1

Federace dětských domovů ČR

BULLETIN č. 68

Vychází na jaře 2009

2

Obsah: Str.

Hodnotící zpráva z republikového finále dětí z DD ČR v lehké atletice, malé kopané a odbíjené v Příbrami 3

Hodnotící zpráva ze 14. ročníku Mezinárodních sportovních her na Slovensku 5

Přehled 5. jednání výboru FDD ČR, Poděbrady 6

Přehled 6. jednání výboru FDD ČR, Olomouc 6

Odborný seminář v Olomouci 7

Příspěvek člena - Kapsa Klokánku hřeje víc (Přestaňte dál lhát o ústavní péči) 19

Příspěvek člena - Kde má končit práce s biologickou rodinou? 24

Příspěvek člena - Kritika ombudsmana nebyla v případě dětských domovů namístě 26

Přehled 7. jednání výboru FDD ČR, Horní Lánov 29

Přehled 8. jednání výboru FDD ČR, Červený Hrádek 29

Přehled 9. jednání výboru FDD ČR, Liberec 30

Odborný seminář v Liberci 31

Příspěvek člena - Vyhodnocení účasti DD Olomouckého kraje v projektu „Vzdělávání pro budoucnost“

37

Přehled 10. jednání výboru FDD ČR, Jablonné v Podještědí 41

Náhradní rodina zaujatým pohledem zúčastněné (přejato z tisku) 42

Měřme stejně ústavům i pěstounům (přejato z tisku) 43

Přehled 11. jednání výboru FDD ČR, Bylany 45

Přehled 12. jednání výboru FDD ČR, Třeboň 45

Odborný seminář v Třeboni 46

Přehled 13. jednání výboru FDD ČR, Kamenná Lhota 61

Tisková zpráva - Transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti 62

Přehled 14. jednání výboru FDD ČR, Babice 67

Bulletin připravil do tisku Mgr. Jan Pavlas Bulletin je rovněž zveřejněn ve formátu PDF na www.fddcr.cz, sekce „publikační činnost“

© FDD ČR, vychází v březnu 2009

3

HODNOTÍCÍ ZPRÁVA

z republikového finále dětí z DD ČR v lehké atletice, malé kopané a odbíjené konané ve dnech 8. až 10. června 2007 v Příbrami.

Mgr. Jiří Hart

Pořadatelstvím 16. ročníku Sportovních her dětí z dětských domovů České republiky byl výborem FDD ČR opět pověřen Dětská domov v Solenici. V průběhu dubna a zejména května 2007 opět proběhla ve všech spádových územích jednotlivých DDÚ regionální kola, jejichž vítězové a závodníci na 2. místech měli možnost zúčastnit se finále ČR. Regionálních závodů se zúčastnilo celkem 642 dětí ze 76 dětských domovů a zařízení. Možnosti účasti využilo stejně jako v loňském roce 8 regionů, nepřijela reprezentace pouze z regionu DDÚ Brno. Některé regionální výpravy přijely velmi početné (region Dobřichovice 43 a Liberec 40 účastníků) a tak se v podstatě zopakovala loňská velmi dobrá účast. Celkem se závodů zúčastnilo 202 aktérů ze 44 dětských domovů, z toho bylo 150 soutěžících dětí (92 chlapců a 58 dívek), 11 rozhodčích a členů organizačního štábu a 41 pedagogických pracovníků a trenérů. Ředitelkou závodů byla opět Mgr. Olga Vernerová, ředitelka DD v Solenicích, hlavním rozhodčím Mgr. Jiří Hart, ředitel DDÚ Homole a předseda FDD ČR. Nad závody převzal záštitu hejtman Středočeského kraje Ing. Petr Bendl. Slavnostního zahájení se aktivně zúčastnil starosta města Příbram, MVDr. Josef Řihák. V průběhu závodů se dostavili vzácní hosté, a to prezidentka FICE Inter Monika Niederle z Rakouska a viceprezident FICE Inter Anton Tobé z Nizozemí. Oba byli hosty české sekce FICE na mezinárodním koncertě dětí z dětských domovů v Chomutově a nenechali si proto ujít příležitost, vidět „naše děti“ rovněž během sportovních soutěží. Byli dětem představeni a krátce s nimi i pohovořili, několik dětí ztratilo ostych a prokázalo dobrou komunikativnost v angličtině. Pro zajištění nákladů byly poskytnuty finanční příspěvky od IDM, Klubu přátel dětí z DD a od Středočeského KÚ. Vyúčtování provede ředitelka závodů paní Vernerová jednotlivým dárcům, dle jejich podmínek. Sportoviště a zajištění závodů. Atletické závody opět proběhly na pěkném atletickém stadionu Gymnázia v ulici Komenského, který je kompletně pokryt tartanovým povrchem. Dokonalý povrch pomohl k velmi dobrým

výsledkům. Vybavení skokanských sektorů bylo na daleko lepší úrovni, stejně tak i sektor pro vrh koulí a kriket. Určitým technickým problémem byl stejně jako vloni pouze 220 m dlouhý třídráhový ovál se čtyřdráhovou cílovou rovinkou. Při technické poradě rozhodčích a vedoucích výprav byl schválen klíč pro postup z rozběhů do finále a běh štafet neodporující pravidlům lehké atletiky. Vzhledem k dobré spolupráci rozhodčích nedošlo také k žádnému protestu z hlediska určení pořadí, výkonu v technických disciplinách i dosažených časů měřených ručně. Rozhodčí pouze rozhodli o

4

diskvalifikaci dvou závodnic v běhu na 800 m, a to pro zkracování dráhy. Bez protestů a připomínek proběhly i míčové hry v malé kopané a odbíjené. Pro velký počet přihlášených družstev v malé kopané byl dohodnut způsob rozlosování do dvou skupin, postupový klíč a také způsob sehrání zápasů ve finálové skupině. Do čela skupin byli opět nasazeni finalisté z roku 2006, a to regiony Dobřichovice a Hradec Králové, a k nim pak byly vylosovány do skupin další regiony. V odbíjené dívek, kde se zaregistrovalo celkem 5 družstev, nebyla družstva rozdělena do skupin, ale hrálo se systémem mezi sebou. Všechny zápasy v míčových hrách se odehrály v areálu 1. ZŠ. Zde se projevila tradičně vyšší úroveň v zápasech v malé kopané než v odbíjené. I díky skvělému počasí závodníci dosáhli řady výborných výkonů. Z těch nadprůměrných vynikají výkony Pavla Baloga z DDŠ Hostouň ve vrhu koulí – 11,22 m, Pavla Baboráka z DD Jablonné v Podještědí ve skoku vysokém – 151 cm a také Jany Pavlíkové z DD Kralupy nad Vltavou, která vyhrála oba skoky – daleký se 454 cm a vysoký se 140 cm! Ubytování. Ubytování bylo pro výpravy, které byly ubytovány obě noci, zajištěno v Domově mládeže v Jiráskových sadech. Výpravy, které měly ubytování jen na jednu noc a po slavnostním vyhlášení odjely domů, přespaly na karimatkách a spacích pytlích ve třídách I. ZŠ. Toto řešení tradičně využila výprava z regionu Hradec Králové. K dispozici byla hygienická v dostatečném množství zásobena i teplou vodou. Celkově je možné hodnotit ubytování jako průměrné a plně vyhovující. Stravování. Stravování bylo zajištěno opět již tradičně ve školní jídelně 1. ZŠ v Hornické ulici a lze konstatovat, že i v tomto roce bylo na velmi dobré úrovni. Bylo zahájeno v pátek večeří, v sobotu byla pro účastníky zajištěna celodenní strava včetně dvou svačin a v neděli po snídani výpravy obdržely „klasické“ balíčky se stravou na cestu. Tyto balíčky obdrželi i účastníci, kteří odjížděli již po slavnostním vyhlášení výsledků. V průběhu závodů bylo průběžně zajištěno občerstvení včetně pitného režimu, a to jak pro děti tak i pro dospělé. Ostatní zabezpečení. Možnosti dopravy autobusem na atletický stadion nikdo v přihláškách nepožadoval a tak byl autobus odvolán. Při večerní poradě došlo teprve k požadavku na zajištění převozu dvou malých výprav na stadion, což pomohli zajistit ostatní účastníci, kteří přijeli vesměs služebními auty. Pro tři nejlepší závodníky v atletice, tři nejlepší štafety a družstva v míčových hrách a pro všech osm regionálních výprav podle pořadí byly připraveny velice hodnotné ceny od již tradičního sponzora Chance 4 Childern. Slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen nejlepším proběhlo v aule Domova mládeže v Jiráskových sadech. Po celou dobu závodů byla zajištěna zdravotní služba, která nemusela řešit žádné zranění a díky dobrému zajištění pitného režimu ani žádný úpal, či případný kolaps. V průběhu atletických závodů přijeli redaktoři Příbramského regionálního deníku, nafotili některé výkony a uskutečnili rozhovory s několika dětmi. Informace o sportovní akci zveřejnila na internetových stránkách ČTK.

5

Závěr. Po uzavření výsledků závodů zasedla nominační komise složená ze zástupců všech výprav a vybrala reprezentanty naší republiky pro mezinárodní finále, které by se mělo uskutečnit ve dnech 21. – 23. září ve Svitu na Slovensku. Celkový průběh závodů, jejich organizace a technické zajištění, společenská úroveň, objektivní rozhodování a v neposlední řadě i výsledky je možné hodnotit velice kladně. Všichni, kteří k úspěšnosti celé akce přispěli, zaslouží poděkování. I letos zaslouží ocenění podíl paní ředitelky Vernerové, která věnovala přípravě akce velké množství času. Je třeba také poděkovat všem sponzorům, kteří pomohli akci finančně zajistit – zejména pak Chance 4 Childern. Stejně tak je třeba poděkovat tradičním dárcům dotace – IDM, Klubu přátel dětí z dětských domovů, KÚ Středočeského kraje a jmenovitě panu hejtmanovi Ing. Petru Bendlovi.

Slavili jsme již 4 vítězství v řadě….

Mgr. Jiří Hart Ve dnech 21. – 23. září 2007 proběhl 14. ročník Mezinárodních sportovních her dětí z DD Slovenska, Maďarska a České republiky. Hostitelem bylo Slovensko a závody se uskutečnily ve Svitu pod Vysokými Tatrami. Naši reprezentaci tvořili nejlepší závodníci a závodnice z 16. ročníku Finále ČR z června, které se konalo v Příbrami. Po menších peripetiích se zdravotním stavem, doklady i chováním některých původně nominovaných závodníků odjelo 27 dětí z 19 DD a 9 členů pedagogického doprovodu. Po celodenním cestování v pohodlném autobusu jsme krátce po 18. hodině zastavili před hotelem Mladost ve Svitu. Město pod nejvyššími vrcholy Vysokých Tater nás přivítalo krásným slunečným počasím, které vydrželo i po celou dobu závodů. Ty probíhaly na příjemném atletickém stadionu, který byl svědkem velmi dobrých výsledků našich závodnic a závodníků. Naše děti zvítězily v 7 z 10 individuálních atletických disciplin, z toho děvčata ve všech 5 a také ve štafetě, v odbíjené byly 3. Chlapci skončili ve štafetě na 2 místě a suverénně vyhráli v malé kopané. Tyto žně v pořadí nejlepších se promítly i do celkového pořadí a naše reprezentace suverénně zvítězila. Celkově jsme docílili 146 bodů (z toho 79 dívky a 67 chlapci), děti ze Slovenska dosáhly 129 bodů a děti z Maďarska 74 bodů. Naše nejúspěšnější závodnice Jana Pavlíková z DD Kralupy, která zvítězila ve skoku dalekém a vysokém a pomohla štafetě k vítězství, byla i nejlepší ze všech účastníků her. Všem účastníkům patří poděkování za

6

vzornou reprezentaci, naše děti vyhrály již po čtvrté za sebou! Přejeme dětem, aby našly v atletice a sportu vůbec svou příležitost rozvíjet fyzickou i psychickou stránku své osobnosti se snahou být co nejlepší. Děkuji i pedagogickému doprovodu za spolupráci a samozřejmě všem ředitelům 19 DD za uvolnění dětí. 5. jednání výboru FDD ČR, Poděbrady, 5. září 2007 K celkově pátému jednání v novém volebním období se rozšířený výbor FDD ČR sešel dne 5. září 2007 ve Střední hotelové škole v Poděbradech. Omluveni byli dva členové. Toto setkání bylo ryze pracovní, nedošlo tedy k žádné oficiální návštěvě orgánů místní samosprávy. Po kontrole závěrů z minulého jednání byly projednány návrhy na témata dalších odborných seminářů, např. „Selhání výchovné péče v rodině a jeho důsledky“ či „Problémy sociálně slabých skupin“. Hlavní pozornost byla ale věnována organizačnímu zajištění podzimního semináře v Olomouci. Bylo dohodnuto, že tento seminář nebude mít podobu klasických příspěvků jednotlivých lektorů, ale jeho hlavní část bude vedena formou panelové diskuze. Byly stanoveny úkoly jednotlivým členům, projednána výše seminárních poplatků, dohodnut předběžný časový harmonogram průběhu semináře. Výbor se dále znovu vrátil k projednání další existence a způsobu realizace Nejmilejšího koncertu, představa jedné poroty pro všechna regionální kola se ukázala nereálnou. Jednomyslně byl schválen návrh, aby na každé regionální kolo byl vyslán zástupce výboru FDD, který bude rovněž členem odborné poroty. Jednotlivých regionálních kol se zařízení účastní podle územní příslušnosti k diagnostickým ústavům. Výbor poté ještě projednal organizační záležitosti 14. mezinárodního kola sportovních her, které se budou konat ve dnech 21. – 23. září 2007 ve slovenském Svitu. Vedoucím naší delegace bude tradičně Mgr. Jiří Hart. Výbor se ještě seznámil s možností účasti na CF v Izraeli. Bylo rozhodnuto, že vzhledem k uvedené ceně a stavu našich financí se ho naši zástupci nezúčastní. Novými členy FDD se po projednání stali pánové Petr Mrnka (DD Zlín, vychovatel) a Jaromír Pospíšil (DDŠJ Lipník nad Bečvou, vychovatel). Negativní zprávou pro členy výboru byl výsledek jednání s MŠMT ČR, které odmítlo poskytnout příspěvek na činnost FDD. 6. jednání výboru FDD ČR, Olomouc, 7. listopadu 2007 K dalšímu jednání se výbor sešel den před konáním podzimního semináře v hanácké metropoli, v olomouckém hotelu Hesperia, a to v plném počtu jedenácti členů. Hlavním bodem jednání byla samozřejmě organizace semináře s přesnou konkretizací úkolů jednotlivých členů. V rámci organizačních záležitostí výbor projednal organizaci regionálních kol Nejmilejšího koncertu 2008, jednomyslně rozhodl o rozšíření pravidel pro konání této akce vzhledem k předchozí negativní zkušenosti některých pořadatelů s poškozením majetku ubytovacích zařízení. Bylo rozhodnuto, že:

Vedoucí výpravy po jejím ubytování zkontroluje přidělené ubytovací prostory a nahlásí zástupci pořadatele všechny zjištěné závady.

Vedoucí výpravy je povinen ubytovací prostory průběžně kontrolovat a zamezit jejich poškození, ať již úmyslnému nebo z nedbalosti.

Po skončení akce vedoucí výpravy předá uklizené ubytovací prostory osobně zástupci pořadatele.

V případě úmyslného poškození majetku či poškození z nedbalosti bude FDD ČR písemně informovat ředitele příslušného zařízení.

Vedoucímu výpravy, která poškození úmyslně nebo z nedbalosti způsobila, nebude v příštím ročníku umožněna na akci aktivní účast.

7

Zařízení, které by úmyslně nebo z nedbalosti škodu způsobilo opakovaně, v dalším ročníku do celostátního kola nepostoupí.

Výbor se dále zabýval nabídkou k účasti v projektu „Práce v rodinách“, kterým se bude mj. zabývat kongres FICE v Helsinkách v roce 2008. Vzhledem k již zmiňovaným peněžním možnostem nemůže

FDD ČR na realizaci tohoto projektu přispět. Mezi členy FDD ČR byli přijati Anna Hejná (DDŠJ Kroměříž), Stanislav Kopecký (DDŠJ Nový Jičín), Jana Paloncy (DDŠJ Havířov), Vojtěch Štindl (DDŠJ Nová Ves), Marcela Zámečníková (DDŠJ Uherské Hradiště, vychovatelka), Blanka Žáčková (DDŠJ Ústí nad Labem, zástupce ředitele), čestným členem FDD ČR byl jmenován pan PhDr. Miroslav Vocilka, Praha. Výbor rovněž projednal výši pohledávek, byl vypracován seznam dlužníků s výší jejich nezaplacených členských příspěvků.

Odborný seminář v Olomouci, 8. – 9.11.2007

Místo konání: Olomouc, hotel Hesperia Počet účastníků: 149 osob Téma: Možnosti výchovy dětí mimo primární rodinu v ČR Účastníci panelové diskuze:

JUDr. Otakar Motejl, Kancelář veřejného ochránce práv, Brno, ombudsman

PaedDr. Jiří Pilař, Odbor speciálního školství a institucionální výchovy, MŠMT ČR, ředitel odboru

PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D., FTK UP Olomouc, odborná asistentka

MUDr. Zdeněk Novotný, Dětský domov pro děti do 3 let, Ostrava - Zábřeh, ředitel

JUDr. Marie Vodičková, Fond ohrožených dětí, předsedkyně

PhDr. Václava Masáková, Pedagogicko-psychologická poradna, Praha 1,2 a 4, ředitelka

8

Posouzení dětí odebraných z rodinného prostředí do náhradního výchovného prostředí – kdo a jak posuzuje

PhDr. Dana Štěrbová, Ph.D.

Problém, který vnímám jako zásadní a chtěla bych jej prezentovat v krátkém příspěvku na tomto odborném semináři, se týká posuzování dětí umístěných do náhradního výchovného prostředí. V úvodu nastíním opěrnou konstrukci.

POSOUZENÍ DÍTĚTE Obecně: Kdo dítě vyšetřuje - diagnostikuje? Kolik a jaké osoby se podílejí na hodnocení a vyhodnocení jeho situace? Na co zaměřit diagnostiku - pohled zúčastněných - jaké volit metody?

Je stanovena zakázka? Kdo a kdy ji stanoví? Kdo ji uzavírá? Jak jsou chráněny zájmy a práva dětí? Obecně: Musí se brát v úvahu, kdo dává informace k dítěti, zda zanícenec, vyhořelý pracovník, obětavec, chladný profesionál, člověk „se srdíčkem“ atd., popř. kombinace výše uvedených. Nejlépe, je-li to profesionál, který je schopen pohlédnout na situaci dítěte jako člověk, který „umí“ a je součástí týmu. Co původní rodina a vztah členů rodiny k dítěti, dětem? Je těžké posoudit možnost nápravy, je obtížné ponechávat děti v prostředí, které je pro dítě deprivující, ač je rodinné. Vztah dítěte ke členům rodiny a k sourozencům Co dělat, když nechtějí do náhradní rodinné péče (NRP)? Co dělat, když

nechtějí být spolu? Jak se včleňují do jiných podmínek - přesuny z dětského domova (DD) do jiného DD, z DD do rodiny, jak jsou připraveni pěstouni? Lze to vše zjistit? Jaký systém volit pro optimální posouzení? Co vše hraje roli? Vše pečlivě zaznamenáno v dobře vedené dokumentaci (kolik je dokumentací?). Prvotní signály vedoucí k posouzení „nenormálnosti“ a ohrožení vývoje dítěte. Termín dysfunkční a afunkční rodina Lékař (pediatr), když už je dítě z rodiny odebráno, by měl mít jistě signály, že něco nefunguje (jak funguje dětský lékař?), rovněž pedagog (mateřská škola, základní školství…). Cesta k posouzení rodinné situace z pohledu „terénní“ sociální pracovnice – zná podmínky v primární rodině. Jsou-li problémy, je možné, že dítě se již setká s psychologickým a speciálně pedagogickým vyšetřením. Není-li úspěšná sanace primární rodiny, v současné době stěžejní úkol sociálních pracovnic se všemi nedostatky, pak dítě „končí“ v zařízení různých rezortů, které poskytují náhradní výchovnou péči. Do hry pak vstupuje sociální pracovnice pro NRP, která dítě v zařízení pravidelně navštěvuje. Zařízení má také své sociální pracovnice – a i ty někdy pracují s původní rodinou. Takže na sanaci

9

rodiny se někdy nekoordinovaně podílí „každý po svém“ z několika stran a dítě je v zařízení – a je o ně pečováno.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, „ústavy“ pro osoby s postižením – MPSV

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let – MZdr.

DD, DD se školou, VÚ a diagnostické ústavy – MŠMT

V těchto zařízeních bývá prováděna cílená diagnostika – pedagogická, psychologická, sociální. Některá zařízení spolupracují „se svými psychology“, některá zařízení mají „své psychology“, do hry vstupují i psychologové krajského úřadu, odboru sociálně právní ochrany dětí, oddělení náhradní rodinné péče – v přímé práci s dítětem ti, co posuzují rodinný systém, a jsou zaměřeni na dětskou psychologii. V zařízeních provádějí hodnocení dětí etopedi, zařízení vypracovávají individuální plány osobnostního rozvoje (programy rozvoje osobnosti), děti jsou hodnoceny pedagogy (buď těmi, co jsou zaměstnanci zařízení nebo těmi „zvenku“). Mimo zařízení – jiní psychologové, psychiatři, soudní znalci … Hlavní otázka: Jak a kým musí být dítě vyšetřeno, sledováno, hodnoceno? Kdo je tedy jeho nejbližší osobou, s níž „může navázat vztah?“ Jak je respektován jeho názor, který je schopno vyjádřit? Jsou jeho přání plněna? A jsou uspokojovány jeho potřeby? Co pociťuje dítě, které je opakovaně v „dobré víře“ stále v péči někoho, aby se zjistily jeho potřeby? Je však nezbytné tyto potřeby zjišťovat – ukládá to zákon. Přejděme ke konkrétnímu případu – celkem „mírný“ případ. (Aneb - úloha psychologa krajského úřadu, odboru sociálně právní ochrany dětí, oddělení náhradní rodinné péče)

KAZUISTIKA Zkuste si představit, že jste K., jaké budou vaše pocity? K. 8 r., trvalé bydliště v ….. , t. č. v DD. Zakázka = cíl vyšetření: „Posouzení náhledu dítěte na současný pobyt v DD s eventuální perspektivou vhodnosti NRP a stanovení formy NRP“ Ze spisové dokumentace krajského úřadu: RA a OA: Sestra je v PP. Matka dětí je měla v péči do K. 6 let, pak K. nechala v péči svých rodičů a známých a opustila je. Otec se o K. od narození nestaral, po odchodu matky od dětí odmítl převzít dítě do péče, stejně tak i rodiče ze strany otce. Sourozenci ze strany matky nejsou ochotni se o dítě postarat. Zájem o ně projevují rodiče matky - do DD občas telefonují, posílají balíčky se sladkostmi. Rodiče dítěte byli navrhnuti na zbavení rodičovské zodpovědnosti. Otec dal souhlas se svěřením dítěte do pěstounské péče i do adopce. Ze sdělení ředitele DD: Podle ředitele DD tvrdí prarodiče, že by si K. chtěli vzít za 1 rok k sobě. Děda je s K. neustále v kontaktu, spíše telefonickém, korespondenčním. Asi před měsícem přišel balíček se sladkostmi. Poslední telefonát asi před 14 dny. Děda živí v dítěti naději, že si K. vezme k sobě.

