Postmodernismus
Postmodernismus. Problémy, literatura
• Postmodernismus/postmoderno • Rozšíření moderny/antimodernismus • Kritický/neokonzervativní
• Hal FOSTER (ed.), The Anti-Aesthetic. Essays on Postmodern Culture, Port
Townsend: Bay Press 1983.
• Fredric JAMESON, Postmodernism, or, The Cultural Logic of Late Capitalism, Durham: Duke University Press 1991.
• Andreas HUYSSEN, After the Great Divide, Bloomington: Indiana University Press 1986
• Jean-François LYOTARD, O postmodernismu (Postmoderno vysvětlované dětem; Postmoderní situace), Praha: Filosofický ústav AVČR 1993.
• Wolfgang WELSCH, Naše postmoderní moderna, Praha: Zvon 1994.
1. Americký postmodernismus 60. let
• Reakce na vyčerpání „vrcholného modernismu“ – Temporální logika zlomu a diskontinuity – Ikonoklastický útok na kulturní instituce – Technologický optimismus – Zhodnocení populární kultury a zpochybnění kánonu
vysokého umění (přemostění „velkého oddělení“, afirmace minoritních kultur)
• „Americký postmodernismus 60. let byl obojí: americká avantgarda i finále mezinárodní avantgardy.“ – Andreas Huyssen
1. Americký postmodernismus 60. let
• Leslie Fiedler, „Cross the Border – Close the Gap“, 1969 – Je třeba uzavřít propast
mezi elitní a masovou kulturou, umělcem a publikem
– Postmoderní spisovatel jako dvojitý agent – je „doma stejně ve světě technologie a v říši zázraků“
1. Americký postmodernismus 60. let
• Charles Jencks, „The Rise of Post-Modern Architecture“, 1975 – „Chybou moderní architektury
bylo, že se zaměřila na elitu. Postmoderna se pokouší překonat elitářský nárok ne jeho opuštěním, nýbrž rozšířením jazyka architektury do různých směrů – k zakořeněnému a domácímu, k tradici a komerčnímu žargonu ulice. Proto dvojí kódování, architektura, která oslovuje elitu a muže z ulice.“
• Robert Venturi – Denise Scot-Brown – Steven Izenour, Learning from Las Vegas
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Napětí mezi afirmativní a kritickou podobou postmoderní kultury
• Import francouzského poststrukturalismu do americké umělecké kritiky
• October
• Hal Foster, Anti-Aesthetics. Essays on Postmodern Culture, 1983 – postmodernismus odporu
(rozvíjející modernu a avantgardu) vs. postmodernismus reakce (konzervativní, antimodernistický a populistický)
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Rosalind Krauss • „Obraz, text a index: poznámky
k umění 70. let“, 1977 – „post-trendové umění“ (Post-
Movement Art) – Vyznačuje se zvýšenou přítomností
fotografie – fotografie se výslovně spojuje
s problematikou indexu (podle klasifikace znaků u Ch. S. Peirce je index znakem, který funguje na základě nějakého druhu faktické nebo příčinné souvislosti s označovaným objektem – např. ukazující prst, kouř, korouhvička)
– post-trendová díla zaplňují prázdný indexický znak konkrétní přítomnosti – poukazují na to, že významová konvence vždy závisí na přítomnosti nebo s ní souvisí
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Rosalind Krauss, • „Sochařství v rozšířeném poli“, 1979
– Tradiční socha: pomník, pozitivní označení místa
– Modernistická socha: autonomie, negativní logika – ne-krajina a ne-architektura
– Sochařství „v rozšířeném poli“ – rozšíření možností kombinace prvků krajiny, ne-krajiny, architektury a ne-architektury
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Craig Owens, „The Allegorical Impulse: Towards a Theory of Postmodernism“, 1980 – alegorie se objevuje vždy,
kdy jeden text je zdvojen jiným
– alegorický význam nahrazuje předešlý význam – je to náhražka, suplement
