší�en�jší než ve m�st�. Jakýmsi prototypem t�chto

žen byly jak naivní venkovské dívky, tak, a to p�edevším, donekone�na omílané spole�nice

kn�ží - farské kucha�ky.

Zám�rn� jsem tento typ ženy neza�adila do žádné z p�edchozích kapitol. Jedná se o typ

zna�n� specifický, obtížn� za�aditelný do konceptu celé práce, typ, který nevykazuje žádnou

obecnou vlastnost a netvo�í jej ani žádná p�ísn� vymezená sociální skupina. Hlavním

96

d�vodem pro sepsání zvláštní kapitoly v�nující se t�mto ženám byl zp�sob, jakým byl jejich

obraz humoristy a karikaturisty uchopen. Skute�nost, že se nap�. Rašple a v menší mí�e i

Kop�ivy a Šlehy doslova „hemžily“ farskými kucha�kami a naivními v��ícími d�v�aty,

nespo�ívala v orientaci redakce na ženské katolické prost�edí, ale výlu�n� v silném

protikatolickém hnutí tehdejší ateistické levice.250 Farské kucha�ky a naivní v��ící ove�ky

provázející „prohnaného“ pana fará�e p�edstavovaly výte�ný prost�edek diskreditace církve a

p�edevším jejích mužských p�edstavitel�. Skute�né jednání �i chování on�ch žen bylo spíše

podružné, d�lnické humoristické �asopisy je použily pouze jako prost�edek politického boje.

Tím se do jisté míry blížíly zp�sobu podání a ú�elu, ke kterému byl nasm�rován pohled na

ženu v kontrastu sociálního postavení.

Antiklerikalismus s hlubokými ko�eny v osvícenské filozofii byl na po�átku 20.

století jedním z charakteristických rys� nemalé �ásti �eské spole�nosti, a to nejen

intelektuální. Dominantní byl zvlášt� v souhrnu politické levice, anarchistického hnutí, v

rámci �eské sekce organizace Volná myšlenka byl navázán na mezinárodní struktury, nebyl

ale cizí ani prost�edí národn� liberálnímu �i masarykovskému. Proticírkevní postoje nacházely

proto v listech opírajících se o ideologickou základnu výše jmenovaných hnutí neoby�ejn�

živnou p�du. Zejména �eské d�lnictvo bylo nábožensky vlažné, v �eských zemích se

neuplatnila ani koncepce k�es�ansko-sociálního �ešení problém�.251

Humoristické �asopisy se ukázaly být ideálním prost�edkem k vedení protiklerikální

kampan�, nebo� byly schopny oslovit široké spektrum tzv. „oby�ejných lidí“ a prezentovat

jim základní ideje antiklerikalismu v srozumiteln�jší form� než tomu mohlo být v nezbytném

ideologickém hávu oficiálního stranického �i spolkového tisku.252 A práv� humoristické

�asopisy jako Rašple se staly ú�inným pomocníkem p�i procesu postupného odbourávání

jakési p�ežívající tradi�ní úcty k církvi a kn�žím. Jak velký mohly mít tyto �asopisy vliv na

myšlení svých konzument�, dokládají již citované vzpomínky Františka Halase staršího.

250 Po celé období svého trvání byla Rašple mnohem výrazn�ji proticírkevní než její sesterský �asopis Kop�ivy. M�žeme jen spekulovat o tom, zda to bylo zp�sobeno složením redakce nebo snahou p�sobit siln�ji v tradi�n� katoli�t�jší Morav�. 251 M�CHÝ�, J.: Vzory chování d�lníka v �eských zemích v 19. století. In: Studie k sociálním d�jinám 1 (8). Kutná Hora, Opava, Praha 1998, s. 105-106. 252 Stejný postup volil p�i oslovení voli�� i Ji�í St�íbrný, který s pomocí svého bratra vybudoval tiskárnu Tempo, v níž vydával bulvární noviny jako Polední list, Expres �i humoristický �asopis Šejdrem. Podle jeho názoru se k oslovení prostých lidí takový druh tisku hodil lépe než „kožený“ stranický tisk. KLIMEK, A.: Boj o Hrad. II. Kdo po Masarykovi? Praha 1998, s. 243-244.

97

Z nich vyplývá, jak siln� na n�j nap�. zap�sobila titulní strana jednoho �ísla Rašple, v níž byla

nazna�ena souvislost mezi olomouckým arcibiskupem a zlod�jem.253

Pro vedení antiklerikální kampan� pot�eboval d�lnický humoristický tisk konkrétní

ob��, na kterou by mohl zam��it svou pozornost. V p�ípad� katolické církve se jí naprosto

logicky stali kn�ží nap�í� církevní hierarchií, a to poukazováním na p�edevším morální

proh�ešky. U všech byl proto zd�raz�ován život v konkubinátu s „pannou“ kucha�kou, která

panu fará�i nesloužila pouze v kuchyni, ale i v jiných místnostech, výsledkem �ehož m�la být

pom�rn� po�etná rodina.

Existence hospodyn� na farách nebyla ni�ím novým, �asto se jí stala kn�zova

p�íbuzná, na kterou pan fará� mohl pamatovat v záv�ti. P�ítomnost farské kucha�ky v kn�zov�

domácnosti vzhledem k jeho nucenému celibátu mohla být problémem i pro v��ící, pro

humoristy se ovšem stala bohatou studnicí nám�t�. V souvislosti s farskými kucha�kami

bývalo poukazováno také na jejich nízký v�k: v mnoha vtipech i karikaturách se setkáváme

s narážkou na to, že panna kucha�ka ješt� nemá kanonický v�k, že je tedy p�íliš mladá na to,

aby mohla žít s kn�zem v jedné domácnosti.254 „Hned dv� držíš najednou a žádná nemá

kanonické stá�í!,“ zn�lo �asté napomínání kn�ze, který se zapomn�l se dv�ma mladými

dívkami. Ten však m�l rychle po ruce odpov�: „Však ob� dohromady ho mají!“255

S farskou kucha�kou, která byla lí�ena bu jako mladá dívka v rozpuku, nebo naopak

jako ošklivá tlustá žena st�edního v�ku s n�kolika fará�ovými potomky (d�vodem tlouš�ky

panny kucha�ky býval bu blahobytný život vedle stejn� objemného pana fará�e, �ast�ji však

její požehnaný stav),256 byl pan fará� spokojen pouze v p�ípad�, že naplnila jeho nemravná

o�ekávání. Pokud mu skute�n� pouze vedla domácnost, jeho oblibu si nezískala, jak na to

poukazovala básni�ka v Kop�ivách z roku 1912: „Náš pan fará� / cht�l se ženit… (ale

hloupost, co to píšu o fará�i) / …bral si kuchtu na svou faru, která chutné krm� va�í. / Po

m�síc byl spokojený – / u plotny byl �astým hostem. – / Po druhém m�síci náhle / už podlehl

253 Více viz MACHA�OVÁ, J.: Prost�edí továrního d�lnictva ke konci 19. století: Analýza vzpomínek Františka Halase staršího z let 1885-1913. In: Studie k sociálním d�jinám 19. století 6. Opava, Praha, Kutná Hora 1996, s. 73-74. 254 Pojem „kanonický v�k“ se objevoval ve spojitosti s p�ílišným mládím hospody� tak�ka ve všech vtipech, nepoda�ilo se mi však zjistit, zda se na v�k kucha�ek skute�n� vztahoval n�jaký p�edpis, který by ur�oval jejich stá�í. Z právního p�edpisu katolické církve je možno pouze vy�íst podmínku dosažení p�íslušného, tedy kanonického v�ku pro stupn� sv�cení a kanonického v�ku pro vstup do svazku manželského. 255 Rašple, ro�. 23, 1912, s. 112. 256 D�vodu tlouš�ky panny kucha�ky se v�novala i báse� o vynálezu odtu��ovacího mýdla Ural: „To bude velká výhoda / pro ctihodné fará�e, / tlusté b�icho zmizí, když se / mýdlem Ural namaže. / Farským kuchtám p�ihodí se / podobná v�c zhusta, / že je mnohá jak pan fará� – / však jen �asem tlustá.“ Odtu��ovací mýdlo. Rašple, ro� 17, 1906, s. 30.

