ZÁKON O PRÁVU NA DIGITÁLNÍ SLUŽBY

A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

A. stručný popis obsahu návrhu právního předpisu

Předkládá se návrh zákona o právu na poskytnutí digitální služby a novelizaci některých zákonů souvisejících s přijetím zákona o právu na poskytnutí digitální služby. Hlavním cílem návrhu zákona je zásadním způsobem posílit práva klienta veřejné správy na poskytnutí služeb veřejné správy a některých služeb v soukromoprávních vztazích prostřednictvím „digitální služby”. Obsluha klienta s využitím informačních a komunikačních prostředků je moderní a efektivní způsob, jak zajistit poskytnutí služby, která dříve musela být realizována buď osobní přítomností klienta, distančně v listinné podobě nebo prostřednictvím služeb kontaktních míst veřejné správy asistovaně.

V současné době neexistuje ani ucelená právní úprava postavení uživatelů služeb při jejich poskytování ze strany veřejné správy a některých poskytovatelů služeb v soukromoprávních vztazích. Doposud ani neexistuje žádný relevantní a státem garantovaný přehled služeb veřejné správy a veřejných služeb, na které má de facto každý občan právo a které je veřejná správa povinna mu poskytnou, a to bez rozdílu v jaké formě jsou občanovi poskytovány. To vše chce předkladatel touto právní úpravou změnit a poskytnout uživatelům služeb větší právní jistotu při využívání digitálních služeb a také umožnit domoci se těchto práv prostřednictvím soudu.

Celý princip nové právní úpravy je záměrně vystavěn na zásadní systémové změně dosavadního paradigmatu v přístupu k právní úpravě vazeb mezi poskytovateli veřejné služby a uživateli těchto služeb, tedy občany. Nově je návrh konstruován jako zakotvení “práva fyzických a právnických osob na poskytnutí služby”, a nikoliv jako “povinnost veřejnoprávních poskytovatelů služeb službu poskytovat”, i když konkrétní povinnosti takovou službu poskytnout jsou v zákoně již v řadě případů přirozeně zakotvena. Řada odpůrců tohoto návrhu považuje návrh za nadbytečný, neboť jsou přesvědčeni, že uložení povinností odpovědným orgánům veřejné správy v již existujících zvláštních zákonech, je dostačující pro zajištění přístupu občanů k digitální formě veřejných služeb. Dosavadní praxe však svědčí o opaku a posílení práv občanů a vymahatelnosti práv se jeví jako nejúčinnějším a nezbytným opatřením k dosažení skokové změny v rozvoji digitalizace veřejné správy a modernímu využívání veřejných služeb. Právě digitalizace je jednou z možností jak udržet mezinárodní konkurenceschopnost České republiky a jejich občanů na zahraničních trzích.

Z vývoje posledních několika let je zřejmé, že česká veřejná správa stále ještě není připravena na kulturní celospolečenskou změnu ve vnímání veřejné správy a změně požadavků na veřejnou správu ze strany občanů a proto setrvává na tradicionalistickém nemoderním přístupu. Přes řadu opakovaných deklarací a příslibů předchozích vlád, stále mezi úřady obíhá občan, místo toho, aby svá data poskytl jen jednou a tato pak sdílením ve funkčním propojeném datovém fondu orgánů veřejné moci využívala celá veřejná správa. Řada občanů již nechce chodit na úřady a ztrácet svůj drahocenný čas. Chtějí si své záležitosti vůči státu, krajům a obcím řešit z mobilního telefonu, tabletu či z domu u svého počítače. A nechtějí být ani těmi, kdo musí opakovaně, zbytečně a velmi draze obíhat úřady. A tato změna je zcela zásadní zejména v dnešní době, kdy v České republice chybí téměř 500 tisíc zaměstnanců v různých profesích. Právě digitalizace přinese úsporu zbytečně ztraceného produktivního času zaměstnaných občanů a ti pak mohou tento ztracený čas více věnovat produktivní činnosti. Právě tento návrh zákona takovou změnu přináší a podle kvalifikovaných odhadů by, po jeho zavedení do praxe, mohlo dojít ke snížení deficitu chybějících zaměstnanců minimálně na polovinu, růst objemu vybraných daní a přitom k významnému nárůstu HDP.

Zakotvení práva na poskytnutí digitální služby v žádném případě nevylučuje a ani neomezuje využití dosud tradičních způsobů poskytnutí služby ze strany poskytovatelů služby podle volby uživatele služby.

B. Obecná část1. Identifikace návrhu, zhodnocení platné právní úpravy a navrhovaných změn1.1 Název navrhovaného právního předpisu

Návrh zákona o právu na poskytnutí digitální služby (zákon o právu na digitální služby)

1.2 Popis obsahu navrhovaného právního předpisu

Předkládá se návrh zcela nové právní úpravy, která doplňuje obecné právní předpisy a právní předpisy zahrnující a definující principy eGovernmentu a digitální agendy v České republice. Navrhovaným zákonem se definuje digitální služba, stanovují se základní podmínky pro její poskytování a využívání, ale především se udává obecné právo každého na to využít digitální službu respektive si poskytnutí digitální služby legálním způsobem vynutit. Dále se řeší některé nedostatečně systémově řešené principy, jako je dokládání údajů, které nejsou jako referenční v základních registrech, doložení práva či vůle někoho v jednání zastupovat, zpřesnění digitální formy právního jednání a vyjádření vůle k právnímu úkonu, a to včetně elektronické formy úředně ověřeného podpisu a některé další věci. V souvislosti s novým zákonem se pro jeho řádné naplnění mění také některé další zákony.

Digitální služba a právo na její poskytnutí

Předkládaný návrh definuje nově tzv. “digitální službu”, což je služba poskytnutá digitální formou, přičemž se de facto nejedná o novou službu, ale spíše o nový způsob poskytnutí stávající služby. Takové digitální služby jsou mnohdy již dnes poskytovány, a to buď na dobrovolném základě, jelikož jejich poskytovatelé pochopili jejich efektivitu, nebo dle zákonné povinnosti, jak je tomu již i v některých příkladech ve veřejné správě. Digitálně poskytované služby jak v komerčním, tak ve veřejném sektoru již prokázaly svoji vyšší efektivitu a rychlost pro rozhodování, navíc jsou ve své podstatě daleko bezpečnější, neboť lze evidovat (logovat) a tím pádem i auditovat každý krok při poskytování služby. Digitální služby umožňují navíc automatizované zpracování údajů a také jejich využití při poskytování služby, což dokáže eliminovat možnost chyby lidského faktoru a opět zvyšuje bezpečnost poskytovaných služeb.

V rámci veřejné správy jsou doposud poskytovány digitální služby primárně v souvislosti se základními registry, kdy orgány veřejné moci musejí při své činnosti využívat vždy aktuální referenční údaje o osobách a subjektech a adresách, a to napojením svých informačních systémů na základní registry, pro klienty pak existují služby typu výpisu referenčních údajů ze základních registrů nebo výpisu údajů o využívání referenčních údajů (kdo s jejich údaji pracoval a proč), anebo služba spočívající v tom, že nejsou povinni sdělovat a dokládat úřadům údaje, které jsou vedeny v základních registrech. Tyto služby dále doplňuje poskytování autoritativních údajů z jednotlivých informačních systémů veřejné správy. Další digitální službou známou i široké veřejnosti jsou datové schránky jako komunikační kanál pro právně zaručenou důvěryhodnou elektronickou komunikaci. Ve veřejné správě ale existují i další služby, od elektronické evidence tržeb a podání přiznání k dani, přes různé výpisy (třeba o vlastnictví nemovitosti), až po transakční a klientské portály (třeba u zdravotních pojišťoven). Rozsah těchto služeb však neodpovídá aktuálním požadavkům a potřebám uživatelů služeb a ani technologickému a procesnímu potenciálu propojeného datového fondu orgánů veřejné moci. Veřejná správa již několik let může aktivně a efektivně sdílet jednou pořízená data a de facto „moderně sloužit“ občanům. Zatím však tento digitalizační potenciál, který nemá obdoby v celé EU, využívá minimálně. A právě to nás řadí na poslední místa v EU v oblasti digitalizace veřejné správy.

V komerčním sektoru jsou digitální služby již velice rozšířené, od elektronické fakturace, přes elektronické platební služby a elektronické bankovnictví, klientské portály a aplikace, až po předávání údajů o subjektech na základě jejich souhlasu, nebo třeba elektronické letenky, elektronické lístky a vstupenky, elektronické zasílání papírových pohlednic apod. Komerční sektor již využívá výhod elektronických či digitálních služeb dlouho, přičemž naráží na určité nejasnosti v právní jistotě ohledně důvěryhodnosti elektronického právního jednání zejména tam, kde se jedná o potvrzení vůle k právnímu úkonu. Také to chce zákon napravit jednoznačným stanovením autenticity a důvěryhodnosti elektronicky činěného právního úkonu a elektronické vůle k úkonu jako takovému, přičemž ponechává smluvním stranám obvyklý prostor pro vzájemnou dohodu nad konkrétním technických řešením, pokud s ním budou obě strany souhlasit. Mechanismus elektronického potvrzení vůle k právnímu úkonu je v souvislosti se změnou podmínek poskytovaných služeb, dle předem uzavřené smlouvy využíván třeba u telekomunikačních a mobilních operátorů, kdy se za autentický právní úkon ke změně služeb považuje potvrzení vůle opsáním autorizačního kódu zaslaného klientovi zprávou či mobilní aplikací. Přestože je takový způsob autentizace úkonu efektivní, bezpečný a dostatečně důvěryhodný, ve veřejné správě stále přetrvávají pochybnosti o jeho souladu s právními předpisy, což chce předkládaný návrh zákona jednoznačně vyřešit.

