Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Zum Problem der Geschichtlichkeit ästhetischer Normen. Die Antike im Wandel des Urteilsdes 19. Jahrhunderts. Vorträge des III. Werner Krauss Kolloquiums(Gesellschaftswissenschaften Nr. 1G/1986)Review by: Dana SlabochováListy filologické / Folia philologica, Roč. 111, Čís. 3 (1988), pp. 191-192Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465440 .

Accessed: 14/06/2014 22:58

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.79.31 on Sat, 14 Jun 2014 22:58:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

a byla obhájena r. 1982. Vítaným způsobem do plňuje studie, které podnikla Mirjam Bohatcová, a umožňuje hlubší poznatky o českém knihtisku okolo poloviny 16. století. K nejcennějším kapito lám Maškova pojednání patří knihovědný rozbor a charakteristika tisků Bartoloměje Netolického (str. 65—86) a soupis tisků, jež vyšly z Bartolo

mějovy oficíny (str. 119—126). Svazek (5) tvoří pojednání „Moravské prame

ny z let 1567—1568 k dějinám bibliografie, cen

zury knihtisku a literární historie", jehož autorem

je Petr Voit (rotaprint, 248 stran, 12 obrazových příloh). V knížce dostáváme do rukou nové a úplné kritické vydání unikátních pramenů, do

stupných dosud jen zčásti podle neúplné edice Karla Lechnera z roku 1896. Voit vydal a dopro vodil textově kritickým aparátem a komentářem těchto sedm písemností: 1. Žádost olomouckého

biskupa Viléma Prusinovského k císaři Maxmi liánu II. o úpravu moravského knihtisku, knižní ho obchodu a cenzury z 25. 5. 1567. — 2. Man dát Maxmiliana II. ze 17. 7. 1567 upravující mo

ravský knihtisk, knižní obchod a cenzuru. —

3. Průvodní list z 20. 7. 1567 k výše uvedenému mandátu. — 4. Soupis knih, povolených 6. 9. 1567 Vilémem Prusinovským olomouckému knihtiskaři Fridrichu Milichtalerovi k prodeji. —

5. Soupis knih (ze druhé poloviny roku 1567?) povolených Prusinovským brněnskému knihkup ci Fridrichu Schympfovi k prodeji. — 6. Záznam z vyšetřování olomouckých knihkupců Jana a Václava Pilátových z 5. 1. 1568. — 7. Soupis knih povolených Vilémem Prusinovským výše uvedeným olomouckým knihkupcům k prodeji (nedatováno, po 5. 1. 1568). Výše uvedený obsah

naznačuje význam Voitovy studie, která velmi

podstatně přispívá k lepšímu poznání širokých otázek kulturního života na Moravě počátkem druhé půle 16. století.

Svaaíjll- (6) bude mít po dokončení základní

význam pro všechny badatele, kteří se zabývají Knihopisem — obsahuje úvodní část pojednání „Konkordance Koniášových Klíčů, Indexu, J ungmanna a Knihopisu", které napsala Bedřiška Wižďálková (XX stran úvodu, 10 stránek obra

zových příloh a 312 stran textu). Vrátíme se k němu po vydání dalších dvou ohlášených svaz ků.

Vydáváním „Příspěvků ke Knihopisu" se daří

zaplnit citelné mezery v českém a moravském knihovědném bádání o 16.—18. století, tj. o době, na niž se nyní obecně soustřeďuje pozornost ne

jen u nás, nýbrž i v širších souvislostech. Za iniciativní a rychlý postup ve vydávání „Příspěv ků" patří Státní knihovně ČSR upřímný dík.

Josef Hej nic

Zum Problém der Geschichtlichkeit àsthetischer Normen. Die Antike im Wandel des Urleils des 19. Jahrhunderts. Vortrage des III. Werner — Krauss — Kolloquiums. Sitzungsberichte der AdW der DDR (Gesell schaftswissenschaften Nr. 1G/1986), Akade

RECENZE

mie-Verlag Berlin 1986. 396 S.

