ODBORNÁ PRÁCE
BESTSELLEREM?
Milena Krobotová a kol.
1
Autorský kolektiv: doc. PhDr. Milena Krobotová,. CSc.
doc. PhDr. Vlasta Karásková, CSc.
Mgr. Ludmila Miklánková, Ph.D.
Mgr. Dagmar Sikmundová, Ph.D.
Oponent: Mgr. Erik Sigmund, Ph.D.
Publikace vznikla v rámci řešení projektu „Podpora atraktivnosti nového studijního oboru
Aplikované pohybové aktivity CZ.1.07/2.2.00/15.0263.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem
České republiky.
2
3
OBSAH
NĚKOLIK SLOV ÚVODEM 4
TVOŘÍME TEXT (M. KROBOTOVÁ, V. KARÁSKOVÁ) 6
SOUBOJ S ČEŠTINOU (M. KROBOTOVÁ) 10
STATISTIKA ŽÁDNÝ PROBLÉM (D. SIGMUNDOVÁ) 22
ČLOVÍČEK V POHYBU (L. MIKLÁNKOVÁ) 41
PUBLIKAČNÍ ZVYKLOSTI (V. KARÁSKOVÁ) 52
PREZENTACE ODBORNÉHO SDĚLENÍ (M. KROBOTOVÁ) 57
NĚKOLIK SLOV ZÁVĚREM 62
4
Několik slov úvodem
Student vysoké školy je dříve nebo později postaven před úkol napsat odborný text.
Očekává se, že se vysokoškolská úroveň autora projeví v kvalitě rukopisu. Ne vždy tomu tak je.
Student bývá obvykle zaujat odbornou stránkou textu i formální stránkou, včetně vyjadřovacích
prostředků, pokládá za záležitost druhotnou. Tento přístup nemůžeme doporučit. Důležité je
nejen to, co autor píše, ale i to, jak sdělení napíše. Ať se již jedná o referát či závěrečnou práci,
je výsledek vždy vizitkou kultury autora, a to tím spíše, jedná-li se o studenta oboru tělesné
kultury.
Součástí tělesné kultury je i kultura jazyka, který používají odborníci, publikující v oboru
kinantropologie. Máme na mysli nejen stylistickou vytříbenost a vhodnost použitých jazykových
prostředků, ale i jejich soulad s normou a kodifikací současné češtiny. K základním vlastnostem
jakéhokoli odborného textu patří určité, přesné vyjádření, srozumitelnost a výstižnost,
jednoznačnost v pojmenování i ve vyjádření všech myšlenkových postupů a vztahů.
Vzniku odborné publikace obvykle předchází delší přípravná fáze, v níž autor
shromažďuje materiál, provádí pozorování, pořizuje záznamy z experimentů, studuje literaturu
oboru apod. Již v této fázi vytváří hlavní linii své práce, základ předpokládané kompozice celku.
Při přípravě odborné práce, obvykle navazujeme na předcházející odbornou a výzkumnou
činnost, dbáme na to, abychom reagovali na nejnovější poznatky oboru a přinesli nové závěry,
k nimž jsme dospěli svou vlastní odbornou prací. Nelze se proto spokojit s pouhou kompilací,
každá práce by měla obsahovat nové pohledy na zkoumanou problematiku.
Text publikované práce pokládáme obvykle za závažný a chceme, aby čtenáře sdělení
zaujalo stejně jako autora. Proto musí být pečlivě připravené, a to nejen po stránce obsahové, ale
i kompoziční a stylizační.
Naše publikace je určena posluchačům, kteří mají zájem o mateřský jazyk a chtějí získat
přehled o některých „záludnostech” současné doby. Je určena všem, kteří by se chtěli seznámit s
úskalími mateřského jazyka a nalézt odpověď na otázky, často kladené v souvislosti s odborným
projevem. Správného a vhodného používání českého jazyka se lze naučit, stejně jako každé jiné
práci. A proto bychom neměli kvalitu odborného písemného sdělení podceňovat. Věříme, že
předložená publikace vám pomůže při zpracování odborného textu a výsledkem vašeho studia
budou po všech stránkách kvalitní odborné výstupy.
5
6
Tvoříme text
Název práce
S prvními potížemi se setkáme při volbě názvu práce či studie. Doporučujeme, abyste
definitivní název práce přesně formulovali teprve na základě konečného zpracování. Musí být
výstižný a jednoznačný, neboť má vymezit věcný obsah, popřípadě i časový rozsah práce.
Nedoporučujeme příliš obecný název, př. O jednom problému ve výuce tělesné výchovy,
ale ani příliš široký název, př. Sokol a současnost. Boj proti dopingu ve sportu. Uvedené názvy
předpokládají větší rozsah práce, než je v možnostech studenta. Taková témata vedou často k
povrchnímu zpracování, anebo nemohou postihnout celou problematiku, kterou název vyjadřuje.
Setkáváme se i s názvy prací, které chtějí uměle upozornit na vědeckou kvalitu textu, př.
Psychosociální problematika specifikace evolučních kritérií profesní kompetence tělovýchovného
pedagoga. Postfacilitační inhibice a metoda excentrické dekontrakce v léčbě funkční dysfunkce
musculus soleus. Vyvarujte se takových titulů, neboť by měly být nejprve „přeloženy do
češtiny”. Nezapomínejte ani na to, že hlavní titul lze funkčně doplnit podtitulem, který buď
upřesňuje název obsahově, anebo označuje druh či poslání práce.
Rozsah a členění textu
Rozsah textu vždy odpovídá tematice a hloubce jejího zpracování, opírá se o úzus dle
charakteru odborného textu i o úzus oboru. Asi jiný rozsah bude mít referát a jiný doktorská
práce. V rozsáhlejších pracích, například závěrečných, je velmi důležité nejen rozsah práce, ale
také členění kapitol. Vždy by mělo jít o trichotomní členění textu na úvod, stať a závěr.
Požadavek některých starších teoretických prací na členění textu 1 : 4 : 1 se dnes zdá poněkud
dogmatický, ale v každém případě musí stať svým rozsahem přesahovat rozsah úvodu i závěru.
V současné době připouštíme větší rozsah úvodu, než je rozsah závěru. Chybí-li některá z těchto
částí, považuje se to za hrubou chybu.
Jak jsme již uvedli, jakákoli práce by měla mít vždy trichotomií členění. V úvodu stručně
seznámíme čtenáře s problematikou, kterou řešíme, s metodami a postupy, jichž jsme v práci
použili. Můžeme zdůvodnit volbu tématu i osobní vztah k problému. Obvykle poukážeme na
aktuálnost řešení. Při pracích většího rozsahu vytyčíme výzkumné otázky nebo hypotézu
7
(hypotézy), uvedeme cíl práce, případně její přínos pro teorii či praxi. Vhodné je nastínit
strukturu práce a zařadit řešený problém do širšího kontextu. Někdy lze také čtenáře seznámit
s potížemi, které vznikly při zpracování tématu. Stručně seznámíme s problematikou, kterou
řešíme, s metodami a postupy, jichž jsme v práci použili.
Vlastní práce zachycuje výsledky vědeckého bádání našich i zahraničních odborníků
zabývajících se stejnou nebo podobnou problematikou. Získané výsledky se odlišují od vlastní
práce graficky, neboť odborná studie má vždy poznámkový aparát. Autor se s různými názory
vyrovnává, hodnotí je, zaujímá k nim stanovisko. Každá kapitola, ale i celá práce musí tvořit
uzavřený celek.
Závěr práce obsahuje shrnutí a zobecnění výsledků jednotlivých kapitol a stanovení
závěrů. Dává odpovědi na výzkumné otázky, potvrzuje (anebo vyvrací) hypotézu (hypotézy)
stanovenou (stanovené) v úvodu práce. Hodnotí závažnost závěrů a jejich použitelnost pro další
rozvoj vědního oboru i praxe. Autor se může také zmínit o nedořešených problémech a zařadit
podněty pro dalších výzkum.
Z naší zkušenosti vyplývá, že autor odborné práce je obvykle zaujat prezentací svých
výzkumných výsledků, a proto se snaží prezentovat čtenáři i ty nejmarginálnější informace. Je
proto vhodné položit si otázku, zda prezentované výsledky jsou v kontextu se stanovenými cíli
práce, anebo jsou v tomto směru podružné.
Začínající autor se může domnívat, že čím více textu napíše, tím výrazněji přesvědčí o
své odborné erudici. Jednotlivé myšlenky kumuluje do složitých vět a dlouhých souvětí. Vzniká
pak písemné sdělení informačně nasycené (mnohdy přesycené), velmi náročné na vnímání
čtenáře, př. S vývojem společnosti a s měnícími se postoji k osobám s tělesným postižením se
rozvíjí i síť poradenských pracovišť, společenských organizací, firem vyrábějících kompenzační
či rehabilitační pomůcky, dobrovolníků a dalších zainteresovaných osob mohou zajistit v
maximální míře podporu pro uplatnění osob s tělesným postižením v běžném životě, a tak
napomáhat jejich co největší možnou integraci do společnosti. K optickému zvětšení textu
přispívá i používání nadbytečných slov, př. Naše respondenty se nám podařilo rozdělit do dvou
skupin. (vynecháme slova naše, nám; místo podařilo se rozdělit použijeme sloveso jsme
rozdělili);
8
A neví-li autor, jak ještě text rozšířit, sahá k širšímu řádkování nebo ke zvětšování mezer
mezi odstavci, aby opticky dodal svému dílu na objemu.
Opakem, byť méně častým, může být snaha autora o maximální úspornost v písemném
vyjadřování. Tato tendence skrývá riziko, spočívající ve formulaci sice krátkých, ale
nesrozumitelných až komických vět, př. U děvčat vyskočil volejbal. Z výsledků je patrný trend
smazávání rozdílů. Výzkum byl proveden na neslyšící škole. ... nasnímané materiály apod.
Vyvarovat bychom se měli i tzv. zkratkovitými větami, jejichž smysl může navodit až humorné
vyústění naší výpovědi, př. Anketou na vybraných lezeckých stěnách zjišťujeme využití stěn
veřejností. nebo Somatotypy jsme zařadili do kategorií podle Kováře a Chytráčkové, pomocí
nichž můžeme predikovat tělesnou zdatnost. anebo Také v tomto bodě se nepotvrdily rozdíly mezi
pohlavími.
Odbornost textu
Odborný text není beletrie, je určen odborné veřejnosti, pro kterou je dorozumívacím
jazykem odborná terminologie oboru. Použitá odborná terminologie je transferem
standardizovaných pojmů nejen z jednotlivých oblastí tělesné kultury, ale i z pedagogiky,
psychologie, fyziologie atd. Autor užívá odborné termíny, protože jsou jednoznačné a přenos
informací je co nejefektivnější.
Nejpřirozenější jsou jazykové prostředky národního jazyka (hra, pohyb), ustálené pojmy
kinatropologie a jiných vědních oborů (metoda, klasifikace, test), přejaté pojmy z jiných vědních
oborů v novém spojení (diferenciace, koncentrace) a frekventovaná slova cizího původu
(respektive, pozice).
V tomto kontextu upozorníme na riziko nepříznivých proporcí odborné terminologie a
spisovného jazyka. Zejména z prestižních důvodů může autor usilovat o vědeckost vyjádření za
každou cenu, ale toto úsilí může mít i úplně opačný efekt: obsahově bohatý a zajímavý text
ztrácí na přitažlivosti, neboť čtenář je nucen rozptylovat se hledáním cizích slov ve slovníku.např.
Redundantní postulát evokoval explicitně negativní intersexuální korelace. (Nadbytečný
požadavek vyvolal zjevně negativní vztahy mezi muži a ženami.)
Opačným extrémem, vyskytujícím se zejména u referátu, je tendence k popularizaci
vlastního sdělení. V tomto případě užívá autor i cestu jiných slohových vrstev, tj. slova
9
expresivní, slangová, nářeční nebo hovorová slova, př. Studentka chodila na devítiletku (na
základní devítiletou školu). Během prázdninové brigády přeložili studentky do šamponů (myšleno
asi „do oddělení výroby šamponů“). Uvedený text jsme chtěli studentům zesrozumitelnit.
V následujících hodinách jsme plánované myšlenky odartikulovali. Nejoblíbenější jejich hra byla
na schovku.