Další úpravy principů v návrhu zákona

Předkládaný návrh zákona tedy kromě zakotvení digitální služby dává především obecné “právo na poskytnutí digitální služby”, což znamená, že každý má právo na to, aby mu služba byla poskytnuta jako digitální, tedy v elektronické podobě, bezpečně, důvěryhodně a s využitím předem definovaných principů a zodpovědností. Toto obecné právo bude v praxi znamenat, že každý bude moci požadovat poskytnutí digitálních služeb pro sebe, nebo může pověřit někoho jiného, aby jeho jménem digitální službu využil. Dojde tak k daleko vyšší efektivitě procesů jak ve veřejné správě, tak i v komerčním sektoru v těch odvětvích, která budou mít za povinnost podle tohoto zákona digitální službu poskytovat.

Celý princip je záměrně vystavěn na “právu na službu” a nikoliv jako “povinnost službu poskytovat”, i když obecná povinnost takovou službu poskytnout je v zákoně také definována. Jde o to, že tento zákon dává do rukou každému jeho právo a přenáší tak možnost volby na formu využití služeb do rukou nám všem.

Dosavadní právní úprava byla spíše vrchnostenského charakteru, kdy byly stanoveny povinnosti úřadů něco dělat elektronicky. Bohužel se z praxe ukázalo, že toto pro řádné fungování moderních digitálních služeb nepostačuje. Veřejná správa se v souladu s Článkem 72 Ústavy musí ve všech případech řídit mantinely stanovenými zákonem a je jí tedy principiálně omezeno proaktivní konání, nemá-li ho přímo uloženo zákonem. To ve své podstatě fakticky blokuje vytváření a rozvoj elektronických klientských služeb, kromě několika v zákonech stanovených příkladů, jako je povinnost elektronicky komunikovat či strpět elektronickou komunikaci, či povinnost využívat při své činnosti referenční údaje ze základních registrů. Právě využívání referenčních údajů ze základních registrů je ověřeným a prakticky funkčním principem sdílení některých základních údajů. Zákon počítá s rozšířením principu sdílení údajů i na další údaje, které již nyní má k dispozici veřejná správa ve formě údajů vedených v informačních systémech, ale nesdílí je a není povinna jim důvěřovat, a tak stále vyžaduje jejich dokládání od klientů. Díky realizaci vize základních registrů může mít veřejná správa v ČR relevantní podkladové údaje pro vlastní efektivizaci a optimalizaci svého výkonu, a to jak na úrovni optimalizace jednotlivých agend, tak ale i na úrovni potenciálu využívání údajů vedených v jednotlivých informačních systémech veřejné správy a jejich propojování, a to vždy s vazbou na správný a relevantní subjekt. Máme tak jistotu, že úřední činnosti vždy probíhají vůči správnému subjektu, tedy pokud si dané orgány veřejné moci řádně a zcela plní svoje související povinnosti. Bohužel je nutné přiznat, že tento potenciál není dosud kvalitně využíván a stát není schopen validně optimalizovat jak rozsah a formu veřejných služeb, ale zejména výdaje veřejných rozpočtů vynakládaných na činnost veřejné správy.

Každý tedy bude mít právo na to, aby si zvolil, že nějakou službu chce poskytnout jako digitální. Návrh zákona dodává některé motivační principy, jako je rychlost, sdílení údajů, předvyplnění údajů při vyplňování elektronických formulářů, či slevu na správních poplatcích, pokud bude služba vyřízena jako digitální služba.

Některé příklady digitálních služeb

Kupříkladu služby následujícího typu lze označit za služby, jež podle tohoto zákona mají být digitálními službami:

· elektronické podání vůči orgánu veřejné moci (včetně úplného elektronického podání)

· získání a předvyplnění údajů potřebných pro elektronické podání

· konverze podkladů a dokumentů pro účely přiložení k elektronickému podání

· poskytnutí tzv. “autoritativních údajů” z informačních systémů veřejné správy

· zápis skutečností a údajů do Registru práv a povinností na základě žádosti subjektu údajů

· výpis údajů z informačního systému nebo poskytnutí údajů z IS

· služby elektronického bankovnictví či elektronické služby platebního styku

· služby pro uzavření či změnu smlouvy u mobilního operátora či telekomunikačního operátora

· služby výpisů pro vyúčtování a platby za poskytnuté služby či výrobky (výpisy, vyúčtování a elektronická fakturace)

Prostřednictvím digitální služby tak bude možno nejen sdílet údaje o subjektu údajů, ale také zajistit věci, které jinak zajistíme jinou než digitální formou. Například bude možné si prostřednictvím digitální služby objednat, nebo změnit nějakou službu, zajistit si elektronickou službu, jako je elektronický prodej jízdenek, nebo učinit podání s využitím údajů, které se samy vyplní do příslušného elektronického formuláře, nebo do elektronické aplikace. Tento způsob využívání propojených údajů je nejen efektivní a pohodlný, ale je také bezpečný, neboť má subjekt údajů přehled o tom, jaké údaje se komu předávají a za jakým účelem.

Odlišné principy jsou zde nastaveny pro veřejnou správu a pro komerční sektor. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že veřejná správa musí služby poskytovat a musí je také využívat při své činnosti (jako například níže popsané sdílení autoritativních údajů), komerční sektor služby poskytovat může, pokud o to někdo požádá a musí také na základě žádosti.

Autoritativní údaje, jejich sdílení a poskytování formou digitální služby

Návrh zákona zakotvuje jako jeden z druhů digitální služby také poskytování a sdílení tzv. „autoritativních údajů”, což je jeden ze základních pilířů rozvoje eGovernmentu definovaný například i v projednávané „Národní informační koncepci České republiky”, či v konceptu „Základní registry 2.0”. Cílem je, aby klienti veřejné správy nebyli nuceni opakovaně dokládat skutečnosti, o kterých veřejná správa již ví, či které vznikly dokonce na základě rozhodnutí veřejné správy. Většina skutečností potřebných pro rozhodování veřejné správy je již někde evidována, a to formou autoritativních údajů v informačních systémech veřejné správy. Tyto údaje mají svůj původ a v řadě případů je již nastavena i zodpovědnost za jejich správu v příslušném AIS (příkladem je oprávnění k řízení motorového vozidla, průkaz osoby se zdravotním postižením, status důchodce, potvrzení o bezdlužnosti apod.). Dále existují skutečnosti, které sice vznikají na základě rozhodování veřejné správy, nicméně nejsou dosud vedeny v AIS jako údaje (příkladem může být dohoda o chráněné dílně apod.). Zmapováním dalších údajů v jednotlivých agendách, které probíhá nyní v rámci nových povinností ohlašovatelů vůči RPP, je postupně zjištěna základní mapa údajů evidovaných, vyžadovaných a poskytovaných v rámci jednotlivých agend a to, kde a jakým způsobem jsou evidovány a v jakém AIS. Tím, jak již bylo popsáno výše, vznikne základní datová mapa veřejné správy, a je tedy možné ji zanalyzovat a identifikovat ty údaje a skutečnosti, které jsou používány ve více agendách. Na referenčních údajích vedených v základních registrech (a na údajích vedených o fyzických osobách v systémech typu Evidence obyvatel) jsme si ověřili funkčnost principu, kdy tyto údaje a jejich změny klient nemusí dokládat, ale celá veřejná správa si tyto údaje získává prostřednictvím ISZR a na základě nich pak rozhoduje. Princip autoritativních údajů je pouze rozšířením tohoto funkčního celku i o další údaje.

V souvislosti s autoritativními údaji jsou obecně platné následující aspekty:

· autoritativním údajem bude jen údaj vedený v AIS a vytvářený rozhodováním v rámci určité agendy veřejné správy.

· autoritativním údajem bude údaj nebo soubor údajů, který dokládá nějakou skutečnost, jež je důležitou rozhodnou skutečností při rozhodování veřejné správy v rámci agendy či agend.

· autoritativního údaje bude vždy jasné, jak vznikl, kdo je zodpovědný za jeho zápis, změny a správu, v jakém AIS je veden a jakým způsobem může být změněn či zrušen.

· poskytovatelem autoritativního údaje bude vždy správce AIS, v němž je autoritativní údaje veden a evidován, a to vždy na základě zákonného zmocnění.

· autoritativní údaj bude vždy vázán na subjekt práva, či objekt práva.

· poskytování a využívání autoritativních údajů bude vždy logováno, podobně jako je tomu u údajů ze základních registrů.

· technické řešení poskytování a využívání autoritativních údajů OVM bude realizováno prostřednictvím eGON Service Bus, a to vždy mezi jednotlivými AIS prostřednictvím základních registrů, resp. ISZR

· bude umožněno subjektu údajů pořídit si výpis autoritativního údaje jako výpis z informačního systému veřejné správy.

· protože cílem je efektivní a zároveň účelné propojování údajů především za účelem omezování nutnosti klienta dokládat skutečnosti, bude autoritativní údaj moci být orgánem veřejné moci sdílen a získáván:

· na základě souhlasu subjektu údajů (jménem subjektu údajů), nebo

· na základě zákonného zmocnění (z moci úřední)

Toto mimochodem platí i pro obecné poskytování a využívání digitálních služeb, kdy digitální službu pro sdílení a poskytnutí údajů bude moci subjekt využít na základě svého souhlasu a žádosti (předvyplnění do formuláře, poskytnutí údaje jako doložení skutečnosti), nebo bude poskytnuta ze zákona (poskytnutí údaje orgánu veřejné moci bez nutnosti dokládat jej ze strany subjektu údaj). Digitální služby “sdílené služby” budou tedy technickým prostředkem pro sdílení a výměnu údajů a pro propojování datového fondu veřejné správy.

