UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIPedagogická fakulta

Ústav speciálněpedagogických studií

KAMIL BENDÍKObor: speciálně pedagogická andragogika

EDUKACE ODSOUZENÝCH ŽEN VE VÝKONUTRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Magda Hermanová

OLOMOUC 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen uvedených

pramenů a literatury.

V Opavě dne 26.5.2010 …………………………………Bc. Kamil Bendík

Děkuji Mgr. Magdě Hermanové za trpělivost a odborné vedení diplomové práce a

poskytování cenných rad.

Také bych chtěl poděkovat vychovatelům a speciálním pedagogům oddělení

výkonu trestu ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Opavě za poskytnutí

materiálových podkladů k práci a pomoc při dotazníkovém šetření.

OBSAH

ÚVOD………...……………...………………………………………………...…………...6

1 MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI VĚZEŇSTVÍ ................................... 81.1 STANDARDNÍ MINIMÁLNÍ PRAVIDLA PRO ZACHÁZENÍ S VĚZNI ....................... 8

1.2 EVROPSKÁ VĚZEŇSKÁ PRAVIDLA................................................................................ 9

2 ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ PO ROCE 1989 ........................................................................ 112.1 VĚZEŇSKÁ SLUŽBA .......................................................................................................... 12

2.2 VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ............................................................................. 13

3 VÝCHOVNÁ FUNKCE TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY.......................................... 143.1 KLASIFIKACE A DIFERENCIACE V PODMÍNKÁCH VÝKONU TRESTU

ODNĚTÍ SVOBODY............................................................................................................. 17

3.1.1 VNĚJŠÍ DIFERENCIACE .............................................................................................. 18

3.1.2 VNITŘNÍ DIFERENCIACE ........................................................................................... 20

3.2 PENITENCIÁRNÍ DIAGNOSTIKA ..................................................................................... 22

3.2.1 METODY PENITENCIÁRNÍ DIAGNOSTIKY ............................................................ 23

3.2.2 SOUČASNÝ PŘÍSTUP K DIAGNOSTICE A HODNOCENÍV NAŠEM VĚZEŇSTVÍ .............................................................................................. 24

3.3 FAKTORY SNIŽUJÍCÍ EFEKTIVITU VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ................................ 25

4 PERSONÁL .................................................................................................................... 284.1 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PERSONÁLU V PŘÍMÉM VÝKONU PRÁCE

S ODSOUZENÝMI ............................................................................................................... 29

4.1.1 DOZORCI ....................................................................................................................... 29

4.1.2 SPECIÁLNÍ PEDAGOG................................................................................................. 29

4.1.3 PSYCHOLOG ................................................................................................................. 30

4.1.4 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK .............................................................................................. 31

4.1.5 SOCIOLOG ..................................................................................................................... 31

4.1.6 VYCHOVATEL.............................................................................................................. 31

4.1.7 VYCHOVATEL - TERAPEUT ...................................................................................... 32

4.1.8 PEDAGOG VOLNÉHO ČASU ...................................................................................... 32

5 MOŽNOSTI EDUKACE V PŘÍPADĚ ODSOUZENÝCH ŽEN .............................. 345.1 VĚZNICE PRO VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ODSOUZENÝCH ŽEN ........... 34

5.1.1 VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU .......................................................................... 35

5.1.2 VĚZNICE A ÚSTAV PRO VÝKON ZABEZPEČOVACÍ DETENCE OPAVA .......... 35

5.1.3 VĚZNICE PRAHA – RUZYNĚ, OBJEKT ŘEPY ......................................................... 36

5.2 PROGRAMY ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI ................................................................ 37

5.2.1 PRACOVNÍ AKTIVITY A PROGRAMY ..................................................................... 39

5.2.2 VZDĚLÁVÁNÍ ............................................................................................................... 41

5.2.3 SPECIÁLNĚ VÝCHOVNÉ AKTIVITY ........................................................................ 44

5.2.4 ZÁJMOVÉ AKTIVITY .................................................................................................. 45

5.2.5 UTVÁŘENÍ VNĚJŠÍCH VZTAHŮ ............................................................................... 46

5.3 ZACHÁZENÍ S NĚKTERÝMI SPECIFICKÝMI SKUPINAMI VĚZŇŮ ........................... 47

5.3.1 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO VÝKON OCHRANNÝCH LÉČENÍPROTITOXIKOMANICKÉHO, PROTIALKOHOLNÍHO A LÉČENÍPATOLOGICKÉHO HRÁČSTVÍ V ÚSTAVNÍ FORMĚ ............................................ 48

5.3.2 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO VÝKON TRESTU ODSOUZENÝCH ŽENS PORUCHAMI DUŠEVNÍMI A PORUCHAMI CHOVÁNÍ ..................................... 52

5.3.3 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO MATKY S DĚTMI......................................... 54

5.3.4 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO ODSOUZENÉ ŽENY TRVALEPRACOVNĚ NEZAŘADITELNÉ ................................................................................ 56

5.3.5 VÝSTUPNÍ ODDĚLENÍ ................................................................................................ 57

6 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ MEZI ODSOUZENÝMI ŽENAMIVE VĚZNICI V OPAVĚ .............................................................................................. 59

6.1 FORMULACE ZKOUMANÉHO PROBLÉMU ................................................................... 59

6.2 STANOVENÍ HYPOTÉZ ...................................................................................................... 60

6.3 METODY ŠETŘENÍ.............................................................................................................. 60

6.3.1 POSTUP ŠETŘENÍ......................................................................................................... 61

6.3.2 CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU ................................................... 62

6.4 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ................................. 62

6.4.1 IDENTIFIKACE RESPONDENTEK ............................................................................. 63

6.4.2 KRIMINÁLNÍ KARIÉRA RESPONDENTEK .............................................................. 72

6.4.3 RYSY POBYTU VE VĚZENÍ........................................................................................ 77

6.5 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ ............................................................................................... 93

6.6 ZÁVĚR ŠETŘENÍ ................................................................................................................. 93

ZÁVĚR..…………………………………………………………………………………..95

POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY ...................................................................... 97

SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................... 101

6

ÚVOD

Kriminalita je jev, který je přítomný v každé společnosti. Jejími konkrétními

projevy jsou trestné činy, které ohrožují nejen základní hodnoty společnosti, ale zejména

práva a svobody jednotlivce. Společnost vyvinula ke své ochraně systém sankcí, jehož

součástí je i trest odnětí svobody, kodifikovaný trestním řádem a zákonem.

Nepodmíněný trest odnětí svobody, který může být právním následkem

delikventního chování, je v právní teorii i soudní praxi považován za nejpřísnější druh

trestu, což vyplývá z obecného předpokladu, že lidská svoboda je nejcennějším statkem

a její omezení či odnětí je pro pachatele trestného činu nejcitelnější újmou. Předpokládá se

také, že uložením trestu odnětí svobody lze nejlépe naplnit účel trestu vymezený v § 23

trestního zákona, to je ochránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit

odsouzenému v páchání další trestné činnosti, vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život

a tím působit na ostatní členy společnosti.

Všeobecně platí, že kriminalita je výrazně mužskou záležitostí, a to i přes zvyšující

se podíl žen na veškeré registrované kriminalitě, která v celoevropském průměru od 70. let

20. století stoupá. Ze statistik kriminality vyplývají určité všeobecné charakteristiky

kriminality žen. Jednou z nich je nízká míra podílu žen na celkové kriminalitě, která se ve

světovém měřítku nejčastěji pohybuje v rozmezí deseti až patnácti procent, přičemž ve

výkonu trestu odnětí svobody se jejich podíl pohybuje okolo 1/20 všech odsouzených.

Ženy daleko hůře zvládají stres spojený s uvězněním než muži. S tím souvisí i jiná

reakce na uvěznění, kdy ženy zvládají zbavení svobody, absenci citových vztahů,

odloučení od dětí, rodičů tíživěji. Dochází u nich k větším citovým traumatům, častěji se

vyskytuje deprese, citová a sociální deprivace. Společenství žen ve věznici je rozmanitější,

než je tomu ve věznicích mužských. Také rozdíly ve vzdělání a sociální úrovni bývají

mnohem výraznější. Tato okolnost společně s vyšší emocionalitou žen může být základem

pro vytváření konfliktů. Ženy mnohem dramatičtěji prožívají vzájemné vztahy, přátelství

i nepřátelství a také citlivěji reagují na podněty z vnějšího světa, rodiny apod.1

Vězení však není koncem bytí. Každý trest odnětí svobody má svůj konec. To se

týká v mnoha společnostech i trestu odnětí svobody na doživotí, kdy po splnění určitých

podmínek daných právním systémem, může být vězeň propuštěn na svobodu. Úkolem

1 URBANOVÁ, M. , VEČEŘA, M., a kol. Ženská delikvence Teoreticko-empirická studie k problému právních postojů ahodnotových orientací delikventních žen. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 11.

7

moderních penitenciárních systémů není jen ochrana společnosti před pachateli trestných

činů jejich pouhou izolací, ale i snaha připravit odsouzeného na další život po propuštění

na svobodu, ve kterém by měl respektovat společenské normy.

Problematika edukace žen v penitenciárních podmínkách je náplní této práce. Toto

téma jsem si vybral vzhledem k tomu, že jsem dlouholetým zaměstnancem Věznice

a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Opavě.

Cílem této práce je nejen shrnout v teoretické rovině poznatky o současném stavu

vězeňství, možnosti výchovy a vzdělávání, jak je edukace v této práci chápána, ve

věznicích pro výkon trestu odnětí svobody v případě odsouzených žen, ale také

charakterizovat odsouzené ženy a jejich přístup k výchovnému působení ve věznici.

První kapitola je věnována mezinárodní spolupráci v oblasti vězeňství ve 20.

století, která vyústila ve vydání Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni

a později i Evropských vězeňských pravidel. Na jejich základě došlo po roce 1989

k významným změnám v našem vězeňství a ke vzniku Vězeňské služby, o které je

pojednáno v druhé kapitole. Třetí kapitola se zabývá problematikou edukace ve výkonu

trestu odnětí svobody. V této kapitole je naznačena problematika diagnostiky

a diferenciace odsouzených. Je zde také pojednáno o hlavním pedagogickém prostředku

v penitenciárních podmínkách, kterým je program zacházení. Pedagogické působení ve

výkonu trestu předpokládá odborně zdatný personál. Personálu v přímém výkonu práce

s odsouzenými je věnována čtvrtá kapitola. Pátá kapitola se zabývá možnostmi výchovy

a vzdělávání v případě odsouzených žen. Jsou zde krátce představeny věznice, ve kterých

ženy svůj trest vykonávají, včetně specializovaných oddělení, které jsou zřízeny v rámci

umožnění diferencovaného přístupu ke specifickým skupinám žen. V šesté části je popsáno

šetření a jeho výsledky. Šetření proběhlo mezi odsouzenými ženami ve Věznici a ústavu

pro výkon zabezpečovací detence. Jeho cílem bylo charakterizovat odsouzené ženy, vztahy

mezi nimi, vztahy s personálem věznice a jejich vnímání programů zacházení jako

prostředku edukace ve věznici.

Vzhledem k rozsahu této práce není možné problematiku výchovy a vzdělávání

v penitenciárních podmínkách zpracovat v celé její šíři.

8

1 MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLASTI VĚZEŇSTVÍ

Koncem 19. století se objevila v souvislosti s rozvojem právního myšlení potřeba

výměny poznatků a zkušeností soudců a vězeňských pracovníků s trestáním provinilců. Od

roku 1860 se vytvářely Společnosti pro vězeňství, které iniciovaly setkávání právníků

a pracovníků ve vězeňství, kteří se zabývali teoretickými i praktickými otázkami trestání

a výkonem trestu odnětí svobody. Společnosti pro vězeňství jednotlivých států se

zasloužily o vznik Mezinárodní trestní a penitenciární komise, pod jejíž patronací byly

pořádány pravidelné kongresy. Ty se věnovaly penitenciární problematice

a trestněprávním, kriminologickým, profylaktickým a zákonodárným otázkám.

Mezinárodní trestní a penitenciární komise připravila soubor pravidel pro zacházení

s vězni, který byl v roce 1934 schválen Společností národů a stal se základem pro

vypracování Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni.2

1.1 STANDARDNÍ MINIMÁLNÍ PRAVIDLA PRO ZACHÁZENÍS VĚZNI

Standardní minimální pravidla (dále jen Standardní pravidla) byla vydána

formou doporučení všem vládám členských států Organizace spojených národů (dále

OSN). Jejich účelem není popis detailního modelového systému fungování vězeňských

zařízení. Jde především o vyjádření obecných zákonitostí a zásad praxe v zacházení

s vězněnými a vedení věznic.

V obecné rovině je v pravidlech pojednáno o zásadách řízení věznic, platných

pro všechny kategorie vězňů, o režimu věznic a jeho významu, o klasifikaci a

diferencovaném zacházení s vězni, o poskytování výhod jako motivace ke korekci

chování odsouzených, o výchovných aspektech práce vězňů a významu vzdělávání, o

důležitosti udržení žádoucích sociálních vztahů a poskytování sociální péče po

propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.3

Standardním pravidlům byla přiznána vysoká hodnota a OSN věnovala značnou

pozornost vyhodnocování jejich realizace. Objevily se však i pochybnosti o jejich

všeobecné aplikaci v praxi a návrhy na jejich moderní revizi, které ale nebyly přijaty.

2 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 37.3 ŠTĚRBA, V. Penologie. Praha: Armex publishing, 2007. s. 27.

9

Česká republika už mnoho z požadavků Standardních pravidel zapracovala v zákoně

č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.

1.2 EVROPSKÁ VĚZEŇSKÁ PRAVIDLA

Dalším významným mezinárodním dokumentem, a to i z pohledu České republiky,

která byla v roce 1993 přijata za člena Rady Evropy, jsou Evropská vězeňská pravidla

(dále EVP). Tato pravidla jsou v podstatě přepracovanou verzí Standardních pravidel.

Poprvé byla vyhlášena rezolucí Rady Evropy č. 5 v roce 1973, poté byla přepracována a na

základě doporučení Výboru ministrů Rady Evropy rezolucí č. 87/3 v roce 1987 zaváděna

do zákonodárství všech členských zemí Rady Evropy. Vzhledem k vývoji, k němuž od

roku 1987 došlo ve vězeňské politice, v ukládání trestů a celkovém řízení vězeňských

systémů v Evropě, byla tato verze EVP v roce 2006 opět přepracována.

Účelem pravidel je stanovení rozsahu minimálních zásad pro všechny oblasti

vězeňské správy, které jsou nutné pro zajištění lidsky důstojných podmínek v moderních

a progresivních systémech, podpora profesionálního postoje u vězeňského personálu

a podněcování vězeňských správ, aby rozvíjely styl řízení a praxi založenou na současných

zásadách účelu věznění a spravedlnosti. Cílem EVP je také poskytnutí základních kritérií,

které mohou vězeňské správy, ale i orgány odpovědné za kontrolu podmínek ve věznicích,

využít ke správnému posouzení jednání a měření dosaženého pokroku.4

Pravidla kladou důraz na zachování důstojnosti člověka, na význam role personálu

a na účinné moderní pojetí řízení. Obsahují 101 přesně definovaných pravidel, které řeší

v úplném komplexu všechna práva a povinnosti vězňů, povinnosti vězeňských správ

jednotlivých zemí vůči vězňům, formu dohledu státu a kontroly nezávislých orgánů nad

výkonem vazby a trestu.

Z pohledu této práce je zajímavá osmá část EVP, kde jsou definovány cíle výchovy

vězňů a vězeňský režim. Prioritní je zásada, že uvěznění je z důvodu odnětí svobody již

trestem samo o sobě, proto podmínky výkonu trestu nemají dále zhoršovat uvěznění.

Pravidla upozorňují na potřebu zahájit režim co možná nejdříve po přijetí odsouzeného do

věznice. Po zjištění osobní situace by měl být vypracován za aktivní účasti vězně plán

výkonu trestu. Tyto plány musí, pokud je to možné, zahrnovat práci, vzdělávání, další

4 MEZNÍK, J., KALVODOVÁ, V., KUCHTA, J. Základy penologie. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity vBrně, 1995. s. 25.

10

činnosti a přípravu na propuštění. Součástí režimu pro odsouzené má být také sociální

práce, lékařská a psychologická péče. Zvláštní pozornost je nutné věnovat zajištění

vhodných plánů pro výkon trestu a režimů pro doživotně odsouzené a jiné vězně

s dlouhodobými tresty. Podle EVP musí být zavedeny postupy pro vytvoření a pravidelné

hodnocení individuálních plánů výkonu trestu pro vězně.

V poslední části EVP je konstatována nutnost jejich pravidelné aktualizace.5

EVP jsou založena na vysokých morálních hodnotách, integrují obecné lidské

hodnoty, lidskou důstojnost, etické, sociální cíle, vycházejí z humanistických evropských

tradic. EVP se stala respektovanou evropskou normou a metodickým prvkem při tvorbě

vězeňských systémů členských zemí Evropské unie. Je však nutné dodat, že vyspělé

evropské země již tato pravidla dávno překonaly a značnou část výsledku svého

hospodářského potenciálu věnovaly na rozvoj vězeňství, zlepšování pracovních

a služebních podmínek pro zaměstnance i odsouzené a zajištění provozu skutečně

efektivního vězení, pro které už neplatí tradovaný názor, že vězení je školou zločinu.6

5 Evropská vězeňská pravidla. s. 33-346 MEZNÍK, J., KALVODOVÁ, V., KUCHTA, J. Základy penologie. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně,

1995. s. 27.

11

2 ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ PO ROCE 1989

Demokratické změny v naší společnosti po roce 1989 výrazně zasáhly i vězeňství.

Na základě provedené analýzy úrovně vězeňství z pohledu Standardních pravidel a EVP,

Listiny základních práv a svobod a analýzy vězeňských systémů a zkušeností vyspělých

demokratických států byly shledány důsledky stagnace českého vězeňství:

Přetrvávání silně represivních prvků trestní politiky a vězeňství a s tím spojeným

nadměrným užíváním trestu odnětí svobody,

v oblasti zacházení s odsouzenými byla složka korektivní socializace redukována

na formální politické vzdělávání odsouzených,

za hlavní prostředek byla považována výrobní činnost odsouzeného,

vězeňská zařízení velkých kapacit, kde vládlo přísné direktivní řízení

a organizování veškerého času odsouzených,

nevyhovující vybavení cel, prostor pro volnočasové aktivity, ale i pracovní činnost,

minimální vybavení všech složek vězeňského systému moderní technikou,

často nedostatečně kvalifikovaný personál, nedostatek specialistů,

chybějící návaznost na postpenitenciární systém,

hromadné ubytování osob.7

Souhrn těchto nedostatků byl výchozím bodem pro formování úkolů a etap

vězeňství v ČR. V roce 1991 byla vypracována Koncepce rozvoje vězeňství, jejímž cílem

bylo vytvoření moderního vězeňského systému. Systémové změny vězeňství započaly

v roce 1992. Do těchto změn je zahrnuta i humanizace vězeňství. Mnohá nutná

humanizační opatření se ne vždy setkala s pochopením veřejnosti. Zlepšování ubytovacích,

hygienických a prostorových podmínek včetně příležitostí ke kulturnímu, sportovnímu

a volnočasovému vyžití vězňů je veřejností často pojímáno jako zbytečné nadstandardy,

přepych a přeměna vězení v rekreační zařízení. Dle Sochůrka8 má na těchto názorech podíl

narůstající zločinnost a s tím spojené oprávněné obavy občanů o svoji bezpečnost, ale často

i populistické výroky politiků k řešení kriminality, stejně jako nedostatek finančních

prostředků na stavbu jiných sociálně citlivých zařízení jako jsou např. ústavy pro tělesně,

7 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 478 SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, I. díl: Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec: Technická univerzita, 2007. s.

32.

12

mentálně a psychicky postižené, zařízení pro děti, školy atd.

Podstata humanizace vězeňství naproti tomu spočívá v ocenění a uznání vězňů

jako občanů, v neponižování jejich důstojnosti, v uznání kontinuity života ve vězení a ve

společnosti, v zabezpečení vhodných materiálních podmínek života vězňů důležitých pro

jejich psychický a fyzický vývoj a jejich zdraví, v garanci základních práv a svobod.9

2.1 VĚZEŇSKÁ SLUŽBA

Systémové změny rozpracované v Koncepci rozvoje vězeňství zasáhly

i organizační strukturu vězeňství a vymezení jeho funkcí. Tyto změny jsou zakotveny

v Zákoně ČNR č. 555/1992 Sb. o vězeňské službě a justiční stráži. Došlo ke zrušení Sboru

nápravné výchovy a zřízení Vězeňské služby, k odbourání militantního pojetí organizace

s direktivními a autokratickými prvky řízení a tomu odpovídajícímu způsobu zacházení

s vězni. Vězeňství začíná být chápáno jako systém sociálních služeb, orientovaný na

změnu chování vězněných v žádoucím směru, která je předpokladem pro jejich integraci

do společnosti. Jedním z účelů zákona je i přesnější vymezení povinností a oprávnění

příslušníků vězeňské služby z pohledu akceptace práv vězňů a jejich garance

v penitenciární praxi, ale i v případě konfliktů.

Vězeňská služba zajišťuje výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody (dále výkon

trestu). Organizačně spadá do rezortu ministerstva spravedlnosti a je přímo řízená

generálním ředitelem. Vnitřně se člení na vězeňskou stráž, justiční stráž a správní službu,

přičemž dvě první vyjmenované složky mají postavení ozbrojeného sboru. Vězeňská stráž

střeží a předvádí osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu, střeží objekty Vězeňské

služby a v těchto místech zajišťuje pořádek a bezpečnost. Justiční stráž zabezpečuje

pořádek a bezpečnost v budovách soudů, v jiných místech činnosti soudů a ministerstva

spravedlnosti. Správní služba zabezpečuje organizační, ekonomickou, speciální

výchovnou, zdravotní a další odbornou činnost.10

9 ČERNÍKOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejní akademie české republiky, 2002.s.44.

10 MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 2005. s.118.

13

2.2 VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Výkon trestu odnětí svobody se řídí především zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu

trestu odnětí svobody a Vyhláškou ministra spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se

vydává Řád výkonu trestu. Z těchto norem vycházejí nařízení generálního ředitele (dále

NGŘ) a metodické pokyny ředitelů odborů Generálního ředitelství Vězeňské služby. Na

základě uvedené legislativy vydává ředitel věznice s ohledem na podmínky v konkrétní

věznici Vnitřní řád.11

Trest odnětí svobody se vykonává ve věznici nebo samostatném oddělení vazební

věznice. Věznice zajišťují, aby zacházení s odsouzenými probíhalo v souladu s právními

úpravami, Listinou základních práv a svobod a doporučeními Rady Evropy v oblastech

zacházení s vězněnými osobami a dodržováním lidských práv.

Podle v současné době platné právní úpravy výkonu trestu jsou věznice členěny dle

míry vnější ostrahy a zajištění bezpečnosti do čtyř základních typů, a to:

s dohledem,

s dozorem,

s ostrahou,

se zvýšenou ostrahou.

V rámci jedné věznice mohou být zřízena i oddělení různých typů, pokud tím není

ohrožen účel výkonu trestu. Vedle těchto základních typů jsou zřizovány zvláštní věznice

pro mladistvé.12

11 SOCHŮREK,J. Kapitoly z penologie, II. díl: Teorie a praxe zacházení s vězněnými. Liberec: Technická univerzita,2007. s. 37.

12 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

14

3 VÝCHOVNÁ FUNKCE TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Výchovné působení trestu odnětí svobody je hlavní náplní trestu orientovaného na

nápravu pachatele trestného činu, která má vést ke změně jeho chování.

Specifiky penitenciárního výchovného působení se zabývá penitenciární

pedagogika. Ta se postupně konstituovala v rámci speciální pedagogiky. Dle Sochůrka je

možno penitenciární pedagogiku chápat jako specifickou součást etopedie.13

Předmětem penitenciární pedagogiky je výchovná funkce výkonu trestu

a zákonitosti procesu penitenciárního výchovného působení. Obecným cílem penitenciární

pedagogiky je výchova člověka v souladu se zásadami obecné pedagogiky, která je však

omezena zejména délkou trestu odnětí svobody. Proto není možné obecné cíle pedagogiky

v plném rozsahu v podmínkách věznice realizovat. Specifickým cílem penitenciární

pedagogiky je odstraňování nežádoucích forem chování a návyků, utváření a přetváření

osobnosti ve smyslu pozitivních společenských norem a cílů. Odsouzení jsou tak

připravováni pro další výchovné působení společenských faktorů po ukončení výkonu

trestu, kde pak mohou zúročit výsledky penitenciární výchovy v mimoústavních

podmínkách.

Specifické výchovné cíle je možné uskutečňovat realizací individuálních dílčích

cílů výchovy ve věznici, které by měly být stanoveny, přizpůsobeny a dosahovány

s ohledem na jedinečnost a neopakovatelnost každé osobnosti. Individuální cíle jsou

zaměřeny na tři oblasti. Na adaptaci odsouzeného v ústavních podmínkách, která mu

umožní vyrovnat se s novou situací, kterou výkon trestu přináší. Dále na osvojení si

vědomostí, dovedností, návyků a konečně i na přípravu na budoucí život po propuštění

z výkonu trestu.

Výchova ve výkonu trestu má své specifické zvláštnosti, které ji zásadně odlišují od

výchovy v běžném životě. Tyto zvláštnosti shrnuje Černíková14 do několika bodů:

Výchovný proces probíhá kontinuálně, protože vězeňský personál je v kontaktu

s odsouzenými po celých 24 hodin a má tak možnost sledovat, ovlivňovat

a hodnotit komplexně chování odsouzených prakticky trvale.

13 SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, I. díl: Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec: Technická univerzita, 2007. s.40.

14 ČERNÍKOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejní akademie české republiky, 2002.s. 100.

15

Výchovný proces je kooperativnější než výchova v civilním prostředí a na jeho

realizaci se musí v ideálním případě stejnou měrou podílet jak výchovní pracovníci,

tak odsouzení sami.

Režim výkonu trestu poskytuje možnost výchovně ovlivňovat odsouzené

prostřednictvím přísnějších a méně dobrovolných požadavků, než je tomu

v civilním životě, na druhé straně je možno využít, především u vězňů mladistvých,

mechanismů vzoru a imitace chování vychovatele.

Výchovný systém ve výkonu trestu je vždy daleko více strukturovaný, než je tomu

v běžné výchově. Realita trestu omezuje ve výchovném procesu takové motivační

struktury, jakými jsou např. dobrovolná a uvědomělá spoluúčast na výchově

a vzdělávání, motivace ke zdárnému průběhu výchovy a jejímu úspěšnému

dokončení, ochota ke spolupráci.

Z časového hlediska lze výchovný proces, resp. zacházení s odsouzenými

ve výkonu trestu dělit do několika etap.

Počáteční etapou je etapa pedagogicko-psychologické diagnózy. Spočívá ve

vstupním vyšetření nově příchozího vězně od základních anamnestických údajů až po

speciálně pedagogické a psychologické vyšetření.

Na první etapu navazuje pedagogické plánování. V této etapě se stanovují formy

a metody pedagogického působení, např. doplnění základního vzdělání, zařazení do

výučního nebo záučního kurzu, zájmové činnosti, zařazení na pracoviště apod.

Z hlediska praktického průběhu výkonu trestu lze tyto dvě etapy zařadit do období

pobytu odsouzených na nástupním oddělení věznice. Na toto oddělení se po přijetí

do věznice umísťují všichni odsouzení. Během pobytu v nástupním oddělení, jehož délka

se určuje individuálně a zpravidla nepřevyšuje dobu dvou týdnů, dochází ke zpracování

komplexní zprávy o odsouzeném, včetně návrhu programu zacházení s odsouzeným.

Zároveň se odsouzený podrobně seznamuje se zákonnými normami, které upravují výkon

trestu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat.

Ve třetí etapě jde o regulaci výchovného působení. Ta spočívá ve zhodnocení,

korekci a v některých případech opuštění stávajících přístupů a v novém nasměrování

výchovného působení na vězně.

V poslední etapě pak probíhá vyhodnocení programu zacházení, kdy v ideálním

případě by mělo dojít k odklonu od kriminální kariéry a reintegraci do společnosti.

16

Samotná realizace procesu zacházení15 s vězni je ve vězeňském systému prováděna:

obecnými metodami zacházení s vězni,

speciálními metodami zacházení s vězni.

Jako obecné metody jsou pojímány metody stanovené zákony, předpisy

a nařízeními, které se vztahují na stejné zacházení se všemi skupinami vězňů, byť s určitou

mírou diferenciace, nezbytné vzhledem k působení na různé kategorie odsouzených. Mezi

obecné metody lze zařadit režim věznice, kulturně výchovnou, vzdělávací, sportovní,

rehabilitační a rekreační činnost a pracovní výchovu.16

Speciálními metodami zacházení s vězni jsou označovány metody pedagogické,

sociální, psychologické, psychiatrické. Jde o metody zaměřené na individuální a skupinové

formy práce s odsouzenými. Jejich cílem je podle Černíkové17 působit na změnu chování

žádoucím směrem vzhledem k individuálním problémům vězně.

Základem veškerého výchovného působení v penitenciárním prostředí je ústavní

režim, v němž jsou zahrnuta základní pravidla každodenního života věznice. Ve věznicích

je základ režimu vždy písemně stanoven ve vnitřních řádech těchto zařízení. Z pohledu

penitenciární pedagogiky je pokládán za komplexní metodu výchovného působení.

Zajišťuje, aby odsouzení plnili stanovené povinnosti, ale také dodržení jejich práv.

Orientuje odsouzené na pozitivní zájmy a potřeby a snaží se zabránit uspokojování

nežádoucích. Ústavní režim je prostředkem výchovy ke kázni. Při uplatňování režimové

složky výchovy je nutné, aby nedocházelo k nežádoucímu potlačení pozitivních aktivit

odsouzených.18

Obecně se dá říci, že režim je prostředkem uskutečňování přísné sociální kontroly,

prostředkem nápravy, převýchovy a výchovy ke kázni a je základem všech ostatních forem

výchovného působení na vězně.19

Za režimové vady je možno pokládat příliš přísný nebo příliš volný režim,

nedůslednost v uplatňování režimu vězeňským personálem a režimovou nevyváženost, kdy

je kladen důraz jen na některé složky režimu. Samostatný problém tvoří nejvážnější

režimová vada a to vznik tzv. dysfunkčního režimu. Jde o situaci, kdy bylo zamýšlené

15 Pojem „zacházení s odsouzenými“ je synonymem dříve užívaného pojmu „nápravně výchovná činnost“. Zákon č.169/1999 sb., o výkonu trestu odnětí svobody již pojem nápravně výchovná činnost neuvádí.

16 MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 2005. s. 56.17 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 107.18 VANTUCH, P. Základy nápravně výchovné činnosti. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1987. s. 28.19 MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 2005. s. 97.

17

působení režimu nahrazeno vznikem a působením nepsaných pravidel a norem chování

a jednání vězňů, které jsou s režimovými požadavky v rozporu. (blíže v podkapitole 3.3)

V realizaci procesu resocializace považuje Černíková20 za nutné používat při

zacházení s vězněnými takové obecné a speciální metody, které povedou k interiorizaci

sociálních norem a změně chování v prosociálním směru. Proto je nutné, aby byl

resocializační proces volen vhodně vzhledem k individualitě vězně. Resocializace

v penitenciárním prostředí je uskutečňována pomocí programů zacházení s odsouzenými.

Nutným předpokladem uskutečňování programu zacházení je seskupení odsouzených do

určitých skupin podle způsobů zacházení s nimi.

3.1 KLASIFIKACE A DIFERENCIACE V PODMÍNKÁCH VÝKONUTRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Mezi nejcharakterističtější stránky člověka patří jeho individualita, která je chápána

jako neopakovatelný souhrn psychických zvláštností osobnosti, jako je charakter,

temperament, zvláštnosti průběhu psychických procesů, soubor převládajících citů

a motivů činností, získané schopnosti. Nenajdeme dva stejné lidi, dva lidi s tím samým

spojením daných psychologických znaků. Osobnost člověka je neopakovatelná právě ve

své individualitě.21

Tyto obecně známé poznatky psychologie jsou akceptovány i v penitenciární praxi.

Uplatňují se formou individualizace, která spočívá ve volbě takových prostředků působení

na odsouzené, které jsou nejvíc přizpůsobené zvláštnostem jejich osobností.

Individualizace patří k prioritním zásadám převýchovného procesu v penitenciární praxi.

Nevyhnutelnou podmínkou a prostředkem jejího efektivního uplatnění a zároveň

nutným předpokladem uskutečňování programů zacházení v penitenciární praxi je

klasifikace, resp. diferenciace odsouzených ve výkonu trestu.

Podle slovníku cizích slov22 znamená klasifikace třídění, hodnocení, posuzování.

Pojmem diferenciace je označován proces rozlišování, odlišování, rozdělování

a odstupňování.

20 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 107.21 HON, L. Problematika vnitřní diferenciace, klasifikace a diagnostiky u mladistvých odsouzených ve výkonu trestu:

Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. 1995. s. 52.22 BUCHTELOVÁ, R. a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0982-5. s. 389.

18

V penologii se setkáváme se značnou nejednotností při definování pojmů

klasifikace a diferenciace. Jejich významy se prolínají, resp. jejich základní obsah je

označován různými autory buď pojmem klasifikace, nebo diferenciace.

Při definování pojmu klasifikace můžeme v penologii vycházet ze základní definice

pedagogiky. Z tohoto hlediska jde o hodnocení odsouzeného ve smyslu pedagogické

a psychologické diagnostiky jako vstupní fáze zařazování odsouzeného do určité

diferenciační skupiny.

Pojem diferenciace pak můžeme v penologii charakterizovat jako rozdělení,

roztřídění a umístění určitých kategorií nebo tříd odsouzených do věznic a jejich další

rozdělování v konkrétní věznici podle stanovených kritérií za účelem zabránění kriminální

nákaze, možnosti individualizace výkonu trestu a s tím spojeným zefektivněním procesu

resocializace jednotlivých odsouzených. Dle Netíka23 penitenciární diferenciace označuje

prakticky diferenciaci práce s odsouzenými, která vychází z předpokládané existence

skupin odsouzených delikventů s analogiemi ve struktuře osobnosti, v mechanismech

vzniku a rozvoje kriminálního chování.

