dok 1

anketa

dokREvUE 5.11

Film a knihaV tradiční anketě Dok.revuejsme se ptali českých dokumen-taristů: 1/ která přečtená kniha 2/ který shlédnutý film pro něbyly letos nejpodstatnější.

Martin Dušek1/ Karel Vachek: Tmář a jeho rod.2/ Aldous Huxley: Brave new world,klasika sci-fi, z níž vycházejí všichniautoři utopických sci-fi v literatuřei filmu, a to včetně tvůrců televizníhoseriálu Návštěvníci. Jasnozřivá vizekonců konzumní společnosti napsanána jejím počátku. Huxley líčí svět, vekterém je hlavním cílem ekonomický

růst a stabilita a kde jsou lidé v zájmuspolečenské stability uměle plozenia žijí domněle šťastný život rozkasto-vaní podle společenských funkcí. Důležité varování v době, kdy se nášekonomický růst a společenská stabi-lita otřásají v základech a budou sehledat funkční řešení.

Daniela Gébová1/ Dokument Kanyini Melanie Hoga-nové o životě a filozofii australskéhodomorodce mě zaujal sílou výpovědi a využitím původních archivních materiálů.2/ Na svých cestách po světě jsem si připravovala, co pěkného natočímpříště, a proto jsem četla předevšímcestopisy. Z množství textů, kteréjsem pročetla, vystupuje subjektivnífilozofická esej o stavu světa, historiinárodů a způsobech života na této planetě od Jiřího Albrechta Sedm letcesty k lidem. Jiří Albrecht plul na svéjachtě kolem světa a jeho postřehyjsou velmi inspirující.

úvodník V roce 2011 se dokumentům v České re-publice dařilo. Vzniklo několik politickýchfilmů natočených studenty FAMU, napří-klad portréty Jiřího Paroubka, VladimíraŠpidly, Petra Hájka či Strany zelených.Academia Film Olomouc byl oceněn Aka-demií věd ČR v rámci přehlídky populari-zace vědy SCIAP. Karel Vachek dokončildalší filmový román Tmář a jeho rod. Dodistribuce bylo uvedeno 19 českých doku-mentů. Mezinárodní festival dokumentár-ních filmů Jihlava otevřel platformu prohledání námětů dokumentárních filmů In-spirační fórum. Portál DAFilms.com spus-til program zpřístupňování dokumentár-ních filmů pro studenty vysokých školzdarma. Festival Jeden svět zahájil OneWorld Social Innovation, vzdělávací plat-formu na poli nových médií. TelevizeNOVA natočila nový docusoap o ženskýchvěznicích a televize HBO opět vyhlásilasoutěž o námět na celovečerní dokument.V týdeníku Respekt vyšlo pět čísel přílohyvěnované dění v dokumentárním filmu.

Dok.revue

Jan Gogola ml.1/ Relocation belgického režiséra Pietera Geenena. Tma, svítání, dvěhory v jednom třiadvacetiminutovém záběru, dialog v titulcích beze slov,paměť krajiny hovoří. 2/ Investigativní esej Iana BurumyVražda v Amsterodamu. Americkýmyslitel navštěvuje rodné Holandskoa promýšlí současné civilizační napětí.V závěru cituje tehdejší nizozemskoupolitičku somálského původu AjánHirsí Alíovou, jejíž výrok z roku 2006lze vztáhnout i na novodobou evrop-skou situaci: „Naší zemi vládne tero-ristický režim politické korektnosti“.

Petr Hátle1/ Anonymní videa natočená na mo-bilní telefony v průběhu arabských revolucí jejich účastníky, tj. vytvářenía internetové sdílení videodokumentůjako zbraň v rukou slabých a vylouče-ných, využití možností videa k poli-tické akci namísto vytváření krásnýchfikčních světů, brutální síla prostéhodokumentárního záběru bez estetic-kých konvencí.2/ Ladislav Klíma: Měj odvahu k sobě.Výbor z dopisů Antonínu Pavlovi – ko-respondenční kurs k tomu, jak se státještě v tomto životě plně Bohem, a toprostřednictvím technik jako: „vrtacímyšlení“, „absolutně kommandujícívůle“ a „evokační stratagémata“. Se-psáno v cholupické putyce za pomocilesních dryád a jiných obyvatel Post-mortálie. Může posloužit jako ideálnídoplněk k současným populárním pří-ručkám s návody k úspěšnému životu.

