Utilitarismus a empirismus

UTILITARISMUS A EMPIRISMUS

2011Barbora Řebíková

AMPULEX COMPRESSA

vosička švába nejprve dvěma žihadly částečně ochromí

pak jej vede za tykadlo, občas se napije švábí hemolymfy

přivede jej pod zem, utěsní vchod, švába obrátí na břicho a naklade na něj vajíčka

larvičky vyžírají nejprve svalovinu a méně potřebné orgány, aby šváb co nejdéle vydržel a nekazil se

po čase se ze švába vylíhnou nové vosičky

struggle for life v přírodě skutečně probíhá: klíšťata, ovádi, komáři, pijavice, muchničky, prvoci

způsobující malárii, baktérie způsobující boreliózu, viry způsobující ptačí chřipku, SARS, Ebolu, AIDS atd atd.

v potravním řetězci se každý někým živí a někým je požírán

predátoři na vrcholu jsou permanentně ohroženi vyhynutím

představit si Mother Nature jako vlídnou, ženskou, spontánní, temnou a tajemnou je velký omyl

pro losery neexistuje žádná sociální síť

Pro losery neexistuje sociální síť...... všichni zabíjíme, abychom přežili

Proč dobrý a milující Bůh stvořil svět tak, že zabíjení je principem hry?

Tegrodera aloga

Tegrodera aloga

sameček se dvoří samičce tím, že opakovaně vkládá svá tykadla do drážek na hlavě samičky, která se mezitím živí na rostlině

předpokládá se, že samička je schopna čichem vnímat obsah cantharidinu, který má sameček v hemolymfě a který se skrze tykadla dostává k samičce

cantharidin pak sameček předává samičce při kopulaci samička cantharidinem pokrývá nakladená vajíčka,

cantharidin je jed, který odrazuje maravence a další případné predátory

Tegrodera aloga

při námluvách tak zřejmě samička testuje schopnost samečka vyprodukovat dostatečné množství cantharidinu

námluvy často končí tak, že samička odchází pryč

někteří samečci se ale místo námluv dopouští násilné kopulace

Tegrodera aloga

Násilná kopulace

„Klasické“ námluvy

Příroda nezná „dobro“ ani „zlo“

Znásilňování je tedy buď: maladaptivní, nesprávně fungující „byproduct“,

sexuálně psychologický mechanismus jinak adaptivního sexuálního drivu

jedna z možných kondicionálních strategií pro zisk co největší fitness

NATURALISTICKÝ CHYBNÝ ZÁVĚRSTARÝ OMYL V NOVÝCH VARIANTÁCH

Hraboš Microtus ochrogaster je monogamní

Hraboš Microtus pennsylvanicus je polygamní

…ale má být vzorem pro naše jednání právě hraboš?

Závěr

vzory pro naše morální chování nelze brát z přírody, neboť zde, zdá se, žádné morální bytosti nejsou

odkud ale…?

Altruismus

1. Altruismus, který směřuje k dobru vlastních potomků. Z evolučního pohledu není potřeba tento typ altruismu vysvětlovat. Cokoliv rodič dělá pro své potomky, dělá zároveň pro propagaci svého genotypu.

2. Altruismus, který je zaměřený ku pomoci jiným příbuzným (Kin Selection). Většina členů nějaké sociální skupiny je spolu tím či oním způsobem geneticky spřízněna a sdílí spolu části svých genotypů. I zde je možné evoluční vysvětlení plynoucí z hypotézy inkluzívní fitness. Často citovaným příkladem zde mohou být africké vlhy nebo společenský blanokřídlý hmyz. Nepotismus u lidí.

Altruismus mezi příbuznými

W. D. Hamilton v roce 1963 razí termín „inkluzívní fitness“ a stanovuje vzorec

rB>C r = koeficient příbuznosti B = benefit, užitek pro příjemce C = cost, ztráta pro dárce

Protože sourozenci mají r = 0,5, altruistické chování nastane, pokud bude zisk (B) dvakrát tak větší jako ztráta (C). Sexuální druh (tedy pohlavně se rozmnožující druh) by tak měl být selektován na obětování života za své dva sourozence nebo osm bratranců a sestřenic.

