1

ZKUŠENOSTI PŘI CERTIFIKACI VÝROBCŮ OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ

PODLE NOREM EN 1090

Ing. Martin Sondel, Ph.D., Prof. Ing. Jaroslav Koukal, CSc., doc. Ing. Drahomír Schwarz, CSc.

VŠB-TU Ostrava,

Český svářečský ústav s.r.o., Oznámený subjekt 2498, 17.listopadu 2172, 708 33 Ostrava-Poruba

1. ÚVOD

Stavební průmysl prodělává v posledním desetiletí nejvýznamnější změny s ohledem na

povinnost označovat stavební výrobky značkou CE ve všech členských zemích Evropské unie

a v Evropském hospodářském společenství. Od 1.7.2013 má výrobce za účelem prodeje

stavebního výrobku v Evropské unii povinnost vypracovat tzv. prohlášení o vlastnostech (DoP

– Declaration of Performance) a připojit označení CE, pokud se na výrobek vztahuje

harmonizovaná norma nebo pro výrobek bylo vydáno evropské technické posouzení.

2. ZÁKLADNÍ LEGISLATIVA

Harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh definuje nařízení č.305/2011

EPaR- Evropského parlamentu a Rady (EU), kterým se zrušuje původní směrnice Rady

89/106/EHS. Pro přesné a spolehlivé prohlášení o vlastnostech by měly být posouzeny

vlastnosti stavebního výrobku (ITT – Initial Type Testing) a výroba v podniku musí být řízena

v souladu s příslušným systémem posuzování a ověřování stálosti vlastností (FPC – Factory

Production Control). V právním prostředí České republiky přebírá přímo použitelný předpis

EU nařízení 305/2011 zákon č. 22/1997 Sb, resp. jeho novela č. 100/2013 Sb. Připojením

označení CE by měli výrobci dát na vědomí, že nesou zodpovědnost za shodu takového

výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení. Označení CE by mělo být připojeno ke všem

stavebním výrobkům, pro které výrobce sestavil prohlášení o vlastnostech v souladu

s nařízením č.305/2011 EPaR (EU).

Od 1.7.2014 vstupuje v platnost harmonizovaná norma EN 1090-1, která je závazná pro

ocelové konstrukce a proto všechny vyrobené stavební ocelové konstrukce dodané na stavbu

musí být označené značkou CE. Stavební ocelové konstrukce jsou zahrnuty v nařízení

č.305/2011 EPaR (EU) v příloze č. IV v tabulce č. 1 ve skupině výrobků č. 20: Konstrukční

kovové výrobky a doplňky, mezi které patří konstrukční stavební díly, dílce, sestavy a

konstrukce.

Aby mohl výrobce stavebních ocelových konstrukcí připojovat označení CE, musí podle

nařízení EPaR č. 305/2011 (EU) a přílohy V splňovat požadavky na systém posuzování a

ověřování stálosti vlastností. V případě stavebních ocelových nebo hliníkových konstrukcí je

to Systém 2+ podle EN 1090-1 tabulky ZA.2. Systém 2+ uvádí následující povinnosti výrobců:

• určení typu výrobku na základě zkoušky typu (včetně odběru vzorků), výpočtů pro typ,

tabulkových hodnot nebo popisné dokumentace výrobku,

• zavedení systému řízení výroby – FPC, který zahrnuje implementaci nástrojů systémů

managementu (EN ISO 9001 a EN ISO 3834) a jmenování odpovědného svářečského

dozoru (RWC – Responsible Welding Coordinator),

• zkoušky vzorků odebraných v závodě v souladu s předepsaným plánem zkoušek (PKZ).

2

Posuzování shody u výrobců v systému 2+ provádějí od 1.7.2013 tzv. Oznámené subjekty

(Notified Bodies), na které jsou stanoveny požadavky uvedené rovněž v nařízení č. 305/2011

EPaR (EU). Seznam oznámených subjektů je uveden na webových stránkách EU – Nando.

Oznámený subjekt pro certifikaci systému řízení výroby vydává osvědčení o shodě řízení

výroby na základě:

• počáteční inspekce ve výrobním závodě,

• inspekce systému řízení výroby (FPC),

• průběžného dohledu, posouzení a schválení systému řízení výroby.

2.1 Požadavky na systém řízení výroby (FPC) Účelem zavedení systému FPC je zajistit, že výrobky umístěné na trh jsou v souladu

s deklarovanými funkčními charakteristikami (viz. tabulka ZA.1 normy EN 1090-1+A1). Za

účinné zavedení systému řízení výroby (FPC) je odpovědný výrobce stavebních ocelových

konstrukcí. FPC musí systematicky dokumentovat formou písemných příkazů a postupů

všechny údaje, požadavky a opatření přijaté výrobcem. Rovněž úkoly a odpovědnosti pro FPC

v organizaci mají být dokumentovány a dokumentace udržována v aktuálním stavu. Základem

FPC je tzv. výrobní kontrola - stálá vnitřní kontrola výroby prováděná výrobcem (posuzování

a ověřování stálosti vlastností).

2.2 Požadavky na personál v systému řízení výroby (FPC)

Definuje norma EN 1090-1+A1, kap. 6.3.2. Pro systém FPC je nutné stanovit odpovědnosti,

pravomoci a vzájemné vztahy mezi příslušnými pracovníky (podřízenost a nadřízenost) ve

vazbě na procesy ovlivňující shodu výrobku:

• výkonné,

• kontrolní,

• řídící.

Například EN 1090-2+A1 v tabulkách č. 14 a 15 klade požadavky na technické znalosti osob

svářečského dozoru v závislosti na třídě provedení EXC, jakosti materiálu a tloušťce.

FPC musí dokumentovat opatření pro zajištění, že pracovníci zahrnutí do činností ovlivňujících

shodu dílců mají odpovídající kvalifikaci a praxi a jsou výrobcem školení pro výrobu dílců

příslušných tříd provedení.

2.3 Požadavky na zařízení v systému řízení výroby (FPC)

Definuje norma EN 1090-1+A1, kap. 6.3.3. Pro měřící a zkušební zařízení jsou vyžadovány

metrologické povinnosti (kalibrace, pravidelné kontroly dle dokumentovaných postupů a dle

stanovených lhůt). Jedná se zejména o zkušební, monitorovací a měřící zařízení, které ovlivňují

shodu dílců.

Pro výrobní zařízení je vyžadována pravidelná kontrola a údržba zařízení výrobního procesu.

