Polohy nemocných
Definice
• Umístění těla člověka do zdravých či prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, abychom podpořili zotavení.
• Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy.
Cíle
• Eliminace bolesti.• Prevence zhoršení ventilace plic.• Prevence deformit.• Prevence dekubitů.• Prevence kontraktur.• Prevence omezení rozsahu pohybu v kloubech.• Prevence hypotrofie, atrofie svalů.• Zlepšení oběhových funkcí.• Správný senzomotorický input.• Podpora rozpoznání a uvědomění si postižených tělesných
segmentů.• Omezení rizika poškození periferních nervů.
Pomůcky
• Polohovací lůžka, speciální matrace a podložky.
• Pomůcky všech tvarů a velikostí z molitanu a jiných speciálních hmot.
• Polohovací dlahy, desky, bedničky, sáčky s pískem, klíny, válce.
• Speciální pomůcky (nafukovací dlahy, dlahy z termoplastu, derotační boty…)
Obecné zásady polohování
• Poloha ve všech segmentech musí být pohodlná, nebolestivá.
• Při polohování kontrolujeme oblasti s náchylností k dekubitům (spina scapulae, os sacrum, spina iliaca anterior superior, oblast loktů a pat…).
• Pokud je pacient schopen polohu měnit sám, pak mu při její změně pouze dopomáháme a zajistíme ji pak pomůckami.
• Pokud pacient není schopen měnit polohu, provádíme její změny pasivně.
• Změny provádíme přes den nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách, v případě potřeby i mnohem dříve – bolest, poruchy čití apod.
• Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme nebo měníme.
• Pokud není pacient v bezvědomí, vyžadujeme jeho aktivní spolupráci.
• Pokud je v bezvědomí, přesto na něj mluvíme a „komentujeme“ daný proces.
• Pokud má pacient mobilní HK, snažíme se polohovat tak, aby se mohl sám obsloužit.
Druhy poloh
• Polohy léčebně preventivní
• Polohy vyšetřovací
• Polohování jednotlivých částí těla – k úpravě polohy používáme polštáře, klíny, sáčky s pískem apod.
Poloha nemocného je dána jeho celkovým stavem a onemocněním
• Aktivní poloha
a) Přirozenou – polohu zaujímá nemocný sám, je mu příjemná, může ji kdykoli změnit
b) Vynucenou – nezměněnou polohu zaujímá nemocný často velmi dlouho a urputně např. z důvodu bolesti, lepšího dýchání. Pro některá onemocnění jsou vynucené polohy charakteristické.
• Pasivní polohu- je li klient velmi slabý, případně v bezvědomí, není tak schopen svou polohu ovládat vůlí, negativně ji ovládají gravitační vlivy. Každého takového nemocného, musíme polohovat.
Vyšetřovací polohy
• Poloha v lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami (dorzální)Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, hrudníku, plic, prsů, srdce, břicha, dolních končetin, vitálních funkcí, vagíny. Hůře ji snášejí nemocní s kardiopulmonálními problémy.
• Poloha v lehu na zádech s nataženými dolními končetinami (horizontální):Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, přední části hrudníku, prsů, srdce, dolních končetin. Není vhodné vyšetření břicha.
• Poloha v sedě: Vyšetření: hlavy, krku, zadní a přední části hrudníku, plic, prsů, horních končetin, vitálních funkcí, dolních končetin, reflexů. U starších a zesláblých nemocných je potřeba zajistit oporu.
• Gynekologická poloha:Vyšetření: genitálií, reprodukčních orgánů, konečníku. Obtížná pro starší nemocné.
• Kolenoprsní poloha (genupektorální):
Vyšetření: konečníku. Obtížná pro nemocné s respiračními obtížemi
• Poloha v leže na břiše (pronační):Vyšetření: zadní části hrudníku, zad. Nepříjemná pro osoby s kardiovaskulárním onemocněním.
Léčebné polohy
• Fowlerova poloha: je poloha v polosedě na posteli, při které má nemocný hlavu a trup zvednutý do úhle 45 – 90°. Kolena mohou, ale nemusí být pokrčená.
• a) semi – Fowlerova poloha (nízká): hlava a trup jsou zvednuté do úhle 15 – 45°
• b) vysoká Fowlerova poloha: hlava a trup jsou zvednuté do úhle 90°
• Použití: pro klienty s dýchacími obtížemi, s onemocněním srdce, pro čtení, sledování televize.
• Pomůcka: pro fixaci polohy používáme tzv. trochanterovou rolku (svinutý kus látky) nebo sáčky s pískem vhodně obalené látkou.
• Chyba sestry: klient má příliš mnoho podložená záda, což může mít za následek vznik kontraktur na krku nebo celkově špatné držení těla.