98

mrzutostem. / P�i t�etím m�síci lou�il / se s kuchtou fará� ochotný… / Pro�? Že na místo kol

n�ho / to�ila se u plotny.“257

Farské kucha�ky však nebyly jedinými ženami spojovanými s vilností katolických

kn�ží. Duchovní pastý�i byli obvi�ováni ze zneužívání d�v��ivých mladých v��ících, �asto

z venkovského prost�edí, které bylo tradi�n� více praktikující než nábožensky vlažn�jší m�sto

(antiklerikální vtipy byly také jednou z mála p�íležitostí, kdy se na stránkách humoristického

tisku p�edstavil venkov). Nejvíce p�íležitostí k tomu m�li kn�ží p�i zpov�di (�astý byl

rozhovor mladé ženy s fará�em, který duchovní pastý� zakon�il doporu�ením, že pro

rozh�ešení si musí doty�ná p�ijít osobn� na faru),258 nebo b�hem pouti. Motiv pouti, na kterou

se v doprovodu pana fará�e vydává mnoho mladých štíhlých dívek a vrací se houf t�hotných

žen, byl v Rašpli i Kop�ivách velmi oblíbený p�edevším na karikaturách, zavítal však i do

básnické produkce: „K panence svatohorské, / na pou� se panna dala / a s nad�jí pod srdcem

/ pak dom� putovala. / A kdo snad v��it nechce, / v zázrak tento nový, / pátera ptej se, / co a

jak – on rád poví.“259

P�edm�tem útok� byl rovn�ž údajný neblahý vliv, který by kn�ží mohli mít na školou

povinnou mládež. Tento názor se opíral p�edevším o výuku náboženství ve školách, která

z�stávala relativn� povinným p�edm�tem i za první republiky. Nepoda�ilo se tedy prosadit

d�slednou laicizaci školství, o což mnozí po vzniku �eskoslovenska usilovali. Již v roce 1918

bylo na popud sociáln�demokratického ministra školství a národní osv�ty Gustava

Habrmanna zahájeno tažení za omezení vlivu církve ve školství. Ješt� v listopadu roku 1918

byla ministerským výnosem zrušena povinná ú�ast žák� na náboženských úkonech, povinnost

modlitby p�ed zahájením vyu�ování a po jeho skon�ení. Dne 30. kv�tna 1919 vzbudil

obrovské emoce výnos „o výzdob� školních budov odznaky konfesijními“, odstra�ující ze t�íd

církevní symboly. Laicizace školství však nakonec z�stala stát na p�l cesty, stejn� jako

prvotní snaha o odluku státu a církve. Malý školský zákon nebyl projednáván v bou�livé a

protikatolicky nalad�né dob� t�sn� po válce, ale až v roce 1922 a skon�il jistým

kompromisem. Výuka náboženství nebyla zrušena úpln�, ale stala se povinným p�edm�tem

pro d�ti rodi��, kte�í byli p�íslušníky státem povolených církví.260 Náboženská výuka tak

k velké nelibosti sociální demokracie i jejích humoristických list� nezmizela a dále tak mohla

provokovat humoristy k narážkám na vztahy mezi katechety a jejich žákyn�mi.

257 Kop�ivy, ro�. 4, �. 1, 1912 (bez paginace). 258 Trn, ro�. 1, 1924, s. 45. 259 Zázrak. Rašple, ro�. 15, 1904, s. 76. 260 K tomu více nap�. TRAPL, M.: �eský politický katolicismus v letech 1918-1938. In: �eský politický katolicismus 1848-2005. Brno 2008, s. 189 an.

99

V této souvislosti antiklerikální kampa� neváhala sáhnout k ješt� drsn�jším metodám

a obvinit fará�e ze zneužívání velmi mladých dívek ve škole p�i výuce. Na ve své podstat�

pedofilní choutky pana fará�e poukazovala nap�. karikatura uvedená v �asopise Šlehy v roce

1924 (obr.11). U�itel-kn�z na ní p�edstavuje panu viká�i p�i p�íležitosti jeho návšt�vy

v dív�ím vzd�lávacím ústavu, „nej�ipern�jší“ žákyni (reprezentuje ji mladi�ká dívka, nicmén�

již s ženskými tvary). Pan viká� je s ní evidentn� spokojen, hladí ji po hlav� a pochvaluje si:

„Nej�ipern�jší? Vidím, vidím, opravdu roztomilá �iperka…“261 Jeho vilný výraz dopl�uje

titulek v záhlaví karikatury: „Zave�te do všech, hlavn� do dív�ích škol, povinnou katolickou

výchovu.“

Povále�ná doba však nebyla p�evratná pro pozici katolické církve jen z pohledu

reforem, které cht�li prosadit její odp�rci a kritici zven�í. Znovu se obnovila snaha o

zreformování katolické církve také zevnit�. Nejednalo se o úplnou novinku, hnutí reformních

katolických kn�ží navazovalo na obdobné snahy z p�elomu století. Jedním z bod�, který

vyvolal velký zájem humoristických list�, byl požadavek zrušení celibátu kn�ží. Ten se

objevil ve �lánku kn�ze Gustava A. Procházky v Národních listech 19. zá�í 1917 jako jeden

z požadavk� reformované katolické církve. Požadavek zrušení celibátu (s poukazem na to, že

�asto není dodržován) nebyl ni�ím novým, Procházka však p�ekvapil radikálností požadavku:

nepožadoval pouhé „zdobrovoln�ní“ celibátu, ale jeho naprosté zrušení.262 Této myšlenky se

hbit� chopili humoristé a postavili fará�ovu životní družku i samotného kn�ze p�ed dilema

ohledn� úpravy jejich vztahu. Možnost zrušení celibátu byla natolik p�evratnou, že dokonce

opustila stránky d�lnických list� a objevila se i v konzervativním Smíchu republiky. Farské

kucha�ky se ptá její známá: „Jaké zaujme pan fará� stanovisko ke zrušení celibátu?“ - „Ješt�

se m� neptal“263

Proticírkevní nálada samoz�ejm� levicové strany neopustila ani ve dvacátých letech

(pro t�icátá léta mi chybí podklady, mnou analyzované levicové humoristické �asopisy

p�estaly vycházet v pr�b�hu let dvacátých), nebyla však již tak silná a mén� než d�íve také

využívala jako symbol zhýralosti církevních hodnostá�� ženu. Situace z p�edvále�ných Rašplí

s jejich nadprodukcí farských kucha�ek a v��ících venkovanek se již nem�la opakovat.

Spole�enský a zejména hospodá�ský vývoj p�edmnichovské republiky si v �eských zemích

nalezl jiná, aktuáln�jší témata

261 Zave�te do všech, hlavn� do dív�ích škol, povinnou katolickou výchovu. Šlehy, ro�. 4, 1924, s. 171. 262 Více viz MAREK, P.: �eské schisma. P�ísp�vek k d�jinám reformního hnutí katolického duchovenstva v letech 1917-1924. Olomouc – Rosice 2000, s. 9-10. 263 Smích republiky, ro�. 1, �. 11, 1919, s. 10.