Na autoritativní údaje se budou vztahovat podobné principy jako na referenční údaje v ZR, a to zejména:

· princip důvěryhodnosti: OVM bude takovému údaji důvěřovat, pokud se neprokáže opak;

· princip využívání: OVM bude muset takový údaj využít pro své rozhodování a nezatěžovat klienta jeho doložením;

· princip reklamace: OVM, pokud zjistí nesoulad s autoritativním údajem, vznese jeho reklamaci a editor je povinen ji po ověření skutečnosti provézt;

· princip zpochybnění: Autoritativní údaj, u nějž vznikne pochybnost, či který bude reklamován, bude vyznačen jako zpochybněný;

· princip notifikace a aktualizace: OVM budou získávat autoritativní údaje i s možností registrace notifikací o změnách, čímž se okamžitě dozví o změně údaje, a to zcela automaticky;

· princip zmocnění: subjekt údajů bude moci určit, které třeba i komerční subjekty mimo veřejnou správu budou získávat automaticky informace o změnách těchto údajů.

Všechny tyto věci jsou tedy promítnuty do příslušných ustanovení tohoto zákona jako obecně aplikovatelné, aby mohly být využívány jako právo klienta v řízeních a při rozhodování a výkonu činností orgány veřejné moci.

Elektronicky činěné jednání a potvrzení vůle k právnímu úkonu

Další z oblastí, kterou předložený návrh zákona chce řešit, je problematika elektronického právního jednání a vyjádření vůle k právnímu úkonu v digitální podobě. Zatímco v listinné podobě je jednoznačnou reprezentací vůle k právnímu úkonu vlastnoruční podpis, nebo razítko, v elektronickém světě to tak jednoznačné není. Ano, je zde kvalifikovaný a zaručený elektronický podpis a elektronická pečeť, ovšem v řadě případů se může jednat o potřebu stejně důvěryhodného elektronického ekvivalentu pro ty fyzické osoby a subjekty, které elektronický podpis nemají, nebo v oblastech, kde to řešit elektronickým podpisem není vhodné, například při elektronickém potvrzení úkonu na přepážce u telekomunikačního operátora apod.

Veřejná správa má postupy důvěryhodnosti svých aktů jasně stanovené, a to tak, že dokument v elektronické podobě, pokud pochází od orgánu veřejné moci, musí být opatřen kvalifikovaným elektronickým podpisem a časovým razítkem, v soukromoprávních vztazích se vychází pouze z obecných principů stanovených v Občanském zákoníku.

Návrh zákona zavádí digitální právní jednání a digitální právní úkon, které stran důvěryhodnosti stanoví na roveň písemným úkonům a dokumentům, přičemž ponechává několik cest, jakými může uživatel digitální právní vůli projevit, a to zejména:

a) na kontaktním místě veřejné správy

b) elektronickým podpisem či elektronickou pečetí jednající osoby

c) prostřednictvím informačního systému zajišťujícího identifikaci, autentizaci a autorizaci (NIA) jednající osoby

d) informačním systémem datových schránek

Všemi těmito způsoby bude moci kdokoliv potvrdit v digitální podobě vůli k právnímu úkonu, anebo stvrdit právní jednání se stejnou či dokonce vyšší mírou důvěry než u vlastnoručního elektronického podpisu. Takové právní jednání nebude moci být zpochybněno, ledaže by se prokázalo padělání takového potvrzení, a tedy se takovému právnímu jednání bude primárně dostatečně důvěřovat. Podobnou úpravu považují předkladatelé za vhodnou obecnou úpravu, která pouze hlouběji rozpracovává obecný princip svobodné vůle formy právního úkonu i jak je stanoven v Občanském zákoníku.

Využití Registru práv a povinností pro zápis rozhodnutí a skutečností

Registr práv a povinností (dále jen "RPP") je jedním ze základních registrů, a kromě jiného má obsahovat rozhodnutí o změně referenčních údajů, a to již podle současné legislativy. Předkládaný návrh zákona počítá se zápisem dvou dalších druhů údajů do části o právech a povinnostech osob, a to:

1) Zápis údaje rozhodnutí o změně autoritativních údajů (obdobně jako je tomu dnes u referenčních údajů), a to z moci úřední zcela automaticky

2) Zápis stavu či skutečnosti na základě žádosti subjektu údajů

Návrh zákona zavádí tyto dva druhy zapisovaných nových referenčních údajů a definuje některé základní parametry zejména pro zápis údajů o skutečnostech na žádost. Kdokoliv bude mít právo na zápis práva nebo povinnosti vyplývající ze zákona, rozsudku, rozhodnutí, dokladu, veřejné listiny nebo smlouvy do Registru práv a povinností na základě vlastní žádosti, pokud není zápis proveden na základě právního předpisu. Nikdo nemůže být nucen k předložení dokladu, osvědčení nebo jiné veřejné listiny nebo být trestán za nepředložení dokladu, osvědčení nebo jiné veřejné listiny, pokud údaje o osobě nebo o jejích právech a povinnostech jsou dostupné v některém z informačních systémů veřejné správy a právní předpis umožňuje sdílení údajů nebo ke sdílení údajů dala souhlas oprávněná osoba. To značně rozšíří možnosti snižování administrativní zátěže o další skupinu údajů a skutečností, je přitom ponecháno na klientovi, zda využije právo si takovou věc do RPP zapsat, či nikoliv.

1.3 Důvody, které vedou k předložení návrhu

Základním cílem, a tedy i důvodem předložení návrhu zákona je stanovit obecná práva pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální služby. Důvodem je vložit do rukou každého z nás proaktivní právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy, ale i elektronického jednání vůči soukromoprávním subjektům v určitých odvětvích.

a) Obecná část

A) Zhodnocení platného právního stavu

Stávající právní rámec nevytváří dostatečné podmínky pro úspěšnou digitalizaci státu při respektování cílů EU. Do současnosti chybí v právním řádu zcela legislativní rámec pro sdílení jednou pořízených dat a jejich povinné využívání ze strany všech orgánů veřejné moci i poskytovatelů základních služeb, stejně jako zcela chybí vymahatelnost těchto povinností a sankce v případě jejich neplnění. Legislativní rámec upravující digitalizaci netvoří logický a komplexní rámec na sebe navzájem integrovaných a provázaných zákonů, což se projevuje v terminologické nejednotnosti a nejasnosti. Řada zvláštních zákonů, upravujících konkrétní agendy výkonu veřejné správy obsahuje dosud ustanovení, která nejenže brání úspěšnějšímu procesu digitalizace, ale brání i dnes naplnění principů stanovených EU, tedy zejména sdílení dat a only once (např. zákon č. 586/20023 Sb., o daních z příjmu). Některé, z pohledu řešené problematiky důležité, právní předpisy již neodpovídají aktuálnímu vývoji a jsou konstrukčně i obsahově přežité (např. zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy nebo zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti) a vyžadovaly by zásadní koncepční změnu, odrážející vývoj v oblasti digitalizace celé společnosti i změnu v přístupu k modernizaci výkonu veřejné správy. Jelikož je návrh předkládán jako poslanecký návrh, nemá předkladatel ambici řešit koncepční komplexní změny a nahrazovat gesčně odpovědný ústřední správní úřad a proto navrhuje jen změny odstraňující jen ty nejdůležitější nedostatky.

B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhované změny obsažené jak v zákoně o právech občana na digitální služby, tak i změnovém zákoně, jsou naplněním cílů EU definovaných „Akčním plánem EU pro eGovernment 2016-2020“ COM (2016) 179 final. Tento strategický dokument stanovuje základní principy, které mají vlády jednotlivých členských států EU zohlednit při dalších fázích realizace digitalizace.

Základní principy:

· Standardně digitalizované - orgány veřejné správy mají jakožto upřednostňovanou možnost poskytovat služby digitálně (včetně strojově čitelných informací); zároveň musí udržovat otevřené i další kanály pro ty, kteří nejsou buď z vlastního rozhodnutí, nebo z nutnosti připojeni. Kromě toho by veřejné služby měly být poskytovány prostřednictvím jednotného kontaktního či správního místa a prostřednictvím různých kanálů;

· Zásada „only once - pouze jednou“ - orgány veřejné mají zaručit, že občané a podniky budou muset tytéž informace poskytnout orgánům veřejné správy pouze jednou. Je-li to povolené, orgány veřejné správy přijímají opatření s cílem tato data opětovně interně používat, přičemž náležitě dodržují pravidla ochrany údajů, aby občané ani podniky nebyli dodatečně zatěžováni;

· Podpora začlenění a dostupnost - orgány veřejné správy mají digitální veřejné služby koncipovat tak, aby standardně podporovaly začlenění a vyhovovaly různým potřebám např. starších lidí a lidí s postižením;

· Otevřenost a transparentnost - orgány veřejné správy mají mezi sebou sdílet informace a data a mají občanům a podnikům umožnit, aby měli přístup ke kontrole svých vlastních údajů a mohli je opravit; měly by uživatelům umožnit sledování správních procesů, které se jich týkají a měly by do koncipování a poskytování služeb zapojit zúčastněné strany (např. podniky, výzkumné pracovníky a neziskové organizace) a otevřít se jim;

· Přeshraniční přístup jako standard - orgány veřejné správy mají relevantní digitální služby zpřístupnit napříč hranicemi a mají zabránit dalšímu roztřišťování, a tím usnadnit mobilitu na jednotném trhu;

· Interoperabilita jako standard - veřejné služby mají být koncipovány tak, aby hladce fungovaly v rámci celého jednotného trhu a napříč různými organizačními jednotkami, a mají se opírat o volný pohyb údajů a digitálních služeb v Evropské unii;

· Důvěryhodnost a bezpečnost - všechny iniciativy mají přesahovat pouhé dodržování právního rámce pro ochranu osobních údajů a soukromí a bezpečnost informačních technologií a mají tyto prvky zahrnout již do fáze přípravy. Jde o důležité základní předpoklady pro zvýšení důvěry a rozšíření využívání digitálních služeb.