Z mluveného projevu pronikají do písemných odborných sdělení tzv. parazitní slova,
která s obsahem věty nesouvisejí, např. jaksi, že ano, prostě, normálně, tak nějak, tedy, poměrně,
pravda, tuším, prosím, ne? aj. Jejich repertoár se mění, některá mizí a na jejich místo nastupují
jiná. V současné době jsou takovými „módními” parazitními slovy výrazy prakticky (Hodnoty
naměřené u obou skupin probandů se prakticky neliší.), řádově (Výkony sportujících dívek se
řádově shodují s výkony nesportujících chlapců.) a zvláště pak výraz nicméně. Není vhodné
použití spojky nicméně v těch případech, kdy nejde o žádné srovnání, př. V závěru chceme
nicméně podtrhnout zdravotní význam tělesné výchovy. Použití tohoto výrazu doporučujeme jen
ve spojeních, v nichž srovnáváme množství, míru či intenzitu dvou dějů, př. Byli již unaveni,
nicméně měli ještě dost sil zvládnout další testy. Frekventovaný je i výraz potažmo (ve
významu „respektive“, „popřípadě“), i když v některých případech vznikají nesrozumitelná
vyjádření, př. Respondent přišel potažmo dříve, než jsme se domluvili. (Co měl autor na mysli
nevíme, ale snad by bylo vhodnější použít spojky ale nebo však.) Nedoporučujeme ani začínat
každou větu nebo delší výpovědní celek slovy takže či tak.
Pozornost bychom měli věnovat slovům, která do sdělení zařazujeme. Nedoporučujeme
používat „módní” slovesa, např. v těchto spojeních: zesrozumitelnit text, vygenerovat hypotézy,
nasnímat materiály, rozkomentovat myšlenku apod.
Specifickým rysem odborného sdělení je i užití prostředků jiných kódů, např.
s neslovními symboly a znaky, se schématy, grafy, ilustracemi apod. Nejen v kinatropologii je
spojení psaného textu s těmito prostředky velmi vhodné. V těchto případech nejde totiž pouze o
„umělecký“ doplněk práce, ale o integrální součást obsahu odborného sdělení. Proto je třeba, aby
grafické prostředky byly kvalitní, do textu vhodně zařazené a slovně komentované.
10
Souboj s češtinou
Každé slovo má v jazyce své místo i svůj význam. Záleží jen na autorovi projevu, jak
s jazykem naloží. I když se mnozí odvolávají na vlastní „jazykový cit“, obvykle nebývá tím
nejlepším rádcem, a proto se nemůže stát ani jediným měřítkem správnosti. Mateřský jazyk je
třeba studovat po celý život, své znalosti rozvíjet a obnovovat. Vždyť tak jako řidič, který
dlouhou dobu neřídil svůj automobil, zákonitě ztrácí jistotu za volantem, tak také člověk, který se
mateřskému jazyku nevěnuje, ztrácí jistotu při psaní a pohotovém vyjadřování. Nelze spoléhat
jen na počítač, neopraví za autora všechny chyby. Nemůže zachytit psaní -i/-y ve shodě přísudku
s podmětem, nezachytí ani psaní -i/-y u podstatných jmen (psi - psy). Nerozliší významy slov, př.
rok, tok, bok (chyby typu: skoval se za strom, střevní školy) a již vůbec neupozorní na psaní
čárek či teček. Nerozliší kodifikované varianty (exkurze/exkurse, balkon/balkón, kurs/kurz aj.),
neopravena zůstávají složena slova, př. spoluřešitel x spolu řešitel, počítač „nemá pochopení“ ani
pro jazykové kuriozity, př. nejneobhospodařovávatelnější neuznává za české slovo.
Smyslem naší publikace není nahradit základní jazykové příručky. Doporučujeme vám,
abyste při psaní jakéhokoli textu vždy měli po ruce nejnovější vydání Pravidel českého
pravopisu (doporučujeme tzv. školní vydání, v němž jsou uvedeny i jednotlivé tvary), popřípadě
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, 2006). Přínosem pro lepší zvládnutí
české gramatiky jsou také internetové stránky Ústavu pro jazyk český při Akademii věd ČR,
které nabízejí i tzv. jazykovou poradnu (viz www.ujc.cas.cz) nebo tzv. jazykovou příručku
obsahující slovníkovou a výkladovou část (viz prirucka.ujc.cas.cz). Zájemcům o gramaticky
správný český jazyk jsou k dispozici internetové stránky www.pravidla.cz.
Volba vhodných lexikálních prostředků
K nejčastějším nedostatkům při vyjadřování, které si obvykle autoři neuvědomují, patří:
Chybná volba lexikálního prostředku, př. Zásluhou malé četnosti souboru... (správně:
Vinou...);
Chybně se užívá především předložka díky, př. Díky nedostatku porozumění se nám to
nepodařilo zařídit. (správně: vinou).
11
Opakování slov či shodných základů slov, př. Tento pohyb se střídavě střídá. (střídavě –
střídá);
Použití neplnovýznamových sloves, zvláště být a mít místo sloves plnovýznamových, př.
K tomuto tématu nebyla žádná literatura. (Vhodněji: neexistovala), V tomto roce jsme měli
několik měření. (Vhodněji: uskutečnili).
Často dochází také k tomu, že z nepozornosti zaměňujeme některá slova. Obvykle jde o
slova, která podobně znějí, ale mají odlišný význam, př. humánní (lidský, vztahující se k
lidskosti; humánní principy, ideály) x humanistický (vztahující se k humanismu;
humanistické pojetí tělesné kultury); ustavit (založit; ustavit sportovní oddíl) x ustanovit
(jmenovat nebo určit; ustanovit datum konání obhajoby); povědomí (povšechná vědomost o
něčem; národní, společenské povědomí) x podvědomí (označení oblasti ne plně vědomé
duševní činnosti; zážitky uložené v podvědomí).
Často činí potíže i psaní přejatých slov. Jako příklad uvádíme:
Slovo respektive (zkráceně resp.) vyslovujeme tvrdě, chybná je výslovnost [respekťíve]. Je
odvozeno od slovesa respicere (brát na něco ohled). V českých větách výraz respektive
uvozuje dodatek týkající se dalších případů, které bereme v úvahu. Chápeme je jako
zpřesňující vsuvky, a proto před resp. píšeme čárku. Pokud věta za vysvětlovací vsuvkou
pokračuje, oddělíme vsuvku čárkou na obou stranách. České výkladové slovníky uvádějí k
respektive řadu ekvivalentů: vlastně, popřípadě, eventuálně. Někteří mluvčí používají slova
respektive i k naznačení, že to, co řekli předtím, neplatí, např. Byl jsem tam - resp. nebyl, ale
řekli mi o tom. Je to tedy slovo nejednoznačné, a pokud nám záleží na přesném vyjádření,
zvolíme místo něho jednoznačný ekvivalent.
Téma, schéma. Při skloňování zůstává ve všech tvarech kořenná samohláska dlouhá, avšak u
slov odvozených dochází k jejímu krácení: tematický, tematika, tematičnost, tematizovat.
Totéž platí o slově schéma (schématu, ale schematický).
Slovo aroma je původu řeckého, buď ho můžeme skloňovat (v tom případě se tvary
jednotného čísla a všechny tvary množného čísla tvoří od alternativního kmene, rozšířeného o
-at-), anebo ho můžeme ponechat nesklonné. Můžeme tedy napsat jak Konvice má k dosažení
aroma (aromatu) hermetický závěr; ten umožňuje udržení plného aroma (aromatu) i při
menším množství kávy. Obojí tvary jsou správné a užívané. Nově tvoří první část složených
12
slov aromakosmetika, aromalampa, aromaterapie aj. Analogicky se šíří také výraz
dramaterapie.
Ve slově standard (s významem běžná úroveň, ustálená podoba) píšeme a vyslovujeme ve
všech tvarech, ale také ve slovech odvozených vždy -d-: standardu, standardem, standardní,
standardizovat atd. Hláska -t- je jen ve slově standarta, tj. druh praporu.
Ve výrazu aktuální není správné zakončení –elní (hyperkorektní vliv západních jazyků), ale
jen -ální. Týká se i dalších přídavných jmen, př. manuální, oficiální, principiální, speciální,
vizuální apod. Totéž platí o příslovcích, př. aktuálně, speciálně aj. Jestliže se máme
rozhodnout mezi výrazy potenciální a potencionální, doporučujeme používat výraz
potenciální (ve významu možný, eventuální, uskutečnitelný, realizovatelný; potenciální jev,
řešení aj.). Obdobně je tomu také u podstatných jmen potenciálnost, řidčeji potencionálnost.
Ve dvojici slov procentuální a percentuální je vhodné dávat přednost výrazu procentuální (v
procentech vyjádřený; procentuální údaje, vyjádření aj.).
Slovo kontroverze (slovní utkání, spor) je latinského původu; contraversus má význam
sporný, protichůdný, a proto také říkáme kontroverzní (kontroverzní jednání znamená jednání
sporné, bojovné). Chybný je výraz kontraverze, kontraverzní. Ve slovech kontraverze,
kontraverzní je předpona kontra- (proti-), kterou známe také z dalších slov, př. kontrabas,
kontradikce, kontrapunkt aj. U slova kontroverze vycházíme přímo z latinské předlohy slova,
kterou do češtiny přenesl jazyk právníků.
Slovo design [dyzajn] je anglické a nepíše se počeštěně, stejně jako jméno tvůrce designu -
designér. Jde o odvětví zabývající se vnější estetickou úpravou výrobků (nebo člověka -
tvůrce designu). Souvisí s latinským slovem signum (znamení). Ve druhém případě můžeme
psát desén i dezén a slovo znamená vzorek na látce (přejato z francouzštiny). Výslovnost se
řídí psanou podobou [dezén].
Slovo typ je řeckého původu, př. typ automobilu, ona je domácký typ, různé typy písma...
Sloveso typovat použijeme např. ve významu typovat motorové vozidlo (provádět typovou
zkoušku), používá se i přídavné jméno typový (typová značka vozidla). Slovo tip [typ] je
původem anglické ve významu doporučení, odhad, návrh výběru konkrétního objektu nebo
osoby: náš tip na nedělní výlet, dát někomu tip (dobrou radu pro volbu něčeho), tipuji, že
vyhraje naše družstvo apod.
13
Podstatné jméno lobby ve významu „nátlaková skupina” je rodu ženského (i středního) a je
nesklonné: ekonomická/ekonomické lobby. V tomto slově i ve všech slovech odvozených
píšeme -bb-, př. lobbování, lobbovat, lobbista, lobbismus, lobbing aj. Podstatné jméno lob se
vyskytuje ve sportovní terminologii (př. tenis). Od něho je pak sloveso lobovat, které se píše
pouze s jedním -b-.
Slovem status (statusu) označujeme v podstatě totéž, co domácím slovem stav nebo slovem
situace – viz latinské status quo – dosavadní stav (zachovat/porušit status quo). Slova statut
(statutu) používáme k pojmenování souhrnu předpisů pro vznik a činnost nějaké instituce, př.
Statut vysokých škol, statut soutěže aj. Přídavné jméno statutární používáme nejčastěji ve
významu statutární nařízení, statutární zástupce.
Sloveso protežovat znamená „podporovat svým vlivem, prosazovat, chránit, dávat někomu
nebo něčemu přednost“. Slovo je převzato z francouzštiny (protéger), původ má v latině.
Latinské protegere (které známe ze slova protekce) znamená „chránit“. Dříve se (podle
francouzštiny) užívala i podstatná jména protežér (s významem „ochránce, přímluvce“) a
protežé (chráněnec). Často se nesprávně zaměňuje výrazem protěžovat. Setkáváme se pak
s větami: Tato forma patří ke státem protěžovaným. – Radní chtěl protěžovat svou firmu.
Protěžovat se nám může třeba velký batoh nebo taška s nákupem – toto sloveso by vyjádřilo
méně užívaný nedokonavý protějšek k protížit se a znamenalo by „stávat se při dlouhém
nesení příliš těžkým“.
U slova image převažuje původní (anglický) způsob psaní. Přizpůsobení psané podoby podobě
výslovnostní může působit jako lehce zesměšňující [imidž] nebo [imič]. Slovo se používá
v rodě ženském (nová image) nebo mužském (nový image). V psaných textech zůstává
nesklonné. Výraz imagemaker [imidžmejkr] označuje člověka, který se stará o úspěšný vzhled
a jednání významné osobnosti.
Výraz handicap – hendikep vystihuje nerovnost podmínek, znevýhodnění nebo postižení
trvalejšího charakteru. Pochází ze sportovního prostředí (zvláště dostihového sportu). Původně
vznikl ze sousloví hand in cap (doslovně ruka v čepici, popř. v kloboučku – při losování mohla
ruka vytáhnout nevýhodné pořadí). Ze sportu se přeneslo slovo do sféry sociální (lidé
hendikepováni zdravotně – fyzicky nebo duševně, ale také původem, prostředím apod.). Při
psaní je možno použít tvar původní handicap, ale i počeštěný hendikep. Nesmíme psát:
hendicap, handikep, handikepovaný apod.