• tendence spojené s alegoričností: – apropriace, site-specificity,
dočasnost, akumulace, diskurzuvita, hybridizace
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Pictures Generation (podle výstavy The Pictures v Artists Space v New Yorku r. 1977, kurátor Douglas Crimp) – Sherrie Levine, Robert Longo, Louise
Lawler, Richard Prince, Cindy Sherman
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Kritická a politicky angažovaná umělecká postmoderna v USA
• Jenny Holzer, Barbara Kruger, Dara Birnbaum
2. Americký postmodernismus 70. a 80. let
• Postmoderna v americkém malířství 80. let
• Julian Schnabel, Peter Halley, David Salle, Jean-Michel Basquiat
2. Kritika postmoderní kultury v USA
• Fredric Jameson, Postmodernism, or, The Cultural Logic of Late Capitalism, 1991
– Dochází ke vzestupu estetického populismu; upadají exprese a afekt
– Typickým výrazovým prostředkem postmoderny je pastiš:
• Je to něco jako parodie: imitace nějaké masky, mluvy v mrtvém jazyce
• na rozdíl od parodie je to však neutrální praxe mimikry – bez skrytých motivů parodie
• je to satira bez smíchu, bez přesvědčení, že vedle vypůjčeného abnormálního jazyka někde ještě existuje normální řeč
3. Postmoderní malířství 80. let • Achille Bonito Oliva: „trans-
avantgarda“ v italském malířství 80. let
– „Umění nemůže být praxí smíření, protože je vždy produkováním diferencí.“
– po ztrátě ideologie je umění asociální praxí, rozvíjející se na odlehlých a skrytých místech výhradně na základě vlastních vnitřních pohnutek
– Umění je „prostor přežívání – je-li něco takového vůbec možné – za podmínek, za nichž nelze žít“
– Rysy transavantgardního umění jsou individualismus i pluralita, „vytváření diskontinuity“, „různotvárný nomadismus“
– Sandro Chia, Francesco Clemente, Enzo Cucchi, Mimmo Paladino
•
3. Postmoderní malířství 80. let • Neue Wilde v německém malířství
(přelom 70. a 80. let) – Jörg Immendorff, Albert Oehlen,
Martin Kippenberger, Markus Lüpertz
4. Postmoderno ve filosofii a sociologii
• Daniel Bell – podvratný charakter moderní kultury (včetně umělecké
avantgardy): důrazem na seberealizaci a požitek narušuje funkcionální racionalitu a účinnost společenských mechanismů
• Poststrukturalismus a dekonstrukce
– Michel Foucault, Roland Barthes, Julia Kristeva, Jacques Lacan, Jacques Derrida, Gilles Deleuze a Felix Guattari, Jean-François Lyotard, Jean Baudrillard
• Postmodernismus = neokonzervativismus?
– Jürgen Habermas, „Moderna – nedokončený projekt?“, 1980
4. Postmoderno ve filosofii a sociologii
• Jean-François Lyotard (1924–1998) – La Condition postmoderne / Postmoderní
situace, 1979
• „‚Postmoderna‘ znamená, že se již nepřikládá víra meta-vyprávěním.“
– Tři metavyprávění (velké příběhy) moderny: emancipace lidství, teleologie ducha, hermeneutika smyslu
– Dochází ke „ztrátě legitimity“ (platnosti) a nastává práce truchlení
• Postmoderna spočívá v pozitivním přijetí konce velkých příběhů a v legitimizaci plurality
– „Spravedlnost by byla toto: přiznat autonomii, specifičnost mnohosti a nepřeložitelnosti vzájemně se pronikajících jazykových her, neredukovat jednu na druhou; a to s jediným pravidlem, které by bylo přesto obecným pravidlem, totiž: ‚hrajte ... a nechte nás v klidu hrát‘.“
– Zdůrazňuje se heterogenita (různorodost), diference (rozdíl), dissensus (nesouhlas)
• Postmoderna pokračuje v díle avantgard: – „Všechna zkoumání vědeckých,
literárních, uměleckých avantgard směřují již sto let k tomu, aby odkryla vzájemnou nesouměřitelnost různých typů řeči.“
Recommended