Cílem je zajistit, že použití, opotřebení a poruchy nezpůsobí významné poruchy ve výrobním

procesu. Záznamy se musí řídit a uchovávat v souladu s písemnými postupy výrobce.

3

2.4 Postup návrhu konstrukce Uvádí norma EN 1090-1+A1, kap. 6.3.4. V případě, že návrh konstrukce vypracoval výrobce,

musí být FPC v souladu s instrukcí pro návrh. Dokumentovaný postup pro návrh konstrukce

se zaměřuje především na:

• postupy kontroly výpočtů,

• stanovení odpovědností za jednotlivé etapy návrhu,

• řízení záznamů.

2.5 Základní výrobky použité při výrobě

Uvádí norma EN 1090-1+A1, kap. 6.3.5, která požaduje zavedení kontroly shody (písemný

postup, záznamy) základních výrobků pro zhotovení dílce se specifikací materiálu dílce.

Vyžaduje se zejména identifikace a sledovatelnost základních výrobků dle EN 1090-2 nebo

EN 1090-3 v závislosti na třídě provedení – pro EXC3 a EXC4 musí být dohledatelné ve všech

stádiích výroby. Pokud ve výrobě společně cirkulují základní výrobky pro EXC 2,3,4, musí být

zavedeno označení značkou identifikující jakost materiálu.

2.6 Specifikace dílce

Podle EN 1090-1+A1, kap. 6.3.6 se musí výroba dílců řídit specifikací dílce. Specifikace dílce

musí obsahovat všechny potřebné informace o dílci – pro vyrobení a posouzení shody (např.

musí obsahovat použitou třídu provedení, musí obsahovat PKZ - Plán kontrol a zkoušek).

Norma EN 1090-1+A1 a příloha A uvádí dva zásadní přístupy na zpracování výrobní

dokumentace:

- PPCS – Purchaser Provided Component Specification – specifikace dílce poskytovaná

objednatelem.

- MPCS – Manufacturer Provided Component Specification – specifikace dílce

poskytnutá výrobcem.

Dokumentace dílce musí být vypracována podle informací z návrhu a v takovém rozsahu, aby

podle něj byla možná výroba dílce a posouzení jeho shody.

2.7 Hodnocení výrobku Podle EN 1090-1+A1, kap. 6.3.7 musí výrobce stanovit postupy kontrol (PKZ - plán kontrol a

zkoušek). Cílem je zajištění, že jsou dodrženy deklarované hodnoty a třídy všech charakteristik,

kterými jsou:

• tolerance rozměrů a tvaru,

• svařitelnost,

• lomová houževnatost /křehký lom (u ocelí), rázová únosnost,

• mez kluzu a pevnost v tahu základních výrobků použitých při výrobě,

• konstrukční charakteristiky uvedené v návrhu konstrukce (únosnost, deformace

v mezním stavu použitelnosti, únavová pevnost, požární odolnost),

• konstrukční charakteristiky vyplývající z výroby,

• trvanlivost.

4

Metody hodnocení uvedených charakteristik, způsoby odebírání vzorků a kritéria shody uvádí

tabulka 2 normy EN 1090-1+A1.

2.8 Neshodné výrobky Jedná se o požadavek normy EN 1090-1+A1, kap. 6.3.8 na dokumentovaný postup, jak

nakládat s neshodným výrobkem. Výskyt neshodných výrobků se musí zaznamenat a tyto

záznamy se musí uchovat dle postupů FPC. Postupy přitom musí být v souladu s EN 1090-2

nebo EN 1090-3.

2.9 Způsob posouzení systému řízení výroby (FPC) Posuzovaný FPC může být ve dvou rozsazích:

• výrobce zajišťuje výrobu,

• výrobce zajišťuje návrh a výrobu.

Přičemž posuzování FPC se vždy sestává z:

• počáteční inspekce výrobce a FPC,

• průběžný dohled a posouzení FPC.

Účelem počáteční inspekce systému FPC je prokázání, že systémy pro provádění prací pro

posuzování a ověřování stálosti vlastností dle EN 1090 jsou dostatečné pro dodávání konstrukcí

(dílců). Ve vztahu k návrhu konstrukce se hodnotí zařízení, prostory, pracovníci a postupy pro

navrhování včetně kontrolních postupů. Ve vztahu k výrobě je provedena kontrola a hodnocení

zdrojů pro výrobu, jako jsou zařízení, prostory, pracovníci, vnitřní systém kontroly shody,

postupy řízení neshod a v případě svařování, zda svařovna splňuje požadavky FPC.

Intervaly pro průběžný dohled nad certifikovaným systémem FPC mezi jednotlivými dohledy

uvádí EN 1090-1+A1, Tabulka B.3, Příloha B v závislosti na třídě provedení:

• EXC1 a EXC2: 1-2-3-3,

• EXC3 a EXC4: 1-1-2-3-3.

Z každého dohledu je zpracována zpráva a předána osobě odpovědné za FPC výrobce, která

může vznést k obsahu zprávy své připomínky. V období, kde interval mezi dohledy je 2 nebo

3 roky, musí výrobce každoročně vydat prohlášení, že nevznikla žádná z tzv. změněných

okolností. Četnost dohledů se musí zvýšit, pokud nastanou významná nápravná opatření nebo

změněná okolnost.

Za změněnou okolnost lze považovat:

• změna odpovědného svářečského dozoru (RWC),

• nové nebo změněné základní prostředky,

• nové svařovací postupy,

• změny základních materiálů a příslušných WPQR,

• nové základní (výrobní) zařízení

5

Norma EN 1090-1+A1 ukládá povinnost splnit požadavky norem EN 1090-2 nebo

EN 1090-3. Normy EN 1090-2 / EN 1090-3 vyžadují splnění požadavků

EN ISO 3834 v závislosti na třídě provedení EXC. Srovnání požadavků je uvedeno

v tabulce 1.

