Střední Asie

Preview:

DESCRIPTION

Střední Asie. mezi východem a západem Horák, Slavomír. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum, 2005. - PowerPoint PPT Presentation

Citation preview

Střední AsieStřední Asie

mezi východem a západem

Horák, Slavomír. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum,

2005.

Mezi státy střední Asie patří Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Kazachstán. Kazachstánu se však publikace, ze které jsem čerpala, nevěnuje.

Státy jsou atraktivní zásobami ropy, zemního plynu a strategickou polohou pro tranzitní dopravu.

Mezinárodní vztahy Mezinárodní vztahy

• USA – spolu s Ruskem má zde největší vliv, nejde jim ani tak o ropu, jako spíš o strategickou pozici proti Číně!?

• Rusko – chce návrat ruských zbrojařských a ropných společností. Má výhodu početné ruské národnostní menšiny na území.

• Čína – má zájem o ropu a zemní plyn, řídí zde část trhu a chtěla by dále expandovat.

• Afghánistán – „Kdo ovládá Afghánistán, ovládá i střední Asii“ (29).

Problémy střední Asie

• Pašování drog – zejména opia - z Afghánistánu přes střední Asii

• Islámský extremismus • Sociální problémy • Boj rodových klanů o

moc

UzbekistánUzbekistán

• centrální poloha, nejvyšší počet obyvatel z okolních zemí, strategické suroviny

• patří mezi státy s nejvyšším procentem lidí reálně vyznávajících Islám

• ekonomika centrálně plánovaná

• prezidentská republika - může vydávat dekrety s platností zákona

• demokratická ústava, ale jen formálně. Faktická správa se řídí neformálními pravidly

• jednokomorový parlament (250 členů) – loajální režimu, fakticky bez moci, potvrzuje zákony prezidenta

• pluralita politických stran jen „na papíře“, prezident může vetovat založení nepohodlné strany…

TurkmenistánTurkmenistán

• druhá největší země

• strategicky výhodná poloha – spojení Dálného a Blízkého východu, ropa a zemní plyn

• nejvyšší reprezentativní orgán je Lidová rada

• prezident nejvyšší představitel země, má fakticky neomezenou moc, současný prezident Saparmyrat Turkmenbaši má doživotně prodloužený mandát, prakticky neodvolatelný

• parlament jen formální, volby jsou povinné, ale povolena jen jedna strana

• ideologie a kult osobnosti v praxi:

televize pouze státní (ukázky přírody,

architektury, folkloru, události ze života

prezidenta, TV program začíná

modlitbou za prezidenta a přísahou

věrnosti)• izolace státu od okolí – ztížený vstup cizích státních

příslušníků, omezený pohyb obyvatelstva

TádžikistánTádžikistán

• rozlohou menší země, málo surovin

• zcela se nevzpamatoval z občanské války 1992-1997

• opět prezidentská republika, prezident zasahuje do formování parlamentu

• parlament – Nejvyšší sovět – 2 komorový. Horní komora má velké pravomoci, ale její část jmenuje prezident – jen posílení jeho vlivu

• pluralita polit. stran omezená, většina jich je proprezidentských

KyrgyzstánKyrgyzstán

• okrajová země, bez surovin, ale s důležitými prameny vody

• země relativně demokratická ve srovnání s ostatními

• prezident má mandát na 5 let, má právo vydávat dekrety s platností zákona, ale má stále méně pravomocí, než jiní kolegové ve střední Asii

• parlament jednokomorový, většinu mandátů mají nezávislí kandidáti – tj. velký vliv kmenů na úkor politických stran

ZávěrZávěr

• Politická zřízení se v průběhu 90. let ukotvila jako autoritářská, rozpad SSSR nedoprovázela evropeizace.

• Ve všech státech silná moc prezidenta. • Nejvyšší míra parlamentarismu v Kyrgyzstánu. • Omezená pluralita politických stran tamtéž a také

v Tádžikistánu (existují zde i opoziční strany).• Kvazipluralita v –Uzbekistánu (tj. jsou zde jen strany

poplatné oficiální moci).• Stranicky monopolní Turkmenistán.

Alternativy vývojeAlternativy vývoje

• odstranění celé mocenské elity zvnějšku – mohlo by to vést až k ozbrojenému konfliktu

• výměna moci při zachování stávajícího systému v rámci stejné nebo jiné struktury – kromě Kyrgyzstánu nejsou patrné žádné známky této možnosti

• nenadálé úmrtí, atentát – destabilizace a až ozbrojený konflikt

• „Z potenciálních kandidátů na alternativy stávající moci jsou dnes nejvlivnější ty skupiny, které zaručují spíše kontinuum systému než jeho výraznou změnu. To se týká opozičních struktur i dnešních vládnoucích elit.“ (197)