ZPR AVODA J FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘ ANY

ročník XIV. 19. 12. 2010 4–6

Náš milý otec biskup Vojtěch nám svým pastýřským listem (5. 9.) připomíná pří-pravu k oslavě 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Všechny nás zve k četbě Bible slovy, která pomohla i sv. Augustinovi nalézt vnitřní pokoj a sí-lu: „Vezmi a čti!“ Věřte, drazí farníci, že když si denně najdeme alespoň chvilku pro Boha, On pro nás nalezne šťastnou věčnost.

Ještě před oslavou sv. Václava (28. 9.), a to v týdnu od 19. do 25. září 2010, se z iniciativy administrátora jáhna Ing. Mgr. Petra Šplouchala konaly lidové mi-sie ve farnosti Brno – Obřany a Malomě-řice. Misie se svým týmem vedl P. Marek Dunda, farář ve Vranově nad Dyjí.

Smutkem nás naplnil odchod jednoho ze čtyř našich kandidátů. Říkali jsme mu Dan (Dan Ježek) a měli jsme ho velice rádi pro jeho veselou povahu, ochotu každému pomoci a hřejivé srdce. Dan žil s námi v naší komunitě téměř celý rok, takže jsme počítali s jeho vstupem do no-viciátu. Bohužel neunesl tíhu všech zátěží, rozloučil se s námi a vrátil se domů ke své nemocné mamince.

Další tři kandidáti, kteří přišli zaplnit prázdné místo, jsou dva Ondřejové a je-

den Petr. Společně s Vámi, milí farníci, chceme prosit Pána, aby dal těmto po-volaným potřebnou milost a sílu vytrvat v započaté cestě.

V těchto měsících prožíváme v huso-vické faře vpravdě „bojové“ podmínky. Obdivuji jak spolubratry i kandidáty v jejich trpělivosti, tak i šikovné, pracovité dělníky a řemeslníky při těžké, náročné práci (výkopy pro novou kanalizaci, budo-vání nových koupelen a sociálních zaříze-ní, spravování všech oken, aj.). Nejdříve ale žasnu nad Filipem, našim kvardiánem, který hned po svém příchodu k nám nalezl odvahu „dát se do díla“. Zvládá vše statečně a s Boží pomocí. Počítá ale i s Vaší pomocí, milí farníci a přátelé, jak �nanční, tak i v podobě úklidových čet. A musím na něj prozradit, že chystá ještě další akce, např. opravu celé střechy farní budovy, zřízení nové, větší kaple, úpravu farního dvora, zahrady, atd. Pamatujme na Filipa ve svých modlitbách, aby mu Pán žehnal a dílo pro Boží království se zdařilo. Doufáme, že se během prosince podaří dát všechno do pořádku, abychom mohli už Vánoce oslavit v klidu.

bratr Daniel a spolubratři františkáni

SR DÍČKO

OD PRÁZDNIN DO VÁNOC

SRDÍČKO

2

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

3

Tříkrálová sbírka, kterou v České republice pořádá Charita České republiky, bude v br-něnské diecézi zahájena ponti�kální bohoslužbou celebrovanou brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem v neděli 2. ledna 2011 ve 14.30 hodin, při které požehná tříkrálo-vým koledníkům.

CESTA

Řehoř opatrně vešel do kostela. Vchodové dveře ho pustily do předsíňky, ale skle-něné zůstaly nekompromisně zamčené. Řehoř si oddychl, dnes tu není nikdo, kdo sem zabloudí náhodou, jen klečící starší pán v usebrané modlitbě či mlčení. Řehoř si stoupl kousek od klekátka, aby nerušil. Pán se po chvíli namáhavě zvedl, opřel se o hůlku, pohlédl na Řehoře a usmál se. Všiml si Řehořova pohledu na hůlku. „Máš pravdu, také jsem s tím trochu bojo-val, že nemohu chodit jako kdysi. A tady jsem pochopil, proč Ježíš musel jít cestou kříže. On vlastně jde před námi, před každým, kdo se dobře zná s bolestí a utr-pením vyšlapává cestu, je to jakoby cesta hlubokým sněhem, kterou On vyšlapal a my jdeme za Ním, už pro nás není tak těžké hledat směr a neboříme se do závějí tak, jako kdyby před námi nešel. Vidím ty zástupy lidí za Ním, potkáváme se spolu,

