Mezinárodní akce na záchranu památek Núbie

Výpravy Čs. egyptologického ústavu do Núbie

Interdisciplinární výzkum v pohoří Sabaloka

Usli. Na prahu říše boha Amona

Merojské královské město ve Wad Ben Naga

P R A Ž S K ÉEGYPTOLOGICKÉS T U D I E

X I V / 2 0 1 5C E N A 9 9 K č

ČESKÝ EGYPTOLOGICKÝ ÚSTAV FF UK

Foto: Petr Pokorný, Ladislav Varadzin

PR

AŽ

SK

É E

GY

PT

OL

OG

ICK

É S

TU

DIE

P

ES

XIV

/20

15

Sabaloka

V pohoří Sabaloka na 6. nilském kataraktu, asi 80 km severně od hlavního města Súdánu Chartúmu,

pracuje český vědecký tým od roku 2009. Podařilo se mu zde objevit jedno z největších pohřebišť lovců-

-sběračů v severní Africe (8.–6. tis. př. Kr.). O interdisciplinárním výzkumu pravěkého osídlení, který

významným způsobem přispívá k poznání nejstaršího vývoje na Nilu, se více dočtete uvnitř časopisu.

P R A Ž S K ÉEGYPTOLOGICKÉS T U D I E

Obsah

Z Á C H R A N N É A K C E U N E S C O V   N Ú B I I

Mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie (M. Verner) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Vysoká přehrada: projekt a jeho důsledky (M. Megahed – H. Vymazalová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Prostor pro naději – Výpravy Československého egyptologického ústavu do Núbie v 60. letech 20. století (A. Jůnová Macková – H. Navrátilová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Zbyněk Žába, Jaroslav Černý a záchranné práce UNESCO v Núbii (J. Růžová) . . . . . . . . . . . . . . . 30

Památky starověké Núbie na známkách světa (B. Vachala) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Anthony John Arkell – portrét (J. Růžová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Několik vzpomínek na Núbii (M. Verner). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

S O U Č A S N É Č E S K É V Ý Z K U M Y V   S Ú D Á N U

Výzkum lokality Sfinga (SBK.W-60) v pohoří Sabaloka v centrálním Súdánu: poznatky z výzkumné sezóny 2014 (L. Varadzinová Suková – L. Varadzin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Diskovité korálky ze skořápek pštrosích vajec z mezolitického sídliště Sfinga (SKB.W-60), pohoří Sabaloka (centrální Súdán) (L. Varadzinová Suková – Z. Sůvová – V. Cílek – M. Odler – P. Pokorný – L. Varadzin) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Raně postmerojský pohřeb lučištníka z pohoří Sabaloka (L. Varadzinová Suková – L. Varadzin – P. Havelková – J. Novák – A. Pokorná – P. Pokorný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Pedologický a paleopedologický výzkum jihozápadní části pohoří Sabaloka (L. Lisá – A. Bajer – J. Pacina – J.-P. McCool) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Geodetické měření a 3D modelování jako nástroj pro dokumentaci archeologickéhovýzkumu v Súdánu (Sabaloka, 6. nilský katarakt) (J. Pacina) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Studium současné vegetace v Súdánu jako důležitý nástroj pro interpretaci archeobotanických výzkumů v severovýchodní Africe (A. Pokorná – K. Kuncová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Usli. Na prahu říše boha Amona (M. Bárta – J. Turek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Archeologie versus archeologizace: příkladová studie Usli, Súdán (L. Lisá – A. Bajer – V. Brůna – L. Varadzinová Suková – M. Bárta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Merojské královské město ve Wad Ben Naga (P. Onderka – V. Vrtal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Muzeum a základna pro archeology ve Wad Ben Naga (P. Onderka – L. Vendel – M. Vlnas) . . . . 136

Vážení čtenáři,

v letošním roce uběhlo 50 let od ukončení archeologických a epigrafi ckých prací tehdejšího Československého

egyptologického ústavu FF UK v Núbii, teritoriem rozkládajícím se mezi 1. a 4. nilským kataraktem, zahrnujícím

oblast dvou moderních států – jižního Egypta a severního Súdánu. Rozhodnutí egyptské vlády vystavět 500 km

dlouhou Vysokou přehradu u Asuánu podnítilo zorganizování mezinárodní záchranné archeologické akce pod

záštitou UNESCO v Núbii (1960–1980). Do kampaně se zapojily desítky států, včetně Československa, které se

aktivně účastnilo v letech 1960–1965. Během této doby vyslalo šest expedic, jež významnou měrou přispěly k ma-

pování, výzkumu a záchraně núbijských památek na území, které v současnosti leží na dně asuánské přehrady.