Tab 1 – Požadavky EN ISO 3834 v závislosti na třídě provedení EXC

Výrobek nebo konstrukce Ocelové konstrukce

(EN 1090-2+A1)

Odkazy na části EN ISO 3834

Požadavky / doporučení

Třída provedení EXC3 a EXC4 Třída provedení EXC2 Třída provedení EXC1

EN ISO 3834-2 EN ISO 3834-3 EN ISO 3834-4

„Svařování se musí provádět v souladu

s požadavky příslušné části EN ISO 3834“

Všechny informace a technické požadavky pro provádění jednotlivých částí konstrukce musí

být odsouhlaseny a zkompletovány před zahájením výroby konstrukce. Musí se zpracovat

postupy pro změny ke dříve odsouhlasené specifikaci provádění. Podle vhodnosti, musí

specifikace provádění obsahovat:

Dodatečné informace dle seznamu v A1 (ČSN EN 1090-2+A1)

Možnosti volby ze seznamu v A2 (ČSN EN 1090-2+A1)

Třídu provedení viz 4.1.2 (ČSN EN 1090-2+A1)

Stupeň přípravy povrchu viz 4.1.3 (ČSN EN 1090-2+A1)

Toleranční třídu viz 4.1.4 (ČSN EN 1090-2+A1)

Technické požadavky s ohledem na bezpečnost práce viz 4.2.3 (ČSN EN 1090-2+A1)

Třídy provedení

Norma ČSN EN 1090-1 uvádí čtyři třídy provedení EXC1-EXC4. Pokud není stanovena třída

provedení, musí se použít EXC2. Stavební ocelové konstrukce uváděné do provozu na

jaderných elektrárnách v ČR jsou zařazeny pouze do třídy provedení EXC4.

3. VYBRANÉ TECHNICKÉ POŽADAVKY EN 1090-2(3)

3.1 Dokumentace zhotovitele Pro třídy provedení EXC 3 a EXC4 se musí dokumentovat následující:

Schéma organizace a řídící personál odpovídající za všechna hlediska provádění

Použité postupy, metody a pracovní instrukce

Kontrolní plán specifický pro konstrukce

Postupy pro provádění změn a úprav

Postupy pro práci s neshodami, žádosti o úlevy a spory o kvalitu

Stanovené zádržné body nebo požadavek na důkazní kontroly nebo zkoušky a další

vybrané požadavky

Plán kvality

Pokud je požadován musí se pro provádění vypracovat plán jakosti a musí obsahovat:

Všeobecný řídící dokument se zaměřením na:

Posouzení schopnosti splnit stanovené požadavky

6

Přiřazení úkolů a odpovědnost během různých fází projektu

Zásady a organizační uspořádání kontrol vč. odpovědnosti za každý kontrolní úkol

Dokumentaci jakosti vypracovanou před prováděním příslušného výrobního kroku

Protokoly o provádění (protokoly o provedených prohlídkách a kontrolách nebo dokládají

kvalifikaci nebo certifikaci provádění. Protokoly, které se vztahují ke stanoveným zádržným

bodům, se musí vyhotovit dříve, než je zádržný bod uvolněn.

3.2 Základní výrobky (kap. 5 dle EN 1090-2)

Používané základní výrobky pro výrobu OK musí odpovídat příslušným evropským

normám uvedených v ČSN EN 1090-2+A1 v kapitole 5 a tabulkách 2, 3 a 4. Tolerance tloušťky

pro konstrukční ocelové plechy musí být podle EN 10029 ve třídě B pro provedení EXC4. Pro

stav povrchu pak platí přísnější podmínky, pokud jsou stanoveny – viz ČSN EN 1090-2+A1

kap. 5.3.3.

Identifikace, dokumenty kontroly a sledovatelnost

Vlastnosti základních výrobků musí být dokumentovány tak, aby je bylo možné porovnat se

stanovenými vlastnostmi – musí být shoda s příslušnou normou

Pro kovové výrobky musí být dokumenty kontroly podle EN 10204, viz tabulka 1

(ČSN EN 1090-2+A1).

Základní výrobky pro EXC 3 a EXC4 musí být dohledatelné ve všech stádiích výroby od přijetí

až po zabudování do ocelových konstrukcí.

Pokud není stanoven zvláštní způsob dohledání, lze dohledání založit na dokumentovaných

záznamech pro dodávky výrobků, umístěných ve stejném výrobního postupu.

Jestliže ve výrobě společně cirkulují rozdílné třídy základních výrobků pro EXC4, musí se

každá položka opatřit značkou identifikující její třídu jakosti. Způsoby značení v souladu

s článkem 6.2 (ČSN EN 1090-2+A1).

Jestliže se požaduje značení, pak neoznačené základní výrobky považujeme za neshodné.

Výrobky z konstrukčních ocelí

Výrobky z konstrukční oceli musí být v souladu s příslušnými evropskými normami výrobků,

jak je uvedeno v tabulkách 2,3,4 (ČSN EN 1090-2+A1), pokud není stanoveno jinak.

Jakostní třídy, kvalita a vhodnost povlaků a úprava povrchů, musí být stanovena spolu

s požadovanou možností volby podle normy výrobků.

Ocelové výrobky používané na výrobu za studena tvarovaných prvků, musí mít vlastnosti

v souladu s požadovanou vhodností pro tváření za studena.

Normy výrobků z konstrukčních oceli – viz tab. 2 (ČSN EN 1090-2+A1)

Normy výrobků pro tenký plech a pás, vhodné pro tváření za studena – viz tab. 3 (ČSN

EN 1090-2+A1)

Normy výrobků z korozivzdorné oceli – viz tab. 4 (ČSN EN 1090-2+A1)

Zvláštní vlastnosti platné pro EXC3 a EXC4

Pro svařované křížové spoje přenášející přednostně tahové napětí přes tloušťku plechu, musí

být použita třída jakosti S1 vnitřní nespojitosti dle EN 10160, v pásu širokém 4x tloušťky

plechu na obě strany od spoje.

Musí se stanovit, zda plochy v blízkosti ložiskových diafragmat se mají kontrolovat na vnitřní

nespojitosti. V tom případě se musí použít tř.S1 dle EN 10160 na pás pásnice nebo stojiny

široké 25x tloušťky plechu na obě strany od ložiskového diafragmatu nebo výztuhy připojené

svarem.

7

Svařovací materiály

Všechny svařovací materiály musí být v souladu s požadavky normy EN 13479 a příslušnou

normou výrobku.

Normy výrobků pro svařovací materiály – viz tabulka 5 (ČSN EN 1090-2+A1)

Svařovací materiály pro svařování patinujících ocelí dle EN 10025-5 – viz tab 6

(ČSN EN 1090-2+A1)

Typ svařovacích materiálů musí odpovídat metodě svařování, svařovanému materiálu a

postupu svařování.

3.3 Příprava a sestavení

V této kapitole jsou stanoveny požadavky na dělení, tváření, provádění děr a sestavení

základních výrobků pro zabudování do dílců.

