Zanzibar je velká plochá deska o rozloze1 657 km2 tvořená korálovými vápencia pískovci. Z původní plochy tropickéholesa, který ho pokrýval téměř celý, zbylov současnosti pouhých 5 %. Hlavním cí -lem mé opakované návštěvy Zanzibaru bylles Jozani o rozloze asi 400 ha v jižní částiostrova. Dnes má toto maličké území sta-tut lesní rezervace. Kromě Jozani se přís-ně chrání i les Muungwi, pobřežní pásMuyuni a nedaleký ostrov Uzi.

V r. 2000 vydaly mezinárodní ochranář-ské organizace IUCN –Světový svaz ochra-ny přírody a Conservation Interna tionalzprávu The World’s Top 25 Most Endan -gered Primates (Seznam 25 světově nej -ohroženějších druhů a poddruhů primátů).V ní se uvádí, že téměř 120 druhů a pod-druhů (celkem asi ze 640 nyní známých)je v kritické situaci a hrozí jim vyhynutív průběhu několika desetiletí. Nejohro že -nějších 25 taxonů je tak jen špičkou po -myslného ledovce. V dalších letech byltento seznam průběžně aktualizován a upra -vován. Patří na něj i gueréza zanzibarská

(Piliocolobus kirkii, syn. Procolobus kirkii),někdy nazývaná podle bývalého britskéhodiplomata Sira Johna Kirka gueréza Kirkova.

Tato endemická opice je považována zajednu z nejkrásnějších a nejbarevnějšíchv Africe. Na ostrově Zanzibar žije v izola-ci asi 15 tisíc let. Guerézy obývaly kdysicelý ostrov. Německý zoolog O. Neumannzaznamenal jejich ústup už koncem 19.stol., praobyvatelé ostrova Vahadimové jeza svítání údajně lovili do rukou. V sou-časnosti se populace gueréz odhaduje asina 2 000 jedinců. Jen polovina z nich pře-žívá v chráněných územích. Kromě trva-lého problému s ochranou malých a frag-mentovaných populací ohrožují tentodruh čtyři hlavní faktory: úbytek životní-ho prostředí, úmrtnost na silnicích, lova slabě organizovaný turismus. Nejprve siale přibližme toto zajímavé zvíře.

Endemit ostrovaGueréza zanzibarská už delší dobu nenípovažována za pouhý poddruh guerézyčervené (P. badius). Důkazy našli vědci na

lebce, ve zbarvení srsti a v hlasových pro-jevech. Jediná životaschopná populace sevyskytuje na Zanzibaru. Skupinu 10–12jedinců vysadili do lesa Ngezi na soused-ním ostrově Pemba. V lidské péči neníchován žádný jedinec tohoto druhu.

Gueréza zanzibarská představuje zají-mavý primatologický problém. Odbornícise domnívají, že jde o starobylou formustojící fylogeneticky na počátku vývojevšech gueréz – jak skupiny tzv. červenýchgueréz (rod Piliocolobus neboli Procolo-bus), tak černobílých druhů rodu Colobus(např. gueréza pláštíková – C. guerezači gueréza běloramenná – C. polykomos).Na rozdíl od západních červených guerézdorůstá gueréza zanzibarská menších roz-měrů a má odlišnou texturu srsti. I kdyžzbarvení v rámci této skupiny je dost vari-a bilní, u tohoto druhu jsou nápadné silnékontrasty. Poddruh guerézy červené P. ba -dius gordonorum z oblasti Iringa v cen -trální Tanzanii se považuje za přechodnýtyp mezi P. kirkii ze Zanzibaru a středo-africkou formou P. badius tephrosceles.Je velmi zvláštní, že gueréza tanská (P. ru -fomitratus) z pobřeží Keni, ležícího severnějen nedaleko od Zanzibaru, ničím guerézuzanzibarskou nepřipomíná a víc se podo-bá středoafrické P. b. tephrosceles. I kdyžjsou si guerézy zanzibarská a tanská geo-graficky nejbližší, zdá se, že výkyvy pod-nebí koncem pleistocénu a ostrovní izola cesehrály svou roli a vytvořily tuto zajímavousituaci.