Speciálním číslem Pražských egyptologických studií bychom rádi jednak připomněli výsledky a přínos českoslo-

venské účasti na záchranné archeologické akci v Núbii, jednak přiblížili organizaci, logistiku a praktické záležitosti,

které členové expedic museli řešit. Jednotlivé příspěvky umožňují nahlédnout do průběhu záchranné akce UNESCO

z různých úhlů pohledu. Svými vzpomínkami je osvěžuje přímý účastník záchranné akce prof. Miroslav Verner.

Na prahu 21. století se čeští vědci na území starověké Núbie a do oblasti jižně od ní opět vrátili. V Súdánu

provádějí interdisciplinární výzkumy archeologické týmy dvou českých institucí na třech různých lokalitách:

Českého egyptologického ústavu FF UK (v pohoří Sabaloka a v Usli) a Národního muzea (ve Wad Ben Naga).

Výsledkům těchto již několik let běžících projektů je věnována druhá část Pražských egyptologických studií.

Veronika Dulíková

Redakční rada

Prof. Dr. Miroslav Verner, DrSc.

Prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc.

Doc. Mgr. Karel Nováček, Ph.D.

PhDr. Lukáš Pecha, Ph.D.

Doc. PhDr. Jana Mynářová, Ph.D.

Mgr. Dušan Magdolen, Ph.D.

Mgr. Veronika Dulíková

Redaktoři

Mgr. Veronika Dulíková

Mgr. Lucie Jirásková

Mgr. Marie Hlouchová

Vydavatel

Univerzita Karlova v Praze,

Filozofi cká fakulta, Český

egyptologický ústav, nám.

Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1,

http://egyptologie.ff.cuni.cz/

Vydání vzniklo v rámci

Programu rozvoje vědních oblastí

na Univerzitě Karlově č. 14:

Archeologie mimoevropských

oblastí, podprojekt: Výzkum

civilizace starověkého Egypta:

Kulturní a politické adaptace

severoafrického civilizačního

okruhu v průběhu starověku

(5. tis. př. Kr. – 1. tis. po Kr.)

Fotografi e a ilustrace

Archiv Českého egyptologického

ústavu FF UK,

Imperial War Museum,

Ministry of State for Antiquities,

Jan Pacina, Petr Pokorný,

Adéla Pokorná, Jaroslav Řídký,

Břetislav Vachala

Jazyková redakce

Mgr. Kateřina Králíková

Typografi e

PhDr. Oleg Man

Sazba, zlom, tisk

SERIFA, s. r. o., Jinonická 80,

150 00 Praha 5

ISSN 1214-3189

Copyright

Univerzita Karlova v Praze

Fotografi e na titulní straně

Pohled z hory Džebel Barkal

(foto P. Pokorný)

X I V / 2 0 1 5ČESKÝ EGYPTOLOGICKÝ ÚSTAV FF UK

Rozhodnutí postavit Vysokou přehradu u Asuánu všakmělo také závažné negativní důsledky. Zvýšení hladinyNilu o asi 70 m znamenalo, že moderní i historická Núbiezmizí pod vodou. Asi sto tisíc obyvatel egyptské DolníNúbie i súdánské Horní Núbie se muselo přestěhovat donově postavených vesnic. V Egyptě byli soustředěni do ob-lasti severně od Asuánu a Núbijci se do nových domů z be-

tonu stěhovali neradi. Administrativně i technicky mnohemobtížnější se ukázala záchrana obrovského historickéhobohatství Núbie, a zároveň kulturního dědictví celého lid-stva, které mělo pod vodami Vysoké přehrady navždy zmi-zet. Bylo zřejmé, že je celé nebude možné zachránit, baani řádně zdokumentovat. Rovněž bylo jasné, že půjdeo úkol, který Egypt nebude schopen zvládnout vlastními