Vít Janeček1/ Kluk na kole – belgický film bratříDardennů. Není to dokument, ale vevysoce veristickém stylu a nedoslov-ném vyprávění rozehrané sociálnídrama s mnoha vrstvami a dobrýmkoncem. Tmář a jeho rod – průhlednýfilm Karla Vachka o neprůhlednostimetafyzických vrstev, které jsou ta-kové proto, že se máme starat hlavněo tento svět, ale vzít tyto vrstvy na vě-domí. A pak Pod sluncem tma Martina

Marečka, pro své zenové kvality.2/ Temné noci duše od ThomaseMoora.

Petr Jančárek1/ Určitě první povedené filmečkymých studentů na Slezské univerzitěv Opavě.2/ Deník 1920, zapsaný během ana-báze bolševiků na Volyň a do HaličeIsaakem Babelem, tehdy sovětskýmválečným zpravodajem. Reálný pohledna rudá vojska a jakoby pro nás na-psané poznámky typu: český statek,úhledný, bohatý, dobrý hospodář...ruský statek, bláto, zmar, není co re-kvírovat... Na Volyni se narodili mojiprarodiče – polská babička a český dědeček. Odtud je pak Stalin poslalv dobytčácích zaplnit sever Čech povyhnaných Němcích. Točím někdy roz-hovory se světovými umělci, politiky,filosofy. Ale své nejbližší jsem vyzpoví-dat nedokázal, nezeptal jsem se jichna jejich život, dokud byl čas... A to mi připomněl Babelův Deník 1920.

Miroslav Janek1/ Věra Chytilová: Pytel blech. Osobnípříběh + společenské téma + osobitýzpůsob vyprávění… Co víc si může člověk přát?2/ Thomas Bernhard: Konzumenti levných jídel, Mýcení, Ztroskotanec,Chůze, Ano, Beton, atd. Soustavnějšíčetba románů Thomase Bernharda po-máhá rozehnat zimní chmuru. Vhodnézejména pro leden–únor. Pozor! Nebez-pečí předávkování! V těsném závěsupak novinka Martina Ryšavého Vrač.

Vít Klusák1/ Z etablovaných jmen: Tmář a jehorod Karla Vachka. Oduševnělý filmo kruzích v obilí, strašidlech a pánu-bohu. Filmová bohoslužba. „Svátečníslovo“ v jediné snesitelné podobě. Re-žisér Vachek v nejlepší kondici. Z no-vých jmen: Jan Strejcovský studujedruhým rokem dokument na FAMU.Loni natočil tématem odvážný a sty-lem odbrzděný film, jehož název kvůlijistému nebezpečenství stran zobraze-ného raději neuvedu. Obecně řečeno:

portrét kapitalismu v jeho nejnablb-lejší a nejrozežranější podobě.2/ Ludmila Trapková a VladislavChvála: Rodinná terapie psychosoma-tických poruch. Podtitul: Rodina jakosociální děloha. Stěžejní shrnutí mno-haleté praxe dvou chytrých a za rohvidoucích lékařů, které nebaví léčitpříznaky.

Lucie Králová1/ Dva české filmy, které jsou pro měpodstatné tím, jak každý po svém pře-kračuje hranice, a to nejen České repu-bliky: Karel Vachek: Tmář a jeho roda Martin Mareček: Pod sluncem tma.Většinu času jsem letos věnovala sériiautorských dokumentů z našeho cykluproStory o současné české architek-tuře a jejích kontextech, dovolím sitedy upozornit na některé z nich,které myslím výrazně přesahují běžněchápanou definici televizního pořadu:Adam Oľha: Monitor venkova, Filip Remunda: V duchu betonu, Vít Klusák:Hrad pro všechny.