10

K. navštěvuje 1. třídu ZŠ. Problémy nejsou – dítě je přemýšlivé, inteligentní. Problémy s chováním nemá. V DD je K. ve skupině dětí předškolního a mladšího školního věku. Na sestru si vzpomene, že ji má. Z rodiny je nejvíce dítě fixováno na dědečka. O otci nemluví vůbec. V týdnu, kdy se odehrává psychologické vyšetření, navštívila K. (před dvěma dny) sociální pracovnice – hovořili prý na téma náhradní rodiny; dítě jí prý dalo najevo, že by bylo rádo u dědy. Tedy první kolize – nekoordinovanost! Z vyšetření (realizováno v klubovně DD s novým nábytek, působí chladným dojmem, poličky vysoko, skříňky na zámek): Dítě somaticky štíhlé postavy, přichází v pyžámku (je nachlazené). Kontakt navazuje bez problémů, vážnější, velmi si hlídá obsah svých sdělení (po cca polovinu vyšetření), jeví se jako citlivé. Trvá delší dobu, než se ve sděleních otevře. Když se uvolní ve sděleních, uvolňuje se i jeho projev v chování – tužka v puse, polehává po stole, chvílemi se prochází po místnosti. Počáteční sdělení se vztahují k osobám z DD a jeho blízkosti – teta Š. (z DD, měla je na sobotu a neděli – bydlí nahoře u lesa), strejda L. V DD – „hraju si na trojce, já jsem ve čtyřce (ta nejmladší), jednička je nejstarší skupina.“ (vyjádření ke skupinám jsou znakem nepřilnutí k osobám, ale spíš podřízení se systému v DD). V rozhovoru – „ve školce je to lepší, nechce se mi učit, chodím do družiny.“ Kresba rodiny – popírá, neguje „to už jsem řekl všechno ve škole.“ V průběhu vyšetření se pak daří kresba začarované rodiny a ostrov rodiny. Kresba začarované rodiny – „já a sestra jsme jako pes, děda je žirafa, babička je ryba s velkým ocasem, R. je nosorožec („můj strejda a babičky syn, mé mamky brácha“). OR – „silnice, na ní auta, v autech jezdí různí lidi.“ V další exploraci nad obrázkem - v osobním autě jede K., strejda R. v kamiónu („od mé mamky“) – „byli jsme s ním v Německu.“ K. pak popisuje, kde bydleli (v 6 letech) – „můj táta tam zůstal, furt tam bydlí, křestní jméno jeho nevím. Postavu otce si K. dofantazírovává - „viděli jsme tatu doma, on jel do Š … na kole, měl modry kolo … On mě poznal podle krosky – zelenomodryho.“ 3 přání – kůň, mámu, tátu. 3 lidi nejraději – ségra, R., děda. Modif. ned. věty – idealizovaný vztah k matce, pozitivní vztah k babičce a dědečkovi a sestře. Jako domov vnímá – babičku, ségru, dědu, R., mamku, strejdu R. K případné jiné rodině má vytvořený negativní postoj – „bysem je neposlouchal/a/, bez dovolení jezdil/a/ na kole.“ Má představu, že po návratu domů se bude do DD „jezdit podívat za strejdou, co tady má psa“. Pobyt v DD vidí na půl roku, pak prý pojede domů. Osobnostně – zdá se, že je v dítěti ještě hodně citlivosti, přání a očekávání, ale již je konfrontováno s realitou, kterou odmítá a nechce si ji připustit. Závěr: Dítě 8 r., nyní v DD - velmi silná vazba a očekávání k původní rodině – svůj pobyt v DD bere jako dočasný, s brzkým návratem do rodiny, k dědečkovi. Za rodinu považuje babičku, dědu, sestru, mamku a strejdu R. – tedy vztahové osoby, se kterými vyrůstalo před nástupem do DD. Dědeček udržuje kontakt s dítětem prostřednictvím balíčků a korespondenčně a telefonicky. Postavu otce si dítě vysnívá. Nejsou známy důvody, proč bylo umístěno do DD tak vzdáleného od místa bydliště, když ze spisové dokumentace vyplývala úzká vazba na prarodiče. Ohledně návštěv sociálních pracovnic –

11

tyto návštěvy jsou spojeny s očekáváním, kdy pojede domů „o prázdninách – o velkých“; „na Vánoce - to jsou malý, to nejezdím…“ Optimální by bylo, aby bylo dítě umístěno v příbuzenské PP, což však ze zdravotních důvodů prarodičů pravděpodobně nejde. Bylo by vhodné zjistit, jaká jsou sdělení dědečka (dle ředitele DD), že si je vezme do roka k sobě. Dítě je opakovaně vystavováno a konfrontováno s očekáváními, která se nemusí naplnit. Varianta pěstounské péče by se z hlediska dalšího vývoje jevila jako vhodná za splnění podmínek zachování úzkého a častého kontaktu s biologickou rodinou, pěstounská rodina by měla být připravena na možné negativní reakce až provokující chování ze strany dítěte, které by se touto cestou mohlo ujišťovat o svém zakotvení. V současné době při formování osobnosti potřebuje najít a přijmout samo sebe v podmínkách, kde o ně bude zájem a bude ceněno (vývojově citlivá doba na vytváření sebevědomí a kladného sebepřijetí). Varianta adopce by znemožnila kontakt s biologickou rodinou, což by pro vývoj dítěte nebylo příznivé. Ohledně školní docházky – současné problémy a prožívání ohledně rodiny a očekávání ve vztahu k budoucnu mohou mít negativní vliv na výkon ve škole a škola by to měla zohledňovat! O 3 roky později vyšetření realizováno z rozhodnutí Poradního sboru pro NRP. Zakázka = cíl vyšetření: Posouzení aktuálních názorů dítěte ve vztahu k event. umístění do NRP. Z dokumentace pracoviště NRP odd. sociálně - právní ochrany vyjímám: Dítě bylo v DD …., posléze umístěno do NRP (individuální PP), pěstouni je po čase vrátili, následně půl roku ve Středisku sociální pomoci (6 měsíců), nyní cca 3 týdny v DD (jiném než původním). Dle odborného pracovníka Střediska sociální pomoci: Dítě (K.) je připraveno pro přijetí náhradní rodiny. Do kolektivu dětí se začleňovalo s obtížemi, školu odmítalo. Stávalo se snadněji obětí agrese. Když nebylo v kolektivu dětí, bylo bezproblémové. Nejlíp se cítilo v kontaktu s dospělou osobou (sociální pracovnicí, etopedem). K názoru, že dítěti bude dobře v náhradní rodině, došli v SPP na základě rozhovoru s K. a na základě pozorování. Terapeut současně sděluje, že pokud je dítě (K.) šťastno v DD a vyhovuje mu to, pak není proti tomu, aby v něm zůstalo? Ze sdělení DD: dítě upřednostňuje pobyt v DD. Z výše uvedených rozdílných sdělení je provedeno posouzení k upřesnění přání dítěte s ohledem na naplnění jeho potřeb. Z vyšetření: Dítě je vyšetřeno v prostředí ředitelny DD, situaci vyšetření se dobře přizpůsobuje. Během rozhovoru uvádí, že v DD se mu líbí, spí na pokoji samo („dali mě tam od začátku“), chtělo by na jiný pokoj, kde by bylo s jiným dítětem V., 9 r. Z proj. rozhovoru – oceňuje kamarádství – „kamarád/ka se rozdělí, nevyhodí je od počítače, nepřeladí program na TV“. 3 přání: 1. „dvoupokoják“, 2. aby za mnou jezdil děda každý víkend, 3. aby za mnou jezdil strejda Radek. OR – po počátečním přemýšlení nakonec znázorňuje klíčovou dírku. Z další explorace – vede do hradu, kde je děda a babička, strejda, pes Rex a kamarádi. Sebe zpočátku nezařazuje. Po examinátorově výzvě se umísťuje do rohu. Naproti osoby prarodičů, kousek od nich kamarádi a pak strýc a pes. V improvizované hře by chtěl/a být králem, královnou, strejda by byl sluhou, kamarádi by byli rytíři. Babička s dědečkem by byli babičkou (ta by spala) a dědečkem (projížděl by se na lodi).

12

3 lidi nejraději – děda, babička, V. (kamarád z DD). Nejhezčí zážitek – nový telefon („dostanu ho od dědečka v neděli, kdy za mnou přijede“). Nejnepříjemnější zážitek – čtení, škola. V závěru odpovídá na otázky, kde by chtělo dítě bydlet, co by chtělo: 1. být v Americe („až bude velkej/velká“), 2. u dědy, 3. v Olomouci vedle Davida Spilky. Na otázku, co myslí, že bude v blízké budoucnosti? „Přijede sem nová rodina za tři dny,…tradice…, návštěva, co si mě chtějí adoptovat…. Já nechci, protože bydlí daleko od Š….“ V nové rodině by nechtěl/a, aby byla kočka („nemám rád/a kočky“), aby tam byli dva lidi (máma, táta) 1 kluk (brácha) - 10 letej, aby mu bylo 11. „Lepší by bylo tady… tady mám víc kamarádů, je tady větší sranda, bitky… je to tady hustý.“ Závěr: Dítě 10 r. 8 m. bylo psychologicky posouzeno pro potřeby pracoviště NRP, odd. sociálně právní ochrany k doplnění dokumentace jako podklad pro rozhodnutí Poradního sboru pro NRP. Dítě je od útlého věku v ústavní péči, krátce v PP, z níž pěstouny vrácen opět do ústavní péče. Aktuální je stále silná citová vazby ke členům původní rodiny (dědeček, babička, strýc). U dítěte zachycujeme přejímání názorů z okolí dospělých (vzhledem k věku se „učí“ kalkulovat s tím, co přijde.) Zkušenosti a názory na prostředí, kde by chtělo žít, se jeví v současné době velmi nejednotné, a to i z důvodu zmiňovaných pobytových vlivů – SSP a příprava do pěstounské rodiny, DD a vliv mají aktuálně prožívané prázdninové aktivity. Vyjadřování dítěte nese známky odposlouchané dospělé komunikace (ať už přímo sdělované, nebo nechtěně před dítětem prezentované). Ve vztahu k budoucnosti nemá jasně vyhraněný názor, zda být v DD nebo v rodině. V DD je menší počet spíše věkově mladších dětí než K. (což dítěti aktuálně vyhovuje), ale bude potřeba, aby mělo prostor v dospívání s vhodnými identifikačními vzory. Dítě se v současné době nemůže přiklonit k návrhu jedné autority, neboť v jeho okolí je autorit s různými názory na jeho budoucnost mnoho, a to z několika prostředí (rodina = dědeček, SSP, DD). Oproti vyšetření z r. 2004 došlo u dítěte ke změnám v přijímání nejbližších osob, dnes hovoří pouze o prarodičích (nebyla zmíněna osoba matky). Je vysoce pravděpodobné, že došlo k idealizaci prarodiče (dědečka), který s ním udržuje stále osobní kontakt. Dítě však již neočekává, že by se do rodiny dědečka vrátilo, ač by to bylo jeho přání dané vzpomínkami, kdy do rodiny jezdilo na návštěvy. „Slevilo“ na kontakt s prarodiči, bude-li v náhradní rodině nebo v domově. Z dosavadních změn prostředí mu prakticky zůstává jistota rodiny – dědeček, který je navštěvuje, sice málo a nepravidelně, v zařízeních, kde je umístěno. Z výše uvedených důvodů je nezbytné zvolit řešení, při němž by dítě dostalo pevné hranice pro jistoty, v nichž by mohlo dojít k přijetí rozhodnutí, ať již bude směřovat k pobytu v DD nebo k umístění do PP. Vzhledem k věku a dosavadním zkušenostem lze očekávat projevy chování související i s nástupem puberty. Možné problémy se mohou projevit také v prostředí školy, kterou bude navštěvovat v novém místě (ukončilo 3. třídu v ZŠ). Upozorňujeme, že u dítěte se mění neustále vrstevnická skupina (změny školy dané změnami prostředí, změny ústavů), takže obtížně hledá místo v životě (ve vztahu k vrstevníkům i dospělým). Má tendenci citově přilnout k mladším dětem. K. je dítě citově deprivované, a tak by se k němu mělo přistupovat. Současně je nezbytné následky deprivace mírnit. Domníváme se, že by bylo vhodným řešením umístit K. do rodiny vyzrálého rodičovského páru, zabezpečit pravidelný kontakt s prarodiči (doporučujeme i stanovit společně s dědečkem) a neměnná vrstevnická skupina. Dítěti by se mělo dostat pocitu, že je člověkem pro ostatní „významným“, aby se mohl rozvinout proces, jak si vážit sebe sama.

13

Během 3 let „vypadla“ sestra, PP byla nezdařená, nyní je v pěstounské péči. JAK SE CÍTÍM, JSEM-LI V ROLI dítěte K.? Kolik toho mám za sebou a kolik mne ještě čeká? Jaké mám jistoty? Velmi zjednodušeně: Sanace původní rodiny: 0 Práce ústavních zaměstnanců – ochota, vstřícnost. Hlavní – uchovat vztah k prarodičům, zachovat citovou vazbu, v tom pozitivní změna současného náhledu na připravenost pěstounů – vytvářejí náhradní rodinné prostředí, ne rodiče!!!! Všichni dělali, co mohli, všichni posuzovali, dítě bylo i v PP, nyní je v další PP. Jen někde to „drhne …“. Pozn. pod čarou: Mělo by toto dítě dostat do rukou Přílohu III: Knihu o pěstounské péči pro děti? Citace – čtená ukázka. Pomůže mu? (Právní komparativní studie: Zásahy veřejné moci do rodičovských práv a jejich dopad na rodinný život. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, Praha, 2006)

14

Co jsme to zač?

MUDr. Zdeněk Novotný Moji rodiče jsou Češi. Celý život žiji v Čechách. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Mám ale být na co hrdý? Český stát se neumí postarat o své děti. V Evropě se chováme k dětem nejvíce macešsky. 20 000 dětí trpí v ústavech. Metody léčby a péče o nezvladatelné pacienty jsou středověké – klecová lůžka. Mohl bych pokračovat dál. Jak může být někdo být hrdý na to, že je příslušníkem zaostalců, kteří dokonce nemají rádi své děti? A přitom tato se společnost až úzkostlivě snaží být „in“. Jen se ve světě promluvilo o soužití lidí stejného pohlaví, už se mohou registrovat spolu žijící homosexuálové. Ba dokonce paní ministryně prohlašuje, že nemá nic proti, aby si tyto páry adoptovaly děti, nebo aby lesbické ženy mohly porodit dítě využitím moderních metod umělého oplodnění. Diskutována je i otázka gendru, etnika, apod. Něco mi tu nehraje. Jsou Češi pro pokrok? Jsou takoví středověcí tmáři a bezcitní, jak jsou prezentováni? Nemám se raději stydět, že jsem Čech? Kdosi řekl, že věří jen takové statistice, kterou zfalšoval sám. V zaujetí tématu krkavčí české povahy jsem se rozhodnul, že sám zjistím, jak na tom s těmi dětmi jsme. Pro porozumění uvádím,

že dítětem je každá lidská bytost do 18 let věku. Snažil jsem se o maximálně nestranický přístup. Nejprve mne zajímalo těch 20 000 dětí v ústavech. Z internetu jsem jednoduše zjistil, že polovina z těchto dětí je v ústavech sociální péče (ÚSP). Jen několika málo stovkám dětí - cca 400 dětem - pobyt v těchto zařízeních nařídil soud. 96% dětí v ÚSP je na přání jejich rodičů. Tím tyto rodiče ani trochu neodsuzuji. Uvědomím-li si, jak těžké je postarat se o dítě s postižením, kdy se toto nedá zvládnout, kdy samotné matky mi píší dopisy, že si přejí klecová lůžka, mám k těmto rodičům velkou úctu a skláním se před nimi. Nevím, jak bych já dokázal nést tento kříž. Zbylo nám asi 10 000 dětí. I to je dle mne trochu moc. V roce 2006 bylo v kojeneckých ústavech, dětských domovech pro děti do 3 let 1756 dětí, zaokrouhleme na 1800. Již řadu let platí, že se dvě třetiny těchto dětí vrací zpět ke svým vlastním rodičům. Z těch 1800 dětí jich zbývá 600. Asi 500 dětí nachází nové

rodiče v náhradní péči (adopce, pěstounská péče). Zbývá 100 dětí. Ano, i to je moc. V uvedených zařízeních asi 35 dětí ročně zemře – vady dlouhodobě neslučitelné se životem. Stejný počet je překládán do ÚSP nebo některé děti prostě v „kojeňácích“ musejí zůstat pro zdravotní problémy. No, a asi 35 dětí se ročně přeloží do školských dětských domovů. To číslo je velmi důležité. Ve školských dětských domovech a výchovných ústavech (dnes lišácky nazývaných dětský domov se školou) pobývá cca 8 000 dětí. Šílené číslo, co? Podívejme se na tyto děti podrobněji. Prvý pohled: osobně jsem po celé ČR pátral po dětech, které od 3 let do dospělosti nikdy nebyly v péči vlastní nebo náhradní rodiny. Šokován jsem si zjištěné číslo opakovaně kontroloval nejrůznějšími cestami. Prostě těch dětí, které od 3 let do dospělosti nikdy nebyly v péči rodiny a které jsou trvale ve školských zařízeních, je 92 (to není tisková chyba – devadesát dva). Jedná se o údaj z počátku února 2007. Na podrobnou analýzu těchto dětí není prostor. Přesto uvádím, že pouze 2 (dvě) jsou ve výchovných ústavech („polepšovnách, pasťácích“ – uvědomme si, prosím, že se jedná o děti, které dokončily základní vzdělání, tedy jsou starší 15 let). Všechny ostatní děti přišly do zařízení z rodiny. V republice jsou dvě zařízení pro děti s opravdu závažnými poruchami

15

chování – Boletice u Děčína a Janová u Polanky. Opakovaně mi bylo potvrzeno, že v těchto zařízeních nikdy po dobu existence nepečovali o dítě, které by nebylo alespoň část života v péči své rodiny před přijetím do ústavu. Druhý pohled: uvedl jsem, že z kojeneckých ústavů odchází ročně asi 35 dětí ve věku 3 let do školských dětských domovů. Od 3 do 18 let trvá 15 roků, než se dítě dožije dospělosti. Tedy pokud by se žádné z těchto 35 dětí nikdy nedostalo do náhradní nebo vlastní rodiny, pak by měly zůstat v ústavu. Tento předpoklad je naprosto nesmyslný, ale o to absurdnější bude zjištění. 35 x 15 je 525. Ve školských zařízeních bychom tedy měli mít celých 500 dětí, ale my jich máme 8 000. Protože se děti pouze rodí, není jiného zdroje dětí než rodiny. Ano, 94% dětí přichází do školských zařízení z rodiny. Jinak: 94% dětí v ústavech není produktem ústavní péče, ale produktem rodiny (nic ve zlém). Když pouhé 2 takovéto dospívající děti jsou v „polepšovně“, jak potom v tomto kontextu zní sdělení, že ten a ten udělal to a to, a že byl v dětském domově. Ano, přátelé, pláčeme na špatném hrobě. Myslím si, že není problém v tom, že dítě je v ústavu, ale v tom, že se dítě do ústavu dostalo. Problém je v absenci primární prevence, terapie vzniklého problému a tím v absenci sekundární prevence. V jednom sledovaném kojeneckém ústavu bylo za 5 let přijato 1150 dětí. Je ostudou, že 2 % rodičů nemělo, kde složit hlavu, nemělo kde bydlet, 18 % má tak špatné bytové poměry, že tam dítě prostě být nemůže, 4% rodičů tvrdilo, že nemají finance. Společné těchto 25% (čtvrtina) rodičů přijatých dětí má stejný problém – neumějí hospodařit. Je pak ostudou státu, že tyto děti jsou v ústavu. Opět – chybění prevence. Není to problém ústavů, sociálních pracovníků, ani zákona. Stát je povinen zajistit péči o dítě, když selže rodičovská zodpovědnost. Položil jsem si otázku, kolik dětí v kterém státě není vychováváno alespoň jedním ze svých rodičů? A ejhle - už na tom zase tak špatně nejsme. Ani ta slavná Anglie na tom není lépe. A my si bereme příklady ze zahraničí. Nic proti, ale co takhle se zamyslet nad podstatou věci. Profesionální rodina – prý minimální citová invence vychovatelů, budou to profesionálové. Já nevím, asi nejsem normální, ale když s někým jsem, tak mu nějakým způsobem projevím vztah. I když mám psa, tak mi je smutno, když mi jej přejede auto, natož, když se starám o dítě. Nicméně – z ciziny znám realitu: střídání dětí v profesionálních rodinách. Osobně znám dívku, která od 10 do 18 let byla ve 23 profesionálních rodinách. Nevím potom, co je lepší – kvalitní ústav, nebo 23 profesionálních rodičů? Pohled další: v jednom kraji bylo možno v loňském roce umístit do náhradní péče 141 dětí, realizovalo se ale pouze 87. Uvedl jsem výše definici dítěte. Případné rozhořčené neuspokojené žadatele upozorňuji, že i 17 – ti letý, citově deprivovaný chlapec, odmítaný rodinou, co zabil stařenku, aby ji předtím znásilnil a okradl, také potřebuje láskyplnou rodinu. Případní žadatelé by byli zajisté obratem uspokojeni. Nicméně 98% žadatelů chce dítě do 10. měsíce věku, preferovány jsou holčičky před chlapečky, dítě by mělo být co nejzdravější (zdraví je chápáno žadateli jako zjevně nepoznatelná záležitost – nevadí astma, porucha vstřebávání ap., ale vadí epilepsie, rozštěp a mateřské znaménko v obličeji), no a zásadně to nesmí být dítě romské. Už si asi čtenář dovede představit, jaké děti v zařízeních zůstávají – romští chlapci, ale i ty se nakonec podaří umístit, ujišťuji. Na internetu jsem se dozvěděl, že paní Rowlingová již nemá nic proti klecovým lůžkům v naší republice. Jak milé. Hlavně, že jsme se všichni posadili na zadek a klecová lůžka šmahem zrušili. Jak snadno se necháme manipulovat. Hlavně, když myšlenka přišla z ciziny, tak ji přece musíme přijmout. Počátkem 20. století se zformovala ústavní péče o děti v našem státě. Není to tedy vynález komunistů. Ti jistě vložili do ústavní péče mnoho nedobrého. Postupem času se z nich stala zařízení, která – a to mi věřte – na vlastní uši jsem to slyšel – mnohdy závidí v zahraničí. Jenže my, pod vlivem různých zvaných a nezvaných hostů přijímáme nepřijatelné. Prostě, v něčem jsme tací Švejci. Jsem moc zvědav, kdo se v budoucnu postaví do čela bojovníků za budování zařízení pro

16

nezvladatelné děti. Jsem moc zvědav, kdy se někdo pozastaví nad tím, že tzv. odborník nebyl schopen rozeznat 34 letou ženu od 13 – ti letého dítěte. Jsem moc zvědav, kdy se někdo postaví proti demagogům, kteří po republice promítají snímky z ústavů na Ukrajině a v Rumunsku a prohlašují je na oficiálních seminářích za naše ústavy. Ano, to je to, co mne děsí. To je to, co mne přivádí k úvahám, zda mám být hrdý na to, že jsem Čech. Já ale jsem Čech a jsem na to stejně hrdý jako na to, že jsem Evropan, Pozemšťan. Já nechci být ale ani Američanem ani Rusem, já prostě chci být hrdým Čechem, Evropanem. Co ale hlavně chci, je to, že toužím po zachování zdravého rozumu. Jistě by si nikdo nenechal operovat nádor mozku třeba gynekologem, byť by k němu měl sebevětší důvěru. Nechme péči o děti rodičům a odborníkům. Nechť se diletanti nepletou do věcí, kterým skutečně nerozumí.

Prezentace – Děti v ústavní péči

MUDr. Zdeněk Novotný Krásné a milé dámy, vážení a ctění pánové.

Někteří jste již předem dostali, ostatní máte nyní k dispozici, četné údaje v písemné formě. Chci jen krátce uvést několik vět. Dne 15.1.2007 v DENÍK-u vyšel článek „Při Lukáškovi stála klokaní teta“, kde autorka píše, že Lukášek měl štěstí, že byl přijat do Klokánku a ne do kojeneckého ústavu, protože tam by určitě zemřel. Článek máte také k dispozici. Dne 5.2.2007 media informovala, že v Tachově v dětském domově chovanec znásilnil svého spolubydlícího. V Deníku z 15.1.2007 je také další článek, že v ústavech vyrůstá 20 000 dětí. Vše, co jsem dosud zmínil, jsou buď nesmysly, nebo polopravdy, bojím se říct, že někdy i pomluvy. A ta polopravda je často mnohem horší než lež. Dovolte mi prosím, abych se pokusil uvést nejnovější poznatky o situaci dětí v ústavní péči. Zdroj informací: v lednu 2007 telefonicky kontaktována všechna zařízení rezortu MŠMT pečující o děti. Byly hledány děti, které jsou trvale v ústavní péči, přesně specifikovány: nyní ve věku 15 až 20 roků, v péči ústavů nejdéle od 3 let věku, nikdy nebyly v adopci ani pěstounské péči, ani nebyly na delší dobu ve své vlastní rodině. Styk s rodinou byl tolerován. Následně polovina dětí osobně navštívena. Chci zdůraznit, že dítětem je každá lidská bytost do 18 let věku. V předložených materiálech máte přehledně uvedeny rezorty, jak o děti pečují. Můžete se dozvědět, kolik a jakých dětí má který rezort na starost. Obzvláště chci upozornit na to, že z 8 000 dětí, které jsou v současné době v péči zařízení MŠMT je 93 (slovy devadesát tři) dětí, které splnily naše požadavky – být v péči ústavů nejdéle od tří roků věku a v nynější době mají 15 až 20 roků. Dále upozorňuji na údaj, že ve výchovných ústavech jsou pouze 2 děti, které splnily náš požadavek trvalého pobytu v nějakém ústavu.