Altruismus mezi příbuznými

u makaků rhesus (podobně jako i u jiných druhů) existuje kin recognition

here, juveniles that are reared apart from birth show a preference for their genetic relatives over unrelated individuals, even though they have never seen any of the before

the mechanism involved is uncertain, but may include similarity of body odours and facial features

(Jones, S., Martin, R., Pilbeam, D., (eds.) (1992) Cambridge Encyclopedia of Human Evolution. Cambridge University Press. p. 147)

Altruismus

R. L. Trivers zavádí v roce 1971 termín „reciproční altruismus“, který funguje jak v rámci genetických příbuzných, tak i u zcela nepříbuzných jedinců, a dokonce i mezi jednotlivými druhy. Podle Triverse musí být splněny následující podmínky: ztráta, kterou trpí poskytovatel chování, musí být menší než

zisk příjemce jedinci musí být schopni rozpoznat jeden druhého, aby

mohlo dojít k oplacení služby a aby mohli být detekováni případní podvodníci

jedinci musí žít delší dobu, aby mezi nimi mohlo docházet k opakovaným interakcím a aby mohlo docházet k reciprocitě altruistického chování.

Desmodus rotundus

typickou noc se 7 % dospělých vrátí bez krve 33 % mláďat do dvou let věku se vrátí bez

krve po třech neúspěšných nocích hrozí smrt

hladem

Desmodus rotundus

Citlivost na podvodníky

Případy podvodníků nás naplňují spravedlivým hněvem...

http://zpravy.idnes.cz/foto.asp?r=prilohy&c=A050919_114144_prilohy_miz

Utilitarismus"greatest good for the greatest number"

Jeremy Bentham (1748 – 1832) John Stuart Mill (1806 – 1873)

Utilitarismus

„Nature has placed mankind under the governance of two sovereign masters, pain and pleasure.“

(Jeremy Bentham)

(1748 – 1832)

…

V dětství se naučil latinsky, francouzsky Na Queen´s College v Oxfordu v 15

bakalář, v 18 magistr

Právník, advokát. Věnoval se reformě britského Common law.

University College London

…

Hutchesonův princip „největšího štěstí pro největší počet“ rozvinul do systému, jímž se podle něho mají řídit lidské společnosti i jejich zákonodárství; tento systém nazval utilitarismus.

…

Benthamova racionalistické etika je založena na třech sloupech: prozíravosti (prudence), poctivosti (probity) a dobročinnosti (beneficience). Protože cílem každého jednání je zvětšovat štěstí a omezovat strasti, a protože míru štěstí lze podle něho dokonce změřit, lze na základě jeho „počtu obšťastnění“ (felicific calculus) kvalitu každého jednání přesně a objektivně určit. Rozhodující je trvání, intenzita, blízkost a jistota pocitu blaha, počet osob, které je zakusí, a vyhlídka na to, že z něho vzniknou další. Protože jde o minimalizaci utrpení, zaslouží si podle Benthama ochranu všichni, kdo mohou trpět, a tedy nejen lidé, ale i zvířata.

…

Proto také chtěl, aby se některé činy, které podle jeho názoru nikomu neškodí, netrestaly (včetně homosexuality), zastával osvobození otroků i kolonií, právo na rozvod a odluku církve od státu. Naopak vůči zločincům zastával tvrdé stanovisko, připouštěl i tělesné tresty. (návrh věznice)

John Stuart Mill

Jsem-li tázán, co míním rozdílem v kvalitě požitků nebo co činí jeden požitek, pouze jako požitek, hodnotnějším než jiný, kromě toho, že je ho větší množství, je na to jediná možná odpověď. Pokud jednomu ze dvou požitků dávají jednoznačně přednost všichni, nebo téměř všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to nezávisle na pocitu morálního závazku dávat mu přednost, je právě ten oním kýženějším požitkem.

John Stuart Mill

kritika: pokud jednotlivec dává přednost horší věci

před lepší, je také možné, že si takto počíná většina lidí

nelze říci že pivo je lepší než víno, neboť jej pije více lidí

nelze říci že Hodný, zlý a ošklivý je lepší než Král Lear přesto že western vidělo pravděpodobně více lidí

(Graham, G., (1997) Filosofie umění. Barrister and Principal, Brno. str. 19-20)

John Stuart Mill

je třeba rozlišit mezi požitkem a štěstím jde o maximalizaci štěstí, nikoli požitků!

lepší je nespokojený člověk než spokojený vepř

lépe být nespokojeným Sókratem než spokojeným hlupákem

Utilitarismus

Můžeme chápat jako kombinaci čtyř principů princip následků princip užitečnosti princip hedonismu sociální princip

Utilitarismus

princip následků - neexistuje žádné jednání, které by bylo správné nebo nesprávné samo o sobě. Jedná se vždy o to, co jednání způsobuje „The end justifies the means“ nezáleží na vnitřním postoji jednajícího

princip užitečnosti - kriteriem jednání je prospěšnost, uskutečnění dobra morálně správné jednání je to, co způsobí co největší

množství dobra co největšímu počtu lidí „etická aritmetika“ „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně

převažující slast pro B“

Utilitarismus

princip hedonismu - dobro o sobě je chápáno hedonisticky. Záleží v uspokojování lidských potřeb a zájmů, ve slasti, v (hedonisticky chápaném) štěstí. V čem štěstí záleží určuje každá osoba pro sebe. Hraní v kuželky je právě tak dobré jako četba básní

sociální princip - jedná se o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí morálka nikdy nesmí být egoistická, musí brát

v úvahu zájmy a přání druhých lidí

Kritika utilitarismu

„etická aritmetika“ dá se štěstí nějak měřit?