Martin Mareček1/ Filmů v kině jsem letos moc neviděl,ale šel jsem na jihlavském festivalu dovideotéky East Silver a tam jsem strá-vil několik podstatných hodin. Takžez fragmentů: Miluju tě, Pavel Kostoma-rov, Alexandr Rastorgujev – film nato-čený aktéry vybranými v konkurzu,blízkost, limity dokužánru. Abendland,Nikolaus Geyrhalter – jako celek od autora filmu Chléb náš vezdejší nepře-kvapí, spíš unaví, ale některé výjevynoční civilizace jsou intenzivní. 2/ Madynka, Astrid Lindgrenová – divoká i spravedlivá hrdinka = největšíspolečný zážitek při četbě s dětmi.Vojna a mír, Lev Nikolajevič Tolstoj – nový překlad Libora Procházky siceškobrtá, ale ponor nezkazí. O přibjehiFerko, Keva, Albína. Máša Bořkovcová,Markéta Hajská, Vojtěch Mašek – dokumentární komiks!

Andrea Prenghyová1/ Život v jednom dni, který iniciovalYouTube spolu s Ridleym Scottem.Krom toho, že je to intimní a emotivní

dok 2

anketa Film a kniha

dok 3

film se silným poselstvím, je to i uni-kátní počin, když se na výrobě filmupodílelo 80 tisíc lidí ze 197 zemí, kteříposlali tvůrcům záznam toho, jak strá-vili den. Novátorský projekt, kterýnavíc ukazuje, kudy by se také jednoumohla ubírat budoucnost nejen doku-mentárního filmu.2/ Z beletrie na mě asi nejvíce zapůso-bilo Město zlodějů od Davida Benioffa.Odehrává se v roce 1941 v Němci oblé-haném Petrohradě a ukazuje zvrácenýposun měřítek i lidskosti v okamžiku,kdy ničí život nemá cenu a neexistuježádná pravda a žádné dobro. Z nebele-trie byla pro mě objevem Maria Montessori, talentovaná lékařka, vizionářka a hlavně skvělá pozorova-telka, která převrátila vše, co si lidé doté doby mysleli o dětech a jejich vývoji.

Radim Procházka1/ Vzhledem k tomu, že jsme letos dokončili Vachkův film Tmář a jehorod, vzdávám se odpovědi z důvodupodjatosti.  2/ Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie,podruhé jako fraška. Před skoro dva-ceti lety jsem jako čerstvě imatrikulo-vané osmnáctileté ucho poslouchals otevřenou pusou přednášku profe-sora Petruska o Fukuyamově Koncidějin. I když byly jeho teze dávno pře-konány, stále věřím, že není stabilnějšípolitický systém než liberální demo-kracie. Teď čtu s otevřenou pusou:„(Co) je na dnešní Číně tak znepokoju-jící: podezření, že zdejší varianta autoritářského kapitalismu není jenreliktem naší minulosti (...), ale před-zvěstí naší budoucnosti.“ (s. 171).

Theodora Remundová1/ Viděla jsem letos naposledy některéfilmy z HBO produkce – Rock Životaod Honzy Gogoly, žánrově trochu tři-náctá komnata, to mně vůbec nevadí,s dokonalým redaktorem a božskýmhlavním hrdinou, Pod sluncem tmaMartina Marečka mi v nejlepším slova smyslu evokuje kreslený humor,groteskní vyjádření podstaty, a VenkuVeroniky Sobkové, kde jsem se občasneorientovala, ale později mi jednot-

livé postavy a situace vyvstávalyv hlavě a přiměly mě přemýšlet.Všechny ty filmy byly pro mne nějakpozoruhodné. Díky za možnost vidětje v jednom sledu v pražských kinech.2/ Četla jsem po letech BulgakovaMistra a Markétku. Ze začátku mě to nějak užíralo, ale posléze naopakpovzneslo. Je to zvláštní uhrančivédílo. Až na dřeň. Je v tom tak nějakvšechno. A pak se mi líbila knížka odAleny Wagnerové Sidonie Nádherná.