Počet dětí splňující námi stanovené podmínky

93 (devadesát tři) to je 1,25% z 8000 dětí

Počet dětí v péči ústavu od prvých měsíců života do dospělosti nejsme nyní schopni přesně sdělit. Pohybuje se mezi 15 až 20 dětmi (tedy asi 0,1% dětí nyní pobývajících v zařízeních MŠMT). Některé údaje nebylo možno zatím zjistit, problematika je nyní předmětem výzkumu. Chtěl bych ujistit Vás ale i spoluobčany, že v zařízeních nejsou pouze děti patřící k etnické minoritě. Na druhou stranu chci upozornit, že i mezi Romskými dětmi jsou vysokoškoláci.

17

Shrnutí – některé interpretace:

Zařízení MŠMT zajišťují ústavní péči 40% dětí, které tuto péči potřebují.

Pouze 1,25% dětí v zařízeních MŠMT prožívá své dětství v péči ústavu. (Lze vyvodit, že buď děti do zařízení přicházejí ve vyšším věku, tedy z rodiny, anebo se do rodiny vracejí dříve, než dospějí. Jako pravděpodobnější se jeví prvá eventualita – ale toto nebylo detailně sledováno, je předmětem dalšího výzkumu)

Ve „výchovných ústavech“ je pouze 0,01% dětí, které jsou v péči zařízení MŠMT.

Ve „výchovných ústavech“ typu Boletice u Děčína a Janová u Polanky, tedy v zařízeních pro děti s nejzávažnějšími poruchami chování, nebylo nikdy přijato dítě, které by bylo trvale odmalička v péči ústavů, vždy byly přijímány děti z rodiny. (Vzhledem k tak nízkému počtu těchto dětí rozhodně nemůže být pravdivé tvrzení, že ústavní péče je zásadní příčinou, vlastně nemůže být příčinou vůbec možné kriminální činnosti dítěte v dospělosti.)

Profesní připravenost dětí trvale žijících v zařízeních MŠMT je určitě lepší než u dětí, které prožívají celý život v rodině (v našem souboru není jediné dítě, které by nebylo ve vzdělávacím procesu). V profesní připravenosti je důležitý a překvapující údaj o počtu vysokoškoláků u dětí, které jsou trvale v péči ústavů – pomineme-li horní hranici 20 let, pak těchto dětí je 6, což převyšuje procento vysokoškoláků (dětí) vyrůstajících trvale v rodině.

Lze vyslovit oprávněnou hypotézu, že se na sociálním selhání bude podílet spíše špatný vzorec rodiny a genetická výbava od předků předaná, než dlouhodobá péče ústavu. (odborníky upozorňuji na teorii memů),

Zařízení typu „kojenecký ústav“, tedy dětské domovy MZd, jsou jen marginálním zdrojem dětí zařízení MŠMT, pouze asi 35 dětí ročně, 2/3 dětí z těchto zařízení se vrací do biologické rodiny (ve Francii pouze 1/3), 28% je nalezena nová rodina.

I kdybychom připustili, že těch 35 dětí ze zařízení MZd zůstane v dětském domově MŠMT do 18 let, pak by nyní v zařízeních MŠMT bylo 15 x 35 dětí (15 proto, že do 3 let byly v zařízeních MZd). To je 525 dětí (necelých 7%), Zbylých 93% tedy do těch 8 000 přichází z rodiny!!! Údaj 525 je absurdně nadsazený.

Pouze asi 4% rodičů dětí umístěných v zařízeních MPSV tento pobyt nařídil stát, respektive rozhodnul soud. 96% dětí v těchto zařízeních je na přání jejich rodičů (čímž tyto rodiče ani trochu nemůžeme soudit).

V Moravskoslezském kraji bylo v roce 2006 navrženo 141 dětí k umístění do náhradní rodiny. To se podařilo zajistit pouze 87, umístění zbytku je problematické.

Pro pochopení nutno uvést z výzkumu MPSV, že 98% žadatelů chce dítě do 10. měsíce věku, preferovány jsou děvčata před chlapci, pokud je tolerována nemoc, pak ta by neměla být zjevná (vadí epilepsie, ale nevadí jedna ledvina, apod.), zásadně ale není zájem o romské děti.

Závěr:

Ústavní péče nikdy nemůže nahradit péči rodiny. Avšak v případě selhávání, respektive selhání péče o dítě v rodině lze ústavní péči považovat za ideální, pokud se nepodaří zajistit kvalitní, a to podtrhuji - kvalitní náhradní rodinu, která přijme dítě do péče pěstounské, respektive do adopce. Z výše uvedeného vyplývá, že problém skutečně není v problematice dítěte v ústavu, ale v problematice rodiny. Není problém to, že dítě v ústavu je, ale že se tam dostalo. Zásadní problém je v podstatě v neexistenci primární prevence. Nepotěšující jsou i údaje o počtu selhání pěstounské péče, což kromě jiného souvisí s genetickou výbavou dítěte. Diskutovat lze i otázku kvalty některých pěstounů.

18

Kvalita práce zmíněných rezortů školství a zdravotnictví je na vysoké úrovni, je ve prospěch jim svěřených dětí, které zde rozhodně nejsou zbytečně drženy. Naopak zcela evidentně je problém na straně rodiny. Změna či radikální zásah do systému současné péče by nejen, že nezlepšil péči o dítě, ale naopak došlo by k jejímu zhoršení. 93 dětí trvale žijících od raného dětství do dospělosti z 8 000 dětí v péči školských zařízeních je samo o sobě tak nevýznamný počet, že nelze předpokládat, že případné změny v systému péče mohou dosáhnout lepších výsledků. Dětské domovy zmíněných rezortů dostály významných změn natolik, že je třeba opustit nejen tradiční představu bývalého dětského domova, již úspěšně udržují některými organizacemi živená masmedia, ale naopak, je třeba se zamyslet na vlastní příčinou problému dítěte – a to opakuji, je rodina. Chceme-li radikálně snížit počet dětí v ústavech, museli bychom v prvé řadě snížit počet dětí v ústavech sociální péče. A to je, jak sami jistě cítíte, nyní téměř neproveditelné.

A úplně na konec:

Není tedy pravdou, že zařízení jsou plná dětí, které si ředitelé drží, aby byli lépe placeni nebo, aby z nich vychovaly lumpy, grázly, zloděje a vrahy, jak jsem slyšel nejen ve sdělovacích prostředcích. Víte, v tom Tachově není totiž vůbec žádný dětský domov, ale dětský domov se školou, což je rozdíl, je to česky řečeno „polepšovna“. A ten sexuální násilník? Ten rozhodně nebyl plodem ústavů, nýbrž produktem milující rodiny. Rád bych na konci svého sdělení požádal Vás, novináře, abyste informovali pravdivě, abyste říkali úplnou pravdu, protože polopravda může strašně uškodit. Jako doklad Vám na závěr povím, co jsem počátkem února prožil. Nastupoval jsem do prostředku MHD se 3 normálními věku odpovídajícím způsobem správně veselými dívkami. Posadil jsem se a dívenky stály vedle mne. Dvě dámy za mnou sedící se v ten okamžik navzájem upozorňovaly, aby si na ty „parchanty z děcáku“ daly pozor a pak povídaly o hrůzách, co se dějí za zdmi dětských domovů, jsouce inspirovány sděleními v masmediích ze dne předešlého. Dívenky se přestaly smát. A já viděl, jak jim po tvářích tečou slzy. Bohužel, nic nepomohla moje jadrná slova vůči dámám za mnou sedícím. Děkuji Vám za pozornost. Další účastníci panelové diskuze a hosté:

19

Kapsa Klokánku hřeje více? Přestaňte dál lhát o ústavní péči v České republice!

Mgr. Jan Vavřík

Napsáno za laskavé konzultace s Mgr. Danuší Humlovou, ředitelkou DD Vrbno pod Pradědem

a MUDr. Z. Novotného, ředitele Dětského domova pro děti do 3 let v Ostravě

Všichni, kteří sledujeme televizí a čteme denní tisk, jsme zaplaveni články, které vyzdvihují práci Fondu ohrožených dětí a hází špínu na děti a pracovníky z dětských domovů (dále jen DD). Rád bych se tímto příspěvkem pokusil některé, troufnu si potvrdit místy i lživé, argumentace vyvrátit. Celá veřejnost je svědkem toho, že rozvodovost v našem státě je na vysoké úrovni. Státní představitelé dávají mladým lidem za vzor, že mít v padesáti pěti letech dvacetiletou snoubenku, je v pořádku. Na druhé straně je nutno podotknout, že než se trápit v nevyrovnaném manželství, je dobré manželství dvou lidí ukončit. Ale svobodně, demokraticky a rozumně s tím, že se manželé dohodnou na pravidlech a v rámci kvalitního a zdravého vývoje společných dětí se o ně starají. Proto i já si dovoluji navrhnout Fondu ohrožených dětí, respektive JUDr. Marii Vodičkové, že pokud budeme na sebe navzájem plivat dál špínu, nepovede to v péči o děti k ničemu dobrému. Nevytvářejme další ústavy, kterým dáme jen honosnější název Klokánek s tím, že budeme likvidovat stávající systém ústavní výchovy. Nedospějeme tím jen k tomu, že se z dětí stane jen ekonomická položka? Nedostaňme se do stádia, kdy se budeme přít o to, čí péče o dítě je v tomto státě levnější! Svému vlastnímu dítěti přece doma také neříkáme: ty mne stojíš tolik a tolik!!! Naopak! Dostaňme se do stádia spolupráce, že budeme pracovat společně! Má-li být síť Klokánků ustavena, nechť tomu tak je. Nechť v nich pracují odborníci, lidé se speciální pedagogikou, psychologií a sociálním přehledem stejně, jako je tomu u pracovníků dětských domovů. Pokud tomu tak je, je to jedině dobře. Spojme síly a spolupracujme. Proč s námi pracovníci Klokánků nespolupracují? Proč jsou na naše zařízení vyvíjeny neustálé tlaky? Proč se navzájem nenavštívíme a nepíšeme o sobě pravdu? Nejsme přece dva konkurenční mobilní operátoři, kteří se navzájem předhánějí v tom, čí služby jsou levnější. Jde nám přece o děti, nejedná se nám o business? Nebo snad ano, paní doktorko? Já osobně pracuji již několik let v dětském domově, v současné době jako vedoucí vychovatel a zástupce ředitele. Já a všichni kolegové cítíme nesmírný tlak, který vytváří média vůči dětským domovům. Člověk, aby se bál v poslední době na veřejnosti říct, že se stará o děti, o které se rodiče neuměli, nemohli a nechtěli postarat. Veřejnost, která se v této oblasti nepohybuje, musí jistě všem pseudoodborníkům dát za pravdu. Nám, kteří v branži pracujeme, se jen nestačí zvyšovat krevní tlak nad snůškou polopravd, pomluv a nebojím se říct i lží. Dovolte mi, abych alespoň touto cestou uvedl některá data na pravou míru, přičemž jsem si skálopevně jist, že za mými názory bude stát většina kolegů, kteří v této oblasti pracují. Ve dnech 8. a 9.11.2007 jsem měl možnost zúčastnit se semináře Federace dětských domovů České republiky (dále jen FICE) v Olomouci. Téma semináře, na němž byli přítomni mj. JUDr. Marie Vodičková a JUDr. Otakar Motejl, znělo Možnosti výchovy dětí mimo primární rodinu. Dovolte mi, abych některé nesmysly, které padly na konferenci FICE z úst JUDr. Vodičkové a JUDr. Motejla, stejně jako polopravdy, které se objevují v médiích, níže vyvrátil. Dovoluji si použít data z výzkumu velké kapacity, odborníka a jednoho z mých velkých pedagogických vzorů MUDr. Z. Novotného, ředitele Dětského domova pro děti do 3 let v Ostravě.

20

Nesmysl č. 1 vyplývající z jednání na FICE – Na semináři FICE v Olomouci došlo ze strany JUDr. Vodičkové ke tvrzení, že počet osm dětí na rodinnou skupinu v DD je velké množství. Doporučil bych v tomto duchu studium zákona č. 109/2002 Sb., kde v § 4, odst. 4, kde je psáno, že rodinná skupina je základní organizační jednotkou v dětském domově a dětském domově se školou (dříve výchovné ústavy, záměrně nadále budu používat termín výchovný ústav pozn. aut.). Tvoří ji dle písm. a) v dětském domově nejméně 6 a nejvíce 8 dětí. JUDr. Vodičková započala svůj proslov na konferenci FICE ČR v Olomouci tvrzením, že v dětském domově byla naposledy v roce 2002. Je to již 5 let, co platí zákon č. 109/2002 Sb. Poprosil bych JUDr. Vodičkovou, aby navštívila některý dětský domov, respektive kojenecký ústav, aby se přesvědčila o tom, že mnohá tvrzení, která uvádí na svých konferencích, respektive televizních pořadech, se nezakládají na pravdě. Jak může sama Marie Vodičková tedy adekvátně zvládat péči o svých osm adoptovaných dětí, když osm dětí na rodinnou skupinu v dětském domově ji připadá mnoho? Nesmysl č. 2 vyplývající z jednání na FICE – JUDr. Marie Vodičková tvrdí, že pracovníci ústavní péče „dělí děti!“ Nemyslí tím pochopitelně sadistické čtvrcení dětí, ale případy, že pokud má jít do dětského domova kupříkladu pět sourozenců, kdy nejmladší z nich má dva roky, přejdou čtyři děti do dětského domova a pátý do kojeneckého ústavu. Opět se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Řada ředitelů dětských domovů v ČR mi jistě dá za pravdu, že v zákoně č. 109/2002 Sb. v § 12, odstavci 3 je uvedeno, že do dětského domova mohou být přemísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětských domovů se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. Opravdu není pravidlem, že děti pod tři roky věku spolu s jejich sourozenci do DD nepřijímáme. Takto bezcitní opravdu nejsme!!! Naopak, chci upozornit na to, že řada dětí, které Klokánci přijímají, u nichž je posléze diagnostikována závažnější porucha, jsou často předávány do dětských domovů. Kdo tedy dělí děti? Proč se tedy Klokánky nadále rozrůstají, když je ČR podrobena kritice za počty dětí z ústavů? Proč v nich pracují tety týden v kuse, jak potvrdila na FICE i JUDr. Vodičková? Vskutku jí musím vyseknout poklonu, že využila bravurně mezery v zákoně a je tak systém týdenních služeb zcela nenapadnutelný. Ale copak tety, které jsou týden od své vlastní rodiny, mohou podat adekvátní výkon? Co aprobovanost? Dokáže se teta v Klokánku postarat o kojence s vážnou srdeční vadou, respektive těžkým zdravotním postižením lépe, než lékař v kojeneckém ústavu s desetiletou praxí? Troufám si říct, že nikoliv! Copak je lékař v Klokánku 24 hodin denně? Nesmysl č. 3 vyplývající z jednání na FICE – při vší úctě k JUDr. O. Motejlovi musím s jeho slovy o tom, že v dětských domovech vychováváme děti až ve vojenském drilu, vězeňským způsobem a trestáme často děti tím, že jim zamlčujeme biologickou rodinu nebo k této zakazujeme dokonce jezdit, tvrdě, ale opravdu velmi tvrdě nesouhlasit. Rovněž tvrzení, že jsou dětem v zařízeních upírána práva, se nezakládá na pravdě. Musím podotknout, že dětské domovy podléhají tvrdé kontrole. Někdy až takové, že se bojím, že se u dveří naší ředitelny objeví i „nádražák“. Podléháme kontrole finančního úřadu, kontrole státního zastupitelství (blíže zákon 109/2002 Sb., § 39), kontrole bezpečnosti práce, kontrole České školní inspekce, kontrole sociálních pracovníků, kteří přímo hovoří s dětmi a mnoha dalším. Systém práv a povinností dětí, pane Motejli, je přímo definován zákonem 109/2002 Sb., konkrétně § 20. A systém opatření ve výchově (chcete-li trestů a odměn) je přímo v následujícím § 21. O trestání dítěte zákazem návštěvy biologické rodiny se zde nepíše, nežijeme totiž ve středověku. A garantuji Vám, že pokud by toto někdo z nás, kteří vedeme dětské domovy, udělal, nesetrval by ve své funkci, díky neskutečně velkému drobnohledu kontrol, ani minutu, natož den. A systém výchovy ve „vojenském drilu“? Žijeme v demokracii a svobodném státě. Systém, který jste na FICE uvedl, fungoval možná v roce 1950, nikoliv v roce 2007.

21

Další tvrzení, že nepracujeme s biologickými rodinami, je tvrzení naprosto lživé. Řada ředitelů se mnou jistě bude souhlasit, že biologická rodina je první, se kterou se po přijetí dítěte do zařízení snažíme navázat kontakt. V prvé řadě vždy hledáme a snažíme se spolupracovat s rodinou biologickou, následně s případnými pěstouny. Pokud obě varianty selhávají, poskytujeme dětem důstojnou péči natolik, aby mohlo se vztyčenou hlavou vstoupit do života. Konkrétně naše zařízení plně spolupracuje s biologickými a pěstounskými rodinami natolik, že se ředitelce zařízení za pětileté období podařilo ve spolupráci se sociální pracovnicí zařízení, OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a plnému snažení pedagogů dostat do původních biologických rodin 17 dětí a 5 dětí do pěstounské péče. V našem DD jsme dokonce rozjeli projekt „Nechci být sám“, kterému jsme dali pracovní název Stonožka. Hlavním smyslem celého projektu je navázání kontaktu s původní biologickou rodinou. V tomto projektu je pro nás dítě na prvním místě. Prostřednictvím plyšového symbolu Stonožky navazujeme kontakt s biologickou rodinou tak, že se snažíme za spolupráce s OSPOD a pod patronací chráněného bydlení Slezská diakonie (Betel – azylový dům pro muže, Chana – azylový dům pro ženy a matky s dětmi, Timotei – dům na půl cesty) najít dětem jejich biologickou rodinu, s touto spolupracovat, pomoci ji postavit se na nohy a uspořádat si svůj život tak, aby bylo možno zákonně dítě navrátit zpět. Nenecháváme si dítě v DD jen tak pro nic za nic nebo, jak je často uváděno v médiích, pro ekonomické body! PROČ? Nemáme v zařízení ledničky, automobily nebo akcie! V našich zařízeních jsou přece děti! Děti patří rodičům! V některých případech u projektu „Nechci být sám“ bude nutno děti na setkávání s rodiči a sourozenci, které neviděly řadu let, připravit odborníkem – psychologem, proto je důležitým krokem spolupráce s psychologem, respektive s pedagogickou poradnou, s níž jsme navázali spolupráci. Bohužel se setkáváme i s případy, že biologičtí rodiče dětem natolik ublížili, že je jejich děti ani vidět nechtějí. Zde plně respektujeme přání dítěte. Rovněž plánujeme dovoz jednotlivých rodičů či sourozenců či jiných možných příbuzných do našeho dětského domova, kde budou moci s dítětem pobýt, dítě jim ukáže svůj pokojík, svoji rodinnou skupinu, připraví jim pohoštění a vyrobí dárek. Rovněž, stejně jako jiné dětské domovy, připravujeme společné akce pro rodiče a děti, zejména dětí, které zde každoročně pobývají na Vánoce, přivezeme jim rodinné příslušníky až k nám a připravíme jim společný Štědrý den. Děti samy uchystají salát, řízek, a vycházku do lesa s krmením pro zvířátka. Upečeme dort ve tvaru stonožky a rodičům v keramickém kroužku i dárek hrníčků. Sto kroků krát sto bude ještě nutné učinit, aby se podařilo přes naši STONOŽKU docílit postupného zrušení předběžných opatření a stonásobně kroků pro děti ke zrušení ústavní výchovy a vrácení dítěte do biologické rodiny. Kdyby z padesáti dětí v našem dětském domově byly díky projektu STONOŽKA vráceny do rodiny ročně dvě děti, je to za pět let 10 spokojených dětí. Kdyby se projekt STONOŽKA BĚHEM PĚTI LET ROZŠÍŘIL DO DALŠÍCH 10 DĚTSKÝCH DOMOVŮ, JE TO STO SPOKOJENÝCH DĚTÍ. Pomáháme sociálně znevýhodněným rodinám i materiálně, aby si zlepšily kulturu bydlení. Po odpisech movitého majetku v souladu se zásadami Kraje nepotřebný a jinými organizacemi neupotřebitelný majetek těmto rodinám poskytujeme. Dítě má i takto vytvořeny podmínky pro pobyt doma. Je tedy patrné, že děláme vše proto, aby se dítě dostalo zpět do původní rodiny nebo do rodiny pěstounské! Proč tedy ta zloba v médiích a absolutní neinformovanost ze strany „rádobyodborníků“, dokonce i členů vlády? Proč ministr vnitra ve večerních zprávách tvrdí, že si (parafrázuji) na systém dětských domovů musí posvítit, když řada lidí, v zařízení těchto ústavů dělá vše pro děti v těchto zařízení umístěných? Ony totiž argumenty, že zařízení vychovává lumpy, grázly, vrahy a zloděje skutečně nejsou založeny na pravdivých podkladech. Ony ale tyto argumenty dobře prodávají denní tisk, že? Média se totiž špatně orientují v terminologii dělení

22

ústavů. Často dojde k přestupku dětí z dětských domovů se školou, což je nový název pro tzv. výchovné ústavy, chcete-li pro „polepšovny“, kde bývají zařazeny děti s velmi obtížnými poruchami chování, kdy řada z nich si ve své genetické výbavě nese špatný vzorec rodinného modelu, stejně jako vliv negativní výchovy svých rodičů. Velmi často tyto činy páchají děti, které nejsou „produkty zlých dětských domovů“, ale přicházejí ze svých biologických rodin … jsou tedy produktem „lásky“ svých biologických rodičů. Stejně nesmíme opomenout toliko médii zmiňovaný fakt, že v zařízeních ústavní výchovy jsou zejména děti minoritní – děti romské. Není tomu tak. Na druhé straně nutno zdůraznit, že i mezi romskými dětmi jsou vysokoškoláci. Čí je to zásluha? Proč si všichni, kteří o systému ústavní výchovy rozhodují, nezjistí, kolik velké práce a odhodlání, často i na úkor svého volného času, musí všichni zaměstnanci podstoupit? V médiích často najdeme citace, při nichž nám naskakuje husí kůže! Dovoluji si zareagovat i na tvrzení, která byla otištěna v Deníku ze dne 15.1.2007, kde je napsáno, že v ústavech vyrůstá 20 tisíc dětí. Budu nyní vycházet z průzkumu, který realizoval MUDr. Z. Novotný se svým synem, aprobovaným psychologem. Bohužel, již málokdo uvede, že polovina těchto dětí je v ústavech sociální péče, naštěstí zmíněný Deník takto učinil. Ze zbylých 10 000 dětí jich 1 800 zabezpečují tak zvané kojenecké ústavy. MUDr. Novotný dále píše o tom, že je nám vyčítáno, že málo pracujeme s rodinou. Příkladem jsou nám dávány země jako Anglie, a především Francie. Právě tam jsem svým sdělením o poměru dětí vracejících se domů k rodičům způsobil nemalé pozdvižení. Pro úplnost MUDr. Novotný předesílá, že se více než 2/3, skoro ¾ dětí vracejí zpět do vlastní rodiny třetina dětí, zbytek jde jinam. Pro jednoduchost nám z 1800 dětí zůstává dětí 600. Asi 500 dětem se podaří najít náhradní rodinu. Zbývá stovka dětí. Kolem 25 dětí ročně v „kojeňácích“ zemře – jedná se o vady dlouhodobě se životem neslučitelné. Asi stejný počet v zařízeních musí zůstat, protože vyžadují permanentní lékařskou intervenci. Asi tak 35 dětí se ročně přeloží do školských dětských domovů. MUDr. Novotný upozorňuje, že údaje v tomto případě nejsou přesné, ale že se jedná o vyjádření průměrných hodnot za delší dobu. MUDr. Novotný kontaktoval telefonicky všechna zařízení resortu MŠMT pečující o děti. Byly hledány ty děti, které jsou trvale v péči ústavů nejdéle od tří let věku, nikdy nebyly v adopci ani v pěstounské péči, ani nebyly na delší dobu ve vlastní rodině. Styk s rodinou byl pro tento výzkum tolerován. Následně polovina dětí byla navštívena. Nesmíme opomenout, že pojmem dítě se rozumí každá lidská bytost do 18 let věku. V přiložených materiálech můžeme zjistit, že konkrétně MŠMT má na starosti z 20 000 dětí celkem 8 000 dětí. Nyní tedy zjištěná čísla MUDr. Z. Novotného: z 217 zařízení (vyloučeny diagnostické ústavy a některá zařízení, která se stala školou a nejsou dětským domovem) přítomnost výše hledaných dětí potvrdilo 51 zařízení, později byly ještě 2 zařízení vyloučeny po ověření údajů). Z výzkumu bylo záměrně vyloučeno zařízení ve Dvoře Králové, které má svá vlastní specifika – jedná se o děti s nízkým intelektem, které v podstatě nemají jinou šanci než být tam. Původně bylo řediteli zařízení nebo sociálními pracovnicemi nabídnuto 112 dětí. Po ověření dat se počet sledovaných dětí snížil na 93. Ne, to není chyba – dětí, které k počátku února prožily nebo prožívají celé své dětství v ústavu, je přesně tolik, pro lepší chápání - necelá stovka. V těch 93 dětech jsou 3 vysokoškoláci – další 3 vysokoškoláci jsou v dětských domovech, ale jsou starší 20 let. Jedno dítě má vážnou tělesnou vadu, jeden ředitel nám odmítnul setkání s dětmi, 3 děti se s námi setkat nechtěly, 14 dětí bylo na tak nízké mentální úrovni, že by nebyly schopny vyplnit dotazník (v podstatě se jedná o některá zařízení vzniklá transformací ZIŠ). 3 děti byly v dané době v péči psychiatrických léčeben. Tyto 3 děti byly jinak v péči dětských domovů. 2 děti nebyly navštíveny, protože přítomností tlumočníka by byla porušena intimita dítěte – jednalo se o děti

