Přeprava nebezpečného zboží
Úvod
Tématické okruhy• Nebezpečné vlastnosti věcí - definice
– fyzikální a chemické vlastnosti nebezpečných látek a přípravků
– obecné základy toxikologie
Definice
právní předpisy• nakládání s NCHLP - zákon č. 157/98
Sb.• přeprava NZ - ADR, RID, zákon č.
111/94 Sb., o silniční dopravě• odpadové hospodářství - zákon č.
185/01 Sb.
Nebezpečné zboží je zboží, které má jednu nebo více nebezpečných vlastností.
Nebezpečné vlastnosti - zákon č. 157/98 Sb.
Nebezpečné látky a přípravky jsou látky a a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností a pro tyto vlastnosti jsou klasifikovány za podmínek stanovených tímto zákonem jako:
• výbušné
• oxidující
• extrémně hořlavé
• vysoce hořlavé
• hořlavé
• vysoce toxické
• toxické
• zdraví škodlivé
• žíravé
• dráždivé
• senzibilizující
• karcinogenní
• mutagenní
• toxické pro reprodukci
• nebezpečné pro životní prostředí
Nebezpečné vlastnosti - ADR (RID)
• výbušnost
• plynné skupenství
• hořlavost
• samozápalnost
• vyvíjení zápalného plynu při styku s vodou
• vznětlivost
• organický peroxid
• jedovatost
• schopnost vzbudit odpor nebo vyvolat nákazu
• radioaktivita
• žíravost
• jiná nebezpečná vlastnost
Nebezpečné vlastnosti - zákon č. 185/01 Sb.
Nebezpečný odpad je odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č.2 zákona.
• H1 výbušnost
• H2 oxidační schopnost
• H3-A vysoká hořlavost
• H3-B hořlavost
• H4 dráždivost
• H5 škodlivost zdraví
• H6 toxicita
• H7 karcinogenita
• H8 žíravost
• H9 infekčnost
• H 10 teratogenita
• H11 mutagenita
• H12 schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami
• H13 schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí
• H14 ekotoxicita
Fyzikální vlastnosti
Jsou důležité pro chování látky v životním prostředí. Nejdůležitějšími jsou
• teplo a teplota
• hustota
• rozpustnost
• výbušné koncentrace
Teplo a teplota
Teplo je forma přenosu energie při vzájemném styku soustav s různou teplotou
Jednotka JOULE (J)
Teplota
je termodynamická stavová veličina.
Celsiovská teplota vyjadřuje stav soustavy teplotním rozdílem mezi soustavou a místem s teplotou 0°C
Teplota tání (tuhnutí)
je teplota, při níž tuhá látka přechází v kapalinu a naopak a tlak syté páry nad kapalnou a tuhou fází je stejný.
Teplota varu
je teplota, při níž se kapalná látka mění v páru a tlak syté páry nad kapalinou je roven vnějšímu tlaku.
je teplota, při níž se tuhá látka mění na plynnou a tlak syté páry nad tuhou látkou je roven vnějšímu tlaku.
Teplota sublimace
Teplota vzplanutí
je nejnižší teplota, při níž hořlavá látka vyvine tolik hořlavých par, že tyto páry ve směsi se vzduchem při přiblížení přesně definovaného otevřeného plamínku krátce vzplanou, ale dále nehoří.
Rozdělení hořlavých kapalin
Třída Bod vzplanutí (°C)I 21
II nad 21 do 55
III nad 55 do 100
IV nad 100 do 250
Teplota hoření
je nejnižší teplota hořlavé látky, při níž se tvoří tolik hořlavých par, že tyto páry se při přiblížení otevřeného plamínku vznítí a trvale hoří.
Teplota vznícení
je nejnižší teplota horkého vzduchu, při níž se hořlavý plyn nebo pára ve směsi se vzduchem vznítí následkem styku s tímto horkým vzduchem, tedy bez iniciace plamenem.
Hustota
je hmotnost látky jednotkového objemu definovaná vztahem
ρ = m.V-1 [kg.m-3]
Hustota je závislá na teplotě a tlaku
Relativní hustota
vztažená na vzduch nebo vodu
je poměrové číslo udávající hustotu vztaženou na příslušné prostředí za stejných podmínek.
Rozpustnost
udává množství tuhé látky, které se rozpustí v daném množství rozpouštědla za daných podmínek.
Roztoky
• homogenní (pravé)
• heterogenní (suspenze, emulze a koloidní gely)
Výbušné koncentrace plynů a par
Dolní mez výbušnosti
Horní mez výbušnosti
Meze výbušnosti par pohonných hmot
Množství par v mg.l -1Druh PH
Dolní mez Horní mez
Benzinyautomobilové
43 295
Benzinyletecké
45 300
Petrolej letecký 39 Nestanoveno
Radioaktivita
schopnost atomového jádra rozpadat se za emise záření
(dva protony, dva neutrony) (elektron nebo pozitron) (foton)
Chemické vlastnosti
• reaktivita látek
• samovznětlivost
• oxidace, redukce (hoření)
• reakce látek a s vodou
• kyselost a zásaditost
Reaktivita látek
charakterizuje míru schopnosti látek reagovat s látkami jinými za tvorby dalších sloučenin.
Měřítkem reaktivity je taktéž rychlost reakce.