100

V úvodu ke �tvrté kapitole jsem citovala rozho��ené vyjád�ení Terezy Novákové na

nedostatek zájmu o ženskou otázku ze strany „mužských“ periodik, resp. na jednostrannost

jejich pohledu. Humoristické �asopisy, které m�žeme také považovat do za jisté míry mužská

periodika, se naopak na ženy a jejich postavení ve spole�nosti v letech 1900-1938 zam��ovala

velmi výrazn�. Obraz, který poskytovala, byl velmi plastický, a to i p�esto, že pohled na

ženskou emancipaci a s ní související zm�ny v postavení ženy doma i na ve�ejnosti, podobn�

jako na ostatní spole�enská hnutí, nebyl záležitostí jednoho okamžiku. I v humoristických

�asopisech se projevila jistá dávka tradicionalismu, zárove� ale bylo možné zaregistrovat i

schopnost relativn� rychlé reakce na spole�enské zvraty. Humoristický tisk, jakkoli jeho

pojetí záviselo na mnoha vn�jších faktorech, zachytil mnoho z problém�, které se ve své dob�

týkaly ženské problematiky i nálad ve spole�nosti, které s ženským hnutím souvisely jen

okrajov�. Jeho pohled byl pohledem specifickým, který odrážel vnímání ve�ejnosti možná

více než tradi�ní tisk �i nejr�zn�jší proklamace. Humoristický tisk však fungoval nejen jako

indikátor nálad ve spole�nosti, ale také je ve ve�ejnosti probouzel. Svou srozumitelností m�l

potenciál stát se d�ležitým �initelem v politickém boji jednotlivých stran.

101

5. P O V Á L E �N Á Ž E N A A J E J Í O B R A Z

V H U M O R I S T I C K Ý C H � A S O P I S E C H

V p�edcházejících kapitolách jsem se v�novala vývoji postavení ženy v �eské

spole�nosti v období mezi léty 1900-1938 a odrazu ženské problematiky v �eských

humoristických �asopisech. Téma mé práce má však ve svém názvu odlišné �asové vymezení

– první polovinu 20. století. D�vodem pro zkrácení tohoto p�lstoletí byly sv�tové události,

které hluboce zasáhly celý sv�t. Protektorátní režim v �eských zemích znamenal faktickou

likvidaci svobody �eského tisku. Humoristické �asopisy postupn� p�estaly vycházet a ty,

kterým jsem se ve své práci v�novala, zanikly nejpozd�ji v roce 1941. Tradice se na n�kolik

let p�etrhla a když válka v roce 1945 skon�ila, probudila se již do jiné doby, do doby

s odlišnými prioritami než m�la první republika a p�edevším s jinou perspektivou vývoje do

budoucna.

Koherence tématu, o níž jsem se mohla op�ít p�ed válkou, se vytratila stejn� jako

�asopisy, které jsem používala. P�esto bych necht�la z�stat své práci nic dlužna, a proto se na

následujících �ádcích pokusím vylí�it alespo� lehký nástin vývoje vnímání ženy

v humoristických �asopisech v prvních povále�ných letech. Rozhodn� se nebude jednat o

n�jakou hlubokou analýzu povále�ných humoristických list� a ženského tématu v nich,

v mém zájmu není ani zásadní p�ekro�ení oné vymezené hranice první poloviny 20. století.

Uv�domuji si, že se jedná o úkol nesnadný, tím spíše, že humoristický �asopis, který jsem za

tímto ú�elem prošla, se nepodobá t�m, které jsem používala pro období první republiky.

Nemá jejich pestrost zam��ení (což lze koneckonc� v dob�, kdy se komunistická strana

snažila o p�evzetí moci, st�ží o�ekávat), bude však mít dlouhou tradici obliby. �asopis

Dikobraz, který bude vydáván až do roku 1990, aby pak žil dále jen pod názvem Nový

Dikobraz, jsem doplnila ješt� �asopisem Srše� slovenské provenience (tím se sice

zpronev��uji „�eskému“ humoru, nicmén� se domnívám, že slovenský p�vod nebyl na

produkci Sršn� poznat). Ani v jednom p�ípad� se nejednalo o �asopisy �ist� spole�enské

(blíže m�l k tomuto termínu Srše�), takže vysoký podíl jejich obsahu se v�noval jiným než

spole�enským otázkám, k nimž jsem ženskou otázku vesm�s �adila v p�edcházejícím období.

Jednozna�ným tématem Dikobrazu a v menší mí�e Sršn� byla politicky lad�ná satira

namí�ená zprvu proti N�mecku a N�mc�m v letech t�sn� po válce, pozd�ji pak proti

západnímu imperialismu.

102

P�evratné zm�ny v domácí i zahrani�ní politice, budování válkou zni�eného

hospodá�ství b�hem první dvouletky, to vše plnilo strany denního tisku. Mohlo by se proto

zdát, že ženské téma bylo ve sv�tle nového politického vývoje v �eskoslovensku odsunuto na

vedlejší kolej. To by však byl omyl, by� samoz�ejm� nedošlo k natolik výrazným prom�nám

v p�ístupu k ženám jako po prvním sv�tovém konfliktu. Hospodá�ské, politické, spole�enské a

kulturní zm�ny, které nastaly po válce, nastartovaly nicmén� podmínky k prosazení dalších

požadavk� ženského hnutí. Ty sm��ovaly k v�tší ú�asti žen v politice, n�kterým dalším

úpravám v legislativ� p�edevším v oblasti sociálního, rodinného a pracovního práva. Tyto

požadavky se do jisté míry opíraly o Košický vládní program, který sliboval „d�kladné

zrovnoprávn�ní žen ve všech oblastech politického, hospodá�ského a kulturního života. Tímto

zrovnoprávn�ním m�ly být od�in�ny všechny k�ivdy páchané na pracujících ženách a zárove�

ocen�ny jejich zásluhy za osvobození v šesti letech války.“264

Požadavky žen navenek prosazovaly nov� vzniklé organizace, jakými byla nap�. Rada

�eskoslovenských žen vzniklá v roce 1945. Do ní se slou�ily již existující významné ženské

organizace (v roce 1950 se Rada �eskoslovenských žen p�em�nila na �eskoslovenský svaz

žen), Národní fronta žen nebo Revolu�ní odborové hnutí (ROH), které se zam��ovalo

p�edevším na zam�stnané ženy. Tyto organizace však m�ly jen omezený vliv na p�ijímané

zákony, stejn� jako na mnohdy politická rozhodnutí m�lo omezený vliv celé ženské hnutí.

Emancipace tak probíhala jakoby odtržen� a bez velkého p�isp�ní samotných žen.265

Symbolem doby se stala zam�stnaná žena. Nová povále�ná spole�nost se toužila co

nejrychleji navrátit do b�žného života. „Vybudujme znovu republiku“, hlásaly titulky novin, a

s ženami se tentokráte již pln� po�ítalo jako s významným �initelem podílejícím se velkou

m�rou na této obnov�. Stát za�al prosazovat zvýšení zam�stnanosti žen p�edevším s po�átkem

dvouletého plánu obnovy, tzv. dvouletky. Ozývaly se i názory na uzákon�ní obligátní

pracovní povinnosti pro všechny ženy do 55 let.266 Tlak na zam�stnanost ženy se ješt� zvýšil

po únorovém p�evratu, nebo� v souladu s doktrínou marxismu-leninismu m�lo k žádoucímu

zrovnoprávn�ní muže a ženy dojít prost�ednictvím výd�le�né práce.

