Závěrečná práce

Zdravotní způsobilost k řízení motorového

vozidla

Vypracoval: PhDr. Jiří Laciga

Úvod

Posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel patří k běžným úkonům, které

provádí klinický psycholog. I když je tato činnost běžná, stojí za to připomenout základní

postupy a principy spojené s touto diagnostickou činností.

I. Studium zdravotní dokumentace

Naše odborná psychodiagnostická práce začíná prvním úkolem, tím je zjištění, která z chorob

či poruch je důvodem vyšetření. Odesílající lékař, buď praktický či jiný odborný specialista,

pojal podezření, že v důsledku určité choroby či poruchy je třeba vyšetřit, zda tato choroba či

porucha vylučuje či omezuje způsobilost k řízení motorového vozidla. V prvním kroku tedy

hledáme, na základě studia zdravotní dokumentace, o jaký typ onemocnění se jedná, což

pochopitelně neznamená, že prvotní diagnóza je jedinou, kterou se budeme zabývat. Pokud

však nalezneme jinou chorobu či poruchu vylučující či omezující, musíme tuto řádně vyšetřit

a zhodnotit.

Choroby a poruchy omezující či vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla jsou

uvedeny v příloze k příslušné vyhlášce. Pro nás je důležité, že u drtivé většiny onemocnění

jsou známy klinické a průběhové charakteristiky včetně vlivu těchto onemocnění na

fungování jedince v oblasti emotivní i kognitivní. U některých skupin onemocnění jsou

ve zdravotní dokumentaci výsledky vyšetření CNS, v takových případech je třeba prověřit

klinické hypotézy, vyplývající z výsledků vyšetření. Například při mozkových iktech

z dokumentace zjistíme lokalizaci ruptury či výdutě a můžeme učinit předpoklad na základě

neuropsychologických zjištění, které kognitivní funkce by mohly být postiženy, totéž platí i u

jiných neurogenerativních poruch či chorob. Hypotézy vyplývající z předpokládaných

kognitivních postižení na základě vyšetření CNS, ponejvíce zobrazovacími metodami, je třeba

konfrontovat s konkrétními vyšetřovacími psychodiagnostickými zjištěními. V praxi není

neobvyklé, že výrazná patologie CNS v zobrazovacích metodách nekoresponduje s našimi

zjištěními a vice versa, tedy minimální či negativní nález v těchto zobrazovacích metodách

nekoresponduje s naším výrazně patologickým nálezem.

Je třeba poznamenat, že prakticky se většinou setkáváme s komorbiditou.

Dále uvedený legislativní rámec slouží k tomu, aby si klinický psycholog připomenul, jaké

změny v kognitivních a osobnostních funkcích jsou spojeny s jednotlivými chorobami a

poruchami.

Tyto změny nepopisujeme, protože jsou obsahem postgraduálního vzdělávání v klinické

psychologii, dále také proto, že by práce neúměrně narostla.

Vybraná zákonná ustanovení k řízení motorových vozidel

V úvodu do problematiky předkládáme základní legislativní rámec, text je zkrácen pro

potřeby klinického psychologa, některé skutečnosti jsou zvýrazněny:

Vyhláška č.277/2004 Sb. Stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel

§ 1 Uvádí naši národní legislativu do souladu s legislativou zemí EU

§ 2 Kdo vydává posudek

(1) Posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen "posudek") vydává

posuzující lékař po zhodnocení zdravotního stavu žadatele o řidičské oprávnění (dále

jen"žadatel") nebo držitele řidičského oprávnění (dále jen "řidič") zjištěného lékařskou

prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení žadatele nebo řidiče (dále jen "posuzovaná

osoba") ke zdravotní způsobilosti, předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci

vedené o posuzované osobě, informací o zdravotním stavu posuzované osoby sdělených

jejím registrujícím praktickým lékařem a dále výsledků dalších odborných vyšetření, která si

vyžádal.

(2) Obsah prohlášení podle věty prvé je stanoven v příloze č. 1.

§ 3 Posuzovanou osobu lze za zdravotně způsobilou k řízení motorových vozidel nebo za

zdravotně způsobilou s podmínkou uznat za podmínek stanovených v zákoně, pokud na

základě lékařské prohlídky nebo pravidelné lékařské prohlídky nebyla u této osoby zjištěna

vada, stav nebo nemoc (dále jen "nemoc"), která vylučuje zdravotní způsobilost k řízení

motorových vozidel

§ 4 (1) Posudek musí být jednoznačný a nesmí obsahovat diagnózu nemoci; vždy obsahuje

náležitosti uvedené ve vzorech posudků uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce. Posudek lze

vydat i v jiném formátu a uspořádání, než je uvedeno v jeho vzoru.

(2) V posudku se uvede doba platnosti, jestliže posuzující lékař na základě zjištěného

zdravotního stavu posuzované osoby určí prohlídku dříve, než je termín pravidelné lékařské

prohlídky podle zákona

a) v případě postupující nemoci ovlivňující řízení (zkráceno)

b) v případě podmínky kontroly (zkráceno)

§ 5 (Podmínky)

(1) V případě, kdy je vydáván posudek se závěrem

a) o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou, se v posudku uvede

tato podmínka vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby; podmínka

spočívá v používání nezbytného zdravotnického prostředku, v technické úpravě motorového

vozidla nebo v jiných omezeních posuzované osoby; za jiné omezení posuzované osoby se

rovněž považuje termín, do kterého se má posuzovaná osoba podrobit další lékařské

prohlídce,

b) o zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel, se v posudku uvede závěr o

zdravotní nezpůsobilosti vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby; je-li

důvodem zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla osoby uvedené v § 4 odst.

2 písm. a) dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti

1a) k výkonu práce nebo činnosti spočívající v řízení motorového vozidla, uvede se i tento

důvod.

(2) Zjištěné nemoci, které vedly k vydání posudku podle odstavce 1, zaznamená posuzující

lékař ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě.

