Večer Tříkrálový

aneb opožděné přání k Novému roku od:Jacomo a Chalibdy

Začínáme od s(l)ov…

Takže, proč jsem vlastně tady? Proč tady otravuju, prudím a zdržuju publikování nových kapitolek, na které všichni nedočkavě čekáte? Zkrátka, proč se do toho vůbec motám?

Odpověď je jednoduchá – protože mám nevymáchanou pusu. Pardon, klávesnici. Kdysi dávno – bylo nebylo, rok tomu nazad, možná to někteří z vás pamatují, jsem byla hroznej hnidopich a drzým komentářem jsem napadla úctyhodnou mravenčí práci překladatele. Označila jsem vyvěšenou kapitolu za děs-běs, který by bylo vhodné opravit, protože je

v něm strašně moc chyb. Snesla se na mě za to vlna nevole fanoušků včetně našeho milého Potteráčka, který to vzal značně osobně (což dnes už velmi dobře chápu).

Výsledkem byla dosti dlouhá debata na stránkách, kde jsme si nakonec vzájemně vyčítali i vlastní babičku. V závěru jsem furiantsky nabídla své skromné češtinářské schopnosti ku pomoci. Tehdy do překládání vstoupila i Chalibda a já jsem se jí vnutila jako beta-reader.

Tak mě tady tedy máte. Zdržuju. Kazím zábavu. Otravuju. Jsem perfekcionalista. Jsem tu jenom proto, abyste se při čtení nádherného příběhu nemuseli rozptylovat luštěním

takových úžasností, jaké nabízí následující řádky:

Základním kamenem úrazu každého psavce a překladatele ťukajícího svůj výtvor do počítače je samo jméno našeho milého profesora. Oněch pět písmen jsem při betování viděla ve všech možných tvarech - Sanpe Snepa Spane Snaep Sanep… Aspoň to „S“ že vždycky

zůstane na začátku. Možná za to může i sama autorka povídky ASPEN, která s tím vlastně začala.

Tak Zmijozel dokáže být pěkně slizký: Zmjozel, Zjimozel, Zmojizel… Prostě had je had, i kdyby byl stříbrnej.

O zbytek se postará lump jménem Microsoft Word. Škodolibě mění Hagrida na Hybrida a Malfoy na Maltou. S chutí bych něj poslala Petrifikuj. Vlastně Petrificus.

Co nedokážou prstíky nebo výtvor pana Gatese, zvládnu s přehledem já. Občas nechápu, že chce být překladatel také básník a poetickou větu fantazie se mu najednou rozeběhla jako štěňata z košíku (která se ovšem v originálu vůbec nevyskytuje!) upravím zcela přízemně

na vymýšlel si překotně a nedokázal to zastavit (kap.44).

Někdy jsem spíš škodič. To když chybné i ve slově „ježkovi zraky“ opravím na obojetné – „ježkoyi zraky“.

Pak tu máme taky skřítky. Ale ne ty hodné domácí, ale pěkná lumpačidla. Kradou nám písmenka. Podělíte se o ložnci. (kap.47). Chybějící písmenka jsou vůbec prevíti. Přímo

příšrný. Upřmně.

Doslovný překlad je někdy nebezpečný: Draco si podepřel bradu pěstí (kap.49). Opravila jsem to na rukou, ale i tak jsem se bála o jeho zuby. Snad to přežily.

Další perla: Ušklíbl se pusu, když přemýšlel o tom. (kap.51)

Občas Chalibda přidá do překladu poznámku, abych věděla, co s tím. Například po odstavci „Věř mi, když ti říkám, že jednoho dne mi možná poděkuješ, že jsem ti doporučil vyčkat.

O Vánocích jsi mi řekl, že si chceš vyzkoušet, jaké to je být dítětem. Že chceš mít

možnost být na někom závislý…“ (kap. 56) dodala: Je tu nějako moc že, že? A pak to opravujte.

Ovšem i já píšu zdařilé poznámky. Například po větě Měl bys myslet pozitivněji následuje Chalibdin text si teda vůbec nejsem jistá, že neplácám blbiny jsem dopsala já myslím,

že ne, ale já už skoro nemyslím…

Někdy si člověk i rozšíří obzory. Venus flytraps je prý kytka a česky se jmenuje mucholapka podivná. V životě jsem to neslyšela, zní mi to jako něco od Lenky Láskorádové. (My jsme

z ní pak ale udělali masožravku, aby to bylo akčnější).Nebo stejně jako Harry zjistím, co je to aliterace (opakování hlásek – viz kap.70). Při čtení

originálu od JKR jsem pak navíc objevila, že některé hříčky nezvládl ani Medek (Marauder´s Map = Pobertův plánek je super, ale Mischief manager jako Neplecha

ukončena je sice doslovné, ale to kouzlo se ztrácí).

