EXCEL (NEJEN) PRO ELEKTROTECHNIKY excel.pdfExcel nejen pro elektrotechniky 6 1 Prvky aplikace MS Excel Na zaátku se budeme vnovat technikám práce se základními prvky MS Excel,

3

EXCEL

(NEJEN) PRO

ELEKTROTECHNIKY

© Ing. Ivana Linkeová, Ph.D.

3

Úvod Obsah skript odpovídá rozsahu látky probírané ve volitelném pedmtu Technická dokumentace II – MS Excel1, který zajišuje Katedra mechaniky a materiál Fakulty elektrotechnické eského vysokého uení technického v Praze. Nápl pedmtu byla zvolena s ohledem na využití standardních i vlastních možností a nástroj MS Excel pi ešení úloh z technicko-inženýrské praxe.

Formou výkladu i ešením konkrétních píklad se zde seznámíme s adou standardních i doplkových funkcí a nástroj, kterými disponuje MS Excel. V tchto skriptech se zamíme na praktické úlohy, na kterých budeme prezentovat pístup ke grafickému i numerickému ešení problému. V uvedených píkladech narazíme i na požadavky, které jsou obvyklé a potebné pi ešení úloh z technicko-inženýrské praxe, ale které nelze ešit pomocí standardních prostedk programu pímo. Vždy uvedeme možný zpsob ešení, a pokud bude teba problém vyešit makrem, uvedeme i komentovaný kód makra2.

Skripta ve vtšin pípad popisují obecn platné postupy a principy práce s tabulkovým procesorem, které nejsou závislé na verzi aplikace. Jako základní verze pro obrázky dialogových oken a posloupností jednotlivých krok píkaz byla zvolena verze MS Excel 2002. Pokud existuje rozdíl v chování aplikace ve verzi MS Excel 2000, je v textu konkrétn uveden.

Poznámky:

Jednotlivé kroky v uvádných postupech jsou oddleny symbolem .

Kliknout znamená kliknout levým tlaítkem myši.

Z místní nabídky konkrétního objektu znamená kliknout pravým tlaítkem myši na konkrétní objekt, ímž se zobrazí místní nabídka, ze které lze píkazy volit rovnocenn pravým i levým tlaítkem myši.

V ad obrázk jsou z prostorových dvod uvedeny pouze podstatné ásti dialogových oken. Zejmé ásti, jako tlaítka OK, Storno, apod. jsou asto vynechány.

V uvedených kódech maker se pedpokládá, že není povinná deklarace promnných.

1 Tvorba odborné technické publikace pomocí textového procesoru Word, která je náplní pedmtu Technická

dokumentace II – MS Word, je podrobn zpracována v [2] 2 V této publikaci se nezabýváme programováním ve Visual Basicu for Applications (VBA)

Excel nejen pro elektrotechniky

4

Obsah Pesun, kopie, vložení a odstranní list ..................................................................................10 Výbr obecné oblasti ................................................................................................................13 Výbr vyplnné/prázdné oblasti ...............................................................................................13 Výbr aktuální oblasti ..............................................................................................................13 Výška ádku, šíka sloupce.......................................................................................................15 Skrytí/Zobrazení ádk/sloupc ...............................................................................................15 Druhy íselných formát a jejich automatická aplikace...........................................................17 Obecný......................................................................................................................................17 íslo .........................................................................................................................................18 Mna.........................................................................................................................................19 Úetnický..................................................................................................................................19 Datum .......................................................................................................................................19 as ............................................................................................................................................20 Procenta ....................................................................................................................................21 Zlomky .....................................................................................................................................21 Matematický.............................................................................................................................21 Text...........................................................................................................................................22 Speciální ...................................................................................................................................22 Vlastní ......................................................................................................................................23 Znaky a zástupné symboly v kódu formátu..............................................................................23 Další souásti kódu...................................................................................................................26 Karta Zarovnání........................................................................................................................29 Karta Písmo ..............................................................................................................................30 Karta Ohraniení ......................................................................................................................31 Karta Vzorky ............................................................................................................................32 Karta Zámek .............................................................................................................................32 Podmínné formátování definované hodnotou v buce ...........................................................33 Podmínné formátování definované vzorcem..........................................................................33 Odstranní podmínných formát ............................................................................................35 Vyhledání bunk s podmínným formátem .............................................................................36 Použití vyplovacího úchytu ....................................................................................................37 Vyplnní pomocí + .......................................................................................39 Vyplnní údaji ze seznam.......................................................................................................39 Natení dat z textového souboru ..............................................................................................39 Výbr vstupních dat ze seznamu pípustných hodnot ..............................................................43 Omezení vstupních dat vzorcem ..............................................................................................44 Modifikace ovení vstupních dat ............................................................................................45 Kontrola údaj v bukách ........................................................................................................46 Zprávy pi zadávání údaj do bunk ........................................................................................46 Odstranní ovení ...................................................................................................................47 Vyhledání bunk s ovením....................................................................................................47 Zadání vzorce kopírováním pomocí vyplovacího úchytu ......................................................51