Lékařské prohlídky, pravidelné lékařské prohlídky, odborná vyšetření

§ 6

(1) Nezbytným rozsahem lékařské prohlídky a pravidelné lékařské prohlídky je

a) zjištění o zdravotním stavu posuzované osoby s cíleným zaměřením na nemoci, které

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují; nemoci, které

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují, jsou stanoveny v

příloze č. 3,

b) komplexní fyzikální vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření sluchu, zrakové ostrosti a

barvocitu, orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy a orientačního neurologického

vyšetření,

c) další potřebné odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem v případě, že u

posuzované osoby je nezbytné vyloučit podezření na nemoc, která by mohla omezovat

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel,

d) odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem vždy, pokud posuzovaná osoba je v

soustavné péči jiného lékaře nebo klinického psychologa pro nemoc, která vylučuje nebo

omezuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, jestliže je tato skutečnost

posuzujícímu lékaři známa,

e) odborné vyšetření ošetřujícím lékařem neurologem u posuzovaných osob trpících

epilepsií, epileptickými syndromy nebo jinými poruchami vědomí nebo v případě podezření

na tyto nemoci; při odborném vyšetření je hodnocen vždy stav epilepsie nebo jiných poruch

vědomí, klinická forma a postup nemoci, dosavadní léčba a její výsledky.

(2) Odborné vyšetření se provádí v rozsahu potřebném pro posouzení zdravotní

způsobilosti posuzované osoby k řízení motorových vozidel. V závěru každého odborného

vyšetření musí být vymezena zdravotní způsobilost posuzované osoby k řízení motorových

vozidel ve vztahu k zaměření odborného vyšetření a navržena podmínka umožňující řízení

motorového vozidla, pokud byla zjištěna potřeba jejího stanovení, a to

a) použití nezbytného zdravotnického prostředku

b) technická úprava motorového vozidla, nebo

c) jiné omezení posuzované osoby; pokud jiné omezení umožňující řízení motorového

vozidla spočívá v podmínce podrobení se dalšímu odbornému vyšetření, musí být v závěru

odborného vyšetření rovněž uveden termín, do kterého se má posuzovaná osoba podrobit

dalšímu odbornému vyšetření.

§ 7 (1) Lékař nebo klinický psycholog provádějící na žádost posuzujícího lékaře odborné

vyšetření posuzované osoby podle § 6 odst. 1 písm. c) až e) vychází ze zdravotnické

dokumentace vedené posuzujícím lékařem o posuzované osobě nebo z jeho informace;

informace ze zdravotnické dokumentace zpracovaná posuzujícím lékařem obsahuje důvody,

pro které bylo odborné vyšetření vyžádáno, výsledky dosud provedených vyšetření a další

údaje podstatné pro odborné vyšetření.

(2) Posuzující lékař, pokud není současně registrujícím praktickým lékařem posuzované

osoby, si pro účely hodnocení zdravotní způsobilosti posuzované osoby k řízení motorových

vozidel vyžádá informace o zdravotním stavu této osoby u registrujícího praktického lékaře,

a to

a) zda posuzovaná osoba trpěla nebo trpí nemocemi uvedenými v příloze č. 3 nebo na tyto

nemoci bylo v minulosti vysloveno podezření, a

b) další údaje podstatné pro posouzení zdravotní způsobilosti této osoby.

(3) Lékař nebo klinický psycholog provádějící odborné vyšetření zaznamenává závěry svých

zjištění a vyšetření nebo odborných vyjádření v celém rozsahu zjištěných skutečností do

zdravotnické dokumentace, kterou o posuzované osobě vede; posuzujícímu lékaři předá

informaci o závěrech odborného vyšetření.

§ 8 Registrující praktický lékař vyznačí ve zdravotnické dokumentaci a ve výpisu ze

zdravotnické dokumentace v případě předání pacienta do péče jiného registrujícího

praktického lékaře, že osoba, o níž je vedena zdravotnická dokumentace, je žadatelem nebo

řidičem, nebo že této osobě byl vydán posudek se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti k

řízení motorových vozidel nebo zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s

podmínkou. Pokud je posuzujícím lékařem lékař zařízení závodní preventivní péče, sděluje

tyto skutečnosti za účelem vyznačení ve zdravotnické dokumentaci registrujícímu

praktickému lékaři. Pokud posuzovaná osoba nemá registrujícího praktického lékaře nebo

lékaře zařízení závodní preventivní péče, vyznačí skutečnosti uvedené ve větě prvé do

zdravotnické dokumentace posuzující lékař.

§ 9 Náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy

nelze na sedadle motorového vozidla připoutat

(1) Lékařské potvrzení vydané na základě zákona řidiči nebo přepravované osobě, která se ze

zdravotních důvodů nemůže za jízdy připoutat na sedadle bezpečnostními pásy, obsahuje

náležitosti uvedené v příloze č. 4. Kopie lékařského potvrzení je součástí zdravotnické

dokumentace vedené o řidiči nebo o přepravované osobě.

(2) Lékařské potvrzení, popřípadě osvědčení vydané příslušnými orgány v jiném členském

státě Evropské unie, se považuje za lékařské potvrzení vydané podle této vyhlášky; musí být

na něm vyznačena doba jeho platnosti a osvědčení musí být na požádání předloženo všem

osobám oprávněným kontrolovat podle zvláštních právních předpisů dodržování povinností

účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích.

Závěrečná ustanovení

§ 10 Pokud řidič získal na základě dosavadních právních předpisů řidičské oprávnění a jestliže

lékař zjistí nebo získá podezření, že jeho zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

neodpovídá zdravotní způsobilosti podle této vyhlášky, upozorní písemně na tuto

skutečnost řidiče a posuzujícího lékaře, pokud je mu znám.

Příloha č. 3

Nemoci, vady, nebo stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení

motorových vozidel

Pro účely přílohy jsou zařazeni do skupiny 1 (méně přísné podmínky) žadatelé a držitelé

řidičských oprávnění skupiny A, B a B+E a AM a podskupiny A1 a B1 a

skupiny 2 (přísnější podmínky)

a) řidiči, kteří řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu, a u nichž je řízení

motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě,

b) řidiči vozidla, kteří při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívají

zvláštního výstražného světla modré barvy, popřípadě doplněného o zvláštní zvukové

výstražné znamení,

c) řidiči, u kterých je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti

prováděné podle zvláštního právního předpisu,

d) žadatelé a držitelé osvědčení pro učitele řidičů pro výcvik v řízení motorových vozidel

podle zvláštního právního předpisu, nebo

e) žadatelé a držitelé řidičských oprávnění skupiny C, C+E, D, D+E a T a podskupiny Cl, Cl+E,

Dl a Dl + E (§ 81 zákona č. 361/2000 Sb. v platném znění).