Akta mezinárodního komparatistického ko lokvia, které uspořádala Akademie věd NDR

(Zentralinstitut fůr Literaturgeschichte) ve dnech 18.—20. 10. 1983 již potřetí k uctění pa mátky předního marxistického romanisty Werne ra Krausse, přinášejí velmi obsáhlý a cenný ma teriál pro studium recepce antického kulturního dědictví v 19. století. Není jistě bezvýznamné, že kolokvium, jedno z mnoha vědeckých zasedání, která v poslední době rozvíjejí na tematicky vy mezeném materiálu základní metodologické otáz ky konkrétní historičnosti marxistického literár ně vědného přístupu a která byla zorganizována v rámci akcí připomínajících 100. výročí úmrtí K. Marxe, položilo důraz na úlohu, již sehrálo studium antické společnosti při vytváření Marxo vy společenské teorie, a vyzdvihlo působení tradic antické kultury při formování moderních národ ních kultur v 19. století. Organizační výbor sta novil totiž za východisko jednotlivých referátů dobře známou Marxovu tezi z Úvodu Ke kritice politické ekonomie o podmíněnosti forem spole čenského vědomí existujícími společenskými vztahy a otázku stálosti a životnosti působení řeckého umění v různých historických epochách a v podmínkách kulturní hegemonie různých tříd.

Kolokvium shromáždilo na sto marxisticky orientovaných badatelů ze zemí socialistických i kapitalistických. Početně nejsilnější zastoupení zde měli vědci z obou německých států, dále tu

byli vždy 1—3 zástupci ze SSSR, Polska, Rumun ska, Maďarska, ČSSR, Francie, Belgie a USA. Na

programu kolokvia byla dvě plenární zasedání a jednání v 6 sekcích, kde bylo předneseno asi 50 referátů zařazených z větší části do tohoto sborníku.

Sborník otevírají referáty ú v od n Hro ~pl ěTT3 r n í ho zasedání, jež se soustřeďují na inerpretaci Marxových názorů na historické podmínky, které

určují vznik literární produkce nebo které umož ňují recepci umění zaniklých společenských for mací v epochách následujících (M. Naumann, R. Můller). Za jakých předpokladů k takové re cepci dochází, ukazuje na příkladu německé právní vědy 19. století H. Klenner, na příkladu literatury S. S. Averincev (věcně i metodologic ky kvalitní referát Dauer im Wechsel: Krise und Identitdt der abendlandischen Vergiltradition) i vůdčí představitel západní recepční estetiky H. R. Jauss.

Vzhledem k širokým možnostem pojednání zadaného tématu byla úloha pořadatelů rozdělit

přihlášené příspěvky do sekcí jistě nesnadná. Přesto se však podařilo vytvořit sekce svým způ sobem tematické a řazení příspěvků ve sborníku

jim odpovídá, přestože zde už původní sekce

označeny nejsou. Do původní „filozofické" sekce A patří referá

ty, které se zabývají rolí antiky při formování kulturně historických a estetických koncepcí italských humanistů (H. Heintze), F. Schlegela a F. Hegela (F. Klin), J. W. Goetha a Stendhala

191

This content downloaded from 62.122.79.31 on Sat, 14 Jun 2014 22:58:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

RECENZE

(M. Nerlich), K. Marxe (W. Schrôder) i dozvu

ky slavné francouzské Querelle des Anciens et des Modernes (B. Steinwachs).

Sekce B byla „rusistická": úlohou antiky při formování ruské a maďarské literatury se zabývá komparatistka B. Horwáth-Lukácsová, tzv. řec kou otázkou v diskusích o proletářském umění SSSR 20. let R. Lenzerová.

V „germanistické" sekci C se sešly příspěvky z několika různých disciplín. V literárních refe rátech se tradičně objevuje jméno Goethovo

(G. Mattenklot), hned dvakrát je připomenut „německý Aristofanés" Heine (D. Kliche a J. Hermand, který přináší zajímavou konfron taci s Platenem, „Aristofanem" akademického

typu). Dva referáty se zaměřují na úlohu, jež se hrála recepce antiky při konstituování moderních vědních oborů: německé literární historie 19. sto letí (R. Rosenberg) a německé klasické filologie doby A. Boeckha (J. Irmscher). „Imagologický" aspekt pro studium antických modelů v epoše neoklasicismu a romantismu navrhuje A. Dutu.