V praxi se můžeme setkat s pojmy vnější a vnitřní diferenciace. Vnější diferenciací

rozumíme rozdělování odsouzených do jednotlivých typů věznic, vnitřní diferenciací pak

roztřídění uvnitř konkrétní věznice.

3.1.1 VNĚJŠÍ DIFERENCIACE

O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje

soud podle závažnosti trestné činnosti. Soud také může své rozhodnutí v průběhu výkonu

trestu přehodnotit. Odsouzení, u nichž resocializace probíhá pozitivním směrem, mohou

být přeřazeni do mírnějšího typu. Naopak odsouzení s problematickou nápravou, případně

pachatel dalšího trestného činu v průběhu výkonu trestu, mohou být přeřazeni do

přísnějšího typu věznice. Umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu

s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí generální ředitelství

Vězeňské služby.

Do věznice s dohledem, která je označována jako věznice typu A jsou obvykle

soudem zařazeni odsouzení, kterým byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti,

23 NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. Praha : C. H. Beck,1997. s. 38.

19

pokud dosud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Odsouzení se pohybují

v prostorách věznice bez omezení a bez doprovodu zaměstnance, pracují zpravidla na

pracovištích mimo věznici. V mimopracovní době se mohou pohybovat mimo věznici za

účelem návštěvy kulturních, sportovních a osvětových akcí nebo bohoslužeb. Návštěvy se

uskutečňují zpravidla bez dozoru zaměstnance vězeňské služby a jednou za dva týdny

může ředitel věznice odsouzenému povolit dočasně opustit věznici až na 24 hodin.

Do věznice typu B, tedy s dozorem, soud zpravidla zařadí odsouzeného, kterému

byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro

úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve

výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný

čin. Odsouzení se v prostorách věznice pohybují organizovaně zpravidla pod dohledem

zaměstnance věznice. Někteří mají povolen pohyb bez dozoru, zpravidla při plnění

pracovních úkolů uvnitř věznice. Pracují mimo věznici na nestřežených pracovištích, to

znamená na pracovištích, kde nejsou pod přímým dozorem zaměstnance věznice. Ten

provádí pouze namátkovou kontrolu. V mimopracovní době mohou vybraní odsouzení

navštívit mimo věznici kulturní, sportovní, osvětové akce nebo bohoslužby, vždy však

v doprovodu zaměstnance věznice. Návštěvy se konají zpravidla bez dohledu zaměstnance

věznice, jednou za měsíc může ředitel povolit odsouzenému opustit věznici až na 24 hodin.

Do typu věznice s ostrahou, označovanou jako typ C, jsou zařazováni odsouzení,

kterým byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro

umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen

pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do

věznice s dohledem nebo s dozorem.

Odsouzení se v prostorách věznice pohybují organizovaně pod dohledem

zaměstnance vězeňské služby. Výjimečně jim může být ředitelem povolen po věznici

pohyb bez dozoru zaměstnance v rámci plnění pracovních úkolů. Odsouzení pracují

zpravidla na pracovištích umístěných uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích vně

věznice. Akce mimo věznici se organizují vždy pod dohledem zaměstnance vězeňské

služby, a to pro odsouzené umístěné ve výstupním oddělení. Návštěvy se uskutečňují

zpravidla pod dohledem zaměstnance věznice. Ředitel může povolit jednou za dva měsíce

opustit odsouzenému věznici až na 24 hodin.

Do věznice typu D, tedy věznice se zvýšenou ostrahou soud zařazuje pachatele,

kterému byl uložen trest odnětí svobody:

20

na doživotí,

jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi24,

za zvlášť závažný trestný čin25 ve výměře nejméně osmi let,

za úmyslný trestný čin, pokud v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo

z výkonu trestu.

Po věznici se odsouzení zařazeni do zvýšené ostrahy pohybují výhradně pod

dozorem příslušníka vězeňské služby. Jsou uzamykáni v celách, pracují pouze na

střežených pracovištích uvnitř věznice nebo přímo v celách. Odsouzeným není povolován

volný pohyb po věznici, a to ani při plnění pracovních úkolů. Návštěvy se uskutečňují

zpravidla pod dohledem příslušníka vězeňské služby.

Je potřeba dodat, že tento způsob diferenciace je z pohledu vězeňské služby

vzhledem k vývoji vězeňství pokládán za již překonaný, o čemž se zmiňuje i současná

Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015 vydaná v roce 2005. V zemích

s vyspělými penologickými systémy rozhodují o zařazování odsouzených vězeňské správy,

které na základě zvolené klasifikace za pomoci metody „risk/needs assessment“

(zhodnocení rizik a potřeb) dosahují kvalitnější kategorizace odsouzených (blíže

v podkapitole 3.2.2).

V praxi odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou mu soud ve výzvě

k nástupu určil, případně je možné z důležitých důvodů trest nastoupit i v jiné věznici. Po

nástupu trestu je odsouzený umístěn do přijímacího oddělení. Zde jsou provedena důkladná

lékařská vyšetření a stanovena zdravotní klasifikace. O umístění do konkrétní věznice pak

na základě stanoveného typu věznice, zdravotní klasifikace, případně profese apod.

rozhodne dispečer Generálního ředitelství Vězeňské služby.

3.1.2 VNITŘNÍ DIFERENCIACE

V případě vnitřní diferenciace jde o zařazení odsouzených do tří prostupných

skupin vnitřní diferenciace (dále jen PSVD) podle jejich přístupu k naplňování

stanoveného cíle programu zacházení, chování, jednání, postoje ke spáchanému trestnému

činu a přístupu k plnění povinností v průběhu výkonu trestu.

PSVD tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se

24 Pojem zvlášť nebezpečný recidivista specifikuje § 41 odst. 1 trestního zákona25 § 41a tamtéž

21

stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během

výkonu trestu na základě změn v přístupu, plnění programu zacházení, povinností, chování

a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých

skupin.

Cílem vnitřní diferenciace je motivace k aktivnímu a zodpovědnému přístupu

k plnění svých povinností a naplňování programu zacházení.

Uplatnění zásad realizace vnitřní diferenciace a využívání motivačních činitelů se

liší v závislosti na typu věznice.

O zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní

diferenciace rozhoduje ředitel věznice případně jeho zástupce na základě doporučení

komise odborných zaměstnanců.

Do první PSVD jsou zařazováni odsouzení, kteří převážně aktivně plní program

zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem.

Odsouzení s nevyjasněným a kolísavým postojem a přístupem k programu

zacházení a svým povinnostem se zařazují do druhé PSVD.

Do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace jsou zařazováni odsouzení, kteří

převážně program zacházení neplní nebo jej odmítají, neplní své povinnosti a jejich

chování a jednání je v rozporu s vnitřním řádem.

V praxi jsou odsouzení po ukončení pobytu na nástupním oddělení zařazováni

zpravidla do druhé PSVD. Pokud v průběhu výkonu trestu splňují výše uvedená kritéria

a aktivně se ve spolupráci se zaměstnanci podílí na činnostech souvisejících s organizací

života ve věznici nebo mimo ni, bývají přeřazeni do první PSVD. Naopak, jestliže si

odsouzení neplní své povinnosti, mohou být přeřazeni do třetí PSVD.

Rozsah této práce neumožňuje se podrobněji zabývat jednotlivými PSVD, proto

jen stručně. Zařazení do PSVD je spojeno s poskytováním určitých výhod, případně

s uplatňováním jistých omezení. V podstatě lze říci, že ve směru od třetí k první PSVD

v kombinaci se zařazením do typu věznice výhod přibývá. Mezi poskytované výhody je

možno zařadit např. větší rozsah sledování televizních programů, možnost účasti na

pořádaných kulturních akcích ve věznici, možnost nákupů do vyšší částky, udělení volného

pohybu k návštěvě akcí realizovaných mimo věznici, udělení kázeňské odměny - povolení

opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení,

přerušení výkonu trestu jako kázeňské odměny, podání návrhu ředitele věznice

k podmíněnému propuštění.

22

3.2 PENITENCIÁRNÍ DIAGNOSTIKA

Jak již bylo uvedeno, individualizace je prioritní zásadou převýchovného procesu.

Proto je jedním ze základních východisek pro práci s odsouzenými a snahu o jejich

resocializaci penitenciární diagnostika. Lze ji charakterizovat jako komplexní posouzení

jedince pro proces penitenciární péče, a to z hlediska zdravotního, pedagogického,

psychologického a sociálního. Penitenciární diagnóza je výsledkem týmové spolupráce

speciálního pedagoga, psychologa, lékaře, sociálního pracovníka a v případě potřeby

i dalšího specialisty.26

Diagnostické posouzení se zaměřuje pokud možno na komplexní poznání osobnosti

odsouzeného jedince.

Podle Černíkové27 by měla penitenciární diagnóza vycházet:

1. z vyšetření intelektových schopností a struktury osobnosti se zaměřením na vývoj

jedince v procesu socializace, na typ interpersonálního chování, na chování v

zátěžových situacích a odolnost vůči psychické zátěži, na schopnosti a předpoklady

pro další rozvoj osobnosti, se zaměřením na oblast zájmů a zálib, na problematické

rysy osobnosti a návyky v chování,

2. z rozboru kriminogenní situace, motivace trestné činnosti a jejího zaměření,

3. z poradenství zaměřeného na volbu povolání, profesní předpoklady,

4. z potřeby vzdělávacích aktivit,

5. ze zjištěných zájmů a zálib,

6. ze zmapování aktuálních sociálních problémů.

Netík28 upozorňuje, že diagnóza nesmí mít statický charakter. Je dynamickým,

kontinuálním procesem probíhajícím alespoň ve třech fázích.

Za první fázi je možno považovat vstupní vyšetření probíhající v rámci nástupu do

věznice k výkonu trestu. Její hlavní cíl spočívá v posouzení konkrétního jedince z hlediska

výběru metod korektivní práce.

Druhá fáze spočívá v řadě průběžných šetření, pozorování, hodnocení výsledků a

produktů činností, ke kterým dochází během pobytu odsouzených ve věznici. Cílem

26 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. ISBN 80-7044-722-9. s.91.

27 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 109.28 NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. Praha: C. H. Beck,

1997. s. 39.

23

průběžných hodnocení je zpřesnění diagnózy a zejména zachycení eventuální změny

vlivem záměrného působení personálu.

Třetí fází je vyšetření před propuštěním, které prakticky uzavírá proces korektivní

socializace ve výkonu trestu. Toto vyšetření je zaměřeno na strukturální a dynamické

aspekty osobnosti, změny v postojích a hodnotové orientaci. Fischer29 uvádí, že totéž platí

i v případech podmínečného propuštění z výkonu trestu, kdy posouzení změn v postojích

a hierarchii hodnot by mělo být stěžejní pro rozhodnutí soudu o tomto propuštění.

3.2.1 METODY PENITENCIÁRNÍ DIAGNOSTIKY

Metod a technik penitenciárního posouzení je celá řada. K hlavním a nejčastěji

používaným metodám penitenciární praxe patří:30

Analýza anamnestických dat z úřední dokumentace,

analýza dokumentace spáchaného deliktu,

studium případných posudků znalců z oboru psychiatrie, psychologie, stanovisek

lékařů,

rozhovor, během kterého jsou zjišťovány další anamnestické údaje a upřesňována

dosavadní zjištění ze studia dokumentace,

pozorování chování, prováděná nejen odbornými zaměstnanci, ale i dalším

vězeňským personálem,

diagnostické testy, orientované na poznání penitenciárně významných

charakteristik osobnosti, včetně jejich poruch,

analýza produktů činnosti, jsou-li k dispozici.

Fischer31 považuje za základní a doporučuje využití metody analýzy produktů

činnosti. Obsahová analýza korespondence jako metoda nalezení individuálního přístupu

k odsouzeným podle Fischera nabízí jedinečný způsob pochopení osobnosti vězně.

Zdůvodňuje to tím, že standardní metody vyšetření mají vzhledem k většinou nízké

vzdělanostní úrovni pouze omezenou účinnost. Naproti tomu analýzou získaná zjištění

mohou odborní pracovníci ve věznici využít pro stanovení individuálního plánu zacházení

29 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 92.30 NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. Praha: C. H. Beck,

1997. s. 40.31 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 93 – 104.

24

s konkrétním jedincem, stanovení specifických aktivit, jejichž působení by mělo mít u dané

osoby nejvyšší účinnost a tak jí mohlo pozitivním způsobem ovlivňovat.

3.2.2 SOUČASNÝ PŘÍSTUP K DIAGNOSTICE A HODNOCENÍ V NAŠEMVĚZEŇSTVÍ

V diagnostickém a hodnotícím přístupu byly v minulosti spatřovány určité

nevýhody, zejména nejednotnost celého hodnotícího procesu, která spolu s převládajícím

subjektivním přístupem k hodnocení vedla k tomu, že hodnocení bylo více zaměřeno spíše

na přítomnost odsouzeného a odráželo tak především stupeň jeho adaptability a adaptace

na podmínky vězení.

V současnosti je smyslem hodnocení analyzovat minulost, diagnostikovat

přítomnost a predikovat budoucnost odsouzeného. Jde především o zjištění nejzávažnějších

rizikových faktorů vyplývajících z charakteru trestné činnosti, z postojů k trestné činnosti

a uloženému trestu a z osobnostní charakteristiky, aktuálních kriminogenních potřeb a míry

motivace odsouzeného ke spolupráci na pozitivní změně. V souvislosti s tímto pohledem

se můžeme v odborné literatuře setkat s pojmem risk/need assessment.

Hodnocení postihuje negativní, ale i pozitivní stránky odsouzeného a doporučuje

možnosti řešení nejdůležitějších problémů. V celém kontextu vyhodnocení se sleduje

rizikovost, kterou představuje odsouzený pro společnost a míra jeho připravenosti na

propuštění.

V současné době neexistuje v rámci českého vězeňství jednotně definovaný

hodnotící nástroj. Dle Metodického listu ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 15/2007

se však takový nástroj od roku 2007 ověřuje ve vybraných věznicích pod označením

SARPO 1 (Souhrnná Analýza Rizik a Potřeb Osob), který vychází z penitenciárního

modelu Anglie a Walesu. Jeho účelem je zavést do oblasti hodnocení větší systémovost,

ale i jednotnost a efektivnost tohoto procesu.

Snahou tohoto nástroje je reagovat na situaci, kdy dosavadní systém neumožňuje

příliš smysluplně navázat na dosavadní zacházení s odsouzeným jednak proto, že se

změnou umístění odsouzeného dochází i ke změně personálních, materiálních

a technických podmínek, ale často i proto, že se způsob zacházení přizpůsobuje pouze

pohledu hodnotitele. Nový nástroj hodnocení rizik by měl umožnit přehledné členění rizik

a dosavadní práce s nimi a umožnit tak vyhodnocení efektivnosti navrhovaných opatření

a úspěšnost jejich plnění. Měl by vycházet z jednotného počátečního stavu či postupně

25

dosažených změn. Hodnotitel tak nemusí znovu opakovat úkony, které již předtím provedl

někdo jiný a bude se tak moci zaměřit na celkový posun v hodnocení rizik, na rozpracování

oblasti potřeb a realizaci konkrétních pracovních kroků, na podíl odsouzeného na změnách,

na zvyšování jejich motivace řešit své problémy apod.

Tento nástroj počítá s tím, že prvotní hodnocení začíná již dříve než při umístění

odsouzeného do věznice. Například v Anglii a Walesu je prvotní hodnocení učiněno

probační službou ještě před vynesením rozsudku. Vězeňská služba pak na toto hodnocení

navazuje v práci s odsouzenou osobou.

Nově vytvářený nástroj by měl vést k citlivějšímu uchopení reality. Je však třeba

upozornit i na to, že nelze vytvořit jediný, univerzální nástroj, který by postačil pro

všechny účely diagnostiky a hodnocení.32

3.3 FAKTORY SNIŽUJÍCÍ EFEKTIVITU VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ

V penitenciárním prostředí se vyskytují i jevy, které jsou v rozporu se snahou

o korekci chování, jednání a postojů odsouzených a jejich odklonu od kriminální kariéry.

Mezi tyto jevy je možno zařadit:

nebezpečí vzájemné demoralizace vězňů samotných,

nedobrovolný charakter výkonu trestu má negativní vliv na odsouzeného, protože

posiluje otrlost, lhostejnost a podlézavost,

zpřetrhání sociálních vztahů nejen neužitečných, ale hlavně sociálně užitečných,

sociální stigmatizace jako překážka resocializace a zejména reintegrace

odsouzených zpět do společnosti,

gradace komplexů méněcennosti,

narušení volních vlastností vězňů, jejich sebeovládání, samostatnosti, schopnosti

samostatně se rozhodovat,

růst zadluženosti, zkušenosti s homosexuálním a lesbickým stykem, se kterým je

spojeno nebezpečí přenosu pohlavních chorob.

Ztráta sociální vazby na rodinu v průběhu výkonu trestu může vést k tomu, že

32 PETRAS, M., HŮRKA, J. Základní aspekty hodnocení odsouzených. České vězeňství, 2006, č. 6, s. 13-14.PETRAS, M., HŮRKA, J. Základní aspekty hodnocení odsouzených. České vězeňství, 2007, č. 1, s. 16-17.

26

jedinec začne hledat zázemí v kriminálních partách, což vede k fixaci na známosti získané

ve věznici, které za spolupůsobení návyku na vězeňské prostředí posilují nesamostatnost,

neschopnost najít a udržet si práci, čímž dochází k další zadluženosti. Nepříznivě působí

i délka výkonu trestu, protože právě ta má podstatný vliv na ztrátu rodinného zázemí.33

Tyto okolnosti se pak podílejí na vzniku tzv. druhého života odsouzených. Podle

Černíkové34 představuje druhý život zvláštní neformální strukturu vztahů a pozic ve

skupinové hierarchii vězňů s přesně vymezenými rolemi, jimž jsou přiřazena odpovídající

práva a povinnosti.

Podle Netíka35 je trest odnětí svobody ve své tradiční podobě v podstatě trestem

odnětí svobodného pohybu a příležitostí k uspokojování řady, a to i primárních potřeb.

Úspěšné přežití uvěznění tak vyžaduje adaptaci na život vězeňské subkultury. Adaptace

v tomto smyslu znamená přijetí subkulturních norem, pravidel a pro situaci uvěznění

výhodnějších vzorců chování a postupné vyhasínání vzorců chování potřebných k životu

mimo vězení. Pro adaptaci na podmínky vězení a život v něm se vžil pojem prizonizace.

K této adaptaci však nemusí dojít vždy. Vězeňské hodnoty se mohou přebírat v té či oné

míře. Jakmile je však vězeň přijme za své, stává se imunní vůči vlivům konvenčního

hodnotového systému. Jde o proces, který jde proti nápravě či resocializaci.36 Na druhou

stranu u části vězňů, zejména odsouzených ke krátkodobým trestům odnětí svobody,

negativní forma přizpůsobení se nenastane nebo se nemusí rozvinout a člověk se po

propuštění bez problémů zařadí zpět do společnosti.

Z psychologického hlediska lze v procesu postupného přizpůsobování se způsobu

života ve vězení a společenství odsouzených rozlišit dva aspekty.

Prvním je institucionalizace, která označuje adaptaci na vysoce organizovaný

vězeňský život. Je spojena se ztrátou aktivity a iniciativy. Institucionalizaci lze chápat jako

důsledek manipulativní výchovy, zaměřené na kázeň a pořádek bez respektování

individuality vězně a jeho potřeb. Institucionalizaci podléhá více méně každý odsouzený.

Typickým znakem je povrchní, předstíraná slušnost a poslušnost. Oslabuje se adaptace na

život na svobodě a zároveň se upevňuje akceptace vězeňského způsobu života.

33 SOCHŮREK,J. Kapitoly z penologie, III. díl: Negativní jevy ve vězení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007.s. 9.

34 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 111.35 NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenzní psychologie. Praha: C. H. Beck,

1997. ISBN 80-7179-177-6. s. 28.36 KARABEC, Z A BLATNÍKOVÁ, Š. K problematice dlouhodobých trestů odnětí svobody. [Online] Institut pro

kriminologii a sociální prevenci, 2004. [Citace: 27. 5 2008.]http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/krim/0403/karabec_info.html.

27

Druhým aspektem je ideologizace, která se projevuje identifikací s kriminální

subkulturou, což je možné především tam, kde je nahromaděno velké množství kriminálně

narušených jedinců. Typickým vnějším znakem je přejímání vězeňského argotu.

K identifikaci s kriminální subkulturou však dochází v porovnání s institucionalizací

u relativně menšího počtu vězňů.37

Černíková38 upozorňuje na to, že překážkou v resocializaci odsouzených může být

i personál věznice. Zacházení s odsouzenými v rámci programů zacházení si žádá vybraný

a profesionálně zdatný personál s rozvinutými sociálními dovednostmi v jednání

s narušenými jedinci, který je schopen realizovat namísto manipulativní výchovy výchovu

komunikativní. Ta by měla motivovat odsouzené ke změně jejich chování a jednání.

Efektivita procesu resocializace proto závisí především na připravenosti personálu

na jeho realizaci, ale také na každodenním využití pozitivních osobnostních vlastností

každé profese v tomto prostředí.

37 SOCHŮREK,J. Kapitoly z penologie, III. díl: Negativní jevy ve vězení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007.s. 1.

38 ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha: Policejní akademie, 1998. s. 112.

28

4 PERSONÁL

Evropská vězeňská pravidla připisují velkou vážnost personálu. Od jeho profesní

přípravy, osobní vyzrálosti, etické úrovně, ale i motivačního zaměření pro tento druh

sociální služby se odvíjí kvalita penitenciárního zacházení s vězněnými. Snahou Vězeňské

služby je proto, v souladu s Evropskými pravidly, vytváření možností pro zvyšování

profesionality příslušníků i civilních zaměstnanců, zejména formou celoživotního

vzdělávání, která probíhá nejčastěji formou kurzů v Institutu vzdělávání Vězeňské služby

ve Stráži pod Ralskem. Podporováno je také zvyšování kvalifikace formou studia v síti

středních a vysokých škol. To se projevuje snižujícím se počtem zaměstnanců se

základním a středním vzděláním bez maturity a zároveň zvyšujícím se počtem

zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním všech typů (Tabulka 1).

Tabulka 1 Přehled zaměstnanců podle dosaženého vzdělání k 31.12.200739

Rok Základní Střední Střed. s mat. Vyšší odborné Bakalářské Magisterské Celkem

2005 80 1298 7412 84 488 1112 10474

2006 61 1083 7640 103 590 1214 10691

2007 53 916 7526 103 670 1237 10505

Vězeňský personál je tvořen příslušníky vězeňské služby a občanskými pracovníky.

Podle Mařádka40 je z hlediska penologických účelů nejvhodnější třídění do tří základních

skupin:

vedoucí pracovníci,

vězeňský personál v přímém výkonu služby,

administrativně - technický personál a personál služeb.

Pojem vedoucího pracovníka je ve vězeňských zařízeních analogický pojmu

vedoucího pracovníka v jiných organizacích a institucích. Podobně je tomu i u

administrativně-technického personálu a personálu služeb, jehož úkolem je zajistit

39 GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ VS ČR, ODBOR SPRÁVNÍ. Ročenka Vězeňské služby České republiky. [Online]Vězeňská služba ČR, 22. 4 2008. [Cit. 27.5. 2008.] http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=25.

40 MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, pedagogická fakulta, 2005. s. 120.

29

zásobování, údržbu, evidenci, energetiku, personální činnost apod. Zásadní penologický

význam má personál v přímém výkonu služby, který je zodpovědný za vlastní

resocializační činnost, za převýchovu vězňů a jejich nápravu. Mezi touto skupinou

dominují vychovatelé a specialisté. Za specialisty jsou ve vězeňských zařízeních

považováni psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci, případně

sociologové. Jde o funkce přímo systemizované v organizačních schématech věznic.

Extérní specialisty tvoří psychiatři a volně bychom zde mohli přiřadit i duchovní, jako

představitele různých církví, kteří ve věznicích vykonávají duchovenskou činnost. Funkce

specialistů jsou koncipovány jako civilní funkce.

4.1 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PERSONÁLU V PŘÍMÉMVÝKONU PRÁCE S ODSOUZENÝMI

Úkoly zaměstnanců zařazených k výkonu služby či práce v oddělení výkonu vazby

a trestu jsou naznačeny v Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 21/2010.

4.1.1 DOZORCI

Jsou jedním ze základních článků přímé práce s vězni. Provádějí soustavnou

kontrolní a dozorčí činnost, odpovídají za dodržování stanoveného pořádku a kázně ze

strany vězněných, provádějí prohlídky cel nebo ložnic, zajišťují výdej stravy, předvádění

vězňů k různým úkonům a plní další nezbytné úkoly. Přitom jsou nedílnou součástí

pedagogického působení na vězněné a podle svých schopností se v rámci týmové práce

společně se specialisty výkonu trestu podílejí na realizaci aktivit programů zacházení.

4.1.2 SPECIÁLNÍ PEDAGOG

Speciální pedagog je odborným zaměstnancem oddělení, který garantuje

u svěřených odsouzených odbornou úroveň realizace programu zacházení a vnitřní

diferenciace.

Metodicky usměrňuje práci vychovatelů a pedagogů volného času. Odpovídá, ve

spolupráci s ostatními odbornými zaměstnanci, za úroveň odborného zacházení

s jednotlivými odsouzenými v návaznosti na jejich komplexní zprávy. Dále provádí např.

30

pedagogickou diagnostiku, zpracovává přehled jednotlivých aktivit programu zacházení,

podílí se na výběru odsouzených k zařazení do práce, vzdělávání a rekvalifikace,

zabezpečuje všeobecné a odborné vzdělávání odsouzených, provádí orientační

pedagogické pohovory z podnětu odsouzených, zaměstnanců nebo na základě vlastních

poznatků, poskytuje poradenskou pedagogickou pomoc, realizuje svěřenou kázeňskou

pravomoc, podílí se na návrhu k rozhodování o udělení přerušení výkonu trestu,

povolování volného pohybu mimo věznici, dočasného opuštění věznice, účasti

odsouzených na akcích mimo věznici, vyjadřuje se k výběru odsouzených k zařazení do

práce apod.

4.1.3 PSYCHOLOG

Psycholog je odborný zaměstnanec věznice, který garantuje odbornou

psychologickou činnost a odbornou úroveň realizace programu zacházení.

Psycholog přitom provádí psychologickou diagnostiku vězňů, zpracovává jejich

psychologické posouzení v rámci komplexní zprávy, včetně doporučení pro program

zacházení. Podílí se na zpracování konkrétních programů zacházení jednotlivých odsouze-

ných, na vyhodnocování jejich úspěšnosti a na navrhování změn programu zacházení. V

rámci své odbornosti metodicky usměrňuje vychovatele - terapeuty v oblasti přípravy

a vedení jednotlivých aktivit a průběžného hodnocení programu zacházení. Psycholog

rovněž provádí orientační psychologické pohovory s odsouzenými, poskytuje poradenskou

psychologickou pomoc, popřípadě péči, podílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných

událostí a navrhuje příslušná opatření k jejich řešení a předcházení. Z psychologického

hlediska spolurozhoduje o zařazení odsouzených do seznamu objektů možného napadení či

ohrožení jiného druhu a vytipování konfliktních a psychicky labilních odsouzených,

vyjadřuje se k návrhu o udělení přerušení výkonu trestu, k povolování volného pohybu

mimo věznici, dočasného opuštění věznice v souvislosti s návštěvou či účasti odsouzených

na akcích mimo věznici, návštěv bez zrakové či sluchové kontroly a přeřazování

odsouzených do jiného typu věznice nebo jejich přemístění, vyjadřuje se k výběru

odsouzených k zařazení do práce, vzdělávání a rekvalifikace.

Zvlášť vyškolení psychologové se rovněž významnou měrou podílejí na přijímacím

řízení příslušníků a občanských zaměstnanců Vězeňské služby, protože jedním z podkladů

pro přijetí k práci jsou i závěry psychologického vyšetření.

31

4.1.4 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK

Jde o odborného zaměstnance, jehož základním úkolem je samostatná sociální

práce, která je zaměřena zejména na plynulý přechod odsouzených do řádného občanského

života.

Sociální pracovník se zejména podílí na vytváření koncepce zacházení

s odsouzenými, programů zacházení a zpracování návrhu vnitřní diferenciace

odsouzených, zpracovává společně s ostatními odbornými zaměstnanci konkrétní

programy zacházení, podílí se na vyhodnocení účinnosti programů zacházení a v oblasti

své působnosti navrhuje jejich změny, poskytuje sociálně právní poradenství, provádí

výchovnou a poradenskou činnost pro odsouzené. Dále je také např. garantem kontinuální

sociální práce, v jejím rámci udržuje přímé pracovní kontakty s orgány státní správy,

církvemi, charitativními a zájmovými občanskými sdruženími, zprostředkovává

příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí pravidelné sledování vývoje dítěte,

o které odsouzená žena pečuje ve věznici, navazuje potřebné kontakty s blízkými osobami

svěřených odsouzených, podílí se na řešení sociálních problémů, podílí na výběru

odsouzených k zařazení do práce, vzdělávání a rekvalifikace, podílí na rozhodování

o zařazení odsouzených do seznamu objektů možného napadení či ohrožení a vytipování

konfliktních a psychicky labilních odsouzených apod.

4.1.5 SOCIOLOG

Sociolog působí dosud jen v některých větších věznicích. Je odborným

zaměstnancem věznice, který zajišťuje analytickou a poradenskou činnost na úseku

personální práce, výkonu trestu a vnějších vztahů v rámci dislokace věznice. Provádí

průběžné i cílené sledování a analýzu sociálních vztahů mezi odsouzenými, se zaměřením

na neformální struktury odsouzených, mezi odsouzenými a zaměstnanci a mezi

zaměstnanci navzájem, zjišťuje úroveň spolupráce vybraných zástupců odsouzených

a zaměstnanců.

4.1.6 VYCHOVATEL

Vychovatel je metodicky usměrňován speciálním pedagogem a je podřízen

32

vedoucímu oddělení. Vychovatel je členem týmu, jehož základním úkolem je komplexní

výchovná, vzdělávací, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj

osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření k optimalizaci

vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci věznice.

4.1.7 VYCHOVATEL - TERAPEUT

Jde o odborného zaměstnance, který realizuje individuální a skupinové terapie.

Metodicky je usměrňován psychologem a plní při práci s odsouzenými zejména tyto úkoly:

volí adekvátní obsah, formy, metody a přístup ke specifickým kategoriím

odsouzených,

realizuje individuální a skupinové zacházení s odsouzenými, jeho práce má

terapeutický charakter,

vede osobně nejméně tři speciální výchovné aktivity programů zacházení,

rozložené podle potřeby v průběhu celého týdne včetně dnů pracovního volna

a klidu,

sleduje účast odsouzených v programu zacházení a změny v jejich chování,

podílí se v rámci své odbornosti na zpracovávání průběžného hodnocení programu

zacházení odsouzených a hodnocení zasílaných věznicí příslušným orgánům,

spolupodílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných událostí ve vztahu

k vězněným osobám a navrhuje ze sociálního hlediska příslušná opatření vedoucí

k jejich řešení, prevenci a eliminaci.

kontroluje veškerou odbornou léčebnou činnost a úzce spolupracuje s odborným

lékařem psychiatrem.

4.1.8 PEDAGOG VOLNÉHO ČASU

Základním úkolem pedagoga volného času je realizace individuální a skupinové,

zájmové a sebeobslužné, eventuálně podle odbornosti a kvalifikace i terapeutické, zejména

rukodělné, sportovní a kulturní činnosti s odsouzenými. Metodicky je usměrňován

speciálním pedagogem. Pedagog volného času se podílí zejména na přípravě a realizaci

zacházení s odsouzenými. Organizuje a realizuje pro odsouzené ve spolupráci s ostatními

33

zaměstnanci oddělení hromadné akce volnočasového charakteru. Zároveň sleduje kvalitu

účasti odsouzených v programu zacházení a změny v jejich chování. V rámci své

odbornosti se podílí na zpracovávání průběžného hodnocení programu zacházení.

Spolupodílí se na zkoumání příčin vzniku mimořádných událostí ve vztahu k vězněným

osobám a v souvislosti s tím navrhuje příslušná opatření, vedoucí k jejich řešení, prevenci

a eliminaci.

Na realizaci programů zacházení, a tím samozřejmě i na výchově odsouzených, se

podílejí samozřejmě i další zaměstnanci. Je potřeba zmínit obnovené působení duchovních,

ke kterému došlo se změnou společenských podmínek po roce 1989. V podmínkách

vězeňství ji zajišťují zejména členové občanského sdružení Vězeňská duchovenská péče.

Od roku 1997 působí v rámci Vězeňské duchovní péče ve věznicích duchovní, kteří jsou

zaměstnanci vězeňské služby – kaplani. Ti se významně podílejí na plnění programů

zacházení s vězněnými a to nejen v oblasti pastoračních aktivit.

34

5 MOŽNOSTI EDUKACE V PŘÍPADĚ ODSOUZENÝCHŽEN

Pojem edukace je v rámci této práce vnímán jako výchova a vzdělávání. Za hlavní

pedagogický prostředek výchovného působení na pachatele kriminálního jednání je možno

v penitenciárním prostředí považovat stanovený, celodenně probíhající program

ovlivňování odsouzených. Jde o soubor činností, který je označován jako program

zacházení. (Příloha č. 1)

Jednotlivé aktivity programu zacházení, které zohledňují specifické zvláštnosti

odsouzených žen nejen po stránce fyziologické a psychické, ale také po stránce možnosti

uspokojení jejich zájmů a potřeb jsou nabízeny ve věznicích, případně v odděleních věznic,

které jsou určeny pro výkon trestu odnětí svobody v případě žen.