23

hluché. 10 dětí nebylo zastiženo v domově – prázdniny, škola, návštěva někde. MUDr. Novotný mluvil se 45 dětmi. 93 dětí je v přepočtu 1, 25 % z celkového počtu 8000 dětí, které spadají do resortu MŠMT. Z toho lze logicky vyvodit, že pokud je těchto dětí (ty děti, které jsou trvale v péči ústavů nejdéle od tří let věku, nikdy nebyly v adopci ani v pěstounské péči, ani nebyly na delší dobu ve vlastní rodině) v takto nízkém počtu, tak buď přicházejí do zařízení ve vyšším věku, tedy z rodiny anebo se do rodiny vracejí dříve, než dospějí. Toto bude předmětem dalšího výzkumu MUDr. Novotného. Dále musím s MUDr. Novotným souhlasit v tom, že profesní připravenost dětí trvale žijících v zařízeních MŠMT je určitě lepší, než u dětí, které prožívají celý život v rodině. Pokud mi některý z odpůrců dětských domovů najde jediné dítě, které žije v dětském domově a nestuduje, resp. se nepřipravuje na své budoucí povolání, smeknu před ním klobouk. Všichni dobře víme, že ústavní péče nikdy nemůže nahradit péči rodiny. I Dr. Matějček řekl, (parafrázuji) i ta nejšpinavější mámina sukně je pořád mámina sukně. Avšak v případě, kdy v našem státě zcela selhává primární prevence, je možné považovat ústavní péči za ideální, pokud se nepodaří zajistit kvalitní náhradní rodinu. Věřím tomu, že řada kolegů má ze své praxe zkušenost, kdy udělali vše pro to, kdy v případech, kde biologická rodina selhala a neprojevila zájem o to, aby bylo dítě navráceno zpět, byla nalezena náhradní pěstounská rodina. Bohužel „síto“, kterým se zjišťuje vhodnost této rodiny, není dobré. Jedna z dívek, kterou jsme po absolvování patřičného legislativního kolotoče dali k pěstounům, se stala obětí nevhodného výběru právě této pěstounské rodiny. Rodina nezvládla nevhodné chování dívky a vyřídila si její přemístění zpět z rodiny do diagnostického ústavu. Dívka tuto náhlou změnu nezvládla a byla téměř rok na útěku! Kde je tedy chyba? Zase v dětských domovech? Rovněž musím reagovat na nesmyslná tvrzení, že zařízení ústavní výchovy jsou plná dětí, které si ředitelé drží, aby byli lépe placeni. Copak předchozí data, která jsem uvedl, nejsou patřičným důkazem toho, že v zařízeních pracují lidé s dobrým srdcem a snaží se děti dostávat zpět do biologických, respektive náhradních rodin? Kde najít východisko? Pracujme s rodinou a nebourejme systém, který funguje. Proč se mermomocí snažíme ze sebe udělat národ Švejků a lidí, kteří nejprve investují miliardy do systému, který funguje a je dobrý, kdy posléze tento zboříme jenom proto, že se nám zalíbil model ze západu? Jak píše MUDr. Novotný, hlavní problém je v rodině a v absenci primární a mnohdy i sekundární prevence. Stát se umí postarat o dítě v ústavu, ale pravděpodobně není v jeho moci zajistit prevenci. Rovněž je velmi zajímavé porovnat, že na jednu sociální pracovnici u nás připadne 300 dětí, ale v Anglii je to pouze 40. Proč nevypomohou jiné, kupříkladu nestátní organizace? Proč všichni plivou špínu na dětské domovy, kdy se za pět let praxe zákona 109/2002 Sb. (který neznají pomalu ani lidé, kteří o dětských domovech rozhodují) udělalo s dětmi kus práce? Proč se asi děti z DD, které vstoupily do života, neustále vracejí zpět do DD pochlubit se svými životními úspěchy, svěřují se i po odchodu ze zařízení se svými tajnými láskami a žádají občas o dobrou radu? Protože jim v těchto zařízeních bylo ubližováno? Jak často ukazuje pořad na ČT1 – Pošta pro tebe, kde všichni, kterým DD poskytly výchovu a zázemí, hledají a vzpomínají na svoje tety, strýce a kamarády. Proč se spíše stát nezabývá tím, kde je opravdový problém? Proč stát nepracuje lépe a raději s biologickou rodinou? Proč se nevěnuje prevenci alkoholismu rodičů, politice zaměstnanosti a podpory rodině jako celku? Proč bořit něco, co funguje? Pokud razí JUDr. Motejl se svým týmem názor, že se budou zařízení ústavní výchovy transformovat z MŠMT na MPSV, ptám se proč? Onen argument, že se MŠMT nedohodne s MPSV, neobstojí! Že se ministerstva mezi sebou nemohou dohodnout, není přece náš problém! Nechť si pánové udělají pořádek výhradně mezi sebou. Copak nám za chvíli do výchovy dětí bude mluvit i ministerstvo zemědělství?

24

Voláme po spolupráci! Princip péče o ohrožené děti je naprosto stejný jak v Klokánku, tak v dětském domově. Síť DD je vybudována, má pevné a kvalitní základy i v zákoně 109/2002 Sb., v platném znění. Nabízí se změna názvu, abychom se přestali bát EU a její kritiky. Místo ústavní výchova – náhradní výchovná péče. Místo dětský domov – Stonožka? Buďme hrdí na svou republiku a neničme i to dobré, co bylo v našem státě vytvořeno jenom proto, že to nové má na sobě anglickou samolepku!

Kde má končit práce s biologickou rodinou? Zpracováno pro studenty v rámci projektu ESF, MŠMT ČR a PdF UP

Mgr. Dalibor Křepský

Ze všech stran můžeme nyní slýchat, jak je důležitá práce s biologickou rodinou, i když nastávají velmi výrazné problémy ve výchově dětí. V žádném případě nechci polemizovat s těmito názory. Vždyť kdo jiný by se měl o své děti starat než vlastní, tj. biologická rodina? Chci se jen podělit o zkušenosti, které jsem získal po dvacet let, kdy pracuji v dětském domově. Jako první a hodně důležitý problém vidím v tom, že sociální pracovníci v terénu nepracují téměř nijak s problémovou rodinou. Zřejmě k tomu nemají podmínky. Nejsem kompetentní hodnotit jejich práci, ale vím, že v civilizovaných zemích je počet problémových rodin na jednoho terénního pracovníka mezi 30 až 70. Pokud se nemýlím, počet živých spisů (tzn. klientů, kteří potřebují stálou a souvislou péči v terénu) se pohybuje u nás od 100 až do 250. Přitom jsou rodiny, které by potřebovaly kontakt s terénním pracovníkem i několikrát do týdne. Běhá mi mráz po zádech z toho, kolik peněz se rozplyne z nejrůznějších projektů v počítače, notebooky, pronájmy, cestovné. Miliony? Miliardy? Na práci s rodiči, kteří se neumí starat o své děti, však peníze nejsou! Hrůza! Druhý problém vidím v tom, že nějak zapomínáme na dělení problémových rodin ve vztahu k péči o děti – na ty, co se nechtějí starat, ty, co nemohou a ty, co to neumí. Podle mého názoru necháváme často velmi velký prostor rodičů, kteří se nechtějí o své děti starat. Do poslední chvíle jim ustupujeme, do poslední chvíle jim děláme pomyšlení. Nebereme v úvahu, že jejich dětem ujíždí vlak – budou mít nedůstojné dětství, nebudou mít vzdělání a nebudou mít sociální zázemí v dospělosti. Před světem a zvláště EU však budeme mít daleko lepší kredit – budeme mít méně dětí v ústavní péči. Děti z těchto rodin často nechodí řádně do školy, nemohou se pak věnovat studiu, nemají možnost rozvíjet talent, jsou často vyčleňovány z kolektivů vrstevníků. Práva rodičů hájíme – a co práva dětí? Kde tedy má končit práce s biologickou rodinou? Jak dlouho má mít biologická rodina na to, aby začala plnit řádně své funkce, zvláště vůči svým dětem? Ze zkušenosti vím, že malé procento biologických rodičů se začne o děti řádně starat. Děti pak končí v ústavech, většinou natolik poznamenané, že se nedostanou do náhradních rodin. Konkrétní případ I: Nad rodinou, která měla postupně 8 dětí, z nichž 5 bylo v náhradních rodinách, byl dohled OSPOD od r. 1983!!! Nejmladší dvě dcery se dostaly do diagnostického ústavu v 16, resp. 15 letech. Důvod? Nechodily do školy cca 4 měsíce, měly velké výchovné problémy, osobnostně byly tak narušeny, že nemohly ani do běžného dětského domova. Skončily ve výchovném ústavu.

25

Tak si představujeme podporu biologických rodin? Toto chceme? Nakonec ještě uslyšíme z úst ministrů vnitra a práce a sociálních věcí, že právě proto, že byly ony dívky v ústavní péči, páchaly trestnou činnost. Ústav nebyl navíc schopen je připravit na samostatný život, nezapadly do společnosti. Konkrétní případ II: V rodině bylo 6 dětí, nejstarší bylo 15 let, nejmladšímu 6 let. Nejstarší tři sourozenci utekli z domu, poněvadž se doma nedalo žít – děti neměly co jíst, doma byl nepořádek, zápach, alkoholismus obou rodičů. OSPOD i soud ponechali tři menší děti v péči rodičů. Důvod? Aby měli rodiče motiv k nápravě. Jak to bylo dál, snad nemusím ani psát. Po dvou letech mladší děti skončily rovněž v ústavní péči. Mezitím si matka pořídila miminko, které dala k adopci. To nedávno opět zopakovala. Tři menší děti, pokud by se dostaly do domova hned, mohly být v náhradní rodině. V době, kdy jim už bylo 12, 11 a 8 let se to již nepodařilo. Dnes rodiče už vůbec nejezdí, nepíší, děti tam nechtějí. Co bude dál? Takový průběh jsme očekávali. Jen na naše slova nikdo nedal. Konkrétní případ III: Dívenka ve věku 7 let k nám byla umístěna z rodiny, kde oba rodiče požívali nadměrně alkohol, partner matky byl navíc agresor, který bil matku i onu dívku. Matka zpočátku jezdila za dcerou, hovořila o tom, že se odstěhuje od druha. Místo slibů začala pít i matka. Pořídila si navíc s druhem dítě. V té době bylo jasné, že to nemůže dobře dopadnout. Avizovali jsme budoucí problémy. Dívka občas zajela domů. Nebyla však vítána. V té době odmítla jít do náhradní rodiny, do které již pravidelně jezdila. Druh matky přišel kvůli alkoholu nakonec o práci i bydlení. Výsledek? Starší dceru jsme vychovali a zařadili do společnosti. Mladší dcera k nám byla umístěna nedávno. Matka s otcem jsou bezdomovci, degradované osobnosti závislé na alkoholu. Opět případ, kdy bylo naprosto zbytečné držet děti v rodině alkoholiků bez vůle po nápravě. Mladší dcera mohla být dávno jako malá umístěna v NRP. Pokud máte pocit, že je to jen pár ojedinělých případů, tak jste na velkém omylu. Mohu jmenovat další případy – stejně otřesné. Budeme i nadále hlásat spolu s „odborníky“ – „Lepší špatná rodina než ústav“, „Biologická rodina má právo….“ apod.? Nevím, jak vy. Já ne!

26

Kritika ombudsmana nebyla v případě dětských domovů na místě Zpracováno pro studenty v rámci projektu ESF, MŠMT ČR a PdF UP

Mgr. Dalibor Křepský

Vážení studenti, nevím kolik z vás se mělo možnost seznámit se s materiálem, který nese název: Veřejný ochránce práv, Stanoviska 2, Rodina a dítě. Materiál byl zpracován JUDr. Otakarem Motejlem, Mgr. Ivou Černou, Mgr. Klárou Panovskou a Mgr. Petrou Matyášovou. Vydala ho Kancelář veřejného ochránce práv k zajištění zákonné povinnosti veřejného ochránce práv soustavně seznamovat veřejnost se svou činností a s poznatky, které z ní vyplynuly. Rok vydání 2007, tisk a distribuci zajišťovala firma ASPI, a.s., Praha. Tento materiál je veřejně přístupný i na internetových stránkách Kanceláře ombudsmana. Ombudsman v kapitole Ústavní výchova a ochranná výchova upozorňuje na nedostatky, které zjistil při svých kontrolách ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Ve všech bodech, ve kterých kritizuje nedostatky, se s ním musíme shodnout ve správnosti názorů. Jen neřekl veřejnosti, kde čerpal ony špatné zkušenosti. Nám to řekl na semináři Federace dětských domovů ČR, který se konal v listopadu 2007 v Olomouci. Ve třech zařízeních pro výkon ochranné výchovy (výchovných ústavech), z toho jednom zařízení pro děti a mládež s extrémními poruchami chování. Jak už bývá u nás zvykem, tyto zkušenosti úředníci zobecnili, takže výsledkem je, že popisovaná bezpráví na dětech se dějí dále v dětských domovech. Veřejnost je tak matena. Běhá mi mráz po zádech, co si myslí laik, když si takovou zprávu přečte. Ve zprávě se dočteme, že biologickým rodinám bráníme v plnění poslední funkce, které je při vytvoření adekvátního prostoru schopna. Pravidla v našem domově jsou jasná: - Rodiče mohou navštívit dítě kdykoliv. Pokud se ohlásí předem, garantujeme mu, že bude dítě

v domově. - Podporujeme návštěvy dětí u rodičů. Až na výjimky (v našem případě asi 3 za 15 let) ctíme

doporučující stanovisko sociální pracovnice OSPOD z místa bydliště. - Při návštěvě rodiče mohou za dětmi i na pokoj, mohou jít s dětmi kdykoliv ven. - S mnoha rodiči konzultujeme školní prospěch dítěte, výchovné problémy, školní úspěšnost,

zapojení do zájmových aktivit apod. - Střední školy pokládáme za samozřejmé vybírat s rodiči, rovněž tak řešit odklad školní docházky,

event. změnu školy. - Každý rodič od nás dostává letáček, kde jsou zachycena základní pravidla spolupráce, jsou tam

uvedena práva i povinnosti rodičů a ředitele DD. - Za samozřejmé považujeme odesílání pošty dětí rodinným příslušníkům na náklady domova. - Děti mohou telefonovat rodičům z DD i na mobily na náklady DD (regulujeme únosnou délku

hovoru).

Dalším kritizovaným momentem je údajné nahrazování rodiny v DD, suplování funkcí rodiny apod., užívání terminologie „rodina“, „rodinka“ v DD apod. Je možné, že v některých domovech se o to snaží. My ale víme, že je to téměř nemožné. Každopádně to není správné a my to neděláme. Dětem bychom dělali zmatek v hlavě. Vždyť úkolem ústavní péče je: 1. vrátit dítě do své biologické rodiny, 2. pokud to nejde, najít mu náhradní rodinu, 3. pokud nejde ani to, vychovat z něho člověka, který bezkonfliktně zapadne do společnosti. O vytváření nové rodiny, nahrazování apod. se podle mého názoru nedočtete v žádné z koncepcí práce dětských domovů České republiky.

27

Právem ombudsman kritizuje bodovací systémy, žebříčky, pořadí apod. mezi dětmi. Toto možná bylo praktikováno v dětských domovech před deseti a více lety. Je to dávná minulost a ČŠI již dávno kontroluje případné porušování nastavených zásad. V DD se pracuje s dětmi výhradně individuálně, každé dítě má svůj program rozvoje osobnosti. Opatření ve výchově jsou jasně dána zákonem 109/2002 Sb., v platném znění a nepřichází v úvahu, že je dítěti ukládáno opatření jiné, i když o vhodnosti zákonem daných opatření by se dalo dlouze polemizovat. Ale v žádném případě v dětských domovech netrestáme děti např. za špatný prospěch tím, že nesmí jet domů, nebo že domů může jet až po nasbírání určitého množství bodů. Nikdy nejsou používána práva dětí jako výchovná opatření. Kritizované nerespektování dítěte jako osobnosti se těžko měří a posuzuje. Jsou ale indikátory, které jsou určitými indiciemi, které mohou vypovídat o úrovni respektování osobnosti dítěte. Možná to může být fakt, že 46 dětí chodí v našem DD celkem do 17 škol. O možnosti výběru školy, studijního oboru či typu školy asi nikdo nepochybuje. Rovněž existence samostatného bydlení a chráněného bydlení leccos vypovídá. Těžko měřitelné jsou samozřejmě rozhovory s dětmi, užívané argumenty, vyžadování kritizované tupé poslušnosti, bezmyšlenkové podřizování se vůli vychovatelů apod. Snažíme se vše dětem předem vysvětlit, přiblížit jim problém z několika stran pohledu apod. Rozhovory s dětmi v malých skupinkách či individuálně jsou naprostou samozřejmostí. Můžeme se pochlubit tím, že máme svou psycholožku, která je kmenovou pracovnicí DD a která má vysoký odborný a lidský kredit mezi dětmi i mezi ostatními pedagogy. Nedovedu si představit ještě kvalitnější podporu vzdělávání našich dětí. Po možnosti zvolit si školu mohou využít doučování v cizích jazycích, matematice, chemii a fyzice. Mohou využívat jazykové školy, ale zejména vzdělávacích aktivit, které jim nabízí řada nadací a společností. Ne náhodou máme 9 dětí na maturitních oborech SŠ a jednoho vysokoškoláka. Nenajdete u nás striktní dodržování denního režimu. Ctíme individuality dětí. Ve volné dny nemáme budíčky, respektujeme u dětí rozdílná časová období na přípravu do školy, volno na kamarády a zájmovou činnost. Děti, které toho jsou schopny, si organizují denní režim víceméně samy. O neumožňování sociálního kontaktu našim dětem snad nelze uvažovat. Kamarádi k nám chodí denně, a to i na pokoje dětí, do kroužků v DD, dokonce ve dvou případech jsme je vzali i na prázdninovou akci. Děti běžně chodí do rodin kamarádů a spolužáků, setkávají se na hřišti, zájmových útvarech mimo domov (kterých je v Olomouci naprostý dostatek) apod. Krátkodobé pobyty u rodičů pokládáme za samozřejmost včetně jejich podpory. Jen v případě, že se nám jeví náhradní rodina vhodnější, pracujeme aktivně na náhradní rodinné péči. Ve třech případech jsme v posledních 10 letech nedoporučovali pobyty dětí u rodičů, kontaktům rodičů s dětmi jsme ale nebránili! Při diskutabilní možnosti návratu dítěte do své biologické rodiny užíváme ve spolupráci s OSPOD před návrhem na zrušení ústavní výchovy podmíněné propuštění, chcete-li opakovaně prodlužované pobyty dětí v rodině i během školního roku. Rodiče, dítě i OSPOD si může vyzkoušet, jaká asi bude pravděpodobnost dobrého fungování rodiny. Máme s tím velmi dobré zkušenosti.

28

Kamerový systém nikdy v DD nebyl, není a nebude. Snižování lidské důstojnosti kontrolami při hygieně dětí, osobních prohlídkách apod. nepřichází v úvahu. Porušování listovního tajemství jsme se nikdy nedopustili. Děti přesně ví, kam a jak si můžou stěžovat. Na veřejné nástěnce mají telefonní čísla na své sociální pracovnice OSPOD, na Kancelář veřejného ochránce práv, státního zástupce, Českou školní inspekci a Linku bezpečí. Izolace dítěte z jakéhokoliv důvodu – při příjmu do DD, nemoci, kázeňských problémech apod. nebyla nikdy v DD praktikována. Zákonní zástupci dětí jsou vždy informování o lékařských zákrocích, hospitalizacích a skutečnostech, které mají závažnější charakter. Nikdy nejsou obcházena práva zákonných zástupců, a to ani v případech, kdy sehnat je je velmi složité. Výjimku tvoří akutní záležitosti, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Na závěr musím konstatovat, že dodržování všech práv a zásad, o kterých byla řeč, nelze realizovat v zařízeních, kde žijí děti a mládež s vážnými či extrémními poruchami chování. Možná mé tvrzení vyvolá nevoli mezi laickou i odbornou veřejností, ale dodržování všech práv a svobod by ani nebylo správné. Pokud někdo omezuje práva a svobodu druhých, je naprosto legitimní, aby byla v některých případech a po určitou dobu i jemu tato práva a svobody upírány. Pokládám to správné a výchovné.

29

7. jednání výboru FDD ČR, Horní Lánov, 6. - 7. prosince 2007 K netradičně „mikulášskému“ jednání se výbor FDD ČR sešel tentokrát v počtu deseti svých členů v penzionu Baron v Horním Lánově. Jednotliví členové se vyjadřovali k uplynulému olomouckému semináři, jehož organizaci a průběh hodnotili velmi pozitivně. Zejména všichni ocenili netradiční způsob jeho vedení formou

panelové diskuze. Velmi spokojen byl zejména pokladník FDD Mgr. Ivan Kurz, který jej označil za ziskový. Výbor dále projednal použití dotací od Klubu přátel dětí dětských domovů se sídlem v Novém Strašecí (pí. Dolejškové) a Nadace Terezy Maxové, které jsou určeny na krytí nákladů vzniklých s pořádáním sportovních her a dalších akcí pro děti ze zařízení pro výkon ústavní výchovy. Výbor dále stanovil termín jarního semináře a souhlasil s návrhem místa jeho konání, tj. libereckým kongresovým centrem Babylon. V rámci „různého“ Mgr. Hart seznámil přítomné

se seznamem zařízení, mezi něž byl rozdělen dar Nadace Heleny Houdové „Slunečnice“, Mgr. Pavlas navrhl, aby se sportovní aktivity rozšířily i na sporty bližší mladé generaci, např. florbal, Mgr. Faltýnek navrhl, aby FDD ČR měla jednoho člena vyčleněného jako koordinátora všech jí pořádaných nebo zaštiťovaných akcí. Výbor dále projednal žádosti o přijetí nových členů, kterými se stali Libuše Boledovičová (Lišov), Ing. René Dvoran (DD a ŠJ Čeladná, vychovatel), Mgr. Jiří Kotschy (DD Planá, vychovatel) a Kateřina Surovíková (DD a ŠJ, Čeladná, pověřena vedením). K 31. prosinci 2007 bude naopak zrušeno členství Štefanu Klímovi (DD Dolní Počernice), Radimu Korešovi (DD Písek), Františku Rounovi (VÚM Olešnice), Jaroslavě Rounové (VÚM Olešnice), Karlu Vavákovi (SŠ Kolín), Miroslavě Červenkové (DD a ŠJ Čeladná), Petru Nejezchlebovi (DD Klánovice), Marcele Nejezchlebové (DD Klánovice), Janu Přichystalovi (VÚM Olešnice), Blance Štálové (DD Klánovice) a Evě Urbánkové (DD Most). 8. jednání výboru FDD ČR, ÚSP Červený Hrádek, 9. ledna 2008 Ke svému prvnímu jednání v roce 2008 se výbor sešel bez svých tří členů v ÚSP Červený Hrádek, kde naposledy jednal v červnu roku 2006. Po pravidelné kontrole závěrů předchozího jednání přistoupili přítomní členové výboru k přípravě jarního semináře, jehož téma zní „Selhání výchovné péče v rodině a jeho důsledky“. Byli vybráni přednášející, určen časový rozpis a stanoven přesný program. V oblasti kultury vzal výbor na vědomí zprávu Mgr. Lackové, že do konce ledna očekává zprávu MŠMT o finančním příspěvku určeném pro celostátní kolo Nejmilejšího koncertu 2008. V oblasti sportu se členové výboru vyjadřovali k regionálním kolům, Mgr. Faltýnek navrhl, aby došlo k oddělení atletických disciplín od míčových her. Výbor dále projednal stav členské základny, zabýval se zejména seznamem neplatících členů, vzal na vědomí zprávu o minule odsouhlaseném zrušení členství některým takto dlouhodobě neplatícím členům. Mgr. Kurz poté seznámil přítomné s pokladní zprávou za rok 2007. V rámci „různého“ vzal výbor na vědomí zprávu, že DD Chomutov pravděpodobně neuspořádá „Můj koncert 2008“ a že DD Liptál nemůže v roce 2008 uspořádat CSMT DD, a nakonec stanovil úkoly jednotlivým členům.