Obsah

5

Zadání vzorce pomocí + ...............................................................................53 Zadání maticového vzorce pomocí + + .........................................53 ešení soustavy lineárních rovnic inverzní maticí ...................................................................54 ešení soustavy lineárních rovnic Cramerovým pravidlem.....................................................54 Zadání vzorce pomocí tabulky dat ...........................................................................................55 Výpoet funkce jedné promnné y = f (x), data jsou uspoádána do ádku..............................55 Výpoet funkce jedné promnné y = f (x), data jsou uspoádána do sloupce...........................55 Výpoet funkce dvou promnných z = f (x, y) .........................................................................56 Výpoet rekurentního vzorce ...................................................................................................57 Urení odhadu ..........................................................................................................................57 Cyklický odkaz.........................................................................................................................58 Vložit jinak ...............................................................................................................................70 Vložit jinak do jiné aplikace.....................................................................................................72 Speciální symboly v legend pomocí textového pole ..............................................................90 Speciální symboly v legend pes popisek datového bodu ......................................................90 Hladká ára...............................................................................................................................95 Hladká ára a uzavené kivky .................................................................................................95 Kalibrace grafu .........................................................................................................................97 Chybové úseky .......................................................................................................................98 Pidání nových ad do grafu .....................................................................................................99 Vedlejší osy v grafu................................................................................................................101 Zmna polohy datového bodu myší .......................................................................................102 Automatické formátování bod v kritickém pásmu ...............................................................103 Kód makra KritickePasmo .....................................................................................................103 Zobrazení hodnot parametru u parametricky zadané funkce .................................................105 Kód makra ZobrazParametr ...................................................................................................105 Propojení obsahu buky do grafu...........................................................................................108 Objekty paprskového grafu ....................................................................................................112 Vyhlazení ar v paprskovém grafu.........................................................................................113 Orientace zdrojových dat do ádk ........................................................................................115 Orientace zdrojových dat do sloupc .....................................................................................116 Tvorba grafu ...........................................................................................................................116 Podtypy povrchového grafu ...................................................................................................118 Prostorové zobrazení povrchového grafu...............................................................................119 Zmna formátu všech vrstev povrchového grafu ...................................................................121 Kód makra FormatPlochy ......................................................................................................122 Tlaítko Vložit rovnici ......................................................................................................138 Pidání popisu k vlastní funkci ...............................................................................................140 Metoda nejmenších tverc....................................................................................................152 Histogram ...............................................................................................................................152 Statistické funkce ...................................................................................................................154


6

1 Prvky aplikace MS Excel Na zaátku se budeme vnovat technikám práce se základními prvky MS Excel, které jsou bžn pítomny v okn aplikace (Obr. 1). U prvk, jejichž vlastnosti a využití vyžadují detailnjší komentá, jsou uvedeny odkazy na píslušnou kapitolu.

Viditelnost ady prvk okna aplikace lze ovlivnit na kart Zobrazení (Obr. 2) dialogového okna Možnosti, které vyvoláme z hlavní nabídky Nástroje. Jedná se pedevším o tyto prvky: ádek vzorc, Stavový ádek, Mížka, Záhlaví ádk, Záhlaví sloupc, Vodorovný posuvník, Svislý posuvník, Ouška list.

Panel nabídek – nabídky se implicitn zobrazují ve zkrácené podob s nkolika nejastji naposledy používanými píkazy (Obr. 3). Nezkrácená nabídka se zobrazí s krátkým zpoždním nebo po kliknutí na dvojitou šipku v dolním okraji nabídky. Pokud chceme toto základní nastavení nabídek zmnit, je teba zobrazit dialogové okno Vlastní (nap. z menu Nástroje), kde na kart Zobrazení zaškrtneme volbu Vždy zobrazovat úplné nabídky. Tím budou v nabídkách zobrazeny vždy všechny píkazy a jejich umístní v nabídce se nebude mnit.