Tzv. černobílé guerézy by mohly pochá-zet z vyhynulé populace velmi podobnédnešní gueréze zanzibarské. Jinými slovy,dnešní opice z ostrova Zanzibar nám uka-zují, jak mohl vypadat předek všech gue-réz předtím, než se evolučně rozštěpil nadvě barevně odlišné linie. Vícebarevnéhopředka dnešních černobílých gueréz po -tvrzuje občasná individuální tendence vý -skytu červeného zbarvení, což můžemeinterpretovat jako reverzi (zpětný vývoj).

Jedovatá opiceV zanzibarské svahilštině se gueréza nazý-vá kima punju, což v překladu znamenájedovatá opice. Místní lidé věří, že kdyžse opice krmí na jejich území, stromy,které tam rostou, a plodiny, které se tamurodí, zahynou. Kdyby psi snědli masoz těchto opic, ztratí srst. Výraz punju sepoužívá k rozlišení pachu gueréz od dru-hého primáta žijícího na ostrově – kočko-dana diadémového (Cercopithecus albo-gularis albogularis). Guerézy zanzibarskésilně páchnou, proto je domorodci nikdyne chovali jako domácí zvířata. Na proti

ziva.avcr.cz 234 živa 5/2008

Peter Lupták

Vzácní savci Zanzibaru 1. Gueréza zanzibarská

Ostrov Zanzibar (svahilsky Unguja) patřící Tanzanii leží jen několik kilome -trů východně od pobřeží afrického kontinentu. Zanzibarský kanál, který os trovodděluje od pevniny, je hluboký pouze 35 m, což naznačuje, že v minulosti tupři změnách výšky mořské hladiny byl ostrov s pevninou propojen. Podle názo-rů odborníků existovalo poslední podobné spojení s Afrikou před 10 až 15 tisí-ci lety. Díky následné izolaci ostrova tu z té doby přežilo několik endemickýchči téměř endemických a hlavně fylogeneticky zajímavých druhů savců. Provětšinu turistů je to ostrov koření, hřebíčku a nádherných pláží, pro zoologavšak především nejbarevnějších primátů Afriky.

1

1 Rezervace Jozani – jeden z posledníchpozůstatků tropických lesů Zanzibaru2 Pro pozorování opic je nejvhodnějšíobdobí sucha, protože mnohé stromyjsou bez listí3 Gueréza zanzibarská (Piliocolobuskirkii) ukazuje, jak mohl vypadat společ-ný předek tzv. červených a černobílýchgueréz. Foto Z. Mihálovová4 Čelenka bílé srsti na hlavě má u kaž-dého jedince guerézy zanzibarské odliš-ný charakter5 Samci v ohrožení zastrašují předvá-děním svých zubů. Snímky P. Luptáka,pokud není uvedeno jinak

tomu kočkodana diadémového často po -užívají na plážích jako cvičenou atrakcipro turisty.

Guerézy zanzibarské jsou silně sociální,žijí ve skupinách 30–50 jedinců. Krmí senejčastěji ráno, nejaktivnější jsou v chlad-nějších hodinách dne. Živí se mladými lis-t y, květy, výhonky, nezralými plody a se -meny. Nejčastěji konzumují různé druhysmokvoní, červený mahagonovník, alei různé dovezené druhy, např. chlebovník,mango či kokosové palmy. Protože nejsouschopny rozkládat cukry, nepožírají zraléplody. Jejich čtyřkomorové žaludky trávípotravu pomocí symbiotických bakteriíudržovaných pravidelným krmením v prů -běhu celého dne. Příležitostně jedí i dře-věné uhlí, pravděpodobně pro snadnějšítrávení jedovatých složek listí. Období roz-množování nemají guerézy sezonní, popětiměsíční graviditě rodí jedno mládě,které je na mateřském mléce závislé 17měsíců. Údajně se dožívají jen 7 let.

