VERA F. BIRKENBIHLOVÁ

Copyright 1983 by Gabal Verlag GmbH. This edition is published by arrangement with the original publisher Gabal Verlag GmbH, Schumanstr. 161, D-63069 Offenbach, Telefon 069/840003-0, Telefax 069/840003-33. All rights reserved. Originaltitel: Sprachen lernen leicht gemacht! České vydání (přeloženo z 25. vydáni německého z r. 2001): © SVÍTÁNÍ, 2002 Translation © Jindřich Rath, 2002 ISBN 80-86198-21-9

Obsah

Můj návrh pro čtení této knihy 8 Poděkování 9 Poznámka ke třetímu vydání 9 Předmluva k jedenáctému vydání

11 Pomůže tento krok i V á m ?

KAPITOLA 1 - JAK BYCHOM SE NEM ĚLI UČIT CIZÍ JAZYKY? 13 Minikvíz (13) Čtyři základní dovednosti (13)

Pět tradičních předsudků o učení se cizím jazykům 15 Potřebujeme učitele (15) Musíme hodně číst i psát (19) Musíme studovat gramatiku (19) Musíme se učit slovíčka (20) Musíme věnovat hrozně moc času učení (20) Trochu historie (21) Pravidla hry a pravidla gramatiky (23)

Učíme se jazyky podle pravidel mozku 26 Pracovní tým v mozku (26) Informační svazky (28) Proč nefunguje učení se slovíček (30) Souvislost je soudržnost! (31) Zvuk (zvukové zabarvení) slova (31) Prozatímní souhrn (32)

KAPITOLA 2 - PLÁN ÚSP ĚCHU 34 Co je vlastně jinak? 34 Trochu techniky 36

Zásadní poznámky k poslechu (37)

Přehled: Metoda Birkenbihlové 38 První krok: Dekódování textu 39

Zcela zvláštní syntéza (40) Křížové myšlení (42) Příklad 1.: Haatha kitaab/un/ (43) Co přesně přináší dekódování (45) Příklad 2.: Gazela (47) Příklad 3.: Ta moje první (47)

Úvod ke druhému kroku 49 Trénink poslechem (49) Trénink čtením (50)

Druhý krok: Poslech/Aktivní 51 Třetí krok: Poslech/Pasivní 53

Toho využijeme při pasivním poslechu (54)

Čtvrtý krok: Mluvení/Psaní/Cvičení atd. 56 Prozatímní souhrn (57)

Shrnutí přehledu 59 Nové víno ve starém měchu? (59) Kdo tady někoho předbíhá? (60) Několik slov k superučení (61)

KAPITOLA 3 - KROK 1: DEKÓDOVÁNÍ 62 Příklad 4.: Dekódovací cvičení/italština 62

Řešení úlohy pro dekódování (64)

Způsob zápisu při dekódování: téma s variacemi (66) Fonetický zápis, ano či ne? (66) Příklad 5.: Ty žena-dítě? (67) Příklad 6.: Částice, pěkně prosím (69)

KAPITOLA 4 - KROK 2: POSLECH/AKTIVNÍ 71 Celomozková syntéza (71) Co se děje v mozku při tomto kroku, kdy se učíme? (72) Postup (74) Jak často máme poslouchat aktivně texty? (75) Jak jednoduchý má být text pro ty, kteří teprve „nastupuji"? (75) Přípravy pro psaní při aktivním poslechu (76) Variace aktivního poslechu (77) Pozor na michání jazyků (78)

KAPITOLA 5 - KROK 3: POSLECH/PASIVNÍ 79 Technické detaily pro kopírováni kazet (81) Technické detaily pro samotný poslech (82) Postup (83) Paralelní učeni se? (85) Jak chcete začít? (85) Otázka času (86)

KAPITOLA 6 - KROK 4: SAMOSTATNÁ PRÁCE 88 1. Poslech 88

Mimochodem vědomě naslouchat (89)

Minikviz 89 Zcela vědomý poslech (90)

2. Čtení 90 Čteni cvičebních textů (90) Čteni jiných textů (91) Materiál pro četbu (93) Čteni současně s překlady (94) Dlouhé nebo krátké texty? (95)

3. Mluvení 96 K výslovnosti zcela obecně (97) Cvičeni: Volné mluvení (100) Doplňovací (fill-in) mluvní cvičeni (101) Přehrávání dialogů (scénické, pro jednu osobu) (101) Hry se zadanými rolemi (pro více osob) (102) Pattern-drills (cvičeni dle vzoru) (103)

4. Psaní 105 Opisování (105) Diktát (105) Zpětné dekódování (105) Doplňovací (fill-in) cvičení (105) Chcete se naučit písmo, které je pro vás nové? (106)

KAPITOLA 7 - TIPY A TRIKY 110 Pracujte s barvami! 110

Barevné kódování dialogů (110) „Obarvení" souvislostí podle významu (110) Trik s barevnými slovíčky (111) Trik se slovníčkem (111)

Trik s nálepkami 112 Učení se „izolovaných slovíček" 112 S tužkou a papírem nebo s nůžkami a lepidlem 115 Videotrénink 116 Sestavováni vlastních cvičení 119

Fill-in (doplňovací) cvičení (120) Vlastní otázky (120)

Gramatika - jestliže ano, tedy kdy? 121

Tvořivé získávání tzv. citu pro jazyk! 122

KAPITOLA 8 - NEJ ČASTĚJŠÍ OTÁZKY 125 • Můžeme se učit ve spánku? (125) • Máme se učit latinu? (126) • Máme čist zahraniční noviny? (126) • Jsou vhodné jazykové videokursy pro samouky? (127) • Jak se můžeme cvičit v cizi řeči v zahraničí, když tam s námi automaticky ihned mluví

německy nebo anglicky? (127) • Kde se můžeme (v zahraničí) nejlépe pocvičit v cizim jazyku? (129) • Kdy jsme již příliš stáři na to, abychom se začali učit cizí jazyky? (130) • Máme poslouchat rozhlasová vysíláni v cizí řeči? (130) • Může se stát, že se snadněji naučíme zvládat některou ze čtyř dovednosti v cizi řeči než v

mateřštině? (131) • Jak se vlastně naučíme v cizi řeči myslet? (131) • Je metoda čtyř kroků vhodná i pro začínající tlumočníky? (132) • Proč se vlastně máme učit cizi řeč? (132) • Jsou jazyky skutečně vzájemně „spřízněny"? (133)

Jazyky světa - výtahy z citátů (Frederic BODMER) 135

KAPITOLA 9 - POKRO ČILÍ, ŽÁCI A MATERIÁLY 140 Pokročilý studující 140 Určeno speciálně žákům 141 Materiály 145 KAPITOLA 10 - U ČIT SE JAZYKY S POČÍTA ČEM? 153 Učební program na disketě? 153 Cvičební dílna: Počítač 154

Dětsky snadné: Krejčovská dílna pro cvičení (154) Počítač jako jazykový trenér (156) Počítač jako tvořivý pomocník! (159)

KLÍ ČOVÉ VĚTY K METOD Ě BIRKENBIHLOVÉ 162

P.S. KE TŘETÍMU VYDÁNÍ 172

Chcete-li od Birkenbihlové ještě více číst/slyšet/vidět 175 Seznam literatury 177 Rejstřík 179

Můj návrh pro čtení této knihy:

Nejprve si celou knihu přečtěte, avšak s barevnou tužkou pro zvýrazňování textu. Označte si, prosím, všechna místa, která vám budou okamžitě jasná nebo která vás zvláště zaujmou; tím si totiž již předem vytřídíte ta témata, která pro vás budou mít zvláštní význam, o která budete mít zájem. Potom si vypracujte osobní „bitevní plán".

Teprve pak dospějete ke konečnému rozhodnutí, např. zda využijete kurs, který máte k dispozici, nebo budete-li si chtít koupit nový ap. Pak můžete začít!

Poděkování

Cítím jako opravdovou nutnost poděkovat některým lidem, kteří mi pomáhali při přípravě této knihy; v časovém pořadí:

• všem účastníkům seminářů, jejichž zkušenosti byly pojaty do této knihy; • všem věrným příznivcům Birkenbihlové, kteří si s plnou důvěrou objednali knihu

ještě dříve, než vyšla; • panu prof. Dr. WAGNEROVI, protože spolupráce s ním byla osvěžující, zcela

prostá byrokracie; • panu Dr. Mahrlovi za prohlídku rukopisu; jako polyglot mohl prověřit dokonce i

příklady z arabštiny; • paní Gabriele TIETZEOVÉ za závěrečnou úpravu rukopisu a korigování sazby, což

vyžaduje vždy mimořádnou pečlivost; last not least - poslední v řadě, ne však významem;

• paní Anitě BRANDMAIROVÉ za to, že byla vždy připravena obětovat i soboty a neděle pro lektorování, pokud bylo nutno spěchat.

Vám všem patří mé díky! Vera F. Birkenbihlová, leden 1987

Poznámka ke třetímu vydání

Nehledíc na to, že toto vydání bylo přepracováno, jsou v něm nyní uvedeny dvě dodatečné „kapitolky"; zaprvé to jsou Klíčové věty k metodě Birkenbihlové (od s. 162). Tyto klíčové věty si můžete přečíst předem, nebo až dodatečně. Druhá nová „kapitolka" (od s. 172) obsahuje reakci jednoho arabského učitele; měla by tu zastupovat ty „flexibilní" učitele, kteří dříve učili „starým stylem" a nyní jsou připraveni způsob učení zcela změnit...

Jinak mne mimořádně těší, že kniha nyní tak „letí", a konečně i to, že ji doporučují i jazykové školy. To ovšem hovoří ve prospěch instruktorů těchto (většinou soukromých) institucí, neboť pro mnoho učitelů v „normálních" školách je snadná metoda nyní stejně jako dříve něčím nepřijatelným! Inu...

Přeji vám hodně úspěchů! A nezapomeňte: Jestliže vám tato kniha pomůže i vám - oznamte to, prosím, dále!

Vera F. Birkenbihlová, říjen 1989

Předmluva k 11. vydání

Ve čtyřech letech, která uplynula od 3. vydání, se mimořádně mnoho „vykonalo"; dovolte mi na tomto místě poukázat na dva nejdůležitější body vývoje:

1. V mezidobí pracovali na některých jazykových školách, a dokonce i někteří učitelé na normálních školách, podle metody Birkenbihlové, ačkoliv museli zčásti překonávat velký odpor rodičů. Ti totiž nemohou pochopit, proč se jejich dítě najednou nemusí (nebo dokonce nesmí) učit žádná slovíčka! Avšak výsledky hovoří samy za sebe: tak zvaní „špatní" žáci se stali „dobrými", „dobří" žáci se stali „vynikajícími", „vyznamenaní" žáci se stali přímo „brilantními"! Totéž nám sdělují samouci. Mnozí z nich se mezitím začali učit již druhý nebo třetí jazyk. Jsou to lidé, kteří předtím tvrdili, že pro cizí řeči naprosto nemají žádný talent. Apropos: jestliže jste se i vy dosud domnívali, že vám, žel, chybí talent pro cizí jazyky, pak si, prosím, položte otázku: věříte skutečně zcela vážně, že milý Pán Bůh „poslal" všechny, kteří mají jazykový talent, do zemí Beneluxu? Tak vidíte!

2. Zatím vyšly ve čtyřech nakladatelstvích první Jazykové kursy podle metody Birkenbihlové, čímž se přirozeně vše nesmírně usnadňuje. Neboť ačkoliv se sice můžeme s využitím kursů, které jsou k dispozici, učit podle metody Birkenbihlové, je kurs s „dekódováním" podstatně snadnější, protože překlad slova-za-slovem dělá obsah učiva od první věty transparentním! Na rozdíl od „starých" jazykových kursů, kde autor(ka) očekává, že nejdříve nabiflujete slovíčka, abyste se nakonec pokorně přiblížili k textu lekce, a abyste mu po několika nervy drásajících „průchodech" poněkud porozuměli. Kampak bychom přišli, kdyby ti, kdo se učí, mohli chápat od prvního slova, co se mají naučit?! (Máte-li zájem o nové jazykové kursy, najdete na straně 175 kontaktní adresu na našeho bezplatného „Rádce pro studium jazyků".)

Ostatně úspěch metody Birkenbihlové spočívá na „ústním získávání" nadšených žáků a žaček. Stále více lidí konečně chápe, že neúspěchy v minulosti nebyly důsledkem nedostatečné inteligence, ale objevovaly se proto, že tradiční učení se jazyků muselo tento dojem vzbuzovat. Toto nové hledisko nejen usnadňuje jazykové studium, je také velmi dobré pro pocit vlastní hodnoty!

Vera F. Birkenbihlová, jaro 1995

Pomůže tento krok i V á m ?

Tento návod pro učeni se jazykům „podle pravidel mozku"*' se obrací k dále uvedeným skupinám. Přesvědčte se, prosim, zda do některé rovněž patříte:

1. Samouci (dospělí* autodidakti) Chcete se naučit jeden nebo více jazyků, přičemž je jedno, máte-li již předběžné znalosti nebo ne. V každém případě však víte, že se chcete učit a víte i jaký jazyk (nebo jazyky)! Avšak proč byste měli vynakládat více času a energie, než je nezbytně nutné? Jestliže hledáte efektivní způsob (optimálně přizpůsobený způsobu práce lidského mozku), který vám zajistí úspěch a z něho plynoucí radost z učeni, pak naleznete svůj „ukazatel cesty"!

2. Pomocníci (rodiče nebo doučovatelé) Ten, komu chcete pomáhat, chce (nebo musí) absolvovat výuku cizích jazyků v některé instituci (např. ve škole). Chcete-li tomuto jedinci pomáhat, a to tak „bezbolestně", jak je to jen možné, aby se (on či ona) mohli úspěšně učit, když již ne kvůli této instituci, tedy alespoň navzdory jí!

3. Učitel cizího jazyka Jste učitelem cizího jazyka a hledáte optimální cestu pro své žáky. Zvažujete, zda je možné zpochybnit tradiční, zavedené pojetí výuky cizích jazyků. Považujte, prosím, tento spis za „supermarket", z něhož můžete „nakupovat" podněty, pro své vyučování.

4. Doplňující poznámka Pokud vás toto vše dosud „nechytilo", jsou dvě možnosti: Buďto je tato kniha i přesto pro vás zajímavá, nebo skutečně vůbec ne. Jestliže toto je váš případ, pak snad alespoň budete znát někoho, komu by přece jen mohla pomoci.

* Slovy „dospěli samouci" jsou míněni lidé, kteří se samostatně chtějí učit cizi jazyky; mohou to být ovšem i motivovaní mladiství!

*' Pozn. překl.: Označením podle pravidel mozku je míněno, že naše jednání má odpovídat přirozenému způsobu práce mozku a nemá působit proti němu (stres při učení, selhání). V něm. originále se používá označení gehirn-gerecht.

Kapitola 1 Jak bychom se neměli učit cizí jazyky?

Většina lidí si myslí, že naučit se cizí jazyky je těžké. Tento mylný předpoklad vznikl proto, že tradiční vyučování takový dojem vzbuzovalo. Jistě existuje malé množství lidí, pro něž by mohlo být učeni se cizím řečem opravdu těžké; ale to se dá rychle zjistit. Použijeme minikviz:

Postup: Zodpovězte čtyři otázky, které se týkají vašeho mateřského jazyka, přičemž odpovědi patří té

osobě, na niž právě myslíte. Otestujte si tedy buď své vlastni schopnosti nebo schopnosti někoho jiného

(dítěte, partnera, žáka) tím, že budete odpovídat za zvolenou osobu.

Minikviz

1. Rozumíte dobře všemu, co lidé říkají (v rozhlase, v televizi, v rozhovoru)? [] ano [] ano-ne [] ne

2. Umíte plynně číst (noviny, časopisy, knihy)? [] ano [] ano-ne [] ne

3. Dovedete se ústně jasně a přesně vyjadřovat? [] ano [] ano-ne [] ne

4. Dovedete se vyjadřovat písemně? [] ano [] ano-ne [] ne

Důležité: Jenom v případě, že odpověď zní ve všech čtyřech případech „ano-ne" nebo „ne", pak možná dotyčná osoba opravdu nemá talent pro cizí jazyky. To se však týká jen velmi malého počtu lidí!

Základní dovednosti: Jistě jste si již všimli, že otázky kvizu se vztahují na dvě základní dovednosti, které umožňují úspěšné „používání" každého jazyka: pochopení a vyjádření. A ty se opět dělí do dvou nižších kategorií, takže celkem existují čtyři dovednosti, které můžeme získat:

• SLYŠENÍ (= porozumět)

• ČTENI (= porozumět) • MLUVENI (= aktivně se vyjádřit) • PSANÍ (= aktivně se vyjádřit)

Je jasné, že každá z těchto dovedností vychází z jiných předpokladů: Chcete-li aktivně mluvit (psát), postačí znát jen jedno slovo (např. jídlo), zatímco při porozumění (slyšení nebo čtení) musíte pochopit i synonyma (pokrm, potrava, doba k jídlu, oběd nebo večeře atd.). To znamená: musíme rozlišovat mezi aktivním a pasivním věděním; první z obou můžete sami aktivně ovládat, druhému naproti tomu můžete „jen" rozumět. Ve vaší mateřštině odpovídá zpravidla pasivní slovník pětinásobku vaší aktivní slovní zásoby!

Nyní jde o to, jak chcete využít jazyk, který se budete učit: Chcete-li se hlavně umět „bavit", pak se nemusíte bezpodmínečně učit psát nebo číst, avšak musíte si osvojit dobrý základní slovník, který vám umožní do jisté míry zvládnout všechny situace, kdy budete hovořit. Jestliže však chcete získat všechny čtyři dovednosti, pak platí přirozeně základní předpoklad, že je určitou měrou zvládáte i ve svém mateřském jazyku! Neboť: kdo již ve své mateřštině nerad čte, bude číst jen zřídka kdy (a stěží dostatečně plynule). Tím se však stane čtení cizích textů nesrovnatelně těžším (na což učitelé jazyků zpravidla neberou ohled, když chtějí své žáky ke čtení přinutit). Avšak především je důležitý opačný případ:

Jestliže se někdo dovede ve své mateřštině plynule vyjadřovat, pak není žádný důvod pro to, aby to neuměl i v cizím jazyku (nebo i ve více jazycích)!

Proč však mají miliony lidí takové problémy a myslí si, že nemají žádný „talent pro cizí řeči"? Proč žák po pěti letech učení se francouzskému jazyku neumí francouzsky myslet, plynně mluvit ani číst? Odpověď nezávisí na těch, kteří se učí, nýbrž na systému, který v učících se vyvolává jisté předsudky. Tyto předsudky však později blokují úspěch, protože prostřednictvím „proroctví, které naplňuje samo sebe", se vždy projeví jako oprávněné, a to je samozřejmě posiluje! Tento proces „samoblokády" je velmi důležitý (srv. můj Úvod do učení se podle pravidel mozku: Stroh im Kopf? - Gebrauchsanweisung fürs Gehirn, nakl. GABAL; v českém překladu Piliny v hlavě? -Návod pro používání mozku, nakl. SVÍTÁNÍ, Hradec Králové). Vždyť svět, v němž žijeme, si vytváříme na základě určitých domněnek či předpokladů

(i předsudků) o světě samém, a to v daleko větší míře, než si normálně uvědomujeme. Dovolte nám proto všimnout si blíže pěti nejčastějších předsudků účastníků mých seminářů, které se týkají učení se cizím jazykům.

Pět tradičních předsudků o učení se cizím jazykům

Vyzkoušejte si, prosím, která z pěti uvedených tvrzení se vám zdají být povědomá, případně správná:

Chceme-li se naučit cizí jazyky. [] ... potřebujeme učitele [] ... musíme hodně číst a psát [] ... musíme biflovat gramatická pravidla [] ... musíme se učit slovíčka

[] ... musíme obětovat hodně času

Ne. Co potřebujeme, jsou příkladné vzory, ne však lidi, kteří se domnívají, že musí každému všechno „objasnit". To platí pro všechny obory v životě! Rodiče, kteří sami hodně čtou, nepotřebují „umluvit se přesvědčováním", aby jejich děti nebyly líné číst! Rodiče, kteří se spolu často hádají, nevychovají s tisíckrát opakovaným objasňováním správného chování mírumilovné děti.

To znamená: učíme-li se chování, obvykle napodobujeme. Platí to i pro naše chování při mluvení! Proto komunikujeme přesně stejně agresivně jako naše vzory. Hovoříme právě tak korektně nebo nekorektně jako naše okolí. Naše sklony (nebo odklony) ke

čtení, psaní, diskutování aj. jsou rovněž silně ovlivňovány okolním prostředím. Vztaženo na studium cizích jazyků to znamená:

Vzory a příklady (patří k nim i nahrávky a rozhlas) nám pomáhají, abychom se mohli učit bez učitele, tedy „sami". To je dokonce daleko snadnější, než „užívat si" vyučování v tradičním slova smyslu!

Kéž byste se někdy byli zabývali vynikajícími myšlenkovými pochody Marie MONTESSORI; vyjádřila se velmi zřetelně: „Nejlépe pomůžeme dítěti, když mu pomůžeme, aby si vše udělalo samo!" To platí přirozeně i pro mládež nebo pro dospělé, kteří se chtějí sami vyučovat! Proto je tato kniha návodem k samostatnému učení se, abyste si mohli sami vytvořit „prostředí pro učení se jazykům". Konečně - největší problém, naučit se řeč, jste suverénně zvládli již v dětském věku! Můžete se tedy naučit další jazyk! Naučit se mluvit, naučit se první jazyk, je daleko těžší, než všechna pozdější studia cizích řečí!

Zeptejme se: Jak mohou děti podat tento fenomenální výkon, když se učí? Jednoduše! Slyší své příkladné vzory dennodenně a napodobují je. Na rozdíl od obvyklého vyučování jazykům s vynuceným biflováním vzájemně nesouvisejících slov (= cizojazyčných slovíček) stojí všechno, co děti slyší, ve vzájemné souvislosti podle svého smyslu:

• Podivej se, kočka! • Chceš ještě mléko?

• Pojď, půjdeme nakupovat! • Nesahej na to, je to horké!

V napodobování jsou děti skutečnými mistry! V extrémně krátké době napodobí nejen samotná slova (tj. obsah), ale také spád řeči (kadenci), její melodii, rytmus hovoru svých vzorů. Mluví se v okolí dialektem nebo spisovně? Hovoří se správně? Tyto aspekty převezmou děti při učení automaticky! Uveďme v této souvislosti krátký příběh: Angličan, Francouz a Bavorák se bavili o úskalích své mateřštiny:

Je třeba ujasnit si jednu důležitou skutečnost: Děti vůbec nemusíme opravovat! Dokonce se učí lépe, když se jim nepokoušíme vysvětlovat, co mají dělat! Své chyby si totiž zkorigují samy! Může se stát, že dítě říká po určitou dobu "já jsem napísal", "já bysem", ale brzy začne říkat „napsal" a ,já bych"* aniž by ho na to někdo upozornil, pokud ovšem správné výrazy slyší ve svém okolí! A naopak. Jestliže okolí dítěti tisíckrát připomíná, že má říci Prosím?, pokud něčemu nerozumělo, pak pokaždé, když dospělí reagují na otázku slovem Cóó?, zesilují u dítěte právě toto chování, bez ohledu na to, co mu předtím slovy vysvětlovali a co od něho požadovali!

Totéž platí i pro staršího jedince, který se učí: má-li možnost stále opakovaně slyšet „svůj správný vzor", opravuje se sám daleko lépe, než v případě, kdy se učitel domnívá, že musí zasáhnout při každé sebemenší chybičce. Takovéto zasahování silně potlačuje pocit vlastní hodnoty! Proto jsou určité aspekty mé metody založeny na tom, aby se tato obdivuhodná funkce vlastní korektury automaticky aktivovala! Tím se navozuje nové vnitřní rozpoložení - jak k učení, tak k sobě samému!

Zapamatujme si: Čím více dítě opravujeme, tím více bude „zbrzděno" při používání cizího jazyka. Příliš mnoho oprav vede k typickým poruchám, jako je jednoslabičné vyjadřování, koktání, ztráta chuti aktivně se vyjadřovat a rovněž i nechuť ke čtení a psaní. Jestliže se však dítě (již) nemůže s potěšením vyjadřovat řečí, může to vést později i k vážným životním problémům. Vždyť řeč určuje rozhodující měrou, jak vnímáme a zvládáme skutečnost, která nás obklopuje! V mnoha případech však zakrňují jazykové schopnosti natolik, že jedinec (již) neumí diferencovaně uvažovat o sobě a o světě, protože mu, v nejpřesnějším smyslu slova, jeho vlastní slova chybějí; takoví lidé již mnoho nemluví, kromě: „Namaž máslo" nebo „Nemáme doma žádnou marmeládu!" Zeptejte se, prosím:

* Pozn. překl.: Místo nepřeložitelných příkladů jsou uváděny analogické příklady z češtiny (v orig. je uveden chybný a správný minulý čas slovesa gehen - jiti: gehte (nesprávně), ging (správně - šel), v češtině je příkladem nesprávný a správný tvar minulého času a kondicionálu)

• Čtete rádi? Pak také bezpochyby čtete často! • Píšete rádi? Pak píšete vice než jen seznam pro nákup! • Mluvíte rádi? Pak jistě plynně mluvíte. • Posloucháte rádi? Pak dovedete naslouchat!

Kdybyste však zjistili, že si jste ve své mateřštině jen málo jisti, pak můžete i dnes ještě něco proti tomu podniknout, pokud vám ovšem bude jasné, že tato údajná „neschopnost" byla navozena (ne vrozena) zpravidla přílišnou kritikou a/nebo nedostatkem dobrých vzorů! To ovšem můžeme napravit! Zapamatujme si tedy:

Máme-li dobré vzory, můžeme se učit sami. Jestliže se již malé dítě umí naučit svůj první jazyk, pak tím více to platí právě pro dospělého!

Jestliže chcete něco udělat pro svou mateřštinu s naprostým minimem vynaložené námahy, pak byste mohli...

•... televizní programy posuzovat kriticky, zvláště takové, na které se díváte nejčastěji. V kriminálních žánrech uslyšíte zpravidla jinou řeč než v diskusi s nositelem Nobelovy ceny. Každá rozmluva s kvalifikovaným partnerem je z jazykového hlediska zajímavější než většina pořadů určených „masám";

•... pozorně poslouchat rozhlasové vysílání: nahrajete-li si častěji na kazetu nějaké informační pořady (zprávy, diskuse), pak určitě „dopadnete" čas od času nějaké, které jsou z jazykového hlediska zvláště zajímavé. Ty si pak můžete poslechnout častěji, např. i cestou. Pokud si je vyposlechnete častěji, začne „putovat" více slovíček z vaší pasivní slovní zásoby (či pokladnice) do pokladnice aktivní (a to již je skutečný poklad!). Takto si bez námahy vylepšíte mateřštinu! Kromě toho byste mohli i...

•... přemýšlet o tom, co čtete, a to v novinách (časopisech), knihách. Ovšem jen tehdy, jestliže čtete rádi. V každém případě jsou oba výše uvedené tipy jistě zajímavé pro každého, kdo na jedné straně nemá čas výlučně se zabývat svou mateřštinou, na druhé straně by však chtěl pro to „něco" udělat.

To je ovšem právě nesmysl. Kolik je lidí, kteří mateřštinou plynně hovoří, aniž by často četli nebo psali! To platí i pro analfabety! Uvažte prosím, že svaté spisy Indů a Číňanů, tak zvaná „klasická literatura", byly po tisíciletí předávány jen ústním podáním, dokud člověk nevynalezl písmo. A zvažte, prosím, rovněž, že jazyk těchto spisů měl tak silné výrazové schopnosti, že ho obdivujeme dodnes! Kdo by chtěl tváří v tvář této skutečnosti ještě tvrdit, že čtení a psaní představují nutné základní předpoklady pro používání různých jazyků?!

Jestliže se každé dítě naučilo mluvit, aniž by se učilo zpaměti gramatická pravidla, nemůže platit předsudek uvedený v nadpisu. Daleko zřetelnější je, že gramatiku používat a gramatiku analyzovat jsou dvě zcela rozdílné činnosti. Při použití gramatiky řeknete jako Němec např. správně er ging (šel) místo gehte, což by bylo analogické ke tvarům tzv. slabých sloves, zatímco při gramatické analýze si uvědomíte, že gehen je nepravidelné (silné) slo-veso.*)

Uveďme ještě jiný příklad: Vyhledejte v dále uvedených seskupeních slov takové, které netvoří správnou větu:

a) Děti si hrají. b) Jeník a Ma řenka. c) Napoleon byl Korsi čan.

Na jazykových seminářích vědí všichni účastníci, že seskupení slov pod b) netvoří úplnou větu, ale jen asi 30 % zúčastněných ví, co chybí. Víte to vy?

*' Pozn. překl.: V češtině uveďme ještě jednou jako příklad my bychom, místo my bysme, což by se mohlo zdát analogické k časování slovesa býti - my jsme. Při analýze si ovšem uvědomíme, že my bychom je kondicionál (podmiňovací způsob) a nikoliv oznamovací způsob slovesa býti.

Jestliže tedy dovedete mluvit (psát) svou mateřštinou do určité míry správně, pak umíte „používat" gramatiku. Proč byste se však potom měli učit cizímu jazyku objížďkou přes „analýzu gramatiky", když si nic takového nepřejete ani v mateřštině? Proto tedy nabízí moje metoda možnost naučit se nový jazyk (nové jazyky) i bez formální gramatické analýzy! To ovšem neznamená, že se gramatický fanoušek nesmí gramatikou důkladně zabývat.

Opět jeden předsudek, který stojí v cestě úspěšnému studiu cizích jazyků. Vždyť izolované učení se jednotlivých slovíček stojí v příkrém rozporu ke způsobu práce vašeho mozku, jak ještě dále ukážeme! Takový způsob práce může vést k (částečně) dobrým výsledkům, jak ví každý, kdo to již jednou zkoušel, jen s obrovským vynaložením času, energie a nervového vypětí. (Výjimky jsou právě tak řídké jako vyslovení příznivci gramatiky; tím jenom potvrzují pravidlo.) Dovolte, abych se tady na chvíli zastavila: Jestliže jste i vy v minulosti shledávali učení se cizímu jazyku „těžkým" a jestliže jste podlehli chybnému odsudku, že nemáte „naprosto žádný talent"

pro řeči, pak jste asi také padli s velkou pravděpodobností za oběť předsudku, že mu-síte biflovat slovíčka! To se však brzy změní, neboť má metoda nevyžaduje vůbec žádné učení se slovíčkům. Neznamená to ovšem, že nezískáte žádnou slovní zásobu, získáte ji však bez biflování slovíček!

To si myslí všichni účastníci seminářů, bez výjimky. Avšak - přesně vzato -v pozadí tohoto názoru stojí dva různé myšlenkové pochody:

Zaprvé: Potřebujeme celé roky, abychom se naučili cizí řeč. Zadruhé: Potřebujeme denně (nebo týdně) vynaložit mnoho hodin, abychom postoupili kupředu.

Nejdříve k prvému názoru: Potřebujeme opravdu celé roky? Platí jasné ANO-NE. Názor je (částečně) správný, protože jsme potřebovali ke zvládnutí prvního jazyku skutečně celé roky. Je správný i proto, že se můžeme cizí jazyk stále doučovat, a to - přesně vzato - po celý život! To ovšem platí i pro mateřštinu (víte snad, co je rhomboencefalon?). Avšak strach před roky vynakládaným úsilím, nutným k tomu, abychom mohli smysluplně komunikovat, opět není na místě, neboť ten, kdo zná již jeden jazyk, zná i význam, který je ve slovech. (Tady opět vidíme, jak málo efektivní je školní vyučování cizích jazyků!) Co to znamená? Dítě, které poprvé pochopí, co se skutečně míní slovem „poctivý", naučí se znát i význam a obsah slova poctivost. Dospělý člověk však již ví, jakou základní myšlenku v sobě určité slovo skrývá, takže se může naučit v cizím jazyku všem pojmům, které obsahuje i jeho mateřština, daleko rychleji než dítě, kterému jsou vnitřní významy slov často ještě cizí!

A co se týče času vynaloženého pro „aktivní učení se" během dne nebo týdne, domníváme se nejčastěji, že musí být enormní. Proto je v týdenním školním rozvrhu uvedeno více hodin pro vyučování jazyků. K tomu ještě zadávají učitelé množství domácích úkolů, které vyžadují další vynaložení času! Avšak tak by tomu nemuselo být! Proto je vynaložený čas potřebný pro aktivní učení se mou metodou minimální! Pochopitelně určitý čas musíme vynaložit, avšak ve srovnání s tradiční metodou budeme potřebovat jen asi čtvrtinu doby pro aktivní učení se, přičemž to, čeho dosáhneme, bude jistě „sedět". To je možné proto, že velká část „práce nutné pro studium" se zvládá pasivně, protože ji „převedeme" do podvědomí. (Podrobnosti po-známe později!) To zní jistě v prvém okamžiku neuvěřitelně, avšak jestliže to vyzkoušíte, budete se moci brzy sami přesvědčit!

Trochu historie

Metodu, uváděnou v této knize, jsem vyvinula asi před 25 lety. Přesně vzato představovalo prvých 15 let spíše slepé (intuitivní) hledání ideální cesty (s mnoha objížďkami!) pro učení se cizí řeči. Tato cesta se musela lišit od „normální", tj. od typické nabídky, kterou poskytovala škola a vzdělávání dospělých (např. jazykové kursy v jazykových školách, lidových univerzitách nebo firemní kursy), neboť miliony těch, kteří normální nabídku protrpěli, se nestali úspěšnými! Je zajímavé, že mnozí z těchto lidí byli docela ochotni naučit se cizí jazyk, avšak přesto se vždy vzdali, protože byli přesvědčeni, že k tomu nemají talent. Tento předpoklad však je chybný! Jestliže si totiž něco přejeme, pak se obvykle objeví potřebný „talent". Ten nemusí být v žádném případě nadměrný. Můj je jen průměrně vyvinutý. To poznám podle toho, že jiní fandové cizích jazyků dovedou přecházet z jedné cizí řeči do jiné daleko rychleji než já. To jsou lidé se zvláště výrazným talentem, což je ovšem podmíněno i geneticky. Avšak: Jestliže svůj „normální" talent pro řeči „dokonale vybudíte" podle mé metody, dosáhnete daleko více než mnohý zvláště talentovaný jedinec, který se však musí učit tradiční metodou!

Základní myšlenka, která ve mně vzklíčila již před 25 lety, byla:

Když se každé dítě naučí svou první (a tedy nejtěžší) řeč ve svém nejútlejším věku, a to bez biflování slovíček, musí existovat cesta, která umožní tento proces dalekosáhle napodobit!

Tento obrovský intelektuální výkon dítěte je totiž založen na tom, že schopnost k řeči je vrozena, tedy tak říkajíc pevně zadrátována jako hardware do našeho biologického „počítače". Proto se každé dítě naučí jazyk či jazyky, které ho obklopují. Na druhé straně nutno říci, že je vrozen jenom předpoklad naučit se řeči. Je dáno naší flexibilitou, že za svou mateřštinu můžeme přijmout (naučit se) stejně snadno každý jazyk, právě tak jako máme schopnost vypořádat se později i s jinými jazyky. Jenom dítě, které vyrůstá ve společnosti němých, se nenaučí mluvit!

Přesto existuje určité nebezpečí v tom, že necháme dospělého učit se příliš Jako dítě", jak se o to pokoušela „přirozená metoda" ve dvacátém století. Avšak starší člověk, který již ovládá alespoň jeden jazyk, je v daleko lepší výchozí pozici než malé dítě. Bylo tedy třeba vzít na vědomí:

„Ideální metoda" se nesmí příliš otrocky „opírat" o zp ůsob osvojování si první řeči v raném dětství; musí totiž využít obrovské výhody, které si přináší dospělý člověk s mateřštinou!

Obě tyto základní myšlenky byly prvními dvěma výchozími body. V průběhu dalších let pak přistoupily další úvahy. Například:

• Při „normální" výuce je žák zpravidla příliš brzy nucen, aby vyslovoval hlásky, s nimiž ještě není dobře obeznámen. A to nejen při vyučování, avšak i při biflování slovíček, když si pro sebe mumlá nové výrazy! To je podle mého názoru jednou z hlavních příčin tvrdé výslovnosti v pozdější době. (Dalšími důvody jsou školské síly, které nevyučují svou mateřštinu, např. Číňan, který učí angličtinu; další špatné příklady, jakými jsou spolužáci, jsou uvedeny v dalším odstavci.)

• Čím více musí žáci při vyučování „sami mluvit", tím více „špatných vzorů" tato skupina vytvoří. Jestliže ten, kdo se chce učit, slyší často nesprávně mluvit své spolužáky, má od počátku nastaveny výhybky pro chyby v budoucnosti (neboť učení se řeči spočívá silně na napodobování)! Např. u mne to s francouzštinou probíhalo takto: Tento jazyk jsem se učila v USA na univerzitě. Aniž bych si to byla tehdy uvědomovala, „převzala" jsem americký přízvuk svých spolužáků do té míry silně, že při mé první návštěvě Francie každý vykřikl s naprostým přesvědčením: „Ah, vous êtes américain?" (Ah, vy jste Američanka?)

• Jsou lidé, kteří se lépe učí „ušima", zatímco jiní chtějí raději číst a/nebo psát. To platí i pro učitele, kteří chtějí až příliš často vnucovat svým žákům svůj vlastní styl. Vyučující, který rád píše, bude nabízet četné racionalizační návrhy pro opisování textů, diktáty a písemné domácí úkoly, avšak to pomůže jen těm žákům, kteří právě tak rádi píší. „Ideální metoda" musí na to brát ohled, aby se nedopouštěla stejné chyby. Také se sice přimlouvám za to, aby každý, kdo chce získat všechny čtyři základní dovednosti, mohl trochu číst a psát, avšak mezi potřebným minimem a nadměrným množstvím, které mnozí učitelé vyžadují od každého ze svých žáků, je obrovský rozdíl!

• Lidé začínají své studium cizích řečí s různými schopnostmi. Již jsme připomenuli: Kdo je vysloveným „fandou" gramatiky, bude mít radost z každého gramatického upozornění. Avšak většina lidí taková není! „Ideální metoda" tedy musí umožnit, aby žák vystačil bez formálního studia gramatiky, zvláště bez studia gramatických pravidel. Konečně každý člověk se naučil svou první řeč dávno před prvou konfrontací s „výukou řeči" ve škole! Z toho vycházím při svém předpokladu, že minimum „pravidel hry" pro jazyk, která se získají automaticky podle mých prvních dvou učebních kroků pro studium (vysvětlení podáme později), pomůže dospělému, který dychtí po učení, aby taková pravidla také používal, a to bez formální gramatiky.

Pravidla hry a pravidla gramatiky Dovolte, abych poukázala na rozdíl mezi „pravidly hry" a skutečným pravidlem gramatickým: Jestliže se např. máte učit, jaké předložky se pojí s jakým pádem, pak je to druh pravidla, který nadchne gramatické fanoušky, všechny ostatní žáky však bude nudit nebo je znechutí! Předpokládá se tu totiž, že pojmy, jako předložka, pád, skloňování (deklinace), časování (konjugace), přechodné či nepřechodné sloveso atd. jsou tak běžné, že je možné, abychom ihned mohli pochopit a použít pravidlo, které

tyto pojmy obsahuje. K tomu však je nutný trénink, jenž trvá léta! Jinak je tomu s „pravidly hry", která mám na mysli: Jestliže při prvním kroku mé metody (dekódování textu, viz kap. 2 a 3) jakoby „náhodou" zpozorujete, že v anglických větách podle schématu: Man is basically good (Člověk je v zásadě dobrý) se nevyskytuje žádné „the" (tedy žádný člen), pak pochopíte tato „pravidla hry" i bez „oficiálních" gramatických pravidel, jako je např. toto: „Při obecných výpovědích se substantiva v nominativu (podstatná jména v prvním pádě) obecně nedeterminují (neurčují členem)."

To znamená: moje metoda využívá na jedné straně výhodu, že inteligentní člověk s předběžnými znalostmi své mateřštiny může velmi dobře samostatně poznat a později i aktivně uplatňovat určitá „pravidla hry", zatímco nevýhoda „pravé" gramatické analýzy, včetně jejího speciálního vyjadřovacího slovníku, je odstraněna. Ostatně je třeba si zapamatovat, že gramatikové často dělají zakořeněnou chybu, která může neslýchaným způsobem zmařit úspěch těm, kteří se chtějí učit, jak ukazuje BODMER ve svém vynikajícím díle Die Sprachen der Welt (Jazyky světa).

Obtíže při výuce cizích jazyků ... se tisíckrát zvětší učební praxí, která má své kořeny ještě v názorech latinských učenců, a které se zčásti vracejí k řeckému způsobu vyučování během reformace. Latina a řečtina mají obrovské kategorie odvozených tvarů, které se dají zařadit do dvou typů, časování

(konjugace) a skloňování (deklinace). Pravidla ... podávají informace o tom, jak můžeme překládat

klasickou literaturu pomocí slovníku.

Gramatikové, kteří se po celý svůj dlouhý život procvičovali v těchto pravidlech a používali je,

přenášeli pak tutéž metodu na jiné řeči, které však patřily do jiných strukturálních typů .... a to bez ohledu na to, zda tato pravidla skutečně potřebujeme znát a za jakých okolností. Slova, která nelze ohýbat (a tím tvořit odvozeniny), jako jsou např. partikule (částice), které však hrají v moderních ja-zycích tak velkou roli, byla zatlačována do pozadí... Důsledkem bylo, že paměť (těch, kteři se učili) byla zatěžována obrovským, neužitečným břemenem balastu, aniž by jí byla její úloha jakýmkoli způsobem ulehčena! (Zdůraznění kurzívou provedla autorka.)

• Cíle, které si před sebe staví ti. kteří se učí, jsou rozdílné. Všichni však nemusíme ovládat tytéž dovednosti stejně dobře! Kdo chce jazykem, kterému se učí, převážně jednat, musí jak dobře rozumět, tak i umět plynně mluvit. Kdo naproti tomu chce převážně rozumět (poslouchat nebo číst), nemusí být nucen k přímému mluvení (psaní), či snad ano?!

Ještě jednou uvádíme čtyři základní dovednosti, s ohledem na jejich konečné postavení, které jsou nyní rozděleny podle aktivního a pasivního vědění:

aktivní slovníček je nutný pro: • MLUVENÍ

• PSANÍ

pasivní slovníček je nutný pro: • SLYŠENÍ (NASLOUCHÁNÍ)

• ČTENÍ

V dalších odstavcích uvádím některé (nejčastější) cíle, k nimž chtějí dojít účastníci mých jazykových seminářů. Zamyslete se, prosím, s námi, jak rozdílné jsou aspekty, týkající se čtyř základních dovedností, jichž se má dosáhnout:

• Musím umět vést v USA jednání pro svou firmu . Jestliže to ne-zvládnu, bude vyslán n ěkdo jiný; pak se mohu ihned „sbalit". Ve svých 54 letech mám již jen malou chu ť, vrhnout se ješt ě jednou do dnešního katastrofálního trhu práce.

• Moie dcera se u čí ve škole latinu a angli čtinu a má s tím velké problémy. Já jsem nem ěl, žel, nikdy možnost navšt ěvovat vyšší školu, cht ěl bych však dce ři doma pomáhat s úkoly. Dosud jsem jí nemohl ni čím p řisp ět, krom ě zkoušení sloví ček, avšak zdá se, že jí to nepomáhá, a čkoliv je skute čně pilná.

• Při jednání v zahrani čí mám sice vždy tlumo čníka, cht ěl bych se však nau čit co nejvíce, jak bude možné, rozum ět cizí řeči. Pak bych m ěl více času k rozmýšlení (než se dokon čí p řeklad) , a mohl bych i poslouchat, co si říkají mezi sebou p ři jednání partne ři, kte ří si budou myslet, že jim nerozumím.

• Pořádám pravideln ě ve Špan ělsku prezentace . to znamená, že musím umět dob ře vysv ětlit r ůzné tématické oblasti, nemusím však všemu rozum ět, protože otázky poslucha čů bývají rychle p řeloženy. Jestliže však má p řednáška musí být simultánn ě p řekládána, trvá dvakrát tak dlouho, nehledíc na to, že lidé p ři prodlevách snadno ztrácejí tématickou nit.

• Brzy se budu muset starat o naši japonskou joint-ve nture firmu v Kyotu. Nechci sice zvládnout japonštinu, ale cht ěl bych alespo ň znát pozdravy, otázky, iak se da ří, a trochu konverzace . Myslím, že to vytvá ří dobrý základ pro jednání, která p řirozen ě probíhají v angli čtin ě nebo n ěmčin ě ... Kone čně naše evropské jazyky musí být pro Japonce práv ě tak t ěžké jako japonština pro mne. Pro č nám maji vycházet vst říc vždy jen ti druzi, navíc tam, kde p řece chceme sami d ělat obchody?