264 MUSILOVÁ, D.: Prom�ny všedního života žen po druhé sv�tové válce. In: Studie k sociálním d�jinám 6, 2001, s. 214. 265 Situace v �eskoslovensku stejn� jako v jiných státech sov�tské sféry vlivu se tak zna�n� odlišovala od situace v západní Evrop� a v USA. P�edevším Ameri�anky se po válce stáhly ze zam�stnání a ze studií zp�t do svých domov�, aby se op�t staly p�edevším manželkami, matkami a hospodyn�mi. Více FRIEDAN, B.: Feminine mystique. Praha 2002. 266MUSILOVÁ, D.: Prom�ny všedního života žen po druhé sv�tové válce. In: Studie k sociálním d�jinám 6, 2001, s. 218.

103

Ambice komunistického vedení se tak projevovaly p�edevším v otázce zam�stnanosti

žen, od nichž se o�ekávalo, že doplní nedostatek po�tu pracovních sil v domácím

hospodá�ství. Snaha nového režimu v tomto p�ípad� nebyla nijak novátorská, s p�ílivem žen

do výroby se za�alo již t�sn� po válce – v letech 1946-1948 se do práce nov� za�lenilo p�es

120 000 žen a v následujících letech jejich po�et již jen stoupal.267 Podstatné bylo spíše to,

v jakých oborech m�ly ženy najít nov� uplatn�ní – nejednalo se o tradi�ní lehký pr�mysl nebo

sociální �i vzd�lávací sféru, s níž již m�ly z minulých let pom�rn� bohaté zkušenosti, nýbrž o

mohutn� se rozvíjející t�žký pr�mysl. Ženské �asopisy zaplavily �lánky p�esv�d�ující ženy o

nutnosti hledat uplatn�ní v typicky mužských profesích a symbolem „nové ženy“ se stala

údernice, sléva�ka �i traktoristka, která našla v t�chto zam�stnáních nápl� života a do�kala se

uznání ze strany svých mužských koleg�. Zprávy o tomto vývoji ženám p�inášel nap�. �asopis

Vlasta, který na svých stranách prezentoval obraz š�astné a velmi schopné ženy zastávající

bez sebemenšího problému jakoukoli práci. Ženy údernice se m�ly stát vzorem pro ostatní:

„(Kv�ta Ka�erová) pracuje na sedmi stavech a ráda by si p�ibrala ješt� osmý. „U nás

v lná�ství je norma dva stavy na osobu. Po revoluci jsme ovšem zvyšovaly výkony a tak se

p�echázelo na více stav�. Já sama jsem až do roku 1949 pracovala na �ty�ech. A od za�átku

roku 1950 pracuji na sedmi. (…) Ned�lám to pro n�jakou slávu. Pracuji proto, že tak jedin�

mohu vyjád�it svou lásku k naší lidov� demokratické republice, že tak mohu pomoci její

výstavb� a tím i v boji za udržení míru. Byla jsem tkadlenou v první republice a jsem

tkadlenou i te�. Nic se nezm�nilo a p�ece se tolik zm�nilo. Srovnávám-li to minulé s tím, co

prožívám te�, je to opravdu, jak se �íká, nebe a dudy,“268 �íkala jedna z takových vzorných

žen.

Aby se ženy mohly vrhnout do zam�stnání a z�stat v n�m i po narození dít�te,

pot�ebovaly uleh�it p�i výkonu domácích prací i pé�i o potomky. Velký rozmach tak

zaznamenaly nejr�zn�jší typy p�edškolních za�ízení, kterým ale ne všechny ženy d�v��ovaly a

cht�ly jim sv��it své malé dít�.269 Pomaleji pronikal pokrok do vykonávání domácích prací,

které z�stávaly nejmén� v prvních povále�ných letech stejn� namáhavé jako p�ed válkou a

267 NE�ASOVÁ, D.: „Nahra�me muže na jejich pracovních místech!“ Gender a nábor žen do zam�stnání v poúnorovém �eskoslovensku. �MM, ro�. 128, �. 2, 2009, s. 368. 268 Vlasta, ro�. 5, �. 1, 1951, s. 3. 269 D�v�ru matek v jesle a mate�ské školy se snažily ženské �asopisy zvýšit nejen pou�nými reportážemi z t�chto za�ízení, ale také prost�ednictvím povídek – �asopis Vlasta uve�ejnil v roce 1951 siln� emotivní povídku, v níž lí�il život pracující ženy-údernice, která dávala svou malou dceru do jeslí, musela �elit opovržení „zpáte�nických“ matek, jež zastávaly klasický model domácí výchovy. Skute�nost, že byly se svými d�tmi 24 hodin denn� jim p�sobila jen stres a svou zlost si pak vylévaly na vlastních d�tech, které tak vlastn� strádaly tím, že je matky nebyly ochotné sv��it na pár hodin denn� státnímu za�ízení.

104

ženy musely �ekat na p�íchod efektivn�jších domácích spot�ebi�� až do druhé poloviny 50.

let.

Zm�na v uplatn�ní žen a jejich masové zapojení do pracovního procesu neunikly ani

humoristickým �asopis�m. Ty se pod vlivem režimu �áste�n� prom�nily z humoristických

periodik na agita�ní, podporující údernické hnutí a zobrazující š�astné pracující ženy.

Zam�stnání, v nichž byly ženy zobrazovány, byly ve své v�tšin� profesemi manuálními, našli

bychom ale i ú�ednici, zdravotnici nebo u�itelku. Zm�nil se však samotný obrázek d�lnické

ženy – z prvorepublikové chudé ženy od�né v otrhaných šatech, ob�ti svého zam�stnavatele,

se stala usm�vavá š�astná a zam�stnaná žena. Jejím symbolem už také nebylo dít� v náru�í,

ale šátek na hlav�.

Prost�ednictvím žen byly prezentovány i budovatelské úsp�chy. Tak byla v roce 1950

na stránkách Dikobrazu publikována ilustrovaná �íkanka velebící budování družstev na vsích:

„Družstva na vsích, zní to sice krásn�, / kterak však psát dojímavé básn� / na chaloupky

chudé pod horami, / na ud�ené ruce �eské mámy?“ (obr.13).270 Na zdvojených výjevech byla

pak vykreslena d�ina na venkov� p�ed vznikem družstva a nyní.

Intenzivn� byl lí�en i obraz žen úderni�ek jako ideálu hodného následování. Tak

Dikobraz prezentoval v roce 1951 výjev z venkovské tancova�ky, na n�mž chlapci stojí

frontu, aby si mohli zatan�it s úderni�kou. Ostatní d�v�ata, která se v práci tak ne�inila,

sledují celý výjev nespokojen� a umi�ují si, že se musí stát také úderni�kami, aby si

zatan�ily.271 Obraz úderni�ky však byl v humoristických listech p�stován již u malých

d�v�átek, které se t�ší, až vyrostou, aby se taktéž mohly stát úderni�kami.272

Obraz sed�ené ženy se nicmén� z povále�ných humoristických �asopis� neztratil beze

zbytku – jen se posunul jeho význam. Nepat�il již chudé �eské žen� (nebo� taková již

oficiáln� neexistovala) z mezivále�né doby, ale nebohé ob�ti nelidské politiky amerických

okupa�ních ú�ad� v západním N�mecku.273 Nem�nné naopak z�stávalo zobrazení „nep�ítele“,

tedy bohá�� a p�íslušník� bývalé buržoazie, která p�ežívala i v novém režimu, jako tlustých

nesympatických lidí, kte�í staví na odiv své bohatství a možnost rozhazova�ného a

zahál�ivého života. „Kam letos v lét�, madame?“ – „Pchá, my už jsme letos projezdili celou

západní Evropu a shledali jsme, že je v Pa�íži nejdráže. Tak z�staneme v Pa�íži, to bude

270 Dikobraz, ro�. 6, �. 28, 1950 (bez paginace). 271 Dikobraz, ro�. 7, �. 50, 1951 (bez paginace). 272 Srše�, ro�. 6, 1950, s. 163. 273 Dikobraz, ro�. 7, �. 51, 1951 (bez paginace).