5.1 VĚZNICE PRO VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODYODSOUZENÝCH ŽEN

V rámci současné profilace věznic jsou v České republice určeny k provádění

výkonu trestu odsouzených žen Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence v Opavě

(dále Věznice Opava), Věznice Světlá nad Sázavou a oddělení výkonu trestu odsouzených

žen Vazební věznice Praha Ruzyně, které je dislokováno v Domově sv. Karla

Boromejského v městské části Praha – Řepy (Obrázek 1).

Obrázek 1 Rozmístění věznic pro výkon trestu odsouzených žen

35

5.1.1 VĚZNICE SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU

Věznice se nachází v oblasti Českomoravské vysočiny. Jde o jedinou věznici

typicky určenou pro výkon trestu odsouzených žen. Areál sloužil do roku 1999 jako škola

v přírodě Školského úřadu Teplice. Vzhledem k nedostatečné ubytovací kapacitě ve

věznicích byl počátkem roku 2000 převeden celý komplex budov do užívání Vězeňské

služby České republiky a prošel rekonstrukcí.

V současné době je Věznice Světlá nad Sázavou zařazena do kategorie věznic

s ostrahou. Trest odnětí svobody zde vykonávají odsouzené ženy v kategoriích ostraha,

dozor. Kromě toho věznice zajišťuje výkon trestu specifickým skupinám odsouzených,

které vyžadují zvláštní přístup. Proto byla ve věznici zřízena specializovaná oddělení:

pro výkon trestu matek nezletilých dětí ve věznici s dohledem, dozorem, ostrahou,

pro výkon trestu trvale pracovně nezařaditelných odsouzených žen ve věznici

s dozorem a ostrahou,

pro výkon trestu odsouzených mladistvých žen.

5.1.2 VĚZNICE A ÚSTAV PRO VÝKON ZABEZPEČOVACÍ DETENCE OPAVA

Věznice Opava je nejseverněji položenou věznicí na Moravě. Během dlouhé

historie proběhla řada změn týkajících se profilace věznice. Skládá se ze dvou objektů,

nazývaných podle ulic, na kterých se tyto objekty nacházejí - Olomoucká a Krnovská.

Objekt Olomoucká je v současné době koncipován jako ženská věznice. Jeho

otevření proběhlo 31. 12. 1888. Během dlouhé historie objektu proběhla řada změn

týkajících se využití objektu.

V 60. letech minulého století se tato část věznice začala profilovat jako jedna ze tří

ženských věznic v republice. Byly zde umístěny ženy nejtěžší kategorie, tzn. v té době III.

nápravně výchovné skupiny.

V roce 1982 zde zřídila ve spolupráci s odborem nápravně výchovné činnosti

Správy SNV ČSR nový specializovaný výkon trestu pro odsouzené ženy s psychickými

poruchami pod názvem „ Středisko zvláštní léčebné preventivní péče“. Oddělení mělo

výchovný personál, svou zdravotní sestru a externě v něm pracovali dva psychiatři. Toto

oddělení fungovalo do roku 1987, kdy bylo zrušeno.

36

V 90. letech došlo v souvislosti se společensko-politickými změnami

v Československu a amnestii prezidenta k významnému úbytku odsouzených ve věznicích

a tak bylo koncem roku 1990 rozhodnuto, že objekt Olomoucká bude dočasně využíván

pro výkon vazby. Od roku 1991 byl objekt postupně naplňován obviněnými, s čímž

souviselo snižování počtu žen, které byly přemístěny především do věznice v Pardubicích.

V Opavě zůstalo cca. 50 žen vykonávajících práci ve vnitřním provozu věznice, tzn. práci

v kuchyni, prádelně a žen určených pro úklidové práce. V roce 1996 byla ukončena

rekonstrukce vazební věznice v Karviné a došlo k odsunu části obviněných. Uvolněná

kapacita objektu byla využita v roce 1999 pro vytvoření specializovaného oddělení pro

léčbu závislostí u odsouzených žen s kapacitou do 30 odsouzených.

V roce 2002 došlo v důsledku novely trestního řádu, která zpřísnila podmínky

uvalení vazby a držení ve vazbě, k významnému poklesu počtu obviněných. Vzhledem

k tomu začalo vedení věznice prosazovat návrat k výkonu trestu odsouzených žen se

zaměřením na další rozšiřování specializovaných činností.

V roce 2003 bylo vybudováno výstupní oddělení, ve kterém je činnost zaměřena na

intenzivnější přípravu na propuštění z výkonu trestu a v roce 2004, kdy došlo k úplnému

zrušení vazby se objekt vrací ke své tradiční náplni, tedy výkonu trestu odsouzených žen.

V roce 2006 byl standardní výkon trestu rozšířen o další specializované oddělení –

oddělení odsouzených žen s poruchami psychiky a poruchami chování.

V současné době je tedy objekt Olomoucká využíván pro výkon trestu odsouzených

žen všech kategorií, tedy dohled, dozor, ostraha a zvýšená ostraha, včetně výkonu

doživotního výkonu trestu. Ve věznici jsou zřízena specializovaná oddělení pro výkon

ochranného léčení protitoxikomanického, protialkoholního a léčení patologického hráčství

pro ženy kategorií dohled, dozor a ostraha a muže kategorie dozor a specializované

oddělení pro odsouzené ženy s poruchami duševními a poruchami chování.41

5.1.3 VĚZNICE PRAHA – RUZYNĚ, OBJEKT ŘEPY

Domov sv. Karla Boromejského, ve kterém je oddělení výkonu trestu odnětí

svobody odsouzených žen umístěno, byl v roce 1858 původně zbudován pro sirotky. Po

41 ŠRÁMEK, P., PRASEK, P., SLANÁ, D. Jak se žilo za mřížemi. Opava: Vězeňská služba ČR, Věznice Opava, 2008. s.7 – 81.

37

několika letech byl tento objekt dán do nájmu zemskému výboru pro zřízení ženské

věznice. Její správa včetně převýchovy trestanek byla svěřena Kongregaci boromejek.

Po roce 1948 došlo ke zrušení věznice a objekt se později stal sídlem Výzkumného

ústavu zemědělské techniky.

Po roce 1989, kdy byl objekt vrácen zpět boromejkám, došlo k domluvě mezi

Vězeňskou službou a Kongregací. Vzniklo zde Oddělení výkonu trestu odsouzených žen

jako součást Vazební věznice v Ruzyni. V současné době je věznice profilována jako

věznice pro odsouzené kategorie dohled a dozor.

Odsouzené jsou pro toto oddělení vybírány na základě psychologických testů,

zohledňuje se osobnost odsouzené, charakter trestné činnosti.

Ženy bydlí přímo v Domově sv. Karla Boromejského, kde také nacházejí většinu

pracovních příležitostí. Některé z nich jsou pracovně zařazeny k provádění úklidových

prací na Generálním ředitelství Vězeňské služby Vězeňské služby České republiky.

Aby byl výčet míst, kde je vykonáván trest odnětí svobody v případě žen úplný, je

nutno dodat, že některé ženy vykonávají tento trest i v dalších věznicích. Jejich počet je

však zanedbatelný. V těchto věznicích jsou ubytovány zejména z důvodu jejich pracovního

zařazení ve vnitřních provozech.

5.2 PROGRAMY ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI

Program zacházení představuje základní formu komplexního působení na

odsouzenou, cílenou na dosažení účelu výkonu trestu. Jeho hlavním cílem je korekce

nežádoucích vzorců chování a způsobu života a vytvoření předpokladů pro úspěšnou

reintegraci odsouzené zpět do společnosti. K hlavním cílům řadí Fischer42 podporu při

cestě vedoucí k seberegulaci, založené na uvědomění si viny, a následném sociálním

chování s odpovědností a akceptací důsledků vlastního chování.

Ve vzájemné spolupráci psychologa, speciálního pedagoga, vychovatele, sociálního

pracovníka a lékaře je pro každou odsouzenou zpracována na základě komplexního

posouzení nabídka alternativ programů zacházení, které vycházejí z možností věznice

a potřeb konkrétní odsouzené. Odsouzené je pak dána možnost, aby si z nabízených

alternativ jednu vybrala. V případě, že si odsouzená žádnou z alternativ nevybere, resp. si

42 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 107.

38

vybrat ani nechce, je povinna se účastnit minimálního programu stanoveného vnitřním

řádem věznice. Jeho základ tvoří pracovní aktivity odpovídající zdravotnímu stavu

odsouzené.

Jak již bylo uvedeno, individualizace patří k prioritním zásadám převýchovného

procesu. Proto při sestavování programů zacházení je třeba dodržet principy zohledňující

specifičnost osobnosti odsouzených, zejména pak v případě programů pro specifické

skupiny odsouzených, např. mladistvých, odsouzených matek s dětmi, cizinců, trvale

pracovně nezařaditelných, uživatelů drog, odsouzených k dlouhodobým a doživotním

trestům.

Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzenou,

metody zacházení s odsouzenou směřující k dosažení tohoto cíle a způsob a četnost

hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je i určení způsobu zaměstnávání

odsouzené, její účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, která

směřuje k vytvoření předpokladů pro její samostatný způsob života.

Programy zacházení jsou zaměřeny na pokrytí těchto hlavních oblastí:

práce – pracovní aktivity nutné k zajištění odsouzených po stránce ekonomické

a zaměřené na jejich vedení k odpovědnosti, k získání pracovních návyků,

zkušeností a dovedností,

vzdělání – edukační aktivity diferencované podle kognitivních předpokladů

a dosažené úrovně vzdělání, zaměřené mimo jiné na utváření vyšších sociálních

dovedností, jakými jsou např. smysl pro morální hodnoty,

osobnost – řada různých terapeutických postupů, orientovaných na eliminaci

negativních příznaků, vyplývajících z konkrétních poruch, zaměřených například

na schopnost řešit zátěžové situace, schopnost uspokojovat potřeby společensky

akceptovatelným způsobem,

volný čas – volnočasové aktivity zaměřené na společensky přijatelné způsoby

uspokojování potřeb, zájmů, zaměřené na kultivaci jedince,

rodinné a sociální vazby a vztahy – extramurální aktivity zaměřené na udržení a

posílení, resp. rozvoj rodinných a sociálních vztahů a vazeb.43

Těmto oblastem odpovídá členění programu zacházení stanovené zákonnými

normami.

43 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 107.

39

Program zacházení je členěn na:44

pracovní aktivity,

vzdělávací aktivity,

speciálně výchovné aktivity,

zájmové aktivity,

oblast utváření vnějších vztahů.

Programy zacházení musí být průběžně sledovány a pravidelně vyhodnocovány.

Hodnocení programu zacházení probíhá zpravidla:

jednou za měsíc ve věznici pro mladistvé,

jednou za dva měsíce ve věznici s dohledem a dozorem a ve výstupních odděleních

věznic s ostrahou a se zvýšenou ostrahou,

jednou za tři měsíce ve věznici s ostrahou,

jednou za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Při hodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti

odsouzené a změnami v jejím chování a jednání. Hodnocení úspěšnosti plnění programu

zacházení projednávají zaměstnanci oddělení výkonu trestu s odsouzenou, která se na

aktualizaci programu zacházení podílí.

Program zacházení se aktualizuje také při každé významné změně u odsouzené,

např. při přeřazení z jednoho typu věznice do druhého, při zařazení do práce apod.

5.2.1 PRACOVNÍ AKTIVITY A PROGRAMY

Podle Řádu výkonu trestu se pracovními aktivitami programu zacházení rozumí:

zaměstnávání,

práce potřebná k zajištění každodenního provozu věznice,

pracovní terapie, vedená zaměstnanci Vězeňské služby s potřebným odborným

vzděláním.

Práce, i přesto že její význam byl před rokem 1989 výrazně přeceňován, významně

přispívá ke korekci vzorců chování a k dosažení změn v osobnostních charakteristikách

44 Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999, §36

40

odsouzených.

Získání nové odbornosti, kvalifikace a v neposlední řadě samozřejmě i získání

pracovních návyků vede ke snadnějšímu návratu do společnosti po výkonu trestu.

Pracovní činnost také přispívá ke snižování počtu a intenzity reakcí na psychickou

zátěž, kterou sebou přináší situace uvězněním, ke zmírnění vlivu prizonizace

a k celkovému zklidnění. V tomto směru je možné považovat pracovní aktivity za terapii.

Díky pracovní činnosti se snižují náklady na výkon trestu hrazené společností,

neboť odsouzená se aktivně podílí na úhradě sociálního a zdravotního pojištění, na platbě

daně z příjmu. Odsouzená může plnit také vyživovací povinnosti vůči rodině a hradit další

pohledávky, např. náklady na trestní řízení apod.

Zaměstnávání odsouzených žen závisí na celé řadě faktorů. Mezi tyto faktory lze

zařadit např. jejich zdravotní stav, sociální a pracovní dovednosti, vzdělání, typ věznice, ve

které jsou zařazeny, počet a druh pracovních příležitostí apod. Pokud odsouzené ženy splní

stanovená kritéria, mohou být zaměstnány buď ve vnitřním provozu, např. v kuchyni,

prádelně apod. nebo na vnějších pracovištích, a to jak u soukromých firem, tak i ve státních

institucích.

V současné době přesahuje zaměstnanost vězňů 60%, což Českou republiku řadí

mezi vyspělé státy Evropské unie.45 Ke zvýšení zaměstnanosti výrazně pomohla novela

Zákona o výkonu trestu, účinná od 5. 1. 2008, jež rozšířila okruh subjektů, u kterých je

možné vězně zaměstnávat bez jejich souhlasu.46 Mezi tyto subjekty můžeme zařadit např.

obce, kraje, nemocnice, školy aj. Jde o možnost řešení na jedné straně nedostatku

pracovních míst pro vězně a na straně druhé nedostatku pracovníků v některých oblastech.

Odsouzené, které nejsou z různých důvodů pracovně zařazeny, se mohou zapojit

do pracovních činností v rámci programu zacházení. Jedná se o pracovní terapii vedenou

zaměstnanci Vězeňské služby s potřebným odborným vzděláním. Jejím hlavním cílem je

vytvoření a rozšíření souboru vědomostí, pracovních dovedností a návyků potřebných

v běžném životě. Pracovní terapie napomáhá formování osobnosti, rozvoji některých

vlastností, dovedností a motorických schopností. Pracovní terapie bývá zaměřena např. na

oblast drobných oprav a údržby zařízení ve věznici, práci na zahradě, sebeobslužné

45 Zvyšování zaměstnanosti vězňů [Online]. Praha: Vězeňská služba ČR, červen 2008 [cit. 21. června 2008]. Dostupné nainternetu <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=878>.

46 K zaměstnávání odsouzeného u jiného subjektu, jehož zřizovatelem nebo většinovým vlastníkem není stát, je třebapodle Zákona o výkonu trestu předchozího písemného souhlasu odsouzeného.

41

činnosti. Cílem těchto činností je i aktivní trávení volného času a posílení fyzické

a psychické kondice.

K dosažení cílů pracovní terapie je využívána řada metod a forem, zejména

posilování pracovních návyků metodou opakování, vysvětlování, procvičování činností

apod.

Podle Fischera47 lze u některých jedinců dokonce docílit aktivace potřeby

seberealizace, kterou je pak nezbytné posilovat uplatňováním výchovných prostředků, a při

asociaci s uspokojením a uznáním se snažit, aby se pro tyto odsouzené seberealizace prací

stala cílem.

5.2.2 VZDĚLÁVÁNÍ

Ve stávajícím pojetí penitenciární péče je vzdělávání vězňů důležitou částí

programů zacházení. Pro odsouzenou představuje vzdělávání možnost zvýšení její

kvalifikace, což může sehrát významnou roli po jejím propuštění při shánění případného

pracovního uplatnění. Vzdělávací programy v průběhu penitenciárního procesu mohou

spočívat podle Vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 ve znění pozdějších

předpisů, kterou se vydává Řád výkonu trestu:

ve vzdělávání, které je organizováno nebo realizováno odborným učilištěm,

učilištěm a odborným učilištěm,

ve vzdělávání, které je vedeno, případně kontrolováno zaměstnanci oddělení

výkonu trestu,

ve vzdělávání v korespondenčních kursech a v síti základních, středních, vyšších

odborných nebo vysokých škol České republiky.

Vzdělávání ve věznicích je tedy možné rozdělit na formální a neformální. Pod

pojmem formální vzdělávání ve výkonu trestu odnětí svobody je možno rozumět

vzdělávání v určitém oboru ukončené výučním listem, vysvědčením, osvědčením, případně

potvrzením o absolvování. V případě neformálního vzdělávání jde o aktivity vedené

personálem věznice, případně jsou-li odborné znalosti, praktické dovednosti a osobnostní

předpoklady odsouzených na požadované úrovni, tak pověřenými odsouzenými.

47 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 2006. ISBN 80-7044-722-9.s. 110.

42

Formální vzdělávání

Vzdělávací aktivity se soustředí zejména na dokončení školní docházky, odstranění

výukové zanedbanosti u negramotných odsouzených, vyučení nebo zaučení se ve

vybraných oborech z nabídky Školských vzdělávacích středisek (dále ŠVS). Dále mohou

odsouzení, v případě zájmu a splnění kritérií daných normami upravujícími výkon trestu,

navštěvovat kurzy pro zvýšení nebo rozšíření kvalifikace v dělnických profesích,

navštěvovat rekvalifikační kurzy nebo případně studovat na střední či vysoké škole. Na

odsouzené, kteří si doplňují vzdělání, se pohlíží jako na pracující.

Po úspěšném vykonání závěrečných zkoušek, získávají odsouzení doklad, ze

kterého není patrno, že byl získán ve výkonu trestu. Důvodem je profesní uplatnění

odsouzených po propuštění na svobodu, na které by mohla mít tato skutečnost negativní

vliv.

Vzdělávací aktivity zajišťuje v případě odsouzených žen zejména ŠVS ve Věznici

Světlá nad Sázavou, které je od roku 2008 součástí Středního odborného učiliště v Praze

jehož zřizovatelem je Vězeňská služba České republiky. Vzdělávací aktivity jsou

rozděleny do několika stupňů. Nejvyšším je učební obor - Výroba konfekce. Vzdělávací

program je koncipován jako dvouletý, s denní docházkou. Umožňuje získání všeobecných

a odborných vědomostí, manuálních dovedností k vykonávání povolání šičky.

Vzhledem k tomu, že věznice nemá akreditaci Ministerstva školství, mládeže a

tělovýchovy k výuce učiva základní devítileté školy, byl vytvořen kurz základní školy.

Tento kurz je určen pro ženy s většími mezerami ve vzdělání, případně odsouzené, které

jsou prakticky bez vzdělání. Cílem tohoto kurzu je především pomoci těmto ženám ve

zdokonalení čtení, psaní a ostatních předmětech běžně vyučovaných v rámci osnov

základní školy.

Mezi další nabízené aktivity patří kurz praktické rodinné školy. Tento kurz je určen

zejména pro mladistvé a mladé dospělé odsouzené ženy, pro které není v dané době

možnost pracovního uplatnění a současně je nutné je zařadit do nějaké organizované

činnosti. Jako mladistvé jsou v podmínkách výkonu trestu chápány odsouzené do 18 let

věku, jako mladé dospělé pak odsouzené ženy do 26 let. Kurz rodinné školy je časově

omezený dobou pěti měsíců, proto je vhodný i pro ženy s krátkými tresty se základním

vzděláním, které vzhledem k délce trestu většinou není možné zařadit do zaměstnání.

Kromě teoretických předmětů, kterými v rámci tohoto kurzu jsou český jazyk, matematika,

43

základy společenských věd a výchova k občanství probíhá v rámci tohoto kurzu i výuka

základů vaření, ručních prací, práce na počítači.

ŠVS také spolupracuje při vytváření dalších možností vzdělávání s některými

školskými zařízeními ve státním a soukromém sektoru. Ve spolupráci se Středním

odborným učilištěm obchodním v Humpolci je ŠVS zajišťováno dálkové čtyřleté maturitní

studium a ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně kombinované tříleté bakalářské

studium.

V oddělení pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen v Praze – Řepích,

které organizačně spadá pod vazební věznici v Praze – Ruzyni, reprezentuje oblast

formálního vzdělávání Sanitářský kurz sv. Zdislavy z Lemberka, na jehož realizaci

participují Domov sv. Karla Boromejského, v jehož areálu je věznice umístěna,

a Vězeňská služba České republiky, která se podílí na jeho financování. Tento kurz je

schválen Ministerstvem zdravotnictví České republiky.

Domov zajišťuje pomůcky a odborné lektory. Lékaři a zdravotní sestry vyučují

somatologii, chirurgii, psychologii, poskytování první pomoci, ošetřovatelství

a ergoterapii. Kurz trvá v průměru čtyři měsíce. Ženy jsou do tohoto kurzu vybírány na

základě kladných výsledků psychologických testů a doporučení Vězeňské služby, jestliže

mají dokončeno základní vzdělání a je u nich možno předpokládat, že jsou k absolvování

tohoto kurzu a k práci u nemocných motivované.

Vzhledem k tomu, že výkon trestu odnětí svobody působí na psychiku žen často

velmi emotivně, může jim tento kurz pomoci znovu nalézt důvěru v sebe samu i ve své

okolí při péči o nemocné seniory. Odsouzené ženy se zde často poprvé dostávají do situace

setkání se s nemocí, bezmoci ve stáří a s umíráním, což jim dává příležitost k přehodnocení

svých dosavadních postojů a žebříčku hodnot.

Po závěrečných zkouškách jsou odsouzené zaměstnávány v lůžkové části domova,

kde pracují pod dohledem staničních sester spolu s ostatním zdravotnickým personálem.

Úspěšné absolventky získávají osvědčení pro činnost kvalifikované ošetřovatelky, které je

uplatnitelné i v civilním sektoru.

Ve věznici v Opavě byl v minulosti podobně jako ve Věznici Světlá nad Sázavou

realizován kurz praktické rodinné školy. Jednalo se také o pětiměsíční kurz o rozsahu

výuky 21 hodin týdně určený pro odsouzené ženy s nedokončeným základním vzděláním,

pro ženy pracovně nezařazené nebo nezařaditelné. Výběr odsouzených žen do tohoto kurzu

probíhal ve spolupráci ŠVS v Opavě se speciálními pedagogy. Cílem kurzu bylo připravit

odsouzené především pro rodinný život, výchovu dětí a vykonávání jednoduchých činností

44

v běžném životě. Náplní kurzu byla také sociální a kriminální prevence. Formy a metody

práce respektovaly mentální schopnosti odsouzených a jejich individuální zvláštnosti.

Dovednosti a zkušenosti získané během kurzu mohou ženy uplatnit v domácnosti, případně

jako pomocné pracovnice v zařízeních sociální péče, v zemědělství či jako pomocné

dělnice.

V současné době však Věznice v Opavě, patrně i v souvislosti se zrušením ŠVS

v Opavě, žádné možnosti v rámci formálního vzdělávání odsouzeným ženám neposkytuje.

V případě zájmu žen o zvýšení kvalifikace je na základě domluvy ředitelů věznic nabízena

možnost přeřazení do jiné věznice, zpravidla do Věznice Světlá nad Sázavou.

Neformální vzdělávání

Součástí nabídky aktivit programů zacházení pro odsouzené ženy jsou, a to

i vzhledem k tomu, že nabídka programů v rámci formálního vzdělávání samozřejmě

nemůže pokrýt všechny potřeby odsouzených žen, i další vzdělávací aktivity. Jako příklad

je možno uvést cyklus přednášek se všeobecnou tématikou či zdravotně vzdělávací

tématikou. Cílem těchto aktivit je seznámit odsouzené např. s aktuálními společenskými,

politickými, kulturními a sportovními událostmi, s vývojem člověka jako jedince i druhu,

s anatomií a fyziologií lidského těla, s nejčastějšími chorobami a prevencí jejich vzniku.

S dalších vzdělávacích aktivit je možné jmenovat např. výuku cizích jazyků, zejména

angličtiny a němčiny.

5.2.3 SPECIÁLNĚ VÝCHOVNÉ AKTIVITY

Speciálně výchovné aktivity zahrnují širokou škálu terapeutických a tréninkových

aktivit od režimového přístupu, přes individuální poradenství, individuální a skupinové

terapie, intervenci v krizových situacích, trénink zvládání vlastní agresivity, až po

individuální nebo skupinovou terapii. Odborní zaměstnanci věznice volí formu těchto

aktivit zejména s ohledem na složení cílové skupiny, prostředí, ve kterém bude aktivita

probíhat a jejich frekvenci.

Hlavním cílem speciálně výchovných aktivit je společně s dalšími typy aktivit

korekce a změna sociálně deviantního chování a jednání.

45

Speciálních terapeutických aktivit se snahou působit na morální stránku je mnoho.

K často používaným patří např. intervence, představující kombinaci psychoterapie

a poradenství zaměřeného na aktuální vyřešení interního problému nebo problémů

v sociálních vztazích. Dále je zde možno zařadit individuální poradenství a působení

orientované na řešení obecných a konkrétních problémů odsouzené, zvláště v oblasti

zaměstnání, v rodinných a sociálních vztazích, v oblasti výchovy dětí a vzdělávání. Cílem

poradenství je stimulovat rozvoj schopností jedince řešit své problémy. Do této skupiny

samozřejmě lze zařadit i sociální a právní výcvik, jehož cílem je osvojení si dovedností

nezbytných k hodnotným interpersonálním vztahům a interakcím. Skupinové poradenství

se zase může zaměřovat na nácvik sociálních a administrativně technických dovedností

a přípravu odsouzených žen na plynulý přechod do občanského života nebo na řešení

problémů, se kterými se odsouzené ženy potýkají v průběhu výkonu trestu, jako je např.

dodržování norem a ustanovení upravujících výkon trestu, vztahové problémy mezi

spoluodsouzenými či s personálem věznice, problémy související s vybavením

a podmínkami v ubytovně, apod.

To jsou samozřejmě jen některé ze speciálně výchovných aktivit, které jsou

odsouzeným ženám nabízeny. Vyjmenovat zde všechny druhy nabízených speciálně

výchovných aktivit není v možnostech této práce. Odsouzené ženy však mohou nabízené

aktivity a to nejen speciálně výchovné najít v Projektu programu zacházení s odsouzenými

ve výkonu trestu, který je vydáván na aktuální rok.

5.2.4 ZÁJMOVÉ AKTIVITY

Otázka smysluplného a hodnotného trávení volného času je problémem většiny

členů delikventní subkultury. Nevhodně trávený čas spolu s nevhodným působením rodiny

a vrstevníků je faktorem, který zvyšuje možnost vzniku kriminálního jednání.

Zájmové aktivity jsou nezbytnou součástí života na svobodě, proto by měly být

i součástí přípravy na tento život ve věznici.

Pokud chceme dosáhnout pozitivních motivačních změn ve smyslu zralého

chování, pro které je charakteristická seberegulace založená na samostatném

a odpovědném rozhodování s akceptací důsledků, měl by úkol pracovníků zabezpečujících

výchovnou funkci trestu spočívat ve vedení k samostatnému rozhodování o využití

volného času každou odsouzenou. Proto je důležité poskytnout podle možností věznice co

46

možná nejširší nabídku zájmových aktivit a motivovat odsouzené k jejich využívání.

V případě odsouzených žen je potřeba, aby nabízené aktivity reflektovaly fyziologické

zvláštnosti žen a samozřejmě odpovídaly jejich zájmům.

Práce s odsouzenými v průběhu jejich volného času sleduje mimo jiné tyto dílčí

cíle:48

udržení fyzického a duševního zdraví,

překonání či eliminaci negativních vlivů vězeňské subkultury a důsledků

prizonizace,

zajištění bezproblémového výkonu trestu v rámci prevence vzniku mimořádných

událostí jako reakcí na uvěznění,

regeneraci pracovních sil,

odreagování a změnu emočního ladění odsouzených.

Základním cílem sportovních aktivit je vytvoření pozitivního vztahu odsouzených

k pohybovým aktivitám sportovního charakteru. Sportovní aktivity mohou řešit

i bezprostřední problémy spojené s vnitřní tenzí, mohou formovat složky osobnosti, které

mají s napětím souvislost. Mohou přispívat ke snížení agresivního chování, které mohou

převést do sociálně přijatelné podoby, kterou sport bezesporu je. K vyhledávaným

aktivitám sportovního charakteru ze strany odsouzených žen patří aerobik, relaxační

cvičení, stolní tenis, míčové hry apod.

Mezi dalšími nabízenými aktivitami je možné vyjmenovat např. výtvarné

a keramické kroužky, kroužky ručních prací, jejichž cílem je získání praktických

dovedností při práci s různými materiály, rozvoj estetického cítění, rozvoj volních

vlastností atd. Výrobky odsouzených často zdobí prostory věznic, slouží jako dárky pro

charitativní a jiné účely.

Odsouzenými ženami jsou také vyhledávány kroužky práce na počítači

a společenských her. V Opavské věznici odsouzené ženy vydávají časopis „Syntráček“.

5.2.5 UTVÁŘENÍ VNĚJŠÍCH VZTAHŮ

Tyto aktivity bývají také nazývány jako extramurální. Jejich cílem je podpora při

utváření, udržování nebo posilování vazeb odsouzených ve výkonu trestu s rodinou

48 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 118.

47

a blízkými mimo věznici. V oblasti utváření vnějších vztahů má odsouzená právo přijímat

a na svůj náklad odesílat písemná sdělení. Vězeňská služba je oprávněna provádět jejich

kontrolu a v případech stanovených zákonem o výkonu trestu odnětí svobody ji zadržet a

provést nutná opatření. Odsouzenému se v odůvodněných případech umožní použití

telefonu ke kontaktu s osobou blízkou. K aktivitám extramurálního programu jsou řazeny

i návštěvy rodinných příslušníků odsouzených žen ve věznici. Odsouzené ženy mohou

podle zákona o výkonu trestu přijímat návštěvy v časovém rozmezí tří hodin během

kalendářního měsíce, mladistvé odsouzené v rozsahu pěti hodin. Odsouzené může být doba

návštěv prodloužena formou kázeňské odměny až na pět hodin, případně ji může být

povoleno opustit věznici v souvislosti s návštěvou až na 24 hodin, případně povoleno

opustit věznici v souvislosti s programem zacházení. Nejvyšší kázeňskou odměnou pak je

přerušení trestu.

V případě odsouzených žen je podpora sociálních vazeb velmi důležitá, protože

ženy daleko hůře zvládají stres spojený s uvězněním než muži. S tím souvisí i jiná reakce

na uvěznění, kdy ženy prožívají zbavení svobody, absenci citových vztahů, odloučení od

dětí, rodičů tíživěji. Dochází u nich k větším citovým traumatům, častěji se vyskytuje

deprese, citová a sociální deprivace.

Existence sociálních vazeb významně napomáhá čelit negativním důsledkům

prizonizace. K zmírnění prizonizačních vlivů doporučuje Fischer49 umožnění častějšího

kontaktu s rodinou, a to jak s prokreační, tak orientační.

Plnění programů zacházení ze strany odsouzené je základem jejího hodnocení

k případnému opuštění věznice v souvislosti s návštěvou, přerušení výkonu trestu nebo

hodnocení pro soud při rozhodování o přeřazení do mírnějšího či naopak přísnějšího typu

nebo podmíněného propuštění z výkonu trestu.

5.3 ZACHÁZENÍ S NĚKTERÝMI SPECIFICKÝMI SKUPINAMIVĚZŇŮ

Ve výkonu trestu můžeme s psychologického hlediska najít lidi od normy až po ty,

kteří trpí závažnými poruchami chování, poruchami osobnosti, mají snížený intelekt nebo

různé jiné problémy. Mezi specifické skupiny vězňů je možno také zařadit matky s dětmi,

49 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006. s. 119.

48

trvale pracovně nezařaditelné vězně, vězně zneužívající dlouhodobě alkohol nebo drogy

atd. Pro tyto skupiny vězňů bývají zřizovány specializovaná oddělení.

5.3.1 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO VÝKON OCHRANNÝCH LÉČENÍPROTITOXIKOMANICKÉHO, PROTIALKOHOLNÍHO A LÉČENÍPATOLOGICKÉHO HRÁČSTVÍ V ÚSTAVNÍ FORMĚ

Specializované oddělení bylo ve Věznici Opava zřízeno k 1. červenci 1999 na

základě Souboru protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody

Generálním ředitelstvím Vězeňské služby České republiky, jako nutnost řešení drogového

problému. Toto oddělení zajišťuje výkon trestu spolu s léčebně výchovným programem,

naplňování práv a povinností odsouzených, realizaci programu zacházení a organizování

aktivit s psychoterapeutickým obsahem.

Do programu ve specializovaném oddělení jsou přijímány a zařazovány odsouzené

ženy závislé na alkoholu nebo nealkoholových drogách, které byly odsouzeny k výkonu

trestu ve věznici s dohledem, dozorem nebo ostrahou, a to jak na základě soudního nařízení

o ochranné léčbě, tak v případě volné kapacity na vlastní žádost. Ve zvláštních případech

mohou být do kolektivu specializovaného oddělení zařazeny i odsouzené ženy s hráčskou

závislostí (většinou jde o duální diagnózu).

Protialkoholní a protitoxikomanická léčba u odsouzených žen je v tomto oddělení

prováděna obdobnými způsoby jako v civilních protitoxikomanických odděleních

psychiatrických léčeben. Jistou limitující stránkou léčby je však vlastní charakter oddělení,

daný vězeňským prostředím a pravidly tohoto režimu.

Léčebně-výchovný program byl vypracován odborným týmem interních

pracovníků Věznice VS ČR Opava, kteří využili dosavadních poznatků a zkušeností

civilních i vězeňských léčebných zařízení u nás i v zahraničí a aplikovali je na specifické

podmínky Věznice v Opavě. Po konzultacích se specialisty Psychiatrické léčebny v Opavě

byl v konečné fázi akreditován zdravotnickým odborem Generálního ředitelství VS ČR.