• Musím číst pravideln ě odborné publikace v ruštin ě, protože v ět-šina t ěchto p řísp ěvk ů nikdy nebývá p řeložena do n ěmčiny!

• Bývám často v arabských zemích a chci se tam cítit dob ře, i když budu sám, a nechci mít stále opatrovníka jako děcko, když si jdu nakoupit pár suvenýr ů nebo jedu na výlet do vnitrozemí. Připadám si jako bezmocné dít ě, zvlášt ě když si porovnám, jak suverénn ě se mohou pohybovat mí partne ři tady v Evrop ě. Cht ěl bych um ět mluvit a číst alespo ň na úrovni dít ěte!

• Prost řednictvím satelitní televize ke mn ě te ď p řichází vysílání v r ůzných řečech „až do domu". Cht ěl bych mu rozum ět. Jinak (zatím) nechci nic.

Nyní máte dvě možnosti: Buďto vás zajímá, jakým způsobem moje metoda respektuje pravidla mozku, nebo jste spíše praktici: chcete (alespoň v tomto okamžiku) vědět jen jak, ale ne proč.

• Chci vědět - proč: Čtěte hned dále. • Chci vědět jenom - jak: Přeskočte následující odstavce a přejděte hned ke kapitole

2 (s. 34).

Učíme se jazyky podle pravidel mozku

Základní myšlenky k úspěšnému učení se (které nazývám podle pravidel mozku) jsem podrobně popsala na jiném miste, proto chci nyní jen krátce poukázat na některé aspekty, které tam ještě nebyly tak podrobně rozpracovány. Koho zajímá pozadí mé nauky nebo podrobnosti, toho chci odkázat na již zmíněnou knihu Stroh im Kopf? (Piliny v hlavě?).

Pracovní tým v mozku Na jedné straně má význam, že nosíme v hlavě jakoby ne jeden, ale více mozků, přičemž nás však zajímá hlavně tzv. kortex (nejnovější, nejinteli-gentnější část tohoto fenomenálního nástroje).

Avšak i kortex je zdvojen, takže hovoříme o pravé a levé polovině mozku (nebo též o hemisféře jako u globusu). Ovšem i uvnitř mozkové poloviny jsou speciální oddělení: např. dvě centra řeči (vlevo), přičemž jedno (WER-NICKEOVO) řídí chápání (porozumění) a druhé (BROCOVO) řídí aktivní mluvení. Pojmenována jsou podle svých objevitelů:

Při postižení mrtvicí se může stát, že jedno z těchto center se poruší. Při poškození v oblasti Wernickeho může sice pacient plynně hovořit, ale (téměř) ničemu nerozumí. Je-li naopak poškozena oblast Brocova, potom pacient sice rozumí (a může dávat signály pokyvováním a potřásáním hlavy), avšak nemůže sestavit žádnou větu. Pro správnou funkci musí obě centra zaprvé vzájemně spolupracovat a zadruhé kooperovat s ostatními „oddíly" mozku.

Jestliže něčemu nerozumíme, pak se vyjádříme hovorově: „Neumím si o tom udělat žádný obraz." Takové vyjádření popisuje velmi důležitou souvislost: jedno oddělení v pravé polovině mozku je totiž určeno pro „obrazy", které si vytváříme. Ty jsou však vytvářeny hmatem, neboť vidět znamená „ohmatávat" něco očima. Pokud něčemu nerozumíme, pak také říkáme, že to nemůžeme pochopit. Nebo si vzpomeňte na slovo „představa"; vyjadřuje něco, co stavíme před svůj duševní zrak, abychom to mohli pozorovat - což je ovšem jen tehdy možné, máme-li k pojmu, kterému máme porozumět, již vytvořený „obraz".

„Představu" o něčem si však mohu učinit jenom o tom, co znám! Protože dospělý člověk již zpravidla věci, jejichž názvy se chce naučit v cizí řeči, dobře zná, aby si mohl vytvořit jejich „obrazy", má před dítětem, (které se učí svou mateřštinu) obrovskou výhodu, kterou však mnozí učitelé cizích jazyků (případně autoři četných jazykových kursů) nevyužívají. Tuto výhodu však žák ihned zase ztratí, jestliže se musí učit slovíčka. Představte si, jak vše probíhá! Sedíte, učíte se anglicky a opakovaně si mumláte:

oblek = suit hlava = head okno = window

Takový proces je vysoce neefektivní, neboť do „oddělení poznávání řeči" v levé polovině mozku dostáváme jako informaci jen dvě slova, zatímco pravé polovině mozku se nenabízí žádná obrazová představa jako podpora. Jak jsme již ukázali v knize Stroh im Kopf? (v českém vydání Piliny v hlavě?), měli bychom si doplňovat informace určené k zapamatování (k naučení se), zvláště v mateřštině, pokud možno pomocí obrazů, vhodných příkladů ap. To platí přirozeně zvláště při studiu cizích

jazyků! Avšak biflování slovíček působí opačně (to platí i pro většinu kursů, které jsou nabízeny pod heslem „supervýuka"!) Ještě jednou se k tomu vrátíme. Kromě „oddělení" v mozku (která jsme jen částečně načrtli) existují i mechanismy (průběhy činností), např. mechanismus spojování. Co to znamená? Je to jednoduché:

Informa ční svazky Jednotlivé informace jsou shromažďovány do tzv. „svazků" (clusters). Jestliže např. čtete, jak funguje řídící páka v letadle, pak vysvětlení okamžitě pochopíte, pokud jste se již dříve seznámili s některými jinými řídícími prvky (volant v autu).

hoto nového svazku, jak znázorňuje obrázek. Ostatní hlediska, obsažená ve svazku,

jsou myšlenky, které vás spontánně „napadají" jako asociace, jestliže myslíte na „ řízení", např. pojem „kontrola". Slovo „kontrola" je tedy jednou z mnoha možných asociací ke slovu „řízení":

To již je fantastický výkon našeho mozku, avšak tento fenomenální nástroj v naší lebce je ještě daleko rafinovanější: Informace se ukládají jak „horizontálně", tak i „vertikálně". Co to znamená? Nejdříve se všechny informace spojí do informačních sítí:

Je tomu tak proto, že mozek s prvním slovem týkajícím se řízení, které poznáte, zaprvé okamžitě uloží do paměti novou informaci a zadruhé „založí" tzv. informační svazek. Tak se stane hledisko řízení jakoby „těžištěm" to-

Sítě (s uzlovými body) si můžeme představit jako horizontální spojení -jako rybářskou síť na břehu, přičemž informační svazky jsou rozptýleny po síti jako mořští ježci. Současně však jsou všechny „svazky" propojeny s jinými také směrem „vzhůru": Toto „svislé" spojení není dobře možné zakreslit, protože zesíťování je tak tenké, že znázornění na obrázku by se podobalo černé ploše. Uveďme proto alespoň zjednodušené znázornění, abyste si mohli učinit představu o celkovém obrazu:

4. Chcete-li zvládnout velkou část učební práce pasivně, k čemuž vytváří dekódovaný text základní předpoklad, jistě se vyplatí vynaložená malá námaha. V krajním případě můžete dekódování zanechat...

Ještě k výše uvedenému čtvrtému bodu: Dekódování není samoúčelné, nýbrž je prvním krokem čtyřkrokové metody! To přirozeně rovněž znamená, že s tímto dekódovaným textem budeme později dále pracovat. A tedy: nechcete-li dekódování provádět sami, pak to provádět nemusíte! Můžete tím pověřit ně-koho jiného, anebo (v budoucnu) dekódované texty si dokonce zakoupit. Tyto speciální texty potřebujete pro zcela zvláštní syntézu, na niž bych vás nyní chtěla upozornit.

Zcela zvláštní syntéza Až přejdete později ke kroku 2 (Poslech/Aktivní), pak jednak uslyšíte původní text (např. anglickou lekci), jednak přitom současně čtete i dekódovaný text:

Teď slyší vaše pravá polovina mozku zvukový obraz anglického slova, zatímco levá polovina současně čte české slovo! Klíčový význam má slovo současněl

V tomto druhém učebním kroku se uskutečňuje jeden z podstatných aspektů mé metody. Je to tak říkajíc stěžejní bod! Neboť teď přichází zcela vhod skutečnost, že výchozí jazyk (většinou svou mateřštinu) již ovládáte. Zvažte, prosím: původně jste se učili první jazyk v souvislostech podle smyslu, např. když někdo ukázal na strom a řekl „strom". Proto je pro vás dnes naprosto nemožné, abyste viděli strom, aniž byste znali slovo „strom". Obrazem to vyjadřuje dále uvedená kresba:

Tento proces se odehrál v tak raném stadiu vašeho života, že si na to normálně vědomě nevzpomínáte. Je to část toho, co má na mysli Carlos CASTAÑEDA, když říká, že všichni dospělí, s nimiž přijde do kontaktu dítě, jsou přesně vzato učiteli, neboť nám svými výklady poskytují popis, na němž si později budujeme celkový obraz světa. Způsob, jakým je strukturován popis světa v naší mateřštině, však později určuje, jak jednoduše/komplexně, prostě/diferencovaně, objektivně/subjektivně ap. budeme svět vnímat! Jestliže později spatříme nějaký objekt, jehož název je nám známý, pomyslíme vždy na to, odkud vlastně tento název známe?

Na těchto vědomostech můžete dále stavět. Nesmíte přitom zapomínat na podstatnou skutečnost, že pro všechny abstraktní pojmy (reklama, odvaha, inteligence, láska), které můžete pochopit, jste si vyvinuli rovněž i jasné představy ve své pravé mozkové polovině, i když ty nemusí být bezpodmínečně obrazné. Nu, a nyní si, prosím, představte, že slyšíte tento text, přičemž čtete dekódování:

Vidíte sami: porozumět textu „abstraktnímu" je stejně snadné jako porozumět textu „snadno představitelnému" - za předpokladu, že smysl obsahu můžeme pochopit i ve své mateřštině!

Ostatně ani není tak důležité, dáváte-li přitom pozor také na anglický text. Pokusy ukázaly, že úspěch je stejně výrazný, jestliže ten, kdo se nechce učit číst/psát, ale chce se učit jen mluvit, čte ve fázi Poslech/Aktivní jenom dekódovaný text (aniž by sledoval i text anglický).

Neboť při tomto učebním kroku vzniká v mozku zcela nová, jednorázová syntéza, při níž se sloučí pojem v mateřštině se svým cizojazyčným protějškem téměř do jednoho celku (quasi jednotka).

Tím se ovšem stane anglické slovo table synonymem pro stůl, stejně jako můžete použít místo českého slova podnět výraz stimul, pokud je pro vás toto tzv. cizí slovo běžné! Dovolte, abych ještě jednou zdůraznila tuto důležitou skutečnost:

Poslechem cizí řeči za současného čtení dekódovaného textu se pojmy neoddělitelně vzájemně spojí! Zatímco při obvyklém učení se slovíček zpracováváte pojmy stejného významu vždy v určitém časovém odstupu (STUL je následován slovem TABLE), jsou pojmy při naší metodě nabízeny mozku simultánně (současně). A právě v tom je malý, ale podstatný rozdíl vzhledem k tradičnímu studiu!

Křížové myšlení Z diskusí na mých seminářích vždy znovu vyplývá, že někteří účastníci mají vlivem prastarých předsudků velký problém, když mají přijmout koncepci dekódování. Zaměňují totiž převádění slova za slovem z cizího jazyka do mateřštiny s obráceným postupem! Prosím, zvažte: jedna z nejvíce zakořeněných chyb, které se dopouštějí všichni, kdo se učí cizí jazyk, tkví v tom, že přenášejí dobře známé jazykové obraty své mateřštiny slovo za slovem do cizího jazykal Pak se např. ptají „Speak you german?" (mluvíš německy?), místo „Do you speak german?" Jestliže naproti tomu převedeme obraty cizího jazyka do své mateřštiny, pak se nám „náhle rozsvítí", a to nám později pomůže vyvarovat se právě této chyby! Potom se nám stane „cizí" struktura jazyka stejně dobře známá jako naše vlastní.

Jestliže se zabýváte myšlenkou, že se chcete učit „zvláště obtížný" jazyk (třeba proto, že je to nutné pro vaše povolání), pak vezměte, prosím, na vědomí: s mou metodou je to velmi snadné! Tato myšlenka vůbec není tak absurdní, jak se asi nyní domníváte. Neboť jestliže studium jazyka působí radost a probíhá úspěšně, dostáváme chuť k dalšímu učení se. Dále platí:

Když se západní firmy nepochybně stále více a více snaží, aby obchodovaly na Blízkém i Dálném Východě, bude si muset v budoucnu stále více a více lidí osvojit alespoň částečné znalosti jazyků těchto zemí! Kromě toho Arabové, Číňané nebo Japonci, i když jsou zcela připraveni jednat s námi anglicky nebo francouzsky, dovedou neobyčejně ocenit, jestliže znáte alespoň pár slov jejich jazyka. I partner, který s vámi rád hovoří anglicky nebo francouzsky, vám to výrazně započítá k prospěchu. Získáte tím automaticky náskok před ostatními „soutěžícími", kteří často Geště) nevynaložili námahu pro podobný postup v jednání! (Avšak vaši obchodní soutěžící zpravidla neznají metodu Birkenbihlové - aha!)

A ještě bych chtěla dát k úvaze: Právě jazyky, které nepatří do rodiny jazyků indoevropských, poskytují fascinující náhledy do struktury našeho vlastního jazyka. Jsou neslýchané bohaté z pohledu „řeč jako nástroj myšlení". Čím více „jiných" možností způsobu vyjadřování pro každodenní dorozumívání poznáte, tím více se rozšíří váš duchovní obzor, a to i v mateřštině!

Příklad 1.: Haatha kitaabun Dále uvedený příklad nám ukazuje tři věci (přičemž poznamenejme, že arabština se píše i čte zprava doleva):

1. Neexistuje slovo pro „byti": Arab neřekne „toto je", ale jen „toto". Pro Araba je zcela postačujícíyá v Mnichově; jenom když chce vyjádřit, že někdo bude, nebo že tam byl (příp. není), použije speciální výrazy. Jestliže toto vědomě uslyšíte ve druhém učebním kroku, pak později, až budete sami chtít něco říci (napsat), se nebudete pokoušet křečovitě říkat: Ji jsem z Německa", protože vaše pravá mozková polovina již ví, že „jsem" neexistuje.

2. Neexistuje slovo pro „jeden", kromě případu, kdy míníme jeden jediný (sám). Arab tedy neřekne „jedna (nějaká) kniha", nýbrž vyjádří neurčitost zakončením, což se zřetelně projeví při dekódování. Pokud jste to již zjistili při dešifrování textu, nebudete později hledat zoufale slovo pro „jeden", budete-li se chtít aktivně vyjadřovat!

3. Dekódování je nanejvýš kreativní záležitost. Podobá se trochu luštění tajné řeči. Dekódování je tedy něco jako řešení kriminální záhady, v níž jste jazykovým detektivem. Je však rovněž napínavé, jaký systém si sami vyvinete pro způsob zápisu, abyste vyjádřili všechny aspekty, o něž při dekódování jde (a které se zvláště liší od řeči, kterou překládáte). Sama si například dávám slovíčka, která se v cizí řeči vůbec nevyskytují, do hranatých závorek: „já [jsem] v Káhiře", a přitom zakončení, které odpovídá nějakému zvláštnímu slovu cizí řeči, píši drobně na horním okraji (knihajedna), atd. Jestliže si myslíte, že to vyžaduje mnoho práce, dovolte mi odpovědět:

• Ve většině jazykových kursů musíte tak jako tak „vypátrat", co znamenají věty v lekci! Teoreticky byste se měli nejprve naučit slovíčka a potom rozluštit text; můžete však také hned postupovat podle pravidel mozku, když budete správně dekódovat!

• Tato práce je pro vaši mysl podnětná, a nelze ji tedy přirovnávat ke strnulému biflováním slovíček a podobným pracovními postupům, které urážejí inteligencí1. Kromě toho budete s pokračujícími znalostmi dekódovat již jen místa textu s novými slovíčky nebo slovními obraty, takže časová náročnost pro dekódování bude z týdne na týden menšil

• Existují kursy, v nichž je již ..zabudována" velká pomoc studujícím. Opatříte-li si kurs, který nabízí současný překlad věty za větou, pak musíte sami již jen málo dekódovat. Kromě toho už existují první jazykové materiály Birkenbihlové, které již obsahují dekódování! Jsou určeny zprvu jako doplněk studujícím s předběžnými znalostmi (materiálypro angličtinu, francouzštinu, italštinu a rovněž pro španělštinu).

Co přesně přináší dekódování? Jak jsme již uvedli, dekódování je možné převádět (delegovat) na jinou osobu; např. když si studující texty rozdělí, dekóduje pak každý sám jen jeden text. Nebo vám může pomáhat „domorodec", místní občan znalý své řeči (v nouzi dokonce i tlumočník), zvláště pokud je firma ochotna nést náklady; vždyť tím ušetří na vašem učiteli! Avšak mnohé mluví pro to, abyste alespoň některé texty dekódovali sami!

Dekódováním se předvádí vaší pravé mozkové polovině, jak jsme se již zmínili, struktura cizího jazyka. Překládáme-li slovo za slovem, získáme vlastní názor na odlišné vyjadřovací možnosti, jak již ukázal předcházející příklad. Tak ovšem poznáme „pravidla hry" cizího jazyka, aniž bychom se zabývali gramatikou; tzn., že se učíme podstatné detaily, které se lze údajně naučit jen strnulým biflováním. Podívejme se například krátce na částice (partikule), o nichž BODMER řekl (viz citát v kap. 1, s. 24), že jsou v moderních jazycích tak nesmírně důležité a přesto zůstávají zastánci gramatiky nepovšimnuty. Jde o partikule*' a krátká slova, jako:

v na vedle

pro po protože pomocí

Při dekódování uvidíte, že mnohá tato slova se v cizích jazycích musí používat „jinak" nebo jsou do naší mateřštiny zcela nepřeložitelná. Podívejte se na dále uvedený jednoduchý příklad. Porovnejte si přitom, prosím, nové partikule ve výrazech!

Po dekódování se již také nebudete pokoušet říkat v italštině „na" ulici! Prosím, abyste

JAZYK VÝRAZ DEKÓDOVÁNÍ němčina auf der Straße na ulici čeština na ulici amer. angl. on the street na ulici

avšak: angličtina in the street v ulici italština nella strada v ulici holandština In de straat v ulici

*' Pozn. překl: Slova podobná spojkám, příslovcím aj., která nejsou větnými členy. Viz podrobněji na s. 114!

měli jasno v tom, že doslovné překládání z cizího jazyka automaticky zmenšuje nebezpečí, že byste se později pokoušeli přenášet nedopatřením obraty ze své mateřštiny do cizího jazykal

Nebo pomyslete na jeden zcela „zlý" aspekt, jehož se mnozí, kdo studují cizí jazyky, velmi obávají: (gramatický) rod slova! Jak víte, cizinci, kteří mluví německy, dělají v tomto bodě ještě i po letech chyby. Řeknou například:

Učitelé jazyků (a autoři jazykových kursů) stále znovu tvrdí, že tento problém se může vyřešit jen tím, že se budeme učit strnule zpaměti slovíčka i s jejich rodem! Tomu rozhodně odporuji! Neboť i tento problém řeší moje metoda bez biflování slovíček, přičemž dekódování je jen prvním krokem. Prosím, porovnejte:

JAZYK SLUNCE ROD němčina die Sonne ženský arabština aSH-SHamsu mužský čeština to slunce střední ale: francouzština le soleil mužský italština il sole mužský španělština el sol mužský řečtina o ilios mužský

Tento malý přehled ukazuje jasně, že náš vlastní způsob vyjadřování vůbec není bezpodmínečně „typický", jestliže ho porovnáváme s některými jinými jazyky. To vás možná utěší, pokud si myslíte: „Bože, proč se teď musí říkat ten slunce?"

Dále je vám jistě jasné, že si při dekódování skutečně můžete vytvořit důležitá pravidla, jestliže dekódujete sami. Nezaleknu se před novými výtvory, když mi pomohou vědomě zaznamenat určitý aspekt, jak ukazují další příklady.

Příklad 2.: Gazela V jednom arabském příběhu se vyskytuje (ta) gazela, avšak již v další větě není: „Prchala před lovcem (ona)", nýbrž „on prchal...". Je zřejmé, že ta gazela (podle slovníku!) přesně vzato je ten, proto při dekódování uvedeme jednoduše „gerenuk"*); potom bude v další větě v souladu i „on prchal..."!

Příklad 3.: Ta moje první V italštině se často klade před přivlastňovací zájmena „můj", „tv ůj", „jeho" atd. určitý člen, což je při dekódování jasné bez jakéhokoli formálního gramatického pravidla. Příklad ukazuje první dvě věty starého asimilačního kursu italštiny (mezitím přepracovaného):

* Vidíte rovn ěž, že pořadí slov ještě ne je obráceno.

Jestliže se budete dívat na cizojazyčný text jako na hádanku, jestliže ho budete brát jako výzvu vašim schopnostem hrát si na detektiva, pak se rázně změní situace, v níž se učíte jazykům. Výhody:

*' Pozn. překl.: V něm. originále je uvedeno „der Gazellerich"; v češtině bychom mohli uvést „gazelí samec" nebo „gazelí býk"; slovo „gerenuk" je méně známé označení antilopy žirafí, avšak pro dekódování je použitelné (i když nejde o gazelu) - je to jedno slovo mužského rodu.

Výhoda 1.: Vaše pravá mozková polovina při tom bude od počátku aktivní; zaznamenává totiž vzorky jazyka, jednoduše proto, že vaše levá polovina mozku „vyslídila" význam slovo za slovem!

Výhoda 2.: Nebudete již muset mít strach z idiomů. Jestliže jste prostřednictvím dekódování jednou pochopili, že Anglosas si nikdy „nesmál větev", jak říká Němec, ani se nikdy „neválel smíchy", jak říká Čech, pak se nebudete již nikdy pokoušet říci: He laughed himself a twig. (Této větě by žádný Anglosas nerozuměl, neboť to je

doslovný, avšak nesmyslný překlad idiomatického německého rčení - Vysmál si větev - viz s. 31.). V této souvislosti si musím vzpomenout na to, jak jeden známý politik v naší zemi kdysi řekl: You can say you to me.*^

Výhoda 3.: Bude vám to působit potěšení! Dekódování přináší podobné (pozitivní) vzrušení, jaké například pociťuje sběratel známek, který se o některé známce dozví něco nového! Studium jazyků se teď stává konečně intelektuálně stimulujícími A tady je hlavní rozdíl mezi dospělým a dítětem: dospělý toho již tolik zná\ Pro dítě je často jak slovo, tak objekt novinkou! Pro nás je to většinou jen samo slovo, které se může stát synonymem! Váš duševní zrak tedy vidí stůl nebo table nebo mensal To je právě tak „stejné" jako volba slova gesto nebo posuněkl

I když vás dekódování, pokud ho provádíte sami, časově poněkud zaneprázdní, ušetří vám přece jen později mnohem více času a frustrací, neboť:

1. Nikdy nebudete zoufale hledat v cizím jazyku slovo, které se v něm nevyskytuje! (Např. „miti" v arabštině!)

2. Nebudete již nikdy přenášet slovní obraty své mateřštiny do jiných jazyků („speak you german?")**', neboť již budete umět dobře používat přesné formulace cizího jazyka (ten-slunce)!

3. Budete moci tvořit vlastní věty analogicky k těm, kterým jste se učili, přičemž budete moci správně napodobovat strukturu jazyka (tedy i gramatiku), bez námahy a bez biflování gramatických pravidel!

4. Budete moci daleko rychleji a efektivněji myslet v řeči, kterou se učíte!

*' Pozn. překl.: Politik chtěl zřejmě říci: „Můžete mi říkat ty (tj. tykat)". To však není v angličtině možné, protože anglické you znamená ty i vy.

") Pozn. překl.: V angličtině se otázka tvoří pomocí slovesa do (dělat); „Mluvíte německy?" musí znít správně „Do you speak german?" (doslova „Děláte mluvit německy?").

Úvod ke druhému učebnímu kroku

Na semináři se moje metoda výuky řečí poprvé vysvětluje po předcházejících informacích a cvičeních, týkajících se způsobu práce mozku (např. paměti). Účastníci tedy již znají některá cvičení (srv. Stroh im Kopf? /Piliny v hlavě?/, cvičení představivosti v kap. 8). Na toto cvičení bych zde chtěla rovněž upozornit, přičemž výslovně zdůrazňuji, že jsem ho vyvinula pro zachování si informací z mateřštiny*.

Smysl tohoto cvičení je založen na skutečnosti, že si vždy „vytváříme obraz" (jak jsme se zmínili v kap. 1), když něco čteme nebo slyšíme. Tento proces bývá ve škole nebo při vzdělávání tak silně „zmražen", že je zatlačen do podvědomí.

Podvědomé obrazy však svým „duševním zrakem" již „nevidíme" jasně; to vede k určitým problémům v denním životě. Ten, kdo má o něčem jen nepřesnou představu, bude se vyjadřovat způsobem, který tomu odpovídá, tedy zmateně! Kromě toho „jasný obraz" si zapamatujete daleko snadněji, takže cvičení vám podpoří jak váš jazykový cit, tak vaši paměť! Trénovat můžete při poslechu nebo při čtení:

Trénink poslechem: Potřebujete namluvený text, který ještě neznáte. Můžete si například nahrát zprávy z rozhlasu a pak začít cvičit. Nejdříve si poslechněte vždy dvě, tři věty a potom stiskněte tlačítko PAUSE. Nyní si vědomě představte, co jste slyšeli:

Představa by mohla „vypadat" takto:

1. Ministr nastupuje do letadla. Čím lépe tohoto člověka znáte, tím více „detailních záběrů" byste si měli představit; pokud však je vám jeho tvář neznámá, pak ho „vidíte" jakoby z dálky.

2. Letadlo se zvedá od země, je stále menší (jako hračka), a teď letí nad mapou Evropy do Stockholmu. Nevíte-li, kde se uvedené místo nachází, pak by bylo velmi vhodné (s ohledem na vzdělání) vyhledat si ho v atlasu! To znamená, že budete potřebovat - chcete-li toto cvičení provádět vážně -alespoň malý lexikon (určený mládeži) a atlas. Lepší by bylo mít k dispozici dobrou příručku; za přiměřenou cenu (!!) je možné zakoupit kapesní vydání lexikonu MEYER, BROCKHAUS aj. Když vydáváme peníze za tak mnoho jiných věcí, byl by snad tento výdaj ještě snesitelný? 3. Letadlo přistává, ministr vystupuje. Ubírá se do budovy, v níž se má konat konference. Nevíte-li, co znamená bilaterální, můžete si toto slovo rovněž vyhledat. Vidíte, že toto cvičení není jen jednoduchým tréninkem paměti, nýbrž že může přispět i k rozšíření vašeho všeobecného vzdělání!

Uvedené konstatování ovšem platí pro obecný trénink mozku; a. co se týče studia jazyků, tam nemusíte nejprve čekat, až tohoto cíle dosáhnete. Pokud vás zajímá: moji účastníci k tomu potřebují zpravidla asi šest týdnů, cvičí-li jednou denně (po 10 minutách). Jestliže byste se mohli pro tento postup rozhodnout (nezávisle na studiu jazyků), udělali byste pro sebe v obecném smyslu velmi mnoho.

Trénink čtením: Toto cvičení probíhá přesně tak, jak je popsáno výše, jen s tím rozdílem, že nemusíte stisknout tlačítko, chcete-li se zastavit, abyste si vědomě zaznamenali svou představu. Pro cvičení se hodí nejen běžné články, noviny, časopisy, odborné publikace, knihy, avšak zvláště knihy pro mládež, které uvádějí do vědních oborů. Posuzujeme-li prezentování tzv. suchých informací podle pravidel mozku, jsou Anglosasové přece jen stále ještě daleko před námi! Používáte-li tyto texty, uděláte rovněž něco pro své všeobecné vzdělání, budete-li si to přát. (Knihy tohoto druhu pro děti i mládež jsou za-měřeny na mnoho různých témat, takže každý zájemce najde některá, o nichž zatím ví vlastně jen málo.) Zvažte sami: deset minut tréninku při čtení denně, to by po několika letech vydalo již na pěkné množství vědění, které vstřebáme jen jako mimochodem! To platí zvláštní měrou pro ty, kdo jsou „líní číst".

Jestliže se divíte, že v návodu ke studiu cizích řečí věnuji tolik pozornosti čtení v mateřštině, pak dovolte, abych nabídla k přemýšlení dvě myšlenky: Zaprvé je smutnou skutečností, že většina lidí umí daleko méně plynně číst, než bychom u nich mohli předpokládat po mnoha letech strávených ve škole (plus ještě další léta speciálního vzdělávání, takže popsaný trénink by mnohým prospěl, zvláště když musí hodně číst ve svém povolání! Zadruhé by se mohlo stát, že si tímto tréninkem automaticky zlepšíte svou schopnost číst v cizí řeči, neboť, jak jsme se již zmínili v úvodu, platí: Dovednosti, které se vám příliš nedaří v mateřštině, budou se vám dařit v cizí řeči ještě hůře!

Avšak nyní zpět ke studiu jazyků. Dekódovali jste tedy určitý text (např. lekci) (příp. jste si ho nechali dekódovat), a začínáte s druhým učebním krokem, aktivním poslechem:

Druhý krok: Poslech/Aktivní

Budete potřebovat kazetu, která obsahuje takový text, který máte k dispozici v dekódované podobě: budete poslouchat text a současně číst dekódovaná slova. Přitom si představíte obrazně každý detail.

Provádíte tedy totéž, co bylo uvedeno dříve, jen s tím rozdílem, že jde „náhodou" o cizojazyčný text, který posloucháte při čtení. Váš postup byl měl tedy odpovídat tréninku pro texty v mateřštině. To, že budete potřebovat vyslechnout text zpočátku vícekrát, protože všechno nebo mnohé je pro vás nové, je samozřejmé! Avšak pomocí dekódování pochopíte každé slovo! Tím, že si všechno obrazně představíte, poskytnete současně pravé polovině mozku podstatné informace, takže nemusíte čekat, až si sama „vypiplá" obrazy. Kromě toho sledujete přece stále malé příběhy a situace (případně dialogy), které jsou v souvislosti podle smyslu (doufejme, že jsou jistou měrou inteligentní), zatímco souvislost zcela chybí při izolovaném biflování jednotlivých slovíček! Můžeme si zapamatovat:

Pro mozek je dekódovaný cizojazyčný text právě tak „správný" jako text v mateřštině, ve kterém je vloženo několik neznámých slov.

Naopak, mnohé texty v mateřštině jsou tak dokonale zabaleny do „odborné čínštiny", že jsou „odbornému Španělovi" méně srozumitelné, než dekódovaná věta téhož obsahu. Nebo snad pochopíte na první pokus tuto větu ve své mateřštině, která je převzata z jedné populárně naučné knihy?*)

„Relativní efektivita kumulovaných komunikačních substrátů je založena na funkcionální relaci mezi absolutní kapacitou recipientu a kvantitativním thesaurem nabízených informací."

Takže vidíte: Fáze Poslech/Aktivní je snadná, protože při dekódování používá jen slova, která znáte. Aktivní poslech je tak úspěšný proto, že se v určitém ohledu podobá naučení se mateřštině, neboť i v tomto případě se učíme slova, která pochopíme, jenom ve spojení podle smyslu! Kromě toho vnímá pravá polovina mozku i kadenci a zvukový obraz řeči, takže se současně vyvolá mimořádně komplexní učební proces (srv. výše: Zcela zvláštní syntéza). Neboť zatímco pročítáte dekódování, bude vaše pravá polovina mozku zcela mimochodem zaznamenávat:

• výslovnost souvisejících (provázaných) slovních skupin („Geld haben wir keines" se změní na „Geld hamma keins") (Peníze nemáme žádné)**'

*' Pozn. překl.: Věta si zachovala svůj ráz i v českém překladu.

**> Pozn. překl.: Analogie v češtině: „Prosím, paní učitelko!" se změní na „Sím, pančelko!"

• kadenci (spád) řeči „domorodého'' mluv čího (Parla italiano? Non ancora, é la mia prima lezione.) (Mluvíte italsky? Ještě ne, je to má první lekce.)

• melodii řeči (Sie essen noch. Sie essen noch?) (Ještě jedí. Ještě jedí?)

• rytmus řeči (Srv. příklad Psy-cho-lo-gy, kap. 6)

• stažené tvary (spřežky) (liaisons) (Sieh-mal her! Kannste (kannst-du) mal kommen?) a mn.j. (Podívej se sem! Můžeš někdy přijít?)

Poslech/Aktivní procvičujte tak dlouho, až budete celému textu lekce rozumět právě tak dobře, jako by byl v mateřštině, aniž byste museli zastavit přehrávání kazety! To znamená jasně řečeno:

Po ukončení druhého učebního kroku je vašemu mozku zcela lhostejné, budete-li poslouchat text ve své mateřštině nebo v jazyku, kterému se učíte! Rozumíte mu (tj. chápete ho) nyní přece již dokonale!

Tento text nyní chápete celým mozkem. Tomu je třeba dát přednost před obvyklým děním v mozku! Potom teprve bude následovat třetí učební krok s tímto textem, zatímco s jinými texty již budete začínat krok 1 nebo 2. (Od této chvíle „pojedete" po více kolejích!)

Třetí krok: Poslech/Pasivní

V knize Stroh im Kopf? (v čes. vyd. Piliny v hlavě?) jsme již vysvětlili, že jen levá polovina mozku se musí koncentrovat na prováděné činnosti, protože postupuje krok za krokem, lineárně, jednodimenzionálně! Zcela jinak je tomu v pravé polovině mozku: ta může provádět více věcí současně, paralelně a vícedimenzionálně! To lze slovy (levé poloviny mozku) jen velmi těžko vysvětlit. Pomyslete na své tělo: kolik procesů tu probíhá současně a ve více úrovních, aniž by se rušily, například v buňce, v některém orgánu, v mozku! Tisíce biochemických, elektrických, neurologických procesů se tu odehrává současně, zatímco se prostřednictvím slov můžeme vyjadřovat vždy jen o jednom či o jiném z těchto dějů, případně o nich přemýšlet!

Podobně je tomu, když pravá polovina mozku zpracovává informace. Proto může současně vnímat jak kadenci řeči, tak i její hlasitost, mimiku mluvčího, jeho chování, gestikulaci, prodlevy v hovoru, melodiku řeči a mnoho jiných aspektů v době, kdy někomu nasloucháme a myslíme si, že vnímáme jen jeho slova! (Pokud vás tento aspekt zvláště zajímá, nahlédněte do mé kapesní příručky Signale des Körpers /Signály těla/.)

Toho využijeme při pasivním poslechu: Přehrávejte si kazetu jakoby mimochodem při nějaké své činnosti. Například: při práci doma nebo na zahradě, na vycházce se psem, když doma kutíte, na cestách atd. (Od doby, kdy existuje walkman, to není žádný problém!) Ostatně můžete si nechat přehrávat cizojazyčný text i během napínavé detektivky (srv. kap. 5). Důležité je toto:

V učebním kroku Poslech/Pasivní nepotřebujete, dokonce vůbec nemáte (!) vědomě naslouchat! Vaše pravá polovina mozku ukládá sama do paměti, co je pro vás podstatné, bez vašeho vědomého přičinění!

Tak zvané vědomí „zdomácnělo" převážně v levé hemisféře mozku, zatímco asi dvě třetiny tak zvaného podvědomí se usídlily v pravé polovině mozku! Proto můžeme velmi dobře hovořit o tom, že v třetím učebním kroku „převedeme" („delegujeme") velkou část práce, nutné pro učení se, do podvědomí, podle hesla:

V této fázi Poslech/Pasivní se vaše pravá hemisféra učí přijímat aspekty, které chcete znát jak při aktivním mluvení, tak i při chápání řeči! Protože však k tomu ničím nepřispíváte, říkám o tomto učebním kroku vždy: Neučím se - Nechávám se učit! Tuto formulaci je třeba brát doslova, protože uvádí důvod, proč při této metodě podle pravidel mozku musíte věnovat aktivnímu studiu daleko méně času. Pasivní poslech sice také „spotřebuje čas", avšak protože přitom stále děláte něco jiného, protože nemáte vědomě naslouchat, není spotřebovaný čas tím, který by vám při jiných činnostech chyběl!

Teprve když se vám zdá text jako velmi dobře známý a naprosto ne cizí, přejděte 5

tímto textem ke čtvrtému učebnímu kroku. To přirozeně rovněž znamená, že již zase můžete pokračovat v práci na jiném místě textu!

Tento aspekt, že totiž pracujete současně na různých místech většího textu, je velmi podstatný. Neboť v lekci 2 jste mohli proniknout již k samostatné práci (krok 4), zatímco lekce 3 a 4 ještě posloucháte pasivně, avšak lekci 6 již dekódujete!

• Tato paralelní práce odpovídá způsobu práce mozku, který potřebuje pro některou činnost delší dobu (krok 3) než pro jinou (krok 1).

• Vaše hlava má potom více času na procesy, které trvají déle, aniž by tím byl zcela zastaven nebo zdržen učební proces.

Tím se vyvarujete standardní chyby, že budete netrpěliví a příliš brzy přejdete k dalšímu učebnímu kroku. Váš program se tak stává vysoce individuálním. Často se stává, že partneři, kteří začínají v týž den a rovněž současně probíhá i jejich učební aktivita, zjistí již po několika dnech vzájemné časové posuvy.

V poslední učební fázi záleží na tom, zda chcete převážně mluvit nebo jen rozumět či psát! Jestliže je vaším hlavním cílem čtení/psaní, pak třetí fáze způsobí, že nebudete číst se špatnou výslovností „v hlavě"! Tedy:

I když bude vaším hlavním cílem čtení/psaní, přesto si projděte fázi Poslech/Pasivní.

Pro to mluví dva důvody: Zaprvé je v souladu s pravidly mozku, jestliže jste dobře obeznámeni se zvukovým obrazem čteného slova; jinak je tu opět nebezpečí činnosti mozku jenom v jedné jeho polovině, což je daleko méně efektivní! Zadruhé: mnohý studující se chtěl původně jen naučit číst; avšak jakmile zpozoruje, jak tato metoda usnadňuje učení, často změní svůj úmysl! Pak je ovšem lépe, jestliže již znáte správný zvuk slov.

Nyní následuje první poukázání na možnosti čtvrtého učebního kroku, abyste si mohli učinit svůj první přehled. Avšak teprve v kapitole 6 všechny možnosti skutečně vyčerpáme!

Čtvrtý krok: Mluvení/Psaní/Cvičení atd.

V tomto čtvrtém učebním kroku se objevují největší rozdíly, jak mezi jed- notlivými studujícími, tak u těchže osob při studiu různých jazyků. Jsem tedy např. při studiu arabštiny zcela připravena, abych písemně absolvovala strukturovaná cvičení; jednak proto, že psaní jako takové působí potěšení a cvičení je zajímavější než stálé opisování nějakých textů; jednak proto, že jsem vyvinula metodu, která nám umožňuje, abychom si sami sestavovali cvičení s řešením (a tedy s okamžitým prožitkem úspěchu - viz kap. 6); ta

mě ovšem rovněž těší! Zcela jinak vypadá situace při studiu čínštiny, kterou bych se chtěla naučit jen trochu číst... Protože tento čtvrtý krok je silně va- riabilní, chci tady uvést jen první náčrty. V podstatě jde opět o naše čtyři základní dovednosti: /

* Rádi byste četli? Máte-li základní vědomosti, bude vás pomalu lákat čtení i jiných textů. V kap. 6 najdete pomoc pro výběr vhodných textů i pro samotné čtení.

* Rádi byste naslouchali? Jestliže byste rádi naslouchali, jsou dvě možnosti: buďto chcete jenom naslouchat (tj. rozumět), např. sledovat rozhlasová a televizní vysílání, příspěvky ze zasedání a kongresů, aniž byste se museli sami k tomu (příliš) vyjadřovat. Anebo chcete svou dovednost poslechu rozvíjet současně s mluvením, abyste mohli později v cizím jazyku rozvíjet konverzaci. Platí-li pro vás první případ, doporučuji vám v každém případě, abyste si přečetli videotipy v kap. 7; při předběžných znalostech by samy již mohly stačit k tomu, abyste jazykový kurs mohli brzy odložit stranou. (Viz i kap. 9, heslo: Pokročilí). Chcete-li naopak spojit oba cíle, pak vám vytvoří videometoda v každém případě dobrý základ pro získání pasivního slovníku; měli byste však nakonec vzít ohled na všechno, co bylo řečeno o tréninku mluvení.

* Rádi byste mluvili? Chcete-li cizí řečí později plynně rozmlouvat a bavit se, je zvláště důležité, abyste se připravili na hovor o tématech, která vám leží na srdci! (Tipy najdete rovněž v kap. 6.)

* Rádi bvste psali? Kdybyste chtěli opisovat texty, protože si chcete procvičit písmo, které je pro vás nové (japonštinu, arabštinu, ruštinu), pak, prosím, mějte na mysli: pro formu (tvary) je příslušná pravá hemisféra! (Podrobnosti v kap. 6.) Měli byste pomýšlet i na písemná cvičení, při nichž okamžitý prožitek úspěchu zvýší příjemný pocit z radosti. (Kap. 6 a 7 obsahují vše potřebné.)

Prozatímní souhrn Vyzkoušíte-li čtyřkrokovou metodu, pak se budete sice neslýchané mnoho učit, ale ne slovíčka. Budete si totiž ukládat do paměti bez velkých „nákladů" celé cvičební texty. Je to podobné jako dříve, když jste se učili katechismus, který jsme slýchávali odříkávaný stále v téže intonaci, ve stejném tempu, s týmž přízvukem na těchže místech - takto podobně si nyní ukládáte do paměti celé texty! To má různé výhody:

•Vzpomenete si vždy na celé části vět (se správnou výslovností, můžete je tedy již velmi brzy používat, jak doslova (jako citáty), tak i s malými obměnami. Předpokládejme, že někdo mluvil v některé lekci o svém povolání, pak můžete větu

lehce obměnit a povědět něco podobného o svém vlastním povolání. (Vrátíme se k tomu ještě v kap. 6.)

•Můžete „vylovit" jednotlivá slovíčka. Protože jste si uložili do paměti všechno prostřednictvím celého mozku, víte stejně dobře jako v mateřštině, co znamenají jednotlivá slovíčka, ačkoliv jste se slovíčka neučili jednotlivě, ale ve spojení podle smyslu! Kdo chce tedy pracovat s mým systémem, protože se nechce učit cizí řeči kvůli, ale navzdory školní výuce, měl by toto vědět! Nemusíte se také obávat žádného kvizu! To neplatí pro typické slovíčkové testy, nýbrž pro všechny druhy dotazů na podrobnosti. Předpokládejme, že váš učitel si stojí na svém, že je třeba biflovat tvary nepravidelných sloves a pak vyrábí gramatické testy podle vzoru: utvořte minulý čas od go. Potom stačí jen krátce zauvažovat, která osoba ve cvi-čebních textech šla! A ihned vás napadne: Mrs. Smith went to shop... (Paní Smithová šla do obchodu) Aha, went je tvar, který hledáme! Dokud se test dotazuje na slovíčka, která se objevovala v textech, budete si jisti. Neboť text, který byl uložen do paměti prostřednictvím celého mozku, je přece v každém svém detailu k dispozici!

•Zvykli iste si na zvuk slov ve větě, nemohou vám tedy ani slovíčka, která se později „naučíte" izolovaně, připadat opět jako cizí, jestliže budou znít ve větě zcela jinak (což je, žel, při biflování izolovaných slovíček častý případ)!

• Cvičíte aktivně! Můžete např. chodit v bytě sem a tam a vybavovat si dialog, který se odehrál v pokoji v jedné lekci! Můžete si při jízdě autem sami vyprávět, co právě vidíte venku, jestliže v některé lekci někdo něco podobného popsal!

Můžete si koupit tentýž druh zboží, objednat si totéž jídlo a tytéž nápoje jako osoby v lekcích. Můžete však rovněž zabudovat do základní věty jiná slovíčka, jestliže chcete koupit/jíst/pit něco jiného.

Právě tak si můžete zamluvit hotelový pokoj nebo co ještě jiného dělají osoby z lekcí! Jinými slovy:

To dodá odvahu! Je to jako hrát divadlo. Je to podobné jako u dítěte, které si také „zkouší" realitu, když si při hře mumlá a vede samomluvu!

Shrnutí přehledu

Krok 1: Dekódování: Hrajte si na detektiva, řešte hádanky, zapojte tvůrčím způsobem šedé buňky svého velkého mozku! Nebo zadejte dekódování, abyste mohli použít text pro krok 2.

Krok 2: Poslech/Aktivní: Představujte si všechno v obrazech, barevně, třírozměrně! Jako při čtení textu v mateřštině!

