Recenzovali: Doc. ThDr. Sidonia Horňanová, Ph.D.

Doc. Pavel Hošek, Th.D.

Nová doba, stará zloba: soudobý antisemitismus v historickém

kontextu

© Lena Arava-Novotná, Ivo Budil, Věra Tydlitátová, Zbyněk Tarant

Obálka: Věra Tydlitátová a Zbyněk Tarant

Foto na obálce: Zbyněk Tarant (nepokoje v Janově 17.11.2008)

Jazykové korektury: Petra Johana Poncarová, Veronika Sobotková

ISBN 978-80-7043-937-1

Vydala Západočeská univerzita v Plzni 2010

První vydání

Náklad 210 ks

Tisk: TYPOS tiskařské závody s.r.o. Plzeň

Vydání publikace bylo podpořeno dotací z projektu studentské

grantové soutěže (SVK2-2010-001)

1

Obsah

Úvodní slovo.........................................................................3

Geneze protižidovských mýtů a stereotypů ve středověkém křesťanském myšlení.............................................................5

Edouard Drumont, Edward Augustus Freeman a ideologické zdroje Hitlerova antisemitismu...........................................44

Akademický antisemitismus...............................................99

„Nepřítel mého nepřítele...?“ Neonacismus a islám. Realita českého prostředí...............................................................128

Vzpomínky Marie Pauerové, přeživší šoa.........................176

Summary...........................................................................194

2

„Nepřítel mého nepřítele...?“ Neonacismus a islám. Realita českého prostředí

Zbyněk Tarant

S nárůstem významu internetu dochází ke stále většímu

propojování a vzájemnému ovlivňování fyzické a virtuální reality.

Každý, kdo chce dnes založit hnutí, pozvat účastníky na akci či setkání

nebo jen šířit jakékoliv myšlenky, je nucen toto médium použít,

případně je jeho činnost tímto médiem zaznamenána (knihy v e-

shopech, zprávy v médiích apod.). Chceme-li se tedy dozvědět něco

o povaze skutečně soudobého, aktuálního antisemitismu, je monitoring

internetu velmi efektivní metodou. Tentokrát se na tuto metodu

obracíme za účelem testování hypotézy, že „muslimové v ČR jsou

napojeni na neonacistické kruhy“. Tato hypotéza pravděpodobně

rozděluje čtenáře do dvou kategorií. Ti první jsou o napojení muslimů

(či alespoň některých politicky aktivních muslimů) na neonacistické

kruhy bezvýhradně přesvědčeni, zatímco ti druzí jsou patrně překvapeni

či přímo osobně dotčeni tím, že byla podobná hypotéza vůbec

vyslovena. V českém prostředí je možno jít dokonce ještě dále

a vysledovat částečnou souběžnost těchto dvou kategorií s pravo-levou

politickou osou a rozdílnými názory na blízkovýchodní konflikt.

Hypotéza o vzájemném napojení islámu/islamismu a neonacismu je

nejčastěji zastávána v řadách konzervativní pro-izraelské pravice,413

413 Webové stránky těchto hnutí v ČR: www.euportal.cz, www.eretz.cz, www.eurabia.cz. Zástupcem tohoto ideového proudu je také např. webzin Neviditelný pes http://neviditelnypes.lidovky.cz či křesťanští sionisté www.icej.cz

128

zatímco opačný postoj je velmi častý v řadách liberální levice, jejíž

vztah ke státu Izrael je spíše kritický.

Ti, kdož hovoří o možnosti propojení islamismu a neonacismu

v ČR, tak činí zpravidla na základě obecně známých historických

i současných zahraničních kauz. Dozvídáme se o nebývalém prodejním

úspěchu Mein Kampf a Protokolů siónských mudrců na knižních trzích

v Turecku414 a arabských zemích. Známé jsou rovněž fotografie

vojenských přehlídek Hizbulláhu, na nichž vojáci zdraví zdviženou

pravicí a velmi citlivě vnímaným tématem byla i konference popíračů

holocaustu v Teheránu. Známa je také otázka kolaborace muslimské

obce s nacisty během 2. světové války v období protektorátu.415

Rovněž letmý pohled za hranice, na Slovensko, vyvolává

oprávněné obavy. Neofašistické Nové slobodné Slovensko (NSS)

se otevřeně chlubí spoluprací s Palestinci, kteří se mají účastnit jeho

akcí. NSS uspořádalo několik protestních akcí, jichž se zúčastnili

i Palestinci – například v Košicích416 a Prešově.417

Mohlo by se tedy zdát, že vzájemný vztah ideologií politického

islámu s neonacistickými kruhy je nezpochybnitelný a vlastně

pragmatický a že v České republice tomu nebude jinak. Závěry

výzkumu založeného na výročních zprávách BIS a analýzách

využívajích archivy Ligy proti antisemitismu však přesto celou tezi

414 Tato zpráva proběhla světovými médii v roce 2005 a všimla si jí i média česká. Ze zahraničních agentur viz např.: BBC: „Hittler book bestseller in Turkey“, [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4361733.stm

415 Mendel M.: „Muslimové v českých zemích (1934-1989)“. in Dingir 1/2006, str. 16-18. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml)

416 Cagáň, I.: „Sprievod mestom Prešov za uctenie si palestínskych obetí“. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://slovoigorovo.110mb.com/index.php?p=1_13

417 Cagáň, I.: „Sprievod mestom Košice za svobodnú Palestínu“. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://slovoigorovo.110mb.com/index.php?p=1_12

129

poněkud problematizují.

V následujícím textu budeme postupovat, jako by byla hypotéza

o napojení muslimských a neonacistických kruhů v ČR pravdivá.

Rovněž s pojmy jako „islám“ či „islámský svět“ zde budeme záměrně

zacházet s ledabylostí mainstreamových médií. Je-li totiž uvedená

hypotéza skutečně platná, potom bychom měli být schopni použít

stejnou metodu jako při prokazování spojitosti mezi jednotlivými

neonacistickými organizacemi: měli bychom najít vzájemné odkazy

na webových stránkách, informace o spolupořádání akcí, vzájemné

projevy podpory či přímo zaznamenat spoluúčast osob z obou táborů

na konkrétních akcích v terénu.418 Pro dokreslení konkrétnějšího

lidského rozměru zahrnujeme rovněž dvě případové studie a vlastní

pozorování z terénu. Podobný výzkum k tématu neonacistů a muslimů

v ČR, zaměřený na konkrétní, „tvrdá“ data nebyl doposud proveden

a autor této kapitoly vyjadřuje naději, že jeho publikováním pomůže

vnést do této mnohdy ideově zabarvené diskuse konkrétnější fakta.

Muslimská „komunita“ v ČR

Prostředí české muslimské komunity má svá specifika. Zaprvé

jde o komunitu relativně malinkou. Muslimů zde žije odhadem mezi

10 000 - 20 000 (tj. jedna až dvě tisíciny celkového počtu obyvatel

ČR),419 přičemž tito lidé přicházejí z tolika různých koutů světa a jsou

418 Podobným způsobem bylo možné prokázat spojitost mezi Dělnickou stranou a Národním odporem. Viz: Tarant, Z. (2009): „Worker's party: From Socialist Nationalism to Nationalist Socialism“ in Hanzová, Tydlitátová: Anatomy of Hatred. Plzeň: Nakladatelství ZČU v Plzni, str. 84-101.

419 Přesný počet muslimů v ČR není znám. Je to dáno mj. tím, že české právo jakékoliv dotazování a evidenci náboženského vyznání s ohledem na svobodu vyznání striktně zakazuje. BIS používá minimální odhad 8000. Muslimské komunity zpravidla hovoří o 10 000-20 000 muslimů, přičemž členy některé z obcí je pouze několik stovek.

130

vzájemně natolik roztříštění a rozdělení vlastními generačními,

kulturními i politickými odlišnostmi, že o nich snad ani nelze hovořit

jako o „komunitě“. Počet českých konvertitů se pak odhaduje na několik

stovek, přičemž jde většinou o ženy přijímající víru manželů. Řada

muslimů, bývalých studentů socialistických vysokých škol, zastává

v ČR kvalifikované pozice včetně výzkumných a akademických,

případně se prosadila v podnikatelské sféře.

V České republice působí několik islámských sdružení, nadací

a obcí, zpravidla koncentrovaných ve větších městech, a to zejména

ve městech universitních a lázeňských. Podle adresáře na muslimském

webu fungují v ČR dvě mešity (Praha a Brno) a kolem desítky menších

modliteben.420 Při zběžném pohledu se zdá být v současnosti

nejaktivnější brněnská mešita, reprezentující spíše pro-integrační

postoje.421 Předseda islámské nadace v Brně Muníb Hasan ar-Ráwí

dokonce v rozjitřené atmosféře před pokusem neonacistů o pochod

židovskou čtvrtí v Praze na výročí křišťálové noci v roce 2007 vyjádřil

podporu Židům.422

z nich. Maximální odhad až 20 000 osob vzniká sečtením všech osob, jejichž předpokládaná národnost či země původu je „islámská“, aniž by bylo jasné, zda jsou tyto osoby skutečně praktikujícími muslimy. Muslimská náboženská obec zatím nedokázala sehnat 10 000 podpisů pro oficiální registraci, jakožto náboženské organizace. Po změně zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností dosáhla pouze na první stupeň registrace zajišťující právní subjektivitu, která vyžaduje 300 podpisů. Viz také: Mrázek, M.: „Muslimská unie“ in Dingir 1/2006, str. 23. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml

420 „Adresář modliteben“, [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.infomuslim.euweb.cz/adresar.htm

421 S názory a postoji „brněnské mešity“ je možno se seznámit na www.mesita.cz.422 Zpráva bohužel poněkud zapadla. Povšimly si jí však například Lidové noviny:

„Petici proti pochodu podepsali i muslimové. Plánovaný pochod pravicových extremistů židovskou částí města v den výročí neblaze proslulé Křišťálové noci vzbudil řadu odmítavých reakcí. Prezident vyzval úřady, aby pochod zakázaly. Židé, někteří poslanci a dokonce i Romové se chtějí postavit extremistům tváří v tvář. Proti pochodu se také podepisovala petice. Na Husitské teologické fakultě se pod ní podepsali i muslimové. „Jsme oficiálně proti tomu pochodu. Jak Ústředí

131

Pražská mešita a Muslimská unie, spojované s rozporuplnými

postavami Muhammada Abbáse a Vladimíra Sáňky, nevykazují

v současnosti mediálně viditelnou aktivitu, ovšem běžné každodenní

služby pro věřící poskytuje tato nadace beze změny. Webové stránky

Unie muslimských studentů a Muslimské unie423 jsou v současnosti

nefunkční. Abbásovy Muslimské listy stále fungují, byť jsou již bez

aktualizací. Stránky islámské nadace v Praze424 jsou dosud v provozu,

ale pouze s minimálními aktualizacemi. Fenoménem typickým pro ČR

jsou komunity muslimek. Jejich potřebám slouží několik dedikovaných

diskusních fór s privátním přístupem. Několik dalších webů je typicky

„komunitních“, tj. zaměřených na poradenství a výměnu zkušeností

v rámci minoritní komunity.425 Některé další české muslimské weby

budou předmětem podrobnější analýzy.

V minulých letech se jak pražská, tak brněnská mešita staly

terčem vandalismu a provokací, na které jejich představitelé naštěstí

reagovali se zdravým nadhledem. Projekty na vybudování dalších mešit

v ČR, např. v Teplicích či Orlové, zkrachovaly buď v důsledku odporu

konzervativní veřejnosti, případně z důvodu nerealističnosti projektů

samých.426 V současné době probíhá debata o výstavbě větší mešity

v Brně, neboť ta stávající – drobná jednopatrová stavba pro cca 70

věřících - již z kapacitních důvodů nevyhovuje.

muslimských obcí v České republice, tak Islámská nadace v Brně. Je to věc, která je protilidská. Oslavit výročí takového činu je nesprávné,“ říká předseda Islámské nadace v Brně Muneeb Hassan Alrawi.“ Lidové noviny (29.10.2007): „Půjdeme i přes zákaz. Jinudy“, [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.lidovky.cz/ln_domov.asp?c=A071029_073341_ln_praha_svo

423 www.muslim-inform.cz424 www.islamweb.cz425 Např.: http://www.infomuslim.euweb.cz426 Více viz Vojtíšek, Z. (2006): „Český boj o mešity“ in Dingir 1/2006, str. 19-21.