V „romanistické" sekci D byla věnována po zornost především funkci antických modelů při formování dobových estetických, resp. sociálně

-politických principů v díle Diderotově (J. Vese

lý), u Stendhala (F. Claudon, J. O. Fischer), B. Costanta (M. Fontius), Mme de Staël a S. Bo lívara (K. Schnelle), francouzských utopických socialistů P. Lerouxe a E. Barraulta (K. Barek).

Sekce E byla věnována recepci antiky v ději nách výtvarného umění a hudby. Sem patří refe

ráty o německém neoklasicismu (P. H. Feist), francouzském empiru (H.-U. Gumprecht), fran couzské architektuře 2. císařství (R. Děsné), o proměnách v interpretaci tehdy velmi oblíbe ného motivu sfingy (M. Franz). Pozornost si zaslouží referát Die singende Antike im Aufstand gegen Napoleon III (charakterizující využití an tické mytologie v díle Offenbachově a Berliozově a dokazující „demokratizaci" antických mýtů v této parodii; H. Hofer) a obsáhlý příspěvek o recepci antiky u R. Wagnera (Ch. Trilse).

V sekci F se sešly referáty, které sledují sociální funkci estetických norem nově se vytvářejících ve Francii po r. 1848 (W. Klein); dva komple mentární referáty dokumentují tento proces na

příkladu recepce antiky v díle parnasistů L. de Lisle a L. Ménarda (J. Schlobach, D. Sla

bochová), jeden referát je věnován naturalistic kému „esteticismu" J.-K. Huysmanse (H. Pfeif fer).

Na závěrečném plenárním zasedání vzbudil odezvu referát F. Tomberga v mnohém nově po jímající Nietzschův pokus o i antiky a referát K. R. Scherpeho, brilantní analýza monumentální trilogie Petera Weisse Aesthetik des Widerstands (1975, 1978, 1981), která roze hrává na podkladě systému analogií k Dantově Božské komedii „theatrum mundi" 20. století. Weissův román představuje tak více než názorně

jakousi „recepci recepce antiky" a Scherpův pří spěvek tak jen podtrhuje dynamický charakter literárně historických procesů a kolokvium o re

cepci antiky v 19. století symbolicky uzavírá pohledem do současnosti našeho století dvacá tého.

Závěrem je třeba zdůraznit, že kolokvium mělo výrazně interdisciplinární charakter a již v tom je jeho přínos. Systematicko-teoretický aspekt Marxem naznačeného problému je v jednotli vých příspěvcích osvětlován na konkrétním a vel mi různorodém historickém materiálu a na pří kladu recepce antiky v podmínkách rozvíjejících se kapitalistických vztahů jsou charakterizovány kvalitativně nové rysy umělecké produkce 19. sto letí. V centru pozornosti jsou především proměny, jimž v této epoše podléhal soubor tradičních antických hodnot, zvláště jak se měnila funkce antiky po Velké francouzské revoluci, jak v dialo gu s antikou a v souvislosti s nejrůznějšími proce sy ekonomického, sociálního i politického cha rakteru provázejícími vývoj buržoazní společnosti začínají vznikat zárodky teorie „moderního" umění, jak se zároveň vytváří rozpor mezi novou uměleckou praxí na straně jedné a mezi institu cionalizovanými normami umění akademického pseudoklasicismu na straně druhé. Jsou tak ná zorně dokumentovány důsledky zmíněných so ciálně historických procesů v oblasti tvorby, dis tribuce i recepce uměleckých děl i úzké sepětí proměn estetických norem s těmito procesy, zá roveň však i odraz proměn estetických norem samotných ve způsobu recepce antiky, která je modelována podle estetických potřeb a sociálních i ideologických aspirací konkrétního umělce.

Dana Slabochova

192

This content downloaded from 62.122.79.31 on Sat, 14 Jun 2014 22:58:33 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions