1
Tereza Blažková redaktorka MF DNES LIBEŇ Vedoucí pražského AIDS centra při Nemocnici Na Bulovce Ladislav Machala se problematice HIV začal věnovat před třiceti lety. „Lidé se mnou v těch dobách ne- chtěli jet ani výtahem,“ říká dnes pobaveně uznávaný odborník. Nemocných s AIDS u nás stále přibývá. Čím je to způsobeno? Jedním důvodem je úspěch v léčbě. Typický nově příchozí pacient mě v ordinaci často velmi optimisticky ubezpečuje, že už jsou výborné léky a že už se vlastně tolik nemusí- me bát. Zná třeba někoho, kdo má HIV, polyká prášky, ale jinak žije skoro normální život. A já mu to bě- hem té první návštěvy nevymlou- vám, ale myslím si o tom své. Takže se lidé přestávají bát... Ano. Navíc mladí lidé už dnes nevi- dí na AIDS umírat své vrstevníky. Umírání v těch posledních stadiích je dnes extrémně vzácné a vyskytu- je se prakticky výhradně u lidí, kte- rých je diagnóza stanovena pozdě. Dnes je den boje proti AIDS. Jak se dá proti němu bojovat? Především prevencí. Lidé musí být informováni o tom, jaká jsou rizika HIV infekce. Což překvapivě stále spousta lidí pořádně neví. Nevědí o rozdílech u nás a ve světě. Nevědí, jakým způsobem se mohou chrá- nit. To vše by mělo patřit k všeobec- nému vzdělání. A mělo by to být speciálně cílené do konkrétních skupin se zvlášť vysokým rizikem. To jsou jaké? U nás jsou to v posledních letech mladí gayové, kteří zahajují svůj se- xuální život. V posledních třech le- tech právě oni zastupují přes sedm- desát procent všech nově zjiště- ných pacientů. Čím je to způsobeno? Nerad to paušalizuji. Sama homose- xualita nepredisponuje k tomu, aby se někdo nakazil HIV infekcí. Ale fakt je, že mladí gayové jsou v průměru promiskuitnější než jejich heterosexuální vrstevníci. Navíc anální styk je pro pasivního partne- ra více rizikový. To však platí i pro heterosexuální partnery. Vrátím se ještě k tomu boji. Když pomineme prevenci, jak ještě můžeme bojovat? Další cestou je výzkum. Věda, která bude zkoumat, jak bychom se tomu viru konečně dostali na kobyl- ku. Jedna část výzkumu musí praco- vat na vývoji preventivní vakcíny, abychom měli očkování proti HIV infekci, jako máme třeba proti spal- ničkám. To je reálné? Rozhodně ne v nejbližších letech. A je otázka, budeme-li vůbec někdy mít takovou spolehlivou preventiv- ní vakcínu. A druhá část výzkumu? Ta by měla vést k vývoji léčby. Dnes dokážeme pomocí léků utlumit množení viru v organismu. Tím dá- váme čas imunitnímu systému, aby se zase nadechl a začal fungovat. Ale je to za cenu řady nežádoucích účinků, protože ty léky, které podá- váme, jsou velmi toxické. Výzkum by měl zajistit, aby byly méně toxic- ké, a také to, abychom dokázali vir úplně vyhnat z těla ven. Ne ho jen utlumit. A tohle je v nejbližší době reál- né, úplně člověka vyléčit? Tady bych nebyl tolik skeptický jako s tou vakcínou, ale rozhodně to není zase otázka příštích několi- ka let. Na takovou léčbu si ještě hod- ně dlouho počkáme. Mluvil jste o těch rozdílech u nás a ve světě. Jak jsme tedy na tom? Patříme do oblastí s poměrně níz- kým výskytem HIV. Na každých sto tisíc lidí u nás žije dvacet lidí s dia- gnostikovanou HIV infekcí a ročně se na stejný počet lidí asi dva naka- zí. Varovné je u nás i to, že od přelo- mu tisíciletí ten nárůst každoročně stoupá zhruba o deset procent. To je hodně? Ano. Ten vzestup je rychlejší než jinde. Na západ i na východ od nás se situace zklidňuje. U nás sice vy- cházíme z nízkých čísel, ale trend je poměrně varující. Jak se vlastně lidem žije s HIV? To je velmi individuální. Nejdůleži- tější je se s tím psychicky vyrovnat. Nějakým způsobem to v sobě zpra- covat. Ale ne to úplně vytěsnit. Se- tkal jsem se s případy, kdy to pa- cienti úplně vytěsnili, ale to může vést k tomu, že se sám nebude léčit nebo že nakazí někoho dalšího. Takže nejhorší je ten začátek? Svým způsobem ano. Smířit se s tím, naučit se s tím žít, informovat své blízké. Ten comming out je vel- mi důležitý. Bývá obava o ztrátu partnerů, o zaměstnání a tak po- dobně. A myslíte si, že mají zdraví lidé dnes předsudky vůči pacientům s HIV? To už do značné míry asi vymizelo. Ale když jsem před třiceti lety s léč- bou začínal a bydlel jsem v Praze v paneláku, tak mi lidé říkali: A pane doktore, vy to taky musíte mít. A sousedka se mnou nechtěla jet ani ve výtahu. Dnes se lidé tolik neostýchají? Myslím, že ne. Už jsem se několi- krát setkal s tím, že jsem měl pa- cienta, ten se s někým seznámil a pak i s tím novým partnerem při- šel, abychom to všechno probrali. Probrali jsme, co je rizikové, co ne, nebo co třeba dělat, když praskne kondom... ... co se pak dá dělat? Brát profylaxi. Když je někdo vysta- vený HIV infekci, tak může začít brát dodatečně profylaktickou léč- bu. Mělo by to být maximálně do se- dmdesáti dvou hodin. Léky se be- rou jeden měsíc a riziko se výrazně snižuje. Rozhodně tedy léčený pa- cient, který bere řádně léky a má nulovou virovou nálož, nemá v krvi ten virus, je jen velmi málo infekč- ní. Takže existují jakési léky „po“? Ano. A dnes už existují i léky „před“, tedy preexpoziční profy- lax. Užijete lék a jdete si zařádit do nočního klubu. Ty léky je potřeba brát předtím nějakou dobu a i něja- kou dobu potom. A jsou poměrně drahé. Nyní je vyvíjen silný tlak na to, aby je proplácela pojišťovna. S tím souhlasíte? To asi moc pre- venci nepomůže. Nesouhlasím. Člověk by měl mít v sobě nějakou zodpovědnost. Za- stánci toho říkají, že takhle člověk bude sexuálně aktivní maximálně deset let, a když se to spočte, tak je to ekonomicky výhodnější, než když se nakazí a musí se mu platit kompletní léčba. A navíc jakmile se antiinfekční léky budou nadužívat, dříve o ně přijdeme. Vytvoří se na ně rezistence? Přesně tak. Ty preexpoziční léky se musí velmi přesně užívat, stejně jako ty na HIV. Trváme na přesnos- ti plus minus 15 minut. Spousta pa- cientů s HIV s tím má problém, i když jim zachraňují život. Vezměte si, jak by to vypadalo, kdyby šlo jen o prevenci. Navíc jsou ty léky zase mutagenní, mohou vést ke vzniku nádorů. Což je malá cena za to, když někomu zachraňují život. Ale může být velká v případě preven- ce. Jak je na tom s HIV Praha? Polovina pacientů s HIV má bydliš- tě v Praze, asi 1 200 osob. Dvě stě padesát jich pak bydlí ve Středočes- kém kraji. A řada lidí, kteří mají tr- valé bydliště jinde, se stejně zdržují tady. Odhaduji, že je to celkově hodně přes šedesát procent pacien- tů. Praha je větší aglomerace a lidé s rizikovým chováním mají tenden- ci být v metropoli, kde je intenziv- nější společenský život. Lidé se nebojí Virus HIV se v Česku šíří rychleji než v jiných zemích. Podle docenta Ladislava Machaly za to mimo jiné může velmi vyspělá léčba. „Dnes už existují i léky ‚před‘, tedy preexpoziční profylaxe. Užijete lék a jdete si zařádit do nočního klubu,“ říká specialista. Foto: Petr Topič, MAFRA „Na HIV máme preventivní léky“ Podle lékaře Ladislava Machaly počet nakažených v Česku rychle roste. Nejvíce jich je v Praze Nejdůležitější je se s nemocí psychicky vyrovnat. Ale ne ji úplně vytěsnit, aby se dotyčný léčil. Fakta Moderní léky proti AIDS Vývoj léčby onemocnění AIDS jde rychlým krokem dopředu. Te- prve rok před revolucí aplikoval Ladislav Machala jako první lékař v republice jediný lék, který tehdy na HIV existoval, tedy Zidovudin. Byl velmi toxický a virus si na něj velmi rychle vytvořil rezistenci. Dnes už je léčba o dost dokona- lejší, navíc od roku 2015 existují také preventivní léky, které se do- poručují například zdravým partne- rům pacientů s HIV. Ty pojišťovny nehradí a jejich užívání stojí okolo 19 000 korun měsíčně. Kromě nich je dnes už možná také dodatečná léčba poté, co je zdravý člověk vystaven kontaktu s HIV virem. Pokud si do sedmdesá- ti dvou hodin vezme dotyčný tyto léky, má asi 95procentní šanci, že se nebezpečným virem HIV ne- nakazí.