14
Zakončení -ing si podržují výrazy pouze úzce odborné (telerecording) a výrazy poměrně málo
frekventované, často omezené pouze na určitou vrstvu uživatelů jazyka (surfing, windsurfing,
happening aj.). Výrazy frekventovanější (používá jich širší okruh uživatelů) mají vedle -ing
také zdomácnělou podobu -ink. Pořadí je: -ing i -ink, př. briefing i briefink, puding i pudink
aj. Pořadí -ink i -ing je u slov: marketink i marketing, jachtink i jachting, dopink i doping aj.
Pouze s -ink píšeme jména dispečink, (auto)kempink, trénink aj.
Předpona dis- je latinská, významově blízká našemu roz-, př. distribuce (rozdělení), dislokace
(rozmístění), ale také disharmonie (vedle významu rozladění pociťujeme výrazně i negativní
hodnocení). Řecká předpona dys- má v sobě negativní významový odstín a znamená špatnou
funkci něčeho, př. mozková dysfunkce, děti trpící dysgrafií nebo dyslexií aj.
Latinské ante- znamená před, dříve. Správně proto užíváme pouze slova antedatovat (opatřit
dřívějším datem). Řecké anti- má významem proti. Dokument nikdy nemůžeme antidatovat!
Slova začínající hipo- mají něco společného s koněm (řecky hippos), př. hipodrom (jízdárna),
hipoterapie (léčení jízdou na koni – zejména dětí) apod. Oproti tomu v řecké předponě hypo-
(s významem pod) píšeme vždy -y, př. hypotenze (snížený krevní tlak), hypotaxe (podřadnost),
hypofýza (žláza s vnitřní sekrecí uložená na spodní části mozku) aj.
Slovotvorné prvky poly-/poli- jsou řeckého původu a zachovávají podle řečtiny rozdíl mezi
i/y. V protikladu k mono- (jeden) vyjadřuje poly- mnohost: polymery (vznikají mnohokrát
opakovaným spojováním molekul v makromolekuly); polygamie (mnohoženství), polyfunkční
(mnohofunkční, vícefunkční). Naproti tomu poli- se vztahuje k polis (město). Pro rozvíjející
se velkoměsto a pro vizi „světoměsta” se v posledních letech ujímá výraz megapolis
(zaznamenána je i starší, ale dosud užívaná podoba megalopole); historicky příbuzná jsou také
slova politika (v řeckých městských státech polis znamenala také „obec, stát”) a policie.
Poliklinika má význam „městská/obecní klinika”.
Zkratky a značky
Příklady frekventovaných zkratek: p. (pan i páni); sl. (slečna); t. r. (toho roku); a. s. (akciová
společnost); pí (paní); fa (firma), fě (firmě), fy (firmy); atd. (a tak dále); tj. (to je, to jest); tzn.
(to znamená); aj. (a jiné); např. (například); mj. (mimo jiné); tzv. (takzvaný, tak zvaný); ap.,
apod. (a podobně) a další.
15
Jestliže končí věta zkratkou s tečkou (apod., aj., popřípadě a. s.), další tečka se na konci věty
už nepíše.
Slovo viz není zkratka, a proto za ním tečku nepíšeme. Je to rozkazovací způsob slovesa vidět
a jde o ustrnulý výraz s odkazovacím významem. Množné číslo vizte se používá velmi málo. I
když jde o slovo krátké, často se (zvláště ve slovnících, kvůli úspoře místa) zkracuje na pouhé
v.; za touto zkratkou píšeme tečku, obdobně jako za zkratkou dalšího užívaného
odkazovacího slovesa srovnej, které zkracujeme na srov., srv. nebo sr. Ve starších textech
najdeme ještě i v. t. (viz též nebo viz tam). Po viz může následovat čtvrtý i první pád
(viz strana i viz stranu).
Závaznou podobu mají ve shodě s platným zněním vysokoškolského zákona oficiální zkratky
současných a v minulosti udílených vědecko-pedagogických hodností nebo akademických
titulů: MUDr., MVDr., PhDr., PaedDr., JUDr., PhMr., RNDr., Ing., Mgr., Bc.; dále CSc.,
DrSc. a Ph.D. Zkratky vědecko-pedagogické hodnosti profesor a docent se píší s počátečním
písmenem malým (prof., doc.), pokud ovšem nestojí na počátku celku, př. při předtištění
podpisu. Má-li oficiální podoba zkratky velké písmeno, pak podoba s malým písmenem platí
za neoficiální. Použijeme ji tehdy, nespecifikujeme-li druh doktorátu (dr. A. Vomáčková).
Zkratky titulů kandidát věd a doktor věd (CSc. a DrSc., nověji titul Ph.D.), které se uvádějí za
příjmením, oddělujeme čárkami stejně, jako bychom oddělili plná vyjádření: (zúčastnil se také
docent Nový, kandidát věd, a připomněl..., a proto: zúčastnil se také doc. Nový, CSc., a
připomněl...).
Důležité je věnovat pozornost pořadí titulů. Pokud někdo vystudoval dvě vysoké školy a získal
dva tituly, bývá zvykem, že před vlastním jménem stojí ten titul, který získal absolvent
jako první, př. JUDr. Ing. Jan Novák (nejprve absolvoval studium na vysoké škole
technického nebo ekonomického směru a obdržel titul inženýr, poté vystudoval právnickou
fakultu a po ukončení doktorského studia mu byl udělen titul JUDr.).
Nižší tituly se vynechávají, např. titul bakalář (Bc.) ve srovnání s titulem magistr (Mgr.) nebo
ve srovnání s titulem JUDr. (PhDr. atd.). Je tedy běžné psát: Mgr. Jan Novák (nikoli Mgr. Bc.
Jan Novák); PhDr. Jan Novák (nikoli PhDr. Mgr. Jan Novák). Podoba Mgr. JUDr. Jan Novák
by měla naznačovat, že nositel tohoto titulu vystudoval právnickou fakultu a ještě fakultu
další (př. filozofickou, přírodovědeckou pedagogickou apod., na které získal titul Mgr.).
Možné je i to, že člověk vystudoval dvě různé fakulty (např. filozofickou a matematicko-
16
fyzikální) a na každé z nich obdržel titul Mgr. Pokud by lpěl na uvádění obou titulů, bylo by
vhodné mezi obě zkratky titulů vsunout spojku a, popř. latinské et (verze Mgr. Mgr. Jan
Novák by mohla vzbuzovat dojem, že jde o písařskou chybu), a proto napíšeme Mgr. et Mgr.
Jan Novák.
V roce 1998 stanovilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sjednocené označení
„diplomovaný specialista”, a to v různých oborech (diplomovaný technik, ekonom, správní
specialista aj.). Zkratka „DiS.“ se uvádí za jménem a odděluje se čárkou, př. Jan Novák, DiS.,
se přihlásil do kursu výpočetní techniky.
Mezi číslicí a značkou píšeme vždy mezeru, a proto: 10 km (deset kilometrů), 50 % (padesát
procent), 3 kg (tři kilogramy). Mezeru nepíšeme tehdy, když vyjadřujeme číslovkou přídavné
jméno, např. 3% roztok (tříprocentní roztok), 10kilometrový běh (desetikilometrový běh),
50km rychlost (padesátikilometrová rychlost) aj. Stejně je tomu i v případě spojení číslovky se
slovem, např. 5 dní, 2 týdny, ale 5denní (pětidenní), 2týdenní (dvoutýdenní). Bez mezery se
píše také 10krát (desetkrát), 10násobný (desetinásobný).
Mezi číslicí a následující slovní částí nepíšeme spojovník ani mezi obě části nevkládáme
slabiku -ti-, popř. -mi- (u číslovek sedm a osm - např. sedmidenní). Není důvod psát
50tikilometrová rychlost nebo 5tidenní či 8midenní dovolená, neboť slabika -ti- a -mi- jsou už
obsaženy ve tvaru číslovky (snadno se o tom přesvědčíme, přečteme-li takový složený výraz
nahlas).
Při psaní data píšeme tečku jen za řadovou číslovkou (Olomouc 22. února 2011). Když
označujeme den a měsíc číslicemi, píšeme tečku (Olomouc 22. 2. 2011). Je-li den a měsíc
vyjádřen zlomkem, tečky nepíšeme (22/2 2011).
Velmi časté jsou dotazy zaměřené na problematiku psaní velkých písmen. Vybíráme alespoň
jeden aktuální příklad, a to internet x Internet. Slovo internet s malým počátečním písmenem
píšeme ve významu „komunikační médium”, př. informace najdete na internetu, nabízíme
připojení k internetu; slovo Internet s velkým počátečním písmenem píšeme v tom případě,
pokud jde o vlastní jméno ve významu „Celosvětová informační a komunikační síť“.
Pozornost je třeba věnovat psaní velkých a malých písmen ve zkratkách a značkách. I když je
celý text psán velkými písmeny, musí značka (zkratka) zachovat svůj ustálený obraz, tj. musí
se rozlišovat velká a malá písmena. Nelze přizpůsobit textu, př. správně: OJEDINĚLÁ
SLEVA - POUZE 499 Kč x chybně: OJEDINĚLÁ SLEVA – POUZE 499 KČ; správně:
17
ČESKÁ REPUBLIKA MĚŘÍ 78 864 km2 x chybně: ČESKÁ REPUBLIKA MĚŘÍ 78 864
KM2; správně: MODERNÍ POHÁDKA NaCl NAD ZLATO x chybně: MODERNÍ
POHÁDKA NACL NAD ZLATO apod. Význam dodržování psaní malých a velkých písmen
dokládá následující příklad:
sr (steradián – jednotka prostorového úhlu),
s. r. (lat.) salva remissione (s výhradou vrácení),
Sr (chemická značka stroncia),
SR (Slovenská republika)
Věta by nikdy neměla začínat zkratkou. Píšeme proto: Roku 1348 byla založena Karlova
univerzita., a nikoli R. 1348 byla založena Karlova univerzita. Obdobně v případech: Obvodní
úřad prodává byty., a nikoli OÚ prodává byty.
Správná stavba věty
Proti českému pořádku slov se nejčastěji prohřešujeme tím, že nesprávně umístíme
přívlastek. Připomínáme, že rozvitý přívlastek shodný stojí vždy za řídícím podstatným jménem,
př. Na závěr hodiny jsme zařadili u žáků oblíbené pohybové hry. (Vhodněji: ...pohybové hry,
oblíbené u žáků, anebo použijeme vedlejší věty přívlastkové: ...pohybové hry, které jsou u žáků
oblíbené). Není též vhodné umístit přívlastek před podstatným jménem a jeho rozvíjející člen za
ně, př. To, co cvičící žák v hodině TV prožívá... (Správně: To, co žák, cvičící v hodině TV,
prožívá...).
K častým nedostatkům, které vznikají pravděpodobně z nepozornosti, patří nepřesné
vyjádření typu: větší (menší) polovina respondentů úkol splnila. Oprávněně se ptáme, co měl
autor na mysli, když uvedl: převážná většina (menšina) byla úspěšná; je to jeho první priorita
(priorita číslo jedna); vyjádřil svůj pozitivní souhlas; jejich vzájemná spolupráce byla úspěšná;
šlo o nejoptimálnější řešení situace; tuto práci dokončíme ve střednědobém horizontu; přihlášku
je třeba napsat písemně apod. Brzy asi budeme mít i stálé štamgasty.
Vždy se vyvarujeme hromadění pádů. Nejčastěji jde o hromadění 2. pádu, př. Šetření u
početného souboru probandů splnilo svůj úkol z hlediska objasnění struktury sportovních zájmů a
intersexuálních preferencí. Doporučujeme vytvořit věty dvě, př. Šetření u početného souboru
probandů splnilo svůj úkol. Objasnilo strukturu sportovních zájmů a intersexuální preference.
18
Vyvarujeme se i nefunkčnímu hromadění předložek, př. Najel svým vozem do za ním
stojícího osobního automobilu. (…do osobního automobilu, který stál za ním). – Kolínský Dóm
je nejstarší a největší evropskou katedrálou, avšak vyfotografovat jej bez v bezprostřední blízkosti
stojícího nádraží není lehké. (…avšak vyfotografovat jej bez nádraží, které stojí v jeho
bezprostřední blízkosti, není lehký úkol.) – Posadil se na v trávě postavenou židli. (…na židli
postavenou v trávě). Jsou to docela obyčejné děti s na první pohled nepatrným handicapem. (…
obyčejné děti, které mají/mající na první pohled nepatrný handicap).