Také v současné době specializované oddělení úzce spolupracuje s Psychiatrickou

léčebnou v Opavě a udržuje aktivní kontakty s institucemi zabývajícími se drogovou

problematikou. Pracovníci specializovaného oddělení se účastní odborných stáží,

konferencí a seminářů k tématice prevence a terapie závislostí, jsou v trvalém kontaktu

s protidrogovými koordinátory místních úřadů v celé České republice, s organizacemi

49

praktikujícími péči o osoby závislé na psychotropních látkách a s různými kontaktními

centry, nestátními organizacemi (Sananim, Renarkon, Podané ruce apod.).

Léčebně výchovný program je realizován v samostatném oddělení v areálu Věznice

Opava. Součástí areálu je kulturní místnost, vybavená televizorem, která je využívána

vedle vzdělávacích a zájmových aktivit i pro komunitní sezení, relaxaci, jógu a v případě

potřeby i pro méně náročnou sportovní činnost. K dispozici je hřiště a vycházkový dvůr,

v jehož části je zřízena zahrada se skleníkem obhospodařována odsouzenými ženami

v rámci ergoterapie.

Hlavním a obecným cílem léčebně výchovného působení na odsouzené ženy je

změna jejich jednání a chování, které v důsledku toxikomanického životního stereotypu

vedly k asociálnímu přístupu k životu a ke společnosti a s tím souvisejícím kriminálním

deliktům. To předpokládá postupné vytváření kvalitativně nového životního stylu, jehož

základem bude hodnotový systém vycházející ze společensky pozitivních etických norem.

Naplňování tohoto cíle je hlavním těžištěm práce specializovaného oddělení, což

vyžaduje soustavné a důsledné působení na odsouzené ženy zejména v těchto sférách:

poznávání a stabilizace vlastní osobnosti, zvýšení sebedůvěry a upevňování

motivace k abstinenci,

objevování nových životních cílů a možností vlastní seberealizace spolu

s perspektivami uplatnění se a dosažení úspěchu v dalším životě,

rozvíjení zájmových aktivit, které mohou nahradit toxikomanické způsoby trávení

volného času,

upevňování trvalejších pracovních návyků a pozitivního vztahu k práci,

navázání a stabilizace vztahu s rodinou, příbuznými nebo blízkými osobami, které

mohou kladně působit na jejich život bez drogy,

upevnění respektu k autoritám, obecně platným zákonům a společenským normám,

nakontaktování na civilní zařízení zabývající se léčbou a poradenstvím v oboru

závislostí, aby s jejich pomocí bylo snazší se zařadit do života po ukončení výkonu

trestu50.

Léčebně výchovný program je časově rozvržen na dobu 9 měsíců až 1 roku

a vnitřně je rozčleněn do tří fází – přijímací, intenzívní a stabilizační.

50 FURLAGA, K., HERMANOVÁ, M. Projekt léčebně výchovného systému ve specializovaném oddělení výkonu trestuodnětí svobody odsouzených žen s drogovou závislostí. Opava: Věznice Opava, 1999. s. 4.

50

Fáze přijímací

Po přijetí do specializovaného oddělení je každá odsouzená žena vyšetřena

postupně somatickým lékařem, lékařem psychiatrem, vychovatelkou–terapeutkou,

psychologem, speciálním pedagogem a sociální pracovnicí. Na základě výsledků těchto

vyšetření psychoterapeutickým týmem vypracovává speciální pedagog pro každou klientku

individuální program zacházení, který může být v dalších fázích, dle možností a aktuálních

výsledků, postupně upravován a doplňován. Klientky jsou také poučeny o svých právech

a povinnostech, které pro ně vyplývají z norem upravujících výkon trestu. V této fázi je

posuzována vhodnost přijetí odsouzené ženy do intenzivní fáze léčebně výchovného

programu. Délka přijímací fáze je posuzována individuálně dle osobnostních a zdravotních

dispozic odsouzené, nepřesahuje však jeden měsíc. V této fázi nejsou klientky zaměstnány,

aby tak mohly být plně k dispozici psychoterapeutickému týmu pro potřeby diagnostických

vyšetření.

Terapeutické působení v první fázi léčby je realizováno zejména formou

individuálních pohovorů a písemným zpracováním témat:

životopis,

jaká jsem a jaká bych chtěla být,

co očekávám od léčby,

čeho chci v životě dosáhnout.

Fáze intenzívní

Po ukončení přijímací fáze a doporučení terapeutického týmu je klientka zařazena

do intenzivní fáze léčebně výchovného programu, jehož východiskem je komunitní systém

ovlivňování a řízení kolektivu.

V rámci tohoto programu je odsouzeným ženám poskytována systematická

psychiatrická a psychoterapeutická péče a jsou podrobovány skupinové i individuální

psychoterapii vedené specialisty. Detailně jsou zkoumány jejich psychické dispozice,

hledají se souvislosti vzniku jejich závislosti se sociálními, zdravotními nebo jinými

negativními vlivy, registruje se jejich chování a dosavadní výsledky terapeutického

působení. Přitom je využíváno široké škály terapeutických praktik, včetně komunitních

postupů, jejichž smyslem je objasnění souvislosti kriminálního deliktu s konzumací

51

návykové psychotropní látky, nalezení příčin, které na počátku jejich drogové kariéry

vedly k setkání s touto látkou, objasnění biologických a psychologických mechanismů,

vedoucích u nich k vytvoření závislosti, zdravotních rizik toxikomanie apod.

V programu jsou terapeutické skupiny pod vedením specialistů a vychovatelů,

Z aktivit jsou využívány např. relaxační cvičení, jóga, sportovní činnost, kulturní

a vzdělávací aktivity. Součástí terapeutického procesu je i pracovní zařazení odsouzených

v prostorách věznice.

Klientky se řídí přesně stanoveným režimem dne a týdenním plánem terapeutických

a zájmových aktivit.

Odsouzeným jsou komunitou a psychoterapeutickým týmem přidělovány funkce

a úkoly, související s komunitním řízením kolektivu. Odsouzené jsou pověřovány

i přípravou a vedením besed.

V souhrnu je psychoterapeutické působení zaměřeno tak, aby si každá odsouzená

vytvořila náhled na škodlivost a nesmyslnost toxikomanického chování, aby dokázala

zvládat rizikové situace na úrovni vědomého rozhodování.

Úspěšné absolvování této fáze programu znamená pro odsouzenou možnost

postoupit do třetí stabilizační fáze programu.

Fáze stabilizační

Cílem této etapy je stabilizovat u klientek ty pozitivní mechanismy, které byly

vytvořeny v předcházející etapě a poskytnutí podpory při návratu do civilního života.

Poskytována je především ambulantní péče a péče psychoterapeutického týmu

podle zájmu a potřeb klientely. Odsouzené mají více možností organizovat si volný čas,

jsou pověřovány významnějšími úkoly v rámci komunity a patronáty nad nově příchozími.

Před případným koncem výkonu trestu odnětí svobody je klientkám aktualizován

program zacházení se zaměřením na přípravu pro vstup do civilního života

a prostřednictvím sociální pracovnice je navázán kontakt s civilním zařízením zabývajícím

se drogovou problematikou. Jsou vytvářeny podmínky pro užší styk s rodinou a sociálním

prostředím, do něhož budou klientky vstupovat po ukončení výkonu trestu odnětí svobody,

včetně možnosti povolení extramurálních vycházek a dočasného opuštění věznice.

U odsouzených, kterým byla nařízena ústavní léčba, je zvažována možnost návrhu

ředitele věznice příslušnému soudu na zrušení ochranného léčení dle § 353 trestního řádu

52

nebo na změnu výkonu ochranného léčení z ústavní formy na ambulantní podle § 351

písm. a) trestního řádu.

Léčebně výchovný program počítá s minimální délkou pobytu 7 měsíců. Může být

podle potřeby a kapacitních možností specializovaného oddělení navýšen prodloužením

závěrečné stabilizační etapy až na 1 rok. U odsouzených s kratší dobou výkonu trestu

odnětí svobody, minimálně však 6 měsíců, může být naopak uplatněna, pokud k tomu mají

odsouzené osobnostní předpoklady, zkrácená varianta programu zacházení s omezením

délky závěrečné stabilizační etapy.

5.3.2 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO VÝKON TRESTU ODSOUZENÝCHŽEN S PORUCHAMI DUŠEVNÍMI A PORUCHAMI CHOVÁNÍ

Specializované oddělení pro pobyt odsouzených žen, u kterých jsou

diagnostikovány poruchy duševní nebo poruchy chování, je dle současně platné profilace

věznic umístěno ve Věznici Opava.

Účelem tohoto oddělení je umožnit diferencované zacházení ve výkonu trestu

odnětí svobody pro specifickou skupinu odsouzených žen, u kterých běžné formy, metody

a prostředky zacházení jsou neúčinné a je třeba uplatňovat speciální výchovné postupy.

O zařazení do oddělení rozhoduje komise. Předsedou komise je vedoucí oddělení

výkonu trestu a členy vychovatel, speciální pedagog, psycholog a psychiatr. Do oddělení

mohou být zařazeny odsouzené ženy kategorie dozor, ostraha a zvýšená ostraha, které

mají:

výrazné a dlouhodobé poruchy přizpůsobení se běžnému kolektivu ve VTOS,

psychiatrické problémy v anamnéze,

poruchy soustředění a komunikace,

zvýšenou agresivitu a impulzivitu,

další závažné poruchy chování,

poruchy osobnosti dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí,

částečný náhled na svoji trestnou činnost,

trest delší než osm měsíců.

Program specializovaného oddělení je založen na individuální a skupinové práci.

Cílem programu specializovaného oddělení pro výkon trestu odsouzených žen s poruchami

duševními a poruchami chování v tomto oddělení není, vzhledem k možnostem věznice,

53

přímá změna osobnosti odsouzené, ale spíše snaha dosáhnout u těchto žen změny

některých negativních vzorců chování a myšlení, případně jejich kontrola v rámci snížení

nebezpečnosti a rizika recidivy.

Do tohoto oddělení nejsou zařazovány odsouzené s výrazně negativním postojem,

bez zájmu o změnu nebo ženy, u kterých byly zjištěny poruchy rezistentní vůči

terapeuticko-výchovným postupům.

Pobyt odsouzené na tomto oddělení může být ukončen na základě písemné žádosti

odsouzené nebo vyjádření psychologa a souhlasu komise v případě, že:

odsouzená absolvovala terapeuticko-výchovný program,

došlo k redukci projevů poruchy a psychický stav je stabilizovaný na úroveň, která

umožňuje zařazení do standardního výkonu trestu,

odsouzená neplní nebo porušuje stanovený terapeuticko-výchovný program, např.

tím, že se odmítá zapojit do povinných aktivit.

Zařazení odsouzené do tohoto oddělení je důvodem pro její vyřazení z práce.

Odsouzená je však, podle možností věznice, zařazena do pracovní terapie.

Odsouzená, umístěná do specializovaného oddělení, je povinna navštěvovat

ordinaci psychiatra a plnit terapeuticko-výchovný program.

Náplní terapeuticko-výchovného programu je nácvik komunikačních dovedností,

techniky zaměřené na uvolnění napětí, práce s pocitem neúspěchu, bezmoci a netolerance,

nácvik práce s vlastní duševní hygienou, poradenství v oblasti rodinných vztahů a vztahů

se širším okolím, protidrogová prevence a prevence závislostí obecně, terapie

psychosomatických poruch, sportovní aktivity, péče o zdraví, relaxační techniky

a komunity.

Formami užívanými k naplnění programu jsou skupinová a individuální terapie.

Využívány jsou metody arteterapie, biblioterapie, muzikoterapie, nácvik komunikace

a relaxační techniky.

Terapeuticko-výchovný program je doplněn o následnou péči ve výkonu trestu, na

které participují protidrogová poradna a specializované oddělení pro léčbu závislostí.

54

5.3.3 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO MATKY S DĚTMI

Specializované oddělení pro matky s dětmi je zřízeno v souladu s ustanovením

§ 67 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Světlá nad

Sázavou.

Práce na tomto oddělení sleduje vedle dosažení účelu výkonu trestu podle trestního

zákona i další cíle, a to:

zabránění odloučení matky od dítěte,

posilování a rozvíjení kladné citové vazby mezi matkou a dítětem,

uspokojování veškerých potřeb dětí při respektování daného stavu a stupně vývoje

dítěte,

rozvoj pocitu samostatnosti a odpovědnosti u odsouzených žen,

vedení odsouzených ke komplexní péči o duševní a psychický vývoj dítěte,

k získávání nových teoretických a praktických vědomostí a zkušeností v péči o dítě,

k vytvoření návyku každodenní péče o dítě.

Oddělení je určeno pro odsouzené ženy-matky zařazené do typu věznice

s dohledem, s dozorem nebo ostrahou a jejich děti zpravidla do 3 let. Aby odsouzená žena

mohla být přijata do tohoto oddělení, musí splňovat určitá kritéria, např. před výkonem

trestu nesmí být omezena její rodičovská odpovědnost a o dítě či děti musí před výkonem

trestu řádně pečovat, zdravotní a psychický stav musí umožňovat ženě se o dítě či děti

během výkonu trestu starat, odsouzená nesmí být závislá na alkoholu či drogách, trest

odsouzené zpravidla skončí do 3 let věku dítěte, odsouzená musí být také finančně

zajištěna. Pro přijetí je nutné také kladné stanovisko lékaře, dětského psychologa a orgánu

sociálně-právní ochrany dětí.

Při nástupu s dítětem musí mít matka na svém účtu ve věznici složenou částku

minimálně ve výši dvojnásobku životního minima dítěte do 6 let věku, případně další

částku pro své potřeby. Doporučuje se zpravidla částka alespoň 4000 Kč.

Po přijetí se odsouzená podrobí preventivní vstupní lékařské prohlídce a potřebným

hygienickým a protiepidemickým opatřením. Dítě je za přítomnosti matky prohlédnuto

pediatrem a matka podepíše souhlas s tím, že v situacích, kdy se ze závažných důvodů

nebude moci o dítě krátkodobě starat, zajistí přechodnou péči o dítě pracovník věznice.

V případě pobytu matky mimo věznici je péče o dítě řešena prostřednictvím orgánu

sociálně-právní ochrany dětí.

55

Matky s dětmi jsou umístěny na tomto oddělení společně. Odsouzená má dítě

u sebe na samostatné ložnici. Organizace života, obsah a formy zacházení s odsouzenými

ženami jsou přizpůsobeny psychickým a fyziologickým zvláštnostem matek a dětí. Matka

o své dítě na tomto oddělení celodenně pečuje.

Program zacházení pro matky s dětmi je tvořen aktivitami, které jsou pro

odsouzené povinné a aktivitami dobrovolnými. Základem programu zacházení je celodenní

péče matky o dítě, která zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový

a mravní vývoj, včetně přípravy stravy, zajištění hygieny, praní, žehlení atd. K dalším

povinným aktivitám programu zacházení patří účast na odborných a pediatrických

přednáškách, sociálně právní poradenství, individuální psychologické konzultace a dětské

výchovné aktivity zaměřené na všestranný rozvoj dítěte.

Do oblasti vzdělávacích aktivit jsou zařazeny odborné semináře z oblasti komplexní

péče o dítě, zdravého životního stylu a z oblasti sociálně právní.

Speciálně výchovnými aktivitami se rozumí individuální a skupinové

psychologické a speciálně pedagogické působení na odsouzené, které je zaměřeno na

mezilidské vztahy, vytváření společensky přijatelného chování, rozvoj vnímání potřeb

druhých apod.

Zájmové aktivity jsou zaměřeny na rozvoj dovedností a schopností spojených

s plněním mateřské role. Odsouzené mají možnost zvolit si některou z nabízených aktivit,

např. vaření, šití, ruční práce, cvičení žen, případně cvičení žen s dětmi, hry zaměřené na

zdravý rozvoj dítěte, relaxace.

Vedle programu zacházení pro odsouzené ženy je vytvářen i rámcový program

výchovy a vzdělávání dítěte, který respektuje individuální vývoj a potřeby jednotlivých

dětí. Cílem programu je všestranný a harmonický rozvoj osobnosti dítěte. Mezi používané

metody lze zařadit stimulaci zdravého vývoje dítěte dostatkem zrakových, sluchových

a hmatových podnětů. Prostřednictvím her, pohybových, hudebních a výtvarných činností

jsou rozvíjeny řečové, senzomotorické a sociální schopnosti. Důležité jsou také aktivity

zaměřené na umožnění setkání dětí s jejich vrstevníky mimo prostory věznice51.

51 Vnitřní řád Věznice Světlá nad Sázavou

56

5.3.4 SPECIALIZOVANÉ ODDĚLENÍ PRO ODSOUZENÉ ŽENY TRVALEPRACOVNĚ NEZAŘADITELNÉ

Toto oddělení je zřízeno ve Věznici Světlá nad Sázavou z důvodu umožnění

diferencovaného přístupu pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené. Za trvale pracovně

nezařaditelnou je považována odsouzená:

která je starší 65 let, pokud sama nepožádá o pracovní zařazení,

která byla uznána plně invalidní,

jejíž zdravotní stav neumožňuje pracovní zařazení.

Hlavním cílem tohoto oddělení je zejména udržení fyzické kondice a duševní

svěžesti při respektování tělesných, psychických a sociálních změn daných věkem

a zdravotním omezením a také zachování pracovních návyků, schopností sebeobsluhy,

uspokojení pocitu seberealizace, udržení pocitu zodpovědnosti za další průběh života,

předcházením pocitu nepotřebnosti a pasivitě.

Na tomto oddělení jsou uplatňovány specifické výchovné postupy a způsoby

zacházení skupinového a individuálního charakteru, včetně sociálního učení.

V oblasti pracovních aktivit může odsouzená na vlastní žádost se souhlasem lékaře

vykonávat vhodnou pracovní terapii. Ta spočívá zejména v sebeobslužných činnostech a to

v takovém rozsahu, aby odsouzená byla po propuštění z výkonu trestu schopna

samostatného života a začlenění se do společnosti. Ženám je také nabízena práce potřebná

k zajištění každodenního provozu věznice. V tomto případě jde např. o nabídku činností,

týkajících se úklidu, zahradnické práce apod.

Vzdělávací aktivity jsou realizovány formou kurzů, rozšiřujících možnosti

společenského a pracovního uplatnění po ukončení výkonu trestu. Nabízeny jsou kroužky

jazyků a kurz práce na počítači.

Oblast speciálně výchovných aktivit zahrnuje individuální a skupinové aktivity,

které jsou zaměřeny na podporu a rozvoj pozitivního, aktivního přístupu k životu, motivaci

k osobnostnímu rozvoji, sebevýchově a sebevzdělávání. K naplňování těchto úkolů jsou

využívány aktivity v rámci sociálně právního poradenství, aktivity zaměřené na rozvoj

sociálních dovedností, komunitní setkání, arteterapie, pohybová terapie a další.

V oblasti zájmových aktivit je nabídka podobná jako v případě standardního

výkonu trestu. Jsou zde zahrnuty různé formy individuální a skupinové činnosti, které

dávají odsouzeným možnost smysluplného trávení volného času.

57

5.3.5 VÝSTUPNÍ ODDĚLENÍ

Do výstupního oddělení se přiměřenou dobu před očekávaným ukončením trestu

odnětí svobody umísťují zpravidla odsouzené, kterým byl uložen trest odnětí svobody na

dobu delší než tři roky a odsouzené, jimž je potřeba intenzívně pomáhat při vytváření

podmínek pro samostatný způsob života.

O umístění odsouzené do tohoto oddělení rozhoduje ředitel věznice na základě

návrhu komise odborných zaměstnanců. Odbornou komisi o potřebě umístění odsouzené

do výstupního oddělení informuje vychovatel kolektivu, ve kterém je odsouzená umístěna.

Účelem výstupního oddělení je zajištění takového zacházení s odsouzenými, jehož

cílem je pomoci ženám předvídat úskalí přechodu do občanského života a poskytnout jim

potřebné informace a praktické dovednosti, které by jim mohly pomoci orientovat se v něm

zákonným způsobem.

Ve výstupním oddělení může být zřízena funkce koordinátora. Do této funkce jsou

odbornou komisí navrhovány odsouzené, které se podle pokynů zaměstnanců věznice

podílejí na pomocné a organizační činnosti oddělení. Jedná se např. o hlášení odsouzených

k lékaři, kontrolu, úpravy a aktualizaci informačních tabulí, evidenci závad na vybavení

apod.

Po zařazení do výstupního oddělení je odsouzeným ženám aktualizován program

zacházení s ohledem na jejich potřeby a možnosti jejich realizace v rámci zařazení do

výstupního oddělení.

Při realizaci programu zacházení je především kladem důraz na zvládnutí

základních sebeobslužných činností a zapojení odsouzené do pracovních aktivit.

Ve výstupním oddělení je pro odsouzené organizována poradenská činnost,

zaměřená na život po propuštění. Metody a formy poradenské činnosti by měli

zaměstnanci věznice volit tak, aby v maximální míře rozvíjely vlastní aktivitu žen. Důraz

by měl být kladen na samostatné rozhodování o věcech, které se bezprostředně týkají jejich

života po propuštění a přijímání odpovědnosti za své chování a jednání. Poradenská

činnost bývá na těchto odděleních zaměřena např. na:

komunitní setkání,

sociálně právní poradenství zaměřené na odbornou pomoc při řešení aktuálních

sociálních problémů,

prohloubení vztahu k rodině,

orientaci v právní problematice a respektování právních norem,

58

nácvik komunikačních dovedností při komunikaci s úřady,

zvládání pocitu neúspěchu a intolerance,

hospodaření s finančními prostředky, plnění svých pohledávek, souvisejících

s předcházející trestnou činností,

orientace na trhu práce.

V souvislosti s potřebou postupného přivykání odsouzené na prostředí mimo

věznici, včetně osvojení si dovednosti prakticky řešit situace obvyklé v občanském životě

je důležité odsouzeným v tomto oddělení umožnit kontakt s prostředím mimo věznici.

Proto jsou pořádány akce mimo věznici, ženám je povolováno opustit věznici v souvislosti

s návštěvou nebo programem zacházení, případně jim může být ředitelem věznice

krátkodobě přerušen výkon trestu.

59

6 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ MEZI ODSOUZENÝMI ŽENAMIVE VĚZNICI V OPAVĚ

Po roce 1989 se začala, v souvislosti s politickými změnami ve společnosti, měnit

i situace v našem vězeňství. Zatímco v minulosti docházelo v oblasti edukace ve věznicích

k přeceňování výrobní činnosti odsouzených a vzdělávání, zejména politického, spolu se

stanoveným režimem, snahou dnešního pojetí je pokud možno působit komplexněji na

osobnost odsouzené a pokrýt tak veškeré potřeby v souvislosti se změnou chování,

způsobu života a předejít tak rizikům možného selhání v budoucnosti. Toto je cílem

celodenně probíhajícího programu ovlivňování odsouzených, programu zacházení. Proto je

důležité, na základě komplexního posouzení v nástupním oddělení a zjištění potřeb a rizik

selhání odsouzené v budoucnosti, nabídnout dostatečný výběr alternativ programu

zacházení. Přitom nemusí jít vždy o výběr celého programu, ale může jít pouze o výběr

některých aktivit nabízených v rámci různých programů. Alternativy by však měly být

voleny tak, aby byly ve svém formativním důsledku rovnocenné a pokryly pokud možno

celou oblast potřeb odsouzené. Na základě kombinace alternativ je možné programy

zacházení v potřebné míře individualizovat. Odsouzená se na tvorbě svého programu

zacházení, stejně tak jako na hodnocení jeho plnění, podílí, má možnost se k němu vyjádřit

a v některých oblastech si aktivity tohoto programu i sama zvolit. Pokud si některou

z činností programu zacházení zvolí, stává se pro ni závaznou a je povinna se jí, podobně

jako povinných aktivit programu, účastnit. Dobu, kdy jednotlivé aktivity probíhají, mají

odsouzené možnost zjistit v týdenních plánech aktivit programu zacházení.

6.1 FORMULACE ZKOUMANÉHO PROBLÉMU

V této části diplomové práce se budu zabývat šetřením, zaměřeným na zjištění

historie odsouzených žen, ale i jejich přítomností, tedy životem ve výkonu trestu,

a výhledem do budoucnosti.

Cílem šetření je zjistit, kdo vlastně odsouzené ženy jsou, jaký byl jejich život před

nástupem do výkonu trestu odnětí svobody, jak odsouzené ženy vnímají prostředí věznice

a vztahy uvnitř této instituce, jejich přístup k programu zacházení jako hlavnímu

pedagogického prostředku výchovy ve věznici a subjektivní vnímání možností programu

zacházení a s tím související perspektivy úspěšné reintegrace do společnosti po ukončení

výkonu trestu.

60

Tato práce vychází z předpokladu, že programy zacházení mohou více ovlivňovat

chování a osobnost těch odsouzených, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé.

Domnívám se, že s přibývajícími pobyty ve výkonu trestu jejich účinnost a tedy i možnost

změnit chování odsouzené v prosociálním směru klesá, protože odsouzené v jejich

účinnost přestávají věřit, účast na jejich plnění vnímají jako povinnost. Zároveň jsou více

ovlivněny prostředím a vězeňskou subkulturou, proto je jejich participace na edukaci více

formální a vyhlídky do budoucnosti spojeny s větším rizikem páchání další trestné

činnosti.

6.2 STANOVENÍ HYPOTÉZ

Pro šetření zkoumaného problému byly zvoleny tyto hypotézy:

H1 Odsouzené, které již byly ve výkonu trestu odnětí svobody, jsou více ovlivňovány

vězeňskou subkulturou

H2 Odsouzené, které jsou ve výkonu trestu poprvé, více věří v účinnost programu

zacházení.

6.3 METODY ŠETŘENÍ

Šetření bylo provedeno kvantitativní formou. K získání dat byla použita metoda

dotazníku. Tato metoda byla zvolena z důvodu získání potřebných dat za poměrně krátký

časový interval.

O spolupráci při sběru dat byli požádání vychovatelé a speciální pedagogové

oddělení výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací

detence v Opavě, kteří byli přítomni při vyplňování dotazníků. Pro bezproblémovou

prezentaci dotazníků respondentkám byli tito pracovníci poučeni. K vyplnění dotazníků

měly ženy k dispozici klidné prostředí kulturních místností. Celkový čas při doplňování

odpovědí na všechny položky uvedené v dotaznících nepřekročil 10 minut.

Data získaná pomocí dotazníků (Příloha 2) byla utříděna pomocí tzv. „čárkovací

metody“ a dále zpracována programem Excel 2007. Získané údaje jsou mimo jiné

prezentovány prostřednictvím tabulek a grafů, které zaručují jejich větší přehlednost.

61

Platnost hypotéz byla ověřována pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát pro kontingenční

tabulku na hladině významnosti 0,05. (Příloha 3)

6.3.1 POSTUP ŠETŘENÍ

Průzkumné šetření bylo rozděleno do dvou etap, které probíhaly v prvním čtvrtletí

roku 2009. V první etapě šlo o teoretické seznámení se s danou problematikou. Na tuto

část pak navazovalo vyhotovení dotazníku určeného pro odsouzené ženy. Dotazník byl

anonymní a jeho vyplnění dobrovolné. Na tuto skutečnost byly respondentky upozorněny

v poučení, které bylo součástí dotazníku. V dotazníku byly použity převážně uzavřené

otázky, tedy otázky které nabízejí dotazovanému možnost volby mezi připravenými

odpověďmi. Některé otázky však byly i otevřené. Zde mohly dotazované podrobněji

vyjádřit svůj názor.

Jednotlivé položky dotazníku je možné rozdělit do čtyř okruhů:

osoba respondentky a její život před výkonem trestu odnětí svobody,

kriminální kariéra - trestný čin a postoj respondentky k němu,

výkon trestu odnětí svobody.

Druhá etapa, která navazovala na první, probíhala v březnu 2009 ve Věznici

v Opavě. Ve spolupráci s vychovateli a speciálními pedagogy oddělení výkonu trestu

odnětí svobody byly rozdány dotazníky, které byly následně zpracovány a provedena

závěrečná shrnutí a jejich interpretace.

Věznice Opava byla vybrána z několika důvodů. Hlavním důvodem tohoto

rozhodnutí byla skutečnost, že v Opavě jsou zastoupeny všechny kategorie vězněných žen,

včetně odsouzených k doživotí. Neméně důležitým důvodem byly i stejné podmínky, které

se týkají prostředí a možnosti nabídek činností v rámci programu zacházení pro všechny

odsouzené.

62

6.3.2 CHARAKTERISTIKA VÝBĚROVÉHO SOUBORU

Výběr souboru byl záměrný. Do souboru byly zařazeny všechny odsouzené, které

byly ve věznici přítomny, mimo žen umístěných do specializovaného oddělení pro

odsouzené ženy s poruchami psychickými a poruchami chování a odsouzených umístěných

do nástupního oddělení. Odsouzené umístěné do nástupního oddělení nebyly do souboru

zařazeny z důvodu jejich krátkého pobytu ve věznici a s tím související neznalostí

prostředí a nabízených aktivit programu zacházení.

Celkem bylo rozdáno k vyplnění 213 dotazníků. Vyplněných dotazníků bylo

vráceno 195. Respondentky však ne vždy vyplnily odpověď přesně podle zadání, případně

neodpověděly na větší množství položek vůbec. Proto muselo být 8 dotazníků pro

nedostatečnost vyplněných položek z dalšího zpracování vyřazeno. Návratnost

použitelných dotazníků byla 87,79 %. V souvislosti s prováděným šetřením je nutné také

upozornit na to, že odsouzené ne vždy musely odpovědět na jednotlivé položky pravdivě.

Vzhledem k tomu, že pobyt odsouzených ve věznici je časově omezený délkou trestu,

dochází k tomu, že odsouzené do věznice přicházejí a odcházejí. Proto prakticky není

možné zajistit opakované šetření za stejných podmínek.

Na základě získaných údajů byl soubor respondentek pro potřeby tohoto šetření

a ověření hypotéz rozdělen na dvě skupiny:

1. skupina – odsouzené ženy, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé,

2. skupina – odsouzené, které již ve výkonu trestu odnětí svobody byly.

6.4 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Protože při vyhodnocení a interpretaci dat jsou užívány pojmy, které nejsou vždy

terminologicky správné, je potřeba tyto pojmy vysvětlit. V opačném případě by se některé

z těchto termínů mohly stát zavádějícími. K odlišení respondentek, které jsou ve výkonu

trestu odnětí svobody poprvé, tedy respondentek první skupiny, je nejčastěji používán

pojem „prvovězněná“. Odsouzené, kterým již byl v minulosti soudem uložen nepodmíněný

trest odnětí svobody, jsou pro účely této práce nazývány recidivistkami. Pokud se někde

v této práci vyskytne termín „prvotrestaná“, je tímto myšlena prvovězněná žena. Pojmem

„výkon trestu“ či „výkon trestu odnětí svobody“ je míněn výkon trestu odnětí svobody

nepodmíněně.

63

6.4.1 IDENTIFIKACE RESPONDENTEK

První okruh otázek byl zaměřen zejména na zjištění životní historie respondentek

před nynějším výkonem trestu odnětí svobody, tedy na jejich věk, dětství, vzdělání, práci

a soužití před výkonem trestu. Do vyhodnocení tohoto okruhu položek dotazníku však byly

zahrnuty odpovědi na položku, která se týkala počtu uložených trestů odnětí svobody

v minulosti. Tato položka svým charakterem spíše souvisí s okruhem otázek, týkajících

se kriminální kariéry odsouzených, kde také byla v dotazníku zařazena, nicméně její

vyhodnocení ihned v úvodu má zásadní význam pro možnost srovnání situace žen

v souvislosti s tím, zda jde o prvovězněné či recidivistky.

Provedeného šetření se, jak je uvedeno výše, zúčastnilo 187 žen všech skupin

odsouzených, tzn. žen zařazených do výkonu trestu odnětí s dohledem, dozorem, ostrahou

i zvýšenou ostrahou. Ze získaných dat bylo zjištěno, že 59,46 % respondentek ještě nemá

zkušenost s pobytem ve věznici. Zbytek odpovídajících již ve věznici byl minimálně

jednou (Obrázek 2). Za zmínku jistě stojí fakt, že jedna s odsouzených uvedla, že je ve

vězení po osmnácté. Na základě odpovědí bylo možno výběrový soubor rozdělit na dvě

skupiny:

1. skupina – odsouzené ženy, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé,

2. skupina – odsouzené, které již ve výkonu trestu odnětí svobody byly.

Do první skupiny bylo podle výsledků odpovědí zařazeno 110 žen, do druhé

skupiny 77 odsouzených.

Obrázek 2 Rozložení respondentek z hlediska počtu uložených trestů odnětí svobody

17,30%

9,73%

7,03%

63

6.4.1 IDENTIFIKACE RESPONDENTEK

První okruh otázek byl zaměřen zejména na zjištění životní historie respondentek

před nynějším výkonem trestu odnětí svobody, tedy na jejich věk, dětství, vzdělání, práci

a soužití před výkonem trestu. Do vyhodnocení tohoto okruhu položek dotazníku však byly

zahrnuty odpovědi na položku, která se týkala počtu uložených trestů odnětí svobody

v minulosti. Tato položka svým charakterem spíše souvisí s okruhem otázek, týkajících

se kriminální kariéry odsouzených, kde také byla v dotazníku zařazena, nicméně její

vyhodnocení ihned v úvodu má zásadní význam pro možnost srovnání situace žen

v souvislosti s tím, zda jde o prvovězněné či recidivistky.

Provedeného šetření se, jak je uvedeno výše, zúčastnilo 187 žen všech skupin

odsouzených, tzn. žen zařazených do výkonu trestu odnětí s dohledem, dozorem, ostrahou

i zvýšenou ostrahou. Ze získaných dat bylo zjištěno, že 59,46 % respondentek ještě nemá

zkušenost s pobytem ve věznici. Zbytek odpovídajících již ve věznici byl minimálně

jednou (Obrázek 2). Za zmínku jistě stojí fakt, že jedna s odsouzených uvedla, že je ve

vězení po osmnácté. Na základě odpovědí bylo možno výběrový soubor rozdělit na dvě

skupiny:

1. skupina – odsouzené ženy, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé,

2. skupina – odsouzené, které již ve výkonu trestu odnětí svobody byly.

Do první skupiny bylo podle výsledků odpovědí zařazeno 110 žen, do druhé

skupiny 77 odsouzených.

Obrázek 2 Rozložení respondentek z hlediska počtu uložených trestů odnětí svobody

59,46%

7,03%6,49%

poprvé

podruhé

potřetí

počtvrté

jiný počet

63

6.4.1 IDENTIFIKACE RESPONDENTEK

První okruh otázek byl zaměřen zejména na zjištění životní historie respondentek

před nynějším výkonem trestu odnětí svobody, tedy na jejich věk, dětství, vzdělání, práci

a soužití před výkonem trestu. Do vyhodnocení tohoto okruhu položek dotazníku však byly

zahrnuty odpovědi na položku, která se týkala počtu uložených trestů odnětí svobody

v minulosti. Tato položka svým charakterem spíše souvisí s okruhem otázek, týkajících

se kriminální kariéry odsouzených, kde také byla v dotazníku zařazena, nicméně její

vyhodnocení ihned v úvodu má zásadní význam pro možnost srovnání situace žen

v souvislosti s tím, zda jde o prvovězněné či recidivistky.

Provedeného šetření se, jak je uvedeno výše, zúčastnilo 187 žen všech skupin

odsouzených, tzn. žen zařazených do výkonu trestu odnětí s dohledem, dozorem, ostrahou

i zvýšenou ostrahou. Ze získaných dat bylo zjištěno, že 59,46 % respondentek ještě nemá

zkušenost s pobytem ve věznici. Zbytek odpovídajících již ve věznici byl minimálně

jednou (Obrázek 2). Za zmínku jistě stojí fakt, že jedna s odsouzených uvedla, že je ve

vězení po osmnácté. Na základě odpovědí bylo možno výběrový soubor rozdělit na dvě

skupiny:

1. skupina – odsouzené ženy, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé,

2. skupina – odsouzené, které již ve výkonu trestu odnětí svobody byly.

Do první skupiny bylo podle výsledků odpovědí zařazeno 110 žen, do druhé

skupiny 77 odsouzených.

Obrázek 2 Rozložení respondentek z hlediska počtu uložených trestů odnětí svobody

poprvé

podruhé

potřetí

počtvrté

jiný počet

64

Z hlediska věku se šetření zúčastnily respondentky ve věku od 19 do 62 let.

Odpovědi v dotaznících byly rozděleny do pěti skupin (Tabulka 2). Vzhledem k tomu, že

ve věznici v Opavě vykonávají nepodmíněný trest odnětí svobody pouze dospělé ženy,

tedy od 18 let věku, nebyla mezi odpovídajícími ani jedna žena mladší 18 let. Ty

vykonávají trest odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou. Průměrný věk žen byl

37 let.

Tabulka 2 Kategorizovaný věk respondentek

Věkové rozložení 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

do 20 let 3 2,73 0 0,00 3 1,6021 - 25 let 9 8,18 3 3,90 12 6,4226 - 30 let 14 12,73 20 25,97 34 18,1831 - 40 let 35 31,82 30 38,96 65 34,7641 - 50 let 22 20,00 13 16,88 35 18,72nad 51 let 10 9,09 11 14,29 21 11,23neuvedlo 17 15,45 0 0,00 17 9,09

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Nejvíce odpovídajících (38,24 %), jak ukazuje Obrázek 3, se nacházelo ve věkové

kategorii od 31 do 40 let. Naopak pouze třem ženám bylo méně než 20 let. Na otázku

týkající se věku ovšem neodpovědělo 17 dotázaných, tedy 9,09 % všech dotázaných.

Obrázek 3 Kategorizovaný věk respondentek – validní četnosti v %

20,59%

64

Z hlediska věku se šetření zúčastnily respondentky ve věku od 19 do 62 let.

Odpovědi v dotaznících byly rozděleny do pěti skupin (Tabulka 2). Vzhledem k tomu, že

ve věznici v Opavě vykonávají nepodmíněný trest odnětí svobody pouze dospělé ženy,

tedy od 18 let věku, nebyla mezi odpovídajícími ani jedna žena mladší 18 let. Ty

vykonávají trest odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou. Průměrný věk žen byl

37 let.

Tabulka 2 Kategorizovaný věk respondentek

Věkové rozložení 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

do 20 let 3 2,73 0 0,00 3 1,6021 - 25 let 9 8,18 3 3,90 12 6,4226 - 30 let 14 12,73 20 25,97 34 18,1831 - 40 let 35 31,82 30 38,96 65 34,7641 - 50 let 22 20,00 13 16,88 35 18,72nad 51 let 10 9,09 11 14,29 21 11,23neuvedlo 17 15,45 0 0,00 17 9,09

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Nejvíce odpovídajících (38,24 %), jak ukazuje Obrázek 3, se nacházelo ve věkové

kategorii od 31 do 40 let. Naopak pouze třem ženám bylo méně než 20 let. Na otázku

týkající se věku ovšem neodpovědělo 17 dotázaných, tedy 9,09 % všech dotázaných.

Obrázek 3 Kategorizovaný věk respondentek – validní četnosti v %

1,76% 7,06%

20,00%

38,24%

12,35%do 20 let

21 - 25 let

26 - 30 let

31 - 40 let

41 - 50 let

nad 51 let

64

Z hlediska věku se šetření zúčastnily respondentky ve věku od 19 do 62 let.

Odpovědi v dotaznících byly rozděleny do pěti skupin (Tabulka 2). Vzhledem k tomu, že

ve věznici v Opavě vykonávají nepodmíněný trest odnětí svobody pouze dospělé ženy,

tedy od 18 let věku, nebyla mezi odpovídajícími ani jedna žena mladší 18 let. Ty

vykonávají trest odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou. Průměrný věk žen byl

37 let.

Tabulka 2 Kategorizovaný věk respondentek

Věkové rozložení 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

do 20 let 3 2,73 0 0,00 3 1,6021 - 25 let 9 8,18 3 3,90 12 6,4226 - 30 let 14 12,73 20 25,97 34 18,1831 - 40 let 35 31,82 30 38,96 65 34,7641 - 50 let 22 20,00 13 16,88 35 18,72nad 51 let 10 9,09 11 14,29 21 11,23neuvedlo 17 15,45 0 0,00 17 9,09

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Nejvíce odpovídajících (38,24 %), jak ukazuje Obrázek 3, se nacházelo ve věkové

kategorii od 31 do 40 let. Naopak pouze třem ženám bylo méně než 20 let. Na otázku

týkající se věku ovšem neodpovědělo 17 dotázaných, tedy 9,09 % všech dotázaných.

Obrázek 3 Kategorizovaný věk respondentek – validní četnosti v %

do 20 let

21 - 25 let

26 - 30 let

31 - 40 let

41 - 50 let

nad 51 let

65

Velký vliv na výchovu jedince v dětství má rodina. Děti z neúplných, případně

doplněných rodin bývají častěji ohroženy sociálně patologickými jevy. Pokud se

o výchovu stará pouze jeden z rodičů, např. v případě rozvodu, nemusí mít, vzhledem

k tomu, že se snaží rodinu finančně zabezpečit, na výchovu dostatek času. Také

v doplněných rodinách nemusí probíhat výchova zcela ideálně. Ne vždy si musí děti

s náhradním rodičem rozumět a tak ho často nerespektují. Samostatnou kapitolu tvoří

ústavní výchova, která nemůže rodinu nikdy nahradit a na děti působí spíše negativně.

Tabulka 3 Forma rodinného života v dětství

Rodinný život v dětství 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

úplná rodina 83 75,45 43 55,84 126 67,38neúplná nebo doplněná rodina 17 15,45 22 28,57 39 20,86s prarodiči 5 4,55 5 6,49 10 5,35jiný typ výchovy 5 4,55 7 9,09 12 6,42

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Podle odpovědí respondentky pocházejí nejčastěji z úplných rodin (67,38 %),

přičemž v případě žen umístěných do výkonu trestu odnětí svobody poprvé je četnost vyšší

(75,45 %) než u skupiny odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody minimálně podruhé

(55,84 %). V rodině neúplné, případně doplněné novým partnerem matky či otce vyrůstalo

20,86 % všech dotázaných. Zbytek odpovídajících vyrůstal s prarodiči (5,35 %) a 12 žen,

což představuje 6,42 % v rámci jiného druhu výchovy (Tabulka 3).

Tabulka 4 Subjektivní hodnocení výchovy v dětství

Výchova rodičů1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)

počet % počet % počet %

příliš volná 30 27,27 15 19,48 45 24,06normální 63 57,27 40 51,95 103 55,08rodiče byli ve výchově lhostejní 3 2,73 5 6,49 8 4,28přísná 12 10,91 10 12,99 22 11,76často trestající 2 1,82 7 9,09 9 4,81

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

66

Zároveň 103 z dotázaných (55,08 %) subjektivně hodnotí výchovu těch, kteří o ně

pečovali v dětství pozitivně, resp. jejich výchovu jako normální. Jako příliš volnou hodnotí

výchovu v dětství 45 odpovídajících. Zároveň 75,93 %, což představuje 142 respondentek,

je se svým dětstvím spokojeno. Naproti tomu však celých 16,57 % žen vnímá výchovu

v dětství jako přísnou a 23 odsouzených (12,30 %) nebylo ve svém dětství spokojeno.

(Tabulka 4 a Obrázek 4).

Obrázek 4 Subjektivní hodnocení dětství – validní četnost v %

Z hlediska rodinného stavu je nejvíce respondentek svobodných (39,04 %) nebo

rozvedených (35,83 %). Svůj rodinný stav jako vdaná označilo 22,46 % odpovídajících

žen. Mezi odsouzenými bylo v době sběru dat také pět ovdovělých (Tabulka 5).

Tabulka 5 Rodinný stav respondentek

Rodinný stav 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

svobodná 33 30,00 40 51,95 73 39,04vdaná 37 33,64 5 6,49 42 22,46rozvedená 35 31,82 32 41,56 67 35,83vdova 5 4,55 0 0,00 5 2,67

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

45,45%

11,76%

9,63%

66

Zároveň 103 z dotázaných (55,08 %) subjektivně hodnotí výchovu těch, kteří o ně

pečovali v dětství pozitivně, resp. jejich výchovu jako normální. Jako příliš volnou hodnotí

výchovu v dětství 45 odpovídajících. Zároveň 75,93 %, což představuje 142 respondentek,

je se svým dětstvím spokojeno. Naproti tomu však celých 16,57 % žen vnímá výchovu

v dětství jako přísnou a 23 odsouzených (12,30 %) nebylo ve svém dětství spokojeno.

(Tabulka 4 a Obrázek 4).

Obrázek 4 Subjektivní hodnocení dětství – validní četnost v %

Z hlediska rodinného stavu je nejvíce respondentek svobodných (39,04 %) nebo

rozvedených (35,83 %). Svůj rodinný stav jako vdaná označilo 22,46 % odpovídajících

žen. Mezi odsouzenými bylo v době sběru dat také pět ovdovělých (Tabulka 5).

Tabulka 5 Rodinný stav respondentek

Rodinný stav 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

svobodná 33 30,00 40 51,95 73 39,04vdaná 37 33,64 5 6,49 42 22,46rozvedená 35 31,82 32 41,56 67 35,83vdova 5 4,55 0 0,00 5 2,67

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

30,48%

45,45%

2,67%

rozhodně spokojena

spokojena

nevyhraněný názor

nespokojena

rozhodně nespokojena

66

Zároveň 103 z dotázaných (55,08 %) subjektivně hodnotí výchovu těch, kteří o ně

pečovali v dětství pozitivně, resp. jejich výchovu jako normální. Jako příliš volnou hodnotí

výchovu v dětství 45 odpovídajících. Zároveň 75,93 %, což představuje 142 respondentek,

je se svým dětstvím spokojeno. Naproti tomu však celých 16,57 % žen vnímá výchovu

v dětství jako přísnou a 23 odsouzených (12,30 %) nebylo ve svém dětství spokojeno.

(Tabulka 4 a Obrázek 4).

Obrázek 4 Subjektivní hodnocení dětství – validní četnost v %

Z hlediska rodinného stavu je nejvíce respondentek svobodných (39,04 %) nebo

rozvedených (35,83 %). Svůj rodinný stav jako vdaná označilo 22,46 % odpovídajících

žen. Mezi odsouzenými bylo v době sběru dat také pět ovdovělých (Tabulka 5).

Tabulka 5 Rodinný stav respondentek

Rodinný stav 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

svobodná 33 30,00 40 51,95 73 39,04vdaná 37 33,64 5 6,49 42 22,46rozvedená 35 31,82 32 41,56 67 35,83vdova 5 4,55 0 0,00 5 2,67

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

rozhodně spokojena

nevyhraněný názor

rozhodně nespokojena

67

Pokud však provedeme komparaci prvovězněných žen a odsouzených, které již mají

zkušenost s pobytem ve vězení, zjistíme, že zatímco v případě odpovědí na tuto položku

u první skupiny je rodinný stav téměř rovnoměrně rozdělen mezi svobodná, vdaná

a rozvedená, u druhé skupiny nejvíce žen udalo, že je svobodných (51,95 %) nebo

rozvedených (41,56 %). Vdaných v případě recidivistek je pouze 6,49 %. Je možné, že

může jít o důsledek jejich častějšího pobytu ve vězení, jehož jedním z negativních

následků bývá i zpřetrhání vazeb sociálně žádoucích, tedy v tomto případě vazeb s partnery

(Obrázek 5).

Obrázek 5 Rodinný stav

Pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody ovlivňuje i možnosti výchovy vlastních dětí

odsouzených. Jen zcela mizivému množství žen je umožněno starat se o výchovu svého

dítěte ve věznici. Odsouzená, zejména pokud žije sama, případně orgán sociálně právní

ochrany dětí, tak musí řešit otázku, komu dítě po dobu výkonu trestu svěřit, kdo ho bude

vychovávat. Na druhou stranu odloučení dítěte od matky může vést u dítěte ke strádání

v oblasti uspokojování některých potřeb, zvláště pokud je dítě na matku citově vázáno.

Co se týče počtu dětí respondentek, nemá žádné dítě přibližně pouze čtvrtina žen,

které na otázku odpověděly. Matkou jednoho dítěte je 14,37 % odpovídajících, matkou

dvou dětí 20,11 %, tří dětí 17,24 %. Více jak pětina respondentek, které tuto položku

vyplnily má čtyři a více dětí (Obrázek 6).

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

svobodná

30,00

51,95

%

67

Pokud však provedeme komparaci prvovězněných žen a odsouzených, které již mají

zkušenost s pobytem ve vězení, zjistíme, že zatímco v případě odpovědí na tuto položku

u první skupiny je rodinný stav téměř rovnoměrně rozdělen mezi svobodná, vdaná

a rozvedená, u druhé skupiny nejvíce žen udalo, že je svobodných (51,95 %) nebo

rozvedených (41,56 %). Vdaných v případě recidivistek je pouze 6,49 %. Je možné, že

může jít o důsledek jejich častějšího pobytu ve vězení, jehož jedním z negativních

následků bývá i zpřetrhání vazeb sociálně žádoucích, tedy v tomto případě vazeb s partnery

(Obrázek 5).

Obrázek 5 Rodinný stav

Pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody ovlivňuje i možnosti výchovy vlastních dětí

odsouzených. Jen zcela mizivému množství žen je umožněno starat se o výchovu svého

dítěte ve věznici. Odsouzená, zejména pokud žije sama, případně orgán sociálně právní

ochrany dětí, tak musí řešit otázku, komu dítě po dobu výkonu trestu svěřit, kdo ho bude

vychovávat. Na druhou stranu odloučení dítěte od matky může vést u dítěte ke strádání

v oblasti uspokojování některých potřeb, zvláště pokud je dítě na matku citově vázáno.

Co se týče počtu dětí respondentek, nemá žádné dítě přibližně pouze čtvrtina žen,

které na otázku odpověděly. Matkou jednoho dítěte je 14,37 % odpovídajících, matkou

dvou dětí 20,11 %, tří dětí 17,24 %. Více jak pětina respondentek, které tuto položku

vyplnily má čtyři a více dětí (Obrázek 6).

svobodná vdaná rozvedená vdova

33,64 31,82

4,55

51,95

6,49

41,56

0,00

1. skupina

2. skupina

67

Pokud však provedeme komparaci prvovězněných žen a odsouzených, které již mají

zkušenost s pobytem ve vězení, zjistíme, že zatímco v případě odpovědí na tuto položku

u první skupiny je rodinný stav téměř rovnoměrně rozdělen mezi svobodná, vdaná

a rozvedená, u druhé skupiny nejvíce žen udalo, že je svobodných (51,95 %) nebo

rozvedených (41,56 %). Vdaných v případě recidivistek je pouze 6,49 %. Je možné, že

může jít o důsledek jejich častějšího pobytu ve vězení, jehož jedním z negativních

následků bývá i zpřetrhání vazeb sociálně žádoucích, tedy v tomto případě vazeb s partnery

(Obrázek 5).

Obrázek 5 Rodinný stav

Pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody ovlivňuje i možnosti výchovy vlastních dětí

odsouzených. Jen zcela mizivému množství žen je umožněno starat se o výchovu svého

dítěte ve věznici. Odsouzená, zejména pokud žije sama, případně orgán sociálně právní

ochrany dětí, tak musí řešit otázku, komu dítě po dobu výkonu trestu svěřit, kdo ho bude

vychovávat. Na druhou stranu odloučení dítěte od matky může vést u dítěte ke strádání

v oblasti uspokojování některých potřeb, zvláště pokud je dítě na matku citově vázáno.

Co se týče počtu dětí respondentek, nemá žádné dítě přibližně pouze čtvrtina žen,

které na otázku odpověděly. Matkou jednoho dítěte je 14,37 % odpovídajících, matkou

dvou dětí 20,11 %, tří dětí 17,24 %. Více jak pětina respondentek, které tuto položku

vyplnily má čtyři a více dětí (Obrázek 6).

1. skupina

2. skupina

68

Obrázek 6 Počet dětí respondentek – validní četnost v %

Je však potřeba podotknout, že 17 dotázaných (6,95 %) na tuto otázku

neodpovědělo.

V případě provedení komparace této položky s položkou předcházející, tedy

týkající se rodinného stavu respondentek zjistíme, že počet odsouzených, které nemají

žádné dítě (25,86 %) je nižší než počet žen, které na předcházející otázku týkající se

rodinného stavu odpověděly, že jsou svobodné (39,04 %). To znamená, že i přibližně 13 %

ze svobodných odsouzených musí být matkou minimálně jednoho dítěte.

Tabulka 6 Soužití respondentek před výkonem trestu odnětí svobody

Soužití před výkonem trestu 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

s manželem 25 22,73 3 3,90 28 14,97s druhem 50 45,45 52 67,53 102 54,55s rodiči 12 10,91 12 15,58 24 12,83u dospělých dětí 3 2,73 2 2,60 5 2,67u jiných příbuzných 0 0,00 3 3,90 3 1,60u známých 0 0,00 2 2,60 2 1,07sama 20 18,18 3 3,90 23 12,30celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

17,24%

22,41%

68

Obrázek 6 Počet dětí respondentek – validní četnost v %

Je však potřeba podotknout, že 17 dotázaných (6,95 %) na tuto otázku

neodpovědělo.

V případě provedení komparace této položky s položkou předcházející, tedy

týkající se rodinného stavu respondentek zjistíme, že počet odsouzených, které nemají

žádné dítě (25,86 %) je nižší než počet žen, které na předcházející otázku týkající se

rodinného stavu odpověděly, že jsou svobodné (39,04 %). To znamená, že i přibližně 13 %

ze svobodných odsouzených musí být matkou minimálně jednoho dítěte.

Tabulka 6 Soužití respondentek před výkonem trestu odnětí svobody

Soužití před výkonem trestu 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

s manželem 25 22,73 3 3,90 28 14,97s druhem 50 45,45 52 67,53 102 54,55s rodiči 12 10,91 12 15,58 24 12,83u dospělých dětí 3 2,73 2 2,60 5 2,67u jiných příbuzných 0 0,00 3 3,90 3 1,60u známých 0 0,00 2 2,60 2 1,07sama 20 18,18 3 3,90 23 12,30celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

25,86%

14,37%

20,11%

22,41%

žádné

jedno

dvě

tři

čtyři a více

68

Obrázek 6 Počet dětí respondentek – validní četnost v %

Je však potřeba podotknout, že 17 dotázaných (6,95 %) na tuto otázku

neodpovědělo.

V případě provedení komparace této položky s položkou předcházející, tedy

týkající se rodinného stavu respondentek zjistíme, že počet odsouzených, které nemají

žádné dítě (25,86 %) je nižší než počet žen, které na předcházející otázku týkající se

rodinného stavu odpověděly, že jsou svobodné (39,04 %). To znamená, že i přibližně 13 %

ze svobodných odsouzených musí být matkou minimálně jednoho dítěte.

Tabulka 6 Soužití respondentek před výkonem trestu odnětí svobody

Soužití před výkonem trestu 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

s manželem 25 22,73 3 3,90 28 14,97s druhem 50 45,45 52 67,53 102 54,55s rodiči 12 10,91 12 15,58 24 12,83u dospělých dětí 3 2,73 2 2,60 5 2,67u jiných příbuzných 0 0,00 3 3,90 3 1,60u známých 0 0,00 2 2,60 2 1,07sama 20 18,18 3 3,90 23 12,30celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

žádné

jedno

čtyři a více

69

Jednou z položek dotazníku byla i položka zjišťující s kým odsouzená žila před

nástupem výkonu trestu. Z možného výběru většina žen odpověděla, že před výkonem

trestu odnětí svobody žila s manželem, případně s druhem (69,52 %). Přibližně po 12

procentech respondentek žilo buď s rodiči, nebo samostatně. Pět odpovídajících pobývalo

u příbuzných či známých a 2,67 % u svých dospělých dětí (Tabulka 6).

Obrázek 7 Soužití před výkonem trestu

Analýzou soužití před výkonem trestu z pohledu jednotlivých skupin zjišťujeme, že

zatímco s manželem žila téměř čtvrtina prvovězněných, u recidivistek je takováto situace

udána jen v případě necelých 4 % z nich. Opačná pak je situace v případě soužití s druhem,

kdy odpovídající z první skupiny udávají tento způsob života ve 45,45 %, zatímco vícekrát

trestaných je 67,53 %. Mezi ženami, které jsou ve vězení poprvé je taky větší relativní

četnost (18,18 %) těch, které před nástupem trestu žily samy (Obrázek 7).

Porovnáme-li však odpovědi na položku týkající se soužití s rodinným stavem

odsouzených, který v dotaznících udaly, zjišťujeme určité neshody v odpovědích. Zatímco

v případě rodinného stavu označilo 37 prvovězněných a 5 odsouzených, které situaci

věznění nezažívají poprvé, svůj stav jako „vdaná“, v případě odpovědí na položku týkající

se soužití před nástupem trestu uvedlo, že žijí s manželem pouze 25 těch žen, které

odpykávají trest odnětí svobody poprvé a 3 recidivistky. Je jistě možné, že označení

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

%

69

Jednou z položek dotazníku byla i položka zjišťující s kým odsouzená žila před

nástupem výkonu trestu. Z možného výběru většina žen odpověděla, že před výkonem

trestu odnětí svobody žila s manželem, případně s druhem (69,52 %). Přibližně po 12

procentech respondentek žilo buď s rodiči, nebo samostatně. Pět odpovídajících pobývalo

u příbuzných či známých a 2,67 % u svých dospělých dětí (Tabulka 6).

Obrázek 7 Soužití před výkonem trestu

Analýzou soužití před výkonem trestu z pohledu jednotlivých skupin zjišťujeme, že

zatímco s manželem žila téměř čtvrtina prvovězněných, u recidivistek je takováto situace

udána jen v případě necelých 4 % z nich. Opačná pak je situace v případě soužití s druhem,

kdy odpovídající z první skupiny udávají tento způsob života ve 45,45 %, zatímco vícekrát

trestaných je 67,53 %. Mezi ženami, které jsou ve vězení poprvé je taky větší relativní

četnost (18,18 %) těch, které před nástupem trestu žily samy (Obrázek 7).

Porovnáme-li však odpovědi na položku týkající se soužití s rodinným stavem

odsouzených, který v dotaznících udaly, zjišťujeme určité neshody v odpovědích. Zatímco

v případě rodinného stavu označilo 37 prvovězněných a 5 odsouzených, které situaci

věznění nezažívají poprvé, svůj stav jako „vdaná“, v případě odpovědí na položku týkající

se soužití před nástupem trestu uvedlo, že žijí s manželem pouze 25 těch žen, které

odpykávají trest odnětí svobody poprvé a 3 recidivistky. Je jistě možné, že označení

1. skupina

2. skupina

69

Jednou z položek dotazníku byla i položka zjišťující s kým odsouzená žila před

nástupem výkonu trestu. Z možného výběru většina žen odpověděla, že před výkonem

trestu odnětí svobody žila s manželem, případně s druhem (69,52 %). Přibližně po 12

procentech respondentek žilo buď s rodiči, nebo samostatně. Pět odpovídajících pobývalo

u příbuzných či známých a 2,67 % u svých dospělých dětí (Tabulka 6).

Obrázek 7 Soužití před výkonem trestu

Analýzou soužití před výkonem trestu z pohledu jednotlivých skupin zjišťujeme, že

zatímco s manželem žila téměř čtvrtina prvovězněných, u recidivistek je takováto situace

udána jen v případě necelých 4 % z nich. Opačná pak je situace v případě soužití s druhem,

kdy odpovídající z první skupiny udávají tento způsob života ve 45,45 %, zatímco vícekrát

trestaných je 67,53 %. Mezi ženami, které jsou ve vězení poprvé je taky větší relativní

četnost (18,18 %) těch, které před nástupem trestu žily samy (Obrázek 7).

Porovnáme-li však odpovědi na položku týkající se soužití s rodinným stavem

odsouzených, který v dotaznících udaly, zjišťujeme určité neshody v odpovědích. Zatímco

v případě rodinného stavu označilo 37 prvovězněných a 5 odsouzených, které situaci

věznění nezažívají poprvé, svůj stav jako „vdaná“, v případě odpovědí na položku týkající

se soužití před nástupem trestu uvedlo, že žijí s manželem pouze 25 těch žen, které

odpykávají trest odnětí svobody poprvé a 3 recidivistky. Je jistě možné, že označení

1. skupina

2. skupina

70

rodinného stavu „vdaná“ nemusí nutně znamenat, že respondentka před nástupem do

věznice žila se svým manželem, nicméně může jít i o situaci potvrzující, že ne všechny

ženy vyplnily tyto položky pravdivě. Není možno ani vyloučit situaci, kdy některé

z odpovídajících žijících se svým druhem se označily jako vdané. Jedná se však o pouhé

spekulace, které nebylo možné ověřit. Nicméně jde pouze o identifikaci respondentek,

která nemá na ověření hypotéz této práce vliv.

Pro uplatnění se v životě a na trhu práce je důležité i vzdělání. V minulosti také

platilo, že mezi pachateli trestných činů jsou spíše osoby s nižším vzděláním. Proto byla,

vzhledem k možnosti zjištění jaká je struktura odsouzených žen v souvislosti se vzděláním

dnes, do dotazníku zařazena položka, zjišťující jaké nejvyšší dosažené vzdělání mají

respondentky.

Pokud jde o dosažené vzdělání, dvě ženy ze skupiny prvovězněných na tuto

položku neodpověděly. Ve výběrovém souboru jsou nejvíce zastoupeny ženy se základním

vzděláním (42,70 % těch dotázaných, které otázku zodpověděly). Zhruba jedna čtvrtina,

všech respondentek má vzdělání středoškolské či je vyučena v některém z oborů

ukončených maturitou. Třináct žen, což představuje 7,03 % všech odpovídajících na tuto

otázku, nemá dokončeno ani základní vzdělání.

Obrázek 8 Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání respondentek – validní četnost v %

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

2,78

36,11

12,99

%

70

rodinného stavu „vdaná“ nemusí nutně znamenat, že respondentka před nástupem do

věznice žila se svým manželem, nicméně může jít i o situaci potvrzující, že ne všechny

ženy vyplnily tyto položky pravdivě. Není možno ani vyloučit situaci, kdy některé

z odpovídajících žijících se svým druhem se označily jako vdané. Jedná se však o pouhé

spekulace, které nebylo možné ověřit. Nicméně jde pouze o identifikaci respondentek,

která nemá na ověření hypotéz této práce vliv.

Pro uplatnění se v životě a na trhu práce je důležité i vzdělání. V minulosti také

platilo, že mezi pachateli trestných činů jsou spíše osoby s nižším vzděláním. Proto byla,

vzhledem k možnosti zjištění jaká je struktura odsouzených žen v souvislosti se vzděláním

dnes, do dotazníku zařazena položka, zjišťující jaké nejvyšší dosažené vzdělání mají

respondentky.

Pokud jde o dosažené vzdělání, dvě ženy ze skupiny prvovězněných na tuto

položku neodpověděly. Ve výběrovém souboru jsou nejvíce zastoupeny ženy se základním

vzděláním (42,70 % těch dotázaných, které otázku zodpověděly). Zhruba jedna čtvrtina,

všech respondentek má vzdělání středoškolské či je vyučena v některém z oborů

ukončených maturitou. Třináct žen, což představuje 7,03 % všech odpovídajících na tuto

otázku, nemá dokončeno ani základní vzdělání.

Obrázek 8 Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání respondentek – validní četnost v %

36,11

25,00

33,33

2,78

12,99

51,95

19,4815,58

0,00

1. skupina

2. skupina

70

rodinného stavu „vdaná“ nemusí nutně znamenat, že respondentka před nástupem do

věznice žila se svým manželem, nicméně může jít i o situaci potvrzující, že ne všechny

ženy vyplnily tyto položky pravdivě. Není možno ani vyloučit situaci, kdy některé

z odpovídajících žijících se svým druhem se označily jako vdané. Jedná se však o pouhé

spekulace, které nebylo možné ověřit. Nicméně jde pouze o identifikaci respondentek,

která nemá na ověření hypotéz této práce vliv.

Pro uplatnění se v životě a na trhu práce je důležité i vzdělání. V minulosti také

platilo, že mezi pachateli trestných činů jsou spíše osoby s nižším vzděláním. Proto byla,

vzhledem k možnosti zjištění jaká je struktura odsouzených žen v souvislosti se vzděláním

dnes, do dotazníku zařazena položka, zjišťující jaké nejvyšší dosažené vzdělání mají

respondentky.

Pokud jde o dosažené vzdělání, dvě ženy ze skupiny prvovězněných na tuto

položku neodpověděly. Ve výběrovém souboru jsou nejvíce zastoupeny ženy se základním

vzděláním (42,70 % těch dotázaných, které otázku zodpověděly). Zhruba jedna čtvrtina,

všech respondentek má vzdělání středoškolské či je vyučena v některém z oborů

ukončených maturitou. Třináct žen, což představuje 7,03 % všech odpovídajících na tuto

otázku, nemá dokončeno ani základní vzdělání.

Obrázek 8 Nejvyšší dosažený stupeň vzdělání respondentek – validní četnost v %

1. skupina

2. skupina

71

V případě porovnání vzdělání dotázaných, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody poprvé a žen, které již s tímto trestem měly zkušenost v minulosti je možno vidět,

že druhé jmenované dosáhly vzdělání nižšího (Obrázek 8). Zatímco respondentky první

skupiny udávají, že jsou vyučeny nebo mají vzdělání střední v 58,33 %, ženy vícekrát

trestané mají takovéto vzdělání jen ve 35,06 %. Co se týče základního vzdělání, případně

jak udávají odsouzené nedokončeného základního vzdělání, ženy zařazené v první skupině

mají takovéto vzdělání ve 38,89 %, zatímco ženy druhé skupiny toto udávají v 64,94 %.

Naproti tomu byly mezi respondentkami, které jsou ve výkonu trestu poprvé, i tři se

vzděláním vysokoškolským.

Převážná část respondentek před nástupem výkonu trestu nepracovala (57,76 %).

Z tohoto počtu bylo vedeno na úřadu práce 50 odsouzených k výkonu nepodmíněného

trestu odnětí svobody, což představuje 26,74 %. Před přijetím do věznice byla zaměstnána

jen necelá třetina dotázaných. 12 odsouzených (6,42 %) v té době pobíralo některý

z důchodů a 10 respondentek (5,35 %) bylo na mateřské dovolené (Tabulka 7).

Pokud bychom tyto výsledky porovnali s celostátní mírou nezaměstnanosti, která se

pohybuje kolem 9 %, zjišťujeme, že nezaměstnaných před nástupem výkonu trestu je

v porovnání s touto mírou několikanásobně více (57,76 %). Je tedy možné, že i to, zda má

odsouzená zaměstnání či nikoliv, může mít vliv na spáchání trestného činu.

Tabulka 7 Zaměstnání před aktuálním výkonem trestu odnětí svobody

Zaměstnání před výkonem trestu 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

studovala 2 1,82 0 0,00 2 1,07pracovala 48 43,64 7 9,09 55 29,41nepracovala 28 25,45 30 38,96 58 31,02vedena na úřadu práce 20 18,18 30 38,96 50 26,74pobírala důchod 7 6,36 5 6,49 12 6,42mateřská 5 4,55 5 6,49 10 5,35celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

V případě srovnání situace prvovězněných a recidivistek lze lehce zjistit, že

zatímco ve skupině respondentek vykonávajících svůj první trest odnětí svobody pracovalo

43,64 % z nich, v případě druhé skupiny to byla pouze necelá desetina (nejsou započítány

odsouzené studující, pobírající důchod a ženy na mateřské). Oproti tomu, téměř 80%

odsouzených, které již mají zkušenost s výkonem trestu, je nezaměstnaných. Tuto

72

skutečnost velmi názorně ukazuje Obrázek 9. To může mít i souvislost s výkonem jejich

předcházejících trestů či trestů, kdy po propuštění mohla být jejich situace s hledáním

zaměstnání složitější. Nelze samozřejmě opomenout i fakt, že některé s odsouzených

nemají osvojeny pracovní návyky. To však samozřejmě není jen záležitostí recidivujících

respondentek.