Z ÁC H R A N N É A K C E P E S X I V / 2 0 1 5 3

Mezinárodní akce UNESCO na záchranu památek Núbie

Miroslav Verner

Revoluce v roce 1952 v Egyptě neznamenala pouze svržení královského režimu, přinesla zásadní změnu politic-kých a hospodářských poměrů v zemi. Základem stabilizace politických cílů revoluce se měl stát hospodářskýrozvoj země, ten však především vyžadoval významné zdroje energie. Jedním z prvních kroků nového vedenízemě proto bylo rozhodnutí postavit u Asuánu další přehradu. Stará britská hráz, postavená v roce 1902 a v ná-sledujících letech dvakrát zvyšovaná, vytvořila vodní nádrž dosahující až k jižní hranici Egypta u 2. nilského ka-taraktu. Nová přehrada, tzv. Vysoká, měla stát jen několik kilometrů jižně od staré a po jejím dokončení mělavzniknout asi 500 km dlouhá vodní nádrž o objemu 164 miliard m3, která by zasahovala hluboko do Súdánu.Kromě zvýšení produkce elektřiny měla přinést také významné rozšíření plochy zemědělské půdy, zaručit dostatekvody v letech nízké záplavy a chránit zemi při záplavách vysokých a ničivých.

Obr. 1 Část expedice u gazíku zaparkovaného před budovou Československého egyptologického ústavu na třídě Pyramid č. 18 v Káhiře krátcepřed odjezdem do Núbie. Zleva: Ján Midžiak, Jaroslav Novotný, Zbyněk Žába, Azíz Sádek a Jaromír Málek (foto M. Hlinomaz, 1963)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 3

silami. Toto dilema egyptské vlády velmi trefně vyjádřil teh-dejší egyptský ministr kultury Sarawat Okáša: „Svírají měmuka, když pomyslím na rozsah katastrofy a svou odpo-vědnost. … Zničení takového dědictví by bylo zneuctěnímtohoto ministerstva a vpravdě i revoluce. A jaký by pak bylsoud dějin a budoucích staletí? “

Egyptská vláda se proto s prosbou o podporu obrátilana UNESCO. V Káhiře bylo zřízeno Středisko pro doku-mentaci a studium umění a civilizace starého Egypta,jehož hlavním úkolem se v nejbližší době měl stát prů-zkum památek Dolní Núbie. Začala se organizovat mezi-národní kampaň na záchranu núbijských památek pod zá-štitou UNESCO a k jejímu oficiálnímu zahájení došlo8. března 1960. Podobně postupovala i súdánská vláda.K záchranné akci se postupně připojily desítky zemí, ně-které formou finanční podpory, jiné vysláním svých odbor-níků do Núbie, některé obojím. Tehdejší československávláda se rozhodla vyslat a financovat egyptologickou vý-pravu, která by se přímo na místě podílela na záchraněnúbijských památek (obr. 1).

Začal závod s časem, neboť většina záchranných ar-cheologických prací musela být dokončena do polovinyroku 1964, kdy mělo po dostavbě přehrady začít napouš-tění vodní nádrže. Některé velké a historicky nesmírněcenné stavební památky, například vybrané skalní chrámy,bylo třeba přemístit na jiné, výše položené místo. Mnohédalší však byly pouze pečlivě zdokumentovány a pone-chány na místě. Ve skutečnosti nešlo v Núbii o první akcisvého druhu; podobné práce, byť v nesrovnatelně menšímměřítku, zde proběhly už v souvislosti se stavbou a ná-sledným zvyšováním první asuánské přehrady. Pod vodou

však tentokrát měly navždy zmizet nejen všechny vý-znamné stavby, ale i obrovské množství dosud neprozkou-maných a často do té doby ani neidentifikovaných archeo -logických památek, včetně sídlišť, pohřebišť, skalníchnápisů, kreseb aj.

Odbornou složitost a finanční nákladnost záchrannýchprací v Núbii nejlépe dokládají dvě operace: přemístěnískalních chrámů v Abú Simbelu a chrámového komplexuna ostrůvku Fílé. Obě akce se právem staly symbolem me-zinárodní záchranné archeologické kampaně pod záštitouUNESCO v Núbii.

V Abú Simbelu šlo o záchranu tzv. Velkého a Maléhochrámu. Oba dal postavit panovník 19. dynastie Rames -se II. (asi 1279–1212 př. Kr.) a jejich velikostí – průčelí Velkého chrámu (obr. 2) je 35 m vysoké a zdobí je panov-níkovy dvacetimetrové kolosální sochy – chtěl ukázatvšem, kdo připlouvali po Nilu z nitra Afriky, moc Egypta.Při záchraně Velkého chrámu, zasvěceného hlavnímegyptským božstvům Amenreovi, Re-Harachtejovi a Pta-hovi a také zbožštěnému Ramessovi II., neměla být na-rušena jeho přesná orientace: dvakrát ročně, 22. únoraa 22. října, totiž při východu slunce paprsky ozářily sochyvšech čtyř božstev ve svatostánku v nejzazší částichrámu. Stěny chrámových síní zdobí nejen náboženskéscény, ale i historicky vzácné výjevy z panovníkových vá-lečných tažení do Núbie a Asie, především jeho slavnábitva s Chetity u Kádeše. Malý chrám v Abú Simbelu bylzasvěcen bohyni Hathoře a panovníkově milované man-želce Nefertari.