3.4 Identifikace

Ve všech etapách výroby musí být každý kus nebo svazek stejných kusů identifikovatelný. Pro

EXC4 se vyrobené dílce musí identifikovat podle dokumentů kontroly kvality materiálů.

Identifikace se realizuje pomocí svazkování nebo rozlišovacími značkami tak, aby nedošlo

k poškození výrobku. Záseky sekáčem nejsou dovoleny.

Tvrdé ražení čísel nebo ražení a vrtání značek pro jednotlivé dílce nebo svazky dílců:

Je povoleno pouze pro oceli do S355 včetně

Není dovoleno pro korozivzdorné oceli

Není dovoleno pro povrchově chráněné materiály a pro dílce tvarované za studena

Lze použít ve stanovených oblastech, kde způsob značení nesníží únavovou životnost

Tam, kde není povoleno tvrdé značení, lze po dohodě použít měkké vyražení (toto je povoleno

pro korozivzdornou ocel). Musí být stanoveny zóny, kde značky nejsou dovoleny nebo nesmí

být po kompletaci viditelné

3.5 Manipulace a skladování

Základní výrobky se skladují a manipuluje se s nimi v souladu s doporučeními jejich výrobce.

Základní výrobek se nesmí použít po uplynutí jeho životnosti stanovené výrobcem.

S ocelovými konstrukčními dílci se musí manipulovat a transportovat bezpečně a ohleduplně,

aby nedošlo k poškození.

Při manipulaci a skladování se uplatňují preventivní opatření – viz tabulka 8 (ČSN EN 1090-

2+A1)

3.6 Dělení

Při dělení materiálu musí být splněny požadavky na geometrické tolerance, maximální tvrdost

a dodržení přímosti volných hran uvedené v normě ČSN EN 1090-2+A1.

Používané způsoby dělení jsou: řezání pásovou a kotoučovou pilou, stříhání, řezání vodním

paprskem a tepelné řezání. Dále viz kap. 6.4.1 EN 1090-2+A1.

3.6.1 Tepelné dělení

Způsobilost procesu tepelného dělení se musí pravidelně kontrolovat. Ze základních výrobků

se zhotoví 4 vzorky následujícím způsobem:

Přímý řez nejtlustšího základního výrobku,

Přímý řez nejtenčího základního výrobku,

Ostrý úhel z reprezentativní tloušťky,

Zakřivený oblouk z reprezentativní tloušťky.

8

Provede se měření na přímých vzorcích každý o délce min. 200 mm a zkontroluje se splnění

požadované jakostní třídy. Jakost řezaných povrchů musí být v souladu s EN ISO 9013, tzn.,

že pro třídu provedení EXC4 je odchylka kolmosti a odchylka úhlu „u“ v tolerančním poli 3,

a střední výška profilu „Rz 5“je v tolerančním poli 3.

3.6.2 Tvrdost povrchů volných hran

Pokud je stanoveno, musí být tvrdost povrchů volných hran konstrukčních ocelí v souladu

s tabulkou 10 (ČSN EN 1090-2+A1). Například pro plech z oceli skupiny 1.2 dle TNI CEN

ISO/TR 15608 je maximální dovolená tvrdost 380 HV10. V tomto případě se kontroluje

způsobilost procesů, vedoucích ke změně lokální tvrdosti (tepelné dělení, stříhání, děrování).

3.7 Tváření

Ocel lze ohýbat, lisovat, kovat do požadovaného tvaru za tepla nebo za studena za

předpokladu, že vlastnosti materiálu nejsou sníženy pod vlastnosti předepsané. Požadavky a

doporučení pro tváření za tepla/ studena a rovnání plamenem musí odpovídat normám výrobků

a CEN/TR 10347.

Tvářené dílce vykazující trhliny lamelární praskliny, případně poškození povrchové ochrany

jsou výrobky neshodné

3.8 Rovnání plamenem

Deformaci vzniklou při provádění OK lze srovnat rovnáním plamenem. Jedná se o místní

nahřátí dílce při průběžné kontrole maximálních teplot oceli a řízeném ochlazování. Pro EXC4

musí být vypracován vhodný postup, jenž by měl obsahovat:

Maximální teplotu oceli a dovolený postu ochlazování,

Způsob ohřevu,

Způsob použitý pro měření teploty,

Výsledky mechanických zkoušek provedených pro schválení,

Identifikace pracovníků oprávněných provádět tento postup.

3.9 Provádění děr

Díry lze vyrábět vrtáním, děrováním, laserovým, plazmovým nebo jiným tepelným řezáním

za předpokladu, že to jsou díry, pro které platí:

Jsou splněny požadavky řezání ve vztahu k místní tvrdosti a kvalitě řezaného povrchu

Jsou pro spojovací součásti nebo čepy sestaveny navzájem tak, že spojované součásti

lze vsunout volně přes spojované prvky kolmo v pravých úhlech k povrchům ve styku

Děrování je dovoleno v případě, že jmenovitá tloušťka prvku není větší než jmenovitý průměr

díry nebo pro oválné díry její minimální rozměr.

Pro třídu EXC 3 a EXC4 se musí díry vystružit, je-li tloušťka plechu větší než 3mm a

proto díra musí být menší nejméně o 2mm. Plechy tl. 3 mm a tenčí, lze děrovat na plný

průměr

Způsobilost postupů zhotovení děr se musí pravidelně kontrolovat následujícím způsobem:

Musí se vyrobit 8 vzorků zkušebním postupem na základním výrobku zahrnujícím

rozsah průměrů děr, tloušťku základního výrobku a jakost materiálu

Rozměry děr se musí kontrolovat na obou stranách každé díry měrkami

(projde/neprojde) a musí být v souladu s příslušnou toleranční třídou

Prováděné díry musí dále splňovat následující (viz obrázek) :

9

Úhel sklonu α nesmí překročit hodnotu na obrázku

Odchylky ∆ nesmí překročit hodnoty na obrázku

V příložkách se díry v dosedacích plochách musí děrovat v jednom směru ve všech

prvcích

Díry pro lícované šrouby a čepy lze vrtat na plný průřez nebo vystružit na staveništi. Pokud se

vystružují, musí se děrovat min. o 3mm méně než je jmenovitý rozměr. Pokud není stanoveno

jinak, se oválné díry provádějí v jedné operaci nebo kombinovaně (vrtání dvou děr a ruční

pálení). Před sestavením se musí díry otřepit

3.9.1 Výřezy

Vnitřní rohy a výřezy se musí zaoblit s minimálním poloměrem (viz obrázek):

10 mm pro EXC4

5 mm pro EXC3

Při ražených výřezech v materiálech větší tloušťky než 16 mm se musí deformovaná část

odstranit broušením, pro EXC4 ražení není dovoleno.

