DNEŠNÍ PSYCHOTERAPIE

Ing. Vlasta Klíčová18. 11. 2010

Jednotlivé body dnešního semináře

• Podoba dnešní psychoterapie- Vlivné přístupy- Úspěšnost - Léčebné faktory

• Psychoterapeut- obecné osobní vlastnosti- možnosti postupování

• Manualizovaná psychoterapie• Psychoterapeutická praxe• Závěrem

Podoba dnešní psychoterapie

Různá dělení psychoterapie jsou v praxi setřena, koexistují vedle sebe dílčí školy s dlouholetou tradicí a vedle nich různé formy integrativních přístupů a eklekticismu. Doporučování větší či menší aktivity v psychoterapii je dodnes předmětem

diskusí. Nižší dostupnost psychoterapie je u lidí s nižšími příjmy, s nižším vzděláním, žijící ve znevýhodněném socioekonomickém prostředí.

Vlivné přístupy:Dle vydané literatury bylo dle H. Kirschenbauma a A. Jourdan nejvíc publikováno:Na prvním místě v psychoanalýze, dále v terapii kognitivní, behaviorální a kognitivně behaviorální, rodinné terapii, rogersovské, gestalt, RET Alberta Ellise, Multikulturním poradenství, Adleriánské terapii, Psychodynamická terapii, v Terapii realitou W. Glasera, Existenciální terapii V. Frankla.V r. 2001 se zapojilo 62 expertů do předpovědi, jak bude psychoterapie, co do používání, vypadat v r. 2010 (John Norcros) Výsledky:Kognitivně behaviorální terapieKulturně senzitivní / multikulturní terapieKognitivní terapie dle BeckaInterpersonální terapieTechnický eklekticismusTeoretická integrace

Spíše ústup předpověděli terapii existenciální, gestalt, jungiánské, adleriánské, transakční analýze, implozivní terapii a klasické psychoanalýze.V Evropě jsou nejvlivnější ty přístupy, které mají samostatné zastoupení v Evropské asociaci pro psychoterapii. (vznik 1991) Evropská scéna je dodnes viditelně rozdělena mezi tradiční směry.V USA se v posl. době řada vlivných představitelů přihlásila k  integrativnímu hnutí, jehož cílem je nabízet psychoterapii individuálně šitou na míru potřebám konkrétního člověka. (Chybí výhoda opory terapeuta v mantinelech svého přístupu.)

Psychoterapie je:Léčebná činnost => směřuje k žádoucí změně klientaVědecká činnost => systematičnost, promyšlenost, kázeň a etikaOsobní umění terapeuta => rozvíjené a kultivované nadání a tvořivostZvláštní forma lidského setkávání => žádost o pomoc a nabízení pomoci

Úspěšnost či neúspěšnost psychoterapie (Lambert 1992):

účinná u většiny lidí (70-90%) – na tom se podílí:- vztah mezi terapeutem a klientem = empatie, vstřícnost, povzbuzování (30%)- proměnné na straně klienta (15%)- použité techniky (15%)- mimoterapeutické faktory = sociální opora, náhody a štěstí, okolnosti, které posílí (40%)v 5-10% může být příčinou zhoršení psychického stavuneúčinná u lidí, kteří se na terapii sami, alespoň zčásti, aktivně nepodílejínedá se předpovědět na základě takových charakteristik terapeuta jako jeho věk, pohlaví, délka praxe, vzdělání nebo etnický původ

Léčebné faktory:•kvalita terapeutického vztahu- udržování důvěry- soudržnost ve skupinové terapii- dohoda s klienty o cílech terapie- zapojování klientů do plnění těchto cílů- schopnost pozitivně oceňovat- umět si poradit s nedorozuměními- v pravou chvíli pojmenovat a interpretovat co se v terapeutickém vztahu právě děje- někdy je podobně důležitá zdrženlivost a odřeknutí si interpretace•vzájemná provázanost vztahu s použitím technik•léčba terapeutovou osobností

Psychoterapeut

Obecné osobní dovednosti psychoterapeuta:•přiměřená empatie•lidská kongruence•spíše pečující než neutrální nastavení•vstřícnost až vřelost•nesoudící přijímání klienta•autentičnost, upřímnost•schopnost usnadnit změnu v klientově životě•povzbuzování ke změně•sebeuvědomování si toho - co sám dělá - co v něm vyvolává klient•monitorování procesu při sezení•otevřenost k sobě samému•průběžná reflexe vlastních limit a práce na nich