One of the real problems of act utilitarianism is that the individual must somehow predict and calculate the various levels of happiness promoted by each choice. In the worst-case use of utilitarianism, individuals might be seen to shift from one position to another as they weigh the various levels of happiness and pain avoidance and, in the process, lose their sense of self

the calculation of all the possible consequences of our actions, or worse yet our inactions, appears impossible

a co když musíme volit mezi dvěma zly, co když z hořícího domu můžeme vynést pouze jedno dítě?


„malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně převažující slast pro B“ „V roce 1950 stáli před německým soudem lékaři,

kteří se za Hitlera podíleli na akci eutanázie. Lékaři věrohodně argumentovali tím, že sice nemocné posílali na smrt, ale na druhé straně mnoha nemocným zachránili život vědomě mírným výkladem kritérií výběru“

ČSSR: „když na tuto pozici (morálně problematické místo spojené s určitým typem kolaborace) nepřijdu já, přijde na to místo někdo horší a bude dělat zlo!


Usilujeme ve zdařilém životě pouze o hedonisticky chápané štěstí? Tedy: je život skutečně jen co nejkomfortnější čekání na smrt?

Problém spravedlnosti - např. marginalizace menšin


http://wireheading.com/refs/index.html


Důsledky činu (nebo nečinnosti) lze do jisté míry zhodnotit v historickém pohledu zpět, i když i zde zůstává otázka, po jaké době se mají hodnotit a co všechno se přitom mám brát v úvahu. Zato ve chvíli rozhodování jsou to jen pouhé dohady a očekávání, zcela závislá na tom, jaký model si pro uvažovanou činnost zvolíme.

Zdánlivá "objektivita" utilitaristického kritéria tak ve skutečnosti nechává otevřené dveře pro nejrůznější sny a přání, třeba i zcela nereálná, jimiž se však dají "zdůvodnit" zřejmé škody zdánlivě menšího rozsahu.

Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 121

Negativní utilitarismus

Karl Popper: nejde ani tak o maximalizaci štěstí, jako o minimalizaci utrpení

Kritika: lidské utrpení by se radikálně vymýtilo, pokud by se všichni lidé bezbolestně vyhubili

Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 124

Case Report

A five-year-old girl has a progressive renal failure and is not responding well on chronic renal dialysis. The medical staff is considering a renal transplant, but its effectiveness is „questionable“ in her case. Nevertheless, a clear possibility exists that the transplanted kidney will not be affected by the disease process. The parent concur with the plan to try a transplant, but an additional obstacle emerges. The tissue typing indicates that it would be difficult to find a match for the girl. The staff excludes her two siblings, ages two and four, as too young to provide a kidney. The mother is not histocompatible, but the father is compatible and has „anatomically favorable circulation for transplantation.“

Case Report

Meeting alone with the father, the nephrologist gives him the results and indicates that the prognosis for his daughter is „quite uncertain“. After reflection, the father decides that he will not donate a kidney to his daughter. His several reasons includes the fear of the surgery, the uncertain prognosis for his daughter even with a transplant, the slight prospect of a cadaver kidney etc. The father then requests that the physician „tell everyone else in the family that he is not histocompatible“. He is afraid that if family members know the truth, they will accuse him of failing to save his daughter when he could have. He meintains that truth-telling would have effect of „wrecking the family.“

The physician is uncomfortable with the request, but after further discussion he agrees to tell the man´s wife that the father should not donate a kidney „for medical reasons“.

Utilitarian Approach

probable consequences the potential effectiveness is questionable and the prognosis

uncertain there is a slight possibility that a cadaver kidney could be obtained the girl probably die without a transplant, but the transplant offers

a small chance for survival the risk of death to the father from anesthesia is 1: 10 000 or 1: 15

000 nevertheless, because the chance of success is likely

greater than the probability that the father will be harmed, many utilitarians would hold that the father is obligated to undertake what others would consider a heroic act that surpasse obligation.