K nedostatkům řadíme i přetíženost výrazu, př. Programované učební postupy byly
použity z toho důvodu, protože více motivovaly žáky k činnosti. Příčinný vztah je vyjádřen
lexikálně (z toho důvodu), a navíc i slovem gramatickým (protože). Formální přesycenost vede
k mnohomluvnosti, která je znakem malé slohové pohotovosti a někdy směřuje až k frázovitosti,
př. Ukazuje se potřeba, že je nutno zvyšovat tréninkové dávky. Maximální výkon je nejvýš 180 kg.
Je to jeho maximálně nejkvalitnější výkon.
Jako stylistickou neobratnost hodnotíme tzv. nepravé věty vedlejší. Obvykle nejde o věty
vedlejší, protože je mezi nimi vztah souřadný nebo prostá souvislost, nikoli vztah podřadný.
Nejfrekventovanější jsou věty se spojkou aby, př. Rozběhl se, aby po špatně vypočítaném odrazu
laťku srazil. (Správně: ...a / ale laťku srazil.) Hráč nastoupil na ledovou plochu, aby byl vzápětí
vystřídán. (Správně: ...a byl vzápětí vystřídán.)
Gramatickou formu porušují nepravidelnosti větné stavby. K nejčastějším patří:
anakolut – vyšinutí z vazby (odchýlíme se od původního záměru, př. Vím, že člověk
často, když dělá nějaký cvik poprvé, nejde mu dobře. – Člověku nejde dobře cvik, který
dělá poprvé.);
zeugma – zanedbání dvojí vazby (konstrukce, v níž se spojují dvě různé slovesné vazby
s jedním slovem, př. Diváci stále vcházeli a vycházeli ze sálu. –vcházet do sálu x
vycházet ze sálu);
atrakce – skladební spodobování (jde o mechanické přizpůsobování jednoho tvaru slova
slovu druhému, př. Dali se cestou zdokonalení techniky a odstraněním nedostatků. -
x ...cestou zdokonalení techniky a odstranění nedostatků);
kontaminace – křížení, směšování vazeb (Pokračovali na adaptaci zimního prostředí. –
pokračovat v něčem + pracovat na něčem).
19
Kladení čárky
Správné kladení čárky má velký význam pro srozumitelnost textu. Často jsou uváděny
příklady, kdy při nevhodném umístění čárky dojde i ke komickému vyznění, př. Nerušte,
zbytečně pracujeme. (Správně: Nerušte zbytečně, pracujeme.) Obdobně je tomu v případě: O
výzkum projevili zájem dva studenti, kteří již měli zkušenosti se dvěma studentkami. (Správně: O
výzkum projevili zájem dva studenti, kteří již měli zkušenosti, se dvěma studentkami.)
Před spojkou a se čárka obvykle neklade, př. Zlatou olympijskou medaili získala Štěpánka
Hilgertová a také Jan Železný. Čárka se klade v těch případech, spojuje-li dvě věty nebo větné
členy v jiném poměru než slučovacím, př. Snažil se, a neuspěl. (vztah odporovací). Zvítězil v
běhu, a k tomu ještě obdržel medaili za skok daleký. (vztah stupňovací). Proti rozhodnutí komise
se můžete odvolat, a to do tří dnů. (vztah vysvětlovací) apod.
Před spojkou nebo není kladení čárky vždy jednoznačné. Píšeme před ní čárku, je-li
použita ve významu vylučovacím. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma
eventualitami, podstatné však je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné (je lhostejné, které
dáme přednost), př. Koupíme švihadla nebo míče. Jinak je tomu však ve spojeních: Pospěšte si,
nebo nestihnete časový limit. Jste opravdu unaveni, nebo se potýkáte s leností? Zde už nejde o
libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad, a proto píšeme před nebo čárku.
Zásady pro psaní interpunkčních znamének
Čárka, tečka, otazník, vykřičník, středník, dvojtečka se píší k předcházejícímu slovu bez
mezer. Mezi nimi a následujícím slovem se však vždy dělá mezera. V praxi se setkáváme
s tím, že mezi tečkou a následující větou neuděláme mezeru. Tento způsob psaní je
chybný.
Nesprávné jsou zbytečné mezery, př. Co budeš dělat ? Opravíme: Co budeš dělat? Stejné
chyby se dopouštíme při psaní dvojtečky, př. Z jednání vyplynuly tyto závěry : Opravíme:
Z jednání vyplynuly tyto závěry:
Uvozovky se píší bez mezer, př. Pavel řekl: „Zítra nepřijdu.”
20
Závorky před a za výrazem, který se dává do závorky, se píší bez mezer, př. (Jak uvádí ve
svém diskusním příspěvku J. Nový.). Tečku píšeme v závorce jen tehdy, tvoří-li věta
v závorce uzavřený celek.
Spojovník píšeme vždy bez mezer (Zakoupil si česko-anglický slovník.). Spojovník
používáme také při dělení slov na konci řádku a na konci slov, která mají pokračování
jinde, př. dvou- a třílůžkové pokoje.
Pomlčka se píše s mezerami mezi slovy předcházejícími před pomlčkou a následujícími
za ní. První pomlčka se nemá psát na konci řádku, druhá na začátku následujícího řádku.
Nahrazuje-li pomlčka výraz až, do, dělá se také před ní a za ní mezera.
Při prokládání slov se mezi jednotlivými znaky vynechává jedna mezera. Následuje-li za
prokládaným slovem rozdělovací znaménko, prokládá se také. Mezi prokládaným slovem
a dalším textem se vynechají tři mezery. Písmeno ch se považuje za dva znaky, a proto se
mezi nimi dělá mezera. Čísla se neprokládají!
Podtrhávání se vyznačuje zpravidla čarou. Se slovem se podtrhuje také interpunkční
znaménko. Stejným způsobem se podtrhávají celé výrazy a věty. Jestliže píšeme text v
některém z textových editorů, vhodnější je místo častého podtrhávání změnit typ písma.
V písemných projevech je způsob grafického vyjádření závažným sémantickým
komponentem textu. Při vnímání napsaného textu má vizuální složka velký význam.
Stylizace naznačená různými typy a variantami písma má někdy větší sílu a je výraznější
než stylizace slovem. Psychologické výzkumy uvádějí, že pro přehlednost by se měla v
grafice určitého textu uplatnit nápadnější změna po každých 100 až 150 slovech.
Představuje to asi dvě až tři změny na jedné stránce rukopisu.
21
Statistika žádný problémV běžném denním životě se setkáváme se statistikou, aniž bychom o tom uvažovali.
Nejčastější a pro širokou populaci nejsrozumitelnější jsou uváděné průměrné hodnoty nebo
procenta. V médiích jsou často, se senzací uváděné, průměrné hodnoty interpretovány mylně,
neboť nejsou vzaty v úvahu další známé charakteristiky. Může se jednat o statistické údaje
zločinnosti, nezaměstnanosti, průměrné mzdy nebo volební předpověď dosažení hranice pro
„vstup“ do parlamentu. Bez hlubšího pochopení souvislostí se tak utápíme v číslech a
informacích. Tato kapitola si klade za cíl přiblížit čtenáři statistku bez rozsáhlého a složitého
vysvětlování matematických teorií.
„Vím, že nic nevím.“ (Sókratés)
Statistika je věda, která se snaží popsat, vysvětlit nebo predikovat neurčitost reálného
světa a vyvodit závěry a rozhodnutí. Klade se důraz na přesnost a spolehlivost rozhodnutí a
závěru. Bohužel nikdy nelze vyvodit přesné závěry, připouštíme jistou míru rizika a předem
rozhodneme o výši akceptovatelného rizika.
Statistika je přesné počítání s nepřesnými čísly.
Základní a výběrový souborVe statistice se setkáváme s pojmy populace nebo také základní soubor. Tyto ekvivalentní
pojmy označují určitý soubor položek, předmětů, úkazů, nebo lidí – souhrnně označovaných jako
prvky, které na základě vymezené vlastnosti mohou teoreticky být předmětem sledování (obrázek
1). Je to množina všech teoreticky možných prvků, které se týkají sledovaného problému.
Například pokud nás zajímá nějaká vlastnost u vysokoškolských studentů v naší republice je
základním souborem množina všech studentů vysokých škol a univerzit v České republice. Pokud
nás zajímají volby do parlamentu, tak je základním soborem množina všech osob s oprávněním
volit. Realizace výzkumných šetření není možná na celé populaci, proto se vybírá určitá část
prvků, která reprezentuje soubor základní. Tato podskupina se nazývá výběrový soubor
(Gibilisco, 2009; Hendl, 2009). Při určování výběrového souboru je důležitý princip
pravděpodobnostního výběru, hovoříme pak o náhodném výběru.
Obrázek 1
Schematické znázornění základního a výběrového souboru
22
Náhodným výběrem označujeme náhodně vybranou podmnožinu základního souboru,
kde každý prvek má stejnou pravděpodobnost být vybrán. Losování může probíhat výběrem
s vrácením vylosovaných prvků, nebo bez vrácení. U početnějších souborů není potřeba
rozlišovat, zda jde o výběr s vrácením nebo ne. V praxi se často používá technika náhodných
čísel, kdy pomocí software náhodně vybereme soubor. Náhodný výběr je v praxi často velmi
obtížně realizovatelný, proto se využívá i jiných druhů výběrů. Pokud je základní soubor složen
z podskupin použijeme stratifikovaný výběr. Vybírá se náhodně z každé podskupiny určitý
počet prvků, aby vybraný soubor proporcionálně reprezentoval soubor základní. Existují i další
druhy výběrů – záměrný výběr, skupinový výběr, vícenásobný výběr, kvótní výběr (Chráska,
2007).
Výběrové systematické vychýlení je způsobeno nesprávnou metodologií náhodného
výběru, ovlivněním tazateli, např. inklinací k výběru osob – mladí tazatelé - muži častěji dotazují
mladé ženy… apod. Toto zkreslení neznáme.
Ve statistice se dále setkáváme s pojmy statistická jednotka a statistický znak. Prvky
statistického souboru, které mají alespoň jednu společnou vlastnost, nazýváme statistickými
jednotkami. Lze se setkat také s rovnocenným pojmem případ, především pak v prostředí
statistického softwaru a v anglické literatuře (case). Statistický znak je společná vlastnost
jednotek statistického souboru.
Měřící stupnice (škály)V nejširším slova považujeme za měření přiřazování čísel objektů, kdy se přiřazování řídí
určitými pravidly (Hendl, 2009; Kerlinger, 1972). Podle charakteru naměřených dat pak
23
rozlišujeme různé typy škál. U kategorizovaných dat rozlišujeme škály nominální a ordinální, ale
lze sem zařadit i číselné intervaly (tabulka 1).
Tabulka 1
Škály a jejich charakteristika
NOMINÁLNÍJde o pojmenování osob či skupin
čísly, které se navzájem vylučují.
Pohlaví, čísla
hráčů, národnost, ...
ORDINÁLNÍ
Stupnice umožňuje uspořádání
objektů do pořadí – větší x menší, lepší x
horší, nejsou však známy odstupy (délka
intervalu) mezi hodnotami.
Školní známky,
Lickertova škála, ...
METRICKÁ
INTERVALOVÁ
Je zavedena jednotka měření,
odstupy mezi hodnotami jsou známé. Nula
je zavedena (stanovena dohodou).
Letopočet, teplota
v °C, ...
METRICKÁ
POMĚROVÁ
Je z formálního hlediska
intervalovou škálou s přirozeným počátkem
(tj. nula je absolutní, znamená
nepřítomnost jevu).
Teplota podle
Kelvina, váha, výška,
věk, ...
Nominální škála umožňuje rozlišit jednotlivé hodnoty na skupiny s určitou vlastností
například kuřák a nekuřák, nebo muž a žen, případně červená, modrá, žlutá. Nezle však říci co je
lepší nebo horší, nominální data nelze srovnávat. Ordinální škála navíc vyjadřuje nějaké jejich
řazení, tyto data lze uspořádat. Příkladem jsou školní známky, Lickertova škála v sociálních
vědách. U číselných dat pak rozlišujeme škálu metrickou (intervalovou a poměrovou). Tato
škála má od škály ordinální navíc vlastnost, že je dána nějaká jednotka měření (Hendl, 2009).
Tvorba statistické tabulky dat
Když už víme, jaká data sbíráme, potřebujeme je systematicky zapsat do tabulky tak
(obrázek 2), abychom z nich mohli vyčíst nebo vypočítat potřebné informace.