Krok 3: Poslech/Pasivní: Nechte se učit: nechte svou pravou hemisféru dávat pozor na zvukový obraz, kadenci řeči, výslovnost atd., zatímco budete dělat něco jiného!

Krok 4: Mluvení nebo Čtení/Psaní: Nyní začínáte cizí jazyk již aktivně používat. Je-li vaším hlavním cílem mluvení, přehrávejte si různé situace! Jako dítě, které vede samomluvu, když si „zkouší" život dospělých. Chcete-li raději psát/číst, najdete i k tomu četné pokyny v kap. 6.

Dříve, než se dostaneme do podrobností, všimneme si ještě tématu, které mnohé avšak ne všechny účastníky seminářů zajímá: Je moje metoda opravdu tak nová, nebo jde jen o „staré víno v novém měchu"? Mám návrh: budu se zabývat touto otázkou, avšak jestliže vás to nezajímá, přeskočte hned ke kapitole 3 (s. 62).

Nové víno ve starém měchu? Přirozeně se objevily již některé náběhy ke studiu cizích jazyků, kdy se uvádělo, že jsou „jedinečné" a „zcela odlišné"! Na druhé straně však mají nejrůznější systémy vždy některé detaily, které jsou zcela jednoduše úspěšnější než jiné, takže pomalu, ale jistě z nich byly některé myšlenky přejímány jinými autory.

Kromě toho se některé myšlenky rozvíjely dále nezávisle na sobě, takže jsem se po několik let domnívala, že jsem jediná, která vynalezla dekódování; avšak v roce 1987 jsem zjistila, že tomu tak není (viz níže).

Proto uvádím toto: vyvinula jsem svou metodu a v průběhu dalších let jsem ji stále více přibližovala své koncepci, kterou jsem rovněž vyvinula, totiž práci podle pravidel mozku. K tomu mi pomáhali četní účastníci seminářů, kteří byli připraveni experimentovat. Často také přicházely ohlasy od posluchačů mých přednášek (kde bylo až 900 účastníků), kteří zkoušeli na vlastní pěst pracovat s chatrnými informacemi, které se mohly podávat ve škole. Také tato zpětná vazba mi byla velmi nápomocná. Tak zvolna vykrystalizovalo, co nabízím jako svou metodu.

Důvod, proč nenazývám systém jako „studium podle pravidel mozku" či podobně, ale jako „metodu Birkenbihlové", je velmi jednoduchý: velmi často jsem dotazována, jak dalece má moje metoda něco společného se „super-learningem" (super učením) (viz níže) nebo s podobnou technikou. Abych se takovým a podobným otázkám v budoucnu vyhnula, rozhodla jsem se, že spojím s metodou své jméno. A když jsem do své metody investovala již asi 25 let (tedy více než polovinu svého života), bylo by více podezřelé, kdybych se byla neodvážila tak ji nazvat.

Kdo tady někoho předbíhá? Je zajímavé: jestliže někoho napadne později myšlenka, která již před tím kdysi existovala, pak se často říká, že dřívější autor (badatel) pozdějšího autora „předběhl". Skutečností je, že jeden z mých klíčových nápadů tady již kdysi byl: překládání slova za slovem bylo totiž navrženo již před 100 lety, jak jsem se dozvěděla teprve v roce 1987. (Za toto poučení děkuji Dr. MÓLLRINGOVI; přátelsky mě na to upozornil.) Jakýsi Dr. TEICHMANN (TEICHMANNOVA Praktická metoda studia franzouzštiny - bezpečný návod pro skutečné mluvení framcouzským jazykem) požadoval, aby se cvi-čební texty překládaly doslova, což se ovšem příliš nerozšířilo. Neboť zaprvé by musel čtenář, který by se k tomu přikláněl, provádět toto dekódování téměř bez pomoci, „vyzbrojen" jen slovníkem (autor udával tipy jen pro první čtyři odstavce). A zadruhé tehdy nebyla žádná možnost číst dekódování při současném poslechu cizího jazyka. K tomu by bylo třeba mít živého mluvčího, který by „na povel" odříkal text, který bychom právě chtěli zpracovat, protože tenkrát ještě nebyly zvukové kazety.

Kromě toho tvrdím, že teprve syntéza poslechu se čtením dekódovaného textu přinese pronikavý úspěch! Přesto měli žáci Dr. TEICHMANNA již daleko větší úspěchy, než bylo tehdy obvyklé, jak vyplývá z množství „testimoniálů" (osvědčení), které otiskl v dodatku svého díla! A předložil ještě jeden pozoruhodný návrh týkající se čtení cizojazyčných textů (srv. kap. 6).

Tedy - přirozeně existovaly a existují i jiné zárodky metod, které jsou cenné. Přitom musíme rozlišovat mezi kursy, které nabízejí určitou cizí řeč (jako kniha Dr. TEICHMANNA), a nadřazenou metodou pro studium cizích jazyků - jako je moje. V poslední kategorii jsem téměř nic nenalezla; několik málo návodů pro studium cizích jazyků, které jsem našla v Evropě a v USA, dává většinu jen tipy, jak můžeme ještě efektivněji biflovat slovíčka nebo gramatická pravidla; protože jsem však proti tomu, aby se někdo učil strnule zpaměti, nepovažuji takové tipy za příliš užitečné. Podle mého názoru umožňuje moje metoda v současné době nejlépe práci podle pravidel mozku. Jste-li jiného mínění, napište mi, prosím; mám stále zájem na poznávání jiných způsobů učení se. Avšak moje metoda funguje! To vím podle úspěchů účastníků mých seminářů (kteří si však nejdříve mysleli, že nemají žádný talent pro jazyky). Takže doufám, že moje metoda bude i pro vás začátkem, který vám pomůže překonat případné předsudky a zvládnout to, co byste byli mohli zvládnout již dávno, kdyby vám v tom až do teď nebyly bránily nesprávné metody!

Několik slov k superučení: Stále se nastoluje otázka sugestopedie (nazývaná též metodou Dr. LOZA-NOVA nebo superlearning - superučení), chci se proto k tomu krátce vyjádřit.

Podle mého mínění vytvořil Dr. Lozanov vynikající počátek nové metody. Problém superučení je v tom, že nabízí velmi dobrý náběh, ten však silně závisí na učiteli. S dobrým instruktorem je superučení výborné, avšak stojí a padá s tím, kdo učí. Instruktor musí být totiž velmi disciplinovaný, na druhé straně se nesmí stát „strojem", který bude prosazovat jen technické aspekty (např. zvláštní způsob přednášení). Není mnoho lidí, kteří mohou poskytovat dobrou yýuku ve smyslu Dr. Lozanova.

Jsou však i takoví, kteří pabízejí superučení, ale nenakládají s tímto pojmem korektně a zneužívají toho, že je stále ještě „v kursu"; jejich výuka (nebo jazykový kurs pro samouky) však neodpovídá vysokým nárokům, jak je stanovil Dr. Lozanov. Takové kursy pak nabízejí v podstatě jen sotva více, než glorifikovaný způsob biflovaní slovíček a slovních obratů, někdy s hudbou, jindy bez ní. Čas od času je sice vloženo pár minilekcí, avšak daleko více jde o tradiční způsob, ovšem s nálepkou superlearning. Buďte proto opatrní a dobře se informujte, chcete-li se vážně zabývat superučením.

Nejlépe se naučíme dekódování, když jednoduše začneme Proto vám navrhuji, abyste se hned odvážili pokusu. Uvidíte, že to vůbec není těžké. Máte-li text s překladem jednotlivých vět, pak je to přirozeně poměrně snadné. Většina jazykových kursů však nenabízí žádné překlady, měli byste si proto současně vyzkoušet náš konkrétní případ, kdy text nepředstavuje žádnou „lekci", ale pochází z italské knihy pro velké a malé děti.

Kapitola 3 Krok 1: Dekódování

Příklad 4.: Dekódovací cvičení/italština

Příklad byl převzat z půvabné knížky Luigi MARELBY: Storiette tascabili. Postup: Na další straně najdete text, jednou kompletní, potom ještě jednou s volným místem pro vpisování. Vyhledejte, prosím, každé slovo v připojeném slovníčku a poznamenejte jeho význam nad nebo pod italský výraz. Optimální by bylo provádět dekódování tužkou. Chcete-li, mohli byste si (ve svých jazykových kursech) pořídit i fotokopii textu, který chcete rozluštit (podle potřeby ho můžete i zvětšit), aby váš text v knize zůstal bez dekódování. Neboť později, až již budete dále, vás jistě více potěší, že budete moci číst texty, s nimiž jste se mezitím dobře obeznámili, hned napoprvé, bez poznámek na okraji. Pokud je cena příruček jazykového kursu zvláště výhodná, koupím vždy dva výtisky, abych si mohla do jednoho vpisovat a současně druhý používám pro vyhledávání a čtení, abych nemusela stále listovat tam a zpátky, např. mezi slovníčkem a vlastním textem.

Cinque mosche di Luigi MALERBA: Erano cinque mosche. La prima mosca era contenta di essere la prima, beata lei. - Io invece sono contraria alle gerarchie, - diceva la seconda, - perché guastano i rapporti. Basta guardare quello che succede tra gli uomini e tra le formiche -. Però si accomentava di essere la seconda. La terza era un po' meno contenta di essere la terrza...

Luigi MALERBA: Cinque mosche

Erano cinque mosche.

La prima mosca era contenta di

essere la prima, beata lei.

- lo invece sono contraria alle gerarchie,-diceva la

seconda,

- perché guastano i rapporti. Basta guardare

quello che succede tra gli uomini e tra le

formiche -.

Però si accontentava di essere la seconda.

La terza era un po' meno contenta di essere la terrza...

Slovníček pro Cinque mosche na další straně!

Řešení úlohy pro dekódování (na další straně): Vezměte, prosím, v úvahu, že uvedené řešení ukazuje jednu z možností, ale nikoliv jedinou. Dekódování je i uměleckým výkonem, takže se bezpochyby vždy vyskytnou malé rozdíly v obsahu, jestliže dvě osoby budou dekódovat tentýž text. Neboť sotva které slovo je tak stoprocentně Jednoznačné", aby nemohly vzniknout různé možnosti interpretace. Přitom zcela odhlédneme od způsobu, jakým bylo dekódování do textu zaneseno.

Cinque pět mosche mouchy (množ. č.); vyslov MOSKE

erano byly (bylo) la ta ( člen) prima první mosca moucha (jedn. č. od mosche) era byl, byla contenta spokojená (žen.rod) di od, z essere být i la prima první beata lei

šťastná (žen.rod) ona

io já invece naproti tomu, naopak sono jsem contraria (na)proti tomu alle al (na) + le (ty, mn. č.) gierarchie hierarchie diceva řekla la seconda druhá perché protože, nebo guastano i (oni,ony) ni čí

ti (mn. č., muž.rod) rapporti vztahy basta dost(i) guardare vid ět, dívat se quello co, které che že succede dít se, p řihodit se tra mezi gli uomini (toho) člov ěka e a le formiche mravence (4.p.) Però ale si se accontentava uspokojený/á la terza t řetí un po' trochu; zkr.od un poco meno méně

Slovníček pro Cinque mosche

Jestliže jste cvičení zvládli (alespoň v myšlenkách), pak jste si jistě mnohé ujasnili. Uvádím několik poznámek od účastníka semináře (který, jak sám řekl, není naprosto žádným příznivcem gramatiky!), které si dělal při dekódování. Požádali jsme ho totiž, aby si své myšlenky polohlasně mumlal, a tato jeho slova byla zaznamenána (s jeho svolením) na magnetofonový pásek. Konstatování, jak jsou dále uvedena, patří do oblasti „pravidel hry" (viz kap. 2), která objevíme Qakoby náhodou) při dekódování, jestliže sledujeme své myšlenky a vše promýšlíme:

1. *' Erano ... =ibvlv . Aha. V češtin ě také nemusí u slovesného tvaru vždy stát osobní zájmeno... 2. di essere ... = z bvtí : Inu, my bychom řekli celou v ětou z toho, že jsem. 3 . beata lei ... = š ťastná ona ; to asi odpovídá našemu jak(á) š ťastná - zajímavé; možná ješt ě lépe byla š ťastná.

Pozn. překl.: 1. Tyto poznámky „účastníka semináře" byly upraveny pro českého čtenáře s ohledem na český jazyk, aby zůstal zachován jejich smysl. Při doslovném překladu by pro čtenáře, kteří neznají německý jazyk, neměly význam. 2. Autorka neuvádí fonetický přepis (výslovnost). Avšak i při pouhém čtení by měla být výslovnost dle možnosti správná. Kdo se učí češtinu, musí umět říci např. hudba, a pokud Francouz bude vyslovovat po svém „ydba", bude mít potíže s učením se češtiny. Doplňme proto alespoň, že v italštině se c před e,i vyslovuje c", před a,o,u a souhl. jako k; cce se čte kče, che se čte ke.

3. Io invece ... Zvláštní, tady je uvedeno já, ale jakou to má souvislost? Už vím, p řirozen ě, invece znamená přece naproti tomu, jde tedy o zd ůrazn ěnou formu já; počkejme, co ješt ě p řijde.

4. alle gerarchie. . . - na ty hierarchie; aha, my bychom řekli „jsem proti hierarchiím", ovšem tady...

Tak či podobně budete asi uvažovat při dekódování. To nelze srovnávat s formální gramatikou, nakonec nás to však přivede k vědomému citu pro gramatiku, a navíc „bezbolestně". Mnoho účastníků semináře zjistilo, že pozvolna začínali číst dokonce „oficiální" gramatické výklady v učebnicích s jistým prospěchem, ačkoliv dříve měli nelibé pocity, když na gramatiku jenom pomysleli. (Což přičítám k tíži našemu školskému systému!) Nicméně se však budete cítit rovněž zcela dobře, když bez špatného svědomí přeskočí nesrozumitelný gramatický výklad, neboť víte, že při metodě Bir-kenbihlové můžete oficiální gramatiku zcela vypustit.

Způsob zápisu při dekódování: téma s variacemi V našem příkladě jste viděli, že jsem spojila v překladu spojovníkem slova, která jsou vyjádřena v cizí řeči jediným výrazem. Tak uvidíme na první pohled, že tato slova nesmíme přenášet do cizího jazyka jednotlivě (samostatně). Například: ve slově guastano = onv-ničí je již implicitně zahrnuto zájmeno „ony", tzn. zájmeno již „vězí" tak říkajíc „uvnitř" slova guastano.*) Podobně u slova alle = na-tv (hierarchie).

V překladu do mateřského jazyka jste našli i slova v závorkách. To jsou slůvka, která se v něm musí objevit, zatímco v cizí řeči se nevyskytují. Například bašta guardare = genug (zu) sehen tj. (dosti (k) vidět; lépe: (k) vidění).**) Tím zabráníme tomu, abychom později hledali překlad pro „zu" (v němčině, nebo pro „že je" v češtině), kdybychom chtěli sami sestavit podobně strukturovanou větu!

Fonetický zápis, ano či ne? Když je nějaký jazyk vyjádřen jiným písmem, nebo jsou dokonce tři možnosti zápisu jako u japonštiny, pak za textem následuje obvykle nejdříve fonetický přepis. Jsou ovšem i učebnice, které od první stránky nenabízejí žádnou pomoc v podobě fonetického přepisu. V tomto bodě se totiž přou učitelé jazyků (a autoři jazykových kursů, kteří jsou většinou právě učiteli *' Pozn. pfekl.: V němčině musí stát u slovesa vždy osobní zájmeno, zatímco v češtině je vloženo jen pro zdůraznění, proto je v tomto bodě italština češtině bližší.

**' Pozn. překl.: V českém překladu uveďme jako příklad di essere la seconda = z bytí (že je) ta druhá.

jazyků) často velmi rozhořčeně. Jedni jsou pro poskytnutí pomoci, druzí proti ní. Jedni tvrdí, že bychom se naučili písmu daleko rychleji, jestliže budeme nuceni, abychom sami rozšifrovali cizí slova; to znamená, přesně vzato, abychom je rozhláskovali či rozslabikovali, neboť slova nejsou žádné šifry! (Dokonce i v mateřském jazyku bychom mohli někdy dekódovat). Druzí tvrdí, že studium čtení i psaní se nesrovnatelně usnadní, jestliže budeme moci sledovat po určitou dobu oba způsoby zápisu, přesný a fonetický.

Rozhodnout se musíte nakonec sami, neboť i ti, kteří se učí, se „rozpadají" do dvou táborů. Příčinou jsou individuální rozdíly; jedni se učí skutečně lépe s fonetickým přepisem, zatímco u druhých je tomu naopak. Nejde tedy o to, že jeden způsob je „správný" a druhý špatný, nýbrž platí, že je třeba najít, který způsob bude pro vás lepšň A proto vám radím:

Kdykoliv budete mít pocit (a intuice bývá správná!), že potřebujete fonetický zápis (výslovnost), pak začněte kursem, který vám tuto možnost nabídne. Nedejte se zmýlit svými vrstevníky „z opačného tábora", ať je to učitel nebo kolega!

Jestliže si naopak myslíte, že byste se měli hned od počátku cvičit ve psaní, pak si můžete fonetický zápis, který máte k dispozici, zakrýt nebo úplně za-černit popisovačem. A pokud se týče zvládnutí cizího jazyka písmem, v 6. kapitole najdete k tomuto tématu ještě,zvláštní tipy.

Nyní jsou dvě možnosti: buďto byste chtěli probrat ještě jeden nebo dva další příklady, anebo již chcete postoupit dále.

[ ] Ano, chci ještě něco vidět! (Podívejte se hned níže.) [ ] Mně to už stačí. (Skočte hned do kapitoly 4, s. 71.)

Příklad 5.: Ty žena-dítě? Uvedený příklad byl převzat z asimilačního kursu Le Chinois sans peine (Čínština bez námahy), který vede žáka z francouzštiny do čínštiny. Název příkladu je první větou prvního cvičení. Čteme tedy: ni hao2? Malé číslice v poloze horních indexů ',2'3,4 jsou odkazem na výslovnost, udávají výšku tónu hlasu.

Technika „dobrého, pěkného překladu", jakou možná znáte ze školy, by vás vedla k tomu, abyste přeložili ni hao2jako Pozdrav Pánbůh\ (či lidově Pozdrav pámbu) nebo Dobrý den. Jestliže se však setkáte v další větě s poznámkou: „Káva je dobrá", a jestliže by pozdravení ni hao2 znamenalo opravdu Pozdrav Pánbůh, pak byste nemohli slovo hao2 vůbec použít! Avšak ani kdyby překlad zněl jen dobrý den, byli byste zmateni, protože první slovo neznamená dobrý, ale teprve druhé, (hao2)! Skutečnost je taková, že ni hao2 vůbec neznamená Dobrý den, ani Pozdrav Pánbůh! (přestože to mnohé kursy čínštiny takto překládají), ale doslovný překlad zní: ty dobrý?

pojmy, které se k sobě skládají v nesčetných variantách. Tak například dva vedle sebe

položené znaky pro ženu znamenají boj, trojnásobná skupina znaků pro ženu značí fámu (pověst), avšak žena plus dítě znamená dobrý, a žena pod střechou (pod znakem střechy) znamená mír.

Takovéto a podobné poznatky přináší dekódování! Teď bych chtěla říci trochu nadsazeně: Kdo toto vše neshledává napínavým, ten jistě zodpověděl tři nebo všechny čtyři otázky v minikvízu (s. 13) záporně. Avšak to jsou skutečně výjimky.

Tento příklad ukazuje dvojí: Zaprvé: Číňané se zdraví výrazem ty dobrý?; proto se slovo hao2 objevuje v jiných větách opět ve významu dobrý. Zadruhé: přesně vzato slovo dobrý se skládá ze dvou slov, totiž z označení pro ženu a ze slova dítě či mládě (mladý potomek). To poukazuje na podstatný prvek tohoto jazyka, který zná totiž jen jednoslabičné základní

Příklad 6.: Částice, pěkně prosím Nejdříve ke způsobu psaní: Japonštinou se může psát vodorovně i svisle. Pokud se píše vodorovně, pak zleva doprava. Tento způsob používám i dále v ukázce. Kromě toho jsem umístila všechny znaky písma zvaného hiragana do obdélníčků, aby se odlišily od znaků kanji (které byly převzaty z čínštiny, původně jako celá slova); výsledek je vidět níže. Věta znamená: Japonec mluví japonsky, přičemž každé ze tří českých slov zaujímá jeden řádek:

Ještě je třeba vzít v úvahu, že struktura japonštiny se od naší řeči extrémně liší! Například čtvrtý pád (akusativ) vyjádříme skloňováním (poznáme to podle koncovky): Vidím člověka, zatímco Japonec přidá částici. Avšak i bez přesné gramatické analýzy můžete při dekódování stejně „intuitivně" zjistit, jak sledovaný jazyk „funguje", jako japonské dítě, které se učí svou mateřštinu! Víte přece, že i „nejt ěžší řeč" je dosti snadná, aby ji přiměřeně zvládly již čtyř- a pětileté děti své země! Nabízí se jedna jednoduchá cesta, jak si poradit s „nepřeložitelnými" slovy (jako jsou četné částice v japonštině nebo arabštině), totiž převzít jednoduše tato slovíčka do dekódování, přičemž je však opticky zvýrazníme, např. tím, že je umístíme do kroužku, jak ukazuje další příklad.

V uvedené ukázce musí být částice WA*\ I když se nechceme zabývat gramatikou, tedy když vůbec nevíme, proč tam částice WA stojí, můžeme dekódovat: Japonsko člověk WA. V další části věty stojí částice oo (= ó), s níž budeme zacházet stejně:

Závěr je rovněž velmi zajímavý: první tři znaky dávají totiž slovo „mluvit", oba poslední znamenají „činit"; výsledkem této kombinace je ovšem jedno slovo, proto je v obrázku s dekódováním uvedena spojovací čárka.

Kapitola 4 Krok 2: Poslech/Aktivní

Jak jsme se již zmínili, je fáze Poslech/Aktivní mimořádně důležitá. Je totiž příčinou zcela zvláštní syntézy a představuje tím jeden z nejpodstatnějších pilířů úspěchu mé metody. Proto je nutné, abyste přesně dodržovali jednoduché pokyny při jejím používání, zatímco všechny ostatní učební kroky vám dávají hodně volnosti k experimentování. Při dekódování jsou myslitelné nesčetné variace; nejen pokud se týče vlastního provádění, nýbrž i zda vůbec chcete sami dekódovat (nebo zda byste chtěli tuto práci přenechat někomu jinému, případně byste si chtěli zakoupit hotové dekódované texty). Právě tak vám dovolují kroky 3 a 4, abyste si podle chuti a nálady „pohráli" s návrhy, abyste si vyvinuli způsob postupu, který bude přizpůsoben vaší osobnosti a vašemu záměru. Krok Poslech/Aktivní však musí být prováděn přesně, jakkoli i zde je přípustná malá „volnost", která je naznačena níže.

Celomozková syntéza

*' Pozn. překl.: V něm. originále uvádí autorka, že japonská částice WA má tutéž funkci jako zakončení WA používané Berlíňany. V češtině přímou analogii nemáme.

Vzpomínáte si ještě: Tento učební krok má být příčinou zcela zvláštní syntézy v mozku. Účastníci seminářů se často ptají, jak je Jistý" poznatek, jestliže řeknu například, že moje metoda postupuje podle pravidel mozku. Výzkum mozku sice objevil v posledních sto letech (zvláště pak v posledních deseti letech) neobyčejně mnoho nového, avšak nikdy, prosím, nezapomínejte: Mozek by mohl být v tomto vesmíru snad jediným orgánem, který se pokouší pochopit sám sebe. Jestliže by chtěl někdo jako člověk pochopit mozek myši, pak je to již dosti těžké a podaří se to rovněž jen částečně.

„shlížet" na jednodušeji strukturovaný organismus, zdá se být náš záměr možný. Jinak

však tomu je, když chceme sami sebe pozorovat z téže „objektivní vzdálenosti". Všechny výpovědi bádání je totiž třeba brát jako Jisté" jen s největší obezřetností, neboť na všech výzkumných pracovištích objem vědění neustále vzrůstá, což ovšem také znamená, že „staré poznatky" jsou vytlačovány novějšími (ještě jistějšími?). V oblasti výzkumu mozku toto platí v ještě zvýšené míře. Je tedy třeba přirozeně chápat mé vývody konec konců Jenom" jako myšlenkový model, jakkoli byly odvozeny z výsledků výzkumu. Avšak pro úspěch při studiu (v tomto případě učení se jazyků) nám může být vlastně jedno, jak je teorie Jistá", jestliže myšlenkový model v praxi „funguje", nebo ne?

Co se děje v mozku při tomto kroku, kdy se učíme? Představte si, prosím, jak musí být koordinována týmová práce různých oddělení v mozku: Jestliže vy, vlastník mozku, absolvujete tento učební krok, Poslech/Aktivní, pak v mozku probíhají současně různé procesy, které tady chci jen velmi zjednodušeně naznačit:

Levá mozková hemisféra: zde jsou umístěna obě centra řeči, jedno pro její chápání, druhé pro aktivní mluvení.

Avšak na základě předpokladu, že můžeme jakoby z výše

Při učebním kroku Poslech/Aktivnívysíláte informace Gako vlastník mozku) do WERNICKEHO centra (chápání), zatímco BROCOVO centrum začne být „učeno" teprve při kroku 4, tehdy (a jen tehdy), jestliže ovšem budete i aktivně mluvit!

Pravá mozková hemisféra: Jednak je určena pro tonalitu (např. výslovnost, ka-denci (spád řeči), melodičnost, kladení přízvuku atd.), jednak „zavěšuje" nové pojmy do informační sítě a stará se současně o to, aby jednotlivé informační svazky (clusters) byly spolu správně propojeny. Tento průběh je neuvěřitelně komplexní (viz kap. 1). Dále se stará pravá hemisféra o představy, které si rozvíjíte při poslechu (nebo čtení). Proto je třeba pohlížet na trénink mozku uvedený v kapitole 2 také zejména jako na trénink pravé poloviny mozku!

Spolupráce obou mozkových polovin: Jednotlivé oblasti, v nichž se odehrávají jmenované činnosti pravé mozkové hemisféry, ještě nejsou tak jednoznačně lokalizovány, jak se již podařilo u oblasti BROCOVY a WER-NICKEHO, avšak pro naši představu (myšlenkový model!) pomůže tento obrázek:

To znamená, že informace z centra WERNICKEHO jsou předávány dále na různá místa v mozku, například do areálu pravé hemisféry, jak jsme se již zmínili.

Více teorie pro využití druhého učebního kroku není třeba. Kdo se chce podrobněji informovat, najde v seznamu literatury přirozeně některé knihy o mozku, zvláště doporučeníhodní jsou autoři Thomas BLAKESLEE a Richard M. RESTAK a Luciano MECACCI. Všichni tři píší bez odborného žargonu a podle pravidel mozku, tj. nabízejí četné příklady (a zobrazení) pro vaši pravou polovinu mozku!

Postup Při aktivním poslechu (jak již víte) budete vždy číst dekódovaný text, přičemž k tomu budete současně poslouchat z kazety cizí řeč (kterou se učíte). Stiskněte přitom tak často, jak bude třeba, tlačítko PAUSE, abyste si mohli jako v časové lupě „ujasnit" případně představit si každou větu (nebo její část). Myšlenkovou podstatu musíte pochopit právě tak přesně, jako myšlenkovou podstatu výroku s týmž obsahem ve své mateřštině!

Předpokládejme, že se chcete učit italsky. Jako příklad uvádím začátek první lekce dřívějšího asimilačního kursu Italsky bez námahy: rovněž jsme se již zmínili, že „abstraktnímu" obsahu porozumíte snadno, jestliže tento obsah můžete pochopit ve své mateřštině, jako v tomto případě: vit a rozumět, můžete se soustředit výlučně na text dekódovaný do vaší mateřštiny. Jestliže však chcete později i číst a psát, pak zaměřte svou pozornost (později, ve 4. učebním kroku) také na italský text, a to po tom, kdy již

budete bez problémů rozumět textu dekódovanému. Pak bude písemný obraz italských slov rovněž spojen s poznatky, které již máte k dispozici.

Jak často máme poslouchat aktivně texty? Odpověď zní (jak jsme se již zmínili v kapitole 2):

Tak vytvoříte zcela zvláštní syntézu, která zaručí váš úspěch. Vzpomínáte si: Není nutno, abyste četli současně italský text. Chcete-li později převážně mlu-

Jak jednoduchý má být text pro ty, kteří teprve „nastupují"? Považuji za jednu z „pohádek starostlivé chůvy" o učení se cizích jazyků, že texty pro „nastupující" (začátečníky) mají být zvláště snadné. Konec konců začátečník přece zdaleka není nevzdělaný poloidiot! Pojmy s abstraktním obsahem totiž nejsou obtížnější než texty s konkrétními scénami. Mnozí moji účastníci se sice domnívají, že cvičební text, v němž si host v restauraci objednává nápoje, „uvidíme" duševním zrakem snadněji než abstraktní pojmy {láska, naděje, věrnost). Avšak jestliže ještě jednou promyslíte poslední uvedený příklad slovo za slovem, uvidíte zcela jasně, že každý text pochopíte právě tak dobře či špatně, jak ostatně můžete vysledovat v tomto textu ve své mateřštině:

Mluvčí A: Mluvíte italsky? Mluvčí B: Ještě ne, toto je má první lekce. Mluvčí A: Ale brzy budete mluvit! Mluvčí B: V to doufám...

Vidíte, že pojmy, jako italsky (abstraktní pojem) mluvit, přání (abstraktní pojem!), naděje (abstraktní pojem) již budete brzy znát, přičemž nevyžadují žádné obtížné myšlenkové pochody! Jinými slovy:

Zda je nějaký text těžko nebo snadno srozumitelný a tím i „představitelný", závisí yen na tom, zda tento text můžete pochopit ve své mateřštině bez námahy nebo ne!

Nenechte si proto nikým namluvit, že by všechny cvičební texty měly být jako knížky pro děti - s mnoha obrázky a jednoduchými situacemi, v nichž budou konkrétní osoby a věci při snadno představitelných činnostech. Naopak: předpokládejme, že ten, kdo se chce učit, se pravidelně zabývá odbornými texty jakéhokoliv druhu, ať je to fyzika nebo filozofie. Takový studující porozumí sdělením ze svého vědního oboru, i když budou v cizím jazyku, podstatně snadněji, než „snadno představitelné situaci", která nemá s jeho denním životem nic společného, případně ho nezajímá!

Většina obsahů běžných jazykových kursů je však zaměřena na to, aby vám umožnila „přežití" v cizí zemi, zvláště v různých situacích při dovolené. Co podle toho dělají postavy ve cvičebních lekcích? Plánují cestu, kupují jízdenky, procházejí celnicí, pronajímají si hotelový pokoj, objednávají si jídlo v restauraci, nakupují, telefonují atd. To je pro toho, kdo se učí cizí řeč, aby si udělal dovolenou v cizí zemi, jistě optimální. Co však znamená taková obsahová náplň pro ty, kdo chtějí provádět v zahraničí obchodní transakce (aniž by se museli sami starat o detaily, jako je hotelový pokoj)? Co mají dělat ti, kteří jsou spokojeni, že se se znalostí angličtiny nebo němčiny „probíjejí" denním životem, kteří by však chtěli vést odborně jednoduché nebo náročné diskuse s podobně zainteresovanými Španěly nebo Francouzi? Tady se vy-platí zamyslet se nad tím, zda nechcete pracovat s materiálem, který si sami zvolíte. K tomu se později ještě vrátíme.

Přípravy pro psaní při aktivním poslechu Kdo chce později v každém případě také číst a psát, může při dekódování ve fázi Poslech/Aktivní „myslet dopředu". Arabština, jak víte, se píše zprava doleva. To mám na zřeteli již během přípravy na Poslech/Aktivní. Dekódování do němčiny provádím současně na počítači Macintosh (na němž ostatně byla napsána, nakreslena a sestavena celá tato kniha!). Potom mohu text vytisknout jednou normálně, avšak bez velké námahy ho mohu podruhé zpracovat, přičemž do něj tentokrát vsunu prázdné řádky, do nichž se dá později vpisovat. Protože však psaní probíhá zprava doleva, bylo by přece vhodné, abych na to byla při čtení dekódování již přivyklá - nemám pravdu? Dekódovaná verze tedy vypadá takto (scéna z jednoho tuniského dětského filmu):

Nejdříve celá věta v češtině: Létání bylo, protože jsme až do dvacátého století neměli úspěch, v dřívějších dobách pro nás lidi jenom snem.

A nyní dekódování:

ČÍST ZPRAVA DOLEVA! po čá t e čn íc h do b ác h / e po c há c h v l é t án í O n o - b y l o p ro - ná s v z ta ž en o -n a s e n j en o m je d en ús p ěc h -m a j í c í n e š t ě s t í p r o - š pa t né ne b o

dv a cá tý ( m) s t o l e t í ( m) p ře d l é t án í (m ) s

Pokud vás zajímá, jak vypadá psaná verze, pak ji najdete na protější straně.

Variace aktivního poslechu Považujte, prosím, dále uvedené myšlenkové pochody za podněty pro váš vlastní postup. Nebudete příliš vybízeni k napodobování, ale chceme vám hlavně ukázat nápady přo variace. Každý člověk má přece svou osobitost a preference, proto nemůže existovat dokonalý systém, který by nutil učitele, aby na temže místě v průběhu své práce učinili přesně totéž!

• Chcete-li aktivně poslouchat nějaký cizojazyčný text, kterému již stoprocentně rozumíte, můžete samozřejmě místo dekódování číst současně při poslechu text přímo v cizí řeči!

• Jestliže se v cizí řeči používá písmo, které ie pro vás ještě velmi těžce srozumitelné, pak po prvních průchodech textem (při nichž budete číst jen dekódování), můžete místo tohoto kroku číst později současně i fonetický zápis, až budete moci nakonec číst i písmena (slabiky, slovní znaky etc).

• Jste-li příznivcem gramatiky, můžete v učebním kroku Poslech/Aktivní procházet i texty, které nabízejí jen izolované věty. To vám dá v každém případě více, než kdybyste tyto věty jen četli.

• Pracuiete-li s barvami (viz kap. 7). pak se může stát aktivní poslech ještě daleko efektivnějším, tj. ještě méně náročným na čas!

Pozor na míchání jazyků

Existují jazykové kursy, v nichž se nabízejí jednotlivé věty s překladem, zvláště pak „rychlokursy" pro lidi, kteří se musí či chtějí připravit na dovolenou. Nic proti tomu, chcete-li si takovou kazetu také poslechnout, avšak, prosím, uvažte: Mnozí naši účastníci, kteří používali tyto pásky pro aktivní poslech, nám sdělovali, že marně čekali na „zcela zvláštní syntézu". Není divu, neboť ta spočívá právě v tom, že čtete text ve své mateřštině, zatímco ho současně slyšíte v cizím jazyku. Jestliže však oba způsoby řeči následují vždy po sobě, vyskytne se tentýž problém, jako když se normálně učíte slovíčka. Toto, prosím, zvažte, jestliže chcete absolvovat podobný kurs. Poslouchejte zmíněné kazety klidně okrajově, mimochodem, například až budete manuálně pracovat, na procházce, při cestování atd. Avšak nemyslete si, že vědomé naslouchání bez současného čtení dekódovaného textu odpovídá učebnímu kroku Poslech/Aktivní.

Kapitola 5 Krok 3:

Poslech/Pasivní

Nyní přichází fáze, v níž budeme posílat učení do mimovolního vnímání (nebo též do pravé poloviny mozku). Náš mozek může vykonávat více věcí současně, jakkoli to účastníci seminářů zpočátku většinou vážně zpochybňují! Prosím, uvažujte se mnou:

Představte si řidiče automobilu, který je (se spolujezdcem) na cestě k určité adrese, kterou hledá poprvé. Na plánu města si vyhledal cestu, prostředí dosti dobře zná a má celkem jasnou představu o tom, kam se má dostat. Nyní si představte, jak řídí vůz,

Pokračování příkladu „D ětský film"

avšak vedle toho se baví nebo tu a tam přemýšlí, přičemž je možná zapnutý i rozhlasový přijímač (kazetový magnetofon): Jízdu zvládá převážně „pravou", protože pravá polovina mozku mu umožňuje „automaticky" řadit, odhadovat vzdálenost při předjíždění, řídit, zastavit „na červenou", znovu se rozjet, přidávat plyn aj. Současně myslí (nejméně) ve dvou rovinách: jednak na cestu, kterou musí dnes zvládnout, jednak na to, co říká jeho spolujezdec.

A nyní na silnici nastane situace, která by mohla být nebezpečná. Co se děje? Teď, v okamžicích „maximální koncentrace", když musí bleskově reagovat na něco nepředvídaného, vynaloží veškerou energii na tento jediný „bod" (tj. zkoncentruje sel). Za okamžik zjistí, že svého spolucestujícího již neslyšel. Nebo že jeho myšlenkový řetěz „je přetržený". Nebo, že se vydal nesprávnou odbočkou*. Jinými slovy:

Jen v okamžicích nejvyšší koncentrace, když musíme soustředit veškerou svou pozornost na určitý aspekt, je naše vědomí na něj „navázáno", dokud se situace nejeví jako „vyřešená". To se může stát nebezpečným nebo něčím, co nás ještě udržuje v napětí. Jestliže například musíme naslouchat někomu, jehož výslovnost je nezřetelná (nebo jehož hlas je příliš tichý), budeme nuceni obětovat tomuto naslouchání více energie, než bychom mu věnovali normálně. Proto reagují lidé na takové své bližní rozzlobeně. Na druhé straně závisí stupeň naší pozornosti, kterou musíme věnovat mluvčímu, také hodně na obsahu jeho řeči. Čím více redundancí někdo vysílá, tím méně energie nás „stojí" jeho poselství. Redundancemi míníme hovorový „balast", nepotřebná slova, jimiž někdo opakovaně vyjadřuje totéž (bílý bělouš, černý vraník). K redundancím počítáme i poznámky, které vyjadřují, co již každý ví. Jestliže se někdo v létě podívá z okna a poznamená, že počasí je velmi pěkné, pak je poznámka redundantní. Poznamenejme, že toto není hodnocení; dělat redundantní poznámky může být velmi pěkné, a to nejen pro zamilované. Avšak takové výroky stojí posluchače jenom zlomek energie, kterou musí vynaložit pro neredundantní poselství. Jsou lidé (nebo televizní vysílání), které můžeme snadno poslouchat vedle nějaké jiné činnosti, neboť říkají stále jen totéž. Jestliže vám naproti tomu někdo vypráví něco, co je pro vás nové, a dokáže-li to vyjádřit pokud možno s absolutním minimem re-dundancí, pak se mu musíte „plně věnovat". Vidíte sami, tento odstavec obsahuje celkem velkou redundanci!

Takový text se čte přirozeně rychleji než pasáž, která nabízí jen novinky. Nyní můžeme usuzovat takto: Co platí pro řeč obecně, musí přirozeně platit i pro texty v cizí řeči, které se chceme naučit!

„Starší" text, který jste již zpracovali, je nyní r elativně redundantní, na rozdíl od nové lekce, jíž se právě začínáte zabývat. Můžete se tedy známému textu věnovat s daleko menší energií než novému!

Nebo když byl tento text pro vás ještě nový, dekódovali jste ho (příp. nechali dekódovat). Potom jste ho vědomě „zpracovali" ve fázi Poslech/Aktivní. Avšak nyní jde o „tonální" hlediska, jako je uložení si zvukového obrazu, melodie řeči, intonace do paměti. A to vše se musí naučit pravá polovina mozku. K tomu není vůbec třeba, abyste byli plně soustředěni; to znamená, že vaše levá mozková polovina se také „vměšuje do práce". Naopak: při tradičním způsobu studia vidíme, že právě vědomé dopracování se k pravidlům výslovnosti většinou nic nepřináší, neboť všechny jazyky, které se studující učí, obvykle znějí v jejich podání téměř „stejně". Studenti se sice obrovsky namáhají, aby vyslovili anglické „th" nebo francouzskou nosovku alespoň trochu správně, avšak přesto zní nakonec jejich výslovnost téměř stejně, jako by hovořili svou mateřštinou.

Proto půjdeme nyní jinou cestou. Během prvních dvou učebních kroků jste ještě nic neřekli; nepokoušeli jste se předčasně křečovitě vyslovovat hlásky, které jsou pro vás dosud nové, neznámé. Prosím, ani nyní ještě nezkoušejte hlasitě číst, ani nepodnikejte jiné pokusy hovořit. Teprve po kroku Poslech/Pasivní budete sami mluvit (budete-li chtít). Teď musíte jen vytvořit příležitost pro učení se, kdy dáte příležitost své pravé polovině mozku, aby se sama naučila „tonalitě". Aniž by se přitom vměšovalo vaše vědomé myšlení. Proto by měl majitel mozku tuto úlohu jakoby „delegovat" (převádět na jiného vykonavatele)! Neboť pravá polovina mozku může tuto dávku učiva daleko lépe zvládnout, když se mu do toho nemíchá polovina levá. Této skutečnosti využijeme při kroku Poslech/Pasivní, a proto se teď stává pro nás celá záležitost velmi pohodlnou.

Technické detaily pro kopírování kazet Co nyní potřebujete je možnost, abyste text (který již úspěšně prošel prvními dvěma učebními kroky) také současně slyšeli. Toto přehrávání v pozadí musí být umožněno po delší dobu (minimálně 30 minut). O postupu budeme mluvit později, nejdříve bych však chtěla naznačit technické možnosti. Text nazýváme vždy „lekcí", i když jde o text jiného druhu, např. krátký příběh, interview aj. Neboť přinejmenším zpočátku půjde obvykle vždy o typickou lekci.

• KAZETY S NEKONEČNÝM PÁSKEM: Lekci můžete nakopírovat na nekonečný pás (je možno ho zakoupit y délkách od 90 sekund do 12 minut). Pásky jsou sice poměrně drahé, avšak ušetříte čas (viz další bod).

•NORMÁLNÍ KAZETY: Lekci můžete nakopírovat i vícekrát za sebou na normální pásek, neboť jestliže používáte originální pásek a každých pár minut musíte skočit k přístroji, abyste pásek převinuli zpět, potom nemůže poslech probíhat pasivně. Kromě toho trpí i kazety, jestliže jsou příliš často převíjeny. Váš původní pásek („master") zůstane po léta nepoškozen, protože ho budete používat zřídka.

Problémem je tady ovšem skutečnost, že kopírování 60minutového pásku zabere více času, především proto, že průběh kopírování musíte hlídat jako rys, abyste vybrali jen zvolený úsek, pak převinout zpátky, vybraný úsek lekce překopírovat atd. Práci si můžete podstatně ulehčit, máte-li k dispozici dva kazetové magnetofony s tzv. „High-Speed-Dubbing" (vysokorychlostní kopírování), protože pak můžete kopírovat dvojnásobnou rychlostí. Protože oba „magnetofony" jsou v jednom přístroji, je přehrávání z pásku na pásek přirozeně nanejvýš pohodlné. Mějte, prosím, rovněž na paměti: průběh přehrávání (kopírování) můžete využít i k vědomému naslouchání. To je vynikající cvičení, pokud již rozumíte tak dobře, že můžete ihned pochopit každé slovo.

Technické detaily pro samotný poslech Samotný poslech se může uskutečnit různým způsobem; proto uvádím dále několik nápadů, zvláště pro čtenáře, kteří v minulosti ještě (příliš) nepracovali s kazetovým magnetofonem.

•KAZETY S NEKONEČNÝM PÁSKEM: Jak již říká název, běží tyto pásky nekonečně, od „konce" opět k „začátku"; mohou být tedy přehrávány tak dlouho, jak budete chtít, aniž byste museli přístroj obsluhovat. Pro studium jazyků to je optimální! _

•PŘÍSTROJE S AUTOREVERZACÍ: Normální pásky pro úplné opakování textu se mohou „plně automaticky" přehrávat tak dlouho, jak dlouho budete chtít, rovněž bez vašeho přičinění, pomocí autoreverzačního přístroje. V autoreverzačním přístroji můžete používat i velmi krátké pásky, např. normální pásky 30minutové (15 minut pro každou stranu)!

•NORMÁLNÍ POSLECH PŘES REPRODUKTOR: To znamená, že přístroj např. „běží", zatímco se něčím zabýváte. V takovém případě slyšíte zvuk ze zabudovaného (připojeného) reproduktoru. To odpovídá normálnímu poslechu, avšak nyní budete chtít přeložit poslech do pozadí. Pokud jste totiž v místnosti (v bytě) sami, nebude nikoho rušit, když zazní lekce. Musíte-li však brát ohled i na jiné osoby, jimž by vaše lekce „šla na nervy", musíte využít jiných možností.

•POSLECH SE SLUCHÁTKY: Dnes již existují sluchátka lehká jako pírko, která ani netlačí, ani nevyvolávají pocení, takže snad každý najde nějaká, která ho nebudou omezovat. Sluchátka se mohou připojit jak k velkým přístrojům, tak i k malým

(walkman, diktafon), takže se mohou stát zvláště tehdy zajímavými, jestliže chcete i mimo svůj byt nebo kancelář využívat pasivní poslech.

