1

KNIHOVNA CESKÉHO LIDU.I'OŘÁDAJÍ

Dn. LUBOR NIEDERLE A Dn. čENĚK ZIBRT.I.

SKŘÍTEKV I. OVÉM PODÁNÍ STAROČESKÉM.

SEPSAL

Dr. CENÉK ZÍBRT.

›_ V PRAZE.Š NAKLADATELÉ F. ŠIMAČEK KNIHTISKARNA.'

1891.

Cana 3? kr.

2

`ıf

PHEDNILUVA.

V knize „Staročeské výroční obyčeje“ (vyd. 1889)

připojil jsem jako vložku do Oddílu „Pí'z'istl<y'“ nekterť-ĹI I'ıabčrkj-ˇ

0 Staľodávnjì'lı bytosteclı lıž'ijeslovnýclı, mezi nimi Stat o Ski' ítkovi.

Od té doby nakııpilo Se ıni další četbou Starých památek a Studiem

literatury odborné značné ınnożství noveho materialu, jak doma-

cího, tak cizího pro pi'iı'ovınivaııí. Ve 2. vydaní knilıjˇ jmenované

ony pabéi'kv do paáına kuilıovebo jíż nebudou zaí'adčny. Vyplnily

by nyní Samy objemnou knihu. Čast jiclı, totiž látku o Skřítkoví

upravují tuto z dokladu nove nasbíı'anýťb, Z nových výtěżků dalšího

Studia v celek, v novj'ˇ Samostatný Spisek tento, v němž Zejména

stat III. Značne je rozšířena a Stat l\“'. nově přidána.

Poznámky, postupne číslovanć, obsahující jednak pı'ı'nneny,

odkud jsou doklady čeľpz'iny, vysvětlivky, udaje liteı'árně-liistoı'icko

a doklady cizojazyčnıí, položil jsem Za hlavní text. Kteremu čtenáři

nejde o pramen),r a. nechce poznámek vůbec čísti, ınüże pokı'ačovati

v četbě, nevSímajc Si jich; přelxˇi'tżeti ınu nebudou. Kdo Se vsak

('ln'e pí'esvčdčiti o věrolıodnosti uvomvanýťlı dokladů, chce poznati

pfii-'míní znění citatíi, poznati cizí literaturu a pod., Snadno najde

veden jen číslem poznámky, co bude chtíti.

Na konec plníın milou povinnost` vzdavaje ví'ele dík)V p. ı'c-

daktoi'ovi ._,Wifl'lyˇ' lh'ovi J. Karłowiı'zovi ve Varšavě“ za to,

3

že mi dovolil použití bohatých zápisků, z kterých mnoho jsem těžil,polšıııl Se týče Stati O kOltuııu (l\“'.), a Že mi při Studiu (inpıˇ'êilZároveň neomezeného Výběru z Odlım'nı'* Svojí knilım-'ııy Ťblklm'istiıfké.

P. T. čtouťí pı'nfiı'm, vědıľli nebo ılOSleL'lmmı-li Su mezi lidemčeskoslm-'aı'ıskýın nèùvlıo n podobných Iıázoı'ecvlı, uhyčťejíťlı a. pověı'áclhlíčení-'Ch v této km'żťu ze Sklaılel) St.aı`(ıćesl{_\_'ˇı'lı, :ılıy 111i to laskavěZasílali pro Otištèııí v Dılililu látek etlıı'ıogı'żıticlcýclı, pro „Český Lid.“

V Kostelci u Vorlíka, dne 20. Srpna 1891.

4

I. O úctě domových bůžků.

P0dávném názoru snad všech národů na světě (o zevrubné líčení jeho

rozvoje nám tu nejde) mejıılnše zemřelých ve styku se Svýmipříbuznými, ve slkıL_obyčejně přátelskěm. Dlíce i po Smrti mezi nimi,pomáhají Jmpatrují jejich hospodářství, pečují o jejich blalıobyt -avšak také někdy jsouce rozhněváni, škodí, kárají, trestají. Zesnulípředkové trvají takto podle víry lidové i po Smrti v rodinném kruhuse svými potomky. Lid věřil ode dávna, že maji s ním při domácímkrbu účast strasti i slasti. Z_pqçty zemřelých přátel, prsdědů, doęmhnšlýchnochránců vyvinula se u všech národů rozvojem časovým úctu.a vzývání dromových, rodinných bůžkü. l)

V sousedstvu zemí českých, u Němců, i dále po západní Evropěode dávna Sobě lid vyprávěl o podivných zjevech, kteří nejvíce zanočního ticha tropí hřmot po domě, kde se zdržují, ledaco v hospo-dářství pracují, pomáhají, krmí koně a pod. Zprávy o tom zapisujíkromě jiných Aııhoı'ıı,2) Erasmus Francisci,3) Thai'sander.4)Krátce pověděno: lid evropský věřil ve starověku i ve středověkuvšeobecně v podobné bůžky domové."')

Není však potřeba Zacházetì pıˇo doklady do Středověku. Podnesmezi lidem západoevropským rozšířeny jsou pověsti o domových bůžeích,kteří hospodáři Štěstí, blahobyt přinášejí, jsou-li S ním ve shodě, váží-lisi jich a nechává jim na mise zbytky jídel. Jsou dobromyslní, avšakčtveračiví a někdy také škádliví, chechtajíce se, přivedou-li v do-mácnosti někoho do rozpaků, do údivufi)

Vykladatelé podobných pověstí o domových bůžcích svoı'ně shodujíse v mínění, že se v nich udržuje upomínka úcty, vzdávané dušíınzemřelých předků, kteří po názoru lidovém neopouštějí po smrti Svýchpříbuzných, svojí domácno'st'ifčns po čase vycházejíce obyčejně v nociv podobách lidí maličkých ze svých tajemnýčb'ùűtulků, hospodaří na-dále, pokud nejsou rozhněváni, na. prospěch pohostinné Iodiny, jezjim jídla schovává a jim pozornost věnuje. 7)

1

5

Slované měli a mají také svoje bůžky domově. Název jejichpolský „dz'iudıfl rusinský „did. djod“, ruský n českyř „dně-d“ na.-flv'èdčnje ınxnn, že in hyıi po domnèni ndn Sıøvnnskêhø dnëhøvê ze-snulých předků, pradědův. >[ˇ Rusů __slove skřítek „d vorovoj“ (ngzno-ponojíg) nebo _„domovojffngiomoeořifl) nebo také „dědnška do-movoj“ (nııíšııynıh'nıíomonoiın) nebo „chozjain, olıozjninuškoˇ“(ìı'ˇxo'sflı-ıfl'h, xozšnnnyínnofl), „gospodaıˇ“ (››ı`ocııonnp'ız‹‹) a pod. I'odletOhTıŤkd'ë bydlí, zda v chlévu, nebo zn pecí atd.. máı zase názvy zvláštní„chlěvnoj“ (xnbenoíí), „zapečennik“ (ečuıeuennım'h) atd. _Takétu Jiho-'Slovanů udržují se zbytky úcty domovýcb bůžkí'ı. Pověsti Slovanskéo domových bůžcích podobají Se všeobecně rozšířeným pověstem cizím.Podrobnosti Schválně poınijíme, mohouce čtenářstvu dopoı'učiti zvláštníStudie o této _látce od Ad. Černého a Dra. H. Máchala. kdež zároveňsnesená bohatá. literatura odbornáfi)

' '

České staré názvy bůžků domovýclı, jež nejčastěji se vyskytují,jsou (uvádíme je v pořádku, v jakém Se objevují v staročeských pa-mátkách): skřitek čili Škřítek,9) diblík, Šotek, lıospodf'ıřiček.

di :'x::5:

Čtouci, jenž poněkud aspoň všínıá si lidového podání českého,snad' vi ze zkušenosti, že také po vlastech ěeskoslovanskych kolujípodnes pıˇˇežitky, upomínající na důvěru u. úctu, vzdávanou skıˇ-ítkovi.Dobře nsuzují, kdož Sebı'avše z dnešního lidového podání vhodná svě-dectví, dokazují odtud pravděpodobně, že Staıˇ'i Čechové ctili n. vzyvalive svých domácnostech ochranné bytosti, domově bůžky n že zkuzkyo skřítkovi, které podnes mezi lidem českým se vyskytují, jsou zbytkemoné ı'ıctv.

Lidové podání české za dlouhou a dlouhou řadu let značně vy-

bledlo u usycbá víc a více. Bývalo plnější, mívalo více původních,rázovitých znaků, Zejména, pokud Se týče Slovanského bájesloví, nežteprve nyní, kdy dlouhé věky otřely jednotlivé jeho rysy, pozměnily

je ledabylými přívěsky pozdějšíıni a původní ráz zııešvaıˇˇovnly přímèskycizími.

Chce-li kdo nabytí Spolehlivých zpráv o některém rázovitém zjevııpodání lidového, potřeba. aby Se vedle pilnébo sbírání nynějšího po-dání lidového obrátil, pokud ovšem možná, také ku pramenůnı starším

než je lidové podání v podobě nynější, kde casto jen kusé a mnohdyjiž nesrozumitelně úlnmky nasbírat místo původní plné podoby. Staršíıní

prameny v tomto pi'ípadě nıínirne Stare spisy. Ve Spoustě ını'avokár-'ných, ı'ozvláčných stesků pravidelně nejvíce rozprášcny jsou drobty ınuléi větší, zvésti o lidovém podání. Snůškn dı'obtů těch, kterých Se do-hledá, kulturní historik po delší, nezáżivné u. neláknvé četbě Suchýchtraktátů náboženských, aneb objemızých, duchanıornýcb výklndů uče-neckýcłı i všech jiných Starých skladeb Obsabu rozmanité-ho, lépe někdy

|

6

ę-Lr-ąą

3 t

Objasní původní význam takové jaké zkazky lidové, než zkomolené, vy-bledlé zprávy nynějšího podání lidového, kterým často sběratel vůbecnesnadno rozumí, nemolıa nikterak zceliti mezery, vzniknuvší mezirysy, podnes ještě zachovalýmí. Úsudky jen na základě obyčejně ne-úplných a nekdy ještě znešvaıˇ'ených rysů těchto, sebraných v doběnynější mezi lidem, Snadno mohou zabloudití na scestí.

Abychom jasněii pověděli: české lidové podání o skřítkovi (takjak nyní je slýclıámeı je clıatrnj'ˇ Zbytek a úlomek bohatčjšílıo drulıdypodání. Zprávy o něm zachovány jsou v různých památkách staro-Českých at již Obsahu jakéhokoli. Zprávy ty, pokud jsme dosud četlipamátky Staročeské z doby nejstarší až do konce století XVIII., jsmevybrali a tuto pokusili jsme se upl'avití Z ních nástin, c_o staříČehøvê vèxˇˇiıi 0 Skřiufløvi.

Čtoucí pozná, že starodávně zkazky lidu českého o skřítkovi,věrně vždy doložené ze skladeb Starých, přirozeně v ledačem se Shodujís nyněj'símí přežítky staré víı'y lidově ve skřítka. ale v ledaěem setaké liší. Budiž konstatováno hned na tomto místě, že po návodu,s jakým Se setkáváme v nynějším podání při získání skřítku, „špiritusa“(nošení vejce od černé slepice pod levou paží atd. -~ srv. poznámku IO)není vstaročeských zprávách ani p otuch _v, ačkoli podávají o skřítkovizvěst'i'rozmanité, četné, všeho druhu. „Špiritus“ čili „špírek“i jiná jména jako „lııcek“ a pod. jsou patrně pozdější přívěsek,uměle zosııovaný a připojený ku původní látce. Cizí, umělý původ (asiknižný) hlása již jméno samo. Jístıo je, že nikde se neobjevuje veSpisech staı'očeskýclı název „Špiritus“, „Špíľck“ a pod. jakožto slovoSonzııačné se jmény lıospodúříček, skřítck, diblík, šotek. Je jisto nadevši'pochybn, že je to smyšlénka umělá a že teprve později nejspíševlivem knížnynı ujala se mezi lidem, smyšlénka, která nesmí býtiztotožıˇıována se Starodávnýın, rázovitým podáním původu domácího,lidového.

Skifitek, šotek, hospodáříček staročeský nerodil se z vejce černéSlepice nošením pod paží atd., nýbrž, jak výslovně píší skoro všichnispisovatelé staı'oıľťeští, jichž se dovoláváme, je podle zkazek lidu če-ského v podstatě úplně podobný jinoslovanslšým bůžkům ochranným,donıovým, kteříž byli pokládání za pradědy, předky té které rodiny,domácnosti, Za pıˇ'cdky, žijící í po smrti se svými potomky, svěřenci.V ten rozum vesměs hovoří staı'očeští ını'avokáı'ci i slovníkáıˇ'i o skřítkovi.Přidružıla se snıyšléııka o lílınutí špírka k dávnému podání lidovémuo skí'ítkovi až v době novější a srostla tak ncpoznatelnë, že by snadnomohla býti pokládáııa za původní, Starou lidovou zkazkıı O hospodá-ıˇ'íıˇzkovi. Vérolıodné doklady staré souhlasně však Svěılùi proti tomu.

7

H. Staročeské Zprávy o Skřitkovi z doby nejstaršíaž do Stol. XV.

Jako jiní národové, slovenští í cizí, ctili také Staří Čechovédomácí, Ochranné bůžky. Památky staročeská podávají plno dokladů.Čteme již u letopisce Kosm y, kterak prý na plecíeh svých přineslpraotee Čech do nové vlasti bůžky domácí (Kosmas píše latinsky„penates“) a stanuv na Řipu, položil je na zem.") Zápis Kosmůvnemá však pro nás velikého významu proto, že to může býti u něhojako jindy bývá, zejména v líčení šerých dob nejstarších, pouze ohlasa napodobení četby klassických děl latinských. Narážka jeho byla bypak tudíž jen bezděčná

Také výrok Dalimilův jen s opatrnosti uvozujeme. Překládá..Kosmův název „penates“ _ podle dohadu Jirečkova 12) - „dědky“.Rýmuje v ten rozum o příchodu Čechově:.__-

„Vybra sě (Čech) se všemi z země,jiejż bieše Chrvatì imë,i hra sè lesem do lesa,dédkjr své na plecú nesa.“

Nepřičítáme také tomuto, ač zajínıavému dokladu důležitého vý-znamu, poněvadž teprve dołıadeın byl z textu staročeského vyčten.

Pro Svědectví jdeme jinam. Zapisují-li nejstarší SlüVIlikářiStaročešti do Snůšky slov souvěkých názvy ochranných bytosti domových,Svědčí to nade vší pochybu, že víra a zkazky o nich jistě mezi lidem-českým kolovaly. Nebyl by jich uvozoval slovnikář ve sbírce obvyklýchSlov českých. V Bohemáıˇ'i zapsán název (skrzyetek) „Skřietelš.“ '3)'V Nomenclatoru přeloženo latinské jméno „titinillus“ po česku„skřitek“ (psáno v rukopisu „Skrzytegflfifl Klen Rozkoclıanýzaznamenal název „škřietek“ (psáno v rukopisu „sskıˇzyetek.“)"")

Z toho všeho vysvitá, že Slovo „skıˇ`ítek“, ktorého podle četnýchsvědectví pozdějších pod týmž jménem známe jakožto bůžka domácího,nebylo jako název nějaké nové bájeslovné bytosti výmyšleno teprveve Století XIV., když souhlasné tři nejstarší Slovnikáři je přibírajíz úst lidu českého do Seznamu slov tehdejších. Patrně název sahá dodob Starších, nežı teprve byl Od slovnikáıˇ'ů zapsán, do dob dávných.Podobá Se odtud pravdě, že lid český již dříve, než Slovnikáři názevzaznamenali, vyprávěl Si o ochranné bytosti, jež v domácnostech vládne,o Skřítkovi. Mimo to také název souznačný „diblik“ (zdrobnělina slova„ďábel“) již doložen v Nomenclatoru 16) a u Klena Rozkochaného. ı7)

'Oba názvy skřítek (škřítek)i pozdější diblík značily starým Čechůmbůžky domově. Bosák Vodňanský vykládaje po česku jméno

8

5

tinských penát'ů („penates, domestici dii t. j. domovní bůžkové“),užívá slov, přímo položených vedle sebe: „diblící, škřietkové.“ 18*)Všech dalších svědectví slovnikařských, souhlasných, jako na př. u Tom.Rešela Hradeckého, u mistra Veleslavína není, tuším, potřebaještě na potvrzenou se dovolavati.

Že nebylo slovo „škřietek“ ve století XIV. u Čechů neznámé,zaručeno vedle zápisů slovnikářských doklady, že lidé někteří takbyli nazýváni, jakž svědčí listinná záznamy Z r. 1374, 1398 a pod.'9)

Jde však nyní o to, abychom poznali, co věřili tehda Čechováo skřítkovi. Věřili, že je to bytost tajemná, jež po domě se zjevujea leckdy tropí žerty, škádlí. Komu tane z dějin politických na myslivelebná 'postava Karla IV. ve skvělém zlatohlavu panovnickém anádheře královské, zaměstnaného při vážných, důstojných výkonechvznešeného jeho úřadu, Sotva uvěří, že Se dovádiví skřítkové odvažilipokoušeti také urozeného tohoto panovníka. Podle vlastních jeho slovpřihodila se mu věc nevídaná. Představme si živě malý idyllickýObrázek ze života Karlova. Ulelıl po večeři na lože. Tu skřítek Sesvou družinou prováděl po komoře Skotačivý rej. Kromě jiného hodilčíši, až se od stěny odrazila. Nechť, si raději vypráví Karel IV. svojezkušenosti,___iak_je-_ve svém životopisu. zachoval budouci paměti,'2“)Sám', abychom popisu svými Slovy neukrátili a nepřekroutilí.

Píše doslova takto: „V ty časy (r. 1355) jedechom jednoho dnez Hrádku do Prahy, chticc k otci našemu, jenž v ta doby bieše v M0-ravě. Ipřijedechom pozdě na hrad Pražský (do) domu purkrahinského,kdežto dřéve bydlili Sme, (než sieIˇı veliká byla udělena). A v nocipoložichom se na lože a Bušek starší z Vilhartic na druhé před námi.A bieše oheı'ı veliký v komoře; neb bieše (v) zimě a mnoho svěohořalo v komoře, tak žebylo Světla dosti a dveře i okna všecka bylazavřeııa. A když počechom spáti, tehdy túlá. se cos po komoře jakočlověk, tak Že oba procitichva. A my kázachme dıˇ'éveřečenému Buškovivstáti a opatřiti, co by bylo. A On vstav, zchodi po komoře a ııičehožnenalezl, ani viděti co mohl. I ućiııi větší oheň a viece svěc zažehl.A šed k řepiciem, ježto stáchú plny vína na laviciech, a napìv se,postaví (čieši) blíž od veliké Sviece hořiecé a potom položí se na ložizase. A my oděvše Se pláštěm naším seděchme na loži a Slyšechmedehs chodícieho, ale nemohli Sme ižádného viděti. A tak patřieces dřéveřečeným Buškem na řepice a sviece, uzřechom, nalit řepiri cosvrž“. přes lože Buškovo od jednoho kúta komory až na druhů stranu.A ooı'azivši se o tu stěnu i pade prostřed komory. A my to vídúce,lekli jsme se. přieliš, a vždy slyšeli sme, ano cos chodí po komoře,avšak nižádııelzo Sme neviděli. A potom když ten debs přesta, mypožehnavše Se znamením sv. kříže, ve jmě pána Krista spali sme aždo jitra, a ráno ijtavše nulezechom čéši prostřed komory, jakož bylavržena. A ukázali Lx._e to našim čeledinóm, kteřížto ráno k nám přišlibiechú.“ " ł

9

Podobně líčí příhoda Beneš Krabice z Veitıııilc,2') dodávaje,ıže kaplan Jana Jindřicha, bratra Karlova, jménem Matěj, vysvě tlovaonen zjev působením duchů Skřítků („Krzetky“).2'~')

Vlivem obnovovaných Zákazů církevních ošklivil si lid pobanskéobřady a zvyky, zapomínal ponenálılu na stará. božstva pohauská. Nc-mohà Se však předce vyınaniti dlouho Z nejasııých, bankami víry kře-sťanské zatlačovanj'ˇch a zkomolenych upomínek a přežitků doby po-hanské, pokládal návodem kněží, jej kárajı'cích, vše, co mu připomínalaOnu dobu, vše, co si s sebou bezděky přenesl Z doby pııhaııské docírkve křesťanské - za hříšná, čcrtovské a ďábelské. Podobně sestalo, že bývalí domácí bůżkové polıanští, jejichž úcta pevně byla za-kotvena v srdcíclı lidu pohanského, přetvoıˇ'eni výkladem církve kře-Sťanské za ďábelské příšery. Horlivý kazatel nemohl jich tak Snadno-vypuditi Z domácnosti staročeská. Skıˇ'ítkové požívali důvěry i u křesťanůnadále, ale s přídechem Obavy, vzbuzené hlasem poučujícíbo duchovního,že přece nedobıˇ'e svěřovati svou domácnost takovým potuıelným ďá-belským zjevům. Z pohanskýcb, ochranných bytostí stali se takto domnělízlí, šáliví duchové, ďáblíci, diblíci, čerti. Skřítkové uvozoviíni pak bývajíve styku s čerty, ďábly.