Po zvážení všech technických, odborných a finančníchproblémů došlo k rozřezání obou chrámů na bloky (Velký

4 P E S X I V / 2 0 1 5 M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E

Obr. 2 Velký chrám v Abú Simbelu krátce před zahájením záchranných prací (foto archiv ČEgÚ)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 4

chrám na 807 a Malý na 235 bloků) a jejich znovusestavenív umělém pahorku vybudovaném nedaleko nad úrovní hla-diny budoucí vodní nádrže. Dílo, které probíhalo ve spěchua velkém stresu, bylo nakonec úspěšně dokončeno a za-vršeno otevřením obou chrámů 22. září 1968.

Se zcela jinými problémy se potýkal záchranný projektna Fílé, ostrůvku v jižní části 1. nilského kataraktu. Leželna něm rozsáhlý chrámový komplex zasvěcený bohyniEsetě, ale byla zde uctívána i další egyptská a núbijskábožstva. Počátky chrámu sahají do Pozdní doby (zhrubapolovina 1. tisíciletí př. Kr.) a úzce souvisejí s kultemboha Usira. Chrám byl významně rozšířen v Ptolemaiov-ské a Římské době a postupně tak vznikl soubor velko-lepých, harmonicky sladěných staveb respektujících tvarostrova, obklopený palmovými háji a právem považovanýza „perlu Egypta“.

Chrámový komplex na Fílé byl zčásti zatopený nilskouvodou už po dokončení stavby první asuánské přehradyroku 1902 a zejména pak po jejím zvýšení, Vysoká pře-hrada ho ale měla zatopit téměř úplně. Při záchraně chrá-mového komplexu na Fílé sice nebylo třeba památky roz-řezat, došlo však k podobnému řešení jako v Abú Simbelu,totiž k rozebrání chrámů na jednotlivé bloky a jejich opětov-nému sestavení na uměle navršeném ostrůvku Agilkija.Protože tento velmi náročný úkol nebylo možné před na-puštěním vodní nádrže stihnout, byla kolem ostrova posta-vena z ocelových dílů obrovská stěna, která vodu po doburozebírání chrámových staveb pomocí čerpadel zadržovala(obr. 3). Tomu ovšem předcházely pečlivé dokumentačnía geodetické práce, jež později umožnily stavby z několikatisíců bloků znovu sestavit. Ke slavnostnímu otevření chrá-mového komplexu na Agilkiji došlo až 10. března roku 1980.

M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E P E S X I V / 2 0 1 5 5

Obr. 3 Zatopený chrámový komplex na Fílé před zahájením vlastních záchranných prací, v době stavby ochranné ocelové stěny (foto archiv ČEgÚ)

Obr. 4 Jižní chrám v Táfě na Teynardově daguerrotypii (foto archiv ČEgÚ)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 5

6 P E S X I V / 2 0 1 5 M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E

Obr. 5 Pohled na pevnostv Kertásí zčásti pohřbenou

pod bahnem (foto J. Novotný, 1962)

Mezinárodní kampaň na záchranu památek Núbie a roz-hodnutí československé vlády se na ní podílet měly pročes kou egyptologii zásadní význam. Umožnily totiž zalo-žení Československého egyptologického ústavu na Filozo-fické fakultě Univerzity Karlovy s pracovištěm v Káhiře.Ústav, na jehož založení se významně podílel profesorZbyněk Žába, se stal organizační základnou českosloven-ských vědeckých expedic do Núbie. Těžiště úkolů předsta-voval epigrafický a archeologický průzkum několika desítekkilometrů nilského údolí, ale i nečekané a přitom velmi spe-ciální práce.