protože míříme za Ním, jdeme společně, můžeme si ulehčit navzájem nesení kříže, můžeme se povzbudit, On jde před námi a Jeho kříž nám říká, že ví o všem, co pro-žíváme, protože sám zakusil utrpení. On nás táhne svou silou, vede nás do brány života, bez Něj bychom těžko dokázali jít. A proto už dnes svou slabost a ne-mohoucnost vidím jinak.“ Pán dopovídal a zeptal se: „A ty, proč jsi sem dnes přišel?“ „Chci prosit za kamaráda, je nemocný,“ prozradil Řehoř. „To je dobře, chlapče, že na něj myslíš, tak ať ti Pán požehná,“ rozloučil se starý pán a Řehoř osaměl. Přes skleněné dveře hleděl na svatostánek. Chtěl by blíž, ale bylo zamčeno. Přesto se cítil velmi blízko, na cestě, kterou v potu a krvi šel Pán. Ne nezranitelný Rambo a jiní neskuteční hrdinové. Ježíš – člověk. Ježíš, Syn Boží, pro nás narozený.

Jarka Cýrusová

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2011

Růžencová slavnost v husovickém kostele, 9. 10. 2010

V pátek 12. listopadu 2010 proběhl florbalový zápas mezi farnostmi Husovice a Lesná. Hrálo se v Orlovně na Vranovské ulici. Zápas skončil vítězstvím Lesné 9:4.

SRDÍČKO

4

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

5

Kdybych svůj dům perfektně ozdobila svě-telnými řetězy, jedlovými větvičkami a cin-kajícími zvonečky, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc, než dekoratérka.

Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy a připravila vzorově prostřený stůl, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc, než kuchařka.

Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory a všechen svůj majetek darovala pro dobročinnost, ale neměla lásku ke své rodi-ně, nic by mi to neprospělo.

Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelní sboru, ale zapomněla na Ježí-še, potom jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.

Láska přeruší pečení, aby mohla vzít dítě do náručí.

Láska zanechá zdobení a políbí manžela.Láska je přátelská a trpělivá navzdory

chvatu a stressu.Láska druhým nezávidí jejich dům

s vzácnými vánočními porcelánovými ser-visy a nádhernými ubrusy.

Láska neokřikuje děti, ale je vděčná za to, že jsou.

Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale ráda obdarovává právě ty, kteří to nemohou oplácet.

Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepře-stává.

Mobilní telefony špičkové kvality se roz-bijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví. Ale darovaná láska zůstane.

převzato ze zahraničních pramenů

VÁNOČNÍ VELEPÍSEŇ LÁSKY PRO HOSPODYNĚ (srv. 1 Kor. 13, 1 - 8)

MŮJ ANDĚL PŮJDE PŘED TEBOUPrvní říjnová sobota na Vranově byla pro-zářená sluníčkem a ověnčená svátkem an-dělů strážných. Kamila s tetou v poutním kostele stály, protože byl zcela zaplněný. “ Můj anděl půjde před tebou“... citoval kněz z Písma.

Po mši se teta i Kamila vydaly na zpá-teční cestu lesem a ještě vzpomínaly na připomenutí, že se stále máme obracet na své anděly, jako to dělal P. Pio a svatý Jan od Kříže. V lese byla hojnost václavek na pařezech po nedávné vichřici, a tak bylo

zřetelné, jak Bůh zlo proměňuje v dobro, všichni poutníci došli do Útěchova s pl-nými taškami.

Večer teta zavařovala nalezené houby. Měla je nachystané ve sklenicích, jen je zavřít. Stoupla si ke kuchyňské lince, položila si ruku na čelo a zamyšleně se ze-ptala: „Nevíš, kde mám hlavu ?“ Kamila se rozesmála: „Zeptej se svého anděla.“ Tetě došla komičnost situace, přidala se k ní a jen dodala: „Myslím tu na zavařování!“