Nemoci, vady nebo stavy vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost

I. Nemoci a vady zraku

II. Nemoci, vady nebo stavy sluchu

III. Nemoci, vady nebo stavy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně vylučující nebo

podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

IV. Nemoci, vady nebo stavy oběhové soustavy vylučující nebo podmiňující zdravotní

způsobilost k řízení motorových vozidel

V. Nemoc diabetes mellitus vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení

motorových vozidel

VI. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy vylučující nebo podmiňující zdravotní

způsobilost k řízení motorových vozidel

1. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy vylučující zdravotní způsobilost k řízení

motorových vozidel jsou takové nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy, které způsobují

zdravotní komplikace nebo odchylky nebezpečné pro provoz na pozemních komunikacích, a

to zejména

Skupina I

a) epilepsie, epileptické syndromy nekompenzované nebo částečně kompenzované v

případech, kdy délka bezzáchvatového období je kratší než 1 rok,

b) stav po prvním epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po

dobu minimálně 1 roku,

c) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti, například narkolepsie a kataplexie.

Skupina 2

a) nemoci, vady nebo stavy podle skupiny 1

b) epilepsie, epileptické syndromy po dobu 10 let bezzáchvatového období po vysazení

antiepileptické léčby,

c) stavy po ojedinělém epileptickém záchvatu, kdy nebyla nasazena antiepileptická léčba po

dobu 5 let od tohoto záchvatu,

d) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti, včetně stavů v anamnéze, například

narkolepsie a kataplexie,

e) stavy po chirurgických zákrocích nebo úrazech centrální nervové soustavy s trvalými

neztišitelnými bolestmi nebo s poruchami pohybu, kognice, hluboké citlivosti nebo s

těžkými trofickými změnami,

f) nemoci nebo stavy po chirurgických zákrocích nebo zranění periferních nervů s trvalými

poruchami pohybu, citlivosti nebo s trofickými změnami, které vylučují schopnost řídit

motorové vozidlo, nebo

g) hyperkinézy a spasticity.

2. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy, které ovlivňují bezpečnost provozu na

pozemních komunikacích a u kterých lze žadatele nebo řidiče uznat za zdravotně způsobilé k

řízení motorového vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření, a to zejména

Skupina 1

a) neurologické poruchy spojené s nemocemi nebo chirurgickými zákroky, které ovlivňují

centrální nebo periferní nervový systém, způsobují psychické, smyslové nebo motorické

poruchy a mají vliv na rovnováhu a koordinaci, a to

1. stavy po úrazech a nemocech centrální nervové soustavy s trvalými neztišitelnými

bolestmi nebo poruchami pohybu, kognice (duševní pochody, vnímání, paměť, poznání),

hluboké citlivosti nebo těžkými trofickými změnami nebo

2.stavy po poranění nebo nemoci periferních nervů s trvalými poruchami pohybu, citlivosti

nebo těžkými trofickými změnami, pokud omezují schopnost řídit motorové vozidlo,

b) epilepsie, epileptické syndromy plně kompenzované nebo kompenzované v případech

1. kdy délka bezzáchvatovitého období je delší než 1 rok nebo

2. po prvním epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po 1 roce od

tohoto záchvatu, přičemž délku bezzáchvatového období stvrzuje žadatel čestným

prohlášením nebo

c) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti v anamnéze, například narkolepsie a

kataplexie.

V případech uvedených v písmenu b) nebo c) je pravidelná lékařská kontrola podmínkou

zdravotní způsobilosti vždy.

Skupina 2

a) nemoci, vady nebo stavy podle skupiny 1, pokud není dále stanoveno jinak,

b) ojedinělý epileptický záchvat, pokud nebyla nasazena antiepileptická léčba, po 5 letech

od tohoto záchvatu,

c) epilepsie, epileptické syndromy nebo stav po epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena

antiepileptická léčba, po 10 letech od vysazení léčby, nebo

d) těžší poruchy spánku ovlivňující zejména schopnost koncentrace a rychlost reakce.

V případech uvedených v písmenu b) až d) je pravidelná lékařská kontrola podmínkou

zdravotní způsobilosti vždy.

VII. Nemoci, vady nebo stavy způsobující duševní poruchy vylučující nebo podmiňující

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

1. - Skupina 1 a 2

Duševní poruchy vylučující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel jsou nemoci

nebo stavy, které způsobují takové zdravotní komplikace nebo odchylky, které jsou

nebezpečné pro provoz na pozemních komunikacích, a to zejména

a) organické duševní poruchy projevující se demencí (demence u Alzheimerovy choroby,

vaskulární demence, demence u chorob klasifikovaných jinde, nespecifikované demence),

b) organický amnestický syndrom,

c) organicky podmíněné poruchy osobnosti a poruchy chování,

d) nespecifické organické nebo symptomatické duševní poruchy

e) schizofrenie, schizotypní porucha, akutní a přechodné psychotické poruchy,

schizoafektivní poruchy, trvalá duševní porucha s bludy, indukovaná porucha s bludy, jiné

neorganické psychotické poruchy ve stadiu akutním, při znovuobjevení příznaků této

nemoci a při jejich přetrvávání,

f) mentální retardace, nebo

g) pervazivní vývojové poruchy

2. - Skupina 1 a 2

Duševní poruchy, které ovlivňují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a u

kterých lze žadatele nebo řidiče uznat za zdravotně způsobilého k řízení motorového

vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření, a to zejména vážné duševní poruchy

vrozené, způsobené nemocí, úrazem nebo neurochirurgickými operacemi, vážné poruchy

chování způsobené stárnutím nebo vady osobnosti vedoucí k vážným poruchám úsudku,

chování nebo adaptability.

Poruchami nebo vadami osobnosti podle bodu 2, pokud je nelze podřadit pod duševní

poruchy stanovené v bodě 1, se rozumí zejména:

a) schizofrenie, schizotypní porucha, akutní a přechodné psychotické poruchy,

schizoafektivní poruchy, trvalá duševní porucha s bludy, indukovaná porucha s bludy nebo

jiné neorganické psychotické poruchy, a to v anamnéze,

b) jiné duševní poruchy (v anamnéze) vznikající následkem onemocnění, poškození nebo

dysfunkce mozku nebo následkem somatického onemocnění,

c) postencefalitický syndrom,

d) delirium jiné než vyvolané alkoholem a jinými drogami (v anamnéze),

e) závažné neurotické poruchy, behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a

somatickými faktory, poruchy osobnosti a chování u dospělých, závažné poruchy

psychického vývoje.