C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Česká republika v posledních 5 letech díky nedostatečnému přístupu odpovědných institucí, ztratila v oblasti digitalizace, své přední postavení ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Největší propad registrujeme v oblasti eGovernmentu a neschopnosti státu vytvořit kvalitní digitální služby státu a přístup k těmto službám pro občany, či podnikatele.

Přitom ze strany úředníků často opakovaný argument, kterým je údajná neochota občanů a podnikatelů využívat digitální služby spolu s nízkou digitální gramotností, je dnes jednoznačně vyvrácen. Většina občanů používá denně komerční digitální služby, ať už se jedná o téměř 4 miliony uživatelů internetového bankovnictví, téměř 70 % občanů nakupujících on-line nebo úspěchy podnikatelů, nabízejících své eCommerce produkty.

Přijetím zákona o právech občana na digitální služby dojde ke zcela zásadní systémové změně. Tento zákon vytváří silný tlak na jednotlivé poskytovatele digitálních služeb, aby nejpozději v rámci lhůty dané přechodným ustanovením, nabídli své služby v digitální podobě a při respektování všech výše uvedených principů.

Aby se podařilo co nejrychleji dosáhnout skokové systémové změny, musí být součástí zákona o právech občana na digitální služby i změnový zákon, jehož cílem je odstranit ty systémové překážky ve stávající právní úpravě, které nejvíce brání úspěšnějšímu procesu digitalizace. Není a ani nemůže být ambicí předkladatelů provést komplexní změnu stávající právní úpravy, proto je součástí změnového zákona přechodné ustanovení, které vytváří dostatečný časový prostor pro implementaci všech legislativních, procesních, či technologických změn, které přijetí zákona o právech občana na digitální služby klade na poskytovatele digitálních služeb.

Přijetím obou částí návrhu totiž správci jednotlivých agend, veřejných služeb získají daleko větší odpovědnost v rámci posuzování, zda a jakým způsobem je daná agenda, či veřejná služba vhodná k digitalizaci. Tato skutečnost na jedné straně vytvoří tlak na urychlení celého procesu digitalizace, ale zároveň díky ní dojde k posílení významu výše uvedených principů digitalizace služeb. V důsledku přijetí komplexního řešení a s využitím stanoveného přechodného období pro ty subjekty, které dosud nevěnovaly digitalizaci potřebnou péči, dojde k zcela zásadní systémové podpoře procesu digitalizaci společnosti a zároveň k citelnému zvýšení počtu uživatelů digitálních služeb. To v konečném důsledku zvýší významně konkurenceschopnost občanů, podnikatelů, municipalit i státu jako celku. Neopomenutelným přínosem bude plošné snížení administrativní zátěže.

D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 2 odstavcem 2 Listiny základních práv a svobod (Listina) přijaté ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., jímž je zakotveno, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. V návaznosti na to je v čl. 2 odstavci 3, stanoveno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a v čl. 4 odstavci 1 Listiny je stanoveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava splňuje požadavky testu proporcionality, neboť přijatá opatření jsou vhodná k dosažení právní úpravou sledovaného účelu a mohou vést k zákonem sledovanému cíli.

Základním principem navrhované právní úpravy je posílení tlaku na proces digitalizace ze strany příjemců těchto služeb, tedy občanů či podnikatelů. Zároveň tento návrh plně respektuje právo na výběr vhodné formy, tedy zachovává i možnost fyzické, či asistované komunikace občanů a podnikatelů. Digitální forma je pouze ze strany státu systémově prioritizovanou formou.

E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie

Navrhovaná právní úprava je slučitelná s předpisy Evropské unie i strategickými cíli EU. Navrhovaná právní úprava je slučitelná s judikaturou soudních orgánů Evropské unie i s obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zněním mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, ať již se jedná o smlouvy dvoustranné, nebo mnohostranné (seznam mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal souhlas zákonodárný sbor a jimiž je Česká republika vázána, a která jsou v evidenci Ministerstva zahraničních věcí, je k dispozici na internetových stránkách www.mzv.cz).

G) Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky a sociální dopady

Navrhovaná právní úprava bude mít přechodný dopad na výdaje ze státního rozpočtu.

V úvodu je nezbytné upozornit, že všechny strategické a kmenové projekty eGovernmentu jsou již zrealizované. Základ propojeného datového fondu orgánů veřejné moci v podobě Základních registrů a k nim připojených všech 5366 informačních systémů veřejné správy zřízených dle jiného právního předpisu[footnoteRef:1] je již schopno plně využívat potenciálu sdílení jednou pořízených dat. [1: zák. č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy]

Navrhovaná právní úprava vyvolá však tyto kategorie nákladů:

· náklady, které již měly být realizovány k zajištění plné funkčnosti propojeného datového fondu orgánů veřejné moci a schopnosti veřejné správy plnit zákony definované povinnosti:

a) náklady na vytvoření/dokončení technologie eGon Service Bus

b) náklady na vytvoření služeb eGon Service Bus

c) náklady na úpravu agendových informačních systémů veřejné správy, sloužících pro výkon státní správy v přímé i přenesené působnosti tak, aby byly schopny komunikovat i mezi s sebou navzájem prostřednictvím služeb eGon Service Bus a ISZR a sdílet autoritativní údaje

Tyto náklady jsou nebo minimálně již měly být odpovědnými správci kapitol SR dlouhodobě rozpočtované minimálně v rámci rozpočtového výhledu nebo i v rámci schválených i připravovaného státního rozpočtu neboť požadavek na kompozitní služby již vyplývá z platné právní úpravy několik let.

Dílčí náklady, zejména v prvních 12 měsících od působnosti zákona, dopadnou na správce agend v rámci vytvoření Katalogu služeb orgánů veřejné moci. Tyto náklady nelze v této fázi přesněji identifikovat, ale i u těchto nákladů nelze jednoznačně určit, že jsou vyvolány tímto zákonem, neboť přehled veřejných služeb a služeb veřejné správy již měl být od roku 2013 součástí Registru práv a povinností.

· náklady vyvolané přijetím změnového zákona

Jedná se primárně o dopady nutných systémových procesních, ale i technologických změn, které je nezbytné, pro naplnění práv na digitální služby, na straně státu dobudovat či připravit. Jedná se o dílčí doplnění funkcionalit a služeb Informačního systému datových schránek spojených se zavedením datových schránek ze zákona všem fyzickým osobám, včetně fyzických osob podnikajících, dále se jedná o vytvoření interaktivních formulářů (předkladatel doporučuje vždy centralizované řešení, nikoliv další podporování resortního řešení), nálady vyvolané rozšířením služeb notifikace a reklamace dat ISZR nejen na referenční údaje obsažené v základních registrech, ale nově i na autoritativní údaje obsažené ve všech agendových informačních systémech.

Vzhledem k zahájené snaze exekutivy, směřující k zásadnímu zefektivnění plánování veřejných výdajů na oblast digitalizace veřejné správy, dojde k výraznému snížení celkového objemu veřejných výdajů a mnohem vyšší odpovědnosti při případných dalších investicích do úpravy stávajících informačních systémů veřejné správy, či budování zcela nových. Takto uspořené prostředky lze využít právě na úhradu nákladů spojených s úpravami systémů, či zřízení některých nových služeb. Navíc efektivitu při plánování konkrétních investic, ale i běžných výdajů drží ve své působnosti vláda, která Nařízením vlády a jeho každoroční aktualizací v 5 letech od nabytí účinnosti, sama určí postup digitalizace i procesní, legislativní, technologické i finanční podmínky.

Proti všem těmto nákladům stojí jednoznačné úspory snížením administrativní náročnosti jak na straně občanů a podnikatelů (eliminace ztráty neproduktivního času, náklady na opakované prokazování údajů, dokladů, potvrzení, apod.), tak i na straně státu (zrušení nutnosti vyžadovat opakovaně již jednou poskytnutá dat, provádět jejich verifikaci a ověření validity, vést jejich duplicitní evidenci i výrazné zkrácení délky správních řízení). Popis, výčet, kalkulace a podrobný rozpad nákladů spojených se schválením tohoto návrhu zákona jsou uvedeny ve Zprávě o hodnocení dopadů navrhované regulace (RIA).

Dopady na životní prostředí se nepředpokládají.

H) Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů dotčených fyzických i právnických osob. Naopak přijetím návrhu dojde k výraznému systémovému posílení role subjektu údajů a zvýšení veřejné kontroly nakládání s poskytnutými osobními i dalšími údaji ze strany subjektu údajů.

I) Zhodnocení korupčních rizik

Návrh výrazným způsobem systémové eliminuje korupční rizika, neboť proces digitalizace je jedním z nejúčinnějších systémových nástrojů v boji proti korupci. Standardizace výkonu konkrétních agend veřejné správy, s využitím nástrojů ICT umožní zásadní posílení transparentnosti, ale také rychlou identifikaci vzniku korupčního jednání. To samozřejmě také umožní efektivnější plánování, řízení a centralizaci celého procesu vynakládání prostředků veřejných rozpočtů.