-jas-

Předposlední říjnovou neděli Duchov-ní centrum na Lesné téměř praskalo ve švech. Důvod byl naprosto zřejmý – svátek patronky centra přijeli s míst-ními farníky oslavit českobudějovický světící biskup, mons. Pavel Posád, velmi oblíbený v brněnské diecézi již z dob svého působení v Brně, a také nový farář z Vídně-Brigittenau, farnosti, kde He-lena Kafková, pozdější sestra Restituta vyrůstala. Z Vídně přijely také její řádové spolusestry z kongregace Františkánek křesťanské lásky. Mše svatá byla vskutku velmi slavnostní událostí. Radostné set-kání projasnil krásným zpěvem a hudbou místní pěvecký sbor. Je obdivuhodné, že se jej tak dobře podařilo dát v ještě dost nové farnosti dohromady, takže občas slouží i ve farnostech jiných, například při zahájení školního roku církevní základní školy u sv. Augustina. Chvílemi se mu snažily konkurovat nevypnuté mobilní telefony, ale neměly žádnou šanci.

Mons. Pavel Posád, dlouholetý přítel „lesňáckého“ faráře P. Pavla Hověze příhodně mluvil o přijetí každodenního kříže, jako Ježíšovy cesty, takže posvěce-ní nové křížové cesty doslova vyplynulo z jeho promluvy. Protože kříže se nikomu v životě nevyhýbají a tam, kde nelze nijak lidsky změnit jejich působení, je cesta přijetí jediná možná. Jinak jde vlastně člověk sám proti sobě a dostává se do za-jetí zahořklosti, depresí a podobně. Ještě několik citátů ze slov mons. Posáda i ví-deňského faráře Wolfganga Seybolda.

SVÁTEK BLAHOSLAVENÉ SESTRY RESTITUTY

Otec biskup Posád mimo jiné řekl: „Stále jsme přiváděni k tomu, abychom se stávali svatými. Vezmi svůj kříž, to je cesta k proměně. Kříž, to je strom života.“

Vídeňský farář velmi ocenil společné setkání: „Sestra Restituta byla žena, která milovala Krista a to jí dovolilo přijmout to, co jí Bůh připravil. ( byla popravena). Pocítil jsem ve svém srdci velké přání také tak Krista milovat. Jak můžeš Kristu uká-zat, že ho miluješ? Tím, že přijmeš svůj osobní úděl, osobní příběh svého života, řekneš ano všemu, co ti Bůh připraví. Sestra Restituta řekla ano všemu, co jí Bůh připravil, ona je dnes v nebi, prosí za nás a chce, abychom ji následovali v jejím životě. Jsem rád, že jsem mohl osobně na-vštívit místo, kde se narodila…“

Na tomto česko rakouském setkání bylo velmi dobře patrné, jak se dají budo-vat mosty mezi lidmi, mezi farnostmi, jak Bůh spojuje...

V závěru mše sv. v duchu Ježíšova po-selství - nechte děti přicházet ke mně, přicházely děti za otcem biskupem pro požehnání. Odpoledne ještě hosté z Vídně shlédli významná brněnská mís-ta – Špilberk a katedrálu na Petrově, kde jim malíř Stanislav Sedláček předal obraz Brna, který bude umístěn v pamětní síni s. Restituty v klášteře a nemocnici ve Vídni jako symbol našeho duchovního spojení. Stručně je možné konstatovat, že neděle 24. října byla velmi požehnaná – proto Bohu díky!

Jarka C.

SRDÍČKO

6

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

7

SRDÍČKO

8

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

9

SV. ANEŽKA ČESKÁ V BRNĚ

Jedna holčička se prý modlila: „… sedí na krabici Boha, Otce všemohoucího …“. No, dnes neříkáme „na pravici“, ale „po pravici“, a tak už by se to stát nemělo. Nicméně, když přece jen občas slyším tu starou verzi Věřím v Boha, někdy se mi v myšlenkách tam ta krabice připlete.

Nevím, jestli je výše uvedená příhoda o svérázné modlitbě pravdivá. V naší rodině se však traduje jedna, která se (prý) zaručeně stala. Jeden můj strýček z Hlubokých Ma-šůvek v dětství při modlitbě Zdrávas Maria osvědčil svéráznou logiku, když odmítl říkat „plod života tvého“, protože „plot je mezi za-hradama, správně tam má být prot“ (což po mašovsku znamená prut).