VIII. Nemoci, vady nebo stavy způsobené závislostí na alkoholu (alkoholismus) vylučující

nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

Skupina 1 a 2

1. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel je vyloučena u žadatele nebo řidiče,

který je závislý na alkoholu (alkoholismus) nebo neschopný vzdát se požívání alkoholu tak,

aby nebyla ovlivněna schopnost řídit motorové vozidlo (§ 84 odst. 3 zákona).

2. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel žadatele nebo řidiče,

a) který byl v minulosti závislý na alkoholu (alkoholismus) nebo neschopný vzdát se vlivu

alkoholu při řízení, je podmíněna bezpečným abstinenčním obdobím; za bezpečné

abstinenční období se považuje nezpochybněná důsledná a trvalá abstinence trvající

alespoň 2 roky, jejíž prokázání vyplývá ze závěrů učiněných příslušným odborným lékařem,

nebo

b) u kterého byly zjištěny opakované akutní intoxikace v anamnéze, lze uznat pouze na

základě závěrů odborného vyšetření.

Pravidelná lékařská kontrola je podmínkou zdravotní způsobilosti vždy.

IX. Nemoci, vady a stavy spočívající v závislosti na požívání psychoaktivních

(psychotropních) látek, léčiv nebo jejích kombinací (toxikománie) vylučující zdravotní

způsobilost k řízení motorových vozidel

Skupina 1 a 2

1. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel je vyloučena u žadatele nebo řidiče,

který

a) je závislý na požívání psychoaktivních látek, léčiv nebo jejích kombinací,

b) není závislý, ale pravidelně zneužívá psychoaktivní látky nebo léčiva nebo jejich

kombinace, nebo

c) pravidelně užívá psychoaktivní látky nebo léčiva, jejichž účinek nebo jejich kombinace

může snížit schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, a to v takovém množství, které má

negativní vliv na jejich řízení.

2. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel žadatele nebo řidiče, který byl v

minulosti závislý na psychoaktivních látkách nebo je neschopný vzdát se vlivu

psychoaktivních látek při řízení, je podmíněna bezpečným abstinenčním obdobím; za

bezpečné abstinenční období se považuje nezpochybněná dvouletá důsledná a trvalá

abstinence, jejíž prokázání vyplývá ze závěrů učiněných příslušným odborným lékařem;

pravidelná lékařská kontrola je podmínkou zdravotní způsobilosti vždy.

X. Nemoci, vady a stavy způsobené vážnou nedostatečností činnosti ledvin podmiňující

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

XI. Stavy související s transplantací orgánu nebo umělého implantátu podmiňujícího

zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel

Harmonizační kódy a národní harmonizační kódy jsou uvedeny ve vyhlášce č. 31/2001 Sb., o

řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů.

05. Omezení jízdy (povinná doplňující podmínění nebo omezení řidičského oprávnění)

05.01 Omezení jízdy podle denní doby (např. jedna hodina po východu slunce a jedna hodina

před západem slunce),

05.02 Omezení jízdy v okruhu ...... km od místa bydliště řidiče nebo pouze ve městě/regionu,

05.03 Řízení (jízda) bez cestujících,

05.04 Jízda rychlostí nepřesahující ....... km.h-1,

05.05 Řízení výhradně, je-li doprovázen jiným držitelem řidičského oprávnění,

05.06 Bez přívěsu,

05.07 Zákaz jízdy na dálnici a silnici pro motorová vozidla,

05.08 Zákaz jízdy pod vlivem alkoholu

XII. Další nemoci, vady nebo stavy, které mohou podmínit zdravotní způsobilost k řízení

motorových vozidel

Skupina 1 a 2

Žadatele nebo řidiče, kteří trpí nemocí, vadou nebo stavem, které nejsou uvedeny v

předchozích položkách a které mohou vyústit ve funkční neschopnost ovlivňující bezpečnost

provozu na pozemních komunikacích, lze uznat za zdravotně způsobilé k řízení motorového

vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření.

.

Klinické psychologické vyšetření k posouzení zdravotní způsobilosti

k řízení motorového vozidla

II. Úvod

Klinický psycholog se nachází v situaci, kdy na jedné straně stojí nezávislost a kvalita života

nemocných, na druhé straně bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu:

1. Možnost řídit motorové vozidlo je v moderním světě podmínkou nezávislosti a

relativní soběstačnosti nemocných, nejvíce pro ty, kteří mají zároveň narušenou

hybnost (např. stavy po CMP).

2. Na druhé straně stojí zájem společnosti, aby lidé s poškozením funkcí CNS

neohrožovali ostatní účastníky silničního provozu.

3. Cílem klinicko-psychologického posouzení je nalezení rovnováhy mezi zájmy pacienta

a společnosti

II.1 Anamnéza

Anamnestické vyšetření vychází ze studia zdravotní dokumentace. Zjišťujeme, jak poruchy a

chorobné stavy subjektivně ovlivňují psychické funkce, paměť, pozornost atd. Je vhodné

v případech sníženého náhledu objektivizovat tyto údaje s hodnocením rodinných

příslušníků. Při posuzování situace vyšetřovaného vycházíme z příslušné osy MKN 10, kde

stanovíme úroveň zátěže vyplývající z aktuální situace (např. ztráta partnera, rozvod atd.).

Posouzení řidičské zkušenosti provádíme na základě výpovědi vyšetřovaného (počet najetých

kilometrů za dobu od vydání řidičského průkazu, kolik kilometrů najede v běžném roce,

nehody a skoronehody, subjektivní hodnocení schopnosti řídit, přestupky, případně odnětí

řidičského průkazu atd.). Tyto údaje objektivizujeme na základě výpisu z evidence řidičů.

II.2 Vyšetření kognitivních funkcí a osobnosti

II.2.1 Psychologické modely řízení motorového vozidla

Psychologické proměnné, které se vztahují k řízení motorového vozidla, popisují modely. Liší

se mírou obecnosti, dobou vzniku a zaměřením na určité oblasti.

Informačně procesuální model řízení, obsahuje:

a) percepci, rozhodování, selekci odpovědí a exekuci v procesu zpracování informací.

b) V procesu zpracování informací se střídají automatizované formy chování a volně

kontrolované procesy

c) Řidiči se liší v rozsahu automatizovaných forem chování (zkušení) a

kontrolovaných forem chování (začátečníci).

d) Automatizované a kontrolované formy chování se mění podle aktuální situace

(počasí, známost cesty, hustota provozu atd.)