Alice Růžičková1/ Vzhledem k tomu, že jsem letošnírok strávila na mateřské dovolené, dokina jsem se dostala až během jihlav-ského festivalu, kde mě osobně velmizaujal experimentální film Drift reži-sérky Christiny von Greve. Výborná vizuální báseň o mnohoznačnosti do-tyků a gest v mužsko-ženském vztahu– objetí, která obsahují něhu, pomoc,erós i agresi.2/ Rovněž se mi proměnil výběr litera-tury, letos jsem asi nejvíc času strávilas knihou Magdalény Staňkové-Kröh-nové Bylinky pro děti a maminky.Spousta praktických rad, zdravých receptů, léčebných postupů i poučenípro zahradnice amatérky.

Břetislav Rychlík1/ Já jsem letos podstatnou část roku trávil po nemocnicích a v posteli,tudíž jsem poněkud neoprávněnýmúčastníkem ankety. Ovšem dosti obdivně jsem sledoval televizní cyklusZáhady duše natočený mojí ženou Monikou. Cyklus zničený neschopnýmvedením ČT2, které ho premiérovalokolem dvacáté třetí hodiny a reprízo-valo v půl šesté ráno.2/ Jan Balabán: Zeptej se táty – meta-fyzické tázání se po smyslu životaa smrti výsostným jazykem.

Martin Ryšavý1/ Nejzajímavější dokumentární filmbyl pro mě Tajemný předmět o poled-nách Apichatponga Weerasethakula.Je z roku 2000, ale já ho viděl až letos.Vlastně to ani dokument není, respek-tive tohle žánrové vymezení tu nemá

spoRtMnozí diváci si stěžují na povrchní fil-mové kritiky v českých médiích. Co píšío zhlédnutých filmech právě oni nastránky csfd.cz? Posuďte sami u vybra-ných dokumentů, které byly oceněnynebo měly svou světovou premiéru naMezinárodním festivalu dokumentárníchfilmů Jihlava a jsou či brzy budou v čes-kých kinech či v internetové distribuci.

Pod sluncem tma, režie Martin Mareček,2011 – právě v českých kinech. Nejlepšíčeský dokumentární film, Cena divákůa cena Silver Eye na MFDF Jihlava. „Martin Mareček upustil ich formu a ne-nápadně se přesunul za kameru. Zatímcov Auto*matu byl hlavní postavou, aniž byvšak svým egem převálcoval film samotný,tak tentokrát se v záběru mihne jen jedin-krát, a to očividně omylem. To na samot-ném sdělení neubírá, ale naopak Marečeknechává volné pole pro dvojici českýchelektroinstalatérů. Pod sluncem tma taknení dokumentem o Africe, ale o Evropa-nech v ní. Konfrontuje myšlení divákůs africkými reáliemi, přičemž potutelněukazuje nepopulární přístupy k rozvojo-vému aktivismu. To, co na Marečkoviobdivuju, je naprosto pokora ke svémutématu, kterému pokaždé přizpůsobí i svůjdokumentární styl.“ CheGuevara Celkové hodnocení uživatelů 82 %.

31 konců / 31 začátků, režie Rafani – 2011– od 1. 1. 2011 na www.dafilms.com. Zvláštnícena poroty České radosti. „Fakt, že film nenatočili školení filmaři(ale jen umělci) se stalo výhodou a vznikltak velmi nečeský film, který působí vícnež jen příjemný průvan. Dokument, kdese musíte zvlášť soustředit na zvuk (slova)a zvlášť pak na obraz. A zásadní je střih.Zároveň je to dokument poněkud insider-ský, ale komu to nevadí nebo se orientuje,nabídne pozoruhodnou procházku Prahoua současnou kulturou (nejen alternativní)přes periferie do středu a zase ven.“ Názo-rožec. Celkové hodnocení uživatelů 71 %

Ro©k života, režie Jan Gogola ml., 2011 –právě v kinech. „Dost mě to bavilo, nemám co vytknout.Zpočátku mě iritovaly přiblblé otázky reži-séra Gogoly, ale pak jsem jim přišel na chuťa docela mě začaly bavit a musím říct, žerežisér odvedl dobrou práci. Nejvíc se milíbily scény Olda na pařezu v liliích a Oldaobdivující obrázkovou knihu Josefa Lady.Katapult je velice podceňovaná kapela, aleti kluci měli a mají ten rock’n’roll v srdcícha takových lidí tu nikdy moc nebylo a teďuž nejsou skoro žádní... Hodně zdravía úspěchů. Oldo :-)“ Lockeroom. Celkovéhodnocení uživatelů 59 %.

anketa Film a kniha

smysl, což je na něm právě vzrušující.2/ Pokud jde o knihu, už víc než rok se pracovně zabývám texty předčasnězesnulého karlovarského spisovateleJiřího Dostála Garik a Svitky, těžkotedy můžu jmenovat jinou věc.