A přitom tehdy určitě nevěděl, že už pro-rok Izaiáš v osmém století před Kristem mlu-ví o Mesiáši jako o výhonku z kořene Jesse. Chtěla jsem si ověřit, zda se jedná skutečně o Izaiáše a v ekumenickém překladu jsem se dokonce dočetla: „Vzejde proutek z pařezu Jišajova.“ Tak vida! Při každém Zdrávasu na to naštěstí nemyslím (představte si, jak by to vypadalo při modlitbě růžence). Když ale slyším příslušnou pasáž z Izaiáše, vzpomenu si obvykle na proutek a plot mezi zahradama. Ještě že se tento úryvek čte jen jedou ročně (tedy alespoň myslím).

To evangelium, kde se mluví o Proměnění Páně, slyšíme víckrát a vždycky se při něm v myšlenkách vracím do hodiny náboženství v dětství, kdy nám pan farář zpestřil probíra-nou látku tímto vtipem: Při čtení z biblické dějepravy jedna holka nedávala pozor (byly jsme tehdy dívčí třída, proto tam asi nevystu-poval obligátní Pepíček). Pan farář ji vyvolal, aby četla dál. Její předchůdkyně došla k mís-

MŮJ STRÝČEK A PROROK IZAIÁŠ ANEB ODPUSŤ, PANE, BÝVÁM ROZTRŽITÁ

tu, kde Petr říká, že by chtěl na hoře postavit tři stany. Nepozora to nemohla najít a pan farář pohrozil: „Že ti dám pohlavek!“ A ona to konečně našla a pokračovala: „Tobě jeden, Mojžíšovi jeden, Eliášovi jeden … “.

Jiná anekdota mě napadá, když v době vánoční slýcháme jásavé zvolání: „Dítě se nám narodilo, syn nám byl dán!“ V jedné farnosti se chystali postavit betlém a nějak se nemohli shodnout na ploše, na kterou jej umístí, ani na nápisu nad ním. Telegrafovali tedy panu faráři, aby jim obratem sdělil, ja-kou má představu. Telegram obdrželi takřka okamžitě: Dítě se nám narodilo. Dva metry dlouhý, metr široký.

Dokonce i některé písně mě rozptylují. V jednom hornickém kraji prý varhaník vtipálek po sobotě, kdy havíři utápěli výplatu v hospodě hrával Na své tváře padáme a po-tom Pozdvihni se, duše z prachu.

Kolikrát jen slyšíme v kostele slovo spa-sení či příbuzné tvary! A někdy (ještě, že ne vždycky) se mi vybavuje: Jeteli, proč se nemodlíš? Nechci být spasen. A když slyším, jak Petrova tchýně ležela v horečce, odháním z mysli známou hádanku: Víte, proč Petr za-přel Krista? Protože mu uzdravil tchýni.

Budu už raději končit, i když je těch úletů ještě mnohem víc - a to nepočítám tu „běž-nou“ roztržitost, kdy se nám myšlenky na-jednou někam zatoulají. V usebrání před při-jetím eucharistie pak říkám: „Odpusť, Pane, zase jsem byla tolik roztržitá.“ A zdá se mi, že slyším: „Poděkuj za smysl pro humor. To ale neznamená, že se nemusíš snažit o větší soustředění.“ „Budu, Pane, ale musíš mi moc pomáhat. Jak se znám, dá to velkou fušku!“

Marie Holasová

SRDÍČKO

10

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

11

Jednou se ke spolskému mlýnu přistěhoval nový vodník. Byl to však takový zlý zelený panáček, kde mohl uškodit, tam byl, lákal děti na pentličky a hleděl co nejdřív někoho uto-pit. Že se mu to zatím nezdařilo, bylo jen tím nevlídným podzimním časem, kdy se každý vodě spíš vyhnul, než aby do ní lezl. Spolský mlynář už starostí nespal, jak se toho nevíta-ného kazisvěta zbavit, vodník byl mazaný, ne-dal se lapit starými osvědčenými protivodnic-kými prostředky, byl totiž stále ve střehu. Vy-dal se tedy pan otec za Štěpánkem. „Jen co po svatém Martinu rybník zamrzne, počíhej si v úplňkové noci, kudy vodník v půlnoc vyleze z vody, půjde pak plavat potokem proti prou-du v měsíčním světle, aby nabral zlou sílu, ty buď velmi opatrný, rychle polož kolem toho místa v ledu svatojánské byliny, pak utíkej, na nic se neohlížej a dobře se v mlýně zavři až do kuropění. Ať se děje co se děje, nevychá-zej ven ani ty ani nikdo jiný,“ poradil mu Ště-pánek. Mlynář ho poslechl a sotva byl měsíc v úplňku, rozechvělý strachem i odhodláním učinil to, co mu Štěpánek radil. Sotva se za-vřel ve mlýně, začalo to venku kvílet, skučet, skřípat, vrzat, dupat, křičet, vrčet, hučet a je-čet, vodník řádil a vyváděl, ale domů do ryb-níka se nedostal a na mlynáře také nemohl. Když mu jeho řádění nebylo nic platné, zkou-šel mlynáře nalákat na zlato a perly, jen ať jde z rybníka odházet svatojánské kvítí. Mlynář nic, jen se nemohl dočkat kuropění. Vodník sliboval, že mlynáře zavede mezi nejkrásněj-ší rusalky. Mlynář nic. Vodník to zkoušel ji-nak. Ukazoval mlynářce do okna měňavé šaty z rybích šupin. Jiné z leknínových květů. Ale mlynářka se jen smála: „Co já bych s takovou parádou dělala.“ Vodník zlostně zaklel a na

