Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

str. 2

Přestřelkana hranici

str. 4

Příprava vyvrcholívelkým cvičením

str. 6

Žhavě aktuálnítémata

str. 9

Slavnostníinaugurace v Brně

str. 12

Změny přišlys profesionalizací

str. 16

Hory Kašmíruse změnily v peklo na zemi

str. 18

Turecko a jeho ozbrojené síly

str. 24

Ústřední hudbě AČRje 55 let!

Z OBSAHU

NA MUŠCE

Před mušku jsme tentokrát poslali sami sebe. Přesvědčíte se o tom na třicáté první straně posledního letoš-ního vydání A reportu. Zde totiž naleznete čtenářskou anketu, jejímž cílem je zjistit, jak hodnotíte náš časopis, a hlavně pak získat vaše postřehy, které by vedly k jeho dalšímu zlepšení. Poprvé, a vlastně naposledy, jsme podobnou anketu uskutečnili v roce 1992 a k našemu překvapení jsme tehdy dostali stovky vyplněných an-ketních lístků. V desítkách případů byly dokonce doplněny obsáhlými dopisy, v nichž se čtenáři vyjadřovali, a mnohdy pěkně zostra a kriticky, nejen k obsahu A reportu, ale také k problémům tehdejší federální armády. A já se tak trochu bojím, jak to s anketou dopadne tentokrát. Vždyť už před několika měsíci jsme museli zrušit rubriku „Z redakční pošty“, neboť do redakce prostě žádná nechodí. Že by se v současné profesionální české armádě lidé báli veřejně vyjádřit svůj názor? Uvidíme.

Ladislav LENK

A report v elektronické podobě naleznete na:www.army.cz

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Řízením redakce pověřenLadislav Lenk

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933E–mail: areport@centrum.czGrafická úprava: Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Olga Endlová tel. 973 215 563

Tisk: MERKURTISK, a. s., Náchod

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211–801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straně:Jiří Hokův

Uzávěrka čísla: 30. 11. 2005

2

ZAHRANIČNÍ MISE ZAHRANIČNÍ MISE

K 43. výsadkovému mechanizovanému pra-poru v Chrudimi se přihlásil před necelými třemi roky. Pokud by se ho někdo tehdy ze-

ptal na jeho koníčky, odpověděl by sport, sport a zase sport. Napadlo ho, že toho se mu vlast-ně během služby u výsadkového útvaru dostalo vrchovatě. Absolvoval i výsadkářský výcvik, má za sebou řadu seskoků. S ostatními výsadkáři letos v létě odjel do mise KFOR do Kosova. Karel Meloun se podíval na hodinky, byl nejvyšší čas, museli vyrazit.

Pozorování na KršiPo hodinách strávených pěším patrolováním

podél regionální administrativní hranice dora-zilo šest vojáků 43. výsadkového mechanizo-vaného praporu pod vedením velitele družstva nadrotmistra Josefa Kratochvíla do nejsever-nější části Kosova Vgliarského Krše. Nevydali se sem jen tak náhodou. Již delší dobu dostávali informace, že právě ve zdejších lesích se nele-gálně těží dřevo.

Velitel rozdělil vojáky do dvou sekcí, ukryli se a začali pozorovat okolní krajinu. Bylo celkem pěkné podzimní počasí. Někdy kolem desáté do-poledne se začali po lese pohybovat lidé s mo-torovými pilami. Nikdo nepochyboval, že se chystají těžit bukové dřevo, kterému se ve zdej-ších lesích daří.

„Okamžitě jsme to hlásili na operačku,“ vzpomíná si jeden z vojáků rotný Vladimír Fučík.

„Řekli nám, že máme pokračovat dál v pozo-rování a zavolat příslušníky provinčního poli-cejního sboru.“ Uplynulo dalších třicet minut, žádný z místních policistů ale nepřišel. Místo toho přijelo několik traktorů a objevili se muži se zbraněmi. Jeden z nich měl i psa. Bylo zřejmé, že se jedná o organizovanou skupinu. Nelegální těžba dřeva patří v Kosovu vedle obchodu s dro-gami a prostituce k nejrozšířenějšímu organizo-vanému zločinu. Pokud někteří lidé těží dřevo jen pro vlastní potřebu, je to možné za určitých okolností ještě tolerovat. Při organizovaných krádežích dřeva ve velkém jde o nemalé peníze.

Vojáci se opět spojili s operačkou. Tentokrát dostali rozkaz k zásahu. Hrozilo totiž, že může dojít k odhalení sekce ukryté v bezprostřední blízkosti regionální administrativní hranice a k ohrožení výsadkářů.

Druhá sekce, která měla krýt první, se dala do pohybu. Podle předem domluvených sig-nálů první sekce vyrazila o třicet sekund poz-ději. Jakmile Albánci zaregistrovali postupující vojáky, okamžitě zahájili palbu. Část ozbrojenců nasedla na traktory a snažila se s nimi prorazit do vnitrozemí.

Dril se vyplatil„Vůbec jsme si neuvědomovali, že po nás

střílejí. Nějak nám to nedocházelo,“ vzpomíná rotný Daniel Hloušek. „Když jsme si to konečně uvědomili, začali jsme postupovat přesně podle

padesát ran. Když Albánci viděli, že narazili na tvrdý odpor, okamžitě několik traktorů zahnulo a pokoušelo se nás objet. Snažili jsme se sice postupovat razantně, ale zároveň jsme chtěli za-bránit ztrátám.“

Ze šesti traktorů se vojákům podařilo za-jistit tři, navíc motorové pily a řadu dalšího materiálu. Zadrželi i řadu zbraní, mezi kterými byla například pistole Tokarev, upravená puška Mauser 98, samonabíjecí puška M-57 a brokov-nice. Zajali rovněž sedm Albánců. Přesně podle standardů je nechali vyzout, nasadili jim plas-tová pouta a museli si lehnout obličejem k zemi.

„Vojáci se po pravidelném drilování jednot-livých postupů prakticky nemuseli věnovat vzá-jemné součinnosti. Každý totiž přesně věděl, co dělá jeho dvojka a veškerou pozornost tak mohli zaměřit na prostor před sebou a na situaci, která nastala,“ řekl nám velitel roty kapitán Ladislav Švejda. „Díky tomuto výcviku dokázalo naše šestičlenné družstvo odolat útoku více než dvacetičlenné skupiny a navíc zadržet a zajistit sedm útočníků.“ Zbytek Albánců utekl na srb-skou stranu, kam je naši vojáci již nemohli pro-následovat.

Bylo po přestřelce. Rotný Meloun v tuto chvíli vůbec netušil, že ho poranila jedna z ne-přátelských kulek. Přišel za ostatními s prosbou, aby se mu podívali zezadu na nohu, prý se někde nejspíše napíchl na nějakou větývku. Pro výsadkáře představuje ale zdravotnická příprava jedno z nejdůležitějších zaměstnání. A tak oka-mžitě poznali, že se jedná o průstřel. Ránu vy-čistili, ovázali a okamžitě zavolali lékařskou pomoc.

To už ale dorazili na Vgliarský Krš místní poli-cisté, ARMIK a GUARD tým. Ti také převzali vyšet-řování celého případu. Přijela i skupina se psy.

Jen o několik hodin později dorazil dolů jeden z Albánců, který se účastnil přestřelky.

Byl zraněný, stěžoval si, že ho údajně postře-lili Srbové. Nakonec byl také vzat do vazby. Zda byl zraněn střelbou našich vojáků, případně ho zasáhla kulka vypálená vlastními lidmi, je stále ještě předmětem vyšetřování. „Zadržení Albánci se nyní vymlouvají, že si nás spletli se Srby,“ vysvětluje velitel hlídky nadrotmistr Josef Kratochvíl. „Úvaha, že střílet po nich je něco naprosto normálního, legálního, je pro mne nepochopitelná.“ Podle tiskového mluv-čího mnohonárodní brigády Střed v Kosovu Pavla Löfflera je tato událost důkazem, jak ne-bezpečná činnost je patrolování v opuštěných pohraničních oblastech.

Medaile na závěrCelá záležitost měla ještě své pokračování.

Dřív než vojáci stačili dorazit na základnu, roz-šířila se díky sdělovacím prostředkům zpráva o přestřelce po celé České republice. Okamžitě volali příbuzní a známí, zda se někomu z jejich blízkých něco nestalo. „To víte, že rodiče měli obavy,“ dodává rotmistr David Kulas. „Báli se o nás.“

Rotného Melouna dopravil vrtulník do vo-jenské nemocnice Planá u Kosovské Mitrovice. Jednalo se o čistý průstřel horní části pravé dolní končetiny. Kulku se sice nepodařilo do-hledat, podle tvaru zranění však prý s největší pravděpodobností byla vystřelena ze samopalu. Naštěstí ale neporanila nejen žádnou kost, ale dokonce ani cévy a nervy. Takže krvácení ne-bylo příliš velké. Lékaři mu zavedli do rány dren, aby nezačala hnisat. Ještě týž den odpoledne

navštívil ve vojenské nemocnici rotného Melouna vrchní velitel sil KFOR Giuseppe Valotto a vyzna-menal ho medailí velitele KFOR. „Jsem hrdý na to, že pod mým velením plní úkoly opravdoví hr-dinové,“ řekl Valotto. Na adresu českých vojáků, kteří zadrželi útočníky, dodal, že dlouhodobě patří k nejlépe hodnoceným národním kontin-gentům sil KFOR a že jsou připraveni zasáhnout se vší rozhodností v každé situaci.

O dva týdny později předal rotnému Melounovi náměstek ministra obrany Martin Bělčík medaili Za zranění. Také ostatní přísluš-níci družstva budou zřejmě vyznamenáni medai-lemi. Výsadkáři to berou jako ocenění. Zároveň ale dodávají, že lepší by prý bylo, kdyby jejich útvar nestěhovali z Chrudimi. Sídlí tam už de-sítky let. A to je obrovská tradice. Mají tam dobré zázemí. A prý by také bylo dobré, kdyby mohli na baretech opět nosit velký odznak se státním znakem a se zkříženými meči.

Vladimír MAREKFoto: archiv jednotky

V Kosovu jsme pátralipo podrobnostech zásahu českých vojáků proti ozbrojené organizované skupině zlodějů dřeva

V úterý 8. listopadu 2005 se rotný Karel Meloun probudil uprostřed noci. Za okny buňky, ve které spal ještě s dalšími vojáky, byla tma jako v pytli. Lákala ho představa, že si v teplé posteli ještě chvíli pohoví. Místo toho však musel vyskočit a začít se oblékat. Čekala je totiž hlídka. Ze základny Gazela museli vyrazit již před třetí hodinou ranní.

Přestřelkana hranici

standardních operačních postupů. Snažili jsme se upozornit na to, že jsme vojáci KFOR. Nějaké panice ale nikdo z nás nepropadl. Byl to samo-zřejmě nával adrenalinu, ale ten nás spíš na-budil a my začali naplno fungovat.“ Vojáci palbu opětovali. Nejdříve stříleli do vzduchu. Když to nepomohlo, tak pod nohy Albánců. „Každý z nás měl palebný průměr, tedy čtyři zásobníky. Snažili jsme se šetřit náboje, stříleli jsme jednotlivými ranami,“ vzpomíná rotmistr Zdeněk Lomič. „Celkem jsme vypálili více než

4 5

NÁŠ ROZHOVOR NÁŠ ROZHOVOR

„Jsem přesvědčen, že na konci roku 2006 určitě dosáhneme počátečních operačních schopností,“ říká genpor. Pavel Štefka

Příprava vyvrcholívelkým cvičenímPříští rok bude pro Armádu České republiky klíčový. Na jeho konci totiž bude prokazovat, zda dosáhla počátečních operačních schopností. Nejen o přípravách na tento krok, ale i o snižování armádního rozpočtu hovoříme s náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Pavlem Štefkou.

� Hlavním úkolem v příštím roce bude do-sažení počátečních operačních schopností. Jak hodnotíte dosavadní kroky učiněné ke splnění tohoto cíle?

Už na rok 2005 jsme si jako hlavní úkol sta-novili, kromě stabilizace a další profesionalizace ozbrojených sil, také přípravu útvarů k dosa-žení počátečních operačních schopností. Je to spojeno s jejich doplněním profesionály, mate-riálem, technikou, patřící do brigádního úkolo-vého uskupení, a výcvikem. Příprava na dosažení počátečních operačních schopností vyvrcholí v příštím roce a na jeho konci se uskuteční zá-věrečné cvičení celého brigádního úkolového uskupení, které bude největším cvičením v his-torii Armády České republiky. V prvním čtvrtletí příštího roku budeme ještě doplňovat perso-nálem útvary brigádního úkolového uskupení, abychom stihli tyto lidi vycvičit. Útvary budou také doplňovány technikou a materiálem, a to nejenom během roku 2006, ale některé komo-dity pro úkolové uskupení budeme pořizovat i v následujícím roce. Logicky se mě teď ze-ptáte, jak můžeme mít útvary připravené, když některou techniku a materiál získáme až násle-dující rok. Klasickým příkladem jsou obrněné transportéry nebo tatrovky, které nahradí au-tomobily Praga V3S. V současné době jsme ale schopni splnit úkoly s materiálem, který máme nebo ho například nahradíme materi-álem z některé jiné jednotky, jež ještě tuto při-pravenost nemusí mít. Zpracovali jsme proto dokument, v němž máme přesně rozepsáno,

dokumentace a dojde k dalšímu zdržení. Také je třeba brát na zřetel, že peníze v rezervním fondu nejsou volné peníze, ale jsou velmi přísně vázané na konkrétní projekty. Takže pokud dojde ke sní-žení, bude to mít vliv na plnění úkolů a něco se nesplní. Buď se nesplní, nebo se nedoplní tech-nika a bude se používat starý materiál.

� Kdy bude tento plán zveřejněn?Někdy v prvním čtvrtletí příštího roku by se

tyto věci měly dotáhnout do konce.

� Další klíčovou a vojáky sledovanou oblastí je legislativa. Chystaná novela zá-kona č. 221/1999 Sb. bude nakonec projed-návána až po volbách. Jaké to bude mít pro armádu a její příslušníky důsledky?

Iniciátorem změn bylo Ministerstvo obrany a my jsme chtěli upravit jen hodnosti. Kdysi bylo stanoveno, že nebudou poddůstojnické hodnosti, což není dobré, protože každý samo-palník dnes začíná hodností rotného. Měli jsme zájem na tom, aby se v zákoně změnily hod-nosti. Samozřejmě, obsahuje ještě další změny, o kterých jste v A reportu hodně psali, takže je asi zbytečné se k tomu vyjadřovat. Odsun nove-

lizace zákona nám dělá problémy, ale musíme to nějak vyřešit. Vadí nám to z toho důvodu, že jsme už mohli nabírat lidi na hodnosti, které jsme chtěli, ale my je teď přijmeme a spousta z nich bude na jiných hodnostech než v době platnosti novely zákona. Znamená to tedy, že dojde ke snižování třeba z rotmistra na če-taře. Nechci to přirovnávat k degradaci, ale sní-žení hodnosti je pro vojáka ten nejvyšší trest. Mnohým to nebude vadit, ale chtěli jsme tomu tímto zákonem předejít, protože se ve velké míře snižovaly hodnosti už v době, když se začala profesionalizovat armáda. Existují samozřejmě různé varianty, jak tomu zabránit, například ně-jakým přechodným obdobím. Například rotný Novák bude sloužit ve funkci samopalníka a do-slouží v té hodnosti třeba i čtyři roky a potom odejde do civilu a ten další už bude přijat v hod-nosti svobodníka, ale to jsou záležitosti, které se musejí ještě dořešit.

� Vojáci pečlivě sledovali, zda se jim no-velou zákona nezmění podmínky služby, ze-jména pak nový systém výpočtu odchodného a výsluhového příspěvku. Pokud by k tomu došlo, chtěli by někteří z armády odejít.

Samozřejmě že to všichni sledovali. Věci tý-kající se financí a zabezpečení člověka a rodiny logicky sleduje každý. Měli obavy, že třeba ne-dostanou výsluhu let, že to bude zrušeno, že se zruší příspěvek na bydlení. Není tomu tak a je to jenom ohraničeno tím, jak roste životní mi-nimum, aby neustále nerostl tento příplatek za bydlení. Myslím si, že v současné době vojáci i na těch nejnižších stupních nebo ti, kteří vstu-pují do armády, jsou velmi dobře zabezpečeni, jsou si toho vědomi a jenom kontrolují, jestli se nestane něco zásadního, aby se museli rozhod-nout odejít. Není to jenom o penězích, skutečně, protože když se s těmi kluky budete bavit, tak oceňují práci v mladém kolektivu, což je strašně důležité, a také možnost, že mohou jít třeba do mise. Obavy o to, že by vojáci hromadně prchali z armády, jsou úplně zbytečné.

� K hlavním úkolům v uplynulých dvou le-tech patřila integrace Ministerstva obrany a Ge-nerálního štábu. Podařilo se odstranit duplicity a zefektivnit práci?

Kromě naší armády k tomuto modelu spoje-ného ministerstva a Generálního štábu přistou-pilo již mnoho zemí a nejenom malých, ale také například Velká Británie. U nás je to spojeno i s tím, že máme daleko menší armádu a šlo

především o odstranění duplicit. Myslím si, že se to podařilo, protože když si dnes vezmete průřez jednotlivých sekcí, tak nejsou žádné, které by se dublovaly, jako k tomu docházelo dříve. Samozřejmě že jsme se celý rok nějak hle-dali, řešili se některé vazby, ale to je celkem lo-gické při takové změně. V současné době ale ten systém funguje celkem dobře.