Obrázek 2
Znázornění vhodně sestavené tabulky dat
24
Tabulka dat pro statistické zpracování je obdélníkového tvaru kde do prvního řádku
zpravidla zapisujeme názvy proměnných a do prvního sloupce se obvykle zapisují případy.
Abychom si práci s daty příliš nezkomplikovali, je dobré dodržet následující podmínky:
První řádek obsahuje názvy proměnných nebo jejich zkratky, které jsou logicky
vytvořeny podle charakteru proměnné. V názvu proměnné nedoporučuji používat
nestandardní znaky jako je například @.
Některé statistické software mají problém s diakritikou, proto, pokud je to možné, ji
v názvech ani v pojmenování kategorií nedoporučuji používat.
V prvních sloupcích je dobré uvádět případy, tj. jména či kódy respondentů. Dále je
vhodné mít na začátku zařazeny důležité obecné údaje z pohledu další analýzy. U výzkumu
pohybové aktivity jsou to například informace o hmotnosti, výšce a věku.
Při přípravě dat v MS Excel je důležité vymazat mezery navíc v buňce tak, aby
software automaticky poznal, zda se jedná o číslo nebo text.
Dle požadavku software používat jednotně desetinnou čárku nebo tečku.
Proměnné by měly být pojmenovány jasně a srozumitelně a při větším počtu
doporučuji vytvořit seznam proměnných s jejich stručnou charakteristikou a jednotkou (obrázek
3). V případě, že s daty pracuje více lidí, je seznam proměnných důležitým pomocníkem při
analýze dat.
Obrázek3
Příklad seznamu proměnných pro mezinárodní výzkum IPAQ
25
Co je potřeba si uvědomit?
Proměnné neměříme přesně, i přes sebepřesnější techniku!
Zjištěná hodnota (X) = skutečná hodnota (T) + náhodná chyba (E)
Velikost náhodné chyby (E) je dána reliabilitou (spolehlivostí) měření. Do zjištěné
hodnoty se promítne ještě zkreslení výpovědi (D), tj. vztah skutečné hodnoty T a vlastnosti
– validita měření, jsou to např. nevhodně položená otázka, lidé často vykazují lepší výsledky
než je realita, nebo přístroj nadhodnocuje (podhodnocuje) naměřené hodnoty.
X = T + D + E
Neurčitost metody a reality se odráží ve více či méně spolehlivém výsledku.
Deskriptivní statistika a statistické třídění dat
Po sestavení statistické tabulky jsou data v ní obsažena neuspořádaná, neroztříděná
a nepřehledná. Uspořádáním a tříděním získáme cenné informace. K tomuto účelu
využíváme tabulku četností. Data mohou mít spojitý nebo diskrétní charakter (obrázky 4-
7).
Spojitý znak – zaznamenáváme četnosti (frekvenci) výskytu hodnot ve zvolených
intervalech
Diskrétní znak – zaznamenáváme frekvenci výskytu jednotlivých znaků
26
Spojitý znak lze přečíst na stupnici.
Kategorie, které je možno počítat, se označují jako diskrétní, nespojité. Je to například barva očí, pohlaví, počet dětí apod.
Obrázek 4
Diskrétní a spojité proměnné (upraveno podle Magnello & Van Loon, 2010)
Obrázek 5
Příklad tabulky četností (diskrétní znak) kategorie 1 označuje kuřáky, kategorie 2
označuje nekuřáky.
Obrázek 6
Příklad tabulky četností (spojitý znak) intervalem jsou vymezeny kategorie podle BMI
Grafickým znázorněním rozložení četností může být histogram, který se používá pro
spojitou proměnnou nebo bar chart, který má své využití u diskrétních proměnných.
Obrázek7
Grafické znázornění rozložení četností
27
Histogram Bar chart
Pohled na data
Dalšími jednoduchými nástroji ve statistice jsou míry variability a míry polohy.
Míry variability (míry rozptýlení)
VARIAČNÍ ŘADA, VARIAČNÍ ROZPĚTÍ, KVANTIL, KVARTILOVÉ ROZPĚTÍ,
ROZPTYL, SMĚRODATNÁ ODCHYLKA
Ukazují, jak jsou jednotlivé hodnoty v souboru rozptýleny
Míry polohy (míry centrality, míry centrální tendence)
MODUS, MEDIÁN, ARITMETICKÝ PRŮMĚR
Charakterizují úroveň statistického souboru z hlediska polohy jeho střední hodnoty
Pro sumarizaci dat se často používají střední hodnoty (míry polohy). Střední hodnoty se
používaly už ve starověku. Aristoteles používal tzv. zlatý průměr, což znamenalo dobrý průměr,
který se nalézá mezi dvěma extrémy (Magnello & Van Loon, 2010).
Průměr
V 19. století zpopularizoval použití průměru Quetelet, kdy aplikoval astronomické zákony
chyb i na rozdělení lidských vlastností což vedlo k jeho slavnému konstruktu průměrného
člověka „I´homme moyen“ (Magnello & Van Loon, 2010).
28
Když vyjádříme četnosti dat pomocí bodů na přímce, lze si průměr představit jako těžiště.
STŘED (těžiště bodů). Aritmetický průměr, často zkráceně nazýván průměr je součtem hodnot
sledované proměnné, vydělený počtem případů.
M= (∑xi) / n
Vlastnosti průměru
Rozpětí - leží mezi minimem a maximem, tj. min ≤M≤ max.
Citlivost - je ovlivněn extrémy, ale i všemi daty.
Lineární transformace vede k lineární změně průměru, tj. x´=a+bx => M´=a+bM.
POZOR – EXTRÉMY OVLIVŇUJÍ ANALÝZU
V praxi se často prezentují průměry bez dalších informací o datech, přitom daleko
důležitější může být například informace o variabilitě dat.
Medián
Medián zavedl do statistiky v 19. století F. Galton, nicméně jako první ho použil v roce
1816 Gauss. Pro zjištění mediánu byla navržena percentilová stupnice, kde padesátý percentil byl
středový bod souboru dat a dělil data přesně na polovinu (Magnello & Van Loon, 2010).
Příklad mediánu (na velikosti kruhů)
Mediánem označujeme prostřední člen variační řady. Seřadíme-li proměnnou podle
velikosti, jedná se o střední hodnotu, při sudém počtu případů jde o průměr dvou „prostředních“
hodnot. Spolu s mediánem se uvádí interkvartilové rozpětí IQR (viz variabilita).
Vlastnosti mediánu:
Není citlivý na extrémy.
Leží mezi minimem a maximem.
29
Lineární transformace: změníme-li stupnici o konstantu, pak medián i kvartily se
změní také o konstantu: x´=x+A => Me´=Me+A; x´=x*A => Me´=Me*A.
Modus
Modus (vrchol) byl poprvé uveden Karlem Pearsonem v roce 1984 (Magnello & Van
Loon, 2010). Jedná se o hodnotu, která se vyskytuje nejčastěji. Je to nejsnáze zjistitelná míra
polohy. Využití nachází zejména při hledání typických případů.
Označuje nejčastěji se vyskytující hodnotu statistického souboru (hodnota s největší
četností).
Může se vyskytovat i více než jeden modus (bimodální, trimodální proměnná).
Příklad modu
Sledovaný znak - počet dětí v rodině:
0 0 0 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 4 4 5 7
Modus = 2
Variabilita – Interkvartilové rozpětí, směrodatná odchylka, rozptyl
Měření variability je důležitou součástí matematické statistiky. První způsob měření
navrhl Galton, když použil poloviční interkvartilové rozpětí. Interkvartilové rozpětí IQR je
rozdílem horního a dolního kvartilu. Je to nejjednodužší technika jak získat přibližný odhad
variability dat. Hodnoty mediánu a IQR by se měly uvádět u výsledků neparametrických
statistických testů.
IQR=75.kvantil – 25. Kvantil
Příklad interkvartilového rozpětí
variační řada lichých čísel menších než 30
1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 25 27 29
25.
kvantil
75.
kvantil
IQ
R=16
30
Mezi momentové míry variability (druhý moment kolem průměru) patří rozptyl (s2), který
ukazuje na varianci ve smyslu odlišnosti jednotlivých hodnot znaku od průměru i ve vzájemné
odlišnosti jednotlivých hodnot znaku.
Směrodatná odchylka (SD=s) je odmocninou z rozptylu. Charakterizuje variabilitu
souboru ve stejných jednotkách a ne ve „čtvercích“ jako rozptyl. Zpravidla se uvádí současně
průměrem. První zmínka o směrodatné odchylce se datuje k roku 1983, kdy ji poprvé užil ve své
přednášce K. Pearson. Ukazuje, jak se rozprostírají hodnoty určitého souboru dat a nakolik se
jednotlivé hodnoty odchyluji od průměru (Magnello & Van Loon, 2010).
Normální rozložení
Slovo normální vyjadřuje obvyklou, průměrnou vlastnost, normou však můžeme označit i
etická omezení. Ve statistice však existuje třetí složka, kde se oba tyto významy slučují. Galton
v roce 1877, poté co zjistil, že Gaussovu křivku vlastně objevil Laplace, a po neúspěšném návrhu,
aby se jí říkalo Laplacova-Gaussova křivka, na své přednášce označil tuto křivku jako „normální“
(Magnello & Van Loon, 2010). O přijetí termínu normální rozložení se zasloužil K. Pearson.
V praxi se však doposud hovoří jak o normální tak o Gaussově křivce.
Normální rozložení reprezentuje Gaussova křivka. Pravidlo šesti sigma - 6 σ – hovoří, že
v Gaussově křivce je obsaženo 6 směrodatných odchylek, které obsahují 99,8 % všech dat
(Obrázek 8). Normální rozložení je důležité pro velkou část statistických testů. Při větším rozsahu
souboru (n>60) většinou stačí přibližná normalita dat. U malých souborů je normální rozložení
podmínkou, aby testy „fungovaly“ správně. Pro určení, zda se jedná nebo nejedná o normální
rozložení, používáme testy normality Kolmogorov-Smirnův test nebo Shapiro-Wilksův test.
Obrázek 8
Křivka normálního rozložení
31
V 19. Století někteří matematici a statistici byli přesvědčeni, že normálnímu rozložení
odpovídají prakticky veškeré údaje (Magnello & Van Loon, 2010). V praxi se však ukázalo a
ukazuje, že existují mnohá šikmá, plochá nebo „dvouhrbá“ bimodální rozdělení.
Hypotézy
Při řešení výzkumných problémů se často ptáme, zda data vznikla z modelu, nebo
jednodušeji, zda existují či neexistují rozdíly mezi sledovanými proměnnými. Sledovaný problém
obvykle formulujeme jako hypotézu. Ve statistice používáme nulovou hypotézu, ale lze použít i
hypotézu alternativní.
Zlatá pravidla hypotézy (Chráska, 2007)
Hypotéza je tvrzení, které je vyjádřeno oznamovací větou.
Hypotéza musí vyjadřovat vztah mezi dvěma proměnnými (je formulována jako
tvrzení o rozdílech, vztazích nebo následcích)
Hypotézu musí být možno empiricky ověřit.
Hypotézu musíme být vždy schopni jednoznačně přijmout nebo zamítnout. Je potřeba si
uvědomit, že statistické testy jsou konstruovány tak, že poskytují informace k přijetí nebo
zamítnutí nulové hypotézy. Pro vyhodnocení alternativní hypotézy, která vyjadřuje nenulový
vztah mezi proměnnými, je nutno použít dalších charakteristik jako je například průměr nebo
medián.
Příklady hypotéz
32
Nulové hypotézy:
Školní známky z matematiky jsou v průměru stejné na školách státních a na školách
soukromých
Veřejné mínění vykazuje stejné procento přívrženců ODS a ČSSD
Procento dospělých osob s nadváhou nebo obezitou se nezměnilo a je stejné v roce
2005, jako bylo v roce 2004.
Alternativní hypotézy:
Chlapci v gymnaziálních podmínkách vykazují vyšší úroveň pohybové aktivity než
děvčata.
Úroveň pohybové aktivity chlapců v průběhu studia na gymnáziu klesá
Při stanovení hypotéz je nutné určit závisle a nezávisle proměnnou a případně další
informace, které umožní jednoznačné přijetí nebo zamítnutí hypotézy.
Příklad
Poznámky k alternativním hypotézám uvedeným výše, aneb jak vyhovět jak statistikům,
tak analytikům.
Závislá proměnná je aktivní energetický výdej (resp. počet kroků), nezávislé proměnné
jsou pohlaví, resp. pohlaví a opakování (věk).