„Na HIV máme preventivní léky“

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: „Na HIV máme preventivní léky“

Tereza BlažkováredaktorkaMF DNES

LIBEŇ Vedoucí pražského AIDScentra při Nemocnici Na BulovceLadislav Machala se problematiceHIV začal věnovat před třiceti lety.„Lidé se mnou v těch dobách ne-chtěli jet ani výtahem,“ říká dnespobaveně uznávaný odborník.

Nemocných s AIDS u nás stálepřibývá. Čím je to způsobeno?Jedním důvodem je úspěch v léčbě.Typický nově příchozí pacientmě vordinaci často velmi optimistickyubezpečuje, že už jsou výbornéléky a že už se vlastně tolik nemusí-me bát. Zná třeba někoho, kdo máHIV, polyká prášky, ale jinak žijeskoro normální život. A jámu to bě-hem té první návštěvy nevymlou-vám, ale myslím si o tom své.

Takže se lidé přestávají bát...Ano. Navíc mladí lidé už dnes nevi-dí na AIDS umírat své vrstevníky.Umírání v těch posledních stadiíchje dnes extrémně vzácné a vyskytu-je se prakticky výhradně u lidí, kte-rých je diagnóza stanovena pozdě.

Dnes je den boje proti AIDS. Jakse dá proti němu bojovat?Především prevencí. Lidé musí býtinformováni o tom, jaká jsou rizikaHIV infekce. Což překvapivě stálespousta lidí pořádně neví. Nevědí orozdílech u nás a ve světě. Nevědí,jakým způsobem se mohou chrá-nit. To vše bymělo patřit k všeobec-nému vzdělání. A mělo by to býtspeciálně cílené do konkrétníchskupin se zvlášť vysokým rizikem.

To jsou jaké?U nás jsou to v posledních letechmladí gayové, kteří zahajují svůj se-xuální život. V posledních třech le-tech právě oni zastupují přes sedm-desát procent všech nově zjiště-ných pacientů.

Čím je to způsobeno?Nerad to paušalizuji. Sama homose-xualita nepredisponuje k tomu,aby se někdo nakazil HIV infekcí.Ale fakt je, že mladí gayové jsou vprůměru promiskuitnější než jejichheterosexuální vrstevníci. Navícanální styk je pro pasivního partne-ra více rizikový. To však platí i proheterosexuální partnery.

Vrátím se ještě k tomu boji.Když pomineme prevenci, jakještě můžeme bojovat?Další cestou je výzkum. Věda, kterábude zkoumat, jak bychom setomu viru konečně dostali na kobyl-ku. Jedna část výzkumumusí praco-vat na vývoji preventivní vakcíny,abychom měli očkování proti HIVinfekci, jakomáme třeba proti spal-ničkám.

To je reálné?Rozhodně ne v nejbližších letech. Aje otázka, budeme-li vůbec někdymít takovou spolehlivou preventiv-ní vakcínu.

A druhá část výzkumu?Ta byměla vést k vývoji léčby. Dnesdokážeme pomocí léků utlumitmnožení viru v organismu. Tím dá-váme čas imunitnímu systému, aby

se zase nadechl a začal fungovat.Ale je to za cenu řady nežádoucíchúčinků, protože ty léky, které podá-váme, jsou velmi toxické. Výzkumbyměl zajistit, aby bylyméně toxic-ké, a také to, abychom dokázali virúplně vyhnat z těla ven. Ne ho jenutlumit.

A tohle je v nejbližší době reál-né, úplně člověka vyléčit?Tady bych nebyl tolik skeptickýjako s tou vakcínou, ale rozhodněto není zase otázka příštích několi-ka let. Na takovou léčbu si ještě hod-ně dlouho počkáme.

Mluvil jste o těch rozdílech u nása ve světě. Jak jsme tedy na tom?Patříme do oblastí s poměrně níz-kým výskytem HIV. Na každých stotisíc lidí u nás žije dvacet lidí s dia-gnostikovanou HIV infekcí a ročněse na stejný počet lidí asi dva naka-zí. Varovné je u nás i to, že od přelo-mu tisíciletí ten nárůst každoročněstoupá zhruba o deset procent.

To je hodně?Ano. Ten vzestup je rychlejší nežjinde. Na západ i na východ od násse situace zklidňuje. U nás sice vy-cházíme z nízkých čísel, ale trendje poměrně varující.

Jak se vlastně lidem žije s HIV?To je velmi individuální. Nejdůleži-tější je se s tím psychicky vyrovnat.Nějakým způsobem to v sobě zpra-covat. Ale ne to úplně vytěsnit. Se-tkal jsem se s případy, kdy to pa-cienti úplně vytěsnili, ale to můževést k tomu, že se sám nebude léčitnebo že nakazí někoho dalšího.

Takže nejhorší je ten začátek?Svým způsobem ano. Smířit se stím, naučit se s tím žít, informovatsvé blízké. Ten comming out je vel-mi důležitý. Bývá obava o ztrátupartnerů, o zaměstnání a tak po-dobně.