The Problem of Truth telling

„Even under the guise of benevolent deception, the idea of not telling the truth to patients is rather suspect. The suggestion is that the individual is not strong enough to tolerate the truth, or more time is needed to prepare the patient for an unpleasant fact. Unfortunately, this lack of truth telling leads to a slippery slope, for while it gives comfort to the one individual, it teaches all others involved – for example family members, friends, housekeeping staff, and hospital volunteers – that health care practitioners lie to their patients. When these others become sick themselves, they remember the previous deception and feel they cannot rely on the word of the professionals.“

(Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY, p.62)

Empiristická filosofieDavid Hume (1711-1776)

empirismus: F. Bacon (1561 – 1626) T. Hobbes (1588 – 1679) J. Locke (1632 – 1704) D. Hume (1711 – 1776)


noetická pozice: jediným pramenem poznání je smyslová

zkušenost (empirie) Nil est in intellectu, quod non fuerit prius in sensu -

není nic v mysli, co dříve nebylo ve smyslech empiristická antropologie:

rozdíl mezi člověkem a zvířetem je kvantitativní, stupňovitý, samostatný lidský duch neexistuje

ontologie: jen smyslová zkušenost (týkající se hmotné

skutečnosti) je jediná poznatelná (a skutečná)


psychologie a sociologie vznikají jako empirické, přírodovědecké disciplíny

úspěch přírodních věd podnítil snahu zkoumat empiricko – mechanistickými metodami také lidskou praxi

v rámci tohoto proudu vznikají rozmanité empirické teorie jednání (i biologické)

jednání je output po input, ze dvou známých dopočítám třetí neznámou. Jednání člověka je tedy nutným následkem vstupních hodnot

pokud bychom znali vstupní předpoklady, nebylo by těžké jednání předpovídat


mnoho termínů z těchto termínů již běžně používáme (pud, instinkt, komplex, podmiňování)

kritika: lidská praxe je nepochybně po mnoha stránkách empiricky podmíněná

problém nastane ve chvíli, když řekneme, že lidská praxe není nic než přírodně-příčinná souvislost, vysvětlitelná empirickými humánními vědami


there is an unbridgeable gap between fact and value

„is“ neznamená „ought“ z vědy tedy nelze vyvozovat morálku jedná se o tzv. „naturalistic fallacy“ (ale pozor,

tento pojem má ještě minimálně i dva odlišné významy)

Empiristická etikaDavid Hume (1711-1776)

kritika: pokud je lidské jednání přírodně-kauzální

deterministický výsledek předchozích podmínek, pak je vyloučena dobrovolnost a jednání je tedy nepřičitatelné (…. a nemá smysl mluvit o etice)

tím pádem je zbytečné mluvit o dobru a o zlu, místo toho nastupují diference (zdravý -nemocný, funkční - dysfunkční)

podobně se rozplývá smysl odpovědnosti


„Rozhodnutí vzniká z předchozích procesů, je jimi určeno, je jejich nutným, přírodně – zákonitým výsledkem. Svoboda v tom smyslu, že člověk by v dané situaci mohl dospět i k jinému rozhodnutí, neexistuje. Chtění je determinováno druhem osobnosti. (…) Jednání se člověku „děje“, jako se mu děje stárnutí. (…) To, co člověk ve svém životě konal, to vlastně vůbec sám nekonal, nýbrž stalo se mu, že to konal.“ (Rohracher, H. in Anzenbacher, A., (2001) Úvod do etiky, Karmelitánské nakladatelství a Academia, Kostelní Vydří a Praha)


„Laplaceův démon“ teoretický konstrukt, pokud by Laplaceův

démon znal všechny atomy a jejich pohyby a postavení, dovedl by vypočítat budoucnost

tohle ovšem platí pouze v newtonovské světě, v akváriu s třemi pevnými rozměry a konstantním časem, tedy uvnitř velikých hodin, kterými je svět…

…pak neexistuje svoboda

Laplaceův démonkritika

i kdybychom žili v newtonovském světě – byl by mozek sám jsouce součástí světa schopen vypočítat budoucnost…?

Heisenbergův princip neurčitosti mimo jiné např. díky černým dírám víme že tak

jednoduché to není v teorii relativity je minulost, přítomnost a

budoucnost spojena v jeden celek the world is four-dimensional, and all events are

simply there: the future does not „happen“ or „unfold“

klinická medicína současnosti je vědecká, ale přesto se výrazně liší od fyziky či chemie

jedná se o překlenutí propasti mezi laboratoří a lůžkem

objektivita ve světě přírodních věd se odehrává v bezkontextovém universu zbaveném lidských hodnot

u lůžka pacienta ovšem neexistuje neutralita fyzika: nonperspektivní objektivita medicína: každého pacienta je třeba vidět v jeho

jedinečné perspektivě, jedinečném kontextu

člověk jednání následky

Aristotelés

etika ctností

Kant

deontologie

Bentham, Mill

utilitarismus

„Původně jsem byla zdravotní sestrou, ale práce byla příliš vyčerpávající“.

Documents

Utilitarismus a empirismus