Testuji vždy nulovou hypotézu, která předpokládá, že neexistují rozdíly v úrovni pohybové
aktivity mezi chlapci a děvčaty, a že úroveň pohybové aktivity skupiny chlapců resp. děvčat je
během studia na gymnáziu stejná.
Úroveň pohybové aktivity hodnotím na základě aktivního energetického výdeje (kcal·kg-
1 den-1) s přihlédnutím k počtu kroků a skladbě pohybové aktivity. Do analýzy jsou zahrnuty
všechny řádně zmonitorované týdny chlapců, resp. děvčat.
33
Statistické testy
Pro přijetí nebo zamítnutí používáme statistické testy. Testy volíme buď parametrické,
nebo neparametrické v závislosti na typu, vlastnostech dat a rozložení. Nejjednodušší
parametrický test je studentův T-test, v našem příkladě pro dva nezávislé sobory.
Tento test vznikl počátkem 20. století jako první statistický test kontroly jakosti pro
pivovar. Autorem byl William Sealy Gosset, který sledoval jak je materiál pro výrobu piva
variabilní a citlivý vůči změnám teploty. Jeho sledované soubory byly malé a neumožňovaly
aplikaci na teorii velkých výběrů, což vedlo Gosseta k potřebě nalézt metody přiměřené malým
výběrům. V jeho práci ho pozitivně ovlivňovalo přátelství s Karlem Pearsonem. Gosset, kterému
však nebylo dovoleno své poznatky publikovat, přijal pseudomym Student, pod kterým svou
práci uveřejnil (Komenda, 1993).
Příklad
Hypotéza: Pohybová aktivita, vyjádřená v počtech realizovaných kroků, je u mužů a u žen
stejná.
Vypočtená hladina statistické významnosti p je ≤ 0,05 nulovou hypotézu zamítáme (tj.
mezi muži a ženami jsou signifikantní rozdíly) a z průměrů vidíme, že muži (skupina 1) jsou
pohybově aktivnější než ženy (skupina 2).
Použití testů je podmíněno splněnými předpoklady, které jsou např. u párového t-testu:
normalita v obou souborech
nezávislost „případů“ i nezávislost souborů
průnik, překrytí souborů je nutno vynechat
oba soubory mají stejný rozptyl, musíme otestovat nulovou hypotézu pro rozptyly
případy musí být nezávisle vybírány
34
Mezi parametrické statistické nástroje patří například t-test, F-test neboli ANOVA,
MANOVA, Pearsonův korelační koeficient. Neparametrické testy nemají tak přísné předpoklady,
často pracují s mediánem, IQR a pořadím. Mezi neparametrické statistiky řadíme například:
Mann-Whitney U test, Kruskal-Wallisova Anova, Wilcoxonův test, Friedmanova ANOVA,
Spearmanův korelační koeficient.
Ve výsledcích statistických testů nás zajímá zejména testová statistika (t, F, Z, H podle
zvoleného testu) a hladina statistické významnosti p. Dalšími nástroji pro zhodnocení
významnosti rozdílů pak může být koeficient „Effect size“ nebo logická významnost.
Statistická významnost a „effect size“
Testy statistické významnosti umožňují rozhodnout pouze o tom, zda sledovaný (měřený)
efekt je či není „nulový“. Bližší informace o velikosti a významnosti efektu však schází
(Borenstein, 1997). Testování statistických hypotéz je limitováno jednak skutečností, že nulová
hypotéza není téměř nikdy doslova pravdivá a její zamítnutí není dostatečnou informací. Dále
jsou testy statistické významnosti závislé na rozsahu souboru (Levine & Hullett, 2002; Tolson,
1980). Při malém rozsahu souboru se může velký a důležitý efekt jevit jako statisticky
nevýznamný - v tomto případě mluvíme o chybě II. druhu. Naopak nepodstatný efekt se při
velkém rozsahu souboru zdá být statisticky významný na jisté hladině statistické významnosti
(p), ve které se odráží rozsah souboru i významnost efektu (Borenstein, 1997; Levine & Hullett,
2002).
Pro řadu aplikovaných výzkumů je nutný výpočet dalších koeficientů, které by objasnily
významnost sledovaného efektu. Pro úplné porozumění zjištěným výsledkům doporučuje APA
Publication manual (American Psychological Association, 2002; McCartney & Rosenthal, 2000)
uvést mimo statistické významnosti také některý z koeficientů „effect size“, jako jsou například
d, r2, 2, 2 a další. Podobně Thompson (2002) doporučuje interpretaci koeficientu „effect size“,
a to otevřeně vzhledem ke sledovaným efektům.
Nejjednodušší vyjádření „effect size“ je dáno vztahem 1, kdy rozdíl průměrů mezi
skupinami, M1 a M2 nebo Me (průměr experimentální skupiny) a Mcontrol vydělíme směrodatnou
odchylkou kontrolní skupiny – pokud existuje. V případě, že žádná ze skupin není kontrolní, ve
jmenovateli je SDpooled (rovnice 2 a 3) (Cortina & Nouri, 2000; Thomas, Lochbaum, Landers, &
He, 1997; Thomas & Nelson, 2001).
35
controlSDMM
d 21
(1) pooledSDMM
d 21
(2)
2
11
21
222
211
nn
SDnSDnSD pooled
(3)
„Effect size“ d reprezentuje vliv šetření na závislou proměnnou, jinak řečeno odhaduje
smysluplnost rozdílu průměrů mezi skupinami a jeho nejčastější hodnocení je 0,2 malý efekt, 0,5
střední efekt a 0,8 velký efekt (Thomas & Nelson, 2001; Thomas, Salazar, & Landers, 1991).
Dalším známým koeficientem, založeným na měření síly závislosti, je koeficient 2.
Koeficient 2 je často interpretován z hlediska procenta variance, které se podílí na proměnné
nebo modelu. Při stupni volnosti df=1 platí, že r2 - což je výhodné, protože smysl korelace
je velmi dobře znám. Koeficient 2 lze použít u testu Kruskal - Wallis ANOVA by Ranks
(rovnice 4) s hodnocením 2= 0,01 malý efekt, 2= 0,06 střední efekt a 2= 0,14 velký efekt
(Morse, 1999).
12
NH
(4)
H je vypočítaná hodnota Kruskal-Wallisova testu, N celkový rozsah souboru.
Interpretace koeficientu effect size
Při hodnocení výsledku výzkumu je třeba jisté obezřetnosti při výběru statistických metod.
Kromě velmi rozšířené statistické významnosti je dobré uvést i některý z koeficientů „effect
size“, které nejsou tak silně ovlivněny rozsahem zkoumaného souboru. Pro posouzení výsledků,
pokud známe jak statistickou významnost tak „effect size“, lze využít návodu Tabulky 2 (Fan,
2001).
Tabulka 2. Praktický návod pro interpretaci výsledků při znalosti statistické
významnosti a „effect size“ (upraveno podle Fan, 2001)
S
Effect size
Malý efekt
„small“
Střední efekt
„moderate“
Velký efekt „large“
36
i
g
n
i
f
i
k
a
n
c
e
N
E
Není statistický ani
praktický efekt, ledaže by
budoucí výzkum ukázal
něco jiného.
H0 přijímáme jak
statisticky tak věcně
Efekt je střední, ale
jistá obezřetnost
v interpretaci výsledků je
na místě. Zdá se že efekt
má jistý praktický
význam, pozor-
interpretace má mnoho
možností. Znepokojivá je
chyba II. druhu. Sledujte
sílu testu-při malém
rozsahu souboru nemusí
být odhalen významný
efekt.
Smysluplný efekt
existuje, ale zůstaňme
rozvážní. Velká hodnota
„effect size“ se může
vyskytovat u malých
souborů. Pokud jsme
znepokojeni chybou II.
druhu, podívejme se
kriticky na sílu testu.
Předběžně můžeme
podpořit signifikanci
efektu-zůstaneme otevření
budoucím výsledkům.
A
N
O
Statistická
významnost není
doprovázena věcnou
významností. Mělo by se
přihlédnout k síle testu
a rozsahu souboru.
Při interpretaci
statistické významnosti
bychom měli být
obezřetní, nelze z toho
vyvodit přímý praktický
význam.
Je nepravděpodobné,
že sledovaný efekt je
významný jen díky
možnostem statistiky.
Velikost efektu má
praktický význam
v mnoha oblastech
sociálních
a behaviorálních věd.
Usuzujeme, že výsledek
je významný jak
statisticky tak věcně.
Téměř s jistotou není
výsledek ovlivněn
možnostmi statistiky.
Efekt hodnotíme
významný jak statisticky
tak i věcně.
Pro posouzení významnosti rozdílů je dobré si předem stanovit rozdíl, který je pro nás
z logického hlediska (nebo na základě rešerše literatury) významný. Takto stanovenou
významnost nazýváme logickou významností. Je velmi těžké ji stanovit a stanovený rozdíl by
měl být větší, než je chyba měření.
37
Statistika se zabývá i dalšími důležitými nástroji, které v této kapitole nejsou zmiňovány,
jedná se zejména o korelační analýzu, regresní analýzu a bodové odhady.
Určitou inspirací pro tuto kapitolu byl kurz statistiky společnosti SPSS, z něhož jsem do
této kapitoly zahrnula některé nepublikované poznatky. Pro rozšíření a ujasnění si statistických
vědomostí populárně naučnou formou doporučuji knížku: Mangello, E., & Van Loon, B. (2010).
Statistika. Praha: Portál.
Referenční seznam k této kapitole
American Psychological Association. (2002). Publication Manual of the American Psychological Association (5th ed.). Washington, DC: Author.
Borenstein, M. (1997). Hypothesis testing and effect size estimation in clinical trials. Annals of Allergy, Asthma, and Immunology, 78(1), 5-11.
Cortina, J. M., & Nouri, H. (2000). Effect size for ANOVA design. Thousand Oaks, CA: Sage publications.Fan, X. (2001). Statistical significance and effect size in education research: Two sides of a coin. The
Journal of Educational Research, 94(5), 275-282.Gibilisco, S. (2009). Statistika bez předchozích znalostí: Průvodce pro samouky. Brno: Computer Press.Hendl, J. (2009). Přehled statistických metod: Analýza a metaanalýza dat (3rd ed.). Praha: Portál.Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu: Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada
Publishing.Kerlinger, F. N. (1972). Základy výzkumu chování. Praha: Academia.Komenda, S. (1993.) Podíl piva na rozvoji biometrie. Informační bulletin České statistické společnosti,
4(3), 6-11. Retrieved on http://www.statspol.cz/bulletiny/ib-93-3.pdfLevine, T. R., & Hullett, C. R. (2002). Eta squared, partial eta squared, and misreporting of effect size in
communication research. Human Communication Research, 28(4), 612-625.Mangello, E., & Van Loon, B. (2010). Statistika. Praha: Portál.McCartney, K., & Rosenthal, R. (2000). Effect size, practical importance, and social policy for children.
Child Development, 71(1), 173-180. Morse, D. T. (1999). Minsize2: A computer program for determining effect size and minimum sample for
statistical significance for univariate, multivariate, and nonparametric tests. Educational and Psychological Measurement, 59(3), 518-531.
Thomas, J. R., & Nelson, J. K. (2001). Research methods in physical activity (4th ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.
Thomas, J. R., Lochbaum, M. R., Landers, D. M., & He, C. (1997). Planning significant and meaningful research in exercise science: Estimating sample size. Research Quarterly for Exercise and Sport, 68(1), 33-43.
Thomas, J. R., Salazar, W., & Landers, D. M. (1991). What is missing in p< .05? Effect size. Research Quarterly for Exercise and Sport, 62(3), 344-348.
Thompson, B. (2002). Significance, effect sizes, stepwise methods, and other issues: Strong arguments move the field. The Journal of Experimental Education, 70(1), 80-93.
38
Tolson, H. (1980). An adjunct to statistical significance: ω2. Research Quarterly for Exercise and Sport, 51(3), 580-584.