Panely nástroj Standardní a Formát – jsou implicitn umístny v jednom ádku. Zaujímají tím menší prostor, ale nejsou zobrazena všechna tlaítka, která mají panely k dispozici. Kliknutím na dvojitou šipku v pravém okraji panelu lze dosáhnout i na nezobrazená tlaítka (Obr. 4). Volba Zobrazit tlaítka ve dvou adách pehledn umístí panel nástroj Standardní a Formát pod sebe, takže jsou všechna tlaítka tchto panel nástroj

Panel nabídek

Standardní

FormátPole názv

Tlaítko Vybrat vše

Záhlaví ádk

Bukový kurzor

Vyplovací úchyt

Záhlaví sloupc

Tlaítko Vložit funkci

ádek vzorc

Mížka

Ovládání vodorovné píky

Zobrazení oušek list

Ovládání svislé píky

Svislý posuvník

Vodorovný posuvník

Zmna délky vodorovného posuvníku

Automatický výpoet Indikace režim

Stavový ádek

Ouška list

Aktivní buka

Obr. 1 Okno aplikace

Prvky aplikace MS Excel

7

zobrazena. Alternativní možnost pedstavuje zaškrtnutí volby Umístit panely nástroj Standardní a Formát ve dvou adách v dialogovém okn Vlastní (Obr. 5).

Volba Zobrazit tlaítka ve dvou adách není ve verzi MS Excel 2000 pítomná. Zde je teba na kart Možnosti v dialogovém okn Vlastní zrušit zaškrtnutí u volby Umístit panely nástroj Standardní a Formát v jedné ad.

Obr. 2 Dialogové okno Možnosti, karta Zobrazení

Obr. 3 Nabídka Obr. 4 Panel nástroj Obr. 5 Dialogové okno Vlastní, karta Možnosti

Mížka – mížka od sebe oddluje jednotlivé buky, implicitn je zobrazena tenkými šedými arami. Zobrazení/skrytí mížky, resp. její barvu lze zmnit na kart Zobrazení (Nástroje Možnosti karta Zobrazení zaškrtnout/vyškrtnout volbu Mížky, resp. Barva zvolit barvu mížky). I když není mížka zobrazena, list je stále rozdlen na buky.

Poznámka: grafické objekty lze pi kreslení, pesunu a kopírování pichytit k mížce oddlující buky. Vzhledem k tomu, že velikost této mížky nelze nastavit v rozumných délkových jednotkách (viz kap. Formát ádku a sloupce), je lepší vytvoit pesnou grafiku v jiné aplikaci a do listu ji potom vložit píkazem z hlavní nabídky Vložit Obrázek Ze souboru vyhledat soubor s grafikou.

Stavový ádek – v levé ásti se objevují rzná hlášení a upozornní aplikace. V pravé ásti se zobrazuje výsledek automatického výpotu a indikátory rzných stisknutých kláves a zapnutých režim.


8

Automatický výpoet – z místní nabídky stavového ádku lze vybrat funkci (Žádné, Prmr, Poet hodnot, Poet ísel, Maximum, Minimum, Souet), jejíž výsledek se bude automaticky zobrazovat ve stavovém ádku, jakmile vybereme více než jednu buku obsahující data. Automatický výpoet lze aplikovat i na nesouvislou oblast.

Indikace režim – ve stavovém ádku se zobrazují následující indikátory :

ROZ/ADD... indikace režimu rozšíeného výbru souvislé/nesouvislé oblasti aktivovaného klávesou / + (viz kap. Výbr oblastí).

ABC ........... stisknutá klávesa .

123 ............ stisknutá klávesa .

SCRL ......... stisknutá klávesa , obrazovka se posunuje pomocí kurzorových kláves.

PES........... indikace režimu pepisu, který lze aktivovat klávesou výhradn v režimu editace obsahu buky. Režim editace obsahu buky nastane po dvojím kliknutí na buku nebo po stisku klávesy .

FIX ............... indikace zapnutého pevného potu desetinných míst píkazem Nástroje Možnosti karta Úpravy Pevný poet desetinných míst nastavit poet desetinných míst, který bude platný pro všechna ísla zadávaná z klávesnice. V tomto režimu se ísla zadávají vetn desetinných míst bez desetinného oddlovae. Po ukonení zadávání se v buce zobrazí desetinné íslo vetn desetinného oddlovae. Vypnutí režimu nebo další zmna pevného potu desetinných míst nemá vliv na díve zadaná ísla. Režim lze využít nap. pi zadávání ceny vetn halé.

Pole názv – šipkou lze rozbalit seznam názv pojmenovaných oblastí na listu (viz kap. 3.1.5 Názvy ve vzorcích). Pokud nebyly žádné oblasti na listu pojmenovány, je seznam prázdný. Podle aktuální situace se v poli názv zobrazují následující informace:

Adresa aktivní buky ve tvaru, který odpovídá nastavenému stylu odkazu (A1 nebo R1C1). V pípad, že je aktivní buka pojmenována, zobrazuje se zde její název.

