Embed Size (px)
Citation preview
10/2017
A to je to slovo víry, které kážeme. Římanům 10:8
Slovo víry
Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet i vy. Bůh v našem národě mocně jedná a účelem tohoto časopisu je, aby křesťané byli povzbuzeni, ať jsou kdekoli. Přinášíme slova plná víry, povzbuzení a potěšení! Jsme zde proto, aby se víra šířila, rostla a měnila český národ. Jsme zde proto, aby byl český národ spasený! Existuje jen jediná cesta ke spasení a tou je víra v Ježíše Krista, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání! Je to víra jednající skrze lásku, která přináší radost, svobodu, pokoj, vítězství a zdraví. Vaše příspěvky, podněty a návrhy uvítáme.
vydalo: Biblické Centrum Víry z.s.
Členové redakce : Kukla Vítězslav Kuklová Iveta
Jazyková korektura: Hana Petřinová
Slovo víry
Štít Vítězslav Kukla Milí čtenáři, v minulém čísle jsem psal o štítu víry. O tom, co je tím štítem a kde jej vzít. Nyní víme, že štítem je nám Boží Slovo. Žalm 91:4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; jako štítu a pavézu ti bude Jeho pravda.
Jan 17:17 Posvěť jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.
Nemusíme ho tedy hledat, máme ho přímo k dispozici. Dnes mi jde o jediné, a to, jak tento štít, kterým můžeme uhasit všechny ohnivé střely toho zlého, používat. Myslím si, že každý pozorný čtenář již ví. Jak chcete používat slovo? Zaprvé můžete nad ním přemýšlet, rozjímat, meditovat. Zadruhé můžete ho mluvit. A toto jsou dva způsoby, a právě v tomto pořadí, jak tento štít používat. Přísloví 4:20-21 Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj, nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej. 2. Korintským 4:13 Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil,“ i my věříme, a proto mluvíme, Nejdříve nad Slovem přemýšlet a pak toto slovo mluvit. Ano, promlouvat slovo nahlas, protože mu věřím. Protože věřím tomu, co slovo říká, tak ho promlouvám svými ústy. Když promlouváme Boží Slovo o ochraně nad našimi životy, stane se toto Slovo štítem, který nás chrání, odděluje od světa, od útoků zlého. Je tak důležité mít obě části. Věřit v srdci a mluvit ústy. To je způsob, jak funguje Boží království. Římanům 10:9-10 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.
Věříme v srdci a mluvíme ústy a to, čemu věříme v srdci a mluvíme ústy, se děje. Tak jednoduché to je. A možná právě proto v této oblasti mnozí selhávají. Zdá se jim to příliš jednoduché. Otázka zní, proč by to Bůh, který nás miluje, měl dělat složité, když chce, abychom byli uchráněni před útoky toho zlého. Bůh nás miluje, a proto to udělal tak jednoduché, aby to mohl žít každý bez ohledu na věk, pohlaví, poznání, vzdělání nebo okolnosti. Nyní tedy zbývá dodat jediné: Bibli do ruky, Slovo do srdce a pak ze srdce ven ústy.
Bůh mě miluje
bezpodmínečně Minulý měsíc jsem se zabývala tím, jak moc je důležité přemýšlet nad Božím Slovem ve dne i v noci, tedy neustále. Joyce Meyer, učitelka Božího Slova, se ve své knize „Sila myšlienok“ zabývá dvanácti strategickými myšlenkami, které je důležité přemýšlet, aby člověk mohl žít vítězný život, za který Ježíš zemřel. Dnes bych se ráda zaměřila na další strategickou myšlenku a tou je myšlenka „Bůh mě miluje bezpodmínečně“. Pokud chceme změnu ve svém chování, potřebujeme být ujištěni Boží láskou.