Rozpustilý sluha MastiÖ-kářův Rubin vychvaluje paním zázračnémasti, hlásá 0 třetí schránce, pokıˇ'ikuje:

„A totot jest puška třetie,pro tut' baby Skřieıkcın k certu vzletie.“"“j

Skřítka zná také mistr Hus. Vyty'kaje duchovním, že při mo-dlitbě hřeši, v rychlosti vyııechávajíce lecktera slova, zmiňuje se o úslovi,že slova podobná, hříšııě vyneclıaná, sbírá, tajemná jakási bytost,„skřietek“: „A jakož žernov, když nenie právě zkıˇ'esán, nedobře melezrn, než na pıˇ'eskáčku, též my řiekáme ne všech, kteráž máme řiekati,slov; protož jest příslovie toho: ,Úlomky hodinných slov zbierá skřietek.ů0 co jich ııazbierá po druhýchl“ 24)

Podobným tajemným zjevcm byl soudruh skřítkův diblík. Jasněnaznačil pověru lidu staročeského o něm Václav Kol'mıda, rozhorlivse v náboženské polemiee: „Tento pak pisak, kdež položil, že so nedá.viděti (Kristus ve Svátosti), v tom zavierá, že Pán Kristus, mluvìeces žalostí, jest kıˇ'estanóm za diblíka, kterýž někde bývá, alenedá se vidčti.“ u5)

Úslovi Staročeské v týž rozum vyklouzlo Staročeskému ka-zateli pıˇˇi latinském výkladu, kterak prý může ďábel pokoušeti n'nrj'šlykaždého člověka, „že sě mezi nimi tluče jako diblík prudomèfmfi)

Itozprávèli staří ještě jiné „potvorné jakés vè'. o obludúch adiblícíclı nebo pitomýcb čertícb“.27) Rozumí se (lyla 0 tom zmínkanahoře), že na dále obou jmén buď pospolu buď st'ˇıdavě bylo užívánopři pojmenování domácích bůžků, kteří za šalebnš mamiče, Za pekelněbytosti stále jsou vyhlašování.

10

Vflıimovuoùçeha đnxnnèni, že Skřinkøvê čili đibıikøvfèjsou d_u_gˇš__e_d__è_ťÉ._t__e;lg,_1reqk.it.ě„natgk. Zajímavý tento nazor lidovýo skřítkn zachoval budoucnosti Ctibor TOWIČOVSký Z Cimblll'ka(Ť 1494). Rozepsal se o tom: „Ditky Zmrlé, kteréž při porodu zmíraji,výobcují z pohřebův jiných ki'estan, ježto to dítě bude pošle Z boha-bojných manželuov, cnostnč živých . . _, kteří příliš budou toho žalostııi pro tn příhoda na ně dopuštëní a rádi by za to smrt vzali.Tožt to dítě za nekřtčné položí a odsoudí Za skřítkaneb diblíka.“ m9')

Tak věřil lid český. Dotvrzuje to později shodně Plıličalıský.Líčí, jak nějaký člověk „počal sobě velmi nad tou bídou stejskati anaříkati, rozpravěje lidem, že když má, na něj nějaká starost aneboneštěstí pi'ijiti, vždycky proti němu nějací neznáıní děti v jeho stavenípláčí, nevěda a nerozuměje tomu, že jsou nemluvıˇıátka a nekıˇ'rč-nátka.“ '29) Doklad o soustrasti neznámých bytostí, které v podobědětí hospodaří věští svým pláčem pohroma a neštěstí hrozící a jsouto podle Poličanského nekřtčnátka čili podle Tovačovského děti ne-křtěné. odsouzené za Skıˇ'ítky nebo dihlíky` světle ukazuje viru lidučeského o skřítkovi. Podobné vyprávěl Si sousední lid bavnrský o dětechnekřtčných. 30)

III. Skřitek v podani lidu českého ve stol. XVI-XVIII.Nezaplašili mravokárci a nevyhladílí Skıˇ'itkův ani přisuzovánim

moci ďábelské. kouzla pekelného od ku staročeskýoh domácnosti.Názor o nich v různých podobách koluje ve Století XVI. a ve věkudalším i dalším. Víra lidu českého ve skřitky byla pevně zakotvena.v podání z dob dávných, z časů pohanských. Vlivem křesťanství do-znala ovšem proměny: skřítkové vyhlašování byli za bytosti pekelně.Kolovalj` pak různé varianty původní zkazky o skřítkovi. Po domněnilidu českého dleli tajemní skıˇ'itkové v úkrytech domácnosti, čas počase domácím lidem se zjevujice v podobách lidiček, pidimnžiků. Lidvěřil, že účinně pomáhají v lopotě a klopotıl-` že hdí nad jejich hospo-daıˇˇeníın` pečují o blaho rodiny, která jim dopřala pod Stıˇ'eehon Svédomácnosti klidného ı'ıtnlku a ochotného pohosténí. Víra ve skřitkytak mocné utkvčla ode davna v lidovénı podání` Že nikterak nemohlise z ní Čechová vymaniti. llomııíval se hospodáıˇ' staročeský, že ne-zbytně skřítků potřebuje pıˇ'i hospodářství, domnívai se, Že vždy avšude jeho blahé či neblaheI osudy, jeho záměry, tužbjr i práci provázítajůplný Sbor Skřítků dobrodějů a věřil pevné že bg,“ se potazal S ne-dobrou. chtě popuditi na sebe Skrítký neviídností. ııevzižností.

Mravokz'ırei měli tu věru nesnadný úkol. Jako praví synové svédoby věřili také Zároveň se všemi jinými vrstevníky svými, kterak

11

8

skřítkové po domácnostech se zjevují, ledaco kutí, hospodaří prospívajívšelicos roboti. Tomu věřili. Ghtíce však jiné lidi souvěké, rovněžpověrčivé, na pravou cestu přivésti, namlonvali jim, že působení skřítkůje vlastně mam a klam kouzla ďábelského. Mimovolně doznávali, žeskıˇ'ítkové po domácnostech se zjevují, že lidem jim oddaným prospívají,ve skřítky veřili - jenom že to sváděli na vrub příšer pekelných.

V rozhorlenosti rozhovořili se mravokárci někdy dosti obšírněo domnělém působení skřítků po staročeských domácnostech, ovšem(podle ustaleného jejich výkladu) bytostí to čertovských. Jsouce uchvá-ceni horlívostí, vytasili se v pásmu pobožuého rozjímání se zajímavýmidoklady, podrobně líčenými. Patrno, že to, co mravokárci vyčítaliSvým vrstevníküm a nač hartusili nejvíce, lid věřil a to vše O skřítcíchi jejich čarovné moci sobě vyprávěl. Vzácné zpravy o lidovém podánítímto Způsobem jsou nám zachovány Od rozdurděného kazatele třebabezděky. O skıˇ'ítkovi zachováno podobných zpráv tolik, že obraz, jaksi ho Staří Čechová představovali ve Století XVI.-XVIII., máme předsebou úplně ve svěžích barvách zachycený. Obraz mosaikový, se-strojený z jednotlivých částic pestrých, Z jednotlivých zpráv staro-dávných je mnohem úplněiší než obraz, který bychom chtěli Seskupitize zpráv z lidového podání nynějšího. Mnoho rysů, jak naznačenov I. stati, již vybledlo, leckterého kamínkn do mosaiky bychom sejiž mezi lidem nedohledali, mnoho cizích různorodých příměsků při-pletlo Se do původního podání lidu českého.

Otvíráme tedy staročeská knihy obsahu rozmanité-ho, kde navetchých listech jsou zapsány bczděčné zmínky o skotačivém skřítkovia nasloucháme, co všechno přísný mravokárce vypráví o něm jadrnouřečí starodávnoıı na základě zkazek lidu českého, proti kterýmž brojí.

Kde se v domácnosti staročeská něco at obyčejného at podivnéhoStalo, kde co jen zašelestilo, měli hned pohotově (jak věřili) původcetoho _ skıˇ'ítka, díblíka, hospodáříčka nebo-li šotka. Děckov kolébce nespalo klidně. Ze sna se vyděsilo. Kdo děsí a straší robě? -Zkušenější dali v odvetu, že to bospodáříček, tajemný duch domovní.Ba uměli zároveň poradítí, jak možná dítěte proti ~němu uchránití.Prozrazuje ve vyčítavé rozpravě svojí kněz Stelcal' Zeletavskýfiı)kterak bylo zvykem posluhovati dítěti večeři Páně, „aby pokojně spalo,aby ho šotek, hospodáříčok, ďábel, duch domovní ne-strašiL“

Široce rozepsal se O hospodaříčkoví Abraham Z Gün-tel'lltlll v přídavcích ke Kyropaedii Xenofontověfim) Sebral z ústlidu (jak několikráte napovídá), čeho Se doslechl o skřítkovi, o úctějeho rozšířené mezi lidem a proplětaje svůj důkaz, že hospodáříčkovéjsou jen ďáblové, učenými citáty a všelijakým rozumováním, zapředldo pásma výkladu náboženského řadu zajímavých podrobností. Nechtícejeho popisu a zpráv nmenšiti, Otiskujeme v dalším doslovně jeho důkaz.Abjl čtouıí měl jaký taký přehled o zprávách z podání lidového, za-

12

sypaných spoustou cítátovýoh plev a suchopárem učených, klikatýchvývodů, rozlišujeme v tisku zprávy, čerpaná z podání lidového (aspoňjak vysvítá z řeči spisovatelovy) od ostatního výkladu. Píše tedyAbraham z Günterodu v ten rozum:

„00 jsou pak ti (at také tuto o nich nětco dotknu), kteřížjakési maličké diblíčky v domích svých za hospodáříčkychovají, jim domy, koně a jiný dobytek k opatrováníporoučejí? I jistět také nic jiného nejsou než napřed psanýmmanům ďábelským podobní modláři a odtrženci 0d Boha, kteříž přisvém hospodářství Pána Boha a jeho božské požehnání od sebe vy-hánějí a ďábla je k opatrování poroučejí a jemu brloh v domích svýchdělají; nebo takovi bospodáříčkové jistě nejsou nic dobrého a žádnídobří hospodáříčkové, jakž se mnozí falešně domnívají, ale jsou pře-škodní statkův, těl i duší lidských mrháčkové a summou Sami pekelniďáblíčkové _ což se z těchto patrných důvodův prokázati může:

Předně, že nejsou z počtu dobrého a nepoı'nšenelıo stvořeníBožího, kteréż by nebylo z ďábelského pokolení: Anděléť dobří nejsou,neb se v písních sv. nic 0 takových andělíčcícb ani o jiných andělíchnenalézá, aby se v takovém potvorném spůsobu lidenı ulcazcvali, jakotito, kteřížto někdy se smějí, někdy pláči, někdy skáčí,jednak s Svými pohrávají. jednak je bijí a jednak taki jinak Se přetvářejí, ovšem pak aby v takovém pověı'čivém spů-sobu od Boba a Spoléhauí na jeho božské požehnání odvozujícím ak lenosti i k rozličným pověrám lidem sloužícím a sumınou ku potupěBoží se vztahujícím. jako tito zlí lıospodáıˇ'íčkové, lidem v Statcı'chjejich měli posluhovati.

Nejsou to ani nějací smyšlení, ani dobří, ani Zlí andělíčkové,kteříž by tehdáž, když ďábel v nebi s jinými svými anděly zhıˇ'ešil,ani s Bohem, aııi s ďáblem nedrželi a kteříż by naději k spasení ještěměli a proto i lidem poslu hovali. Kteráżto snıyšléııka žádnéhozákladu v písních Sv. nemá; nebo Kristus Pán zjevně praví o těchandělích, kteříž s ďáblem zhřešíli, že budou zatraceni, poněvadž v soudnýden takový Ortel zatraceııcům vysloví: „Jděte ode mne zlořečcní . . .“A nic tu ani Kristus Pan, ani apoštolové jeho o těch obostı'anníchandělích. ani o tom, aby kteří 7. níclı v dobrém měli lidem posluhovati,'nepi'aví; ale všecky k odsouzení Oddaně vyhlašuje. Protož. to domněnío luksbrudrských andělích žádné podstaty nemá.

Nejsou také ani žádní maliěcí človíčkové; nebo Pán Bůhjiných lidí nestvořil, kteříż by nám Známi nebyli a tak se divně pře-tvářelì a pı'oměňovali, jako oııi činí.

Nejsou také Pygmaei totiž třipídni nıužíčkově v Indii, kteří sje-'řáby válčívají; nebo ta poupata mala. jakž Athcnaeus svědčí, nejsoulidé, ale jsou z pokolení opičího, aniž sem do těchto krajin přicházejí,.ani v nich trvati mohou.

13

10

Nejsou také z počtu jiného stvoření bud' na Zemi, aneb v po-větří, aneb v moři a v vodách byt Svůj majícílıo, poněvadž ta všeckaStvoıˇ'enı' jsou nema a přirozeně své podstaty měniti nemohou.

Nejsou také ani duše těch lidí, kteří z tohoto Světa.jakýmkoli Spůsobem pojati bývají nebo proti tomu SvatýChrizostom v druhém kázání Svém o Lazarovi píše a ukazuje, že seduše lidská v ďábly. aneb v nějaké obludy, jakož i tito hospodá-říč kov é jsou` neproměıˇnıji, jakž někteří telıdaž nesmyslně smyslili . . .

Poněvadž tedy žádným tıˇˇetíın Stvořenm, mezi anděly a lidmi,ani Z jiných dobrých věci Stvořených nejsou, protož jižt nic jinéhonepozůstává, než že jsou konečně Sami ďáblové, kteříž pro svedeuílidí i v anděly Světlosti, ovšem pak v malé mužiéky Se proměnitimohou.

Druhý důvod, že ti łıospodáıˇ'íčkové jsou ďábelské obludya zlí duchové jest ten: že jsou Oněch Starodávních pohonůdomovní bůžkové; nebo pohané chovali v Svých domiclı nějakéduchy, jimž říkali Lares, Lemures, Penates, Dii tutelares. Ty oni měliza dobré duchy a ochranné bohy Svých přibytkův, je velice ctili, častéjim oběti činili a všelijak jiclı sobě vážili, proto že Se domnívali, žejim domy, města a hospodářství jejich Spravovali a ochraıˇıovali, jimžse také ti ďáblíkové podobně jako nyní v spůsobu maličkýchčlovičkův ıılcaıovali. O nichž Se v Spisích pohanských mnoho na-chází . . . Jakož tedy ďábel předešle polıany svým falešným a oše-metným hospodařením šálil, tak i nyni s některými zpohanilými abolıaprázdnými lidmi Zaehúzi ajim domy jejich a hospodářstvíspravuje a je podle Své zastaralé lsti a chytrosti, rovně jako onypohany Šálí a podvozuje a v věčné zatracení uvésti usiluje.

Tıˇˇeti důvod, že ti pídimužııí hospodaříěkové nic dobréhonejsou. každý odtud může vzíti, že toliko mezi Oněıni nežnabohy ahroznými hezbožníky a modláıˇ'i pohanskými bývávuli a ještě i posavadtoliko bezbožnýeh a pověı'ćivých lidi se přidržejí, ježtodobří duchové mezi takovými hezlıožníky býti nemohu.

Čtvrté i to za jistý důvod jest, že tí lıospodáıˇ'íěkové nejsoudobı'ı' duchové, že to jistým Zkušcním vyhledáno jest. že ten ďá-belský hospodáříček, u kohožkoli sobě hospodářstvízarazí, aćkoli sezda, že to aneb jiné dělá, aneb opatruje,však toliko na větším díle lidi tak mámí a. Šáli, aby sejim Zdálo, že jeho opatrovanim při hospodářství je'tchvšecko se daří a že hovádka a dobytek jejich tyje, tov pravdě a v skutku nic nespravuje, než tak se oše Ir'ıěStaví a hovádka jejich rovné tak kı'ıní, jako Svou čaro-dějnou rotu falešnými a kouzedlnými jídly nasycuje, mezinimiž však pıˇ'edce hladoviti co onen Tantalus mezijablky Zůstávají; nebo větrem jich vycpati a vysy'titinemůže, anebotjako Zloděj, čemuž i hlídače hovad učí,

I

14

Il

na ně krade a jim dává. Pakli časem vždj` nětco opravdudělá a zıˇ'ı'zeným obrokem a pieí hovádka kı'mí a jichhlídá, však v tom vžd)I svou pi'eschytı'alou faleš ďábel-skou, jakž hned oznámeno bude, provozuje. Tak jest paknestydatý v tom svém mamení při těch, kteréž již opanuie, že se ne-stj'di hned zjevně to Své mámení, šálení a divné kejklíıˇ'ství pıˇ'ed nimiprovozovati. Čehož tuto jednoho příkladu nemohu pomiııonti. Mámtoho jistou zprávu, že vjednom městečku zde v Čechách,v jednom domě takový bospodáıˇˇíček se zdı'žoval a ně-který den. když dívky ráno do kravina Šly, chtějícekı'avám jisti davati, i našly je všecky při stropě vísetí.Čehoż ony nlekše Se, nechaly jich tak azavıˇ'evše kravín,šly zase do jizby. Potom po chvíli jdouce zase do kra-vina, našly zase všecky krávy u koı'yt Stati, jakž prvéstávaly, a tu jim tepı'va jisti dávaly a což potrebí, přinieh Spı'avily. V téınž doıně také i to udělal: Na komoře,kdež seınenoe, len, pı'oso, Inak, hrach a jina zahradníSeınena v nějakých nádobkáelı Stála, všecka ta Semena,co jich tam koli bylo, z nádob na podlahu na jednu hro-madu vysypal a. Spolu snıichal. A když hospodyně na ko-moru přišla a ta Semena tak pěkně smiehana a vysy-pana viděla, nemálo se tomu podivila, proč by jí to jejílıospodaříćek unlělal. I zanechajíe toho tak, Šla z ko-mory a velıni Se o to Starala, kterak by zase to soběpřehrala apři tom snad tomu svému hospodáříčkovidolıı-ou večeıˇ'i zanechala aneb nějaký dobrý kolečekupekla za takové jeho dobré dílo. Na druhý den pakšla zase do té komory a tu ta všeeka semena, každé ob-zvla'ıštně v svých nádobkach Stojici a tak čistotné jakoprvé bylo, nalezla. Což oboje v pravdě ııic jiného nebylo. nežpouhé ınanıení toho ďábelskělıo lıospodáříčka, kterýž sobě S svýmislužebniky ılivné hřićky a. kı~_iklz(›k_v provozuje a S nimi divně políravá.Jakoż i na jednom místě Slyšíın, že sobě ti pani hospo-dai'íckové i některých potřeb k svadbam svým vypůj-čov ati směli. Ale jaké jest manželství a jaké jsou Svadhy meziduchy? Avšak se lidé tak zaslepeni našli, že jiın i v tomposloužili.

Pátý důvod, že ti hospodái'íčkové jsou zlí pekelni dáblíčkově,jest ten, že lidem a svým vlastním ochráncům, jakž naStateíeh a nabyteích jejich, když jim v jistý čas jídlanenechají. ııebo ııětco vhod nendělají, vždy nějakouškodu udělají, ale také i dušem jejich škodlivé a lstivě úkladystroji a je na věčné zatracení přívozují. Ale dobří duchové, kteřížlidem v čas potřeby od Boha k Službě posýlani bývají, dobrým a po-božnýın nikoli neškodi. Než ďábel se v tom kóchá, aby i svým manům

15

12

a holumkům co nejvíce i na zevnitřních věcech škodil. Tím pakobzvláštně dušem lidským škoditi začíná.. když mnohým takové o soběsmýšlení vnuká, že jest něco dobrého a aby jeho i před jinými takvymlouvali, říkajíce: že těm toliko škodí, kteříž mu pře-kážejí ajeho sobě nic nevaží, ale kteříž ho šetří, že Onjich hospodářství dobře opatruje a tak kdyby zlý duchbyl, že by nemohl lidem tak dobře činiti. Kteříž takovýmdomnéním jako nějakým lepem od něho zapleteni bývají, tyt on jižzačíná vždy dále sobě zavazovati a oslepovati, aby hrozným a pře-schytralým úkladům jeho nerozuměli, kterýmiž duše jejich na Zatraeeníuvésti usiluje; nebo ďábel rovně tak činí, jako chytrý lovec a čihař,kterýž chce ptáčka polapiti, nejprve mu pěkně hvízdá a rozličné vnadyprosejpá, aby ho tim dříve pod své Síti mohl podtrhnouti. Též i na.zvěř rozličné nástrahy a léćky stroji a když ji do svých léčí dostane,potom ji Zbije. Týmž Spůsobem i ďábel, přelstivý úkladník a lovecduší lidských, všelijakými pěknými Spůsoby o to usiluje, aby lstivělidi do svých léček a pod Své Síti mohl přivábiti. Protož jakož čihaıˇ'nerozumným ptáčatům zob a jiné vnady proseipá, tak on také to svéfalešné a k nepracovitosti Sloužící hospodaření jako nějakou sladkouvnadu na svém humenci, totiž v domích těch` kteříž Božího opatrovanípobíhají a v rozličné pověry se vydávají a tak hloupí jsou. že jehošihalství Iıerozumějí, prosejpá a je tím k sobě vnadí, když jim nětcodobrého při hospodářství jejich učiní. A tím Svým lico-měrným dobře činéním jako nějakým libým hvízdáním Srdce jejichk sobě vábí, aby dále vždy pod jeho sítí byli a těmi i jinými jehopéknými tvárnostmi, jako ptáčata zobem Se krmilì, tak aby tomu jeholstivému hospodaření a hlídání hovádek rádi byli a sobe je jako ptačatazob libovali, že se tak všecko bez jejich starosti a práce dobře opa-truje a aby Skrze to takovým domnením od něho krmení byli1 že jestnétco dobrého a tím Spíše k němu víru a doufání přiložili, jej ctili aopatrovali. A tut' již i hospodáře a hospodyni i čeled' jejiclıv lenost uvozuje a Od doufaní v Pána Boha a v jeho božské po-žehnání odvozuje a všecku jejich mysl a srdce k Sohě obrací, abytoliko v jeho ďábelské hospodaření a opatrování naději Svou Skládali.A vloudíc je věı'ou a doufáııím jejich na to Své ďábelské humence,potom je již do svých léčí vráží a pod Své Síti podtrhuje a čím dále,vždy je více v rozličné poboňky, pověry, nýbrž í ďá-belské kouzla, čáry a hadačstvı' při všelijakém jejichhospodářství z apl étá, aby se jíž nesnadné z těch jeho povětı'ııýchďábelských tenat a léček mohli vymásti.