Olga Sommerová1/ Divadlo Svoboda, režie Jakub Hejna.Dramaturgicky invenční, originální interpretace života a díla věhlasnéhoscénografa Josefa Svobody.2/ Má nejmilejší kniha, Markéta Pilá-tová. Mnohovrstevnatý magický pří-běh, odvozený z latinskoamerickékultury, o životě a smrti a smyslu našich životů.

Honza Šípek1/ Na festivalu amatérských filmů jsemviděl Hru Orla. Hrané filmy jsou meziamatérskými filmaři oblíbenější a čet-nější, občas se ale objeví dokument,který zazáří. Miloš Kameník natočilkolektivní portrét maloměstského futsalového týmu: má nadsázku, výraznou stylizaci, nenechává se svázat do synchronů, baví a přitom vyjadřuje hravého ducha tématu. V Jihlavě byl pro mne zajímavý dialogUltima Refugia Ondřeje Vavrečkya Tmáře Karla Vachka.2/ Nosím s sebou sbírku Silentblokymateriálového fyzika Pavla Ctibora. Jetenká, ale čte se pomalu, každý řádekzvlášť a nechat doznít. Popisuje expe-rimenty s „látkami“ (psychedelickými)i pozorování vlastního těla tak, jakoby popisoval nějaký fyzikální experi-ment. S opatrným odstupem psaná,ale přitom velmi intenzivní, a dá se(doufám) číst i jako scénář dokumen-tárního filmu.

Tomáš Škrdlant1/ Valčík s Bašírem izraelského režiséraAriho Folmana. Vždy mě lákala před-stava, že by dokumentární film mohlpřekročit hranice vnější, fotografovanéreality a přitom zůstal dokumentem.Ari Folman jednu takovou možnost objevil a uskutečnil. Úžasné a nepopsa-telné (jako každý dobrý film).

2/ Pražský hřbitov Umberta Eca.Román, leč svým způsobem také „do-kumentární“: většina postav skutečněžila, i popisované situace jsou auten-tické. Působivá (i smutně zábavná)sonda do zákulisí paranoidních vizío globálních spiknutích, které jsoučím dál lákavější pro mnohé naše současníky.

Pavel Štingl1/ Film Lindy Jablonské Pozemšťané,koho budete volit? Je to radostnéa vážné zároveň, skvěle skumulovanéve významech i formách, vyjádřeník politické úsměvnosti v době předvo-lebních slibů, totální nasazení dobřevybraných hvězd s přiznaným handi-capem, svébytná poloha docusoapu.Úplně nejvíc mne však potěšilo, že to-muto filmu byla udělena Cena PavlaKouteckého. Pavel by totiž právě tentofilm vybral, je blízký jeho vlastnímuhledání světa před kamerou. 2/ Malá knížečka sebraných pozná-mek Romana Kouckého Úřad kreátora– vlastně odborná literatura pro archi-tekty. Navrhuje, aby se vedle úřadů,které mají za povinnost konzervovatnárodní dědictví, zřídil také úřad provyhledávání potenciálů území a pod-něcování vzniku nových architekto-nických hodnot.

Helena Třeštíková1/ Zcela jednoznačně: Divadlo Svobodarežiséra Jakuba Hejny. Skvělý a smělýfilm.2/ David Nichols: Jeden den.Časosběrná kniha. Podtitul Dvacet let,dva lidé říká vše.

Karel Vachek1/ Vančurova Marijka nevěrnice. Základní učebnice českých filmařů v šedesátých letech. 2/ Goethův Vilém Meister. Základníučebnice umělců v každé době.