Ortopnoická poloha
• je modifikací vysoké Fowlerovy polohy. Nemocný sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnými nohami, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu v sedě a raději stojí v mírném předklonu.
• Použití: ulehčení dýchání maximální expanzí hrudníku, velmi vhodná pro nemocné s expiračními problémy.
Poloha na zádech
– dorzální: nemocný má mít hlavu a ramena mírně podložená polštářem.
– supinační: nemocný leží na zádech bez podložení hlavy a ramen
• Použití: s mírně pokrčenými dolními končetinami často leží lidé s onemocněním břicha.
Poloha na břiše (pronační): nemocný leží na břiše s hlavou otočenou na jednu stranu
• Použití: prevence kontraktur dolních končetin, vhodná pro klienty po chirurgických výkonech v oblasti úst a hrdla, často ji zaujímají lidé v akutní fázi vředové choroby žaludku nebo duodena.
• Nevýhoda: velké působení gravitace hlavně na krční a lumbální část páteře, tudíž není vhodná pro nemocné s obtížemi v těchto krajinách zad, dále pak pro nemocné s chorobami srdce a s dechovými obtížemi, kteří mohou pociťovat dechovou tíseň.
Poloha na boku (laterální): pokud nemocný v této poloze vysune a pokrčí koleno, vznikne trojúhelníkovitá báze s
větší stabilitou.
• Použití: pro odpočinek a spánek, uvolnění tlaku v kříži, na patách. Typická je pro nemocné se suchým zánětem pohrudnice. Klient leží na postižené straně – omezuje tak dýchací pohyby, čímž tlumí přirozeně bolest.
Simsova poloha (semipronační, stabilizační)
• nemocný leží na boku tak, že spodní horní končetina je umístněná za klientem, horní je ohnutá v rameni a lokti. Obě dolní končetiny jsou ohnuté. Vrchní dolní končetina je v porovnání s druhou více ohnutá a předsunutá.
• Použití: příležitostně se může využít u klientů v bezvědomí, u paraplegiků, hemiplegiků, při podávání klyzma.
• Nápadný nepokoj, hledání stále nové polohy: se vyskytuje u nemocných s kolikovitou bolestí. Žádná poloha nepřináší úlevu.
• Opistotonus: nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou dozadu, záda jsou obloukovitě prohnutá (nemocný vypadá „jako prohnutý luk“). Vyskytuje se u onemocnění tetanem nebo u zánětu mozkových blan.
Pohybová aktivita na lůžku
• Cílem manipulace:
• je dosažení normálních pohybových projevů
• Udržení pasivní a aktivní kloubní pohyblivosti
• Optimální rozložení svalového napětí
Provádíme a učíme nemocného
• Posouvání
• Otáčení ze zad na bok
• Posazování, sed
• Vstávání
• Stoj
• Chůze
V rámci vertikalizačního procesu znovuobnovujeme a podporujeme:
• Kloubní pohyblivost• Normální rozložení posturálního svalového napětí• Normální plynulý ekonomický pohyb, který nezatěžuje nemocného• Normální senzomotorické vjemy ( symetrie, zatížení, relaxace…)• Vlastní orientaci o tělesném schématu a zacházení s ním• Svalovou sílu• Vytrvalost• Celkovou tělesnou kondici• Normalizaci krevního oběhu
K polohování pacienta na lůžku využíváme:
• Podložku
• Speciální vak z klouzavého materiálu
• Popruhy
• Skluzovou desku
• Zvedáky
Otáčení pacienta na lůžku:
• Před jakoukoliv změnou polohy zhodnotit stav pacienta• Upravit si výšku lůžka• Odstranit pomůcky z lůžka• Zajistit pacienta proti pádu• Otáčíme směrem k sobě• Lépe pracovat ve dvou osobách• Vhodné vložit polštář mezi kolena• Nejdříve posunout k opačné straně a pak otočit
Posouvání pacienta v lůžku:
• pomocí podložky tzv. polohovačky
• pomocí hrazdy
• podporujeme přirozené pohyby pacienta
Vertikalizace nemocného:
• Přes bok
• Posadit – vyčkat
• Upravit výšku lůžka
• Protiskluzová obuv
• Umožnit pacientovi se zapřít o naši nohu a koleno
• Lze využít pásek, zvedák..
KOLÁŘ, P. REHABILITACE V KLINICKÉ PRAXI. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : GALÉN, 2010. 713 S. ISBN 978-80-7262-657-1.ŠAMÁNKOVÁ, MARIE, ET AL. ZÁKLADY OŠETŘOVATELSTVÍ. 1. VYDÁNÍ. PRAHA : KAROLINUM, 2006. 353 S. ISBN 80-246-1091-4.