Informačně procesuální model neobsahuje osobnostní charakteristiky, osobnostní vlastnosti

a postoje.

Hierarchické modely - tříúrovňový hierarchický model

Hierarchické modely se snaží o postižení řízení motorového vozidla na více úrovních.

1. Strategická úroveň: Obsahuje rozhodnutí a plány jak zvládnou plánovanou cestu (kdy jet,

jaké budou podmínky, kudy jet, zvážení rizik atd.)

2. Taktická úroveň: Obsahuje aktivity během řízení v reálném provozu (kontrola vzdálenosti

od vpředu jedoucího vozidla, anticipace a vyhýbání se rizikům atd.)

3. Operační úroveň: Obsahuje bezprostřední kontrolu akcí, založenou na automatizovaných,

přeučených percepčně-motorických funkcích.

Model znalostní: Dovednosti, pravidla a znalosti

Jedná se o hierarchický model, který popisuje chování řidiče na třech úrovních:

1. Úroveň dovednosti: Informace a motorické reakce jsou prováděny automaticky, bez

vědomé kontroly, pokud se objeví situace, kterou nelze na této úrovni řešit, přechází se na

vyšší úroveň.

2. Úroveň pravidel - např. zastavení před přechodem, když vidíme chodce.

3. Úroveň znalosti - dovednost ani pravidlo nestačí, např. řízení na neznámé místo.

Integrace hierarchických modelů

Strategická úroveň Taktická úroveň Operační úroveň

Znalosti Orientace a navigace

v neznámé oblasti

Kontrolovaný

smyk

Začátečník

Při prvním

řízení

Pravidla Volba mezi známými

trasami

Míjení jiného

vozidla

Řízení

nového,

neznámého

vozidla

Dovednosti Každodenní trasa Průjezd

známou

křižovatkou

Ovládání

vozidla v zatáčkách

Jednotlivé úrovně se liší mírou vědomé kontroly, tedy popisují úrovně zapojení vyšších

kognitivních funkcí (např. indukce a dedukce).

Chyby a omyly v řízení

Chyby se vztahují k rozporu mezi plánovanou a uskutečněnou akcí (vztahuje se k operační

úrovni), dělí se na:

„skluzy“ - zamýšlená akce je špatně provedená

„opomenutí“ - akce nebyla provedena buď na základě chyby pozornosti či paměti.

Omyly jsou chyby v plánování či v úsudku, vztahují se k vyšším úrovním. Např. špatná

interpretace dopravní situace.

Chyby jsou uvědomovány, omyly často ne.

Modely - co nám mohou přinést?

1. Zahrnují požadavky na řízení na jednotlivých úrovních

2. Popisují obecné psychologické proměnné nutné k řízení motorového vozidla

3. Poskytují podklad pro kompenzační strategie, nelze například kompenzovat vyšší

úrovně nižšími. Porucha exekutivy, poruchy myšlení nelze kompenzovat vynikajícími

vlastnostmi pozornosti a reakční pohotovosti. Na druhé straně snížení na úrovni

operační mohou být, byť jen částečně, kompenzována na vyšších úrovních. Např.

starší řidič může jezdit jen známou trasu, za světla a v malém provozu.

Motivace chování řidiče

Modely uvedené výše odpovídají na otázku, co může proband dělat, nikoli na otázku, co

skutečně dělá. Např. znalost pravidel silničního provozu neznamená, že tato pravidla budou

konkrétním jedincem dodržována. Na otázku, co proband skutečně dělá, se snaží odpovědět

motivační teorie. Pro praktické účely lze považovat za nejdůležitější vztah mezi percepcí

rizika a subjektivně akceptovatelnou úrovní rizika.

Obě složky jsou ovlivněny:

1. Trvalými osobnostními vlastnostmi (relativně stálé vlastnosti, např. impulzivita,

vyhledávání rizika, antisociální zaměření atd.).

2. Situačními faktory (např. zpomalení vlivem reaktivní deprese po ztrátě partnera

atd.).

II.2.2 Evidence based přístup ve vyšetření kognitivních schopností a osobnostních

vlastností

Klinický psycholog je plně zodpovědný za volbu použitých metod a jejich interpretaci.

Odvolávání se na „doporučené postupy, metodiky, některá tvrzení v testových příručkách

atd.“ jsou jen odvoláváním se na autoritu, nikoliv na fakta. Proto před použitím jakékoli

metody by tato měla být posouzena z následujících hledisek:

1. Validita metody v zjednodušené podobě odpovídá na otázku: Měří skutečně metoda

to, co má měřit? Messick (1989, str. 13) definuje validitu jako „integrovaný hodnotící

úsudek o tom, v jakém stupni empirická evidence a teoretický základ dokládají

adekvátnost a přijatelnost vztahů mezi testovými skóry a určitými akcemi.“ Standardy

pro pedagogické a psychologické testování definují validitu jako „míru, ve které

empirické důkazy a teorie podporují interpretaci testových skórů při doporučeném

způsobu použití testu.“ (2001). V klasické teorii validity se předpokládá, že validita je

vlastností testu a vliv interpretujícího psychologa je malý. To však platí jen za velmi

výjimečných podmínek, tedy u speciální populace a tam, kde je metoda používána

velmi dlouho, tudíž jsou akumulovány robustní důkazy. Druhý předpoklad klasické

teorie, aby test byl validní: testové skóry by měly měřit přímo. To je však možné jen

výjimečně, například v rychlostních testech, ale i zde je otázka, jakou rychlost měříme

(srovnejme např. rychlost v symbolech kódování a rychlost ve skládání kostek

ve WAIS). Třetím předpokladem klasické teorie je, že validita je funkcí teoretického či

empirického konstruktu, který měříme. Konstruktem je myšleno něco, co není přímo

pozorovatelné. Konstrukty jsou abstrakce s různým stupněm obecnosti (např.

inteligence).

Pojetí validity ve „Standardech“ je jednotné a jednotlivé typy či kategorie validity jsou

brány jakožto různé způsoby evidence.