[online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml132

Zjištění BIS

Česká civilní rozvědka – Bezpečnostní informační služba –

každoročně informuje veřejnost o své činnosti skrze shrnující výroční

zprávy.427 Ačkoliv se z nich pochopitelně nedozvíme žádné utajované

skutečnosti, pro hrubou představu o tom, jak civilní rozvědka hodnotí

bezpečnostní situaci v daném roce, tyto dokumenty postačují. Vedle

samotné otázky napojení muslimů na neonacisty se v rešerši těchto

zpráv ptáme i na to, jak obecný charakter muslimské komunity v ČR

vidí BIS. Je česká komunita radikální, či spíše umírněná a má nějaké

„rizikové“ kontakty?

Z rešerše těchto zpráv vyplývá, že se BIS v minulosti zabývala

několika „důvodnými podezřeními“ z islamisticky motivovaného

terorismu, ovšem k žádnému teroristickému útoku s politickým či

náboženským podtextem na území ČR nedošlo. Bylo provedeno několik

výslechů zahraničních státních příslušníků a jejich následnému

vyhoštění, ovšem napojení na místní muslimskou komunitu

zaznamenáno nebylo. Česká republika je vyhodnocována spíše jako

tranzitní, nikoliv cílová či snad zdrojová země teroristických aktivit.

Daleko větším problémem nežli náboženský či politický terorismus je

tzv. terorismus kriminální, neboli atentáty (vč. pumových) jako způsob

vyřizování účtů mezi různými složkami organizovaného zločinu. Zde

však jde o organizovaný zločin původem především z východní Evropy.

Neonacismus a islamisticky motivovaný terorismus jsou

ve zprávách BIS pojednávány odděleně v samostatných, nenavazujících

kapitolách. Ze zpráv je patrné, že BIS věnuje činnosti muslimských

organizací a organizací napojených na země tzv. „islámského světa“

na území ČR velkou pozornost. Zprávy jsou v hodnocení velmi opatrné

427 Výroční zprávy BIS jsou veřejnosti k dispozici na: www.bis.cz/vyrocni-zpravy.html133

a na přelomu tisíciletí otevřeně pracují s hypotézou, že útok

islamistických radikálů na území ČR je jen otázkou času.

BIS však obecně hodnotí místní muslimskou komunitu jako

„pasivní“ a „liberálnější, nežli v Západních zemích“. V roce 1998 BIS

shrnuje, že „dosud nebyly zjištěny podstatné snahy o zneužití muslimské

komunity nebo její ovlivnění ve prospěch militantního nebo radikálního

islámu. Zaznamenána byla naopak stagnace aktivit v organizování

pobočky islámské organizace Third World Relief Agency (TWRA) v ČR

(úředně nepovolena).“ O této kauze bude ještě řeč níže.

Ve zprávě za rok 2000 se sice obecně hovoří o „nebezpečí

možného zneužití islámských idejí (…) radikálními skupinami.“ BIS

však dále v téže zprávě shrnuje, že „aktivity teroristických organizací

v ČR nebyly zaznamenány. Byly prověřovány signály o přítomnosti

jednotlivých členů teroristických skupin na území České republiky, ale

nebyla potvrzena snaha těchto osob o zneužití území ČR k přípravě

nebo realizaci teroristické akce.“

V roce 2001, po útocích 11. září, je přístup muslimských

organizací v ČR charakterizován jako „rezervovaný“. Zpráva dále

uvádí, že: „nebylo potvrzeno, že by v ČR existovalo uskupení aktivně

podporující islámský radikalismus nebo přímo teroristické akce.“ Jako

konkrétní problém je zmiňován fakt, že zahraniční příslušníci

teroristických organizací využívají ČR jako tranzitní zemi. Zpráva BIS

také v roce 2001 hovořila o několika případech převzetí článků z webu

Hizbulláhu na českojazyčným muslimským webem, a to v tom smyslu,

že 11. září se nijak neprojevilo na počtu takto převzatých článků. Zpráva

však neuvádí konkrétnější informace a pozdější zprávy se o tomto jevu

již nezmiňují.

BIS v tomto období daleko více trápily aktivity rozvědky Íránu

a Iráku proti Rádiu svobodná Evropa. Čeští muslimové však jako aktéři

těchto zahraničních aktivit zmiňováni nejsou. Naopak, v roce 2002

134

se dokonce hovoří o hrozbě pro členy irácké opozice sídlící v ČR

ze strany tajných služeb režimu Saddáma Husajna. Opět není

zmiňováno žádné napojení muslimů nebo islamistů na neonacisty či

ultra-pravicovou scénu obecně.

„V prvních dvou měsících roku 2003 byl zaznamenán zvýšený

počet migrantů z Palestiny, kteří předtím pobývali v libanonských

uprchlických táborech. Do ČR cestovali letecky linkami z Bejrútu

do Ruska s tranzitem přes Prahu, kde cestu přerušili a požádali

o udělení azylu. Vzhledem k možné infiltraci nežádoucími osobami,

napojenými na prostředí islámského radikalismu, představují migranti

a návštěvníci z arabských zemí určité bezpečnostní riziko.“ Konkrétní

incident však zaznamenán nebyl a ve zprávách z dalších let se o těchto

osobách již dále nehovoří.

Podle zprávy z roku 2005 reprezentuje muslimskou komunitu

v ČR přibližně 8000 osob, „je tedy nepočetná, není izolována

od většinové populace a jako celek je názorově umírněná.“ Zpráva

uveřejněná o rok později se nese ve velmi podobném duchu: „Během

roku 2006 nezaznamenala BIS v české muslimské komunitě žádné

výrazné projevy radikalizace či výzvy k násilí. Muslimská komunita

se snaží žít v souladu s českou nemuslimskou společností a má zájem

o dialog. Její představitelé se snažili seznámit většinovou společnost

s islámem a jeho hodnotovým systémem s důrazem na nenásilný

charakter tohoto náboženství. Z hlediska islámského radikalismu

a terorismu mohou představovat hrozbu spíše ty osoby, které přicestují

do ČR ze zahraničí s cílem podpory, organizace nebo realizace

teroristického činu.“ Tolik BIS. Ani zprávy v letech 2007-2009

nepřináší žádné zásadní změny – místní muslimové nepředstavují

problém, hrozba spočívá v činnosti zahraničních organizací s tím,

že byli z důvodu závažného podezření vyšetřováni konkrétní cizí státní

příslušníci. Možná spolupráce českých muslimů s neonacisty není

135

v žádné ze zpráv zmíněna, a to dokonce ani v rovině hypotézy.

Otázka propojení webových stránek

Existuje-li aktivní spolupráce mezi muslimy a neonacisty, pak

bychom měli být schopni nalézt odkazy na neonacistické weby

na webech muslimských a naopak. Podobný způsob dokazování byl již

v minulosti úspěšně použit k demonstraci propojení Dělnické strany

s neonacistickými organizacemi. Na základě takto učiněné rešerše

odkazů na webových stránkách neonacistických a muslimských

organizací lze obecně konstatovat, že vzájemná propojenost současných

webových stránek téměř neexistuje. Neonacistický a muslimský internet

jsou velmi rozdílné světy. Neonacistický internet je silně uzavřený

směrem dovnitř. Jen málo odkazů z neonacistických webů vede mimo

tuto sféru. Muslimové naopak, vedle ryze islámských webů, často

odkazují na komunitní a krajanské weby, organizace pomáhající

imigrantům, případně na hnutí liberálně-levicová a lidsko-právní.

Zvláštní kategorii odkazů vedoucích z muslimských webů směrem

„ven“ jsou stránky nabízející palestinský pohled na blízkovýchodní

konflikt. Většina takovýchto pro-palestinských stránek je sice tendenčně

protiizraelská, nepředstavuje však z hlediska propagace antisemitismu

problém. Objevují se pouze sporadické incidenty, jako třeba stránky

http://islam.wz.cz, aktivní v letech 2004-2007.

Určité nepřímé náznaky spojení muslimských a neonacistických

kruhů byly zaznamenány u starších webů, které jsou dnes často

dostupné pouze skrze archivy, a v případě, že jsou stále funkční, tak bez

aktualizací. Konkrétně bylo podezření vysloveno u starších webů Prefer

Statement (http://prefer-statement.wz.cz), Radio Islam

136

(www.abbc.net/czech) a Muslimské listy (www.muslimske-listy.eu)

a rovněž u jednoho dodnes velmi aktivního webu Zvědavec

(www.zvedavec.org) Tyto weby nyní rozebereme podrobněji.

Radio Islam

Asi nejzávažnější položkou z výše uvedeného seznamu se zdá

být Radio Islam. Po zadání hesla „Mein Kampf“ do vyhledávače

se odkaz ke stažení Hitlerovy knihy z adresy těchto stránek dokonce

objeví mezi prvními položkami, hned po relevantních encyklopedických

heslech z Wikipedie. Existence těchto stránek se zdá být jedním

z nejzávažnějších podkladů pro hypotézu o napojení muslimské

a neonacistické scény v ČR.

Česká verze stránek Rádio Islám byla založena v roce 2003,

čemuž odpovídá i technická úroveň webu. Stránky jsou již více než pět

let bez jakékoliv aktualizace. Dodnes fungují jenom proto, že jsou

zdarma hostovány na zahraničním serveru stejného jména. Mezinárodní

projekt Radio Islam je dílem marockého imigranta Ahmada Rámího.

Původní web, stejně jako jeho česká sekce, publikují explicitně

antisemitské materiály. Kromě Mein Kampf a Protokolů siónských

mudrců jde především o literaturu popíračů holocaustu – překlady textů

Roberta Faurissona, Marka Webera, Ernesta Zündela a dalších.

Jednotlivé cizojazyčné sekce Radia Islam byly uvedeny mezi

kontaktními adresami v „tiráži“ brožury Rudolfa Seidla s názvem

Osvětim: fakta versus fikce Tehdy sídlily na „dotcomové“ adrese:

www.abbc.com. Česká sekce webu však přímo odkazována není.

Brožuru rozeslala v několika vlnách v letech 2006 a 2007 skupina

neonacistů vystupující pod neformální hlavičkou think-tanku „Národně

vzdělávací institut“ (www.vzdelavaci-institut.com - dále jen NVI).

137

Celkem mohlo jít o několik stovek brožur adresovaných především

na české základní a střední školy, jejichž obsahem bylo shrnutí tezí

Ernsta Zündela a dalších popíračů holocaustu. Kauza byla hojně

reflektována i v českých médiích. Radio Islam je tedy zmiňováno jako

„revizionistický“ kontakt v brožuře šířené NVI a materiály publikované

v jeho české sekci jsou začasto shodné s materiály NVI.

Zdá se tedy, že jsme narazili na explicitní napojení. K jeho

ověření je třeba jít ještě dále a zjistit, jaké je pozadí české sekce Radia

Islam. Pokud by byla založena a provozována muslimem, pak by šlo

o konkrétní důkaz.

Jako autor stránek Radia Islam je uveden jistý Petr Stoniš (zda

jde o skutečné jméno či pseudonym není stoprocentně jisté). Rozhovor

s Petrem Stonišem přinesl Erik Sedláček ve svém magazínu Poslední

generace.428 Rozhovor se Stonišem je uveden ve třetím z pěti čísel

tohoto magazínu. Ačkoliv lze říci, že neonacistické texty jsou všeobecně

vysoce tendenční a obsahují řadu mystifikací, dá se z nich mezi řádky

vyčíst i konkrétní informace, a to zejména v místech, kde lze

předpokládat, že autoři nebudou mít potřebu lhát. Například hovoří-li

dotyčný o svých důvodech k vytvoření nějakého webu či o svých

politických názorech v rozhovoru pro magazín, který má k šíření

takovýchto myšlenek poskytnout prostor, důvod ke lhaní by mít neměl.

Zvláště když pravděpodobně mluví pod pseudonymem a všechny možné

identifikační údaje jsou redaktorem pečlivě odstraňovány. Hovoří-li tedy

Petr Stoniš (ať už je to kdokoliv) o svých motivech a myšlenkovém

zázemí, můžeme předpokládat, že tím skutečně vyjadřuje své tehdejší

přesvědčení.

V rozhovoru čteme: „Otázka: Rádio Islám se může někomu

428 Magazíny jsou stále dostupné na adrese: www.nsec-88.org/posledni-generace/. Erik Sedláček byl za vydávání tohoto magazínu obviněn podle § 198 trestního zákona. Ačkoliv mu bylo autorství prokázáno, odsouzen nebyl z důvodu formálního pochybení při zajišťování důkazů vyšetřujícími policisty.