VODNICKÉ POHÁDKY ZE ŠTĚPÁNOVIC15. část: Chobotnice

mlýn se valila obrovská vlna. Mlynář i mly-nářka zavřeli oči. Ještěže všechna chasa spí, pomysleli si. Nestalo se však nic, vodník nad nimi neměl moc. Zakokrhali kohouti a on musel s nepořízenou odtáhnout od rybní-ka, do kterého se už nesměl vrátit. Mlynář s mlynářkou se zaradovali: „Musíme Štěpán-kovi ještě poděkovat.“ Voda ta slova dones-la až k uším zlého vodníka. Za chvíli už stál u Štěpánkova rybníka: „Že se nestydíš, po-máhat lidem proti mně! Vodník proti vod-níkovi, ty hanbo všeho vodnictva! Vodníci mají držet spolu a ne proti sobě kout pikle ty skřehotale ropušáckej!“ nadával Štěpánko-vi. „Co bych se měl spolčovat s vodníkem ne-lidou a zlořádem, jenom proto, že je vodník! Žádné vodnictvo tu nevidím, aby mě mohlo nazvat svou hanbou, jen jednoho nadměrně ústnatého vodnického poťouchlíka. Kdepak, dobrým lidem škodit nebudeš, to si pamatuj. Ať už tě tu nevidím,“ rozzlobil se Štěpánek a zavolal na své strážné labutě. Po prvním štípanci si vodník ani nevzpomněl na nějaké kouzlo a upaloval pryč. Ale ještě nebyl všemu konec. Zlý vodník se dostal říčkami a řekami až do moře. Mořská voda se mu sice doce-la ošklivila, ale chtěl se Štěpánkovi pomstít. V mořských hlubinách si vyhlédl tu nejpro-tivnější chobotnici a použil všechny zlé síly, které tenkrát nabral při úplňku měsíce, aby ji přečaroval do Štěpánkova rybníka. Pak spo-kojeně usnul v podmořské jeskyni.

Štěpánek s Eliškou se vraceli s rozzářený-ma očima z klouzačky a sáňkování, zajezdili si s dětmi a všichni si při tom užili spoustu leg-race. Už se také těšili do vyhřátého domečku v rybníce, kde však čekalo nemilé překvape-ní. Z oken i dveří čouhala obludná chapadla

a protivný skřípavý hlas volal: „Co sem lezete, tady teď bydlím já.“ Eliška vzdychla, Štěpánek začal svolávat všechnu vodní havěť na pomoc, hlavně raky, ale byl čas zimního spaní, nikdo nepřiplaval. Chobotnice zatím chvílemi spíla-la Štěpánkovi a Elišce, chvílemi se vrtěla, pro-tahovala, skučela jak je domek nepohodlný, jak se jí ze sladké vody dělá špatně a hlavně to revma v chapadlech je v té ledové vodě horší a horší. Elišce zajiskřilo v očích. „Hned se vrá-tím, Štěpánku,“ řekla a voda se za ní jen mihla. Štěpánek kroutil hlavou a snažil se chobotnici neposlouchat. Eliška tu opravdu byla v cuku letu, v ruce nesla lahvičku. „Milá chobotnice, to je mi tě líto, že máš takové trápení se svými chapadly. Že tě v nich bolí a loupá a píchá, jej, ty ale musíš zkusit,“ litovala chobotnici. Cho-botnice překvapeně zastavila své lamentová-ní a přestala mávat chapadly. „Ale já ti můžu pomoci,“ nabídla Eliška, „namažu ti chapadla tady tím mazáním a uvidíš, že se ti uleví,“ slí-bila. Chobotnice překvapeně vykoukla jedním okem z okna chaloupky. Eliška k ní šla blíž. Štěpánek zatrnul. Ale chobotnice se ani ne-