Ještě je třeba si všimnout, zda jsou sluchátka otevřená nebo uzavřená. U typu uzavřeného Genž byl před několika lety módní), neuslyšíte nic z normálních zvuků z okolí. Vnější zvuky jsou někdy tak dokonale odizolovány, že k vám nepronikne ani telefonní vyzvánění. To platí zvláště v případě, že uživatel sluchátek poslouchá hlasitou hudbu!

V dnešní době jsou většinou sluchátka otevřená; to znamená nejen, že se nám nepotí uši, avšak i to, že zvuky z okolního prostředí k vám pronikají bez zábran. Mohli bychom je tedy nosit teoreticky i v uličním provozu (např. při jízdě na kole). V Německu to však policie zakázala, protože zvláště mladí lidé nastavují tak velkou hlasitost své hudby, že i ta nejotevře-nější sluchátka pak představují nebezpečí!

• POSLECH S MINISLUCHÁTKY: Posledním výkřikem techniky jsou miniaturní sluchátka, která je možno zasunout do uší. Jsou téměř neviditelná a lehká jako pírko. Nechcete snášet stálý tlak v uších? Stuha ovázaná přes čelo se zavěšenými miniaturními kapsičkami (které visí přes uši) vyřeší i tento problém.

• POSLECH SE ZÁUŠNÍM REPRODUKTORKEM: Téměř stejně nenápadný jako minisluchátka je záušní reproduktorek. Je uložen v plastikovém držáku, který se „zavěsí" za ucho, přičemž držák je skryt za uchem, zatímco reproduktorek „si lehne" před ucho. Miniaturní reproduktorek se zcela elegantně skryje pod čepicí, pod čelní stuhou nebo pod šátkem, hodí se tedy i pro vystupování na veřejnosti, pokud se nechceme ukazovat se sluchátky na hlavě. Takto sedávám někdy v kavárně a poslouchám diktát v arabštině...

• POSLECH S KNOFLÍKOVÝM SLUCHÁTKEM (S UŠNÍM NASLOUCHÁT-KEM): Jistě znáte miniaturní reproduktory, které bývají často automaticky dodávány s malými přenosnými přístroji. I ty se mohou používat pro pasivní poslech, avšak mnozí lidé si stěžují na tlak v uchu. V takovém případě se jistě lépe hodí záušní reproduktorek (viz výše).

• POSLECH S POLŠTÁŘOVÝM REPRODUKTOREM: V tomto případě jde o malý, extrémně plochý reproduktor, který můžeme položit, jak již praví název, pod polštář. Můžeme ho ovšem používat i na jiných místech, např. při cestování, v létě, při koupání atd.

Postup Učební krok Poslech/Pasivní spočívá v tom, že nenasloucháme lekci, přesněji, že absolutně nenasloucháme vědomě. To je velmi důležité! Přirozeně můžete někdy nechat běžet přehrávání lekce, zatímco přitom uklízíte nebo „kutíte") a mimochodem nasloucháte textu. To je však vědomé naslouchání a patří do fáze 4 (samostatná práce).

Při Poslechu/Pasivním platí jen jeden základní předpoklad, a ten je, že skutečně nenasloucháte! Proto využívejte Poslech/Pasivní jestliže se zaměstnáváte něčím zcela jiným!

Čím více se musíte soustředit na (tuto) jinou činnost, tím je lépe! Proto by mělo i přehrávání lekce probíhat dosti tiše. Při Poslechu/Pasivním spojujeme dvě výhody: Zaprvé procházíme učební krok s tímto speciálním textem, a zadruhé využíváme skutečnosti, že přece každý poslech jazyka, který se učíme, ať již poslech vědomý či pasivní, se vždy rovná malému pobytu v zemi, jejíž řeč chceme znát...

V jakých situacích tedy můžeme poslouchat pasivně? Vaší fantazii tu nejsou postaveny vlastně žádné hranice; přesto chtějí účastníci na semináři slyšet nejdříve nějaké konkrétní návrhy. Tedy, prosím, tady jsou některé, přičemž je musíte brát jako neupravenou směs; tzn., že když se mluví o čtení na terase, může totéž probíhat i v obývacím pokoji\ Ať se stanou alespoň prvními podněty pro povzbuzení vaší fantazie...

• V BYTĚ: Ať již se věnujete svému koníčku, pracujete na psacím stole nebo sledujete televizi (viz níže Paralelní čtení) platí: pokud tato činnost vyžaduje vaši koncentraci, může se uskutečnit i pasivní poslech.

•V ZAHRADĚ, NA TERASE: Proč byste někdy neseděli v klidu na terase a nečetli noviny, můžete-li přitom pasivně poslouchán

• PŘI VYCHÁZCE SE PSEM: Kdo má sklony k tomu, aby využil vycházek se psem pro vlastní soustředěné přemýšlení, může i přitom nechat probíhat Poslech/Pasivní. Kdo je naopak na procházce méně soustředěn, může využít takovou vycházku pro aktivní poslech (fáze 4), neměl by to však zaměňovat 5 poslechem pasivním.

•NA KRÁTKÝCH CESTÁCH: Kdo při cestě do práce hromadnou dopravou obvykle čte soustředěně noviny (knihy), mohl by dobře využít těchto jízd i pro dodatečný pasivní poslech.

• PŘI CESTOVÁNÍ: Kdo často podniká dlouhé cesty, měl by uvážit, že se dá dobře využít čekacích časů. A to jak pro Poslech/Aktivní (fáze 4), tak ovšem i pro Poslech/Pasivní, jestliže při čekání normálně čtete, tj. když se na něco soustřeďujete, např. u vstupu na letiště (čekací prostor těsně před nástupem do letadla) nebo v samotném letadle.

• NA PRACOVIŠTI: Ne vždy, ale často je to možné, zvláště pokud používáte nenápadný reproduktorek (viz výše).

• TÉMĚŘ VŠUDE: Jistě vás již napadly některé situace, které přicházejí v úvahu právě pro vás...

Jestliže se však divíte, proč chybí ve výčtu automobil, je řešení hádanky zcela jednoduché: před časem způsobil řidič auta nehodu. To že byl na chvíli myšlenkově nepřítomen, odůvodňoval tvrzením, že poslouchal výukovou jazykovou kazetu a ta odvedla jeho pozornost. Soudce opravdu stanovil, že výrobci takových kursů již nesmějí radit kupujícím, aby poslouchali kazety za jízdy! To je pozice práva. Mohli bychom sice uvažovat o tom, že Poslech/Pasivní si právě nedělá nároky na vaši pozornost, avšak právní stav je takový, že vám nesmím radit, abyste poslouchali v autě jazykové kursy, pokud nejste spolujezdcem a nepoužíváte walkman, abyste řidiče nerušili.

Paralelní učení se? Pro ty, kdo musí zvládnout i jiné učivo (žáci, studenti), se přirozeně nabízí, aby absolvovali fázi Poslech/Pasivní, zatímco se učí matematiku nebo dějepis. V takovém případě můžeme hovořit o paralelním učení sel

Ostatně i vy byste mohli zkusit určitý způsob paralelního studia, kdybyste např. při sledování televize poslouchali pasivně. Je úplně jedno, zda půjde o výukový televizní pořad nebo o vysílání informací či dokonce o detektivku, pokud toto vysílání bude vyžadovat vaši pozornosti Pasivní poslech je dobře možný pomocí otevřených sluchátek nebo s minisluchátky. Tento způsob je vhodný zvláště tehdy, jestliže jindy nemůžete pro Poslech/Pasivní ušetřit dosti času, protože denně musíte s mnoha lidmi mluvit nebo jednat. Vždyť dokonce i lidé, kteří „nikdy" nemají čas, se často dívají několik hodin týdně na televizi. Chcete-li si to vyzkoušet, přehrávejte si jazykový text tak tiše, že ho téměř nebudete moci vnímat. Funguje to, zaručeně! (Více detailů o paralelním učení se najdete v kapitole 7 v knize Stroh im Kop/?, v českém vydání Piliny v hlavě?)

Jak chcete začít? Tady vám nemůže nikdo poradit, protože v tomto bodě se vzájemně duševně velmi odlišujeme. V tomto učebním kroku je možných tisíc variací a ještě jedna. Co se jednomu líbí, zdá se jinému naprosto nemožným! Doufám, že vám postačí podněty, aby vám vnukly první nápady. Podstatné je, že konečně jednou začnete. Brzy pak již najdete automaticky své oblíbené situace.

Otázka času Předpokládejme, že začnete v pondělí lekcí 1, fází Poslech/Pasivní. Sice byste neměli vědomě naslouchat, ale občas se přece stane, že vědomě zaregistrujete kazetu „v pozadí". V takových okamžicích si všimněte, jak se vám stal text mezitím již známý. Nebo kdo by chtěl později hlavně číst, snad se rozhodne, že nechá každé cvičení pasivně „probíhat" asi tři hodiny. Kdo se však chce později převážně bavit, jistě se bude ptát, kdy již dosáhl bodu, v němž může zahájit procvičování hovoru s tímto textem, tj. kdy může přestoupit k učebnímu kroku 4 (Aktivní činnost). Prosím, uvažte: Zkušenost ukázala, že ti, kdo se učí, většinou velmi dobře a přesně vědí, kdy dosáhli

toho správného okamžiku pro cvičení hovoru. Může se stát, že ve čtvrtek budete mít poprvé pocit: „Teď bych se konečně mohl pokusit nahlas přečíst text."

Důvěřujte svému pocitu! To však rovněž znamená: nezačínejte s procvičováním hovoru v žádném případě dříve, než jste skutečně dosáhli tohoto bodu!

Neboť jedním z nebezpečí tradičního studia jazyků je právě to, že se začíná s hovorem příliš brzy! Spoléhejte se, prosím, na svou intuici (která také zdomácněla v pravé polovině mozku)! Vždyť podstatná výhoda třetího učebního kroku spočívá právě v tom, že svou pravou polovinu mozku necháte pracovat pro sebe. Jestliže však tento učební krok příliš brzy ukončíte, připravíte se o tuto výhodu! Snad znáte příběh Tilla EULENSPIE-GELA:

Seděl na okraji cesty, když se k němu z dálky přihnal kočár tažený čtyřmi koňmi a zastavil před ním. Kočí zakřičel: „Jak daleko je to ještě do města?" EULEN-SPIEGEL odpověděl: „Deset minut, jestliže pojedete pomalu." Na to vozka: „Idiot!" Práskl do koní a hnal se dále. EULENSPIEGEL se dal pomalu pěšky rovněž cestou k městu. Když šel asi půl hodiny, potkal kočího, jehož povoz ležel v příkopu. „Co se děje ?" „Zlomená osa." „Vidíte," řekl čtverák, já jsem vám přece říkal: deset minut, když pojedete po-malul"

Podobné to je i ve fázi Poslech/Aktivní. Zapamatujte si:

Nepokoušejte se ušetřit čas na nesprávném místě, protože na to doplatíte. Touto „úsporou" času byste porušili jeden z aspektů, který dělá mou metodu tak úspěšnou a který vede ke skutečné úspoře času!

Dovolte mi na tomto místě upozornit na to, že někteří účastníci se zprvu domnívali, že můj systém „nefunguje". Když jsme však později pátrali, vždy se ukázalo, že nebyl respektován některý důležitý aspekt. Buďto dotyčný při Poslechu/Pasivním přece jen „naslouchal", anebo v učebním kroku 2 nečetl dekódovaný text, ale přímo text v cizím jazyku (což mohou činit jen pokročilí, protože pro ně jsou nové jen části textu). Prosím, berte v úvahu, že byste to měli zkoušet nejdříve podle návodu, dříve než si vytvoříte své konečné mínění! Zkuste nejdříve zcela přesně dodržovat důležité aspekty: jestliže pak budete dělat rychlé pokroky a budete mít dobré výsledky, pokra-čujte takto automaticky dále! Čím dále však půjdete, tím více budete přesvědčeni o správné cestě. Pak ovšem bude snadné správně pokračovat.

Kolik času vlastně potřebujeme pro cvičební text, než můžeme ukončit fázi Poslech/PasivnP. Je jasné, že čím déle posloucháte pasivně, tím dříve dosáhnete bodu, v němž vám bude text již natolik známý, že můžete přejít k fázi 4. Avšak vliv má i mnoho jiných faktorů, takže nelze dát paušální odpověď. Uveďme několik doporučení:

* Předběžné znalosti: Kdo se již začal učit před mnoha lety cizí jazyk (např. z přinucení ve škole), potom však učení přerušil a léta nebo desítky let již nic nedělal, přece má ještě předběžné znalosti. Ty se přirozeně projeví.

* Zběhlost: Kdo již často slyšel zvuk cizí řeči (např. o dovolené nebo ve firmě či v sousedství), může si aktivovat bezděčně (nevědomě) získané předběžné znalosti. Je tedy rovněž ve výhodě.

* Příbuzné jazyky: Kdo již zná příbuzný jazyk s jazykem, který se chce učit, např. francouzštinu a. teď se chce učit španělsky, pro toho bude učení se snadnější než pro někoho, kdo dosud slyšel jen skandinávské nebo slovanské jazyky.

Konec konců: Kdo zná nějaký románský jazyk (latinu, italštinu), bude se velmi snadno učit i anglicky a naopak. Mnohá anglická slovíčka (cca 50 %) mají totiž románské kořeny.

Vidíte, že spotřeba času může být různá, avšak průměrná se pohybuje přibližně v rozmezí 90-180 minut na lekci pro Poslech/Pasivní, jestliže nemáte žádné předběžné znalosti (nebo jich máte jen málo).

Kapitola 6 Krok 4: Samostatná práce

Tato kapitola představuje konkrétní pomoc pro získání čtyř základních dovedností (slyšení, čtení, mluvení, psaní). Následující kapitoly obsahují mnoho pokynů, které mohou být (měly by být) přirozeně spojeny s myšlenkami uvedenými v této kapitole. Dovolte, abych ještě jednou krátce shrnula dosavadní „cestu" textu, s nímž nyní „nastoupíte" k poslednímu učebnímu kroku:

1. Dekódování (relativně je rovnocenné, jestliže dekódujete sami nebo si necháte text dekódovat).

2. Poslech/Aktivní; tato fáze se považuje za ukončenou, jestliže textu dokonale rozumíte, aniž byste četli dekódování. Nyní již máte pro každé slovo jasnou představu, ať už je dokonale názorná (jako scéna v kavárně), nebo „jen" dobře pochopená (jako věta z tuniského dětského filmu, kde se říká, že létání bylo pro nás lidi až do dvacátého století jenom snem).

3. Poslech/Pasivní: fáze povolení studia, v níž se vaše pravá polovina mozku učí tonalitě cizí řeči (výslovnosti, kadenci, melodii ap.).

Nyní si rozmyslete, co jste si chtěli s tímto textem počít ve čtvrtém učebním kroku. V tomto bodě se cesty studujících rozdělují. Jde již jen o to, čeho chcete vy osobně dosáhnout. Od této chvíle již neexistuje nic, co byste měli dělat „jen tak a ne jinak". Kniha vám bude předkládat již jen náměty, z nichž některé se vám budou zamlouvat více, jiné méně. Vzpomeňte si na návrh doporučený v úvodu; od této chvíle je zvláště smysluplný: Čtěte s barevným popisovačem v ruce a označte si všechny myšlenky,

které se vám osobně budou líbit! Dívejte se na podněty jako na zvláštní bazar nápadů, kde si budete vybírat, co se vám líbí...

1. Poslech

Jak již bylo uvedeno v přecházející kapitole, neznamená požadavek, abyste ve 3. učebním kroku, Poslech/Pasivní textům absolutně nenaslouchali, v žádném případě, že byste nesměli nikdy vědomě naslouchat! Jde jen o to, že v případě, kdy vědomě nasloucháte, patří tento poslech do čtvrtého učebního kroku, protože něco konáte aktivně! Teoreticky můžete přirozeně slyšet nějaký text již předem, ale užitečnější bude, stane-li se tak až ve čtvrtém učebním kroku. Vždyť teprve pak z toho budete něco mít! A budete mít i dobré pocity, protože všemu rozumíte. Začne vám stále více „svítat", protože vnímáte stále více drobných rozdílů (nuancí) a vědomě je zaznamenáváte!

Mimochodem vědomě naslouchat Je mnoho způsobů, jak aktivně naslouchat, přičemž některé z nich mohou probíhat jako vedlejší, prováděné „mimochodem". Tato metoda, která šetří čas, je vhodná pro všechny, kdo mohou či chtějí provádět více věcí současně. Zkuste se otestovat:

Minikvíz

1. Když řídíte dopravní prostředek (auto, kolo), můžete se současně bavit, příp. můžete přitom poslouchat rozhlas (zprávy, komentář, rozhovor)?

[] ANO, chovám se tak pravidelně [] ANO-NE, jen někdy [] NE

2. Jestliže něco děláte doma, můžete přitom poslouchat náročné vysílání (např. při úklidu, v kuchyni, v koupelně)?

[] ANO, chovám se tak pravidelně [] ANO-NE, jen někdy [] NE

3. Můžete při sledování televize dělat ještě něco jiného (např. listovat v no- vinách a místy si něco přečíst nebo si něco vyrábět (kutit) nebo si vykládat pasiáns)?

[] ANO, chovám se tak pravidelně [] ANO-NE, jen někdy [] NE

4. Jsou i jiné situace, které vás napadají, při nichž byste mohli dělat dvě nebo více věcí současně?

[] ANO, jist ě [] ANO-NE, ne někdy [] NE

Inu, vidíte sami! Jestliže jste typ, který může (chce) paralelně pracovat, pak můžete jen tak mimochodem vyposlechnout množství kazet. Přitom budete z velké části naslouchat vědomě, avšak vždy, když si jiná činnost (na chvíli) zcela vyžádá vaši pozornost, na kazetu občas zapomenete. To ovšem nevadí, neboť na rozdíl od živého vysílání v rozhlase nebo v televizi tady nezmeškáte nic, co by se nemohlo později znovu přehrát!

Nemyslete však, prosím, jen na cvičební texty. Pokud jste si nahráli rozhlasové vysílání nebo zvuk z videozáznamu (srv. kap. 7), pak byste si měli tyto nahrávky rovněž stále znovu přehrávat. To je výhodné zvláště tehdy, bu-dete-li naslouchat relativně málo. Simulujete si tím malý „pobyt" v cizině a svému mozku tím nabízíte již „zcela normální" zvuky, zatímco lekce bývají namluveny obvykle příliš zřetelně a v poměrně pomalém tempu.

Zcela vědomý poslech Je zajímavé, že v tuto chvíli zpravidla umíte odříkávat cvičební text (téměř) zpaměti, ačkoliv jste se o to zvláště nesnažili. To je jakoby vedlejší efekt prvního ze tří učebních kroků. Dobré aktivní cvičení poslechu spočívá v tom, že se vědomě ujistíte, že můžete skutečně každou větu „předpovědět". Učiníte-li tak jen „vnitřně", nebo skutečně promluvíte, je lhostejné. Poslouchejte tedy text, větu za větou, a přitom si otestujte, zda již znáte další větu (nebo její část), dříve než ji uslyšíte. Je-li tomu tak, pak pokud se týče poslechu, je toto cvičení ukončeno.

2. Čtení

Je-li vaším cílem převážně čtení, pak sice budete chtít číst nejdříve své cvičební texty, ale přece jen byste chtěli co nejdříve přejít i k textům jiným.

Čtení cvičebních textů Budete udiveni, jak plynně již umíte číst cvičební texty, s nimiž jste už pracovali. Jestliže naproti tomu porovnáte, jak těžce se potýká mnoho žáků s lekcí 12, zvláště když ve škole se probírá již lekce 15, pak víte, co mám na mysli. Totéž platí i pro návštěvníky kursů: sotva kdo skutečně ovládá minulé lekce. I proto je tak strašně namáhavé postupovat dále. Nikoliv však s naší metodou! V rychlém tempu budete pročítat „staré" texty i měsíce později, jestliže jste byli nuceni vložit do studia přestávku. Například: Začala jsem se učit podle své metody arabštinu, potom jsem však v tomto směru deset let nic nedělala (protože jsem zaprvé psala nějaké knihy a zadruhé jsem v té době začala s japonštinou, čínštinou a hindustánštinou). Když jsem se však po všech těch letech odvážila druhého startu ke studiu arabštiny, zpozorovala jsem, že jsem zapomněla nanejvýš 10 % z toho, co jsem se tenkrát naučila, zatímco účastníci

seminářů mě vždy zpravují o tom, že ve srovnatelných situacích si jenom asi 10 % staré učební látky udrží v paměti.

Čtení jiných textů V kap. 2 uvedený Dr. TEICHMANN se svou „praktickou metodou" navrhl před 100 lety nejen doslovné překládání, ale měl i zajímavý nápad týkající se čtení, který bych vám chtěla uvést. Dovedu si totiž velmi dobře představit, že jeho návrh (s určitými obměnami, k nimž se dostaneme) může mít docela úspěch! Když kurs Dr. TEICHMANNA učí francouzštinu, dosaďte si, prosím, do jeho výroků za „francouzštinu" jazyk, který se právě chcete učit.

A nyní pokračuji: Přečtěte si, co Dr. TEICHMANN říkal před 100 lety (psáno tímto typem

písma), a můj vsunutý komentář (psaný normálním písmem, ale menším). Představte si, prosím, že bychom - Dr. TEICHMANN a já -uspořádali seminář, on před 100 lety a já dnes. A vy byste seděli ve stroji času a mohli byste se bleskově přesouvat mezi těmito dvěma událostmi...

'Když studující ... (asi 10 lekcí kursu) písemní... řádně zpracoval, opatřísispo-moá zkušeného

knihkupce nějaká díta svého oblíbeného spisovatele, která jsou mupodíe obsahu již známa, ve

francouzském překladu nebo v originálním francouzském vydáni.

Chtěla bych dát k úvaze, že překlady do cizího jazyka jsou zpočátku lepší, neboť jejich stylistické zpracování je snadnější než text, který byl v cizím jazyku promyšlen a procítěn. Takže - kdo by chtěl číst romány v angličtině, mohl by číst např. knihy George Simenona v angličtině a jiný začít čtením románů o Perry Masonovi ve francouzštině.*'

Zpočátku je třeba dávat přednost románům, které obsahují hodní rozhovorů.

Zvláště vhodné pro začátek jsou dle mého názoru detektivky, nejen proto, že obsahují hodně dialogů, ale i proto, že téměř každý autor staví své detektivky podle osvědčeného „vzoru". Příznivci slečny Marplové, Hercula Poirota, Nero Wolfa nebo Perry Masona to mohou potvrdit! Zpočátku bychom mohli začít s romány o Perry Masonovi (od Earle Stanley Gardnera) v jakémkoliv jazyku (v tomto případě je i anglický originál dobře srozumitelný), potom bychom mohli „nastoupit" k Rexi ŠTOUTOVI a jeho Nero Wolfovi, a nakonec vezmeme útokem knihy Agathy CHRISTIE, protože ta má ze tří uvedených autorů přes poněkud staromódní způsob stavby věty nejkomplexnější styl; v tomto případě bychom již měli umět do určité míry dobře číst, dříve než se pustíme do jejích textů v nějakém novém jazyku. Pro mne je Agatha Christie (v překladu do cizího jazyka, který se nyní učím) vždy posledním textem, než přejdu na původní díla psaná v cizím jazyku, který chci zvládnout.

Nyní čte, aniž by otevřel slovník a bez ohledu na plné porozumění textu, denně nejméně jednu hodinu, a to:

"> Pozn. překl.: George Simenon, belgický spisovatel píšící francouzsky, známý romány o komisaři Maigretovi; Earle Stanley Gardner, americký spisovatel; Perry Mason - jeho nejznámější románový hrdina - obhájce ve složitých právních procesech.

Inu, před sto lety bylo možné vycházet z toho, že dospělý člověk, který se chce naučit cizí řeč, má k dispozici jakékoliv množství času. Ovšem dnes, v době elektroniky, můžeme určitý díl učební práce převést pomocí kazet na naše podvědomí; avšak já se domnívám, že bychom se měli odvážit pokusu, při němž budeme 10 minut denně číst, ať již budeme textu rozumět či nikoliv. Ostatně bych vám chtěla navrhnout, abyste po dočtení knihy neotvírali žádnou novou (jestliže jste porozuměli méně než 30-40 % obsahu), avšak abyste tutéž knihu začali číst znovu od začátku! Domnívám se, že bude více motivující, když v temže textu při druhém čtení již pochopíte daleko více, a při třetím čtení porozumíte již téměř všemu! (Což se jistě stane, jestliže mezitím budete pokračovat naší metodou.)

(První četba bez slovníku naráží snad u všech studujících na téměř nepřekonatelné překážky; každý, kdo se

učí, se tomu vzpírá, při čemž tvrdí: JProč mám číst něco, čemu nerozumím? 9dněještě chybí moc a moc

slovíček] "

Měli byste někdy slyšet námitky, které mají mnozí účastníci seminářů zprvu proti učení se podle pravidel mozku! Zaprvé sedlák „nerad baští, co nezná"! To je problém pro každého, kdo chce představit něco nového, ať již to byl před sto lety Dr. TEICHMANN nebo jsem to já dnes. A zadruhé má většina lidí poměrně málo fantazie, když se z nich stali v důsledku školního i dalšího vzdělávání mozkoví mrzouti. Pak si z jedné strany sice myslí, že učení musí probíhat tak, jak ho znají, avšak z druhé strany se domnívají, že pro ně se učení nehodí, že mají špatnou paměť, že nejsou nadáni pro řeči atd. Avšak vy, kteří jste mne dosud poslouchali, již vše znáte lépe, viďte?

"Když se studující řídí výše uvedenými pokyny a čte v h o d n í knihy, pak,zpra-vidla po dočtení prvního

svazku řekne: 'Já jsem však, téměř ničemu nerozuměl.' ... po dočtení druhého svazku: ''Rozuměljsem všakjen

velmi málo.' ...po dočtení třetího svazku: 'Obsah jsem zčásti uhodl'... po dočtení čtvrtého svazku: 'Jakž takž

jsem pochopil, oč jde.'... po dočtení pátého svazku: 'Obsahu rozumím docela dobře, některým stránkám jsem

porozuměl úplně.' ... po dočtení šestého svazku: '9{ení to vůbec takjtěžké, jakjsem si myslel; úplně rozumím

obsahu, aniž bych ovšem znal každé jednotlivé slovo. Tím, že jsem hádal, jsem se naučil hodně nových

slovíěekj a občas jsem se hledáním ve slovníku přesvědčil, že jsem hádal správní. Četba mě teď již více těší;

byl bych si nemyslil, že bych se naučil tak, rychle cizí jazyka'

Jak bylo výše uvedeno, nemusí to být vždy více knih; kdybyste tedy vícekrát probrali jednu knihu, pak by platily výroky Dr. TEICHMANNA pro právě provedené průchody knihou. Já jsem přesvědčena o tom, že ten, kdo pracuje naší metodou, dosáhne podobných spektakulárních výsledků s menším vynaložením času pro čtení. Avšak teprve vaše pokusy ukáží, zda je tato domněnka správná. Napište, prosím, do nakladatelství, jak se vám dařilo, abychom měli pro příští vydání k dispozici co nejvíce výsledků.

Cílem četby bez slovníku, je rozvinutí citu projazykije velmi udivující, jakou dovednost můžeme získat

v dohadování se významu zcela neznámých slov, takže po několika měsících po každodenním cvičení

snadno porozumíme francouzským dílům. Četba musí čtenáře podněcovat před vším ostatním a musí

být takzají-mává, že úpíní zapomene, že nečte ve své mateřštině.

v 1. měsíci přibližně 5 stran každou hodinu v 2. měsíci přibližně 10 stran každou hodinu v 3. měsíci přibližně 15 stran každou hodinu v 4 . měsíci přibližně 20 stran každou hodinu v 5. měsíci přibližně 30 stran každou hodinu v 6. měsíci přibližně 40 stran každou hodinu

podle velikosti knihy.

Máte tedy dvě možnosti: Jednu, že si troufnete jen na texty, kterým již můžete do určité míry rozumět - tak se ostatně „normálně" postupuje. Kromě toho se však můžete odvážit pokusu pracovat 10 minut denně s materiály, které daleko přesahují úroveň vaší současné schopnosti vnímání v cizím jazyku. Zaručuji vám, že plán Dr. TEICHMANNA „funguje"!

Materiál pro četbu K materiálu pro četbu, který byste si měli vybrat, když jste již zdolali první překážky, bych chtěla uvést, že dnes jsou k dostání knihy ke každému tématu (od astrofyziky až po milostný život ryb), takže i žáci, kteří nemají zájem o detektivky, zvláště pak ti, kteří mají raději populárně-naučná témata, mohou najít jakékoliv množství vhodných knih. Uvažte, prosím, rovněž, že detektivky s mnoha svými dialogy jsou vhodné právě pro ty, kdo chtějí později sami aktivně mluvit. Rovněž jsou vhodné divadelní a rozhla-sové hry, které můžeme, jak je známo, „konzumovat" i v knižní podobě. Pokud chcete takto postupovat, mohl by být pro vás jistě zajímavý dialogový barevný trik uvedený v kap. 7.

Kdo však chce později hlavně číst informativní texty, potřebuje dialogy jen v menší míře. Pro takového studujícího jsou populárně-naučné texty vhodnější. Máte-li již stanovenu svou oblast odbornosti, budete mít tak jako tak ve svém „seznamu četby" mnoho knih v jazyku, který se učíte (protože již byly citovány v jiných dílech). Jestliže však hledáte informativní texty k různým tématickým oborům, pak je třeba uvážit: Nemáme sice vždy za rohem knihkupectví s mezinárodním sortimentem, máte-li však blízko dobrou knihovnu, která vede i zahraniční knihy, měli byste se v klidu rozhodnout, že si objednáte u svého knihkupce knihu, která se vám líbí. A nezapomeňte na nádražní a letištní knihkupectví. Tam totiž najdete nejen knihy v různých jazycích (od detektivek až po populárně naučnou literaturu), ale navíc i noviny a časopisy.

Čtení současně s překlady Je výborné „vychutnávat" si čtením text v cizím jazyku. Předpokládejme, že vlastníte nějaké dílo ve dvou (nebo více) jazycích. Vzpomeňte si např. na slavné romány, které byly přeloženy do různých jazyků. Navrhnu vám dva způsoby pro další postup; vyzkoušejte si, který se vám bude více líbit. A uvažte, prosím, že ten, kdo přijme druhý návrh, bude moci navíc pracovat 10 minut denně s obtížnými texty podle doporučení Dr. TEICHMANNA. Druhý návrh není žádnou náhražkou, ale něco, co je možné také dělat! Neboť toto doporučení k tématu čtení se obrací především na ty z vás, kteří by obzvláště rádi (nebo hodně) chtěli číst!

1. Věta za větou: Budete číst střídavě v obou knihách, a budete přitom postupovat od věty k větě jako ve zpomaleném filmu. Tato metoda má smysl především tehdy, jestliže jste při čtení výše uvedeného návrhu Dr. TEICH-MANNA pocítili „velkou

hrůzu", a když jste si hned pomysleli, že Vy byste to nikdy nezkoušeli! Jsou totiž lidé, kteří nesnášejí dobře vnitřní nejistotu, která se u nich nepochybně objeví, když nemohou pochopit některá slova nebo dokonce polovinu vět. Jestliže tedy porovnáváte větu za větou a v nouzi dekódujete celé pasáže textu z cizího jazyka do své mateřštiny, pak se naučíte podstatně rychleji, jak vůbec bude možné, číst v cizím jazyku, než budete-li chtít dosáhnout onoho dříve zmíněného cílového „bodu" jenom pomocí cvičebních textů.

2. Scéna za scénou: Jste založeni jinak, než právě výše uvedený čtenář. Naprosto nic si neděláte z toho, že vám není každé jednotlivé slovo jasné, pokud rozumíte „hlavní linii". Postupujte tedy takto: čtěte text ve své mateřštině až do konce odstavce nebo do konce popisované „scény" (která může přesáhnout i několik odstavců). Například Kmotr od Maria PUZA začíná scénou u soudu, kde oba mladíci, kteří se pokusili znásilnit dceru italského přistěhovalce, jsou zproštěni obžaloby. Otec, který stále věřil ve spravedlnost amerického systému, je otřesen. Půjde za kmotrem a chce se postarat o to, aby se tato spravedlnost nastolila! To by tedy byla scéna (v rozsahu asi jeden a půl strany). Čtete text v mateřštině a představujete si přitom všechny podrobnosti (srv. poslechové cvičení pro texty v mateřštině, kap.2), tedy např. jak si soudce vyhrnuje rukávy, jako by chtěl fyzicky zasáhnout proti obžalovaným, atd. Přečtěte si text v mateřštině klidně dvakrát či třikrát, až scénu v duchu uvidíte zcela jasně. (Pokud jde o odborný text, můžete si pořídit i náčrtek, např. sloupcový diagram pro číselné hodnoty ap.) Nu, a s touto jasnou představou začněte číst text v cizím jazyku, a to:

• Poprvé rychle, tedy v temže tempu, jako byste ho četli v mateřštině. Přitom poznáte jednotlivá slova a v pravé polovině mozku začnete splétat „síť" pro tuto scénu v cizím jazyku.

• Podruhé pomalu, přičemž si všechna místa, kterým dobře rozumíte, obarvíte popisovacím fixem. (V kap. 7 se ještě jednou vrátíme k barvě jako podpůrnému prostředku pro studium.) Připomeňme: jestliže pochopíte, že oba mladíci stojí před soudcem sice poníženě, avšak na druhé straněJe v jejich chování i něco prohnaného, potom můžete považovat tuto část textu za pochopenou, i když obsahuje jednotlivá slova, která jste vytušili spíše z kontextu, než abyste jim skutečně rozuměli!

Nyní se vraťte a přečtěte si text v mateřštině ještě jednou a znovu si vědomě představte každý detail. Potom zpět k cizojazyčnému textu, až scéně porozumíte asi ze 70 %! Pak začněte s dalším odstavcem (nebo s další scénou) a čtěte dále.

Tato technika čtení je již mnoho let odzkoušena mými účastníky seminářů. Funguje výborně, za předpokladu, že studující pociťuje čtení jako činnost, která vlastně přináší potěšení. Kdo to tak nebude cítit, ten se bude jen soužit; vidíte, že teď byste si měli již jen vybrat, co je pro vás vhodné, protože to odpovídá vašim cílům a vaší povaze!

Dlouhé nebo krátké texty? Vzpomínáte si, že Dr. TEICHMANN hovořil o románech a ne o krátkých povídkách. To se shoduje i s mými závěry, které již po léta uvádím na svých seminářích. Prosím, uvažujte:

Autor díla (platí to i pro překladatele) potřebuje asi 30 tištěných stran, aby představil svůj základní slovník. Např. já říkám „ačkoliv", mnozí lidé říkají „i když", někteří naproti tomu „jakkoliv". Je to jedno ze slov, která odpovídají mé slovní zásobě. Právě tak máte vy nebo autor (překladatel), kterého chcete číst, některá oblíbená slova, která se objevují vždy znovu. Jestliže budete číst jen krátké povídky, jak je obvyklé ve škole, pak se objeví problém:

V okamžiku, kdy konečně zvládnete nejtěžší část textu, jste na jeho konci. U dalšího textu začínáte opět s tím nejtěžším!

Jak jsem se již zmínila, mám čas od času pocit, že někteří učitelé dávají přednost strategii (jistě nevědomky), která jejich žákům vše silně ztěžuje.

Takoví učitelé pak působí nějak silněji a suverénněji. Avšak vy, kteří čtete tento návod, jak se učit cizí jazyky, se přece nemusíte rovněž dopouštět této chyby! Proto vám radím k románům:

1. Jakmile již konečně znáte autorův základní slovník, stává se pro vás čtení o mnoho snazším! Bude vás těšit a přinese vám hodně dobrých pocitů z úspěchu.

2. Někteří učitelé tvrdili na semináři, že v románech se od tohoto okamžiku mnoho slov objevovalo znovu a znovu, takže slovník se nerozšiřoval tak, jak by tomu bylo u další krátké povídky. Tomu ovšem co nejenergičtěji odporuji! Jsem přesvědčena o tom, že množství nových slov v románě odpovídá nejméně třem dalším krátkým povídkám, avšak zdá se, že jsou „uložena" v tom, co nám již je známé, a proto jim snadno porozumíme nebo je „uhádneme" podle smyslu a souvislosti, a to nám velmi usnadní učení.

3. Nyní znáte rámec, v němž se román odehrává (období, místo, hlavní osoby, základní konflikty). Čím více víte, tím snadněji poznáváte nové podrobnosti, protože se již mohou ihned „zavěsit" do vaší sítě vědomostí (srv. kap. 1).

4. Last not least (na posledním místě, ale ne významem) - existuje psychologický prvek obecného významu: Jestliže někdo čte rád romány ve své mateřštině, pak se ve chvílích četby nechá rád uvést do „jiného světa". Ať již to je atmosféra kriminálních příběhů nebo pozadí westernu či historického románu; ať již „odpluje" v science fiction do vesmíru nebo do budoucnosti nebo kamkoliv jinam! To přece vede k tomu, že lidé romány vůbec čtou! Proč by vám mělo být upíráno, abyste četli v cizím jazyku? Vždyť

to je absurdní! Tento faktor je fenomenálním motivujícím prvkem, zvláště když přibližně prvních 30 stran již máme za sebou. Teprve od této chvíle bude čtení opravdu „pěkné", to ovšem platí pro romány v mateřštině právě tak!

3. Mluvení

Nejdříve bych vám chtěla podat informaci k přednášení cvičebních textů (tedy např. k hlasitému čtení nebo k jejich odříkávání zpaměti), pak následují tipy pro jiná mluvní cvičení, která podporují volné mluvení.

K výslovnosti zcela obecně Platí, že je třeba imitovat vzory na kazetách jako papoušek - také dítě se naučilo mateřštinu napodobováním! Neučíte se žádná slovíčka, slyšíte stále jen celé věty (které mají nadto smysluplnou souvislost). Je třeba opakovat je tak dobře, jak je možno. Avšak co znamená tak dobře, jak je možno? Je skutečně katastrofální, jestliže neumíte dobře napodobit anglické TH nebo obojetnou japonskou hlásku mezi L a R? Bude znít vždy „německy" (případně jinak, dle vaší mateřštiny), když ze sebe správně „nevypravíte" semitsky/hamitské 'ainun, jež je nám zcela cizí, ale přesto byste se chtěli učit hebrejštinu nebo arabštinu? Ne, ne a ještě jednou ne!

Ulehčí vám zjištění, že vůbec není nutné, abyste uměli správně vyslovovat každé písmeno (příp. dvojhlásku, diphtong), a přesto bude „znít" váš cizí jazyk „domorodě", takže se nepozná snadno země vašeho původu! To zní nepravděpodobně, ale je to pravda. Pokud jde o výslovnost, existují totiž dva aspekty, které mohou být napodobeny, přičemž musíte „dobře trefit" jenom jeden z obou, aby vaše řeč zněla „jako pravá". Zajímá vás to? Pak čtěte hned dále:

• Foném. tj. jednotlivý zvuk písmena, příp. kombinace písmen. Například:

Anglické slovo knife (nůž), foném KN, vysloví se {Naif}.

• Celkový zvukový obraz, tj. obraz zvuku slova, věty nebo její části (viz níže).

Tyto dva aspekty se v tištěné podobě (jak uvádí příklad výše) téměř nedají vysvětlit, přesto vám chci uvést ještě příklad slova, které sestává ze čtyř fo-némů:

Skupina slov, která vněmčině končí na -ologie (příp. -sophie), se v angličtině vyslovují zcela jinak. Vzpomeňte si, prosím, jak tato slova vyslovujeme my (v němčině). Vyťukejte si jejich rytmus na stole nebo odříkejte si pa-pa-pa-pam. Kam dáváme v těchto slovech přízvuk?

Odpověď: vyslovujeme (v němčině)

pa pa pa pam! (zdůraznění poslední slabiky)

Psy-cho-lo-gie Ge-o-lo-gie The-o-lo-gie Phi-lo-so-phie atd.

Anglosas naproti tomu zdůrazní druhou slabiku, kterou vysloví poněkud hlasitěji a vyšším tónem:

pa paa! pa pam:

Psy-cho-lo-gy Ge-o-lo-gy The-o-lo-gy Phi-/o-so-phy atd.

Mnozí Němci ovšem nevědí, že v angličtině „p", stojící před „s", je němé. Takové detaily se naučíte při používání mé metody jakoby zcela automaticky. Avšak kdo se učil tradiční metodou, ten podobné detaily často nezná. Nesmíme tedy vyslovovat .Psychology, nýbrž musíme „p" vypustit (fonetický zápis

je v závorkách, v německém přepisu): (Sei-ko-lo-dschi)

Platí pravidlo:

Vyslovujeme-li správně jednotlivé fonémy, avšak celkový zvukový obraz je při naší výslovnosti chybný, pak naše řeč zní chybně!

Anebo obráceně:

Napodobíme-li celkový zvukový obraz správně, pak naše řeč zní správně, i když některý náš foném byl chybný!

V našem příkladě to znamená:

Kdybyste vyslovili (Psei-ko-lo-dschi) (anglický přízvuk), pak by Angličan (Američan) chybně vyslovené „p" před „s" doslova přeslechli Měli byste si to v každém případě někdy vyzkoušet, jestliže se vám to zdá nepravděpodobné!

Ve shodě s pravidlem je ovšem i opačný případ: vyslovte správně všechny fonémy, vypusťte „p" před „s", avšak pokud zůstane vaše melodika řeči německá, pak vaše řeč bude znít velmi nesprávně:

(Sei-ko-lo-dschi!)

Jestliže správně napodobíte celkový zvuk skupiny slov, což je s pomocí mé metody velmi snadné, pak jednotlivé fonémy již nejsou vůbec důležité! Já např. neumím správně vyslovit dvě typicky arabské hlásky, a přesto je mi přisuzována „vynikající" výslovnost, když uvádím citát z koránu.

Vzpomeňte si i na cizince, kteří hovoří německy: jestliže vyslovují jednotlivé fonémy příliš čistě, avšak kadence a melodika jejich řeči zůstává indická nebo čínská, pak jim téměř nerozumíme. (Typickými příklady jsou: Pakistá-nec, který mluví anglicky, Američan, který chce mluvit francouzsky nebo Němec, který se učil anglicky starou metodou!)

Proto je důležité, abyste učební fázi Poslech/Pasivní zařadili bezpodmínečně před vlastní mluvení! Tak si zajistíte, že nebudete předčasně začínat s pokusy s vlastní výslovností; daleko snadněji také budete napodobovat přirozenou melodiku řeči. Po takovémto začátku sotva ještě budete mít problémy s výslovností v budoucnu, neboť vaše pravá hemisféra pro vás vykonala hlavní práci!

V dalších odstavcích bych vám chtěla uvést různé druhy mluvních cvičení. Čtěte, prosím, opět s tužkou v ruce, a vyberte si taková, která vás „nějakým způsobem zvláště osloví"; s těmi můžete začít. Dále je pak můžete přirozeně obměňovat. Avšak právě u mluvních cvičení existuje tolik možností, že bych mohla poskytnout celou sbírku. Kdo tedy přidal pár dobrých nápadů, i pro skupinová cvičení, ať nám napíše. Můžeme na ně vzít zřetel v dalším vydání.

Kromě hlasitého čtení, což, přesně vzato, již představuje mluvní cvičení, existují i jiné možnosti. Prosím, nezapomínejte: jestliže jste s nějakým textem již tápavě prošli první tři učební kroky, pak již znáte text (téměř) zpaměti. Není-li tomu tak, potom je asi ještě příliš brzy na cvičení, která podporují volné mluvení. To zjistíte nejpozději tehdy, když se vám budou zdát taková cvičení jako těžká, zatímco jiná cvičení mohou být již docela přijatelná. Proto platí zcela obecně toto pravidlo:

Pokud vám nějaké cvičení připadá těžké, nebojujte tím, že byste se křečovitě nutili k pokra čování! (To jistě znáte ze školy.) Přejděte však k jiným cvi čením, nebo zopakujte učební kroky 2 a 3, protože jste patrně „doputovali" ke čtvrtému kroku p říliš brzy.

Toto nebezpečí, chtít pokračovat příliš brzy, se stává zpočátku osudným těm, kteří si po léta „užívali" školní výuku jazyků. Neboť tradiční metoda právě neposkytuje potřebný základ pro další zdokonalení; proto také vyžaduje tolik neužitečného času a energie. Ten, kdo je takto „vytrénován", bude muset mít zpočátku trochu trpělivosti. Vzpomínám si opět na příběh o EU-LENSPIEGELOVI: Jenom tehdy, věnujete-li čas tomu, abyste procházeli pomalu jednotlivými kroky, budete moci ušetřit z dlouhodobého hlediska asi tři čtvrtiny „normálně odhadnuté" doby!