Skrze víru v Ježíše Krista můžeme mít s Bohem úžasný vztah. A o ten jde. Nepřítel se snaží vyvolat v nás pocit „nehodnosti“. Ale Bible mluví jasně: Římanům 5:9 Když jsme tedy nyní ospravedlněni jeho krví,…
Bůh nás miluje, ne kvůli našim skutkům, ale kvůli tomu, co pro nás učinil Ježíš. To, kdo jsme – Boží děti – je důležitější, než to, co děláme. Když si budeme vědomi toho, že jsme Boží děti, začneme se podle toho i chovat. Jistota bezpodmínečné Boží lásky nás naplňuje sebedůvěrou a odvahou. Jakmile se zaměříme na vztah s Bohem, a ne na výkon, pocítíme velkou úlevu. To, co do nás vložil Bůh, když jsme se znovuzrodili, se najednou začne projevovat navenek v mnohem větší míře. Můžeme dělat spousty dobrých věcí, ale nikdy to nebude dost, abychom si zasloužili Boží lásku. A nikdy nemůžeme dělat tolik špatných věcí, aby nás Bůh přestal milovat. Boha to neovlivní – On je Láska. Jsme jedineční – Bůh to o nás říká. Žalm 139:14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.
Izajáš 43:4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. Vyznání: V Božích očích mám obrovskou cenu. Jsem Boží dítě a On mě chrání jako oko v hlavě.
Iveta Kuklová
Klam a naděje Svět, ve kterém žiju je plný klamu, jsem tímto světem klamán. Už od pradávna svět klamal lidi o jejich výjimečnosti, nadřazenosti, bezchybnosti. Žiji ve zlém a klamavém světě. Takto a podobně může mluvit a smýšlet kdokoliv ze světa. Ten, jenž nepoznal život s Ježíšem Kristem, ten, kdo jej nepřijal do svého srdce a nevyznal jeho jméno. Svět se může tvářit vznešeně, avšak život v Kristu je vznešenější. Svět nám může ukazovat všelijaké líbivé reklamy na cokoliv rádoby dobrého. Život v Kristu však žádnou takovou vábničku neobsahuje. Svět umožňuje lidem, i křesťanům, nechat se klamat, ovlivňovat a zavádět mimo život v Kristu. Život v Kristu takovou činnost neumožňuje, není to potřeba, život s ním je totiž daleko jednodušší, lepší, čistější. Víme, že jsme zaopatřeni naším Otcem – Bohem, že i nám patří vše co Otec – Bůh dal svému synovi. Stačí o to požádat v jeho jménu. Ve jménu Ježíš jsme se narodili až po svém fyzickém narození. To nám však nikdy nebránilo být s ním již od útlého věku.
Člověk je často schopen oklamat sám sebe, i bez vlivu světa. Nikdo jej na to neupozorní, nikdo jej nevaruje. Svět jen čeká, až se člověk oklame. Člověk v Kristu má díky Duchu Svatému jistotu, že do klamu nevstoupí, že bude vždy Duchem Svatým na upozorněn a ochráněn. Pak je samozřejmě na člověku, zda opravdu naslouchá Duchu Svatému, nebo se poddá světu či sám sobě. Satan sám bývá strůjcem klamu, má mnoho převleků a jako našeptávač zla se dovede představovat i jako Duch Svatý. Avšak člověk žijící v Kristu tuto léčku prohlédne velmi snadno. Nenechme se klamat ani v duchovním životě, zkoušejme duchy podle Bible, apod. Svět sám o sobě má velkou naději na život v Kristu. Zbývá tak málo, aby se naděje zhmotnila. Kdo jde cestou pokoje, míru a lásky, najde to co hledá. Říká se, že ten, kdo hledá, najde. To je pravda. Můžeme hledat v knihách. V těch obyčejných, nebo v těch rádoby svatých. Můžeme měnit myšlenky ve slova, diskutovat o Bohu s druhými, pátrat, zdali je to vše pravda a mít naději, že se přesvědčíme o skutečnosti života s Kristem a v Kristu. Takové hledání provází zloba a nevole světa. Svět se bude bránit, aby nepřišel o svého uctivého a poddajného otroka. Svět většinou prohraje a do Božího království vstoupí další spasený člověk. Matouš 12:18–21 „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil, můj milovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům. Nebude se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet nebude. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.“
Římanům 15:12–13 A jinde Izaiáš říká: „Vypučí výhonek Jišajův, vztyčí se, aby vládl národům. Národy se na něj s nadějí spolehnou.“ Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha Svatého stále víc a víc.