Obrázek 9 Zaměstnání před aktuálním výkonem trestu odnětí svobody

6.4.2 KRIMINÁLNÍ KARIÉRA RESPONDENTEK

Druhý okruh položek dotazníku byl zaměřen na zjištění některých otázek týkajících

se kriminální kariéry respondentek. Konkrétně jsou tyto položky zaměřeny na aktuální

trestný čin, na základě jehož spáchání byl dotazovaným soudem uložen nynější

nepodmíněný trest odnětí svobody, na délku uloženého trestu, čas strávený ve věznici do

doby zjišťování dat. V této části dotazníku byly však také položky, jejichž úkolem bylo

zjistit názor odsouzených na vlastní vinu v souvislosti se spáchaným trestným činem

a jejich pohled na spravedlnost či nespravedlnost uloženého trestu.

V případě odpovědí na položku zjišťující jakého trestného činu se respondentka

dopustila v souvislosti se svým aktuálním odsouzením, je udaný počet činů spáchaných

ženami vyšší než jejich celkový počet, který byl ještě snížen o 10 žen (5,35 %), které na

0,005,00

10,0015,0020,0025,0030,0035,0040,0045,00

72

skutečnost velmi názorně ukazuje Obrázek 9. To může mít i souvislost s výkonem jejich

předcházejících trestů či trestů, kdy po propuštění mohla být jejich situace s hledáním

zaměstnání složitější. Nelze samozřejmě opomenout i fakt, že některé s odsouzených

nemají osvojeny pracovní návyky. To však samozřejmě není jen záležitostí recidivujících

respondentek.

Obrázek 9 Zaměstnání před aktuálním výkonem trestu odnětí svobody

6.4.2 KRIMINÁLNÍ KARIÉRA RESPONDENTEK

Druhý okruh položek dotazníku byl zaměřen na zjištění některých otázek týkajících

se kriminální kariéry respondentek. Konkrétně jsou tyto položky zaměřeny na aktuální

trestný čin, na základě jehož spáchání byl dotazovaným soudem uložen nynější

nepodmíněný trest odnětí svobody, na délku uloženého trestu, čas strávený ve věznici do

doby zjišťování dat. V této části dotazníku byly však také položky, jejichž úkolem bylo

zjistit názor odsouzených na vlastní vinu v souvislosti se spáchaným trestným činem

a jejich pohled na spravedlnost či nespravedlnost uloženého trestu.

V případě odpovědí na položku zjišťující jakého trestného činu se respondentka

dopustila v souvislosti se svým aktuálním odsouzením, je udaný počet činů spáchaných

ženami vyšší než jejich celkový počet, který byl ještě snížen o 10 žen (5,35 %), které na

1. skupina

2. skupina

72

skutečnost velmi názorně ukazuje Obrázek 9. To může mít i souvislost s výkonem jejich

předcházejících trestů či trestů, kdy po propuštění mohla být jejich situace s hledáním

zaměstnání složitější. Nelze samozřejmě opomenout i fakt, že některé s odsouzených

nemají osvojeny pracovní návyky. To však samozřejmě není jen záležitostí recidivujících

respondentek.

Obrázek 9 Zaměstnání před aktuálním výkonem trestu odnětí svobody

6.4.2 KRIMINÁLNÍ KARIÉRA RESPONDENTEK

Druhý okruh položek dotazníku byl zaměřen na zjištění některých otázek týkajících

se kriminální kariéry respondentek. Konkrétně jsou tyto položky zaměřeny na aktuální

trestný čin, na základě jehož spáchání byl dotazovaným soudem uložen nynější

nepodmíněný trest odnětí svobody, na délku uloženého trestu, čas strávený ve věznici do

doby zjišťování dat. V této části dotazníku byly však také položky, jejichž úkolem bylo

zjistit názor odsouzených na vlastní vinu v souvislosti se spáchaným trestným činem

a jejich pohled na spravedlnost či nespravedlnost uloženého trestu.

V případě odpovědí na položku zjišťující jakého trestného činu se respondentka

dopustila v souvislosti se svým aktuálním odsouzením, je udaný počet činů spáchaných

ženami vyšší než jejich celkový počet, který byl ještě snížen o 10 žen (5,35 %), které na

1. skupina

2. skupina

73

položku neodpověděly. To je dáno tím, že odsouzení poměrně často spáchají několik

trestných činů v souběhu.

Na tuto položku ženy nejčastěji odpověděly číslem paragrafu trestního zákona nebo

slangovým výrazem pro trestný čin, kterého se dopustily. Vzhledem k tomu, že dotazník

ženy vyplňovaly v době platnosti zákona č. 140/1961 Sb., jsou čísla paragrafů převzaty

z tohoto zákona. Dnes již je tento zákon nahrazen zákonem č. 40/2009 Sb. Výčet trestných

činů, za které byly ženy aktuálně odsouzeny, ukazuje Tabulka 8.

Tabulka 8 Aktuálně spáchaný trestný čin

Spáchaný trestný čin 1. skupina (n=118) 2. skupina (n=91) Celkem (n=209)počet % počet % počet %

§141 2 1,69 2 2,20 4 1,91§147 3 2,54 0 0,00 3 1,44§167 0 0,00 3 3,30 3 1,44§171 2 1,69 0 0,00 2 0,96§187,188 18 15,25 13 14,29 31 14,83§213 8 6,78 0 0,00 8 3,83§219 10 8,47 0 0,00 10 4,78§222 3 2,54 5 5,49 8 3,83§224 5 4,24 0 0,00 5 2,39§232a 2 1,69 0 0,00 2 0,96§234 0 0,00 5 5,49 5 2,39§235 3 2,54 0 0,00 3 1,44§238 0 0,00 3 3,30 3 1,44§247 29 24,58 42 46,15 71 33,97§248 5 4,24 0 0,00 5 2,39§249 3 2,54 5 5,49 8 3,83§250 22 18,64 8 8,79 30 14,35§257 3 2,54 5 5,49 8 3,83

celkem 118 100,00 91 100,00 209 100,00

Respondentky se dle odpovědí nejčastěji dopustily některého z trestných činů

uvedených v trestním zákoně, Hlavě deváté, tedy trestného činu proti majetku (58,37 %).

Ty jsou v Tabulce 8 označeny §247 - §257. Z těchto trestných činů se odsouzené nejčastěji

dopustily krádeže podle §247 (33,97 %). Po krádeži pak svou četností následuje podvod

podle §250 (14,35 %).

74

Další, respondentkami poměrně často spáchané trestné činy, jsou uvedeny v Hlavě

čtvrté – trestné činy obecně nebezpečné. To proto, že v této části trestního zákona jsou

uvedeny trestné činy související s výrobou, držením a distribucí omamných

a psychotropních látek (14,83 %).

Pokud provedeme komparaci nenásilných trestných činů a skutků spojených

s násilím (v Tabulce 8 jsou barevně odlišeny), zjišťujeme, že trestných činů spojených

s užitím násilí se ženy dopustily v 17,23 % případů. To znamená, že více jak čtyři pětiny

žen se dopustilo trestných činů, které nebyly spojeny s násilím. Poměrně zajímavé je

zjištění, že respondentky, které se dopustily trestného činu vraždy podle §219, pocházejí

pouze z první skupiny, tedy skupiny odsouzených pobývajících ve výkonu trestu poprvé.

Naopak doménou recidivistek je trestný čin krádeže (46,15 %). Celkově však lze říci, že

ženy se častěji dopouštějí méně závažné trestné činnosti, tedy trestných činů, které nejsou

spojeny s násilím.

Tabulka 9 Kategorizovaná délka uloženého trestu – validní četnost

Délka trestu 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

do 3 měsíců 3 2,80 0 0,00 3 1,63do 6 měsíců 13 12,15 0 0,00 13 7,07do 12 měsíců 18 16,82 8 10,39 26 14,13do 3 let 35 32,71 40 51,95 75 40,76do 5 let 20 18,69 15 19,48 35 19,02nad 5 let 18 16,82 14 18,18 32 17,39celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Na otázku týkající se délky soudem uloženého trestu odnětí svobody odpovědělo

celkem 184 žen. Tři z dotazovaných (1,60 %) bohužel na tuto položku odpověď neuvedly.

Délka uloženého trestu odsouzených žen, které na otázku odpověděly, byla

v dotaznících rozdělena do šesti skupin (Tabulka 9).

První skupinou byly respondentky, kterým byl soudem uložený trest odnětí

svobody v délce do tří měsíců. Ženy, které splňovaly tuto podmínku, byly pouze 3, což

představuje 1,63 % z celkového počtu odsouzených, které odpověď uvedly. Třináct žen

(7,07 %) uvedlo délku trestu v rozmezí od tří do šesti měsíců. Odsouzené, které se svou

odpovědí do těchto skupin zařadily, jsou jen ty, které jsou ve vězení poprvé.

75

Nejpočetnější skupina respondentek, jak ukazuje Obrázek 10, odpověděla, že jejich

délka trestu je od 12 měsíců do třech let a to jak mezi těmi, které jsou ve vězení poprvé

(32,71 %), tak i odsouzených, které situaci věznění již znají (51,95 %).

Poměrně vysoký počet (16,82 % validních odpovědí prvovězněných) je žen, které

byly k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzeny poprvé a jejichž trest je

delší jak pět let. Je to dáno patrně i tím, že mezi prvotrestanými jsou i odsouzené zařazené

soudem do kategorie ostraha a zvýšená ostraha, kde se dají předpokládat tresty delší.

Pokud však porovnáme údaje týkající se délky uloženého trestu z hlediska prvovězněných

a recidivistek je možno říci, že v případě druhé skupiny jsou tresty delší.

Obrázek 10 Délka aktuálního trestu odnětí svobody – validní četnost v %

Přiznání viny a přijetí trestu za spáchaný trestný čin může mít určitý vliv na postoj

respondentky k plnění programu zacházení a dosažení jeho cílů, ale i na celkové chování

v průběhu výkonu trestu, neboť na tom, zda si je odsouzená vědoma své viny a trest za

spáchaný trestný čin přijme, závisí do určité míry její schopnost a ochota podřídit se

výchovnému procesu.

Otázky týkající se viny respondentek v souvislosti se spáchaným trestným činem

a tím i přijetí zodpovědnosti za způsobenou škodu je pro respondentky patrně velmi

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

2,80

12,15

0,00

%

75

Nejpočetnější skupina respondentek, jak ukazuje Obrázek 10, odpověděla, že jejich

délka trestu je od 12 měsíců do třech let a to jak mezi těmi, které jsou ve vězení poprvé

(32,71 %), tak i odsouzených, které situaci věznění již znají (51,95 %).

Poměrně vysoký počet (16,82 % validních odpovědí prvovězněných) je žen, které

byly k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzeny poprvé a jejichž trest je

delší jak pět let. Je to dáno patrně i tím, že mezi prvotrestanými jsou i odsouzené zařazené

soudem do kategorie ostraha a zvýšená ostraha, kde se dají předpokládat tresty delší.

Pokud však porovnáme údaje týkající se délky uloženého trestu z hlediska prvovězněných

a recidivistek je možno říci, že v případě druhé skupiny jsou tresty delší.

Obrázek 10 Délka aktuálního trestu odnětí svobody – validní četnost v %

Přiznání viny a přijetí trestu za spáchaný trestný čin může mít určitý vliv na postoj

respondentky k plnění programu zacházení a dosažení jeho cílů, ale i na celkové chování

v průběhu výkonu trestu, neboť na tom, zda si je odsouzená vědoma své viny a trest za

spáchaný trestný čin přijme, závisí do určité míry její schopnost a ochota podřídit se

výchovnému procesu.

Otázky týkající se viny respondentek v souvislosti se spáchaným trestným činem

a tím i přijetí zodpovědnosti za způsobenou škodu je pro respondentky patrně velmi

12,1516,82

32,71

18,69 16,82

0,00

10,39

51,95

19,48 18,18

75

Nejpočetnější skupina respondentek, jak ukazuje Obrázek 10, odpověděla, že jejich

délka trestu je od 12 měsíců do třech let a to jak mezi těmi, které jsou ve vězení poprvé

(32,71 %), tak i odsouzených, které situaci věznění již znají (51,95 %).

Poměrně vysoký počet (16,82 % validních odpovědí prvovězněných) je žen, které

byly k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzeny poprvé a jejichž trest je

delší jak pět let. Je to dáno patrně i tím, že mezi prvotrestanými jsou i odsouzené zařazené

soudem do kategorie ostraha a zvýšená ostraha, kde se dají předpokládat tresty delší.

Pokud však porovnáme údaje týkající se délky uloženého trestu z hlediska prvovězněných

a recidivistek je možno říci, že v případě druhé skupiny jsou tresty delší.

Obrázek 10 Délka aktuálního trestu odnětí svobody – validní četnost v %

Přiznání viny a přijetí trestu za spáchaný trestný čin může mít určitý vliv na postoj

respondentky k plnění programu zacházení a dosažení jeho cílů, ale i na celkové chování

v průběhu výkonu trestu, neboť na tom, zda si je odsouzená vědoma své viny a trest za

spáchaný trestný čin přijme, závisí do určité míry její schopnost a ochota podřídit se

výchovnému procesu.

Otázky týkající se viny respondentek v souvislosti se spáchaným trestným činem

a tím i přijetí zodpovědnosti za způsobenou škodu je pro respondentky patrně velmi

1. skupina

2. skupina

76

nepříjemná. Snad proto téměř pětina odpovídajících (17,65 %) na tuto položku

neodpověděla (Tabulka 10).

Tabulka 10 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem

Přiznání si viny 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

přiznává vinu 68 61,82 37 48,05 105 56,15nepřiznává vinu 27 24,55 22 28,57 49 26,20neopovědělo 15 13,64 18 23,38 33 17,65

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Tabulka též velmi dobře vystihuje, jak odpovídaly jednotlivé skupiny respondentek.

Z řady provězněných neodpovědělo na tuto otázku 15 odsouzených, což představuje 13,64

%. V případě druhé skupiny nevyplnilo tuto položku 18 žen ze 77, tedy téměř jedna

čtvrtina. Komparací odpovědí obou kategorií zjišťujeme, že prvovězněné odsouzené

nemají, oproti těm, kterým je situace věznění známa, tak velký problém zodpovědět tuto

otázku, případně i uznat svou vinu za spáchaný trestný čin.

Z těch respondentek, které tuto položku zodpověděly, uznává svou vinu 71,58 %

prvovězněných a 62,71 % recidivistek. Ostatní svou vinu neuznávají (Obrázek 11).

Obrázek 11 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem - validní četnosti v %

0,0010,0020,0030,0040,0050,0060,0070,0080,00

přiznává vinu

%

76

nepříjemná. Snad proto téměř pětina odpovídajících (17,65 %) na tuto položku

neodpověděla (Tabulka 10).

Tabulka 10 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem

Přiznání si viny 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

přiznává vinu 68 61,82 37 48,05 105 56,15nepřiznává vinu 27 24,55 22 28,57 49 26,20neopovědělo 15 13,64 18 23,38 33 17,65

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Tabulka též velmi dobře vystihuje, jak odpovídaly jednotlivé skupiny respondentek.

Z řady provězněných neodpovědělo na tuto otázku 15 odsouzených, což představuje 13,64

%. V případě druhé skupiny nevyplnilo tuto položku 18 žen ze 77, tedy téměř jedna

čtvrtina. Komparací odpovědí obou kategorií zjišťujeme, že prvovězněné odsouzené

nemají, oproti těm, kterým je situace věznění známa, tak velký problém zodpovědět tuto

otázku, případně i uznat svou vinu za spáchaný trestný čin.

Z těch respondentek, které tuto položku zodpověděly, uznává svou vinu 71,58 %

prvovězněných a 62,71 % recidivistek. Ostatní svou vinu neuznávají (Obrázek 11).

Obrázek 11 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem - validní četnosti v %

přiznává vinu nepřiznává vinu

71,58

28,42

62,71

37,29 1. skupina

2. skupina

76

nepříjemná. Snad proto téměř pětina odpovídajících (17,65 %) na tuto položku

neodpověděla (Tabulka 10).

Tabulka 10 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem

Přiznání si viny 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

přiznává vinu 68 61,82 37 48,05 105 56,15nepřiznává vinu 27 24,55 22 28,57 49 26,20neopovědělo 15 13,64 18 23,38 33 17,65

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Tabulka též velmi dobře vystihuje, jak odpovídaly jednotlivé skupiny respondentek.

Z řady provězněných neodpovědělo na tuto otázku 15 odsouzených, což představuje 13,64

%. V případě druhé skupiny nevyplnilo tuto položku 18 žen ze 77, tedy téměř jedna

čtvrtina. Komparací odpovědí obou kategorií zjišťujeme, že prvovězněné odsouzené

nemají, oproti těm, kterým je situace věznění známa, tak velký problém zodpovědět tuto

otázku, případně i uznat svou vinu za spáchaný trestný čin.

Z těch respondentek, které tuto položku zodpověděly, uznává svou vinu 71,58 %

prvovězněných a 62,71 % recidivistek. Ostatní svou vinu neuznávají (Obrázek 11).

Obrázek 11 Pohled na vnímání své vlastní viny v souvislosti se spáchaným trestným

činem - validní četnosti v %

1. skupina

2. skupina

77

Poměrně jiná je situace v případě, kdy odsouzené mají odpovědět na položku, zda

se jim zdá být trest uložený soudem spravedlivý či nespravedlivý. Na tuto položku

neodpovědělo, či jak některé respondentky do dotazníku dopsaly, není si jistých, 39 ze 187

odsouzených. U těch respondentek, které odpověděly, převažuje názor, že výše jejich

trestu je nespravedlivá (Obrázek 12).

Obrázek 12 Vnímání spravedlnosti trestu - validní četnost v %

V případě srovnání odpovídajících podle kategorií „prvovězněných“

a „recidivistek“ docházíme k tomu, že zatím co ženy zařazené v první skupině ve větším

počtu případů vnímají trest jako spravedlivý a to v poměru 54,55 ku 45,45 procentům, u

žen druhé skupiny je tento poměr opačný (41,67 ku 58,33 procentům). Celkový výsledek je

tedy opět ovlivněn respondentkami z řady recidivistek.

6.4.3 RYSY POBYTU VE VĚZENÍ

Třetí okruh otázek byl zaměřen na samotný výkon trestu respondentek. Cílem

tohoto okruhu bylo zjistit, jak odsouzené vnímají prostředí věznice, včetně vztahů uvnitř

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

spravedlivý

54,55

%

77

Poměrně jiná je situace v případě, kdy odsouzené mají odpovědět na položku, zda

se jim zdá být trest uložený soudem spravedlivý či nespravedlivý. Na tuto položku

neodpovědělo, či jak některé respondentky do dotazníku dopsaly, není si jistých, 39 ze 187

odsouzených. U těch respondentek, které odpověděly, převažuje názor, že výše jejich

trestu je nespravedlivá (Obrázek 12).

Obrázek 12 Vnímání spravedlnosti trestu - validní četnost v %

V případě srovnání odpovídajících podle kategorií „prvovězněných“

a „recidivistek“ docházíme k tomu, že zatím co ženy zařazené v první skupině ve větším

počtu případů vnímají trest jako spravedlivý a to v poměru 54,55 ku 45,45 procentům, u

žen druhé skupiny je tento poměr opačný (41,67 ku 58,33 procentům). Celkový výsledek je

tedy opět ovlivněn respondentkami z řady recidivistek.

6.4.3 RYSY POBYTU VE VĚZENÍ

Třetí okruh otázek byl zaměřen na samotný výkon trestu respondentek. Cílem

tohoto okruhu bylo zjistit, jak odsouzené vnímají prostředí věznice, včetně vztahů uvnitř

spravedlivý nespravedlivý

54,55

45,4541,67

58,33

1. skupina

2. skupina

77

Poměrně jiná je situace v případě, kdy odsouzené mají odpovědět na položku, zda

se jim zdá být trest uložený soudem spravedlivý či nespravedlivý. Na tuto položku

neodpovědělo, či jak některé respondentky do dotazníku dopsaly, není si jistých, 39 ze 187

odsouzených. U těch respondentek, které odpověděly, převažuje názor, že výše jejich

trestu je nespravedlivá (Obrázek 12).

Obrázek 12 Vnímání spravedlnosti trestu - validní četnost v %

V případě srovnání odpovídajících podle kategorií „prvovězněných“

a „recidivistek“ docházíme k tomu, že zatím co ženy zařazené v první skupině ve větším

počtu případů vnímají trest jako spravedlivý a to v poměru 54,55 ku 45,45 procentům, u

žen druhé skupiny je tento poměr opačný (41,67 ku 58,33 procentům). Celkový výsledek je

tedy opět ovlivněn respondentkami z řady recidivistek.

6.4.3 RYSY POBYTU VE VĚZENÍ

Třetí okruh otázek byl zaměřen na samotný výkon trestu respondentek. Cílem

tohoto okruhu bylo zjistit, jak odsouzené vnímají prostředí věznice, včetně vztahů uvnitř

1. skupina

2. skupina

78

této instituce a dále také pohled odsouzených na nabídku činností v rámci programu

zacházení.

Vyhodnocení tohoto okruhu je možno také považovat jako stěžejní v souvislosti

s ověřením předpokladů.

Délka pobytu odsouzených žen ve vězení v době sběru dat byla od jednoho měsíce

do osmi let.

Nejvíce respondentek, celkem 65 dotazovaných (34,76 %) pobývalo ve věznici

v časovém rozmezí od jednoho roku do tří let. Na tuto skutečnost mají vliv především

odsouzené ze skupiny vícekrát trestaných odnětím svobody nepodmíněně, mezi nimiž je

téměř polovina žen s takto dlouhou dobou strávenou ve věznici. Naproti tomu mezi

prvovězněnými je těchto odsouzených jen 27,27 % (Tabulka 11).

Tabulka 11 Kategorizovaná doba strávená ve věznici v souvislosti s aktuálním trestem

doba strávená ve věznici Prvovězněné (n=110) Recidivistky (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

do 3 měsíců 15 13,64 2 2,60 17 9,093 - 6 měsíců 25 22,73 5 6,49 30 16,047 - 12 měsíců 25 22,73 20 25,97 45 24,06od 1 roku do 3 let 30 27,27 35 45,45 65 34,76od 3 do 5 let 8 7,27 8 10,39 16 8,565 let a více 7 6,36 7 9,09 14 7,49

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Druhou nejpočetnější kategorií byly odsouzené s délkou pobytu ve vězení od 6

měsíců do jednoho roku (24,06 %). Respondentek pobývajících ve věznici v době do tří

měsíců, od tří do pěti let a pět let a více je přibližně stejně.

Z celkového pohledu lze říci, že respondentky, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody poprvé, pobývaly v době sběru dat ve věznici kratší dobu než recidivistky. To je

patrně dáno především tím, že délka trestu odsouzených, zařazených v rámci tohoto šetření

do 1. skupiny, je v průměru kratší než u žen, které již dříve ve vězení byly. Tím dochází

i k rychlejší obměně těchto odsouzených ve věznici. (Obrázek 13).

79

Obrázek 13 Kategorizována délka pobytu ve vězení v době dotazování

Je obecně známo, že osobnost jedince není jen zatížená dědičnosti, ale postupně se

vyvíjí. Významným faktorem, který vývoj člověka ovlivňuje, je životní prostředí. Toto

prostředí ovlivňuje nejen průběh a výsledek lidského vývoje, ale také vlastní výchovné

působení. Vlivy, které z prostředí přicházejí, mohou u člověka ovlivňovat např. zájmovou

orientaci, představy, prožívání, projevy chování, postoje atd. Zatímco prostředí ovlivňuje

osobnost nezáměrně, působí výchova záměrně. To může vést k tomu, že osobnost

a chování jedince jsou, v některých případech, více formovány nezáměrným působením

prostředí místo výchovou. V tomto případě může dojít až k tomu, že se tito lidé mohou

stavět na odpor proti jakémukoliv výchovnému působení.52 Vzhledem k tomu, že situace

uvěznění je nedobrovolná a omezení svobody samozřejmě vnímáno odsouzenými

negativně, může právě k této situaci docházet ve věznici. Výchovu ve věznici tedy nelze

z pohledu odsouzených chápat jako dobrovolnou a odsouzenými je vnímána spíše jako

nátlak. Odsouzené mají v podstatě tři možnosti řešení této situace. Mohou přijmout

výchovné působení jako snesitelné a přijatelné, aniž by se na něm aktivně podílely, nebo

na výchovné aktivity rezignovat s tím, že jim nemohou nic pozitivního přinést. Třetí

52 GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 2002. s. 46

0,00

5,00

10,00

15,00

20,00

25,00

30,00

35,00

40,00

45,00

50,00

13,64

22,73

2,60

%

79

Obrázek 13 Kategorizována délka pobytu ve vězení v době dotazování

Je obecně známo, že osobnost jedince není jen zatížená dědičnosti, ale postupně se

vyvíjí. Významným faktorem, který vývoj člověka ovlivňuje, je životní prostředí. Toto

prostředí ovlivňuje nejen průběh a výsledek lidského vývoje, ale také vlastní výchovné

působení. Vlivy, které z prostředí přicházejí, mohou u člověka ovlivňovat např. zájmovou

orientaci, představy, prožívání, projevy chování, postoje atd. Zatímco prostředí ovlivňuje

osobnost nezáměrně, působí výchova záměrně. To může vést k tomu, že osobnost

a chování jedince jsou, v některých případech, více formovány nezáměrným působením

prostředí místo výchovou. V tomto případě může dojít až k tomu, že se tito lidé mohou

stavět na odpor proti jakémukoliv výchovnému působení.52 Vzhledem k tomu, že situace

uvěznění je nedobrovolná a omezení svobody samozřejmě vnímáno odsouzenými

negativně, může právě k této situaci docházet ve věznici. Výchovu ve věznici tedy nelze

z pohledu odsouzených chápat jako dobrovolnou a odsouzenými je vnímána spíše jako

nátlak. Odsouzené mají v podstatě tři možnosti řešení této situace. Mohou přijmout

výchovné působení jako snesitelné a přijatelné, aniž by se na něm aktivně podílely, nebo

na výchovné aktivity rezignovat s tím, že jim nemohou nic pozitivního přinést. Třetí

52 GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 2002. s. 46

22,73 22,73

27,27

7,27 6,366,49

25,97

45,45

10,39 9,09

79

Obrázek 13 Kategorizována délka pobytu ve vězení v době dotazování

Je obecně známo, že osobnost jedince není jen zatížená dědičnosti, ale postupně se

vyvíjí. Významným faktorem, který vývoj člověka ovlivňuje, je životní prostředí. Toto

prostředí ovlivňuje nejen průběh a výsledek lidského vývoje, ale také vlastní výchovné

působení. Vlivy, které z prostředí přicházejí, mohou u člověka ovlivňovat např. zájmovou

orientaci, představy, prožívání, projevy chování, postoje atd. Zatímco prostředí ovlivňuje

osobnost nezáměrně, působí výchova záměrně. To může vést k tomu, že osobnost

a chování jedince jsou, v některých případech, více formovány nezáměrným působením

prostředí místo výchovou. V tomto případě může dojít až k tomu, že se tito lidé mohou

stavět na odpor proti jakémukoliv výchovnému působení.52 Vzhledem k tomu, že situace

uvěznění je nedobrovolná a omezení svobody samozřejmě vnímáno odsouzenými

negativně, může právě k této situaci docházet ve věznici. Výchovu ve věznici tedy nelze

z pohledu odsouzených chápat jako dobrovolnou a odsouzenými je vnímána spíše jako

nátlak. Odsouzené mají v podstatě tři možnosti řešení této situace. Mohou přijmout

výchovné působení jako snesitelné a přijatelné, aniž by se na něm aktivně podílely, nebo

na výchovné aktivity rezignovat s tím, že jim nemohou nic pozitivního přinést. Třetí

52 GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 2002. s. 46

1. skupina

2. skupina

80

možností je vědomé a dobrovolné přijetí výchovné činnosti jako důsledku svého trestního

jednání, kdy odsouzená je ochotna se na nápravě podílet.53

V této práci vycházím z předpokladu, že odsouzené ženy zařazené do první skupiny

nejsou ovlivňovány prostředím věznice a vztahy uvnitř této instituce v negativním směru

natolik, aby se stavěly proti výchovnému působení. Proto budou pozitivněji hodnotit

vztahy k zaměstnancům věznice než mezi sebou navzájem. Recidivistky, vzhledem

k tomu, že je jim situace věznění již známa, mohou být více ovlivněny negativními faktory

ve věznici, které působí proti snahám o korekci nežádoucího chování a způsobu života.

Z tohoto důvodu jsou více než záměrným působením výchovných aktivit, ovlivňovány

nezáměrným působením prostředí věznice, zejména vztahy mezi odsouzenými a vztahy se

zaměstnanci. Předpokládám, že odsouzené budou pozitivněji hodnotit vztahy mezi sebou

navzájem a vztahy se zaměstnanci budou spíše negativní.

Tabulka 12 Subjektivní vnímání prostředí věznice

Prostředí věznice 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

velmi špatné 23 20,91 12 15,58 35 18,72špatné 42 38,18 38 49,35 80 42,78nevyhraněný názor 27 24,55 10 12,99 37 19,79dobré 11 10,00 12 15,58 23 12,30velmi dobré 7 6,36 5 6,49 12 6,42

celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Prostředí věznice, jak bylo zjištěno ze získaných dat, vnímá jako špatné či velmi

špatné 115 odsouzených (61,50 %), naopak pouze 35 respondentek (18,72 %) hodnotí

prostředí jako dobré, případně velmi dobré. Zbytek odpovídajících (19,79 %) nemá na

prostředí věznice ujasněný názor (Tabulka 12).

V případě komparace odpovědí 1. a 2. skupiny zjistíme, že je situace obdobná. Více

jak polovina prvotrestaných (59,09 %) i recidivistek (64,94 %) subjektivně vnímá fyzické

prostředí věznice jako špatné, nevyhraněný názor na prostředí ve věznici má 24.55 %

respondentek 1. skupiny a 10 odsouzených ve výběru zařazených do skupiny těch, které ve

53 ČERNÍKOVÁ, V. a SEDLÁČEK, V. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejní akademie české republiky,2002. s. 51.

81

věznici nepobývají poprvé. Jako pozitivní vnímá prostředí věznice 18 prvotrestaných

(16,36 %) a 25 odsouzených z 2. skupiny (Obrázek 14).

Tento výsledek byl předpokládán, neboť výkon trestu odnětí svobody je spojen s

omezením svobody, což je vnímáno odsouzenými negativně. Odsouzené toto omezení

často dávají do souvislosti s fyzickým prostředím věznice.

Obrázek 14 Subjektivní vnímání prostředí věznice

Omezení svobody pohybu, rozhodování je velkým zásahem do života člověka.

Takovým omezením, jak již sám název vypovídá, jistě trest odnětí svobody je. Proto může

být pro mnohé z odsouzených velmi obtížné se vyrovnat s touto životní situací. Zároveň

lze předpokládat, že odsouzené 2. skupiny nebudou mít, vzhledem k určité znalosti

prostředí tak velké problémy s adaptací na organizaci života ve věznici a tedy ve více

případech udají, že jsou adaptovány na podmínky věznice.

Tabulka 13 Adaptace na prostředí výkonu trestu

Adaptace ve věznici 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

adaptována 27 24,55 28 36,36 55 29,41spíše adaptována 12 10,91 21 27,27 33 17,65nevyhraněný názor 11 10,00 6 7,79 17 9,09spíše neadaptována 26 23,64 4 5,19 30 16,04neadaptována 34 30,91 18 23,38 52 27,81celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

0,0010,0020,0030,0040,0050,0060,0070,00

špatné

59,09

%

81

věznici nepobývají poprvé. Jako pozitivní vnímá prostředí věznice 18 prvotrestaných

(16,36 %) a 25 odsouzených z 2. skupiny (Obrázek 14).

Tento výsledek byl předpokládán, neboť výkon trestu odnětí svobody je spojen s

omezením svobody, což je vnímáno odsouzenými negativně. Odsouzené toto omezení

často dávají do souvislosti s fyzickým prostředím věznice.

Obrázek 14 Subjektivní vnímání prostředí věznice

Omezení svobody pohybu, rozhodování je velkým zásahem do života člověka.

Takovým omezením, jak již sám název vypovídá, jistě trest odnětí svobody je. Proto může

být pro mnohé z odsouzených velmi obtížné se vyrovnat s touto životní situací. Zároveň

lze předpokládat, že odsouzené 2. skupiny nebudou mít, vzhledem k určité znalosti

prostředí tak velké problémy s adaptací na organizaci života ve věznici a tedy ve více

případech udají, že jsou adaptovány na podmínky věznice.

Tabulka 13 Adaptace na prostředí výkonu trestu

Adaptace ve věznici 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

adaptována 27 24,55 28 36,36 55 29,41spíše adaptována 12 10,91 21 27,27 33 17,65nevyhraněný názor 11 10,00 6 7,79 17 9,09spíše neadaptována 26 23,64 4 5,19 30 16,04neadaptována 34 30,91 18 23,38 52 27,81celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

špatné nevím dobré

59,09

24,5516,36

64,94

12,9922,08

1. skupina

2. skupina

81

věznici nepobývají poprvé. Jako pozitivní vnímá prostředí věznice 18 prvotrestaných

(16,36 %) a 25 odsouzených z 2. skupiny (Obrázek 14).

Tento výsledek byl předpokládán, neboť výkon trestu odnětí svobody je spojen s

omezením svobody, což je vnímáno odsouzenými negativně. Odsouzené toto omezení

často dávají do souvislosti s fyzickým prostředím věznice.

Obrázek 14 Subjektivní vnímání prostředí věznice

Omezení svobody pohybu, rozhodování je velkým zásahem do života člověka.

Takovým omezením, jak již sám název vypovídá, jistě trest odnětí svobody je. Proto může

být pro mnohé z odsouzených velmi obtížné se vyrovnat s touto životní situací. Zároveň

lze předpokládat, že odsouzené 2. skupiny nebudou mít, vzhledem k určité znalosti

prostředí tak velké problémy s adaptací na organizaci života ve věznici a tedy ve více

případech udají, že jsou adaptovány na podmínky věznice.