138

zdát jako ne moc šťastné řešení? Odpověď: Myslím si přesný opak, ale

to je na delší polemiku. Když jsem se bavil s kýmkoliv o tomto website,

každý to uvítal jako velký přínos. (…) Tuto stránku pan Rami vede velmi

pečlivě a já neznám jinou stránku, o které by se dalo říct, že by se Rádiu

Islám svým obsahem a rozsahem vyrovnala. Prvně jsem si říkal, že bych

mohl udělat svou stránku, ale když jsem nad tím přemýšlel později, řekl

jsem si, že zůstanu věrný Rádiu Islám, protože když vezmu jen základní

podobu české sekce Rádia Islám jedenáct položek, tak to nebylo jen

jedenáct článků a knih v češtině, ale dalších 9 knih a článků

ve slovenštině a další spousta materiálů v angličtině, němčině a dalších

jazycích, takže pokud by došlo k napadnutí ze strany médií, tak by to

byla pro tuto stránku reklama a mnoho lidí by sedlo k internetu a začalo

by pátrat po této stránce a kdyby jí našli, což si myslím, že by nebyl zase

takový problém, tak by se dostali ke spoustě materiálů a spoustě odkazů

a zdrojů a ne jen k pár článkům, které by našli v případě, že bych dělal

svojí vlastní internetovou stránku.“429 (zkráceno - i zbytek odpovědi

se nese v „technickém“ duchu). Z toho, jak Stoniš vysvětluje své

důvody, se zdá, že mu zkrátka šlo o získání vlastního hostingu pro

neonacistický materiál na známém webu v době, kdy byly

freehostingové služby teprve v počátcích.

Co se tedy můžeme dozvědět z výše uvedeného rozhovoru?

Především vůbec nic o islámu. Petr Stoniš o sobě v žádném případě

nemluví jako o muslimovi, ačkoliv kdyby radikálním muslimem byl,

pak by právě rozhovor pro Poslední generaci byl vhodným kanálem

k prezentaci takovéhoto přesvědčení. O islámu se v rozhovoru mluví

pouze dvěma vyhýbavými větami, jakoby Sedláček i Stoniš tušili, že pro

cílového čtenáře jde o citlivé téma.

V další fázi analýzy tohoto webu bylo sledováno, zda se o něj

429 Pamflet Poslední generace č. 3 (duben 2004). Pravděpodobným autorem je Erik Sedláček.

139

vůbec muslimové sami nějak zajímají. Výrazy „Rádio Islám“ a „Ahmed

Rámí“ byly v různých obměnách hledány na českojazyčných webech.

Bylo také zjišťováno, kdo na tuto stránku odkazuje (syntaxe link:adresa)

a v jakém kontextu. Na českojazyčných muslimských webech nebyla

o Rádiu Islám zjištěna jediná zmínka – ani pozitivní, ani negativní.

Vzhledem k rozsahu internetu, byť jen českojazyčného, pochopitelně

nemůžeme prohlásit, že žádná zmínka na islámském webu či fóru

stoprocentně neexistuje. Můžeme ovšem s ohledem na účinnost

použitého vyhledávače prohlásit, že byl touto metodou prozkoumán

reprezentativní vzorek. Celkem bylo při použití různých klíčových slov

a slovních spojení nalezeno přes osmdesát zmínek s tím, že většina

připadala na weby neonacistické, případně na články zabývající

se reflexí antisemitismu. Zbylou část tvořily výsledky různých

automatických vyhledávačů, encyklopedická hesla na Wikipedii,

případně výsledky z webu samého. Ani jeden z nalezených odkazů

nevedl na český muslimský web. Kromě stáří stránek je to patrně dáno

i obsahem, který v české mutaci nenabízí ani jedno ryze „islámské“

téma.

Zdá se tedy, že jediné, co má česká verze webu Radio Islam

společného s islámem, je ono slovo „islám“ v názvu. Z provedené

analýzy vyplývá, že web vznikl ryze z popudu českého neonacisty

a žádné informace poukazující na podíl muslimů na jeho tvorbě nebo

na muslimy jakožto cílovou skupinu české sekce stránek nebyly

nalezeny.

Autorství zahraničního ústředí Radia Islam jako takového má

pak na svědomí extremista, který se pro svůj podíl na pokusech

o vojenské puče stal vyhnancem ve vlastní zemi a jehož myšlení

a chování je evidentně příliš extrémní i na poměry tzv. islámského světa.

Ahmad Rámí je skutečně extremista hodný tohoto označení. V současné

době žije ve Švédsku, kam se musel uchýlit poté, co se doma v Maroku

140

dvakrát podílel na pokusu o vojenský převrat (v letech 1971 a 1972).

Nejde tu o vykonstruovaná obvinění z pokusu o převrat, jaká známe

ze zemí afrických žabích králů. Ahmad Rámí se k oběma těmto

pokusům hrdě hlásí. Podle jeho názoru je současná marocká monarchie

ovládána sionistickými (rozuměj židovskými) kruhy. Ahmad Rámí je

velkým obdivovatelem nacismu a své kontakty s čelními nacisty

a neonacisty nijak netají. Ve Švédsku si založil rozhlasovou stanici ostře

útočící proti Izraeli za použití otevřeně antisemitských motivů.

Rozhlasová stanice byla švédskými úřady z důvodu propagace nacismu

zrušena. Rámí si proto založil internetové stránky, které měly výše

zmíněnou stanici nahradit. Stránky si ponechaly původní značku a vešly

ve známost jako Radio Islam.

Anti-Defemation League o něm hovoří především jako

o sympatizantovi neonacistických organizací, ale současně jako

o „zdroji pohoršení mezi seriozními palestinskými aktivisty“.430 Jak

vyplývá z naší analýzy, existence české sekce webu nevypovídá

o vztahu neonacistů a muslimů v ČR téměř nic.

Prefer Statement

Stránky Prefer statement byly založeny kolem roku 2005

a původně sídlily na adrese www.prefer-statement.wz.cz. V roce 2007

byl tento skomírající web provozovatelem hostingu zrušen. Po několika

týdnech byly stránky obnoveny na adrese www.prefer-statement.info,

ovšem i na této nové adrese zažily pouze několik sporadických

aktualizací, aby se nakonec nadobro odmlčely v důsledku nezaplacení

domény. Stránky Prefer statement neměly jednoznačné ideové

vymezení. Asi nejblíže byl jejich obsah osobnímu webu Zvědavec

430 ADL: „Holocaust denial: Ahmed Rami“, [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://www.adl.org/poisoning_web/rami.asp

141

Vladimíra Stwory, českého emigranta v Kanadě, na nejž Prefer

statement také často odkazovaly. Stejně jako v případě daleko staršího

a rozsáhlejšího Zvědavce tvořila obsah stránek Prefer statement na jedné

straně „palestinská“ témata, na straně druhé zde byly publikovány

explicitně neonacistické materiály a články popíračů holocaustu.

Stránky samy byly skrze odkazy a převzaté články vzájemně propojeny

s výše zmiňovaným Národně vzdělávacím institutem. Odkazy na stránky

Prefer Statement byly na neonacistických webech v letech 2006-2007

velmi časté.

Stránky Prefer statement jsou zde zmiňovány proto, že dále

odkazovaly dále na Muslimské listy (tehdy sídlící na adrese

www.muslimske-listy.cz) a Libertas News českého konvertity k islámu

Lukáše Lhoťana (www.bezcenzury.org) a ocitly se tak v roli

prostředníka mezi neonacistickou a muslimskou scénou. Nazpět

z „islámského“ prostředí však odkaz vracely pouze Muslimské listy, a to

v jedné z podrubrik. Podobně jako v případě webu Radio Islam byly

zmínky o Prefer Statement hledány na českojazyčném internetu. Většina

zmínek pocházela z neonacistického prostředí a ze spřízněného webu

Zvědavec. Na zrušení Prefer statement v roce 2007 reagoval především

Zvědavec.

Zvědavec

Tento web Vladimíra Stwory byl založen již v roce 1999.

Původně osobní blog si získal popularitu pro svůj populismus, široké

tématické rozpětí, konzervativní myšlení, antiamerikanismus,

konspirační teorie a antisionismus. Velký úspěch webu byl kromě

autorovy blízkosti širokým masám patrně dán i způsobem prezentace,

který působí civilně a zdržuje se explicitní rasistické symboliky.

Zvědavec sice publikuje materiály neonacistů a popíračů holocaustu, 142

avšak na jeho půdě jsou tyto osoby a ideologie prezentovány jako by šlo

o „jedny z mnoha“ názorů a fenoménů. Opět tedy nejde o čistě

neonacistický web, ačkoliv jeho dopad může být paradoxně ještě horší.

Na pravo-levé škále spadá Zvědavec do oblasti ultra-pravicového

spektra, nicméně svým charakterem současně dokazuje, jak rozmanitá

a pro jakoukoliv definici obtížně uchopitelná tato scéna může být.

Na web Vladimíra Stwory odkazují snad všechny větší neonacistické

stránky. Vedle neonacistů je však Zvědavec zajímavý pro různé

esoterické a hnutím New Age inspirované weby, ultra-levici a nově též

i pro ultra-konzervativní pravici katolickou. Do širokého spektra čtenářů

tohoto populárního webu nespokojenců pak spadají i muslimové.

České muslimy nezajímají svastiky a rasové teorie. Spíše je

přitahuje post-kolonialistické myšlení charakteru Noama Chomského,

Normana G. Finkelsteina nebo Edwarda Saída a různé teorie spiknutí

vymezující se proti USA. Právě tomuto typu obsahu se na Zvědavci

i Prefer statement dostává či dostávalo velkého prostoru.

Na muslimských webech jsou pak populární zejména teorie spiknutí

o 11. září, arabské zpravodajství z Palestiny a články izraelských

mírových aktivistů (Betselem, Šalom achšav apod.).

Obliba teorií spiknutí o 11. září spočívá patrně i v tom,

že umožňují vymezit se proti USA a al-Qá'idě současně a sejmout vinu

za 11. září z „beder islámu“. Neonacistům zase vyhovuje možnost

využití těchto teorií v rámci teorie o židovském spiknutí. Ačkoliv

se v rámci těchto teorií po delší dobu neobjevují nová témata, jejich vliv

zvolna vzrůstá a kromě muslimů a neonacistů se jimi s oblibou zabývají

i anarchisté, krajní levice, radikální antifašisté, vyznavači New Age

(www.osud.cz) a celkem nově i ultra-konzervativní pravice katolická

(www.freeglobe.cz). Právě skrze konspirační teorie, zajímavé pro více

segmentů ideologického spektra současně, se mohou výše uvedené

a jinak nesmiřitelné skupiny paradoxně setkat na jednom místě. Weby

143

jako Zvědavec a Prefer statement jsou daleko častěji než z muslimských

webů odkazovány z prostředí webů „esoterických“ a „paranoidních“

zabývajících se 11. zářím, údajným koncem světa v roce 2012,

návštěvami mimozemšťanů či Novým světovým řádem a podobně.

Ačkoliv jsme tedy zaznamenali setkávání muslimů a nacistů na jedné

půdě, lze zde jen obtížně hovořit o přímé spolupráci. Zjištěné doklady

jsou sporadické. Pro ilustraci web Zvědavec má tisíce článků a kolem

stovky autorů a častěji než muslimové na něm paradoxně publikují lidé

z protiislámských kruhů. Spíše nežli o přímou spolupráci jde tedy

o setkávání na půdě, která je pro obě strany neutrální.

Muslimské listy

Webové stránky Muslimské listy byly založeny během roku

2004 súdánským imigrantem Muhammadem Abbásem al-Mut'asimem.

V současnosti fungují pouze sporadicky na různých adresách. Podobnost

s názvem známých Britských listů není náhodná. Původním záměrem

totiž bylo vytvořit zvláštní sekci právě v rámci Britských listů. Rovněž

názorový a ideologický profil webu v mnohém odpovídá jeho vzoru.431

Většina obsahu spadá do post-kolonialistického a protiamerického

myšlenkového spektra, pochází však převážně ze západních, nikoliv

arabských zdrojů. Informace o blízkovýchodním konfliktu jsou

pochopitelně selektivní a tendenčně protiizraelské, ovšem zdržují

se antisemitských motivů. Na stránkách Muslimských listů je možné

se dozvědět, že 11. září spáchali Američané jakož i to, jak pokračuje

„irácký odboj“, rozuměj boj proti Američanům v Iráku.432 Zprávy

o izraelsko-palestinském konfliktu byly čerpány jak ze stránek

431 Mrázek, M. (2006): „Muslimská unie“ in Dingir 1/2006, str. 23. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml

432 Tamtéž.144

izraelských (Šalom Achšav, Ha-Aretz apod.), tak i ze zpravodajských

serverů Fatahu – jako například článek srovnávající, po vzoru Israele

Shahaka, stát Izrael s nacistickým Německem.433 Z blízkovýchodních

zdrojů jsou zastoupeny servery írácké či pákistánské. Velký prostor je

dáván rovněž zprávám o ultra-ortodoxních antisionistických Židech.434

Osobě Muhammada Abbáse, zakladatele Muslimské unie

a Unie muslimských studentů, je rovněž připisována výše zmíněná

snaha o registraci organizace Third World Relief Agency (známé pod

zkratkou TWRA) v České republice. Zpětně je však možno toto gesto

vyhodnotit jako symbolické a prázdné, neboť TWRA v České republice

nikdy fyzicky nepůsobila.