2.1 Obsahová (konstruktová) validita

V první formulaci teorie, rozdělil Crombach (in Urbina, 2004, str. 158) validitu na

empirickou a logickou. V druhé formulaci Crombach (in Urbina, str. 158) navrhuje

termín obsahová (konstruktová) validita a nomotetickou síť. Teorie byla dále

rozpracována Embretsonem (in Urbina, 2004, str. 159-160), kde byl použit termín

obsahová (konstruktová) reprezentace, která souvisí s teoreticky vymezenými

procesy, z nichž pramení výkon v testu a nomotetický rozsah, který se vztahuje

k síti vztahů mezi měřením v určitém testu a v jiných testech. Dostáváme tak dva

zdroje důkazu o validitě:

a) Obsahová validita se vztahuje k určení rozdílů mezi jednotlivými úlohami

v testu, které můžeme v oblasti kognitivních testů popisovat na úrovni

procesů (např. kódování do paměti) nebo faktorů (např. fluidní inteligence)

b) Nomotetický rozsah se vztahuje k diferencím ve výkonech v testu u různých

jedinců, dále pak ke vztahům těchto diferencí s jinými měřeními.

Oba způsoby průkazu validity jsou ve vzájemném vztahu. Čím přesněji jsou

definovány procesy či faktory, které test obsahuje, a čím větší jsou diference mezi

jednotlivými probandy, tím lepší metoda.

Častým postupem hodnocení validity je face validita. Dá se říci, že face validita

ukazuje sama, že to, co se měří, je skutečně to, co chceme měřit. V dopravní

psychologii se některé testové zkoušky pokoušejí vypadat, jako by šlo o řízení

motorového vozidla a více se podobají řízení na simulátoru než klasickému

psychologickému testu. Takový postup má výhodu v tom, že proband nabývá dojmu,

že se měří to, co má vztah ke skutečnému výkonu. Na druhé straně teoretická

podloženost takových postupů bývá většinou slabší.

Validita může být prokazována na základě reliability, tedy na základě stability, malých

rozdílů mezi hodnotiteli atd. Korelace mezi subtesty či mezi testovými bateriemi

poukazuje na to, že je měřen stejný konstrukt (obsah); neplatí to jen pro kognitivní

testy, ale i pro korelace mezi různými škálami (např. deprese). Na druhé straně slabé

korelační vztahy mezi konstrukty jsou také pokládány za znak svědčící pro validitu,

protože slabé vztahy ukazují na rozdílnost měřených obsahů. Faktorová analýza slouží

jako nástroj validity, a to především konfirmační faktorová analýza a strukturální

modelování. Konfirmační faktorová analýza byla například použita pro testování

adekvátního faktorového modelu ve WAIS-III.

2.2 Kriteriální validita

Důkaz o validitě metody může být také založen na vztahu výsledků metody

k vnějšímu kritériu. Toto kritérium může být dichotomické (vykonání maturitní

zkoušky, nevykonání maturitní zkoušky) nebo kontinuální (např. vztah mezi

známkami ve škole a výsledky testu). Na základě vztahu mezi kritériem a výsledky

v testu můžeme sledovat současný nebo budoucí stav, mluvíme pak o současné

nebo prediktivní validitě.

2.3 Obecnost validity

Zobecnitelnost validizace je závislá na velikosti vzorku a na variabilitě výsledků.

Pokud se používá kritérium, pak zobecnitelnost závisí na zvoleném kritériu a dále

na charakteristikách testu samotného. Striktně vzato validita se vztahuje

k standardizačnímu vzorku a další zobecnění musí být velmi opatrná.

Validita kognitivních i osobnostních metod by měla být hodnocena na základě teorie

a z nich vyplývajících konstruktů, které pak jsou ve vztahu s kritériem (např. školní

prospěch, řízení motorového vozidla s minimem chyb atd.).

Jak můžeme poznat, že námi vybraná metoda má dobrou validitu? Odpověď je vcelku

jednoduchá: najděte studie ověřující validitu metody, posuďte jejich kvalitu a také

množství publikovaných prací v impaktovaných časopisech. Kriticky zhodnoťte popis

validity v příslušné testové příručce, pokud je test publikován komerčním

nakladatelem. U metod, které nebyly vydány komerčním vydavatelem, je třeba

postupovat zvlášť opatrně. U metaanalytických studií většinou rozhoduje kvalita

časopisu.

Kvalita testových metod je průběžně sledována Buros Center for Testing, kde lze

zakoupit nezávislé recenze jednotlivých metod.

2.4 Reliabilita

Reliabilita metody odpovídá na otázku, jak přesně měříme to, co chceme měřit.

Základní úvahou je rozdělení variability naměřených výsledků na tzv. pravý rozptyl a

chybový rozptyl. Chybový rozptyl je definován jakožto náhodná variabilita; tato

variabilita má normální rozdělení. Pochopitelně existují systematické, nenáhodné

chyby měření, nicméně odstranění těchto systematických chyb je úkolem tvůrců

metod. Reliabilita je pak definována jakožto podíl pravých skórů k celkové variabilitě.

2.5 Zdroje chyb

Rozdíly mezi skórovateli

Každá metoda vyžaduje, aby psycholog provedl skórování odpovědí. Tyto přidělené

skóry nesou v sobě vždy jistou míru diferencí, které vnášejí do měření chyby. Těmto

chybám lze čelit specifikací skórovacího systému, který bývá uváděn v manuálech.

Především u tzv. „projektivních metod,“ je skórovací systém sám o sobě

nedostatečný a pro zvětšení míry shody je třeba, aby psychologové provádějící

skórování a interpretaci prošli podrobným zaškolením. Míra shody mezi posuzovateli

je vyjádřena korelačním koeficientem shody mezi posuzovateli, za uspokojivou míru

se považuje korelace 0,90 a vyšší.

Časová chyba měření

Výsledky měření kolísají v čase, některé proměnné mají relativně trvalý charakter,

některé jsou závislé na stavu probanda více než jiné. Míra časové stability bývá

vyjádřena test-retest koeficientem reliability, tedy mírou shody mezi dvěma

měřeními v různých časech na stejné populaci.

Obsahová chyba měření

Tato chyba měření poukazuje na variabilitu, která vstupuje do měření a je zapříčiněna

obsahovými charakteristikami metody. Jedním ze způsobů jak vyjádřit tuto chybu je

split-half reliabilita, tedy rozdělení metody na dvě části (většinou na sudé a liché

položky) a výpočet korelačního koeficientu mezi dvěma částmi. Jinou možností jsou

alternativní formy testu.