Právě nástroje ICT totiž umožnují jednoznačnou kontrolu oprávněnosti využívání dat a oprávněnosti účelu jejich využívání, stejně jako slouží k prokázání efektivity výkonu konkrétní služby a určení administrativní zátěže. Digitalizace totiž umožnuje nastavení standardů výkonu konkrétní služby a tím i včasné identifikace případných korupčních rizik jak při stanovení standardů, tak i při jeho reálném výkonu.

J) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu

Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na bezpečnost nebo obranu státu. Výjimky z působnosti zákona pro bezpečnostní sbory a bezpečnostní služby státu definované jinými zákony jsou a budou zachovány.

Návrh zákona je předkládán v reakci na poznatky z praxe v souvislosti s rozvojem digitální agendy a pro naplnění jak principů digitálně přívětivé legislativy, tak principů rozvoje digitální veřejné správy a digitálního prostředí v komerčním sektoru. Reaguje na některé podněty a potřeby, jako je:

1. evropské strategické rámce i evropská legislativa postupně kladou stále větší důraz na interoperabilitu a digitální služby v různých odvětvích, na což je vhodné reagovat obecně použitelnou právní úpravou.

2. se spuštěním základních registrů v roce 2012 se veřejná správa postupně naučila propojovat svůj datový fond a sdílet a ve své činnosti využívat základní údaje, které jsou referenčními údaji o subjektech vedených v základních registrech. Tento princip sdílení údajů by měl být rozšířen i na další údaje, které nebudou referenční v základních registrech, ale které veřejná správa má k dispozici a jsou vedeny v informačních systémech veřejné správy. Proto se zavádí princip digitální služby. Sdílení takzvaných autoritativních údajů, které budou mít podobnou míru důvěry, jako údaje referenční a které budou vázány na subjekty v základních registrech.

3. přestože zejména veřejné správa ve svých informačních systémech disponuje řadou velice důvěryhodných údajů podstatných pro činnost jiných úřadů, je kromě referenčních údajů neustále nucen klient veřejné správy dokládat a potvrzovat skutečnosti, o kterých jiný úřad ví. Nastavením obecné povinnosti sdílet tyto údaje formou digitální služby bude velkou měrou snížena administrativní zátěž na klienty a také bude posílena právní a procesní jistota úředníka při práci s důvěryhodnými údaji, byť tyto údaje budou pocházet z jiného úřadu a budou předány formou digitální služby.

4. jedním z druhů digitální služby bude i elektronické podání, resp. elektronická iniciace procesu či řízení, kde se v souladu s tímto zákonem bude automaticky načítat sada známých údajů tak, aby podavatel a klient měl i v tomto případě co nejjednodušší přípravu samotného podání.

5. v soukromoprávních vztazích se stále více pro zvýšení efektivity využívá způsobů elektronické komunikace, a to včetně elektronického potvrzení vyjádření vůle k určitému úkonu. Existují však obecné výkladové pochybnosti, zda elektronické vyjádření k právní vůli je dostatečně důvěryhodné a může sloužit jak pro samotný obchodní vztah, tak i pro dokazování.

6. při poskytování digitálních služeb a sdílení a poskytování údajů z informačních systémů je třeba zavést obecnou povinnost auditování a logování. Tato povinnost vyplývá sice z předpisů o ochraně osobních údajů a z evropského rámce GDPR, ale v předkládaném návrhu je stanovena podrobněji, a to zejména tak, aby měl subjekt údajů právo nejen na informace o svých údajích, ale i o tom, jakým způsobem se s nimi nakládalo, a jak a kým a proč byly využívány.

7. předkládaný návrh má zaručit práva v něm zmíněná, a to jako obecná práva s možností jejich vymáhání ze strany uživatele, včetně domáhání se práv u soudu. Zákon má zároveň stanovit určité výjimky, za kterých subjekt digitální službu neposkytne či nevybuduje, a to zejména z bezpečnostních důvodů vůči ČR nebo pro nepřiměřenou zátěž (pokud bude službu vyžadovat jen jediný klient apod.)

8. ve vztazích s veřejnou správou i v soukromoprávních vztazích dnes neexistuje de facto žádný jednotný způsob doložení práva někoho zastupovat, což vadí jak zastupovaným subjektům, tak pochopitelně i zastupujícím. Ať už právo jednat jménem jiného subjektu vyplývá ze zákona, nebo ze smlouvy či z plné moci, dnes jej prakticky nelze elektronicky doložit jinak než digitálním dokumentem, a to vždy pro jedno řízení, jeden akt či konkrétní úkon. Neexistuje - zejména pro veřejnou správu - dostatečně důvěryhodný zdroj informací o právech někoho zastupovat či naopak být někým zastupován. Návrh zákona přináší princip tzv. “mandátního registru”, který se takovým zdrojem stane.

9. předložený návrh zákona provádí některé principy uvedené ve strategických materiálech vlády, jako je Informační koncepce České republiky, soubor dokumentů Digitální Česko, Akční plán Průmysl 4.0, Strategie rozvoje ICT služeb veřejné správy apod. Je reakcí na potřebu obecné právní úpravy řešící v jednom zákoně některé dosud nedořešené principy elektronizace veřejné správy, tentokrát výhradně z pohledu práva subjektu, a nikoliv z vnitřní strany veřejné správy.

1.4 Zhodnocení platné právní úpravy

Návrh zákona se dotýká základních principů fungování právní společnosti a zavádí do nich plnoprávné digitální principy v souladu se splněním evropského principu “Digitálně přívětivé legislativy”. Vychází z dosavadní praxe při elektronizaci a digitalizaci agend veřejné správy, ale i z praxe elektronizace v komerčním sektoru a při soukromoprávních vztazích. Jednání veřejné správy obecně upravují správně-procesní právní předpisy a agendové právní předpisy. U obecných správně-procesních předpisů, které stanovují obecné procesy a správní či jiné postupy orgánů veřejné moci, práva a povinnosti klientů a účastníků i výkon působnosti jednotlivých orgánů v daných agendách, patří například zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole - Kontrolní řád, zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a další. Na úrovni jednotlivých agend veřejné správy pak konkrétní výkon veřejné správy včetně odchylek od obecně aplikovatelných správně-procesních principů stanovují jednotlivé agendové zákony. Dále jsou pro problematiku digitálních služeb obecně klíčové i určité odvětvové právní předpisy, jako jsou například zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, zákon č. 634/1992, o ochraně spotřebitele, zákon č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie, zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení - Insolvenční zákon, zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a další. V těchto předpisech jsou již dnes stanoveny elektronické výměny údajů či služby nebo stávající služby, které by se měly stát digitální službou podle předloženého návrhu zákona. Návrh zákona se sice primárně dotýká fungování veřejné správy, ale jeho základní práva a přínosy jsou využitelné i v rámci komerčního sektoru.

Právní rámec pro soukromoprávní smluvní a jiné vztahy udává zejména zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, a to v mnoha svých ustanoveních, z nichž pro předložený zákon jsou klíčová zejména ustanovení § 546, § 559, § 562, § 1820, § 1841, § 1855, § 2220, § 2228, § 2314, § 2483, § 2525, § 2556, § 2758, § 1826, § 1827. V mnoha případech obecně upravených Občanským zákoníkem se princip digitální služby využije, a to jako prostředek poskytnutí služby či poskytnutí a důvěryhodnosti údajů, kterému mohou všichni účastníci příslušného vztahu důvěřovat. Zavedení digitální služby a její využívání tak zpřehlední právní jistotu při využívání elektronických prostředků a elektronických forem komunikace mezi stranami a při jistotě právního jednání. Návrh zákona zavádí také nezpochybnitelný princip digitálního právního jednání a digitálního vyjádření vůle k právnímu úkonu. Tyto věci jsou obecně upraveny především v zákoně č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, a to zejména v § 546, § 559, § 562, odst. 1, a souvisejících. Ustanovení § 560, Občanského zákoníku stanoví, že: "Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.", jedná se o ojedinělý případ nařízení striktně písemné formy jednání, a to v souvislosti s vlastnictvím nemovitostí. Vzhledem k tomuto ustanovení, i když proti takovému výkladu jde ustanovení § 562, odst. 1., se podle obecně přijímaného výkladu nedá elektronicky uskutečnit získání či převod práva k nemovitosti. Toto je klasickou ukázkou nechtěné bariéry zabraňující ve výkonu příslušné služby digitální formou. Předkládaný návrh zákona fakticky respektuje či konkretizuje ustanovení § 563, odst. 1, Občanského zákoníku udávající, že: "Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby." Stanovením digitální služby s podmínkami podle tohoto zákona viz zásady a principy navrhované právní úpravy, se jednoznačně dává právo činit právní jednání a vyjádření vůle k právnímu úkonu formou digitální služby jako zcela rovnocenné. Co se týče takzvaného “mandátního registru” – tedy důvěryhodného zdroje údajů o právu zastupovat někoho či o právu být někým zastupován, tak tento nemá v současném právním řádu přímo právní oporu. Jednotlivé právní předpisy a jednotlivé principy počítají se zastupováním, a to na základě zákona, jako je u rodičů či manželů, nebo na základě veřejnoprávního či soukromoprávního titulu pro zastupování. Asi nejčastější forma zastupování je zastupování jak ve veřejnoprávních, tak v soukromoprávní vztazích na základě plné moci, která je ovšem za současných podmínek charakterizována pouze jako dokument reprezentující takovou skutečnost a musí být tedy jako dokument dokládán při každém jednotlivém případu. To je zejména v řízeních v souvislosti s veřejnou správou pro klienty velice nepohodlné a nepraktické, a pokud se u takové plné moci vyžaduje úředně ověřený podpis, tak je to vysoce problematické. V elektronickém světě, jak již bylo zmíněno, se spíše než řešení zastupování na právní úrovni, které v tuto chvíli není systémově a systematicky správně vyřešeno, zneužívá přístupových údajů osoby, která si přeje být zastoupena. Tato věc je sice možná pro klienty zdánlivě pohodlnější, avšak přináší obrovská bezpečnostní rizika a snižuje důvěryhodnost takových právních úkonů, kde se o takovém zneužití příslušný úřad dozví. Navíc se jedná o řešení, které by nemělo být veřejnou správou obecně akceptováno. Z tohoto důvodu je vhodné do právního řádu zavést princip mandátního registru, který by byl součástí důvěryhodného informačního systému veřejné správy a kdy by byly jasně stanovené podmínky pro zápis údaje o právu někoho zastupovat či o právu být někým zastupován tak, aby k nim všechny subjekty veřejné správy měly přímý přístup a mohly na základě nich konat bez toho, že by od klientů vyžadovaly doložení práva zastupovat. Co se týče zapisování údajů do Registru práv a povinností, tak zde je právním rámcem již zmíněný zákon o základních registrech, který stanovuje povinnost editorů referenčních údajů při jejich změně v základních registrech zapsat údaje o rozhodnutí vedoucím ke změně referenčních údajů do RPP. Registr práv a povinností by se ale měl stát autoritativním zdrojem údajů i o dalších skutečnostech, a to, jak je zmíněno výše, buď při změně autoritativních údajů, tak na základě žádosti subjektu údajů.

1.5 Shrnutí základních zásad navrhované právní úpravy a nejdůležitějších změn

Navrhovaná právní úprava zakotvuje následující principy a změny:

1. definuje, co je to digitální služba;

2. udává základní nejnutnější principy pro fungování digitální služby;

3. definuje, že digitální služba je i služba poskytnutá prostřednictvím kontaktního místa (CzechPOINT);

4. zakotvuje obecné právo každé fyzické i právnické osobě na to, aby jim byla poskytnuta digitální služba;

5. zakotvuje nejnutnější minimální výjimky z práva na poskytnutí digitální služby (bezpečnost a obrana státu, nepřiměřená neodůvodněná zátěž apod.);

6. definuje základní povinnosti poskytovatele digitální služby v souvislosti s jejím poskytováním a s poskytováním údajů prostřednictvím takové služby;

7. zakotvuje obecnou povinnost sdílet údaje, pokud je již má k dispozici veřejná správa ve svých informačních systémech veřejné správy, a to formou digitální služby;

8. zakotvuje právo subjektu údajů nedokládat údaje evidované v informačních systémech veřejné správy, pokud jsou poskytovány digitální službou, resp. zakazuje požadování takových údajů či jejich doložení;

9. zakotvuje princip autenticity a důvěryhodnosti elektronického právního úkonu či elektronicky potvrzené vůle k právnímu úkonu;

10. zakotvuje ekvivalent dokumentu s úředně ověřeným podpisem i v digitální podobě, a to se shodnou zárukou právní i materiální důvěryhodností.

Návrh zákona je respektováním zásad digitální agendy a zásad digitálně přívětivé legislativy podle evropského i národního principu digitálně přívětivé legislativy (DPL). Návrh zákona konkrétně stanoví tyto zásady, principy a práva:

I. zásady a principy týkající se digitálních služeb:

1. navrhovaný zákon upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytnutí služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti;

2. služby orgánů veřejné moci a služby dalších poskytovatelů služeb se poskytují přednostně v elektronické podobě jako digitální služby;

3. zásada poskytnutí digitální služby: Uživatel služby má právo na poskytnutí digitální služby, která je uvedena v Katalogu služeb orgánů veřejné moci;

4. uživatel služby má právo domáhat se u soudu svého práva na poskytnutí digitální služby orgánem veřejné moci nebo dalším poskytovatelem služeb. Orgán veřejné moci nese důkazní břemeno o tom, že nemohl digitální službu poskytnout.

II. Zásady a principy týkající se digitálního právního jednání:

1. zásada rovnosti digitálního jednání: Digitální Právní úkony a právní jednání činěné prostřednictvím digitální služby jsou z hlediska právních účinků rovnocenné právním úkonům a právním jednáním činěným v jiné podobě;

2. zásada přípustnosti digitálního jednání: Nestanoví-li právní předpis nebo smlouva výslovně závaznou podobu digitálního právního jednání a digitálního projevu vůle, má každý právo učinit digitální právní jednání a projevit vůli v souladu s tímto zákonem, tedy je jeho právem si zvolit digitální právní jednání;

3. zásada autenticity digitálního jednání: Uživatel služby má právo osvědčit svou vůli v právním jednání činěném prostřednictvím digitální služby osobně na kontaktním místě veřejné správy nebo elektronickým podpisem jednající osoby nebo elektronickou pečetí jednající osoby, prostřednictvím informačního systému zajišťujícím důvěryhodnou identifikaci, autentizaci a autorizaci jednající osoby podle eIDAS, prostřednictvím informačního systému datových schránek;

4. zásada důvěryhodnosti digitálního jednání: Digitální právní jednání splňuje požadavek písemné formy, umožňuje-li digitální služba důvěryhodné zachycení jeho obsahu, určení jednající osoby, projev její vůle a čas, ve kterém bylo učiněno a lze jej jednoznačně svázat s prokázáním úkonu;

5. zásada digitální formy úředně ověřeného podpisu: Stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření podpisu, lze jej nahradit elektronickým způsobem podpisu, se kterým zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu s elektronickou identifikací podepisujícího uživatele služby a kvalifikovaným časovým razítkem, nebo výstupem z autorizované konverze dokumentů.

III. Zásady a principy dalších práv uživatelů digitálních služeb:

1. právo poskytnout údaje pouze jednou: Uživatel služby má právo, aby po něm orgány veřejné moci nevyžadovaly údaje, které jsou jim dostupné v některém z informačních systémů veřejné správy a týkají se uživatele služby a jeho práv a povinností nebo se týkají jiné osoby a jejích práv a povinností, kterou uživatel služby zastupuje;

2. právo zmocnění ke sdílení: Uživatel služby má právo dát orgánu veřejné moci nebo dalšímu poskytovateli služeb souhlas se sdílením údajů o sobě a o svých právech a povinnostech nebo o jiné osobě a jejích právech a povinnostech, kterou uživatel služby zastupuje a toto právo může kdykoliv odvolat;

3. právo na zápis do RPP: Uživatel služby má právo na zápis práva nebo povinnosti vyplývající ze zákona, rozsudku, rozhodnutí, dokladu, průkazu, osvědčení, jiné veřejné listiny do Registru práv a povinností na základě vlastní žádosti, pokud není zápis proveden na základě právního předpisu. Takový údaj se stane referenčním a musí být využíván orgány veřejné moci. Tímto způsobem lze dokládat a dokazovat skutečnosti;

4. právo na ověření právního jednání: Uživatel služby má právo, aby mu orgán veřejné moci na žádost kdykoli poskytl záznam o digitálním právním jednání, který bude sám o sobě důvěryhodný;

5. princip Mandátního registru: Právem a povinností zapisovanými do Registru práv a povinností podle předkládaného zákona je i právo nebo povinnost zastupovat třetí osobu. Takové zastupování pak bude moci orgán veřejné moci ověřit právě v Registru práv a povinností;

6. právo na zvýhodnění digitální služby: Uživatel digitální služby poskytované orgánem veřejné moci má právo na slevu ze správního nebo jiného poplatku, což je pozitivní motivace pro využívání přednostně digitální formy služby.

2. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Do právního řádu zavádí obecně aplikovatelné právo uživatele na poskytnutí digitální služby a povinnost zákonem vyjmenovaných subjektů takovou službu digitální formou poskytovat. Zákon nezakládá nepřiměřenou regulaci, neboť je koncipován jako obecný předpis stanovující obecné právo na digitální službu, kdy pro poskytování digitální služby dodává jen naprosto nezbytné mantinely s tím, že podrobnosti o službě jako takové jsou na jejím poskytovateli, nebo na dohodě poskytovatele s uživatelem. Předkládaný návrh zákona je v souladu s ostatními právními předpisy, kdy pouze definuje obecné podmínky pro výkon práva ve vztazích mezi veřejnou správou a jejími klienty, nebo v soukromoprávních vztazích, aniž by jakkoliv omezoval rovné postavení účastníků takových vztahů.

3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii

Předmětné problematiky se nepřímo dotýká celá řada předpisů Evropské unie. Na obecné úrovni je to zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu, Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru a další. Dále jsou jednotlivé aspekty upraveny v rámci jednotlivých odvětvových předpisů, které již dnes stanovují podmínky jednotného trhu, nebo dokonce i podmínky celoevropské výměny informací a údajů, jako jsou Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (PSD2), Nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nebo Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, Nařízení Komise (ES) č. 1205/2008 ze dne 3. prosince 2008, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES týkající se metadat, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, Směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností, ale třeba i Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 ze dne 18. dubna 2018 o službách přeshraničního dodávání balíků, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 808/2004 ze dne 21. dubna 2004 o statistice Společenství o informační společnosti, Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti apod. V rámci Evropské unie jsou již některé služby obecně budovány jako primárně digitální, jako je například elektronická výměna údajů o odborné kvalifikaci, výměna údajů o identitě a elektronické identifikaci, výměna údajů o sociálním zabezpečení (buduje se), ale třeba i elektronické mimosoudní řešení sporů k ochraně spotřebitele apod. Dobrým příkladem ryze digitálních služeb je aplikace směrnice PSD2 o platebních službách, která je právě postavena již tak, že určité druhy platebních a bankovních služeb jsou koncipovány jako primárně digitální a interoperabilní, a to i s možností, že tyto služby poskytuje na základě jednotného standardizovaného rozhraní jiný subjekt než banka. Každý klient každé evropské banky má tedy právo využít jakoukoliv digitální elektronickou službu vystavěnou na základě rozhraní v PSD2, a to ať už se jedná o jeho banku, či třeba o účet v jiné bance, jehož je disponentem. Přesně na podobných principech jsou nyní budována interoperabilní odvětvová opatření EU.

Předkládaný návrh zákona de facto určuje základní podmínky digitálních služeb včetně služeb interoperability, a to u služeb, kde se jedná o interoperabilitu na základě žádosti subjektu údajů (použití elektronické identity, osvědčení o odborné kvalifikaci, elektronické platební a bankovní služby) nebo na základě právního předpisu (výměna údajů o daních právnických subjektů, výměna údajů v sociálním zabezpečení, výměna údajů ve zdravotnictví apod.). Návrh zákona je tedy plně v souladu s evropskou legislativou a podporuje její aplikaci a výkon interoperabilních služeb tím, že služby interoperability zařazuje pod digitální služby podle tohoto zákona.

3.1 Zhodnocení, zda návrh právního předpisu není technickým předpisem podléhajícím oznamovací povinnosti

Tento návrh zákona není technickým předpisem vyžadujícím notifikaci Evropské unii a neupravuje žádnou oblast, které se povinnost notifikace dotýká.

4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Problematika upravená návrhem zákona, není upravena přímo žádnou mezinárodní smlouvou či obdobným závazkem. Určité oblasti, kde se očekává zřízení a poskytování digitálních služeb jsou upravovány specifickými závazky ČR, například Mezinárodní úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (povinnost mít digitální službu přístupnou), nebo mezinárodní smlouvy k patentovému právu (elektronická řízení budou digitální službou). Vzhledem k tomu, že tento zákon dává obecně právo na poskytnutí digitální služby, přičemž nezavrhuje ani poskytování služby nedigitální metodou, nijak neomezuje ani neupravuje dosavadní plnění závazků ČR. Tento návrh je tedy v souladu s mezinárodními smlouvami a závazky České republiky, v některých případech naopak podpoří jejich plnění jasným stanovením, že povinně elektronicky realizované výměny údajů budou digitální službou.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

Identifikace a vyčíslení potencionálních hospodářských a finančních přínosů, stejně jako kvalifikovaným odhadem na základě dosavadní praxe vypočtených nákladů, které vyvolá tento návrh zákona, včetně nezbytných nákladů, které nevyvolává přímo tento návrh zákona, ale jsou nezbytné k dokončení plné funkčnosti propojeného datového fondu orgánů veřejné moci, jsou uvedeny ve Zprávě o hodnocení dopadů navrhované regulace RIA, která tvoří nedílnou součást návrhu.

6. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu6.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob

Zcela zásadním způsobem se mění rozsah práv fyzických a právnických osob nově v postavení subjektů, které mají právo na to, aby jim služba byla poskytnuta jako “digitální služba”. To značně rozšiřuje použitelnost elektronických služeb nejen v rámci veřejné správy, ale i v určitých segmentech soukromoprávních vztahů.

Fyzická a právnická osoba je v rámci tohoto zákona ve dvou hlavních rolích.

1. Jako uživatel digitální služby: Může využívat službu i v digitální podobě, a to podle podmínek stanovených tímto zákonem

2. Jako subjekt údajů, jež jsou sdílené formou digitální služby či jako autoritativní údaje: Sdílí se, resp. poskytnou se, jeho údaje a to proto, aby se snižovala zátěž na něj.

Pro každou z těchto rolí platí poněkud odlišné principy dopadů a přínosů. Fyzická či právnická osoba jako klient veřejné správy či klient subjektu poskytujícího digitální služby podle navrhovaného zákona dostane právo na poskytnutí služby i digitální formou. To zlepší její rovné postavení ve vztahu zejména s orgány veřejné moci a přenese řadu těžkostí s prokazováním, dokazováním, dokládáním či ověřováním řady údajů nejen v řízeních. V rámci činností veřejné správy tak bude mít výhodnější postavení než doposud, neboť bude konečně nastolen obecný princip, že jednou uchované údaje, které má veřejná správa k dispozici, nebude muset dokládat znovu a znovu. Zcela novým právem pro klienty bude i možnost učinit ze skutečnosti reprezentované rozhodnutím, smlouvou, či jiným důvěryhodným aktem, referenční údaj vedený v Registru práv a povinností, což opět zvýší efektivitu při činnosti veřejné správy a sníží zátěž na klienta. U subjektů, které budou poskytovateli digitálních služeb či které budou užívat digitální služby v pozici podnikatelského subjektu, který potřebuje údaje o svém klientovi na základě jeho souhlasu či dle zákona, se zefektivní získávání a využívání údajů potřebných pro jeho vztah s klientem. Subjekt bude moci údajům získaným z digitální služby a sdíleným údajům z informačních systémů veřejné správy věřit a nebude nucen je vyžadovat po klientovi či si je neustále nějakým jiným způsobem ověřovat. Návrh přináší i podstatnou změnu spočívající v zavedení elektronického ekvivalentu důvěry zajištěné úředně ověřeným podpisem, což byla jedna z identifikovaných bariér rozvoje digitalizace nejen v rámci veřejné správy. Zaručuje shodnou míru důvěry u dokumentů a jimi prokazovaných skutečností, a to i pro elektronickou formu, jako u listinných dokumentů opatřených úředně ověřeným podpisem. To způsobí rozvoj elektronické komunikace nejen ve vztahu k veřejné správě, ale i v soukromoprávních vztazích a v kombinaci s obecným principem důvěry to posílí právní jistotu jednajících stran.

Návrh zákona má tedy pozitivní dopad na fyzické a právnické osoby, jelikož jim přináší nová práva, jež sníží jejich administrativní zátěž a omezí povinnosti dokládání skutečností, o kterých veřejná správa již vede údaj, či které lze získat ze záznamů v Registru práv a povinností.

6.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky

Návrh zákona má jednoznačně pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Podnikatelské subjekty mohou tak jako fyzické osoby využít práva na poskytnutí digitální služby, což je vhodné zejména u získávání a využívání údajů, které se jich týkají. To bude platit opět nejen v rámci výkonu veřejné správy, ale i v určitých odvětvích, na něž se bude právo na poskytnutí či využití digitální služby a sdílení údajů vztahovat.

V rámci práva na digitální službu vznikne i řada podnikatelských činností, a to například pro subjekty, které budou zajišťovat či zprostředkovat digitální služby pro takové poskytovatele, kde je to vhodné. Kupříkladu podnikatelský subjekt, který bude chtít poskytovat digitální službu, či který bude chtít využívat výsledků digitální služby, tak může činit i prostřednictvím někoho jiného, otevírá se zde tedy nový segment trhu pro firmy působící v oblasti informačních a komunikačních technologií. Nezanedbatelným přínosem bude také posílení právní jistoty, a to jak pro poskytovatele digitálních služeb, tak pro subjekty, které budou zvyšovat svoji vnitřní procesní efektivitu prostřednictvím digitálních služeb. Tyto subjekty budou moci zjednodušit svoje procesy související se správou údajů o svých klientech a svých vztazích, neboť budou využívat principu materiální publicity, tedy údajům, které budou poskytnuty z důvěryhodného zdroje důvěryhodnou digitální službou. Budou tak moci či muset věřit a nebudou muset zajišťovat procesy pro ověřování či periodickou aktualizaci dotčených dat. Posiluje se i právní jistota v zaručenosti a důvěryhodnosti právního jednání učiněného elektronickou formou, a to jak prostředky zaručené důvěry, jako je důvěryhodný elektronický podpis či pečeť, tak ale především s využitím důvěryhodných prostředků, které si smluvní strany soukromoprávního či obchodního smluvního vztahu dohodnou s tím, že jim budou explicitně věřit. Dosud docházelo k pochybnostem, zda určitým způsobem elektronicky potvrzené právní jednání, respektive vůle k právnímu úkonu, je dostatečně důvěryhodná. Toto se zavedením principů důvěry při elektronickém právním konání odpadne, což opět pozitivně dopadne na procesy i na právní jistotu partnerů v obchodních i jiných vztazích.

Konkrétní výčet a výpočet ekonomických přínosů podnikatelů je podrobně uveden ve Zprávě o hodnocení dopadů regulace RIA.

6.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora

Návrh právního předpisu upravuje obecně právo na poskytnutí jinak poskytovaných služeb i digitální formou. Nijak nezasahuje do podpory subjektů a nevytváří veřejnou podporu.

6.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny

Návrh zákona nemá dopady sociálního charakteru, s výjimkou níže uvedených dopadů na osoby se zdravotním postižením.

Pro osoby se zdravotním postižením je v řadě případů elektronická komunikace lepší formou než nutnost fyzických cest na úřady či jinam a následné překonávání fyzických bariér při komunikaci. Vzhledem k určité komunikační, informační a fyzické bariéře je přístupná elektronická komunikace pro tyto osoby efektivnější a také jim zaručuje vyšší právní jistotu při jejich jednání. Zákon mimo jiné zavádí princip obecné přístupnosti digitálních služeb tak, aby je mohly využívat i osoby se zdravotním postižením, tento obecný princip se uplatňuje jak na evropské úrovni (třeba Čl. 15, nařízení eIDAS), nebo novou Směrnicí EU o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru), tak se jedná o realizaci principů v Mezinárodní úmluvě o právech osob se zdravotním postižením (zejména články 4, 9 a 21).