3.10 Sestavení

Při sestavování dílců musí být dodrženy stanovené tolerance, musí se zamezit galvanické

korozi, která vzniká na kontaktu mezi různými kovovými materiály.

Musí se zamezit kontaminaci korozivzdorné oceli při kontaktu s konstrukční ocelí.

Při prorážení děr kaleným trnem pro srovnání děr se musí dodržet následující hodnoty:

Pro EXC3 EXC4 – toleranční třída 2

Jsou-li tyto hodnoty překročeny, musí se díry opravit vystružením.

Díry, pro které protažení není dovoleno, se musí identifikovat a nelze je použít pro vyrovnání

(např. pro lícované šrouby). V takových případech lze provést zvláštní vyrovnávací díry.

10

3.11 Kontrola sestavení

Po zkompletování dílců se musí přesnost spojů kontrolovat za použití rozměrových šablon,

přesným trojrozměrným měřením nebo zkušebním sestavením – musí být stanoveno, zda a co

má být předmětem zkušební sestavy.

3.12 Kvalifikace postupů svařování

Podle normy ČSN EN 1090-2 se musí svařování provádět za použití specifikace postupu

svařování (WPS) podle příslušné části norem ČSN EN ISO 15609 nebo ČSN EN ISO 14555

nebo ČSN EN ISO 15620, vystavených podle kvalifikovaných postupů svařování. Podle normy

ČSN EN 1090-3 se musí svařování provádět podle specifikací postupů svařování podle ČSN

EN ISO 15609-1 pro třídu provedení EXC2, EXC3 a EXC4. Norma ČSN EN 1090-2 stanovuje

rovněž podmínky pro provádění a umísťování stehových svarů a pro spoje dutých průřezů

příhradových konstrukcí, kde musí být ve WPS specifikován začátek a ukončení oblastí

svařování a použitá metoda.

3.12.1 Kvalifikace postupů svařování podle ČSN EN 1090-2 pro metody 111, 114, 12x,

13x a 141

Kvalifikace postupu svařování závisí na třídě provedení konstrukce, základním materiálu

a stupni mechanizace podle tabulky 1.

Tab. 1 Metody kvalifikace postupu svařování pro metody 111, 114, 12x, 13x a 14x

Metody kvalifikace EXC2 EXC3 EXC4

Zkouška postupu svařování ČSN EN ISO 15614-1 X X X

Předvýrobní zkouška svařování ČSN EN ISO 15613 X X X

Normalizovaný postup svařování ČSN EN ISO 15612 Xa) - -

Využití předchozí svářečské

zkušenosti ČSN EN ISO 15611

Xb) - - Kvalifikace na základě odzkoušených

svařovacích materiálů ČSN EN ISO 15610

X…dovoleno

-…není dovoleno a) pouze pro materiály ≤ S355 a pro ruční nebo částečně mechanizované svařování

b) pouze pro materiály ≤ S 275 a pouze pro ruční nebo částečně mechanizované svařování

3.12.2 Kvalifikace postupů svařování podle ČSN EN 1090-2 pro další svařovací metody

Doporučené normy pro kvalifikace postupů svařování jiných metod uvádí tabulka 2.

Tab.2 Kvalifikace postupů svařování pro metody svařování 21, 22, 23, 24, 42, 52, 783 a 784 Metody svařování (EN ISO 4063) Specifikace postupu

svařování (WPS)

Kvalifikace postupu

svařování Číslo Název

21

22

23

Bodové svařování

Švové svařování

Výstupkové svařování

ČSN EN ISO 15609-5 ČSN EN ISO 15612

24 Odporové svařování ČSN EN ISO 15609-1 ČSN EN ISO 15614-13

42 Třecí svařování ČSN EN ISO 15620 ČSN EN ISO 15620

52 Svařování laserem ČSN EN ISO 15609-1 ČSN EN ISO 15614-11

783

784

Obloukové přivařování trnů s keramickým kroužkem

Krátkodobé zdvihové přivařování trnů ČSN EN ISO 14555 ČSN EN ISO 14555a

a Pro EXC2 je povolena kvalifikace postupu založená na dřívějších zkušenostech. Pro EXC3 a EXC4 musí

být kvalifikace postupu svařování ověřena zkouškou postupu svařování nebo předvýrobní zkouškou

11

Pokud se pro kvalifikaci postupu svařování použijí normy ČSN EN ISO 15613 nebo ČSN EN

ISO 15614-1 musí se dle ČSN EN 1090-2 uplatnit následující požadavky:

1. Zkoušky vrubové houževnatosti se musí provést při nejnižší teplotě požadované pro

zkoušku vrubové houževnatosti základního materiálu.

2. Pro jemnozrnné oceli s vyšší mezi kluzu podle EN 10025-6 se musí provést zkouška

mikrostruktury a musí se dokumentovat oblast svarového kovu, hranice ztavení a tepelně

ovlivněná oblast. Výskyt mikrotrhlin je nepřípustný.

3. Pokud se svařování provádí přes dílenský nátěr, musí být kvalifikace svařování provedena

na maximální požadované tloušťce nátěru (jmenovitá tloušťka + tolerance).

V případě svařování příčných nosných koutových svarů ocelí vyšších jakosti než S275,

musí být kvalifikace doplněna o zkoušku křížového spoje podle ČSN EN ISO 9018. Velikost

koutového svaru "a" pro zkoušku křížového spoje musí být ≤ 0,5·t.

Norma ČSN EN 1090-2 dále požaduje provedení zkoušky tahem křížového spoje na třech

vzorcích. Pokud k porušení dojde v základním materiálu, musí se dosáhnout minimální

hodnoty meze pevnosti základního materiálu. Pokud k porušení dojde ve svarovém kovu, musí

být hodnota meze pevnosti svarového spoje ≥ 0,8·Rm základního materiálu.

3.12.3 Kvalifikace postupů svařování podle ČSN EN 1090-3

Pro svařování hliníkových konstrukcí norma ČSN EN 1090-3 doporučuje použít

metody svařování 131, 141 a 15. Tabulka 3 uvádí normy, které se musí použít pro kvalifikace

postupů svařování pro hliníkové konstrukce v závislosti na danou třídu provedení EXC.

Tab.3 Kvalifikace postupů svařování pro metody svařování 131, 141 a 15

Metody kvalifikace EXC2 EXC3 EXC4

Zkouška postupu svařování ČSN EN ISO 15614-2 X X X

Předvýrobní zkouška svařování ČSN EN ISO 15613 X X X

Normalizovaný postup svařování ČSN EN ISO 15612 X - -

X…dovoleno

-…není dovoleno

Norma ČSN EN 1090-3 dále definuje podmínky pro kvalifikace postupů svařování dle

norem ČSN EN ISO 15613 nebo 15614-2:

a) kvalifikace provedená na tupých svarech nekvalifikuje koutové svary,

b) při kvalifikaci koutových svarů se musí provést zkouška svarů křížového spoje, která je

uvedena v příloze C normy ČSN EN 1090-3. Na zkušebním kusu křížového spoje se musí

provést zkouška makrostruktury a pro precipitačně vytvrzené slitiny skupiny 23 také stanovení

mikrostruktury, zkouška tahem podle EN ISO 9018 a zkouška rozlomením.

3.12.4 Platnost kvalifikace postupu svařování

Norma ČSN EN 1090-2 požaduje provedení dalších zkoušek pro kvalifikace postupů

svařování podle ČSN EN ISO 15614-1 v případě, že se postup svařování nepoužíval v období

mezi jedním až třemi roky, musí se provést předvýrobní zkouška svařování pro oceli vyšší

jakosti než S355. Zkouška musí zahrnovat vizuální kontrolu, radiografickou nebo

ultrazvukovou kontrolu, zkoušku na povrchové trhliny, makroskopickou zkoušku a zkoušku

tvrdosti.

12

Pokud se kvalifikovaný postup svařování nepoužíval po dobu víc než tři roky, musí se provést

makroskopická kontrola vzorku z předvýrobní zkoušky pro jakosti oceli do S355 včetně a musí

být provedena nová kvalifikace pro oceli vyšší jakosti než S355.

Norma ČSN EN 1090-3 předepisuje provedení předvýrobní zkoušky svařování v případě, že

se kvalifikovaný postup podle ČSN EN ISO 15614-2 nepoužíval déle než 1 rok. Předvýrobní

zkouška musí zahrnovat vizuální kontrolu, radiografickou kontrolu, kontrolu povrchových

trhlin a zkoušku makrostruktury. Nová kvalifikace postupu svařování se pak musí provést

v případě, že se postup svařování nepoužíval déle než 3 roky.

3.13 Svářeči a svářečští operátoři Kvalifikace svářečů pro výrobu ocelových konstrukcí podle ČSN EN 1090-2 musí být podle

ČSN EN 287-1 a svářečských operátorů podle ČSN EN 1418. Svářeči dutých průřezů šikmých

přípojů diagonál s úhlem menším než 60°(EN 1993-1-8) se musí ověřit zvláštní zkouškou.

Záznamy kvalifikačních zkoušek všech svářečů a svářečských operátorů musí být dostupné.

Pro svařování hliníkových stavebních konstrukcí musí mít svářeči platnou kvalifikaci podle

ČSN EN ISO 9692-2 a svářečští operátoři podle ČSN EN 1418. Rovněž pro svařování

příhradových konstrukcí z dutých průřezů musí mít svářeči kvalifikaci zkouškou

jednostranného svařování přípoje diagonály podle obrázku 1 normy ČSN EN 1090-3.

3.14 Požadavky na kvalifikaci svářečského personálu

Svařování ocelových a hliníkových stavebních konstrukcí musí probíhat pod dohledem

svářečského dozoru, který má odpovídající kvalifikaci a zkušenosti podle ČSN EN ISO 14731

pro třídy provedení EXC2, EXC3 a EXC4. Tabulky 4 a 5 uvádějí požadované technické

znalosti svářečského personálu v závislosti na jakosti oceli nebo hliníkové slitiny a svařované

tloušťce pro danou třídu EXC. Přičemž B jsou základní (EWS), S standardní (EWT) a C úplné

(EWE) znalosti v souladu s ČSN EN ISO 14731.

Tab.4 Technické znalosti svářečského personálu pro konstrukční a korozivzdorné oceli

EXC Oceli

(skupina dle TNI CEN ISO/TR 15608)

Tloušťka (mm)

t ≤ 25a 25 < t ≤ 50b t > 50

EXC2 S235 - S355 (1.1, 1.2, 1.4) B S Cc

S420 - S700 (1.3, 2, 3) S Cd C

EXC3 S235 - S355 (1.1, 1.2, 1.4) S C C

S420 - S700 (1.3, 2, 3) C C C

EXC4 všechny C C C

EXC2 austenitické (8) B S C

austeniticko-feritické (10) S C C

EXC3 austenitické (8) S C C

austeniticko-feritické (10) C C C

EXC4 všechny C C C

a Patní plechy sloupů a čelní desky ≤ 50mm b Patní plechy sloupů a čelní desky ≤ 75mm c Pro oceli do S275 včetně postačuje úroveň S d Pro oceli N, NL, M a ML postačuje úroveň S

13

Tab.5 Technické znalosti svářečského personálu pro hliníkové slitiny

EXC Základní materiál

Typ svařovacího materiálu

typ 3, typ 4 typ 5

jmenovitá tloušťka (mm) jmenovitá tloušťka (mm)

t ≤ 12a t > 12 t ≤ 12a t > 12

EXC2 3XXX, 5XXX

B S B

S jiný S

EXC3 3XXX, 5XXX

S S S

C jiný C C

EXC4 všechny C

a Koncové desky až do 25 mm

Pro povolené a doporučené kombinace základních a přídavných materiálů viz EN 1999-1-1

3.15 Kvalifikace postupů svařování pro stehové svary

Kvalifikovaný postup svařování pro stehové svary se požaduje podle ČSN EN 1090-2 pro třídy

provedení EXC2, EXC3 a EXC4. Minimální délka stehového svaru musí být menší z hodnot

buď čtyřnásobek tloušťky tlustší spojované části, nebo 50 mm. Kvalifikace postupu svařování

pro stehové koutové svary je v praxi prováděná podle ČSN EN ISO 15614-1 na vzorcích s

jednovrstvým koutovým svarem a pro tupé svary pak podle ČSN EN ISO 15613 na vzorcích

se stehovými svary s délkami podle ČSN EN 1090-2. Vyhodnocuje se makrostruktura,

případně mikrostruktura, a profil tvrdosti HV10.

3.16 Dočasná připojení

Dočasná připojení se musí vždy umístit tak, aby se dala snadno odstranit bez poškození

permanentní konstrukce, všechny svary provést dle WPS, kde musí být stanoveny oblasti, kam

se nesní dočasná připojení umístit. Pro EXC4 není odpalování dočasných přípojů povoleno.

Pro EXC4 se musí stanovit použití dočasných připojení. Musí se provést odpovídající kontrola,

aby se zajistilo, že základní výrobek není na povrchu potrhán v místech po dočasném svaru.

3.17 Koutové svary

koutový svar nesmí být po svaření menší, než stanovené rozměry tloušťky nebo délky ramene

(co se požaduje) přičemž se bere v úvahu následující:

- plná tloušťka dosažitelná za použití WPS pro částečné nebo hluboko závarové svařovací

metody

- pokud mezera h překročí dovolenou odchylku, lze to kompenzovat zvětšením tloušťky

a = anom+ 0,7h

kde anom je stanovená jmenovitá tloušťka svaru

- na mostovky se vztahují zvláštní výrobní požadavky

3.18 Tupé svary

Specifikace provádění musí stanovit umístění tupých svarů, použitých na spoje pro získání

potřebné délky základních výrobků. Pro EXC4 se musí použít náběhové a výběhové desky,

aby na hranách byl plně hodnotný svar. Svařitelnost desek alespoň taková, jako u základního

materiálu. Náběhové a výběhové desky se musí po dokončení svaru odstranit.

3.19 Tepelné zpracování svaru po svařování

Pokud je tepelné zpracování aplikováno, musí se prokázat, že jsou použité postupy vhodné.

Jakostní požadavky na tepelné zpracování jsou uvedeny v normě ČSN EN ISO 17663.

14

3.20 Kritéria přípustnosti

Pro třídu provedení EXC4 je podle normy ČSN EN 1090-2+A1 stanovena úroveň B+, což je

kvalita úrovně B dle EN ISO 5817 s dalšími požadavky uvedenými v tabulce 6.

Tab.6 Další požadavky pro úroveň kvality B+

Označení vady Mezní hodnoty pro vady

zápaly (5011, 5012) nepřípustné

vnitřní póry

(2011 až 2014)

BW d ≤ 0,1s, max. 2 mm

FW d ≤ 0,1a, max. 2 mm

pevné vměstky

(300)

BW h ≤ 0,1s, max. 1 mm

l ≤ s, max. 10 mm

FW h ≤ 0,1a, max. 1 mm

l ≤ a, max. 10 mm

lineární přesazení (507) h < 0,05t, max. 2 mm

hubený kořen (515) nepřípustný

pórovitost a řádky pórů

(2011, 2012 a 2014) přípustné pouze malé jednotlivé póry

shluk pórů (2013) maximální množství pórů 2%

protáhlý pór, červovitý pór

(2015 a 2016) krátké vady

špatné sestavení pro koutové

svary (617)

příčné svary, které se zkoušejí celkově, jsou

přijatelné pouze s malými místními opravami

mezery v kořeni

h ≤ 0,3 mm + 0,1a, max. 1 mm

souvislý zápal (5011)

a) BW: pouze místně přijatelné h ≤ 0,5 mm

b) FW: nepřípustné v místech kolmo k napětí,

zápaly musí být odstraněny broušením

vícenásobné vady v libovolném

průřezu v křížení sekcí nepřípustné

pevné vměstky nepřípustné

V případě neshody s výše uvedenými kritérii se má každý případ posuzovat individuálně.

Hodnocení musí vycházet z funkce dílce a charakteru vad, aby se rozhodlo, zda je svar

přípustný nebo se musí opravit.

3.21 Kontrola, zkoušení a opravy

V kapitole jsou popsány požadavky pro kontrolu a zkoušení při svařování při respektování

jakostních požadavků obsažených v dokumentaci kvality nebo plánu kvality. Kontrola,

zkoušení a opravy se provádějí v průběhu prací podle specifikace.

Minimální časové prodlevy při kontrolách po svařování uvádí tabulka 7, jedná se o následné

NDT svarů, které se nesmí provádět dříve, než nastane níže uvedená doba po dokončení svaru.

Do protokolu o provedené NDT se musí zapsat čas dokončení svaru a čas vychladnutí. Jestliže

bude svar během následných prací nepřístupný, musí být zkontrolován před následujícími

pracemi.

15

Tab.7 Minimální časové prodlevy NDT Jmen.rozměr svaru

(mm)

Vnesené teplo Q

(kJ/mm)

Časová prodleva

(hod.)

S235-S420 S460 a výše

a nebo s ≤ 6mm všechno do vychladnutí 24

6 <a nebo s ≤ 12

≤3 8 24

>3 16 40

a nebo s > 12

≤3 16 40

>3 40 48

Všechny svary se kontrolují po celé délce, jestliže vznikne podezření na vadu, pak v daném

místě se musí provést PT nebo MT. Pro EXC4 je rozsah doplňujících NDT kontrol stanoven

v tabulce 8.

Tab.8 Rozsah doplňujících NDT Typ svaru Dílenské nebo montážní svary

EXC2 EXC3 EXC4

Příčné tupé svary nebo částečně provařené tupé svary ve spojích

s tahovým napětím

U ≥ 0,5

U < 0,5

10 %

0 %

20 %

10 %

100 %

50 %

Příčné tupé a částečně provařené tupé svary:

v křížových spojích

v T spojích

10 %

5 %

20 %

10 %

100 %

50 %

Příčné koutové svary v tahu nebo smyku:

s a > 12 mm nebo t > 20 mm

s a ≤ 12 mm na t ≤ 20 mm

5 %

0 %

10 %

5 %

20 %

10 %

Podélné svary a svary výztuh 0 % 5 % 10 %

POZNÁMKA 1: Podélné svary jsou ty, které jsou rovnoběžné s osou dílce, všechny ostatní se považují za příčné

POZNÁMKA 2: U = stupeň využití pro svary pro kvazistatická zatížení U = Ed / Rd kde Ed je největší účinek zatížení svaru a Rd je

únosnost svaru v mezním stavu únosnosti

POZNÁMKA 3: Symbol a = tloušťka svaru, symbol t = tloušťka tlustšího spojovaného materiálu

Pro prvních 5 svaru zhotovených podle téže nové WPS musí být splněno:

a) Úroveň kvality B se požaduje pro předvedení WPS ve výrobních podmínkách

b) % zkoušení musí být dvojnásobné než hodnoty uvedené v tabulce (min. 5 %, max. 100 %)

c) Minimální kontrolovaná délka je 900 mm

Jestliže kontrola uvádí neshodné výsledky, musí se provést šetření, aby se zjistily příčiny vad,

a musí se zkoušet nový soubor pěti spojů. Má se použít návod v příloze C v EN 12062:1997.

Vizuální kontrolu se musí provádět po ukončení svařování ve všech oblastech svařování a před

dalšíma NDT. Vizuální kontrola musí obsahovat:

- přítomnost a umístění všech svarů

- kontrolu svarů podle EN ISO 17637

- dotyky elektrodou a oblasti svarového rozstřiku

Pro EXC4 se musí opravy svařováním provést podle WPQR. Opravené svary se musí

kontrolovat a musí splňovat požadavky původně navržených svarů.

16

4. NEJČASTĚJŠÍ NEDOSTATKY VYSKYTUJÍCÍ SE PŘI POSUZOVÁNÍ

ZPŮSOBILOSTI ORGANIZACÍ PRO PROVÁDĚNÍ OK PODLE ČSN EN 1090-1 A

ČSN EN 1090-2

1. Technická dokumentace:

- zcela chybí zatřídění konstrukce do třídy provedení (EXC1 až EXC4)

- zatřídění konstrukce je provedeno dle zrušené ČSN 73 2601

- zatřídění konstrukce neodpovídá provedenému statickému posouzení (jiná třída

konstrukce uvedená ve statickém posudku a jiná ve výkresové dokumentaci)

- požadavky na základní materiál nejsou v souladu s EN

- požadavky na tvarovou a rozměrovou přesnost neodpovídají ČSN 1090-2

- požadavky na kvalitu svarů nekorespondují se zatříděním konstrukce

2. Základní výrobky:

- nejsou použity materiály odpovídající evropským normám (základní materiály např.

dle ČSN EN 10025-1, ČSN EN 10088-1, ČSN EN 10210, ČSN EN 10219..., spojovací

prostředky dle ČSN EN 15048-1, ČSN EN 14399-1...., svařovací materiály dle ČSN

EN 13479)

- skladování přídavných materiálů je nevyhovující (monitorování teploty a vlhkosti,

záznamy o sušení elektrod)

- nedostatečná identifikace základního materiálu (zejména nevyužitých zbytků

materiálu tam, kde je skladováno několik jakostních tříd ocelí)

- chybí záznamy o kvalitě požívaných základních a přídavných materiálů (dokumenty

kontroly dle ČSN EN 10204, prohlášení o vlastnostech....)

3. Příprava výroby:

- při procesu tepelného dělení není v pravidelných intervalech prováděna kontrola

kvality řezaných ploch (měření kolmosti řezané hrany a úhlové tolerance, tvrdost

volné hrany HV 10)

- při procesu děrování není v pravidelných intervalech (pro třídu EXC3 a EXC4)

prováděna kontrola kvality děr (rozměry děr ve shodě s toleranční třídou, tvrdost volné

hrany, deformace v okolí děr)

- při procesu rovnání plamenem chybí dokumentovaný postup (pro třídu EXC3 a

EXC4)

4. Svařování:

- při používání procesu svařování není v organizaci zaveden systém ve shodě

s požadavky ČSN EN ISO 3834

- výrobcem požadovaná metoda svařování není kvalifikována na podkladě WPQR,

nebo metoda kvalifikace neodpovídá požadované třídě provádění

- chybí kvalifikovaný postup svařování pro některé typy svarů (koutové svary, stehové

svary.)

- na certifikátech svářečů chybí záznamy svářečského dozoru potvrzující jejich

svářečskou praxi (vždy v intervalu 6-ti měsíců)

- organizace nedisponuje vlastními pracovníky pro kontrolu a zkoušení se způsobilostí

dle EN ISO 9712 (minimálně pro VT)

- pro jednotlivé třídy provedení konstrukcí nejsou dodržována omezení svářečského

dozoru s kvalifikací IWT/EWT nebo IWS/EWS

- v technologickém postupu uvedená požadovaná úroveň kvality svarů (D, C, B, B+)

nekoresponduje s třídou provedení konstrukce

- opravy svarů nejsou prováděny na základě dokumentovaného postupu oprav s

využitím WPQR

17

5. Montážní práce:

- není zpracován technologický předpis montáže (rozsah v ČSN EN 1090-2+A1, kap.

9.3.1 a 9.3.2

- není zpracován dokumentovaný postup oprav příp. vyrovnání konstrukce na staveništi

6. Kontrola a zkoušení:

- není zpracován kontrolní a zkušební plán (PKZ) pro provádění OK v rozsahu

požadavků uvedených v ČSN EN 1090-1+A1, kap. 6.3.7 a tab.2 (uvádí rozsah

sledovaných charakteristik, metodu posouzení, četnost provádění a kritérium shody)

- není k dispozici záznamová dokumentace prokazující provedení rozměrových kontrol

základních výrobních tolerancí, základních montážních tolerancí a funkčních

tolerancí (předepsáno v ČSN EN 1090-2+A1, příloha D)

7. Zkušební a měřící zařízení:

- nejsou k dispozici metrologicky ověřená délková a úhlová měřidla požadovaného

rozsahu

- chybí měřidla pro kontrolu procesu svařování – teploměry, svarové měrky, vybavení

pro VT aj.

8. Dokumentace:

- na konstrukci (dílec) není výrobcem vystaveno prohlášení o vlastnostech a znak CE

LITERATURA

[1] ČSN EN 1090-1+A1:2012 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí -

Část 1: Požadavky na posouzení shody konstrukčních dílců, Český normalizační

institut, TNK 35, 2012

[2] ČSN EN 1090-2+A1:2012 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových

konstrukcí - Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce, Český

normalizační institut, TNK 35, 2012

[3] ČSN EN 1090-3:2009 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí -

Část 3: Technické požadavky na hliníkové konstrukce, Český normalizační institut,

TNK 35, 2009

[4] 2011/305/EU- Construction Products Regulation, Nařízení Evropského parlamentu a

Rady (EU) č. 305/2011ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované

podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady

89/106/EHS, ve znění opravy