105

nejluxusn�jší,“274 holedbá se bohatá žena u slavnostn� prost�ené tabule na obrázku

uve�ejn�ném v Dikobrazu v roce 1950.

Velmi málo vtip� ve sledovaných �asopisech se týkalo vztahu mezi mužem a ženou.

Vtipy a anekdoty, které se zam��ily na takový vztah, bývaly v�tšinou zna�n� stereotypní a

opakovaly zažité negativní vlastnosti žen jako panova�nost �i zálibu v mód� a domnívám se.,

že nem�ly v tomto kontextu p�íliš vysokou vypovídací hodnotu.

Zajímav�jší byl z tohoto pohledu výjev, který jsem našla v �asopise Srše� z roku 1950.

Byla na n�m zobrazena scéna, která se zna�n� podobala scénám známým z mezivále�ných

humoristických �asopis�. U stolu sedí sle�na sekretá�ka, zády k ní stojí její šéf a zpoza dve�í

se k n�mu plíží jeho žena, která mu zakryje o�i. Pan šéf pod dojmem, že s ním žertuje jeho

sle�na sekretá�ka, se proti jejímu jednání ohrazuje: „Tak už nechaj tých žartov, drahá, a píš

zasa chvílo�ku, chcem diktova�.“275 Kdybychom posuzovali tento výjev v dob� p�ed rokem

1938, vypadal by jako jedna z mnoha narážek na „bobe�ka“. V Sršni byl však doprovázen

dodatkem „Ešt� aj takí sa nájdu“. V kontextu s tímto nápisem je jasné, že se jeho význam

bude skrývat jinde. Nep�jde o kritiku sle�ny sekretá�ky, ale o odsouzení „buržoazní morálky“,

která už nemá v novém spravedliv�jším uspo�ádání místo.

I p�es relativn� malé množství odkaz� na ženu v humoristických �asopisech

v povále�né dob� je možné do jisté míry rekonstruovat obrázek, který m�la spole�nost mít o

nové žen� a o nové socialistické morálce. Tento obrázek byl v podstat� shodný s obrazem,

který se snažily vytvo�it dobové ženské �asopisy. Op�vovaná byla žena pracující, nejlépe

manuáln�, která se podílela na budování spole�nosti, což odráželo snahu státu o navýšení

po�tu pracujících žen. Naopak jako negativní bylo lí�eno vše, co m�lo n�jakou spojitost

s m�š�anskou spole�ností. Obrázek „buržoazní ženy“ byl však zna�n� stereotypní, srovnáme-

li jej s prvorepublikovou situací.

274 Dikobraz, ro�. 6, �. 24, 1950 (bez paginace). 275 Srše�, ro�. 6, 1950, s. 27.

106

Z Á V � R

Humoristické �asopisy byly v první polovin� 20. století významným médiem, které

p�inášelo svým �tená��m nejen zábavu, ale zprost�edkovávalo jim i informace o okolním

sv�t� a o spole�nosti. Od jiných tiskovin se odlišovaly svým zábavným charakterem, který jim

umožnil bezprost�edn� reagovat na vše, co „hýbalo“ tehdejší spole�ností a vyvolávalo v ní

emoce. M�ly vysoký potenciál agita�ní a propagandistický. Velmi p�ístupnou formou,

zpravidla s vysokou mírou zjednodušení a nadsázky, oslovovaly nejširší vrstvy obyvatelstva,

v�etn� nižších sociálních skupin. Vedle prezentace názor� a zám�r� vydavatel� a autor�

poskytovaly sice zkarikovaný, ale pom�rn� výstižný obraz v�tšinového smýšlení

spole�enských skupin, z nichž se rekrutovala p�evážná �ást jejich konzument�. Odhalovaly

jejich preference, p�ání, obavy a o�ekávání. Díky své srozumitelnosti pro všechny vrstvy

spole�nosti se humoristické �asopisy osv�d�ily i jako efektivní prost�edek boje politických

stran.

Význam humoristických �asopis� jako pramene pro novodobé �eské d�jiny je

podmín�ný jejich �etností a �asovou rozv�tveností. Jejich „zlatý v�k“ z tohoto hlediska spadá

do období záv�ru 19. století až konce druhé dekády 20. století. Pro t�icátá léta, druhou

sv�tovou válku a dobu t�sn� povále�nou, kdy se zvlášt� v záv�re�ném období jejich charakter

p�ík�e prom��uje do podoby stroze ideologicko-agita�ní, se vypovídací schopnost

humoristických �asopis� výrazn� snižuje a tematicky zužuje.

I p�es výše uvedená omezení nám hlubší analýza n�kolika významných

humoristických �asopis� umožnila lépe poznat názory ve�ejnosti na v první polovin� 20.

století velmi aktuální téma ženské emancipace, která práv� po roce 1918 dosáhla jednoho ze

svých vrchol�.

Obraz, který nám tato periodika nabídla, byl zna�n� rozmanitý. Mísí se v n�m

p�edsudky a stereotypy tradicionalistické spole�nosti s moderními tendencemi probouzející se

nové ženy. Oba tyto aspekty, tradi�ní i moderní, zasazené do širšího dobového kontextu, pak

daly vyniknout vývoji, který se v pr�b�hu p�ibližn� padesáti let v souvislosti s ženskou

otázkou udál. Srovnání obrazu, který nám poskytly humoristické �asopisy, s obrazem

vykresleným v ostatních dobových pramenech, b�žném tisku a v literatu�e, ješt� podtrhl

existující rozdíly ve vnímání reality.

Žena, kterou jsme na stránkách humoristických �asopis� mohli potkat, byla zasazena

do spole�nosti a její obraz se výrazn� lišil v závislosti na osob� pozorovatele – vydavatele a

autora a na p�edpokládaném konzumentovi. Jinak byla vykreslena žena vzd�laná, toužící po

107

volebním právu, jinak žena setrvávající v kruhu rodinném, jinak žena st�edostavovská a jinak

chudá d�lnická žena. V naprosté v�tšin�, až na výjimky, však šlo o obraz ženy z pohledu

mužské spole�nosti a prezentovaný primárn� mužskému publiku.

Humoristické �asopisy nebyly jen pasivním zkarikovaným odrazem reálného stavu

spole�nosti. Byly rovn�ž schopny realitu do jisté míry vytvá�et. P�edevším d�lnický

humoristický tisk na svých stránkách zvýraz�oval sociální rozdíly mezi jednotlivými

spole�enskými vrstvami a zám�rn� vytvá�el jednozna�n� a p�ík�e polarizovaný obraz dobra a

zla, služky �i d�lnice a st�edostavovské pani�ky. Jednalo se o stejný princip, který se po druhé

sv�tové válce osv�d�il i p�i konstruování p�edstav o ideální spole�nosti na stránkách

povále�ných �asopis� Srše� a Dikobraz.