Některé pak i zde hned Sobě znamenává, kterýmž z vlasůvjejich vrkoče plétává a v tu pověru je i jiné uvozuje,že takovi lidé bývají znamenité šťastni. Když je pak sobětak zlapá a podmaní` tehdy naposledy i duše jejich hrozně mordujea ııa věčné zahyııutí (_aıˇ'. nedá-li jim Pan Bůh pokání činiti) přivozuje.

16

13

Naposledy i v tom svou zlost ti hospodaříčkovéprokazuji, že každý ten hospodáříček nad těmi vše-lijak vymstiti se usiluje, kteřiž jeho ošemetnému aúkladnému hospodaření vyrozumějíce, jemu z příbytkůvsvých hospodu vykropují a od sebe vyhánějí. Včemž jistěprokazuje svou ďábelskou a vražedlnou zlost; nebo poněvadž neradsvůj bı'loh opouští, protož nemoha se jináče vymstitì,aspoň nějakou škodu na jmění jejich jim udělá. .. Avšakvíce nemůže těm lidem ublížiti, kteříž ho z svých přibytkův vyhánějí,než což mu Pán Bůh pro zkušení jejich, jak při Bohu Stálí u víře budou,dopustí; ale jest jim lépe, aby na zevnitřních věcech nějakou maloučasnou škodu pocítili, nežli by nenabytou věčnou škodu na duši SvéSnášeti musilí, kdyby se ho nezhostili. Při čemž ten přeschytralý šíbali tu lest kuje, aby netoliko ti, kteříž ho v Svých příbytcích za šafářechovají, toho se obávali, aby jím také nějaké škody nestřapal, kdybyho z šafařství složíli a tím aby ho nesměli od sebe vybytí, ale takéi jiní, kteříž ho neehovají, aby o něm nějaké dobré Smýšlení vzali,jako by něco dobrého byl a jako by pro nevděčnost těch lidí, kteřižho vyhaııějí, takové škody na ně přicházely. Taková přeschytralá, lestjest toho nejúhlavnějšího nepřítele duší lidských.

Kteřížkoli, tedy takové hospodaříčky v domích Svýchchovají, co jiného činí, nežli pohanské Lares, Penatesa Lemures, totiž domovní čertíčky za své lıospodařepřijímají. Nejsou-Iiž tak hrozní modláři, jacíž byli oní staří nezna-bohové pohanští, kteříž takové bůžlıy v Svých domich chovali? Nejsou-lipak praví ctitelé a manové pohanského ďábla Trofonia? Neboť jakožOni pohané domovním bůžkům rozličné oběti obětovali a nimi je krotìli,aby jim dobře hospodaříli a jich neopouštěli, tak tito Zpohanilíkřesťané těm svým hospodaříčkům pokrmy své, z nichžsami jedí, obětnjí a jiné rozličné pověı'né cereınoniepři něm zachovávají, aby jim také dobře jejich hospo-dářství spravoval a tı'hal-li by se od nich pryč, aby tímSpíše chudínka při nich zůstal. Jakož Onino ınanové Trofoniajeho ďáhlíčkům, kteréž lemnı'es nazývali, i Saınémn Trofoniovi koláčeobětovati a jemu je do jeho hrozně propasti Iıositi musili, tak titone z Inušení` ale dobrovolně vjisté dni Své-mu hospo-daříčkovi nejen koláče, ale ze všech svých jídel vždyněco obětují a zanechavají. Jakož Oni proto těm ďáblíčkůmkoláče obětovali, aby bezpečně a beze škody do propasti k ďáhlu Tro-foniovi vlézti a potom zase od něho bez úrazu vylézti mohli, tak i titoproto tomu svému hospodařičkovi jídla nechávají, aby jimhrnce, mísy, talíře nepotloukl, aneb při dobytku nebo najiných věcech nějaké škody neudělal atim ho Sobě ııkı'o-tili, aby je tím povlovněji do Svého pekelnélıo bı'lohıı spustil; nežpotom aby jim měl zasez něho pomoci, v tom se nebozí hrozně zmýlí.

17

14

Jakož oni 'I'rofoniovým ďáblíčkům Sukničkjı aneb košilky dělávalíav nich do jeho peleše lezávali, tak tito také Svým ďábelskýmhospodaříčkům Sukničkv a jiné šaty dělají, do nichž jevšak oni sami lstivě zakuklují a jim Oči rozumu jejich tak Ch_\`tıˇ'ezaklopují aby ie všude po Své vůli, jakožto 0d nich právě zaslepené,kam by koli chtěli, vodili a naposledy do pekelııe propasti S sebouuvedli. Těmi všemi a jinými rozliůnými Spůsohy, (jim Saınj'ˇm,kteříž s takovými lıosjˇıodáfićky Zacházejí) kteı'ýnıiž ho ctí. to nasobě prokazuji, že jsou ln'ozní oslepenci a manovó ďábelšti Bojí se,aby jim hladem aneb zimou neseepenël, ježto žádný duchani pokrmu ani oděvu nepotřebuje. A Slepci nerozuméjí tomu, že mubezpotıˇebně jídla nechávají, poněvadž. to vše, což munechají, jestli však toho kočky nebo psi nepožeı'ou,ráno Zase v cele nacházejí. Bojí Se, aby jim škody neudělal,ježto kdyby dobrý duch byl, nebylo by se jim toho potřeba. báti.Jim se zdá, že jim mnoho při jejich hospodářství přibývá,ale nerozumèji tomu, že jim všech věcí k Spasení duší jejich pıˇ'e-mizerně ubývá.. Jim Se zdá, že koně a jiný jejich dobytektlustne, ale nevidí toho, že duše jejich přehrozně hubení. Jim sezdá, že to jejich hospodaření a hlídání hovádek jestopravdové, ale neznají toho, že není než pouhá ošemetnost a pouhémámení a kouzlení ďábelské. Jim se zdá, že jim velmi ein í, alenecítí toho, že jim lstivč duši jejich hubí. Jim se zdá., že jestněco dobrého, aneb anděliěek s nebe Seslaný, ale ne-vědí o tom, že jest ten nejhorší duch a Sám čeı-tíčekz hoı'ouıťího pekla vyslaný. Jim Sc zdá. že tím, že ho chovají,niťı nehı'T'ši. ale zaslepenci nevidí toho, že jsou hı'ožní a od PánaBoha žluť-ocení ďáblovi služebníci. Tak hrozne ďábel ty lidi oslepuje,kteříž Se Pána. Boha, jeho božskělıo požehnání n slova Spouštějí, abyani jeho pıˇ'elstivé chytı'osti, ani pi'eošemetněıııu hospodaření a liconıěrnéSlužebnosti ani patrnému šálení a máıneuí jeho a Summou pıˇ'ehı'ozněžhouhě duší Svých vjrozunıěti nemohli.

lídojfI tedy techto předložených věcí bedlivě pováží, ııepochjbnjio tom, že k mému Smysln přistoupí a jakž z těchto důvodů, taki každodenního. Zkušení tomu vyrozumí, že ti domovní hospodá-říčkove, kterýchž .sobě mnozí tak velice váží, nejsoužádní dohıˇ'í. věrní, npıˇ'imní a praví lıospoı'láıˇ'íěkovıì, alepouži ďáblíčkové, Starodnvní pohanští domovní hůžkove,škodliví, lstiví, ošemetııí, potutedlni, lícomeı'ní lidšti poklzıılnıˇ-kové a ne-toliko Statkův lidských ııejšluulli'.=ějšı` mrháćkové, ale i duší jejich nej-ukrutnčjší a nejškodlivejší ınoıwlćflšové a Sunınıou Sami nejhorší pekelnı'čel'łíıikovć; ti pak, kteřiž je [r.luíıvnji. Že nejsou než ďá'ıblovi manové,nýbrž hrozni zrádci a porupníci Boží, protože nad Pánem Bohem i nadsvou vlastní duši zvažují a Boží požehnání, kteréž lidi Zholıucuje, pıˇ'i ho-Spodáıˇ'Ství Svém potupnjí a dábly nad Svými Statky za šafářc ustanovují.

18

15

To buď na ten čas o domovníclı bůžcíclıíza příčinou hadačskéa. kouzelné Sekty, kteráž se nejvíce s takovými ďabelskýmì šafaříčkyobírá, krátce ponavrženo. Ačkoli pak tyto všecky připomenute věcíjsou právě dílo satanovo a Pánu Bohu převelmi olıyzdné. lıříšné azloıˇ'ečené, všakjístě jest Se všemu podíviti` że se předcemnozí S nimi obírají, což v pravdě Sam ďábel Svou lstí působí.Nebo jakož prvé ten nejı'ıhlavnější nepřítel a nejschytralojší svůdceduší lidských tak ony pohany oslepoval, že ho v jeho orakulíclı avěštbáclı hadačských ze pravdomluvnelıo měli a jemu věřili, tak i nynímnohé lidi iv křestaııstvu Svou ďábelskou lstí tak osedlává, aby takérozličnýın ďábelským věšthám ipovérám věřìli a mnohým je tak zleh-čuje, aby Se jim zdálo, že tím nic ııehřeší. když se k nim utíkajía s nimi nacházejí. Pročež někteří tak říkají: ,I proč bych se lıadačůvnedotazoval; však oni pravdu praví a častokrát lidem dobře poradía pomohou.“ Aneb: ,Však ten badač aneb hadačka nic zlého napraví;však to nic zlého není, co On radí; však to žádnému na škodu není,že se jeho ptám aneb něco od něho beru; však ja proto nemam nics ďáblem činiti; však ten hadač aneb ta baba musí za to před Bohemodpovídati.“ Což o mém hospodaříčkovi říkají: ,P roč. bychomho nechovali; však není ııic zlého.“ _ --

Mohlo by Se namanoutí doınııění` že si Abraham z Günteroduvybajil ze své obı'azııosti báchorky o skřítkovi, že nastavoval smyšléıı-kami tam, kde se mu pravdy nedostalo. Tomu však odporují Souvěcíspisovatelé jiní, potvrzujı'ce, Že takove' a podobné rozpravky o skřítkovi,jaké zachoval budoucí paměti Abraham z Günterodu, opravdu kolovalymezi lidem českým.

Mat. POIìčłlIlý rozjíma ve zvláštní knize o těch, kdož pře-stupují přikázání Boží. Mezi přcstupníkjr prvního přikázání z Desaterojsou lidé povèreční. O těch se Políčanský šíře rozhovořil. Z péra muvyklouzla Špetka zpráv o skřítkovi. Líči jejich podobu, jejich při-lııutí k domácnosti v týž asi rozum jako Abraham z Günterodu. Do-slovně vypravuje taktozaa)

„Jiní opět křesťané se nacházejí tohoto (I l přikázání přestupníci,kteříž věı'i v nějaké neviditelné a nepatrné nořni duchy, jež jmenují'parkové, skřítkové, ale nıolıou ııejvlastněji slouti noční dablikové a zlímenší duchové. Takoví hludní lidé všelijakou bludnou viru k nim`lpıˇ'ikladají. O těch nočních ďablících a lidech pověrcčných ohšírněv své knížce, jenž slovo Iioulc všeho si'ëta,*) sem položil; jest předrukama tisknuta, kdo chce, může sobě v ní to obšírně přečísti

Ti takoví duchové v rozlicném spůsobu se lidemukazují - jako v spůsobu malého dítěte, nebo jakoopice a tak mámíco a šálíce lidí bludne, přivozujícc je k přestonpeııí

*) Škoda, zo se tento spis asi nczachoval. Posuıl aspon marue pídil jsemse po nem.

19

16

tohoto (1.) přikázání... Byl jeden sedlák ve vsi SmilkovicíchOn maje vsvém dvoře noční škřítky - oni se jemuijebıčeledi nočním časem ukazovávali v rozličných tvářnostech, v osobách a v spůsobích. Jednoho času nočního, když měsíc stavení osvítil, oni svým obyčejem pı“stavení a střechách běhajíce. štěbetali a hráli jakomalé děti. A hospodář chtěje se na ně podivati, vyše.;nahoru na psvlač, vystoupil nahoru na zabradlo, upadlzpátkem na zemi a. srazil hlavu a tu hned duši vypustil.nemohše říci: Bože, buď milostiv mně hříšnémul“

Skřítkové vidouee pána mrtvého, bědovali a hořekovali hlasitě.„Ahnedvtu hodinu slyšáno tu od těch škřítků plakánia. naříkání, jako by litovali Smrti a zahynutí jeho. Pohledďáblovy lichoty, jak chytře a. lstivě umí s takovými zacházeti, kteřížjsou jeho, aby jich nevyrazil z jich bludu.“

Patrno Z toho, jak těsně podle víry lidové sloučeni byli skřítkovés osudy domu a hospodáře, jehož ochránci byli. Poličanský ovšem tosvádí na ďábelské kouzlo, ďáblovn lichotu, jak nechce mistr tisíceřemesel, čert, vyvésti lidi z bludu, proto je šalbou mámí! Na věcivšak nic to nemění. Nám tu nejde o výklady Poličanskélıo, nýbržo lidové podání o skřítkovi, kteréž mimoděk Poličanský zapisuje dosvé knihy.

Vedle pověsti české zaznamenal týž mravokárce ve Své skladběpověst lužickou rovněž o Skřítkovi. Neváháme ji tu otisknouti.Chová v sobě, jak ve Stati IV. uvidime, vzácnou zprávu o působení.skřítka na kštici:

„Praví v jedné historii: v Srbíclı v jedné vsi Peı'k řečené,*)byl nějaký kněz v novotě Duchem Sv. od Boha obdaıˇ'ený a v tý vsi-lidé byli téměř všecko pověreční, že sou málo dbali na pravého Boha,než v ledajakési kouzla, čáry Svou naději vzkládali. A zvláště Samiu Sebe Smejšlcli, kdo by měl u Sebe nejvíce skřitkůvakomu nejvice na hlavě vlasy zmotrchají a Spletou,ten Se Za nejštastnějšího a nejlepšího pokládal.

Ten kněz ty sedláky a lid obecní S velikou prací a násilím,vzavše Boha svého na pomoc s modlitbami nábożnými počal je z tohobludu vyvozovati, a Oni pak téměř všickni, Slyše slovo Boží od tohokněze, opustili takovou ďábelskou pověru a pravé víry se ujali a tynoční Skıˇ'ítky rozličným Spůsobem Od Sebe lıonili, pudili a odbejvali.

Potom přihodilo Se jednoho času, že nějaký kněz Z daleké kra-jiny k tomu vesnímu knězi šel, a nemoha do té vsi Záhy dojíti, opozdilSe za vsi a když Se přiblížoval k plotům a Zahradám i viděl po mě-

*) Ad. Černý dovolávaje Se této pověsti z mých „Staročeskýcłi obyčejgšı'“Idoınnı'vá Se, že je tu míněn liuı-g (Búrkowy) v Dolní Lužıcı. VIZ La-sopis h'laćicy serbskeje, 1890, I. str. 35.

20

17'

síčném světle, ani proti němu jdou u velikém hout'n v spůsobu Opic ea malých dětí, řečíjeho přirozenou rozprávějíce a zhnsta-mluvíce a štěbecíce. Potom domyslivši si, že Sou obludy, ihned je“počal Zaklínati mocí Pána Boha všemohoucího, aby mu ten houf po--věděl, zlé-li jest čili dobré stvoření? Oni mu povědělí: Jsme d'áhlovéa duchové noční a jmenováni Sme od lidí škıˇ'ítkové.“ Jsouce vy-hnáni, jdou prý Sobě jinde byt-u hledat.

Jména domových bytostí bájeslovných v Staročeských Skladbáchse střídají: bývá uvozovžın buď Skıˇ'itek nebo lıospodaıˇ'íěek nebo (líblíknebo šotek - nebo někdy všichni vedle Sebe jako názvy Souzmšíčnéfl-l` na př. u Konečlléíw, jenž touží na pověrčivost Svých vrstevníků,touží vedle jiného na úctu domovních bůžků.34) Povšimnutí Zejména-zasluhuje jeho líčení, jak dablíci řádí a dovádějí hlavně v noci podomech, kde Se zdržují. Mezi mravokárnými Stesky Konečného roz-tı'oušeny jsou Zajimavé zprávy. Byly to podle něho neposedné, do-vádive' bytosti, kteréž sem tam se zjevujíce nebo se skı'ývajíce, škádlilyhospodáře i všecku jeho družina:

„Pohany ďábel rozličné mámil, když se jím často jako nějakýSlouha domácí ukazoval, něco i při dobytku Spí'avoval, a oni Sobějich vážíli a za štěstí takové čelcdíny míti pokládali Takoví ďáblovéSlovou diblikověr Skřítkové a hospodáříčkové, kteříž uka-zovaním svým jen lidi v pověı'nosti posilují a mamí.Čehož i křesťané nejedni prázdııí nejsou, zvláště kde kněží posluchačůSvých věrně Slovem Božím nevynčují, 0d pověr ııeodvozují, pro něnet-rescí, nýbrž je v tom zlem ceremoniemí pověrečnými a modlař-Skými posilují.“

Ďáblové tropí v domácnostech, zvláště v nocí lomoz i rozličnounepleclıu: „V domích a příbytcích lidských neobyčejnébouchaní, jakoby kus Skály spadlo, neb z velikého dělavystřeleno bylo, Slýchá se, někdy hlas neokrouclıaný,sténaní, oken aneb dveří Otvíı'ání a zase zavírání a jinevěci podobné i vídají Se i Slýchají se, za čímž obyčejněněco nového a divného brzy v takových místech Stává,se.. .. Někdy na Stěny tlukouı v knihách se vertují,peníze čtou, hrají, tance provodí, v noci nádobím všelikýmhýbají,t1ˇ`ískají, v dílnách kováıˇ'ů a jiných řemeslníků,jako jiní dělníci rlnkon a dělají, ve dne však všeckov cele se nachází.“

Zevrubně rozepsal se o skřltcích na začátku století XVII. knězHavel Žiılanský. 35) Jeho popis a výklady shodují se se všemi jižuvedenými. Ptá se:

„Json- li dobří či zlí anjelé ti diblíkové, domovní ti a tovaryštiduchové, kteří skřítkové, šetkové, neb hospodáříčkové slevou? -- Natom se v jistotě Založiti máme, že tí diblı'kové nejsou než ďáblikově,

2

21

a ti Služební a tovaryští duchové nejsou dobří, ale zlí anjelé. a tohojsou tito důvodové:

I. Že se již, jakž napřed hojně psáno, dobří anjelě lidem takııeukazují za zákona nového, jako se někdjr ukazovali za Zákona starého.

lI. Skřítkové (prý) tí Statek opatrují, dobytek kı'mí a hlí-dají. pročež hospodáříčkové Slovou. Ale k povinnosti dobrýchanjelů to nepřísluší, aby oni nětco za lidi dělali, Skutký a práce po-volání našeho činili . . . ., ale aby když bjchom mj práce povolánínašeho věrně konali, naši Strážní a oclıı`aııco\é byli, v pracích (pravím)těch, kteréž povinně z ıozkazu Božího konáme.

Jestli pak předee věc křesťana náležitá těch Skıˇ'ítků Službya pomoci v Správě anebo v hospodářství nžívati? -- Nikoli.Mnozí Sie jsou v tom domuění, žeje může člověk v domě Sve'mtrpěti, a jejich Služby s dobrým svědomím užívati, poněvadžjsou tak pokojuí, přátelství pohodlní, a lidem Sloužití adobré jich opatrovati chtíví a hotoví. Ale ač oni vlídně, la-hodné, přátelsky se staví a obeceııství našeho žádají, Službamí Svýminám na hotově býti chtějí, však jich nemáme poslouchati, nemámejich v domě trpěti: nebo tou oulisııostí Svou a šíbalstvím ďábelskýmO to hrají, aby v nás důvěrnost k Bohu umrtvili, a bázeň Boží z náspomalu vyrazili, potom aby učení o stráži anjelů dobrých v nás zvi-klali, abychom o ní dobře nesmýšlelí. Summou nic dobrého neobmej-šlejı', když se k lidem tak stavějí. Ďábel zajisté nikdy od Sube nchj'la není rozdílný, vždycky on obyčej měl dvojím způsobem lidi oklamávatia na zalıynutí přivoditi: anebo skrze lísání a chlácholení, aby nás takpod zástěrou anjela Světlostí k hřešení přivedl, aneb Skrze přístı'achj'a děšení, aby nás k nevčře neb k zoufání přihnal.