Do Núbie odjížděla československá egyptologická ex-pedice roku 1961 s tím, že svou činnost zahájí v okolí Kus-tulu epigrafickou dokumentací skalního chrámu z dobyThutmose III. (asi 1479–1424 př. Kr.) v el-Lesíji, který bylzasvěcen bohu Horovi a dalším egyptským bohům.V Egyptě však expedici čekala změna: Byla požádánao archeologický výzkum v Táfě a Kertásí. Táfa (latinsky Taphis) byla původně římské město a důležité obchodnía správní centrum severní části Núbie, ležící na rozlehléplanině obklopené skalami, které zmizelo po dokončeníprvní asuánské přehrady pod nánosy nilského bahna.Ještě koncem 80. let 19. století zde bylo možné spatřit dvachrámy, označované podle své polohy jako Severní a Jižní.Severní chrám Egyptská památková správa již dříve roze-brala (na celkem 657 pískovcových bloků) a přemístila naostrov Elefantinu v Asuánu, zatímco Jižní chrám zmizelbeze stopy. Právě o jeho nalezení a zdokumentováníEgyptská památková správa čes koslovenskou expedici požádala. K vyřešení tohoto obtížného úkolu nakonec přispěly dva staré snímky pořízené přibližně v polovině19. století dvěma cestovateli – daguerrotypie Félixe Tey-narda (1817–1892) (obr. 4) a talbotypie Maxima du Campa(1822–1894). Na obou byl zachycen Jižní chrám a za ním

skály lemující táfskou pláň. Podle výrazných vrcholů v po-zadí se nakonec podařilo přibližně určit stanoviště foto-grafa, a tak i polohu chrámu, a tu posléze archeologickypotvrdit sondážními pracemi.

V Kertásí, ležícím jen několik kilometrů severně od Táfya proslaveném už od konce Ptolemaiovské a zejménav Římské době pískovcovými lomy, čekal československouexpedici úkol jiného druhu. Vedle malého chrámu, zasvě-ceného egyptským bohům Eset-Hathoře a Harpokratovi,a mnoha nápisů na okolních skalách se zde nacházelai velká pevnost, zčásti rovněž pohřbená pod nánosy bahna(obr. 5). Expedice byla pověřena jejím přesným geodetic-kým zaměřením a pořízením jejích plánů. Pevnost střežilalomy i plavbu po Nilu a byla součástí systému opevnění,jenž chránil jižní hranici římského impéria před nájezdy di-vokých kočovných kmenů. Stavba měla nepravidelný,zhruba lichoběžníkový půdorys a tloušťka obvodových ka-menných zdí se pohybovala mezi 2,50–3,50 m. V severnía jižní zdi ležely přibližně proti sobě dvě mohutné, desetmetrů vysoké kamenné brány zdobené nahoře konkávnířímsou a okřídleným sluncem, prvky typickými pro vý-znamné staroegyptské stavby.

Po splnění úkolů v Táfě a Kertásí stál před českoslo -venskou expedici její hlavní úkol v Núbii – vyhledávání a dokumentace historických skalních nápisů a prehistoric-kých skalních kreseb. Původním přáním vedoucího expediceZbyňka Žáby bylo získat povolení k epigrafickému průzkumucelé egyptské části Núbie, a zajistit tak jednotný ráz a úroveňdokumentace i žádoucí kvalitu jejího následného zpracování,a předejít tak roztříštění těchto specifických souborů pra-menů do různých publikací jednotlivých zahraničních týmů,které v Núbii pracovaly. Nakonec expedice dostala povoleník průzkumu zhruba pětiny délky nilského údolí v Dolní Núbii,a to na dvou koncesích. Jižní koncese ležela mezi vesnicí

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 6

Naga el-Bír a chrámem ve Wádí es-Sebúe, severní mezichrámem v Gerf Husénu a chrámem v Kalábši.

Nil byl odedávna nejen životodárnou řekou, ale i zá-kladní dopravní tepnou spojující země severovýchodníAfriky. Tím spíše, že nilské údolí svírají od východu i zá-padu rozlehlé pouště, byť je na mnoha místech protínajíkaravanní cesty. Už od konce pravěku se tak nilské údolístalo koridorem, kterým v obou směrech, od severu k jihua naopak, probíhala čilá komunikace a kulturní výměna.Putovali jím lidé s nejrůznějším posláním – obchodníci,lovci, vojáci, dokonce tudy občas migrovaly celé populace.Mnozí z těch, kdo se po Nilu plavili už v dobách faraonů,zanechali na místě svých zastávek na skalách nápisy ob-sahující většinou jen osobní jméno a někdy i titul, z něhožse dá vytušit účel cesty. Z delších nápisů, které do skal vy-tesaly například početnější výpravy, se dovídáme cennéúdaje, vztahující se k mnohdy pohnutým dějinám Núbie.Některé z náhodně objevených nápisů a skalních kresebbyly zdokumentovány a publikovány už dříve, nešlo všako jejich systematický výzkum a komplexní zpracování. Toměla změnit až núbijská kampaň pod záštitou UNESCOa lví podíl na tom měla mít československá expedice.