� Takže integrační proces je u konce?Není u konce, protože jak víte, mělo by dojít

k personálnímu auditu. Ten se dělá právě kvůli tomu, abychom si ověřili, jestli všechno to, co je v současné době nastaveno, je funkční. Když jsme začínali s reformou, tak jsme si řekli, že někdy v roce 2005 či 2006 si na to sedneme a po jednotlivých oblastech projdeme, jestli to bylo dobré, zda neděláme nějakou evidentní chybu a nebo jestli není třeba ještě něco zrušit. Například je stále otevřená otázka, jak to bude s funkcí státního tajemníka. To je celkem důle-žitá věc, protože dneska máte sekce pod jednot-livými náměstky a má je i náčelník Generálního štábu, a i když jsme jakoby dohromady, je ta cesta složitější. Kdyby existovala funkce stát-ního tajemníka, byla by ta vazba přímá a jedno-dušší. Pokud se zavede, bude to další podstatná změna.

� V uplynulém roce jsme zaznamenali mnoho různých termínů, kdy skončí vaše funkční období. Můžete se k tomu nějak vyjá-dřit a uvést tyto informace na pravou míru?

Já jsem žádný konkrétní termín neslyšel, protože neexistuje. Nikde totiž není stanoveno, jestli je náčelník Generálního štábu ustanoven do funkce na tři nebo čtyři roky, ale je dohod-nuto, že je to na čtyři roky. Hovořil jsem o tom s ministrem obrany a řekl jsem mu, že bych rád dovedl armádu k dosažení počátečních operačních schopností. Souhlasil s tím, takže přepokládám, pokud se něco nestane, neboť tyto židle jsou velmi vratké, že bych měl tento úkol dokončit. Záleží to na spoustě okolností. Samozřejmě že se objevily tyto spekulace, ale souvisejí s tím, že se mi trochu uvolnily ruce, neboť hlavní úkoly reformy jsou splněny, a vy-jíždím se podívat k útvarům, jak realizují re-formu. Vypadá to, že jsem se přijel rozloučit, ale není tomu tak.

Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

odkud se podobný materiál vezme v případě, že některá akvizice nebude realizována. Jsou například problémy s cisternami, GPS a po-dobně. Soustřeďujeme se pochopitelně na inter-operabilitu – to jsou komunikační informační systémy. O tom, že jsou funkční, jsme se pře-svědčili na loňském cvičení na letišti v Českých Budějovicích. Jsem přesvědčen, že na konci roku 2006 určitě dosáhneme počátečních ope-račních schopností.

� Generálmajor Rostislav Mazurek ve svém vystoupení na velitelském shromáždění na začátku listopadu uvedl i rizika, která souvi-sejí s případným omezováním finančních pro-středků pro resort obrany. Jakých oblastí se tato rizika týkají a nakolik je situace vážná?

V roce 2006 riziko nehrozí, protože mnoho věcí už bylo připraveno dřív. Pravděpodobné snížení, neboť zatím nebyl schválený rozpočet (rozhovor se uskutečnil 23. listopadu – pozn. red.), je o 2,6 miliardy, což jsou velké peníze. Nemůžeme říci, že je to z toho obrovského ba-líku, ve kterém je více než 50 miliard korun, protože polovina z něho jsou mandatorní vý-daje a čtvrtina jde na výcvik a běžný provoz,

takže rozhodujeme vlastně jen o zbylé části ve výši 13 miliard. Když z této částky ubude skoro jedna pětina, tak to už je problém a musí se to někde projevit. Na to právě upozorňuje generál Mazurek a říkáme to všichni – v roce 2007 je plá-nováno snížení o 3 miliardy a v dalším o 4,4 mi-liardy korun. Za tři roky to činí deset miliard a to už se někde musí projevit. Deset miliard je polovina ceny obrněných transportérů nebo dvojnásobek hodnoty všech aut, která chceme. Samozřejmě že to není za jeden rok, ale uvádím to pro ilustraci, jak ohromný objem peněz to je. Logicky z toho vyplývá, že se ty peníze mu-sejí vzít z naplánovaných věcí, které jsou přesně rozpočítány ve střednědobém plánu, a něco se musí škrtnout nebo zredukovat. Jestli to budou posádky nebo celé projekty, to v současné době nevíme. Teprve na tom začínáme pracovat.

� Kterých oblastí by se to mělo dotknout?Na plánu se právě teď začíná pracovat.

Rozmýšlíme, jak to udělat. Jestli sáhneme do několika menších akcí a nebo jestli zrušíme ně-jaké velké akce. V rámci akvizičního procesu totiž hrozí nebezpečí, že jakmile do něčeho za-sáhneme, tak se musí kompletně předělat celá

V Zrcadlovém sále kasáren Generála Otakara Zahálky v Hranicích, sídle Velitelství 7. mb, proběhla 23. listopadu tradiční prodejní výstava prací obyvatelek Ústavu sociální péče Skalička, se kterým velitelství brigády udržuje dlouhodobou spolupráci. Na výstavě byly k vidění a k zakoupení výrobky celkem čtyř dílen (keramická, textilně-výtvarná, tkalcovská a květino-dekorační), ve kterých pod metodickým vedením pěti pracovnic so-ciální péče probíhají pravidelně dvakrát denně pracovní terapie, při kterých 10 – 15 žen vytváří svá díla. Každoročně také v předvánočním čase zajíždějí do Skaličky zástupci ve-litelství s malými pozornostmi pro chovanky.

Text a foto: kpt. Bc. Jiří KLEMENT

Již 14. ročník mezinárodní střelecké soutěže Zlatý lev se uskutečnil v Chebu ve dnech 21. – 22. října a zúčastnilo se ho 570 soutěžících. Čeští i zahraniční účast-níci stříleli z pistole a samopalu na střel-nici Cheb-Myslivna. Pohár za první místo v soutěži jednotlivců v armádní kategorii si odvezl prap. Václav Kohlíček, příslušník Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav, který z možných 200 bodů nastřílel 189. Družstvo Vojenské policie se v dané kate-gorii umístilo na 9. místě. Výsledky sou-těže potvrdily fakt, že příslušníci Armády České republiky, resp. vojenští policisté, jsou dobře připravováni pro plnění svých úkolů, což prezentují v pořádaných soutě-žích, kde trvale vykazují dobré výsledky.

Text a foto: prap. Šárka BRÁZDILÍKOVÁ

� Společnost Eurotel zvítězila ve výbě-rovém řízení na nového mobilního operátora pro resort obrany. Podle současné smlouvy Ministerstvo obrany platí za služby mobilnímu operátorovi kolem osmi milionů korun měsíčně. Nová dohoda náklady sníží na zhruba 3,5 mi-lionu korun. Eurotel doporučila meziresortní komise. Jeho služeb využívá armáda již sedm let, nově uzavřená smlouva bude platit do roku 2008 s možností prodloužení do roku 2011.

-le-

� Na pět tisíc amerických vojáků bude od příštího roku rozmístěno na několika vojenských základnách v Bulharsku a Rumunsku. Jde o sou-část plánu Pentagonu na vytvoření nových, flexi-bilních základen ve východní Evropě. Vojáci se na nich budou střídat podle šestiměsíčního rotač-ního principu. V Bulharsku jich bude 2700, v Ru-munsku pak 2300. Zde také bude spojené velení celé jednotky. V Bulharsku chtějí Američané vyu-žívat leteckou základnu Bezmer a výcvikové stře-disko Novo Selo na jihovýchodě země. Obě místa byla vybrána kvůli jejich vhodné poloze blízko černomořského přístavu Burgas.

-le-

� Česká republika se spolu s Maďarskem, Polskem, Portugalskem a Velkou Británií oficiálně připojila k dalším šesti zemím Severoatlantické aliance, které se již podílejí na budování nového jednotného systému pro-tivzdušné obrany NATO. Stálé zastoupení ČR při NATO 26. října oznámilo, že příslušné me-morandum v Bruselu podepsal ředitel sekce vy-zbrojování Ministerstva obrany Jiří Martínek. Projekt předpokládá, že ve stávajícím objektu vzdušných sil ve Staré Boleslavi bude instalován jednotný systém určený k řízení protivzdušné obrany a plánování leteckých operací. NATO má na tento projekt v ČR vynaložit do roku 2010 přibližně 520 milionů korun, zbývající část ve výši zhruba 204 milionů korun bude hrazena z rozpočtu Ministerstva obrany.

-le-

� V souladu se schváleným harmo-nogramem zadávacího řízení programu „Přezbrojení Armády České republiky obrně-nými transportéry“ podaly v pondělí 14. listo-padu své nabídky na dodávku nových obrněných transportérů společnosti Steyr Consortium (Rakousko) a Patria Vehicles Oy (Finsko). Steyr podal nabídku na dodávku vozidla Pandur II 8 x 8 s věžovým kompletem RCWS 30 Rafael. Patria podala dvě nabídky na dodávku vozidla AMV 8 x 8 s rozdílnými věžovými komplety, kte-rými jsou Hittfist 30 OTO Melara a RCWS 30 Rafael. Všechny nabídky budou nyní posuzo-vány z technického a ekonomicko-právního hle-diska. Nejvýhodnější nabídka bude meziresortní výběrovou komisí vybrána do konce ledna 2006 a následně předložena k projednání vládě ČR. V dubnu příštího roku se předpokládá podpis smlouvy, fyzické dodávky vozidel proběhnou v letech 2007 – 2012. Celkově bude pořízeno 199 nových kolových obrněných transportérů s opcí na dalších 35 kusů.

-TSMO-

� Ojedinělé muzeum chemického vojska bylo otevřeno u příležitosti Dne veteránů ve zrekonstruovaných kasárnách 31. brigády radi-ační, chemické a biologické ochrany v Liberci. Součástí expozice jsou chronologicky seřazené protichemické obleky, masky, historické do-kumenty a fotografie. Muzeum posléze doplní i historická technika z výzbroje chemického vojska. Výstavní prostory budou sloužit jako Síň slávy brigády, během dnů otevřených dveří ji bude moci navštívit také veřejnost nebo školní výpravy. Podobnou expozici má u nás zatím jen průzkumná jednotka v Prostějově.

-le-

Dne 21. listopadu ministr obrany České re-publiky Karel Kühnl spolu se svým slovenským protějškem Jurajem Liškou podepsali v Bruselu dohodu o vytvoření česko-slovenské jednotky, tzv. Battle Group. Jednotka by měla být připra-vena pro nasazení v druhé polovině roku 2009.

„Je to jednotka moderní, není určena pro kon-venční konflikt, nýbrž pro rychlý zásah v místě krize, třeba i tisíce kilometrů od hranic našich států tak, aby velký válečný konflikt neměl šanci vzplanout,“ řekl ministr obrany České republiky Karel Kühnl. Součásti jednotky budou sídlit ve svých stálých posádkových místech, prodělají však výcvik ke společnému nasazení. Jednotka bude mít přibližně jeden tisíc pět set přísluš-níků, jejím jádrem bude mechanizovaný prapor, ke kterému budou připojeny příslušné logistické kapacity, palebná podpora, prostředky prů-zkumu a vrtulníky.

-TSMO-

„Já osobně považuji péči o válečné vete-rány za jeden ze stěžejních bodů své činnosti na Ministerstvu obrany,“ řekl

ministr obrany K. Kühnl a přiblížil pracovníkům médií hlavní pilíře stávající péče. Konkrétně se jedná o individuální pomoc (zdravotní prohlíd-ky, rekreační pobyty, finanční příspěvky v pří-padech nouze), jakož i spolupráci s občanskými organizacemi, které válečné veterány sdružují, a o poskytování péče v domovech zřízených Ministerstvem obrany. Přitom se nejedná o zále-žitost několika jednotlivců.

Například jenom veteránů z II. světové války je evidováno zhruba 4500 a žádostí o místa ve zmíněných domovech je na tři sta. Současné lůžkové kapacity jsou nedostatečné, neboť se

řádově pohybují pouze v několika málo desít-kách. „Proto jsem rozhodl o další výstavbě, re-spektive rekonstrukci. Do roku 2008 vznikne na území republiky 215 nových lůžek v sedmi domovech péče o válečné veterány. Konkrétně se jedná o zařízení v Praze, Karlových Varech, Žatci, Hradci Králové, Českém Krumlově, Jihlavě a Jeseníku. Dalších 43 lůžek bude ve dvou léčeb-nách dlouhodobě nemocných pro válečné vete-rány. Konkrétně jde o LDN při Ústřední vojenské nemocnici v Praze a LDN při Vojenské nemocnici Olomouc. Kapacity v jednotlivých zmíněných zařízeních se budou pohybovat okolo 30 lůžek. Tím dostatečně pokryjeme evidované žádosti. Předpokládané investiční náklady na zřízení do-movů se pohybují okolo 350 milionů Kč,“ kon-statoval ministr obrany.

S dalšími údaji týkajícími se péče o válečné veterány vystoupil ředitel odboru mimoresortní spolupráce MO brigádní generál Josef Prokeš: „Ministerstvo obrany ČR poskytlo v roce 2005 příspěvky na lázeňskou péči a na rekreační po-byty veteránů v celkové výši 28,7 milionu Kč. Dále byl v letošním roce dotován pobyt 24 ve-teránům v zařízeních sociální péče. Přidělená částka dosáhla zhruba 2,5 milionu. Rovněž nelze nevzpomenout dotace nestátním neziskovým organizacím. Za rok 2005 bylo doporučeno ke schválení 26 programů v úhrnné výši 5 mili-onů Kč. MO ČR také poskytlo příspěvek k překo-

nání tíživé sociální situace veteránů. Letos bylo kladně vyřízeno 8 žádostí, přičemž výše poskyt-nutého příspěvku činila 77 674 Kč.“

Dalším tématem tiskové konference ministra obrany bylo nakládání s nepotřebným nemo-vitým majetkem MO. „Ke dni 30. září letošního roku bylo vyřazeno celkem 2325 vojenských ob-jektů o celkové účetní ceně 46,1 miliardy Kč. Ke stejnému dni bylo vyřešeno 1394 objektů v účetní ceně 28 miliard,“ konstatoval K. Kühnl. Ministr se následně zmínil také o připravova-ných převodech nepotřebného nemovitého ma-jetku. „V 10. celku jde o 1326 bytových domů s byty ve 47 obcích v evidenční hodnotě 745 mi-lionů Kč a v 11. celku různý majetek v evidenční hodnotě 1,97 miliardy Kč v posádkách Tábor, Hradec Králové, Písek a Český Krumlov.“

Na závěr K. Kühnl představil svoji vizi tý-kající se otevírání vojenských újezdů veřej-nosti. „Připravujeme zpřístupnění pěti újezdů, a to Hradiště, Libavá, Boletice, Brdy a Březina. Předložený návrh vychází z právního posouzení a z platných právních předpisů. Za předpoklá-dané aktivity v nich považuji jak pěší turistiku, cykloturistiku a hipoturistiku, tak turistické a exkurzní aktivity formou plánovaných hro-madných akcí s vyškoleným doprovodem,“ řekl ministr obrany.

Pavel LANGFoto: Marie KŘÍŽOVÁ

S ministrem obrany Karlem Kühnlem o péči o válečné veterány, nepotřebném nemovitém majetku a otevírání vojenských újezdů

Žhavě AKTUÁLNÍ témata

Nabita fakty a konkrétními údaji. V takovém duchu se uskutečnila tisková konference ministra obrany České republiky Karla Kühnla dne 29. listopadu 2005 na Valech. Hlavním bodem byla péče o válečné veterány, dále se hovořilo o resortním nepotřebném nemovitém majetku a otevírání vojenských újezdů.

6 7

A ZPRÁVYTISKOVÁ KONFERENCE

9

CVIČENÍ VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

8

Hlavním námětem připravovaného cvičení byla záchrana osob z nové lanové dráhy na šumavském Špičáku. „Chtěli jsme si

spolu s letci vyzkoušet evakuaci lidí z lanovky ještě před zahájením hlavní lyžařské sezony,“ říká kapitán Karel Hůla, hlavní instruktor le-zeckých skupin Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje. První plánovaný den však na Špičáku panovala hustá mlha a druhý den pak již přišlo silné sněžení, a tak se cvičení nakonec nekonalo. Nicméně podle slov plzeňských hasi-čů to neznamená, že by cestující byli v případě nouze nějak více ohroženi. „Využití vrtulníku v případě krizové situace je pro nás jen jakousi nadstandardní možností. Vedle ní však máme zpracovanou i řadu dalších postupů, jak bychom lidi dokázali zachránit. Navíc konkrétní evakuač-ní plány musí mít i každý provozovatel takovéto lanovky, který má navíc k dispozici i svůj vyško-lený personál,“ dodává kapitán Hůla.

Jak již bylo řečeno, špatné počasí však ha-siče HZS Plzeňského kraje a piloty a záchranáře 233. vrtulníkové letky z Líní od výcviku neod-radilo, jen jej přenesli do okolí západočeské metropole. Zde se v průběhu obou dnů nacvičo-valy klasické situace, jako je například vyhledá-vání a záchrana osob z nepřístupného terénu či staveb. První takovéto místo reprezentovaly na-příklad skály nedaleko hradu Radyně, druhé pak třeba zemědělské silo v Přešticích.

O tom, že všechny spolupracující jednotky se snaží svoji činnost neustále zdokonalovat, svědčí fakt, že si stále hledají nové a náročnější lokality pro svůj výcvik. V listopadu si tak po-prvé (po předchozí dohodě s majitelem) vyzkou-šeli slaňování na 130 metrů vysoký průmyslový komín v Holýšově. Po prvním nácviku i zkušení piloti uznale pokyvovali hlavami nad odvahou

záchranářů a hasičů, kteří se spouštěli na jen několik desítek centimetrů široký ochoz v tak velké výšce. Celá operace však byla náročná i pro samotné osádky vrtulníků W-3A Sokol. Její úspěšné zvládnutí totiž záleží na dokonalé souhře všech členů. Pilot musí s vrtulníkem ve visu manévrovat naprosto precizně a plně se spolehnout na to, co mu říká palubní technik, neboť on sám ze svého místa vrchol komínu ne-vidí. Díky tomu nemá ani přesný odhad vzdále-ností, a tak je velice těžké reagovat například na pokyn „metr vlevo“ či „dva metry zpátky“. Přitom sebemenší chyba může znamenat vážné ohrožení zejména pro záchranáře visící na laně pod vrtulníkem.