Muslimské listy budí rozpaky. Abbás nemá problém

s přetiskováním zpráv a projevů „džihadistů“ a jeho stránky by mohly

mít na muslimské čtenáře radikalizující vliv. Mezi odkazy v jedné

z podrubrik pak bylo možno nalézt odkaz na výše zmíněný web Prefer

statement. Stránky Prefer statement byly Muslimským listům názorově

velmi blízké, ovšem na rozdíl od nich se Abbás většinou vyhýbal

explicitním, ryze antisemitským materiálům. Jaký je současný osud

Muhammada Abbáse a kdo je nynějším provozovatelem stránek

Muslimských listů, které sice sporadicky fungují, ale již více než rok

střídají různé adresy a postrádají jakékoliv aktualizace, nevíme.

433 Amajra, Ch.: Svět musí říci židovskému nacismu "NE", dříve než bude pozdě [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://muslimskelisty.eu/zp1046.html, převzato a přeloženo z: http://www.palestine-info.co.uk/en/default.aspx?xyz=U6Qq7k%2BcOd87MDI46m9rUxJEpMO%2Bi1s7mZjU82ebRDMw5rswe29cGOCBrrBJIQVpwqKEO3c0eGPcK3mNKzT3/nMSGlDSFH51cIhWUFOp0vZtBevemfbzjZe0fFaH1rQfoX9YdGn/T/o%3D

434 Viz například projev Aharona Cohena na konferenci o holocaustu v Teheránu: www.muslimskelisty.eu/zp868.htm

145

Propojenost webů – shrnutí

Při průzkumu českojazyčného internetu za účelem nalezení

vzájemného propojení neonacistických webů s weby muslimů bylo

zjištěno, že může dojít ke sporadickému setkání obou scén, a to zejména

na půdě nějaké „třetí strany“. K setkání může dojít v rámci témat, která

shodou okolností zajímají oba tábory. Na druhou stranu není možno

hovořit o nějakém systematickém či explicitním napojení.

Neonacistických webů včetně blogů je několik desítek. Pouze jeden

web, totiž Radio islam se zdá být otevřeným případem napojení

islamismu na neonacismus. Z těchto stránek se navíc ve skutečnosti

vyklubal ryze neonacistický projekt, který pouze využívá bezpečného

hostingu pod zavedenou značkou. Jeden další web s názvem Časopis

kaše435 taktéž hostil řadu článků o nacismu. Jednalo se ovšem

o amatérské historické studie, v nichž se autor proti antisemitismu

a nacistickým zločinům opakovaně vymezuje. Nejkratší cesta

ze skutečně muslimského na skutečně neonacistický web vedla

minimálně přes jeden další server. Ze zjištěných odkazů na takovéto

„prostředníky“ jich více přicházelo směrem z neonacistického prostředí

a muslimské weby jsou spíše pasivní.

435 Stránky původně sídlily na adrese: http://ablecd.wz.cz/darkside. Zda je autorem muslim, není jisté. Kromě historie nacismu a sympatických projevů vůči islamistům byl tématem stránek svět sci-fi Hvězdné války (odtud „darkside“ v adrese).

146

Obraz islámu a muslimů na neonacistických

webech

Jak se vlastně neonacisté sami o muslimech vyjadřují? Jsou pro

ně pragmatickými spojenci podle logiky „nepřítel mého nepřítele“, nebo

jsou terčem rasových teorií? Doposud nás hledání vazeb mezi

neonacisty a muslimy zavedlo vždy na weby třetích stran, případně

na weby značně zastaralé.

Z tohoto důvodu byla provedena kvalitativní analýza čtyř webů

identifikovaných v předchozích výzkumech autora jako neonacistické,

příp. s neonacistickými kruhy úzce spojené. Vybrané weby jsou, nebo

alespoň ve své době byly, „vlajkovými loděmi“ své scény a na nich

identifikované spektrum témat lze považovat za reprezentativní pro

danou scénu. Jedná se konkrétně o tyto weby: Altermedia,436 Národní

odpor,437 rozsáhlou síť webů Dělnické strany438 a Národně vzdělávací

institut (dále jen NVI).439 Data zde uvedená byla platná k 8. červenci

2010. Web NVI byl v době analýzy přístupný pouze z archivů. Na výše

uvedených stránkách byly hledány veškeré zmínky o islámu, muslimech

a islámských zemích, a to jak obecně, tak konkrétně (zmínky o Turcích,

Íránu, Palestincích apod.). Nalezené zmínky pak byly tříděny

na „pozitivní“, „neutrální“, „ambivalentní“ a „negativní“. Pozitivní

zmínkou rozumíme výraz podpory či sounáležitosti s muslimy ze strany

neonacistů. Neutrální zmínka je taková, která pouze stroze informuje

o nějaké události, bez konkrétnějšího citového či ideologického

zabarvení. Ambivalentní zmínka je taková, která podává dvojakou či

436 http://altermedia.info437 www.odpor.org438 www.delnickastrana.cz, www.delnicka-strana.cz, www.delnickelisty.cz,

www.delnickamladez.cz439 www.vzdelavaci-institut.com

147

protichůdnou výpověď. Negativní zmínkou je pak myšlen projev vůči

muslimům nenávistný.

Z provedené analýzy vyplývá, že postoj neonacistů k islámu

a muslimům je vysoce nejednotný. Zdá se, že čeští neonacisté nemají

žádnou jednotnou a už vůbec ne systematickou politiku vůči muslimům.

Neonacisté se ve vztahu k muslimům ocitají v poněkud schizofrenní

situaci a na sledovaných webech tak spolu zápasí dva základní obrazy.

Ten první vykresluje muslimy jako „bojovníky proti sionismu“ a může

tedy napovídat určitý koaliční potenciál. Neonacisté se snaží zahrnout

blízkovýchodní agendu do své propagandy, ovšem narážejí při tom

na řadu překážek. Druhý obraz totiž pojímá muslimy jako „nekulturní

přistěhovalce“ a případné spojenectví tak v situaci, kdy je

protiimigrační rétorika pro neonacisty nejsilnější mobilizační zbraní,

přímo vylučuje. Tyto dva obrazy spolu na neonacistických webech

svádějí lítý souboj a je zajímavé sledovat, za jakých okolností získává

ten či onen navrch. Ze sledovaných stránek se vůči islámu velmi silně

vymezuje Altermedia a web Dělnické strany. Oba tyto weby chápou

„islám“ jako monolit a spojují jej především s problematikou

přistěhovalectví. Naopak Národní odpor a Národně vzdělávací institut

se zaměřují na některá konkrétní témata a jejich projevy jsou spíše

vstřícné. V následující podkapitole budou prezentovány vybrané

konkrétní příklady těchto tendencí.

Obraz islámu - Altermedia

Web Altermedia (cz.altermedia.info) během své existence

několikrát změnil redakční radu. Nejedná se o ryze neonacistický web.

Neonacisté jej mají ve velké oblibě, ovšem jeho záběr je daleko širší

a míří spíše do spektra fašistického či ultra-nacionalistického. Na tomto

konkrétním webu vítězí obraz muslima jakožto „nekulturního 148

přistěhovalce“. Obsah webu se v tomto ohledu v podstatě příliš neliší

od stránek Českého portálu440 či Pravdy o islámu.441 Z celkem 203

nalezených zmínek jsou celé tři čtvrtiny (152 zmínek) výrazně

negativní, s obrazem muslima-migranta jako hlavním tématem. Celých

44 pak vyznívá neutrálně nebo ambivalentně. Zbývajících 7 zmínek

patří do kategorie pozitivních. V těchto pozitivních zmínkách je

nejčastějším tématem Írán. Paradoxní je, že dvě z těchto pozitivních

zmínek (jde o celé články) napsal ultra-konzervativní katolík a svého

času místopředseda Dělnické strany, Ladislav Malý. Tento vysoce

radikální katolík, obdivovatel slovenského a italského fašismu a dnes

člen neo-fašistického Národního sjednocení, sice na jedné straně hřímá

proti tomu, co chápe jako „relativizaci“ a „útok na tradiční křesťanské

hodnoty“, ovšem na druhé straně se netají svým obdivem k režimu

prezidenta Ahmadínežáda. Obdivuje ústavní systém islámské republiky

a v jednom ze svých článků se zaobírá fantaziemi, jak by něco takového

asi vypadalo v katolické variantě.442 Článek končí konstatováním:

„Občanem Íránu bych nemohl být, poněvadž jsem katolík. Rovněž je mi

proti srsti pronikání islámu a jeho stoupenců do Evropy – tady nemají

co pohledávat, natož pak, abychom jim ze státního rozpočtu stavěli

mešity, jako je tomu v zemích západní Evropy a zanedlouho tomu bude

tak i u nás. Ale je mi jasné, že konzervativní katolík a konzervativní

muslim se v zásadních otázkách – jako je řízení státu nebo život občanů

v systému morálně duchovních hodnot – shodnou. Proto jsem rád,

že presidentem Íránu jste právě Vy, pane Mahmúde Ahmadínežáde.“443

Ve stejném článku pak rovněž nacházíme krátkou poznámku, která je

440 Srov.: http://www.eurabia.cz441 Srov.: http://pravdaoislamu.cz/442 Malý, L.: „Internetová revoluce v Íránu“, [online], [datum přístupu 15. července

2010] dostupné z: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/internetova-revoluce-v-iranu_7245.html

443 Tamtéž.149

z hlediska našeho tématu zajímavou vysvětlivkou: zdůrazňuje totiž

překlad názvu Írán, tj. „Země Árjů“. V podobném duchu se pak nese

i navazující článek, který je ale současně reakcí na ostrou kritiku

Malého pro-íránských postojů ze strany ostatních čtenářů webu.444

Obraz islámu – Národní odpor

Svým obdivem a podporou Íránu se nijak netají Národní odpor.

V lednu roku 2007 (v kontextu tehdy probíhající debaty o možném

útoku USA na tuto zemi) zaslal Národní odpor otevřený dopis

na Íránskou ambasádu v Praze, v němž vyjadřuje svou podporu

a solidaritu íránskému režimu. V tomto dopise, zveřejněném na webu

www.odpor.org, pak čteme: „Lide Íránské islámské republiky, přátelé.

S velkým znepokojením sledujeme snahy tzv. „demokratického světa“

a především pak izraelskou lobby ovládaných USA o očerňování vašeho

národa a vašich politických představitelů. (…) Jsme si jisti tím, že váš

národ je mírumilovný a vaši vůdci osvícení, o čemž svědčí i jejich snaha

umožnit skutečně svobodný prostor pro historické bádání.445 O tomto si

v Evropě můžeme moci nechat jen zdát. Na starém kontinentě vládne

tuhá cenzura, politická a občanská nesvoboda, totalitní režim EU

se skrývá pod osvědčenou maskou „demokracie“, která platí jen pro

někoho (…) Lide Íránské islámské republiky, tímto Vám vyjadřujeme své

přátelství, úctu a podporu v politickém a kulturním směřování vaší země

a odvaze vašich představitelů. Z globálního hlediska jsme pouze hrstkou

uvědomělých a po svobodě toužících jedinců, nicméně jedinců, kteří

odmítají mlčet ke zlu a lžím. S pozdravy a vyjádřením solidarity

444 Malý, L.: „Obsedance“, [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/obsedance_7543.html

445 Myšlena je konference popíračů holocaustu v Teheránu.150

a podpory, Národní odpor.“446 Nemáme informace o tom, že by Íránské

velvyslanectví na dopis nějak reagovalo.