Go pak ti činiti mají, kteří by dihlíky takové Slovy` pří-krými z domu vybýlí a potom škody a nesnáze pocitovalí av Správě hospodářství žádného štěstí neměli? _ Poněvadžto písmy Svatými Stvı'zeně jest, že ti tovaryští duchové nejsou anjelé,než ďáblové: pobožní hospodářové a hospodyně proti takovým diblíkům,nejinak než jako ďáblíkům se hradíti mají. Pročež na jejich hněv,vztekání a bouření nic nemají dbáti, ale pánu Bolıu svému mo-dlitbami vroucímí se modlítí, aby on bouře jejich stavil, zlá usilovánískrotíl a zastavil, když by jejich hospodářství kazilì, aneb i tělům azdraví jejich škodítí chtěli. Kde Se takové skroušené modlitby dějí,Bůh je Slyší a ďábel odjíti musi.“

Mravokáı'ci marně hartusili na skřítky, marně je Vyhlüšüvüli Zabytosti čertovské. Lid nadále přese všechny jejich výčitky Setrval Připodání Z dob dávných. Dokladů toho neubývá, ba Spíše přibývá v různýchpamátkách Staročeskýclı ve Století XVII.

Spisovatelé přírovııávají Skřítky ku pohanským, zejména římskýmochranným bůžkům domácím, zbožňovaným duším zesnulých předků.KOmeIlSký překládá římské „lares et peııates“ po česku „škřítkové

22

19

a bospodáıˇˇíčkové (šotkové)“.36) Pavel Stránský zná. „šetk a.škı'ˇítka, diblíka“, přirovnávzıje tyto bájeslovné bytosti české rovněžk říınsltým.37) Táž jména nvozují v dlouhé řadě domnělých božstevTomáš Pešiııa z Čechoı'odıı,38) Bolelucký 3'~') a po nich mnozíjiní, druh od druha čcı'pajíce, jako na př. J. KOÍ'ÍIlek, jenž velebíHoı'u Kutnou, která prý „Se tím honositi může, že Se nikdy slepým,němým, blucłıým a od lidí dělaným modlám neklaněla. Nikda do-mácích šetků, Skřítků a diblíků nechovala, jim nekouıˇ'ila . . .**41')Patrně buď Z doslechu nebo Z četby něco věděl o jmenovaných báje-Slovných zjevech. “

Víra ve Skřítka tak srostla s názorem lidu českého, že vzniklozvláštní úsloví Odtud. Chtěl-li kdo naznačiti Samota, opuštěnostdomu nebo hospodářství, řekl, že tam „není ani skřítka“ nebo-li (Změnoupři výslovnosti) „kıˇ'ístka“. Úsloví to Známe z četných Svědectví Starýchi z pořekadla, nedávno ještě Zapsauého z úst českého lidu. Rozšafná,Šlechtií'na Zuzana Čeľuillova poslala důvěrný list tohoto rozumu:„Ach má milá Zuzanko, pres ode mne Svého pana manžela, že hopro Boba prosím, aby Tvé milé jediné' Sestřičký toho Statečkıı jejíhoRadenìnskćłıo neopouštěl; nemá. tam téměř křístka, kdo by ji co0patı"íl.““) Podobně zaznamenal SeeliSkO při výkladu o pohanskéın„kristkovi“ (bude uvozovan dale), že od něho pochází „staročeská“přísloví: „Nejni doma anı kıˇ'ístka!“4'~') Také FtluStill PI'O-clıiìzka uvádí při zmínce o hospodáříčkovi pořekadlozn) „Není aniSkrítka donıaí“ Zná. a otiskl toto úsloví také Moravec-44) a jiní.

Úsloví to udrželo Se z dob Starých jako vpıˇ'ežitek pı'astaré vírylidové ve Skřitky do dob nedávných. Přibı'al je Celakovský do svéhoMudroslovíü) v podobě: „Ani Skřítka (Iířístka) doma není“ apotvrdil Aut. Jlllıgmaılıı, že v první polovici tohoto Století kolovalomezi Iidem.“) Ba podle Klıldy do nedávna ještě si povídal vstupujícído jizby, kde nikoho nebylo: „Není ani skřítka domaí“ 47)

Pozoruhodné úsloví, doložené Z dob Starých až do doby nové,hlásá. podnes srozumitelně, že zpravy Starých mravokárcův o víře veskřítka nebyly ledabylo vyınyšleny, že lid český pevně věřil, kterakSkřítek Zdržuje Se po domácnostech.

Jako ve Století XVI., tak i ve Století XVII. a XVIII. postyskujísi kazatele, že jsou lidé pověram oddani a vzývaji ďábelské hospo--dáıˇ'íčky. Pro doklad poslechneme, jak Z kazatelııy vola na začátkuStoletí XVIII. kněz Bílovskýzwj „. . . . všeclıné pověry, všechnésvětské a babské želmání, lakování, bádání ete., všechné starých kou-zedlníkův říkaııí, povětří zaháněni, předpovídaní, hospodařičkůvvzývání . . . od ďábla a učedlníků jeho pochází.“

0d Bílovského jdeme pro doklady o Skřítkovi v podání českéholidu ke Svědkovi ctihodnému, k osobě dobře asi Známé čtoucímu, totižku Boll. Balbínovi. Nahodila Se mu příležitost, že mohl vyprávětive svých Miscellaneích vlastní zkušenosti, kterých se doslechi a které

2*

23

20

viděl po Čechách. Kdesi (jména prý schválně neudáva) těšili Se skřít--kové v domě veliké oblibě a vladli tam. Zjevovali se někdy jako pa-cholíci asi pětiletí, polıı'avajíce si a Spolu laškujíce. U domácích po-žívali zbožné úcty a pokládání byli za svaté, andělské Strážce. Za to,aby se zalíbili a osvědčili, robotili ledaco po domácnosti, česali koně,ošetřovali skot, brav, hnsy, Slepice, starali Se, aby hospodářství vevšem všudy dobře prospívalo podle přání hospodyně, až by toho Sou-sedé záviděli. Balbin - jak vypráví - právě meškal u Svého ne-jmenovanélıo příznivce na zámku a doslechl se o tom. Došel do domu adozvěděl se, že to všecko je známo tamčjšim obyvatelům. Dlouho Senamáhal, než je přesvědčil, že to jsou zlí duchové. Udavali, že Skřít~kove přinášejí užitek, že nic zlého nečiní, toliko pláčı', hrozí-li po-hroma, a zase smíchenı věští budoucí dobré, šťastné věci. Balbín roz-kázal, aby ho zavolali, až se opět skřítkové objevi. Zavolali lıo, SpěohalEdo domu, ale než přišel, zmizeli již. Posléze prý se podařilo svěcenýmiprostředky zaplašiti skřitky z domácnosti, kdež se nikdy potom ne-ukázali.49) »

Dále zmiňuje Se Balbín o tom, jak bývá ve stěnách lomoz, jakobykovář bušil (srv. nahoře u Konečného str. 17.) a připojuje výkladjemu Zaslaný v listu prof. Krištofa Arnolda z Norimberka-WJ

Zajímavější je zpráva Balbínova o Obětováni zbytků jídelskřítkům. Ličil již zevrubnč Abraham z Günterodu, kterak lidéhospodařit-kůru jídla obětují, a přidal k tomu narážkıı, ııesııí-li jichpes nebo kočka, že Se jich nikdo nedotkne. Souhlasnč popisuje Balbín,jak pověrčivé ženy dbají, aby ve čtvrtek večer pro skřítky byly při-praveny zbyt-ky pokrmu. Balbín Se rozpomíná, že jsa ještě hoch, vídal,jak Složky ve čtvrtek připravily pro domněié skřítky jídlo. V patek.ráno ukazovaly šlepěje domácí kočky- to prý byl po jejiclı domněníSkřitek. 51)

S uvozovanými doklady shoduje Se dále zápis u Stí'eduvskéiloZe začátku století XVIII. Píše, že za jeho doby koluji mezi lidemhlavně venkovskym četné pověry modloslužebné. Skřítkům a šotkůmpřipravují prý mnozí, jdouce spat, oběti, nechávají pro ně drobty a-zbytky jídel i doufají, že tak za pomoci a ochrany skřítků dobře po-chodí v bospodářství."'"')

Není pochyby, že vylíčený obyčej je vzácný přežitek prastaréúcty domovyclı bůžků Staročeských. _

Jak Balbín napověděl, byl pokládán za posvatııý den skřitkovi -čtvrtek. Podrobnější shodnou zprávu zaznamenal SGBIÍSROŇÍ') Vy-čítá z kazatclny takto: „Přes ten celý (t. j. čtvrtek) a také u večer'a v noci přísti, též jinou jakoukoliv praci konatí nejenom dovolenojest a žádné nejenom zásluhy nemaji ti, jenž ve čtvrtek přístinechtějí, z příčiny té, že někteří Starší lidé jistiti chtějí, kterakod Svých předkův a oni zase Od jiných před-předkův za jistou pravdujsou slyšeli a bezpečnou toho správu dostali, jakoby Za st-arodavna

24

., ,'v Zemi české bydlící pohanský a pověrečný lidé dřív äežli světl,samospasitedlné víry v Čechách z nesmírného milosrden ví'çBb'gĚĹąbne 8'Se zflshhvèıø, møđıáxn n Svým nešnýxn hnhúxn v Slepnhè dn mat/à-sloužíce, ten čtvrteční večír pohanskýmu křístkovi ajìným mo "

-domovním bůžkům (jichžto za opatrovníky a hlídače příbytkůvSvých ďábelskou ošemetností zaslepeni jsouce, drželi; odnichžto také ono známé Staročeské přísloví: ,Nejni doma.ani křístka* pošlo) ke cti ve čtvrtek nepřadlí a noc tu čtvr-ˇtečnou zahálčivými pověrami a jinými nešleclıetnostmistrávili.“

Nevíme, Odkud Seelisko čerpal zprávu tuto. Jisto však, že předním Balbín téhož se dotýká. a výslovně tvrdí, že oběti skřítkům dalyse ve čtvrtek, jakž Se dobře z dětství pamatoval. Mimo to Skoro sou“zčasně a souhlasně se Seeliskem zaznamenává Bílflvský, že děvečkyve čtvrtek nepředon: „Ve čtvrtek večír a přes celý rok a odvánoc až do sv. Třech kralův žádná děvečka nepřede.“ 1M)

Podoba Se podle všeho, všimnerne-li si pozoruhodné shody jme-novaných tří spisovatelů, že opravdu byl čtvrtek od pradávna dnemjaksi svatečním, kdy na počest Skřítkovıı nesmělo se přísti, kdy byly_jemu připravovány oběti, nechávany drobty a Zbytky jídel na noc.

V podání lidu českého ve století XVIII. patrně tedy ještě silněbyla Zakořeněna víra ve skřítky. Světle to vysvítá. z uvozovaných do-|kladíľıv o obětování skřítkům ve čtvrtek. Potvrzuje to Ulmamı v knizeo Moravě, počítaje mezi domácí bůžky lidu na Moravě Šotka nebo.Skřítkžn jejichž pocta stale že se udržuje mezi lidem. Uvozuje takéúsloví, které prý lid říkává, zaměňuje čerta. se skřítkem: „Aby těškřítek vzall“ 55)

Jiné svědectví zapsal uvedený již FallStilı PI'OehàZka. Pa-mátka dávných božstev domovních prý Se udržuje za jeho doby u Čechů..Znají pořekadlo „Není ani Skřítka doma“ a vyprávějí si rozličné,hojné pověsti „o hospodaříčcích,“ věříce, že v domě, kde Se všeckovšudy dobře daıˇ'í, dlí hospodáříček, bytost ochranná.. M3) V týž rozumvykládá. o úctě Skřítků, domnělých ochránců hospodářství a domácnosti,Fr. Moravec. 5"'J Uvozuje také pořekadlo o Skřítkovi, činí naražkuna zkazky „o hospodáříčkovi“ a jmenuje „diblíka“ mezi báje-slovnými bytostmi.

Jsme u konce. Ze století XVIII., z něhož jsme vybrali předchozí`doklady o vzývaní skřítků, přešlo podání o něm do století XIX. Vírav domové ochranné bytosti tajemné posud nevymizela. Přirovname-liji, jak nyní v kusých úlomcích mezi lidem leckde ještě se objevuje,.k zprávám Starším, které jsme snesli do této stati, patrno hned, ževěky ledaco Setřely s původního bohatého podání, leduco novějšihopůvodu k němu připojily. Podnes však lid si vysvětluje blahobyt něčíflúslovím: „Ten má. asi jistě skřítka,“ podnes vypráví si o Zjevováníse hospodáříčků po domácnostech v rozličných pověstech.5s)

25

Kulda, pravděpodobné vysvětluje známý ubyčej, jak v ehatáclı ven-kovských mívají v rohu jizby skıˇ'íuku se Svatým nebo výklenek s obrazemnebo soškou a že je toto místo podııes místem čestným, kdež obyčejněsedáva lıospodáıˇ', vzácný host a 0 veselee nevěsta. Děje prý Se to proto,že Snad za Starých dob bylo to místo zasvěcené domovým bůžkům,skřítkům, hos].ıoıláıˇ`íčkům.59] Výklad ten rychle se ujal a bývá pıˇ'ečastoslovem i tiskem opakován.

IV. Skřítek (koltun) ve vlasech po nazoru lidučeskopolského.

Zvláštní stať budiž věnována líčení podivného, Starého názorulidu českého, že prý Skřítek působí ve vlasech toho, kolıož Sioblibí a komu dopřává. štěstí, bolestnou spleteninu ehomáčevlasového. Chceme takto postupovati, aby starodávný názor lidu če-ského byl dobıˇ'e objasnčn: Vydánıe se na malou pouť po zemích sou-Sedních poznat, jak a co jinde o témż zjevu soudili a soudí. Po vše-obecném rozhledu vedeni jsouec úsudkeın odborniekým, zajdeme do-Polslša, kde nejčastěji nemoc naznačená Se vyskýtala. Prohlédnouce Sizpůsob lidového léčení i nazory lidu polského, vrátíme se z Polska dosousedního Slezska a Odtud do Moravy, kde za starodıívna i podnesv podání lidovém kolují rozprávky o vlasové spletenině, a Z Moravypřejdeme pak snadno k staročeským pověstem a výkladům téhož zjevu,kteréž asi z lidového podání nynějšího v Čechách již výmizely nadobro.

0d poloviee století XVI. objevují Se mezi dissertaceıui lékaıˇ'SkýmiVnejdříve v Italii, pak ve Francii a ve Švýeaıˇ'íclı, v Německu a v Polskuučené rozpravyı o zvláštní, podivné nemoci, různě pojmenované latinsky:„plíce polonica, lues Sarrnatiea, pokutiensis lues“ a pod., poněmeeku „Wiclıtelzopf, Weiehselzopf, Judenzopf“ a pod., popolsku a ı'usku „gożdziec, koltun.“ Rozprav o této nemoci hemžíse ve století XVII. rok po roku víc a více.°") Obšírnýeh vysvětlujíeíeh-přehledů obsahu jejich ukrátím, abych laskavého čtoueího nenudil, ze-jména proto, že nejsa lélšaıˇ'ským odborníkem, neumím Obíratí se látkou,ı'ozvláčně v ních rozpıˇ'ádanou. Z novějších studií o koltunu upozorňujína znameııìtou ruskou práci N. P. Mansurova ve známém díle o m0-Skevské výstavě aııthropologìeké.m)

Je potřeba nejdříve konstatovati o koltunu, jaký je to vlastně-zjev, zdali je to opravdu nemoc. Nevěda si rady, co mám psáti o ny-nějším stanovisku vědy lékařské, pokud se týče koltunu, prosil jsem-Za poučení Osvědčené odborníky p. prof. Dre. Jan ovskéh o a. p Dra.F. Peéirku. Vzdávaje za vzoı'nou Oehotu díky, otiskuji především

26

Na 03

Stručný obsah odpovědi p. p rof. J ano vs kěh 0, jenž Z dějin lékařství,kterýmiž, jak známo, pilně se obírt'ı, dovodil, že teprve moderní Školadermatologicka odklídíla starý předsudek, jaký nejen v Polsku, nýbrži v Čechách a na Moravě až do let padesátých i Šedesátýeh panoval.Byl totiž pokládán koltun za onemocnění zvláštní a kolovala o němřada smyšlených bajek. Ukázalo Se důkladným vyšetřením podobnýchpřípadů, že vzniká toto spletení vlasů nedostatečným česáním a ne-dostatečnou čistotou, takže v koltunu i množství cizopasníků bylo na-lezeno. Osoby ty, jak Kaposi v Hebrově Spisu k tomu poukazuje,nečesaly Se buď z nečistoty nebo poněvadž jim v tom osutiny na hlavěvadily, nebo konečně, poněvadž pověra, která udržovala nazor O do-mnělénı dobrém, odvodivém účinku takového koltunu, nedala. jim česatise. „Onemocnění nazvané koltun není tedy nic jiného, než spletenivlasů, jež vzniká Z nejrůznějších příčin hlavně mokvavých lišejů, chrástů,onemocnění pltě nebo někdy následkem usídlení Se cizopasníků, pře-devším tak zv. molu.“

V týž rozum odpověděl p. Dr. F. Pečir k a, jehož zprávu rovněžS poděkováním za bezodkladnou laskavost zde otiskuji: „Koltumkterýž název i česká. terminologie lékařská přijala, není nemociSamostatnou, nýbrž vzniká následkem nečistoty. Buď onemocní původněkůže hlavy i'avem, lišejem, lupénkou a t. p. aneb u lidí nepečlivých toi-lety kštice následkem špíııy a různých nezvaných hostí kůže se podrnžnězaněcuje.“ _ -

Zprávy o koltunu záhy Se roztrousily takoıˇ'ka po veškeré Evropě.Z lékařských spisů přecházely do různých skladeb jiných. K učenýmvýkladům lékařským přidružily se výklady lidu prostého, jenž se ne-Sháněl po vývodech učených, nýbrž vysvětloval podivný zjev pověrečnýmismyšlěnkamì, domnělým působením bájeslovnýcb bytostí. Pro příkladuvedeme některé doklady' podobných lidových názorů po ZápadníEvrope.

Praetorius, jenž se dovolává Melanchtona,6'*) a ErasmusFı'ancisci 63) zapisují zprávy, že lid vykládal vznik koltunu trápenímčlověka od báječného jakéhosi zjevu, jenž v noci přikrádá. se jakonaše „můra“ na člověka, Ssaje na hlavě a slinon Svou slepí a Sklížímu vlasy. Spleteuina vlasová. bývá. pak podle týchž spisovatelů nazývána„Mahrlockeın Mahrenfiechten“ a podobnými jmény, z nichž Zajímajínás jména „Sehrätzeh Schratlingszüpfe,“ ktcraž patrně jsou příbuznáS českým slovem „skřítek.“

Zevrubně vylíčil nčené i neučené nazory o koltunu 'l'haı'saııder.ö4)Koltun připisují prý lidé působení „můry“. Noční strašidlo vplíží sedo příbytků lidských a Ssaje lidem krev. Zvlhčí vlasy a způsobí ne-pěkný vrkoč, splichtění kštice, což slove ,Wichselzopř vedle názvůjiž uvedených z Praetorìa a Erasma Francísci. Nazev „Judenzopf“vysvětluje Tharsander tím, že můra ona člověka trápí v podobě žida.Jiní proměníli nazev „Wichselzopf“ ve „Wichtelzopffl domnívajíce se,

27

24

že koltun Splétaií lidem nekřtěıˇıát-ka (Wichtelein). Opět jini utvořilidále jméno „Weichselzopf“ a dokazovali: proto Se tak koltun jmenuje,že se nejčastěji vyskytá v Polsku kolem řeky Visly (Weichsel), kteréžtoctyrnologie - mimochodem pověděno -- je naprosto mylná.°5)

Lékařského rozjímání Tharsanderova pomineme. Zavedlo by násod hlavní věci ke zbytečným rozvláčnostem. Zajimavější jsou jehodomněnky o původu koltunu, čerpané z různých Starších i souvěkýchSpisů. Nemoc prý byla roznesena po Evropě ve XIII. století od Ta-tarů. Páchali hrozné Surovosti. Ze zabitých lidí prý vytrhávali Srdce,otravovali je a pak jimi nakazili vodu, házejíce je do řek. Kdož pilivodu Otrávenou. onemocněli nemocí dříve neznámou, koltunem. Tomuprý jiní víry nedávají, dokazujíce, kde by se ııabralo tolik jedovatiny,aby tak četné a veliké řeky mohly býti nakaženy jedem. Opět jinédomnění široce popisuje, jak Se polské rodiny nakazily od divokých,Sveřepých Tatarů, kteréžto nákaza koltunová byla pak dědičné. Těm,kdož Svádí vznik koltunu na nedbalost při úpravě kštice, namítă. Thar-Sander, že i lidé, kteří bedlivě si češí vlasy a hledí si čistoty, neubráníse koltunu.