Možnosti terapeutova postupování: •Větší direktivnost – menší direktivnost při zvažování citlivosti klienta k direktivnosti brát ohled na poruchu (např. úzkostná porucha, porucha závislosti) a na fázi, v které se psychoterapie nachází•direktivnost reflektovat a používat vědomě s ohledem na prospěch klienta •Zaměření na témata z minulosti a dynamiku vztahů – symptomy a budoucnost klienta•Získání vhledu – nabytí nových dovedností jak se vypořádat s problémy

•Osobní procesy klienta – interpersonální vzorce, kontext rodiny, dopadyDysfunkční myšlenky, sny, smysl života – pracuje se „systémy“, v nichž klient žije

•Snižování maladaptivních emocí – prozkoumávání a ventilování emocíKrotit, potlačovat, racionálně nahlížet na emoce – podporovat a zvýrazňovat

•Krátká intenzivní léčba – dlouhodobá psychoterapie

•Vycházet z konceptů daných předem – přístup, kdy terapeut zpočátku nic nevípředem utvořená představa jak pracovat – nevyjasněnost hodnot, nejasný cíl

Psychoterapeut má:-přistupovat ke klientovi jako k jedinečné a plnohodnotné lidské bytosti a hledat pro něj přiměřený a nejlepší terapeutický přístup.-věnovat pozornost psychickým, tělesným, sociálním i duchovním aspektům jak u klienta, tak u sebe samého.-přijmout sám fakt protipřenosu ( – reakce a odezvy na klienta vyvolané jak klientem, tak vnitřními procesy a obsahy terapeuta samotného)-vyznat se v podobách protipřenosu a co nejlépe rozumět svým reakcím na klienta-využívat své osobnosti a dovedností k: - vedení rozhovoru - vytvoření a udržování podpůrného vztahu - používání technik-si být vědom toho, že není vševědoucí, nepomůže každému a nemůže proto slibovat zázraky a vždy zaručenou pomoc-se vzdělávat-dodržovat etický kodex

Kvůli zádrhelům, neúspěšným momentům, nedorozuměním, trhlinám ve vztahu či slepým uličkám v terapii potřebuje supervizi. Tam může zjistit, zda se mu podobné reakce, vzorce chování, kterými se může zhoršit terapeutický vztah, neopakují v jednání s podobnými klienty v podobných situacích.

Manualizovaná psychoterapie

Výhody

manuál je užitečný pomocník

obsahuje vodítko, jak si všímat procesu

citlivé, flexibilní a tvořivé použití zahrnují faktor vztahu terapeut-klient

Nevýhody

některé psychoterapie je těžké manualizovat

riziko rigidního používání

vyvolává dojem,že terapie se snadno zvládne

podcenění komplexnosti léčby

• Není možné se nechat slepě vést manuálem, je dobré být otevřený i jiným perspektivám.

• Směr terapie by měl spíše určovat klient než manuál

• Jedna metoda zužuje respekt ke komplexnosti individuality klienta

• Je třeba věnovat pozornost dynamice intrapsychických konfliktů

Výzkum a praxe:Rozdíly mezi výzkumem na universitních klinikách a akademických centrech a praxí.

Co v psychoterapii pomáhá - nápomocné faktory:(H.Levitt, M.Butler a T. Hill 2006)skutečnost, jak vážně berou terapii sami klientinavázaný vztah s terapeutemosobnost terapeutaterapeutické intervencesamotné prostředí psychoterapieterapeutova starost o přechod mezi terapií a každodenností klienta

Akademické výzkumy přísná pravidladélka přesně stanovenatlak zadavatelů výzkumuzávěry nejsou zobecnitelné na populaci

Praxeimprovizace, komplexní přístupdélka není stanovena předempružné reagování na interpersonální procesyzměny v strategii léčby

Potřebná délka psychoterapie:

•Průzkumy ukazují, že pacienti absolvují v průměru jen 4 terapeutická sezení.•Klinicky podstatné změny se u pacienta dosáhne v průměru na 9. sezení•K uzdravení vede u poloviny pacientů 11. - 21. sezení.•Víc jak 25 sezení je třeba k uzdravení většího procenta klientů•Někdy v průběhu náhlá zlepšení – jsou předmětem zpětných analýz•Řada lidí ukončí terapii po 1. či 2. sezení (20-40%)•Někteří klienti uvádějí zlepšení ještě před 1. sezením (40-66%)

Závěrem:

•Psychoterapie je smysluplné a inspirující povolání. Nabízí příležitosti k vlastnímu růstu skrze setkávání s klienty i přesahy do jiných oborů. •Zároveň klade na terapeuta značné odborné i lidské nároky. Vyžaduje od něj pokoru, že ne vždy je on tím, kdo klientovi pomůže.

DĚKUJI ZA

POZORNOST!