Národní odpor šel však ještě dále. Už rok předtím, v jiném

„otevřeném dopise“, tentokrát adresovaném prezidentu České republiky

Václavu Klausovi, žádají členové této organizace „o povolení bojovat

proti státu Izrael“. A v dopise dále čteme: „Boj o Prahu se vede

v kolébce civilizace, v úrodném půlměsíci. V Iráku, Íránu i na dalších

územích okupovaných sionisty. To nikdo nemůže zpochybnit. Odporné

NATO, úlisná EU - všichni jsou fanaticky na straně Izraele. Národní

odpor nikoliv. Holocaust nesmí Židy ospravedlnit v chystané genocidní

činnosti vůči perskému lidu. Žádný člověk nesmí být zavražděn jen

proto, že není z kmene Mojžíšova nebo mu otrocky nepřisluhuje (…).

Netoužíme po ničem jiném, než se se zbraní v ruce zúčastnit blížící

se války. Samozřejmě, že na straně napadených a bránících se.“

Až doposud by se mohlo jednat o další prázdné gesto solidarity, ovšem

Národní odpor jde ještě dále, když hrozí násilnou odvetou: „Hrdá stráž

Národního odporu je připravena do blížícího se konfliktu zasáhnout.

Tak jako tak! Ať již v Íránu, nebo na území spadajícím pod jurisdikci

České republiky. I v případě zamítnutí naší žádosti však deklarujeme:

Po první vystřelené raketě vůči území Íránu proběhne adekvátní reakce

Národního odporu.“447 Jde patrně o jednu z nejkonkrétnějších pohrůžek

politickým terorismem v novodobých dějinách ČR. Tato výhrůžka byla

učiněna v kontextu s islámskou zemí a je zde proto zmíněna. Na druhou

stranu nevzbudila žádnou konkrétní reakci ze strany muslimů nebo v ČR

žijících Íránců. Výzvu prezidentu republiky podepsalo 41 signatářů

a na její publikaci přímo navazoval pokus o demonstraci před izraelskou

ambasádou, který byl však zmařen policií. Kauze se dostalo jisté

446 „Otevřený dopis Národního odporu“, [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=543

447 „Žádost o povolení bojovat proti státu Izrael“, [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=429

151

mediální pozornosti, ovšem současně byla vyhodnocena jako silácké,

leč prázdné gesto.448

Zatímco web Altermedia byl až na obskurní výjimky laděn

výrazně proti muslimům, u Národního odporu pozitivní a solidární

zmínky obecně převažují. Na druhou stranu je na těchto stránkách

problematika islámského prostoru reflektována daleko méně. Z celkem

14 nalezených zmínek je 9 pozitivních, 1 negativní, 3 ambivalentní a 1

neutrální. Dva výše uvedené otevřené dopisy patří mezi ty nejvíce

explicitní příklady. Kuriozit ve vztahu k islámskému prostoru však

na tomto webu nacházíme více. Například článek z pera tiskového

mluvčího Národního odporu Petra Kalinovského „Byl důsledným

synem své kultury, byl hrdinou“449 má být epitafem za Abú Músá al-

Zarqáwího – šéfa irácké odnože al-Qá'idy, zabitého při americkém

raketovém náletu v roce 2006. „Kupodivu dnes se projevím jakožto

hlasatel spolupráce mezi jinak nesmiřitelnými tábory... ,“ začíná

Kalinovský svůj článek a pokračuje: „Jistě mnoho z nás muselo před

osobním příkladem Abú Músi ucítit, že o boji, kterým on skutečně žil, my

zatím jenom sníme. O boji proti celosvětové okupační vládě. O boji proti

nepříteli, jehož dosazený gubernátor je přítomen i v každém našem

městě. (...) Přiznejme si svou regionální neschopnost. Snad prozatímní

neschopnost. Globální nepřítel ohrožující arabské Zarqávího i naše

kulturní prostředí je přitom stejný. A nepřítel mého nepřítele je prostě

mým přítelem. I v tradicích českého ultra-pravičáctví bychom nalezli

448 BIS: Výroční zpráva za rok 2006. [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: www.bis.cz/vyrocni-zpravy.html

449 Kalinovský, P.: „Byl synem své doby, byl hrdinou“, [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=9&clanek=34. Mluvčí Národního odporu Petr Kalinovský proslul tím, že při pokusu neonacistů o pochod židovským městem v Praze na výročí křišťálové noci dne 10.11.2007 vystřelil z plynové pistole do davu protestujících anarchistů.

152

významné osobnosti, které se k islámu neobracely zády.“450 Současně

se ale v Kalinovského výpovědi opět projevuje ona obojakost ve vztahu

k islámu. Kalinovský se snaží vyjádřit svůj obdiv postavě Abú Músy al-

Zarqáwího, ovšem současně si je vědom námitek a protestů, které tím

vyvolá, a jeho výpověď se tak rozpadá v protichůdná prohlášení, když

píše: „Těžko ale najít doktrinální shodu mezi požadavkem na islamizaci

planety a přitom zachování tradiční bělošské – dříve se říkalo

křesťanské – společnosti. Křesťanská kultura je v tomto bodě s islámem

v přímém rozporu. I když mocní současného světa soustavně blekotají

cosi o ideálu multidoktrinální (demokratické či multirasové – jedno jest)

společnosti, já přesto sním o opaku. O české společnosti. O české

společnosti, za kterou se dnes paradoxně bojuje právě na Blízkém

východě. Každý úder, který jmenovaný mrtvý provedl, připomíná

okupantům celého světa, že nikde nikdy nebudou a nesmí být

v bezpečí.“451

Národní odpor rovněž v roce 2008 zorganizoval několik ad-hoc

akcí nazvaných „pochody proti sionismu“, jejichž cílem bylo narušit

dny židovské kultury v Olomouci452 a Třebíči.453 Neonacisté při těchto

narychlo svolaných „přepadových“ akcích napochodovali do místa

konání festivalu s fotografiemi Mahmúda Ahmadínežáda

a protiizraelskými hesly na transparentech. Stejné transparenty pak byly

využity i při protiakci vůči demonstraci na podporu Izraele pořádané

organizací Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě (ICEJ)

v lednu roku 2009 v reakci na válku v Gaze.454 Organizátorem těchto

450 Tamtéž.451 Tamtéž.452 „Spontánní demo proti sionismu v Olomouci“, [online], [datum přístupu 15. července

2010] dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=877453 „Spontánní protest proti židovskému festivalu v Třebíči“, [online], [datum přístupu

15. července 2010], dostupné z: http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=847

454 „Spontánní demo proti okupaci Palestiny“, [online], [datum přístupu 15. července 153

„spontánních“ demonstrací byli členové Národního odporu, který

se k nim na svých stránkách hlásí. Současně nemáme informace o tom,

že by se na těchto provokacích jakýmkoliv způsobem podíleli

muslimové.

Obraz islámu - Dělnická strana

Dvojaký přístup ve vztahu k islámskému prostoru je velmi

dobře patrný u Dělnické strany. V současné době jde o největší a veřejně

nejaktivnější, byť zdaleka ne jediné neonacistické hnutí v ČR. Strana,

v současnosti působící pod názvem Dělnická strana sociální

spravedlnosti, je personálně napojená na Národní odpor a její místní

organizace jsou často pouze institucionalizovanou podobou buněk

Autonomních nacionalistů. Vrchol slávy si toto hnutí zažilo v letech

2007-2009. V současné době můžeme sledovat odklon nejradikálnějších

neonacistů od tohoto hnutí, větší opatrnost v používání explicitně

neonacistických symbolů a naopak větší pronikání do mainstreamu

skrze obecně populistickou rétoriku připomínající Sládkovy

Republikány.

Dělnická strana se může jevit marginálním politickým hnutím.

V posledních volbách obdržela pouze 1,14% hlasů.455 Tento souhrnný

výsledek by však neměl zastřít fakt, že podpora tohoto neonacistického

hnutí v průmyslových regionech na severu země pomalu stoupá.

Ze složení elektorátu pak vyplývá i programová profilace strany, která

se stále více zaměřuje na lokální kauzy, do nichž se snaží různými

2010], dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=2&clanek=921 Svědkem této události se stal i autor této kapitoly.

455 ČSÚ. Volby do poslanecké sněmovny 2010– celkové výsledky hlasování. [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ

154

populistickými gesty zasahovat. V celkových počtech se zdá, že islám

rozhodně nepatří mezi hlavní témata v propagandě tohoto hnutí a je

zcela zastíněn výpady proti Romům, přistěhovalcům, homosexuálům

apod. Z celkem 19 nalezených zmínek o islámu, muslimech a zemích

„islámského světa“ na webu strany převažují ty negativní – celkem jich

bylo nalezeno 12. Převažujícím obrazem takovýchto negativních reflexí

je muslim, bez rozlišení země původu, jakožto přistěhovalec a islám

ve všech svých formách coby hrozba Západu. Pro představu si stačí

přečíst nadpisy těchto článků: „Nizozemí: více svobody, méně

islámu“456, „Islám a jeho nebezpečí pro Evropu“457, případně „Ne

islamizaci a multikultuře“.458 Rovněž v programu mládežnické odnože

DS, tzv. Dělnické mládeže, jsme mohli v letech 2008 – 2009 číst:

„Křesťanství respektujeme jako tradiční víru ve své klasické podobě,

nikoliv zdeformovanou liberalismem a tzv. mezináboženským dialogem,

posilujícím islám a judaismus.“459

Dělnická strana však šla ještě dále. V 19. čísle Dělnických listů

lze v sekci „Knižní tipy“ nalézt upoutávku na knihu Johannese

Rothkranze Odkud pochází islám?. Toto obskurní dílo z pera

katolického radikála ve stručnosti říká, že islám je vlastně záměrným

produktem judaismu a jeho nástrojem ke zničení křesťanské civilizace.

Text upoutávky z Dělnických listů je natolik kuriózní, že si jej

456 Zbela, M.: Nizozemí: „Více svobody, méně islámu“, [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.delnickelisty.cz/nizozemi_-vice-svobody_-mene-islamu?mobile=1

457 Kaldová, J.: „Islám a jeho nebezpečí pro Evropu“, [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=124&Itemid=103

458 Pikola, R.: „Ne islamizaci a multikultuře“, [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: www.delnickelisty.cz/ne-islamizaci-a-multikulture

459 „Program Dělnické mládeže“, [online], [datum přístupu 18. ledna 2010], původní umístění: www.delnickamladez.cz/nas-program.html. Program byl později změněn v souvislosti s rozpuštěním DS. Současný program je mírnější, obecnější a zdržuje se explicitních odkazů na „národní socialismus“.

155

dovolujeme uvést v plném znění:

„Islám pochází přímo z pokřesťanského (a protikřesťanského)

židovství. Nebyli to ani „Alláh“, ani archanděl Gabriel, kdo inspiroval

„proroka“ Mohameda, nýbrž rabín z Mekky. Původní, pravý korán

nebyl ničím jiným než arabským překladem a předěláním pěti knih

Mojžíšových. Skutečné ideologické pozadí islámu staví do příznačného

světla skryté hnací síly za dlouhodobou islamizací Evropy. Je jasné,

že vzhledem ke svému nepatrnému počtu nemohli příslušníci

„vyvoleného národa“ sami pomýšlet na otevřené dobývání světovlády

a proto si posloužili (jakožto mnohokrát předtím i potom) rasově

příbuznými, mnohem početnějšími a do té doby čistě pohanskými Araby.

A s opravdu talmudskou zchytralostí vybavili Araby ke „svaté válce“

za cizí zájmy náboženskou ideologií, která by je současně ve (zcela

nemyslitelném) případě realizace talmudsko-židovské světovlády zbavila

sebemenšího podílu na ní, protože slouží nepravému Bohu a zákonu.“460

Tato představa, že islám je ve skutečnosti nástrojem Židů k ovládnutí

světa, je typická pro radikálně katolická hnutí. V zahraničí ji lze kromě

Johannese Rothkranze nalézt i na stránkách periodik typu Pro Fide

Catholica. Jde o celkem novou (či alespoň nově oživenou) formu

antisemitské konspirační teorie, ovšem podle klasického scénáře -

fenomén, který je v určitých kruzích chápán jako hrozba (v minulosti to

byl kapitalismus či komunismus, dnes je to imigrace z muslimských

zemí), je radikálnější odnoží těchto kruhů dán za vinu Židům. A stejně

jako v případě teorie o „židovských kapitalistických zakladatelích

komunismu“ je i tato nová teorie o „Židech šířících islám“ ve své

základní podstatě nutně schizofrenní. Kritériem úspěšnosti

antisemitských myšlenek však není jejich vnitřní konzistence, nýbrž

460 Dělnické listy: „Kdo skutečně řídí islám?“ [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_weblinks&task=view&catid=51&id=35. Specifickou stylistiku a vyjadřování ponecháváme bez korektur.