30

9. jednání výboru FDD ČR, Liberec, 2. dubna 2008 Ve středu 2. dubna 2008 se někteří členové výboru sešli ještě hluboko před začátkem jeho

pracovního jednání v Liberci již v deset hodin dopoledne, aby společně navštívili tamní Dětský diagnostický ústav, který si prohlédli v doprovodu jeho ředitelky PhDr. Boženy Lányové, a na místě probrali stávající situaci v zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Po příjezdu zbylých členů a ubytování v hotelu Centra Babylon se výbor přesunul do budovy krajského úřadu, kde byl přijat panem Petrem Skokanem, hejtmanem Libereckého kraje. Po krátké besedě v zasedací místnosti krajského úřadu se všichni za

osobního doprovodu hejtmana vydali na prohlídku budovy, s nostalgií se svezli asi jedním z posledních „paternosterů“ v České republice a poté se pokochali pohledem na město ze střešní terasy výškové budovy krajského úřadu. Po odborném výkladu hejtmana o zajímavostech a novinkách v krajském městě se všichni rozloučili a přesunuli se do liberecké radnice, kde po nezbytné prohlídce budovy a půdních prostor, kam se jistě běžní návštěvníci nedostanou, byli přijati libereckým primátorem Jiřím Kittnerem v obřadní síni. Odtud se všichni přemístili k neformálnímu rozhovoru do kancelářských místností pana primátora, kde se debata stočila i k očekávané „monstrakci“, tj. únorovému mistrovství světa v klasickém lyžování. Vrcholem návštěvy pak bylo zhlédnutí pověřujícího certifikátu, umístěného přímo v kanceláři pana primátora. Prioritou jednání výboru byl především nadcházející seminář, bylo nutno doladit některé body programu, zejména pořadí a časy vystoupení jednotlivých hostů a přednášejících. Výbor poté projednal současný průběh regionálních kol Nejmilejšího koncertu, vzal na vědomí zprávu Mgr. Pavlase, že na webových stránkách FDD ČR jsou zveřejněny doplňující údaje pro organizátory celostátních přehlídek – preventivní postup pořadatelů k zabránění vzniku materiálních škod, dále vzal na vědomí termín celostátního kola, které proběhne v Uherském Hradišti ve dnech 30.5. – 1.6.2008, a pověřil paní Mgr. Lackovou vypracováním grantu pro celostátní kolo v roce 2009. Další zpráva se týkala republikového kola sportovních soutěží, které proběhne 6.6. – 8.6.2008 v Solenicích u Příbrami. Výbor pověří ředitelku DD Solenice, paní Mgr. Vernerovou zpracováním grantu pro rok 2009. Celostátní kolo Sportovních her by se mělo v roce 2009 konat v Jablonném v Podještědí. Karel Heller informoval výbor o zaslání zprávy do sekretariátu FICE v Rakousku, že Chomutov nakonec přece jen v roce 2008 uspořádá mezinárodní přehlídku zájmové umělecké činnosti pod názvem „Memoriál Jana Neumanna“, a to ve dnech 9. – 12.10.2008. Členové výboru jednohlasně odmítli možnost připravit a pořádat CF v Chomutově (CF by měl být uspořádán v Bulharsku), stejně tak se z finančních důvodů nebudeme účastnit kongresu v Helsinkách. Výbor ale opět jednohlasně podpořil návrh, aby se „setkání mladých“ při kongresu v Helsinkách zúčastnili za Českou republiku vybraní svěřenci dětských domovů - studenti gymnázia Open Gate v Babicích, v doprovodu paní PhDr. Hany Halfarové, ředitelky Nadace Educa a psycholožky gymnázia. Výbor poté odsouhlasil přijetí nových členů FDD ČR. Členy se stali Ing. Zuzana Palounková (pedagog, TU Liberec), Dr. Ilona Pešatová (pedagog, TU Liberec), Mgr. Jana Pittnerová (pedagog, TU Liberec), Bedřich Zelinka (vedoucí vychovatel, DD Horní Slavkov). Na základě vlastních žádostí výbor ještě zrušil členství Mileně Nýdecké, Zdence Škráškové a Růženě Tomanové.

31

Odborný seminář v Liberci, 8. – 9.11.2007

Místo konání: Liberec, Centrum Babylon Počet účastníků: 138 osob (120 posluchačů, 9 hostů, 9 přednášejících) Téma: Selhání výchovné péče v rodině a jeho důsledky Hosté:

Petr Skokan, hejtman Libereckého kraje

Alfons Schmalstieg, Duderstadt, čestný člen FDD ČR

Jaromír Strejček, čestný člen FDD ČR

Miluše Paclíková, ČŠI Liberec

PaedDr. Karel Bárta, ČŠI Liberec

Lydie Vajnerová, Nadace Škola hrou, ředitelka

PhDr. Božena Lányová, DDÚ Liberec, ředitelka

Mgr. Jan Stárka, DDÚ Dobřichovice, ředitel

Miloš Vajner, Centrum Babylon, majitel Přednášející:

Ing. Zuzana Baudyšová, Nadace Naše dítě, ředitelka

JUDr. Hana Nová, Obvodní soud pro Prahu 8, soudkyně

Mgr. Daniel Hovorka, MPSV ČR, odbor rodinné politiky

Mgr. Klára Laurenčíková, MPSV ČR, odbor rodinné politiky

Miranda Suchá, Krajský úřad Libereckého kraje, vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí

Nikolaj V. Palatajkov, Palatajkov spol. s r.o. - výroba baletní obuvi

PaedDr. Jiří Pilař, Odbor speciální školství a institucionální výchovy, MŠMT ČR, ředitel odboru

PhDr. Lenka Průšová, DÚ, DDŠ, DD, SVP, ZŠ a ŠJ Dobřichovice, moped a sociální pracovnice

PhDr. Pavel Jánský, DDÚ, SVP, ZŠ a ŠJ Hradec Králové, ředitel

32

Systém péče o děti

Mgr. Klára Laurenčíková a) vertikální schéma systému péče o děti

Ústřední orgány státní správy Nezávislé orgány státu Regionální orgány státní správy Zřizovatelé zařízení péče o děti Garanti komunitního plánování Přímí poskytovatelé péče o děti (státní i nestátní)

b) horizontální schéma systému péče o děti Přehled rezortů působících v oblasti péče o děti

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Ministerstvo zdravotnictví

Ministerstvo spravedlnosti

Ministerstvo vnitra

Ministerstvo financí

Ministerstvo pro místní rozvoj

dítě

terénní pracovníci

školy, škol.

zařízení ÚV, poradny

zdravot. zařízení

soudy

zařízení

sociálních

služeb

nestátní

organizace

zařízení

SPOD

33

Priority péče o děti 1. práce s rodinou (sanace a doprovázení) 2. náhradní rodinná péče (péče jiné fyzické osoby) 3. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, krizová zařízení 4. zařízení pro výkon ústavní výchovy

Spolupráce ústavních zařízení a orgánů sociálně-právní ochrany dětí

legislativní úprava: zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí v platném znění

spolupráce na úrovni: ústředních orgánů (legislativa, metodika, koncepce) regionální (úroveň zřizovatelů) místní (pracovníci OSPOD a DD)

preference: průřezová spolupráce na individuálních případech Klíčové oblasti spolupráce ústavních zařízení a OSPOD

volba a proces umístění dítěte do zařízení

spolupráce v rámci případové konference

doprovázení dětí v náhradní péči

„hostitelská péče“ – návštěvy mimo zařízení

intervence u dětí na útěku ze zařízení

návazná péče Postavení dítěte v situaci ohrožení

DÍTĚ

SANACE RODINY

1. rodina

2. terénní SPO,

terénní NNO

KRIZOVÁ POMOC

1. krizové zařízení,

ZDVOP

2. OSPOD

3. rodina

NÁHR. ROD. PÉČE

1. náhradní rodiče

2. OSPOD

3. rodina

ÚSTAVNÍ PÉČE

1. ústavní zařízení

2. OSPOD

3. rodina

34

Princip péče o dítě (princip hvězdice)

Východiska

spolupráce v rámci multidisciplinárních týmů na úrovni: prevence realizace ústavní péče přechodu dítěte z ústavní péče (učitel, školní spec. pedagog, psycholog, SVP, PPP, SPC,

OSPOD, dítě, rodiče)

individuální plán dítěte

náhrada potřeb dítěte v nutném rozmezí

pružnost a provázanost systému

vytvoření mezirezortního koordinačního orgánu

přenesení odpovědnosti a pravomoci na regionální úroveň

sjednocení legislativy

sdílení příkladů dobré praxe

ústavní péče

náhradní

rodinná

péče

krizová péče,

ZDVOP

sanace rodiny

rodina

35

Výběr pěstounských rodin

Miranda Suchá

Vážené dámy a pánové, jmenuji se Miranda Suchá a pracuji na Krajském úřadě Libereckého kraje, kde mimo dalších agend se zabýváme výběrem vhodných pěstounských rodin. O pěstounských rodinách už bylo v odborném a jiném tisku napsáno mnohé. Není se co divit, protože stát se pěstounem je přece něco trochu jiného, než se stát rodičem. Je to cesta náročná nejen po právní stránce, ale hlavně po stránce psychologické. Celý tento postup upravuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí v platném znění. Pro začátek bych poněkud upřesnila formy pěstounské péče: a) individuální pěstounská péče, které se budu věnovat nejvíce – příbuzní, klasická /cizí/, b) zařízení pro výkon pěstounské péče, c) SOS vesničky, d) pěstounská péče na přechodnou dobu.

Prvním krokem zájemců o pěstounskou péči je návštěva OSPOD obce s rozšířenou působností dle místa trvalého pobytu. Zpočátku se hovoří hlavně o tom, jaké jsou jejich motivy pro přijetí dítěte a jejich představy o něm, co je přivedlo k tomu zajímat se o přijetí takovéhoto dítěte. Následuje poskytnutí veškerých informací o postupu při jejich případné žádosti. Jsou vydány formuláře žádosti a dotazníky s příslušnými pokyny pro vyplnění. Jejich obsah tvoří osobní údaje žadatelů (jméno, příjmení, data narození, adresa, informace o dětech, které již vychovávají, o dalších příslušnících rodiny, se kterými žijí, finanční podmínky atd.) Poté je domluveno předložení dalších dokladů (dokladu o státním občanství, zdravotním stavu, potvrzení o příjmu a hodnocení zaměstnavatele). Dále se domlouvá schůzka a předkládají

vyplněné dotazníky a požadované doklady. Následuje osobní návštěva v rodině spojená s vypracováním rodinné a osobní anamnézy. Adepti předloží opis (ne výpis) z rejstříku trestů, v němž jsou uvedeny všechny případné tresty. V případě evidence trestu dochází k jejich posouzení (odlišení). Je vyžádán písemný souhlas pro přípravu, souhlas pro případné zjišťování dalších údajů souvisejících se způsobem života, změnami v osobních poměrech. Následuje závěrečné stanovisko obce k žádosti o zprostředkování pěstounské péče. Potom se celá dokumentace zasílá krajskému úřadu, kde jedná se zájemci nejprve sociální pracovnice, která s nimi opakovaně probírá dokumentaci a ujasňuje si případné doplnění a opakovaně je informuje o dalším postupu. Následuje předání žádosti psychologovi za účelem psychologického vyšetření, posouzení vhodnosti žadatelů, jejich osobnostní charakteristiky a výchovných předpokladů – vždy se hledají vhodní rodiče pro dítě, nikoliv naopak! Psycholog se pravidelně účastní sekce psychologů při MPSV ČR, kde se probírá i metodika vyšetření. Rozhovor se zájemci, sociálního šetření a celá dokumentace jsou důležitým podkladem pro psychologické vyšetření a i v použití různých testů.

36

Dále je dokumentace zasílána posudkovému lékaři k posouzení zdravotního stavu a případnému doplnění vyšetřením odborného lékaře. Posuzuje se zdravotní stav z hlediska duševního, tělesného a smyslového v souvislosti s tím, zda nebrání dlouhodobé péči o dítě. Dalším krokem je povinnost žadatelů absolvovat účast na přípravě, kterou ukládají současné právní předpisy, což dříve nebylo. Kvalitní příprava je předpokladem úspěšnosti pěstounské péče. V Libereckém kraji je přípravou žadatelů pověřena Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Následuje odborné posouzení, které tvoří závěry přípravy, k němuž jsou přidány všechny další podklady, které byly až do této doby získány. Ty slouží jako podklad k rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů o NRP formou pěstounské péče. Během čekací doby na dítě bývají někteří žadatelé netrpěliví, podléhají emocím, snaží si sehnat dítě sami, protože se na základě nepřesných a zkreslujících zpráv z tisku domnívají, že opuštěných dětí vhodných do pěstounské péče jsou plné „ústavy“, a nechápou, že realita je jiná. Situace je výrazně odlišná v každém regionu, např. v Libereckém kraji představuje čekací doba u osvojení asi dva roky u „prvožadatelů“, u dalšího ještě více. V pěstounské péči záleží na představách zájemců. Nejčastějším přáním žadatelů je dítě neromské, holčička, zdravá. Sourozenecká dvojice je ještě umístitelná, hůře jsou na tom vícečlenné skupiny, romské děti a děti postižené. Kolik dětí je vhodné do pěstounské péče přijmout? Nejvhodnější je počet do 6, větší skupina už neodpovídá rodině v původním smyslu, každé z dětí potřebuje zájem rodičů, individuální přístup. Na tyto rodiny jsou kladeny velké nároky související s fungováním manželství a uchování rodinné soudržnosti. Hejtman kraje zřizuje pro účely zprostředkování pěstounské péče poradní sbor, který doporučuje pro určité dítě vedené v evidenci KÚ dle § 22 odst. 2 zákona vhodné žadatele vedené v evidenci KÚ. Hejtman jmenuje a odvolává členy poradního sboru. Tajemníkem poradního sboru je pracovník KÚ, který je zároveň jeho členem. Další členy tvoří odborníci působící v oblasti SPO, pediatrie, psychologie, pedagogiky, celkem nejméně pět osob. Poradní sbor se schází neprodleně poté, co zjistí vhodné žadatele pro určité dítě. Okamžitě po ukončení jednání poradního sboru jsou kontaktováni vybraní žadatelé, pozváni a seznámeni se spisovou dokumentací dítěte. V případě jejich zájmu o návštěvu dítěte je vydáno oznámení, na jehož podkladě je možno se s dítětem seznámit, což je příslušné zařízení povinno umožnit. Kromě toho je ještě sepsán protokol o současné situaci v rodině. Žadatelé mají 30 dnů na rozhodnutí, zda podají žádost o svěření dítěte do předpěstounské péče. Rozhodnutí nemá odkladný účinek. Po uplynutí tří měsíců od převzetí dítěte je podán návrh okresnímu soudu v místě trvalého bydliště žadatelů na svěření dítěte do jejich pěstounské péče. Po nabytí právní moci rozsudku okresního soudu mají žadatelé nárok na jednorázový příspěvek v souvislosti s převzetím dítěte do pěstounské péče. V rodině poté probíhají návštěvy sociálních pracovníků. V rámci předpěstounské péče jsou realizovány nejméně jedenkrát za tři měsíce, jinak dle potřeby. Po svěření dítěte do pěstounské péče dochází k návštěvám sociální pracovnice dle místa trvalého bydliště jedenkrát za šest měsíců. Pěstounská rodina pečuje o dítě do doby ukončení přípravy na povolání i po dosažení osmnácti let svěřené osoby, kdy pěstounské péče zaniká. Svěřené dítě má celou dobu právo na kontakt s rodiči, popř. dalšími příbuznými, pokud jsou pro to příslušné podmínky a je to v zájmu dítěte.

37

Vyhodnocení účasti dětských domovů Olomouckého kraje v projektu sdružení CEPAC - Morava „Vzdělávání pro budoucnost“

Materiál přednesen na konferenci věnované uvedenému projektu, Olomouc 20.5.2008

Mgr. Jan Pavlas

Dámy a pánové, vážení hosté, kolegové, my, kteří jsme se rozhodli spojit svůj profesní život s výchovou a vzděláváním dětí vyžadujících zvláštní péči, tj. včetně dětí, které nemohou z jakýchkoliv důvodů, ať již dočasně nebo dlouhodobě žít ve své biologické rodině – tedy dětí svěřených do péče dětských domovů, jsme v poslední době značně znepokojeni, roztrpčeni někdy už doslova otráveni dlouhodobě cílenou, neodbornou a ryze účelovou mediálně vedenou kampaní proti těmto zařízením. Ve vysoce „odborně“ pojatých statích neméně fundovaných odborníků z řad novinářů, některých politiků nebo prostě ochránců lidských, potažmo dětských práv se dovídáme, že naše zařízení jsou neosobní, dětská práva jsou v nich pošlapávána, dětem není umožněn dostatečný duševní a fyzický rozvoj a už vůbec děti nejsou nebo jsou nedostatečně připravovány na pozdější samostatný život, takže z domovů odcházejí špatně vzdělané a deprivované. Onou pověstnou „třešničkou na dortu“ je pak údaj o počtech dětí, které po odchodu ze zařízení pro výkon ústavní výchovy páchají trestnou činnost. Podle statistiky zveřejněné ministrem vnitra je to 51 %, podle „zaručeného odborníka“, novináře pana Štěpána Plačka z Deníku je to dokonce 58 %! Pro tuto tristní situaci, kdy na základě opět jistě velmi přesné statistiky cca 20 000 českých dětí s permanentně smutným výrazem svých očí trpí každodenně v ústavech, mají oni odborníci, kteří jak jeden můj blízký kolega říká, „všechno znají, všude byli nejméně dvakrát a ode všeho mají klíče, takže splňují příslušnou kvalifikaci pro svá tvrzení“, univerzální návod: všechny tyto nešťastné a zanedbané děti svěříme hodným lidem s dobrým srdcem buď do pěstounské péče nebo ještě lépe do budoucna plánovaným profesionálním rodinám, nebo alespoň Klokánkům, které v ČR vyrůstají za nemalé finanční prostředky jako houby po dešti … Díky této masivní kampani, z níž pro neinformovanou veřejnost vyplývá, že v dětských domovech může pracovat naprosto „kdekdo“, kdo děti především pohlídá nebo si s nimi zahraje „Člověče, nezlob se", přibývá nadšenců zejména z řady neustále nově vznikajících občanských sdružení, kteří na rozdíl od některých našich celebrit snesou pohled do „smutných dětských očí“ a chtěli by jim, což je jistě ušlechtilé, pomoci. Do dětských domovů pak prakticky nepřetržitě plynou nabídky na spolupráci na projektech, které od těch doslova naivních přes zbytečné díky bohu alespoň občas opravdu zaujmou a nabídnou něco důležitého a užitečného. Naprostá většina návštěv v našich zařízeních je vždy velmi příjemně překvapena nejen prostředím, ale i zjištěním, že v dětských domovech pracujeme cílevědomě prostřednictvím svých stále častěji odborně, dnes již v řadě případů i vysokoškolsky vzdělaných pedagogických pracovníků na programu rozvoje osobnosti každého dítěte (což nám koneckonců přitom ukládá příslušná zákonná norma). Naše děti učíme nejen základní hygienické sebeobsluze od útlého dětského věku, běžným domácím pracím (úklidu, praní, žehlení a vaření), tvorbě rodinného rozpočtu, ale věnujeme se i rozvoji komunikace, styku s příslušnými úřady, znalostí základních

38

pravidel chování a jednání ve společnosti a základních právních norem apod. Domnívám se a z osobní zkušenosti vím, že řada mladých lidí ve věku 18 let (dokladem toho jsou studenti, kteří k nám v poměrně značném počtu docházejí na odbornou praxi), kteří žijí ve svých biologických rodinách a připravují se na budoucí samostatný život, studují s dokonalým servisem rodičů za zády, který je mj. vytýkán rovněž dětským domovům, těmito praktickými dovednostmi a teoretickými vědomostmi zrovna neoplývá … Pro mnohá z našich zařízení, a značná část kolegů mi jistě dá za pravdu, není jednoduché vytvořit vlastní projekt zejména z důvodů jednak početního nedostatku odborných pracovníků (kterých je zejména ve středních školách nepoměrně více než v běžném dětském domově) a jednak převahy výchovné práce nad odborným vzděláváním. Bezesporu nejsme schopni vlastními silami vést např. odbornou počítačovou výuku nebo alespoň doplňkovou výuku cizích jazyků. Proto, když se na mém stole v přerovském dětském domově objevila nabídka na účast v projektu Sdružení CEPAC - Morava se sídlem v Olomouci pod názvem „Vzdělávání pro budoucnost“, neváhal jsem a se mnou dalších sedm ředitelů dětských domovů v Černé Vodě, Hranicích, Lipníku nad Bečvou, Olomouci, Plumlově, Staré Vsi a Štítech, a k účasti v projektu jsme naše zařízení přihlásili. Zmíněný projekt nabídl našim dětem ve 3 modulech tyto vzdělávací činnosti: 1. výuku ICT, 2. rozvoj jazykové vzdělanosti, 3. přípravu zaměřenou na život po opuštění ústavu,

pedagogickým zaměstnancům našich zařízení pak 4. modul spočívající v možnostech absolvování méně časově náročných kurzů se zaměřením na

různé druhy terapií, rozvoj sebereflexe, problematiku syndromu vyhoření apod.

Pro naše děti neméně zajímavou doplňkovou částí projektu byly plánované a posléze i realizované pobyty zaměřené na sportovní a rekreační činnost doplněné o besedy např. s odbornými pracovníky úřadů práce poskytující stávajícím či budoucím klientům informace důležité zejména v době jejich osamostatnění, tedy odchodu ze zařízení. Pobyty v roce 2007 proběhly na Tesáku a ve Vizovicích, ten letošní v penzionu Stará Pošta ve Filipovicích v okrese Jeseník a na hlavní prázdniny se připravuje v rámci projektu poslední rekreační pobyt v horském hotelu Martiňák v katastru obce Horní Bečva v Beskydech. Od počátku projektu byli v jednotlivých zařízeních vybráni koordinátoři, kteří si sestavili dle svých potřeb a personálních možností podpůrné týmy. Tito koordinátoři se poté pravidelně scházeli s vedoucím projektu a hlavním koordinátorem, panem Ing. Pavlem Srovnalem a administrativní pracovnicí projektu paní PhDr. Drahomírou Kalabusovou. Velkou výhodou těchto schůzek byla vzájemná konzultace sporných nebo nedořešených konkrétností a fakt, že koordinátoři z jednotlivých zařízení se tak mohli na základě svých zkušeností z práce s konkrétními dětmi a podrobných znalostí svých prostorových, personálních, časových a dalších podmínek, osobně podílet na průběhu a zkvalitňování projektu. V rámci projektu byla pravděpodobně pro všechna zařízení nejvýznamnější výuka ICT, díky níž došlo především k výraznému rozšíření dovedností a znalostí dětí v této oblasti. Zapojené dětské domovy díky projektu rovněž v současnosti disponují bezplatně dlouhodobě zapůjčenou výpočetní technikou. Výuka probíhala přímo v jednotlivých domovech, které za tímto účelem zřídily

39

počítačovou učebnu (např. Přerov, Plumlov) nebo v pronajatých počítačových učebnách (např. Černá Voda), a to pod vedením lektorů, které si mohli jednotliví koordinátoři, měli-li tu možnost, sami vybrat, vždy jedenkrát v týdnu cca 2 hodiny a záleželo na kapacitních možnostech zařízení a zájmu dětí, kolik z nich se do výuky zapojilo. Děti se podle věku a svých schopností seznámily minimálně se základy práce na počítači, mnohé zjistily, že „compy“ neslouží jenom k mlácení do klávesnice při hraní her nebo k divokému surfování po „neslušných“ internetových stránkách, ty starší a schopnější rozšířily své dovednosti např. při práci v textovém editoru, s grafickými programy Zoner Callisto a Zoner Photo Studio, komunikaci v programech Skype či ICQ, nejzdatnější dokonce v tvorbě webových stránek … Čím dál častěji děti společně s vychovateli využívají ve jmenovaných domovech donedávna ne úplně běžně dostupné připojení na internet, kde vyhledávají množství důležitých a ve škole vyžadovaných informací. Např. v přerovském dětském domově pracuje pod vedením vychovatelky skupina dívek včetně jednoho studenta, která se stala pravidelným dopisovatelem časopisu určenému dětským domovům – Zámeček, děvčata nyní dokonce samostatně vytvořila ve speciálním grafickém programu pozvánku pro hosty na nadcházející Den otevřených dveří … Výuka ICT:

DDŠJ Děti PC Hodnocení

Černá Voda 9 5 Celkové rozšíření dovedností práce s PC, zejména využití internetu.

Hranice 16 5 Děti se na výuku těšily, s účastí nebyl problém, velmi se líbila práce s fotografiemi v programu Zoner Photo Studio (zvětšování, zmenšování, barevné úpravy …)

Lipník n.B. 20 5 Zaujaly zejména grafické programy a komunikace přes Skype a ICQ; PC technika je využívána průběžně, všechny počítače jsou napojeny na internet, studenti pracují na referátech, hledají si brigády apod.

Olomouc 23 5 Poznání i jiných aplikací než her, komunikace přes Skype a ICQ, vyhledávání hodnotných informací, zdokonalení práce ve Wordu vede k lepší tvorbě referátů, práce s grafickými programy pro úpravu a editaci fotografií

Plumlov 11 5 Využití i mimo výuku – hry, prohlížení internetu, soutěže, informace pro přípravu do školy

Přerov 14 5 Předškoláci – základy práce s PC, hry a výukové programy (např. logopedie) Školní věk – Word, vyhledávání zadaných informací přes internet, Google Earth, mapy cz. Střední školy – referáty, Skype, ICQ, práce s fotografiemi, tvorba web. str.

Stará Ves ? ? neuvedeno

Štíty 18 5 nejvíce zaujaly grafické programy

Ve stejné časové dotaci, avšak v jiný den probíhala s výjimkou DDŠJ Hranice rovněž výuka anglického jazyka. I zde měla jednotlivá zařízení možnost vybrat si odborné lektory z řad vyučujících v místních základních, středních školách nebo alespoň studentů s příslušnou kvalifikací, tj. státní jazykovou zkouškou. Sdružení CEPAC - Morava svým zařízením a lektorům poskytlo odbornou literaturu, výukové CD, kazetové přehrávače, nástěnné obrazy … Ve většině případů byl kontakt s angličtinou pro nejmladší děti v zařízení prvotní, jednalo se především o naprosté základy výuky s pomocí obrázků, her, písniček apod. U dětí mladšího školního věku šlo o procvičování průběžného školního učiva zejména anglických základních slovíček, u dětí staršího školního věku potom o rozvoj konverzace se zaměřením na doučování dosud ve škole nezvládnutého nebo nepochopeného. U několika klientů došlo k bližší spolupráci s lektorem zejména v rámci rozšíření jazykových schopností při přípravě studenta k maturitě.

40

Výuka Aj:

DDŠJ Děti Hodnocení

Černá Voda 8 upevnění školních znalostí, rozvoj konverzace

Hranice 0

Lipník n.B. 20 mladší – základy Aj starší – rozvoj konverzačních dovedností

Olomouc 10 mladší – základy Aj starší – upevnění školních znalostí, opakování náročnějšího učiva, vysvětlení učiva ve škole nepochopeného; klientka se připravovala na maturitu z Aj

Plumlov 10 mladší – základy Aj starší – doplnění učiva probíraného ve škole

Přerov 11 mladší – Aj formou obrázků, her (pexeso), písniček starší – gramatika (překlady, doplňování textů…)

Stará Ves ? neuvedeno

Štíty 10 rozšíření slovní zásoby

Dámy a pánové, závěrem lze říci, že projekt Vzdělávání pro budoucnost patří k těm výrazně ucelenějším, hodnotnějším a smysluplnějším, s nimiž jsme se doposud v Olomouckém kraji mohli setkat, protože na rozdíl od řady jiných neposkytuje zařízením a dětem v nich umístěným pouze „plyšáky, míče a prací prostředky“ a jiné dočasné materiální výhody, ale umožnil dětem osobně se podílet na rozvoji svých dovedností a vědomostí, které jako součást jejich duševního vlastnictví jim mohou v budoucnu pomoci ke snazšímu rozhodování při výběru profesní orientace jako jednoho z předpokladů pro úspěšné zapojení do plnohodnotného samostatného života ve společnosti. Za to patří Sdružení CEPAC - Morava a jejich projektu velký dík.

41

10. jednání výboru FDD ČR, Jablonné v Podještědí, 11. – 12. června 2008 Ke svému již desátému pracovnímu jednání se výbor FDD ČR sešel v plné síle opět (již potřetí) v příjemném prostředí rozlehlého areálu Dětského domova v Jablonném v Podještědí. Jako první vzal výbor na vědomí zprávu o odstoupení paní Mgr. Květy Solaříkové, ředitelky DD v Mikulově,

z pozice členky výboru z rodinných důvodů. Po kontrole závěrů z předchozího jednání se členové individuálně vyjadřovali k uplynulému semináři v Liberci, který byl hodnocen jako velmi dobře připravený včetně kvalitního výběru přednášejících. Finančně byl seminář vyhodnocen jako mírně ziskový. Výbor dále vzal na vědomí zprávu, že celostátní kolo Sportovních her v roce 2009 opět proběhne v Solenicích, uspořádání mezinárodního kola vezme na svá bedra DD v Jablonném v Podještědí. Poté Mgr. Hart seznámil přítomné se základními informacemi o

připravovaném podzimním semináři, který proběhne ve dnech 16. – 17.10.2008 v jihočeské Třeboni pod názvem „Současná problematika národnostních menšin“. Mgr. Lacková dále přednesla zprávu o průběhu celostátního kola Nejmilejšího koncertu v Uherském Hradišti, jehož se zúčastnilo celkem 190 dětí. Ubytování i stravování bylo hodnoceno jako vyhovující, kromě dvou případů nebyly rovněž žádné stížnosti na chování výprav v ubytovacích prostorech. Celostátní kolo v roce 2009 proběhne v režii DD Most. Mgr. Kurz zhodnotil celostátní kolo Sportovních her v Příbrami, které opět uspořádal DD Solenice. Tato akce ukazuje na klesající zájem o tyto aktivity u moravských dětských domovů, účast z Čech byla výrazně vyšší. Letošní mezinárodní závody, jak sdělil Mgr. Hart, proběhnou v Maďarsku ve dnech 19. – 21.9.2008. V rámci zahraniční spolupráce K. Heller potvrdil termín konání CF v Bulharsku (13. – 17.10.2008), kterého se naši zástupci nezúčastní a přidal informaci, že kongres FICE se bude konat zatím v neznámém termínu v JAR. Mezi členy FDD ČR byli přijati Jana Hořejšová (DD Radenín, vedoucí vychovatelka), Kateřina Knížková (DD Jablonné v Podještědí, vychovatelka) a Milan Koziel (DDÚ Bohumín, vychovatel). Výbor odsouhlasil poděkování dlouholetým členkám, paní Miluši Petřekové a paní Anně Pokorné v souvislosti s ukončením členství při příležitosti ochodu obou ředitelek do důchodu. Výbor rovněž souhlasil se zrušením členství k 11.6.2008 u osob, které nereagovaly na výzvu k úhradě dlužných částek (21 členů) a přijal návrh na vyřazení členů, kteří neuhradili členské příspěvky za tři roky (15 členů).

42

Náhradní rodina zaujatým pohledem zúčastněné

Tereza Boučková, spisovatelka

Před časem jsem se zařekla, že se nenechám zavléct do diskusí o náhradní rodinné péči. Ale události posledního měsíce mě k tomu nutí. Předesílám, že můj pohled bude zaujatý; omlouvám se všem, které možná pohorším. Pěstounští rodiče manželé Rosnerovi jsou ve vazbě za údajné týrání svěřených dětí. Opakovaně je z toho obvinil patnáctiletý syn. Před rokem své obvinění odvolal, podruhé si „akci“ vytočené, snad i rozzuřené paní Rosnerové natočil na mobilní telefon. Obvinění jsou prý závažná. Rosnerovi jsou stále ve vazbě, přestože vyšlo najevo, že jsou „jejich“ děti dobře vedené a po rodičích se jim v dětském domově, kam byly odvezeny, stýská; mají k nim silnou citovou vazbu. Chlapec, který je z týrání obvinil, je problematický, agresivní. I on už prý svého činu lituje a domů chce taky. Co se mohlo u Rosnerových tak závažného stát? Vím z vlastní zkušenosti, jak je těžké, ba skoro nemožné ustát tlak jinakosti svěřeného dítěte, když vyroste do puberty. Jde o dospíváním několikanásobně zesílené různosti povahových vlastností, inteligence a projevy deprivace (odmítnutí matkou, pobyt v ústavech), důležitého faktoru problémového chování nechtěných dětí. Výraz nechtěný ať prosím nikoho nepobuřuje, téměř vždy jde o dítě, které jeho biologičtí rodiče nechtěli a opustili. Významná je i určitá jinakost ve smyslu etnika - romové jsou emotivnější, v úsudcích nestálejší, v reakcích rychlejší. Většinou nemají potřebu vytrvalosti, hlubší analýzy a dlouhodobých cílů. Nemyslím to pejorativně; rozdílnosti základního povahového nastavení se v soužití jedné rodiny nedají pominout. Vím, že když čelí náhradní rodič stále se opakujícím atakům takového problematického puberťáka, nemůže si při jejich řešení pomoci přirozeným, biologickým rodičovským pudem, protože ten většinou selže. Může se stát, že se unavený a vyčerpaný dostane do takových obrátek, až sám později zírá, co se v něm probudilo za šílené negativní reakce. Psycholog by nejspíš řekl a v případě Rosnerových už něco podobného jeden vyslovil, že takoví lidé nebyli a nejsou na psychickou zátěž náhradního rodičovství připravení, a proto selhali. Jsem si jistá, že by v podobně těžkých situacích, které se navíc neustále donekonečna opakují, selhali všichni od psychologů po světce! Rozpad, pád, podraz, pomsta. Výchovné problémy s puberťákem, který má kromě citové deprivace většinou i geneticky získanou určitou míru poruchy osobnosti (běžně citově vybavený jedinec své dítě neopustí), jsou často nezvladatelné. Názor zdejších odborníků, že nejdůležitější pro dobrý vývoj nechtěného dítěte je, aby se co nejdříve dostalo do láskyplné péče, a pak jsou všechny předešlé útrapy smazány, je mylný a velmi nebezpečný. Vyvolává v náhradních rodičích, kterým se výchova dětí odjinud nedaří, hluboké pocity viny a selhání. Stydí se o problémech mluvit, bojí se je „oficiálně“ řešit, bojí se odsudků těchto odborníků i společnosti, která nemá osobní zkušenost. A doma se to zoufale mele. Protože zoufalství je dalším hlavním pocitem náhradních rodičů, kterým to nedopadá. Je nezodpovědné tvrdit, že láska a důvěra nechtěné dítě zahojí. Že se od chvíle přijetí začíná budovat nový vztah „na zelené louce“. Brzy po příchodu do rodiny takové dítě skutečně velmi rychle rozkvete, avšak poruchy se neztratí. Jen se dají dlouho docela úspěšně korigovat. V pubertě se však rozjedou naplno. Takový problémový dospívající není schopen ani ochoten podřizovat se způsobu života svých náhradních rodičů. V uměle vytvořeném rodinném vztahu pak trpí všichni. Rodiče se nemohou smířit se způsoby, které začnou v odlišně nastavených dětech s ohromnou silou převládat. A dospívající děti trpí tím samým - chtějí žít po svém a žádné ovlivňování,nucení k jinému nesnesou.

43

Ve vztazích rodiny se rozevřou nůžky tak, že se obě strany nemohou dobrat jiného výsledku než neodvratitelného rozpadu. Nebo pádu. Případně podrazu nebo pomsty. Slepé uplatňování práv dětí je takovým poučeným puberťákem lehce zneužitelné. Rodiče se pak stávají rukojmím; vše je nastaveno jen na práva dítěte. A následky trvají. (Zatímco píšu své zamyšlení, hledala u nás policie po iksté naše plnoleté, zadlužené, zatoulané, odsouzené adoptivní syny. Soudy stále posílají obsílky, pořád něčemu čelíme a pořád musíme něco řešit.) Jestliže manželé Rosnerovi vychovávali v průběhu třiadvaceti let až třináct dětí, není možné, aby se za takovou dobu v blízkém soužití se sousedy, spoluprací se školami, lékaři a sociálními pracovníky týrání už dávno neprovalilo. Pokud se prokáže, pak tu selhali taky sousedé, školy, lékaři i sociální pracovníci. A celý systém! Ten by měl početným pěstounským rodinám přinejmenším zajistit pomocné asistenty a pravidelnou odbornou pomoc. Pokud se ukáže, že Rosnerovým jen ujely nervy, už je nikdo a nic zcela neočistí. Úskalí náhradního rodičovství je nutné zbavit mýtů, romantických klišé i tabu. Otevřením celospolečenské i odborné diskuse se může zabránit zbytečným zklamáním a osobním tragédiím.

Lidové noviny, 20. srpna 2008

Měřme stejně ústavům i pěstounům

Jeroným Klimeš, klinický psycholog

V souvislosti s aktuálním případem manželů Rosnerových se opět více hovoří o náhradní rodinné péči. Pokud nemají rodiče zkušenost s pěstounskou péčí a adopcí, obě formy náhradní rodinné péče jim splývají. Povrchní představa je taková, že si vezmou domů dítě a starají se o ně. V případě pěstounství jim ho mohou úřady sebrat. V případě adopcí je to stejné, jako kdyby se jim narodilo. Jenže mezi pěstouny a adoptivními rodiči je řada psychologických rozdílů. Je to především dlouhodobá nechtěná neplodnost. Tou trpí především adoptivní rodiče. Naproti tomu pěstouni většinou mívají vlastní děti. Dlouhodobá nechtěná neplodnost vede adoptivní rodiče k tomu, že hledají náhradu za dítě, které jim bylo upřeno. Ta náhrada pochopitelně musí mít rozměry nejlépe kojence, být zdravá, krásná a pokud možno modrooká, blonďatá a geniální. To by se dalo shrnout do poučky: „Náhradní dítě musí být stejně dobré jako to vlastní, vysněné a neexistující. Navíc musí kompenzovat bolest těch let, kdy rodiče zoufale chtěli počít dítě, a nedařilo se.“ Ano, je to logické, ale stejně logické je, že takových dětí je v ústavech pramálo. Většinou to jsou děti s nejrůznějšími problémy, minimálně s problémovými rodiči. Na kontakt s biologickými rodiči jsou však náhradní rodiče připraveni jen výjimečně. Jen vzácně se stává, že se potkají dva lidé s těžkým osudem. Postižení obecně vedou spíše k tomu, že se lidé vzájemně míjí. Postižení třeba nechtějí mít za partnera jiného postiženého. Oni chtějí mít za partnera někoho, kdo by kompenzoval jejich postižení. To se občas stává, ale je to veliké štěstí a náhoda. To je případ i adoptivní rodičů a právně volných dětí. Máme dost neuspokojených žadatelů o malé děti, kterých je v ústavech nedostatek. V ústavech na druhou stranu máme dost volných starších dětí, které nikdo nechce. Rodiče s dlouhodobou nechtěnou neplodností jaksi nejde spárovat s opuštěnými ústavními dětmi, které jsou starší, postižené nebo romské. Sice obě skupiny trpí tím samým - nemají rodinu, ale jejich postižení jim brání, aby se osudově potkali. Pěstouni se skoku nebojí. V náhradní rodinné péči je užitečné dělit děti do tří skupin podle věku: děti do šesti let, do puberty a do „dospělosti“, do osmnácti let. Je pravidlem palce, že adoptivní rodiče chtějí pouze předškolní

44

dítě. Jenže tyto děti chtějí i biologičtí rodiče, kteří se o ně třeba nemohou řádně starat. Takže tyto děti jsou buď blokované v ústavech nebo do nich přicházejí v pozdějším věku. O děti starší šesti let totiž ztrácí zájem nejen adoptivní rodiče, ale i biologičtí. Jenže školáci jsou stále dětmi, i když je nikdo nechce. I ty je možno vychovávat, ale nejde to tak intuitivně a naivně jako s nemluvňaty. Chce to odborné znalosti, protože jaksi naskakujeme do rozjetého rychlíku. Tohoto skoku, často i bez znalostí, se kupodivu nebojí pěstouni. Díky tomu však trpí jiným nešvarem, který by se dal opět popsat poučkou - bereme si jedno dítě za druhým až do té doby, než nám problémy nepřerostou přes hlavu. Nedávno jsem například korespondoval s jedněmi pěstouny. Ti mají, tuším, už šest dětí, teď se jim narodilo vlastní. Tomu jsou čtyři měsíce a paní mě přesvědčovala, že je teď nejlepší čas přijmout další dítě do pěstounské péče, dokud to malé nezačne chodit. Obávám se, že jsem ji nepřesvědčil, že nejdůležitější je teď dělat „mudliky budliky“ na to malé robě, aby získalo citovou důvěru v oční kontakt, hrálo si s jejími prsty, napodobovalo a opakovalo zvuky apod. V náhradní rodinné péči je tedy nesmírně důležitá role odborníků. Není to přirozená situace, a když necháme lidi, aby se chovali přirozeně, tak přirozeně vznikají jen excesy. Těm se dá zabránit jen pevným vedením a důkladnou odbornou přípravou. V podceňování odborné přípravy jsou však vzácně ve shodě jak adoptivní, tak pěstounští rodiče. Abych jim nekřivdil, musím přiznat, že přípravné kurzy mají různou úroveň. Někdy bohužel opravdu tak ubohou, že to může být i ztráta času. Mimo jiné už proto, že ministerstvo sociálních věcí stále nemá personální kapacitu na to, aby vydalo metodické pokyny, co v takových přípravách má být. Ale to neomlouvá amatérismus náhradních rodičů. Stále dokola jim připomínám: „Když si jdete koupit auto či i obyčejný mobil na dva roky, nastudovali jste o nich mnohem víc než o problémech náhradních dětí, které si berete na celý život.“ V kauze Rosnerových se moc neorientuji, ale nedivil bych se, kdyby to i zde byl podobný případ - příliš mnoho dětí, které bylo obtížné zvládnout. Na druhou stranu náhradním rodičům říkáme: Výchova více než pěti dětí začíná být nad lidské síly, ale v kojeneckém ústavu na jednu sloužící sestru připadá v průměru (!) šest kojenců. Všichni si dokážeme představit, jak taková „péče nepéče“ naráz o šest nemluvňat v praxi vypadá. Tedy měli bychom mít přibližně stejný metr, jak na náhradní rodiče, tak na ústavy.

Lidové noviny, 27. srpna 2008

45

11. jednání výboru FDD ČR, ÚSP Bylany, 27. srpna 2008 Jedenáctá výborová schůze se konala 27.8.2008 v chráněném bydlení „Zvoneček“ v Bylanech u Českého Brodu. Dva členové se z jednání omluvili. Po klasické kontrole závěrů z minulého jednání se výbor plně věnoval přípravě podzimního semináře. Mgr. Hart seznámil přítomné s výběrem přednášejících, hostů, s předpokladem časového rozpisu a peněžní stránkou celé akce. Výbor se seznámil s informacemi o konání regionálních kol Nejmilejšího koncertu, vzal na vědomí zprávu o konání Divadelní přehlídky v Praze, rovněž o další akci s názvem „Talent DD v ČR aneb Nejmilejší koncert pokračuje“, o které však neměl žádné bližší informace. Mgr. Hart dále informoval o konání mezinárodních Sportovních her v maďarském Zámardi (12. – 14.9.2008) a seznámil výbor se zprávou z konání Sportovních her v Příbrami. Výbor poté souhlasil s návrhem Mgr. Lackové, že zajistí konání jarního semináře na Moravě. Výbor rovněž pověřil V. Kňazovčíkovou a Mgr. Pavlase zastupováním při jednání s Unií dětských zdravotnických zařízení v Ostravě a dále vzal na vědomí zprávu o odvolání z funkce ředitele odboru speciálního školství a institucionální výchovy MŠMT ČR PaedDr. Jiřího Pilaře a zprávu o vyslání Mgr. Pavlase KÚ Olomouckého kraje na mezinárodní konferenci do maďarské Pécse, kde bude hovořit o úspěšných metodách práce v dětských domovech (nejen Olomouckého kraje). 12. jednání výboru FDD ČR, Třeboň, 15. října 2008 Ve středu 15.10.2008 se členové výboru sešli ke svému předposlednímu pracovnímu jednání

v roce přímo v hotelu Bohemia v Třeboni. Ještě před zahájením rokování podnikli přítomní menší výlet. Ve Stráži nad Nežárkou navštívili zámek s expozicí o životě a díle zde žijící světoznámé operní pěvkyně Emy Destinové a vydali se rovněž i k jejímu památníku u Nové řeky v místě, kam chodila slavná operní diva na ryby. Úvodem jednání seznámil Mgr. Hart výbor se zprávou ředitelky Nadace Educa PhDr. Halfarové o účasti svěřenců DD - studentů gymnázia Open Gate na kongresu FICE v Helsinkách a přednesl její návrh, aby v roce 2010 byl uspořádán kongres FICE v České republice (na organizačním i finančním zajištění by se podílela Nadace Educa). Mg. Hart dále informoval přítomné o úspěšné reprezentaci na

mezinárodních Sportovních hrách v Maďarsku, kde česká výprava získala vynikající 1. místo. Dalším a nejdůležitějším bodem jednání byla závěrečná příprava nadcházejícího semináře, byl schválen časový harmonogram, připraven program semináře k vytištění, rozděleny konkrétní úkoly jednotlivým členům. V oblasti kulturních aktivit vzal výbor na vědomí zprávu o průběhu Divadelní přehlídky, která se konala 11.10.2008 v divadle Palace v Praze pod záštitou hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla. Akci, jíž se zúčastnili zástupci 11 domovů, moderovala herečka Michaela Mauerová, zajímavý byl i doprovodný program – prohlídky Pražského hradu, Muzea čokolády a Muzea voskových figurin. V době od 9. do 12.10.2008 proběhl v Chomutově „Můj koncert – memoriál Jana Neumanna“ za účasti delegací z Běloruska, Chorvatska, Maďarska, Německa, Slovenska a České republiky. Na galavečeru vystoupily děti z 13 českých DD . Mezi členy FDD ČR byl přijat Miroslav Kouřil (DD Boršov nad Vltavou, ředitel), o ukončení členství naopak požádali manželé Rounovi (důchod), ze stavu byla vyřazena paní Miroslava Čubová (úmrtí). Jarní seminář roku 2009 proběhne 16. – 17.4. ve Slušovicích v Parkhotelu Všemina, za místo konání podzimního, volebního semináře byla vybrána Praha (Centrum doktorandských studií, Praha – Dejvice).