Poněvadž Se koltnn často v Polsku objevoval a první lékaři, kteříSe studiem nemoci té obírali (Srv. pozn 60.) čerpali odtud látku, na-zvali choroba tu lékaři polskou (plica polonica). Jméno toto zavedlomnohé k tvrzení, že je to nemoc ryze polská., jen v Polsku Se vy-skytující, jako na př. píše Misaııder.66) Avšak tomu tak nebylo. Vímeopět ze zprávy, zapsané od Tharsandera, že koltun mívali také Němci.nebyl neznámý v Nizozemsku a vedle jiných také Maďaři bývalí trápenítouž chorobou. S tvrzením jeho shodují Se pověsti lidu německého,jež vykládají koltun za účin morousovité bytosti bajeslovné. Mezilidem německým pověsti podobné by nevznikly a pak nekolovaly, kdybynebylo k nim podkladu, t. j. kdyby nebylo případů, že koltun SkutečněSe objevoval mezi lidem německým. Objevoval Se a objevuje posud.Mohli bychom zde vyčítati četné doklady, Snesené od německých ba-datelů, jak podnes lid německý mořen bývá koltunem, jak jej léčí ajaké jiné obyčeje při tom mívá. Ba vypráví si lid zejména v Bavorsku,že můra, která působí lidem spleteninu, zasedne leckdy i na skot ana koně, jimž hřívu a žině v ocasu do rána zmotrchává.fi7) Z dokladůpodobných zasluhuje povšimnutí domněnka Ed. Fentsche. Uvádí meziohlasy' a přežitky slovenského bájesloví v Bavorsko lidový názor, žepidimužík, nazvaný „Schrezala“ (srv. české Skřítek) rád lidem vlasyzamotrchavá v clıomáč.“8) .le to týž názor, Sc kterým, jak potom do-klady toho budou uvedeny, Setkáme se v památkách staročeských.

Nesmíme Se však příliš uchýliti od lidového podání českoslo-vanského o skřítkovi těmito oklikami, na něž jsme Se vydali poznatnázorů lidu západoevropského a na něž se ještě vydáme, chtice Stručněpoznati dále podání lidu polského o koltunovi, podání příbuzné sezkuzkami lidu českoslovanskélıo o téınž zjevu.

28

25

Nejde nám nikterak o líčení průběhu choroby, která celé tělonevýslovnými bolestmi moří, údy Iáme a zejména hlavu hrozně trápí.Nejde nám o rozbor lékařských domněnek o nemoci té, nýbrž o to,co lid polský podnes věří O koltunu, jaké mívá domací obyčeje přihojení a utínáni jeho. V poznámkách otiskujeme plné, původní zněnídokladů, v textu ledačeho schválně pomíjejíce pro ukraceni Slov.

Koltun prý přichází na člověka rozmanitým způsobem. Již pouhépřekročení koltıınovitýeh vlasů, zakopaných v zemi, přivodi do kšticetutéž chorobu. Nejčastěji dostane ho člověk od zlého, škodolìbéhodruha. Z pomsty nabídne mu ždibec tabáku a v něm přičaruje mukoltun.“”) Pravidelně přivozuje zlý člověk na jiného koltun v jídlenebo v pitím) Přičarovati koltun možná buď dočasně, na určitoudobu, nebo věčně, pro celý život. Potřeba na př. ku prvému kadeřevlasů ze žída, jenž má. koltun na hlavě. Kadeř ponechá čaı'ujíci v ko-ıˇ'alce od západu do západu Slunce. Pak nabídne Sklenku tomu, komuchce koltuna přičarovati, zaklínaje v duchu a Svolávaje koltun na něhojménem čerta proklatého a všemohoucíbo.'“) Návod bývá. někdy ještěsložitější: vedle několika vousů, vytržeııých z brady židovy, jež poSedm let již je koltunovita, dlužno vzíti ještě trochu žíní z koňskélıřívy Sedm let koltunovité a trochu srsti ze psího ohonu rovněž Sedmlet koltnnovitého atd. 79)

Nejdříve stara se chorý O to, aby Se vlasy svinuly v chomač,koltun; teprve potom bolestné záchvaty se umírní. Chtě poznati, Zdabolesti zejména hlavy pochodí od koltunu, ustřihuje si ze čtyř stranhlavy trochu vlasů, zavinuje je ve váček a nosí několik dní, obyčejně třina Srdcovéın důlku. Při. tom kštice nečesá, mezi kadeře lepí vosksvěcený, hlavu myje barvínkem a pod. SvinOu-li se a skroutí vlasz,ınošené na srdci, je to koltun, jenž pak se také na hlavě svine. Jindynosívají pro totéž Srst Zvířecí.73)

Zvláštní význam při léčení koltunu má. rostlina barvín ek. Lidvěří, kdo se ho napije, že dostane koltun, ale přes to léčívají oby-čejně koltun zase barvínkem. Odvarem z něho, vínem nebo vodou,polévají hlavu, stísněnou bolestmi, aby se koltun svinul.74) I lékařidávají nemocným kořalku s barvínkem, abyr Se koltun na kštiei ob-jevilfm) Ba nevěsta, kdy jde k oddavkám, zdobena jsouc květinamirozmarinou, routou a pod. varuje se barvínku, aby se jí z něho ne-vyvinul koltun. 7'5)

Kromě barvinku maže siı lid hlavu před Svinutím se koltunumastnotami a slizkými látkami, na |př. barščeın (známou polévkou pol-skou), Semenem konopným, bohem, slézem, ledeııcem, slunečnicí, cibulimořskou, brotanem a jinými rostlinami. 77)

Někdy shání se nemocný po léčívém prostředku jednodušším:přikládá si na keltun kadeıˇ“ vlasů z hlavy zdravého člověka, zvláštěz toho místa, kde asi nemocnému svinuly se kučery v koltun. 75)

'vA-.I*I'

29

Když nemocný delší dobu _ pravidelně rok a šest neděl -nosil Splichtěný chomáč vlasový ııa hlavě, zbavuje se ho pak rozličnýmzpůsobem: Buď nemocný Sám nebo někdo jiný ustıˇ'ihuje koltnn; jenaby to nebylo v pátek, nejlépe prý na bílou Sobotu při vyzvánění navzkıˇˇíšeni.79) Při tom třeba opatrnosti, aby se koltun nerozhněval anemocného ııemučil, na př. dlužno jej ustřihovati Ze zadu, nikoli z předua pod. s0) Ovčáci utínají ho Sekeı'ltou.ö') Jindy polévají lidé, ne-hrozíce Se nebezpečí, hlavu koltunovitou kořalkou a pak ji zapalujía potom koltun ihned spalují.9"') Někteří pálí koltun na hlavě rozžha-veným železem nebo jej otlonkají ostrým kameııem.83)

Pıˇ'ílıodný čas pro Sejmutí koltunıı S hlavy podle viry lidové bývá.tak zv. nový čtvı'teks'ľ) nebo (jak již uvedeno) velilionoce.85)

Ustıˇ'ižený koltuıı potřeba pěkně zavinouti a ovinouti stužkami,aby se nehněval, přidati mu do závitku peníze. kousek chleba a po“kropìti koıˇ“alkou.86) Někteří jej zavčšují nade dveře nebo vynášejípryč Z domu a s penízem kladou pod kamen. s"ˇ) Jiní oblepují jej chlebema pohodí před chatou. Snívli jej pes nebo Spolkne jıné Zvíře, je to dobréZuaınení.35) Bázlivý Schovává koltun do Skříně, Za pecí, pod střechu,do Stodolyfifl Odvažnèjší zahazují jej na místo pusté, zakopavají podBožími mukami, pod bezovýın keřem a p'nd.. E"1)

Koltunu nechť kdekoli uloženého nikdo nesmí se dotýkati; Snadnoby Si ho ulovil.'“) Rusín domnívá se, pohodí-li kus látky, kterouovázal koltunovitou hlavu, nebo zavěsí-li ji na strom, že ten, kdo jizvedne nebo strhne, přivodí zároveň S ní na Sebe koltun.”'ı)

Domuělý výklad přirozený, že koltun vzniká užíváním olejnatýclılátek, lenu, řepy a pod.,93,) ustupuje mezi lidem výkladu, zosnovanémuobrazností lidu prostého, že koltun způsobuje zlý duch buď Sám buďkouzlem, uxˇ'knutíın, učarovauím zlých lidí.”*) Tim vysvětlitelno, pročlid neshz'ıněje se po lécích, tropí raději pro uzdravení čáry, zaklíná.čerta."'5) \ˇzýva na pomoc Svaté na pi“. říkadlenı:

„Šnˇiętý Benonie.idż precz kofllionıel'*°")

Poıˇ'izuje si několik krapet sv. oleje, kterým kněz mazal nemoc-ného, udíleje mu Svátost posledního pomazání, mísí je S vínem a dávápití tomu, kdo je mořen koltunem atd. 97)

Aby „koltunového ďábla“ Spíše vypudili a Zaplašili,"8) chodívajílidé S koltunem po místech posvátných, poutnickýclı a tam jej ustıˇ'ilıujía tam pouechavají, jako na př. na Kalwaryi zebrzydowské, ve zdi přikostelu Panny Marie v Krakově, na Zázračných místech v Zyravicích,v Ozęstochowě, v Miechowè a jinde.99) - _

Poznavše dosti podrobně a přehledně názory lidu polskéhOo koltunu, jdeme k sousedům Poláků, do Slezska podívat Se, jaktam Si lid vypráví -o spletenině vlasové. Slove obyčejně jako v Polsku

30

'2.7

„koltuıı“. Bývá lıojen také podobně jako u Poláků, napřed ınaıánolejem a mastnotami. S ustřiženým koltunem dějí Se pak obyčeje po-dobné polským. V. Prasek zaznamenal z lidového podání mezi pro-středky na koltun: ınfl) „Jaloveový olejek nebo med. Jinak: na ı'ýndlíkuse masné a vejce Smaží a tim se koltnıı maže (srv. podobný obyčejpolský na str. 23.). Též: fíký, Sladké dřevo, hrozeııky, svatojanský chlébse dohromady vaří a pije se.

Koltun se nechá. na hlavě (í neděl, potom se ustřihne, požehná.svěceııou vodou, da se do bílé šatký a zastrčí se pod krov, nebo poddošek do střechy (sı'v. nahoře týž ohyčej polský), též se nazuje doStřevíce.“

Že se užívá. těchto prostředků a snad za Starých dob užívalovíce ještě než nyni, potvrzuje zajímavý nález, tamtéž zapsaný, jakv letech padesátých strhovali v osadě Kateřinkách chalupu Filipkovııa našli v ní, v došliáclı, mnoho koltunů, zastrčených tam patrně podledotčeného obyčeje lidového.

Lid slezský domnívlí se, že koltnn pochodi vedle jiného od ve-likého leknutí. Aspoň prý říkávaji: „Tak sem Se vylekala, že bych sebyla koltuna strhla.“

Shodu názoı'ův a obyčejů lidu slezskěho S lidovým podáním polskýmo koltunovi snadno vysvětlíme jednak zeměpisnou polohou, sousedstvím,jednak přirozenou podobou a shodou lidového podání u dvou sousedníchnárodů mimo to ještě příbuzných. _ _

Vysvětlení téhož užíváme dále. Ze Slezska jdeme na Moravu.Koltun také je tu znám. Zajímavý však je název jeho Skřítek. _Takodedávna byla nazývána u Čechů spletenina vlasová, po polsku a veSlezsku pojmenovaná „koltun“.

Pro Moravu mame přímé Staré Svědectví kněze Ulmaııııa asiz polovice minulého Století. Píše rozvláčně při líčení víry ve skřitka,bůžka domovélıo, že někdy slovo skřítek znamená totéž co německé-„Wichtelzopf“ (O němž nahoře str. 23. byla zmínka), t. j. spleteııý vrkočvlasový. Kdož mají skıˇˇítka, jsou trápení velikou bolestí hlavy a často na.rozumu pomatcni, jako by ďáblem posedlí. Spisovatel neumi pověděti,zda skřítek vzniká chorobou či snad účiııem kouzel. Jisto je, že někteřílidé dovedou si pomoci od skřítka i ode všech krutých bolesti s níms družených a sice prý nějakými prostředky „sýmpatetickýmif Ulmannuvádí doklad z vlastní pamět-i. jak žena jakási nemohla a nemohla sezbaviti nemilěho hosta „skřitka“. Vedle si jako zběsile. Běhala popoutnických místech posvátných, prosila u zázračných obrazů (srovnejnahoře obýčej polský Str. 26.), bědovala, kvílela, na Zem klesla. Kdyžšla k sv. přijímání, zkusili s ní kněží mnoho. Konečně po něčí raděmyla se v lázní, upravené z bylin posvécenýoh. I Svinula se jí kšticev zavitek, takže všecky vlasy Se zkroutilý a vytrhaly. Závitek poslézeSpadnul s hlavy, kteráž po nemoci byla úplně hola- Žena není všakpodnes zdráva docela. Podnes naříkavá., jsouc všecka zmalâtnělá;

31

28

podnes domnívá. se, že vidí kolem Sebe podivné příšery a že je vidí,.any Z úst jí v'j'letují.1)

Z obšíı'ného svědectví Ulmannova vysvítá, že lid na Moravě n.-

zýval koltun jménem domověho bůžka _ „skřítek“. Shoduje Se stímrýmování H. Galaše, jemuž také (ovšem bezdččně) vyklouzla narážka.na jméno spleteııiny vlasové. Nečistotnému vytýka:

„Na nesčesaııé kadeřìjest plno sk iˇítků a peí'í . . .“ a)

Že rozmanité zkazky o skřítkovi ve vlasech podnes koluji na

Moravě mezi lidem, dokázal neúmorný sběratel a osvědčený znaleclidového podání tamějšího Fr. Bartoš. Zpráv, snesených od něho,vykoıˇ'istíme až na dno. Celkem se shodují Se zkazkami lidu polského,jakž docela přirozeno, uvažíme-li, že není možná si mysliti lid polský

a lid českoslovanský ve Slezsku a na Moravě 0d sebe oddělený nedo-Stupnou Zdí nebo nepřekročitelnou propasti. Lidové podání kolnjíc od

úst k ústüm mezi lidem polským a československým řečí poměrněpřese všechny odchylky Srozumitelnou a přecházející z jedné ve druhou,neptalo se po hranicích Polska, Slezska a Moravy. Snadno tu vyroz-

-umíme, proč obyčeje polské S koltnnem značně podobají se obyčejůmlidovým ve Slezsku a na Moravě. Odchylkou jen je tu, že název koltun,`čím blíže k Čechem, Zaměněn bývá jiným nazvem starodávným, názvem

bytosti hájeslovné _ Skřítek. Slezský název, v některých krajinaclıobvyklý, „vylkodłak“ neujal se u Čechů tak všeobecně jako jméno„skřítek“.

Uvozovali jsme již pro Moravu doklady Z Ulmanna a Galaše.Ikdyby jiných nebylo z podání nynějšího, stačilo by to na potvrzenou,

že koltun na Moravě býval pojmenován „Skřítek“, a Stačilo by to pro

další odtud vývody O vzniku tolıoto názvu. Vyskytují-li se podnes a

dosti často mezi lidem na Moravě Zkazky podobného rozumu, jakouUlmann Zachoval budoucí paměti, je tím spíše potvrzena starobylost

lidového podání českého 0 skřítkovi ve vlasech.Co Si tedy lid na Moravě a ve Slezsku vypráví podııes o skřít-

.kovi (koltunovi)? Vyslechneıne bezpečné jistě zprávy Bartošovyza)„Lid pokládá. koltuna ve vlasech Za Odvodiče rozmanitých jiných

neduhů, zvláště „vředů“; proto se koltun nesmí nstřihnonti, nýbrž má.

Se vyčkatí, až sám odpadne. „Dj/by si od něho pomáhal, zbiło by

VStřeva, v kostách by łomiło“ atd., Slovem, koltún rozešel by se celým

tělem jakožto „vřed“, S nímž se v tomto Smysle stotožıˇıuje.Rožnovjanka, jež takového koltúna v těle měla, takto líěila jeho

povahu: „Co je do týdňa šest dní a šest nocí` od večera do rána ňa

tak deıˇı osvitił (_t. j. ani Oka nezamhouřila). Udělal Sa červený fiíček,

ruky zdvihnúfi nedalo. Dali ně zelin, po ních vzal ıˇia Spánek. Napiła

Sem sa jich tři razy. Potom začalo lítat popod kožı'ı, tam sem mastiła,

a vřed přestal".

32

2 9'

Koltún je „paskudný“ (bažný, mlsný), má chuti rozmanité, tuna hělku (kousku), tu na maso, na ovoce aj., a když mu po vůlinebude, trhá kosti a Střeva, působí horko a zimu a p., t. j. stává Sevředem. Proto ve Slezsku jej ohkládají koudelí a posýpaji cukrem,„bo nn je paskudný“ Odtud koltún znamena tolik co neodolatelnž'ı7chuť, laskominy: „Mam velkelıo koltuna na kołače.“

Koltúna Se nezbavı' leda přenesením na jiného (srv. podobnýnázor lidu polského). Na Frenštátsku vyvrtají díru do Stromu a (loní koltúna s nějakým penízem zatlukou klínem. U Frýdka v háji„u Zdravé vody“ na stromech visíva hojně koltúnů se čtverkou nebošestkou. Kdo se zhlídne peııízi a koltúna zdělá, dostane ho, a napůvodního majetníka už nepřijde.

Protože tedy koltúnem ve vlasích se odcizují Z těla zlé vředyajiné neduhy, způsobují si ho lidé často sami schválně a uměle. Kdyžmá hostec v očích, nalepí Si vosku z paškalu nebo z hromičky dotýla. Uděla se koltún, a hostec přestane. Koltún se nesmí ustıˇ'ibnoutí,až sám pomine (Vsetín).

Kdo má tak řečenou „pantasín“, holení hlavy a tesknosť, nedělási na hlavě Svítkův a voskem Zapečetí. Splstěně takto vlasy vyrůstají,vyplchají a žnova podrůstají, až má. konečně celou hlavu samý škntspletený. (0d I-lostýııa.) Na Rožnovsku vplětají si Za tím'účelem dovlasů vlnu z černé ovce slepenou paškalem.

Kelecká lékařka takto popísovala hojení vředu umělým koltúnem :„Skřítek pochodi jako krč nebo vřed Z krve, z lítosti, žalu, lıněvu azlosti, rozchodı' Se po celém těle, Zvláště působí závrat, horkost a zimua nedá. se vyléčit-i Žádným lékem leč flastı'em Z odkapků Svěceněhopaškalu a čistého medu, Z plastů vyteklého. To oboje smísi se v tístkoa ve způsobě kříže vlepí se v týle do vlasů. Po žilách Stěhuje se krěna místo, kde jo vosk S medem přilepen a Stane se neškodným, protoževe vlasech bolesti spůsobiti nemůže.“

Někdy bývá. na Moravě jméno „skřítek“ uváděno úslovím, kdyžrostou dítěti vlasy vzhůru a ne dolů. Kulda Zapsal zprávu, že prýlid říkáva, to že „dítěti skřítek na čele líže“.4) Zmíuka. o báje-slovne bytosti staročeská je tu docela jasná.. Podle Bartoše podobně„říkají skřítek vlasům nad čelem jako vylíznutým, jak mívají někdymalí chlapci. Takoví chlapci prý bývají zdravi a clıytı'ˇí, ale „pustí“(rozpustilí). Ve Slezsku a na Valaších tomuto skřítku říkají suchývlk. Žertem Zaželınávaji ho takto: ,A ty suchý vylku, neškuď tomusynku \e brojeni (v dovádění), ve Skakani, hop, hop, hopl“ Nebo:,V tejto šěici štjřě vlci pátá. liška tovaryška, fuk do miškať“ _ _

Po dlouhé okliee přicházíme konečně z Moravy do Čech. V Polsku,ve Slezsku a na Moıavě poznali jsme, že v lidovéın podání je plnolátky o koltunu čili o Skıˇˇítkovi, jenž v jmenovaných Zemích posudčasto Se objevuje. Patral jsem, pokud bylo možná, jednak v litera-tuře o podání lidu v Čechách, jednak přímo mezi lidem a jeho znalci,

33

3U

zda choroba lxštire „koltun“ vyskj'ta se někdy o. někde po Čechách.Nedobral jsem se ničeho, nijakých Zpráv. Abych se neukvapil v úsudku,poprosil jsem i v tomto případě p. prof. Dra. Jano vskě h o a p. Dra.Fer d. Pećírku za laskavě poučení, zdali Se někdj` skřítek vevlasech Objevuje také v Čechách.

l'. prof. Janovský píše, že vida hlavně u dětí, u kterých senevěnuje při výı'ážkách vlasům žádná péče, Splítání a spečení vlasů, aleže to není žádné zvláštní Onemocnění, nýbrž objevuje se u nejrůznějšíchnemocí půdy vlasové.

Podobně Odpověděl p. Dr. Pečírka: „U nás Se koltun v_\ˇ-Skyta nýní zřídka. Nevíděl jsem dokonalý koltun po celý ıˇ-as,co Se obírám S kożníıni chorobami - nyní již devět let. Příčina tohospočívá v momentu, že u nás Se nosí všeobecně vlasy krátké a ženyže aspoň tolik péče věnují kštiei, že něco podobného nevznikne. Splst-natění vlasů následkem vlhnoucíeh chorob kštice ovšem často lze po-zorovati. “

Nedostatek zpráv 0 koltunu v nynějším podání lidu českého jetedy výsvětlen: Koltun čili skřít-ek objevuje se nyní v Čechách jenzřídka.