Tabulka 13 Adaptace na prostředí výkonu trestu

Adaptace ve věznici 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

adaptována 27 24,55 28 36,36 55 29,41spíše adaptována 12 10,91 21 27,27 33 17,65nevyhraněný názor 11 10,00 6 7,79 17 9,09spíše neadaptována 26 23,64 4 5,19 30 16,04neadaptována 34 30,91 18 23,38 52 27,81celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

1. skupina

2. skupina

82

Z odpovědí na otázku týkající se právě toho, jak se respondentky s pobytem ve

věznici vyrovnávají, odpovědělo 88 žen, což značí 47,06 %, je s pobytem ve výkonu trestu

vyrovnána. Na druhou stranu, 82 odpovídajících (43,85 %) odmítá, že by se s aktuální

životní situací vyrovnala (Tabulka 13).

V případě srovnání odpovědí žen podle jednotlivých skupin zjistíme, že zatímco

respondentky 1. skupiny jsou adaptovány na prostředí výkonu trestu ve 35,45 %,

u recidivujících odsouzených je počet těch, které udávají, že se již přizpůsobily

podmínkám ve věznici 63,64 %. Naopak problémy se svou adaptací vnímá 60

odsouzených, které jsou ve výkonu trestu poprvé (54,55 %) a pouze 28.57 % odsouzených

zařazených ve 2. skupině (Obrázek 15).

Tím se potvrzuje předpoklad, že odsouzené – recidivistky nemají tak velké

problémy s adaptací na organizaci života ve věznici jako odsouzené, které se ve věznici

nacházejí poprvé.

Obrázek 15 Adaptace na prostředí výkonu trestu

S výchovným působením prostředí věznice úzce souvisí i vztahy uvnitř této

instituce, neboť člověk je na jedné straně ovlivňován prostředím, na druhou stranu

prostředí kolem sebe zase ovlivňuje. To, zda se odsouzená nechá více ovlivňovat druhými

odsouzenými nebo pracovníky věznice může mít vliv na výchovné působení a tím i na

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

adaptována

35,45%

82

Z odpovědí na otázku týkající se právě toho, jak se respondentky s pobytem ve

věznici vyrovnávají, odpovědělo 88 žen, což značí 47,06 %, je s pobytem ve výkonu trestu

vyrovnána. Na druhou stranu, 82 odpovídajících (43,85 %) odmítá, že by se s aktuální

životní situací vyrovnala (Tabulka 13).

V případě srovnání odpovědí žen podle jednotlivých skupin zjistíme, že zatímco

respondentky 1. skupiny jsou adaptovány na prostředí výkonu trestu ve 35,45 %,

u recidivujících odsouzených je počet těch, které udávají, že se již přizpůsobily

podmínkám ve věznici 63,64 %. Naopak problémy se svou adaptací vnímá 60

odsouzených, které jsou ve výkonu trestu poprvé (54,55 %) a pouze 28.57 % odsouzených

zařazených ve 2. skupině (Obrázek 15).

Tím se potvrzuje předpoklad, že odsouzené – recidivistky nemají tak velké

problémy s adaptací na organizaci života ve věznici jako odsouzené, které se ve věznici

nacházejí poprvé.

Obrázek 15 Adaptace na prostředí výkonu trestu

S výchovným působením prostředí věznice úzce souvisí i vztahy uvnitř této

instituce, neboť člověk je na jedné straně ovlivňován prostředím, na druhou stranu

prostředí kolem sebe zase ovlivňuje. To, zda se odsouzená nechá více ovlivňovat druhými

odsouzenými nebo pracovníky věznice může mít vliv na výchovné působení a tím i na

adaptována nevím neadaptována

35,45

10,00

54,55

63,64

7,79

28,571. skupina

2. skupina

82

Z odpovědí na otázku týkající se právě toho, jak se respondentky s pobytem ve

věznici vyrovnávají, odpovědělo 88 žen, což značí 47,06 %, je s pobytem ve výkonu trestu

vyrovnána. Na druhou stranu, 82 odpovídajících (43,85 %) odmítá, že by se s aktuální

životní situací vyrovnala (Tabulka 13).

V případě srovnání odpovědí žen podle jednotlivých skupin zjistíme, že zatímco

respondentky 1. skupiny jsou adaptovány na prostředí výkonu trestu ve 35,45 %,

u recidivujících odsouzených je počet těch, které udávají, že se již přizpůsobily

podmínkám ve věznici 63,64 %. Naopak problémy se svou adaptací vnímá 60

odsouzených, které jsou ve výkonu trestu poprvé (54,55 %) a pouze 28.57 % odsouzených

zařazených ve 2. skupině (Obrázek 15).

Tím se potvrzuje předpoklad, že odsouzené – recidivistky nemají tak velké

problémy s adaptací na organizaci života ve věznici jako odsouzené, které se ve věznici

nacházejí poprvé.

Obrázek 15 Adaptace na prostředí výkonu trestu

S výchovným působením prostředí věznice úzce souvisí i vztahy uvnitř této

instituce, neboť člověk je na jedné straně ovlivňován prostředím, na druhou stranu

prostředí kolem sebe zase ovlivňuje. To, zda se odsouzená nechá více ovlivňovat druhými

odsouzenými nebo pracovníky věznice může mít vliv na výchovné působení a tím i na

1. skupina

2. skupina

83

úspěšnost resocializace a následné reintegrace zpět do společnosti, současně se snížením

rizika páchání další trestné činnosti.

V této práci vycházím z předpokladu, že odsouzené, které se nacházejí ve výkonu

trestu poprvé, nejsou tak zasaženy kriminální nákazou a mezi odsouzenými nemají tolik

známostí, proto kladněji hodnotí vzájemné vztahy se zaměstnanci věznice než odsouzené

recidivistky. V případě hodnocení vzájemných vztahů s odsouzenými tomu je naopak.

Tabulka 14 Subjektivní hodnocení vztahů s odsouzenými

Vztahy s odsouzenými 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

velmi špatné 11 10,00 4 5,19 15 8,02špatné 49 44,55 19 24,68 68 36,36nevyhraněný názor 31 28,18 17 22,08 48 25,67dobré 11 10,00 23 29,87 34 18,18velmi dobré 8 7,27 14 18,18 22 11,76celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Vztahy s odsouzenými hodnotí téměř polovina, přesněji 44,38 % odsouzených jako

špatné či velmi špatné, pouze necelá třetina (29,94 %) respondentek vnímá tyto vztahy

jako dobré (sloučené odpovědi dobré a velmi dobré). Zbytek, tedy 48 odsouzených (25,67

%) nemá na otázku vztahů s odsouzenými ve věznici vyhraněný názor a neví tedy, zda

hodnotí své vztahy s ostatními odsouzenými jako dobré či špatné (Tabulka 14).

Z pohledu ověřování v úvodu této kapitoly stanovené hypotézy H1 je důležité

rozdělení odpovědí respondentek podle jejich zařazení do 1. či 2. skupiny. Z tohoto

hlediska je ze získaných dat možno zjistit, že více jak polovina respondentek z řady

prvovězněných (54,55 %) subjektivně vnímá vztahy s ostatními odsouzenými jako špatné.

Pouze 19 odsouzených z této skupiny hodnotí tyto vztahy jako dobré. Poměrně velká

skupina z těchto žen není rozhodnuta, zda má hodnotit vztahy jako dobré či jako špatné

(Obrázek 16).

Opačná je situace v případě žen, které již byly ve výkonu trestu odnětí svobody.

Respondentky z této skupiny hodnotí svůj vztah s ostatními vězněnými jako špatný pouze

v necelých 30 %, naproti tomu 37 ze 77 odsouzených, tedy 48,05 % je hodnotí jako dobré.

84

Obrázek 16 Vztahy s odsouzenými

Na položku související s tím, jak odsouzené subjektivně vnímají vztahy se

zaměstnanci věznice 111 respondentek (59,36 %) odpovědělo, že vnímá tyto vztahy jako

dobré až velmi dobré. 31 odsouzených žen (16,58 %) si není jista svou odpovědí a 45

odpovídajících (24,06 %) spatřuje tyto vztahy jako špatné, případně velmi špatné

(Tabulka 15).

Tabulka 15 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

Vztahy s personálem 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

velmi špatné 3 2,73 8 10,39 11 5,88špatné 5 4,55 29 37,66 34 18,18nevyhraněný názor 19 17,27 12 15,58 31 16,58dobré 65 59,09 21 27,27 86 45,99velmi dobré 18 16,36 7 9,09 25 13,37celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Pokud srovnáme odpovědi, které se týkají vztahů odsouzených s personálem podle

jednotlivých skupin, zjišťujeme, že 75,45 % žen zařazených do 1. skupiny a 36,36 %

recidivujících odsouzených označuje tyto vztahy jako dobré. Naopak jako špatné hodnotí

tyto vztahy 48,05 % odsouzených, které již ve vězení v minulosti byly a pouze 7,27 %

prvovězněných.

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

špatné

54,55

%

84

Obrázek 16 Vztahy s odsouzenými

Na položku související s tím, jak odsouzené subjektivně vnímají vztahy se

zaměstnanci věznice 111 respondentek (59,36 %) odpovědělo, že vnímá tyto vztahy jako

dobré až velmi dobré. 31 odsouzených žen (16,58 %) si není jista svou odpovědí a 45

odpovídajících (24,06 %) spatřuje tyto vztahy jako špatné, případně velmi špatné

(Tabulka 15).

Tabulka 15 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

Vztahy s personálem 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

velmi špatné 3 2,73 8 10,39 11 5,88špatné 5 4,55 29 37,66 34 18,18nevyhraněný názor 19 17,27 12 15,58 31 16,58dobré 65 59,09 21 27,27 86 45,99velmi dobré 18 16,36 7 9,09 25 13,37celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Pokud srovnáme odpovědi, které se týkají vztahů odsouzených s personálem podle

jednotlivých skupin, zjišťujeme, že 75,45 % žen zařazených do 1. skupiny a 36,36 %

recidivujících odsouzených označuje tyto vztahy jako dobré. Naopak jako špatné hodnotí

tyto vztahy 48,05 % odsouzených, které již ve vězení v minulosti byly a pouze 7,27 %

prvovězněných.

špatné nevím dobré

54,55

28,18

17,27

29,87

22,08

48,05

1. skupina

2. skupina

84

Obrázek 16 Vztahy s odsouzenými

Na položku související s tím, jak odsouzené subjektivně vnímají vztahy se

zaměstnanci věznice 111 respondentek (59,36 %) odpovědělo, že vnímá tyto vztahy jako

dobré až velmi dobré. 31 odsouzených žen (16,58 %) si není jista svou odpovědí a 45

odpovídajících (24,06 %) spatřuje tyto vztahy jako špatné, případně velmi špatné

(Tabulka 15).

Tabulka 15 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

Vztahy s personálem 1. skupina (n=110) 2. skupina (n=77) Celkem (n=187)počet % počet % počet %

velmi špatné 3 2,73 8 10,39 11 5,88špatné 5 4,55 29 37,66 34 18,18nevyhraněný názor 19 17,27 12 15,58 31 16,58dobré 65 59,09 21 27,27 86 45,99velmi dobré 18 16,36 7 9,09 25 13,37celkem 110 100,00 77 100,00 187 100,00

Pokud srovnáme odpovědi, které se týkají vztahů odsouzených s personálem podle

jednotlivých skupin, zjišťujeme, že 75,45 % žen zařazených do 1. skupiny a 36,36 %

recidivujících odsouzených označuje tyto vztahy jako dobré. Naopak jako špatné hodnotí

tyto vztahy 48,05 % odsouzených, které již ve vězení v minulosti byly a pouze 7,27 %

prvovězněných.

1. skupina

2. skupina

85

Obrázek 17 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

V případě komparace odpovědí, které se týkají vzájemných vztahů mezi

respondentkami a dalšími odsouzenými s názory na vnímání vztahů mezi odpovídajícími a

personálem věznice zjišťujeme, že v případě 1. skupiny, jsou vztahy s odsouzenými

vnímány negativněji, než vztahy se zaměstnanci. V případě odsouzených, které nejsou ve

výkonu trestu poprvé, je situace přesně opačná.

Toto šetření potvrzuje, že odsouzené zařazené do 2. skupiny, tzn. skupiny

odsouzených žen, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, jsou více ovlivňovány vězeňskou

subkulturou.

Na základě komplexního posouzení bývá ve vzájemné spolupráci speciálního

pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka a vychovatele vypracována nabídka

alternativ programu zacházení, které vycházejí jednak z potřeb konkrétní odsouzené, ale

samozřejmě také z možností věznice (blíže kapitola 3.3). Je důležité, zejména z hlediska

motivace k aktivní spolupráci, aby se na tvorbě vhodného programu zacházení podílela

i odsouzená.

Nabídka aktivit programu zacházení má své limity. Ty jsou dány především

normami, které upravují výkon trestu a samozřejmě možnostmi věznice. Nelze také

zapomenout na jednu z funkcí výkonu trestu odnětí svobody, kterou je ochrana společnosti

před pachateli trestných činů. Proto je prioritou při práci s odsouzenými především

bezpečnost.

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

80,00

špatné

7,27

%

85

Obrázek 17 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

V případě komparace odpovědí, které se týkají vzájemných vztahů mezi

respondentkami a dalšími odsouzenými s názory na vnímání vztahů mezi odpovídajícími a

personálem věznice zjišťujeme, že v případě 1. skupiny, jsou vztahy s odsouzenými

vnímány negativněji, než vztahy se zaměstnanci. V případě odsouzených, které nejsou ve

výkonu trestu poprvé, je situace přesně opačná.

Toto šetření potvrzuje, že odsouzené zařazené do 2. skupiny, tzn. skupiny

odsouzených žen, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, jsou více ovlivňovány vězeňskou

subkulturou.

Na základě komplexního posouzení bývá ve vzájemné spolupráci speciálního

pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka a vychovatele vypracována nabídka

alternativ programu zacházení, které vycházejí jednak z potřeb konkrétní odsouzené, ale

samozřejmě také z možností věznice (blíže kapitola 3.3). Je důležité, zejména z hlediska

motivace k aktivní spolupráci, aby se na tvorbě vhodného programu zacházení podílela

i odsouzená.

Nabídka aktivit programu zacházení má své limity. Ty jsou dány především

normami, které upravují výkon trestu a samozřejmě možnostmi věznice. Nelze také

zapomenout na jednu z funkcí výkonu trestu odnětí svobody, kterou je ochrana společnosti

před pachateli trestných činů. Proto je prioritou při práci s odsouzenými především

bezpečnost.

špatné nevím dobré

7,27

17,27

75,45

48,05

15,58

36,36 1. skupina

2. skupina

85

Obrázek 17 Subjektivní vnímání vztahů s personálem

V případě komparace odpovědí, které se týkají vzájemných vztahů mezi

respondentkami a dalšími odsouzenými s názory na vnímání vztahů mezi odpovídajícími a

personálem věznice zjišťujeme, že v případě 1. skupiny, jsou vztahy s odsouzenými

vnímány negativněji, než vztahy se zaměstnanci. V případě odsouzených, které nejsou ve

výkonu trestu poprvé, je situace přesně opačná.

Toto šetření potvrzuje, že odsouzené zařazené do 2. skupiny, tzn. skupiny

odsouzených žen, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, jsou více ovlivňovány vězeňskou

subkulturou.

Na základě komplexního posouzení bývá ve vzájemné spolupráci speciálního

pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka a vychovatele vypracována nabídka

alternativ programu zacházení, které vycházejí jednak z potřeb konkrétní odsouzené, ale

samozřejmě také z možností věznice (blíže kapitola 3.3). Je důležité, zejména z hlediska

motivace k aktivní spolupráci, aby se na tvorbě vhodného programu zacházení podílela

i odsouzená.

Nabídka aktivit programu zacházení má své limity. Ty jsou dány především

normami, které upravují výkon trestu a samozřejmě možnostmi věznice. Nelze také

zapomenout na jednu z funkcí výkonu trestu odnětí svobody, kterou je ochrana společnosti

před pachateli trestných činů. Proto je prioritou při práci s odsouzenými především

bezpečnost.

1. skupina

2. skupina

86

Na názory respondentek související s nabídkou činností a aktivit v rámci programu

zacházení byly zaměřeny některé z položek dotazníku. Jejich cílem bylo zjištění, zda je

nabídka aktivit dostatečná a uspokojuje zájmy a potřeby odsouzených žen, zda jsou

ochotny připustit, že programy zacházení nějakým způsobem ovlivňují jejich chování

a mohou jim pomoci při jejich návratu do běžného života po výkonu trestu. Zajímalo mě

také, které aktivity respondentkám v programech zacházení chybí.

Vzhledem k tomu, že program zacházení se zpracovává pouze pro odsouzené

s délkou trestu delší než tři měsíce, nebyly vyhodnocovány dotazníky odsouzených, které

udaly, že jejich délka trestu je kratší.

Podle názoru respondentek, který vyjádřily v dotaznících, je téměř 64 % z nich

přesvědčeno o tom, že nabídka alternativ programů zacházení je dostatečná a je tedy

možné si vhodný program vybrat. Pouze necelých 15 % odsouzených tvrdí opak a nabídku

spatřují jako nedostatečnou (Tabulka 16).

Tabulka 16 Subjektivní názor respondentek na nabídku programů zacházení (PZ)

Aktivity PZ jsou dostatečné 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 23 21,50 17 22,08 40 21,74souhlasím 49 45,79 28 36,36 77 41,85nejsem si jistá 21 19,63 19 24,68 40 21,74nesouhlasím 6 5,61 5 6,49 11 5,98rozhodně nesouhlasím 8 7,48 8 10,39 16 8,70celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Srovnáním odpovědí respondentek ze skupiny prvovězněných a odsouzených, které

již v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody byly, zjišťujeme, že se jejich pohled na

otázku nabídky alternativ programů zacházení příliš neliší. 72 odsouzených (67,29 %),

které byly zařazeny do 1. skupiny a 58,44% recidivujících odsouzených, vnímá nabídku

aktivit programu zacházení jako dostatečnou. Pouze 13,08 % prvotrestaných, což

představuje 14 žen a necelých 17 % odsouzených, kterým je situace výkonu trestu známa,

udávají, že si s nabídky aktivit programu zacházení nemohou vybrat činnost, která by je

zajímala (Obrázek 18).

87

Obrázek 18 Názor respondentek na nabídku programů zacházení

Jak již bylo v této práci naznačeno, programy zacházení by měly reflektovat

potřeby, ale samozřejmě i zájmy odsouzených. Proto byla v této části dotazníku i položka,

zjišťující, jak odsouzené subjektivně vnímají nabídku jednotlivých aktivit programu

zacházení, v souvislosti s možností uspokojení jejich zájmů a potřeb.

Tabulka 17 Uspokojení zájmů a potřeb respondentek programy zacházení

PZ uspokojují zájmy a potřeby 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 19 17,76 14 18,18 33 17,93souhlasím 46 42,99 36 46,75 82 44,57nejsem si jistá 20 18,69 17 22,08 37 20,11nesouhlasím 16 14,95 6 7,79 22 11,96rozhodně nesouhlasím 6 5,61 4 5,19 10 5,43celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Podle odpovědí respondentek, uspokojují tyto programy jejich zájmy v 62,50 %

případů. Odpověď „souhlasím“, případně „rozhodně souhlasím“, označilo 115

odsouzených. S jejich názorem nesouhlasí 32 z odpovídajících (17,39 %). Zbytek

odsouzených (20,11 %) nemá na tuto otázku ujasněný názor (Tabulka 17).

V případě komparace odpovědí odsouzených, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody poprvé a žen, které již ve vězení byly, zjišťujeme obdobný výsledek jako

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

dostatečná

67,29

58,44

%

87

Obrázek 18 Názor respondentek na nabídku programů zacházení

Jak již bylo v této práci naznačeno, programy zacházení by měly reflektovat

potřeby, ale samozřejmě i zájmy odsouzených. Proto byla v této části dotazníku i položka,

zjišťující, jak odsouzené subjektivně vnímají nabídku jednotlivých aktivit programu

zacházení, v souvislosti s možností uspokojení jejich zájmů a potřeb.

Tabulka 17 Uspokojení zájmů a potřeb respondentek programy zacházení

PZ uspokojují zájmy a potřeby 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 19 17,76 14 18,18 33 17,93souhlasím 46 42,99 36 46,75 82 44,57nejsem si jistá 20 18,69 17 22,08 37 20,11nesouhlasím 16 14,95 6 7,79 22 11,96rozhodně nesouhlasím 6 5,61 4 5,19 10 5,43celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Podle odpovědí respondentek, uspokojují tyto programy jejich zájmy v 62,50 %

případů. Odpověď „souhlasím“, případně „rozhodně souhlasím“, označilo 115

odsouzených. S jejich názorem nesouhlasí 32 z odpovídajících (17,39 %). Zbytek

odsouzených (20,11 %) nemá na tuto otázku ujasněný názor (Tabulka 17).

V případě komparace odpovědí odsouzených, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody poprvé a žen, které již ve vězení byly, zjišťujeme obdobný výsledek jako

nevím nedostatečná

19,6313,08

58,44

24,68

16,88

1. skupina

2. skupina

87

Obrázek 18 Názor respondentek na nabídku programů zacházení

Jak již bylo v této práci naznačeno, programy zacházení by měly reflektovat

potřeby, ale samozřejmě i zájmy odsouzených. Proto byla v této části dotazníku i položka,

zjišťující, jak odsouzené subjektivně vnímají nabídku jednotlivých aktivit programu

zacházení, v souvislosti s možností uspokojení jejich zájmů a potřeb.

Tabulka 17 Uspokojení zájmů a potřeb respondentek programy zacházení

PZ uspokojují zájmy a potřeby 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 19 17,76 14 18,18 33 17,93souhlasím 46 42,99 36 46,75 82 44,57nejsem si jistá 20 18,69 17 22,08 37 20,11nesouhlasím 16 14,95 6 7,79 22 11,96rozhodně nesouhlasím 6 5,61 4 5,19 10 5,43celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Podle odpovědí respondentek, uspokojují tyto programy jejich zájmy v 62,50 %

případů. Odpověď „souhlasím“, případně „rozhodně souhlasím“, označilo 115

odsouzených. S jejich názorem nesouhlasí 32 z odpovídajících (17,39 %). Zbytek

odsouzených (20,11 %) nemá na tuto otázku ujasněný názor (Tabulka 17).

V případě komparace odpovědí odsouzených, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody poprvé a žen, které již ve vězení byly, zjišťujeme obdobný výsledek jako

1. skupina

2. skupina

88

v případě odpovědí na otázku předcházející. Více jak 60 % odsouzených v první i druhé

skupině připouští, že nabídka alternativ programu zacházení uspokojuje jejich zájmy

a potřeby. Oproti tomu, jen pětina odsouzených, které ve věznici pobývají poprvé

(20,56 %) a 10 recidivujících odsouzených udává, že současná nabídka programů

zacházení jejich potřeby a zájmy neuspokojuje (Obrázek 19).

Obrázek 19 Uspokojení potřeb respondentek programy zacházení

Cílem programu zacházení, který je možno považovat v podmínkách výkonu trestu

odnětí svobody za hlavní pedagogický nástroj edukace, tedy výchovy a vzdělávání, je

především snaha o změnu chování odsouzených v prosociálním směru, tedy odklon od

kriminálního jednání a změna jejich dosavadního způsobu života. Proto byly do dotazníku

zařazeny i položky, jejichž cílem bylo zjistit, zda odsouzené připouští, že by programy

zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit jejich osobnost, chování a dosavadní způsob

života a pomoci jim tak při návratu do běžného života po jejich propuštění z výkonu trestu.

V případě odpovědí na tyto položky očekávám, že odsouzené z 1. skupiny budou

odpovídat spíše kladně, naopak odsouzené zařazené do skupiny recidivujících budou oproti

první skupině ve svých odpovědích pesimističtější. Vycházím z předpokladu, že 2. skupina

odsouzených, již má zkušenost s výkonem trestu a s tím spojeným působením programu

zacházení, který jim však v návratu do běžného života nepomohl, proto bude k možnostem

výchovného ovlivňování ve výkonu trestu spíše skeptická.

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

souhlasím

60,75

%

88

v případě odpovědí na otázku předcházející. Více jak 60 % odsouzených v první i druhé

skupině připouští, že nabídka alternativ programu zacházení uspokojuje jejich zájmy

a potřeby. Oproti tomu, jen pětina odsouzených, které ve věznici pobývají poprvé

(20,56 %) a 10 recidivujících odsouzených udává, že současná nabídka programů

zacházení jejich potřeby a zájmy neuspokojuje (Obrázek 19).

Obrázek 19 Uspokojení potřeb respondentek programy zacházení

Cílem programu zacházení, který je možno považovat v podmínkách výkonu trestu

odnětí svobody za hlavní pedagogický nástroj edukace, tedy výchovy a vzdělávání, je

především snaha o změnu chování odsouzených v prosociálním směru, tedy odklon od

kriminálního jednání a změna jejich dosavadního způsobu života. Proto byly do dotazníku

zařazeny i položky, jejichž cílem bylo zjistit, zda odsouzené připouští, že by programy

zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit jejich osobnost, chování a dosavadní způsob

života a pomoci jim tak při návratu do běžného života po jejich propuštění z výkonu trestu.

V případě odpovědí na tyto položky očekávám, že odsouzené z 1. skupiny budou

odpovídat spíše kladně, naopak odsouzené zařazené do skupiny recidivujících budou oproti

první skupině ve svých odpovědích pesimističtější. Vycházím z předpokladu, že 2. skupina

odsouzených, již má zkušenost s výkonem trestu a s tím spojeným působením programu

zacházení, který jim však v návratu do běžného života nepomohl, proto bude k možnostem

výchovného ovlivňování ve výkonu trestu spíše skeptická.

souhlasím nevím souhlasím

60,75

18,69 20,56

64,94

22,08

12,99

1. skupina

2. skupina

88

v případě odpovědí na otázku předcházející. Více jak 60 % odsouzených v první i druhé

skupině připouští, že nabídka alternativ programu zacházení uspokojuje jejich zájmy

a potřeby. Oproti tomu, jen pětina odsouzených, které ve věznici pobývají poprvé

(20,56 %) a 10 recidivujících odsouzených udává, že současná nabídka programů

zacházení jejich potřeby a zájmy neuspokojuje (Obrázek 19).

Obrázek 19 Uspokojení potřeb respondentek programy zacházení

Cílem programu zacházení, který je možno považovat v podmínkách výkonu trestu

odnětí svobody za hlavní pedagogický nástroj edukace, tedy výchovy a vzdělávání, je

především snaha o změnu chování odsouzených v prosociálním směru, tedy odklon od

kriminálního jednání a změna jejich dosavadního způsobu života. Proto byly do dotazníku

zařazeny i položky, jejichž cílem bylo zjistit, zda odsouzené připouští, že by programy

zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit jejich osobnost, chování a dosavadní způsob

života a pomoci jim tak při návratu do běžného života po jejich propuštění z výkonu trestu.

V případě odpovědí na tyto položky očekávám, že odsouzené z 1. skupiny budou

odpovídat spíše kladně, naopak odsouzené zařazené do skupiny recidivujících budou oproti

první skupině ve svých odpovědích pesimističtější. Vycházím z předpokladu, že 2. skupina

odsouzených, již má zkušenost s výkonem trestu a s tím spojeným působením programu

zacházení, který jim však v návratu do běžného života nepomohl, proto bude k možnostem

výchovného ovlivňování ve výkonu trestu spíše skeptická.

1. skupina

2. skupina

89

Tabulka 18 Subjektivní vnímání možnosti změny v životě prostřednictvím PZ

Změna v životě pomocí PZ 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 18 16,82 6 7,79 24 13,04souhlasím 45 42,06 31 40,26 76 41,30nejsem si jistá 24 22,43 7 9,09 31 16,85nesouhlasím 13 12,15 24 31,17 37 20,11rozhodně nesouhlasím 7 6,54 9 11,69 16 8,70celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

V odpovědích na tuto položku 100 respondentek (54,34 %) připouští, že by je

programy zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit. V to naopak nevěří téměř 30 %

dotázaných. 31 žen (16,85 %) nemá na tuto otázku vyhraněný názor (Tabulka 18).

Obrázek 20 Pohled respondentek na možnost jejich změny prostřednictvím PZ

Porovnáme-li odpovědi respondentek podle jejich zařazení do skupin, zjistíme, že

respondentky zařazené do skupiny prvovězněných více věří, že by je mohly programy

zacházení ovlivnit. Takovouto možnost připouští 58,88 % těchto odsouzených. Na druhou

stranu jen necelá pětina nesouhlasí s tvrzením, že by je aktivity programu zacházení

ovlivňovaly. Na rozdíl od odsouzených zařazených do druhé skupiny je poměrně vyšší

relativní četnost odsouzených (22,43 %), které odpověděly, že si nejsou jisté, zda

programy zacházení působí na změnu jejich chování a způsob života.

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

souhlasím

58,88

%

89

Tabulka 18 Subjektivní vnímání možnosti změny v životě prostřednictvím PZ

Změna v životě pomocí PZ 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 18 16,82 6 7,79 24 13,04souhlasím 45 42,06 31 40,26 76 41,30nejsem si jistá 24 22,43 7 9,09 31 16,85nesouhlasím 13 12,15 24 31,17 37 20,11rozhodně nesouhlasím 7 6,54 9 11,69 16 8,70celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

V odpovědích na tuto položku 100 respondentek (54,34 %) připouští, že by je

programy zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit. V to naopak nevěří téměř 30 %

dotázaných. 31 žen (16,85 %) nemá na tuto otázku vyhraněný názor (Tabulka 18).

Obrázek 20 Pohled respondentek na možnost jejich změny prostřednictvím PZ

Porovnáme-li odpovědi respondentek podle jejich zařazení do skupin, zjistíme, že

respondentky zařazené do skupiny prvovězněných více věří, že by je mohly programy

zacházení ovlivnit. Takovouto možnost připouští 58,88 % těchto odsouzených. Na druhou

stranu jen necelá pětina nesouhlasí s tvrzením, že by je aktivity programu zacházení

ovlivňovaly. Na rozdíl od odsouzených zařazených do druhé skupiny je poměrně vyšší

relativní četnost odsouzených (22,43 %), které odpověděly, že si nejsou jisté, zda

programy zacházení působí na změnu jejich chování a způsob života.

souhlasím nevím nesouhlasím

58,88

22,4318,69

48,05

9,09

42,86

1. skupina

2. skupina

89

Tabulka 18 Subjektivní vnímání možnosti změny v životě prostřednictvím PZ

Změna v životě pomocí PZ 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 18 16,82 6 7,79 24 13,04souhlasím 45 42,06 31 40,26 76 41,30nejsem si jistá 24 22,43 7 9,09 31 16,85nesouhlasím 13 12,15 24 31,17 37 20,11rozhodně nesouhlasím 7 6,54 9 11,69 16 8,70celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

V odpovědích na tuto položku 100 respondentek (54,34 %) připouští, že by je

programy zacházení mohly nějakým způsobem ovlivnit. V to naopak nevěří téměř 30 %

dotázaných. 31 žen (16,85 %) nemá na tuto otázku vyhraněný názor (Tabulka 18).

Obrázek 20 Pohled respondentek na možnost jejich změny prostřednictvím PZ

Porovnáme-li odpovědi respondentek podle jejich zařazení do skupin, zjistíme, že

respondentky zařazené do skupiny prvovězněných více věří, že by je mohly programy

zacházení ovlivnit. Takovouto možnost připouští 58,88 % těchto odsouzených. Na druhou

stranu jen necelá pětina nesouhlasí s tvrzením, že by je aktivity programu zacházení

ovlivňovaly. Na rozdíl od odsouzených zařazených do druhé skupiny je poměrně vyšší

relativní četnost odsouzených (22,43 %), které odpověděly, že si nejsou jisté, zda

programy zacházení působí na změnu jejich chování a způsob života.

1. skupina

2. skupina

90

V případě recidivujících odsouzených již nejsou v odpovědích na tuto položku tak

velké rozdíly. 48,05 % odsouzených, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, připouští, že je

programy zacházení ovlivňují a 33 odpovídajících z této skupiny udává, že je tyto

programy neovlivňují.

Tabulka 19 Subjektivní vnímání PZ jako pomoci při návratu do běžného života

Pomoc při návratu do života 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 13 12,15 15 19,48 28 15,22souhlasím 55 51,40 23 29,87 78 42,39nejsem si jistá 25 23,36 10 12,99 35 19,02nesouhlasím 5 4,67 24 31,17 29 15,76rozhodně nesouhlasím 9 8,41 5 6,49 14 7,61

celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Zároveň 106 respondentek (57,61 %) připouští, že by jim zkušenosti, získané

v rámci programu zacházení, mohly pomoci při návratu do běžného života po propuštění

na svobodu. Tento názor s nimi nesdílí 40 odsouzených, což představuje 21,74 % žen,

jejichž dotazníky byly v souvislosti s těmito položkami vyhodnocovány (Tabulka 19).

Obrázek 21 Subjektivní vnímání možností programů zacházení při pomoci s návratem do

běžného života

0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

souhlasím

63,55

%

90

V případě recidivujících odsouzených již nejsou v odpovědích na tuto položku tak

velké rozdíly. 48,05 % odsouzených, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, připouští, že je

programy zacházení ovlivňují a 33 odpovídajících z této skupiny udává, že je tyto

programy neovlivňují.

Tabulka 19 Subjektivní vnímání PZ jako pomoci při návratu do běžného života

Pomoc při návratu do života 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 13 12,15 15 19,48 28 15,22souhlasím 55 51,40 23 29,87 78 42,39nejsem si jistá 25 23,36 10 12,99 35 19,02nesouhlasím 5 4,67 24 31,17 29 15,76rozhodně nesouhlasím 9 8,41 5 6,49 14 7,61

celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Zároveň 106 respondentek (57,61 %) připouští, že by jim zkušenosti, získané

v rámci programu zacházení, mohly pomoci při návratu do běžného života po propuštění

na svobodu. Tento názor s nimi nesdílí 40 odsouzených, což představuje 21,74 % žen,

jejichž dotazníky byly v souvislosti s těmito položkami vyhodnocovány (Tabulka 19).