46

Odborný seminář v Třeboni, 16. – 17.10.2008

Místo konání: Třeboň, hotely Bohemia a Regent Počet účastníků: 125 osob (115 posluchačů, 10 přednášejících) Téma: Současná problematika národnostních menšin Hosté:

Mezinárodní konzervatoř Praha

Bonno gastro servis, s.r.o. (Holcová Věra, Nadymáčková Alice) Přednášející:

Mgr. Luboš Hudec, Zařízení pro děti - cizince, DÚ, DDŠ, VÚ, SVP, Základní a praktická škola, Praha, ředitel

Mgr. Petr Studenovský, Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví, vedoucí odboru

Mgr. Dagmar Doubravová, Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s., předsedkyně

Kamil Podzimek DiS., MPSV ČR, odbor rodinné politiky

JUDr. Emil Ščuka, SOŠ managementu a práva, ředitel

Mgr. Petr Koubek, tiskový mluvčí ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny

Drahuše Veselá, pěstounka

Miroslava Bendová DiS., Jan Horváth, Salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže, České Budějovice, romská sekce

Ing. Petr Hladík, Naděje, o.s., pobočka Písek, vedoucí

47

Národnostní menšiny v Jihočeském kraji

Mgr. Petr Studenovský Budeme-li vycházet ze statistik, které nám ukazují rozmístění a početnost příslušníků národnostních menšin, máme jediný zdroj dat, a to výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2001 zpracovaný ČSÚ. Ze dvanácti dnes uznaných národnostních menšin jsou v naší republice stále nejpočetnějšími menšinami slovenská, německá, polská a romská. V r. 2001 se přihlásilo k národnostem:

absolutní počet %

České 9 249 777 90,4

Slovenské 193 190 1,9

Německé 39 106 0,4

Romské 11 746 0,1

Při běžném srovnání s předchozím sčítáním lidu v r. 1991 je patrný velký pokles identifikace s jednotlivými národnostními menšinami.

1991 2001 %

Sčítání obyvatel celkem 10 302 215 10 292 933 -0,1

Česká 8 363 768 9 249 777 +10,8

Slovenská 314 877 193 190 -41,6

Německá 48 556 39 106 -21,1

Polská 59 383 51 968 -14,2

Romská 32 903 11 746 -64,4

Skutečnost lze hodnotit jen hypoteticky a důvody spatřovat v širším komplexu jevů působících na obecný pokles deklarování národnosti. Jde například o:

směšování pojmu národnost a státní občanství

homogenizaci společnosti ČR po rozdělení československé federace

reakce na nepovinné vyplňování národnosti při sčítání lidu

projev neochoty nebo obavy přihlásit se k jiné než české národnosti

a také proces integrace nebo postupující asimilace příslušníků národnostních menšin. Obecných příčin by se dalo najít snad více a současně se dá i předpokládat, že při dalším sčítání lidu vznikne obraz jiný, na kterém se projeví například vstup naší země do Evropské unie. V republikovém srovnání tyto nejpočetnější menšiny převládají vedle Prahy a Středočeského kraje v kraji Moravskoslezském a Jihomoravském. Jihočeský kraj za krajem Ústeckým a Olomouckým zaujímá 7. místo. V Jihočeském kraji je pořadí nejpočetnějších menšin totožné s republikovým. Slováci 1,35% Českokrumlovsko, Budějovicko, Táborsko

Němci 0,22% Českokrumlovsko, Budějovicko, Prachaticko

Poláci 0,06% Českokrumlovsko, Budějovicko, Jindřichohradecko

Romové 0,09% Budějovicko, Strakonicko, Písecko, Českokrumlovsko, Jindřichohradecko, Táborsko, Prachaticko

48

Zákon o právech příslušníků národnostních menšin (č. 273/2001 Sb.) jasně vymezuje, kdo je příslušníkem národnostní menšiny. Je jím občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Tato citace § 2 zákona jasně ukazuje na dobrovolné rozhodnutí českého občana užívat národnostně menšinových práv, která jsou mu zaručena Listinou základních práv a svobod a mezinárodními úmluvami, zejména pak Rámcovou úmluvou Rady Evropy o ochraně národnostních menšin. Podvýbor pro národnostní menšiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR provedl v r. 2004 audit zřízení výborů pro národnostní menšiny ve smyslu ustanovení zákona o obcích (§ 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb.) a zákona o krajích (§ 78 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb.). Podle příslušných ustanovení platí, že v územním obvodu obce, ve které žije podle posledního sčítání lidu alespoň 15 % občanů hlásících se k jiné národnosti než české, zřizuje se výbor pro národnostní menšiny. V našem kraji se tato zákonná povinnost týká 19 - ti obcí Českokrumlovska a Prachaticka. Ve všech případech se jedná o malé obce a tak i procentní zastoupení příslušníků menšin představuje malý počet občanů. V žádné obci dosud výbor ustaven není pro nezájem občanů, kterých se to týká. Jde většinou o seniory, kteří národností pouze reflektují zemi svého původu. Tato skutečnost platí zatím obecně pro celý Jihočeský kraj. Dá se dokladovat mimo jiné i tím, že organizace příslušníků národnostních menšin na úrovni zájmových organizací v kraji nejsou, nebyla dosud ustavena ani žádná pobočka ze společensko-kulturních organizací národnostních menšin, působících na republikové úrovni. Nebyla dosud také naplněna podmínka pro ustavení Výboru pro národnostní menšiny zastupitelstva Jihočeského kraje, tj. 5% občanů hlásících se k národnosti jiné než české. V kraji jsou aktivní pouze Slováci, kteří již několik let organizují Dny slovenské kultury v Českých Budějovicích, ale žádnou další činnost dosud nevyvíjejí. V souladu s legislativním zabezpečením druhé fáze reformy územní veřejné správy byla provedena změna menšinového zákona. S ohledem na řešení problematiky romských komunit byly (§ 6 odst. 7 a 8) obecní úřady obcí s rozšířenou působností pověřeny v přenesené působnosti plnit úkoly napomáhající integraci příslušníků romské komunity do společnosti, krajské úřady jejich řízením a koordinací. V procesu vývoje posledních let došlo k některým posunům v náhledu na problematiku sociálního začleňování Romů. Řada průzkumů a odborných šetření umožnila popsat stav, jak ho vidí nezávislí odborníci. Byly zveřejněny také zcela nové přístupy k této oblasti, zejména z oboru kulturní antropologie. Dosud ale stále ještě nebyla dostatečně vyřešena potřeba přesnějšího vymezení pojmů Rom, romské společenství, romská komunita. V obecném přístupu k řešení problémů romských občanů jsou reflektovány prohlubující se sociální rozdíly mezi podstatnou částí této menšiny a majoritou. Pozornost je zaměřena zejména na snížení nezaměstnanosti, zvýšení kvalifikace a úrovně vzdělání, zlepšení bydlení a zdravotního stavu. V každém kraji jsou pak ještě další specifické problémy. V našem kraji žijí Romové poměrně rozptýleně, přibližné odhady představují zhruba 0,2 % obyvatel. Dosud nebyl proveden monitoring o sociálních strukturách romských obyvatel včetně vymezení lokalit s větší koncentrací jednotlivců a rodin s nadměrným výskytem a souběhem více problémů a handicapů vedoucích k sociálnímu vyloučení. Jihočeský kraj nemusí řešit aktuálně problémy, se kterými se potýkají Chánov nebo dalších jedenáct lokalit v republice, které jsou v centru v pozornosti Rady pro záležitosti romské komunity. Obecně lze říci, že náš kraj se může zaměřit zejména na záležitosti prevence tak, aby

49

nedocházelo ke zhoršování celkové situace. Proto také Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb Jihočeského kraje ustavil pracovní skupinu pro příslušníky národnostních a jiných menšin, uprchlíky a cizince zaměřenou na osoby a rodiny v dlouhodobé sociální krizi. Naléhavý úkol omezování sociálního vyloučení vyžaduje věnovat pozornost zejména sociální práci. Sociální péče a sociální pomoc musí být vůči všem kvalifikovaná, včasná, účinná, motivující, přiměřená a poskytovaná konkrétnímu občanovi. Přechodnou, ale velmi důležitou úlohu v současné době sehrává vládní program terénní sociální práce. Je považován za program vyrovnávacích postupů v oblasti sociální péče a ve srovnání s jinými kraji nebyl u nás dosud příliš využíván. Dnes v kraji působí pět terénních sociálních pracovníků, a to v Písku, Táboře, Milevsku, Českém Krumlově a Českých Budějovicích. V této oblasti sociální politiky má Jihočeský kraj stanovenou svoji vlastní strategii, která je obsažena v Koncepci prevence a humanitní činnosti (tento dokument byl dne 20.6.2006 schválen ZK usnesení č. 1662006ZK). Obsahem koncepce jsou tyto čtyři oblasti: 1. Strategie protidrogové politiky JčK na období 2005 – 2009 2. Akční plán Strategie protidrogové politiky JčK na období 2005 – 2009 3. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v JčK na období 2005 – 2009 4. Strategie oblasti znevýhodněných skupin ohrožených sociálním vyloučením v JčK na rok 2006 –

2007

Jihočeský kraj je zřizovatelem 7 dětských domovů, když jejich celková lůžková kapacita je 301 míst. V těchto domovech jsou umístěny jak děti z Jihočeského kraje, tak i z krajů jiných. Nejpočetnější skupinu tvoří děti plnící povinnou školní docházku a mládež od 15 do 18 let.

V žádných statistických ukazatelích se však neuvádí jejich etnický původ, proto můžeme pouze dovozovat z praxe, že dětí jiného etnika, zejména romského, je v ústavních zařízeních umístěno cca 50% z celkového počtu umístěných dětí. Některé neziskové organizace uvádějí až 80 %. K 31.12.2006 byl za Jihočeský kraj celkový počet dětí umístěných v ústavní výchově 484 dětí, k 31.12.2007 407 dětí. K 31.12.2006 byl za Jihočeský kraj celkový počet dětí umístěných v náhradní rodinné péči 449 dětí, k 31. 12. 2007 potom 489 dětí. I když se v žádných statistických ukazatelích týkajících se dětí umisťovaných do náhradní rodinné péče neobjevuje jejich etnický původ, zákon o sociálně-právní ochraně (§ 57) dovoluje osobní údaje, a i ty, které jsou považovány za citlivé (mimo jiné i etnický původ), orgány sociálně-právní ochrany dětí zpracovávat, avšak

jen v rámci a k plnění zákona, tedy k poskytování sociálně-právní ochrany. Proto lze za Jihočeský kraj uvést, že v roce 2006 bylo z celkového počtu 61 umístěných dětí do NRP (pěstounská péče a osvojení) umístěno 13 „poloromských“ a 5 romských dětí. V roce 2007 z celkového počtu 57 umístěných dětí do NRP bylo umístěno 15 „poloromských“ a 2 romské děti. Bohužel dosud nám stále chybí kvalitní a rozsáhlý výzkum, který by vyvrátil či potvrdil naše představy o výchově romských dětí v náhradní rodinné péči. Byly provedeny některé dílčí výzkumy, které srovnávaly výchovu romských a neromských dětí v NRP. Žádný z nich nepodal prokazatelný výsledek, že by výchova romských dětí v náhradních rodinách byla významněji obtížnější než výchova dětí neromských. Je známo, že romské děti, které přišly do rodiny z ústavního zařízení, mají zvýšenou potřebu ověřovat si pevnost citových vztahů v nové rodině; lépe prospívají, pokud

50

rodina uplatňuje pravidla a hodnoty rodiny důsledně; s projevy problematického chování se pracuje lépe, je-li dítě podporováno ve své identitě (tj. ví mnoho o svém romství a faktu adopce), a je prospěšné, stýká-li se adoptivní rodina s romským dítětem s rodinami podobného složení. Romské děti vyrůstající v náhradní rodinné péči u neromských rodičů se ocitají mezi dvěma světy. Neromský svět jejich nové rodiny se pro ně stává jakýmsi životním základem, zároveň se však setkávají s bolestnou zkušeností a jsou tímto majoritním světem odmítáni. Okolí jim neustále předhazuje jejich biologický, tedy romský původ. Samy děti však romský svět mnohdy vůbec neznají. Ze svých biologických rodin odcházejí většinou kolem jednoho až dvou let často brzy po narození a jejich kontakt s Romy bývá velmi omezený. Vše tak nasvědčuje tomu, že sociálně osiřelé romské děti patří v naší dětské populaci k těm, které jsou nejvíce znevýhodněny, k těm, které mají nejmenší šanci zažít a poznat, co je jistota rodičovské náruče a atmosféry rodinného kruhu okolo stolu, nejen svátečního. Právě tyto každodenní zkušenosti jim chybí a jejich absence se podepisuje na tom, že ani ony samy nebudou schopny tyto „nezbytnosti“ poskytovat svým vlastním dětem. A proto je dobře, že i v našem kraji se daří umísťovat tyto děti do náhradní rodinné péče (jak již bylo v úvodu zmíněno v roce 2006 i 2007 z celkového počtu dětí umístěných do NRP to bylo cca 30 % dětí romského, zejména „poloromského“ etnika. Také jsme zaznamenali zájem žadatelů o NRP (pěstounskou péči i o adopci) z řad žadatelů romského etnika (po dvou žadatelích v roce 2007 i v letošním roce).

51

Služba Mentor

Mgr. Dagmar Doubravová

Počátky služby Mentor

inspirace u Dánské probační služby a její účast v pilotním projektu

2004 – 2005 pilotní projekt Mentor pro cílovou skupinu romských klientů, kterým byl uložen alternativní trest

úspěšná realizace pilotního projektu společně s vybranými středisky PMS ČR a postupné rozšiřování do dalších regionů

2004 – 2008 využití hlavních principů služby Mentor pro cílovou skupinu propuštěných z VTOS + ověření v rámci projektu Šance

Romové pomáhají Romům

• Příslušníci romské menšiny – klienti PMS ČR • Příslušníci romské menšiny – budoucí mentoři • Posílení kompetencí příslušníků romské menšiny aktivně

řešit problémy komunity

Romský mentor PODMÍNKY • čistý trestní rejstřík • věk minimálně 18 let • příslušnost k romské menšině

POVINNOSTI • absolvovat rekvalifikační kurz (100 hodin) • účastnit se supervizí (1x za 2 týdny, 1x za 2 měsíce) • spolupracovat s PMS ČR • mlčenlivost • vedení dokumentace

Typy klientů • A – Nespolupracující klient • B – Problémový klient • C – Spolupracující klient ohrožený sociální exkluzí

Mgr. Dagmar Doubravová

52

Úspěšnost u jednotlivých typů klientů (stav k 31.7.2008) Úspěšnost služby Mentor

stav k 31.7.2008 celkem VČ SČ JČ StČ

počet klientů 511 132 94 154 128

úspěšnost celkem 250 87 37 81 45

úspěšnost u otevřených případů 62 20 3 21 18

úspěšnost u ukončených případů 188 67 34 60 27

Aktuální situace • 37 aktivních romských mentorů • Spolupráce s 17 středisky v 5 krajích ČR + hl. m. Praha • Více informací včetně podrobných aktuálních statistik na www.mentoring.spj.cz Základní pilíře služby Mentor • Osobnost mentora – člověk se zájmem o cílovou skupinu, často má vlastní zkušenost s

překonáváním životních překážek a dokáže ji předat svým klientům. Obvykle se jedná o aktivní jedince, kteří jsou ochotni udělat více, než se od nich očekává.

• Spolupráce odborných pracovníků a mentorů – respektující vztah, otevřenost novým myšlenkám, pohledům a postupům.

• Příprava mentorů – 100 hodinový kurz a pravidelné supervize – význam osobnosti supervizora. Činnost mentorů • Motivace klientů k plnění povinností souvisejících s výkonem alternativního trestu • Pravidelné návštěvy klientů v domácím prostředí • Podpora klientů při hledání práce, bydlení • Pomoc klientům při komunikaci s úřady a s PMS • Pomoc při řešení klientovy zadluženosti a při náhradě škody • Pomoc PMS při orientaci v romské komunitě

0

50

100

150

200

250

A B C

Typ klienta

Úspěšnost ujednotlivých typůklientů

53

Řekli o službě Mentor Jak hodnotíte úspěšnost projektu? Pavel Štern, ředitel PMS ČR „Projekt Systém mentoringu v trestní justici lze díky jeho výsledkům charakterizovat jako jednoznačně nejúspěšnější projekt, na kterém se PMS ČR doposud podílela a podílí. Potvrdila se myšlenka, že romští dobrovolníci mají obrovský vliv na pachatele z romské komunity, s nimiž PMS ČR pracuje. Společně s SPJ se nám podařilo nastartovat něco, co v zahraničí zcela běžně funguje. Jak lze vyčíst z dosažených výsledků, dobrý potenciál je i u nás. “ Co Vás motivovalo stát se mentorem? Marie Kotlárová, mentorka v Pardubicích „V minulosti jsem se setkala s několika případy, kdy se někdo z mého okolí dostal do stejné situace, kterou nyní řeším se svými klienty – tedy že mu byl alternativní trest přeměněn na vězení. Zejména z důvodů lehkomyslnosti, základní neznalosti zákonů, ale často i praktické stránky života se stává, že Romové ignorují uložený trest a riskují daleko tvrdší postih. Proto jsem se rozhodla k osvětě v rámci své komunity a hlavně v konkrétních případech pomáhat řešit problémy v době, kdy ještě vyřešit jdou.“

54

Drogový problém v prostředí romského etnika

Kamil Podzimek, DiS.

NAŠE POSLÁNÍ Posláním Jihočeského streetworku je poskytování služeb terénní sociální práce uživatelům drog (tj. probíhá v jejich přirozeném prostředí-ulice, byty, bary, taneční parties atd.) v lokalitách Jihočeského kraje a v Českých Budějovicích. Jihočeský streetwork poskytuje informace, zdravotnický materiál a poradenství ke zlepšení sociální a zdravotní situace v populaci uživatelů drog. Nedílnou součástí je předcházení poškození infekčním onemocněním a šíření těchto nemocí. Smyslem je působit na klienty k pozitivní změně chování a k léčbě závislostí.

NAŠE CÍLE Navázání kontaktu se skrytou populací uživatelů drog Minimalizace zdravotních a sociálních rizik v populaci převážně injekčních uživatelů drog v

Českých Budějovicích a lokalitách Jihočeského kraje Vedení klienta k osvojení si zásad vedoucích ke snižování rizik při užívání drog a přenosu

infekčních onemocnění Bezpečná likvidace injekčního materiálu Rozvoj spolupráce s dalšími institucemi poskytující služby pro uživatele drog a institucemi

následné péče v Jihočeském kraji ZÁKLADNÍ POSKYTOVANÉ SLUŽBY Individuální přístup = rozhovor

Výměna injekčního materiálu a distribuce HR materiálu

Základní zdravotní, sociální a právní poradenství

Krizová intervence

Motivační trénink

Poradenství a zprostředkování testování VHB, VHC, HIV

Informace o zařízeních následné péče

Sociální práce a asistence

Zprostředkování další odborné péče

Zdravotní ošetření drobných poranění

Distribuce informačních materiálů

Prevence spojená s užíváním syntetických drog

Vitaminový program

Těhotenské testy pro uživatelky drog

Poradenství v otázkách „bezpečného braní“ a sexu

Přispívání ke školní protidrogové prevenci pořádáním besed s našimi pracovníky

55

PROČ DROGOVÝ PROBLÉM Sociálně vyloučené a sociálním vyloučením ohrožené romské lokality

Prohloubení faktorů už tak přítomného sociálního vyloučení

Gamblerství

Časté zadlužování

Lichva – v lokalitách často žije lichvář

Prostituce

Krádeže

Velká rozšířenost návykových látek

Zkušenost s širokou škálou návykových látek

Nízký věk při zkušenosti s legálními drogami

Nízký věk problémového užívání

Nízká důvěra k institucím

Skupinová koheze Romů

Větší tolerance k odlišnostem

Malé obsazení ve službách typu komunity a doléčování

Riziková aplikace, sdílení injekčního materiálu

Špatná informovanost o nebezpečnosti drog

Špatná informovanost o zásadách bezpečného sexu

Možnosti a meze edukace této skupiny UD Časovaná bomba – nenechme ji vybuchnout

Velká aktivita TP a odborné znalosti pracovníků

Spolupráce poskytovatelů sociálních služeb (NZDM VIP, Jiloro, Salesiánské středisko mládeže, Diecézní charita – Poradna Eva

Spolupráce s Diagnostickými ústavy, Dětskými domovy se školou – možnosti?

56

Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže České Budějovice

Miroslava Bendová, DiS., Jan Horváth

Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže České Budějovice přispívá prostřednictvím preventivního výchovného systému Dona Boska, volnočasových aktivit a sociální práce k celostnímu rozvoji dětí a mládeže. Práce je postavena na čtyřech pilířích 1. Hřiště - hra 2. Domov – rodina 3. Vzdělání – škola 4. Víra – duchovní rozměr

Středisko nabízí čtyři programy: 1) zájmové kroužky 2) otevřené kluby 3) chaloupky 4) práce s dobrovolníky a praktikanty

Rozsah činnosti

• pravidelná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost • terénní práce • příležitostná činnost • spontánní činnost • individuální práce • pomoc dětem, mládeži a rodině při sociálních obtížích a konfliktech • táborová a pobytová činnost • osvětová činnost a vedení k prevenci sociálně patologických jevů • spolupráce a vzdělávání dobrovolníků Střediska z řad mládeže i dospělých • v rámci klinického pracoviště vzdělávání praktikantů Jihočeské univerzity sportovní činnost

Don Bosco (Giovanni Bosco) zakladatel salesiánských středisek *16.8.1815 (Becchi) + 31.1.1888 (Torino)

57

ROMSKÁ ORATOŘ (Romano dživipen – romský život) Cílová skupina:

Neorganizovaná skupina romských dětí a mládeže ze spádové oblasti Máj.

Věkový rozsah 6 – 26 let Doučování:

doučování 1. stupně ZŠ

možnost individuálního doučování Cíle:

Získání pozitivního postoje k učení

Pomoci dítěti zvládat aktuální učivo

Překonávání jazykové bariéry Volnočasové aktivity pro romské děti a mládež ve věkovém rozmezí 6 – 15 let:

hudebna

keramika, výtvarná dílna

počítače

sportovní aktivity Sociální práce:

Volnočasové aktivity na sídlišti Máj

Terénní sociální práce: Návštěvy rodin Kontaktování romské mládeže

Nabídka sociální pomoci romské komunitě

Individuální doučování

Konzultace ve školách

Poradenství

Případová práce KONTAKTNÍ CENTRUM MAJÁK Programy:

Primární prevence - tematické programy, diskuze ...

Individuální doučování

Nabídka sociálních služeb romské komunitě

Volnočasové aktivity - výtvarka, společenské hry, tancování, pokec

58

Integrační program Naděje, o. s. pobočka Písek

Ing. Petr Hladík

NADĚJE

• Nestátní nezisková charitativní organizace s celostátní působností (na území ČR od roku 1990)

• Oblasti působení: programy pro třetí věk, programy pro mentálně postižené, náhradní rodinná péče, zdravotní programy, potravinová pomoc, integrační a misijní programy.

• Organizace je postavena na křesťanských principech a posláním Naděje je praktické uplatňování evangelia v životě a jeho šíření.

Pobočka Písek byla založena v roce 2001 a má registrovány tyto sociální služby dle zákona 108/2006 Sb.

• Terénní program – poradenství, prevence, kontakt

• Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi – SASpRD – poradenství, vyřizování osobních záležitostí, domácnost, pomoc při výchově a vzdělávání dětí apod.

• Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež – NZDM – komunitní práce, volnočasové aktivity pro děti a mládež, podávání informací, vzdělávání, poradenství, motivace k vlastní aktivitě, hodnoty, zodpovědnost

Úvod do struktury integračního programu v Písku Integrační program je sestaven tak, aby brzdil případný dopad nepříznivých situací na jednotlivé osoby nebo rodiny. Rodinám nebo jednotlivcům, vystěhovávaným z běžných městských nájemních

bytů z důvodu porušování pravidel nájmu, je nabídnuta možnost nájemního bydlení nejprve ve středisku Naděje Svatoplukova, kde jsou ještě klasické nájemní byty nižších kategorií. V této době není přihlíženo k neuhrazeným dluhům z předchozích nájemních bytů a tyto dluhy nejsou důvodem k ukončení nájmu v nově přiděleném bytě. Cílem sociálně aktivizační služby a terénního programu v tomto středisku je pomoci uživatelům služeb zachovat nájemní vztah a postupně umořit předchozí dluhy, což je cesta k možnosti přidělení běžného nájemního bytu. Obdobným způsobem je aplikován systém i ve středisku Purkratice, kde již nejsou zcela běžné nájemní byty, ale holobyty (obvykle místnost se sporákem na tuhá paliva a umyvadlem se studenou vodou – sprcha a

toaleta je pro 2-3 byty na chodbě). Pokud některá z rodin či osob ve středisku Naděje Svatoplukova nadále neplní své povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, bývají obvykle soudně vystěhováni do střediska Naděje Purkratice. Opět je volen přístup možnosti návratu, tedy nepřihlíží se k předchozím dluhům a je zde eventualita dostat se přes Svatoplukovu až zpět do běžného nájemního bytu. Žádosti o byty jsou posuzovány komisí dle nabídky nájemného a sociální situace žadatelů. Tento systém se do značné míry osvědčil, neboť je zde silná motivace k možnému návratu. Samozřejmě opět dochází k tomu, že tento systém nezachytí všechny a některé rodiny končí na ulici a děti jsou odebrány do ústavní výchovy i přes intenzivně nabízenou pomoc.