Za dob Starších však nebylo tomu tak Chorobu kštice, nazý-vanou „Skřítek“, znali také Čechová v království. Nasvědčují tomustare dva doklady, které jsme sice již otiskli napřed v souvislěm pásmucitoraııýeh dokladů staročeských, které však dlužno na tomto místěopakovati: Osvětlují zároveň původ nazvu „skřítek“ namístě „koltuuu“ Starodávným názorem lidu českého.

Vedle všech zpráv o víře Starých Čechů, eo všechno ďábel-ho-spodáříček tı'opí, má z popisu Abrahama z Günterodu (srv.stı'. 12.) význam pro naší stať doklad tohoto rozumu: „Některé (lidi po-věrčivě) pak í Zde hned Sobě (Skřítek) poznamenává, kterýmž z vlasůvjejíclı vrkoče pletavá. a. v tu pověru je ijiné uvozuje, že takovílidé bývají znamenitě šťastní.“

Dovídáme se tu, že lid český připisoval podivný onen Zjev,0 kterém nahoře bylo psáno, když totiž vlasy na hlavě Se Spletlyv elıomáč, t. j. koltun - působení domového bůžka. Zároveň tu za-psána bezděčná., ale zajímavá zmínka, že lid český věřil, kterak ten,komu skřítek vlasy zapletl, komu způsobil na kšticí koltun, bývá šťasten.

Snadno mohl by čtoucí namítnoutì, že to vše je pouhý výmyslobı'aznosti spisovatelovy, lid že tak nevěřil a tak sobě nevyprávěl. Tože je uměle zosnováno od staročeského mravokárce. Proti tomu roz-hodně svědčí Mat. Poliěanský, Zapisuje v týž rozum a skoro Sou-časně pıˇ'i výkladu o skřitkovi, domovem bůžku Staročeském (sı'v. na-hoře str. 16.), pověru, kterak lidé „u sebe smýšleli, kdo by měl u Sebenejvíce skřítkův a komu nejvíce na hlavě vlasy zmotrchajía spletou, ten se za ııejšťastnějšího a. nejlepšího po-kládal.“

34

31

Pověı'a tato o zvláštním) účinu Starodávné bytosti bájeslovne Za-sinbovala, aby pro jasnější porozumění věci byla jí věnována stat'-samostatná, kde by postupně bylo líčeno, co a jak jinde Sondili 0 tćnıžzjevu, o koltunu, a jak podues v Polsku, ve Slezsku a na Moravěudržují se zkazkj-ˇ O něm mezi lidem, zkazkj' ııenepodobné zprávám,doloženým ze spisů českých, Starších: Z Ulmanna, Galaše, AbrahamaZ Güntercdu a Mat. Poličanskélıo.

Čtoucí poznává, že bájeslovný názor Starých Čechů o Skıˇ'ítkovi,jenž působí zmodı'chaninn vlasovou, Znııčně již vyhledl a že jen ne-jasné pıˇ'ežitky jeho, jsouce jinak (neví-li kdo o starorlž'ıvné víıˇ'e lidové)z pouhélıo jména „Skřítek“ docela nevysvčtlitelné, posııd kolují mezilidem, Zvláště na Moravě a ve Slezsku.

Jak vznikla povóst, že Skřitelc lidem vlasy Splétd a tak je činíštastnými, nesnadno rozlıodnoutí. V. P(rasek) vyslovil 5) domnění, žesi Staří představovali skřítka vcusatým, a Odtud, že se spletenina vlasovápodobá rozcuclıaným vousům Sluˇ'ítlšovj'm, třeba prý vykládati název„skřítek“.

Jisto asi je, že, sváděl-li staročeský lıospodáıˇ“ rozmanité Zjevyve Své domácnosti na čtveı'ačivélıo nezbednéìıo bůžka domového, kterýbrzy to natropil, brľy Zase vše rııby na ruby Zpřevracel, domácí čeleďZle škádlil, hospodyni rozpustile jídla smíchnl a jinak Si Zaskotačil -mohl i podivnou spleteninu vlasovou jeho dovádivosti na vrub počitati.Ski-itek _- podle víry jeho - působil onu spleteninu, proto nazvánatýmž jménem - „ski-itek“ a pod tímto názvem udržuje se bezdělxyponěkud již zatemnělá starodávná zkazka lidová na Moravě a ve Slezskupodnes. Jméno bezděkj' podnes hlásá, co sobě lid český vyprávělo působení skıˇ'ítka ve vlasech.

V. Stará, Zpráva, Mat. Poličenskeho Z r. 1618 o hodu'hospodeřičkovi a O hodu s korunkou.

Dodatkem připojíme ke statím předchozím, že domnělé bytostiochranné, předkové, pradědové hospodářovi berou na se podle Staréholidového názoru jinou ještě podobu _ ve způsobě hada žijí v úkry-tech domácnosti, jsonce domovými bůžky ochrannými v témž rozumu,jak jsme poznali skřítka, t. j. hájí hospodářství, přinášejí užitek a zato dostanou jídlo, Obyčejné mléko. Názor tento doložen 6) v podánířeckém, západoevropském i slovenském, doložen 7) ve Zkazkách starých,středověkých i v době novější. Domovému hadu vzdávánn úcta a vážnost.Kdo jej zabil, uvalil na svou domácnost pohromu. Kdo mu ublížil,rozžehnal se se štěstím a blahobytern. Obyčejné říkává. lid, že mešká

35

U3 [O

bad ten pod prahem. Aby ho nerušiii, nechtí hospodaří štı'pat-i dřívína prahu atds)

Nechceme nikterak vjˇčerpati všecky nynější pověsti o hada do-mácím. Předchozí řádky buďtež krátkým úvodem k staročeská zprávěMat. Poličanského o témž zjevu. Pověsti o hadu domácím byly ajsou rozšířeny všude po Evropě, patrně také v sousedství Čech, u sou-Sedních Němcůvi') i u Lužičanů. '0) Lid český rovněž podnes vyprávísobě o „had“ hospodáí'ı'ku“ rozmanité pověsti. ıı)

Ze všeobecného rozšíření pověsti o hadu lıospodáříkovi mohlibychom Se docela bezpečně dohadovati, že také u nás, v českém podánílídovém ode dávna jako jinde z dob pradávných asi pověst podobnákoluje. Tím Zajímavější je zápis u Mat. Poličanského. Dáváme jemututo plné místo jakožto historickému Svědectví o stáří posavadníhonázoru lidu českého o dobrodějuém hadovi pod prahem. Nevynechalijsme také Schválně z výkladu Poliěanského vedle napověděné zkazkyo hadovi jiné ještě připojené zprávy o lidovém podání Staročeskěm,Sjehož pí'ežitky podobnými těm, jaké Poličanský Zaznamenává, podncsmezi lidem Se setkáváme.

„Jiní opět toho (prvního) přikázání Son přestupnici, že všelikéživé stvoření, jakož prvé povědíno jest, za fıáké své bůžky a po-mocníky k svému štěstí mají, ač taková pověra někdy mezi polıanybyla, ale však nyni mezi námi křesťany mnohými se takoví bludovéa pověry nacházejí, a. zvláště mezi Mozkvany, Litvany, Prusáky,Rusáky, ba ano mezi některými námi v tyto české zemi a nej-více mezi obecním lidem: za pravé to mají a drží, když nejprve z jarahada živého uhlídá, an po zemi leze, že ten rok Stonati nebude a.na zdraví a jiným štěstí míti bude, a pakli uzří mrtvého, zabitého,že ten rok žádného štěstí, ani na statku, ani na hovadeeh, ani naSvém zdravi míti nebude.

Ajiní uhlídajíc ho ve dvoře a zvláště, když jestveliký, jmenují ho šťastným, starým hospodářem. _O pěkný hospodář! Zdaliž jest v ráji dobře nehospodaıˇˇil, až na všeckynás, pominulě, přítomné a budoucí, smrt uvedl.

A když vycházeje z domu, jda na cestu, hoď že má co pilnéhomezi lidmi jeduati, bud' podobné věcí k hospodářství, anebo v SouduS někým rozepři míti a uhlídá nejprv hada živého, praví, že mu Sevšecko dobře a šťastně po jeho vůli povede. A pakli uhlídá nercilihada, ale buď kočku, psa a tak k tomu podobného nětco zabitého,veliké neštěstí sobě v tom zakládá.

Jiný opět sobě neštěstí v tom pokládá, když mu zajíc přescestu přeběhne, jiný, když mu vlk přeběhne, že to znamená štěstí(onomu neštěstí, že zajíce nechytil a tomu štěstí, že ho vlk neudávil).A tak i jiné mnohé básně a pověrky mezi Seboıı Za pravou věc držía mají.“ '2)

36

33

Na výstrahu, aby dokázal hříšnost a škodlivost pověry o haduhospodaří, rozpovídal se velmi pěkně o skutečném prý případě, jakpochodil s takovým hadem jakýsi statkaıˇ'. Vypravování jeho dýšeprostou srdeěností mluvy staročeská, a neváháme opět slovo od slovavěrně je opakovati: 13) „Ve vsi Mokřanech byl jeden sedlák, nepřílišbohatý. Ten sa pln Srdce pověrečného a všelikých pobůňkův a da-remních babských smyšlinek a navyklostí, ten sobě také choval v Svět-nici hada velikého a v něm Sobě veliké štěstí v domě zakládal, pravě,že jest to Starý hospodář a dokud je on tu, že mu Se všechno šťastněa dobře povede. Přihodilo Se v jednu neděli, že ten hospodař Šel dokostela, poslouchati nového kněze. Izbudil Bůh ducha sv. v tom knězì,mluvil o tom ohavněm hříchu modlářském, jak jest veliký hřích, kdožtakovou pověru mají . . .

A ten hospodař tak toho kněze dlouho poslouchal, až mu slovoBoží v srdce padlo . . . . Poznav, že přestupuje Boží přikázání, kdyžv tom hadu tak hrubě Štěstí Sobě zakladal _ a přišed domů z ko-Stela, všem svým přikázal, aby více tomu hadu podle prvnějšího obyčejejisti nedávali, ale nad to ještě více po všech koutech kázal mu'kouřítijelením rohem, aby ho z domu vyhnal; neb had před takovým kou-řenim musí vycházetì. Potom ten hospodáıˇ' opět v druhou neděli,pojavši všecku Svo'ı. čeládku i manželku s Sebou, nechavše toliko jednéslužebně děvky, aby oběd vařila, do kostela šel. Ta dívka roztloukšihrách, zpolehla na lavici.

A když tak dobrou chvíli v světniei ticho bylo a had zpodza-kladem z díry vylezši, vždy hlavou Svou na všecky strany počal obraceti,bledě poslouchati, _ a potom když nebylo žádného hnutí v Světnici,lezl k roztlučenému hraclıu, vstrčil do něho hlavu a potom ocas avpustil jed do něho a vlezl zase do své díry, odkudž ven vylezl aděvečka tomu všemu mlče se dívala, a když Z kostela přišli, co viděla,O všem jim zprávu dávala. Hned ten hrách vzavše, do ohně jej uvrhlí,kromě nějakou částku ho kočce a psu mlsnéınu dali, ti, jakž jej sežrali,hned v pěti hodinách zcepeuěli.“

At již je tato pověst domácího Původu či cizího, posud se udržujemezi lidem českým a v pohádkách doslechneš se o ni všelijakých po-drobností.

Ill >l<*

Na konec ještě přidáme ku předchozím Zpravám o hadu hospo-dáříkovi krátké dvě pověsti Staročeské o llflđlı S kol'unlwu, zapsanéod téhož Poličanského. Také pověst o krali hadů, o hadovì S ko-runkou je prastará a všeobecně po Evropě rozšířenau) Kolujetéž mezi lidem českým. IE') Hlavní trest její asi tato: hadí mají svéhokrále, jenž nosí na hlavě zlatou, třpytivou korunka. Komu se podařídostati korunku jeho bud' kouzlem nebo lsti, přinese mu bohatstvía štěstí, had žadný ho ııeuštkne, může čarovati a pod. Pověst o hadu

3

37

34

S korunkou bývá někdy ztotožňována S pověstí o hada hospodáříěkoví,jenž prý nosí Zlatou korunku na hlavě.

Pověsti podobné o Zázračná moci korunky hadové byly ZnámyČechům Za Starých dob. Aspoň líčí Mat. l'oliıÍ-,anskj'ˇ odstrašující dva.příběhy, jak Se lidé pokoušeli nabytí kouzelné korunky tě, avšak sezlou Se potázali. Podle mravokárné tendence Spisovatelovy Zahjnuli,jsouce od hodů umořeni. Vyprávi takto:'6) „Jeden nıládenec ve vsiTrhové, pošty z rodičů chudých a prostých, ten uıııěje latiııskou řeč,vyučil Se všelijakým charakterům Z řerných knèh k Zaklínáni zlýchduchů a ďáblů. Jakož přísloví: Kdo Sobé darů Bożích neumi váżiti,odjímají Se od něho - a tento mladenec nıaje Sobë hřivnu danou,ke Zlému ji užíval. Ten jednoho času přišedši k matce Své ze školy,několik dní Se n ní zdrżoval a poválel, až potom z jara, když nejvícehadově z Země lezou, vyšel na jeden vrch mezi puste Zdi, i poěal nahody pískati, na nástroj k tomu připravený a S Svými čáry Zaklínati_x

4;.. „`_

.ft“.awsvolávati, zdali by tu hada S korun kou na Světlo vyvolati anv-"íjë'ęľvyvábiti mohl a od něho ji dostati. Kteríżto bodové pot-all k němulv'z'ë'ˇęäí "żhuıftaàlézti a jako provazy Se Soukali A oıı Stoje v čáře a v kole

vk-tomı'ı připraveném, počalo na něj horko Slunečné bíti a vítr teplývanouti, nebo bylo o pravém poledni a z těch hadův veliký Smrad anesnesitedlný puch na něho připadal, nebo jich množství již okoloněho bylo. On pak horkem a tím Smradem poěal umdlı'avati. V tomStrach a bázeı'ı na. něj připadlo - i vyskočil Z té čáry, chtvěje ıychleprehııouti a Z těch hodů ven utêci. A v tom jeden had veliký a ııe-Smírně tlustj" Stıˇ'elil Se po něm a zapletl Se Inu v nohàrh, což muStrachu a hrůzy více přidalo, avšak pıˇ'edee ušel jim. A hned, jakžpřišel domův, roznemohl se a všechen pojedııou otékal a, ro mu SepIˇ'ihodilo, všecko to vypravoval a třetí den od toho umřel.“

Podrobněji rozepsal Se Poliěanský o druhém případu, kdež muvyklouzlo. Zmínka o podobě hada, ktory'ı nesl Zlatou korunka na hlavě:„Opět jedna historic k této podobná Se nachazi: kterýžto tlověkk tomuto pı'vnějšimu ve všem podobný byl. 'Ion také bei-a jméno Božínadarmo . . . Šel do jednoho Starého hradu blíž ode vsi Ousti. I vy-Stoupil na nějaký vysoký paborek a udělavši okolo Sehe řáru a kolo,ohradivše Se v něm černoknéžnýıni jmény, aby k němu hadě blíželézti. Štipati a škoditi nemohli. ı' poěal na ně volati a je Zaklínati.aby, co jich tu jest v tom hradu, nebo Okolo v skalzıcb, v Stráních,děráťh, lesích k ni'ınıı Se Slezii, naděje Se. že by měl tu hada S dra~hou korun kou najiıi a dostati, ale nalezl Sobě Smrt. A druhému:svému tovaryší kázal na vysokém stromu Seděti, aby S něho pilněpatřil okolo něho na Zem a zpravoval ho dole v čáře a nač Se budeptáti, povídal, zdali by poıiál ulılídal kterého toho hada S korunou,aby mu povědćl. A když jo počal broznými jmény Zaklínati a na něvolati, i optal Se toho Svého tovaryše, sediciho na tom Stromu: ,Covidí.“ -- Odpověděl inu: ,Vidím a Znamenám mnoho badův, ani upříıno

38

35

lezou k tobě.l Opět řekl mu dále na tom Stromě Sedíť'í: ,Vidím jed-noho náramně velikého hada nade všecky jiné největšího, nn nese nasobě jiného hada malého a všechen jako pozlátko blýskavýa též na. hlavě má hlýskavou korunkuf A když mu to po-věděl, hned Se toho velmi ulekl a počal Se na všecky Strany ohlídati,však přece v čáře, úl'aje v ta Slova čeľnokněžná, jimiž Se v čářeohrfldil, Stál. A v tom Se k němu veliké množsľví hadů Slezlo, a. žádnýk němu přes tu ıˇ-áru blíž nelezl, až potom ten veliký had nesa naSobě toho malého hada, k němu přilezl a hned Se ten malý had S tohohrubého přes jiné do kola Střelil a tu po něm jiní všickni, kteřížleželi Okolo kola, na něj Se Ođdali a. jej do Smrti uštípalì a užrali.“

39

POZNÁMKY.

'J Sı'v. CyMnOB'L, Rynh'rypnhm nepexcnnanìn, Iíien'h, 1890, Str. 102a Srv. též vedle jiného literaturu ve The Folk-Lore Journal. London,1883. str. 80 ad. _ U nás 0 ctèní předků napsal znameniton studii Dr. Fr.Krejčí, Listy filologickě, XVI. str. 201 ad.

'*ı Magìologìa, Christliche Warnnng für dem Aherglanben und Zaubeı'ei,Basel, 1674, Str. 299: „Etlíche werden genennet Penazes, Lares donıestici,Haussgeister . . ., welıťhe Sich in der finsteren Nacht lıíí'ıren łassen, und n'ersie höı't, vernıeint., Sie verríchten alle I-Iausgescłıăi.ł`t., gflhen die Dreppen ndeı'Stiegen auf und ah, eröfi`uen nnıl Iıoschlìessen die Thüı'en, zünden Fen'r an,Schüpfen Wasser, lıereiten die Speìsen und tragen Hull. in [lie Kııťhen: dessMorgens aber findet man deıˇgleichen ııiuhts gescbehen sein. Hingegen ver-richten andere` Haussgeísıer Sfllche Geschnfte nˇürckììch, futeı'en nnd stı'íglendie Pferd, tragen Holz und Wasser in die Kııchı-n, waschen Deller nnd Blanen,anss denen maırdie Speiseıı genossen, Stellen Sie an ihren Ort, und veı'ricłıteııdı-rgleichen x-iel andere Haussgesť-hăfte melır . . .“

2*) Viz zevrnlınè Der höllische Proteus, vyd. 1690, Słr. 788 ad.') Schauplatz vìcłer nngereimteıı Meinnngťn und Erzählungen, 1735,

Str. 408 ad.: „. . . gen'iflse Haıısgeister, die sich gern nm und bei den Menschenanfhalten, ilınen Zur Hand geheıı. und die Arbeit verrìchten heìfen, auch dabeimam-.herìei Possen treìben, den Menschen ałıeı', wenn Sie nur nicht erzürnetwerden, nicht leicht Schadı'u znfügen . . . - Die pnlılnische lšołıboìde sindinsondeı'hcir. lnıngerige Gäste. Sie müssen sorgfżiltig mit alleın demjenı'gen ge-Spe'ıset. werden, was die Menschen selbst zur Nahrung geniessen . . _“

5') Srovnej Meyer, Aberglaube des Mìttelalteı's, 1884, Strana 63, 342.

h) Obšírnè vykládá Wntr.ke, D. d. Volnsnhergłaııìıe der Gegenwart,Berlin. 1869, str. 40-44. Srv. Grimm, Mythnlngie, I. 467-484: Gìesnler,Mìirchen des Alnrglanbens alter und nenest-eľ Zeit. Taułıerhìschofshein, 1807,10-11; Sırank ťrj an, Aherglanlıe und Sagvn aus dem Herzogtłnnn Uldenbnı-g,Oldeııbıırg, 1867, I. str. 393 a j. v.

7) Srv. o tom Hoffmeister, Del' Glauhe [Inserer Yiiter, Berlin, 1882,

Str. 362-363; Preiss, Relìgìmısgeschìchte, Leìpıigr, 1888, Str. 28-29: Mühl-hanse, Die Urrelìgion d. d. Volkes in hvssischen Sitteıı, Lfassel. 1860, Strana43-44 a. _i. v. ˇ ˇ

F*) Podrobně- n tom viz u J. .'lirečka, U. C. Mns 1861, Str4 358 nd.

Nejnověji psali O Sluvanských doınovýnh 1.ı`ıżcích Ad, Černý v znamenıtév

sıudii „M_\'łhi.=šˇıše hyıošťe łnžiskìch Seı'bn\\'“, Casopis Mnćìťy Serbsle, 1890,

40

37

1. 21-22; a Dr. Hanuš Mácha! ve svém Nákresu slovenského bájesloví,1891, str. 89 ad., VI.: „Bůžkové domácí.“ Srv. Xapuauır'h, Ha'b MaTepiaJIOB'L-eoôpannrnıx'h opegm ec'rbaırh Hygzoaccıťaro y'išaąa Onouemťoii ryöepm'fl, 060p-mm's eniszrhnìü zum nayqeııia öınrra I-tpec'rhmıefcaro ııacenenin Poccin, Mocana.,I. 1889, str. 396 ad. Uvozuje Cerný, Časopis Maćicy Serbskeje, 1890, l. c.Viz též A-I-auacses'b, HoaTHuecrcifl óoaspianin onaafln'h na npnpozzy, Mocıcna,1866, II. 66 ad., Krek, Eìnleitung in die slavische Literaturgeschiehte, Graz,1887, str. 410; Krause, Bitte und Brauch der Südslaven, 1885, str. 51 citujez Bogisiće`I Književnik, III. 426.