Záv�ry, k nimž jsem b�hem studia humoristických �asopis� dosp�la, p�edstavují ur�itý

�áste�ný vhled do problematiky poznání spole�nosti první poloviny 20. století. Obraz ženy a

pohledu p�edevším mužské �ásti spole�nosti na ženu, její charakter, zájmy a pot�eby, který

zprost�edkovávají, není a ani nem�že být komplexní. Je p�irozen� ovlivn�ný rozsahem

pramenné základny, jejím zam��ením, v n�mž nap�. tak�ka absentuje venkovská žena, a �adou

dalších okolností. I p�es uvedené výhrady z�stává jen obtížn� popiratelnou skute�ností, že

práv� využitím charakteristických prvk� zkarikovaného odrazu skute�nosti, humoristickou

zkratkou a akcentováním emocionality je humoristický tisk schopen poskytnout nez�ídka

výstižn�jší sv�dectví o sledovaných skute�nostech, sv�dectví pronikající hloub�ji pod

povrch tehdejší spole�nosti, než prameny b�žn� využívané.

Domnívám se proto, že se mi vedle nahlédnutí do problematiky spole�enského

postavení ženy v první polovin� minulého století optikou humoristického tisku poda�ilo

rovn�ž dostate�n� prokázat jeho pom�rn� vysoký potenciál jako historického pramene a

alespo� v rámcové podob� nazna�it jeho specifické vypovídací schopnosti a následné

možnosti využití k dalšímu bádání o názorech a postojích široké ve�ejnosti.

108

A N O T A C E

P�íjmení a jméno autora: Zde�ka Žá�ková

Název katedry a fakulty: Katedra historie

Filozofická fakulta Univerzity Palackého

Název diplomové práce: Žena v �eském humoru v 1. polovin� 20. století

Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Jana Burešová, CSc.

Po�et znak�: 222 029

Po�et stran p�íloh: 9

Po�et titul� použité literatury: 88

Klí�ová slova: humoristické �asopisy, gender, žena, ženská emancipace,

�eská spole�nost 1. poloviny 20. století, vzd�lávání,

zam�stnávání žen, rodina, móda, d�lnické hnutí

Charakteristika diplomové práce: Práce analyzuje pohled na ženu v 1. polovin� 20. století tak,

jak jej zachytily �eské humoristické �asopisy. Sleduje vývoj

názor� �eského ve�ejného mín�ní na ženu a na její

postavení ve spole�nosti v závislosti na spole�enském,

kulturním, ekonomickém a politickém vývoji. Sleduje, do

jaké míry humoristické �asopisy odrážely realitu a jakými

prost�edky mohly samy ovlivnit vývoj ve�ejného mín�ní.

109

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMEN� A LITERATURY

A/ Dobový tisk

1/ Humoristické �asopisy

Dikobraz, ro�. 3-7. Praha 1947-1950.

Humoristické listy. Obrázkový politicko-satirický týdeník, ro�. 33-82. Praha 1890-1939.

Karikatury, ro�. 2. Praha 1910.

Komár, ro�. 1-16. Brno 1925-1941.

Kop�ivy, ro�. 1-12. Praha 1909-1920.

Pale�ek, ro�. 11. Praha 1897.

Rašple, ro�. 11-35. Brno 1900-1924.

Smích republiky, ro�. 1-5. Praha 1919-1923.

Srše�, ro�. 3-7. Tur�iansky Svatý Martin 1947-1950.

Šípy, ro�. 4-19. Praha 1900-1906.

Šlehy, ro�. 1-7. Brno 1921-1927.

Švanda dudák, ro�. 9-33, 34-36. Praha 1890-1914, 1924-1926.

2/ Ostatní

Eva, ro�. 8. Praha 1936.

Kalendá� paní a dívek �eských, ro�. 13-23. Praha 1900-1910.

Moravská žena, ro�. 1-8. Brno 1919-1926.

Národní politika, ro�. 26-51. Praha 1908-1933.

Š�astný domov, ro�. 1. Praha 1904-1905.

Volné sm�ry IV, ro�. 4. Praha 1900.

Žena. List �eských pracujících žen mezinárodního sociáln�-demokratického smýšlení,

ro�. 1-3. Brno 1911-1913.

Ženské listy, ro�. 28-50. Praha 1900-1922.

Ženský obzor, ro�. 1-32. Praha 1902-1941.

Ženský sv�t, ro�. 4-34. Praha 1900-1930.

B/ Dobová literatura

�eskoslovenské studentky let 1890-1930. Praha 1930.

KYPR, O. (ed.): Ženy do parlament�? P�ísp�vek k otázce volebního práva žen. Jihlava 1912.

110

MANTEGAZZA, P.: Physiologie ženy. Praha 1894.

Masaryk a ženy. Sborník k 80. narozeninám prvního presidenta Republiky �eskoslovenské

T. G. Masaryka, 3. vydání, Praha 1930.

NEUMANN, S. K.: D�jiny ženy. Praha 1999.

SCHOPENHAUER, A.: O ženách. Brno 1993.

SEZIMA, K. (ed.): Jos. R. Vilímek. Osobnost i závod. Praha 1937.

SOJKA, J. E.: Naši mužové. Biografie a charakteristiky muž�v slovanských. Praha 1862.

Ženské studium na �eských vysokých školách st�edních a vysokých. Praha 1917, s. 96-120.

C/ Literatura

1/ Monografie

ABRAMSOVÁ, L.: Zrození moderní ženy. Evropa v letech 1789-1918. Brno 2005.

A History of Private Life. From the Fires of Revolution to the Great War. Cambidge, London

1990.

BAHENSKÁ, M.: Po�átky emancipace žen v �echách. Dív�í vzd�lávání a ženské spolky

v Praze v 19. století. Praha 2005.

BRIGGS, A.–BURKE, P.: A Social History of the Media. Cambridge 2005.

BUREŠOVÁ, J.: Prom�ny spole�enského postavení �eských žen v první polovin� 20. století.

Olomouc 2001.

DESANTI, D.: La femme au temps des années folles. Paris 1984.

DUBY, G. – PERROT, M.: Histoire des femmes en Occident. Tome IV. Le XIXe siècle. Paris

2002.

DUBY, G. – PERROT, M.: Histoire des femmes en Occident. Tome V. Le XXe siècle. Paris

2002.

EFMERTOVÁ, M.: �eské zem� v letech 1848-1918. Praha 1998.

FIALA, P. a kol.: �eský politický katolicismus (1848-2005). Brno 2008.

FRIEDAN, B.: Feminine mystique. Praha 2002.

HAŠEK, J.: Povídky II. Praha 1988.

HAVRÁNEK, J. – SVOBODNÝ, P.: Profesionalizace akademických povolání v �eských

zemích v 19. a první polovin� 20. století. Praha 1996.

HOFFMEISTER, A.: Sto let �eské karikatury. Praha 1955.

HORSKÁ, P. a kol.: D�tství, rodina a stá�í v d�jinách Evropy. Praha 1990.

HORSKÁ, P.: Naše prababi�ky feministky. Praha 1999.

111

HRUŠÁKOVÁ, M. – KRÁLÍ�KOVÁ, Z.: �eské rodinné právo, 3. p�epracované a dopln�né

vydání. Brno 1998.

CHROBÁK, O. – WINTER, T.(eds.): V okovech smíchu. Karikatura a �eské um�ní 1900-

1950. Praha 2006.

KÁRNÍK, Z.: �eské zem� v é�e první republiky (1918-1938). Díl 1.: Vznik, budování a zlatá

léta republiky (1918-1929). Praha 2000.

KÁRNÍK, Z.: �eské zem� v é�e první republiky (1918-1938). Díl 2.: �eskoslovensko a �eské

zem� v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha 2002.

KÁRNÍK, Z.: �eské zem� v é�e první republiky (1918-1938). Díl 3.: O p�ežití a o život (1936-

1938). Praha 2003.