Kristina Vlachová1/ Helga – L 520 režiséra Miloše Zvě-řiny. Spojení klasického dokumentu,klasické animace, náročných triko-vých záběrů (spojení pixilace s ani-

mací) mimořádných kreseb, kterékdysi dávno mladá dívka Helga Hoš-ková vytvořila v terezínském ghettu,je umělecké dílo doslova světového vý-znamu. Film vznikl v produkci studiaVIA LUCIS a společnosti MIRACLEFILM s přispěním Fondu pro podporua rozvoj kinematografie, ve spoluprácis archivy Památníku Terezín a Tere-zínskou iniciativou; Česká televizepod vedením Jiřího Janečka nemělao výrobu takového díla zájem.2/ České Vánoce – mimořádný tvůrčípočin historiků Pavlíny a Petra Kouro-vých. Pro všechny čtenáře, kteří českéVánoce nezažili, ale i pro ty, kteří jezažili už mnohokrát.

Ivan Vojnár1/ Celovečerní film francouzského režiséra Bruna Dumonta Hadewijchje strhujícím zážitkem. Pracuje ses prolínáním realizační i divácké zku-šenosti, vše se přelévá tam a zpět přespomyslné, zdánlivé hranice a přes limity dokumentárního a hranéhofilmu. Mimořádný výkon neherečkyJulie Sokolowské v hlavní roli se měníz introvertního a autentického herec-tví v expresivní stylizaci a naopak. Dojemné a silné, zapomeňte na žánry.2/ Poslední román francouzského spi-sovatele Michela Houellebecqa Mapaa území zapojuje do vyprávění i sa-motného autora jako jednu z fiktiv-ních postav. A opět padají zatuhlépředstavy o žánrech a současnýchmožnostech románu. Vše je dovoleno,výpověď o nás a o světě je až neuvěři-telně pravdivá, a ještě se to navíckrásně čte, stejně jako na Hadewijchse zase krásně dívá.

Karel Žalud1/ V únoru jsem byl na premiéře Vše pro dobro světa a Nošovic VítaKlusáka, což je film jedním slovem geniální a spolu s Českým snema Ztracenou dovolenou představujesnad to nejlepší, co tu v posledních deseti letech vzniklo.2/ Městečko na dlani Jana Drdy.

dok 4

anketa Film a kniha

dok 5

básEňRichard Brautigan

Milující stroje na všechny dohlížejí

Rád bych přemýšlel (a čím dříve, tím lépe!)nad kybernetickou loukoukde savci a počítačežijí pospolu ve vzájemněnaprogramované harmoniijako čirá voda dotýkající se čisté oblohy

Rád přemýšlím(právě teď, prosím!)o kybernetickém leseplném borovic a elektronikykde se poklidně procházejí jeleni kolem počítačůjako kdyby to byly květinys otáčejícími se květy.

Rád přemýšlím(je to potřeba!)o kybernetické ekologiikde jsme bez své prácea opět připojeni k přírodě navráceni k našim sourozencům savcům a na nás všechny dohlížejímilující stroje.

Báseň amerického spisovatele z roku 1968inspirovala britského režiséra Adama Curtisek vytvoření dokumentárního seriálu BBC podstejným názvem. Adam Curtis patří k nejvý-znamnějším televizním dokumentaristům,především díky svému rozpoznatelnému stylus typickým způsobem vyprávění a komento-vání, kterého se často ujímá on sám, a pracís archivními materiály.