9) Pokud se názvu týče, dlužno si povšimnouti podoby Českého názvua německého, obvyklého v některých krajinách „Schrezela“. „Schrötle“,„Schratl“. Srv. Praetorius, Aiectryomantia, 1680` str. 61; Schiossaı',Cultur- und Sittenbìlder aus Steiermark, Graz, 1885, str. 123-126; L. Zapf,Slavische Nachklănge im bayer. Vogtland, Beiträge zur Anthropologie undUrgeschichte Bayerns, 1881, str. 42. _ O etynıologiì starého Slova scrat ahd..sex-itta ags., Scrat angl. atd. píše Grimm, Mythol. I. 4412-1148. SrovnejDr. Máchal, Nákros slovanského bájesloví, l. c., str. 104-105.

'0) Na př. u Kuldy, Cas. Mat. Moravské, 1870, str. 123_1241 „... Po-věry v okoli Rožnovském 0 Skřítvku panujici nyni následujtež: Špiritusadostane člověk, vezme-li od kurjfr doćista černé vejce, dá-lì je pod levou pažía sedne-li za pec. Musí pak se človek ten Boha, duchovenstva. a všeho, co setýká náboženství, odříci a jenom víry Špírkovy Se musi přidržeti. Za devětdní Se mu z toho vejce vylílıne spiritus. Pokud však na vejci sedí, nesmi sečlověk ten ani mýti, ani česati, ani modliti, ani nehty Solıë stříhati. Jak Se mušpírek vylihne, udělá mu, cokolivı'šk člověk, jeho pán chce. Nosí mu penize,vypravuje mu noviııy":.e všech konćin a z celého sveta. Takový člověk ale již

Vjest špirkův a Bůh do něho nic více nemá. První člověk, jemuž se vylíhl,může ho ještě pozbyti a se ho zbaviti, i druhý, co ho od neho koupí. aletřetí Si od neho již nijak nepomůže. ix'do si chce od něho pomoci, musí chytit“.divokou černou kuru, pí'íváże jí Špírka na ocas a pustí ji. Anebo vezme láhvici,-dá ho do nı', zącpsfı ji, povèsí ji lodakde na jedli, na buku a uteùe.“ Srv. pod.J. V. Houska, C. (I. Mus. 1855, str. 468 a jinde často.

") Fontes ıˇerum bohem. I., str. 5.W) Srv. C. (`. Mus. 1861, St-r. 262 ad.'3) Vyd. Hanka, Sbírka nejdávnějších slovníků, Str. '27. V původním

rukopisu na l. 21 a. Správný opis tohoto dokladu i dalších dvou opatřil milaskavě p. PhC. V. Flajšhans.

H) Vyd. Hanka, l. o., 151. V pův. rukopisu na l. 62 b.'5) Vyd. Hanka, i. c., :35.'6) Vyd. Hanka, l. o., 157.'7) Vyd. Hanka, l c., 5P).'3) Lactifeı“, vyd. 1511, l. 122 a; „Penates, domestici díi, domibus praesi-

dentes, diblíci, Ški'ieıkové “'9) Srv. Bı'audl. Libri citationıım It senteutiaı'um, 1872, I. str. 21

(k r. 1374): „Janauzonem (livtum Skrzietek“; sir. [15 (k ı'. 1398): „Hera-sonem Schrzıethec“.

a0) Spisy cı's. Karla IV., vyı'l. Dr. Joe. Emlm'. 1878, Str. 50-81.2'J Fontes rer. bohem. IV.. 487, k r. 1334: „Bodom amıo Iìominus Ka-

rolus iturus Ungariaın, veniı de Burglino Pragam, et ibi nocte quadam dumquiesoeret cum Suis cubieulaıˇiis et. igııis arfleret in camera et candelae plurimae,ecı'e subito apparuit qnidaın Spiritus imnıundus. qui accťptis cyphis proieci!hinc iode per cameraııı pıˇincipis, cunctis videııtihus, qui eyplıi movebantuı' etin angulis resonahant ex collisione, spiı'itum ramen mısquaın viılerunt. Itempostea Supervenit. ad eundem principem Mathias, capellanus doınini Johaıınis,comitis Tyrolia, fratris Sui, eıımque petivit, ut pı'ocťdeı'etI versus Tyroiis etregeret terram illaın pro fratre Sao, qui :vlhuc iuvonis erat. et sibi in oııınihus

41

38

vellet prosperare, et ex paı'te spiı'ituum, qui Krzetky ıìicunt-ur, dixit, quođ'.illi essent spiı'itufl, qui łccerant insııltum iıı camera, ut. pravfeı'tur.“

22) Srv. Dr. J. Kalousek, Karel IV. Otec vlasti, 1878, 189.'23) Vyd. DI“. J. (_ı'ebauer, Listy filologíokë, 1880, 96.'“) Vyd Erben, I., Stı'. 506-307.'“') Manuálník, vyu. Jos. Truhlář, 1888, Stıˇ. 169.25) Rukopis universitní knihovny pražské, Sig. 7 H. 17 (XV. MOL),

l 169 b: „Deus omnipotens Pligens sibi cm' hominis ad hahitandum. munivitillud valde beııe, Sie quod diabolııs miııimam eius cogitationem cogúoscere ııı'ııpotest, potest. autem perscrutaı'i omues Sensus, Že Sè mezi nimi tluće jako-diblík po domě.“ ,

27) lilı'asma Roterdamského Chvála blázuovstvı', přel. Iiełıoi' Hrubý z Jelení, vyd. 1864, Str. 42.

"J Hádání Pravdy a Lżì o kněžské zboží, vyd. 1539, l 95 h.29) Pokuty a trestání přestupnikův Bożích přikázání, 1613, 154.30) Sı'v. Kohler. Volkshraueh, Aherglauìıe . . . im Voigtlam'l, 1867,

str. 467; Wuttke, Volksaherglauhe der G-egenwart, Berlin, 1869, str. 25, 44."“} 0 Stvoření Světa, vyd. 1591, na 1. A 3.81) Přidovkové k historii Xeuofontove' o žıvotu Cyra prvního, vyd. r. 1605,

str. 81 ad. Otískl je J. V. Rozum v „Staročeské biblioteoo“, 1856, svaz. 7„pozměniv některá. Slova.

33) Pokuıy a trestám' přestııpoíkův, vyťl. 1615'I l. 23-25.3*) Divadlo Boží, vyd. 1616, str. 146 147.35) 0 anjelı'ch, vyd. 1618, str. GEL-66, l. E 8 ad.35) Janua. Iìuguarum, 987.a"ˇ) Respublica Bohemiae, vyd. 1634, VI., stı'. 251: „'ľerı'estros dii habiti“

Sunt: Zel, Poleb. Szetek Sive Sskrzìtek, Dibłı'k h. c. Genius, Liber`(Cromero Castor Polluxque), Lar, Vesta.“

33) Prodromus Moravographiae, vyd. 1668, sn“. 214 ad.: „Domácí bohovéJjich byli: Zel, Poleb, Setek neb Ški'ítek, Dihlík . . _“

39) Rosa boemica, vyd. 1668, Str. 200.4") Staré Paměti l'iutiiohorské (pův. vyd. 1675), vyd. 1831, Stı'. 221.4') Dvorský, Zuzana (Jernínova, 1886, Sir. 4.4*) Vejkladove', vyd. 1774, str. 28, 29.43) De Saecular. lilıei'alium arcium iu Bohemia. et Moravia fatis commen-

taríus, vyđ. 1782, Stı'. 27, 18: „_ . . Adugium scilicet illucl in vıılgus frequen-tatum, quum domus vacua Significanda est: ,Neni ani skřiııka doma.m

“) Moraviae nistoı'ia politics. et eoclesiastiea, Brunae, 1785, L str. 48:„. _ . Hinc illud apod omues pervulgatum: ,Není ani Ski'ítka doma' ne-lar quidemˇdomi est.“

45') Celakovský, Mudrosloví, 1. vyd., 494.: „Ani Skřítka, (Křístka)doma neni.“

45) Srv. Krok, 1831, Su'. 379: „,Nenı" ani Ski'itka doma* 7obecnèlo,1.. j. odešli a ani toho hospođái'ićka doma neııechałi, neb také: Živé dušetam nebylo.“

'7) Časopis Matice Moravské. 1870, sır. 124.W) Sbírka kázání „Coelum vivum“, vyd. 1721, Stı'. 294.w)11ıí[iı~ıceilauea historica regui Bohemiae, łib. III. rlecV I., 1681, 196:

„In oppido quodam (nomen consulto non addo) domus eı'at, in qua Larıınculiilli regııahant; duo formosissimi pueri, quasi quinquennes, podihus et manibusinnexis ludibundi eı. ridentes pıˇohe diebus singulis Spectabantur; Erotem et.Anterotem Philnstrati dixissıťs. Uolehautur a domesticis religiose et sanctituteiares angelı' putabantur; illi vícissim, ut gratos Se praťstarent, eqııospectebant., boves, Oves, anseres, gallmaa curabaut, ut omnizı iuxta votum hos-pitae sama, faecunda et ad iııvıdiam omııíum viciuoı'um foı'mosa evaderent.Res ad me, qui :um in arce apod amantem mei Comiteın versabar, defertuı';

42

39

accossi do'mum` rem omnibus domostìcis notam audio; din mihi lahorandumfnìt, ut pvrsnadvre possem, malos rlHemones esse; ııtilitfıs ex iìs comnıerabant,nìı'hil mali ageı'e, flere tantıım, Si quíıl immíııeret mali, ridere ad ventııra lıoııa.Jussi, ut m0 voParPnt, nlıi iıerum advenìssrnt; aPrP. advoťor, aııte ingressıımamìttmıtıır ex oculis; deniqne sacris amııletis fııgati desierunt apparere et. ho-noríbus divìnis. qııos aflˇˇeomre videbaııtuıˇ, sunt deìecti.“

5") Miscellanea, l. c, 196.5') l. o.: „Variis mirisqııe. modis malos geníos homiııilıııs illudcı'e pro

rompvrto habetur ť't ı-ui doesso possent e'mpla? Superstitiosum quarundamvetularıım genus Lares sihi demereıııios Sumit; pı'žucipit caveı'e, ne in pvrvi-vgilio (liei Venvris (nisi fallor) mensa vacua rolinquııtm'. Lares scilicet illis-roliquiis vesci. Memiııi me pııeıˇıım, cum aııciłlae nosırae post coenam dielJovis, nvscio q'ıid hle reliqııissentv Larilms, farinam tota mensa sparsisse acmaııe felis domesticae vest-igia et podum vaginulas demonstrasse; bio illìsLar fnit.“

5") Sacra Moraviae historia. vyd. 1710, Str. 54, 55: „Nihilomìnus variflsadhuc supeı'stitiones Idoloxnaniae proximas apud vulgum, ruricolas ınaxìme etsilu-Stres illas animas hodieqııe conspioìmus. Noti Sunt apud isIoS Pohoda,Nehoda. Tříbek et Šotek sivıJ Škřítek. dií lares, a maiorilıus traditionn rn-lìcti` quibııs huc usqne plurimi culıitum ı'turi, ořřulas in mensis reliquunt, sìbiadpromittentes, prosperıım oeconomicarum reı'ııın his Lutelaı'ibus progressum.“

33) Vojklzıdovć, vyd. 1774, Stı'. 28, 29.5') Sbírka kázání „Dmˇtrina et verit-as“. vyd, 1721, str. 271.55) Altmälıı'en, vyd. 1762, II. 498: „. . . jedaıınoı'h finrlťt. man manche

abergläubische Gelıräuche heutigen Tag bei dem Pöbel, als die Uebvı'bleilıselnder' alten Heidensťhaflı,` sonťlorlich iıı dem Hausweseıı und in der Erwerbungfler Lielı" bei den unvvı'heiratheten Porsoıwn, und zwar in (19m Hauswesendauort noch [lio Geılächtniss ıler alten Hausgöttern als Pohoda, Nehoda.,Ssotek oder Sskřı'tek, ohwohlen dnes durimmn nichts anders als lauteı'o Einfalt.Dahero waıın sie einander lıöses aus Ungeılıılt wünschen, jeıloclı den Teufelnicht neımvn wollen, sagen sie: ,aby té Sskí'itek vzal,ı d. h. dass diclı derSkřinťk hohlet “

E'5) De Saocular.liberaliı1m artiıım in Bohemia et Moravia fatis commen-taı'iııs, vyd. 1782` Str. 27, 18: „Utrosq'ıe (penates et laı'PS faıniliares) Bohemishand fuisse ignotos, rolicta hodieque vestigia satis indicant: Adagiuın Scilicetillud in vıılgus fı'eqııentatum, quum domus vacua sigııificandıı. est: Není aniskřítka. doma. Ne lar quidem domì Pst. Eiıısdem mmli Suııt multae illzıe incredula plelııš de ponatibus O hospodáříčoích ııaıˇratìoııes, nonnullorıımqııin etiam inprimis žıgrestíum anilis' pvı'sııasio, in aedibus ìis, in quìlıus omnìaex voıo gerannır, larem, Hospodáříčka inesSI-.“

5"ˇ) Moraviae historia politiua et ecclesìastiva, vyd. 1785, I. 48: „lmmodeos penates er. lares familiares domi qııisqııe Sııae tamqnam ao'liıım reı'ımıqueSııarıım praesides venPrari consııevit. Hiuo illud ııpııd omnes peı'vıılgat-um: Neníani Skřínka doma, ne laıˇ qııidc-m (loıııi ISI.. Eiıısılem quoqııe mndi est anilis(lo peııatřbııs (hospodářićek) uaı'ratio et nomina Czernobı-g, Diblik aliaquein vulgus nota.“

ăi*) Srv. Bartoš. Lid a. národ, I. 133, 219; Jos. Konêrza, Národnípohádky, vyd. „Slavií“, 1878, II. 2, str. 145-147: „O Ski'ítkovi“; Kulda.Čas. Matice Moravské, 1870, str. 123-124; Vernalekvn, Mytheıı und Bräuche

des Volkes in Oesterreich, Wien, 1859, Sn' 235~240 Ohšíı'ııou rozpravu o Skí'ı't-kovi v lidovém podání uyııñjším chystá proi'. Jns. Košťál.

59) Casopis Matice Moravské, 1870, str. 123.6U) Pro doklad vypisujeme ukázku starší literatury, seì'.ıděnñ podle leto-

počtů vydání, z Ilícıionnaire des Sciences mérlicales, tom 48. str. 226-285:Lauı'. Slvarnigelio. Epistola. od Academiam Paduanam d“ pliczı, 1595); Luc.Fnlgínatus, Consultatio de lue saı'matìca, Feı'rarae, 1600; Grafeııberg,

43

40

Dialog. VII ad Sarmatos de novae pokutiensis luis, quam cirrhnrum vocant,ııanıra, Vicentiae . . .; „Hercules de Saxonia, De plica, quae PoloninGwozdzìec, Roxolani koltunum vocant, Pataviae, 1600; Gehler, Disser-mtio de plica, Basileae, 1601; Cousinot, Ergo plica epidemira. Polouis,Parisiis, 1606; J. Agricola, Dìssertatio de heloıíde Seu plica polonica, Basi-leae, 1615; . . . Zach. Bendelius. Dissertatio de plica polonica, Jenae,1630. . .-, Cressius, Diseertaıìo de plica, G-ermanis Weichselzopt, Heidel-berg, 1682 . . .; G. Frank de Frank enau, Disserhatìo de plìca polonica,Lithuaniae koltnn. Polonìae goťlziac, Hafniae, 1723 . . .; G. Juclı, Disser-tatio de trìchomate Sìve plic-a Sarmatica epidenıica eiusqne medicína domestica,Erfordtae, 1734 . . .; Scheilı a, llisscrtatio qnaedem plicne palhnlngicae, Ger-manis Judenz Opf, Poloııis koltnn, Regiommıti, 1739 . . _; Vinar., Memoirs-ssnr la plique polouaise, Lausanne, 1775 atd. atd. Šlo nám zejména u ty Spisy,jež jsou důležité pro názvosloví nemoci.

'*') O Kon'rynia m, arnerpnđflınecnom'h Ornoıııenin, BhıcTnBKn an'rpono-JIOrInIeeıcnn. Moeh'nn, T. II. IIaImKenie, Str. 93 ad

5*) Anthropodemns plutonicııs, d. i. eine neue ŇVeltbeSehreibung vonallerlei wıınderbaı'rn Mensrhen, Magdeburg, 1668, l. Str 23: „Nehmlich beimPhilippe Melanclıt. in Praefnl:` ad. Artenıid. p. m. 21. liesıetr men folgendes:Denen das hinterste Theil des Hirııs im Haupt mit einer zăhen, Sehlc'umerígenFeuclıte verletzet, oder gnr verstopfet ist (welchen Zııfałl und Krıınckheit ınnndas S ch rättele, Schrı'i tzel, in etlícheıı Orteıı auch Frau Trut Len nennet),die vernıeinen, Sie werden von einem andern gedruckt und gleichszım erstickt.gelıalten Oder erwürget“; I 312: „Bei dessen Wnrte Gi'ıttichen zu erwelınenist snlcher Zíi'ıpfe, welelıe viel Leıııe auffrn Kepfe unter ihron nnderfl llaarnhaheıı, die Sonsten Pl ice polonica oder Wìelıtelzöpfe gennnnt werden . . .“Srv. tamtéž I. str. 40.

53) Der hüllisclıe Proteus, l. c., Str. 267: „ES ist Snnsa auch ein fastgemeiner Wahn unter genieinen Leııten, dasz ein Nacbt Gespensh (welehı-'s manm Sachsen die Jüdgnn nennt) den Lenten lıissweilen d-JS Haar sange undmit Seinem Speíchel ibneıı ı'Iasselbe nls wie mit. einem Leim Zıısammenkleistı re.Daraus alsden ihrer Meinung naı-h die llIèıhrloelu-'n nder M ah reııfleehteıınder (wie Sie andrer Orten benzuınt. werden) die SclırötfllingS-Zöpfe ent-Sınlıen.“

'54) Schauplatz vielvr ımgereimten Meinungen. l` c., IX. 85 nd.: „Wannder Alp ein leilıhaftigrr Teni'~l Sein SOIl, wird eris nicht beim blossen dı'iiekenlıeweııden lassen, Sondvrn den Lenteıı zugleiełı ıınch mehr Pnssen aııılınn. Dìslıilden Sieh viele ein, welrlm ılirı So geıınıınıen VViıflıSel-züpí'e dem Alp zu-Selıreiben. ES sind aber die \'\"iebse]zöpfe eine Verwìrrung der Hnnrı-I` welchegleichsaın wie eiıı af Zusıımınmı geflorhten sind. ılie Oı'dentliche Lăinge dvrIlaare üfıeı'S íıbertrefl'en und 'mm linpf Iang herunter lıangen. Man ııennet Sieauch Jüdgeıızöpfe, SchrötleinS-zöpfe. Mnhrenflrelıłeıı. Welche Be-nennııugen Sich alle darnııf lıoziehen, dass Sie vom Alp heri'ıhren . . . Eìnigeıııaehen gar Judenzñpfe darans, weil Sixı vnn dem Alp unter der Gestalteines Jııden snllen verıırsnırlıt werden. Dne Wort. Wiehsvlzüpiı'. vı'ı'WaIIIIL'ltman Wir-Ixtelzöpi'f', weil Sic von den ungetaufteıı Kinı'lern. welclıe :nan Wiclıte-lein nennt., gefinclıien werden. (ıdvr man ıııaehot Weichsť-lzöpfe ılnrnııs,weil sie in I'Ohlen und nm den Weiehsc-lflusn nm hánfigflten nefundmı Weı'dı'n . . .Wir lassen die nlte Weihermí'ıbı'gen (lavmıl'alırvn und wollen rielnıelır unsnach nalürlíelıen Ursaelıe Selelıeı' Ĺiipfe mnselınn. IMS Uhel ist, eigentlich inl'Olılen zn Hanse nnıl wird daselhst cnltuu gennnnt - dżılıer os nııclı in Int.ł'licn pnluııiea heisset zııúl. . . ."