Samovznětlivost
podmínka - kumulace tepla
Iniciace
• reakce se vzdušným kyslíkem
• polymerizační schopnost
• schopnost adsorbovat vzdušný kyslík
• bioreaktivita
Oxidace, redukce (hoření)
• Oxidace - odevzdávání elektronů (zvyšování kladného mocenství)
• Redukce - přijímání elektronů
• Hoření - oxidačně redukční reakce doprovázená světelným a tepelným zářením a uvolňováním tepla
Reakce látek s vodou
reakce nebezpečné
• alkalické kovy
• slitiny Mg, Al, Ti
• některé soli (např. dusičnany)
• silné anorganické kyseliny
Kyselost a zásaditost
charakterizuje obsah disociovaných vodíkových kationtů nebo hydroxoniových aniontů
Míra kyselosti
pH = - log aH+
čistá voda při 25°C má
aktivitu H+ = 10-7 mol-1, tedy pH = 7
zásady pH > 7, kyseliny pH < 7
OBECNÁ TOXIKOLOGIE
Toxikologie - nauka o škodlivých účincích látek na živé organismy a ekosystémy.
Obecná toxikologie
Experimentání toxikologie
Klinická toxikologie
Speciální toxikologie
Ekotoxikologie
ŠKODLIVINY
Chemická škodlivina - látka schopná zapříčinit poškození zdraví
Cizorodé látky - xenobiotika
Působení látek
Účinek - biologická změna vyvolaná nebo souvisící s působením škodliviny
Expozice - proces vystavení organismu účinkům škodliviny
Nebezpečnost škodliviny - potenciální schopnost vyvolat poškození
Riziko - pravděpodobnost poškození
Škodliviny s místním účinkem
dráždivé
žíravé
Škodliviny s celkovým účinkem
vyvolávají poškození poté, co proniknou do krve (systémová toxicita)
Otrava
(intoxikace)
Příznak - symptom
Skupina příznaků - syndrom
Akutní otrava - jednorázová expozice s klinickými příznaky
Chronická otrava - dlouhodobá expozice
Subchronická otrava - několikrát opakovaná expozice
Toxicita
Míra závažnosti škodlivého působení.
Střední smrtelná dávka (dosis letalis) LD50 - množství škodliviny, která způsobí úhyn 50% pokusných zvířat ve standardní skupině
Střední smrtelná koncentrace (concentracio letalis) LC50 - koncentrace škodliviny, která způsobí úhyn 50% pokusných zvířat po 4 hodinové inhalaci
Škodliviny s pozdními účinky
účinek se projeví• s velkým zpožděním,• po velmi dlouhé expozici,• po skončení expozice a vyloučení látky z
organismu,• u následující generace
(mutageny, karcinogeny, teratogeny, alergeny)
Mutageny
látky schopné vyvolat změnu dědičných vlastností, genetického materiálu buňky
Mutace• genové• chromozomové• genomové
Karcinogeny
Látky, které mohou vyvolat zhoubné bujení tkání
genetická teorie karcinogeneze
bezpečnostní limity - tzv. referenční riziko
10-5 - zvýšení počtu případů nádorového onemocnění v důsledku příjmu škodliviny po celý život (70 roků) o 1 případ na 100 000 obyvatel
• prokázané chemické karcinogeny
podezřelé chemické karcinogeny
Škodliviny s reprodukční a vývojovou toxicitou
Škodliviny, jejichž expozice před početím (u kteréhokoliv z rodičů), během prenatálního vývoje nebo po narození, až do doby pohlavní zralosti může mít za následek prenatální nebo časné postnatální úmrtí, výskyt strukturálních odchylek nebo funkční defekty
Embryotoxické látky teratogeny
Alergeny
látky, které zvyšují aktivitu organismu změnou imunitní odpovědi.
senzibilizující expozice
výbavná expozice
hapteny - nízkomolekulární alergeny
(sloučeniny Be, Cr, Ni, Co, formaldehyd, terpentýn, ropné látky, apod.)
Faktory ovlivňující účinek škodlivin
• chemická struktura látky• cesta vstupu do organismu• dávky (koncentrace)• stav a vlastnosti organismu
Látka a její forma
Fyzikální a chemické vlastnosti závisí na chemické struktuře.
Hodnocení vztahů mezi strukturou a biologickou aktivitou látky
QSAR analýza (Quantitative Structure-Activity Relationships)
Rozdíly polohových izomerů (2-naftylamin (karcinogen) a 1-naftylamin (neúčinný))
FORMA - kapalné, plynné, pevné látky
Dávka
Množství látky přijaté do organismu (mg/kg)
Prahová dávka
Podprahová dávka (nezpůsobuje pozorovatelnou změnu)
Nadprahová dávka - efektivní - účinná
Maximální dávka - zvýšení již nemá za následek změnu účinku
Přípustné dávky a koncentrace škodlivin
Nejvyšší přípustné koncentrace škodlivn - NPK
průměrné denní - Kd
krátkodobé (30 minutové) - Kmax
Organismus
Významné mezidruhové rozdíly - důsledek anatomických a funkčních rozdílů (biotransformace, imunita,...)
Individuální rozdíly - v rámci druhu
Další faktory
cesta vstupu
opakované působení
kumulace látek
návyk (tolerance)
Synergismus - antagonismus
Interakce škodlivin s organismem
toxikokinetika - působení organismu na látku
toxikodynamika - působení škodliviny na organismus
Vstup škodliviny do organismu
enterální - perorální, perrektální
parenterální - inhalačně, dermálně, intravenosně, subkutánně, intramuskulárně
Vstupy
dýchacím ústrojím
zažívacím ústrojím
Distribuce látky
Působení škodlivin
molekulární úroveň
buněčná úroveň
orgánové působení
Biotransformace - metabolická přeměna látky v organismu
Vylučování
ledvinami - pasivne hydrofilní
játry - lipofilní
plícemi - málo polární těkavé látky (organická rozpouštědla)