39
Človíček v pohybu
Nejen při přípravě vyučovací jednotky tělesné výchovy budete pociťovat potřebu
nakreslit postavu cvičícího (žáka, cvičence, člověka), resp. postavu v pohybu. Znalost správného
grafického záznamu pohybu nám totiž umožňuje:
vytvořit kvalitní, a přitom „administrativně“ nenáročnou přípravu na vyučovací jednotku
tělesné výchovy (= činnosti v jednotlivých částech vyučovací jednotky nemusíme
popisovat slovně, ale připravíme si je v podobě jednoduchého nákresu),
rychle zaznamenat cvik, pohyb, cvičební tvar, který nás zaujal (v případech, že se už na
svoji paměť nemůžeme spolehnout ),
vytvářet si zásobníky cvičení (ať to jsou „rozcvičky“, soubory kondičních cvičení,
doplňková cvičení, které se nám osvědčily nebo i pohybové hry apod.),
učit didaktickými řídícími styly, které vedou žáky k samostatnosti (= můžeme vytvořit
nákres pohybového úkolu na stanovišti pro žáky např. formou úkolové karty),
učit žáky kreativitě ( = v nákresu gymnastické sestavy nebo překážkové dráhy
vynecháme některé prvky a místo nich dáme otazník. Žáci sami vymyslí cviky, které jsou
do sestavy/překážkové dráhy vhodné.),
zaznamenat pohybové skladby nebo jejich zajímavé části či jen „nápady do šuplíku“,
které uplatníme při různých veřejných vystoupeních, soutěžích a akademiích atd.,
orientovat se v grafickém záznamu pohybu, pohybové skladby apod. v odborné literatuře.
Nákres postavyZákladním předpokladem nákresu postavy je správné vystižení proporcí lidského těla.
Tím bude vytvořený obrázek pro žáky výstižnější, a tím také srozumitelnější.
Užíváme systém osmidílný, kde jednotkou je délka hlavy figury (Obrázek 1):
a) hlava tvoří 1/8 postavy,
b) kolena jsou ve výšce dvou dílů od nakreslené podlahy,
c) pas je vyznačen mezi 4. a 5. dílem,
d) rameno je mezi 6. a 7. dílem,
e) krk je ve výšce 7. dílu.
40
Obrázek 1
Jaké jsou možnosti nákresu postavy?Figura hůlková
Pro záznam pohybu v tělesné výchově užíváme obvykle figuru hůlkovou (Obrázek 2). Je
velmi jednoduchá, ale přesto i zde platí některá pravidla kresby:
a) hlava je znázorněna oválem, který není spojen s trupem,
b) tzv. „velké klouby“ (ramenní, loketní, kyčelní, kolenní) nekreslíme,
c) při pohledu z boku nejsou vzdálenější končetiny spojeny s čárou trupu,
d) při pohledu zezadu naznačíme svislou čarou uprostřed trupu „páteř“ (nebo vyplníme celou
plochu zad barvou, popř. vyplníme plochu hlavy barvou),
e) při záznamu polohy hlavy zboku vyplníme část plochy hlavy barvou (např. otočit hlavu
vlevo apod.).
Obrázek 2 Figura hůlková
41
Pokud potřebujeme zaznamenat cvičení s náčiním, s různými pomůckami nebo na nářadí,
kresleme tyto jinou barvou. V černobílém provedení je lépe volit jiný typ čáry – (tečkovaná,
čárkovaná apod.) jinak se čtenář „ztratí“ ve spleti čar (Obrázek 3) .
Obrázek 3 Nákres náčiní
Pro zvýšení srozumitelnosti nákresu obvykle kreslíme i podlahu/podložku. V těchto
případech čára, která ji znázorňuje, není souvislá. V místech, kde by kolidovala s nákresem
postavy, ji přerušíme (Obrázek 4).
Obrázek 4
Figura anatomická
Náročnější je figura anatomická, kterou využívají ilustrátoři velkých pohybových skladeb
či hromadných cvičení. V běžné praxi ji užijeme tehdy, když potřebujeme znázornit konkrétní
polohu části těla (např. polohu nohy na odrazovém můstku při nácviku přeskoku apod.).
U anatomické figury kreslíme krk, oděv a vlasy, což nám umožňuje vyjádřit pohlaví,
věkovou skupinu cvičenců (děti, dospělí, ženy, muži) apod. (Obrázek 5).
Obrázek 5 Figura anatomická (Kos & Štěpnička, 1980)
42
záda cvičence
pravý bok levý bok
Figura schématická
V běžném životě se často setkáváme s figurou schematickou, která je „mezinárodně“
srozumitelná. Označují se jí např. dětská hřiště, východ ze spletitých chodeb apod. (Obrázek 6).
Obrázek 6 Figura schématická
Znak
Při nákresu choreografických změn nebo změn pozice žáka můžeme užít pouze znaku
(Obrázek 7). Zvolením různé textury výplně znaku (jiná barva, šrafování, tečkování atp.) umožní
odlišit např. chlapce a dívky, rodiče a dítě. Znaky jsou velmi výhodné při nákresu situace v hlavní
části vyučovací jednotky, při nutnosti nákresu rozestavení žáků po ploše tělocvičny nebo na
hřišti, při zaznamenání výchozí pozice pro hru aj. (Obrázek 8).
Obrázek 7 Znak
43
Obrázek 8 Příklady užití znaků
a)
b)
c)
Postava v pohybuPro znázornění pohybů cvičence užíváme značek (Obrázek 9). Aby značka plně
vystihovala pohyb, je nutnou podmínkou její zřetelné umístění k té části těla (končetině nebo její
části, k trupu, k hlavě), která je v pohybu (Obrázek 10).
Obrázek 9 Přehled nejužívanějších značek
44
ZNAČKA POPIS
pohyb celého těla nebo jeho části
pohyb s výměnou polohy končetin
hmity bez udání počtu
2xhmit (číslem udáváme počet opakování)
pohyb z místa chůzí, během nebo lezením
kotoul, převal
směr napětí
směr uvolnění
pohyb z jedné polohy do druhé a zpět, a to
části těla, trupu apod.
skok na místě, skok z místa
výpon
potlesk, podup, poklep (umístit kolem části
těla, která pohyb vykonává)
Obrázek 10 Nákres pohybu
a)
45
b)
c)
Doroučená literatura k této kapitole:
Hájková, J., & Vejražková, D. (1994). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.
Hájková, J., & Vejražková, D. (2002). Základní gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.
Kos, B., & Štěpnička, J. (1980). Gymnastika pro každý den. Praha: Olympia.
Miklánková, L. (2009). Tělesná výchova na 1. stupni základních škol. Olomouc: Univerzita
Palackého.
46
Publikační zvyklosti
Je přirozené, že při tvorbě sdělení čerpá autor z publikací jiných autorů a z jiných
odborných zdrojů. Je proto vhodné již v přípravné fázi evidovat prostudovanou literaturu a vést o
ní přesné záznamy. Ušetříme se tím hodně práce při sestavování seznamu použité literatury i
pramenů, ale také při tvorbě poznámkového aparátu, který by měl tvořit druhou rovinu jakékoli
odborné práce.
Při citaci části jiného díla nebo volné parafrázi myšlenek jiného autora je povinností uvést
autora a pramen. Nerespektování této zásady se pokládá za plagiátorství a posuzuje se velmi
přísně (viz Autorský zákon č. 121/2000 Sb.). Autorský zákon však výslovně říká, že plagiátem
není „námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip,
metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět
sám o sobě“. Smyslem citování použitého díla je i umožnit čtenáři vyhledat a získat původní
dokument, z něhož autor sdělení čerpal.
Základní normou v České republice je ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 Bibliografické
citace dokumentu. Existuje řada dalších mezinárodních norem př. AMA, CBE atd. Navíc každé
pracoviště nebo redakce může mít jiné zásady a normy. S těmito zásadami i normami se musí
autor seznámit a respektovat je.
Fakulta tělesné kultury UP v Olomouci zvolila za základní publikační normu mezinárodní
normu citací APA (American Psychological Association), užívanou ve společenských vědách.
Proto uvedené příklady dále v textu budou respektovat citační manuál APA (www.apa.org),
avšak vzhledem k rozsahu manuálu se zaměříme jen na nejfrekventovanější varianty v citaci a
bibliografickém záznamu. Autor si může práci ulehčit použitím tzv. Generátorů citací, které je
umožňují po zadání příslušných údajů vygenerovat pomocí tzv. Citation Machine /Citation
Maker. Pro normu APA je to: http://webapps.calvin.edu/knightcite/
Citaci chápeme jako odkaz na citovaný dokument umístěný uvnitř textu.
Bibliografická citace je souhrn údajů o citovaných dokumentech, umožňující jejich identifikaci.
Referenční seznam (záznam) je seznam použitých dokumentů umístěný na závěr sdělení.
47
Příklady citací
Při přesném citování textu uvádíme vždy autora, rok a stránku citace z daného textu (v
kulatých závorkách) a v seznamu referencí pak uvádíme plnou citaci zdroje. Při interpretaci
myšlenek jiného autora se postupuje stejně, avšak bez uvedení strany. Jako příklad uvádíme:
Podle Nakonečného (1995, 121) „každý jedinec má svůj vlastní systém postojů, tj. jeho
jednotlivé postoje jsou určitým způsobem uspořádány a jsou mezi nimi určité vazby".
Pojem potřeby vyjadřuje základní formu motivu, a to ve smyslu nějakého deficitu
(nedostatku) v biologické či sociální dimenzi bytí" (Nakonečný, 1995, 125).
„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný a kol., 1995, 125).
„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný & Novák, 1995, 125).
„Každý jedinec má svůj vlastní systém postojů“ (Nakonečný, Novák, & Wagner, 1995,
125).
Poznámka:
V případě tří a více autorů dáváme před & čárku.
Práce ještě v tisku značíme in press. V případě více prací v jednom roce přidáváme za rok
sufixy „a", „b" atd. Obdobně jsou citace značeny v seznamu literatury, př.
Kvalitu života v souvislosti s pohybovou aktivitou zdůrazňují (Fetz, 1994; Größing, 1993,
1994, in press; Roithinger, Schwarz, & Straka, 1994; Sandmayr & Stadler, 1994; Sommer et al.
1996; Wagner R. & Wagner K., 1980, in press-a, in press-b; Wurzel, 1994a, 1994c).
Pořadí odkazů je v abecedním pořádku autorů:
K obdobným závěrům dospěl Novák (1991), Novák a kol. (1992), Novák & Sedlák
(1994), Novák, Sedlák, Sovák, & Nosková (1992), Nový (1989, 1990) a další autoři.
48
Referenční seznamReferenční seznam se vyskytuje vždy na závěr písemné práce. Uvádí se v něm jen ty
zdroje, které podporují písemnou práci, a je na ně v textu odkazováno.
Jednotlivým citacím v referenčním seznamu nepřiřazujeme čísla. Druhý a následující
řádky u jednotlivých citací v referenčním seznamu odstavujeme pro lepší orientaci v
referencích tabelátorem o 0,3 cm (nebo jeden úder).
Pořadí citací v referenčním seznamu se řídí abecedním pořádkem podle příjmení prvního
autora. U dokumentů bez autora je určující první písmeno názvu dokumentu.
Reference jsou řazeny podle roku vydání, starší dříve, př.
Sedlák, K. (1991). Sedlák, K. (1996). Sedlák, K. (in press).
Reference jednoho autora předcházejí reference více autorů, které začínají stejným
jménem, př.
Sedlák, K. (1991). Sedlák, K., & Novák, J. (1990).Poznámka:
V bibliografickém seznamu klademe před & čárku.
* Periodika (pravidelně vydávané žurnály, časopisy, sborníky apod.)
Autor, A. A., Autor, B. B., & Autor, C. C. (1994). Název článku. Název časopisu, ročník,
stránky, př.
Kernis, M. H., Cornell, D. P., Sun, C. -R., Berry, A., & Harlow, T. (1993). Theres more to self
esteem than whether it is high or low: The importance of stability of self-esteem. Journal of
Personality and Social Psychology, 65, 1190-1204.
Měkota, K. (1991). Motorická výkonnost vysokoškolské mládeže ČSFR - metody, výsledky a
perspektivy výzkumu. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica, 21, 137-149.
* Neperiodika (knihy, monografie, nepravidelně vydávané sborníky, skripta, brožury,
manuály, audiovizuální média apod.)
Autor, A. A. (1994). Název díla. Umístění: Vydavatel, př.
49
Robinson, D. N. (Ed.). (1992). Social discourse and moral judgment. San Diego, CA: Academy
Press.
* Část z neperiodika (tj. kapitoly ve sborníku, knize apod.)
Autor, A. A., & Autor, B. B. (1994). Název kapitoly. In A. Editor, B. Editor, & C. Editor, Název
knihy (pp. xxx-xxx). Umístění: Vydavatel, př.
Górna, K. (1996). Umiejetnosci sportowo-rekreacyjne. In J. Sležynski (Ed.), Efekty ksztalcenia
(pp. 69-74). Katowice: Akademia Wychowania Fizycznego.
* Disertační práce
Šafaříková, J. (2001). Diagnostický a informační subsystém v řízení tréninkového procesu.
Disertační práce, Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha.