156

pouze míra vehemence vynaložená na jejich propagaci.461

Dělnická strana je současně stále personálně napojena

na Národní odpor a její propagační portál Dělnické listy má s webem

této neonacistické organizace řadu společných autorů, jako třeba

Martina Zbelu, Jiřího Petřivalského a v letech 2006-2009 rovněž výše

zmíněného Ladislava Malého. A stejně jako v případě Národního

odporu tak z propagandy DS(SS) cítíme ve vztahu k islámu

nevyhnutelnou schizofrenii. Z „islámského monolitu“ v propagandě

DS(SS) totiž opět vyčnívá Islámská republika Írán, které jsou

směřována slova podpory a solidarity. Jiří Petřivalský se shodně

na stránkách Dělnických listů a na webu Národního odporu462 v kontextu

s podezřením na manipulaci íránských voleb ptá: „Koho chcete

poučovat?“.463 Gratuluje k vítězství prezidentu Ahmadínežádovi

a současně se vrhá do vod relativismu, když potlačení opozičních

demonstrací v Íránu přirovnává k událostem v Janově. Svůj komentář

pak končí slovy: „Já věřím, že se pan prezident Ahmadínežád, stejně

jako my, Dělnická strana, před tímto nedemokratickým a totalitním

nátlakem ze strany tvůrců Nového světového řádu ubráníme. Naše

myšlenky jsou čisté a naše odhodlání nesmírné. Na závěr už mi nezbývá

nic jiného, než popřát panu prezidentovi Ahmadínežádovi mnoho

úspěchů do dalšího volebního období.“464

Znovu a znovu se zdá, že Írán vystupuje z jinak monoliticky

vnímaného islámského světa. Zatímco vůči arabsko-islámskému světu

se neonacisté ocitají v poněkud schizofrenní situaci, projev podpory

461 Za Göbelsovým citátem, že: „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ stojí hluboké cynické poznání, jehož důsledky bychom neměli podceňovat.

462 Petřivalský, J.: „Koho chcete poučovat?“ [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=1000

463 Petřivalský, J.: „Koho chcete poučovat?“ [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.delnickelisty.cz/koho-chcete-poucovat_

464 Tamtéž.157

Íránu je v jistém smyslu „ideologicky bezpečný“. Íránci nejsou známi

jako migranti a s přimhouřením oka se vejdou do škatulky

neonacistického pan-árijství. Tamní režim brojí proti Izraeli. Popírá

holocaust. Dává prostor neonacistickým osobnostem. A přitom jde

o zemi, o níž není možné prohlásit, že by byla výrazně „zaostalá“ či

„nemoderní“, a ti kdož ji podporují, se tak od svých souvěrců nemusejí

obávat obvinění ze „zpátečnictví“ či „tmářství“.

Transparenty s Ahmadínežádem, patrně tytéž, které použil

Národní odpor při svých ad-hoc akcích, zdobily rovněž „Pochod proti

sionismu“ pořádaný Autonomními nacionalisty v Plzni dne 14. března

2009. Akce byla formálně před úřady prezentována jako reakce

na izraelskou operaci v Gaze a jako taková byla radnicí městské části

navzdory protestům místních občanských sdružení povolena. Pozvánka

na stránkách Národního odporu zvala všechny, aby přišli „vyjádřit svůj

nesouhlas s vlivem sionismu na dnešní mládež a jeho vliv na dnešní

svět.“465 Jde o typickou ukázku nahrazování slova „Žid“ slovem

„sionista“, aniž by to na antisemitském charakteru výroku cokoliv

měnilo. Za projevy pronesené na této akci padlo několik trestů včetně

300 hodin veřejně prospěšných prací pro hlavního organizátora Tomáše

Babku. Kromě Babky vystoupila na pochodu i Lucie Šlégrová z DS

a o akci mohutně informovaly Dělnické listy. Nemáme informace o tom,

že by muslimové, nebo konkrétně Palestinci, na této akci nějak

spolupracovali.

465 Anonym: „Plzeňsko: 'Týden proti sionismu'“ [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=935

158

Obraz islámu – Národně vzdělávací institut

Takzvaný Národně-vzdělávací institut byl snahou skupiny

neonacistů o zabalení nacistické ideologie do pláštíku seriozně

působícího think-tanku. Stránky fungovaly v letech 2005-2007 na adrese

www.vzdelavaci-institut.com a otevřeně se hlásily k dědictví týdeníku

Politika, zrušeného v souvislosti s vydáváním „seznamů Židů“. Mezi

odkazy webu byly i stránky Prefer statement, které byly současně

uváděny jako častý zdroj článků. Kromě již výše zmíněného incidentu

s revizionistickými brožurami odesílanými ze zahraničí na české

základní a střední školy se NVI pokusil oživit kauzu „židovských

seznamů“. Důležitým prvkem obsahu byla rovněž knihovna literatury

popíračů holocaustu. Stránky měly poměrně silné překladatelské zázemí

a mnohé z materiálů jako třeba „Leuchterova zpráva“ tak byly

příznivcům nabídnuty poprvé v češtině.

Postoj NVI k islámu byl opět poněkud nekonzistentní, ačkoliv

kladné zmínky převažovaly. Z celkem 47 zmínek je 26 pozitivních, 10

neutrálních, 5 ambivalentních a 6 negativních. Mezi pozitivními

zmínkami je tématicky silně zastoupen Írán, kritika války v Iráku (mělo

prý jít o válku za Izrael466) a Palestina, především skrze myšlenky

na Slovensku žijícího Palestince Nidala Saleha, jehož celé tehdejší dílo

bylo na stránkách NVI ke stažení. Této postavě se věnujeme níže

v jedné z případových studií.

U pozitivních zmínek opět stačí přečíst si některé nadpisy

článků: „Samiëlova třetí oběť, aneb zakošerování Íránu“,467 „Íránská

466 “Irák: Válka pro Izrael“ [online], [datum přístupu 20. listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com/index2.php-option=com_content&task=view&id=174&Itemid=2&pop=1&page=0.html

467 „Samiëlova třetí oběť, aneb zakošerování Íránu. [online], [datum přístupu 20. 159

výstava karikatur holocaustu“,468 případně: „Írán plánuje další

konferenci o holocaustu“.469 V případě NVI opět platí, že dokud muslim

bojuje proti Židům a nemigruje do Evropy, pak je podporován

a oslavován jako hrdina. Běda však, jestli překročí hranice „křesťanské

civilizace“...

NVI se sice na jedné straně snažil vystupovat jako obhájce

palestinských a íránských zájmů, ovšem na straně druhé zveřejnil

vysoce brutální autentický videozáznam popravy tádžického

a dagestánského imigranta, kterou provedli a nafilmovali ruští

neonacisté. Nahrávku později převzal nechvalně známý web White

Justice.

NVI byl rovněž poměrně silnou platformou pro katolické fašisty

a hostil řadu přeložených zahraničních spisů, jejichž názvy jako „Veden

démony: Prorok Mohamed očima jeho současníků“,470 „Odkud pochází

islám“471 či „Pohltí nás islám?“ poněkud kontrastují s ódami na šejka

Ahmada Jásína a íránského prezidenta Ahmadínežáda uvedenými

na témže webu.

První dvě z uvedených publikací se pak proti islámu vymezují

skrze antisemitské motivy. Dozvídáme se, že islám není nic jiného, než

listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com/index.php-option=com_content&task=view&id=383&Itemid=56.html

468 „Íránská výstava karikatur holocaustu“, [online], [datum přístupu 20. listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com/index2.php-option=com_content&task=view&id=226&Itemid=2&pop=1&page=0.html

469 „Írán plánuje další konferenci o holocaustu“, [online], [datum přístupu 20. listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com/index2.php-option=com_content&task=view&id=201&Itemid=2&pop=1&page=0.html.

470 Mertensacker, A. (2004): Veden Démony – Prorok Mohamed očima svých současníků (Z německého originálu „Geführt von Daemonen - Mohammed im Urteil seiner Zeitgenosse“, Hrsg. Christliche Mitte, 3. Aufl. 1998, přeložil Jaroslav Voříšek). [online], [datum přístupu 20. listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com => knihovna => islám.

471 Nitoglia, Curzio P. (1998): Odkud pochází islám? Durach: Verlag Anton A. Schmid, překlad: Jaroslav Voříšek 1999 [online], [datum přístupu 20. listopadu 2007], původní odkaz: www.vzdelavaci-institut.com => knihovna => islám.

160

„Arabům rabínem vyložené pokřesťanštěné židovské náboženství“,472

a rovněž že „samotný Korán byl sepsán a redigován týmž rabínem“.473

Na podobných teoriích by samo o sobě nebylo nic špatného. Počátky

islámu jsou skutečně zahaleny tajemstvím a Korán skutečně obsahuje

pasáže nápadně podobné midrašické látce rabínské či apokryfním

spisům křesťanství. Vtip je ale v tom, že katoličtí fundamentalisté

uvažující v rámci těchto teorií jdou ještě dále. V úvodu knihy Odkud

pochází islám tak například čteme: „A právě proto, že byl sepsán

rabínem, je ‚apoštolář islámu‛ (míněn Korán, pozn. ZT) příznačně tak

protikřesťanský! Muslimové nejsou v zásadě ničím jiným než od 7.

století k talmudskému židovství obrácení Arabové.“474 Islám tak tedy

není oponentem křesťanství proto, že by šlo zkrátka o jinou víru, s níž

tyto katolíky dělí věroučné rozdíly, jak je to typické ve vzájemných

mezináboženských apologetikách, nýbrž prostě proto, že: „judaismus

a islám jsou vždy (i dnes) připraveny kdykoli se vzájemně spojit, jde-li

o zničení křesťanství! Z toho důvodu nás židozednářská infiltrace

do nitra římsko-katolické Církve a judaizace křesťanského prostředí

nesmí uspat, nýbrž naopak posílit v přesvědčení, že jediným a pravým

protijedem vůči talmudskému judaismu není půlměsíc (který postupuje

ve stínu Davidovy hvězdy a momentálně je s ní v neshodě), nýbrž jedině

a výhradně Kříž našeho Pána Ježíše!“475 Antisemitismus je tak využit

pro vymezení se proti islámu a současně je vymezení se proti islámu

použito jako obohacení starých antisemitských teorií. Národně-

vzdělávací institut se odmlčel roku 2007.

472 Tamtéž, str. 4.473 Tamtéž, str. 5.474 Tamtéž.475 Tamtéž, str. 31.

161

Kauza Finkelstein – případová studie

Norman G. Finkelstein je americký anti-sionistický politolog

známý především pro svou ostrou kritiku soudobého holocaustového

diskursu.476 Kauza přednáškového turné tohoto neo-marxistického

aktivisty po střední Evropě je skutečně případem, kdy se neonacistické

a pro-palestinské organizace setkaly na konkrétním společném projektu

a po určitou dobu (byť patrně v jisté naivitě) spolupracovaly. Celá kauza

má však velmi zajímavé, z hlediska našeho tématu velmi poučné

vyústění, které z ní činí pozoruhodnou případovou studii.

Přednáškové turné Normana G. Finkelsteina po střední Evropě

se mělo konat ve dnech 22. - 26. února 2010. Hlavními organizátory

Finkelsteinova turné na české straně byli pro-palestinští aktivisté

ze sdružení „Přátelé Palestiny“, volně napojeného na Společnost Česko-

arabskou v zastoupení Jany Ridvanové. K akci se ze zájmu postupně

přidalo několik dalších subjektů, jako např. Politologické sdružení

POLIS, Common Law Society apod. Organizátorům se podařilo získat

pro Finkelsteina pozvání na Akademii věd ČR, kde měl vystoupit

s přednáškou. Den předtím měl vystoupit v pražském klubu Casa Gelmi

a rovněž v diskusním pořadu České televize.

Chystané turné však zaujalo slovenské neofašisty. Jejich

představitel Igor Cagáň z Nového slobodného Slovenska (dále jen NSS)

oslovil Ridvanovou s návrhem, aby Finkelstein své turné prodloužil

ještě o zastávku v Košicích. Finkelsteinova návštěva Slovenské

republiky se však nakonec nekonala. Proč byla zrušena?