S některými slovy vám nepomůže ani slovník. Hippo je česky hroch, hippogriff je česky hipogryf nebo hypogrif?. V pravidlech českého pravopisu to nenajdete…

Tohle předkládám bez komentáře, jenom tak, jak jsme si s Chalibdou dopisovaly:„Jděte spát, hned!“ zahřměl Snape, pak se otočil na podpatku a odrázoval. Jeho temně modrý

noční hábit za ním vlál téměř stejně majestátně jako jeho učitelský plášť. Harry přemýšlel, jak toho dociluje s něčím, co vypadalo jako froté. (kap.61)

CH: jsem na rozpacích – Snape ve froté? Froté noční košile? Obojí mi zní jako děsný nápad, leč bohužel toweling cloth je prostě froté - nezměníme jí to trošku, třeba aspoň na flanel?

J: Pomoooc, jsem rozhodně pro flanel! Ten je určitě vhodnější a taky docela teplý, tak nám v tom sklepení nenastydne. Jen tak mimo hru - ještěže to není satén, to by se

jeho obdivovatelky uslintaly, což?

Úžasný bylo, když Chalibdě na klávesnici stávkovalo písmenko „J“ (tuším asi kapitola 88). Slova typu si, sem, ste, sme, moe, tvoe dělají dojem, že všichni mluví jako Hagrid.

Představte si, když Snape říká „eště ednou“. To brečíte smíchy. A taková věta: „o, á vím,“ pokračoval Harry steně potichu. „Vlastně e to edno, en nechápu, ak…“ má taky něco do

sebe.

Naprosto bezkonkureční a v mé síni slávy překlepů na zcela čestném místě je ale věta: Harry položil kliku na ruku. (kap.54) Čím si to pak otevřel? Zubama?

Co ale naprosto miluju, je, když se v přeloženém textu objeví tento znak: XXXXXXX (libovolně dlouhý). Znamená to, že génius tápe a musí nastoupit béčko (betareader) a

vyplodit něco jako překlad. Obvykle zapojuji své druhé já – Calwen – což je, kromě toho, že moje dcera, mnohem anglicky zdatnější človíček. Když selže i ona, improvizuju. Třeba

takhle:

He knew a hysterical urge to laugh when Draco's perfect manners actually extended to his pulling out Hermione's chair for her. Ron scowled at that, but Hermione actually seemed

too shell-shocked to notice.Když viděl Draca, jak zdvořile odsunul Hermioně židli, měl potřebu začít se hystericky smát.

XXXXXXXXXXXX (kap. 64)Prostě to vynechám.

A jak se k tomu staví druhá strana?

Občas si vyměníme místa. A pak se dočtu třeba:

Vzalo to pobízení drzých dvacet let stáří předtím si dokonce myslel pokládat takové otázky a on si stále nebyl jistý být v pořádku čelem

k odpovědím.

No ano, i génius může mít slabší chvilku...:-))

Ale někteří podobné výtvory bezostyšně publikují. Následující výtvor je poskládaný z reálných děl

reálných autorek. Čestné pionýrské, že jsem nepřidala ani jedno slovo.

Ó sladká Mary SueSbalila jsem si dva kufry těch nejnutnějších věcí. Zbylé tři kufry za mnou dorazí později. A to

jsem jela velice na lehko. Až mě z malého počtu zavazadel mrazilo v zádech. Vystoupila jsem z Krásnohůlského kočáru a roztřásla se chladem. Proč mi, sakra, nikdo neřekl, že

jedeme do studené Anglie? Málo komu by bylo teplo v tričku s krátkým rukávem sotva do pasu a v bokovkách. Poslední dobou jsem často musela používala mudlovské dopravní

prostředky. Mám ale hlad, že bych snědla koně.

Následovalo nezbytné představení členů bradavického profesorského sboru, ze kterého mě nejvíc zaujal muž v silně opotřebovaném hábitu. Rychle jsem přitvrdila. „Důvěřujete vy

vůbec někomu?“

„Do to-ho-vám-nic-ne-ní!“ zasyčel vztekle. Asi jsem se trefila. Ach jo. Už jste někdy uvažoval o odborné psychiatrické pomoci? Abyste totiž náhodou netrpěl nevyléčitelným

stihomamem.Snape prudce vstal, obešel stůl a opřel se o něj. Založil si ruce na prsou.

Zhluboka jsem se nadechla. Takže Severus...on si neví rady sám se sebou!

Str. 1

Odpoledne jsem se šla projít. Světlou hřívu mi cestou trochu načechral vítr. Šla jsem po zasněžených pozemcích a cítila, jak mi sněhové vločky padají do vlasů. Měla jsem na

sobě dlouhé tmavě modré šaty, které sice zvýrazňovaly moji štíhlou postavu, ale zbytečně nepřitahovaly pozornost. Bořila jsem se do půlmetrových závějí. Božínku, to je nádhera.