Jednotlivé položky, které tvoří test, odrážejí měřený konstrukt v různé míře. Pro

stanovení homogenity či heterogenity testu, tato se vyjadřuje korelací mezi všemi

položkami testu. Speciálním vzorcem pro vnitřní konzistenci je Kuder-Richardsonova

formule, obecné pojetí je vyjádřeno v Crombachově alfě.

Výše uvedené zdroje chyb se v konkrétním testu vzájemně nevylučují, ale „sčítají,“

takže konečná chyba měření obsahuje všechny chybové zdroje. Toto pojetí je

obsaženo v Crombachově obecné teorii.

Přesnost měření např. u kognitivních testů je spojena s konfidenčním

intervalem, který nám říká, že naměřený výsledek leží s určitou mírou jistoty

v určitém rozmezí. Jaká je přesná hodnota, nevíme, ale víme, s jakou

pravděpodobností se výsledek z měření nachází v určitém intervalu. Tvrzení, že např.

CIQ=X, bez uvedení konfidenčního intervalu, je věštbou. Jiným vyjádřením

pravděpodobnosti je specificita a senzitivita testů, které se využívají především u

neuropsychologických metod. Praktickým vyjádřením reliability je

pravděpodobnostní deskripce získaných výsledků, přičemž tak vyjadřujeme jen část

chybového rozptylu, jak vyplývá z výše uvedeného.

2.5 Teorie kognitivních testů. V současné době se nejvíce používají tři základní

teoretické přístupy: jeden je založen na klasickém psychometrickém přístupu a dva

na neuropsychologickém modelu. CHC (Cattell-Horn-Carroll) je psychometrickým

modelem kognitivních schopností; na základě této teorie byl vypracován obecný

postup k hodnocení výsledků kognitivních testů Cross-battery assessment (XBA).

Neoropsychologický model je založen na Luriově modelu fungování mozku, tato byla

operacionalizována v PASS modelu. Třetím přístupem je Kaplanové procesuální

hodnocení kognitivních funkcí, které je rovněž zakotveno v neuropsychologickém

modelu. I když existují i jiné teoretické přístupy, např. psychometrický g-VPR model,

tyto postrádají dostatečný počet komerčně vydaných testových metod, které by

umožňovaly praktické měření.

2.6 Klinicky relevantní teorie osobnosti, vyjádřené v dotazníkových metodách

(Millonovy a Cloningerovy dotazníky) nemáme u nás k dispozici.

Při výběru relevantních metod nám pomáhají obecné zásady (standardy EFPA a

standardy APA), Tescentrum 2001 ). Přednostně se užívají testy, které mají adekvátní

a aktuální národní normy; pokud takové metody existují je psychometricky a

profesně neobhajitelné používat metod, které tyto podmínky nesplňují. Takový

postup je rovněž neetický, protože může poškodit pacienta.

Aktuálnost norem, především u kognitivních testů, vyplývá z efektu kohorty (Flynnův

efekt).

Pokud se vyjadřujeme ke specifické populaci, měli bychom mít relevantní testová

data u dané populace, což bývá obvyklé u neuropsychologických metod.

2.7 „Zlatý standard“ v klinické psychologii tvoří tři základní metody: Wechslerovy

testy, Rorschachova metoda a MMPI-2. V našich podmínkách má WAIS-III aktuální

normy, MMPI rovněž. U Rorschachovy metody se vychází z Exnerova normativního

souboru, je však možno se také opřít o velmi robustní mezinárodní normy.

Z neuropsychologických metod má české aktuální normy jen málo metod, některé

normativní studie byly provedeny u metod obsažených v „Neuropsychologické baterii

PCP.“ Klinicky použitelná je rovněž WJ-IE baterie, která má aktuální národní

standardizaci. Pro vyšetření poruch osobnosti je možno použít IPDE (Mezinárodní

rozhovor pro poruchy osobnosti MKN-10), či OPD postup, který je založen na

psychodynamickém přístupu k hodnocení osobnosti.

III. Katamnestická studie

Cíle šetření

Cílem katamnestické části práce bylo prozkoumat. jak ovlivnilo klinicko-psychologické

vyšetření zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla (dle Vyhl.277/2004 Sb.

v platném znění) chování vyšetřených řidičů.

Šetření mělo odpovědět na následující otázky:

1. Byl výsledek vyšetření respektován praktickým lékařem a v jakém rozsahu?

2. Objevili se takoví řidiči, kteří přinesli praktickému lékaři jiné psychologické vyšetření nebo

jiné odborné vyšetření, lišící se od našeho?

3. Ovlivnil výsledek vyšetření chování řidičů (v jakém rozsahu bylo doporučení

respektováno)?

Katamnestický dotazník přikládáme v příloze.

Sledovaná skupina řidičů

V kartotéce bylo identifikováno 49 vyšetření provedených v minulých třech letech za účelem

zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, v některých případech se vyšetření

dostavili ke kontrole, která byla indikována. Do sledování byly zařazeny i ty osoby, které se

nedostavily ke kontrole.

Průměrný věk sledovaných osob (v souboru není jediná žena) byl 73,4 let. Vysoký průměrný

věk osob ukazuje, že odesílající lékaři, alespoň v našem souboru, zkoumají zdravotní

způsobilost k řízení ve věku vyšším jak 70 let. Nejmladší osoba v souboru měla 47 let,

nejstarší osoba v souboru 91 let.

Vyplněné katamnestické dotazníky obsahovaly na počátku datum našeho vyšetření, jméno,

rodné číslo a výsledek vyšetření. V souboru odeslaném lékařům bylo na počátku 31 osob

nezpůsobilých, 12 osob způsobilých s podmínkou a šest osob způsobilých. Velký nepoměr

nezpůsobilých osob není z našeho hlediska překvapivý, protože odesílající lékaři v oblasti,

kde působíme, zasílají pacienty k vyšetření zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla

v případech, kdy je zřejmé, že bezpečné řízení motorového vozidla je téměř vyloučeno.

Z šesti osob, které byly způsobilé bez podmínky, byly tři mladší 60 let, byly zaslány psychiatry

a tři osoby byly po CMP, kde v klinickém obrazu dominovala expresivní fatická porucha.

Pacienti s expresivní fatickou poruchou se na první pohled jeví jako nezpůsobilí, avšak u

třech pacientů v souboru jsme zjistili minimálně postižené ostatní kognitivní schopnosti

mimo řeči.