Samozřejmě že v takto náročných podmín-kách nemůže pracovat každý. Pro podobné si-tuace existují v rámci Hasičského záchranného sboru takzvané le-zecké skupiny. Těch je v západních Čechách celkem pět, tak aby v každé směně byla zařazena vždy dvojice lezců. Dvě skupiny, které jsou nejblíže k letišti, tedy v Přešti-cích a Plzni-Košutce, se pak cvičí i na spo-lupráci s armádními vrtulníky. „Aby mohl hasič fungovat v le-tecké skupině, musí mít minimálně dvou-letou lezeckou praxi,“ vysvětluje kapitán Karel Hůla. Výhodou je jistě i to, že spolu

pracují stále stejné skupiny lidí. Piloti tak ne-létají s někým, koho by důkladně neznali a oba dva týmy si tak plně důvěřují. „My dnes tyto hasiče bereme v podstatě jako příslušníky naší jednotky,“ říká zástupce velitele 233. vrl pod-plukovník Pavel Špilka. Ten také oceňuje, že pl-zeňští hasiči vyčleňují vždy dva lezce, kteří drží neustálou pohotovost pro případ, že by vojenští letci a záchranáři potřebovali posilu.

Společná cvičení organizují vojáci a hasiči minimálně jednou za dva měsíce. O tom, že se tento výcvik vyplatí, se mohli obyvatelé pře-svědčit zejména při povodních v roce 2002, ale i při řadě jiných situací, od rozsáhlých požárů, přes dopravní nehody, třeba až po horolezce uvízlé na skále.

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Vytvořilisehraný týmLetecká záchranná služba dnes tvoří nedílnou součást integrovaného záchranného systému. Ta západočeská svou spolupráci s ostatními jeho složkami nacvičuje při mnoha nejrůznějších cvičeních. Jedno z nich bylo naplánované i na letošní 15. a 16. listopad, avšak zcela nepříznivé počasí nakonec jeho provedení zmařilo. Plzeňští letci a hasiči však měli připravený náhradní plán, a tak na výcvik nakonec stejně došlo.

Za zvuků slavnostních fanfár zaujali svá čestná místa v sále významní předsta-vitelé resortu Ministerstva obrany ČR,

Jihomoravského kraje, města Brna, Hradce Králové a Vyškova, rektoři českých i zahranič-ních vysokých škol a univerzit, vojenští a letečtí přidělenci států NATO, zástupci partnerských

Slavnostníinaugurace v BrněInaugurace historicky prvního řádně zvoleného rektora Univerzity obrany proběhla 23. listopadu v brněnském Besedním domě. Na slavnostním zasedání byl uveden do funkce rektora-velitele Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, který v rektorském a zároveň velitelském křesle sedí již přes tři měsíce.

organizací a další hosté. Poté, co předseda Akademického senátu UO plukovník Jiří Kassa přednesl zprávu o volbě kandidáta na rektora a jmenování rektora UO, bylo přistoupeno ke slavnostnímu aktu inaugurace.

Jeho Magnificence brig. gen. prof. Ing. Rudolf Urban, CSc. stvrdil slavnostní slib rektora polo-žením prstů pravé ruky na čepel univerzitního meče a slovem „slibuji“. Protože byly splněny všechny zákonné podmínky, zavěsil předseda akademického senátu univerzity novému rek-torovi na krk řetěz rektora – symbol práv a po-vinností nejvyššího akademického funkcionáře Univerzity obrany.

Součástí slavnostního zasedání byl i inaugu-rační projev nového rektora UO. V něm generál Urban připomněl to, co předcházelo vzniku uni-verzity, hovořil o poslání školy v oblasti vzdělá-vání a vědecké práce, o spolupráci s vysokými školami doma i v zahraničí, o vztazích se samo-správou kraje a města, a také o dlouhodobém záměru rozvoje UO. „Doufám, že to, co se nám zatím společně povedlo vybudovat, bude tou živou silou a hnací energií k tomu, abychom nově konstituovaný systém vzdělávání v resortu MO uvedli s vysokou kvalitou do života,“ uzavřel své vystoupení brigádní generál Rudolf Urban.

Dále následovalo představení a předání ře-tězů novým prorektorům Univerzity obrany. Rektor-velitel UO dekoroval prorektorskými ře-tězy plukovníka Bohuslava Přikryla, prorektora pro rozvoj, prof. Zdeňka Zemánka, prorektora pro studijní a pedagogickou činnost, majora Jana Österreichera, prorektora pro vědeckou činnost, a plukovníka gšt. Miloslava Váchu, pro-rektora pro vnější vztahy. Veřejnou premiéru při tom měly nové taláry jak rektora, tak i prorek-torů UO.

Po skončení inaugurace vystoupili se svými krátkými projevy čestní hosté. Náměstkyně ministra obrany pro personalistiku Jaroslava Přibylová nejprve popřála novému rektorovi do jeho funkčního období hodně sil, pevný a sou-držný tým spolupracovníků, dobré zdraví a spo-lehlivé domácí zázemí. Dále poděkovala za práci brigádnímu generálovi Františkovi Vojkovskému, který z pověření ministra řídil univerzitu v jejím prvním roce existence. „Je velmi těžké porov-návat, co je složitější – zda cestu prošlapávat, nebo ji udržovat, rozšiřovat a vylepšovat. V každém případě vám, vážený pane generále, děkuji za práci, kterou jste pro vznik a zahájení činnosti UO udělal. A nejen to – děkuji vám za veškerou práci, kterou jste zejména pro rozvoj vojenského školství a vědy vůbec vykonal. Do dalších funkcí vám přeji hodně úspěchů,“ řekla náměstkyně.

Podle Jaroslavy Přibylové v následujícím ob-dobí bude UO rozhodujícím činitelem při reali-zaci Koncepce výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil České republiky v oblasti vzdělávání a moderního rozvoje vojen-ského školství. „Jsem přesvědčena, že budete garantovat kvalitní vzdělávání a výchovu vo-jenského personálu v systému akreditovaného vzdělávání a kariérových kurzů, které budou přizpůsobeny vzdělávacím potřebám ozbroje-ných sil v duchu tradičních vojenských hodnot. Neméně významným bude i rozvoj vědecko-vý-zkumné činnosti a spolupráce s domácími a za-hraničními institucemi,“ vzkázala náměstkyně příslušníkům akademické obce UO.

Pavel PAZDERAFoto: Svatopluk KOUŘIL

1110

MODERNIZACEMODERNIZACE

Myšlenka na zmíněné vylepšení BVP-2 není nijak nová. Již v roce 1996 zahá-jila firma Meopta Přerov (dnes Meopta

– optika, a. s.) program, v jehož rámci se začala zabývat jak modernizací noční větve standard-ních zaměřovačů střelce a velitele, tak i vývojem nového nočního pozorovacího přístroje pro ři-diče. Vývojová část programu byla v roce 1998 završena úspěšnými zkouškami. Pak ale následo-vala několikaletá prodleva. Až v roce 2003 došlo k podpisu dlouho očekávané smlouvy. V jejím rámci Ministerstvo obrany u Meopty objednalo přibližně 100 sad pro úpravu bojových vozidel pěchoty BVP-2 v celkové hodnotě 250 milionů korun s termínem realizace celého kontrak-tu v letech 2004 až 2006. Program se rychle rozběhl a v lednu roku 2004 převzala armáda

takového demaskujícího efektu, že je běžné pa-sivní noktovizory zjistí na vzdálenost 5 km i více. Naopak efektivní dosah samotných zaměřovačů neupravených BVP-2 je pouze 500 m, obraz navíc není příliš kvalitní a ani viditelný v celém zorném poli. Upravená BVP-2 jsou však díky zaměřo-vačům s plně pasivní noční větví (při provozu ne-vyzařují v infračervené oblasti) podle údajů firmy Meopta běžnými noktovizory zjistitelná přibližně na 1000 m, jejich posádky mohou ve tmě vidět na vzdálenost okolo 1000 m a obraz, který mají k dispozici, je kvalitnější a viditelný v celém zorném poli. Proto tento modernizační program podstatným způsobem zlepší bojové možnosti a efektivnost BVP-2 v noci. Jinak řečeno jim (re-spektive jejich posádkám) umožní vidět lépe a na delší vzdálenost a zároveň se stát méně vi-ditelnými.

Dva upravenéa jeden nový

Modernizace BVP-2 spočívá v úpravách po-zorovacího přístroje velitele, zaměřovače střelce a v instalaci nového přístroje nočního vidění pro řidiče. Velitel má nyní k dispozici binokulární periskopický kombinovaný pozorovací přístroj TKN-3BP pro denní/noční světelné podmínky. Vychází z originálního sovětského typu TKN-3B (vnější rozměry obou přístrojů jsou identické), má však zcela rekonstruovanou noční větev. Ta využívá moderní zesilovač zbytkového osvětlení neboli mikrokanálkový zesilovač jasu obrazu. Výrobu a zástavbu noční větvě zajišťuje Meopta, která ze zahraničí (konkrétně od nizozemské firmy Photonis-Dep) dováží jen jednu důležitou součást – mikrokanálkový zesilovač jasu obrazu. Noční větev upraveného přístroje TKN-3BP má 3,75násobné zvětšení, zorné pole 10,5° a efek-tivní dosah pozorování v noci minimálně 600 m. Zvětšení 4,75x a zorné pole 9° u denní větve je stejné.

Prakticky identickým způsobem je rekonstru-ována i noční větev periskopického denního/nočního zaměřovače střelce BPK-3/3R. Noční větev tohoto přístroje má 5,5násobné zvětšení, zorné pole 6,5° a dosah pozorování v noci mi-nimálně 1000 m. Šestinásobné zvětšení a zorné pole 10° u denní větve zůstává beze změny.

1. Modernizovaný zaměřovač střelce BPK-3

2. Modernizovaný pozorovací přístroj velitele TKN-3BP

Vidět Vidět v nociv nocia nebýta nebýtviděnviděn

Schopnost operovat za všech světelných podmínek dnes představuje důležitý předpoklad pro úspěšné vedení bojové činnosti. Tato záležitost již není výsadou jen elitních nebo speciálních jednotek, ale postupně se rozšiřuje i do ostatních složek moderních armád. V České republice již téměř dva roky probíhá program, v jehož rámci je část bojových vozidel pěchoty BVP-2 vybavována modernizovanými zaměřovači, resp. novými pozorovacími přístroji řidiče, které pracují v pasivním režimu a výrazným způsobem zlepšují operační schopnosti těchto vozidel v nočních podmínkách.

Jestliže přístroje instalované ve věži BVP-2 představují rekonstrukci standardních typů a kromě výměny ochranných skel nevyža-dují při zpětné zástavbě žádné další úpravy, tak kombinovaný pozorovací přístroj řidiče je vý-robek nový. Vyvinula a pod označením DND-5 jej vyrábí Meopta, která v jeho konstrukci opět využívá nizozemský mikrokanálkový zesilovač jasu obrazu. Přístroj DND-5 se jako běžný nok-tovizor používá v podmínkách přirozeného zbyt-kového osvětlení od hvězd, měsíce i umělých zdrojů. Avšak při extrémně nízké intenzitě osvět-lení nebo v nepříznivých podmínkách (nízká průhlednost atmosféry či málo kontrastní reliéf terénu) a v situaci, kdy nehrozí zjištění protiv-níkem, lze pozorovaný terén přisvětlovat reflek-torem s vhodným infračerveným filtrem. Denní větev přístroje DND-5 má zvětšení 1x a zorné pole 80° x 27°, u noční větvě je zvětšení stejné, zorné pole je 40° x 25° a dosah pozorování v noci se pohybuje okolo 150 m. Celková hmot-nost přístroje je 6,5 kg.

Jak již bylo zmíněno v úvodu, hlavními uživa-teli modernizovaných BVP-2 se stane 7. mecha-nizovaná brigáda, 4. brigáda rychlého nasazení a 5 kusů také obdrží výcvikové středisko ve Vyškově.

Michal ZDOBINSKÝFoto: autor a Meopta – optika, a. s.

(konkrétně 72. mechanizovaný prapor 7. mecha-nizované brigády v Přáslavicích) první upravená vozidla. Koncem letošního roku by AČR měla dis-ponovat již více než polovinou z celkového počtu BVP-2 určených pro modernizaci.

Viditelnéneviditelné rozdíly

Z vnějšího pohledu na standardní a mo-dernizovaný BVP-2 není patrný zásadní rozdíl. Podstatný je ale v praktických možnostech. Aby posádka běžného vozidla BVP-2 mohla v nočních podmínkách pozorovat okolí nebo vyhledávat/zaměřovat cíle svými standardními zaměřovači s aktivní noční větví, musí použít známé infra-světlomety. Ty jsou však při provozu zdrojem

3. Přístroj nočního vidění pro řidiče DND-5

4. Zástavba přístroje DND-5 v prostoru řidiče vozidla BVP-2

1. 2. 3.

4.

12

REKRUTACE

13

REKRUTACE

Podstatná změna, která se dotýká celého systému náboru nových vojáků, souvisí s urychlením profesionalizace armády.

„Agentura pro nábor a profesionalizaci ozbro-jených sil byla vytvořena především proto, aby mohla být provedena postupná profesionalizace Armády České republiky do roku 2010. Vše bylo nakonec urychleno, a tak už od 1. ledna 2005 máme plně profesionální armádu. Proto došlo k organizačním změnám, které budou platné od ledna příštího roku,“ vysvětluje ředitel Agentury pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil plu-kovník Josef Fabián.

Ačkoliv bude fungovat nová organizační struktura, systém náboru rekrutů zůstane stejný. Úkoly Agentury pro nábor a profesiona-lizaci ozbrojených sil převezme nově vytvořený odbor náboru na Ředitelství personální pod-pory. „Odpovědnost za nábor, výběr a doplňo-vání útvarů a zařízení AČR i tak nadále zůstává na centrálním orgánu, kterým je Ředitelství personální podpory,“ upřesňuje plk. Fabián. Rekrutační střediska se stanou součástí kraj-ských vojenských velitelství jako jejich oddělení.

Proces příjímání zájemců o službu v armádě se nezmění. Uchazeči o službu v armádě nej-prve navštíví příslušné krajské vojenské velitel-ství, kde bude zúřadováno všechno potřebné, co ukládá zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích

Od nového roku dochází ke změnám v organizační struktuře složek odpovědnýchza nábor

Na konci roku dochází ke zrušení Agentury pro nábor a profesionalizaci ozbrojených sil, která po několik let řídila rekrutační střediska přijímající nové vojenské profesionály. Zrušením agentury dochází k přepodřízení rekrutačních středisek pod krajská vojenská velitelství.

z povolání, a pak budou odesláni do střediska pro výběr personálu, kde absolvují vstupní testy. Přesunem rekrutačních středisek do pů-sobnosti krajských vojenských velitelství však mnohá z nich změní svoji adresu. „Máme již při-pravenou informační kampaň. Vytiskli jsme le-táky, které distribuujeme na všechna oddělení náboru, ale chystáme i další kroky tak, aby ob-čané České republiky byli informováni o tom, kde je možné se přihlásit ke službě v armádě,“ říká plukovník Fabián.

Jako první změnily svou adresu Rekrutační střediska pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, která doposud sídlila v bývalém Vojenském zeměpisném ústavu v Rooseveltově ulici v Dejvi-cích. Nyní už je každé jinde – Rekrutační stře-disko pro hlavní město Prahu je v Karlíně a pro Středočeský kraj je v Braníku.

Spolu s organizační změnou v oblasti náboru souvisí i snižování počtu lidí, kteří tuto činnost zajišťují. „Počet lidí na odděleních náboru při krajských vojenských velitelstvích zůstává zatím stejný, jako byl v jednotlivých rekrutačních stře-discích. Ke snížení počtu došlo u odboru ná-boru. Zrušením agentury a vznikem odboru mohly zaniknout zabezpečující složky a tyto čin-nosti převezme Ředitelství personální podpory,“ informuje nás plukovník Josef Fabián. Odbor ná-boru přebírá většinu úkolů rušené Agentury pro

nábor a profesionalizaci ozbrojených sil a bude metodicky řídit oddělení náboru při jednotli-vých krajských vojenských velitelstvích a zabez-pečovat i řídit marketingovou podporu náboru. I nadále zůstávají v provozu internetové stránky s adresou www.novakariera.cz, které jsou ur-čeny zejména pro uchazeče o službu v armádě a naleznou zde v poutavé podobě veškeré pod-statné a nejaktuálnější informace z této oblasti.

V procesu náboru a výběru se v blízké době ale nic podstatného nezmění a veškeré pláno-vané změny budou jen kosmetické. Nebudou se měnit ani kritéria pro přijetí uchazeče do ar-mády, a to i přesto, že neustále klesá jejich fy-zická zdatnost, což je spojeno s trendem v celé společnosti. V minulých letech byly poněkud zmírněny vstupní testy tělesné zdatnosti s tím, že rekruti měli během několikaměsíční základní vojenské přípravy šanci se dostat na úroveň, kterou musí splňovat profesionální vojáci. „Fyzická kondice dnešní společnosti klesá a je to způsobeno tím, že mladí lidé dávají přednost vysedávání u počítačů a DVD před sportem. Situace v této oblasti je zatím neměnná, při na-šich testech odpadá stále stejné procento lidí, takže jsme na to připraveni,“ dodává plukovník Fabián.

Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

Hlavní město PrahaKřižíkova 12186 00 Praha 8-Karlíntel. 973 205 766

Praha – Středočeský krajBranické náměstí 2147 01 Praha 4-Braníktel. 973 208 874

České BudějoviceŽižkova 37370 04 České Budějovicetel. 973 321 465

BrnoŠtefánikova 53a602 00 Brnotel. 973 442 013

OstravaMatiční 2702 00 Ostravatel. 973 488 104 – 106

PlzeňŠtefánikovo náměstí 1304 50 Plzeňtel. 973 340 472

Ústí nad LabemŠtefánikova 2400 02 Ústí nad Labemtel. 973 286 236

JihlavaVrchlického 14586 01 Jihlavatel. 973 433 460

OlomoucŠantova 1771 11 Olomouctel. 973 405 705

Hradec KrálovéVelké náměstí 33500 01 Hradec Královétel. 973 253 735

ZMĚNY PŘIŠLYZMĚNY PŘIŠLYs profesionalizacís profesionalizací

Oddělení náboru krajskýchvojenských velitelství:

LiberecNa Zápraží 4461 24 Liberectel. 485 106 614, 973 262 372

PardubiceTeplého 1899530 02 Pardubicetel. 973 245 911

ZlínŠtefánikova 167760 30 Zlíntel. 973 458 855

Karlovy VaryPočernická 553/2360 05 Karlovy Varytel. 973 349 476, 973 349 441

14 15

ARMÁDA A VEŘEJNOST

„My tady jako rodina bydlíme tři sta třicet let. Všude raději jezdím na kole, protože to na mě babka

zavolá ,Mojmíre‘, já zastavím, popovídáme si a tak se dozvím nejvíc věcí,“ vypráví první muž Štěpánova Mojmír Lýsek. Stejně jak vidí „do talíře“ každému obyvateli obce, vidí i za plot zdejších kasáren. „Faktem je, že jsem tam pra-coval devětadvacet roků,“ říká. „Nyní jsem na dlouhodobé neplacené dovolené. I současný místostarosta je zaměstnancem tohoto zaříze-ní. Kdykoliv požádám velitele, pana plukovníka Varhaníka, tak buď on zajede za mnou nebo já za ním. Známe se léta. V komunikaci mezi základ-nou a samosprávou nejsou žádné problémy.“

Však také obecní zastupitelstvo před časem vyšlo vojsku vstříc, když se štěpánovský areál ukázal být pro armádu perspektivní a bylo roz-hodnuto do modernizace zdejších kasáren in-vestovat přes sedm set milionů korun. „Obec je nakloněna současné variantě rozšiřování útvaru, takže jsme schválili změnu územního plánu číslo 2, která se týkala pouze armády,“ vysvět-luje starosta. „Byl to vstřícný krok, protože jsme tak samostatně řešili jenom její problém.“

O dobrých vztazích útvaru s občany svědčí i veřejná prezentace plánu výstavby základny na podzim loňského roku. „Aby nevznikaly nějaké fámy,“ říká starosta obce. „Ale lidé to berou ve zkrácených časových relacích. Myslí si, teď jsme to viděli, tak to bude do roka stát. Já jim vysvět-luji, neblázněte, prostavět tolik korun je hrůza.

Štěpánov. Obec asi 10 kilometrů severně od Olomouce. S dalšími čtyřmi přidruženými vesničkami – Benátkami, Březci, Moravskou Huzovou a Stádlem – má zhruba 3300 obyvatel. Podle starosty ji tento počet staví na pátou příčku v kraji. Od roku 1937 v městečku sídlí vojenské sklady. Dodnes. Dokonce se tu bude mnohé měnit, neboť armáda zde začíná budovat moderní logistickou základnu.

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

Bude tady nepořádek, provoz techniky. Bude to pro občany zátěž.“

Jako zástupce města se účastnil jednání jak s velením základny, tak s olomouckou vojen-skou ubytovací a stavební správou, kdy prosa-zoval, aby v rámci možností většina přepravy materiálu probíhala po železnici. „K základně samozřejmě vede silnice, ale když by tam lidem tři roky pod okny jezdily náklaďáky, tak z toho budou nervózní,“ uznává Mojmír Lýsek. „Sice to nemám potvrzeno, ale armáda přislíbila, že i tato podmínka bude zohledněna. Považuji to zase za vstřícný krok od armády.“

Zastupitelstvo Štěpánova rozšíření kasáren podporuje hned z několika důvodů. „Tady žádná letadla létat nebudou ani tanky tu jezdit ne-budou. Maximálně auta s materiálem. Je tady také funkční velká železniční vlečka a mají tu le-tiště pro vrtulníky odpovídající normám IKO,“ rozebírá Mojmír Lýsek. „To, dejme tomu, občany trochu ruší, ale když si vezmete, že tam je za-městnáno, nevím přesně kolik, ale počítejme třeba takových tři sta čtyři sta lidí, tak kdyby půlka z nich byla Štěpánovských! Je to největší zaměstnavatel u nás.“

A po chvíli přidává i další důvod. Návaznou zaměstnanost během inves-tičních prací. „Když bude výstavba pro-bíhat pět sedm let, tak je zde práce i pro desítky a desítky místních řemeslníků.“

A jak to s výstavbou základny opra-vovaného materiálu vypadá? „Na konci

letošního října byla podepsána smlouva na re-konstrukci vodovodů a kanalizací. Práce už za-čaly a hotovy mají být v září 2006,“ říká Zdeněk Rejšek ze sekce vyzbrojování Ministerstva obrany. „V první polovině příštího roku by měla být zahájena výstavba skladové haly 54, což je sklad se zakladačem – speciálním zařízením na počítačově řízené ukládání materiálu do regálů, dále pak rekonstrukce menších hal 22 a 23 a vý-stavba páteřního rozvodu energetického ka-belovodu, v němž budou uloženy silnoproudé, telefonní a optické kabely.“

V roce 2006 se také počítá se zahájením výběrového řízení na výstavbu ekologického skladu 57 a na dodávku technologie skladového hospodářství do něj, stejně jako veřejná soutěž na stavbu kontejnerového terminálu, což je zpevněná plocha s kolejištěm vybavená mecha-nizací ke skládání kontejnerů z vlaku.

Jaroslav PAJERFoto: autor, archiv ZOM Štěpánov

Když obec vidí Když obec vidí útvaru do talířeútvaru do talíře

Roboti vstoupili do českého zdravotnictví. Nejpozději od ledna 2006 pomohou ope-rovat pacienty ve třech českých nemocni-

cích. Střešovická ÚVN má tu čest být mezi nimi. „Robotické operace nás posouvají o kus dále. Jde o zásadní krok v medicíně. Systém daVinci přináší řadu výhod pro operatéra i pacienta, má značný celospolečenský význam,“ obhajuje zhruba 70milionovou resortní investici ředitel Ústřední vojenské nemocnice Praha plukovník MUDr. Štefan Brunclík.

Totožných robotických systémů je celosvě-tově nainstalováno zhruba 350, převážná vět-šina z nich ve Spojených státech. V Evropě pracuje 60 z nich. Českým pacientům by jich do budoucna mělo být k dispozici deset. „Tento počet by měl stačit pro všechny potřebné pa-cienty,“ říká Jindřich Řehák ze společnosti Hospimed, která je v ČR výhradním dodava-telem robotů daVinci.

Vraťme se o pár roků zpět. Americký úřad pro vesmír a kosmonautiku (NASA) pracuje na

To není sci-fi, ale realita. V Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) Praha bude operovat robot. Jmenuje se daVinci, má čtyři chapadla a namísto očí kamery, jež mu poskytují trojrozměrný obraz z útrob pacienta. Nejenže si troufne na nádor prostaty a břišní chirurgii, ale „nepohrdne“ ani gynekologickou operací.

projektech tzv. telemedicíny, jejíž podstatou je řešení urgentních stavů při meziplanetár-ních letech astronautů pomocí dálkově ovlá-daných robotických systémů. Ve stejnou dobu představitelé armády USA hloubají nad co nej-účinnějším způsobem operace tisíce kilometrů vzdálených vojáků, kteří byli zraněni na bojišti. Zanedlouho dochází k fúzi obou vědeckých týmů a jejich společnému postupu. Americký vý-robce IntuitiveSurgical přichází na základě před-chozích vývojových prací pro armádu s civilní aplikací unikátního robotického systému ozna-čovaného daVinci. Od roku 2000 se tak začíná psát zcela nová éra chirurgie, a to s využitím nejmodernějších technologií – robotů.

Robotický systém daVinci v poměrně krátké době ovládl klíčová témata světových kongresů v oblasti všeobecné chirurgie, urologie, gyne-kologie, kardiochirurgie a hrudní chirurgie. Miniinvazní robotika se stává novým oborem medicíny, který spojuje odbornou práci chirurga s nejmodernější technologií, a to mikromecha-

nikou, trojrozměrnou vi-zualizací a počítačovým řízením.

Výhody použití robotic-kého systému daVinci jsou na straně pacienta i chi-rurga. Lékař nemusí vyko-návat často velmi časově náročný výkon fyzicky sám a je osvobozen od negativ-

ních jevů (třes rukou, únava). Na druhé straně pacientovi, který se podrobí takové operaci, zá-krok způsobí menší trauma organismu, menší ztrátu krve, menší jizvy, minimální riziko in-fekce a v neposlední řadě i zkrácení hospitali-zace, rychlejší uzdravení a návrat do běžného života. Taková operace je sice o něco dražší než klasický výkon, avšak výsledný efekt je ne-vyčíslitelný. Zkrácení doby hospitalizace a mi-nimalizace komplikací pak přináší i významný pozitivní ekonomický efekt, ať již díky snížení nákladů na léky či na pobyt pacientů na nemoc-ničním lůžku.

Robotická operace připomíná laparoskopii s tím rozdílem, že chirurg sedí u ovládacího pultu a jeho pohyb rukou se z ovládací konzoly přenáší přes rameno robota přímo na nástroje v operačním poli. Mikroinstrumenty uvnitř ope-račního pole mají dokonalou flexibilitu a schop-nost 360stupňové rotace. Takový rozsah pohybu lidská ruka ani endoskopické nástroje nemají.

Robot v lékařském týmu se stal realitou. Nakolik to otřáslo stavovskou ctí? „Robot ne-operuje, operuje člověk. DaVinci je jen ná-strojem, který se neobejde bez lidského vedení. Představa, že by vás operoval pouze robot, je zatím nepředstavitelná. Nějaké desetiletí to bude ještě trvat,“ říká primář urologického od-dělení ÚVN Praha pplk. MUDr. Oto Köhler.

Pavel LANGFoto: Jiří HOKŮV

Operatér:Robot daVinciRobot daVinci

V Ústřední vojenské nemocnici PrahaV Ústřední vojenské nemocnici Prahaotevřeli robotické centrumotevřeli robotické centrum

16 17

HUMANITÁRNÍ POMOC

Tragédie nekončíLidé v Kašmíru ještě dnes, desítky dní po

zemětřesení, zápasí o holý život. Přežili země-třesení, ale ztratili střechu nad hlavou. Choulí se pod kusy igelitu a z oblohy se na ně řinou proudy deště. Není co jíst, blíží se zima, začíná mrznout. Mnozí jsou zraněni a také zlomení, protože v troskách domů, které se při otřesech zhroutily, ztratili své blízké. Mnohým z nich hrozí smrt z prožitého psychického traumatu, z následků zranění. Někteří už umírají.

Vesničané, kteří scházejí z horských vesnic do měst pro pomoc, říkají, že každá rodina přišla při zemětřesení o dva až pět příbuzných. Mezi těmi, kteří zemětřesení přežili, je prý mnoho si-rotků. Ohroženi jsou však také ti, jejichž domy záchvěvy přestály. Bojí se do nich vrátit a přebý-vají venku z obavy před novými otřesy. Ti šťast-nější se alespoň dočkali stanů z humanitární pomoci, která sem spolu s léky, potravinami, ale i dalším materiálem proudí z celého světa.

Obzvlášť dramatická byla situace v Muzaf-farábádu, metropoli části Kašmíru kontrolo-vané Pákistánem, kde pod hromadami sutin našlo svou smrt tisíce lidí. Ještě dnes, kdy již převážná část záchranných prací skončila a li-kvidují se následky, zoufalí lidé holýma rukama prohrabávají trosky a hledají pohřešované pří-buzné. „Dokud nenajdou a neuvidí mrtvé tělo, nevěří, že jejich blízký zemřel,“ říká nám ná-čelník královéhradecké 7. polní nemocnice pod-plukovník MUDr. Igor Krivosudský, jenž se vrátil z pákistánské humanitární mise, kterou do po-stižené oblasti několik málo dnů po zemětřesení vyslala česká vláda.

HUMANITÁRNÍ POMOC

Hory Kašmíru se změnilyv peklo na zemi

Pro obyvatele velké části Kašmíru se sobota 8. října letošního roku stala doslova peklem na zemi. Rozsáhlé zemětřesení, jež zasáhlo tuto horskou oblast Pákistánu, nemá obdoby, a ničivou sílu, kterou tu předvedla příroda, co do následků nepamatují dvě generace Pákistánců. Tisíce lidí zmizely pod zříceninami domů, tisíce byly zraněny, desítky tisíc jich zůstaly bez přístřeší. Poslední dostupné údaje uvádějí více než 80 tisíc mrtvých. A mnozí z těch, co přežili, tam teď nejspíš závidí mrtvým.

Česká mise v horách Ve středu 12. října odlétal plně vytížený vo-

jenský speciál Tu-154, na jehož palubě mimo 12 tun nejrůznějšího materiálu, jako byly léky, lékařské pomůcky, dezinfekce, tablety na úpravu vody, spacáky a drůbeží konzervy, bylo i pětadvacet příslušníků české humanitární zdravotnické mise – pět traumatologů, jedna anestezioložka, tři zdravotní sestry z brněnské úrazové nemocnice a pět vojenských zdravot-níků, z nichž byli dva lékaři. Jeden všeobecný lékař, druhý internista. Zbytek tvořili pražští ha-siči, kteří měli lékařům na místě působení za-jistit logistickou pomoc.

„Letiště v Islámábádu, kde naše dopravní le-tadlo přistálo, působilo na první pohled místem charitativního místa. Pohybovala se tu spousta vojáků, kvanta techniky, všude kolem se vršily haldy rozličného materiálu, který sem z různých koutů světa přivážela letadla,“ vzpomíná na první okamžiky po přistání doktor Krivosudský s tím, že nezasvěcenému to mohlo připadat cha-otické. „Ale když jsem ten shon lidí a techniky pozoroval detailněji, bylo jasné, že vše je přísně organizované, že ti, kteří se kolem toho pohy-bují, přesně vědí, kde mají co uložené, vědí, co se nakládá, vykládá, zkrátka, že to funguje,“ do-dává Krivosudský.

Strastiplná cesta „Cesta do Rawal Kotu, městečka se zhruba

osmi tisíci obyvateli, kam jsme jako mise byli přiděleni, byla zajištěna pro materiál na korbách tří náklaďáků, pro nás, členy mise, v útrobách autobusu,“ říká Igor Krivosudský. „Projížděli

jsme úzkými horskými cestami, silnice se klika-tila po úbočích hor tak, že autobus, aby zvládl její nástrahy, najížděl do některých zatáček i na-třikrát. Najížděl, couval, najížděl, couval. Ještě štěstí, že jsme jeli v noci a nestačili sledovat, kudy nás vezou. Když jsme ty srázy viděli o ně-kolik dnů později ve dne, doslova nám z toho naskakovala husí kůže. O tom, jak byla cesta náročná, svědčí i fakt, že sedmdesátikilomet-rová vzdálenost z Islámábádu do Rawal Kotu nám trvala plných sedm hodin!“ konstatuje Krivosudský.

Co se to ráno po příjezdu do cíle odvíjelo před jejich zraky, bylo strašné. Zdevastovaná kra-jina, zbořené domy, lidé bez přístřeší, všudypří-tomná spoušť. Přímo depresivní pohled. „Je to o to horší, že všechno působí zcela nepřirozeně. Všude kolem září slunce, nádherná příroda, nád-herné počasí, na první pohled idylka. Realita je ale jiná. Vy vidíte vesnice ze sedmdesáti pro-cent srovnané se zemí, v troskách je místní ne-mocnice i škola,“ říká doktor Krivosudský o cíli cesty. Vítá je velitel místní vojenské nemocnice a očividně neskrývá dojetí.

První dny plné práce Pro první noc využili nabídky velitele vojenské

nemocnice a přespali v její budově. Ještě tu noc však přišly další otřesy, sice lehčího rázu, ale přesto hrozilo, že již tak poškozená budova by se také mohla zřítit. Ostatně ani její personál se uvnitř příliš nezdržuje. Své pacienty ošetřuje v polním přístřešku vybudovaném v těsné její blízkosti tak, aby mohl v jednom z jejích křídel využívat jen ope-rační sály a rentgen.

Přímo na zahradě vojenské nemocnice vysta-věli i českou ambulanci. Skládá se ze dvou stanů. Ten první pro lehčí ošetření a běžnou ambulanci, druhý pak pro větší převazy. Vzhledem k tomu, že se v prvních čtrnácti dnech víceméně jedná o chi-rurgický profil ošetření, většinu práce v té době odvádějí brněnští chirurgové. V převážné míře jde o zlomeniny končetin, krčků kyčelních kloubů, zlomeniny pánve, zlomeniny páteře. Ale byly tu i tržné rány, často i staršího charakteru, ošetřené místními lidmi – zaplácané hlínou, popáleniny na-třené zubní pastou. „Když takového pacienta při-vezli, bylo nutné nejdříve to bláto či zubní pastu strhnout a provést ošetření tak, jak jsme zvyklí v Evropě,“ přibližuje situaci pplk. Krivosudský.

Vybavení české polní ambulance bylo podle něj na devadesát pět procent dostatečné. Co chy-bělo, a odpovídalo by potřebám a dané situaci, byl rentgen. Nezbylo než využívat ten, který byl v pá-kistánské vojenské nemocnici. Později využívali i ten, který si přivezli Jordánci. Ti v těsné blízkosti o několik dnů později vybudovali svoji vojenskou polní nemocnici.

„Je pravdou, že zpočátku jsme museli některé lidi dožadující se ošetření odmítat, protože začali chodit s neduhy, které je trápily již mnoho let. My v té chvíli ale měli plné ruce práce se zraněnými po zemětřesení. Takto i byla naše ambulance zamě-řena a vybavena,“ konstatuje Krivosudský.

Většinu zraněných, jak řekl, přiváželi do místní vojenské nemocnice a české polní ambulance sa-nitky. Přiváželi je ale i sami jejich rodinní pří-slušníci i s postelemi. Po ošetření je zase takto

odváželi domů. Pacienty s těžkými zraněními po základním ošetření přepravovaly vrtulníky na specializovaná pracoviště do Islámábádu. S postupem času pacientů s poraněními sou-visejícími se zemětřesením ubývalo, začaly se však objevovat běžné nemoci jako nachlazení, chřipky, záněty horních cest dýchacích, vše v dů-sledku postupného ochlazování.