Cvičení: Volné mluvení Vzpomeňte si na to, co jsem řekla (ke konci 2. kapitoly), že totiž nyní všechno, co říkají (nebo si myslí) postavy ve cvičebních textech, rovněž můžete říkat (nebo si myslit). Tato výhoda je doslova fenomenální (a neobyčejně motivující!), jestliže ji začneme konečně aktivně využívat! To je cílem tohoto cvičení:

Postup: Vžijte se do situace ve cvičení a vyzkoušejte si, jak se již můžete sami k situaci vyjádřit. Předpokládejme, že v textu jel někdo taxíkem z nádraží do hotelu a od řidiče se dozvěděl, že tenaten kostel je nejstarší v celém kraji; jak zněla ta věta? Vyslovte ji.

Podobně postupujte i u ostatních vět, které se vyskytly v lekci. Přitom automaticky obměňujte původní pořadí, takže si všimnete: věta o kostelu se vám podaří nejen, když se objeví na svém „normálním místě" v textu, ale podaří se vám vždy, když ji budete chtít vyslovit. Neboť: věta je nyní jednoznačně „spjata" s myšlenkou na kostel, nikoliv s „okolními" větami ve cvičení. To je důležitý rozdíl při srovnání s normálním studiem: při něm totiž často někoho napadá slovní obrat jenom tehdy, když znovu čte nebo slyší předcházející slova!

Doplňovací (fill-in) mluvní cvičení V kap. 7 (s. 110) ještě uvidíte, jak je snadné sestavovat si cvičení obsahující i řešení. Dovolte, abych se na tomto místě zmínila alespoň o jednom druhu cvičení (které se tak jako tak nabízí v mnohých učebnicích), abych ukázala, že taková cvičení se mohou provádět jak písemně, tak i ústně. Dejme tomu, že máte sestavit doplňovací cvičení, tj. cvičení, které obsahuje text, v němž chybějí některá slova.

Postup: Přečtěte text hlasitě a „vyplňte" prázdná místa. Toto cvičení se podobá hlasitému čtení, jen s tím rozdílem, že části dosazujete. To ovšem posiluje pocit úspěchu a je to méně nudné než normální čtení, zvláště tehdy, jestliže tento text již znáte (téměř) zpaměti, avšak ještě potřebujete pomoc. Vypouštějte od cvičení ke

cvičení více slov (např. tak, že je zamalujete fixovým popisovačem), takže nakonec zbude na papíře jen několik klíčových slov. (Budete-li pracovat s kopiemi textu, pak ve skutečnosti žádný text „neztratíte".)

Přehrávání dialogů (scénické, pro jednu osobu) Je to výborné cvičení pro toho, kdo chce zvládnout dialogy v textu i aktivně, avšak nemá nikoho, kdo by s ním mohl cvičit jako ve hrách se zadanými rolemi (viz níže). Přesto si budete moci zahrát určitou roli! Nahrajte si příslušné dialogy na jinou kazetu, a to tak, že jedna z hovořících postav bude mít vždy „přestávku", abyste právě její hovor mohli později nacvičit. Protože jste nyní již velmi dobře obeznámeni s textem, nebude to pro vás žádný problém. Nahrávku provedete nejlépe „vzduchem" (magnetofony tedy nebudou vzájemně propojeny kabelem), takže můžete přehrávat např. z normálního kazetového magnetofonu na walkmana (pomocí mikrofonu). Malá ztráta kvality zvuku není důležitá, neboť s materiálem jste se již předem dobře seznámili a protože praxe vám také bude nabízet jen zřídka kdy tak kvalitní zvuk, jaký je obvykle na koupených kazetách. A toto cvičení vás má přece připravit na praxi.

Pozor: Často říkám mluvčí, anebo ten, kdo hovoří, ovšem může to být muž i žena; avšak opakovat stále přesně „muž či žena" by bylo zbytečné a zdlouhavé, a kromě toho při tomto cvičení je to prozatím jedno! Jestliže cizí jazyk, který se učíte, rozeznává gramatické rody, budete muset hrát prozatím „hosta-ženu", i když jste muž, nebo recepčního, ačkoli sama jste žena! Později, až budete mít dialog zcela zvládnutý, bude účelné, abyste příslušné výrazy změnili podle skutečnosti. V arabštině je přímé oslovení např. anta, oslovujeme-li muže, a anti, oslovujeme-li ženu! Nejdříve se však přidržujte vzoru, který je v lekci. Předpokládejme, že jde o scénu, v níž přijde host do hotelu a ptá se na svou rezervaci pokoje. Baví se přitom s recepčním, který chce vidět jeho pas a nakonec mu předá klíč. Jak budete nyní postupovat?

Postup při nahrávání: Budete chtít „vyrobit si" dvě nahrávky, jednu, v níž si chcete nacvičit hosta, jeho hlas tedy v nahrávce nebude, a druhou, v níž „bude chybět" hlas recepčního. Nastavte tedy jeden magnetofon na „snímání" (nahrávání), a v druhém přístroji nechte běžet pásek v režimu reprodukce: vždy, když má být aktivní (když má mluvit) postava, jejíž hovor chcete ztlumit, zeslabte regulátorem hlasitosti zvuk přístroje, z něhož přehráváte, do té míry, abyste jen ještě mohli rozeznat, kdy postava přestane mluvit. Znovu opakuji: Protože dialog již velmi dobře znáte, máte již také doby trvání hovoru jakoby „v krvi"! Nebude tedy pro vás těžké vyrobit potřebnou nahrávku s časovými prodlevami. Při pořizování druhé nahrávky postupujte podobně, jen s tím rozdílem, že nyní bude zeslabován druhý hovořící!

Ještě jeden technický pokyn: Nazveme-li hovořící postavy A a B, a začíná-li hovor A, pak vše, co bylo dosud řečeno, je jasné. Jestliže však chcete postavu A „nahrávat v přestávkách", jinými slovy její zvuk zeslabujete, měli byste si přece jen nahrát její první slova alespoň slabě slyšitelně, abyste později, až budete sami představovat A,

věděli, kdy musíte začít hovořit; tím si zajistíte, že váš první vstup jako postavy A bude skutečně souhlasit!

Postup při mluvení: Inu, to by mělo být jasné. Avšak zapojte do hry i svou fantazii; vytvořte si klidně hru napodobující chování ve společnosti. Jestliže tedy stojíte v recepci, pak stůjte i při cvičení! Budete-li nacvičovat rozhovor odehrávající se v restaurační scéně, pak seďte v roli hosta u stolu, zatímco jako vrchní číšník nebo obsluha budete přirozeně stát. Pokud se něco podává s obvyklým slovním obratem (Prosím, zde je vaše káva!), postavte před imaginárního hosta třeba prázdný šálek, případně přijměte alespoň ve své fantazii podávaný nápoj, jestliže hrajete hosta. Takové drobnosti jsou nejen „zajímavější", než pouhé odříkání vět jak na kolovrátku; s jejich pomocí se vám totiž vštípí věty do mozku v souvislosti s danou situací. Tento aspekt se opět podobá učení se mateřštině! Proto je nutno považovat za absolutní minimum, budete-li si představovat scénu z pohledu právě hovořící postavy, dokonce i když přitom budete sedět pohodlně v křesle!

Hry se zadanými rolemi (pro více osob) Napodobivá hra se zadanými rolemi je „hra", v níž jsou hravou formou ověřovány a přezkušovány určité aspekty života. Podobá se hrám dětí, když se hrou učí poznávat svět. Hry se zadanými rolemi jsou zařazovány např. do seminářů pro management, aby se mohly přehrát určité aspekty komunikace (nebo techniky jednání nebo dotazování, chválení či kritizování, delegování (převádění povinností), motivování atd.). Podobně můžete postupovat i vy. V napodobivých hrách se zadanými rolemi si můžete sami vyzkoušet scény, které podle předpokladů zažijete v budoucnu.

Postup: V zásadě se postupuje stejně jak bylo uvedeno výše (Přehrávání dialogů), jen s tím rozdílem, že další hlas(y) budou mluveny spoluhráčem (spoluhráčkou, spoluhráči). Je zřejmé, že všichni zúčastnění musí již mít za sebou přípravné práce pro tento čtvrtý učební krok s výstupy, které nyní chtějí hrát (pokud to nebudou „domácí" spoluhráči, jejichž mateřštinou je cizí jazyk, který se učíte, což by bylo optimální!).

Rovněž je důležité, že při napodobivých hrách se zadanými rolemi můžete zažít hodně legrace. Jednou jsem s paní STAVROULOU, nepřehlédnutelnou dámou, v Londýně seděla v kuchyni a nacvičovala scénu z BBC-kursu řečtiny ve hře se zadanými rolemi. Vrchní číšník řekne na kazetě poněkud „chvatně" amesos (hned). Měli byste slyšet, jak ten, kdo hrál právě tuto roli, slovo amesos vyvolával. Chvílemi jsme pro smích téměř nemohli pokračovat dále. Nebo v jiné scéně se omlouvá dáma, protože do někoho vrazila (signomi - promiňte). Tuto omluvu jsme „podávali" tak přesvědčivě, že co živa budu ji nezapomenu, a ve srovnatelných situacích automaticky reaguji slovem signomil

Pattern-drills (cvičení dle vzoru) Pattern-drills jsou cvičení určitého druhu, pro které není slovo v němčině (ani v češtině). PATTERN (angl. slovo, vyslov: pattern) znamená vzorek, ale může znamenat

i vzorky informací, které si vytváří vaše pravá polovina mozku, když buduje „sítě" ve vaší hlavě (viz kap. 1), takže slovo PATTERN označuje každý druh uspořádané struktury. Slovo drills označuje cvičení s opakujícími se prvky, od kasárenského dvora až po jazykovou laboratoř. Pattern-drill tedy má pomoci nacvičit určité struktury. Protože pro struktury všeho druhu je příslušná pravá polovina mozku, znamená to: Čím křečovitěji budete chtít bezpodmínečně přemýšlet prostřednictvím své koncentrovaně a detailně pracující levé mozkové poloviny, tím více budete rušit práci mozku. Proto platí:

Když vás pattern-drills nebudou bavit, ponechte je bez povšimnutí! Nemusíte je provádět! Jenom ten, kdo je bude provádět rád, může z nich mít užitek.

Bylo by pěkné, kdyby učitelé, kteří „na pattern-drills trvají", přijali výše uvedené doporučení. Mé zkušenosti ukázaly, že je maximálně 50 % všech studujících, kteří taková cvičení provádějí rádi. To znamená, že v případě, když se do cvičení necháme nakonec „uvrhnout", může nás i těšit.

Je to podobné jako s křížovkou: Budeme-li do ní nutit někoho, koho netěší, bude pro něj takový úkol utrpením! To je právě častým případem u pattern--drills: zaprvé tato cvičení každý nezvládne a zadruhé je nemusí každý zvládnout! Co se týče surového materiálu pro cvičení, platí: Buďto váš kurs tak jako tak nějaké cvičení nabízí, anebo si nějaké podobné sestavíte sami (viz i kap. 7). Jestliže váš kurs zmíněná cvičení nabízí, pak je možné, že budou k dispozici i na kazetě. To znamená: Učitel (na pásku) přednese základní větu a pak sdělí, jaký prvek se má měnit. Vy zopakujete základní větu již s použitím nového prvku. Po skončení následuje kontrola mluvčím na pásku.

Postup: Vycházíte ze slovního spojení, které se má v některém detailu změnit. Předpokládejme, že základní věta zní: Tam je hotel. Potom je nutno nahradit jednotlivé prvky. Příklady:

Tam je hotel. Tam je strom. Tam je kavárna. Tam je auto.

Tam ie hotel. Tady je hotel. Naproti je hotel. Vlevo je hotel.

Tam je hotel. Tam je louka. Tam je kavárna. Tam je tramvaj.

Tam je hotel. Tam je ten hotel. Tam je můj hotel. Tam je tvůj hotel.

Tam je hotel. Tam byl hotel. Tam bude hotel. Tam by mohl být hotel.

Vidíte, že každý výraz (části) věty se může procvičovat nahrazováním.

4. Psaní

I zde se nabízí mnoho variací; dovolte, abych se zmínila jen o několika málo, neboť: Kdo čte tento odstavec, jistě již nasbíral zkušenosti v minulosti; již ví, že rád píše...

Opisování: Máte sklon k tomu, abyste to, co vás zajímá, vlastnoručně popsali? Jsou pro to nejméně tři důvody: 1. Rádi opisujete (pro pochybovače: to se stává!), a jestliže to pro vás platí, nepotřebujete žádné další zdůvodnění! 2. Učíte se pravopis, který je pro vás nový, jako např. ruštinu, řečtinu, japonštinu, jazyk hindu, urdu aj. (nápovědu a pomoc viz níže). 3. Opisování vnímáte jako umělecký výkon, jako kaligrafii (krasopis), což je myslitelné u každého druhu písma. Avšak vedle čistého opisování existují přirozeně ještě i další možnosti:

Diktát: Také pro diktát něco mluví. Když vaši učitelé jakoby „existují" na kazetách, můžete texty kdykoliv s jejich pomocí psát. Kdo chce absolvovat mnoho diktátů, měl by si asi nahrát speciální kazetu pro psaní diktátů, na níž bude vždy po části věty následovat přestávka: Pak nebudete muset stále stiskávat tlačítko Pause.

Zpětné dekódování: Zní to absurdně, avšak jestliže nějaký text, který byl čistě dekódován (a nyní je ve vaší mateřštině) doslova přeložíte zpět do cizího jazyka, pak se jednak procvičíte v psaní v cizím jazyku, jednak uvidíte, jak dobře již texty znáte (všechno jde totiž lehce), protože se textem zabýváte již ve čtvrtém učebním kroku! Je to cvičení, které mnohým z mých účastníků působí potěšení!

Doplňovací (fill-in) cvičení: O doplňovacích cvičeních jsem se již zmínila v souvislosti se cvičením mluvení. Totéž můžeme přirozeně provádět i při opisování (podrobnosti viz výše).

Varianta: Pro ty, kdo chtějí psát jen málo, se nabízí jako ideální odlišná možnost, aby si zaznamenávali jen ta místa, která se musí „doplňovat".

Chcete se naučit písmo, které je pro vás nové? Tvar písmen se zpracovává ve vaší pravé polovině mozku. Chcete-li postupovat podle pravidel mozku, měli byste opět aktivovat obě mozkové poloviny. Uvádím dále postup v několika stupních, přičemž se může stát, že kroky 1 a 2 u některých jazyků nebudou možné!

Krok 1.: Je třeba zjistit, zda vám jsou známy alespoň některé znaky. Některá písmena cyriliky jsou identická s našimi, takže jakoby ihned znáte některá ruská nebo řecká písmena, např. A, E, K, M, O a T. Tato písmena si vypište, nebo, chcete-li méně psát, slepte si tato písmena (vystřižená z fotokopie) do jedné skupiny. To bude vaše základna v cizím písmu!

Krok 2.: Je třeba najít ta písmena, která vám jsou již „nějak" trochu známá. Např. jsou v cyrilice některá písmena, která vypadají přesně jako naše, avšak mají jiný „význam". Ty soustředíme do druhé skupiny, jako např. B (= v), N (= i), H (= n), P (= r), C (= s), Y (= u) a X, jehož význam „ch" skutečně v mnoha jazycích odpovídá „ch". Rozdělením skupin do prvního a druhého kroku docílíte toho, že později nebudete stále rozvažovat: „Bylo C mezi písmeny, která mají stejný význam jako u nás, nebo ne?" Obě skupiny byly totiž od počátku čistě odděleny.

Krok 3.: Nyní je třeba identifikovat ta písmena (znaky), která ještě nejsou obsažena v prvých dvou skupinách. V mnohých jazycích to bude samozřejmě celá sada písma! Cílem pro nás bude, abychom si vytvořili ke každému písmenu oslí můstek, aby si pravá polovina mozku spolu s asociací, která odpovídá oběma mozkovým polovinám, mohla snadno zapamatovat tvar. Například: v arabštině je Alif prvním písmenem abecedy, připomíná jedničku,

M je téměř okrouhlé, moje asociace byla Monokl, zatímco N mi připomínalo pupek na břichu (v němčině Nabel)*.

Podobným způsobem si vytvořte oslí můstky k několika písmenům, s nimi pak přejděte ke kroku 4. Teprve potom, budou-li „sedět", sestavte opět další skupinu písmen a projděte kroky 3 a 4, až zpracujete všechny znaky. Krok 4 je stěžejním bodem („Casus Knaxus") této metody, pro naučení se cizímu písmu!

Krok 4.: Normálně se pokoušíme používat cizí písmo již ve slovech cizího jazyka, který se učíme. Protože však zpočátku jsou samotná slova ještě neznámá, je to těžké. Tento problém se sice nevyskytne v obvyklé míře, jestliže jste s textem prošli již tři učební kroky, avšak čím více jste až do teď četli jen dekódovaný text, příp. fonetický zápis, tím více se projeví obtížnost tohoto úkolu. Proto navrhuji:

Písmem, které je pro vás ještě cizí, pište zpočátku buďto slova z jazyků, které znáte, nebo v nouzi pseudo-slova.

Na obrázku vidíte příklad s našimi třemi arabskými písmeny. Pravé slovo MAMA je internacionální, levé slovo MAN by mohlo vyjadřovat jak anglické slovo pro muže, tak německé man (neurčité zájmeno, nevyjádřený podmět, oni); v každém případě si můžete vyzkoušet písmena, s nimiž jste se již obeznámili, i v pseudo-slovech, která si vymyslíte, místo toho, abyste již nyní psali slova ze cvičení.

Já jsem například zjistila, že některá písmena (nebo japonské znaky slabik) mi jsou

nějak „sympatičtější" než ostatní. S tímto vědomím můžete taková písmena procvičovat přednostně a teprve potom „se připlížit" k ostatním. Takto budete nejen postupovat od známého k méně známému, avšak i od příjemnějšího k tomu, co vám zpočátku připadalo poněkud „nedobré"! A když všechna písmena (znaky) „proputovala" kroky 3 a 4, můžete již snadno psát i slova v cizím jazyku, který

*' Pozn. překl.: V češtině by to mohla být Nádoba s rybkou.

studujete. S písmeny jste nyní již obeznámeni. Avšak než přistoupíte ke kroku 5, vezměte, prosím, ještě na vědomí:

Předpokládejme, že budete chtít napsat německou větu arabskými písmeny. Přitom nepochybně zjistíte, že některé hlásky z vaší mateřštiny v arabštině nejsou, např. „g". Objevíte pozoruhodnou skutečnost! Avšak současně zjistíte naopak, že jste mnohé cizí znaky dosud vůbec nemohli použít ve svých (pseudo-)slovech. Tyto znaky jsou totiž určeny pro hlásky, které se nevyskytují v němčině*). Tato písmena poznáte dobře teprve v pátém kroku. Prošli jste však důležitým uvědomovacím procesem, který vám později ušetří hodně času! Krok 5.: Nyní pište „pravou arabštinou" nebo „pravou ruštinou" atd.:

V obecné škole jsme se učili psaní také s pomocí malých figurek, např. podle říkanky „Tečka, čárka, puntíček - a už je tu měsíček!" Podobně se učí japonské děti první čtyři slabiky, a přitom říkají he, he - no, no - he, shi, mo (samuraj):

*) Pozn. překl.: Analogicky to platí i pro češtinu.

Kapitola 7 Tipy a triky

Tato kapitola nabízí tipy a pomoc nejrůznějšího druhu. Opět platí: Přečtěte si nadpisy a pak se rozhodněte, zda uvedený tip je pro vás zajímavý. Takovým způsobem najde zaručeně každý nápady, které jemu osobně pomohou.

Pracujte s barvami!

Barvy podporují pravou polovinu mozku! To vědí všechny děti, pokud jim nezakážeme, aby malovali do svých učebnic. (Jestliže máte děti, uvažujte o tom, že jim učebnice koupíte, aby do nich směly malovat!) Dále jsou uvedeny první podněty pro „malování", přičemž obvykle vycházím z průsvitných popisovačů, které můžeme zakoupit pro zvýraznění textu (v různých barvách).

Barevné kódování dialogů

Chcete-li si intenzivně zpracovat nějaký dialog (např. připravit pro Poslech/Aktivní), pak byste mohli pro každou mluvící postavu určit její vlastní barvu. Tím si později při poslechu spojíte hlas s barvou a s obsahem}. Kromě toho je tato technika nesmírně nápomocná, jestliže chcete pracovat s texty dle vlastního výběru (viz kap. 9, heslo Materiály), protože pak asi necháte číst dialog na kazetě někoho „z domácích" (jehož mateřština je jazyk, který se učíte). To však znamená, že jediný hlas musí číst více mluvících postav. Tady pomohou barvy obzvláště silně, aby se zachovala „orientace", abyste stačili sledovat, kdo která slova právě říká.

„Obarvení" souvislostí podle významu Tento trik doporučuji i účastníkům svých všeobecných seminářů o mozku: Předpokládejme, že chcete číst populárně vědeckou knihu. A předpokládejme dále, že v ní je obrázek, např. různé styly sloupů Gestliže např. máte architektonické zájmy). O těchto stylech pojednává text: Vybarvěte na obrázku každý sloup barevným popisovačem (např. DÓRSKÝ = žlutě), a potom označte text, který se o tomto stylu sloupu zmiňuje, rovněž žlutě! Proveďte to v celé kapitole (nebo knize)! Informace pak bude vězet v paměti podstatně lépe, neboť jste museli projít vědomým selekčním (výběrovým) procesem, dříve než jste mohli „malovat"; takový proces ovšem zcela automaticky zvyšuje výkon paměti. Později podle barvy ihned poznáte, do které kategorie detail patří, takže podpoříte svou pravou polovinu mozku při budování informační sítě!

Podobně si můžete počínat i s cizojazyčnými texty! Jestliže jsou např. „zabudovány" v nějakém cvičení „věcné" informace, můžete s nimi „zacházet" právě tak. Jsou-li k dispozici obrázky (platí to i pro černobílé fotografie), mohou být rovněž účelně vybarveny.

1 o I Trik s barevnými slovíčky Chcete-li se učit barevná slovíčka, opatřete si jednoduché dětské omalo-vánky. Zvolte si barvu, uveďte její název (do „bubliny" s šipkou vedoucí k místu, jež se má vybarvit) a vybarvěte touto barvou označené místo. Čas od času zašilhejte na název barvy. Takto postupujte se všemi barvami, které jsou pro vás důležité!

I o I Trik se slovníčkem Jde rovněž o nápad s barvami. Jak jste si již všimli, jsem proti biflování slovíček, avšak velmi vřele doporučuji, abyste poznávali slovíčka tím, že je vyhledáváte. V některém cvičení se např. objednávají jen alkoholické nápoje. Protože však jsem „kávoholik", chtěla bych vědět, jak mohu dostat „normální" kávu nebo čaj (i v čaji je kofein, jak je známo). Nebo: Jestliže začnete číst jiné texty než cvičební, budete muset častěji sáhnout po slovniku. Nuže, ve škole jsme se učili, že takto vyhledaná slova bychom se měli hned naučit. Kdo pracuje s učební kartotékou, měl by si ihned vložit novou kartičku! Já jsem proti tomu. Můj návrh je tento:

Jestliže si vyhledáte nějaké slovíčko poprvé, vybarvěte ho žlutě. Pokud byste museli toto slovo později znovu vyhledávat, pak podle žluté barvy poznáte, že je to váš druhý pokus. Označte si tedy slovo malým zeleným bodem. Jestliže budete později hledat slovo, které je žlutě vybarveno a má zelený bod, pak mu přidejte ještě malý červený bod a slovo si poznamenejte! Ihned pak uvidíte: toto slovo se zdá být důležité, bude vyžadovat trochu námahy, abychom se ho naučili, než abychom ho museli počtvrté a popáté znovu vyhledávat! Avšak mnoho slovíček zůstane jen s jediným (žlutým) označením. To jsou slovíčka, která jste si vštípili do paměti bez vědomého učebního postupu (jakoby jemu navzdory), neboť to jsou slovíčka, která jste potřebovali jen jednou. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč byste se měli učit i tato slovíčka, když později již nikdy nebyla znovu použita?!

Trik s nálepkami

V oboru výzkumu jazyků se hovoří o „etiketování" {labelling), jestliže dáváme věcem jména, abychom o nich mohli mluvit (přemýšlet). Tato skutečnost mě přivedla na myšlenku, kterou nyní uvedu. Je jednoduchá a efektivní: jestliže byste uměli správně pojmenovat věci ve svém domě (bytě, kanceláři, autě ap.) cizím jazykem, který studujete, pak byste dlouho nemuseli biflovat žádná slovíčka! Vyhledejte si slovíčka ve slovníku (s využitím barev, jak je uvedeno výše), pak použijte pěkné samolepicí štítky a „popište" všechno, co vás zajímá. Od stěny přes okno až po židli a lampu... Nejdříve vás bude těšit vyhledávání slovíček a výroba etiket, a později vás bude znovu těšit, až je budete všude nalepovat, a radost budete mít i z toho, až v dalších týdnech vždy znovu uvidíte, jak se nazývá předmět, na který právě padne váš zrak!

S dětmi můžeme rozšířit tento trik i na části těla (barvu nanášíme prsty), alespoň na pár hodin... Způsobí to značné veselí a naučit se dá přitom mnohé!

Učení se „izolovaných slovíček"

Příklad 1 - Substantiva (podstatná jména): Zhotovte si náčrt (nebo si vystřihněte obrázek z ilustrovaného časopisu) a popište ho. Průběh popisování je již polovičním procesem učení se; takže i když jsou podobné vzory v učebnici, vytvořte si k nim ještě svůj vlastní, přičemž dáte přednost těm slovíčkům, která vás osobně nejvíce zajímají!

Můžete si také zhotovit velmi světlou fotokopii nějaké předlohy (např. fotografie z časopisu nebo z knihy), a potom barevně (nebo alespoň černě) zdůraznit ta místa, pro něž se chcete naučit názvy.

Vidíte, že to je mnohem zajímavější než pouhé biflování, když se jednou konečně musíte tato slovíčka naučit...

Příklad 2 - Částice: Jak již vyplynulo z citátu BODMERA (s. 24), jsou to slova (jako v, na, přes, vedle, prostřednictvím, vlevo*"1), která jsou v moderním

*' Pozn. překl.: Ponechali jsme označení částice, jak uvádí autorka, ačkoliv v české gramatice předložky, příslovce, spojky ani jiná krátká slova mezi částice automaticky neřadíme, pokud mají své vlastní gramatické zařazení.

jazyku nesmírně důležitá, avšak gramatiky trestuhodně zanedbávaná. Učitelé ovšem rádi tvrdí, že částicím se musíme naučit nazpaměť. K cíli vedou i cesty inteligentnější a kreativnější: Vyrobte si opět kresbičku (nebo ji „uzměte" z nějaké předlohy), do níž můžete zanášet částice, které v ní mají význam. Předpokládejme, že byste si zhotovili (nebo nalezli) kresbu uvedenou výše: Jaké částice jsou pro ni vhodné?

Jaké by to bylo s výrazy: před, za, na? Můžete použít „bubliny" pro vyjádření řeči, do nichž pak později vepíšete barevně vhodné částice. Přitom opět používáte barvy jako zesilovače. A protože vědomě rozvažujete a rozhodujete, kam se která částice „hodí", zapamatujete šiji téměř zcela automaticky. Pořídíte-li si fotokopii původního obrázku, můžete pak cvičení opakovat v časových odstupech s rostoucím prožitkem úspěchu!

Pozn. překl.: S ohledem na zvláštní postavení a význam částic v jazykovědě uvádíme pro zájemce podrobnější výklad dle encyklopedie Diderot:

Partikule - částice. Druh slov naznačující postoj mluvčího k adresátovi nebo ke sdělované skutečnosti; původně slova s nejasnou slovnědruhovou platností (ano, ovšem, kéž). K částicím se přiřadilo mnoho slov patřících původně k jiným slovním druhům, zvláště k příslovcím (Petr se vážně nesmál) a spojkám {Kdyby tu byl táta!). Částice se vztahují k větě jako celku (On prý tam nebyl) nebo k jednotlivým výrazům (To ví i Věra), ale nevážou se na ně syntakticky (nejsou větnými členy). Rozlišují se částice apelové (vyjadřují otázku, žádost, rozkaz, přání, přesvědčování, ujišťování, odporování, výhrůžku, výtku), hodnotící (jistotní, možnostní a nutnostní, opravné, zdůrazňovací, srovnávací aj.), emocionální (vyjadřují překvapeni, podiv, politování, uspokojení, zklamání, lhostejnost, obavu) a částice strukturující text (ty se někdy chápou i jako mezivětné spojky). Řada částic je polyfunkčních a homonymních; např. částice ale ve výrazu Ale jděte! vyjadřuje podle intonace buď údiv a vybízí k další řeči, nebo ji zapovídá a vyjadřuje rozmrzelost.

Uvedený příklad byl úmyslně velmi jednoduchý; je zřejmé, že do složitějšího obrázku by mohlo být umístěno daleko více částic, avšak od toho vás zrazuji! Pracujte raději s více obrázky, které vás naučí vždy 3-5 částic, protože pak se každá skupina částic automaticky spojí ve vaší pravé polovině mozku právě s tím obrázkem, ve kterém byla uvedena. Studium se tedy ještě více usnadní! Tentýž systém můžete přirozeně použít pro všechny druhy krátkých slovíček, jako jsou: osobní zájmena (já, ty, on, my) nebo slova, která popisují určitou vlastnost (kulatý, hranatý, dlouhý, krátký...) atd.! Všechno, na co bychom mohli poukázat, se může objevit v obrázku!

S tužkou a papírem nebo s nůžkami a lepidlem...

Vyzbrojeni tužkou a papírem (nebo nůžkami a lepidlem) se můžeme učit mnohem lépe; to platí i pro informace v mateřštině. Žel, ve škole jsme se obvykle nenaučili, jak si můžeme dělat efektivně poznámky.

Existuje však metoda Tony BUZANA, kterou nazývá Mind-Map (mapa mysli nebo mapa paměti; angl.): spočívá v tom, že abstraktní informace, které nejsou přímo zOBRAZitelné, rozdělí po celé ploše obrazu a strukturu těchto informací zviditelní pomocí spojnic a písmen různé velikosti:

Podobně můžete přirozeně postupovat i při studiu cizích jazyků: Vytvořte si (nebo si opatřete již vhodné hotové) obrázky s pozoruhodnými detaily, napište na ně důležité abstraktní pojmy ve stylu „mapy mysli" (mind-map), a tím jste právě provedli aktivní krok, abyste si osvojili potřebné informace, místo toho, abyste se pokoušeli strnule se je učit zpaměti.

Mohli byste si vyzkoušet i trik, který využívá myšlenku obrazového dopisu:

Proč si ani teď ještě neprozkoumav áte své texty? Potřebujete jen tužku a papír (jednoduché čárové kresby plně postačí!). Anebo si vyhledáte nějaký obrázkový materiál a slepíte ho! Hodně se naučíte při sestavování textů k obrázkům a později pocítíte radost!

Videotrénink

Všechno, co uvedu dále, se může stejně dobře provádět s filmem místo s videem, pokud jste spíše příznivcem filmu. Video je ovšem poněkud pohodlnější a pro více lidí technicky přijatelné (kromě toho odpadá hluk promítacího přístroje!).

Tento trénink je tak jednoduchý, že je zvláště vhodný v případě, když chcete získat v absolutně nejkratší době (pro aktivní práci) v několika málo týdnech mimořádně velkou slovní zásobu.

Čím více se vzájemně podobá „mluvené" a „psané", tím snadněji můžeme získat tímto tréninkem slovní zásobu pro čtení; při velkých odchylkách mezi záznamem písmem a zvukem (vyslovováním), jak tomu je ve francouzštině nebo angličtině, pak tento trénink pomáhá k porozumění poslechem.

Budete potřebovat video (alespoň vypůjčené na několik dní) a dvě kopie téhož filmu, jednu v mateřštině a druhou v jazyku, který se učíte. Vezměte přitom v úvahu i možnost nahrát si film z televize s využitím dvoukanálového vysílání zvuku. Ačkoliv je tato technika již několik let možná, bylo po dlouhou dobu vysíláno jen velmi málo filmů tímto způsobem (a z těch, které byly vybrány, měly téměř všechny kvalitu třetí

třídy). Avšak pomalu se vše mění! Kromě toho můžete pomocí kabelu nebo parabolické antény „živě chytat" zahraniční vysílače a nahrávat programy. Jestliže proslídíte televizní programy, abyste našli „velké" nebo slavné filmy, většinou najdete alespoň jeden, který dostanete ve videopůjčovně i ve své mateřštině. Jestliže se však učím např. arabštinu a film nemohu získat v obou variantách, pak si nechám někým ze země, jejíž jazyk se učím, nahrát z televize nějaký „velký" film, který si u nás mohu vypůjčit nadabovaný do své mateřštiny. Musím jen znát nějakého „domorodce" (v tomto případě Araba), jehož rodinní příslušníci nebo přátelé tam „na druhé straně", v jeho vlasti, pro mě budou nahrávat... Jestliže tedy máte oba videopásky (příp. verze), pak již všechno běží:

1. Film v mateřštině zhlédněte vícekrát, až budete při každé scéně přesně vědět, kdo co říká (a dělá). Přitom se současně mimoděk naučíte spojovat určité ruchy (doprovodné zvuky) s příslušnými scénami. Např. si zapamatujete místo, kde někdo nalévá kávu, nebo hudbu k nějaké scéně ap.

2. Kopii zvuku nahrajte na normální audiokazetu. Nemá-li váš televizor výstupní zdířku pro přímé připojení kazetového magnetofonu, můžete snímat zvuk „vzduchem", pomocí mikrofonu, který je součástí kazetového přístroje. Optimální je, když televizor hraje poměrně hlasitě a magnetofon je umístěn blízko u něho. Ovšem zvuk :?-filmu v mateřštině nahrávejte teprve potom, až budete film dobře znát. Místa, která se vám nelíbí, můžete při kopírování vynechat. Nahrávku (záznam) tedy můžete sami upravovat. Bojové či válečné ruchy nebo hlasité výkřiky vám později, při častějším poslechu, „půjdou na nervy", proto je lépe nenahrávat zvuk hned, jakmile budete mít film k dispozici, ale teprve tehdy, až budete vědět, co chcete vypustit. To může být i celá scéha, jejíž obsah se vám nebude líbit - klidně si trochu zahrajte na režiséra]

3. Audiokazetu s nahrávkou v mateřském jazyku si jednou přehrajte, abyste si prověřili, zda máte o každé scéně jasnou představu. Kdyby vám bylo nějaké místo nejasné, museli byste si ještě jednou prohlédnout videozáznam.

4. Nyní můžete verzi filmu v mateřštině odložit stranou a poprvé se podívejte na videozáznam na kazetě, kde se mluví jazykem, který se učíte (při dvoukanálovém zvuku přepněte na původní jazyk). Vaším prvním úkolem bude nahrát zvuk této verze na audiokazetu, přičemž musíte dbát jen toho, abyste případná vynechaná místa z originálního filmu, která nejsou nahrána na vaší kazetě s nahrávkou v mateřštině, vynechali i nyní.

5. Teď začněte pracovat střídavě s audio- a videokazetou v cizím jazyku, který se učíte, a to takto: Máte-li čas posadit se před televizor a vědomě sledovat film, pak se

podívejte na videozáznam v cizím jazyku. Nemáte-li však čas pro sledování televize, pak nechte přehrávat v pozadí záznam původního zvuku na audiokazetě tak často, jak jen je možnél

(Variace: Kdo se dobře vypořádal s paralelním učením se (viz kap. 5), může přirozeně nechat běžet „mimochodem" i videozáznam, zvláště pokud tím nebude nikoho rušit.) Nastane toto:

1. Po velmi krátké době budete „rozumět" každé scéně, i když zůstane ještě hodně slovíček, jejichž význam nebudete přesně znát, budou-li stát osamoceně! (Technika čtení dle Dr. Teichmanna (viz kap. 6), v níž se navrhuje čtení bez znalosti slovíček, vede k podobným výsledkům.)

2. Vytvoříte si mimořádně velký pasivní slovníček, protože hraný film „obsahuje" minimálně 1800 různých slov. Jestliže tedy po chvíli již asi dvěma třetinám budete rozumět, pak je to velké množství za krátkou dobu!

3. Budete-li i nadále „film poslouchat", a čas od času ho i znovu zhlédnete, budete moci téměř úplně „rozluštit" i zbývající třetinu, můžete však již také začít pracovat s dalším filmem.

4. Budete-li chtít tento svůj mimořádně velký pasivní slovníček později aktivovat, bude nutné, abyste jen v několika dalších týdnech poslouchali převážně pasivně (to odpovídá učebnímu kroku 3). Odehraje se totiž toto: Určité slovní obraty, které se často vyskytují (protože jsou časté i v denním životě), se vám vtisknou do paměti natolik dokonale, že později v některé srovnatelné situaci budete moci zcela automaticky „vyrukovat" s těmito formulacemi. Když se mi to stalo poprvé, byla jsem tak překvapená, že jsem vykřikla: „Řekla jsem to skutečně jáV Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. To znamená: s využitím této techniky se obeznámíte právě s idiomy, tedy s oněmi slovními obraty, které se v každém jazyku „chovají poněkud jinak", natolik dobře, že je budete používat jako ti, jimž je jazyk, který se učíte, mateřštinou. Kromě toho zaznamenáte podvědomě mnoho detailů, které mohou běžně způsobovat hodně těžkostí. V kapitolách 2 a 3 jsme o tom již hovořili. Například:

• gramatický rod často používaných slov (ten nebo to slunce?) • částice (na nebo v ulici?)

• nepravidelné tvary sloves (schwimmte nebo schwamm"!) (správný souminulý čas slovesa schwimmen - plavati je schwamm - plaval)

• částice, které nejsou ve vaši mateřštině Qako v japonštině: Člověk WA japonský jazyk OO mluvit-d ělat; viz s. 70) a mnohé další!

Sestavování vlastních cvičení

Základní pravidlo: cvičení můžete absolvovat ústně nebo písemně (viz kap. 6). Pokud se učíte mou metodou, nemusíte provádět vůbec žádná cvičení! Avšak mnozí by se rádi procvičovali, kdyby... Ano, kdyby neexistovaly tyto překážky:

• Cvičení bez řešení nemotivují! Vždyť každá správná odpověď nás potěší! Jestliže však nemáme žádný klíč ke cvičením, pak nám právě tento faktor, který vyvolává chuť do práce, bude chybět!

• Mnohé učebnice sice nabízejí klíč k řešení, bývá však vytištěn až na konci knihy, vzadu, mnohdy nepříjemně malými písmeny. Někdy je uvedeno řešení, někdy však jenom prvek, který se má doplnit, takže kontrola, zda jsme měli úspěch, je poměrně namáhavá, např.: Cv. 23: a) do

b) don't c) does d) do

• Většina učebnic nenabízí žádná cvičení nebo jen malé množství. Zda ovšem potom jde o takový typ cvičení, který by vás mohl těšit, zůstává otázkou. Neboť ten, kdo má rád cvičení, chtěl by mít často více „materiálu"!

Přimlouvám se proto za to, abyste si cvičení sestavovali sami. To je dnes daleko jednodušší než dříve, protože můžeme používat moderní techniku. Navrhnu vám dvě verze. V této kapitole to bude nejprve verze jednoduchá. Pokud však jste již „elektronizováni", pak vás jistě budou zajímat i další fenomenální možnosti, jak si můžete vypracovávat svá cvičení s pomocí počítače (viz kap. 10). Posuzujte, prosím, dále uvedené nápady jako první podněty. Zkušenost ukázala zcela jasně, že lidé, kteří mají rádi cvičení, si velmi rychle vymyslí vlastní variace!

V zásadě platí, že naše cvičení by měla trénovat nejprve jenom ty aspekty, které jsou zvláště zajímavé! Vy jste šéfem! Vy sami rozhodujete! Tím se stává cvičení ještě příjemnějším, jednak proto, že jste si cvičení sami vytvořili, a jednak proto, že i při těžkých úlohách budete nepochybně velmi rychle postupovat od jednoho prožitku úspěchu k druhému, protože „máte zabudováno" řešení. A to snad způsobí radost téměř každému, neboť:

Fill-in (dopl ňovací) cvičení Jak jsme uvedli již v kap. 6, existují tzv.fill-in (doplňovací) cvičení, v nichž něco chybí, co se má ústně nebo písemně doplnit. Sestavování tohoto druhu cvičení je dětsky snadné: okopírujte si několikrát příslušný text (pokud je psán drobným písmem, současně si ho zvětšete). A nyní si některá slova obarvěte popisovacím fixem (průsvitným), a to tím nejtmavším, jaký najdete (např. tzv. „světle modrý"). Jestliže nyní zakryjete text barevnou folií, pak obarvená místa opticky zmizí*"1 Můžete však folii posouvat dolů řádku po řádce, a tak získáte okamžitě na každé řádce kontrolu pro svou odpověď! Návrh na zlepšení: Vystřihněte folii tak, aby byla široká jako stránka textu, avšak dlouhá jen 5 cm. Pak budete moci tento ústřižek snadno používat pro zakrývání textu.

Text potom můžete buďto (hlasitě) číst a chybějící místa doplňovat ústně (v duchu), anebo si budete chybějící slova poznamenávat, případně celý text včetně chybějících slov opíšete.

A ještě něco: Protože budete číst text pozorně, abyste se mohli rozhodnout, která slova chcete „vyškrtnout", je samotné sestavování cvičení rovněž dobrým tréninkem! Toto jsou některá kriteria, podle nichž můžete plánovat vypouštění slov:

1. Libovolná slova: V tomto případě neplánujete nic. Některá slova jednoduše vynecháte.

2. Všechna zvláště snadná slova: Toto cvičeni je dobré zpočátku, když si chcete rychle zajistit

příjemný pocit z úspěchu,

3. Pojmy, které se ještě zdají byt těžké: To je snad jasné, či ne?

4. Kriterium gramatiky: V tomto případě vybírejte pojmy určité gramatické kategorie, např. všechna

podstatná jména {substantiva), slovesa (verba), přídavná jména (adjektiva) aj., a ty potom „zrušte" příp.

přebarvěte.

Vlastní otázky Toto cvičení pomáhá zvláště tehdy, chcete-li položit těžiště svého zájmu do konverzace; naučíte se nejen sami klást otázky, ale získáte i základnu k tomu, abyste

později rozuměli i otázkám svých partnerů. Všimněte si: jsou to především Němci, kteří si dělají starosti s dotazováním. (Srv. mé knihy Psychologisch richtig verhandeln (Psychologicky správné jednání) a Frage-technik schnell trainiert (Rychlý trénink techniky dotazů). Toto cvičení asi pomůže i k odstranění psychologické bariéy; neboť lidé, jejichž jazyk se právě učíte, se budou asi později hodně ptát a totéž budou očekávat i od vás! Toto cvičení je obsaženo v některých učebnicích, a jestliže je

*) Pozn. prekl.: Vhodné je použít folii doplňkové barvy, tedy žlutou, používáme-li modrý fix, nebo červenou, používáme-li fix zelený. Dvě doplňkové barvy dávají při překrytí barvu černou.

nenaleznete, pak si je můžete sami sestavit, pokud jste již trochu pokročilí. Můžete si tedy vypracovat cvičení k lekci 3, jestliže jste se již dostali k lekci 8. neboť pak jste - vzhledem k lekci 3 - již pokročilí!

Vezměte si fotokopii textu a obarvěte průsvitným fixem všechny věty, pro něž má smysl otázka (na niž bude odpovědí právě přebarvená věta). Dejme tomu, že text vypráví o dívce Mary, která šla nakupovat. Pak se k větě Tuesday Mary went shopping (Mary šla dnes nakupovat) mohou formulovat různé otázky, např.: ***Y

• Who went shopping? (Kdo šel nakupovat?) • Where did Mary go? (Kam šla Mary?) nebo • When did Mary go shopping? (Kdy šla Mary nakupovat?)

Těchto několik málo podnětů má jen ukázat tři věci:

1. V žádném případě nejsme odkázání bez „pomoci" na to, zda nám učebnice nabídne i cvičení; můžeme se sami přičinit. 2. Intelektuální stimulace vlastní sestavy cvičení je podobná řešení hádanek. Kdo se chce tedy učit psychicky aktivně, bude z toho mít radost. 3. Jestliže si cvičení sestavujeme sami, učíme se dvakrát! Jednou při vypracování cvičení, a podruhé, když cvičení absolvujeme! Přitom se učíme vždy něco jiného, a tedy již proto má vlastní sestavování výhodu, i když jsou nějaká cvičení i v učebnici.

Gramatika - jestliže ano, tedy kdy? Několik doporučení, která přirozeně nejsou určena příznivcům gramatiky:

• Gramatiku si přečtěte vždy teprve dodatečně! To znamená: Vysvětlivky gramatiky pro lekci 1 čtěte teprve tehdy, až budete mít lekci zcela zvládnutou (po absolvování všech čtyř učebních kroků). Neboť nyní jste již o pěkný kus dále (např. při dekódování v lekci 7 a při Poslechu/Pasivním v lekci 4), takže každé vysvětlení k textu, s nímž jste se mezi tím již dobře obeznámili, je pak velmi lehce pochopitelné.