Následující informace vycházejí z dokumentu, který Cagáň

476 Jeho nejznámější práce, stojící na hranici mezi odbornou prací a politickým pamfletem byla vydána i v češtině. Viz: Finkelstein, Norman G.: Průmysl holocaustu. Praha: Dokořán 2008

162

zveřejnil na svém blogu jako obhajobu své osoby.477 Ačkoliv by mohl

celou záležitost odbýt s tím, že jde opět o mezinárodní spiknutí a tak

dále, využívá svůj blog k vynášení interních informací. Z rozsáhlého,

grafomansky působícího dokumentu plného odboček, vsuvek a osobních

invektiv vůči zúčastněným osobám můžeme alespoň v hrubých rysech

zrekonstruovat, co se asi mezi organizátory stalo. Zpočátku se patrně

celá spolupráce nesla v ryze technickém duchu a jednotlivé strany toho

o sobě zřejmě ani moc nevěděly, případně necítily potřebu to zjišťovat.

Slovenští aktivisté vytvořili pozvánky, letáky a plakáty, které se posléze

objevily i na českých webech, a zdá se, že v této době spolupráce ještě

fungovala. K akci na slovenské straně se pak přidala řada dalších

profesních a odborných sdružení, což pomohlo trochu zakrýt politické

motivy Igora Cagáně.

Patrně v této době se však do věci vložil Marek Čejka, známý

brněnský politolog se zaměřením na blízkovýchodní region a autor

oblíbené publikace Izrael a Palestina.478 Návštěva takové postavy, jako

je Finkelstein, musela mladého doktora politologie bezpochyby

zaujmout, zvláště když se s ním v některý ohledech názorově setkává.

Když však Čejka zjistil, že na akci zvou i neonacisté – a v této době už

pozvánku šířili i představitelé Národního odporu,479 měl podle Cagáně

Finkelsteina na celou věc upozornit. Ve výměně názorů, která

následovala mezi slovenskými neofašisty, pražskými organizátory

477 Cagáň, I.: „Nociar - Čejka - Finkelstein: Kto je zakomplexovaný, kto žije v omyle a kto v pravde? alebo O ľudskej úbohosti fašizmobijcov...“ [online], [datum přístupu 15. července 2010], dostupné z: slovoigorovo.110mb.com/archiv/o.ludskej.ubohosti.fasizmobijcov_bz.pdf

478 Čejka, M. (2005): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: Centrum strategických studií.

479 Anonym.: „Norman G. Finkelstein, autor knihy Průmysl holocaustu, v Praze“, [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=1089 a rovněž na: NSS: Memento doby – sionizmus. [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=1081

163

a Normanem Finkelsteinem, se Cagáň a spol. patrně vybarvili, když

začali obhajovat Tisa a relativizovat úlohu Slovenského štátu

v holocaustu. Norman Finkelstein přeposlal celou korespondenci své

kolegyni - odbornici na holocaustové reálie Ruth B. Birn480 - jejíž

verdikt zněl, že jde o čistý revisionismus. V reakci na toto doporučení

své kolegyně pak Norman Finkelstein plánovanou přednášku v Košicích

zrušil. O ideovém zázemí slovenských organizátorů dostatečně vypovídá

už jen program náhradní přednášky, „ktorú povedie slovenský publicista

Július Handžárik, autor kníh ako Maďarské podvody, Maďarské

blúznenie, Trianonská trauma či prác, v ktorých vyvracia germánsku

doktrínu historiografie, podľa ktorej Slovania začali dnešné územie

osídľovať až počas tzv. sťahovania národov v 6. a 7. str. (...).“481 Podle

výpovědi Cagáně pak došlo k velmi ostré výměně názorů poté, co

pražští organizátoři zjistili, s kým mají tu čest. Pražská organizátorka

jasně odmítla to, co prý nazvala „spoluprací s nacistickým hnusem“.

Cagáň pak svou výpověď sepsal za účelem vyřízení osobních účtů

se všemi zúčastněnými.

Ovšem ani v Praze se Finkelsteinova návštěva neobešla bez

komplikací. Vzpomínky na návštěvu bývalého šéfa Ku-klux klanu

Davida Dukea v ČR byly v té době ještě živé a způsob, jakým

neonacisté celý podnik propagovali, mohl vytvořit dojem, že právě oni

jsou organizátory a že se do Prahy chystá jakýsi „další Duke“.

Nedostatek informací a nepochopení skutečného ideového zázemí

Normana Finkelsteina pak dále pomáhaly nafouknout celou bublinu.

Možného incidentu se zalekla dokonce i samotná Akademie věd a jeden

z hlavních bodů Finkelsteinova programu v ČR bez náhrady zrušila.

Ve skutečnosti však celá akce vzbudila daleko větší zájem u svého

480 Společně napsali například: Finkelstein, Norman G.; Birn, Ruth B. (1998): A Nation on Trial: The Goldhagen Thesis and the Historical Truth. New York: Metropolitan Books.

481 Text omluvy pořadatelů z: http://norman2010.nss.sk/. Odkaz již není funkční.164

primárního publika, kterým byli levicoví aktivisté. O akci informovala

Antifašistická akce482 či weby Britské listy483 a Czech Free Press484

a byly to současně tyto weby, které se do Akademie věd nejtvrději

opřely.

Autor této kapitoly se pak zúčastnil přednášky a projekce

v klubu Casa Gelmi v Praze dne 22. února 2010. Ačkoliv si neonacisté

vzájemně předávali pozvánku na tuto akci, nakonec jich na místě bylo

kolem desítky. Ze známých tváří bylo možno rozpoznat některé

z tehdejších prominentních členů Dělnické strany. Těchto přibližně deset

černě oděných lidí se však téměř ztratilo v přibližně třísethlavém davu,

složeném především z Arabů, palestinských aktivistů, diplomatů,

politologů, zástupců lidsko-právních organizací a dalších. Finkelstein

sám již tou dobou tušil, že má v publiku několik neonacistů a směřoval

jim několik ironických invektiv.485 Když se pak hlavní organizátorka

v úvodní řeči představila jako „feministka“, začala se jistá přítomná

neonacistka viditelně ošívat. Přítomní členové Dělnické strany se pak

během první přestávky ze sálu vytratili. Ačkoliv je zvykem neonacistů

informovat o každé proběhlé akci,486 včetně návštěv přednášek, a byť by

celá kauza kolem Finkelsteina nabízela řadu propagandistických témat,

482 Anonym: „Poprask kolem Normana Finkelsteina“ [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.antifa.cz/content/poprask-kolem-normana-finkelsteina

483 Britské listy: „Norman Finkelstein bude v Praze“ [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.blisty.cz/2010/2/16/art51215.html

484 Ridvanová, J.: „Dr. Norman Finkelstein“ [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.czechfreepress.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1828:dr-norman-finkelstein&catid=98:cfp-doporuuje&Itemid=477

485 Finkelstein: „Chcete-li se přihlásit o slovo, zvedněte pravou ruku, ale zase ne tak vehementně, prosím, abychom tu neměli nějaký incident.“

486 Srov.: množství článků o návštěvě Davida Dukea v Praze jenom na stránkách www.odpor.org: „David Duke v Praze“, „David Duke vyzývá Václava Klause k obraně všech politických disidentů“, „Můj projev v České republice: Skutečný text mé přednášky na Karlově univerzitě v Praze“, „David Duke v ČR“ , případně „David Duke vs. Totalitní stát“.

165

nevyšel k ní s výjimkou Cagáňovy výpovědi žádný další článek

a neonacistické weby k celé kauze mlčí. To vše v ostrém kontrastu

s rušnými diskusemi na levicových webech, pro něž byla Finkelsteinova

návštěva jednou z událostí roku.

Celé dění kolem návštěvy Normana Finkelsteina v Praze

ukázalo, jak to může dopadnout, když se neonacisté s Palestinci na jedné

půdě skutečně setkají. Zcela zásadní rozpory v politickém přesvědčení

nemohl překonat ani „společný zájem“, jak se to snažil prezentovat

Cagáň. Kauza současně ukázala způsob, jakým se neonacisté pokoušejí

jednostranně parazitovat na palestinském problému a že to často činí,

aniž by si to Palestinci sami přáli.

Kauza Saleh – případová studie

Velkým propagátorem palestinského tématu na neonacistických

webech je Nidal Saleh. Mezi neonacisty jde o osobu značně populární.

Saleh se narodil roku 1936 v Nábulusu. Jeho rodina patří mezi staré

arabské rody a jeho sestra působila po roce 1950 v jordánském

parlamentu. Saleh krátce působil v Kuvajtu, odkud byl kvůli svým

názorům na islámskou věrouku a na poměry v monarchii vyhoštěn.

V roce 1959 přišel Saleh studovat farmacii do Československa jako

jeden z mnoha prominentních arabských studentů v rámci tehdejších

výměn. V 60. letech působil v Ammánu. Po šestidenní válce se již

nemohl vrátit na Západní břeh, a proto se usadil na Slovensku.

Zastupoval firmu Chirana, DAK Slušovice a některé další subjekty.

V 90. letech se pak jeho jméno objevuje v souvislosti s nelegálním

obchodem se zbraněmi. V roce 1993 získal slovenské občanství.

Salehovy spisky jsou zajímavé především způsobem, jakým

zneužívají knihy židovských autorů k podložení antisemitských tezí.

Svou první knihu vydal Saleh v roce 2002. Krátké dílko s názvem: Proč 166

se vraždí v Izraeli? čerpá ze dvou základních zdrojů – z knihy Třináctý

kmen Arthura Koestlera487 a ze spisu Jewish History, Jewish Religion:

The Weight of Three Thousand Years z pera Israele Shahaka.488 Ze strany

Nidala Saleha jde o velmi promyšlený krok. Oba autoři jsou totiž Židé

a on sám ve své knize nezapomene zdůraznit, že Židy přeci

z antisemitismu vinit nelze.

Z knihy Arthura Koestlera si Saleh vybral tezi o tom,

že současní Aškenázové jsou prý potomky Chazarů, kterážto říše

na území dnešního Kavkazu na přelomu 9. a 10. století formálně

vyhlásila kolektivní konverzi k judaismu v zájmu zachování neutrality

mezi křesťanským Ruskem a tureckými Seldžuky. Koestlera tzv.

chazarská teorie fascinovala čistě pro svou tajemnost a spadá do období

módních snah o „nalezení ztracených kmenů Izraele“. Ačkoliv byla

definitivně vyvrácena genetickým výzkumem,489 v palestinských kruzích

je místy stále značně populární. Nidal Saleh díky ní může prohlásit,

že Židé vlastně v Palestině nemají co pohledávat, když jejich domovina

je přeci na Kavkaze. Popularita chazarské teorie mezi neonacisty

a zejména mezi ultra-katolickými fašisty na Slovensku pak rovněž

spočívá v možnosti jejího využití pro relativizaci křesťanského pocitu

viny za holocaust. Pokud nebyli ve jménu faráře Tisa posláni na smrt

bližní křesťanů, ale „pouze odsunuti jacísi imigranti z Kavkazu“, tak to

z pohledu křesťanských neofašistů mnohé zjednodušuje. Z díla

židovského antisionisty Israele Shahaka, který ve své argumentaci

neváhal sáhnout ke středověkým fámám o Talmudu, pak Saleh čerpá

487 Koestler, A. (1976): The Thirteenth Tribe - The Khazar Empire and its Heritage. New York: Random House, ISBN: 0-394-40284-7

488 Shahak, I. (1994): Jewish History, Jewish Religion: The Weight of Three Thousand Years, Londýn: Pluto Press.

489 Kolektiv. (2000): „Jewish and Middle Eastern non-Jewish populations share a common pool of Y-chromosome biallelic haplotypes“ in Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS), June 6, 2000, vol. 97, no. 12.

167

„historickou“ látku.

Salehova kniha se snaží prezentovat jako „vysvětlení událostí

na Blízkém východě“. Začíná však tezemi o smyšlenosti a zfalšování

Bible, načež autor z téže Bible cituje, aby podložil své teze

o zvrácenosti Židů a nelegitimnosti jejich nároku na Izrael. Rozebírá

biblické postavy a na základě prokázání jejich neexistence dochází

k závěru, že Tóra je cíleně zmanipulována. Poté pokračuje k Talmudu,

který ale patrně nikdy neviděl a interpretuje jej podle Shahaka. Židé

podle něj zneužívají faktu, že Talmud je napsán hebrejsky a aramejsky

a že bez znalosti těchto jazyků není možné pochopit jeho pravý záměr,

aby se následně sám, bez znalosti výše uvedených jazyků, pouze pod

vedením Shahaka, kterému bezmezně věří, pustil do svého „odhalení“.

Tvrdí například, že Židé nesmějí porušit šabat za účelem pomoci

nežidům. O konceptu pikuach nefeš490 asi ani on, ani Shahak nikdy

neslyšeli.