„Abychom se s pacienty mohli vůbec do-mluvit, měli jsme přiděleny dvě místní učitelky, které překládaly z angličtiny do urdštiny a na-opak. A pokud právě přítomny nebyly, domlou-vali jsme se jen těžko. Ale rukama, nohama jsme nakonec společnou řeč přece jen našli a nakonec zjistili, o co vlastně pacientovi jde,“ pozname-nává doktor Krivosudský.

Životv polních podmínkách

Pro ubytování sloužily české misi dva stany. V jednom bydleli lékaři, v druhém ti ostatní. „Spávali jsme v nevytápěných stanech. Přes den sice bylo až 28 stupňů nad nulou, ale v noci teplota prudce klesala až na dva stupně pod bod mrazu. Ráno byla všude kolem ledová tříšť. A jak se ve stanu sráželo teplo, konden-zovalo to na stěnách a voda nám kapala do obličeje. Nejhorší pro mne bylo vlézt do stude-ného spacáku a ráno do zimy z teplého vylézt. Nepříjemné bylo i oblékat se ráno do zvlhlého oblečení. K hygieně nám sloužila polní sprcha upevněná za závěsem na žebříku. Český chleba nám vydržel zhruba dva týdny. Pak jsme si mu-seli kupovat pákistánský. Byl tak sladký, že se téměř nedal jíst. A co jsme jedli? V poledne ohřátou konzervu, k večeři polévku z pytlíku. K pití byla balená voda. A to se opakovalo den co den,“ dokumentuje strasti pobytu české mise na základně pplk. Krivosudský.

Česká mise úkol splnila Z původně plánovaných pěti dnů pobytu

to nakonec byly plné tři týdny. Za tu dobu

provedli čeští lékaři téměř devět set ošetření a pět operací. Při odjezdu ze základny nechali na místě nejen veškerý materiál a zařízení am-bulance, ale i léky. Především antibiotika, analgetika včetně léků na běžné nemoci z na-chlazení, a to jak pro dospělé, tak i pro děti. Zima se kvapem blíží a podmínky k přežití tu budou kruté.

Jejich skupinu poté střídal další český tým skládající se ze třiceti zdravotníků a logistů, kteří tu po dobu dvou měsíců působí v rámci ni-zozemské vojenské polní nemocnice, která sem byla přesunuta z Afghánistánu. Jejich základna je 50 kilometrů severněji od té první.

Původním místem působení první české zdravotnické mise měl být Muzaffarábád, jedno z míst nejvíce postižené zemětřesením. „Nakonec jsme se dostali do Rawal Kotu, což jsem já jako voják vnímal dost negativně, pro-tože v jedné oblasti, v jednom místě tak pů-sobila hned tři zdravotnická zařízení – místní vojenská nemocnice, jordánská vojenská polní nemocnice a my. A jinde možná takovéto po-třebné zařízení chybělo,“ míní podplukovník Krivosudský.

Epilog Pro podplukovníka MUDr. Igora Krivo-

sudského byl pobyt v Pákistánu již jeho čtvrtou humanitární zdravotnickou misí. V roce 1997 to byla Bosna, v roce 2002 Afghánistán, v roce 2004 Irák. Letos Pákistán. „Zatímco v prvních třech případech to byla místa, kde jsem po-máhal lidem v zemi postižené válkou, ve čtvrtém případě si s osudem lidí zahrála příroda,“ říká v samém závěru doktor Krivosudský. A že může příroda být opravdu zlá, měl možnost v Pá-kistánu zažít na vlastní kůži. Jen za pouhé tři týdny, co zde působili, tu zažili tři zemětřesení. To poslední bylo o síle šesti stupňů Richterovy stupnice!

Pavel FILLAFoto: Igor KRIVOSUDSKÝ

1918

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Již letmý pohled do historie nenechá nikoho na pochybách, že Turci byli dobří válečníci a Osmanská říše představovala po dlouhou dobu obávanou mocnost. Počátek novodobých dějin tureckých ozbrojených sil spadá do období mezi oběma světovými válkami, kdy vznikla Turecká republika.

TURECKOa jehoa jehoozbrojené sílyozbrojené síly

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

1.

2.

3.

Turecko je z hlediska počtu obyvatel (téměř 69 milionů) na 16. a z hlediska rozlohy (814 580 km²) na 32. místě ve světě. Má

významnou geostrategickou polohu a je od roku 1952 členem Severoatlantické aliance. Ozbrojené síly sehrávají v této muslimské zemi důležitou roli při budování sekulární společnos-ti. Turci jsou rovněž aktivní v mezinárodních mi-sích. Více než 1500 vojáků se účastní mise ISAF v Afghánistánu, další slouží v Bosně (SFOR), v Kosovu (KFOR) atd.

K přibližně 510 000 příslušníkům ozbroje-ných sil (z nich je asi 410 000 vojáků základní služby trvající 15 měsíců) je nutné připočítat na 210 000 příslušníků četnictva a národní gardy. Vrchním velitelem ozbrojených sil je náčelník Generálního štábu, kterého jmenuje prezident a který je odpovědný ministerskému předsedovi. Na vrcholu organizační struktury stojí Generální štáb, jemuž jsou podřízeny nejen jednotlivá

velitelství pozemních, námořních a vzdušných sil, ale za válečné situace i velitelství četnictva a velitelství pobřežní stráže.

Do roku 2003 dosahovaly výdaje na obranu téměř 5 % hrubého domácího produktu, v sou-časné době se pohybují okolo 3,2 % HDP. Vyjádřeno v konkrétních číslech dosahuje roz-počet na obranu v letošním roce částky téměř 11 miliard tureckých liber (asi 8 miliard USD) a oproti předcházejícím letům je charakteri-zován významným nárůstem prostředků na po-řízení nové výzbroje a vybavení. Rovněž tak je zřejmý trend posilování vývojových programů v režii tureckého obranného průmyslu.

Pozemní síly Mají přibližně 380 000 osob, které jsou orga-

nizačně začleněny do 4 armád s celkem 4 divi-zemi a 44 brigádami. Hlavní výzbroj pozemního

vojska představuje asi 3400 tanků, z nichž je přibližně asi 1900 starších M-48A5T1/T2, dále pak 920 M-60A1/A3 a 395 LEOPARD 1A1/A3. Jedná se o dodávce přibližně 300 nadbytečných tanků LEOPARD 2A4 z výzbroje německého Bundeswehru. Konsorcium vedené izraelskou firmou IMI připravuje modernizaci zatím první série 170 tanků M-60A3 na verzi SABRA III.

K dispozici je asi 2250 pásových obrněných vozidel řady AIFV vlastní výroby, asi 3000 obr-něných transportérů M113 a přibližně 200 leh-kých kolových obrněných automobilů AKREP na podvozku terénních automobilů Land Rover DEFENDER.

Dělostřelectvo má vedle více než 1000 ta-žených houfnic v rážích 105, 155 a 203 mm také minimálně 850 samohybných typů M-52T, M-44T1, M-107 a M-110 v rážích 105, 155, 175 a 203 mm. K dispozici je i menší počet nově dodávaných samohybných 155mm kano-nových houfnic FIRTINA a tažených PANTHER. Do arzenálu dělostřelectva je nutné započítat více než 3300 starších bezzákluzových kanonů a na 6500 minometů v rážích od 60 do 120 mm. Kromě toho má turecká armáda také 12 raketo-metů MLRS, asi 50 raketometů ráže 107 mm a nespecifikovaný počet vlastních 122mm rake-tometů T-122 na upraveném nákladním vozidle.

Pro boj s tanky lze použít protitankové ří-zené střely MILAN, TOW a ERYX. Posledně jmenovaný zbraňový systém se však stal pro-blémovou záležitostí. Ankara uzavřela v roce 1998 s firmou MBDA desetiletý kontrakt na licenční výrobu 1600 odpalovacích zařízení a téměř 20 000 řízených střel. V roce 2004 však tuto smlouvu Turecko vypovědělo kvůli údaj-nému zpožďování dodávek i testů. Společnost MBDA tyto důvody neuznává, celou záležitost

považuje za porušení smlouvy a dala Turecko k mezinárodní arbitráži.

Vojskovou protivzdušnou obranu zajišťuje více než 1600 kanonů ráže 20, 35 a 40 mm a ří-zené střely STINGER. Ty jsou používány jednak v běžném přenosném provedení, tak i jako sou-část věžového kompletu PMADS, který vyvinula místní firma. Celkem by mělo být do roku 2009 dodáno téměř 150 těchto věží ve dvou verzích. Systém nazvaný ZIPKIN využívá jako nosič pod-vozek vozidla Land Rover 130 4 x 4, zatímco ATILGAN představuje kombinaci věže PMADS a pásového obrněného vozidla M113.

Významnou složkou pozemních sil je vojsko vé letectvo. Jeho hlavní údernou sílu tvoří 9 bitevních vrtulníků AH-1W SUPER COBRA a 28 AH-1P COBRA. Prvně jme-nované stroje jsou vyzbrojovány proti-tankovými řízenými střelami HELFIRE II. Vrtulníková flotila zahrnuje více než 60 více-účelových transportních S-70 BLACKHAWK, 25 AS-352UL COUGAR či 160 UH-1H a AB-204/205/212.

LetectvoMá celkem 65 000 příslušníků

a disponuje 700 letouny a cca 50 vr-tulníky. Hlavní údernou sílu představuje 217 taktických letounů F-16C/D, 160 strojů F-4E PHANTOM II, z nichž je 52 modernizováno na verzi F-4E/2020, a 68 lehkých nadzvuko-vých letounů F/NF-5A/B, z nichž se část upra-vuje na verzi pro pokročilý výcvik. Průzkumné úkoly zajišťují 2 letky s celkem 35 stroji RF-4E PHANTOM II.

Turecké letectvo má 13 transportních letounů C-130B/E HERCULES, 19 C-160D RANSALL a 48 CN-235. Prodloužit dolet umožňuje 7 tan-kovacích strojů KC-135R. Pro výcvik se používá 68 letounů T-38 TALON, 58 T-37 a 37 SF-260D. Pro pátrací a záchranné úkoly (SAR i CSAR) lze nasadit 20 vrtulníků AS-532 COUGAR, spojovací úkoly zajišťuje přibližně stejné množství strojů UH-1H.

Turecko si objednalo 4 letouny včasné vý-strahy a řízení Boeing 737 AEW&C, jejichž do-dávky by měly být zahájeny v roce 2006. Kromě toho plánuje odebrat 10 transportních letounů nové generace A400M a po roce 2012 připra-vuje nákup nového bojového typu.

Do podřízenosti vzdušných sil patří jednotky protivzdušné obrany vybavené 80 raketovými systémy NIKE HERCULES. Výraznou posilou pro boj s nízkoletícími cíli představují komplety

RAPPIER.Mk2B. V roce 1999 podepsalo Turecko s Velkou Británií dohodu o spolupráci s firmou MBDA při výrobě těchto řízených střel. V jejím rámci by mělo být vyrobeno 840 řízených střel pro tureckou a asi 1700 pro britskou armádu. V současné době má turecké letectvo k dispozici 86 systémů RAPPIER.

Vojenské námořnictvoTato složka tureckých ozbrojených sil má

přibližně 55 000 příslušníků. Využívá 4 raketo-nosné fregaty třídy YAVUZ a třídy BARBAROS, což jsou německé konstrukce MEKO 200T. Kromě toho je v provozu 12 starších amerických a francouzských fregat, více než 20 rychlých ra-ketonosných člunů a na 20 minolovek.

Podmořská flotila je zastoupena 4 ponor-kami třídy PREVEZE (německý typ 209/1400), 6 plavidly třídy ATILAY (typ 209) a jsou k dispo-zici 2 nové ponorky třídy GÜR (další 2 se staví), které jsou zpod hladiny schopny vypouštět i protilodní řízené střely SUB-HARPOON.

Letecká složka námořnictva se opírá o 7 mo-derních protiponorkových vrtulníků S-70B SEAHAWK, 10 AB-212 ASW a 6 hlídkových pro-tiponorkových letounů CN-235.

Další 3 letouny CN-235, 9 vrtulníků AB-412 a až 80 různých plavidel používá pobřežní stráž, která je v míru podřízena ministerstvu vnitra, avšak v době krize nebo za války přechází do podřízenosti ozbrojených sil. Stejný model platí i pro zmíněné četnictvo a národní gardu s roz-počtem mimo kapitolu tureckého ministerstva obrany. Tyto jednotky mají kromě jiného k dispo-zici asi 500 obrněných transportérů BTR-60/80, průzkumná obrněná vozidla AKREP a CONDOR, 14 vrtulníků S-70A, 18 Mi-17 a 22 strojů AB-204/205/206.

Michal ZDOBINSKÝFoto: autor, AgustaWestland, Otokar, MBDA

1. Turecká armáda bude zanedlouho vybavena obrněnými vozidly COBRA 4 x 4 tuzemské výroby.

2. Jeden z celkem 9 vrtulníků AB-412 turecké pobřežní stráže

3. Boj s nízkoletícími cíli a obranu zákla-den zajišťují systémy RAPPIER Mk2B.

20

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

Na schůzce ministrů zahraničních věcí stá-tů NATO, která se konala v dubnu tohoto roku v Litvě, zaznělo, že by se Ukrajina

mohla ucházet o členství v NATO již v roce 2008. Ministři dokonce vyzvali představitele Ukrajiny, aby urychlili politické i armádní reformy.

Zájem o vstup své země do NATO potvrdil ukrajinský ministr obrany Anatolij Hrycenko i během své návštěvy v České republice 15. lis-topadu, během níž se setkal s ministrem obrany Karlem Kühnlem, ministrem zahraničních věcí Cyrilem Svobodou a předsedou výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Janem Vidímem.

Karel Kühnl po setkání s Anatolijem Hrycenkem uvedl, že Ukrajina hraje důležitou

roli v evropské bezpečnosti. „Velmi vítáme a podporujeme ambice Ukrajiny do začlenění do Severoatlantické aliance a Evropské unie. Patříme k těm zemím v NATO, které zastávají názor, že by v příštím roce mělo dojít k reálné pří-pravě plánu na členství Ukrajiny v Severoatlan-tické alianci,“ uvedl po skončení jednání ministr obrany Karel Kühnl. Oba ministři spolu hovořili o možnostech, jak by Česká republika mohla po-moci při reformě ukrajinských ozbrojených sil. Ministr Kühnl nastínil, že by šlo o spolupráci ve třech oblastech – v personálním managementu, nakládání s finančními prostředky a při likvidaci nepotřebné munice. Ministr Hrycenko nabídl české armádě možnost využití přepravní kapa-city ukrajinských vojenských letounů.

Železná brigádaOsmdesát kilometrů od hranic Ukrajiny s Pol-

skem sídlí v kasárnách na okraji města Javoriv 24. speciální mechanizovaná brigáda. Ta se v současnosti zaměřuje na výcvik vojáků a jejich přípravu na užívání soudobé techniky. Od roku 1999 zde navíc působí společná polsko-ukra-jinská mechanizovaná brigáda, jejíž přísluš-níci se účastní misí v Iráku a v Kosovu. Právě 24. speciální mechanizovanou brigádu jsme si vybrali, abychom se seznámili s aktuálním děním u pozemních sil ukrajinské armády.

Kořeny této brigády sahají až do roku 1918. Tehdy byla zformována pěchotní divize, jež záhy obdržela historický název „Železná“ a krátce nato její příslušníci odešli bojovat do občanské války. Zástupce velitele brigády pro humanitární záležitosti podplukovník pplk. Igor Bardej vy-světluje, že historický název divize „Železná“ se odvíjí od skutečnosti, že jednotka byla složena ze „železných“ a spolehlivých lidí, kteří podpo-rovali revoluci. Z té doby také pochází motto jednotky, které je umístěno na významném místě v síni tradic brigády: „V železné divizi že-lezná duše, železná vůle a železný krok“.

Po skončení občanské války byla divize uve-dena do klidového stavu. Na začátku druhé svě-tové války se nacházela na území Běloruska, ale její příslušníci měli nedostatek techniky a zbraní. To byl jeden z důvodů, proč ji v roce 1941 obklí-čila německá armáda. Přežila jen hrstka vojáků a divize zanikla. Už v roce 1942 je vydán rozkaz o jejím opětovném zformování. Podplukovník Bardej vypráví o tom, že nová jednotka převzala původní prapor, který se podařilo nalézt omo-taný na těle jednoho z mrtvých vojáků. Divize postupovala bojišti druhé světové války směrem

na západ a v květnu roku 1945 dorazila až na československé území – do Košic. Po válce se di-vize usazuje v Javorivu. Dodnes má tento útvar organizaci veteránů, která čítá přes 600 členů, přičemž 370 z nich žije na Ukrajině a účastní se různých setkání.

V roce 2003 byla divize zreorganizována na 24. speciální mechanizovanou brigádu, která převzala všechny dříve udělené historické názvy – Samaro-Uljanovská, Bedičevská, Železná a kněze Danila Galického.

Vojenský životVojáci i důstojníci z brigády jsou ochotní

a otevřeně se s námi baví nejen o výcviku, ale i o podmínkách služby vojáků. Dozvídáme se například, že průměrný měsíční plat důstojníka ukrajinské armády se pohybuje kolem 350 do-larů, přičemž průměrný plat v zemi je přibližně 130 dolarů. Až třetina platu vojáka z povolání je spojena s náklady na bydlení. Služebních bytů je málo, a tak se musí každý postarat sám o sebe. Podplukovník Igor Bardej měl štěstí a měsíčně platí za bydlení 200 hřiven, což v pře-počtu představuje asi 50 dolarů.

Ukrajinské ozbrojené síly by měly být do roku 2007 profesionální. Mužstvo je ubytováno v kasárnách ve velkých místnostech, kde stojí v řadách asi padesát postelí s nočními stolky a podél stěny jsou skříně na osobní věci.

Javorivská základna svým obyvatelům po-skytuje veškeré potřebné zázemí. V jedné z při-lehlých budov u dominantního asfaltového nástupiště sídlí vojenský klub s velkou síní tradic, v níž je podrobně zmapována nejen his-torie tohoto útvaru, ale také zdejší posádky. Nedaleko jsou garáže, v nichž je zaparkována technika – zejména obrněné transportéry BVP-2 a tanky T-64.

Při prohlídce kasáren nás zástupce velitele pplk. Bardej dovedl také k nové kapličce. Říká nám, že v dobách existence Sovětského svazu byla většina lidí nevěřících, ale v současnosti se k víře (různým pravoslavným církvím) hlásí 75 – 80 procent obyvatel. Podle jeho slov jde spíše o módní záležitost, ale také armáda na to musela reagovat, a tak nechala i u tohoto útvaru vybudovat malou kapličku, kde můžou vojáci v případě potřeby rozjímat.

Základem je výcvikKromě toho, že má útvar poměrně rozsáhlou

učebně-výcvikovou základnu, jeho příslušníci jezdí na výcvik i do dvacet kilometrů vzdáleného

vojenského výcvikového prostoru. Ten díky svým rozměrům 40 x 60 km neslouží jen příslušníkům 24. speciální mechanizované brigády, ale cvičí zde i další jednotky a konají se zde i meziná-rodní aktivity.

Podobně jako jiné jednotky ukrajinských oz-brojených sil, také 24. speciální mechanizovaná brigáda přechází ve výcviku na standardy NATO. Kromě toho se vojáci učí cizím jazykům, neboť jejich znalost je nezbytná pro účast v mírových misích.

Základem činnosti brigády je ale příprava vo-jáků k obraně vlasti a výchova k vlastenectví. O úkolech v této oblasti nás informuje zástupce velitele brigády pro výcvik podplukovník Pavel Synyšin. „Výcvik u této brigády se zaměřuje na tankisty, odstřelovače, mechaniky a průzkum-níky,“ říká šéf výcvikového střediska. Zde si vojáci vše zkoušejí „nanečisto“ a po třech mě-sících mohou jít na ostré střelby nebo bojovou přípravu.

Výcvikové středisko tvoří budova s trenažéry a výcvikový polygon. Během naší návštěvy právě probíhá výcvik osádek na třech trenažérech vo-zidel BVP-2 a na stejném počtu tanků T-64B. Technika je umístěna na ocelové konstrukci, která se za pomoci hydraulického zařízení

Ukrajinské ozbrojené síly procházejí rozsáhlými změnami

Ukrajina získala plnou nezávislost na Sovětském svazu v srpnu 1991 a od následujícího roku jsou ozbrojené síly na tomto území pod jurisdikcí Ukrajiny. V roce 1996 schválila vláda plán rozvoje armády, která v té době čítala na 438 tisíc vojáků. Dnes v řadách ukrajinské armády slouží 285 tisíc vojáků a reformy pokračují i nadále.

Na cestě do NATONa cestě do NATO

21

2322

Zasedala Vydavatelská rada MOPoslední letošní jednání Vydavatelské rady MO se uskutečnilo 22. listopadu v poněkud jiném pro-

středí, než je obvyklé. Zasedání za předsednictví náměstka ministra-ředitele Kanceláře Ministerstva obrany Pavla Maška totiž proběhlo v nově vybudovaných konferenčních prostorách Agentury vojenských informací a služeb, která je realizátorem vydavatelského plánu resortu MO na běžný rok.

Z ryze pracovního průběhu jednání o doplnění vydavatelského plánu na rok 2006 stojí za zmínku ze-jména tři tituly, o něž je rozšířena multimediální produkce. K prezentaci AČR na veřejnosti nepochybně přispěje krátký dokumentární film o 4. brigádě rychlého nasazení, dokument BAHNA 2006 a filmový do-kument „Po stopách Anthropoidu“. Vydavatelský plán resortu MO pro příští rok počítá s vydáním 97 ti-tulů tištěné produkce a s výrobou 17 multimediálních děl.

Závěr zasedání vydavatelské rady byl věnován prohlídce jednotlivých pracovišť AVIS. Doprovodný výklad ředitele Jiřího Šuby poskytl členům rady dosti podrobnou představu o kapacitních možnostech v poskytovaných službách agenturou. Pro některé členy rady byla však exkurze i velkým překvapením. Např. PhDr. Zdislava Ernestová, CSc., ze sekce personální MO to vyjádřila následovně: „Má dosavadní představa spočívala v tom, že AVIS vydává resortní periodika, účelové publikace a má perfektní resortní knihovnu, o rozmanitosti dalších poskytovaných služeb jsem již tolik nevěděla. Překvapila mě vybave-nost reprografického pracoviště a operativnost ve vyřizování zakázek, moderně zařízená videostřižna, výrobna úředních razidel, bohatost filmového a fotografického archivu, vysoká četnost polygrafické vý-roby služebních tiskopisů. Dnešní prohlídka nám umožní zaujímat daleko fundovanější stanoviska k ře-šené problematice vydavatelské činnosti resortu MO. Je více než dobře, že takové pracoviště AČR má.“

Jaroslav ROUŠARFoto: Jan KOUBA

Den otevřených dveříDne 18. listopadu přijal starosta města Chlumec nad Cidlinou Miroslav Uchytil spolu se třemi členy zastupitelstva pozvání veli-

tele Střediska radiolokačního průzkumu Nepolisy mjr. Petra Suchánka. Na úvod akce nazvané „Den otevřených dveří při příležitosti Dne boje za svobodu“ byli hosté, a to formou krátké prezentace, seznámeni s úkoly plněnými střediskem v rámci brigády velení, ří-zení a průzkumu, jakož i Armády České republiky a NATO.

Následné dotazy hostů byly zaměřeny na budoucnost armády v tomto regionu a možné dopady na obyvatelstvo, dále na ru-šení televizního signálu a mobilních sítí. Poté si městští zastupitelé prohlédli prostor novostavby páteřního radaru. Po představi-telích města zavítali do areálu školáci. V půlhodinových intervalech navštívilo toto armádní pracoviště, spolu s ředitelkou Janou Bernátovou a dalšími učiteli, celkem osm tříd druhého stupně Základní školy v Chlumci nad Cidlinou.

Ani zimní počasí nepokazilo dobrou náladu návštěvníků. Při odchodu obdrželi drobné dárky s vojenskou tematikou. Tak jako vždy i tentokrát největší úspěch sklidily papírové maskáčové čepice a zelené nafukovací balonky.

Text a foto: prap. Iveta LACHMANOVÁ

Okouzlen(í) písníV Mahenově divadle v Brně se v neděli 27. listopadu uskutečnil slavnostní koncert orchestru

lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru Ondráš Brno a jeho hostů věnovaný nedo-žitým 80. narozeninám dlouholetého uměleckého vedoucího souboru Jaroslava Juráška.

Plně obsazené divadlo aplaudovalo nejen muzikantským dovednostem a suverenitě primášů Karla Martiše, Bohumila Smejkala, Jana Gajdy, Radima Snopka, Michala Gani, Miroslava Dudíka, Miroslava Kolacii, ale především skvělým zpěvákům, mezi nimiž nechyběli Dušan a Luboš Holí, Vlasta Grycová, Lubomír Málek, Václav Harnoš, Jan Zaviačič, Jarmila Hudečková, Ludmila Malhocká, Karel Rajmic, Jitka Novotná-Málková a vítěz celostátní soutěže FoS ČR Zpěváček 2005 Libor Macháček.

Součástí slavnostního koncertu byl i křest publikace „Kniha vzpomínek aneb Střípky vzác-ného života“, na jejímž vydání se podílela Hana Maděrová společně s Františkem Synkem. Kniha, která obsahuje také CD-ROM s ukázkami lidových písní, televizních pořadů a filmů z produkce Jaroslava Juráška i fotografie z jeho života, je osobitým příspěvkem VUS Ondráš a Agentury vo-jenských informací a služeb Ministerstva obrany ČR k nedožitým narozeninám této významné osobnosti folklorního hnutí na Moravě.

Vzácnými kmotry knihy byli brigádní generál Ivo Zbořil, pověřený náčelníkem Generálního štábu generálporučíkem Pavlem Štefkou, který nad koncertem převzal záštitu, Jiří Šuba, ře-ditel Agentury vojenských informací a služeb MO ČR, Martin Holík, ředitel Rádia Proglas, a Pavel Aujezdský, šéfdramaturg brněnského studia České televize.

Text a foto: -HM-

KALEIDOSKOP

pohybuje. Osádce techniky to tak navozuje pocit, že je v jedoucím bojovém prostředku a v těchto podmínkách plní stanovené úkoly. Musí třeba držet hlaveň ve stanované poloze, bez ohledu na to, jak to v daný okamžik s vo-zidlem hází, čímž se cvičí na střelbu za jízdy. Jiným úkolem je příprava protitankové střely k použití za jízdy či nabití zbraně. Vše je po-chopitelně měřeno na čas a ten nakonec roz-hodne o tom, zda voják splní stanovený výcvik a bude si vše moci vyzkoušet v praxi. Než vyjede s tankem na ostré střelby, musí voják absolvovat 150 hodin výcviku v tomto středisku.

Jiní vojáci mají zase na polygonu u výcvi-kového střediska za úkol opět na čas rozložit a složit samopal. V blízkém lesíku mají vyty-čenou překážkovou dráhu odstřelovači, kterou musejí absolvovat také ve stanoveném čase. Postupují vpřed a učí se krýt před nepřítelem za stromy a terénními překážkami. Pak musejí pro-lézt podzemním tunelem, plazit se a překonávat další náročné překážky. „Celou trať musejí ab-solvovat do 2 minut a 20 vteřin, aby dostali vy-hovující známku,“ vysvětluje pplk. Synyšin.

Buď se vydává na tréninkovou dráhu dvo-jice složená ze samopalníka a odstřelovače a nebo protitanková trojice tvořená odstřelo-vačem a dvěma minometčíky. „Takový výcvik se koná třikrát týdně. Součástí přípravy je i po-silování a trénování, protože pro odstřelovače je nezbytně důležité, aby měli dobrou fyzickou kondici. To zjišťujeme tak, že jim po absolvo-vání výcvikové dráhy měříme tepovou frekvenci. Pokud mají víc než 60 tepů za minutu, což je normální stav, musejí ve fyzické přípravě přidat. Odstřelovač se při plnění úkolu nesmí zadýchat.

Potom totiž nemůže přesně zamířit,“ vysvět-luje nám podstatu výcviku pplk. Synyšin s tím, že tvrdost výcviku odstřelovačů má vzhledem k charakteru jejich pozdějších bojových úkolů svůj význam. Učí se například postavit si v pří-rodě příbytek, zamaskovat se nebo se učí zá-kladům přežití v různých podmínkách.

Medaile za hrdinstvíVelký důraz je v ukrajinských ozbrojených si-

lách kladen i na mezinárodní spolupráci. Svědčí

o tom aktivity 24. speciální mechanizované bri-gády a souvisí s tím i vznik společné polsko--ukrajinské jednotky. O pestrosti a náročnosti této spolupráce vypovídá síň tradic společné brigády, v níž jsou zmapovány všechny vý-znamné mise a události, kterých se tato jed-notka zúčastnila.

Veteránem z mise je i podplukovník Vladimir Skopovskij, který velí jednomu z praporů bri-gády. Ten byl v roce 2004 velitelem mechanizo-vané roty v Iráku. Ukrajinští vojáci zde měli za úkol především provádět průzkum, předávat hu-manitární pomoc místnímu obyvatelstvu, kon-trolovat dodržování bezpečnostních opatření, odzbrojování, ochranu objektů a doprovody konvojů.

Podplukovník Vladimir Skopovskij si za dobu mise vysloužil vyznamenání za hrdin-ství, které spolu s ním získali i dva velitelé čety a jeden velitel roty. Hrdina z Iráku zpočátku ne-chce tento příběh, na jehož konci je vyzname-nání, které mu předal ministr obrany, vyprávět, ale po krátkém naléhání svolí: „Moje jednotka osvobodila iráckou četu, jež padla do zajetí po-vstalců. Během záchranné operace, která trvala asi 20 minut, se nikomu z nás nic nestalo, ale ztráty měl protivník,“ vypráví podplukovník Skopovskij a mluví přitom o štěstí. Během jeho osmiměsíční mise v Iráku zemřeli tři příslušníci ukrajinské brigády. „Byli zajati, mučeni a za-vražděni,“ dodává. I přes tuto špatnou zkuše-nost by se rád účastnil některé z dalších rotací buď v Iráku nebo v některé z dalších misí, jichž se ukrajinští vojáci účastní.

Pavel LANG a Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

ZAHRANIČNÍ ARMÁDY

nální Armády ČR, která dostává svým závazkům v mírových misích a je plnohodnotným part-nerem v Severoatlantickém společenství.

Před domácím publikemSe svým koncertním repertoárem i showpro-

gramem pořádá orchestr pravidelně něko-likrát do roka turné po celé republice. Loni měl pět galakoncertů v posádkových městech České republiky s hvězdami naší popové scény k 59. výročí osvobození Československa. Jeho koncertní činnost v Praze byla a je každoročně velmi bohatá. Účinkoval i v těch nejznáměj-ších pražských sálech včetně Španělského sálu Pražského hradu, Rudolfina, Žofína, Lucerny nebo Národního domu. Vystupoval i v rámci Pražského jara. V posledních letech k těm nej-náročnějším, vpravdě symfonickým slavnostním koncertům orchestr přiřadil i populární kon-certy se známými zpěváky a zpěvačkami, jako je Petra Janů, Bára Basiková, Leona Machálková a Bohuš Matůš.

K 55. výročí svého vzniku se orchestr před-stavil koncem listopadu v pražském Rudolfinu galakoncertem s Lucií Bílou. Ta si spolupráci s Ústřední hudbou pochvaluje. „Zpívá se mi dobře, když mám za sebou tenhle velký or-chestr. Atmosféra galakoncertu byla vynikající, zaplněný velký sál Rudolfina vytvořil skvělou kulisu pro mé vystoupení s Ústřední hudbou.“

Odvrácená strana třpytivé mince slávy

Orchestr vždy spolupracoval s předními hudebními sklada-teli. V mnoha případech je in-spiroval a jejich novinky uváděl v premiérách. Bohatý notový archiv, kterým orchestr dispo-nuje, se stal zdrojem pomoci mnoha amatérským dechovým kapelám.

Trvalý zájem hudebníků o zvyšování odborného vzdě-lání a jejich disciplinovaný projev byl vždy předpokladem růstu uměleckých kvalit jak jednotlivých sólistů, tak celého hudebního tělesa. K tomu byly také v minulosti vytvořeny od-povídající podmínky.

Patrně nikdy ve své his-torii se orchestr nedostal do tak složité situace jako nyní. Z vojenských hudeb naší ar-mády zbylo jen torzo. Přesněji řečeno – dvě v Praze (Ústřední hudba AČR a Posádková hudba

24 25

UDÁLOST

Krátce z historieOrchestr vznikl pouhých pět let po 2. světové

válce jako reprezentační těleso v oboru dechové hudby. Měl podobu jakéhosi souboru, který tvo-řily tři skupiny o menším počtu hudebníků. Ty se mohly podle potřeby spojovat a vytvářet tak společně orchestr velký.

Prvním velitelem a kapelníkem byl Jindřich Praveček, už tehdy v hudebních kruzích uzná-vaný odborník. Měl velkou zásluhu na rychlém vzestupu umělecké úrovně tělesa. Koncertní soubor uvedl s velkým ohlasem hudební ve-řejnosti obě řady Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Byl to v té době odvážný a průkopnický čin. V roce 1956 přišel Hynek Sluka. Zapálený a energický dirigent instrumentoval a s orches-trem poprvé uvedl i velice náročná umělecká díla. Od roku 1961 do roku 1987 byl velitelem Ústřední hudby Miroslav Holý, nadšený organi-zátor a propagátor orchestru. Od jeho odchodu až do října 1999 vykonával funkci velitele a hlav-ního dirigenta hudební skladatel plukovník Karel Bělohoubek. Za jeho éry orchestr natočil přes 30 gramofonových desek a CD. Současným velitelem a hlavním dirigentem Ústřední hudby AČR je podplukovník Viliam Béreš.

Kromě velitelů-šéfdirigentů měla podstatný vliv na úroveň orchestru i řada dirigentů. Z nich nelze nevzpomenout alespoň Karla Mikuláštíka, Karla Šťastného, Karla Pšeničného, Jaroslava Zemana, Zdeňka Gregora nebo současného zá-stupce velitele Ústřední hudby AČR kpt. Jaro-slava Šípa.

Samostatnou vzpomínku si zaslouží Jindřich Brejšek a Eduard Kudelásek. Oba byli ve své době propagátory nových, moderních instru-mentací pro velký koncertní dechový orchestr. Jindřich Brejšek jako šéfdirigent uváděl s or-chestrem náročná symfonická díla. Při koncer-tech dbal vždy na vysokou interpretační úroveň. Eduard Kudelásek jako energický muzikant také nově instrumentoval. Kromě toho se velice úspěšně uplatňoval jako skladatel.

Každý ze zmíněných dirigentů ovlivňoval úroveň tohoto znamenitého hudebního tělesa a měl velký podíl na jeho úspěších. Seznam hu-debníků, kteří se stali vynikajícími sólisty, by byl velice dlouhý. V orchestru vždy působili výborní muzikanti, schopní interpretovat i ta nejnároč-nější sóla.

Velvyslanci hudby Čas ukázal, že vznik Ústřední hudby AČR byl

před 55 lety dobrým počinem. Dechový orchestr s posláním reprezentovat armádu i českou hudbu nejen doma, ale také v zahraničí, si za léta své existence získal respekt hudební veřej-nosti v řadě evropských zemí. Bez ohledu na momentální společensko-politickou situaci ve světě šířil na východ i na západ od našich hranic českou dechovou hudbu v neobyčejně kvalitním provedení. Na tom měli svůj podíl všichni, kdo stáli v čele orchestru a ovlivňovali jeho úroveň. Zasloužili se o to ale také samotní muzikanti svým vysoce profesionálním přístupem.

Již pouhý výčet zahraničních úspěchů or-chestru by vydal na hezkých pár stránek textu. A tak vzpomeňme alespoň ty nejvýznamnější. Patří k nim určitě účinkování na světových vý-stavách v Montrealu a Bruselu i exotická vý-prava k egyptským pyramidám v roce 1959.

V zahraničí se orchestr nejčastěji představuje v německy hovořících zemích. Publikum v Ně-mecku, Rakousku a Švýcarsku hojně navštěvuje koncerty Ústřední hudby a oceňuje její kvality. Čeští vojenští hudebníci si váží vyspělosti to-hoto publika a jsou mu za jeho přízeň vděčni. Nejsevernějším místem v Evropě, kam orchestr jezdí hrát, je Norsko. V této severské zemi se představil několikrát na hudebních festivalech v Hammaru a v Oslu.

Často navštěvovanou zemí je také Nizozemsko. Zdejší festivaly mají vysokou hu-dební i společenskou úroveň. Svým významem přerůstají rámec své země. V Nizozemsku se často představují nejlepší vojenské dechové or-chestry Evropy. To platí i pro festivaly v Bredě a v Heerlenu – tam se Ústřední hudba předsta-vila opakovaně, naposled v roce 2005.

Také francouzské publikum si oblíbilo vo-jenské muzikanty z České republiky, kteří zde vystupují na mezinárodních festivalech vojen-ských hudeb i několikrát do roka. Francouzi patří k pozorným hostitelům a vždy se umí o české muzikanty dobře postarat. Ti se jim pak odměňují kvalitní profesionální produkcí, na kterou obyvatelé Saumuru, Albertville, Gappu, Tarbesu a jiných měst dlouho a rádi vzpomí-nají. V roce 55. výročí svého vzniku se Ústřední hudba představila na festivalu v Saumuru spolu s vojenskými hudebníky z Velké Británie, Ruska, Chorvatska, Švýcarska, Tuniska a Spojených arabských emirátů.

Naši přidělenci obrany v zemích Beneluxu, Francii, Německu i v Rakousku si pochvalují re-prezentaci naší armády a české hudební kultury prostřednictvím Ústřední hudby AČR. Pomáhala jim v dobách, kdy naše armáda realizovala pro-jekt Partnerství pro mír, kdy se Česká republika připravovala pro vstup do NATO, a pomáhá jim i nyní jako velvyslankyně hudby plně profesio-

Praha) a po jedné v Táboře, Hradci Králové a v Olomouci. Dnes v armádě slouží kolem 300 vojenských muzikantů. Jejich pracovní vy-tížení je enormní, pracují převážně sedm dnů v týdnu. Již koncem letošního července měla Ústřední hudba za sebou 255 služebních vy-stoupení a ostatní hudby přes 200 akcí. Ani ve druhém pololetí nebyla situace o mnoho lepší. A tak není divu, že v letošním roce, který roz-hodně neměl víc než 365 dnů, měla Ústřední hudba AČR přes 320 služebních akcí! To je stav zcela se vymykající normálu, který se zákonitě musí promítnout nejen do vztahů mezi muzi-kanty, ale má občas dopad i na jejich rodinné zázemí. Kdy má orchestr cvičit? Kdy má nastu-dovat nové skladby a nový showprogram, bez kterého se dnes neobejde žádný větší festival vojenských dechových hudeb? Zajímá to vůbec někoho?

Nezbývá než věřit, že se vojenská hudební služba, jejíž je Ústřední hudba AČR součástí, začne ubírat rozumnou cestou umožňující profe-sionální růst jednotlivých hudebníků i celého re-prezentačního tělesa. Postavení orchestru, jeho bohaté tradice a výrazné umělecké úspěchy jsou i pro dnešní generaci vojenských hudebníků a dirigentů zavazující. Jsou ale také zavazující pro všechny, kteří za vysokou uměleckou úroveň Ústřední hudby AČR nesou zodpovědnost.

Václav KUPILÍKFoto: autor a archiv

UDÁLOST

Když před 55 lety vznikla vojenská Ústřední hudba, dostala do vínku poslání reprezentovat armádu a českou hudební kulturu nejen doma, ale zejména v zahraničí. Za léta své existence se tohoto úkolu zhostila znamenitě. Navíc nastudovala skladby, které se do té doby žádný dechový orchestr neodvážil zahrát. Díky řadě výborných šéfdirigentů a dirigentů se svým pojetím hudby a osobitým přednesem světoznámých skladeb Dvořáka, Smetany, Martinů a dalších velikánů české hudební klasiky stala uznávaným tělesem svého druhu po celé Evropě.

Ústřední hudbě AČRÚstřední hudbě AČRjeje 55 let!

2726

HISTORIEHISTORIE

Značka:ČESKÝ CHEMIK

Historie novodobých

veteránů Armády České republiky se začala

psát v okamžiku, kdy irácké tanky počátkem srpna roku 1990

překročily kuvajtskou hranici. O několik týdnů později oznamuje prezident Václav Havel v Římě, že

součástí mnohonárodní armádní koalice se stane i speciální československý protichemický odřad o síle 170 mužů.

V polovině prosince 1990 je ukončena pře-prava jednotky obřími americkými letouny C-5 GALAXY do saúdskoarabského Města

krále Chálida a začíná několikaměsíční bojové nasazení československých chemiků. Během operací Pouštní štít a Pouštní bouře jako jediní naměří přítomnost stopového množství chemic-kých látek v ovzduší.

Odřady samostatněKrátce po příletu do Saúdské Arábie musel

velitel speciální protichemické jednotky plu-kovník Ján Valo řešit zásadní úkol. Na základě požadavku místního velení bylo potřeba rozdělit prapor na tři samostatně operující protiche-mické odřady. Dva z nich měly být dislokovány v týlu dvou saúdskoarabských brigád přímo v první linii. Tedy ve vzdálenosti zhruba čtyři-ceti kilometrů od iráckých a kuvajtských hranic. Třetí odřad společně se zdravotním odřadem sídlil hluboko v týlu poblíž Města krále Chálida zhruba pět set kilometrů od Rijálu. Naši vojáci

měli za úkol provádět pro saúdskoarabské síly chemický a radiační průzkum. V případě, že Irák použije chemické zbraně, pak podporovat místní jednotky při jejich likvidaci. Zároveň měli varovat obyvatelstvo před chemickým a radi-ačním nebezpečím a školit místní vojáky v ob-lasti protichemické ochrany.

Jen několik minut po půlnoci 17. 1. 1991 se operace Pouštní bouře mění v operaci Pouštní štít. Válka propuká naplno. Zatím se ale jedná prakticky výhradně o údery spojeneckého letectva na irácké cíle. Iráčané naopak odpoví-dají raketovými útoky, z nichž některé míří i na Izrael. Do operací se zapojují také spojenecké speciální jednotky, jejichž úkolem je vyhledávat hluboko na území nepřítele raketové odpalovací rampy a ničit je.

Právě v této době dochází u naší jednotky k tragické události. V noci 18. ledna uslyšela strážní služba polního tábora u Hafer Al Batinu zvuk tankových motorů. Okamžitě byl vyhlášen bojový poplach. Vojáci zaujali kruhovou obranu. Záhy se ale ukázalo, že místo iráckých tankových

jednotek projížděla kolem tábora neohlášená ko-lona amerických tanků. Po skončení bojového po-plachu se vojáci vrátili zpátky do stanů. Jeden z nich, četař Petr Šimonka, odložil samopal na postel, aniž by ho zajistil. Válečná psychóza se-hrávala svoji roli, nervy byly napnuté k prasknutí. O okamžik později při neopatrné manipulaci se samopalem vyšla dávka, která Šimonku zasáhla do boku. Byl to první mrtvý naší armády v pová-lečných bojových misích.

Problémy miseV době nasazení našich vojáků v Perském

zálivu uplynulo sotva dvanáct měsíců od udá-lostí v listopadu roku 1989. Československá armáda podobně jako celá společnost byla ve varu změn, které měly přetavit lidový sbor v mo-derní vyspělé ozbrojené síly. To se samozřejmě neobešlo bez následků. Část dosavadního vr-cholného velení armády již odešla a zbytek funk-cionářů v zodpovědných funkcích nepociťoval příliš velkou perspektivu. Ne všechno vybavení

a především bojová technika odpovídaly ná-ročnosti nasazení. Problémy byly především se spojovacími prostředky. Chemici projevili dále nespokojenost s údajnou prošlou záruční lhůtou v případě některého detekčního chemického materiálu. Toto tvrzení se později vyšetřovací komise snažila vyvrátit. Ve Vojenském opra-várenském závodě 072 Zemianske Kostoľany údajně probíhaly již dříve skladovací zkoušky tohoto materiálu. Na jejich základě byla pro-dloužena životnost průkazníkových třívrstvých a yperitových trubiček na čtyři roky. Na etike-tách ale zůstal údaj spotřebovat do roku 1990. A to prý zmátlo chemiky v Zálivu.

Nejvíce diskusí nejspíš bylo ohledně vybavení jednotky bojovými transportéry BRDM 2 CH. V okamžiku, kdy se změnil mandát naší jed-notky a chemické odřady pochodovaly společně s arabskými brigádami směrem do Kuvajtu, bylo zřejmé, že plachta terénních automobilů UAZ neposkytuje vojákům dostatečnou ochranu. Proto si také velitel jednotky plukovník Ján Valo vyžádal doplnění jednotky obrněnými transpor-téry. Arabská strana s tím nejen souhlasila, ale dokonce bylo ochotná si později nechat obr-něnce ve výzbroji vlastní armády a uhradit je. Příprava dvanácti obrněných transportérů nej-dříve v opravárenském závodě Zlatovce a poz-ději ve Slaném nebyla ani zdaleka tak rychlá jako překotný vývoj situace na frontě. Z vyčleněných transportérů byl nakonec přepraven do Zálivu pouze jeden. Odeslání ostatních bylo zastaveno z důvodu ukončení válečných operací. I tento je-diný transportér byl ale nepojízdný. Podle vyšet-řovací komise tomu nejspíš bylo z důvodu, že se tlaková hadice posilovače řízení poškodila při přepravě.

Z dnešního pohledu by nám připadlo při-nejmenším podivné, že jsme vyslali vojáky do válečné mise bez patřičné balistické ochrany, tedy ochranné vesty a kevralové přilby. Je nutné si uvědomit, že se jednalo o pionýrská léta v pů-sobení polistopadové Československé armády v zahraničních misích. Podobný materiál prostě v té době nebyl k dispozici.

Nakonec až do KuvajtuV první polovině února 1991 je naše jed-

notka doplněna o dalších 37 vojáků. Převážně se jedná o chrudimské a prostějovské výsad-káře určené k ochraně odřadů. V druhé polo-vině února, konkrétně 24., se převážně vzdušná operace mění v pozemní. A právě v okamžiku, kdy prvosledové svazky mají překročit kuvajtské hranice, se stává začlenění protichemických od-řadů do saúdskoarabských brigád problema-tické.

Článek 5 vzájemné dohody hovořil o tom, že naše jednotka může působit mimo území Saúdské Arábie pouze na základě společného rozhodnutí. V okamžiku, kdy válka kulmino-vala a jednotky se dávaly do pohybu, nebylo ale úplně zřejmé, kdo za naši stranu může toto společné rozhodnutí učinit. Vše nakonec vyřešil tehdejší ministr obrany Luboš Dobrovský. Ten povoluje chemickým odřadům překročit hranice Kuvajtu. Dva československé odřady tak učinily 27. úno-ra 1991. Postupovaly společně s 20. saúd-skoarabskou tankovou brigádou směrem na Rukví, Chauní,

Džaharu a Kuwait City. Pátrají po chemických zbraních. Iráčané se houfně vzdávají. Nemalé nebezpečí ale představuje překonávaní mino-vých překážek. V Kuvajtu hoří naftová pole. Výška plamenů dosahuje až 150 metrů. Oblohu zakrývají neproniknutelná černá mračna. Teplota v důsledku toho klesá o dobrých pat-náct stupňů. Naši vojáci se jako první dostávají na československou ambasádu v Kuwait City. Opravují vyvalená vrata a zajišťují její ostrahu. To už ale stohodinová pozemní válka končí.

Nedostatků, se kterými se v této operaci mu-sela potýkat československá jednotka, se nám může zdát příliš mnoho. Taková ale byla doba. Tak byla připravena naše tehdejší armáda na plnění podobných úkolů. Srovnání se součas-nými misemi ukazuje, jak velký kus cesty jsme za těch patnáct let urazili. O to větší kvality mu-seli tehdy s omezeným vybavením a výzbrojí prokázat českoslovenští chemici. A právě v této době se také začala rodit jejich světová značka.

Vladimír MAREK Foto: Michal ZDOBINSKÝ

28 29

SPORTSPORT

Někdejším vynikajícím reprezentantům Dukly a naší země, kteří v letošním roce dosáhli šedesáti a více „kulatých“ let, bla-

hopřáli a předali ocenění a upomínkové dary ve vojenském klubu na Vítězném náměstí zástupce ředitele Kanceláře MO JUDr. Alena Stárková, ředitel Armádního sportovního centra Dukla plk. Jaroslav Priščák a předseda Unie armádních sportovních klubů ČR Miloslav Málek. Spolu s nimi přišla jubilantům poblahopřát celá řada bývalých i současných osobností armádního sportu v čele s Danou Zátopkovou.

Součástí oficiálního programu byl i slav-nostní křest nového kalendáře Dukly pro rok 2006. Kmotry byli skokan na lyžích Jakub Janda, vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová a moderní pětibojař Libor Capalini.

Při příležitosti významného životního jubilea bylo oceněno celkem dvaadvacet osobností, je-jichž život je úzce svázán s armádním sportem. Většinou jde o bývalé aktivní sportovce, ale oceněni byli i dlouholetí obětaví pracovníci

a funkcionáři. Není v možnostech našeho ča-sopisu vyjmenovat u všech hodnosti, tituly, sportovní úspěchy a co v současné době dě-lají. Nikdo z nich ale nesedí doma s rukama slo-ženýma v klíně, naopak, většinou podle svých možností pomáhají v tom, čemu nejvíce rozu-mějí. A to je samozřejmě sport.

Připomeňme alespoň jejich jména. Pětaosmdesáti let se letos dožil Otakar Vodička (atletika, trenér vrhačů). Mezi osmdesátníky se zařadili Karel Brož (volejbal), Václav Machek (cyklistika), Jan Mrázek (atletika), František Beneš (atletika, v letech 1968 – 86 předseda atletického oddílu TJ Dukla Praha) a Ladislav Hlaváček (fotbal). Václavu Paulisovi (fotbal) bylo letos sedmdesát pět a k sedmdesátníkům už patří Jaroslav Bohatý (atletika), Jiří Čadek (fotbal) a Ilona Janoušková (zdravotní sestra, na úseku zdravotní péče v Dukle pracovala 45 let).

A jak ten čas letí, o tom svědčí velká skupina čerstvých šedesátníků – Štěpán Škorpil (atle-tika, sport. komentátor), Miroslav Bartoš (lékař

Pro mne je to celý život. To, že jsem se dostal do Dukly, bylo napl-něním mého velkého snu. V roce 1957 jsem nastoupil na Strahov, když jsem předtím zaběhl na dráze hladké 3 km za 8:22,6. Pamatujete si ještě na váš úplně první závod? V roce 1951 jsem jako patnáctiletý dorostenec běžel za „žižkárnu“ Moravská Třebová v celostátním finále her sportovní studentské, dělnické, vesnické a vojenské mládeže v Jirkově. Mezi čtyřiceti zá-vodníky jsem skončil na desátém místě. Považoval jsem to za svůj velký úspěch a tam se ve mně vlastně zrodilo všechno to, co jsem v průběhu mnoha dalších let absolvoval.

A poslední závod?To přesně neřeknu. Na přeborech armády jsem ale závodil ještě těsně předtím, než jsem odcházel do důchodu.Je na vás vidět, že se stále udržujete ve sportovní formě.Snažím se udržet se v dobré kondici – jezdím na kole a hraji tenis. V tenise člověk to běhání příliš nevnímá, běhá se zaťatými zuby za míčkem. Potom nemůžu dva dny chodit, ale třetí den už jsem zase na kurtě.Sledujete stále Duklu, její sportovce?Sleduji všechen sport a atletiku samozřejmě obzvlášť. Fandím všem sportovcům Dukly a mám z jejich úspěchů upřímnou radost.

Jubilující veteráni Dukly přijali blahopřání od představitelů současného armádního sportu. Setkání osobností se však neneslo jen v poloze vzpomínek na dobu dávno minulou.

Pokud by se snad někdo domníval, že pozvánka na setkání s jubilanty armádního sportu je příslibem tuctového posezení s několika vetchými dědy nad talířem svíčkové a u pár půllitrů piva, pak se hluboce mýlí. Jako každoročně, i letos to byla veliká paráda. A ti, kterých se událost především týkala, udivují ve svých letech nejen bystrostí ducha, ale většinou i fyzickou kondicí, kterou by jim mohl leckterý mladík závidět.

OZZ AVS), Josef Hofman (sportovní střelba), Stanislav Hofman (atletika), Josef Horčic (at-letika), Vladimír Janoš (veslování), Jaroslav Hellebrand (veslování), Jiří Blažek (fotbal, funk-cionář FK Dukla), František Dvořák (lední hokej, sport. ředitel KLH Vajgar Jindřichův Hradec), František Haltuf, (fotbal, dlouholetý dobrovolný funkcionář FK Dukla), Miroslav Šustr (cyklis-tika, předseda oddílu RICOH IMPROMAT Tábor) a Petr Perman (fotbal, 1995 – 2005 předseda FK Dukla Praha).

Odposlechnutopři rautu

Po oficiální části následoval bohatý raut, při němž si samozřejmě bylo mezi oslavenci i všemi hosty co povídat. Podařilo se nám několik jubilantů na malou chvilku „ulovit“ k minirozhovorům.

První otázka pro všechny není sice zrovna originální, ale z jejich hlediska určitě hodně dů-ležitá: Co se vám vybaví, když se řekne Dukla?

STÁLE MLADÍSTÁLE MLADÍ… d e s á t n í c i… d e s á t n í c i

Jaroslav BERANFoto: Jiří HOKŮV

Jako hráč jsem strávil v Dukle nejlepší léta svého sportovního ži-vota. Až na sklonku hráčské kariéry jsem přešel jako hrající trenér do tehdejší Rudé hvězdy.Sledujete současný volejbal?Teď už jen v televizi, dřív jsem jezdíval do Liberce podívat se na Duklu. Někdy se zajdu podívat na ženský volejbal na Olymp, pro-tože jsem ženy dlouho trénoval. Dnešní volejbal je něco úplně ji-ného než za nás. Počínaje jinými pravidly, ale změnil se hlavně vztah ke sportu, je to mnohem více o penězích. Pokud jde o reprezentaci,

mrzí mě, že ti kluci už nemají toho pravého ducha, jako jsme měli my. Hráčsky jsou vynikající, ale připadá mi, že to není parta. Jsou to sólisté, většinou každý hraje někde jinde venku. Výsledky reprezen-tačního mančaftu pak tomu odpovídají.Vypadáte v osmdesáti letech stále velice dobře, jak to děláte?To je jen slupka (smích). Jednou za rok se scházíme se starou partou v Poříčí mezi Strakonicemi a Horažďovicemi, ale to je, pokud jde o volejbal, všechno. Jinak se ale snažím denně cvičit, abych udržel kondičku.

Dukla byla výborná parta a nabídla mi vynikající podmínky pro přípravu. Nastoupil jsem do ní z tehdejších Vysokých škol Praha na podzim 1969 jako záklaďák. Byla to tenkrát ta zvláštní doba. Nechodil jsem na vysoké škole na vojenskou katedru – když byl totiž tehdy člověk špičkový sportovec, předpokládalo se, že se dostane do Dukly, a já jsem se na to těšil.Pamatujete si na svůj poslední závod v dresu Dukly?Závodil jsem za Duklu do šestasedmdesátého roku a ten poslední rok šel, díky vleklému zranění, tak trochu do ztracena. Ale mnoho zá-vodů v dresu Dukly si dodnes vybavuji zcela detailně.

Máte stále figuru hodnou tělocvikáře. Běháte ještě?Vedu reprezentaci triatlonu, jsem neustále ve styku se špičkovými triatlonisty, takže se snažím dělat všechno to, co tento sport ob-náší. S běháním je to ovšem horší, vzhledem k mým zdravotním po-tížím na sklonku závodní kariéry. Ale kolo a plavání, tam jsem doma. Kromě toho učím triatlon na fakultě, takže své zkušenosti musím předvádět a předávat i v praxi.Jak vnímáte naše současné stýplaře a mílaře?Je mi z toho trochu smutno. A přeji trenérům, aby našli nějaké vý-razné talenty. Aby někdo konečně navázal na naše dnes už historické výkony – mé a Dušana Moravčíka.

Dukla? Mně se okamžitě vybaví, jak mě do ní převeleli z Rumburka od „černých baronů“. Narukoval jsem tam normálně do základní služby, jako stavař jsem tam měl kreslit plány. Kde jste kopal předtím?Těsně před vojnou v Kolíně. V Dukle jsem to pak po základní službě podepsal. Celkem jsem za ni hrál čtyři roky a zůstal bych i dál, kdy-bych se těžce nezranil na zájezdu do Egypta v lednu padesát šest. Tím mi pak utekla ta slavná Amerika.Měl jste potom v Dukle velké úspěchy jako trenér mladých fotbalistů.Po Ježkovi jsem převzal dorost. A dělal jsem to dvanáct let. Měli jsme krásné zájezdy, Ameriku. Vyhráli jsme Viaregio a Janov, třikrát

za sebou. To byl velký úspěch, hrály tam juniorské týmy nejslavněj-ších klubů. Dukla vůbec udělala hodně pro český fotbal. Nejen Dukla tady v Praze. Jen kolik mladých kluků se dostalo každoročně do di-vizních a druholigových mužstev a tam fotbalově vyrostlo, takže po vojně po nich rádo sáhlo mnoho prvoligových klubů!Sledujete náš fotbal i v současnosti?No jistě. Pokud jde o ligu – dost hrozné. Nejsou to srdcaři, jako jsme byli my. Je to dneska o něčem jiném – o penězích. Já jsem hrál ligu a přitom studoval vysokou školu.

Dukla byla vždycky oddíl, kde se soustřeďovala špička reprezentace. Nastupoval jsem do ní s tím, že to byla tehdy jedna z mála možností, jak dělat sport na profesionální úrovni. Trénoval jsem s trenérem Zvolenským. Později, když jsem s atletikou aktivně skončil, působil jsem na Julisce, vedle svého zaměstnání tělocvikáře, v tréninkovém středisku mládeže.Stále ještě aktivně sportujete? Pracuji jako tělocvikář u vojenského útvaru, k tomu pohyb patří.Vracíte se někdy na Julisku?Poměrně často. Podívat se na závody, ale také se svými lidmi při slu-žební tělovýchově.

Jak se díváte na naši současnou vytrvaleckou špičku?Je mi trochu líto, že jsme před dvaceti lety běhali rychleji. Nevím přesně, v čem to je. Dneska je jiná motivace, připadá mi, že od toho každý očekává jen peníze. My jsme běhali pětku pod čtr-náct minut, desítku pod devětadvacet. Teď jsou o minutu poma-lejší a v novinách se píše, jak to bylo dobré. Fakt tomu nerozumím. Každopádně, naše vytrvalecká špička postrádá výraznou individu-alitu, která by hrála úlohu tahouna. Borce, kterému by se chtěli další vyrovnat.

� KAREL BROŽ, MNOHONÁSOBNÝ REPREZENTANT ČESKOSLOVENSKA VE VOLEJBALE, MISTR SVĚTA 1956, MISTR EVROPY 1949 A 1955.

� PPLK. V. V. MGR. JAROSLAV BOHATÝ, BĚŽEC-VYTRVALEC, TŘINÁCTINÁSOBNÝ REPREZENTANT ČESKOSLOVENSKA, ÚČASTNÍK XVII. LOH V ŘÍMĚ.

� PROF. PAEDDR. JOSEF HORČIC, ŠESTINÁSOBNÝ REPREZENTANT ČESKOSLOVENSKA V BĚHU NA 1500 M A 3000 M PŘEKÁŽEK,ÚČASTNÍK XX. LOH 1972 V MNICHOVĚ, PROFESOR NA FTVS UK PRAHA.

� LADISLAV HLAVÁČEK, FOTBALISTA, DVAKRÁT REPREZENTOVAL ČESKOSLOVENSKO, DLOUHOLETÝ ÚSPĚŠNÝ TRENÉR DOROSTU FOTBALOVÉDUKLY PRAHA.

� MJR. V. V. MGR. STANISLAV HOFMAN, BĚŽEC-VYTRVALEC, ŠESTADVACETKRÁT REPREZENTOVAL ČESKOSLOVENSKO, BRONZOVÁ MEDAILENA EHM 67 NA 1500 M, KROMĚ JINÉHO ČTYŘNÁSOBNÝ VÍTĚZ ZÁVODU BĚCHOVICE – PRAHA.

30 31

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!� Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:

redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cz nebo faxujte na telefonní číslo Alcatel 215 933.

� V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.� Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které

nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

� Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

A SPOJ

Vážení čtenáři! Anketa, se kterou se na vás obracíme, si klade za cíl získat vaše názory na čtrnáctideník A report vydávaný Ministerstvem obrany v Agentuře vojenských informací a služeb. To proto, abychom jej mohli dále zlepšovat, abychom co nejvíce uspokojili váš čtenářský zájem, abychom dosáhli toho, oč neustále usilujeme – vydávat kvalitní celoarmádní časopis sloužící k vnitřní informovanosti resortu obrany a jeho prostřednictvím napomáhat k probíhající reformě ozbrojených sil.

� Předkládáme vám tedy anketní lístek a prosíme o jeho pečlivé, upřímné a pravdivé vyplnění. Nevyhýbejte se ani kritice. Jen tehdy vaše náměty a připomínky poslouží redakci.

� Vyplnění je jednoduché: z předtištěných odpovědí zakroužkujte vždy jednu, pokud někde nenabízíme více možností nebo slovnívyjádření.

� Vyplněný anketní lístek vložte do obálky a co nejdříve odešlete na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6. � A nyní pozor! Všechny vyplněné anketní lístky vložíme dne 16. ledna 2006 do osudí a dvacet vylosovaných výherců odměníme

hodnotnou knižní publikací!� Předem děkujeme za spolupráci a nyní se již můžete pustit do odpovědí.

ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA

� Vaše osobní údaje:

– jméno a příjmení .....................................................................................– přesná adresa včetně PSČ ...............................................................................................................................................................................................................................................................................................................– zda jste vojákem z povolání, občanským zaměstnancem,

člověkem nepůsobícím v resortu obrany....................................................................................................................– funkce, kterou zastáváte .........................................................................– věk ...........................................................................................................(Pozn.: Pokud nechcete uvádět jméno a další osobní údaje, nemusíte. Váš anketní lístek však z pochopitelných důvodů nebude moci být zařazen do slosování. Podotýkáme, že výsledky ankety budou sloužit výhradně potřebám redakce. Zde také budou uloženy a po vyhodnocení skartovány.)

� Jakým způsobem A report získáváte:a) cestou služební distribuceb) individuální objednávkouc) jiným způsobem (někdo mi ho nosí apod.)

� Jak A report sledujete:a) pravidelněb) občasc) zřídkakdy

� Jakým způsobem jste byl získán k četbě A reportu:a) náhodou, upoutal měb) čtu jej ze služebních důvodůc) byl jsem na něj upozorněnd) kvůli svému zájmu o vojenství jako takovée) vyžadují to po mně moji nadřízení

� Jak je ve vašem okolí A report k sehnání:a) pravidelně každé číslob) jen občasc) jsou s tím problémy a musím se po něm pídit

� Jak hodnotíte obsahovou kvalitu A reportu v letošním roce:a) je velmi dobráb) je standardníc) je proměnlivád) je nízkáe) nemohu to posoudit

� Jak se vám jeví grafická podoba listu:a) je velmi dobráb) je průměrnác) je podprůměrnád) nemohu to posoudit

� Jak sledujete tematiku, kterou vám v A reportu nabízíme? (Zakroužkujte vždy jedno z čísel za každým tématem – 1 znamená pravidelně, 2 občas, 3 výjimečně.)

a) články a informace o úkolech a perspektivách resortu obrany a AČR 1 2 3b) informace z aktuálních akcí na Ministerstvu obrany a Generálním štábu 1 2 3c) rozhovory s nejvyššími představiteli resortu a hlavními funkcionáři vojsk 1 2 3d) články informující o životě a o plnění úkolů v útvarech a zařízeních české armády 1 2 3e) články informující o plnění úkolů v zahraničních misích 1 2 3f) články popularizující nejlepší příslušníky resortu a výsledky jejich práce 1 2 3g) informace o výzbroji a technice AČR 1 2 3h) články představující novinky zahraniční vojenské techniky a výzbroje 1 2 3i) materiály obsahující tzv. službu čtenáři (recenze, inzerce, odpovědna atd.) 1 2 3

� Které z uvedených rubrik nejčastěji sledujete(zakroužkujte pět nejsledovanějších):

a) Úvodník (Na mušce)b) Reportážc) Do žhavého (s ministrem)d) A zprávy

Byty� Vyměním byt 3 + 1 I. kat. v Brně, , po zateplení a celkové renovaci v 8. poschodí, výtah,za 3 + 1 v Berouně stejných vlastností (voj. byt).Tel. 737 107 155� Vyměním služební byt 1 + k. k. s lodžií, 45 m2, I. kat., v Praze 6-Řepích za větší v Praze a okolí. Kontakt 606 751 862 po 15. hodině

Volná místa� Významná mezinárodní společnost hledá vhodné uchazeče na pozici vedoucí mzdové účtárny.Požadujeme: vysokoškolské vzdělání ekonomického směru, velmi dobrou znalost daňových zákonů, pro-blematiky zdravotního a sociálního pojištění, zna-lost zákoníku práce, minimálně 3letou zkušenost s vedením podřízených, alespoň základní znalost němčiny nebo angličtiny.Nabízíme: zázemí významné mezinárodní firmy, možnost dalšího vzdělávání, zaměstnanecké vý-hody, motivující platové ohodnocení.Více informací na tel. 567 585 667 nebo e-mailové adrese Oldrich.Zidlik@cz.bosch.com� Ředitel ÚVZÚ PRAHA nabízí SM pro ob-čanského zaměstnance –provozní elektrikář. Požadujeme středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou elektrotechnického směru, odbornou kvalifikaci min. § 4 Vyhl. 50/1978 Sb., ŘP „B“ (vo-jenský ŘP výhodou), znalost práce na PC. Nabízíme PT 7. Pracoviště Praha 6-Střešovice. Od 1. 4. 2006

změna SM na revizního technika, PT 8/9. Písemné nabídky se strukturovaným životopisem zasílejte na adresu: ÚVZÚ, P. O. Box 53, 169 02 Praha 69.� Velitel VÚ 1859 Rakovník nabízí volné sy-stemizované místo pro VZP: náčelník skupiny KIS štábu, ČVO 600, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 1100, KvPř 12, KvPo 47. Požadovaná praxe ve spo-jovací odbornosti (nejlépe ČVO 600). Nástup možný ihned. Bližší informace – Alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová� Inspekce ministra obrany nabízí SM občanským zaměstnancům:– inspektor MO, PT 13, KvP 13 vnitřní lékařství –

atestace, BP pro stupeň tajné (předpokladzískání)

– inspektor MO, PT 12, KvP 13 jednooborová psy-chologie nebo sociologie, BP pro stupeň tajné (předpoklad získání)

Bližší informace: Alc. 210 286 nebo 217 889� Náčelník VZ 4935 Jaroměř nabízí od 1. 1. 2006 volné místo pro VZP: náčelník dílny oprav optiky a optoelektroniky, Ho 52, ČVO 230, PT 9, KvPř/KvPo 33/34, BP-V, praxe v oboru, případně jemný mechanik, výzbrojní ČVO. Zájemci se mohou hlásit na Alc. 256 208.� Náčelník Vojenské policie – VÚ 5104 Praha na-bízí volné systemizované místo: VSD – se speciali-zací na kynologickou službu, SH 64, PT 10, KP 61/47, BP „D“. Po provedení výběrového řízení je nástup možný ihned. Bližší informace na Alc. 216 534, 216 540, 218 947� Velitel VÚ 5153 Přáslavice nabízí volné syste-mizované místo pro VZP s termínem nástupu od1. 4. 2006: Starší specialista pracoviště ochrany in-formací – stanovená hodnost nadrotmistr, ČVO 934, KvP 06, KvPo 25, PT 6, BP pro stupeň TAJNÉ nebo předpoklady pro její získání. Řidičské oprávnění skupiny „C“ (nutné) + VŘP skupiny „C“ (není podmínkou). Praxe v oboru alespoň 1 rok nutná. Bližší informace: npor. Ing. Ivana Otřísalová, Alc. 407 608, fax 407 650

Různé� Hledám k výměně či odprodeji, k doplnění ex-poziční sbírky vojenských odznaků a insignií, která je instalována v budově pobočky VoZP v Brně, od-znaky a insignie naší armády z celého období její působnosti, prohlédnout lze i na www.insignie.wz.cz. Kontakt: e-mail: pavel.koskar@email.cznebo 606 877 787� Hledám náhradu na systemizované místo – řidič BVP, VÚ 8660 Vyškov, plánovaná hodnost rotný, ři-dičské oprávnění na BVP nutné!Kontakt: 608 723 507� Hledám náhradu k VÚ 7214 Čáslav,řidič-skladník, ČVO 129, hodnost rotný.Požadavky: VŘ „C“, „QL2“. Kontaktpro zájemce: 777 048 085� Hledám za sebe náhradu k VÚ 1824 Žatec na místo pancéřovník – ČVO 101.Kontakt: 723 198 306� Hledám za sebe náhradu k VÚ 4325 Strakonice na funkci velitel družstva na odpalovacím zařízení. ČVO 342, hodnost pprap., PT 8.Kontakt: 775 138 557. Spěchá!� Hledám za sebe náhradu k VÚ 4574 Přerov na systemizované místo psovod strážního družstva roty bojového zabezpečení. PT 6, psovodský a rot-mistrovský kurz podmínkou. Nástup službyúnor/březen 2006. Kontakt: rtn. Lukáš Ráb,tel. 604 636 923� Koupím do sbírky různá vojenská resortní vy-znamenání, medaile a odznaky. Současné i staré.Tel. 605 745 922� Koupím do sbírky různé odznaky a vyzname-nání, nášivky, domovenky a kapsové odznaky, také modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem, vše současné i staré. Tel. 777 074 592,Alc. 442 964 nebo pemuller@tiscali.cz

32

e) Téma dnef) Náčelník GŠ AČR reagujeg) Náš rozhovorf) Kaleidoskopg) A spoj h) Recenze

� Která tematika vás nejvíce zajímá(zakroužkujte tři nejsledovanější):

a) výcvik vojskb) logistika

c) zahraniční mise AČRd) zahraniční armádye) personalistikaf) zdravotnictvíg) odboryh) aktivní zálohai) záchranářij) péče o veterányk) historie l) sportm) vojenská technika a zbraně

ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA ANKETA

Přispějte i vy k tomu, aby se A report v roce 2006 stal vaším oblíbeným časopisem!

� Uveďte slovy, co v A reportu postrádáte:....................................................................................................................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

� Uveďte slovy, co se vám na A reportu líbí nejvíce:........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

� Poradíte nám konkrétně, o čem bychom měli v období nejbližších týdnů a měsíců především psát, co vás nejvíce zajímá?........................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

REDAKCE A REPORTU