Tento návrh zákona má velký pozitivní dopad na práva osob se zdravotním postižením a respektuje a realizuje obecný přístup jejich povinností a práv vykonávaných na rovnoprávném základě.

6.5 Dopad na rovnost mužů a žen

Návrh nemá dopady na rovnost mužů a žen.

6.6 Dopad na životní prostředí

Návrh zákona nemá přímý dopad na životní prostředí. Nepřímo lze ale konstatovat očekávané pozitivní dopady spočívající ve vyšší digitalizaci komunikace a procesů a v pokračující efektivizaci agend a procesů i mimo veřejnou správu, což posílí obecnou digitalizaci a omezí využívání listinných podkladů a dokumentů a potřebu komunikovat s využitím jen těžko recyklovatelných prostředků.

6.7 Dopad na ochranu práv dětí

Návrh nemá dopad na ochranu práv dítěte. Tam, kde se digitální služba má poskytnout dítěti nebo jménem dítěte bude jejím uživatel rodič či zákonný zástupce. Práva dítěte na poskytnutí digitální služby jsou stejná jako u kohokoliv jiného.

Nepřímo budou pozitivně ovlivněna práva dítěte v tom, že jeho rodič či jiný zákonný zástupce bude moci s vyšší efektivitou uplatňovat práva související s dítětem.

6.8 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu

Návrh zákona umožnuje výjimku neposkytnutí digitální služby z důvodů možného ohrožení bezpečnosti či obrany České republiky. Oproti tomu v určitých případech, jako jsou trestní řízení, řízení soudů apod., dojde aplikaci tohoto zákona ke zvýšení efektivity rozhodování a výkonu rozhodnutí a ke snížení administrativní a procesní zátěže.

Návrh nemá negativní dopady na bezpečnost a obranu státu.

6.9 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Při využívání a poskytování digitálních služeb jsou i podle tohoto zákona, ale i podle dalších právních předpisů, zajištěny principy ochrany soukromí a ochrany osobních údajů a plné informovanosti subjektů. Subjekt má například podle tohoto zákona také právo na informování o svých údajích a o nakládání s nimi, a to obdobně, jako je tomu u referenčních údajů vedených v základních registrech. Poskytovatel digitální služby poskytující údaje má oproti tomu povinnost zajistit plné auditování a logování všech činností s údaji subjektů a poskytovat výpisy o využití údajů. Tento princip je také převzat z fungování základních registrů.

Návrh zákona počítá i s přímou aplikací práva na informování subjektu, práva na výmaz údajů a práva na poskytnutí informací o činnostech zpracování osobních údajů, jak jsou definována v rámci GDPR, pochopitelně s výjimkami definovanými zákonem tam, kde taková práva nejsou obecně uplatnitelná (třeba nelze aplikovat právo na výmaz u daňového subjektu ze systémů orgánů finanční správy apod.)

Návrh zákona tedy plně zohledňuje principy soukromí a ochrany osobních údajů a nemá na tuto oblast negativní dopad. Naopak v řadě případů bude mít na ochranu osobních údajů dopad pozitivní, a to jak povinností logování a poskytování informací o využití údajů, tak ale třeba i omezením nutnosti subjektu údajů opakovaně dokládat tytéž údaje a skutečnosti nedůvěryhodnými formami.

7. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu1. Přiměřenost

Předkládaný návrh zákona je ze své podstaty přiměřenou regulací práva na poskytnutí služby ve srovnatelné či vyšší kvalitě formou digitální služby. Znamená zprůhlednění postavení subjektů jak ve vztazích s veřejnou správou, tak i s vybranými komerčními subjekty a přinese zlepšení postavení vůči sobě a snížení zátěže.

2. Jednoznačnost

Návrh zákona je jednoznačný v posílení práv subjektů v souvislosti s digitálními službami. Jednoznačným způsobem zakotvuje právo na poskytnutí digitální služby a právo na důvěru v údaje, které jsou digitální službou poskytovány. Návrh nestanovuje konkrétní technické požadavky na digitální službu kromě těch nejzákladnějších, je tak dostatečně otevřený prostor pro správce a poskytovatele příslušných informačních systémů a služeb pro jejich vybudování a technická řešení, která však na druhou stranu musejí být v souladu s principy přístupnosti a obecné využitelnosti a v souladu s legislativou k informačním systémům veřejné správy.

3. Standardnost

Návrh zákona nespecifikuje konkrétní podrobnosti poskytování digitálních služeb, ale uvádí určité standardní formy pro poskytování údajů a pro jejich předávání a to tak, aby byly digitální služby dostupné a standardizované jak pro orgány veřejné moci, tak ale třeba i pro komerční subjekty, které s jejich prostřednictvím mohou zvýšit efektivitu svého podnikání a usnadnit vztahy s klienty.

4. Kontrolovatelnost rozhodnutí

Samotná digitální služba není formou rozhodnutí, ale je pouze prostředkem vedoucím k rozhodování podle jiných právních předpisů. O právu na digitální službu nelze v případě zákonem stanovených podmínek pochybovat, a pokud služba není jako digitální služba poskytnuta a její neposkytnutí by porušovalo práva podle tohoto zákona, má subjekt, jehož právu nebylo vyhověno, právo na soudní přezkum a na domáhání se svého práva na digitální službu. V rámci procesů veřejné správy je digitální služba a jí realizované sdílení údajů potřebných pro výkon veřejné správy také prostředkem, nesplní-li orgán veřejné moci povinnosti podle tohoto zákona, má klient právo domáhat se svého práva, ale třeba i škody a újmy způsobené nesprávným úředním postupem apod. S kontrolou rozhodování souvisí i možnost, aby se z rozhodnutí či z jiného právního aktu stal údaj zapsaný v rámci Registru práv a povinností a aby se tedy skutečnost, jež je prezentována takovým údajem, nemusela osvědčit, neboť se stane referenčním údajem. To obrovským způsobem zvýší transparentnost a vymahatelnost rozhodování a zjednoduší to dokládání výsledků rozhodování veřejné správy. S tím jde ruku v ruce i právo reklamace údajů, které jsou poskytovány i formou digitální sdílené služby, což dává právo subjektu údajů požadovat opravu údajů, které tak budou více důvěryhodné.

5. Odpovědnost

Návrh zákona přenáší odpovědnost za využití a důvěru v údaje poskytované nejen v rámci výkonu veřejné správy na orgány veřejné moci a na subjekty vykonávající dané činnosti a zbavuje tak ve velké míře odpovědnosti klientské subjekty, což je plně v souladu s principem proporcionality a snižování administrativní zátěže. Odpovědnost za využití a za jednání a konání dle poskytnutých údajů má stanovené výjimky tak, aby subjekty využívající fakticky výsledky digitálních služeb, nebyly nepřiměřeně sankcionovatelné za to, že v dobré víře postupovaly podle jinak obecně v té chvíli důvěryhodných údajů. Obecné právo na poskytnutí digitální služby přenáší odpovědnost za řádné naplnění práva na poskytovatele digitálních služeb, což jsou většinou (ale nejen) orgány veřejné moci, které takovou odpovědnost již dnes de facto mají (viz legislativa k informačním systémům veřejné správy).

6. Opravné prostředky

Lze využít všech druhů opravných prostředků, jak při vymáhání práv po orgánech veřejné moci, tak i třeba soudním domáháním se práva na digitální službu. V rámci veřejné správy je neposkytnutí digitální služby charakterizované jako nesprávný úřední postup či diskriminace, se všemi důsledky z toho plynoucími. V rámci jednotlivých odvětví komerčního sektoru, kde bude povinnost poskytnout digitální službu, či sdílet nebo využít sdílené údaje, je kromě jiného možno využít i principů řešení sporů v souladu s legislativou na ochranu spotřebitele (která mimochodem obsahuje evropský rámec pro příslušné digitální služby řešení sporů spotřebitelů), a to formou digitální služby vůči příslušnému regulačnímu orgánu (České obchodní inspekci, Českému telekomunikačnímu úřadu, Energetickému regulačnímu úřadu apod.). Na obecné úrovni pak lze považovat neposkytnutí digitální služby za nesplnění nároku na právo subjektu, takže zejména v rámci veřejné správy je příslušným orgánem k reakci také Kancelář veřejného ochránce práv.

7. Transparentnost

Poskytování digitální služby je zcela transparentní, poskytovatel služby může být prakticky jakýkoliv subjekt, přičemž zákon se primárně vztahuje na orgány veřejné moci, subjekty veřejného sektoru a na komerční subjekty působící v regulovaných odvětvích trhu, kde se počítá s jejich zvýšenou klientskou zodpovědností. Poskytování údajů a služeb podle tohoto zákona zvýší transparentnost rozhodování veřejné správy a transparentnost fungování dotčených komerčních subjektů a zvýší to míru zapojení klientů do procesů rozhodování a zmenší potenciál k chybám, anebo k nemístnému zatěžování jak subjektů poskytujících služby, tak uživatelů služeb.

8. Zhodnocení navrhované právní úpravy z pohledu digitalizace veřejné správy a digitální agendy8.1 Zhodnocení souladu s principy veřejné správy a eGovernmentu

Návrh zákona de facto provádí některé základní principy eGovernmentu a veřejné správy, jak byly stanoveny v materiálu vlády se zásadami pro tvorbu digitálně pří