Vítězslav Čermák - Atana
Aby to fungovalo Milí čtenáři, už jste si určitě všimli, že stále opakuji, jak je důležité přijímat Boží Slovo, jak je důležité Slovo promlouvat svými ústy a jak je důležitá modlitba. To vše je a bude pravda. Když vidím některé věřící lidi, jak toto vše výše sepsané dělají a přesto nejsou šťastní a nevidí to, za co “věří“, kladu si otázku, kde je problém. Když někdo vyrůstá v církvi a je vyučen, že je nutné číst Boží Slovo, je veden k modlitbám a k vyznávání Slova, může se to pro něj stát skutkem. Tedy na vnější pohled zbožným skutkem, proti kterému nejde nic říci, jen to uvnitř to může být mrtvé. Děláme to ze zvyku, z výchovy, z povinnosti. Může se stát, že z toho vypadne Bůh, který tomu všemu dává smysl, život a sílu. Který tomu všemu dává podstatu. Když se to vše, o čem jsem mluvil, stane rutinou, pak z toho vyprchá život, to znamená síla, která působí, že to funguje. Jak se vyhnout tomu, aby se ze čtení Božího Slova, z modlitby a z vyznávání staly rutiny?
Ano, Slovo říká: Marek 11:22-23 Ježíš jim na to řekl: „Mějte Boží víru. Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: `Zvedni se a vrhni se do moře,´ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to, co řekl.
Ale to neznamená, že to můžeme dělat my sami, že to je jen na nás. Vždycky, ke všemu budeme potřebovat Boha! Ježíš sám řekl: „beze mě nemůžete nic“!!! Jde o to zapojit Ducha, Ducha Kristova, Ducha Božího, Ducha moci, Ducha slávy, Ducha vzkříšení, Ducha Svatého. Během čtení je zapotřebí neustále se ptát Ducha Svatého jak mohu to, co čtu použít, jak to mohu žít. A pak naslouchat hlasu Ducha Svatého. Když se modlím, je potřeba se ptát „Co mám dělat já?“ A pak naslouchat hlasu Ducha Svatého. Je zapotřebí se ptát Ducha Svatého co a jak mám promlouvat ve víře, aby se to stalo. Chci dnes každému z nás připomenout, že ani Ježíš nemohl udělat žádný zázrak, dokud nebyl naplněn Duchem Svatým. Duch je ten kdo dává život našemu křesťanství. Skutky 10:38 Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, kona l dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.
A Duch je ten, kdo uschopňuje ke všemu, co máme dělat. Duch Svatý tomu všemu, co děláme a žijeme, dává „šťávu“!
Vítězslav Kukla
Chrám Zuzka chodila do třetí třídy a moc se těšila na školní výlet do hlavního města. Cílem jejich výletu byl Pražský hrad. V autobuse seděla vedle kamarádky Katky. Do Prahy se obě moc těšily. Cestu si krátily povídáním o princeznách. Se zápalem hodnotily, která je ta nejlepší a nejkrásnější. Když konečně dorazili na Pražský hrad, tak byli s ostatními spolužáky uchváceni jeho velikostí. Moc si všichni přáli vidět pana prezidenta, ale zřejmě měl moc práce, a tak se ani nekoukal z okna. Zuzka s Katkou se shodly, že celý hrad i jeho zahrady jsou nádherné. Trochu si představovaly, že jsou princezny a tento hrad je jejich sídlo. Na závěr prohlídky je učitelé vzali do veliké katedrály. „Děti!“ řekl pan učitel zasvěceně: „To je naše nejvzácnější katedrála: chrám svatého Víta. Je to boží stánek, protože si věřící myslí, že tady přebývá Bůh.“ Když pan učitel dokončil větu, Zuzka jakoby cítila, že ji něco poškrábalo uvnitř na srdíčku. Na zpáteční cestě již neměla ani náladu si s Katkou hrát a stále přemýšlela, co řekl pan učitel. „Copak by dobrý Bůh bydlel v tak chladné a veliké budově, kde se tlačí zástupy lidí, kde je docela zima, ale hlavně se tam musí být potichu?“ ptala se Zuzka v duchu sama sebe. Katka pak Zuzce v autobuse řekla, že se v chrámu, jak byl veliký, trochu bála, ale Ježíše se přece nebojí! Doma se Zuzka hned zeptala tatínka, zda opravdu Bůh bydlí v kostelích. Tatínek se na Zuzku hezky usmál, pohladil ji po vlasech a spolu s Biblí se posadili do obývacího pokoje. „Zuzko, neboj se! Bůh opravdu nebydlí ve studených chrámech či kostelích. Bůh Otec nás vykoupil skrze Ježíše Krista a přijal nás do Své rodiny. Navíc se rozhodl přebývat skrze Ducha Svatého přímo v nás. Není to úžasné?“ zvolal nadšeně tatínek. „Ale tatínku, copak chce Bůh bydlet i v holčičkách jako jsem já!“ zeptala se trochu nevěřícně Zuzka. Ježíše měla moc ráda. Už před lety ho pozvala do svého srdíčka, ale trochu se ostýchala být Božím domem.