KLABOUCH, J.: Manželství a rodina v minulosti. Praha 1962.

KLIMEK, A.: Boj o Hrad. I. Hrad a p�tka. Praha 1996.

KLIMEK, A.: Boj o Hrad. II. Kdo po Masarykovi? Praha 1998.

LENDEROVÁ, M.: K h�íchu a k modlitb�. Žena v minulém století. Praha 1999.

LENDEROVÁ, M. – KOPI�KOVÁ, B. – BUREŠOVÁ, J. – MAUR, E. (eds.): Žena

v �eských zemích od st�edov�ku do 20. století. Praha 2009.

LIPOVETSKY, G.: íše pomíjivosti. Móda a její úd�l v moderních spole�nostech. Praha

2002.

MALÍNSKÁ, J.: Do politiky prý žena nesmí – pro�?: vzd�lání a postavení žen v �eské

spole�nosti v 19. a na po�átku 20. století. Praha 2005.

MALÝ, K. – SIVÁK, F.: D�jiny státu a práva v �eskoslovensku. I. díl (do r. 1918). Praha

1988.

MAREK, P.: �eské schisma. P�ísp�vek k d�jinám reformního hnutí katolického duchovenstva

v letech 1917-1924. Olomouc – Rosice 2000.

MAZENOD, L. – SCHOELLER, G.: Dictionnaire des femmes célèbres de tous les temps et

de tous les pays. Paris 1992.

MUSILOVÁ, D.: Z ženského pohledu. Poslankyn� a senátorky Národního shromážd�ní

�eskoslovenské republiky 1918-1939. Hradec Králové 2007.

NEUDORFLOVÁ-LACHMANNOVÁ, M.: �eské ženy v 19. století: úsilí a sny, úsp�chy i

zklamání na cest� k emancipaci. Praha 1999.

OSVALDOVÁ, B.: �eská média a feminismus. Praha 2004.

Ott�v slovník nau�ný, díl 27. Praha 1908.

PACHMANOVÁ, M.: Neznámá území �eského moderního um�ní: Pod lupou genderu. Praha

2004.

112

PERNES, J.: Sv�t Lidových novin 1893-1993. Stoletá kapitola z d�jin �eské žurnalistiky,

kultury a politiky. Praha 1993.

PETEROVÁ, M.: N�mci v �eské karikatu�e. Prom�na obrazu N�mc� ve 20. století. P�erov

2001.

PYTLÍK, R.: �eský kreslený humor XX. století. Praha 1988.

PYTLÍK, R.: Malá encyklopedie �eského humoru. Praha 1982.

SCHWEITZER, S.: Les femmes ont toujours travaillé. Une histoire du travail des femmes aux

XIXe et XX e siècles. Paris 2002.

ŠEDIVÝ, I.: �eši, �eské zem� a Velká válka (1914-1918). Praha 2001.

TILLY, L. A.- SCOTT, J. W.: Women, Work, and Family. New York 1978.

UCHALOVÁ, E.: �eská móda 1870-1918: od val�íku po tango. Praha 1997.

UCHALOVÁ, E.: �eská móda 1918-1938: elegance první republiky. Praha 1996.

URBAN, O.: �eská spole�nost 1848-1918. Praha 1982.

2/ �lánky a studie

BALÍK, S. – KELLER, R.: And�la Kozáková-Jírová, první �eška JUDr. na pražské

univerzit�. In: Documenta Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy Sborník p�ísp�vk�

z konference Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996, s. 235-241.

BUREŠOVÁ, J.: Sonda do spole�ensko-politických aktivit pokrokových a katolických

ženských spolk� na Morav� v první polovin� 20. století. In: Studie k sociálním d�jinám 6,

2001, s. 202-213.

ENGLOVÁ, J: K sociální politice velkých pr�myslových závod� v druhé polovin� 19. století

a na za�átku 20. století. In: Studie k sociálním d�jinám 6, 2001, s. 174-183.

FIALOVÁ, L.: P�ísp�vek k možnostem studia s�ate�nosti v �eských zemích za demografické

revoluce. Historická demografie 9. Praha 1985, s. 89-122.

FRONK, V.: Obraz ženské emancipace v humoristických �asopisech 1890-1914. In:

Marginalia Historica 8, 2004, s. 117-133.

FRONK, V.: Takové hezké holky. Obraz ženské emancipace v �eských humoristických

�asopisech 1890-1914. D�jiny a sou�asnost, 2005, �. 11, s. 14-17.

HAVELKOVÁ, H.: Kdo se bojí feministické filosofie? Filosofický �asopis, ro�. 15, 1992, �.

5, s. 729-742.

HAVELKOVÁ, H.: Liberální historie ženské otázky v �eských zemích. In: Existuje

st�edoevropský model manželství a rodiny? Sborník z mezinárodního sympozia Praha 24.-25.

listopadu 1994. Praha 1995, s. 19-30.

113

HLAVÁ�OVÁ, L.: Léka�ská fakulta: Správní vývoj, stavební vývoj, u�itelé a studenti, obory

a jejich p�edstavitelé. In: KAVKA, F. – PETRÁ, J.(ed.): D�jiny Univerzity Karlovy 1384-

1990, díl III. Praha 1997, s. 233-256.

HORSKÁ, P.: Jak vznikla žena politická (zvlášt� ta �eská). In: Rod ženský. Kdo jsme, odkud

jsme p�išly, kam jdeme. Praha 2003, s. 196-203.

HORSKÁ, P. – FIALOVÁ, L.: �eská žena o�ima statistiky posledních sto let. Historické

listy, ro�. 1, �. 1, 1991, s. 8-16.

HORSKÁ, P. – PEŠKOVÁ, J.: Rozhovor mezi filosofkou a histori�kou o ženské otázce

v �echách. Filosofický �asopis, ro�. 51, 1992, �. 5, s. 757-768.

KALIVODOVÁ, E.: Feministické �asopisy na p�elomu 19. a 20. století. In: Žena a muž

v médiích. Praha 1998, s. 10-11.

KAUTMAN, F.: „Malý �lov�k“ v �eské literatu�e 20. století. In: Lidové noviny a Karel

Polá�ek. Rychnov nad Kn�žnou, 1998, s. 69-73.

KO�ALKA, J.: Národní stereotypy v �eské a n�mecké politické karikatu�e. In: Proudy �eské

um�lecké tvorby v 19. století. Smích v um�ní. raha 1991, s. 63-70.

KO�ALKA, J.: Zvolení ženy do �eského zemského sn�mu roku 1912. In: Documenta

Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy Sborník p�ísp�vk� z konference Archivu hl. m. Prahy a

Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996, s. 307-320.

LOUŽIL, J.: Smích jako historickofilosofická kategorie? In: Proudy �eské um�lecké tvorby

19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 11-17.

MACHA�OVÁ, J.: Prost�edí továrního d�lnictva ke konci 19. století: Analýza vzpomínek

Františka Halase staršího z let 1885 – 1913. In: Studie k sociálním d�jinám 19. století 6.

Opava, Praha, Kutná Hora 1996, s. 63-100.

MACHA�OVÁ, J.: Žena v 19. století jako „p�ív�sek“? In: D�jiny žen aneb Evropská žena od

st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 209-214.

MALEVI�, O.: Karel Polá�ek a teoretické koncepce komi�na. In: Lidové noviny a Karel

Polá�ek. Rychnov nad Kn�žnou, 1998, s. 18-23.

M�CHÝ�, J.: Vzory chování d�lníka v �eských zemích v 19. století. In: Studie k sociálním

d�jinám 1 (8). Kutná Hora, Opava, Praha 1998, s. 99-120.