• Spojujte si gramatiku s větami, které již dobře znáte. Autoři vám často budou nabízet pro vysvětlení gramatických pravidel nové věty a slovní obraty. V takovém případě vám často zavádějí nový slovníček, takže stavba a současně i obsah věty jsou nové! Gramatika se pak jeví jako „obtížná", zatímco je spíše obtížný způsob podání a nikoliv „gramatika" sama! Protože však text lekcí již velmi dobře znáte, můžete si v něm sami najít příklady. Na nich si pak ověříte příslušná pravidla. Kromě toho nyní budete pravděpodobně na první pokus rozumět i dodatečným příkladům, protože

gramatiku si pročítáte „dodatečně"! A pokud jim neporozumíte, pak jste se stali obětí autora, který vás průběžně krátce seznamuje s novými slovíčky, avšak obvykle již je dostatečně často znovu nepoužívá Ginak byste se přece s nimi museli seznámit již v předchozích lekcích). Tento druh jazykového kursu je výborný pro někoho, kdo si chce znovu osvěžit své staré předběžné znalosti, avšak nehodí se pro úplného začátečníka, zvláště pokud je to samouk. Taková kniha potom patří na poličku s knihami až do doby, kdy budete dále. Vezměte ji po půl roce znovu do ruky, pak vás (možná) potěší!

• Najděte si další příklady! Jak banálně může toto doporučení znít, tak často na tuto obrovskou pomoc samouci „zapomínají", ačkoliv učitelé k tomu své žáky během výuky obvykle vedou. Tudíž, kdykoliv se vám zdá nějaké pravidlo důležité nebo zajímavé, pak si poznamenejte několik vlastních příkladů. Ty si můžete „vyfiltrovat" ze cvičebních textů (zvláště pokud je vaším cílem rozumět cizí řeči). Můžete si ovšem příklady i sami vytvořit. To je přirozeně vhodné tehdy, chcete-li se naučit aktivně mluvit (psát)! Toto patří technicky již do oblasti mluvních cvičení (viz i kap. 6).

Tvořivé získávání tzv. citu pro jazyk

Protože počet stran této knížky je omezen, chci vám dát jen první tři podněty v naději, že ve vás vyvolají mnoho dalších asociací!

1. Celomozkovv třírozměrný postup! Vzpomeňte si na techniky s papírem a tužkou, které jsme navrhli již dříve. Například: opatřete si MINIATURNÍ KARTOTÉČNÍ LÍSTKY v různých barvách (nebudou-li je mít v papírnictví, domluvte se s některým knihařem!). Potom si napište např. podstatná jména na žluté karty, slovesa na červené, přídavná jména na modré, příslovce na zelené a „vše ostatní" na bílé kartičky.

Nyní SI SESTAVUJTE VĚTY na stole tím, že přesouváte karty. Jakkoli jednoduše to zní, je to fantastická pomůcka protože hmatový smysl (v pravé polovině mozku) a rovněž i cit pro umístění ve struktuře věty (také v pravé polovině) se budou současně aktivovat. Kromě toho něco přitom děláte; automaticky zaměstnáte celý mozek! V dalším příkladě z esperanta uvidíte, že v něm nejsou gramatické rody, (la se používá jako člen pro všechny rody, tedy za německé der/die/das). Kromě toho uvidíte, že slovosled odpovídá našemu:

Kdybyste naproti tomu pokládali kartičky pro dále uvedenou arabskou větu, a to podle fonetického zápisu, pak byste viděli zcela jasně, že neexistuje slovo pro „je", a rovněž, že al může zastupovat člen der (ten) nebo die (ta), protože v arabštině jsou jen dva rody (na rozdíl od tří v němčině nebo v češtině):

Vidíte, že člen al nestojí osamoceně, ale je spojen s dalším slovem. Jestliže budete pracovat bez kartiček, odpadne mezera pro je:

2. Vytvořte si obrázek! Vzpomenete si na myšlenku s mind-mapou (mapou nysli), uvedenou dříve? Jestliže můžeme zviditelnit strukturu abstraktních myšlenek způsobem zápisu, proč bychom nemohli provést totéž se strukturou řeči?

Stejně dobře však můžete pracovat i s cizím písmem:

Dále uvedený příklad jsem viděla v jednom kursu arabštiny (který, žel, nabízí jen izolované věty), avšak tato autorova myšlenka je fantastická: upozorňuje na to, že u tzv. „slunečních písmen" musí být zdvojena první souhláska (konsonanta) (proto je jméno bývalého egyptského prezidenta nikoliv al-Sadat, ale správně aS-Sadat). A dále, když člen (střed obrázku) napsal jako „vydloubnutý", ukázal obrazně, že při liaison*' tohoto druhu „1" členu při vyslovení „zmizí"! To odpovídá pravidlům mozku a celý problém se tomu, kdo se učí arabštinu, značně usnadní!

3. Z ruky do ucha! Vzpomenete si snad na výslovnost slov, která v němčině končí na -ologie nebo -osophie. Rytmus slov této skupiny v angličtině není PA PA PA PAM!, nýbrž PA PAA! PA PAM. Můžete si vždy sami snadno vyjádřit klepáním nebo tleskáním rytmus pro slovo nebo větu, pokud je rytmus pro vás zpočátku nový a nezvyklý.

Když jsem použila v USA poprvé slovo katastrofa, vyslovila jsem ho „německy" tak, že nikdo nechápal, co tím míním; musela jsem ho hláskovat, aby mi porozuměli. Pak jeden vykřikl: „Ah, ca-TAS-troph-y." Zatleskala jsem rytmus a pochopila, že odpovídá tomu, o němž jsem se dříve zmínila. Tím byl „problém" provždy vyřešen.

*' Pozn. překl.: liaison (z fr., čti lijezon) spojení slov při střetu samohlásek a souhlásek.

Kapitola 8

Nejčastější otázky..

Jestliže jsme nabídli jisté informace tisícům účastníků seminářů, pak časem vykrystalizují určité otázky, které se vynořují nejčastěji. Na většinu těchto dotazů jsem při psaní hlavního textu již vzala zřetel. (Měli byste vidět sáhodlouhý seznam, z něhož jsem průběžně vyškrtávala hesla!) Avšak některé dosud „zbyly netknuté". Třem z nich je věnována devátá kapitola: první se týká pokročilého studujícího, který chce dále stavět na zasutých vědomostech (někdy získaných již před desítkami let), dále jde o speciální problematiku žáků, a nakonec o materiály, s nimž můžeme pracovat. Je však ještě několik jiných bodů; ty jsou tématem této kapitoly. Přeskakujte od otázky k otázce a čtěte jen ty odpovědi, které vás zajímají...

Můžeme se učit ve spánku?

Tato otázka je položena v každém semináři. Odpovědí je jednoznačné Ano--Ne! Proč? Inu, tak zvané učení se ve spánku je nej efektivnější tehdy, když mozek produkuje tzv. vlny alfa. (Je to oblast kmitočtu 7-13 Hz). Je to případ u jedné ze čtyř fází spánku, kterými každou noc „projdete" několikrát. Avšak po této první spánkové fázi následují další, které jsou doprovázeny jinými mozkovými vlnami. Pokusy jednoznačně prokázaly, že spáči jsou příštího dne neklidní, nervózní, podráždění, jestliže bylo možné zaslechnout učební informace během jiných spánkových fází. Proto se učení ve spánku nikdy neprosadilo, ačkoliv se s ním začalo experimentovat již před desítkami let. Bylo by přirozeně možné usnout se sluchátky na hlavě a kazetový magnetofon propojit s EEG (elektroencefalograf, přístroj pro měření a záznam mozkových vln), takže by magnetofon běžel (a přehrával učivo) jen během alfa-fáze. Avšak kdo by to dělal?

Můžete však využít toho, že první fáze spánku je vždy alfa-fáze! Nechte přehrávat kazetu až do okamžiku usnutí. Nevadí, jestliže usnete dříve, než dojde pásek ke svému konci; kdybyste však byli ještě vzhůru, mohli byste kazetu obrátit, takže byste usnuli nejpozději při přehrávání druhé (zpětné) stopy. Trpíte-li nespavostí, mohli byste využít čas pro Poslech/Aktivní, než abyste se jen převalovali a očekávali spánek... Jestliže se váš přístroj vypíná „tiše", pak se můžete učit ve spánku podmíněně. Jestliže se však váš přístroj vypíná s hlasitým cvaknutím, můžete vyřešit i tento problém, aniž byste si kupovali přístroj nový: vezměte kazetu s páskem pro 90 minut a zapojte mezi mag-netofon a síťovou zásuvku hodiny s vypínačem*' a nastavte na nich dobu 40 minut. Pak dojde magnetofonu „šťáva" dříve, než by se pásek sám vypnul na svém konci (po 45 minutách)! A pokud spíte v jedné místnosti se svým partnerem, mohli byste používat polštářový reproduktor (srv. kap. 3), abyste partnera či partnerku nerušili. (Sluchátka jsou pro usínání pochopitelně méně vhodná.)

Máme se učit latinu? Odpověď zní Ano-Ne; to závisí totiž na vaší zcela specifické situaci: Předpokládejme, že jste spíše analytickým čtenářským typem, pak by vás mohla latina těšit, a současně by se stala základnou pro všechny románské jazyky (a dokonce i pro angličtinu!)! I latinu se můžete učit podle mé metody, pokud si vyhledáte někoho (např. seminaristu z katolické církve), který vám načte texty na pásek. Existují ovšem již i latinské knížky, které obsahují krátké příběhy místo obvyklých cvičebních textů, kromě toho můžeme zažít hodně téměř latinské legrace s Asterixem a Wilhelmem BUSCHEM, rozježeným klukem, a s mnoha jinými. A pak existují přirozeně ještě staré texty, které jsou k dispozici v překladech.

Odpověď uvedená výše však zní Ano-Ne, pro neanalytiky totiž něco mluví proti. Budete-li používat latinu (později) ve svém povolání, pak se nejdříve naučte angličtinu (nebo italštinu); tím získáte „solidní základ" pro latinu, dříve než s ní začnete. A kdo by se chtěl učit jenom latinu, aby mohl lépe rozumět cizím slovům, ten se k tomu dopracuje studiem každého románského jazyka (příp. angličtiny).

Máme číst zahraniční noviny? Jestliže čtete (poměrně) hodně novin ve své mateřštině, a jste tedy dobře obeznámeni s novinovým stylem psaní, pak to má význam. Neboť zaprvé se tento druh „psaní" od normálních zvyklostí silně odlišuje; to začíná již u útržků vět v nadpisech! Kdo s tímto způsobem komolení řeči není dobře obeznámen, ten se ocitne při čtení v cizím jazyku (zpočátku) jako před zdánlivě nepřekonatelnou bariérou. Zadruhé: Čím více jste obeznámeni s důležitými zprávami z novin ve své mateřštině, tím dříve pochopíte informace o nich v cizím jazyku. Začíná to již u jmen, která v jazycích, v nichž nejsou velká písmena (arabština, hebrejština, perština, jazyk urdu, hindustánština, japonština,

čínština aj.) nelze zpočátku poznat, pokud jsme je neznali již z dřívějška, a nekončí to zdaleka ani u speciálních pojmů (záporný růst, Hvězdné války). Jenom ten, kdo umí číst noviny ve své mateřštině, může poměrně brzy číst noviny i v cizím jazyku; bude moci také brzy rozumět zprávám vysílaným v rozhlase a televizi.

Jsou vhodné jazykové videokursy pro samouky? I tady musím říci Ano-Ne: Zaprvé jsou tyto kursy neuvěřitelně drahé. Zadruhé bývají vypracovány zpravidla pro televizi, tzn. pro lidi, kteří vidí jednou týdně jednu část. Proto je v nich mnoho opakování, která ovšem domácímu uživateli jdou brzy na

* ; Pozn. překl.: Tzv. „kuchyňské stopky", které se natahuji perem, ale mohou vypnout elektrický obvod; někdy je v nich zamontován i zvonek; ten bychom museli v tomto případě odpojit.

nervy, neboť doma si může kdykoliv převinout pásek zpět, aby viděl nějakou část vícekrát. Zvážíte-li, že musíte zaplatit vysokou cenu za dvěapůl hodiny přehrávací doby, pak ve skutečnosti zaplatíte tuto cenu přibližně jen za jednu hodinu nového materiálu. Z toho se opět ještě něco odčítá na písemné zobrazení gramatických struk-tur na obrazovce (která jsou ovšem uvedena i v průvodní příručce!). Proto vám radím, jestliže si musíte kurs sami zaplatit, abyste zvážili, k čemu se zavazujete. Naproti tomu jestliže vás je více a úhradu ceny si rozdělíte (příp. nehrají-li peníze žádnou roli), anebo můžete používat či vypůjčit si tyto kursy ve firmě, kde pracujete, pak z nich jistě „něco" budete mít. Myslím však, že získáte daleko více, jestliže podstoupíte videotrénink (dle kap. 7). Budete mít k dispozici daleko více materiálu a uvidíte přitom své oblíbené herce.

Jak se můžeme cvičit v cizí řeči v zahraničí, když tam s námi automaticky ihned mluví německy nebo anglicky? V této otázce je skryta smutná zkušenost mnohých mých účastníků seminářů: v zahraničí totiž byli okamžitě „zařazeni" jako „turisti". Důsledkem bylo, že místní obyvatelé se domnívali, že bude velmi milé, pokusí-li se oslovit studující jejich mateřštinou. V takovém případě si pak nemůžete zamluvit hotelový pokoj španělsky, ani objednat si kávu italsky, ani nakupovat francouzsky atd. Co je vám potom platné, že všechno, co umějí postavy v lekcích, umíte také, když vám od počátku nikdo nedává příležitost, abyste si to vyzkoušeli?! To ovšem může nesmírně frustrovat, jestliže jsme doufali, že konečně budeme moci trochu „opravdově procvičovat" cizí jazyk, zvláště pak tehdy, jestliže neumíme ještě dosti plynně hovořit, abychom se cizím jazykem postavili na odpor. Můj návrh:

Připravte se na to již doma! Požádejte o pomoc v krajním případě známého z ciziny (nebo tlumočníka) a nechte si přeložit do cizího jazyka tři věty, které se pak naučíte pokud možno zpaměti. V nouzi ovšem můžete předat v cizí zemi lístek, na kterém bude jedna z uvedených vět, potenciálnímu partnerovi v hovoru, aby si ji přečetl, pokud to nebude právě analfabet; těch je v některých zemích až 90 %. První věta by mohla znít takto:

BITTE HELFEN SIE MIR, ICH MÓCHTE IHRE SPRACHE LERNEN - DAS GEHT ABER NICHT, WENN SIE DEUTSCH (ENGLISCH) MIT MIR SPRECHEN.* (Prosím, pomozte mi, chtěl bych se naučit vaši řeč - to ovšem není možné, jestliže se mnou mluvíte německy (anglicky).)

Podle zkušeností oslovený ztuhne, usměje se, a pak na vás vychrlí vodopád slov, rychle, dialektem, v každém případě pro vás zcela nesrozumitelný. Na to jste ovšem

také připraveni. Předneste svou další, rovněž doma připravenou průpovídku, přičemž budete mluvit přehnaně zřetelně a velmi pomalu (nebo vytáhněte lístek č. 2):

BITTE SPRECHEN SIE SEHR, SEHR LANGSAM.* (Prosím,

mluvte velmi, velmi pomalu.)

Nyní jsou dvě možnosti. Buďto se na vás oslovený podívá, jako byste neměli všech pět pohromadě - v takovém případě „rozhovor" s ním po několika větách ukončete a rozlučte se. Nebo naopak bude váš partner reagovat kladně (jako většina lidí). Jakmile oslovený ze sebe vydá první pomalu vyslovovanou větu, zesilte jeho pozitivní chování svým třetím a posledním, doma připraveným listem:

ICH DANKE IHNEN FŮR IHRE GEDULD, SIE HELFEN MIR SEHR.

(Děkuji vám za vaši trpělivost, hodně mi pomáháte.)

S tímto báječným receptem dokázali mí seminární účastníci vždy najít „dobré" partnery k hovoru, s nimiž se pak přirozeně bavili déle, příp. častěji. To nás přivádí ke druhé otázce, která bývá kladena v této souvislosti:

*' Pozn. překl.: Ponecháváme plný německý text, protože není pravděpodobné, že by v zahraničí někdo oslovil Čechy česky.

Kde se můžeme (v zahraničí) nejlépe pocvičit v cizím jazyku? Přirozeně tam, kde jsou lidé, kteří jednak mají čas a jednak jsou ochotni se bavit! Vrchní číšník, který spěchá a od nás již odchází, nebude mít asi dosti trpělivosti, abychom s ním pomalu mluvili, nebo aby čekal, až konečně najdeme nějaké slovíčko ve slovníku! Kde tedy najdeme „ty správné lidi"? Je tu několik prvních námětů, které byste měli vyzkoušet s ohledem na svou po-vahul

1. Potencionální partnery pro rozhovor najdete přirozeně i v kavárně, avšak u jiných stolů, pokud ovšem jste typem, který se odváží oslovit cizího člověka. Uvědomte si, prosím, že v jižních zemích nejsou lidé tak „upjatí" a distancovaní jako my. A že většina lidí je ochotna pomoci, jestliže je o pomoc požádáme. Mohli byste tedy např. listovat ve svém slovníku a přitom se vždy trochu zoufale rozhlédnout, dříve než konečně někomu položíte první otázku. Máte-li po ruce uvedené tři věty (viz výše), nemůže se již váš záměr nezdařit.

2. Na pláži, ale daleko od břehu! Čím blíže k vodě si někdo lehne, tím častěji si chce pravidelně zaplavat; to potom jsou partneři, kteří nám jen vzácně projeví potřebnou

trpělivost. Ale dále od břehu sedí rodiče polodo-spělých dětí, které ještě nelze zcela pustit z dohledu, které však smějí celé hodiny pobíhat kolem (nebo si zaplavat). Rodiče jsou pak často ochotni pohovořit si. Loudejte se pomalu kolem' a hledejte svou potencionální „oběť"; třeba necháte něco upadnout, zvednete to a očima se omluvíte, a hned si všimnete, zda dotyčná osoba chce také něco říci. Zapamatujte si: Odpovědi na běžné zdvořilostní slovní obraty (pozdravy, omluvy a odpovědi na ně) se dávají často podvědomě a rychle! V tom okamžiku však dotyčný již něco řekl; první překážka je tím zdolána.

3. Jděte na nádraží a zastavte se tam, kde místní obyvatelé čekají na předměstské vlaky. Bude-li třeba čekat na vlak ještě 15 minut, budete moci zaručeně s někým navázat malý rozhovor. Můžete však učinit i další krok:

4. Jeďte předměstským vlakem asi 25 km (a potom se zase vraťte). Můžete tak pokračovat v příjemném kontaktu navázaném na nástupišti, nebo méně příjemný „ztratit" tím, že nastoupíte do jiného vagónu. Ve vlaku se s cizinci mluví obzvláště snadno!

5. Jděte na úřady, nejlépe ve vnitrozemí, kde se nedá očekávat, že by se úředník pokusil zabočit do němčiny nebo angličtiny. Pamatujte si: Tito lidé jsou tady proto, aby zodpověděli vaše dotazy. Bude-li mít úředník problém s tím, aby vašim otázkám porozuměl, pak se jistě rozvine rozhovor, v jehož průběhu můžete poznamenat, že se chcete naučit jeho jazyk. To automaticky vyvolá více sympatií, než když si myslí, že s jeho jazykem „bojujete" jen z nouze. A nebudete-li v té chvíli stát právě ve frontě čekajících (což ve vnitrozemí nebývá pravidlem), udělá si na vás čas!

6. Pozor: Poslední pokyn je rozhodně významný i pro ty, kdo nekempují: V kempincích, především ve vnitrozemí (kde není pobřeží), to musíte bezpodmínečně vyzkoušet! Lidé tu patří často k dlouhodobě kempujícím a jsou vděčni za každou změnu. Zaparkujte svůj vůz mimo kemp a zeptejte se na recepci, zda smíte projít kempem, abyste si obhlédli místo. Svolení obvykle dostanete (někdy vás to bude stát malý obolus). A nyní se loudejte po kempu a pozorujte: Čím otevřenější je kempovací prostor, tím ochotnější k hovoru bývají zpravidla i jeho obyvatelé. Sedí přímo u svých vozů nebo dva metry od nich (tedy blíže ke kolemjdoucím)? Dívají se „jen tak" kolem sebe nebo jsou jsou něčím zaměstnáni? Jestliže půjdete dostatečně pomalu, přátelsky se budete rozhlížet a zastavíte se před potenciálním partnerem, budete zpravidla dokonce osloveni. Ledy se rychle prolomí. První témata jsou vždy: Odkud přicházíte? Kam chcete jet? Jak dlouho se zdržíte? Na dovolené nebo služebně? Rodina? atd.

Kdy jsme již příliš staří na to, abychom se začali učit cizí jazyky? V zásadě nikdy! Dokonce i tehdy, kdy jste již „velmi" staří a znáte jen jeden jazyk, platí: Pokud jste zodpověděli čtyři otázky ve vstupním kvizu (převážně) kladně, pak vašemu přání (pokud ho ovšem máte!) nestojí nic v cestě. Někteří z mých seminárních účastníků byli již po sedmdesátce a přesto se úspěšně naučili cizí jazyk (část z nich dokonce několik)!

Máme poslouchat rozhlasová vysílání v cizí řeči? Ano i Ne. Ano tehdy, rozumíte-li již asi ze 70 % tomu, co slyšíte poprvé; pak pro vás bude každé vysílání zajímavé. Ne, stojíte-li teprve na začátku. Navrhuji vám toto: Nahrajte si nějaké vysílání (nebo několik) na kazetu; budete je pak moci poslouchat tak často, jak budete chtít. Aktivně nebo pasivně, jakou právě máte chuť a náladu. Budete-li však již mít nějaké vysílání opakovaně v obou variantách „za sebou", budete rozumět již daleko více než při prvém poslechu!

Může se stát, že se snadněji naučíme zvládat některou ze čtyř dovedností (poslech, mluvení, čtení, psaní) v cizí řeči než v mateřštině? Ano, ovšem musí být k tomu dány určité předpoklady. Buďto přicházíme jako mladý člověk do ciziny, nebo se zabýváme zvlášť intenzivně některou z uvedených dovedností, takže se pomalu skutečně zlepšíme. To se však stává zřídka. Spíše dojde k tomu, že v nějaké jiné řeči získáme větší slovní zásobu, než jsme měli v mateřštině. To pak znamená, že pro některé věci se stane cizí jazyk téměř mateřštinou, protože budeme znát jedno pojmenování, ovšem nikoliv ve své mateřštině. Za sedm let jsem se naučila v USA mnoho slovíček, k nimž mi doslova chyběla slova v němčině. Potřebovala jsem několik měsíců, abych se s tím „vyrovnala", zvláště co se týkalo odborných termínů, avšak i slov, která popisovala myšlenky, s nimiž jsem se dříve v němčině ještě nezabývala. Vzpomínáte si na upozornění (v kap. 1), že dospělý zpravidla zná významy, k nimž se musí nyní jen naučit (cizí) slova. Jestliže však pro něj jsou neznámy i významy, pak budou slovíčka z cizího jazyka jediná, která se naučil pro vyjádření nové myšlenky.

Jak se vlastně naučíme v cizí řeči myslet? Jednoduše, prostě tím, že se o to snažíme! Zkoušejte denně několik minut myslet v jazyku, který se učíte (nebo si veďte samomluvu), přičemž zpočátku to může probíhat jako v „časové lupě" (zpomaleně, s dlouhými přestávkami pro rozmýšlení). Myslete zprvu jen na to, na co v dané chvíli již opravdu můžete myslet, a teprve později budete moci myslet na to, na co myslet chcete! Budete-li takto postupovat zpočátku 10 minut

(které se vám budou zdát v prvních dvou týdnech jako velmi obtížné), a později, až půjde vše snadněji, prodloužíte cvičení na 15 až 20 minut, budete moci nepochybně brzy myslet v cizím jazyku. Nijak jinak to nejde! Ostatně - tento program jsem přísně dodržovala, když jsem se dva měsíce učila holandsky; jinak bych nebyla mohla začít ihned se semináři! Mezitím mi potvrdili i účastníci seminářů, především manažeři, kteří měli v zahraničí jednat, že se jim vedlo podobně. Od chvíle, kdy začali procvičovat myšlení (v cizím jazyku), jejich schopnost dorozumět se cizí řečí se jim již v prvních třech týdnech výrazně zvýšila! Zvažte, prosím, rovněž toto: Jestliže jedete autem, jdete nakupovat, čekáte na autobus - to všechno jsou chvíle, v nichž můžete podobné cvičení absolvovat, aniž byste museli vynakládat „zvláště vyhrazenou dobu" - nebo nemám pravdu?

Je metoda čtyř kroků vhodná i pro začínající tlumočníky? Ano, avšak: Jestliže někdo bude chtít později pořizovat písemné překlady, kde půjde o to, aby byla převedena do cizího jazyka věta za větou, bez zvláštní časové tísně, pak nelze mít nic proti tomu, aby se použila moje metoda, jestliže dotyčný všechny cvičební texty bude nejen dekódovat, ale naučí se (asi po 5 týdnech) převést je do své mateřštiny. Po dalších dvou týdnech může svůj „dobrý překlad" přeložit zase zpět do původního cizího jazyka. Takto je možné od samého počátku současně cvičit skutečné překládání! Na tyto překlady je možné pohlížet jako na část čtvrté fáze.

Jestliže se však dotyčný chce stát simultánním tlumočníkem, měl by provést doplňkové cvičení (jakoby pátý učební krok) s každou lekcí, přičemž předpokládám, že začínající simultánní tlumočník absolvoval překladová cvičení (viz výše). A nyní pátý učební krok: Vyrobíme si kopii kazety, na níž je po třech až čtyřech větách vždy malá přestávka; hovořící, kteří musí být simultánně překládáni, budou dělat později rovněž takové minipřestávky, ať již proto, že přemýšlejí, anebo proto, aby dali tlumočníkovi příležitost k překladu. Zapneme přehrávání této verze kazety a zkoušíme hlasitě překládat. Protože jsme překládání již (vícekrát) procvičovali písemně, trénujeme nyní hlavně svůj postup, abychom procvičili způsob, jak budeme mluvit (zatímco je dále slyšet původní hlas hovořící osoby)!

Normálně překladatelé obou skupin překládají jen z cizího jazyka do své mateřštiny; pokud se někdo chce naučit pracovat „v obou směrech", pak může přirozeně „dobrý překlad do mateřštiny" rovněž načíst na pásek a potom absolvovat stejný trénink „opačným směrem"!

Proč se vlastně máme učit cizí řeč?

Inu, nehledíme-li na to, že bychom chtěli v cizím jazyku číst nebo se bavit, jsou tu důvody, které mají vztah k mateřštině.

Jak jsme již uvedli dříve (kap. 2), zabývání se cizími jazyky nám může poskytnout zcela nové náhledy, a tím celkově zlepšit náš jazykový cit. Kdo se např. dozví, že všechna slova v japonštině jsou jak jednotného, tak množného čísla (takže HON může znamenat kniha nebo knihy), toho asi napadne, jak silně a často trváme na svém jediném obrazu světa. Avšak i obraz světa nebo skutečnost, ba dokonce i pravda jsou v japonštině pojmy, které se nikdy nemohou vykládat tak JEDNOznačně, jako v indoevrop-ských jazycích. Jsou snad proto Japonci daleko flexibilnější ve svém myšlení? Mohou se tedy proto nechat ze všech stran ovlivňovat (Čínou nebo Západem), aniž by se jednoznačně rozhodli pro jednu nebo druhou cestu, jak jsme se o to dříve pokoušeli my? Takové a podobné otázky se přede mnou vynořovaly při studiu cizích jazyků...

Obraťme pozornost ještě k poslednímu komplexu otázek, který se vždy znovu objeví a jehož zodpovězení umožňují některá malá (první?) nahlédnutí do různých jazyků a jazykových systémů. Jde o otázky, jako jsou tyto:

Jsou jazyky skutečně vzájemně „spřízněny"? Může i laik pochopit takové souvislosti? Existují snadné jazyky?

Čím „vzdálenější" je jazyk od jazyka (jazyků), který již znáte, tím je pro vás (zprvu) nesnadnější. To se týká jak gramatiky, tak slovníku. Gramatické struktury čínštiny a japonštiny jsou na jedné straně „úplně jiné" než indo-germánských jazyků. Na druhé straně si jsou vzájemně tak nepodobné, že pro Japonce je čínština „právě tak těžká" jako pro nás. Jestliže se necháte zmýlit písmem a myslíte si, že oba jazyky přece musí mít něco společného, pak zvažte toto:

Po velké reformě Kemala ATATURKA (1928) bylo v Turecku nahrazeno arabské písmo latinkou. Avšak turečtina není jazyk ani semitsko-hamitský (jehož písmo zprvu používala), ani indogermánský, a tedy pro nás rovněž „velmi nesnadný". Právě tak Japonci převzali částečně písmo Číňanů. První „přejímka" se uskutečnila před více než tisíci lety. Do japonštiny zavedla tzv. znaky KANJI (znaky pro celá slova). Druhá „přejímka" asi před šesti sty lety vedla ke vzniku obou slabikových písem HIRGANA a KATA-KANA, přičemž jedno z nich bylo původně písmo „ženské", neboť ve starém Japonsku byli někteří z největších básníků a myslitelů ženy! Přesto převzali Japonci jen málo původních slov, a jejich jazyk zůstal „zcela jiný", než byla čínština! Ostatně ani převzatá slova nejsou nijak snadná, neboť stejně jako my můžeme „psát" číslice v angličtině, musíme se nejdříve naučit anglické číslovky (anglické názvy číslic). Čínský znak pro slovo člověk zůstal v obou systémech písma podobný, avšak Číňan ho

vysloví (přibližně) REN (v české transkripci ŽEN), zatímco Japonec řekne H'TO nebo JIN. Jinak je tomu u jazyků, které jsou skutečně příbuzné. Existují např. „příbuzenské vztahy" mezi maďarštinou a finštinou. Předpokládá se, že jedna skupina starých Maďarů na útěku před Hunem Attilou se vystěhovala do dnešního Finska. Proto se Maďaři mohou snadno naučit finsky a naopak. Avšak tato jazyková rodina je jen malá, i když někteří jazykovědci do ní ještě zahrnují jazyky turecké!*'

(Existuje dokonce těžce probojovávaná teorie, podle níž by mělo být alespoň několik prvků, které spojují maďarské vyjadřování s japonským, nejen jazykové, ale i v hudbě!) Chceme-li se naučit současně více „snadných" jazyků, pak bychom si měli vybrat nějakou velkou jazykovou rodinu, např. románskou (včetně angličtiny), protože tyto jazyky jsou částí nadřazené skupiny indoevropské.

Všechny románské jazyky jsou tedy snadné, jestliže jsme k nim nalezli vstup. (Srv. i BODMERŮV citát níže.) Jakmile se jednou začneme zabývat jazyky s větším uvědoměním, naučíme se velmi zajímavé věci, např. že angličtina převzala románské výrazy v takové míře, že může dokonce vytvořit most k latině! Například: všechna slova, která končí na -ion, zůstala téměř beze změny. Ano, známe je jako cizí slova i v němčině: Information (informace), Kommunikation (komunikace, dorozumívání), Integration (integrace, začlenění), Nation (národ), Prävention (prevence, ochrana) atd. Rovněž všechna slova zakončená na -ologie nebo -osophie (o kterých jsme se již zmínili). Ještě jedno malé srovnání:

Italština Angličtina Němčina poeta poet Poet (básník) persona person Person (osoba) regione region Region (oblast) problema problém Problem (problém) periodo period Periode (perioda) forma form Form (forma) concerto concert Konzert (koncert) classe class Klasse (třída) lišta list Liste (seznam) moderno modern modern (moderní) monumento monument Monument (pomník)

atd. Pramen: Italian Made Simple

Jestliže jste teď dostali poněkud chuť, pak byste si měli přečíst autora, který o tom ví daleko více než já. Příležitost k tomu dostanete hned!

Vybraný text přináší odkazy na románské jazyky. Vždy, když BODMER řekne „nyní" nebo „v současné době", vztahuje se jeho výrok na začínající šedesátá léta dvacátého století, takže udávané číselné údaje o tom, kolik lidí „dnes" mluví

*) Pozn. překl.: Jazyky, kterými mluví národy jihovýchodní Evropy, střední, severní a malé Asie.

určitým jazykem aj. nejsou již zcela up to date (přesná k dnešnímu dni); dnes je zpravidla třeba uváděná čísla poněkud zvětšit - až na některé výjimky.

Die sprachen der Welt - Jazyky světa - výtahy (Frederic BODMER)

LATINA Hovoříme-li o latině jako o společném předku moderních románských jazyků, minime tím živé hovorové jazyky, které se používaly v římské Galii, v římském Španělsku a v Itálii v dobách impéria. V průběhu pěti století existovaly v římské říši dva jazyky, oba se nazývaly latina. Zatímco hovorový jazyk se stále měnil, zůstával literární jazyk po určité časové údobí statický, beze změn, a to po dobu tak dlouhou, jaká dělí Hartmanna von Aue a Wolframa von Eschenbach od Leibnitze a Lessinga. Vyskytovalo se přirozeně i odstupňování v jazycích sermo urbanus, což byl zjemnělý kulturní jazyk, právě tak, jako existovalo odstupňo-vání v jazycích sermo rusticus, sermo usualis nebo sermo pedestris*), jak se nazývaly hovorové jazyky. Některá díla klasické prózy byla vyumělkovanější než jiná, některá díla klasického stylu byla lidovější než jiná.

Žel, máme jen málo materiálu, který by nám dovolil, abychom si vytvořili uspokojivý obraz živého latinského jazyka. Některá technická pojednání, jako Vitruviova Mechanika, nám poskytují slova a obraty, jež chybějí ve spisech básníků a řečníků. Také nápisy, vytvořené prostými lidmi, podávají určitá objasnění, právě tak jako protesty gramatiků, kteří tehdy stejně jako dnes byli ochránci vzácných starověkostí. V Plautových komediích (264-194 př. Kr.) se často vyskytují hovorové obraty; klasičtí autoři dělají občas chyby, které hodně objasňují, ápolečné příznaky většiny dnešních románských jazyků podávají rovněž užitečné odkazy.

Ze všech těchto pramenů můžeme učinit závěr, že vulgární latina, která se po přijetí křesťanství zvolna prosazovala v literatuře, byla již před křesťanskou érou hovorovým jazykem občanů římské říše. Křesťanství pomohlo zacelit přerušení spojitosti mezi živým a psaným jazykem a dodalo tím latině novou životní sílu. Latinská bible, Vulgáta,... která byla sestavena koncem 4. století Hieronymem, umožnila latině, aby přežila nápory Barbarů. V latině se ovšem.přirozeně vyvinuly místní rozdíly, když se rozšířila přes severní Afriku, Španělsko a Galii. Tyto rozdíly se týkaly zčásti jazykových zvyklostí původního obyvatelstva, které latinu převzalo, zčásti je ovšem můžeme připsat i na vrub dialektickým rozdílům jazyka římských osadníků.

Románské jazyky mají nesčetné množství společných rysů, nápadně se shodují jejich gramatické význaky a pro obyčejné denní předměty a činnosti používají tatáž slova, vzájemně se jen poměrně málo lišící. Proto je celkem snadné naučit se další románský jazyk, jestliže již jeden ovládáme; a dospělý člověk se snadno naučí současně více jazyků než jen jediný. Francouzština se vzdálila od latiny nejvíce. Francouzštinu odlišuje od italštiny a španělštiny nejvíce dalekosáhlý rozpad ohýbání v mluvené řeči. Od obou uvedených jazyků se pak odlišuje ra-dikální fonetickou změnou, která mnohdy znemožňuje poznat některé francouzské slovo jako původně latinské, aniž bychom znali jeho historii. V písemném jazykovém projevu zachovala španělština latinské ohýbání nejvěrněji, avšak od italštiny a francouzštiny ji značně oddělují hláskové (fonetické) zvláštnosti a velmi změněná slovní zásoba. Během osm století trvající maurské okupace proniklo do španělské slovní zásoby mnoho arabských slov. Celkem vzato - nejméně se změnila italština. V době, kdy psal Dante svou Božskou ko-

*' Pozn. překl.; sermo urbanus (městský jazyk), sermo rusticus (venkovský j.), sermo usualis (běžný denní j.), sermo pedestrís (dětský j.).

medii, byla latině ještě poměrně blízká, a pozdější změny ve způsobu zápisu, výslovnosti, struktuře a slovní zásobě jsou mizivě malé, ve srovnání se změnami, kterými prošla angličtina od Chaucera k Shawovi.

IBERSKÉ DIALEKTY Na iberském poloostrově trvala římská nadvláda déle než 600 let. Již staletí před zhroucením potlačoval jazyk dobyvatelů původní jazyk podrobených. Poslední zmínku o předřímském jazyku najdeme v Tacitových Annales (Letopisech). Podle něho křičel tarragonský sedlák při mučení jazykem svých předků. Jinak však bylo v té době Španělsko zcela romanizováno. Slavni Římané, jako Seneca, Quintilian a Martial pocházeli ze Španělska.

Pozůstatkem původního jazyka je baskičtina (jazyk Basků), kterou se mluví na francouzském i španělském teritoriu na obou stranách západních Pyrenejí. Než přinesla Hitlerova a Mussoliniho letadla národu Basků pohromu, mluvilo baskický asi půl milionu lidí. Španělská latina přečkala v minulosti všechny výboje dobyvatelů. Španělsko bylo nejdříve dobyto germánskými kmeny. V 5. století se přehnali Španělskem Vandalové. Dali jméno jižní provincii, Andalusii. Pak vládli déle než dvě století Vizigótové (Západní Gótové), jejich hlavním městem bylo Toledo. Po nich následovali Arabové a Maurové z Afriky. Mohamedáni, kteří si podrobili celou zemi s výjimkou asturské horské oblasti*), se nevměšovali do jazyka ani náboženství obyvatelstva. Smíšená manželství byla za jejich milostivého režimu častá. Španělský národní hrdina Rodrigo Diez de Bivar, obvykle nazývaný Cid, bojoval jak za nevěřící, tak za křesťany. Krutost a nesnášenlivost se objevila teprve po reconquiste vlivem katolických vládců nepodrobeného severu**J. Katolické dobývání ztracených území se pozvolna šířilo směrem na jih, až bylo završeno v roce 1492 nabytím Granady Ferdinandem a Isabellou. Za maurského panství, byla jazykem poloostrova směs dialektů, které všechny pocházely z vulgární latiny. Na východě se mluvilo ka-talánštinou, která byla velmi blízce příbuzná provensálštině v jižní Francii; na severu se mluvilo leonsky, aragonsky a astursky, v centru kastilsky a na západě, do něhož je zahrnuto i dnešní Portugalsko, galsky. Portugalsko bylo již v 11. století zpola samostatnou provincií, která později za Jindřicha Mořeplavce povýšila na námořní velmoc. Z Portugalska se přenesl původně galský dialekt na Madeiru a Azory a později do Brazílie. Dnes mluví portugalštinou asi 54 milionů lidi, z toho 44 milionů jsou obyvatelé Brazílie, která se stala v roce 1822 samostatným státem. V samotném Španělsku se vyvinul již dříve spisovný jazyk. Na návrh Alfonse X. vyhlásily kortesy***) v roce 1253 toledský dialekt za správnou španělštinu. Podobně jako Madrid a Burgos leží Toledo v Kastilii.

Kastilština, jež byla původně nářečím malého společenství v kantabriských horách na baskických hranicích, se stala posléze úředním a spisovným jazykem 110 milionů lidí. Z toho žije 25 milionů ve Španělsku, 20 milionů v Mexiku, 13 milionů v Argentině, 52 milionů v ostatních jiho- a středoamerických státech, západní Indii, na Filipínách a v severní Africe. Americká španělština vykazuje některé andaluské rysy, částečně proto, že přistěhovalci pocházeli hlavně z jihu, a částečně proto, že Cádiz byl obchodním centrem pro kolonie.

Slovní zásoba země, která byla často zaplavena cizími dobyvateli, musí nevyhnutelně vykazovat cizí složky.

Germánské kmeny v ní zanechaly méně stop než ve francouzštině. Malé množství germánských slov pochází z válečné terminologie a z feudálního zřízení. Stovky arabských slov však svědčí o tom, za co vděčí Španělsko maurské civilizaci, která měla obrovskou převahu nad katolickou, která ji následovala...

*' Pozn. překl.: Království Asturie.

Pozn. překl.: Reconquista [rekonkista] - historické označení znovudobytí Pyrenejského poloostrova, který dobyli z velké části v 8. stol. Arabové; byl to dlouhodobý proces, zahájený v 11. stol.

***> Pozn. překl.: Kortesy, španělský a dříve i portugalský parlament.

Španělská slovní zásoba však pochází především z vulgární latiny, do níž byla ještě vměstnána dávka slov z klasické latiny. To platí i pro portugalštinu, která obsahuje méně slov baskických, zato však více slov přejatých z francouzštiny. Jinak je slovní zásoba obou iberských dialektů téměř stejná. Není třeba zvláště vyzdvihovat, že právě některé velmi obyčejné věci mají různé názvy. Známe to i z němčiny, v níž používání určitých často používaných slov je omezeno na jednotlivá území, např. Pferd/Ross (kůň/oř), Wiese/Matte (louka/horská louka) atd.

Některé příklady ze španělštiny a portugalštiny:

němčina ŠPANĚLŠTINA PORTUGALŠTINA čeština Kind niño erianca, menino(a) dítě Hund perro cao pes Knie rodilla joelho koleno Fenster ventana janela okno Straße calle rúa ulice Hut sombrero chapéu klobouk Messer cuchillo faca nůž

Tomu, kdo se učil jeden iberský jazyk a ví, jak se mohou identifikovat příbuzná, avšak na první pohled nepodobná slova, se nebude zdát těžké číst noviny psané v druhém jazyku. To ovšem neplatí pro rozhovor. Hláskové (fonetické) rozdíly mezi španělštinou a portugalštinou jsou značné.

Gramatické rozdíly mezi oběma jazyky jsou nepatrné. Portugalština již dříve vyloučila sloveso haver (španělsky haber) jako sloveso pomocné. Vyskytuje se nanejvýš ještě v ustálených výrazech. Dnešní (moderní) obdoba je ter (španělsky tener), např. tenho amado (ich habe geliebt, miloval jsem), tenho chekado (ich bin gekommen, přišel jsem), ve španělštině he amado a he llegado. Oba jazyky si libují ve zdrobnělinách. Nejdůležitějším španělským tvarem je -ito, nejdůležitějším portugalským -inho. V jednom ohledu stojí portugalština ještě za španělštinou, francouzštinou a italštinou, totiž ve spojení infinitivu se slovesem habere pro vytvoření futura (budoucího času) a kondicionálu (podmiňovacího způsobu). V souhlasném (přitakávacím) vyjádření může stát osobní zájmeno mezi infinitivem a pomocným slovesem, např. dir-me-as (doslova: říci mně máš = řekneš mně), dar-vos-emos (doslova: dát vám máme = dáme vám).

FRANCOUZŠTINA Prvním románským jazykem, jenž dal vznik pozoruhodné literatuře, byl dialekt středu, tj. jihu Francie. V provensálštině, jak se tento jazyk nazývá, byla napsána i skvělá poezie, která byla silně ovlivněna maurskou kulturou. Moderní jiho-francouzské dialekty jsou potomky provensálštiny. Jim nejbližší je dialekt španělské provincie Katalánsko s hlavním městem Barcelonou.

Dnešní francouzština má svůj původ v dialektu pařížského měšťanstva. Díky politické, kulturní a hospodářské nadvládě hlavního města rozšířil se pařížský dialekt po celém království, „zatopil" místní nářečí a potlačil bretonštinu (keltský jazyk) a vlámštinu (germánský jazyk). Francouzština je dnes běžným hovorovým jazykem poloviny Belgie a značné části Švýcarska a Kanady. V roce 1926 mluvilo francouzsky jakou svou mateřštinou 41 milionů lidí v Evropě, z toho 37 milionů v samotné Francii, přičemž nejsou započítáni dvoujazyčně mluvící Bretonci, Alsasové a Korsičané, tři miliony v Belgii a téměř jeden milion ve Švýcarsku. Mimo Evropu je francouzština úředním jazykem francouzské koloniálni říše a běžnou hovorovou řečí tří milionů Kanaďanů v Quebecu. Kanadská francouzština má archaické a nářeční zvláštnosti, jejichž původ je v dlouhé jazykové izolaci a ve vlivu přistěhovalců z Normandie.