A myslíte si, že mají zdraví lidédnes předsudky vůči pacientůms HIV?To už do značné míry asi vymizelo.Ale když jsem před třiceti lety s léč-bou začínal a bydlel jsem v Praze vpaneláku, tak mi lidé říkali: A panedoktore, vy to taky musíte mít. Asousedka se mnou nechtěla jet anive výtahu.

Dnes se lidé tolik neostýchají?Myslím, že ne. Už jsem se několi-krát setkal s tím, že jsem měl pa-cienta, ten se s někým seznámil apak i s tím novým partnerem při-šel, abychom to všechno probrali.Probrali jsme, co je rizikové, co ne,nebo co třeba dělat, když prasknekondom...

... co se pak dá dělat?Brát profylaxi. Když je někdo vysta-vený HIV infekci, tak může začítbrát dodatečně profylaktickou léč-bu.Mělo by to býtmaximálně do se-

dmdesáti dvou hodin. Léky se be-rou jeden měsíc a riziko se výrazněsnižuje. Rozhodně tedy léčený pa-cient, který bere řádně léky a mánulovou virovou nálož, nemá v krviten virus, je jen velmi málo infekč-ní.

Takže existují jakési léky „po“?Ano. A dnes už existují i léky„před“, tedy preexpoziční profy-lax. Užijete lék a jdete si zařádit donočního klubu. Ty léky je potřebabrát předtím nějakou dobu a i něja-kou dobu potom. A jsou poměrně

drahé. Nyní je vyvíjen silný tlak nato, aby je proplácela pojišťovna.

S tím souhlasíte? To asi moc pre-venci nepomůže.Nesouhlasím. Člověk by měl mít vsobě nějakou zodpovědnost. Za-stánci toho říkají, že takhle člověkbude sexuálně aktivní maximálnědeset let, a když se to spočte, tak jeto ekonomicky výhodnější, nežkdyž se nakazí a musí se mu platitkompletní léčba. A navíc jakmile seantiinfekční léky budou nadužívat,dříve o ně přijdeme.

Vytvoří se na ně rezistence?Přesně tak. Ty preexpoziční léky semusí velmi přesně užívat, stejnějako ty na HIV. Trváme na přesnos-ti plus minus 15 minut. Spousta pa-cientů s HIV s tím má problém, ikdyž jim zachraňují život. Vezmětesi, jak by to vypadalo, kdyby šlo jeno prevenci. Navíc jsou ty léky zasemutagenní, mohou vést ke vznikunádorů. Což je malá cena za to,když někomu zachraňují život. Alemůže být velká v případě preven-ce.

Jak je na tom s HIV Praha?Polovina pacientů s HIV má bydliš-tě v Praze, asi 1 200 osob. Dvě stěpadesát jich pak bydlí ve Středočes-kém kraji. A řada lidí, kteří mají tr-valé bydliště jinde, se stejně zdržujítady. Odhaduji, že je to celkověhodně přes šedesát procent pacien-tů. Praha je větší aglomerace a lidés rizikovým chováním mají tenden-ci být v metropoli, kde je intenziv-nější společenský život.

Lidé se nebojí VirusHIV se v Česku šíří rychleji než v jiných zemích. Podle docenta LadislavaMachaly za tomimo jinémůže velmi vyspělá léčba. „Dnes užexistují i léky ‚před‘, tedy preexpoziční profylaxe. Užijete lék a jdete si zařádit do nočního klubu,“ říká specialista. Foto: Petr Topič,MAFRA

„Na HIVmáme preventivní léky“Podle lékaře Ladislava Machaly počet nakažených v Česku rychle roste. Nejvíce jich je v Praze

Nejdůležitější je ses nemocí psychickyvyrovnat. Ale ne jiúplně vytěsnit, aby sedotyčný léčil.

FaktaModerní léky proti AIDS

● Vývoj léčby onemocnění AIDSjde rychlým krokem dopředu. Te-prve rok před revolucí aplikovalLadislav Machala jako první lékařv republice jediný lék, který tehdyna HIV existoval, tedy Zidovudin.Byl velmi toxický a virus si na nějvelmi rychle vytvořil rezistenci.

● Dnes už je léčba o dost dokona-lejší, navíc od roku 2015 existujítaké preventivní léky, které se do-poručují například zdravým partne-rům pacientů s HIV. Ty pojišťovnynehradí a jejich užívání stojí okolo19 000 korunměsíčně.

● Kromě nich je dnes už možnátaké dodatečná léčba poté, co jezdravý člověk vystaven kontaktu sHIV virem. Pokud si do sedmdesá-ti dvou hodin vezme dotyčný tytoléky, má asi 95procentní šanci,že se nebezpečným virem HIV ne-nakazí.