„Zuzanko,“ usmál se znovu tatínek. „Bůh chce bydlet i v dětech. Nebeský Otec nedělá rozdíl mezi vzdělanými či nevzdělanými lidmi, dětmi či starci. Kdokoliv přijme Ježíše za svého spasitele a Pána, stává se Božím dítětem a Bůh se rozhodl v něm přebývat!“ „A co když na Boha nemyslím nebo když někdy zlobím? Odejde pryč?“ zeptala se s ostychem Zuzka. „Víš Zuzko, On slíbil, že tě nikdy neopustí a On za svým Slovem stojí. Mrzí ho to, jako to mrzí nás s maminkou. Pokud mu to v modlitbě vyznáme, tak Bůh nám vše odpustí.“ „Jeho láska se nedá ani slovy popsat,“ přidala se k rozhovoru maminka: „Je obrovská!“ „Tatínek Bůh nás proto stále v Bibli vyzývá, abychom každý den upevňovali vztah s Ním a budovali se tím, že čteme Bibli, modlíme se, vyznáváme biblické verše, chválíme, společně si o něm povídáme doma nebo v církvi a také o něm kážeme jiným lidem.“ pokračoval tatínek. „Bůh žije v našem duchu, a tím se stáváme silní. Kromě ducha máme ještě duši a tělo, ale ty by chtěly žít trochu jinak, než chce Bůh.“ Maminka všem přinesla nakrájená jablka a řekla: „Je to stejné Zuzanko, jako když zdravě jíš. Jídlo tě posílí. Když se posiluješ tím, že denně čteš Bibli, tak se Bůh může skrze tebe projevit. Třeba stejně jako v těch úžasných hrdinech z Bible. Zuzka se trochu zastyděla. V poslední době Bibli ani křesťanské knížky nechtěla moc číst a raději se dívala v televizi na pohádky a seriály, hlavně o princeznách. Maminka to poznala a hezky Zuzce řekla: „Zuzko, ty jsi Boží princezna. Ježíš je Král králů a ty jsi přece již z jeho rodiny. Život princezen však není jen o krásných šatech a bydlení na zámku. Máme toužit po tom, abychom se více podobali Jemu, Ježíši.“ Zuzka byla moc ráda, že může být Ježíšovou princeznou. Od toho dne začala opět s chutí číst Bibli.
„To je panečku něco,“ vyprávěla druhý den ve škole Katce. „Bůh nebydlí ve studených kostelích, On chce přebývat v nás a chce si používat i děti!“ A obě děvčata byla moc ráda, že jsou skutečné princezny z Božího království. Verše k přemýšlení: 2. Korintským 6:16 Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: „Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zřídíme si u něj příbytek.“ 1. Jan 4:4 Vy jste z Boha, synáčkové, a zvítězili jste nad nimi; neboť větší je Ten, který je ve vás, nežli ten, který je ve světě.
Veronika Kulířová