"'7') Srv. Dr. .1. h'nılmviťz, Prace filnlngìczne, 1385, l. Stı'. 166-467.'*ľ') Thealrnm trngicum nder erì'ıfi'nete Schanbílhne nllerlıaııd Sander- und

\\“ıınderì_ıaren Trnııer- unii TndnSfíille, Dresden. 1695, Su“. 5124-1135: „DiePrılılen lınhrn nine Ix'ı'aııclťlıeit, die nnclı riel seltzamer ist. Plicn polunirč, die

44

41

pohlnìsche Flechte oder polnisch koltun genannt. Diese Kranckheit istschwer zu beschreiłıen und auch Zn verstehen. Diejenigen, die mit grössererWissenschałt davon reden, Sagem, dass nnsre Haare, wie znrt Sie auch Sein,haben einen Tı'ìangeì oder Gattung der Hole in sich. ıınd es wiederfahren denPohlen, dass Sich das Geblüthe in diP Höhle der Haaı'e ergeust, dieselhengeachwoìlen macher., dass sie gantz hlutig und leimìcht werden, und Sich untereinander verwickeln wie Flachs. Was noch mehr, so werden sie Schmeı'tzhaftìgund man kann sie nicht ab Schneiden, Ohne Empfindıı"g grosses Schmertzensund Gefahı': deıın dieienige, deııen man Sie abschııeideı, werden entweder tauh

oder hlìnd oder manglebhaftig an eüıem Gliede ihı'es Leibes.“'57) Viz obšı'rnè Wuttke, D. d. Volksaberglauhe der Gegenwaı't, l. c.,

str. 256, 313. 318; Bavari'øı` IV. 2. (1867), Str. 337; Dahn, Walłıalle, geı'm.Götter und Helťlensagen, Kreıızzach. 4. vyıl., 1884, Su“. 201 a j. v.

na) Ed. Fentsch, Bavaria, III. (188.5), 1, Str. 306.'59) Srv. Enoyklop. powszechna, S. v. knł'ıuıı."ł Srv. Kolberg, Lud, VII. 98; Zbióı' wiadnmošcì ılo antropo-

logii krajowéj, III. 46', ITIıIIh-I-epąıııır'h, OcTaTKn CJInnxıflz 1m ıo'żRnODı'hóepery ñaJıT, Mopfl, str. 73. _

71) Fedorowski, Lud okolic Zaľek, Sicwierza ì Pilícy . . . (Bibl.Vvˇìsły I.ı, Warszawa, 1889, II. Str. 230-231: „Stosowııie do żyı-zenia gušłarza.,kołtun dnˇojako zadanym hyć ınoże, I. j. terminowo czyli z oznaczvnieuıprzeciągu czasıı, na jak (Hugo jest. zzulawanyrn i wieuzııìv, ı'zylì żebynie opuszczflł tej osoby przez całı3 żyuie. Co do pierwsno, gııšlaı'z musi wy-Staraé się nˇ iakibądż Sposoh jednugo kosmyka Zwìnìętych kołłuuom włosúwz żyda żyjącego; co do dı'ugiego, to udaje się w nowy czwanek na kirkııt,gdziť. O púłnocy obcìmn. trochę włosów z głowy po Odknp-nnin pierwszvgo lep-szego trup“. Tak w pìeı'wsızym, jak i w dı'ııgım ı'azìe, włosy tżıkìe ınonząw wodce pı'zvz cżıłą dobę. L j. od zachodu do zachodu Słı.ıı'ıca-._ pon-.zem došcjuż zadnó przy pijatyce lub ìnııej jakìvj Okazjì kieliszak takiej wódkı', zaklìnającw duchu: „Zadaję Janowi [Stachnwi i t. p ), kołtonžšı.` hołtoıın. łamiącego. Iıo-lącego na rok i seš'áć. nieıizìel; (lnh: na rhva lata, aże do samy šmivrci i t. p.Stosnwníe do życzenìa zadająuvgo) w imìn carta pı'zeklęu-go i wsechmocnegoAmen“ - a knłtun Zacznie Sit;` Zn'šjać nim tľzecìe s-loııko nˇzeldzìë.“

7°1Zlıìı'ıı' wiadoınoàoi do nnıı'opolflgii lcı-ajowé_L TX. 47:„. . .potľzťba Wyszııkaı'; żyda, któı'yby pınvz Siırdm lat. ıniał koltımáı w brodzie;po těm kunia, ınającogo w grzyn'ìe [Jrzez Sìodnı lat kołmıın i psu, ııosząı“ı~g.›przez siedem lat w ogonie u; choı'obç. Tak z żydn., jako Z konizı, i psa wyrwaùz Ingo nıiejsca, gılzie kołtıın goé'ui, po kilka, włosów, następııifš ııalıży Sìç ıułnćdo takiego budyııku, W ktorynı zııajduje sil*ı 27 stragarzy i poıl ŠrodkowymStragarzenı te kołmnowate Włosy nmczyć pı'zez 21 godziıı W woıìzìe, lnúrz! potémWlewa się do flaszeczek. Z flaszeuzek po kilka kropłi puszcza Się. tzıkie'j wmlydo wóılkì luh Iaılła tej osohiıš, ktorej prngnie się wspomnionç olıorolnI zadnć."

Ta) K0“'01`g, Luđ. Ill. 167-171): „1“*ieı`“-'Szém došwìadczeııiem czy Siıg.kołtuıı chce Zwinąć lub nie, jest. aby Ze ı-ztúı'eˇclı Sn'on glowy ııciąc po tı'oszcewłosów, w woı'eczku na dołku Seı-cnwyııı nosiú; gˇdy Sìç. zwiııą tak, że ichnierozplącze, trzeba kołtıın aušoiú. Ku tomu nie należy wlosúw uzesać kìlkatygodni -- włożyć między nie nałeży Wosku z pasclıy. głowg zmyć aìbo Skropìı"barwìnkìem, babinıurem lnb bêıı'czczem, jak mowì Oczapowski a Szczegolniejınchem zìemnym zdanieın Infı 1"onmin.-ı.“ *- -- 'SI-v. (Jisznwski, Zhiór win-domoáı-.i do 'antropologii kı'ajowéj, X1.. 213: „Iiołtuıı ukryty aby roz-pozınıć, czy jest pı'zyuąxną (lı'çczącyoh ı-.łıoıˇego lıı'ıìúnˇ głowy, należy tomużchorvmu uciąı: nieco nˇłošow z lšìlku miejflˇc nžıgłnıwic i zzıwinąwszy W Szmfllkę.kazać mu nosiú pı'zez tı'zy dni na dolku S‹*ı`‹'uv\'_\rn, jvżnli zwìııą Siç i zhijąw laınìťť, t. j. kołtuıı, ktory Zap'ıéuìć potrzehz-ı, ah_\-` bol głowy opnššťił'“ Srv.dále o tom Zbiúı' wìaiłoınošııi do antropologii krujowéj, X1. 47. 57.III. 46; K011) ı'ı'g, Lmˇì. Ill. 167-170. ‹`.

45

çıı) Zhióı' Wiadomošci (lo antropologii krajowe'j, VI. 307,IX. 46, XI. 53; Kolboi'g. Liıcl, VII. 160.

75) Kollıerg. Lııd, VII. 160.70) Kolberg. Lud. I. 268-269: „Niéma tylko barwínkıı, gdyż jest

przokonanio. že Z harwinku (krzaczastego, krzewistogo) zwiııął by jı-j sięw kołtiııı. Oılwaı' bowiť'm z barwiııku sluży jako Šťodek wywołauia prędszegozwijania Się włosów ıı kołtunowatyoh."

77) Maoiejowski, Polska aż do piowszói połowy XVII. wieku podwzględom oIıyczajow i mvyozajow, 1842, l. o.. IV. 9-llı „Ratowzıł sigı ludprosty, ıimuiejszając Solıio Stąıl pochodzącogo lıólu a to Smarojąc gławę różnątIııstOŠcią i wszolkimi SIislx'OŠL-iami, myjąc ją barszťzem, siomienioııı konopnym,bohem, Slazenı. przťstępem, komuııicą, olosuikiem, SIoneczuikiem, cebulą morską,koszaczem, bożym drzewkiom.“

"l Zbior wìadomosci do antropologii kro kowéj. III. 46: .Kołtuona głowie można uloczyć, jeżoli Się na Diego pı'ııyloż)I Wlosy uoięto ze Zdľawoy'oozłowiı-ka, zwłaszcza Z togo samogo miejsca, na ktore'm u choréj Osoby zııajdujesię kołtiın.“

79) Kolberg, Lud. III. 167-170: „Iùıłtım ıicina Sam chory, albo téżosoba, ktora go jeszcze nigdy nie miała. Dreieñ ma Iiyć pogodny a obory na.czozo, ale nigťie nifJ powínnn Się logo robić w piątek. Wedłng Oczapowskiogonajbozpieczniéj obcina się w wielką Sobotę, gdy pierwszy raz na resurrekcyą,dzwonìą.“

"0; Zbiór wiadomosoi do antropologii krajowéj. III. 46: „Kiedysię ohcina kołtun, potı-zelıa, aby ta osoba co ma go zdejmować, Szła (lo osobyna niego cieı'piącéj, mając nożyczki schowano w kieszeni` zdojmować go téžma ni:ı 7. przodu, ale z tyłn głowy. W przeciwnym razie k. może się zgniewaći polamać chorego.“

a') Zhiór wiadomosci do antropologii krajowe'j, II' IIIB.s1) Zlıióı` wiađomoéci do antropologii krajowéj, VIII. 297;

Kolbeı'g, Lud, III. I. u. I., VII 159.si; Kollıerg. Liıfl, III. 167-170; Töppen, Aherglauben aus Masuren,

2. vyd„ Daıızig, 1867, str. 48. _u) Fedorowski, Lııd okoliť: Zai'ek, l. (2., 9.68: „Ażeby pozbyć Się

cza-sowego lmłtıınfl, choı'y ııcina. go czç-Šciowo podczas trzeclı uowìów z rzędıı(w nowy czwartek) “

sa) Kolberg, Lud, III. 167.zl'5) Kolberg. Luıl. III. 167-170. Srv. Zbiór wiaıiomošci do an-

tropologii krajowëj, VIII. 297, XI. 57.37) Zbiúr wiadomošci do antropologii kraknwéj, VIII. 297 až

298: „Iiołtun naılopiój jest ivszıdzić. nade dı'Awiami, żolıy Ivdzie pflıl nim ołıoılzilí,albo též wynieáć go za. swoją granicę, dać mu grosz i pod kamieı'ı go włożyć.““

s“) Fedorowski. Lııd okolic Zarok, l. o., str 268: „. _ . ohlopiwszychlehem, rzucą. przed chaıę Skutek ma. Iıyć niezawodny, jeżž-:li gałkę taką,porwie pics .

W) Kolberg, Lud, III. I. c., k: „Bojzıżlìwy chowżı go starannie do`skrzyni, za píec. pod stı'zoohę _ do szodoly pod ivęgioł, aby w każdymrazie skoı'oby mu voš dokuczyło. można go napowı'ót do głowy przylożyć. gdziojeżeli potrzohny, pl'zyı`0šnie“ç Kollıerg, Lud. VII. 159-160: „. . . w chustkęzwiązać i powiesìć na Strychu domu u bzilki w miťjscu po nad jej (chorej)łóżkiem Síę znajdującém.“

M) Kolberg, Lud, III. I. c.: „_ . . wrzucııją, (kołtun) w rozwalìny Sta-rego zamkıı, w któıˇym złe duchy przelıywają; kto to czyııi, xıio powinien sięobč'jzrzeć i Pzénıprçflzéj Ina ııciekać [lo doom Smielsi zakupują. ao wsuchémmiojscu pod Išożą męlx'žł - poťl ııı'Oılzajném drzom _ Iulı w krzoku h'owym.“

46

„fa-q,

›

43

9*) Knlherg, Luıl, III. I. o. m: „Niki Lie powìniırn Się kołtumı. dn-tykać, tém mniéj Ivopyuhać go nogą, Iub co ııajgorsıaa przelużć, ho go samLìostanie luh pniamanyın od ııivgo hçdzie“

9*) Kolborg, LuıL l. c., o: „Rusin ma kołtun za Skutek Iırzeklçcıwa.,.i gdy go Się chce pozhyć, Stáu'ą c'nustç, którą gł'owç obwięzywał, r/.ııı-zı pm)rdrodze, alhn na drzewie zawin-Sza, sądząc że kto ją podniesie, Len z nıąì kołtun zabìerıe.“

93) ix'ollıeı'g, Lud, VII. 159: „Lud mniema, że kołtun jest Skutkienıużywanizı. oleju. Len, I'Lep mają pobuđzııć ılo kołtııııu KS. Barciszewàki w Prze-wofl-niku m“. 8. za pı-zyťzynę knłtuua. Slıodaj* ruS'linę wijącą się okolo lıııı,nazwaną. Wyłııp.“ Srv. Töppen, Abeı'glúubeıı aus Mami-vn, l. c., Sir. 48:„Wiu manızheI glaubeu, ist der Saauıeıı der KIPtte oder auch dm' Distel vor-:Lugsweisc geeignet, durch seìuťn Geııııhs den Koltıın zıwrzeııgen.“

9*) Ixˇolberg, Iıud. III. 1. u., o, p, VII. 159; Töppeıı, Abeľglaubenzıus Masurťn, l. o, Str. 32-33.

nn) SI.“ Maciejmvski, Polska. až do pierwszéj povłúwy XVII. wìeku,i. c., IV. 10.

"5) Kolbeı'g, Lud, III. 95.97}Zhióı` wiaılomošci do antropologii krajowéj, III. 46:

„kilka kropol olejıı Šwiętego, którym kapłixn. ııćlzieıając sakı'ameııı; ostatniegopomazaınia choremu uaıımszczn członki, zmięszać z wíneın i tę nıięszaninępodílů ['horťnııı do wypicizı.“

9*) Kolbvľg. Lud, III. l. c., O."9) Kollbeıg, Lııd` III. l. c.""} Vlastivěda. Slı'zskzi, 1899, I. 209-21“.') Altmżiłıreıı, IŤBQ. II. 49%: „Umi das Wort Sskřitek heisset SO

vie] als der Win-htlzopf. ııdeı“ ein x'ťrwiı'ı't-É'S und zuszımıneu goıızıppws iiaar,So man ııichı kann vonsammon kámmen. Und dìe jeııìgeıı Leuıe, ılie SoicheııWichrlzopf haben, leiden grossfl ıxopfsıùmerzen und ınaııclıe auch gı-ossı.“ Ver-wirľung (lı's \'~ rsıandes. dass SìıI ihnon gar cinhìldeıı, als wann Sic vom Teuf.lhesessmı S-.in Sollten. Abť'r rührvn Solťhe VVíchtlzöiıf von oiııeı' Hauptkı'aLkhoitoder Zauheı'ei her? last man os zu errathen. ES gìehı Solcłıe Loute, die von'šolcheıı Wiulıılzüpfun und folglich von den davon ıˇührenden b'ohnıoı'zen bL-fı'eieu.lšöııııı-n, und dieSı-S zwflr, Wiı- Si Saga", durch gewìsfie Sympatetin-fl-.he Miłtel.Wii' kıımťn (ine gflˇ-wisso \\'ıib.~`pm`±šon_ din einen Wichtc'nzopf hmm; diesvmol) ıleıˇgostaltťıı gleìohwie Pin vom 'l'eııfei b-Sú-:sseııťr NL'nsuh, Sie ging voneinem hı-ıligen Ort und Uııadenbiid 'zn dum andeı'ıı, Si“ schrie, juchsťıe, wnrfsich zu Bodom ou: Wann Siı: das allvrheìiigste Abenıinmhl oın|flfáng0u Soiltv.,hatteıı diú Priester kn-'ınc goringo Mühc ınit ihr. Dıescr mm łıercıteto ınan.mm ein Bad von geweihteıı Kränıteıxı zıı. iioss Sie ılaı'inn giu' oft Iıaılen. Iııeiner Zeit wìckelıc Siı-.h ihr Haupthaaır auf dem `Wirbel in (lost-„alt eines tür-_kisıˇheu Bunda gemählřch So Smrk in ı-in, fllass eıııìhch das saınentliche Haupı-huaıˇ ausgvrissı-n, iu ıiiesoıı Bund eingowìı-kolı worden, leızıiclı aher dieserBund hiuzıhgflł'allen und (las gonzo Haupt fiııgerııafl'k-:nıl odcı' kııhl hinterlassenhat. Nach [iie.~`.eııı hoffctť. máın (ìiuso PvINoıı wüı'du von ilıı'eıı Leihos undGeuıüthskıˇankIıeiten gi'uızlìoh bufıˇıžiet wm-IIPn; allvin man Sìobot. Síť heutígenTag öftor gıxnz kraftlos, unıi Sie kIžıgeL :nu-h` si'ı SPIıe üfıeı' veráclıìedono Ge-spı'ıısı'ı'r um sich hıa'ı'ıım ııııd :moh :ıus ihreın Mund hvrauısgohen. HiervončıIJPr wnıllen wir ııiúiıı. urt-łıeileıı, ıınıťh Szxgen, dans das [-.Lw-øı lauteı'e Ein-hıidmıgeıı, So entwedı-.r aus einer durch do voıˇgogaııgune Kranlx'beíı. oderdurch eine Zanberı'i veı'úııˇsachten Geınüıhsverwìrı'ııng cııistehen mögeıı, jedochmüssen wiı- helflˇnıım, dass uns ıliıı Such gaı' arılìoh vorkommt.“

'“') Musa moravská, vyd 1::13, Slı'. 393.aj Časopis Matice. Moı'avskıí, 1891, U domácím lékařství lidu morav-

Ského, Str. 189-190.") Moravské národní pohádky atd., vyd. 1875 v Nár. bibl., Str. 331.

47

44

'u Opavský Týdenník, 1872, čís. 25, ve feuilletonıı.0') Srv. af, Thierorake] und Orakelthíere in alter und Heuer Zvit,Stuttgart, 1888, 1868, 187. Srv. Schmidt, aksleben der Neugrìechen 184 aıl.7) Schindler, Aberglaııbe des Mittelalters, Bresłau. 1858, str. 266.z*J Köhleť, Volksbrauch, Abergłaulıe in Voigtlanıl, 1867, 416; Meier,Deutsche Sagem, Sitten und Gebräuche aus Schwaben, 1852, 28, 203 ad., 209,231 ad.; Bavaria, II. 788, III. 343. Srv. Wııttke, D. d. Aberglaube derGegenwart, l, c., Stı'. 50. ›9) L. Zapf, Slavžsche Nachklż'ıuge im bayer. Vugııland, Beı'trăge zurAnthropologie und Urgeschichte Bayerns, 1881, Str. 42._'0) Ad. erný, Myuıiske bytošće łużískích Serhow, Časopis Maćicyserbskeje, 1890. I., Star. 49~50.“) Viz Gro hma nn, Aberglauhen aus Böhmen, 1864, 78, 230; J. V.Hoııška, Č. Č. Mııs. 1853, 489 a j. v.'2) Pokuty a trostání. vyd. 1613, l. 19-20.H') ı. n., I. 22-23.

H) Srv. Reusclı. 'SagL-.n [les preuss. Samlandes, 1863, 42; Wucke,Sagem von mittleren Weľra, 1861, I. 16, 132; II. 145; Köhler, Volksbrauch,Aherglaube im Voigtland, 1867, 495; Strackerjan, Aberglaube und Sagemaus dem Herzngth. Oldenhurg, 1867, II. 108. Srv. Wııttke, D. d. Volksaher-glaube der Gegeuwart, l. c., 50~51; L. Zapf, Beı'träge zur Ançhropologíeunıl Urgeschichte Bayerns. 1881, .45.'5) Grolımann, Aberg'laııbe aus Böhmen, l. c., Str. 79. Srv. Košťálůvčlánek O hadech v podání lidu čı'ského, Zlatá. Praha, VIII. č. 37 a. d.'5) Pokuty a u'ťstánı', 1. c., 1. 30-33.

48

StránkaPredmluva.

I. 0 úctě ılomových lıùžkñ . . . ............. 1-3Il. Staročeské zpıávy o Skřiıkmi z [lohy nejstarší až do

ntoletíXV. ........... . ..... . . 4--731ědectvi nejstarších Slovnilx'áì'ů ...........Zpráva Karla IV. a. Beneše lxıahìce z Veìtmìle 5-4)Zmínk) u Mastićkář'e, Iluıêa, Václava Koıaınly, v rukopìsne'm

kázání Staročeskeˇm, u Ctibora 'l'ovaćovského z Cimburka, u Mat.Poličaııského ............... 6-?

III Skìítek v podání lidu Českého \e Stol. XVI.-XVIIL . . 7-22Zpráva Štelcara Želetavského ..... . . . 8Výklad Abrahama z Günterodu ..... 8-15Líčení Mat. Políćanskélw . . . . . . . . . . . . 15-17Zpráva, zapsaná od Konečného ...... . . ..... 17Z knihy Havh Žalanského . 17-18Drobné zmínky u Komenského Pavla Stıánškého Tomáše Pe-

Šiny z Čechorodu, Bolelnckého, Koˇrínka, Zuzany Černínovéa jiných o Skřítkovi . . . . . . . . . ..... 18-19

Svědectví Balbınovo . . 19 - 20Olıètovám' zbytků jídel Skřítkůnı ve čtvrtek, v den jlın zasvě-

cerný, podle zpıáv Staročeských zejména zo století XVIII. 20-21Zmínky u Ulmhnna, 1*'1ust111a Procházky, 111“. Moravce . 21

IV. Skiitek (koltun) ve vlasech po názoru lidu česko-polskeho .......... 2)-31Ski'ı'tek působil podle stauho ııázoıu lidu českého \o vlasech

bolestnou Spleteninu (koltun) Staré lékařské ıozpravy o kol-tuını a moderní Stanovisko xëdecke . . . . . . . . '72-23

Doklady o koltunn ze západní Ev-rony ........... 23-21Podání lıdu polského o koltuuu .............. 24-26Išoltıııı podle podání lidu Slezského . . . . . . 26-27Staré i nove' zpıávy o skřítkovi (koltunu) na Morave. 27-!!Skřítek (koltıın) v Čechách podle dokladů Staročeských . . . 29 -31

I. Stará zpráva. Mat. Poličanského Z r.1613 o haduhospo-dáříćkovì a o hadu s koıunkoıı 31 -35

Had hospodářík . _ . . 31-33Had s koı'uııkoıı 33-35

Poznámky 36-41