Od Egyptské památkové správy dostala expedice po-drobné mapy Núbie pořízené francouzským Národnímgeografickým ústavem, do nichž se měly skalní nápisya kresby přesně lokalizovat. Brzy se ale ukázalo, že tytojinak kvalitní mapy zahrnují jen úzké pásmo podél nilskýchbřehů, skalní nápisy a kresby se však často nacházely takéve vedlejších údolích. Bylo proto třeba mapy doplňovatplánky s lokací nálezů. Při svém průzkumu expedice vy-užila vlastností katamaránu Sadík en-Núba, „Přítel Núbie“,své plovoucí základny na Nilu. Velmi malý ponor mu umož-ňoval plout těsně podél skalnatého břehu, a přímo z jehopaluby se tak daly vyhledávat nápisy a kresby dalekohle-dem. Průzkum začal od nejjižnějšího okraje k výzkumu při-děleného území, aby loď mohla pozvolna splývat poproudu Nilu. Někdy bylo dokonce možné nápisy a kresbypřímo z lodi i fotografovat.

Dokumentace skalních nápisů zahrnovala jejich přes-nou lokalizaci na zmíněných mapách, fotodokumentaci,přepis do archeologického deníku a podrobnější popis.Ve vybraných případech byly nápisy okopírovány na prů-svitný papír a u historicky zvlášť významných nápisů sepořídila i latexová kopie, z níž se po návratu do Prahy zho-tovil sádrový odlitek.

Na obou československých koncesích se během prů-zkumu podařilo objevit a zdokumentovat celkem 243 his-torických skalních nápisů, z naprosté většiny egyptských,psaných kurzivním písmem, zbytek tvořily nápisy řecké, la-tinské, aramejské, merojské a koptské. Nejstarší nápis, po-cházející z 2. dynastie, byl objeven na nejjižnějším okrajijižní koncese a tvoří ho pouze jméno krále Ninecera (okolo2700 př. Kr.). Má však velkou historickou hodnotu, neboťdokládá, že už v této Raně dynastické době sahala mocegyptského panovníka daleko za jižní hranici země, tedyza 1. nilský katarakt. Mezi historicky nejvýznamnější patřínápisy vztahující se k egyptské kolonizaci Núbie na po-čátku Střední říše (asi 1994–1797 př. Kr.). Jedním z nichje nápis z 12. dynastie, z 9. roku spoluvlády AmenemhetaI. a Senusreta I. (okolo 1944 př. Kr.), objevený u vesniceNaga el-Girgáwí (obr. 6). Informuje o porážce Núbijců, ni-čení jejich vesnic a úrody a posléze o stavbě pevnosti,která měla usnadnit kontrolu dobytého území.

Kromě skalních nápisů se během průzkumu podařilonajít také nečekané množství skalních kreseb, častovelmi zajímavých a historicky cenných. Nakonec jich byloobjeveno a zdokumentováno více než pět tisíc. Kresby sevyskytovaly na strmých skalních stěnách nad Nilem, přiústí pouštních údolí u Nilu, na křižovatkách karavanníchcest, poblíž pravěkých či starověkých sídlišť aj. Většinoušlo o kresby vyryté do pískovcových skal a balvanů ka-menným nebo kovovým hrotem, méně často byly vyťu-kané kamenným nástrojem nebo vyškrabané. Vzácně seve skalních přístřešcích našly i skalní malby s obrazyskotu, lidí, lodí, jezdců na velbloudech a koních, magic-kých znaků aj. (obr. 7).