V případě (místy oprávněných) sporů o to, jak vlastně definovat

tzv. „nový antisemitismus“ by Salehovu tvorbu bylo možno použít jako

velmi názorný příklad. Starý antisemitismus je v ní předkládán jako

odpověď na soudobý blízkovýchodní konflikt. Nikoliv nadarmo

vzbudila Salehova kniha velký rozruch a dokonce si jí se znepokojením

povšimlo i Centrum Simona Wiesenthala. Autor byl na Slovensku

v souvislosti s knihou vyšetřován, ovšem případ nebyl nikdy uzavřen,

takže Saleh nebyl ani obviněn, ani očištěn.

V roce 2002 pak došlo k události, která Saleha ještě více

zradikalizovala. Dne 11. října byla totiž v Nábulusu izraelským vojákem

z neznámého důvodu zastřelena Salehova sestra Šaden.491 To, co by

490 Tzv. „záchrana duše“. Žid smí porušit jakoukoliv micvu, pokud je to ve jménu záchrany života. Na tomto principu je založena např. služba ortodoxních židovských lékařů na pohotovosti během šabatu a svátků.

491 Eldar, A.: „If Only the Bullets Could Talk in Haaretz“, [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.haaretz.com/print-edition/features/if-only-the-

168

jinak skončilo napsáním několika pamfletů, se v kontextu této osobní

ztráty stalo životní posedlostí. Událost zapadla do Salehových teorií.

Byl-li předtím naladěn velmi silně protiizraelsky a nebránil-li se už

dříve antisemitským teoriím, tak zpráva o smrti jeho sestry a pocit

hluboké osobní křivdy z toho plynoucí učinily z prostého psaní pamfletů

trpký osobní boj. Saleh od té doby vydal další čtyři knihy, z nichž

se v prostředí českých a slovenských neonacistů staly hity. Rovněž začal

velmi významně přispívat na neonacistické weby ve slovenském

i českém jazyce. Jeho články a celé knihy je tak možno nalézt na webu

Národního odporu, Národně vzdělávacího institutu, stránkách slovenské

NSS apod. Oblíbený je i v „šedé zóně“ na webech jako je Zvědavec či

již zaniklý Prefer-statement.

Současně se však tentýž Nidal Saleh vymezuje proti

politickému islámu a na webech muslimů jako by vůbec neexistoval.

Možná za to mohou jeho teze, které jsou dost obskurní i pro muslimy,

když například o zahalování tvrdí, že „přišlo od Turků a má původ

v Talmudu“.492 Jedna z knih, kterou vydal v roce 2008, nese název

Dilema islámské rétoriky. V ní se velmi ostře vymezuje proti

fundamentalistickému směru islámu, aplikacím islámského práva

a poměrům v islámských zemích.

Příběh Nidala Saleha je tak zajímavou případovou studií

o konkrétním Palestinci, který s neonacisty skutečně sympatizuje

a o osobních motivech, které jej k tomu vedou. Na druhou stranu mnohé

jeho teze by v dnešním islámském světě byly považovány spíše

za heretické a on sám se například s kuvajtským režimem ve zlém

rozešel.

bullets-could-talk-1.17313492 Anonym: „Zpověď Nidala Saleha“, [online], [datum přístupu 20.11.2007], původní

adresa: www.vzdelavaci-institut.com/index.php-option=com_content&task=view&id=28&Itemid=57.html (dostupné pouze z archivů).

169

Závěr

Tato kapitola se zabývala tím, zda je možno v České republice

potvrdit hypotézu o vzájemném napojení muslimské a neonacistické

scény. České prostředí má svá lokální specifika, která vyslovenou

hypotézu činí problematickou. Pomineme-li fakt, že muslimský

požadavek na víru v jediného Boha je v příkrém rozporu s nacistickým

„novopohanstvím“ a že bychom v tradičním islámském diskursu jen

těžko hledali skutečnou paralelu k tradici západního antisemitismu,493

najdeme řadu dokladů o tom, že ani možnost pragmatické spolupráce

na základě jednoho společného tématu (vymezení se vůči stát Izrael)

nelze příliš přeceňovat.

Základní charakteristikou obou scén je jejich vnitřní

nejednotnost. Zdá se, že zaznamenané projevy a aktivity jsou spíše

iniciativami horlivých jednotlivců, nežli systematickou politikou daných

hnutí. Neonacistická politika vůči muslimům a islámu je velmi

nekonzistentní a pohybuje se od projevů sympatií k otevřené nenávisti či

dokonce napojování „role islámu“ na antisemitské teorie.

Aby se muslim neonacistům zamlouval, pak musí za a) bojovat

proti Židům a za b) v žádném případě necestovat do České republiky.

Zaznamenané projevy sympatií mají charakter výkřiků do tmy

a u většiny z nich nebyl nalezen doklad opětování z druhé strany.

Rovněž se zdá, že více iniciativy o kontakt projevují neonacisté, a to

ve snaze o zneužití blízkovýchodních témat pro svou agendu. Jak zprávy

BIS, tak průzkum provedený autorem této kapitoly naznačují, že čeští

muslimové jsou ve vztahu k neonacismu a pravicovému extremismu

obecně spíše chladní a rezervovaní. Důvody shledáváme zaprvé

ve faktu, že se čeští muslimové v minulosti sami stali terčem útoků

493 Viz: Novotná, Lena-Arava: „Postavení Židů v islámských zemích a jeho proměny pod vlivem Evropy“ in Akta fakulty filosofické 2010 (v tisku).

170

ze strany ultra-pravicových hnutí, mezi nimiž nejsou zvyklí příliš

rozlišovat, a zadruhé v převládajících politických preferencích českých

muslimů směřujících spíše do levé části politického spektra. Současným

Palestincům daleko více imponuje Che Guevara než Adolf Hitler a oni

sami své úsilí chápou v levicově formulovaných pojmech - jako „boj

proti vykořisťování a šovinismu“. Za takové situace pak mají daleko

blíže k hnutím typu Antifašistická akce či Ne základnám, nežli

k Dělnické straně či snad Národnímu odporu. Tomu pak odpovídá

i charakter použité protiizraelské rétoriky.

To, že neonacisté používají palestinské téma ve své propagandě,

ještě nutně neznamená, že s Palestinci skutečně sympatizují či snad

dokonce spolupracují. Neonacisté to nečiní proto, že by tolik milovali

Araby, nýbrž proto, že tolik nenávidí Židy, a palestinské téma je jim

k tomuto pouze vítaným nástrojem. Příklad Nidala Saleha či Ahmada

Rámího pak zase vyvolává otázku, zda jsou tito neonacističtí

sympatizanti skutečně stále ještě „typickými“ muslimy za situace, kdy

byli ze zemí islámského prostoru vyhoštěni a svými názory

konzervativní muslimy spíše pobuřují.

Čeští muslimové mohou být antisemity osloveni, ovšem spíše

skrze „levicový“ antisionisticky formulovaný antisemitismus, nežli

skrze teze neonacistů či katolických fundamentalistů. Byly-li

v minulosti zaznamenány antisemitské excesy ze strany českých

muslimů, pak to bylo zpravidla jako důsledek přehnané rétoriky při

propagaci palestinské situace. Příkladem takového excesu byla

například projekce srovnávající Gazu s Osvětimí, promítaná za zády

Normana G. Finkelsteina při jeho návštěvě v Praze nebo některá hesla

při pochodu Svazu muslimských studentů proti válce v Gaze dne 23.

ledna 2009.494

494 Incident zaznamenalo Fórum proti antisemitismu. Viz: FPA: „Zpráva o antisemitismu v ČR za rok 2009 – shrnutí“ in Maskil (12/5770). [online], [datum přístupu

171

Zajímavou případovou studií pro ověřování hypotézy

o spolupráci neonacistů s Palestinci je návštěva Normana Finkelsteina

v Praze. Akci organizovanou českými pro-palestinskými aktivisty

se neonacisté pokusili nepříliš úspěšně zařadit do své agendy. To,

že neonacisté neuspěli a pro-palestinští organizátoři dokázali včas

ustoupit ve chvíli, kdy zjistili, jak se věci mají, lze považovat

za pozitivní signál.

Muslimové v diaspoře pochopitelně patřili a patří k těm

skupinám obyvatelstva, které mohou být případným radikalismem

snadno ohroženy či ovlivněny. Mezi rizikové faktory patří zajisté pocit

odcizení, špatné zkušenosti s projevy nepochopení či přímo

diskriminace, pocit tlaku ze strany majority, politické události v zemích

původu (u imigrantů), hrozba sociálního vyloučení apod. Ohledně vlivu

zahraničních událostí však BIS shrnuje, že „politické události

v domovských zemích zůstávají u českých muslimů rovněž bez většího

ohlasu. BIS nezaznamenala výraznější reakce muslimské komunity ani

na nejvýznamnější události z islámského světa, které se odehrály

v nedávné minulosti, jako byly vstup spojeneckých vojsk do Iráku, zabití

vůdců radikálního hnutí Hamás šejcha Ahmada Jásína a dr. Abd

al-Azíze Rantísího v Izraeli nebo atentát na bývalého libanonského

premiéra Rafíka Harírího. Pouze při příležitosti úmrtí palestinského

předáka Jásira Arafata byla zorganizována umírněná pietní akce

v centru Prahy.“

V prostředí českých muslimů může být paradoxně největším

problémem nejednotnost komunity, která může vést k postupnému

prohlubování propasti mezi „liberálním“ a „konzervativním“ křídlem.

Takovéto vydělené konzervativní křídlo by se pak mohlo stát terčem

zahraničních aktivit, tak, jak upozorňuje BIS a jak se o to v zahraničí

usilovně snaží například saúdsko-arabský režim (politika „exportu

20.11.2007], dostupné z: http://www.maskil.cz/172

wahhábismu“). Doklady podobného scénáře však zatím nebyly

zaznamenány a není vyloučeno, že se mu čeští muslimové dokáží

ubránit.

Bibliografie:

Literatura a odborné články:

Charvát, J. (2007): Antisemitismus české krajní pravice In Kolokvium o soudobém antisemitismu I. Plzeň: Dryada.

Charvát, J. (2007): Současný politický extremismus a radikalismus. Praha: Portál.

Kolektiv (2000): „Jewish and Middle Eastern non-Jewish populations share a common pool of Y-chromosome biallelic haplotypes“ in Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS), June 6, 2000, vol. 97, no. 12.

Mareš, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, 656 s.

Mrázek, M. (2006): „Muslimská unie“ in Dingir 1/2006, str. 23. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml

Novotná, Lena-Arava: „Postavení Židů v islámských zemích a jeho proměny pod vlivem Evropy“ in Akta fakulty filosofické 1/2010 (v tisku).

Tarant, Z. (2009): „Worker's party: From Socialist Nationalism to Nationalist Socialism“ in Anatomy of Hatred. Plzeň: Nakladatelství ZČU v Plzni, str. 84-101

Vojtíšek, Z. (2006): „Český boj o mešity“ in Dingir 1/2006, str. 19-21. [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.dingir.cz/rok06.shtml

173

Vládní instituce a informační zdroje:

Volební portál ČSÚ: www.volby.czBezpečnostní informační služba – Výroční zprávy: www.bis.cz/vyrocni-

zpravy.html

Články z médií:

ADL. Holocaust denial: Ahmed Rami [online], [datum přístupu 15. července 2010] dostupné z: http://www.adl.org/poisoning_web/rami.asp

Anonym: „Poprask kolem Normana Finkelsteina“ [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.antifa.cz/content/poprask-kolem-normana-finkelsteina

BBC: „Hittler book bestseller in Turkey“ [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4361733.stm

Britské listy: „Norman Finkelstein bude v Praze" [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z: http://www.blisty.cz/2010/2/16/art51215.html

Eldar, A.: „If Only the Bullets Could Talk in Haaretz“ [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.haaretz.com/print-edition/features/if-only-the-bullets-could-talk-1.17313

FPA: „Zpráva o antisemitismu v ČR za rok 2009 – shrnutí“ in Maskil (12/5770). [online], [datum přístupu 20.11.2007], dostupné z: http://www.maskil.cz/

Lidové noviny (29.10.2007): „Půjdeme i přes zákaz. Jinudy“ [online], [datum přístupu 21.8.2010], dostupné z: http://www.lidovky.cz/ln_domov.asp?c=A071029_073341_ln_praha_svo

Ridvanová, J.: „Dr. Norman Finkelstein“ in Czech Free Press [online], [datum přístupu 27. srpna 2010], dostupné z:

174