* Encyklopedie nebo slovník
Čelikovský, S. (Ed.). (1988). Encyklopedie tělesné kultury (Vols. 1-2). Praha: Olympia.
* Český překlad knihy
Piaget, J. (1966). Psychologie inteligence (F. Jiránek, Trans.). Praha: Státní pedagogické
nakladatelství. (Originál vydán 1961).
* Článek z internetového časopisu
Fredrickson, B. L. (2000, March 7). Cultivating positive emotions to optimize health and well-
being. Prevention & Treatment, 3, Article 0001a. Retrieved November 20, 2000, from
http://journals.apa.org/prevention/volume3/pre0030001a.html
* Neperiodika z internetu
Greater New Milford (Ct) Area Healthy Community 2000, Task Force on Teen and Adolescent
Issues. (n.d.). Who has time for a family meal? You do! Retrieved October 5, 2000, from
http://vrww.familymealtime.org
50
* Samostatný dokument z internetu bez autora a bez data
GVU's 8th WWW user survey. (n.d.). Retrieved August 8, 2000, from
http://www.cc.gatech.edu/gvu/user_surveys/survey1997-10/
51
Prezentace odborného sděleníOdborné sdělení prezentujeme na seminářích v rámci výuky, při obhajobě práce nebo na
různých seminářích a konferencích. Je proto nezbytné uvědomit si i zásady správné tvorby
prezentace.
Příprava projevu
Před každým vystoupením je nezbytné vymezit hlavní cíl a neopomenout na klasické
členění textu (úvod, stať a závěr). Vhodné je celý projev si napsat, teprve potom shrnout
myšlenky do přehledných tezí a přednášet z takovéto přípravy. Vystoupení bez jakéhokoli
poznámek nelze doporučit ani zkušenému řečníkovi. Stále totiž platí zásada, že nejlépe „spatra”
přednesená řeč je ta, kterou jsme předem dobře sestavili a napsali. Není vhodné uchýlit se ani k
druhému extrému, celý projev doslovně přečíst. V tomto případě schází kontakt s posluchači a
čtení, mnohdy doprovázené zakoktáním, posluchače brzy unaví.
Zamýšlejte se nad argumentací a vyvarujte se ukvapených zobecnění. I když je každá
strana čtverce úsečka, přesto není čtverec úsečka. Z psychologie dobře víme, že člověk XY
nemusí být dobrý jen proto, že o něm není slyšet nic špatného.
V rámci přípravy je nezbytné zkonfrontovat skutečný čas s časem, který máme
k dispozici, a vymezený časový limit nikdy nepřekročit. Již v přípravné fázi projev zkrátíme a
omezíme se jen na podstatné. Aktuální je v této souvislosti i myšlenka E. Hubbarda: Řečnictví je
jako umění řídit automobil: napřed musíme vědět, jak zastavit.
Formální stránka vystoupení
Prezentace vaší práce by měla posluchačům přinést něco nového, něčím je obohatit.
Pokud víte, že bude projev publikován, je vhodné omezit teoretickou či výkladovou část na
minimum a věnovat se více novým poznatkům, získaným vlastním průzkumem, výzkumným
šetřením či jiným způsobem bádáním.
Často se bohužel zapomíná na to, že prezentace před odbornou veřejností je i
společenskou záležitostí. Mělo by to být prokázáno příkladným vystupováním i vhodným
oblečením. Pokud chcete zanechat v posluchačích dobrý dojem nejen obsahem své prezentace,
ale i svým vystupováním, chovejte se především přirozeně! Držením těla, postojem a přímým
52
očním kontaktem dejte posluchačům jasně najevo, že jste si jisti znalostí problematiky, kterou
prezentujete. A čemu byste se měli rozhodně vyhnout? Jsou to dotyky obličeje, škrábání ve
vlasech, ruce v kapsách, nadměrná gesta, stoj se zkříženýma nohama apod. Nikdy nehovořte (v
horším případě nečtěte text) tak rychle, aby měli adresáti dojem, že chcete mít vše rychle „za
sebou”. Naopak, každý projev, který má zaujmout, musí být výrazný, srozumitelný, realizovaný
spisovným jazykem a zajímavým řečníkem.
K projekci
Vhodnou pomůckou při vystoupení je promítání základních tezí příspěvku, anebo grafů,
ale také uvedení jiného materiálu (včetně zvukových ukázek). Nelze se domnívat, že čím více
efektů použijeme, tím více oslníme posluchače. Názornost nevzniká pouhým promítáním nebo
předváděním čehokoliv. Stále platí: méně je někdy více. Ne všechno, co se na promítacím plátně
objeví, lze považovat za vhodnou pomůcku. Stránka hutného textu, kterou referující navíc
doslovně čte, k úspěchu vystoupení nepřispěje. Základní požadavky na názorný materiál jsou:
jasnost, jednoduchost, přehlednost a srozumitelnost. Velké množství promítaného materiálu
vystoupení spíše škodí, než prospívá.
Jeden promítnutý přehled by neměl přesáhnout 40 slov (bez nadpisu) a šest řádků, v
nichž referující shrne to nejdůležitější. Text musí být čitelný a obraz i slovo vždy v souladu.
Pozornost věnujeme také barevnosti. Existuje totiž stupnice barev, která naznačuje viditelnost a
čitelnost textu. Barevným řešením lze prezentované texty integrovat i dezintegrovat, lze jim také
dodávat určité estetické hodnoty.
Za zvážení stojí i to, zda je účelné rychle za sebou promítat složité grafy, jejichž
pochopení vyžaduje delší časový úsek.
Referující by si měl promítaný text dobře přečíst, neboť pravopisná správnost je nezbytná.
O jazyce prezentací
Jak jsme již několikrát uvedli, je nezbytné věnovat pozornost nejen psané podobě
prezentace, ale především projevu mluvenému. Nesnažíme se být za každou cenu módní.
Obrazně řečeno: kominík by měl zůstat kominíkem, a nikoli analytickým koordinátorem
popelových technik. Z bohatství slov v našem jazyce je třeba obezřetně vybírat.
53
Posluchači nebudou oslněni, když se řečníci budou snažit vypadat moudře za každou
cenu. Mohlo by to třeba připomenout příhodu jednoho otce, který při cestě do Washingtonu říkal
svému synovi: Vidíš tamhletu trojúhelníkovou osmistěnnou budovu? Tak to je Pentagon.
Pokusíme se v krátkém přehledu shrnout nejčastější nedostatky, které se v mluvních
projevech vyskytují.
Obvykle je třeba vystoupení nějakým způsobem zahájit. Zdvořilé oslovení by nemělo
nikdy chybět. Předstoupit před posluchače a říct dobrý den není nejvhodnější uvedení projevu.
Jednou z velmi častých chyb je pohodlnost při výslovnosti, př. kerá (která), dyž (když),
méno (jméno), budem (budeme) apod. S nedostatky se setkáváme i při výslovnosti dalších slov,
př. konexe [konekse] (chybně [konekce]), excentrický [ekscentrický] (chybně [eksentrický])
praxe [prakse] (chybně [prakce]), super [super] (chybně [supr]), hyper [hyper] (chybně [hypr])
aj. Nikdy nemůžeme dopustit, aby hlásky splývaly, př. ve slovech kooperace (chybně
[kóperace]), vakuum (chybně [vákum]), individuum (chybně [individum]) apod., ale ani
vynechávat či vkládat různé hlásky, př. junioři (chybně [junjoři]), radioamatér (chybně
[radjamatér]), materiálu (chybně [matriálu]) a další. Připomínáme, že jednání je vždy
multilaterální, nikoli „miltilaterární“. Přídavná jména bilaterální, multilaterální, unilaterální a
další vycházejí z latinského laterální (lateralis), podobně jako generální, liberální a vyslovujeme
je vždy s příponou –ální v souladu s latinským -alis. Pozornost je třeba věnovat také výslovnosti
slov původu anglického, jejichž pravopis se doposud nepřizpůsobil výslovnosti. Neměli bychom
hovořit např. o [talkšou], ale pouze o [tókšou] apod. Obdobných příkladů můžeme uvádět
bohužel mnoho. Trend současné doby mluvit rychle nutně vede k chybné výslovnosti. Čas tím
neušetříme, neboť ten, kdo mluví rychle, dělá delší pauzy mezi slovy a větami, a obvykle neřekne
za stejnou dobu více informací než ten, kdo mluví pomaleji.
Referující by měli věnovat pozornost i tomu, co říkají, a neměli by „kopírovat“ to, co slyší
dennodenně například v médiích. Do češtiny stále více proniká sloveso zohlednit, př. Existenci
této skutečnosti jsme také zohlednili. Domníváme se, že vhodnější je dávat přednost spojení vzít
v úvahu nebo mít na zřeteli, popřípadě jsme uvážili. Nevhodně se šíří sloveso mapovat (př.
celoživotní dílo, situaci, výsledky zkoumání apod.), nedoporučujeme používat ani sloveso
dokladovat, které je frekventované především v administrativním stylu. Uvedená slovesa do
odborného stylu nepatří, stejně jako substantivum signál, nejčastěji spojené s adjektivem
pozitivní (př. vysílat pozitivní signál/signály).
54
Zcela neúměrně se do projevů šíří vazba je to o tom, že... (Uvedený příklad je o tom, že...).
Tato vazba do oficiálních, a zvláště pak odborných projevů rovněž nepatří. Obdobně je tomu při
použití vazby …od toho se odvíjela další položka dotazníku. K frázovitosti směřuje vyjádření
umíme si představit spolupráci s touto institucí apod. Za nevhodné můžeme považovat i užívání
vazby na druhou stranu (má původ je v angličtině), a to místo slov ale, avšak, přesto, leč, ovšem,
byť, i když, naproti tomu, tomu odporuje aj. Autor projevu musí vždy zvážit, jakých slov či vazeb
použije, a nakolik budou odpovídat požadavkům kladeným na odborné vyjadřování. Analogicky
k výrazům primární, sekundární tvoříme i výraz terciární (chybný je frekventovaný výraz
„terciální“, nebo dokonce „terciérní“).
I když se šíří doslovné překlady některých anglických spojení, není vhodné je používat
tam, kde máme odpovídající české ekvivalenty. Místo doslovného anglického překladu Děkuji
vám velice moc, že… je vhodnější použít jen děkuji, popř. srdečně děkuji. Zcela nečesky zní
vyjádření přejaté z angličtiny Mějte hezký den (oproti vhodnějšímu vyjádření Prožijte hezký den).
České sloveso mít je příliš mnohoznačné, zejména ve srovnání s jeho německými či anglickými
protějšky. Uvedenou vazbou bychom neměli ukončit vystoupení, i když hezký den posluchačům
jistě přejeme.
Nezapomínejme
Dobrým řečníkem se člověk obvykle nerodí, ale stává se jím stálým cvičením, četbou,
pozorováním života kolem sebe a soustavným studiem. Vždyť již A. Edison řekl, že genialita je
jedno procento inspirace a 99 % potu.
Nikdy nepřipusťte, aby se váš projev stal komunikačním aktem, při němž jeden mluví a
nikdo ho neposlouchá.
Několik slov závěrem
A blížíme se k závěru. Odborné sdělení je hotové. Na krátký čas písemný text odložte a
vraťte se k němu s časovým odstupem a s nadhledem. Přečtěte si ho znovu, jako byste četli dílo
55
svého „úhlavního nepřítele“, hledejte v něm chyby a nedostatky. Je velmi pravděpodobné, že i
pečlivý autor nalezne ve svém rukopise „milá“ přeřeknutí a drobné gramatické prohřešky, př.
vědomostní znalosti, skočil z padáku, má chabou sílu, nebo věty: Jsou to tradiční učitelky nad
50 let. Sport je tělesná, v některých případech i duševní aktivita člověka. Výzkumný soubor jsem
rozdělila náhodně na skupinu chlapců a dívek. Síla pravé a levé horní ruky tenistek je rozdílná.
Citované práce jsem seřadila a očíslovala podle abecedy.
Pokud jste text dočetli až do těchto míst, tak snad už víte, která jsou problémová místa při
tvorbě a prezentaci odborného sdělení. Už tušíte, do jakých kritických situací se můžete jako
student, ale i mladý vědecký pracovník dostat. A to jsme se v publikaci zaměřili pouze na ty
problémy, které pokládáme za aktuální a v nichž se nejčastěji chybuje.
Doufáme, že po přečtení této knížky se vám bude snáze připravovat práce, které budou
fundované jak po odborné stránce, tak i po stránce pravopisné a stylistické.
Jen tak máte naději, že se vaše odborná práce stane bestsellerem!
56
57