M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E P E S X I V / 2 0 1 5 7

Obr. 6 Skupina skalních stélz počátku Střední říše objevenáu vesnice Naga el-Girgáwí (foto J. Novotný, 1963)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 7

Nejběžnějším námětem skalních kreseb jsou kromělidí také zvířata, zejména skot, který hrál v životě obyva-tel nilského údolí mimořádně významnou úlohu už odmladší doby kamenné. Běžné jsou i kresby koní, oslů,velbloudů, divoké fauny, různých symbolů a znaků, častoobtížně vysvětlitelných, atp. (obr. 8). Datování skalníchkreseb je velmi obtížné, neboť pocházejí z velmi rozsá-hlého období od neolitu až do současnosti. Neusnadňujeje ani jejich tematika, která je často táž nebo podobnáa většinou odráží život zemědělců, pastevců a lovců v nil-ském údolí, jejich náboženské představy a kulty, vý-znamné události v jejich životě atp. Kresby je proto třebazkoumat v jejich konkrétních archeologických nálezovýchokolnostech a širším kulturně-historickém kontextu vý-voje severovýchodní Afriky a porovnávat je s jejich ana-logiemi na přesněji datovaných památkách, napříklads výzdobnými motivy na keramice. Datování kreseb do-mácích zvířat rovněž usnadňuje doložený počátek jejichvýskytu v dané oblasti. V závislosti na klimatických změ-nách se zkoumají skalní kresby divoké fauny a její po-stupný ústup, což se týká různých druhů gazel a antilop,lvů, slonů, žiraf, hrochů, krokodýlů, pštrosů aj. V Egyptěa Núbii se tato zvířata vyskytovala ještě v Raně dynas-tické době.

Neméně zajímavé výsledky přinesl i archeologickýprůzkum přidělených koncesí v Núbii. Podařilo se objevita zdokumentovat velké množství archeologických lokalit

a památek – pohřebišť, skalních hrobek, strážních věžíaj. Vzhledem k nedostatku času i finančních a technic-kých prostředků bylo bohužel možné důkladně prozkou-mat jen některé z nich, především pohřebiště ve WádíKitně a jižní část pohřebiště v Kalábši. Šlo o pohřebištěs kamennými, až několik metrů vysokými mohylami,které byly v naprosté většině vyloupené. Dochovaly sev nich jen zbytky pohřbů a pohřební výbavy, zejména ke-ramiky, náramků, korálků a jiných ozdob. V bohatšíchhrobech nechyběly ani šperky, skleněné nádoby, pří-padně kvalitní textilie dovážené z Egypta. Součástí po-hřební výbavy byly potraviny, jak dokládaly zbytky zvíře-cích kostí, obilovin a ovoce. Pohřebiště ve Wádí Kitněa Kalábši pocházejí z pozdně Římské až Byzantskédoby, zhruba ze 3.–5. století, a byla přisuzována Nobá-dům, někdy též nazývaným Núbové, jejichž jméno podleněkterých názorů dalo název celé zemi, Núbii. Nejnovějise přisuzují Blemmyjům.

Práce československého vědeckého týmu v Núbii uzav -řel antropologický výzkum současné núbijské populace. Po ukončení všech prací československé expedice v Núbiivěnovala egyptská vláda, jako projev uznání za úspěšnouspolupráci a dosažené vědecké výsledky, naší zemi podílna archeologických nálezech. Ten obohatil sbírky Náprst-kova muzea, součásti Národního muzea v Praze. Byly takévybrány a odtesány asi dva tucty historicky nejvýznamněj-ších skalních nápisů a kreseb a přeneseny do Muzea

8 P E S X I V / 2 0 1 5 M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E

Obr. 7 Přístřešek se skalnímimalbami skotu a lidí (foto Z. Žába, 1964)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 8

M E Z I NÁ R O D N Í A K C E U N E S C O NA Z ÁC H R A N U PA M ÁT E K N Ú B I E P E S X I V / 2 0 1 5 9

Obr. 8 Jeden z egyptských dělníkůukazuje Jánu Midžiakovi skalníkresby kozorožců (foto M. Hlinomaz, 1963)

Núbie v Asuánu (obr. 9). Československé expedici, resp.Československému (dnes Českému) egyptologickémuústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pak připadloprávo, ale především povinnost všechny poznatky shro-mážděné během výprav do Núbie vědecky zpracovata pub likovat. U naprosté většiny z nich už k tomu došlo for-mou vědeckých článků a zejména velkých monografií,k nimž patří například Zbyněk Žába, The Rock Inscriptionsof Lower Nubia (Czechoslovak Concession) (1974); EvženStrouhal, Wadi Qitna and Kalabsha South. I. Archaeology(1984); Miroslav Verner, Some Nubian Petroglyphs (1973);František Váhala – Pavel Červíček, Katalog der Felsbilderaus der tschechoslowakischen Konzession in Nubien(1999). Vědecká problematika bohaté dokumentace, shro-mážděné československou expedicí během mezinárodnízáchranné kampaně pod záštitou UNESCO v Núbii, tím

však zdaleka nebyla vyčerpána a dořešena, dnes se jív ústavu věnují mladí odborníci a připravují k vydání dalšívědecké práce.