hnula a Eliška jí začala mazat první chapad-lo. Chobotnice začala spokojeně vrnět a na-stavovala další a další chapadla, Eliška jí jedno po druhém pečlivě namazala mazáním babky kořenářky. „Už to skoro nebolí,“ pochvalova-la si chobotnice a přestala být nevrlá. „Co pro vás mohu udělat já,“ zeptala se co nejpříjem-něji. „Vylez, prosím tě, z naší chaloupky ven,“ prosila ji Eliška. Pak dala chobotnici lahvičku s mazáním a popřáli jí hezkou cestu. Chobot-nice překvapeně zamrkala. Štěpánek pronesl zaklínadlo a chobotnice byla zpátky v moři. V její jeskyni chrápal zlý vodník. Zlověstně se ušklíbla a zavolala kamaráda, žraloka Alfonse. Pak se spokojeně rozvalila zase ve své jeskyni.

Zatím Štěpánek s Eliškou spravovali cha-loupku po té chobotnické návštěvě, topili v kamnech a těšili se na další den na klouzač-ku a na sáňky. „Doufám, že už budeme mít od toho zlého vodníka pokoj,“ řekl Štěpá-nek, už věděl, kde se tam ta chobotnice vza-la. A nemýlil se. O zlém vodníkovi už nikdy neslyšeli.

Jarka Cýrusová

SRDÍČKO

12

SRDÍČKO – zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná a Obřany.

Vychází se souhlasem duchovních správců.

Kontaktní adresa: Římsko-katolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brnonebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostelanebo e-mail: Srdicko.Husovice@seznam.cz

http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm

Odpovědný redaktor: Daniel Kummer

NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou.Uzávěrka tohoto čísla byla dne 9. 12. 2010, uzávěrka příštího čísla je 10. 2. 2011.

HUSOVICE24.12. Štědrý den 700, 1600 - vigilie, 2400

25.12. Boží hod 700, 900, 1800

26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 700, 900, 1100, 1800

31.12. Sv. Silvestr 700, 1700 - na poděkování za uplynulý rok

1.1. Matka Boží, Panna Maria 700, 900, 1800

2.1. 2. neděle po narození Páně 700, 900, 1100, 1800

Pozn.: Mše sv. v 1100 hod. budou vždy jen v ne-děli tj. 26. 12. a 2. 1. Příležitost ke svátosti smí-ření bude před každou mší sv. a ve středu 15. 12. už od 1600 hod. pro děti a od 17 00 hod pro dospělé nebo po domluvě kdykoliv. Prosíme, nenechávej-te si přijetí svátosti smíření na poslední chvíli.

SOBĚŠICE24.12. Štědrý den 700, 2200

25.12. Boží hod 900

26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 900

31.12. Sv. Silvestr 700

1.1. Matka Boží, Panna Maria 900

2.1. 2. neděle po narození Páně 900

LESNÁ24.12. Štědrý den 1530, 2200 25.12. Boží hod 730, 900, 1030

26.12. Svatá rodina/sv. Štěpán 900, 1030

31.12. Sv. Silvestr 1600

1.1. Matka Boží, Panna Maria 730 , 900, 1030 2.1. 2. neděle po narození Páně 730, 900, 1030

Pozn.: Informace a podrobnosti o všech akcích přímo v DC nebo na webové stránce www.volny.cz/dcbl.

OBŘANY24.12. Štědrý den 2200

25.12. Boží hod 830

26.12. Svatá Rodina/sv. Štěpán 830

31.12. Sv. Silvestr 1600 , 2330 adorace1.1. Matka Boží, Panna Maria 830

2.1. 2.neděle po narození Páně 830

BOHOSLUŽBY V NAŠICH FARNOSTECH O VÁNOCÍCH 2010