Obrázek 21 Subjektivní vnímání možností programů zacházení při pomoci s návratem do

běžného života

souhlasím nevím nesouhlasím

63,55

23,36

13,08

49,35

12,99

37,661. skupina

2. skupina

90

V případě recidivujících odsouzených již nejsou v odpovědích na tuto položku tak

velké rozdíly. 48,05 % odsouzených, které nejsou ve výkonu trestu poprvé, připouští, že je

programy zacházení ovlivňují a 33 odpovídajících z této skupiny udává, že je tyto

programy neovlivňují.

Tabulka 19 Subjektivní vnímání PZ jako pomoci při návratu do běžného života

Pomoc při návratu do života 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

rozhodně souhlasím 13 12,15 15 19,48 28 15,22souhlasím 55 51,40 23 29,87 78 42,39nejsem si jistá 25 23,36 10 12,99 35 19,02nesouhlasím 5 4,67 24 31,17 29 15,76rozhodně nesouhlasím 9 8,41 5 6,49 14 7,61

celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Zároveň 106 respondentek (57,61 %) připouští, že by jim zkušenosti, získané

v rámci programu zacházení, mohly pomoci při návratu do běžného života po propuštění

na svobodu. Tento názor s nimi nesdílí 40 odsouzených, což představuje 21,74 % žen,

jejichž dotazníky byly v souvislosti s těmito položkami vyhodnocovány (Tabulka 19).

Obrázek 21 Subjektivní vnímání možností programů zacházení při pomoci s návratem do

běžného života

1. skupina

2. skupina

91

Z hlediska porovnání předpokladů je důležitější porovnání odpovědí respondentek na tuto

položku podle jejich zařazení do jednotlivých skupin. Rozložení odpovědí podle tohoto kritéria

výstižně znázorňuje Obrázek 21. V případě prvovězněných neočekává od programu zacházení

pomoc v životě po propuštění 13,08 % respondentek. Zároveň 63,55 % odpovídajících z této

skupiny připouští, že by zkušenosti získané v rámci tohoto programu, mohly využít po svém

návratu z výkonu trestu. Téměř čtvrtina respondentek, které jsou ve výkonu trestu poprvé, neví, zda

tyto zkušenosti po propuštění využije.

Poněkud jiná je, stejně jako v případě odpovědí na předchozí položku, z pohledu žen, pro

které není situace věznění neznámá. 38 žen (49,35 %) z této skupiny odpovědělo, že jim výchovné

aktivity mohou pomoci při jejich reintegraci zpět do společnosti. Naopak poměrně vysoký počet

odsouzených (37,66 %) takovou pomoc nepřipouští.

Z odpovědí na předchozí položky je možné vyvodit, že odsouzené, které byly zařazeny do

1. skupiny, ve větší míře uznávají, že je programy zacházení mohou nějakým způsobem ovlivnit,

změnit jejich chování a způsob života a pomoci jim při jejich návratu z výkonu trestu a reintegraci

do společnosti. Naopak, v případě 2. skupiny, již poměrně větší část odsouzených udala, že je

aktivity programů zacházení neovlivňují a získané zkušenosti nemohou uplatnit v dalším životě.

Toto šetření tedy potvrzuje, že odsouzené, které jsou ve výkonu trestu poprvé,

subjektivně více věří v účinnost programu zacházení.

Většina žen (57,61 %) vnímá program zacházení jako zdroj zábavy, případně jim

tyto programy pomáhají v odreagování se, vyplnění volného času a zažehnání nudy. 29 žen

(15,76 %) vnímá svou účast v programu zacházení, jako plnění své povinnosti. Podle

31 odsouzených, což představuje 16,85 % ze všech odpovědí na tuto položku, mají některé

odsouzené názor, že jejich účast v programu zacházení jim umožňuje něčemu novému se

přiučit a pomáhá jim tak připravit se na další život v běžných podmínkách. Poměrně

překvapivá je skutečnost, že pouze 18 žen (9,78 %) v dotaznících uvedlo, že se těchto

programů účastní proto, aby si vytvořily vhodné podmínky pro podmíněné propuštění.

Vzhledem k tomu, že úspěšné plnění programu zacházení je jedním z předpokladů pro

takový způsob propuštění, byla očekávaná četnost daleko vyšší (Tabulka 20).

V případě srovnání odpovědí respondentek 1. a 2. skupiny zjišťujeme, že nejčastěji

uváděné odpovědi jsou podobné, tedy zažehnání nudy, zábava, odreagování se. Rozdíly

mezi těmito skupinami je možné vidět v relativních četnostech odpovědí, kdy odsouzené

vnímají svou účast na programu zacházení jako plnění povinnosti a možnosti získání

nových zkušeností. Zatímco se téměř pětina respondentek 1. skupiny účastní těchto

programů z důvodu přiučení se něčemu novému a jen 11,21 % vnímá svou účast jako

92

povinnost, v případě odsouzených, které již ve vězení byly, jsou relativní četnosti odpovědí

opačné.

Tabulka 20 Důvody účasti respondentek v programu zacházení

Důvod účastní v PZ 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

podmíněné propuštění 10 9,35 8 10,39 18 9,78zažehnání nudy, zábava 57 53,27 29 37,66 86 46,74odreagování, uspokojení 7 6,54 13 16,88 20 10,87přiučení, pomoc do života 21 19,63 10 12,99 31 16,85povinnost 12 11,21 17 22,08 29 15,76

celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

Do dotazníku byla zařazena položka, ve které se měly odsouzené vyjádřit, co jim

v programu chybí. Položka byla otevřená. Ženy si měly samy zvolit jednu aktivitu, která

jim v nabídce programů chybí. Odpovědi byly zařazeny do šesti kategorií. Některé

z odsouzených vyjmenovaly i více aktivit, které v programech zacházení postrádají.

V tomto případě byla započítána první aktivita, kterou respondentky uvedly (Tabulka 15).

Respondentky podle jejich vyjádření v programech zacházení nejvíce postrádají širší

nabídku vzdělávacích aktivit a možností osvojit si alespoň základy práce na počítači.

Nedostatečná je podle odsouzených i nabídka volnočasových aktivit, kdy ženy nejčastěji

udávaly, že jim schází možnost většího sportovního vyžití. Tyto odpovědi byly očekávány.

Právě v těchto odpovědích se odrážejí limity věznice. 45 respondentek uvedlo, že jim

v rámci programu zacházení neschází žádná činnost (24,26 %).

Tabulka 21 Názor respondentek na nedostatečnou nabídku aktivit PZ

nedostatek aktivit v PZ 1. skupina (n=107) 2. skupina (n=77) Celkem (n=184)počet % počet % počet %

pastorační činnost 2 1,87 0 0,00 2 1,09práce 8 7,48 5 6,49 13 7,07volnočasové aktivity 33 30,84 18 23,38 51 27,72vycházky mimo věznici 5 4,67 10 12,99 15 8,15vzdělávání, jazyky, PC 31 28,97 27 35,06 58 31,52nic 28 26,17 17 22,08 45 24,46celkem 107 100,00 77 100,00 184 100,00

93

6.5 VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ

H1 Odsouzené, které již byly ve výkonu trestu odnětí svobody, jsou více ovlivňovány

vězeňskou subkulturou

Hypotéza H1 se potvrdila a je tedy platná

H2 Odsouzené, které jsou ve výkonu trestu poprvé, více věří v účinnost programu

zacházení.

Hypotéza H2 se potvrdila a je platná

6.6 ZÁVĚR ŠETŘENÍ

Šetření se zúčastnilo 187 žen, z nichž 110 pobývalo ve věznici poprvé a 77 jich už

situaci věznění v minulosti zažilo. V době šetření pobývaly ve Věznici Opava ženy ve

věku od 19 do 62 let. Průměrný věk žen byl 37 let. Respondentky pocházejí nejčastěji

z úplných rodin a svou výchovu v dětství hodnotí převážně pozitivně. Z hlediska rodinného

stavu je nejvíce respondentek svobodných a bezdětných. Většina respondentek žila před

nástupem do výkonu trestu s manželem nebo druhem. Necelá polovina respondentek má

základní vzdělání, přičemž platí, že vzdělanostní úroveň je v případě odsouzených žen,

které nejsou ve výkonu trestu poprvé, nižší. Před přijetím do věznice převážná část

respondentek nepracovala. U recidivujících odsouzených je nezaměstnanost vyšší.

Nejčastěji se respondentky dopouštějí majetkové trestné činnosti. Soudem vyměřená délka

trestu se nejčastěji pohybuje od 12 měsíců do 3 let. Svou vinu nepopírá více jak polovina

žen. U respondentek mírně převažuje názor na to, že jejich trest je spravedlivý. Délka

pobytu ve vězení byla v době sběru dat od 1 měsíce do 8 let. S podmínkami výkonu trestu

se dobře vyrovnává téměř polovina respondentek. Na druhou stranu přes 43 % žen udává

problémy s adaptací. Méně problémů s adaptací mají odsouzené, které již ve výkonu trestu

byly. Prostředí věznice vnímá jako špatné, či velmi špatné přes 60 % odsouzených.

Odsouzené, které jsou ve výkonu trestu poprvé, hodnotí své vztahy s ostatními

odsouzenými spíše jako špatné. Opačně je tomu v případě recidivistek. Naproti tomu 60 %

respondentek hodnotí jako dobré vztahy se zaměstnanci, přičemž platí, že jako dobré je

hodnotí především prvotrestané. Nabídku programu zacházení hodnotí jako dostatečnou

téměř 60 % odsouzených. S tímto názorem nesouhlasí necelých 16 % odsouzených. Co se

94

týká subjektivně vnímaných potřeb a zájmů, hodnotí téměř 63 % respondentek tyto

programy jako uspokojivé. Přes 50 % respondentek připouští, že by je programy zacházení

mohly nějakým způsobem ovlivnit. Zároveň téměř 58 % respondentek připouští, že by jim

zkušenosti získané v programu zacházení mohly pomoci k návratu do běžného života.

Většina odsouzených vnímá důvody své účasti v programech zacházení jako určitou formu

zábavy. Nedostatky programu zacházení odsouzené spatřují v nabídce vzdělávání

a volnočasových aktivit, řada z nich by uvítala větší možnost studia cizích jazyků

a zejména kurzy základů práce na počítači.

V průběhu šetření byly také potvrzeny formulované hypotézy. Odsouzené, které

jsou ve výkonu trestu poprvé, více věří v účelnost programu zacházení. Zároveň pozitivněji

hodnotí vztahy s personálem než s ostatními odsouzenými. To je předpokladem toho, že

právě tyto odsouzené budou pravděpodobně spíše participovat na výchovném procesu,

čímž se zvýší pravděpodobnost, že programy zacházení ovlivní jejich chování a pomohou

jim úspěšně se zařadit zpět do společnosti po výkonu trestu. Na druhou stranu odsouzené,

které již ve vězení byly, jsou více ovlivňovány vězeňskou subkulturou a zároveň méně věří

v účelnost programu zacházení. Proto je u nich větší pravděpodobnost, že se programu

zacházení zúčastní jen formálně.

95

ZÁVĚR

V této diplomové práci jsem se věnoval edukaci odsouzených žen v podmínkách

českého vězeňství.

Moderní penitenciární systémy se nesoustředí na pouhou izolaci odsouzených ve

výkonu trestu odnětí svobody, ale kladou důraz na výchovnou složku trestu. Po roce 1989

začalo české vězeňství více využívat poznatků vyspělejších zemí, což vedlo k vytvoření

modernějšího vězeňského systému, ve kterém nebyla za hlavní prostředek výchovy

považována pouze výrobní činnost odsouzených, jak tomu bylo dříve, ale začal být kladen

větší důraz na rozvoj všech složek osobnosti.

Hlavním prostředkem výchovného působení v penitenciárních podmínkách jsou

dnes tzv. programy zacházení. Cílem programů zacházení je změna chování a způsobu

života odsouzené v prosociálním směru. Obsahem těchto programů jsou aktivity, které by

ve svém souhrnu měly pokrýt všechny potřeby odsouzené a předcházet rizikům páchání

další trestné činnosti v budoucnosti. Vzhledem k tomu, že každého je možno vnímat jako

jedinečnou osobnost, a není tomu jinak ani v případě odsouzených žen, je potřeba aby

aktivity nabízené v rámci programu zacházení reflektovaly individuální zvláštnosti

osobnosti odsouzených. K tomu je potřeba nejen dostatečně pestrá nabídka činností, kdy

často bývá limitujícím faktorem prostředí věznice, ale zejména provedení kvalitní

diagnostiky, jejímž úkolem je právě odhalení individuálních potřeb každé odsouzené.

Penitenciární diagnostika spočívá v komplexním posouzení odsouzené. Hodnocení

postihuje jak negativní, tak i pozitivní stránky odsouzené a doporučuje možnosti řešení

nejdůležitějších problémů. Teprve na základě kvalitně provedeného komplexního

posouzení je možné odsouzené nabídnout dostatečně individualizované alternativy

programu zacházení.

Vzhledem k tomu, že samozřejmě může dojít ke změně individuálních potřeb

odsouzené, je nutno tyto programy průběžně sledovat a pravidelně vyhodnocovat.

Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení projednávají zaměstnanci oddělení

výkonu trestu s odsouzenou, která se na aktualizaci programu zacházení podílí.

Edukaci odsouzených se ve věznici věnuje především odborný personál.

Vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, terapeuti a další se

snaží svým působením změnit chování odsouzených a připravit je tak k úspěšnému návratu

do společnosti. Ne vždy se to však daří.

96

S ohledem na specifické potřeby některých skupin odsouzených žen, jsou za

účelem diferencovaného přístupu k těmto odsouzeným zřízena specializovaná oddělení.

Na teoretickou část navázala část praktická, jejímž účelem bylo pomoci

dotazníkového šetření zjistit, jaká je struktura odsouzených žen, jak tyto ženy vnímají

vztahy ve věznici a program zacházení. Ukázalo se, že většina odsouzených je

s programem zacházení spokojena. Větší polovina dokonce připouští, že program

zacházení může určitým způsobem ovlivnit jejich chování a může jim pomoci při návratu

do běžného života po návratu z výkonu trestu.

Šetření ale také prokázalo, že odsouzené, které již v minulosti ve výkonu trestu

byly, méně věří v účelnost programu zacházení. Zároveň dávají přednost vztahům

s vězeňskou subkulturou, zatímco vztahy k zaměstnancům vnímají negativně. Tato situace

vede k tomu, že programy zacházení přijímají jen formálně, což v konečném důsledku

zvyšuje pravděpodobnost jejich selhání v dalším životě.

Šetřením bylo také zjištěno, že odsouzeným v programech zacházení chybí větší

nabídka aktivit v oblastech vzdělávání a trávení volného času. Zde se ukazuje, že nabídka

aktivit je limitována prostředím a možnostmi věznice.

Závěrem je možné konstatovat, že všechny stanovené cíle v diplomové práci byly

splněny.

97

POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY

1. BUCHTELOVÁ, R. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Academia,2000. ISBN 80-200-0982-5.

2. ČEPELÁK, J., KARABEC, Z. K teoriím kriminality žen. Praha: Výzkumný ústavkriminologický, 1987.

3. ČERNÍKOVÁ, V., SEDLÁČEK, V. Základy penologie pro policisty. Praha: Policejníakademie české republiky, 2002. ISBN 80-7251-104-1.

4. ČERNÍKOVÁ, V., MAKARIUSOVÁ, V. a SEDLÁČEK, V. Sociální ochrana. Praha:Policejní akademie, 1998.

5. FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi. Ústí nad Labem: Univerzita J. E.Purkyně, 2006. ISBN 80-7044-722-9.

6. FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. Grada: Praha, 2009. ISBN 978-80-247-2781-3.

7. GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalisticképsychologie. Karolinum: Praha, 2006. ISBN 80-246-1293-3.

8. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I.Olomouc: Hanex, 2002. ISBN 80-85783-20-7.

9. HÁLA, J. Úvod do teorie a praxe vězeňství, České Budějovice: Vysoká školaevropských a regionálních studií, 2005. ISBN-80-86708-05-5.

10. HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X

11. HERMANOVÁ, M. a FURLAGA, K. Projekt léčebně výchovného systému vespecializovaném oddělení výkonu trestu odsouzených žen s drogovou závislostí. Opava:Věznice Opava, 1999.

12. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ M., Jak psát diplomové a závěrečné práce. 1. vyd.Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-244-0458-3.

13.HON, L. Problematika vnitřní diferenciace, klasifikace a diagnostiky u mladistvýchodsouzených ve výkonu trestu: Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého,Pedagogická fakulta. 1995. 52 s.

14. CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého,2006. ISBN 80-244-1367-1.

15. KILLNAROVÁ, M. Klasifikace uplatňovaných psychoterapeutických postupů a jejichefektivita. Opava: Věznice Opava, 2004.

98

16. MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. ISBN 80-7368-002-5.

17. MEZNÍK, J., KALVODOVÁ, V. KUCHTA, J. Základy penologie. Brno:Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1995. ISBN 80-210-1248-X.

18. NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., HÁJEK, S. Psychologie v právu: Úvod do forenznípsychologie. Praha: C. H. Beck, 1997. ISBN 80-7179-177-6.

19. ŘEHOŘ, A. Metodické pokyny pro vypracování bakalářské a diplomové práce. Brno:Institut mezioborových studií, 2008.

20. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, I. díl: Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec:Technická univerzita, 2007. ISBN 55-045-07.

21. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, III. díl: Negativní jevy ve vězení. Liberec:Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 55-047-07.

22. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie, II. díl: Teorie a praxe zacházení s vězněnými.Liberec: Technická univerzita, 2007. ISBN 55-046-07.

23. STANKOWSKI, A. Etopedie: Úvod do resocializační pedagogiky. Ostrava: Ostravskáuniverzita, 2003. ISBN 80-7042-257-2.

24. ŠRÁMEK, P., PRASEK, P., SLANÁ, D. Jak se žilo za mřížemi. Opava: Vězeňskáslužba ČR, Věznice Opava, 2008.

25. ŠTĚRBA, V. Penologie. Praha: Armex publishing, 2007. ISBN 978-80-86795-48-5.

26. URBANOVÁ, M., VEČEŘA, M. a kol. Ženská delikvence: Teoreticko-empirickástudie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. Brno:Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3608-7.

27. VÁLKOVÁ, J. Kriminalita žen. Praha: Institut pro kriminologii a sociální pravenci,1993.

28. VANTUCH, P. Základy nápravně výchovné činnosti. Brno: Univerzita J. E. Purkyně,1987.

29. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999.ISBN 80-7178-678-0.

SERIÁLOVÉ PUBLIKACE

30. PETRAS, M., Hůrka, J. Základní aspekty hodnocení odsouzených. České vězeňství,2006, č. 6, s. 13-14.

31. PETRAS, M., Hůrka, J. Základní aspekty hodnocení odsouzených. České vězeňství,2007, č. 1, s. 16-17.

99

ZÁKONY, VYHLÁŠKY A NAŘÍZENÍ, INTERNÍ PŘEDPISY

32. Evropská vězeňská pravidla.

33. Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni.

34. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

35. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

36. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

37. Zákon č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži.

38. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.

39. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává Řád výkonutrestu odnětí svobody.

40. Nařízení generálního ředitele VS ČR č. 14/2007, o vazebních věznicích a profilacivěznic Vězeňské služby České republiky.

41. Nařízení generálního ředitele VS ČR č. 42/2009, kterým se stanoví pravidla prozřizování a činnost oddělení specializovaného pro výkon trestu odsouzenýchs poruchami duševními a poruchami chování ve vazebních věznicích a věznicích VSČR.

42. Nařízení generálního ředitele VS ČR č. 21/2010, kterým se stanoví úkoly zaměstnancůa příslušníků VS ČR při zabezpečování výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby avýkonu zabezpečovací detence.

43. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č.6/2002, a ředitelkyekonomického odboru GŘ VS ČR kterým se stanoví bližší podrobnosti pro výkontrestu odnětí svobody matek nezletilých dětí ve Věznici Světlá nad Sázavou.

44. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č.14/2004, kterým se stanovíbližší podrobnosti pro výkon vazby na matkách nezletilých dětí ve Věznici Světlá nadSázavou.

45. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 11/2007, kterým se stanovízásady při realizaci vnitřní diferenciace odsouzených ve věznicích a vazebníchvěznicích Vězeňské služby České republiky.

46. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 15/2007, kterým se stanovípravidla a principy hodnocení odsouzených osob umístěných ve výkonu trestu odnětísvobody.

100

47. Metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 23/2007, o činnosti výstupníchoddělení.

48. Vnitřní řád Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, 2009.

49. Vnitřní řád Věznice Světlá nad Sázavou, 2007.

INTERNETOVÉ ZDROJE

50. GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ VS ČR, ODBOR SPRÁVNÍ. Ročenka Vězeňské službyČeské republiky. [Online] Vězeňská služba ČR, 22. 4 2008. [Cit. 27.5. 2008]. Dostupnéna World Wide Web: <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=25>.

51. KARABEC, Z a BLATNÍKOVÁ, Š. K problematice dlouhodobých trestů odnětísvobody. [Online] Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. [Cit. 27. 5 2008].Dostupné na World Wide Web: <http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/0403/karabec_info.html>.

52. Zvyšování zaměstnanosti vězňů [Online]. Praha: Vězeňská služba ČR, červen 2008 [cit.21. června 2008]. Dostupné na internetu <http://www.vscr.cz/clanky/?cl_id=878>.

53. http://www.domovrepy.cz/s03zeny/historie.php

54. http://www. domovrepy.cz/s03zeny/kurs.php

55. http://www. domovrepy.cz/s03zeny/zeny.php

56. http://www.vscr.cz/veznice-svetla-nad-sazavou-93/vykon-vezenstvi-462/vykon-trestu-1052/

101

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Program zacházení (Věznice Opava)

Příloha 3: Dotazník

Příloha 4: Kontingenční tabulky a výpočty

Příloha č. 1

Program zacházení ve VTOSaktualizace

Kód vězně: Pří jmení: Jméno:

Cíle programu rozvoj pracovních návyků, dodržovat normyupravující VTOS

1. Pracovní aktivity

pracovně zařadit v rámci věznice

pomocné a úklidové práce, podle možnosti VP

2. Vzdělávací aktivity

Studuje ŠVS: nePočet hodin studia na ŠVS: 0,0000

vzdělávací aktivity určené ženám do 26 let -přednášky, skupinová sezení apod.

3. Speciálně výchovné aktivity podle potřeby konzultace s psychologem

4. Zájmové aktivity sportovní aktivity, společenské hry

5. Oblast utváření vnějších vztahů kontakt s přítelkyní

Přiřazené aktivityKód aktivity Typ aktivity Název aktivitySČ - VO pracovní sebeobslužné činnostiSKUPPOR 26 A+B speciálně výchovné skupin poradenství pro ods.IPOR - C - psy. speciálně výchovné individuální poradenstvíSA UV AB zájmové Sport. aktivity uvnitř vězniceSA VH AB zájmové Sportovní aktivity venkovníSPOLHRY AB zájmové Společenské hry

Tento program zacházení jsem si zvolil azavazuji se jej plnitdatum

……………………………………podpis odsouzeného

datum ……………………………………podpis speciálního pedagoga

datum

Schvaluji:……………………………………………

podpis ŘV /I.ZŘV

Příloha č. 2

D OT A ZN Í K

Právě jste obdržela dotazník, jehož účelem je průzkum zaměřený na zjištění některých

aspektů výkonu trestu ve věznici.

Tento dotazník je striktně anonymní, proto nikde neuvádějte své jméno. Přesto, že

některé otázky se Vám mohou zdát citlivější, prosím odpovězte na tyto otázky pravdivě,

tak jak danou situaci vnímáte a cítíte. Odpovědi, které v něm uvedete, nebudou použity ani

publikovány v jiném průzkumu. S údaji, které v dotazníku uvedete, bude nakládáno jako

s citlivými daty a v žádném případě nemohou být použity proti Vám.

Při vyplňování dotazníku postupujte následovně:

Naprostá většina otázek má předepsané odpovědi. V případě potřeby je jedna

z možných odpovědí doplněna o možnost Vašeho upřesnění

U otázky č. 1, 7, 10, 24 a 25 nejsou odpovědi nabídnuty – zde uveďte vlastní

odpověď nebo svůj vlastní názor

Pro větší přehlednost a pochopení je také u jednotlivých položek přímo v dotazníku

uvedena nápověda

1. Kolik je Vám let?2. Dětství jsem prožila (zaškrtněte jednu z možností)

s oběma rodičijen s matkous matkou a nevlastním otcem nebo přítelem matkyjen s otcems otcem a nevlastní matkou nebo přítelem otcejinak (uveďte jak?):……………………………………………………………….

3. Moji rodiče (vychovatelé) na mne byli (zaškrtněte jednu z možností)

příliš hodnínormální, jako na ostatnílhostejní, nevšímali si mnepřísnívelmi často mne trestalichovali se ke mně jinak (uveďte, jak):………………………………………………

4. Jestliže bychom tvrdili, že jste s průběhem svého dětství spokojená, Vaše odpověď by byla(vyberte jednu z možností):rozhodněsouhlasím

souhlasím nejsem si jistá nesouhlasím rozhodněnesouhlasím

5. Jaké je Vaše vzdělání (zaškrtněte jednu z možností)

neukončené základnízákladnívyučenavyučena s maturitoustředoškolskévysokoškolské

6. Jaký je Váš rodinný stav (zaškrtněte jednu z možností)

svobodnávdanározvedenávdova

7. Kolik máte dětí (uveďte):

8. Před nástupem výkonu trestu jste:

studovalapracovalanepracovalabyla vedena na úřadu práce jako nezaměstnanápobírala důchod

9. Před nástupem výkonu trestu jste žila

s manželems druhems rodičijiní příbuzníu známýchsamajiné

10. Za jaký trestný čin jste v současné době odsouzena (uveďte): …………………………….

11. Ve výkonu trestu jsem nyní (zaškrtněte jednu z možností):

poprvépodruhépotřetíjiný počet (uveďte, kolikrát jste byla ve výkonu trestu): ……………………………

12. Délka mého trestu je (zaškrtněte jednu z možností)

do 3 měsícůdo 6 měsícůdo 12 měsícůdo 3 letdo 5 letnad 5 let (uveďte kolik): …………………………………

13. Do dnešního dne jsem strávila ve výkonu trestu dobu (zaškrtněte jednu z možností)méně jak 3 měsíceod 3 do 6 měsícůod 7 do 12 měsícůod 1 roku do 3 letod 3 do 5 let5 let a více (uveďte kolik let): ……………………………………………………….

14. Pokud bychom tvrdili, že cítíte vinu za své jednání, pro které jste byla soudem odsouzenak nynějšímu trestu, Vaše odpověď by byla (zaškrtněte jednu z možností):

anone

15. V případě, že bychom tvrdili, že trest, který Vám byl uložen soudem, vnímáte jakospravedlivý, Vaše odpověď by byla (vyberte jednu z možností):

anone

16. Kdybyste měla nějak ohodnotit, jak se vyrovnáváte s pobytem ve věznici (Použijte

známkování jako ve škole - známka 1 znamená „vcelku ano“ a známka 5 znamená „vůbec

ne“) : …………………………………….

17. Jak vnímáte prostředí ve věznicivelmi špatné špatné nejsem si jistá dobré velmi dobré

18. Vztahy mezi odsouzenými jsou podle Vásvelmi špatné špatné nejsem si jistá dobré velmi dobré

19. Jak vnímáte Vaše vztahy s personálem věznicevelmi špatné špatné nejsem si jistá dobré velmi dobré

V rámci výkonu trestu jsou pro Vás připravovány tzv. programy zacházení (PZ). Vyberte, jak cítíteodpověď na tvrzení (položky 21 - 24):

20. Nabídka aktivit v rámci PZ je dostatečná a je možné si s ní vybrat činnost, která je pro mnezajímavározhodněsouhlasím

souhlasím nejsem si jistá nesouhlasím rozhodněnesouhlasím

21. PZ uspokojuje mé potřeby a zájmy (nemyslíme samozřejmě ty potřeby a zájmy, kterénejsou možné ve výkonu trestu naplnit) a tím přispívá ke zlepšení podmínek výkonu tresturozhodněsouhlasím

souhlasím nejsem si jistá nesouhlasím rozhodněnesouhlasím

22. Programy zacházení ovlivňují mé chovánírozhodněsouhlasím

souhlasím nejsem si jistá nesouhlasím rozhodněnesouhlasím

23. Programy zacházení mi umožňují získat nové zkušenosti, které mi mohou pomociv návratu do života po propuštěnírozhodněsouhlasím

souhlasím nejsem si jistá nesouhlasím rozhodněnesouhlasím

24. Pokuste se jednou větou popsat, proč se účastníte programu zacházení

………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………

25. Která aktivita Vám v programu zacházení nejvíce chybí (stručně uveďte jednu aktivitu):

………………………………………………………………………………………………

Děkuji za Váš čas

Příloha č. 3

KONTINGENČNÍ TABULKY A VÝPOČTY

Adaptace na výkon trestu ve věznici

Pozorovaná četnost adaptována nerozhodnuta neadaptována ∑1. skupina 39 11 60 1102. skupina 49 6 22 77

∑ 88 17 82 187

Očekávaná četnost adaptována nerozhodnuta neadaptována ∑1. skupina 51,765 10,000 48,235 110,0002. skupina 36,235 7,000 33,765 77,000

∑ 88,000 17,000 82,000 187,000

(P-O)2/O1. skupina 3,148 0,100 2,8692. skupina 4,497 0,143 4,099

χ2 = 14,856

Vztahy s odsouzenými

Pozorovaná četnost dobré nerozhodnuta špatné ∑1. skupina 19 31 60 1102. skupina 37 17 23 77

∑ 56 48 83 187

Očekávaná četnost dobré nerozhodnuta špatné ∑1. skupina 32,941 28,235 48,824 110,0002. skupina 23,059 19,765 34,176 77,000

∑ 56,000 48,000 83,000 187,000

(P-O)2/O1. skupina 5,900 0,271 2,5582. skupina 8,429 0,387 3,655

χ2 = 21,200

Vztahy se zaměstnanci

Pozorovaná četnost dobré nerozhodnuta špatné ∑1. skupina 83 19 8 1102. skupina 28 12 37 77

∑ 111 31 45 187

Očekávaná četnost dobré nerozhodnuta špatné ∑1. skupina 65,294 18,235 26,471 110,0002. skupina 45,706 12,765 18,529 77,000

∑ 111,000 31,000 45,000 187,000

(P-O)2/O1. skupina 4,801 0,032 12,8882. skupina 6,859 0,046 18,412

χ2 = 43,039

Uspokojení zájmů a potřeb programy zacházení

Pozorovaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 63 24 20 1072. skupina 37 7 33 77

∑ 100 31 53 184

Očekávaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 58,152 18,027 30,821 107,0002. skupina 41,848 12,973 22,179 77,000

∑ 100,000 31,000 53,000 187,000

(P-O)2/O1. skupina 0,404 1,979 3,7992. skupina 0,562 2,750 5,279

χ2 = 14,773

Možnost ovlivnění programem zacházení

Pozorovaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 63 24 20 1072. skupina 37 7 33 77

∑ 100 31 53 184

Očekávaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 58,152 18,027 30,821 107,0002. skupina 41,848 12,973 22,179 77,000

∑ 100,000 31,000 53,000 187,000

(P-O)2/O1. skupina 0,404 1,979 3,7992. skupina 0,562 2,750 5,279

χ2 = 14,773

Pomoc programu zacházení po propuštění z výkonu trestu

Pozorovaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 68 25 14 1072. skupina 38 10 29 77

∑ 106 35 43 184

Očekávaná četnost souhlas nerozhodnuta nesouhlas ∑1. skupina 61,641 20,353 22,005 107,0002. skupina 44,359 14,647 17,995 77,000

∑ 106,000 35,000 43,000 184,000

(P-O)2/O1. skupina 0,656 1,061 4,8442. skupina 0,912 1,474 6,731

χ2 = 15,677

ANOTACE

Jméno a příjmení: Kamil BendíkKatedra: Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce: Mgr. Magda Hermanová

Rok obhajoby: 2010

Název práce: Edukace odsouzených žen ve výkonu trestu odnětí svobody

Název v angličtině: Education of convicted women during the execution ofimprisonment

Anotace práce: Diplomová práce se zabývá výkonem trestu odnětí svobodyv ČR, jeho výchovnou funkcí a specifiky v případěodsouzených žen. V teoretické části je pojednáno o vězeňstvía věznicích pro výkon trestu odsouzených žen. Práce sezabývá problematikou diferencovaného přístupuk odsouzeným a programy zacházení jako hlavníchprostředků edukace ve věznicích. V praktické části jeprovedeno šetření za použití metod kvantitativního výzkumumezi ženami ve věznici v Opavě, jehož cílem je zjištěníjejich charakteristik, vnímání vztahů ve věznici a názoru naprogramy zacházení.

Klíčová slova: výkon trestu, vězeňská služba, programy zacházení, vězení,věznice, odsouzené ženy, výchova

Anotace v angličtině: This dissertation deals with the execution of a punishment ofimprisonment in the Czech Republic, its educative functionandspecific features in case of convicted women. The theoreticalpart comprises of prison service and prisons used for theexecution ofa punishment for women. The thesis engages in the issue ofdifferentiated approach towards the convicted andprogrammes oftreatment as the principal means of education in prisons. Thepractical part is concerned with the research by means of theemployment of methods of quantitative research of womenin the prison in the town of Opava whose aim is thedetermination oftheir characteristical features, apprehension of relations inthe prison and the attitude towards the treatmentprogrammes.

Klíčová slovav angličtině:

execution of a punishment, prison service, programmes oftreatment, prison, convicted women, education

Přílohy vázané v práci: mapy, grafy, tabulkyRozsah práce: 101 s.Jazyk práce: CZ