Francouzština se dvakrát těšila mimořádné vážnosti. Poprvé ve 12. a 13. století, když ji vítězní křižáci zanesli do Jeruzaléma, Antiochie, na Kypr, do Konstantinopole, Egypta a Tunisu. Podruhé v 17. a 18. století. Pět let

před francouzskou revolucí postavila Královská akademie v Berlíně jako otázku pro nositele ceny tato témata: „Co to je, co udělalo z francouzštiny univerzální jazyk Evropy? Čím si vysloužila tuto přednost? Je třeba se domnívat, že si ji udrži?" Nositel ceny byl duchaplný šovinistický Francouz jménem Rivarol. Jeho odpověď na první dvě otázky vycházela z toho, že francouzština vděčí za svou vážnost svým charakteristickým přednostem, totiž srozumitelnosti a větné stavbě („Co není jasné (srozumitelné), není francouzština. Co není jasné, je stále jen angličtina, italština, řečtina nebo latina".).

To je nesmysl, právě tak jako požadavek jistých příznivců pomocného mezinárodního jazyka, mezi nimi i Havelocka a Ellise, udělat z francouzštiny znovu světový jazyk. Jako prostředek diplomatů se dostala částečně do módy díky tomu, že byla již dlouho sjednocovacím jazykem, avšak ještě daleko více díky řadě vnějších okolností. Od westfálského míru (1648) až po zhroucení napoleonského císařství byla Francie obvykle v pozici, kdy diktovala mírové podmínky. Před dobou osvícení, která bezprostředně předcházela francouzské revoluci, byl versailleský dvůr kulturní baštou absolutismu. Francouzští encyk-lopedisté šířili anglický racionalismus na kontinentě; revoluční války vnesly slávu francouzské kultury do nových vrstev evropské společnosti a propůjčily jí nový lesk. Císařství vedlo k novému vrcholu, avšak současně vyvolalo v celé Evropě opoziční proudy. Po Bonapartově porážce se silně snižoval vliv francouzštiny ve skandinávských zemích, v Rusku, jež vedlo zahraniční korespondenci až asi do roku 1848 ve francouzštině, a v Egyptě pak vlivem rostoucího britského imperialismu. I když ještě dnes má francouzština svou společenskou hodnotu, není ten, kdo nemluví francouzsky, v žádném případě považován předem za nevzdělance.

ITALŠTINA A RUMUNŠTINA Tři románské jazyky, které jsme dosud probrali, se rozšířily za své původní národní hranice. Italština a rumunština zůstaly naproti tomu takříkajíc výlučně národními jazyky...

Foneticky stojí italština blíže latině než španělština a francouzština, její slovní zásoba obsahuje méně cizích složek. ... (italština) se od časů Dantových změnila jen velmi málo. V roce 1950 mluvilo italštinou 45 milionů lidí, z čehož téměř všichni žili v Itálii (na poloostrově, na Sardinii a Sicílii). Méně než čtvrt milionu připadá na italsky mluvící menšiny na Korsice a v jižním Švýcarsku.

Rumunsko se přibližně kryje s římskou provincií Dacií z doby císaře Trajana. Z určitého hlediska můžeme počítat rumunštinu podobně jako angličtinu a per-štinu (...) do rodiny románských jazyků. Její slovní zásoba je totiž velmi silně prostoupena cizími složkami. Slova působící zvláštním dojmem, původem z vulgární latiny, jsou smíšena se slovy bulharskými, albánskými, maďarskými, tureckými a řeckými. Převažují přejatá slova slovanská. Avšak nehledíme-li na tento směsný charakter slovní zásoby, nemůže se rumunština srovnávat s angličtinou nebo perštinou. Její gramatika neprodělala žádné velké zjednodušení. Ve východnv římské říši dávala vulgární latina přednost stavění zájmen (jako členu) za podstatné jméno, např. homo ille (člověk ten) místo západního způsobu ille homo (ten člověk). Proto je dnes člen u mnoha slov připojován (agglutinován) až za ně, např. omul = homo ille (muž), lupul = lupu ille (vlk, lat. lupus), cainele = cane ille (pes, lat. canis)... Dnes mluví rumunštinou 16 milionů lidí.

Kapitola 9 Pokročilí, žáci a materiály

V této kapitole se budeme zabývat třemi tématickými okruhy: zaprvé to budou Tipy pro pokročilé, ať již mají „základní vědomosti", s nimiž chtějí začít, anebo ať již získali tyto vědomosti mou metodou... Zadruhé to bude Pomoc žákům, kteří se chtějí

(nebo musí) naučit cizí jazyk (nebo více jazyků), i když ne právě kvůli školnímu vyučování, tak alespoň navzdory jemu. Přitom jde o zásadní otázku: Za jakých předpokladů mohou žáci se školní učebnicí použít mou metodu, přičemž přirozeně budou muset obstát ve zkouškách slovíček a gramatiky, jež jsou na mnohých školách obvyklé. Zatřetí: Několik málo poznámek k materiálům, tj. k učebnicím nebo kursům, s jejichž pomocí se chcete jazyk učit.

Pokročilý studující

Jsou dvě možnosti: buďto chcete prostudovat nějakou „normální" učebnici (s kazetami!), což je v případě (ještě) slabých předběžných znalostí účelné; anebo chcete jít zcela novou cestou (viz dále oddíl Materiály). Nejdříve však k první možnosti:

Kursy pro pokročilé: Chcete-li studovat kurs pro pokročilé, snad proto, že byste se chtěli zúčastnit lidové univerzity nebo nějakého učebního běhu ve své firmě, pak můžete přirozeně rovněž využít čtyřkrokovou metodu, všechno bude ovšem pro vás snadnější: při dekódování pro vás bude v textu daleko méně (zpočátku) nesrozumitelných míst, která se musí dekódovat. Fáze Poslech/Aktivní a Poslech/Pasivní vám také zaberou méně času atd. Měli byste však zvážit, na jaké úrovni chcete začít: Při značně zasutých vědomostech by totiž mohlo být celkem zajímavé absolvovat nejprve „na vlastní pěst" kurs pro začátečníky. Přitom si jednak zvyknete na způsob učení se podle pravidel mozku, jednak si skutečně rychle osvěžíte své znalosti. Bude se vám zdát, že s mnohým jste neurčitě obeznámeni, neboť učit se znovu (přesněji: pokračovat v učení) je vždy snadnější, než učit se novému! Přitom bezpochyby budete mít hodně prožitků úspěchu, které vás budou motivovat pro nástavbový kurs! Neboť jestliže víme, že se můžeme naučit nový jazyk celkem „bezbolestně" (přes dřívější předsudky - viz kap. 1), pak budeme přistupovat k dalšímu studijnímu období přirozeně daleko sebevědoměji.

Nové cesty pro pokročilé: Poznali jste fázi 3 {Poslech/Pasivní) jako jeden učební krok, který probíhá podle hesla: „Nechám se učit". Již dříve jsme uvedli, že pravá mozková polovina zvládá některé aspekty „sama" daleko lépe, než kdyby se majitel mozku chtěl „vměšovat" svým vědomým myšlením (a svou levou mozkovou polovinou)! Jestliže tedy máme k dispozici předběžné znalosti, můžeme převést (delegovat) daleko více učební práce (dokonce až cca 80 %) do podvědomí! Pro mnohé lidi, kteří se rádi dívají na televizi, je takový způsob nejmilejší. Popsali jsme ho v kap. 7 (heslo Video). Jestliže jste snad texty ještě nečetli, pak to učiňte, prosím, nyní (s. 116). A to i v případě, že (dosud) nemáte videopřístroj: budete ho potřebovat jen krátkodobě. Pak pokračujte s normálními zvukovými kazetami.

Určeno speciálně žákům

Byla jsem v pokušení nazvat tento oddíl „Určeno žákům a ostatním utlačovaným", neboť to, co se děje v našich školách, je v mnoha případech natolik zabraňující správnému vývoji, že studium pak nejen není podporováno, ale částečně je mu dokonce systematicky bráněno. To platí přirozeně nejen pro výuku jazyků, nýbrž zcela obecně, zvláště pro národní (obecné) školy. (Odkaz pro zájemce: ve své knize Heslo: Škola jsem se tím zabývala i s návrhem jak pomoci rodičům mladších dětí.)

V každém případě jsou mnozí žáci zcela „ubozí chudáci", protože škola nejen ztěžuje učení, nýbrž přitom současně silně napadá pocit vlastní hodnoty (žáků)! Nemohu se zbavit pocitu, že mnozí učitelé (jazyků) pro svou vlastní vnitřní nejistotu obzvláště rádi dělají své žáky „bezmocnými", (zřejmě ponejvíce nevědomky). Později se to projeví takto: Při každé sebemenší chybičce se spustí diskuse, a/nebo těžiště se klade do strnulého biflování izolovaných detailů (slovíčka, gramatika). Takoví učitelé se vysky-tují přirozeně ve všech oborech (tak jako jsou podobní lidé ve všech povoláních), protože však takto získává mnoho dětí vůči učení se jazykům předsudky, které u nich mohou vyvolat později silné zábrany pro celý život (viz kap. 1), jeví se zmíněné sobecké jednání jako zvláště drastické!

Jestliže totiž někdo selže v hlavních předmětech (a těmi jsou přece z velké části cizí jazyky), pak to nepochybně prožívá jako vlastní neschopnost, která skličuje. Avšak to platí přirozeně i pro jiné obory. (Jak velké je procento lidí, kteří „ovládají" matematiku, algebru nebo logiku?) To znamená, že tu „vychováváme" generaci dětí, které se naučí ještě méně než generace předchozí, jak samostatně získávat informace. Neboť: Čím více máme oslaben obraz sebe sama, tím méně máme energie pro „cokoliv"; to se pak projeví jako „nuda" nebo „nechuť" při duševní činnosti nejrůznějšího druhu. A když zvážíme, kolik našich mladých lidí dovede po osmi nebo deseti letech strávených ve škole stěží skutečně plynně mluvit, číst, psát a/nebo počítat, pak bychom již mohli mít obavy. (Ostatně v knize Stroh im Kopf? (v čes. vyd. Piliny v hlavě) jsem se zabývala obecně studiem podle pravidel mozku.) Odtud plyne moje heslo, že musíme žákům (kterých se to týká, což ovšem nejsou všichni!) pomáhat, aby se učili nějaký cizí jazyk, když již ne kvůli škole, pak alespoň navzdory jí! Konec konců budu v dalším vycházet z toho, že laskavá čtenářka (laskavý čtenář) je jedním z rodičů; kdybyste byli sami žákem, pak byste se mohli sice rozhodnout sami, ale mohlo by vám i pomoci, dáte-li rodičům k přečtení tu či onu část mého textu. Například proto, že se přimlouvám za nákup kazet, které ovšem nebudete chtít

bezpodmínečně hradit z kapesného... A ještě něco: jestliže uvádím dále vždy jen „žák", pak to není proto, že zapomínám na žákyně, ale proto, že je zdlouhavé psát nebo číst stále „žák příp. žákyně". Prosím proto o pochopení.

Ne pro školní výuku, ale navzdory jí! Většina jazykových učebnic se dnes nabízí 5

kazetami; to platí i pro kursy, které se používají ve školní výuce. To ovšem někteří učitelé zamlčují, protože pro svou špatnou výslovnost nemají zájem, aby děti vlastnily tyto kazety. Na nich totiž hovoří anglicky Angličané, francouzsky Francouzi atd. Jak jsem se již zmínila (v kap. 1), považuji učitele jazyků, kteří nevyučují svou mateřštinu, dnes, v době „sjednocené Evropy", za neuvěřitelný anachronismus, zvláště když někdy slyším, jak „tvrdý" je přízvuk některých učitelů! Je proto bezpodmínečně nutné, abyste svým dětem zakoupili kazety k učebnici. Jestliže není v kursu vašeho dítěte žádná kazeta k dispozici, pak se můžete postarat o to, aby byly cvičební texty správně načteny na pásek. Bohudíky je všude dosti cizinců, přičemž obyvatele Evropské unie nepovažujeme natolik za „cizince", jako někteří jiní, kteří pro vyhraněné nepřátelství vůči cizincům v Německu s námi stěží mohou navázat kontakt. Jistě tedy někoho najdete. A jestliže znáte i jiné rodiče dětí z téže třídy, mohli byste se dokonce podělit o náklady...

A dále je třeba si zapamatovat, že ke cvičením v učebnici jsou zpravidla k dispozici pomocné materiály. Některá nakladatelství nabízejí totiž tak zvaný „učitelský sešit", kde jsou správné odpovědi (řešení), avšak tato pomůcka se nemá/nesmí prodávat „žákům"! Bylo by přece hrozné, kdyby byli žáci poněkud samostatnější! Kdyby dokonce mohli mít prožitky úspěchu, protože by nyní mohli hned zjistit, zda vyřešili úlohu správně! (Srv. rovněž, co je uvedeno v kap. 6 a 9 pod heslem „Cvičení".) Možná byste mohli uvést toto téma v poradním sboru rodičů (na rodičovském sdružení)? Jestliže ovšem máte strach, že by žáci potom již jen opisovali, pak chci odpovědět:

- Dokonce i opisování správného řešení přináší více, než opisování od kamarádů ve třídě, jejichž řešení možná není vždy zcela správné; kdo chce opisovat, ten si k tomu obvykle vždy najde cestu!

- Jestliže automaticky vycházíme z toho, že děti tak jako tak jen hledí, jak by mohly podvádět, pak je pomalu, ale jistě „přesně takovými" uděláme; to je proroctví, které se samo splňuje! Pokud vás tento aspekt zajímá, pak si porovnejte i kap. 7 v mé knize Erfolgs-Training (Tréninkem k úspěchu; kapesní příručka nakladatelství mvg).

- Jestliže žák v budoucnosti uplatní metodu čtyř učebních kroků a bude postupovat podle pravidel mozku, oslabí se u něho případná chuť „vzít do

zaječích", protože studium jazyků bude snadné a je spojeno s prožitky úspěchu. To není dobré jen pro známkový průměr, to je dobré i pro pocit vlastní hodnoty. Tady konečně dostává každý možnost, aby si dokázal, že není tak „hloupý" nebo „nenadaný"!

Metoda čtyř kroků navzdory škole: „Funguje" přesně tak, jak již byla popsána (kap. 2-7), ovšem je třeba dbát na jedno jediné pravidlo. Vzhledem k tomu, že metoda byla koncipována pro samouky, to nebude těžké. V nouzi by tu mohl účelně pomoci doučovací učitel, pokud bude k dispozici. Neboť pravidlo zní:

Žák musí být vždy o tři lekce napřed p ř e d školní výukou!

Zní to hůře, než jaké to ve skutečnosti je, jak mi mezitím potvrdili rodiče mnohých žáků. Úspěch je zaručen, jestliže jsou splněny nejméně čtyři z pěti dále uvedených předpokladů:

1. Žák je ochoten jít novou cestou, která mu umožní, aby se s daleko menším vynaložením času pro aktivní studium učil v budoucnu podstatně efektivněji!

2. Žák nic nenamítá proti prožitkům úspěchu; to znamená, že se dovede radovat, když se mu něco podaří!

3. Žák má zájem na tom, aby si zlepšil známky.

4. Žák je připraven věnovat určitý čas pasivnímu poslechu, přičemž to může uskutečňovat ve smyslu paralelního studia (srv. kap. 5) dokonce vedle jiných domácích úkolů (např. místo poslechu rozhlasu).

5. Žák má v zásadě zájem na tom, aby později zvládl cizí jazyk(y)! To znamená, že ho těší myšlenka, že se bude moci později bavit anglicky (francouzsky). Tento předpoklad sice téměř neplatí pro latinu, a pro starou řečtinu platí jen podmíněně, avšak oba tyto jazyky jsou klíčem pro mnohá „německá" cizí slova (platí to i pro češtinu), takže člověk si je jistější při používání „kultivované" němčiny (češtiny), což je právě výhodou. (Tyto jazyky máme jako hlavní předmět, především na gymnáziích a v „pokračova-cích" větvích vyšších středních škol, kde také požadavky na mateřský jazyk rok od roku stoupají.)

Další výhody jsou v tom, že mladí lidé se zpravidla tak jako tak kloní k paralelnímu studiu (slavně proslulé poslouchání rozhlasu při domácích úkolech), takže Poslech/Pasivníje pro ně téměř „normální" činností. Kromě toho nesmíme zapomínat,

že každé dítě nejdříve postupuje podle pravidel mozku, dokud se mu tento způsob práce nezakáže. Proto také nalézají žáci daleko snadněji cestu k metodě podle pravidel mozku, než si dospělý (který má za sebou mnohem více let práce jen s využitím poloviny mozku) zpočátku může představit. A konečně nesmíme zapomenout, že tato technika způsobí, že žák „ví všechno", na co může být při zkouškách dotazován:

• Zná slovíčka, protože se je učil podle smyslového spojení a s využitím celého mozku.

• Dovede používat gramatiku (srv. i gramatické tipy, kap. 7), avšak dovede správně řešit i gramatická cvičení, a to i bez příliš velkého vzdělání. Dosáhne velké jistoty, jakmile prošel učební kroky 1-3! To zní pro mnohé rodiče zprvu neuvěřitelně, avšak prosím, zvažte: Jestliže usuzujete podle minulosti na budoucnost, pak je váš závěr nepřípustný. Neboť se „starými" metodami je vynaložený čas nepochybně až o tři čtvrtiny vyšší, při nejistých výsledcích. Tím je vinen tradiční systém, nikoliv (ne)schopnost žáka!

• Dovede psát diktáty s velmi malou námahou. Zaprvé může při aktivním poslechu po současném čtení dekódování (tedy kdy již rozumí každému slovu) ještě jednou naslouchat aktivně, avšak tentokrát přitom bude současně vědomě číst anglický (nebo francouzský) text. Zadruhé může cvičit doma i diktát, protože pro všechny případy má kazety!

•Dovede sestavovat věty, a to takové, které se podobají svou strukturou větám v lekcích (paralelní věty). Kromě toho jsem již upozornila na toto: Všechno, co postavy v lekcích mohou říkat nebo si myslet, může říkat nebo si myslet i studující, protože moje metoda mu to umožní. A to zcela bezpečně! Tím je vytvořena základna pro písemné práce; zbytek je fantazie a představa, co chceme psát, tedy žádný problém s cizím jazykem.

Jak již bylo uvedeno - je to možné, jestliže jsou k dispozici kazety ke cvičebním textům! Platí to i pro latinu a starou řečtinu! A ostatně - nezačnete se také hned učit s námi? Místo toho, abyste začínali nějaký jiný kurs (nebo nějaký jiný jazyk), mohli byste se třeba zúčastnit jako opravdový partner v učení. Pokud můžete „vyhrabat" ještě nějaké zbytky předběžných znalostí, připojte se také, jestliže je vaše dítě již ve 2. nebo 3. ročníku. Nuže - není to fascinující myšlenka?

Materiály

Budete potřebovat nějaký kurs, takže budete mít k dispozici text (publikaci s texty a k tomu příslušný nosič zvuku (kazety, desky, magnetofonový pásek aj.)). Anebo budete pracovat s materiály podle vlastní volby. Znovu opakuji: K většině učebnic, i pro školní výuku, se dnes nabízejí kazety s texty cvičení.

Chcete-li však pracovat s texty dle vlastního výběru, pak si, prosím, najděte někoho, jehož mateřštinou je jazyk, který se chcete učit, a nechte si texty načíst na kazetu! A to nejlépe jednou pomalu přehnaně zřetelně (na stranu kazety obvykle značenou A), a podruhé v normálním tempu (na stranu B). To vás obvykle nic nebude stát, zvláště když nabídnete protislužbu: pomůžete dotyčnému zlepšit se v němčině (češtině), a váš pomocník vám vyjde vstříc tím, že později, po načtení pásku, budete-li se chtít učit konverzaci, vám pomůže i s rozhovory... Pokud však nemůžete nebo nechcete dělat „výměnný obchod", najděte si studenta (studentku) a dejte mu malý honorář. Vezmete-li v úvahu, že při textech dle vlastní volby nebudete kupovat žádný učební kurs, pak se předaný honorář vyplatí.

Dále pak vycházím z předpokladu, že vaše publikace s texty (příp. vámi vybraný text) obsahuje texty se vzájemnou souvislostí, tedy krátké povídky, scénky, živé rozhovory, odborně zajímavé informace ap. Kniha, v níž jsou jen samostatné, nesouvisející věty, je zcela nevhodná! Jestliže však s podobnou knihou musíte pracovat, opatřete si, prosím, bezpodmínečně doplňkové texty (jako „obranné opatření"), které budou vzájemně souviset!

Většina moderních jazykových kursů se sice již „přeorientovala" na ucelené krátké příběhy, rozhovory ap., avšak dokonce i nová vydání mohou být ještě dnes zpracována ve stylu metody jednotlivých vět. Tato metoda byla původně vyvinuta pro gramatickou analýzu, a to v době, kdy studující musel pracovat „vyzbrojen" jen gramatikou a slovníkem. Byla to často jediná metoda pro studium nově objeveného jazyka (byla tedy převážně používána církevními institucemi před vysláním misionářů do vzdálených krajin, kde ještě nebyl oficiálně prozkoumán místní jazyk). K tomuto účelu byla metoda vhodná, protože misionář pak měl zaprvé po několik týdnů nebo měsíců velmi mnoho času, aby splnil hlavní úkol svého povolání, totiž aby se učil; zadruhé byl zcela jinak motivován než dnešní obyčejný člověk, který se chce učit vedle své běžné činnosti; misionář pak dostal velmi brzy velkou příležitost, aby své nové znalosti projevil! Jestliže se však ještě dnes objevují na trhu kursy ve stylu jednotlivých vět, a to pro jazyky, které nejsou v žádném případě „nově objevené a nepřístupné", pak to považuji za velmi smutné.

Kromě toho předpokládám, že budete mít k dispozici překlad textů nebo alespoň seznam slovíček a slovník, abyste mohli dekódovat. I tady přirozeně platí: V nouzi si

přiberte na pomoc cizince (který zná „svůj jazyk") jako „tlumočníka"! Buďte opatrní, chcete-li se svěřit do péče „normálního" jazykového učitele, neboť mnozí mohou zděšeně spínat ruce nad hlavou jakmile zjistí, že se chcete učit „jinak", než jak je normálně obvyklé! Vyškolila jsem stovky učitelů, z toho hodně učitelů řečí, a vím, že mnoho z nich nemá příliš mnoho co říci, kromě Ano, ale...!

Co se týče výběru „volných" textů, k tomu najdete pokyny v kap. 6 pod heslem Čtení. A pokud jde o „oficiální kursy", které jsou k dostání na trhu, tomu se věnujeme nyní.

S jakým kursem máme začít? Začínáte-li s nulovými předběžnými znalostmi, pak si zvolte kurs, který usnadňuje dekódování, jak jen je možné. V dalším uvedu několik poznámek k některým systémům, které najdeme na německém trhu. Pochopte, prosím, že tyto poznámky vám mají pomoci, abyste se později snadněji rozhodli...

Linguaphone a Assimil: Tyto kursy vám nabízejí ve všech případech pro každou větu překlad, až do poslední lekce! Kromě toho v nich najdete vždy fonetický zápis, což je tím důležitější, čím neobvyklejší jsou pro vás zpočátku znaky písma (např. v ruštině, čínštině, arabštině atd.). Přitom je fonetický zápis obou těchto systémů jenom malou obměnou normálních písmen latinky, takže opravdu obtížný mezinárodně platný systém fonetického zápisu nemusíte znát.

Ovšem chcete-li se naučit i písmo, měli byste si předem zjistit, zda kurs, který si chcete zakoupit, vám toto rovněž nabízí. U „exotických" jazyků totiž některá nakladatelství od podobné nabídky ustupují, takže celý kurs je předkládán v určitém druhu fonetického zápisu. Fonetický zápis jako doplněk považuji sice za vynikající pro nástup do studia, a považuji ho rovněž za přijatelný, jestliže ten či onen student se písmo dokonce ani nechce učit, avšak velmi se rozzlobím, jestliže nějaký kurs za stovky marek (např. Linguaphone, Japonština) nabízí cvičení jenom ve fonetickém zápisu, takže žádný kupující se nemůže naučit správně psát japonská slova! K tomu ještě přistupuje skutečnost, že v japonštině existují tři systémy písma (hiragana, katakana a kanji), takže začátečník není schopen foneticky zapsané texty samostatně převést do japonštiny! Avšak přesto můžeme obecně vycházet z toho, že oba tyto systémy jsou velmi vhodné pro začátečníky, zvláště proto, že byly vyvinuty speciálně pro samouky.

Ostatní svstémv: Pokud se někdy rozhlédnete v dobře zásobeném knihkupectví, najdete mnoho nabídek, zvláště pro čtyři hlavní evropské jazyky (pro angličtinu, francouzštinu, italštinu a španělštinu). Obvykle platí: kursy, které se používají v lidových univerzitách, jsou po didaktické i obsahové stránce sestaveny většinou skutečně dobře, ale často nenabízejí žádné překlady cvičebních textů, takže jsme nuceni slovo za slovem sami je dopracovat. Autoři pochopitelně vycházejí z toho, že

budete navštěvovat večerní kurs (s učitelem), avšak s trochou dobré vůle a s výpomocí cizince (který zná jazyk, který se učíme), můžeme tyto knihy většinou použít i pro vlastní studium jako samouci. Samostatně překládat musíte i při použití většiny Langenscheidtových učebnic, včetně těch, u nichž je výslovně poznamenáno, že jsou určeny také pro studium samouků!

V takových knihách sice chybí překlad, avšak zato vždy nabízejí podrobný seznam slovíček k jednotlivým lekcím. Autoři si ovšem myslí, že jednotlivá slovíčka budete biflovat; jenže to právě nedělejte! Seznam používejte jen pro vyhledávání slovíček, abyste mohli text dekódovat!

Ještě je třeba poznamenat, že některé systémy nabízejí ke cvičením i úplná řešení (nejčastěji v dodatku nebo ve zvláštní pracovní publikaci nebo v „klíči"), jiné naproti tomu nenabízejí buďto žádný klíč, anebo vůbec žádná cvičení. Musíte se sami rozhodnout, jaký druh kursu je pro vás ten pravý. Jestliže rádi vypracováváte cvičení, pak budou přirozeně pro vás, pokud se chcete učit sami, systémy s uvedeným řešením vhodnější. Mnohá nakladatelství nabízejí také tzv. „učitelský sešit", kde jsou uvedena řešení, avšak tento „sešit" se nemá prodávat žákům! Snad se vám přesto podaří nějaký si opatřit! Kromě toho najdete v kap. 6 a 10 návod, jak si sestavíte vlastní cvičení, takže byste nemuseli odmítat učebnici, která jinak dobře vyhovuje.

Linguaphone a Assimil sice nejsou německé učební systémy, jsou však rozšířeny celosvětově. Jinak se to má s malými (zčásti i cenově výhodnými) kursy v zahraničí. V dobře zásobeném knihkupectví, s dobrým jazykovým (cizojazyčným) oddělením, podobné kursy najdeme. Za zmínku stojí například - pokud jde o angličtinu - vynikající řada MADE SIMPLE (vyvinutá původně v USA), která obsahuje kromě jazykových kursů ještě i množství jiných témat pro samouky! Najdete tu jednak opět překlad každé věty, jednak jsou lekce sestaveny tak, že se již ve třetí kapitole seznámíte s člověkem, který také studuje cizí jazyk, který se učíte i vy. Má učitele (v některých kursech to je dáma), který k němu jednou týdně chodí domů. Můžete sledovat dialogy mezi učitelem a žákem (žačkou), které jsou postupně stále komplexnější. Probírají se všechna možná témata (až po umění, divadlo, film). Kromě toho tu jsou i cvičení (s řešením v dodatku), takže tento cenově výhodný kurs je výborným vstupem do studia pro samouky (kteří již ovládají angličtinu). (V současné době je možno zakoupit FRENCH, SPANISH, LATIN a ITALIAN a přirozeně i GERMAN, tj. němčinu!)

Někteří z účastníků mých seminářů v anglicky mluvících zemích pracují rádi i s kursy, které vyvinula BBC. Ovšem je třeba k nim dodat: zatímco jsou lekce zpracovány didakticky správně a kazety namluveny zcela profesionálně Qako výborné rozhlasové hry!), způsobují tyto kursy obtíže při „luštění" textů. Slovíčka jsou totiž zčásti

objasňována během „povídání" (tj. v probíhajícím komentáři!). Důsledkem je, že vyhledání určitého pojmu je mimořádně ztíženo. Takové kursy jsou jistě mimořádně vhodné pro pokročilé, kteří nemusí rozebírat každé slovo, avšak pro začátečníka, který se učí sám, bych radila k opatrnosti, neboť i tito autoři si myslí, že se slovíčka, jakmile se vynoří, ihned naučíte zpaměti. Protože se však podle naší metody chcete „učit" slovíčka teprve v učebních krocích 2 a 3, tedy po dekódování, potřebujete mít jasné seznamy slovíček, jestliže se vám současně nenabízejí žádné překlady vět!

Také u tzv. BREAKTHROUGH-kursů (které v Německu vydává Hueber) se doporučuje opatrnost. V těchto kursech (podobně jako i v mini-kursech řady BBC) je i určitý druh průvodce cizinců, který vás kursem provádí. Jestliže použijete např. německou verzi tohoto anglického kursu, pak uslyšíte průběžně německé komentáře mezi velmi krátkými anglickými scénkami. Prověřovala jsem BREAKTHROUGH-kurs řečtiny stopkami a zjistila jsem, že doba hovoru tzv. průvodce je celkem téměř právě tak dlouhá jako doba hovoru řeckého mluvčího! Kromě toho se vám vždy znovu sděluje, co byste měli právě dělat (např. „Naučte se slovíčka!"), což vám nejpozději po třetím opakování bude nepříjemné! Museli bychom si proto dát práci s tím, abychom takový kurs při kopírování „zredigovali", tj. vystřihli (vynechali) všechny komentáře průvodce; protože však mluví neustále, je to úkol téměř nesplnitelný, dokud kurs dobře neznáme, abychom věděli zpaměti, kdy musíme pásek zastavit! Na to ovšem mohou být různé názory! Pokud se domníváte, že vás bude těšit, že stále slyšíte něco ve své mateřštině, když se chcete učit španělštinu nebo řečtinu, pak na to máte právo. Já osobně si myslím, že je na zábranu myšlení v cizím jazyku, který se učím (viz i kap. 8), jestliže v něm průběžně slyšíte i němčinu; možná však budete mít jinou zku-šenost...?

Doufám, že vám tyto první pokyny, zčásti i velmi subjektivní, alespoň trochu naznačí, na co máte dbát při výběru kursu. Jestliže výše uvedené úvahy vám vnukly myšlenku, že byste si měli zakoupit několik kursů, pak to vůbec není špatný nápad.

Zakoupit si více než jen jeden kurs? Domnívám se, že se zcela vyplatí zakoupit si více kursů, zvláště chcete-li začínat bez předběžných znalostí a budete se učit sami, anebo když si koupíte kursy, které byly napsány pro vyučování s učitelem. Jestliže pak s prvním kursem nebudete moci dobře postupovat (nebo vás obsah „začne smrtelně nudit"), přejdete k druhému. A jestliže i tady dospějete k bodu, v němž se začnete cítit bezmocní, začnete s třetím (nebo se vrátíte k prvnímu). Neboť:

Žádný autor nedovede vysvětlit podrobnosti „nejlépe". Každý kurs bude mít vždy svá silná i slabá místa. Budete-li tedy pracovat s různými

materiály, získáte téměř „automaticky to nejlepší z celého světa od těch, kteří učí cizí jazyky".

Kromě toho budete mít pohromadě více cvičebních textů (a dialogů), a rovněž i více interpretů (kteří hovoří na kazetách), a tím se vám nabídne větší rozmanitost kadence řeči, její melodika, regionální zabarvení, tempo hovoru atd. Protože některá nakladatelství najímají z úsporných důvodů pro namlouvání kazet jenom dva nebo tři interprety pro jeden kurs, je poslední výše uvedený bod velmi důležitý. Zapamatujte si:

Čím rozmanitější je materiál, s nímž můžete pracovat, tím dříve najdete pasáže, které se vám budou zvláště líbit. Třeba se bude hovořit o tématu, které vám leží na srdci? Nebo se bude v jiném textu objednávat hotelový pokoj, a to vás bude zajímat méně, protože raději kempujete, avšak další část vám nabídne opět něco zajímavějšího. Najdete-li pak texty, které se vám zvláště zamlouvají, nakopírujte si je na svou oblíbenou kazetu. Tento pásek budete poslouchat raději (a jist ě častěji) než normální lekce, v nichž jsou i texty, které vás méně zajímají nebo dokonce zlobí. Zlobí? Inu, čtěte dále!

Inteligentní obsahy? Je třeba velmi litovat, že mnohé kursy jsou po čistě obsahové stránce tak „nudné", že člověk má sotva chuť, aby text opravdu pochopil, nemluvě o tom, aby ho z kazety stále znovu slyšel. To by se od inteligentního studujícího očekávalo příliš! Avšak i v kursech, jejichž texty jsou zpracovány - celkem vzato - zajímavě (tzn., že vám se zdají zajímavými, neboť jde o subjektivní hodnocení), najdeme vždy znovu slabá místa. Bývá to v okamžiku, kdy si všimneme, jak křečovitě se snaží autoři bezpodmínečně zabudovat do textu nějaké slovo, bez ohledu na ztráty! Např. Němec se představuje Japonci. Co si myslíte, že se tohoto, pro něj neznámého člověka, ihned zeptá? Zeptá se: „Jste učitel?" Podobná je otázka cestujícího položená neznámému, sedícímu vedle něho v letadle: „Jste lékař?" Takovéto věty jsou „zakomponovány" do lekce údajně na základě „učitelsko-pedagogických úvah", i když se autorovi nepodaří v ostatním textu této lekce vytvořit alespoň trochu inteligentní návaznost. Zeptám se: Když je tak těžké některé slovo „smysluplně zabudovat", musí ho autor studujícímu bezpodmínečně vnucovat (právě v tomto okamžiku)??

Ještě jeden příklad z kursu arabštiny. Dozvídáme se, že jedna paní navštíví kavárnu a ptá se výslovně, zda mají chladné nápoje, protože je dnes horko. Vrchní pohotově vyjmenuje sedm takových nápojů (to je přirozeně skryté trénování slovíček, ha, ha). Nu, a dáma si teď může objednat, avšak co řekne? „Ne, já nechci studený nápoj. Máte i horké nápoje?" A teď jsou ovšem vyjmenovávány rozličné horké nápoje! Tato

schopnost ukrýt tajné biflování slovíček do tzv. cvičebních textů dnes již není, bohudíky, příliš rozšířena.

V posledním uvedeném příkladě by ovšem mohl hrát roli vedle aspektu „di-daktického" i aspekt kulturní (psychologický). Je možné, že arabský autor (muž!) nemohl (možná i nevědomky) nebo nechtěl připustit, aby žena v kavárně (která je v arabských zemích tradičně vyhrazena mužům) jednala inteligentněV. Souhrn:

1. Texty by měly poskytovat co možná nejvíce pomůcek pro dekódování, a to tím více, čím...

• méně máte předběžných znalostí, nebo čím • méně máte chuti k „luštění" (tj. k řešení, které budete pojímat jako

dobrodružství ducha!).

2. Kursy, které stojí více peněz, nabízejí také obvykle za vyšší cenu více „zboží"! Můžete-li si to dovolit, vezměte to v úvahu.

3. Více textů (z více kursů) vám umožní postupovat dále, jestliže se v jednom kursu nemůžete nebo nechcete „hnout z místa". Mohli byste velmi dobře pracovat např. s jedním dražším a jedním nebo dvěma levnějšími kursy.

4. Pořizujte si oblíbené kazety. Pomocí nich si pak můžete programovat opakování částí textů, které se vám zvláště líbí. Já mám např. jednu oblíbenou kazetu arabštiny, která obsahuje některé výňatky z lekcí a také malou část rozhlasového vysílání. Tato část rozhlasového vysílání je nakopírována mezi jednotlivé lekce, takže se opakuje, zatímco lekce jsou slyšet vždy jenom jednou. Protože v nahrávce z rozhlasu je i jedna píseň, hodí se tato kazeta zvláště dobře pro (polo)vědomý poslech, např. na vycházkách (které zásadně využívám pro poslech jazyků!). Vždy se pak těším na to, až se vynoří písnička.

5. Opatřete si rovněž co nejdříve zvláštní texty Gako obranné či záchranné opatření), které budou obsahovat zcela speciální témata, která vás uchvacují (srv. odst. Čtení v kap. 6).

Zapamatujte si: Kursy jsou pro vás jen základnou, z níž odstartujete. Avšak jakmile se vám podaří první kroky, povedou vaše další kroky paralelně s kursy nebo zcela mimo ně.

Kapitola 10 Učit se jazyky s počítačem?

V této kapitole jde o dva aspekty: Zaprvé chci uvést některé názory na komerční jazykové programy, které již jsou na trhu, a zadruhé vám navrhnu, jak vám může počítač jako „myslící" nástroj pomoci optimalizovat vaše jazykové studium (přesně vzato každé studium).

Učební program na disketě?

Považuji za nesmírně smutné, že všechny dosud vydané programy pro výuku cizích jazyků jsou zpravidla jen velmi jednoduché programy pro biflování slovíček nebo gramatických pravidel! To mi vadí nejen proto, že tento způsob postupu využívající jen poloviny mozku mimořádně prodraží úspěch studia (jak jsme ukázali v kap. 1 a 2), neboť potřeba vynaloženého času a energie bude neúnosně vysoká. Především mi však vadí to, že naprosto nemohu pochopit, proč dosud nikdo nezačal využívat nezměrné fenomenální možnosti, které počítač nabízí. Jistě by se našel trh pro jazykové počítačové programy respektující práci podle pravidel mozku!

Myslím, že dosud vydané učební programy jsou proto tak špatné, že typický programátor dosud nebyl pověřen ani studiem, ani vyučováním „nepočítačových" témat, protože lidé zaměření didakticky zřídka kdy profesionálně programují (v asembleru, v jazyku C nebo v jiném, pro počítač efektivním). Přirozeně se vyskytnou i výjimky, problém se tedy bude řešit v budoucnu!

Cvičební dílna: Počítač

Úvodní poznámka: V dalších odstavcích jsem vycházela z toho, že již vlastníte počítač, případně že máte nějaký k dispozici, a že s ním umíte zaházet a dovedete s ním pracovat. Takže mohu předpokládat, že pojmy, jako „datový soubor" a podobné vám jsou známy.

V zásadě jsou dvě možnosti, jak zoptimalizovat výuku s počítačem: jednak můžete prostřednictvím zpracování textů podstatně efektivněji vytvářet sestavování cvičení (srv. kap. 6). To znamená, že cvičební text naťukáte jen jednou, a s tímto textovým souborem pak vytvoříte stovky cvičení téměř bez další námahy! Avšak existuje i další možnost, jak nasadit počítač, totiž jako myslící nástroj; k tomu se dostaneme dále.

Dětsky snadné: Krejčovská dílna pro cvičení.

Předpokládejme, že jste text jednou naťukali, přičemž tato práce s psaním jde tomu, kdo pravidelně zpracovává texty, rychle od ruky. (Mohli bychom přirozeně touto prací někoho pověřit a pracovat dále se základním textem.) Dovolte, abych naznačila nesčetné možnosti, abyste všemu (doufám) přišli na chuť! Text dalšího příkladu (latina) je vybrán z kursu Latin made simple (viz Hendricks, sezn. lit., s. 177); jde o prvních pět veršů Janova evangelia, první kapitola:

1 . I n p r i n c i p i o e r a t V e r b u m e t V e r b u m e r a t a p u d D e u m , e t D e u s

e r a t V e r b u m .

2 . H o c e r a t i n p r i n c i p i o a p u d D e u m .

3 . O m n i a p e r i p sům f a c t a s u n t ,

e t s i n e i p s o f a c t u m e s t n i h i l , q u o d f a c t u m e s t .

4 . I n i p s o v i t a e r a t ,

e t v i t a e r a t l u x h o m i n u m ,

5 . e t l u x i n t e n e b r i s l u c e t ,

e t t e n e b r a e e a m n o n c o m p r e h e n d e r u n t .

Předpokládejme, že budete chtít dekódovat. Vytisknete si tedy jednoduše text proložený prázdnými řádky, abyste mohli vpisovat rukou, anebo vyťukáte dekódování rovněž na počítači. Výsledek by pak mohl vypadat jako příklad (italštiny) ve třetí kapitole (s. 64).

- Formuláře fill-in (pro doplňování) Cvičení, do nichž se mají později vepsat chybějící slova (nebo se mají doplnit ústně), jsme uvedli také již v kap. 6. Jenže: vyrábět takové texty s počítačem je daleko snazší. Zmínili jsme se, že vynechávání slov můžeme plánovat podle různých kritérií; na tomto místě uvedeme jen dva příklady, kdy můžete pomocí příkazu Replace (Nahradit) vyměnit prázdnou linku za slovo jediným stiskem klávesy. Kromě toho je vhodné nastavit tisk jako dvouřádkový, aby vzdálenost mezi řádky byla dostatečná, budete-li chtít později pokračovat ve cvičení písemně.

1. Fill-in (doplňování) podstatných jmen

Stejně by se mohly nahradit prázdnou linkou koncovky, partikule (neohebná slova), spojky aj. a později je ručně vpisovat.

- Zdůraznění v textu zvýraznit opticky: Tučným písmem můžete zvýraznit některá místa v textu, např. slova, která vám jsou již dobře známá z němčiny (češtiny), včetně cizích slov:

1 . I n p r i n c i p i o e r a t V e r b u m e t V e r b u m e r a t a p u d D e u m , e t D e u s e r a t V e r b u m . 2 .

H o c e r a t i n p r i n c i p i o a p u d D e u m . 3 . O m n i a p e r i p s u m f a c t a s u n t , e t s i n e i p s o

f a c t u m e s t n i h i l q u o d f a c t u m e s t . 4 . I n i p s o v i t a e r a t , e t v i t a e r a t l u x

h o m i n u m .

Tušíte již, co všechno se dá dělat s textem? Jsou však i jiné programy, které můžeme využívat k jinému účelu, než byly původně určeny:

Počítač jako jazykový trenér V dnešní době existují vynikající programy, které nám pomáhají organizovat naše myšlenky, vytvářet struktury, zakládat přehledné souhrny atd. (např. THINK TANK, MORE etc.) Dále uvedený příklad byl vypracován pomocí THINK TANK; vidíte Screen-Prints („obtisk obrazovky monitoru"), protože s využitím popisovaného způsobu se můžete učit dokonce přímo na obrazovce. (Přirozeně byste si mohli pořídit i výtisk, avšak možnost učit se dynamicky přímo na obrazovce je zde velkou výhodou! „Vtip" uvedené myšlenky je v tomto: Vytvoříte takříkajíc nadpisy, pod něž pak můžete vpisovat. Zadáte-li příkaz „collapse", zmizí „podkategorie", zatímco „nadpis" (v tomto případě vždy jeden řádek latiny) zůstane viditelný.

Nyní si představte, že sedíte před obrazovkou monitoru a stisknete klávesu (nebo kliknete tlačítkem myši), a ihned se otevře každá řádka a ukáže vám, co se na ní skrývá; že je něco skryto oznamuje znaménko plus před řádkou. Příkaz, který používáte, zní „expand", protože chcete nechat text „expandovat" (rozšířit se):

Takto si otestujete své vědomosti, a přitom můžete ihned zkontrolovat, jak jste byli úspěšní, aniž byste museli posouvat po řádcích list papíru nebo folii, jak jsme uvedli v kap. 6! Chcete-li zvládnout jinou učební látku a pod „nadpis" budete chtít umístit kresbu, pak je to rovněž možné, pokud váš počítač zvládá grafiku. Další příklad ukazuje arabské písmo, avšak právě tak by se mohla objevit pod nadpisem jakákoliv jiná kresba:

Avšak - vůbec nemusíte kreslit! S počítačem zvládajícím grafiku můžete postupovat zcela jinak. V grafickém módu můžete např. velmi zvýraznit jednotlivá slova! Dejme tomu, že budete chtít analyzovat tento krátký dialog z různých hledisek:

Předpokládejme dále, že jste chtěli poznat podstatná jména: pak je ukryjte do „spodních" řádků, které se později stiskem klávesy zviditelní.

Nebo chcete raději procvičovat slovesa? Můžete se nechat rovněž otestovat a ihned získat kontrolu správnosti podle pravidel mozku:

Nebo si chcete raději zaznamenat pomůcku pro výslovnost? V mém systému výuky to sice potřebujete jen zřídka kdy, avšak kdo se např. naučil špatnou výslovnost ve škole, mohl by si nechat jednou přesně předvést, které hlásky se skutečně musí zdůraznit:

Vidíte sami, the sky is the limit (nebe je hranicí), jinými slovy: neexistují žádné hranice pro vaši tvořivost. Kdyby mi teď někdo chtěl vysvětlovat, že komerční počítačové programy pro výuku jazyků musí být zaměřeny jen na biflování slovíček, pak se musím jen smát!