Co zbývá dodat závěrem? Možná tím nejvýznamnějším,co nám mezinárodní záchranná kampaň UNESCO v Núbiipřinesla, bylo zapojení české egyptologie do mezinárodnívědecké spolupráce a soutěže, protože k němu shodouokolností došlo v době, která rozvoji humanitních vědv naší zemi nepřála.

Projevem ocenění českého přínosu ke zdárnému usku-tečnění záchranné archeologické kampaně v Núbii nebyljen výše zmíněný podíl na nálezech, mnohem důležitějšíbyla nabídka egyptské vlády, aby se po skončení núbijskékampaně čeští egyptologové nadále podíleli, tentokrát užna území Egypta, na výzkumu a záchraně jeho obrov-ského historického a kulturního dědictví.

Obr. 9 V roce 2007 byla v MuzeuNúbie v Asuánu otevřena výstavao československém podílu na záchranné archeologické akcipod záštitou UNESCO v Núbii(foto M. Frouz, 2007)

PES XIV_2015_zpravy_1_55_PES 7.8.15 7:46 Stránka 9

P U B L I K A C E K V Ý Z K U M Ů M Č E S K É H O E G Y P T O L O G I C K É H O Ú S TAV U F F U K

1 32

4 5 6

7 8

1. M. Hlinomaz, Plavba za hieroglyfy, Praha: Státní nakladatelství dětské knihy 1967.

2. M. Verner, Some Nubian Petroglyphs on Czechoslovak Concessions, Praha: Univerzita Karlova 1973.

3. Z. Žába, The Rock Inscriptions of Lower Nubia. Czechoslovak Concession, Prague: Charles Univerzity of Prague 1974.

4. E. Strouhal, Wadi Qitna and Kalabsha--South. Late Roman – Early Byzantine Tumuli Cemeteries in Egyptian Nubia. Volume I: Archaeology, Prague: Charles University 1984.

5. E. Strouhal, 1989 Sedmkrát do Núbie, Praha: Vyšehrad 1989.

6. F. Váhala – P. Červíček, Katalog der Felsbilder aus der tschechoslowakischen Konzession in Nubien, I–II, Prag: Karls-Universität – Verlag Karolinum 1999.

7. L. Suková, The Rock Art of Lower Nubia (Czechoslovak Concession), Prague: Charles University in Prague, Faculty of Arts 2011.

8. L. Suková, The Rock Paintings of Lower Nubia (Czechoslovak Concession), Prague: Charles University in Prague, Faculty of Arts 2011.

Kertási

Táfa

Naga Chór Rahma el-Bahrí

Naga Chór Rahma el-Kiblí

Kalábša

Naga Abú Tarfa

Chór el-Džazíra

Naga Kabúš

Naga Marsaba

Naga el-Singáb

Naga Abú Áša

Naga Birbet Dendúr

Naga Chulus

Wádí Abjad

Naga el-GházíNaga Farag Alláh

Naga Ambikol

Naga Abú Zana

Gerf Husén

severní československákoncese

jižní československákoncese

Korosko

Naga el-Noba

Naga el-Amilas

Naga Abidis

Naga el-Dóm el-DakarWádí es-Sebúa

0 300 km

2. katarakt

1. katarakt

3. katarakt

4. katarakt

5. kataraktNúrí

Kerma

Buhén

Fílé

Saj

Mirgissa

Semna

Soleb

Sedeinga

Amara

Chartúm

Wad Ben Naga

Šendi

Sennár

Kassala

Port Súdán

Bílý N

il

Modrý Nil

Atbara

DŽAZÍRA

BUTÁNA

KERÁBA

6. katarakt

Usli

EGYPT

DOLNÍ NÚBIE

HORNÍ NÚBIE

BAJÚDA

ERITREA

ETIOPIE

Dongola

KortíAtbara

Asuán

Nil

Sabaloka

Wádí Kitna

Amada Wádí el-AlákíTomás

EllesíjaKasr Ibrím

Džebel Adždž

Abú SimbelAkša

Džebel Adda / Džebel eš-Šems

Džebel Šéch Sulejmán

Meroe

Džebel Barkal

el-Kurru

Mapa jižního Egypta a Súdánu s vyznačením archeologických lokalit

a československých koncesí v letech 1960–1965

(kresba V. Vrtal – J. Malátková)