MOCNÁ, D.: Cesty a rozcestí politické satiry na p�elomu 19. a 20. století. In: Proudy �eské

um�lecké tvorby 19. století. Smích v um�ní. Praha 1991, s. 80-87.

MUSILOVÁ, D.: Politi�ka: poslání nebo profese? In: D�jiny žen aneb Evropská žena od

st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006s. 387-406.

114

MUSILOVÁ, D.: Prom�ny všedního života žen po druhé sv�tové válce. In: Studie k sociálním

d�jinám 6, 2001, s. 214-235.

NAGL-DOCEKAL, H.: Filosofie rodiny u Rousseaua, Kanta a Hegela – klí� k pochopení

dnešních životních forem. In: Existuje st�edoevropský model manželství a rodiny? Sborník

z mezinárodního sympozia Praha 24.-25. listopadu 1994. Praha 1995, s. 9-18.

NE�ASOVÁ, D.: „Nahra�me muže na jejich pracovních místech!“ Gender a nábor žen do

zam�stnání v poúnorovém �eskoslovensku. �MM, ro�. 128, �. 2, 2009, s. 367-379.

PACHMANOVÁ, M.: The Liberating Power of Exiled Laughter: Gender, Caricature, and

the Antifascist Movement in Pre-war Czechoslovakia. The Case of Simplicus. In: Um�ní, ro�.

51, 2002, s. 44-52.

PR�CHA, V.: Sociální a profesní struktura obyvatelstva v mezivále�ném �eskoslovensku. In:

�eskoslovensko 1918-1938. Osudy demokracie ve st�ední Evrop�. Díl 2. Praha 1999, s. 378-

386.

RATAJOVÁ, J.: Gender history jako alternativní koncept d�jin. In: D�jiny žen aneb

Evropská žena od st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 33-40.

RIPA, Y.: Les feministes aiment-elles le sexe? L’Histoire no 277, 2003, p. 52-55.

ŠTEMBERKOVÁ, M.: Doktorky filosofie a medicíny na pražské univerzit� od r. 1901 do

konce první sv�tové války. In: Documenta Pragensia XIII. Žena v d�jinách Prahy. Sborník

p�ísp�vk� z konference Archivu hl. m. Prahy a Nadace pro gender studies 1993. Praha 1996,

s. 213-234.

TINKOVÁ, D.: „Žena“ – prázdná kategorie? Od (wo)men’s history k gender history

v západoevropské historiografii posledních desetiletí 20. století. In: D�jiny žen aneb Evropská

žena od st�edov�ku do 20. století v zajetí historiografie. Pardubice 2006, s. 19-32.

UHLÍ�OVÁ, M.: Módní vampyrismus v kin�. Ohlédnutí za n�mým filmem „Únos banké�e

Fuxe“. D�jiny a sou�asnost, 2009, �. 6, s. 23-25.

VOŠAHLÍKOVÁ, P.: Z moci ú�ední. Ú�ady a ú�edníci za vlády Františka Josefa I. ��H, ro�.

92, 1994, �. 3, s. 460-476.

D/ Nepublikované diplomové práce

ŽÁ�KOVÁ, Z.: Obraz ženy v Kalendá�i paní a dívek �eských na po�átku 20. století. FF UP,

Olomouc 2007.

SKÁLOVÁ, V.: Olga Fastrová (1876-1965). Životopis �eské noviná�ky. FSS MU, Brno 2008.

115

R É S U M É

A l’époque de la première moitié du XXe siècle, les journaux humoristiques

appartiennent aux publications périodiques assez populaires pour leur caractère léger et alors

accessibles aux lecteurs de vastes couches sociales. Ils reflètent de la façon spécifique (le but

principal de ce type de médias est d’amuser les lecteurs, de provoquer chez eux les émotions)

les faits que ces lecteurs connaissent soit directement de leurs vies quotidiennes soit par

l’entremise d’autes types de médias. C’est pourquoi les journaux humoristiques représentent

la source unique, mais malhereusement assez peu utilisée pour la réconstruction de l’évolution

des opinions du vaste public qui dominent telle ou telle époque. Ils proposent alors un

nouveau regard spécifique aussi au mouvement d’émancipation fémininine tchèque. La

femme est à cette époque le motif le plus souvent traité dans ce type de journaux.

En analysant quelques journaux humoristiques les plus importants de l’époque, on

découvre une variété remarquable de diverses images de ce qu’on appelle la question

féminine. Ces images de la femme dépendent de plusieurs facteurs tels que la personnalité de

l’auteur ou l’orientation politique de chaque journal. Les pages de tous les périodiques

proposent plusieurs types de femme: on peut y trouver la femme de la classe moyenne au

milieu familial, la femme émancipée qui veut étudier et travailler ou la femme ouvrière.

Malgré les facteurs différents qui influencent l’image finale de la femme, on peut constater

l’existence d’une certaine image typique, commune pour toutes les femmes de toutes les

couches sociales. Cette image reste d’une façon assez stéréotypée, mais s’évolue quand même

au cours du temps en relation des changements sociales, politiques ou économiques de

l’époque.

Surtout les journaux humoristiques reliés avec un parti politique particulier (dans notre

cas il s’agit des journaux social-démocrates et communistes) proposent aussi une image

particulière de femme qu’on ne trouve pas ailleurs. Intentionnellement ils opposent les

femmes riches et celles pauvres en produisant l’image artificielle de la société, construite sur

une certaine opposition entre le bon et le mal. Ce modèle est repris aussi par les journaux

humoristiques d’après la seconde guerre mondiale. Ce type de l’image de femme sert à

propager les idées politiques socialistes ainsi que l’adaptation de l’image de femme croyante

dans leur campagne politique anticléricale.

Même si l’image de femme que les journaux analysés nous proposent n’est pas

complète, elle nous montre comment la société de la première moitié du XXe perçoit la

116

problématique féminine, quelles sont ses attentes, de quoi elle a peur et comment elle réagit

aux chengements dans la position de femmes à la vie privée et au public.

117

OBRAZOVÁ P�ÍLOHA

118

Obr. 1: „Ty, holka z Minervy, mi nervi mý nervy!“ K. H. Brunner, Kop�ivy 1910.

Obr. 2: „Prosím jich, sle�inko, nemyslejí, abych s tím dít�tem šla rad�ji k opravdickému doktorovi?“ J. Lada, Karikatury 1910.

119

Obr. 3: „Když nejsou muži – tedy ženy! Ženy v mužských povoláních.“ Gedö, Kop�ivy 1916.

120

Obr. 4: „Žena a vysoké u�ení.“ D. Birkin, Švanda dudák 1925.

121

Obr. 5: „Cože, taková hezká holka, a chcete p�ídavek? Vy si m�žete p�ivyd�lat jiná�…“ Rašple 1909.

Obr. 6: „Tyhle anglické sufražetky to um�jí…“ Kop�ivy 1913.

122

Obr. 7: „Žena poslancem.“ Kop�ivy 1912

Obr. 8: „Budeme-li my zvoleny do obecní rady, dáme do obecního potrubí poušt�t místo vody kafí�ko.“ Kop�ivy 1919.

123

Obr. 9: „Ob�� mody.“ Kop�ivy 1913.

124

Obr. 10: „Konec kalhotové mody.“ J. T. Blažek, Kop�ivy 1911.

125

Obr. 11: „Právem nazývají se N�mci sami národem svobodomyslným…“ Humoristické listy 1890

Obr. 12: „Zave�te do všech, hlavn� do dív�ích škol, povinnou katolickou výchovu.“ Šlehy 1924.

126

Obr. 13: „Družstva na vsích.“ Dikobraz 1950.