Soukromývesmír Můj nový film Soukromý vesmír bylpro mě zatím nejtěžší ze všech. A takyjde o nejdelší z mých časosběrnýchprojektů. Vše začalo před třiceti sedmilety. Tehdy jsem dokončila FAMUa v Krátkém filmu mi schválili námětna krátký dokument. Téma – jak ma-teřství změní ženu. To téma mě zají-malo, protože kamarádky okolo přivá-děly na svět děti a já s úžasem sledo-vala jejich proměnu. Sama jsem v tédobě děti ještě neměla. Oslovila jsem čerstvě těhotnou ka-marádku Janu, se kterou jsme se znalyod dětství. Nejdřív mému nápadu tro-chu vzdorovala, ale pak jí to jako vy-studovanou socioložku začalo takyzajímat a souhlasila. Narodil se Honza.Točili jsme porod a já jsem Honzuvlastně spatřila o pár vteřin dříve nežjeho matka. Byl to jeden ze zásadníchmomentů mého filmařského života,a co živa budu, na ten moment neza-pomenu. Janu s Honzou a mužem Pe-trem jsme sledovali ještě asi půl roku,a pak vznikl patnáctiminutový filmZázrak. Někdy v té době mě napadlosledovat Honzu dál. Co s ním bude?Tehdy byly kamery pouze na filmovýmateriál (35 mm nebo 16 mm) a dosttěžko dostupné. Celý ten nápad pova-žovali moji kolegové za velkou blázni-vinu a chiméru. Nikdo nic tak nejis-tého nedělal. Přesto se občas podařilosložitě nějaký natáčecí den zorganizo-vat a natočit střípky ze života Janya její rodiny. Občas jsem vypůjčila ka-meru pro otce Petra a on natáčel sám.Honzu, pak i Annu a Evu. Celou tudobu jsem vůbec netušila, zda mate-riál někdy využiju ani jak. Ale byly tovlastně neuvědomělé začátky časos-běrného natáčení, které pak v dalšíchprojektech dostávalo přesnější obrysyi smysl. Pustila jsem se do Manžel-ských etud, a následně do dalšíchtémat. Honza oslavil osmnácté naro-zeniny a svým rodičům dal symbo-lický souhlas s natáčením svéhodětství. Jenže brzy poté začal cesto-vat, zmizel ve světě, a zdálo se, že nášprojekt definitivně skončil.

Táta Petr stále psal rodinný deník,s Janou jsme se dále kamarádily. A pakjsem si řekla, že to přece všechno ne-nechám jen tak ležet, a začala jsemplánovat Zázrak po letech. Bylo třebasehnat peníze a pustit se do koncepč-nějšího natáčení. Honzovi v té době užbylo přes třicet a žil v Baskicku, zbýva-jící rodina v Liberci. Já měla množstvínaprosto nesourodého materiálu nato-čeného na všechny formáty, které setu za celou tu dobu vyskytly. A Petrůvdeník. A představu, že bych chtěla vefilmu zachytit i dobu. A těžkou hlavuz toho všeho.

Třicet sedm let života Honzy a jehorodiny nacpat do devadesáti minut.Stohy papírů jsem popsala spoustounápadů. Prohlídla hory dobových ar-chivů, hledala základní linky našehoprivátního života a jeho širšího sociál-ního kontextu. Symboly jeho jistoti nejistot. Vertikály a horizontály ži-vota. Pak jsem přišla do střižny k Ja-kubu Hejnovi a spolu jsme se začalipotýkat s tím množstvím zcela nesou-rodého až chaotického materiálu.Udělali jsme asi deset začátků, spoustyprůběžných tvarů – a pořád špatně.„Sakra, ten materiál v sobě přece musíobsahovat nějaký přijatelný tvar – jen ho najít,“ říkala jsem si neustále.Pořád jsme něco předělávali a já psalao svém zoufalství do svého deníku.Nebýt Jakuba Hejny a jeho invence,ochoty stále zkoušet a trpělivosti, asiby ten film nevznikl. Je to typický pří-klad filmu, který se opravdu rodí vestřižně. Jsem zvědavá, jak budou di-váci reflektovat výsledek našeho zá-pasu.

Helena TřeštíkováFilm vstoupí do české distribuce koncem ledna 2012.

nový film

Redakce: Andrea Slováková, Petr Kubica, Marek Hovorka. Korektury: Alžběta Dvořáková.

Ilustrace: Michaela Kukovičová. Design: Belavenir. Font: Suitcasetype.com.

Dok.revue vydává Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s týdeníkem Respekt, za podpory Státního

fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a Ministerstva kultury ČR.

dokument-festival.cz

dokREvUE 5.11

„Ten nápad považovali kolegové zabláznivinu a chiméru.“