59

V obou střediscích jsou navíc zřízeny předškolní a školní komunitní kluby, kde se dětem opět dostává prostoru aktivně a smysluplně využívat volný čas. Prostor je věnován přípravě předškolních dětí na nástup do školy a školního kolektivu. U školních dětí je věnován čas přípravě do školy, doučování a dále volnočasovým aktivitám včetně kontaktu s okolím prostřednictvím výletů a účasti na kulturních a společenských událostech ve městě.

Celý systém je aktivně podporován terénním programem, který má za cíl jednak předcházet vystěhovávání z běžných nájmů (nejen v městských bytech), ale také pomoci znovu se začlenit a vytrvat rodinám, které se díky integračnímu programu dostaly zpět do městského či jiného nájemního bytu.

NZDM stojí mírně stranou od uvedené struktury, ale k celému systému neodmyslitelně patří. Děti, navštěvující základní školu, popřípadě učiliště nebo školu střední, tvoří generaci, která se může vyvarovat řady chyb svých rodičů nebo prarodičů. Díky nabídce pomoci s učením a vedením ke vzdělání, předávání kvalitních informací, budování pozitivních vztahů a hodnot mají děti navštěvující centrum Naděje Nábřeží lepší startovací pozici. Navíc kontakt a vybudovaná důvěra může usnadnit pomoc v dalších letech. Dalším důležitým momentem je zprostředkování kontaktu přes děti k rodičům a jejich problémům, které je možno opět včas řešit pomocí terénní sociální práce. Cílové skupiny:

• SASpRD – rodiny, vystěhovávané z nájemních bytů pro porušování pravidel nájmu, rodiny s dětmi ohrožené sociálním vyloučením (převážně romské rodiny), předškolní a školní děti z uvedených rodin

• TP – osoby a rodiny ohrožené sociálním vyloučením, osoby a rodiny se specifickými potížemi (Romové), osoby v nepříznivé sociální situaci

• NZDM – děti a mládež ohrožené patologickými jevy, vyloučením ze společnosti, děti navštěvující školské zařízení (ZŠ, SOU, SŠ) od 6 do 18 let

z rodin v nepříznivé sociální situaci

Střediska SASpRD Svatoplukova a Purkratice Aktivity středisek SASpRD s byty a holobyty (Svatoplukova, Purkratice)

• Předávání kvalitních informací

• Praktická pomoc při řešení tíživých situací

• Poradenství v oblasti sociální – zejména dluhové poradenství, řešení bytové otázky

• Zprostředkování zaměstnání – spolupráce s ÚP, městem, zaměstnavateli

• Motivace ke změně

• Práce s dětmi

• Vedení k samostatnosti (zodpovědnosti za vlastní život) – děti i rodiče

Aktivity komunitních center ve střediscích Svatoplukova a Purkratice

• Klub pro maminky s předškolními dětmi – dovednosti a znalosti dětí a komunikace s maminkami (potřeby)

• Odpolední klub pro děti navštěvující ZŠ – praktické dovednosti, vzdělávání, aktivní využívání volného času

60

Cíle sociální služby ve střediscích Svatoplukova a Purkratice

• Nabídnout uživatelům služeb takovou pomoc, aby byli schopni postupně řešit samostatně své problémy a stali se nezávislými na systému sociální pomoci nebo aby se jejich závislost na vnější pomoci průběžně zmenšovala.

• Zabránit prohlubování sociálního vyloučení a pomoci využít skrytý potenciál – cesta k přijetí většinovou společností

• Zvýšit zaměstnanost v cílových skupinách

• Snížit zadluženost, eventuelně řešit dluhy včas nebo je alespoň začít řešit

• Zabránit ztrátě domova a odebrání dětí do ústavní výchovy

• Motivovat rodiny k vyššímu vzdělání dětí (do budoucna – lepší uplatnění na trhu práce) a pomáhat s přípravou dětí do školy. Omezit záškoláctví a bezdůvodně zameškané hodiny

• Předávání praktických dovedností (šití, vaření, péče o domácnost a děti, cestování, hospodaření apod.)

• Zajištění výchovně-vzdělávacích programů

Středisko Naděje, o. s. Nábřeží – NZDM a TP Aktivity nízkoprahového klubu

• Volnočasové aktivity zaměřené na společný zážitek, vytváření pozitivních vztahů, komunikaci, rozvíjení dovedností a jejich prezentace veřejnosti, činnosti a přístupy potlačující agresivitu

• Vzdělávání – možnost přípravy do školy, doučování, ale také předávání aktuálních informací, umožnění využití počítačů a internetu, motivace

• Výlety, tábory a další aktivity mimo domov a klub – možnost vytvořit situace, do kterých se děti ve svém přirozeném prostředí nemají šanci dostat

• Možnost vyhledání pomoci u pracovníků v případě krizových situací – společné hledání přijatelných řešení (zneužívání, drogy či jiné závislosti, zdraví, vztahy v rodině, vztahy s okolím, diskriminace, trestná činnost, ale i hledání vhodné školy nebo postavení v kolektivu)

Cíle NZDM ve středisku Nábřeží

• Umožnit setkávání v bezpečném prostředí

• Zprostředkovat rozvoj dovedností a prezentaci veřejnosti

• Předávat pravdivé a aktuální informace

• Poskytnout prostor pro seberealizaci

• Vytvořit podmínky pro dosažení vyššího vzdělání

• Prostřednictvím volnočasových aktivit a her dát prostor rozvoji kladných stránek osobnosti a vést k přijatelné komunikaci s okolím

• Pomoci řešit problémy v rodině, problémy se začleněním do kolektivu vrstevníků

• Podpořit vytvoření reálného pohledu na svět a uspořádat životní hodnoty dětí a mládeže

Aktivity terénního programu ve středisku Nábřeží

• Poradenství – zejména v oblasti dluhů, bytových otázek, zaměstnání, plánování

• Doprovázení na úřady – pomoc při vyřizování osobních záležitostí, objasňování získaných informací

• Zprostředkování komunikace s rodinou, sousedy – využití techniky mediace

• Předávání pravdivých, nezkreslených informací, upozorňování na rizikové jednání ve vztahu k porušování zákona

61

Cíle TP

• Zabránit vystěhování z nájemního bytu, pokud je to možné

• Podpora při řešení bytové otázky

• Řešit zadluženost

• Objasnit úřední záležitosti a pomoci se v nich orientovat, vysvětlit priority

• Hledat adekvátní způsoby řešení situací, do kterých se uživatel služby dostal

• Předávání kvalitních a pravdivých informací

VIZE A PLÁNY

• Zvýšit kapacitu NZDM – je podán projekt do ROP na rekonstrukci 1. patra, čímž dojde k rozšíření stávajících prostor o 50%

• Oslovit do budoucna další cílovou skupinu ve věku 16 – 26 let s obvykle nižším dosaženým vzděláním, obtížně zaměstnatelnou a inklinující k delikvenci a sociálně patologickým jevům

• Pokračovat v integračním programu a zabránit dalšímu vyloučení osob a rodin ze společnosti

• Pomoci snížit předsudek a zlepšit komunikaci mezi majoritou a lidmi sociálně vyloučenými 13. jednání výboru FDD ČR, Kamenná Lhota, 27. listopadu 2008 Za typicky zimního sychravého počasí vyrazili členové výboru FDD ČR k poslednímu jednání v roce 2008 do Kamenné Lhoty. V příjemném prostředí venkovské a typicky myslivecké restaurace

U Doudy se sešli s výjimkou jednoho člena všichni ostatní, jako host byla pozvána Bc. Marcela Stutzová, ředitelka DD Most. Po již obligátním začátku s kontrolou závěrů minulého jednání přistoupil výbor k individuálnímu hodnocení podzimního semináře. Jednomyslně byl označen za výborně připravený včetně doprovodného programu pro zájemce. Pozitivní byla i zpráva pokladníka, Mgr. Kurze, že šlo o seminář nejvíce ziskový od roku 1996. Dalším bodem jednání bylo sestavení přehledu regionálních kol Nejmilejšího koncertu s termíny akcí a jmenování jednotlivých delegátů. Mgr. Hart dále výbor informoval, že maďarská strana požádala o přesun termínu mezinárodního kola Sportovních her, Mgr. Faltýnek má však již pevně dohodnutý termín v červnu. Poté výbor

přistoupil k jednání s Bc. Stutzovou o podmínkách a její představě o organizaci celostátního kola Nejmilejšího koncertu 2009. Termín byl dohodnut na sobotu 16.5.2009, mělo by jít pouze o akci jednodenní (vzdálenější a zejména moravské dětské domovy by samozřejmě měly mít možnost noclehu). Mgr. Pavlas podal návrh, aby došlo ke změně v systému organizace celostátního kola, tj. aby celostátní kolo bylo celé již pojato jako „galapřehlídka“ vítězů jednotlivých regionů. Proč by měly děti, které odevzdaly maximální výkon na regionálním kole a postoupily do celostátní přehlídky, ještě znovu soutěžit o postup do „galavečera“ nebo do něj být dokonce pouze z rozhodnutí pořadatele nominovány, což představuje pro nevybrané výrazné zklamání a navíc zakládá nedůvěru ve spravedlivý systém. Novým členem FDD ČR se stala Lucie Kubešová, DiS. (DD Horní Čermná, ředitelka), o ukončení členství požádala z důvodu odchodu do důchodu dlouholetá členka Anna Kašparová (VÚM Velké Meziřičí).

62

Transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti Tisková zpráva ze dne 19. ledna 2009

Jiří Sezemský, MPSV, vedoucí oddělení styků s veřejností

Vláda na svém zasedání dne 19. ledna 2009 schválila „Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti – základní principy“. Materiál je dalším krokem v procesu sjednocování systému péče o ohrožené děti a je dílčím naplněním úkolů uložených Analýzou současného stavu institucionálního zajištění péče o ohrožené děti. Tvorba materiálu byla koordinována Ministerstvem práce a sociálních věcí v rámci Meziresortní koordinační skupiny, v níž jsou zastoupena ministerstva podílející se na péči o ohrožené děti (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra a ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny) a zástupci samosprávy (Asociace krajů ČR a Svaz měst a obcí ČR). Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti je vůbec prvním meziresortním vyjádřením vůle ke spolupráci na změně. Přestože jednotlivé resorty dlouhodobě usilují o zkvalitňování práce s ohroženými dětmi, tyto aktivity jsou nekoordinované a někdy dokonce protichůdné. Předpokladem pro jakoukoliv zásadní změnu je tedy v první řadě překonání vzájemného resortního vymezení a nastolení společných postupů.

I. MOTTO 1) OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) jako činitel prevence, podpory a pomoci

• V mnoha místech je OSPOD vyřazen z řešení situace v postižených domácnostech, neboť jeho kontakt s nimi je z nedostatku kapacit omezen na kontrolní a represivní řešení krizových situací. OSPOD se musí stát pomocníkem v nouzi, nikoliv obávaným represivním orgánem.

2) OSPOD a další subjekty systému péče o ohrožené děti pracují v terénu • V současné době není podíl terénní práce s rodinou na výkonu sociálně-právní ochrany dětí

optimální. Pracovníci mají někdy málo informací a poznatků o reáliích života svých klientů a rodin. Tento stav nastává i v důsledku nedostatečné kapacity pracovníků pro práci s klientem z důvodu velkého množství klientů na jednoho pracovníka. Často absentuje multidisciplinární spolupráce na úrovni terénu, dělení klíčových kompetencí a sdílení informací mezi jednotlivými odborníky participujícími na systému péče o ohrožené děti. Je nutné zvýšit kapacity OSPOD a vytvořit systém multidisciplinární spolupráce.

3) Efektivita je v prevenci a spolupráci • Náklady na péči o ohrožené dítě jsou vysoké, neboť je upozaděn význam preventivních

opatření, spolupráce se školami, zdravotnickými zařízeními, nestátními neziskovými organizacemi a dalšími subjekty. Náklady na pozdní zásah ve složité situaci jsou násobně vyšší, než včasná prevence. Jedna koruna vynaložená na prevenci má hodnotu sta korun vynaložených na nápravu, rehabilitaci, terapii, výstavbu a udržování ústavních zařízení.

4) Všestranná podpora lidských zdrojů zaručí dobrou práci ve prospěch ohrožených dětí • Vzdělaní a dobře zaplacení pracovníci v oblasti péče o ohrožené děti, kteří mají k dispozici

supervizi a metodické postupy, odvedou lepší práci, než vyhořelí pracovníci bez adekvátních nástrojů, zpětné vazby, hodnocení práce a odměňování na základě výkonu.

63

5) Dítě má vyrůstat v biologické rodině, pokud to není v rozporu s jeho zájmem • Všechny formy ústavní péče by měly být nejzazším alternativním a dočasným řešením pro

ohrožené děti. Klíčovým nástrojem je prevence a účinné ozdravení rodiny, dále především podpora pěstounské péče.

6) Dítě má právo na spoluúčast a vyjádření svého názoru • Podcenění systematické a citlivé diagnostické práce psychologů, sociálních pracovníků a

dalších odborníků, kteří mohou zjistit skutečné důvody chování dítěte i důležité aspekty fungování rodiny, vede k rozhodnutím, která nejsou v souladu s osobností dítěte a jeho preferencemi.

II. Navrhovaná opatření 1) Charakter péče Řízení péče o ohrožené děti Musí být sjednoceny postupy všech pracovníků v péči o ohrožené děti bez ohledu na rezortní příslušnost, zřetelně rozděleny kompetence a zajištěna vymahatelnost součinnosti rezortů a subjektů systému. Multidisciplinární spolupráce Klíčovým úkolem je zpracovat metodiku návaznosti jednotlivých složek péče o dítě nastavující model multidisciplinární spolupráce, kdy zodpovědný pracovník OSPOD (tzv. klíčový pracovník) vede klienta a jeho rodinu a koordinuje spolupracující tým. Tento pracovník navrhuje další postupy práce s klientem a rodinou a přibírá ke spolupráci další subjekty, které mají vliv na život ohroženého dítěte. Koordinuje práci multidisciplinárního týmu, vede dokumentaci o rodině, sestavuje individuální plány pro rodinu (nebo matku či otce či jiného zákonného zástupce dítěte) a navrhuje podpůrná opatření, pokud klient/rodina nespolupracují. Síť garantovaná státem Naprosto nezbytná je dostupnost informací pro rodinu a dostupnost vhodné péče (síť garantovaná státem) ve všech fázích procesu práce s ohroženým dítětem. Individuální plán pro rodinu Každá rodina (popř. matka či otec a dítě) bude mít svůj individuální plán, který sestavuje klíčový pracovník, a každé rodině bude k dispozici efektivní poradenství. Komunitní plánování Na úrovni obcí je nutné zajistit systém spolupráce na principech komunitního plánování, které zajistí propojení služeb a jejich dlouhodobou finanční udržitelnost. Prevence a náhradní ústavní výchova Důraz na prevenci selhávání rodiny a předcházení rizik zajistí dítěti vyrůstat v pro něj nejlepším možném prostředí. Znamená to přesměrování peněz a lidských zdrojů v sociální sféře a vytvoření systému efektivní prevence s cílem snížení počtů dětí v ústavní výchově. Chceme snížit celkový rozsah institucionalizované péče s průběžným posilováním alternativních modelů péče. Budeme přitom klást důraz na posilování podílu a větší motivaci pěstounských rodin. Práce s rodinou Dojde-li ke krizové situaci a zásah zvenčí do rodiny se jeví jako nezbytný, musí být problém primárně řešen s dítětem a s jeho širší rodinou. Teprve tehdy, jsou-li vyčerpány všechny možnosti pro stabilizaci rodinného prostředí a ty nevedou k nápravě, lze přistoupit k jiným opatřením. Znamená to společnou filozofii práce s ohroženým dítětem pro všechny dotčené rezorty uvedenou do praxe legislativně i metodicky.

64

Sjednocení rodiny – právo dítěte na kontakt s rodiči Pokud je dítě umístěno mimo svou rodinu, je nutné tento stav vnímat jako přechodný a všechna opatření zaměřit na návrat dítěte do ozdravené rodiny. Pokud není možný stabilní a bezpečný život dítěte v rodině, je nutné garantovat jeho právo na kontakt s rodiči, který bude pro dítě bezpečný a povede ke zdravému vývoji jeho osobnosti. Zároveň je nezbytně nutné sledovat, zda kontakt s původní rodinou není pro dítě ohrožující. Znamená to vypracování metodiky závazné pro všechny resorty na bázi Úmluvy o právech dítěte. 2) Legislativa Změna příslušných zákonů je jedním z pilířů sjednocení systému péče o ohrožené děti. Revize a následné sladění stávajících zákonů by měly stanovit filozofii přístupu k ohroženému dítěti a způsob multidisciplinární spolupráce. 3) Financování a) Transformace si vyžádá posílení finančních prostředků v systému péče o ohrožené děti. Peníze

budou přesměrovány od materiálních investic k lidem pracujícím v sociální sféře (i v rámci ústavní péče).

b) Vypracování konceptu sociálního bydlení zajistí dětem pocházejícím ze sociálně ohrožených rodin právo na život v rodině a vlastní rozvoj.

4) Lidské zdroje Nové vymezení sociální péče a) Prosazujeme nové vymezení sociální práce např. zařazením pracovníků OSPOD mezi terénní

pracovníky (nikoliv mezi úředníky veřejné správy). Chceme „pozvednout“ sociální práci, popř. definovat postavení pracovníka OSPOD jako „koordinátora (manažera) sociálně-právní ochrany dětí“, který ve spolupráci s dalšími subjekty péče o ohrožené děti vede proces stabilizace rodiny a dítěte.

b) Zajištění dostatku erudovaných terénních pracovníků a služeb SVP (střediska výchovné péče) vytvoří větší prostor pro prevenci a předcházení ústavní výchově.

Vzdělávání všech pracovníků péče o ohrožené děti a) Chceme zajistit systém vzdělávání a supervize v týmech i supervize případové a individuální.

Vzdělávání bude rozděleno pro pracovníky s klienty a pro vedoucí pracovníky – v oblasti vedení, manažerství aj.

b) Proškolení by měli být i soudci (změna praxe opatrovnických soudů) a další odborníci rozhodující ve věcech ohroženého dítěte.

Standardy péče o ohrožené děti Průřezovým mezirezortním úkolem je potom zpracování standardů péče o ohrožené děti, tj. vytvoření určité kvalitativní normy závazné pro všechny pracovníky systému péče o ohrožené děti a zakotvení práce tzv. klíčového pracovníka, který by plně odpovídal za práci s dítětem a jeho rodinou.

65

III. Národní akční plán Na tento materiál naváže „Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti“, který bude vládě předložen do 30. června 2009. Národní akční plán bude obsahovat zcela konkrétní úkoly vyplývající z výše uvedených témat, včetně termínů pro jejich splnění. Mezi tyto principy patří

preference péče o děti v rodinném prostředí před péčí ústavní a tím snížení počtu dětí v ústavních zařízeních,

prohloubení preventivní práce s ohroženými rodinami a snížení počtu dětí odejmutých z péče rodičů,

individuální přístup a multidisciplinární práce na úrovni terénu,

aktivnější zapojení dětí a jejich rodin do řešení jejich vlastní situace.

Příloha 1. Počty dětí v ústavních zařízeních (resort MPSV, MŠMT, MZd)

Celkem - cca 21 - 22 000 dětí

Zařízení sociálních služeb (domovy pro osoby se zdravotním postižením) - cca 11 000 až 12 000

Školská zařízení (dětské domovy, výchovné ústavy, diagnostické ústavy) - cca 7 000 až 7 500

Zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do 3 let) - cca 1 800

Celkový počet dětí, které jsou v ústavních zařízeních na základě rozhodnutí soudu (ústavní výchova, ochranná výchova) - 9 269 dětí (k 1. 1. 2008) – zbývající počet dětí je v ústavních zařízeních umístěn na základě žádosti zákonných zástupců (většinou děti v zařízeních sociálních služeb).

2. Počet dětí žijících v pěstounské péči a v poručnictví

2006 - 7 149 dětí 2007 - 7 583 dětí

3. Počet pěstounských rodin 2006 - 4 845 2007 - 4 927

4. Počet dětí umístěných do péče ústavních zařízení (celkem) 2006 - 1 974 2007 - 2 195

5. Počet dětí, u kterých byla ukončena ústavní výchova (sledovány pouze děti, které byly do ústavního zařízení svěřeny na základě rozhodnutí soudu): 2006 - 1 706 2007 - 1 676

66

6. Počty pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností) 2006 - 1 638 2007 - 1 735

7. Dotace na výkon sociálně-právní ochrany dětí pro obce s rozšířenou působností Dotace na výkon sociálně-právní ochrany dětí je obcím s rozšířenou působností poskytována od roku 2007. Jedná se o samostatnou účelovou neinvestiční dotaci, která je určena na úhradu všech personálních, provozních a věcných nákladů spojených s výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Dotace je obcím vyplácena Ministerstvem financí z kapitoly Všeobecná pokladní správy ve 4 splátkách na jednotlivá kalendářní čtvrtletí, MPSV poskytuje Ministerstvu financí podklady pro výpočet a rozdělení dotace.

Celková výše dotace: 2007 - 697 000 000 Kč 2008 - 717 910 000 Kč 2009 - 739 447 000 Kč

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností, tel.: 221 922 809

e-mail: jiri.sezemsky@mpsv.cz www.mpsv.cz, www.noviny-mpsv.cz

67

14. jednání výboru FDD ČR, Babice, 22. ledna 2009 K prvnímu pracovnímu setkání v roce 2009 se výbor sešel v plné sestavě v Open Gate – Boarding

School v Babicích. Jako host byla pozvána ředitelka Nadace Educa a psycholožka gymnázia, paní PhDr. Hana Halfarová. Výbor po kontrole závěrů z minulého jednání vyslechl informace Mgr. Lackové o přípravách jarního semináře ve Slušovicích, odsouhlasil termín jeho konání, jeho peněžní zajištění, téma připravovaného semináře: „Obtížně vychovatelné děti a mládež v zařízeních náhradní rodinné péče“ a vzal na vědomí seznam přednášejících a hostů. Nejdůležitějším bodem programu bylo ovšem jednání s PhDr. Halfarovou, která seznámila členy výboru s bližšími

údaji o gymnáziu a Nadaci Educa a představila přítomným ředitele školy, pana Petera Nitscheho a studenty – svěřence dětských domovů. Ti se velmi ochotně podělili o své zážitky z účasti na mezinárodních setkáních mládeže na kongresech FICE v Sarajevu a Helsinkách a poodhalili přítomným své studijní plány do budoucna. Paní Halfarová zopakovala a upřesnila svoji nabídku na spoluúčast Nadace Educa při uspořádání kongresu FICE v České republice v roce 2012. Mladí účastníci by mohli být ubytováni přímo v Babicích, dospělí účastníci v Kongresovém centru v Praze. Paní ředitelce poté předseda FDD ČR Mgr. Hart nabídl členství. Výbor se dále zabýval organizačními záležitostmi, vzal na vědomí zprávu o stavu zajištění regionálních kol Nejmilejšího koncertu. V rámci organizace Sportovních her byl upřesněn termín konání mezinárodních závodů v Jablonném v Podještědí, který byl změněn na 11. – 13.9.2009. V rámci zahraniční spolupráce informoval K. Heller, že kromě blahopřání do roku 2009 žádné zprávy a informace nedošly. Výbor ještě přijal zprávu Mgr. Lackové, že konání podzimního semináře je předběžně zajištěno v hotelu Pramen v Praze 9 a jeho termín stanoven na 15. – 16.10.2009. Výbor rovněž projednal možnosti uspořádání CSMT DD. Organizátorem by měl být buď DD Frýdlant nebo DD Telč. Po obědě se členové výboru ještě seznámili podrobněji s prostředím celého areálu gymnázia.