Počítač jako tvořivý pomocník! Další námět rovněž vyžaduje, abyste měli počítač s grafikou; již víte, že kreslení na obrazovce je velmi jednoduché. Nejen proto, že každá chyba se může smazat příkazem UNDO, přičemž zbylá část obrazu zůstane neporušená, nýbrž i proto, že počítač muže provést ve zlomcích sekundy nejrůznější operace, které by při použití papíru byly velmi nákladné: otáčení obrazce kolem vodorovné nebo svislé osy (FLIP), kopírování, zvětšování a zmenšování, vyplňování ploch atd.

Dále uvedený příklad vám dá představu, jak se mohou zobrazit slovní (řečnické) obraty cizího jazyka, který se učíte (v tomto případě angličtina), aby se podpořila pravá polovina mozku ve své činnosti „vytváření obrazů". Uvedeného návrhu by se však mohli chopit i inovující učitelé, kteří si chtějí připravit zajímavé materiály pro vyučování! Přitom nemusí být před začátkem vaší tvorby vůbec stanoveno, co přesně chcete kreslit. Prostě „někde" začněte. Na obrázku je hlava, s níž jsem kdysi začínala:

Nuže - chtěla bych rozvést podle pravidel mozku různé řečnické obraty (příp. rčení, úsloví, idiomy). Vybrala jsem po jednom a začala si hrát s hlavou. „Chytila" jsem ji „lasem" otáčela jsem ji, kopírovala, převracela podle os atd., až se náhle při samotném kreslení objevil nápad jako zapalující jiskra! To je to podstatné, a proto nazývám počítač „myslícím nástrojem", který může dopomáhat lidskému tvůrčímu a analytickému myšlení asi k podobnému kvantovému skoku \ jak to kdysi učinilo písmol

První dvě rčení uvedená na další straně zní: Looking down one's nose (at so-mebody) = dívat se na někoho spatra a SELF-AWARENESS, což je pojem,

*> Pozn. překl.: „Kvantový skok" je ve fyzice obvykle nazýván „kvantový přechod" a jde o soubor dovolených hodnot energií. Ve výše uvedeném textu je běžnější užít výrazu „kvalitativní skok".

který dělá Němcům často problémy: doslovný překlad do němčiny je SELBSTBEWUSSTSEIN a česky to znamená UVĚDOMĚNÍ SI SAMA SEBE. Avšak Němci cítí význam tohoto slova spíše jako „silný pocit vlastní hodnoty" (Selbstwertgefůhl), tedy výrazná vnitřní jistota, zatímco anglický výraz vyjadřuje jen „vědomí", „uvědomění si čeho" (být si vědom sám sebe), což kresba z-OBRAZ-uje!

V dalším příkladě ukazuje levá strana rčení sharing a viewpiont, doslovně TEILHABEN [an] EIN[em] STANDPUNKT („Mít podíl na (jednom, temže) stanovisku", nebo volně „Mít tentýž názor"), avšak nikdo nemůže zajmout přesně totéž stanovisko, jako někdo jiný, a i když se „velmi přiblížíme", vždy budeme „stát trochu vedle"; to ukazuje kresba velmi názorně. -A výraz na dalším, pravém obrázku, to be of one mind, doslova ZU SEIN VON EIN[em] GEIST („Být jedné mysli (téhož smýšlení")) je pro nás právě tak problematický. Zaprvé je slovo MIND fenomenální catch-alP (univerzální slovo), které může znamenat všechno od mozku, ducha, mysli až po duši, zadruhé je i v tomto případě úplná shoda s míněním jiných lidí, jak by si to uvedené rčení přálo, konec konců nemožná. Proto ukazuje kresba částečnou shodu, opět podle pravidel mozku:

*) Pozn. překl.: catch zachytit; háček; catch-all zachytit vše.

Klíčové věty k metodě Birkenbihlové! U příležitosti 3. vydání této knihy

Tato kapitola byla při 3. vydání knihy pojata nově. Nabízí vám (ještě jednou) některé podstatné myšlenky a doporučení, s ohledem na to, že budete číst tuto kapitolu předem, nebo že si ji projdete později jako souhrn podstatných bodů.

Uvedené klíčové věty jsou z velké části totožné s větami uvedenými na 3. kazetě (právě vydaného) kazetového kursu (zvukové kazety - ideální na cesty!), ve kterém je moje metoda představena prostřednictvím didaktické poslechové (rozhlasové) hry. Ke kursu na kazetách (Anleitung zum Sprachen-lernen nach der Birkenbihl-Methode, Návod ke studiu jazyků metodou Birkenbihlové) je samozřejmě přiložena i tato kniha! Poslechová hra byla vypracována jako náhrada mého stejnojmenného semináře, protože zkušenost vždy znovu ukazovala, že zvláště ti lidé, kteří chtějí cizími jazyky přednostně mluvit/rozumět, mají často jen malou chuť číst popis učební metody! V kazetovém kursu jsou samozřejmě podány i podstatné zdůvodňující informace (např. o procesu naslouchání) a „objeví se" i předsudky, dříve než je vlastní metoda - krok za krokem - podrobně vysvětlena!

Při poslechu hry se stanete svědkem poradního rozhovoru (na kazetách 1 a 2), v němž se postava, které jsou dávány rady, staví ke všemu nejdříve velmi skepticky. Tím se stává kurs vhodným i pro ty jedince, kteří zpočátku vůbec „nechtějí věřit", že studium

Vidíte, je tu hodně práce! Kdy se jí chopíte?

jazyků by mohlo být jednoduché a spojeno i s potěšením! Třetí kazeta obsahuje jak některé klíčové myšlenky, tak i konkrétní „probrání" čtyř učebních kroků, takže v optimálním případě si tuto kazetu poprvé poslechnete doma (v kanceláři), přičemž musíte mít po ruce i tuto knihu. Později můžete znovu nechat běžet přehrávání na cestách, a rovněž i první dvě kazety se mohu poslouchat cestou.

A nyní uvádím klíčové věty:

Musí existovat již miliony lidí, kteří měli ve škole po několik let výuku cizích jazyků. A jak málo jich umí cizím jazykem (nebo jazyky) skutečně mluvit, když na to přijde? Jenom několik procent - více to nebude, což je s ohledem na stále více se sjednocující Evropu špatné.

Co většina lidí nikdy vědomě nezaregistrovala je skutečnost, že učit se napodobováním je nejdůležitější učební proces v životě každého jedince. Proto by např. rodiče neměli vyžadovat, aby se dítě cvičilo ve čtení a psaní, protože to je přece velmi důležité, i když se v tomto domě nečte nic kromě televizního programu a nepíše nic kromě seznamu nákupů.... Nebo si vzpomeňte na šéfy, kteří od svých spolupracovníků vyžadují více iniciativy, zatímco management drží při zemi!* Jestliže nám tedy bude jasné, že učit se napodobováním je nám dáno přírodou, pak se můžeme dívat na různé učební procesy, např. na studium jazyků, z nového zorného úhlu.

Biflování slovíček je zcela kontraproduktivní, jak vědí všichni, kteří tento způsob práce praktikovali po léta jen s malým úspěchem, a kteří se pak ještě mylně domnívají, že ke studiu jazyků asi nemají talent, což je ovšem zvláště politováníhodné. Avšak těmto milionům zájemců o studium by se mohlo pomoci, kdyby se naučili postupovat při studiu podle pravidel mozku. Jestliže totiž vlastník mozku ví alespoň něco málo o tomto fenomenálním nástroji ve* své lebce, může opravdu postupovat podle jeho pravidel a potřeb, což znamená, že se z něho může stát uživatel mozku, který bude svůj mozek používat efektivněji! Studium jazyků je přitom jen jedním z procesů, kdy postup podle pravidel mozku přináší mimořádné výhody!

Ostatně: Veškeré studium je nakonec umění, jak podat (a vysvětlit) všechno nové sám sobě! Čím lépe to pochopíme, tím méně času a energie budeme muset vynaložit (pro studium všeho druhu)!

* Dle zásady: Všechny spolupracovníky držet v temnotě, pravidelně na ně kydat hnůj, a jakmile někdo vystrčí hlavu, hned mu ji useknout!

Učit se napodobováním je nejdůležitější učební proces pro každého jedince - i pro dospělého! Proto nás ovlivňuje (a formuje) vše, co nás denně obklopuje: (stupidní?) televizní programy, nedbalá výslovnost (a mluva vůbec), a rovněž i směšně malý nedostatečný slovník mnohých bližních atd... Co stále slyšíme/vidíme, to rovněž budeme i říkat/dělat. Proto nás nejlépe motivují takoví vedoucí, kteří nám jsou v chování a jednání „dobrým příkladem".

Vzpomenu-li si na vyučování jazyků ve škole ... tehdy se jen velmi málo napodobovalo. Naopak, s látkou se zpravidla příliš spěchalo, takže hlavní tíha učení spočívala na žákovi, který si měl látku stále procvičovat opakováním, avšak opakování, přesně vzato, přece není totéž co napodobování. Nemám pravdu?

A jaké vzory nebo příklady jsme měli ve škole nebo v jazykovém kursu pro dospělé? Správně! Jednoho učitele (příp. jednu učitelku) a mnoho žáků, takže většina příkladů představovala vlastně špatné vzory pro napodobování. To se pak projeví především tehdy, kdy žáci mají hodně mluvit, a to obvykle ještě dříve, než toho jsou schopni, takže spolužáci slouží jako špatné příklady, aniž to sami chtěli.

Něco pochopit znamená automaticky, že k tomuto pojmu *'již musíme mít vytvořenu představu, neboť jinak bychom si nemohli vytvořit žádný obraz. To je základní myšlenka, na níž stojí technika intenzivního aktivního poslechu na rozdíl od normálního poslechu; k tomu je třeba ještě dodat, že obrazy si obvykle vytváříme podvědomě. (Porovnejte, prosím, i s mou knihou: Stroh im Kopf? - Gebrauchsanleitung fürs Gehirn (v češt. Piliny v hlavě? - Návod k používání mozku.) Teprve příklad (teď si v žádném případě nepředstavujte bílou myš na rudém bicyklu!) většině lidí objasní, že mají svou představu!

Zel, děti jsou odnaučovány intenzivnímu naslouchání a současnému uvažování,

při němž se automaticky spojují vědomé představy se slyšeným slovem, případně při němž si aktivně představujeme, o čem přemýšlíme. Teprve když znovu zaktivujeme tuto schopnost, kterou si každé dítě vyvinulo nejdříve, což snad ani nemohu dosti

*) Pozn. pfekl.: Autorka zdůraznila, že v němčině mají slova be-greifen (pochopit) a Be-griff{pojem) stejný základ. I v češtině vidíme blízkost významů chápat a pojímat.

zdůraznit, pak můžeme opět skutečně dobře naslouchat a přitom si zaprvé daleko více zapamatujeme z toho, co jsme slyšeli, a zadruhé při poslechu současně aktivně přemýšlíme.

Jak na kazetě s rozhlasovou hrou, tak i v knize je popsán minitrénink pro aktivní poslech, kterým byste měli bezpodmínečně projít. Přinejmenším byste si mohli jednou vyzkoušet, jak vám to připadá snadné nebo obtížné... K tomu je zaměřen i dále uvedený krátký výtah z dialogu:

Poradce: Avšak co potom, jestliže by ministr odletěl do Karthoumu nebo Sierra

Leoně?

Willi: Teď jste mě dostal! Poradce: Jenže co si myslíte normálně o své takzvané špatné paměti, řekněme, ná-

sledující den?

Willi: Že jsem včera slyšel zprávy, ale dnes jsem zapomněl, kam ministr odletěl. Poradce: A to je chyba! Vždyť vy jste tuto část „niterného vzkazu", přesně vzato,

dosud vůbec nepochopil.

Willi: A nepochopené se také nedá zapamatovat! Poradce: Právě....

Jednou výhodou tohoto tréninku je vědomá tvorba obrazů. Druhou výho-

douje vědomé registrování všech pojmů, k nimž jste dosud neměl žádné

nebo jen zmatené představy.

Willi: Když tedy projdu tímto tréninkem, pak budu mít jako užitek minimálně

zaprvé to, že se naučím zcela obecně lépe naslouchat, a zadruhé, že si

jako vedlejší efekt budu moci z toho, co uslyším, současně také daleko více

zapamatovat. Je to správně?

Poradce: Správně. Zatřetí se budete i sám lépe vyjadřovat, a přitom bude jedno,

jakým jazykem byste chtěl mluvit.

Willi: Jak je toto možné? Poradce: Protože ten, kdo má před svým duševním zrakem jasnou představu, se

téměř nikdy nebude vyjadřovat zmateně, a to ani nedopatřením. A dále

proto, že ten, kdo postupuje podle pravidel mozku, daleko méně často než

ostatní zapomene část své „niterné zprávy" nebo zvolí nevhodný výraz atd.

Willi: Ano. To je jasné!

Poradce: A čtvrtá výhoda je přirozeně v tom, že po zvládnutí této techniky budete

moci použít metodu Birkenbihlové ke snadnému studiu!

Willi: (šklebí sel To je, abych tak řekl, vedlejší efekt ostatních výhod v každo-

denní praxi!

Následující úryvek z rozhlasové hry uvádí některé základní myšlenky, které stojí v pozadí mého metodického základu. Protože jsem ve hře „předala svou roli" profesionálnímu trenérovi, zmiňuje se „o autorce", když má na mysli mne...

Willi: A tato metoda je, můžeme říci, novým podnětem pro didaktiku studia ja-

zyků?

Poradce: Správně. Autorka totiž analyzovala problematiku tradičního studia (např.

biflování slovíček, příp. obtíže, k nimž patří pro většinu studujících za-

cházka přes gramatiku atd.). Ve spojení s modelem myšlení obou mozko-

vých polovin se ukazuje, že obtíže mají náhle zcela jiný význam. Jestliže totiž

starý způsob postupu nevyužívá některé schopnosti mozku, nebo je do-

konce zaměřen proti způsobu práce mozku, pak výsledkem musí být ne-

zvratně mnoho frustrace, promarněná námaha, ztráta času i energie, a dosa-

žení jenom nevalného úspěchu!

Willi: Proto je tedy nový způsob „podle pravidel mozku". Poradce: Velmi správně. Zapamatujme si: Tradiční úloha učitele je, mírně řečeno,

velmi nepříznivá. Neboť: jestliže pracujeme s jedním učitelem, pak zaprvé by

to měl být rodilý speaker, tedy mluvčí či interpret, to znamená, že by měl pra-

covat (mluvit) ve své mateřštině. Zadruhé by mohl pomáhat studujícím

upevňovat si nabyté znalosti prostřednictvím napodobivých her (se zada-

nými rolemi)...

Kdyby byl totiž učitel příkladem, a stal se vzorem pro napodobení, příp. pří-

telem a partnerem ve hře, pak by měl podobné postavem jako lidé, od nichž

jsme se kdysi naučili mateřský jazyk.

Willi: U čitel jako „katalyzátor" místo učitel jako „velký mistr"! Poradce: Správně.

Zatřetí: Mateřský jazyk se učíme v konkrétních situacích, tedy ve smyslupl-

ných souvislostech. Potřebná souvislost ovšem chybí ponejvíce ve třídách,

neučíme-li se právě „Toto je tabule, tady je třída" ap.

Willi: Dovedu si ovšem představit zajímavější témata k procvičování. Například

jak si něco objednávám v bistru nebo něco podobného.

Poradce: Ovšem. Takové situace může přehrávat učitel s žákem v napodobivých

hrách... Hra zprostředkuje pseudo-zážitek, který našemu podvědomí po-

máhá právě tak, jako to, co skutečně zažijeme...

Začtvrté musí mít studující bezpodmínečně zvukové kazety, aby co nejčas-

těji slyšel dobré vzory (a to v daleko větší míře, než když slyší jenom hlas

jednoho učitele)... Teprve potom se může učení uskutečňovat napodobová-

ním - tedy nejsnadnéjším způsobem. Jestliže pracujeme zcela bez učitele,

pak nám jsou hlasy na pásku vzory pro napodobování, a stáváme se sami

sobě učitelem. A to je, jak ještě uvidíte, daleko snazší, než bychom se mohli

zprvu domnívat... To je vrchol metody Birkenbihlové: Každý se učí to, co sc

chce učit, jestliže je sám sobě učitelem. Tady se nemusí všichni, kteří se spotu

učí, dát zastřihnout podle stejně přiloženého hřebene! Takže: kdo chce psál.

přirozeně může psát. Ale kdo nechce, nemusí! Kdo má rád gramatiku.

může se samozřejmě učit prostřednictvím gramatických pravidel. Ale kdo

nechce, nemusí se gramatikou vůbec zabývat. Kdo chce mluvit, může se cvi-

čit v mluvem, ale kdo se chce hlavně naučit číst nebo rozumět, nemusí

vůbec mluvit!

Willi: To zni stále neuvěřitelněji. Poradce: Musí to tak znít, pokud ještě věříme starým předsudkům. Ale ty snad brzy

odložíme ad acta. Nemám pravdu?

R£L Jeden aspekt byl v rozhlasových hrách vypracován dokonce silněji než v knize (s. 67-69), a to cit pro jazyk. Přitom jde např. o významy, které stojí „za slovy" a jichž si jsme při dekódování (učební krok 1) obzvláště vědomi. (Příklad: Až donedávna byl pro nás mír hlavně obdobím mezi dvěma válkami, že ano? Myšlenka, že mír je něco, co se může právě tak cílevědomě plánovat jako válka, je teprve velmi nová.) Vztaženo na biflování slovíček, znamená to: nehledíc na to, že to odporuje způsobu, kterým se mozek učí co nejefektivněji, nemůže biflování slovíček vytvořit žádný cit pro jazyk. Ani pro cizí jazyk, ani pro vlastní! Tímto způsobem nemůžeme nikdy proniknout do mentality lidí, jejichž řeč se učíme. Nikdy pak nebudeme moci v cizím jazyku skutečně myslet, cítit, reagovat. Nebudeme se cítit v jiném jazyku takříkajíc duševně „doma"! (Přitom bychom mohli říci zlomyslně, že mnohý jedinec se vyzná ve své mateřštině sotva lépe než nějaký turista.)

Nyní ještě znovu krátce probereme čtyři učební kroky:

Poradce: ■4 ' Zaprvé: Dekódováním textu, k němuž je k dispozici tzv. dobrý

překlad, pochopíte lekci podstatně lépe, než při vlastním pracném překlá-

dání! Dejme tomu, že zjistíte, že Arab neřekne jedna kniha, ale kniha-jedna

Willi: Aha! Poradce: Mohu ještě upozornit na to, že krok 2 se podaří tím lépe, čím lépe ho již

zvládáte ve své mateřštině. Jde tu přitom o techniku intenzivního naslou-

chání, o níž jsme mluvili předtím.

(Srv. v knize: Trénink poslechem, s. 49.)

Předpokládejme tedy, že se první lekce odehrává v recepci hotelu. Vejde

host a řekne: „Dobrý den, mám tu rezervaci."

TLAČÍTKO PAUSE.

Willi: Jasně. Teď si hosta představím. Poradce: Dobře. A osobu v recepci, jak nyní říká druhou větu: „DOBRÝ DEN, VAŠE

JMÉNO PROSÍM?" nebo podobně.

Willi: Všechno je jasné. Ale nemohl bych to udělat také s německým překladem,

kroku 2: Poslech/Aktivní!

(protože Jedna" se připojí jako koncovka k základnímu výrazu). Jestliže

jste si toho při dekódování textu již všimli, pak se nedostanete později do

situace, že byste zoufale hledali neexistující arabské slovo pro jeden", bu-

dete-li se chtít aktivně vyjadřovat (tedy mluvit nebo psát)!

Zadruhé: Čím absurdnější je doslovný „překlad", tím snadněji poznáte způ-

sob, jakým se v cizím jazyku, který se učíte, vyjadřují věci jinak, než je

obvyklé u nás. Při této metodě mizí strach před tzv. idiomy (což jsou ne-

přeložitelné slovní obraty)! Příklad: v němčině můžeme „uns einen Ast

lachen" (v češtině doslova „vysmát si větev"), toto rčení přeloženo doslova

do angličtiny (nebo do češtiny) však nedává žádný smysl. Jestliže jste někdy

dekódovali Er lachte sich albem (He laughed himself silly - Smál se hloupě),

pak nikdy neřeknete He laughed himself a twig (Vysmál si větev), čemuž by

žádný Anglosas nerozuměl.

Zatřetí: Dekódování vám přináší nejen radost a okouzlení z učení, ale bu-

dete moci velmi brzy již aktivně sestavovat věty analogicky k těm, jež jste se

učil, a přitom budete od počátku pracovat téměř bez chyb! ...

Krok 1 je ukončen, jestliže máte před sebou hotový dekódovaný text a před

očima se vám zřetelně vybavuje význam každého jednotlivého slova.

Willi: Teď by však mělo jít o to, abych tyto významy skutečně dostal do svého

mozku?

Poradce: Správně. To se děje při Poradce: Prosím, ne! Dekódování vám přece ukáže strukturu cizího jazyka. Vždy,

když se odchýlí od vaší mateřštiny, uvidíte to zcela zřetelně při současném

čtení dekódovaného textu!

Poradce: Učební krok 2, to jest aktivní poslech textu, způsobí toto: Jestliže rozumíte

každému slovu, ve smyslu poslechu podle pravidel mozku, pak je vašemu

mozku již úplně jedno, zda slyšíte tento text ve své mateřštině nebo v cizím

jazyku, který se učíte, protože...

Willi: ... protože v obou případech vidím před svým duševním zrakem tytéž ob-

razy! Takže pan Pravý mi ukáže tentýž obraz stolu, i když slyší tablel Je to taV9

Poradce: laK; Naprosto správně. To znamená, že na konci druhého učebního kroku rozu-

míte v lekci každému slovu, když ho slyšíte, stejně dobře, jak byste rozuměli

stejnému textu ve své mateřštině.

Willi: To je fantastické! Vždyť na jedné straně mohu každé takové cvičení chápat

obecně jako další trénink pro dobré naslouchání, dělám tedy něco pro svůj

další rozvoj, a na druhé straně jistě potěší, když čím dál více pozoruji, jak

lépe chápu, až nakonec text pochopím celý.

Poradce: Teď jste pochopil velmi podstatný prvek metody Birkenbihlové: Radost,

která se automaticky dostaví při trvale rostoucích prožitcích úspěchu!

■J J Krok 3 je jiný způsob naslouchání, totiž Poslech/Pasivní. Podle

hesla: Kde se necháte učit? Odpověď: Ve svém podvědomí!

Willi: Mohl bych se tedy např. dívat v televizi na detektivku a současně pasivně

„vstřebávat" cvičební texty?

Poradce: Ano. Přehrávání kazety si přitom nastavte tak tiše, že bude jen sotva slyši-

telná. Zcela se pak soustředíte na film, intenzivně budete naslouchat

dialogům...

Willi: ... zatímco jazykovou lekci vlastně nebudu vůbec poslouchat - je to tak

správně?

Poradce: Správně. To je hlavní myšlenka. Vaše pravá hemisféra si bude sama ukládat

do paměti to, co je pro vás podstatné - bez vašeho vědomého přičiňování!

V této fázi Poslech/Pasivní si vaše podvědomí zvykne na aspekty, které bu-

dete muset později rozpoznat a znát, jak při aktivním mluvení, tak při

naslouchání a chápáni! Protože však pro to nic vědomě neděláte, nazýváme

tuto fázi Poslech/Pasivní!

Willi: Je to tedy učební fáze, která nevyžaduje vůbec žádný zvláštní čas. Poradce: Správně. V tom je jádro věci. Skutečně „se necháte" učit, pane Willi! Na

rozdíl od učebního kroku 1, dekódování, jestliže ho provádíte sám. A na

rozdíl od fáze Poslech/Aktivní, což musíte dělat vždycky sám! A to sou-

středěně, celým mozkem!

Willi: Při tomhle pasivním poslechu - co se vlastně přesně děje? Poradce: Zaprvé se pan Pravý naučí tonalitu řeči, zadruhé slyšíte průběžně své vzory

- podvědomě - což pokaždé odpovídá jakémusi minimálnímu pobytu v zemi,

kde se mluví jazykem, který se učíte.

Willi: Ano, ovšem! Obklopíme se vlastně cizí řečí a správnými vzory! Vždy znovu

tedy slyšíme správnou výslovnost, aniž bychom museli sami všechno neu-

stále aktivně opakovat! To je skvělé! Jsem doslova nadšen!

Poradce: Nejste první, pane Willi! Willi: Takže od samého počátku ani sami nemluvíme...? Poradce: Právě tak. To je velmi důležitý aspekt metody Birkenbihlové! Čím dříve

budete mluvit - zvláště když ještě nejste zcela obeznámen s tonalitou cizí

řeči -, tím zřetelnější bude později přízvuk vaší mateřštiny, až budete pou-

žívat cizí jazyk! Máme tu ještě další důvod, který hovoří proti biflování

slovíček. Když si totiž slovíčka, která máte nabiflovat, polohlasitě pro sebe

mumláte, pak vlastně vyslovujete každé slovíčko příliš brzy - ve chvíli, kdy

jste si ještě neosvojil tonalitu cizí řeči. A tato špatná výslovnost působí sou-

časně jako vzor pro pana Pravého. A proto, že jste naslouchali sami sobě,

zesilujete tím špatnou výslovnost.

Willi: To je také jasné. Ale probůh, když nyní pomyslím na školní vyučování...

A pak ještě přidám spolužáky, kteří z téhož důvodu mluví podobně špatně.

A potom cvičební texty samy! My jsme museli vždy hned zkoušet hlasitě číst

nový text. ... Takže teď jsem absolvoval se svým cvičebním textem učební

krok 1 (dekódování) a učební krok 2: Poslech/Aktivní a začal s učebním

krokem 3. Co bude dále?

Poradce: To záleží na tom, jaký jste si stanovil cíl, budete-li chtít převážně mluvit

a/nebo rozumět, příp. zda budete chtít umět také číst a/nebo psát!

Willi: No, já bych chtěl umět hlavně mluvit a rozumět. Co bych měl dělat ve čtvr-

tém učebním kroku?

Poradce: Takže čtvrtý u čební krok je aktivita! Teď začneme s cizím jazy-

kem pracovat aktivně! Jestliže tedy chcete mluvit, pak opakujte své cvičební

texty nejdříve současně s interpretem na kazetě, tedy jakoby ve sboru!

Willi: Okamžik! Dříve se přece učili lidé latinu a řečtinu tak, že recitovali texty ve

sboru!

Poradce: Velmi správně. To bylo velmi dobré, tedy podle pravidel mozku, žel, tento

způsob se zrušil.

Willi: Je možné, pokud má nahraný kurs přestávky pro opakování vět, mluvit

v těchto přestávkách?

Poradce: To musíte vyzkoušet. Pro některé lidi je opakování, tedy jakási ozvěna, pod-

statně příjemnější, jini dávají přednost „sborovému efektu", tedy

současnému mluvení. Důležité je především, ie se začíná mluvit teprve

v učebním kroku 4, když je student již dobře obeznámen se zvukem (zabarve-

ním) řeči.

Willi: Zatímco dříve jsme museli mluvit vždy příliš brzy. To je jasné. Ale - jak se

dozvím, že jsem již dosáhl tohoto bodu?

Poradce: Csměie sel Nu, to budete vědět. To ucítíte! Věřte mi, ie to, jako bv vám říkal

slabý vnitřní hlas: Tak, teď jsem již tak daleko, že bych mohl tento text odří-

kat současně s interpretem nebo po něm opakovat!

Willi: Vlastně je to jasné, protože dříve jsem také věděl, že je ještě příliš brzy, když

jsem musel hlasitě předčítat cvičení nebo odpovídat na otázky k lekci!

Tak, a teď se musíte, milí čtenáři, rozhodnout ještě v jedné věci: zda se chcete oprostit od oblíbených „názorů" (jako: Já prostě nejsem nadán, nebo: Je to možné jen s biflováním slovíček ap.)! Jestliže ano, pak vyzkoušejte mou metodu. Důležité je přitom: Nemusíte v ni vůbec věřit - jestliže ji jednou vyzkoušíte, pak vám váš mozek ukáže, čeho je schopen. A jestliže jste jako uživatel mozku dobrým „šéfem" svého „spolupracovníka v hlavě", pak dopustíte, aby „to" náhle bylo docela snadné...

Konec konců - žijeme v době, kdy jsme v Evropě stále více „směstnáni"; bude proto třeba stále více lidí, kteří jsou nejen odborníky (a odbornicemi), nýbrž kteří budou moci sami obhájit důležitost své práce, jestliže bude třeba ostatní Evropany informovat nebo s nimi jednat.

Povolání tlumočníka bude sice mít také další konjunkturu, neboť např. v právních situacích bude jistě žádoucí, aby i v budoucnu byli přítomni odborní překladatelé pro zaručení větší jistoty; avšak „každodenní" rozhovory budou v Evropě vedeny zvýšenou měrou Evropany, polygloty! Nebo si snad opravdu vážně myslíte, že jazykově nadaní jedinci se čistou náhodou narodili v zemích Beneluxu? Tak vidíte!

Přeji vám hodně radosti a úspěchů!

P.S. ke třetímu vydání

Milí čtenáři,

po vydání této knihy mně docházely přirozeně různé reakce. Lidé mně píší, že po jejím přečtení našli novou odvahu k učení se jazyků, že nyní mají úspěch (a zažívají přitom hodně radosti), atd. Tyto dopisy se v zásadě shodují s reakcemi účastníků seminářů. Obzvláště mě přirozeně těší, když je možné učitele „obrátit", totiž když změní svůj názor. Proto bych vám chtěla nabídnout - v zastoupení mnohých - jednu takovou reakci.

Všechno ovšem začínalo „docela jinak": Ve svém prvém dopise mi sdělil pan Koll, že v knize (ve 2. vydání) je hrubá chyba, již velmi vědecky (téměř pedantsky) objasnil, a kterou jsme ve třetím vydání přirozeně opravili. Přečtěte, co píše nyní:

(Týká se kursu arabštiny, který vypracoval a který má dosud zařazený do svých kursů):

K d y ž j s e m s e v p o s l e d n í c h mě s í c í c h i n t e n z i v ně j i z a b ý v a l t é m a t e m

„ s t u d i a j a z y ků " , m u s e l j s e m n u t ně d o s pě t k p o z n á n í , ž e j s e m j a k př i

v y u č o v á n í , t a k v e s v é m v ý u k o v é m m a t e r i á l u n e v y n e c h a l a ni j e d i n o u

m o ž n o s t , j a k ně c o u dě l a t š p a t ně . Z m í ně n ý m a t e r i á l . . . j i ž n e b u d u

z ař a z o v a t . T o s i n e m o h u v z í t d á l e n a s vě d o m í . C o n e j dř í v e , j a k j e n b u d e

m o ž n é , z ač n u př i p r a v o v a t ně c o ú p l ně n o v é h o .

C h c i př i t o m p o s t u p o v a t t a k t o :

V k a ž d é m př í p a dě c h c i z a c h o v a t t o , ž e p í s m o ( k t e r é s e o s t a t ně c h tě j í

n a uč i t v š i c h n i úč a s t n í c i m é h o k u r s u ) b u d u s e r v í r o v a t p o l ž ič k á c h .

P o k u s y p o s t u p o v a t v t o m t o př í p a dě „ m e t o d o u c e l i s t v o s t i " s e d o s u d n i k d y

n e z d ař i l y . Ú č a s t n í c i př i t o m v ž d y v e l m i r y c h l e z t r á c e l i c h uť k p r á c i .

P r o t o s e v k a ž d é l e k c i b u d e u v á dě t j e n ně k o l i k m á l o n o v ý c h p í s m e n . . . .

O d p oč á t k u b u d o u t e x t y t v oř e n y s o u v i s e j í c í m i vě t a m i v p o d o bě m a l ý c h

s c é n e k n e b o b u d o u z a mě ř e n y k u rč i t é m u t é m a t u .

P ř í k l a d y s p r o t i k l a d y s e h o j n ě v y s k y t u j i v m é m ( s t a r é m ) „ d í l e " . V ě t y t y p u d e r K ö n i g

i s t s c h ö n ( k r á l j e h e z k ý ) a d i e s c h ö n e K ö n i g i n ( h e z k á k r á l o v n a ) m i j d o u j i ž d l o u h o n a

n e r v y .

. . . P ř i r o z e n ě m u s í l e k c e z a č í n a t d e k ó d o v a n ý m i t e x t y , k t e r é a l e s p o ň v p r v ý c h d vo u

s e m e s t r e c h u v á d ě j í i f o n e t i c k ý z á p i s . . . . D o s u d j s e m k l a d l v e l k ý d ů r a z n a g r a m a t i k u .

M i m o j i n é i č e t b o u v a š í k n i h y j s e m s e v š a k n e c h a l p ř e s v ě d č i t , ž e j e v e l m i ú č e l n é

p r a v i d l a a z á k o n i t o s t i „ d o va ř i t n a ú s p o r n é m p l a m e n i " . S n a d b u d e m o ž n é v e

s t r a t e g i c k y d ů l e ž i t ý c h b o d e c h v d e k ó d o va n é m t e x t u d o s á h n o u t c o n e j d ř í v e p o d s t a t n ě

v í c e s m i n i m e m p o k y n ů n e ž s 1 i n g v i s t i c k ý m i c v i k y . . . . B u d u s e m u s e t n e k o m p r o m i s n ě

v z d á t n e u s t á l ý c h p o k u s ů d e m o n s t r o v a t ž a s n o u c í m u č t e n á ř s t v u s v é h l u b o k é z n a l o s t i

p r a v i d e l a j e j i c h v ý j i m e k . . . .

V ě t š i n a p o s l u c h a č ů m ý c h k u r s ů n a k a z e t á c h V H S c h c e m l u v i t , r o z u m ě t a p ř í l e ž i t o s t n ě

o b č a s n a p s a t d o p i s . T o s e t ý k á z v l á š t ě t ě c h , k t e ř í m a j í a r a b s k é h o m a n ž e l a č i

m a n ž e l k u . V e d l e t o h o j s o u o v š e m i t a k o v í , k t e ř í j a k o n o vo p e č e n í m u s l i m o v é c h t ě j í

č í s t n á b o ž e n s k é t e x t y . J s e m d n e s p ř e s v ě d č e n o t o m , ž e i t ě m j e m o ž n é v ý b o r n ě s d ě -

l i t z á k l a d n í p o j m y a r a b s k é h o j a z y k a p o m o c í v a š í m e t o d y .

P ř i t é t o p ř í l e ž i t o s t i v á m n e c h c i z a m l č e t , ž e j s e m s e p o p ř e č t e n í v a š í k n i h y n e j d ř í v e

d o m n í v a l , ž e s e u v á d ě n á m e t o d a ( z v l á š t ě d e k ó d o v á n í ) d á p o u - ž í t m o ž n á p r o d o s t i

j a z y k ů , a l e n e p r o a r a b š t i n u . P ř e s t o j s e m d ě l a l p o k u s y a d n e s j s e m p ř e s vě d č e n , ž e

t a t o c e s t a . . . p o v e d e k c í l i . V a š e m e t o d a s e o v š e m b u d e m u s e t t r o c h u p ř i z p ů s o b i t

p o u ž i t é l á t c e . T o j e v š a k j i s t ě s a m o z ř e j m é .

J e š t ě z p á t k y k e g r a m a t i c e . Z a s t á v a l j s e m d o s u d n á z o r , ž e r o z u m n é t e x t y s e m o h o u

n a b í z e t t e p r ve p o t o m , a ž s e p r o b e r e p ř e s n ý s y s t é m č a s o v á n í ( k o n j u g a c e ) v e v š e c h

j e h o t v a r e c h . Š e l j s e m d o k o n c e t a k d a l e k o , ž e s l o v e s a s o d v o z e n ý m k m e n e m s e

z a ř a z o v a l a d o t e x t ů t e p r v e t e h d y , j e s t l i ž e p ř í s l u š n ý k m e n b y l j i ž p ř e d t í m u v e d e n .

D n e s c h á p u , ž e t e n t o z p ů s o b z p r o s t ř e d k o v á n í j a z y k a , p r o s t ě a v ý s t i ž n ě ř e č e n o , j e

c h y b n ý . V b u d o u c n u b u d u o d p o č á t k u p o u ž í v a t 1 ( n o v á ) s l o v e s a . . . D e k ó d o v a n ý

t e x t t o u m o ž ň u j e . . . .

Inu, pan Koll je nejen připraven napsat svůj arabský materiál dokonale, ale chce udělat dokonce další krok, který shledávám velmi povzbuzujícím. Jak jsem již řekla, jeho dopis tu zastupuje i ostatní, kteří se mezitím proměnili ze Šavla na Pavla...

P ř i r o z e n ě m u s í m z m ě n i t i s v é v y u č o v á n í . . . . D o u f á m , ž e . . . z b u d e 1 d o s t i č a s u

p r o p ř e h r á v á n í s c é n e k . K o n e č n ě s e p a k b u d u m o c i o m e z i t „ v n o r m á l n í m v y u č o v á n í "

n a z o d p o v í d á n í d o t a z ů . . .

J e š t ě m u s í m d o d a t , ž e b y m ě v e l í c e t ě š i l o , k d y b y c h n ě c o u s l y š e l o d v á s .

S p ř á t e l s k ý m i p o z d r a v y

p o d e p s á n H e i n z - P e t e r K o l l

Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří napsali! Mnozí z vás mně sdělili „malé odchylky" ve své práci. To zcela odpovídá i mé představě, proto vám přece navrhuji (na s. 34), abyste si vypracovali vlastní „variace". Moje metoda má být základnou, z níž se můžete „dát na pochod", dále a dále a stále dále... Přeji vám, abyste na této cestě zažili velmi příjemné pocity, které nutně provázejí inteligentní zapojení celého mozku.

Chcete-li od Birkenbihlové ještě více číst/slyšet/vidět:

I. Knihy

• Kommunikationstraining (Trénink komunikace (dorozumívám se)) - úspěšné vytváření mezilidských vztahů

• Freude durch Streß (Stresem k radosti) • Signale des Körpers (Signály těla) - porozumění řeči těla • Erfolgstraining (Tréninkem k úspěchu) - vytvářejte si sami svou skutečnost • Stroh im Kopf? (Sláma v hlavě? - návod k používání mozku (v čes. vyd. Piliny v hlavě?) • Stichwort: Schule - Trotz Schule lernen (Heslo: Škola - Učíme se navzdory škole) • Kommunikation für Könner (Komunikace pro mistry) - (praktická cvi čení a pokusy) • Fragetechnik schnell trainiert (Rychlý trénink techniky dotazů) - (praktická cvičení a pokusy)

II. Programy na kazetách („Semináře na cesty")

• Stroh im Kopf? (Sláma v hlavě? 3 kazety (poslechové („rozhlasové") hry) a kniha (v čes. vyd. Piliny v hlavě?)

• Rhetorik-Training (Trénink rétoriky) 3 kazety (posl echový seminář) a skriptum • Selbst-Management (Řídíme sami sebe) (proti stresu, proti hněvu, pocit vlastní hodnoty), 3 kazety

(poslechový seminář) a skriptum • Fragen Sie sich zum Erfolg! (K úspěchu prostřednictvím dotazů) 3 kazety (zvukové hry) a kniha

(Psychologické jednání) • Management Motivation und Menschenführumg (Motivace managementu a vedení lidí) (i v angličtině

a francouzštině) 4 kazety (seminář na kazetách) a kniha

III. Videokazety

• Das Leben erfolgreich meistern (Úspěšné zvládání života) 60 min. (zčásti Birkenbihlová živě) • Gehirn-gerechtes Arbeiten (Práce podle pravidel mozku); Birkenbihlová živ ě), 90 min. • Pragmatische Esoterik im Alltag (Praktická esoterika všedního dne) (Birkenbihlová živě), 100 min. • Gehirn-gerechte Einführung in die Quanten-Physik (Úvod do kvantové fyziky podle pravidel mozku)

(Birkenbihlová živě), 106 min.

IV. Jazykové kursy podle metody Birkenbihlové

Kontakt přes Internet www.birkenbihlbrief.de nebo přes nakladatelství GABAL, které ochotně předá vaše přání autorce: tel. 069/84 00 03 49

Literatura ABEND, Bernhard:

Grundlagen einer Methodologie der Sprachbeschreibung, Würzburg, 1985 BIRKENBIHL, Vera F.: • Freude durch Streß, 9. Auflage, Landsber, 1994

• Gehirn und Gedächtnis, in: Enzyklopädie Naturwissenschaft und Technik, Jahresband 1983, Landsberg

• Der persönliche Erfolg, 6. Auflage, Landsberg 1989 • McThink - Increasing Intelligence und Creativity with the Macintosh Computer, London, 1985 • Erfolgs-Training, 5. Auflage, Landsberg, 1993 • Sprache als Instrument des Denkens, Kassette, Landsberg, 1993 • Stroh im Kopf? Oder: Gebrauchsanleitung fürs Gehirn, 35. Auflage, Offenbach, 1999

BLAKESMORE, C: Mechanics of the Mind, Cambridge, 1977

BLAKESLEE, T.R.: Das rechte Gehirn, Freiburg, 1982

BOCHOW, Peter/WAGNER, Hardy: Suggestopädie/Superlearning - Grundlagen/Anwendungsberichte, vergriffen BODMER, Frederick: Die Sprachen der Welt, GLB Parkland, Köln, 1997

BUZAN,T.: • Use Both Sides of Your Brain, New York, 1976 • Kopftraining - Anleitung zum kreativen Denken, München, 1984 CADLER,

N.: The Mind of Man, New York, 1970

CASTANEDA, Carlos: Reise nach Ixtlan, 14. Auflage, Stuttgart, 1987

CHEREI, A.: RUSSISCH OHNE MÜHE, ASSIMIL-Sprachkurs

DELGADO, J.M.R. Gehirnschrittmacher, Frankfurt, 1971

EDWARDS, B.: Garantiert zeichnen lernen, Reinbek, 1982

FELIXBERGER, Josef/BERSCHIN, Helmut: Einführung in die Sprachwissenschaft für Romanisten, München, 1974 GAZZANIGA, M.:

The Split Brain in Man, in: Perception, Mechanisms and Models (Hrsg. HELD), San Francisco, 1972 HENDRICKS, R.A.:

LATIN MADE SIMPLE (Sprachkurs), London, 1982 HOLT, J.: . How Children Fail, New York, 1967 • The Underachieving School, New York, 1969

JACKSON, Eugene/RUBIO, Antonio: FRENCH MADE SIMPLE (Sprachkurs), London, 1984 JACOBS,

Noah Jonathan: Amerika im Spiegel der Sprache, Bern, 1968 JAYNES,

J.: The Orign of Consciousness in the Breakdown of the Bicameral Mind, Boston, 1976

KANTOR, Philippe: LE CHINOIS SANS PEINE, ASSIMIL-Sprachkurs LEVY, J.: Psychobiological Implications of Bilateral Asymmetry, in: Hemisphere Function in the Human Brain, (Hrsg.: DIMOND/BEAUMONT), New York, 1974 LOZANOV, G.: Suggestology and Outlines of Suggestopedy, New York, 1977 MALERBA,

Luigi: Storiette Tascabili, Torino, 1984

MARFELD, A.F.: Kybernetik des Gehirns, Reinbek, 1973

MECACCI, Luciano: Das einzigartige Gehirn, New York, 1986 MILLER,

A.:

Am Anfang war Erziehung, Frankfurt, 1981 OSTRANDER/SCHROEDER:

Leichter lernen ohne Streß (Superleaming), 3. Auflage, München, 1980 PENFIELD, W.: • Memory Mechanisms in: A.M.A.-Archives of Neurology and Psychiatry, USA, Vol. 67, 1952 • The Mystery of the Mind: A critical study of consciousness and the human brain, Princeton Univ.

Press 1975 POPPER, K.R7ECCLES, J.:

Das Ich und sein Gehirn, Frankfurt, 1982 RESTAK, R.M.:

The Brain, Geheimnisse des menschlichen Gehims, Landsberg, 1985 SCHMIDT, J.J.:

L'ARABE SANS PEINE, ASSIMIL-Sprachkurs SCHMIDT, Dr., Paul:

Sprachen lernen - warum und wie?, Bonn, 1954 SPERRY, R.WJGAZZANIGA, M.S./BOGEN, J.E.:

Interhemisphere Relationship, the Neocortical Commissures, Syndromes of Hemisphere Disconnection, in: Handbook of Clinical Neurology, Amsterdam, 1969 TAYLOR, G.R.: Die Geburt des Geistes, Fischer, 1979

TEICHMANN, Bernhard: Teichmanns Praktische Methode - Französisch, Eine sichere Anleitung zum wirklichen Sprechen der französischen Sprache, Erfurt, 1892 VOSS, Bernd: Slips of the Ear, Tübingen, 1984

WAGNER, Hardy: • Persönliche Arbeitstechniken, Bremen, 1993

WOOLRIDGE, D.: • The Machinery of the Brain, New York, 1963