Odesílající lékaři

Na počátku dubna letošního roku bylo požádáno o spolupráci 27 praktických lékařů a

lékařek, 2 psychiatři a jedna psychiatryně a čtyři lékařky neuroložky. Do uzávěrky šetření

jsme obdrželi 23 vrácených dotazníků. Tyto dotazníky byly u lékařů dvakrát urgovány. Pro

šetření v budoucnu lze doporučit, aby vyplnění dotazníků bylo lékařům zaplaceno v ceně

zdravotního výkonu „výpis ze zdravotní dokumentace.“ Pokud by katamnestické dotazníky

byly placeny, lze předpokládat vyšší návratnost.

Výsledky šetření

U všech navrácených katamnestických dotazníků byly výsledky klinicko-psychologického

vyšetření akceptovány. Tento výsledek není překvapivý, protože, jak bylo uvedeno výše, se

jednalo převážně jen o potvrzení nezpůsobilosti, kterou ošetřující lékaři zjistili svými postupy.

Možná více překvapivým zjištěním je fakt, že nikdo z vyšetřovaných nepožádal o

přezkoumání u jiného klinického či dopravního psychologa. Je sice možné, že se tomu tak

stalo u osob, u kterých nebyly navráceny katamnestické dotazníky. Skutečnost, že pacienti

nežádali o přezkoumání, je dána tlakem ošetřujících lékařů a také tlakem rodinných

příslušníků, kteří často v naší ambulanci žádají, aby již jejich otcové neřídili. Z této

skutečnosti vyplývá, že způsobilost k řízení motorových vozidel nebyla u řidičů, kde byly

vyplněny katamnestické dotazníky, měněna.

U vrácených katamnestických dotazníků se ani jednou neobjevila odpověď, že by pacienti

nerespektovali výsledky vyšetření, a že by tedy přes negativní nález pokračovali v řízení

motorového vozidla.

Z vrácených dotazníků 7 pacientů zemřelo, dva byli způsobilí s podmínkou, pět

nezpůsobilých. Žádný z těchto sedmi pacientů nezemřel při řízení motorového vozidla.

Závěry z katamnestického šetření

Námi provedené šetření není reprezentativní, je jen informací o jedné dlouholeté praxi

klinického psychologa. Výsledky lze shrnout do několika bodů:

1. Odesílající lékaři, převážně praktičtí, posílají pacienty do naší praxe ve věku nad 70

let, v případech, kdy sami konstatují nezpůsobilost k řízení motorového vozidla.

2. Ve většině případů dochází klinicko-psychologické vyšetření ke shodě s nálezy

praktických lékařů a odborných specialistů. Výjimku tvoří jen pacienti po CMP

s expresivní fatickou poruchou.

3. Pravděpodobně vlivem vysokého věku nejsou pacienti aktivní ve vyhledávání jiných

klinických psychologů či dopravních psychologů, aby získali jiný výsledek.

4. U pacientů, kteří zemřeli, nedošlo k úmrtí vlivem řízení motorového vozidla

I když návratnost dotazníků v naší studii nebyla nízká, pokud srovnáváme s jinými studiemi,

je třeba pro budoucí šetření doporučit, aby ošetřujícím lékařům byl výpis ze zdravotní

dokumentace zaplacen.

Příloha

Katamnestický dotazník

Dne byl klinickým psychologem vyšetřen

s výsledkem : a) nezpůsobilý k řízení motorového vozidla

b) způsobilý s podmínkou

c) způsobilý

1. Výsledek klinicko-psychologického vyšetření :

a) byl akceptován

b) nebyl akceptován

2. Požádal následně pacient o přezkoumání ?

Ano

Ne

3. Poskytl pacient k přezkoumání výsledky vyšetření provedeného:

a) klinickým psychologem

b) dopravním psychologem

4. Jak byla způsobilost k řízení motorového vozidla změněna?

a) způsobilý

b) způsobilý s podmínkou

c) nezpůsobilý

5. Máte poznatky o ovlivnění řidičského chování pacienta?

a) nezpůsobilý a pokračuje v řízení

b) nezpůsobilý a nepokračuje v řízení

c) způsobilý s podmínkou a toto omezení nerespektuje

d) způsobilý s podmínkou a toto omezení respektuje

Literatura

1. Flanagan, D. P.,Harrison P.L.: Contemporary Intellectual Assessment: Theories, Tests and

Issues, Guilford Press, 2005, New York

2. Flanagan, D.P., Otiz,S.O,Alfonso,V.C:: Cross-Battery Assessment, J.Wiley,2007

3. Rapaport, D., et al.: Diagnostic Psychological Testing, International Universities Press,1968,

New York

4. Strauss, E., et al.: A Compendium of Neuoropsychological Tests, Oxford University Press,

2006, New York

5. Carroll,J.B: Human Cognitive Abilities:A Survey of Factor Analytic Studies, Cambridge,1993

6. Cattell,R,B.: Abilities their Structure, Growth and Action, Houghton Mifflin Company, Boston

1971

7. Lundqvist, A., Alinder, J., Alm, H., Gerdle, B., Levander, S., Rönnberg, J.: Neuropsychological

aspects of driving after brain lesion: simulator study and on-road driving, Applied

Neuropsychology, 1997, 4 (4): 220-30

8. Lundquist, A.: Cognitive functions in drivers with brain injury, Linköping University Medical

Dissertations, No. 678, Linköping 2001

9. McGrew,K.S, Flanagan D,P: The Intelligence Test Desk Reference, Allyn§Bacon,Boston,1998

10. McGrew,K,S.: Clinical Interpretation of the Woodcock-Johnson Test of Cognitive Ability-

Revised, Allyn§Bacon, Boston1994

11. Messick,S.: Validity. In.R.L.Linn (ED), Educational measurement (3rd ed., pp.13-

103).NY,Americal Council of Education/Macmillan,1989

12. Kaufman,s.A, Lichtenberger,O.E.: Základy WAIS-III, Propsyco 2011, Otrokovice

13. Shranck, F.A, Miller,D.C,Wendling,B.J,Woodcock,R.W.: WJ III Cognitive Abilities Assessment,

J.Wiley 2010

14. Standardy pro pedagogické a psychologické testování, Testcentrum, Praha 2001

15. Urbina,S.: Essentials of Psychological Testing, J.Wiley, 2004