Otočila jsem se a spatřila vysokou postavu v černém hávu, zahalenou do pláště rovněž černé barvy. Zvedla jsem oči výš a střetla se s pohledem inteligentních nicméně ledových a

necitelných černých očí. Snape mě pevně uchopil a mně se zatajil dech. Tenhle muž byl očividně zvyklý tančit. a na jeho sebevědomém držení to bylo znát. Jeho tmavé oči se

zabodly do… mých.

Chvíli jsme spořádaně kroužili parketem, než mne Snape od sebe nespořádaně lehce odstrčil do složitější taneční figury. Moje nohy poslušně zareagovaly. Snapeovou vážnou tváří se na okamžik mihnul spokojený úsměv. Vzápětí mě poslal do další figury jako by zkoušel, co vlastně umím... A zase ten letmý úsměv v okamžiku, kdy jsem se bezchybně vrátila do jeho náručí. Náš tanec byl stále odvážnější, během několika skladeb jsme zcela opanovali

parket. Najednou jsem měla pocit, že spolu tančíme odjakživa. Bylo mi, jako bych se vznášela. Snape mě vedl s neobyčejným citem a přesností, vlasy i hábit mu vlály a oči...ty

tmavé oči už vůbec nebyly ledové, naopak zářily milým teplem. Podívala jsem se na Severuse přes rameno s otázkou v očích. Usmál se a nepatrně přikývl. Nechtělo se mi

tomu věřit. Hříšný tanec? Tady?!? Teď?!? To přece nejde!!!.

Str. 2

Po mé poslední větě Snape vypadal, že to s ním definitivně šlehne.

Wow, on chodí naostro. chytl si své mokré vlasy a odhodil si je dozadu a přitom pohybu jsem už jen s otevřenou pusou pro sebe . Ty jo ten je namakanej. Mám pocit, že jsme se líbali

celou cestu do podzemí.

Tvé oči, které se dívají někde za mě, na velkou polici plnou starých knih, se náhle dívají do mých.

Opakovaně ti sténám do úst: „Já Tě miluju.

„Jenomže jsi vdaná.“

„Já vím, Severusi. Občas to tak prostě je.“

Z místnosti vedli troje dveře. Neslyšně jsem vyšla ven.

Tehlen rok jsem sice zařadila mezi „rychle zapomenout“, jenomže srdce mi říkalo „nikdy nezapomenout“. Severus mi ukázal lásku v té pravé podobě

Str. 3

A teď hádanka: Zkuste uhodnout, kdo je autorem tohoto výroku?

Učitelství jest těžký, robotný úřad vysilující duši, ochromující fantasii, pijící sílu organismu. Děti, přicházející do školy, jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné. Vracím se po pěti

hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc je

vyhrazena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového

systému a stálým krvácením intelektuálním.

?

?

O ne ne, milánkové.

Byl to básník a spisovatel Otokar Březina.

Tak slavné jako on asi nikdy nebudeme. Ale stejně jsme pro Vás spáchaly každá jedno drabble.

Budeme rády, jestli Vás aspoň trochu pobaví. A i kdyby ne, vězte, že Vám přejeme ten úplně

nejlepší, nejúžasnější a nejbáječnější

ROK JAKO ŽÁDNÝ JINÝ!!!

Večer tříkrálový

Stmívalo se. Albus Brumbál stál u okna své pracovny a pozoroval vločky sněhu poletující ve větru. Zcela ponořen do poetické scenérie téměř

přeslechl zaklepání na dveře.

Když ale otevřel, s potěšením pohlédl do tváří svých hostů. Od chvíle, kdy pochopil, jak nerozlučnou trojicí se stali, vždycky je rád viděl pohromadě.

Podle bílých hábitů, ve kterých s úsměvem identifikoval noční košile, usoudil, že přišli jako koledníci.

Dva chlapci vpředu se zhluboka nadechli a spustili: „My tři králové jdeme k vám…“

Podupával jim nohou do taktu, a když skončili, odměnil je pytlíkem citrónových bonbonů a lahví Galliana. To pro toho černého vzadu.

Snapeovo utrpení

Pomalu se probíral k životu. Celé tělo ho bolelo, jako by ho někdo mocný sevřel a rozdrtil mu všechny kosti v těle. Oči ho pálily, vyschlý krk a

zmatené myšlenky svědčily o tom, že se musel dostat do styku s nějakým jedem. Ale kde a jak...

Marně se snažil vzpomenout si, co se to stalo. Matně si vzpomínal na nějaké výbuchy, světla, hlasy, ohlušující lomoz...

Pak si vzpomněl. Vyčerpaně se zhroutil zpět do polštářů a řekl si sám pro sebe: „Proč se já pitomec musím vždycky na toho Silvestra vožrat jako

hovado!“

A mimochodem...

Vše nejlepší k NAROZENINÁM!!

Severusi Snape!