Velká část populace obývá spojený kom-plex lesů Jozani (22 km2) a Unguju Ukuu(32 km2) a zemědělské oblasti na jihu(Kichanga, Pete, Kiungani, Muungwi, os -trov Uzi). Polovina populace guerézy zan-zibarské žije mimo chráněná území. Nej-severněji se vyskytuje v oblasti Kiwengwana východním pobřeží, nejjižněji byla po -zorována u Myambizi. Největší populačníhustota je na jižním okraji rezervace Joza-

ni a v malé oblasti polí (shambas) na jejímokraji. Lesní porosty jsou na Zanzibaruničeny velmi rychle. Přetrvává ilegálnítěžba dřeva jako suroviny na výrobu dře-věného uhlí. Počet obyvatel na ostrověroste o 3–4 % ročně, zátěž se zvyšujei v důsledku rozvíjejícího se turismu. Stá-le více exploatovány jsou rovněž pobřežníporosty mangrove. Většina obyvatel Zan-zibaru jsou muslimové, a proto je neprav-děpodobné, že by opice konzumovali.Nemuslimští přistěhovalci však guerézyloví pomocí psů anebo oštěpů. Navíc Ná -rodní lovecká asociace patřící pod úřadpremiéra má mandát zabít všechny poten-ciální škůdce na kulturách zemědělskýchplodin.

Skupina South ShambaPodél jižního okraje lesa Jozani žije sku-pina gueréz označovaná jako South Sham-ba Group a mající kolem 75 jedinců. Přestoto území hojně vyhledávané i turistyvede hlavní silnice.

Oprava silnice v r. 1996, která umožni-la autům jezdit rychlostí 90–100 km/hod.,způsobila problém s bezpečností skupinygueréz – kolizi s automobilem nepřežijev průměru jedna opice každé dva až tři týd-ny. Ročně si tak tento 1,5 km dlouhý sil-niční úsek vyžádá 18–26 obětí. Na výskytgueréz dnes upozorňují unikátní doprav-ní značky vyzývající k pomalé jízdě, které

instalovala mezinárodní organizace Světo-vá společnost na ochranu zvířat (WSPA).

Ročně se do rezervace přijede na gue rézypodívat kolem 15 000 návštěvníků. Skupi -na South Shamba už tak přivykla na pří-tomnost člověka, že mnoho mláďat kon -taktuje turisty, dokonce si sedají na jejichramena a hlavy. Je to následek toho, že jeturističtí průvodci přikrmují, hlavně míst-ní rostlinou Flueggea (Securinega) virosaz čel. pryšcovitých (Euphorbiaceae) zvanoumkwamba. Tímto nerozu mným chovánímse zvyšuje riziko přenosu chorob, protožeopice jsou jako ostatní primáti citlivé narůzná lidská onemocnění.

Podobně jako v případě jiných africkýchprimátů se i na Zanzibaru plánuje zavede-ní ochranných opatření. Patří k nim rych-lostní retardéry na silnicích, zvětšení veli-kosti chráněných území a posílení jejichstatusu, vytvoření tzv. jádrového (corearea) a okrajového území rezervací (bufferzone), regulace přílivu turistů a zabráněnípříliš blízkému kontaktu. Všechna tatoopatření samozřejmě musí vést i ku pro-spěchu místní komunity obyvatelstva, abyměla na ochraně gueréz také zájem.

Stoupající zájem zahraničních turistůo přírodní krásy ostrova snad bude probudoucnost tohoto unikátního primáta na -dějným příslibem. V současnosti opětovněnarůstající početnost guerézy zanzibarskéby toho mohla být dokladem.

živa 5/2008 235 ziva.avcr.cz

32

54