Název vybrané oblasti, je-li vybrána pojmenovaná oblast.

Rozsah práv provádného výbru ve tvaru poet vybraných ádk x poet vybraných sloupc (nap. 5R x 4C).

ádek vzorc – oblast, kde se zobrazuje a lze editovat úplný obsah aktuální buky. V ádku vzorc se obsah buky zobrazuje bez jakéhokoliv formátování (viz kap. Formát a obsah buky) standardním písmem nastaveným pro celou aplikaci píkazem Nástroje Možnosti karta Obecné Standardní písmo, resp. Velikost.

Vložit funkci – tímto tlaítkem lze zahájit zadávání vzorce do aktivní buky, pípadn editaci existujícího vzorce v aktivní buce. Po stisku tlaítka Vložit funkci nebo pi jakékoliv zmn obsahu buky se vedle tohoto tlaítka zobrazí další dv tlaítka: tlaítko Zadat , které slouží k potvrzení obsahu buky (obdoba klávesa ) a tlaítko Storno , které slouží ke zrušení zmn obsahu buky (obdoba klávesa ). Detailn se zadáváním dat do buky/bunk a editací existujícího obsahu buky/bunk zabývá kap. 2.2.1 Vstup dat. Ve verzi MS Excel 2000 je v ádku vzorc místo tlaítka Vložit funkci tlaítko Upravit vzorec .


9

Píky – okno s listem lze pomocí píek rozdlit na dv nebo tyi podokna. Píky rozeznáváme plovoucí a pevné.

Plovoucí píky lze do listu pidat tažením myší za ovlada vodorovné a svislé píky (Obr. 1) nebo píkazem Okno Rozdlit. Plovoucí píky jsou zobrazeny šedivou tlustou arou (netiskne se, Obr. 6), jejich umístní lze mnit myší. Pomocí plovoucích píek lze zobrazit i znan vzdálené oblasti téhož listu. Všechna podokna se posouvají pomocí vlastních posuvník.

Pevné píky lze pidat do listu píkazem Okno Ukotvit píky. Pevné píky se umístí k hornímu a levému okraji aktivní buky. Jsou zobrazeny tenkou ernou arou (netiskne se, Obr. 7) a jejich umístní nelze zmnit. Pomocí posuvník se posunuje pouze pravé dolní podokno listu, ádky a sloupce, které jsou umístny vlevo a nahoe vzhledem k pevným píkám (na Obr. 7 jsou šed podbarveny), jsou ukotveny na obrazovce a mimo obrazovku se neposunují. Pevné píky slouží k ukotvení ádk/sloupc, které tvoí záhlaví rozsáhlých tabulek – souvislosti mezi daty a záhlavím jsou potom vždy zejmé.

Plovoucí i pevné píky lze odstranit píkazem Okno Odstranit píky, plovoucí píky lze odstranit i dvojím kliknutím na píce.

Obr. 6 Rozdlení okna plovoucími píkami

Obr. 7 Rozdlení okna pevnými píkami

1.1 Sešity a listy

Výchozím typem souboru MS Excel je sešit – soubor s koncovkou *.xls. Je-li oteveno více sešit, lze jejich umístní na ploše aplikace ovlivnit volbou z hlavní nabídky Okno Uspoádat vybrat zpsob uspoádání sešit. Na Obr. 8 je píklad uspoádání sešit Vedle


10

sebe. Polohu jednotlivých oken se sešity lze upravit i run myší. Celkové rozmístní oken lze uložit jako tzv. pracovní prostor píkazem Soubor Uložit prostor. Soubor s pracovním prostorem má implicitní název resume a koncovku xlw. K uložené konfiguraci se vrátíme píkazem Soubor Otevít vyhledat píslušný soubor s pracovním prostorem.

Sešit obsahuje jeden nebo více list. Základní typy list jsou pracovní list (list rozdlený na buky) a list s grafem (list, který není rozdlen na buky; zpravidla obsahuje jediný graf, ale mže obsahovat i více graf, pop. žádný, viz kap. 6 Grafy). Nov otevený sešit implicitn obsahuje ti pracovní listy. Maximální poet list v novém souboru lze nastavit na 256 (Nástroje Možnosti karta Obecné Poet list v novém sešitu), další listy lze do sešitu vložit – viz dále.

Sešit je implicitn zobrazený. Okno aktivního sešitu lze skrýt (a tím do jisté míry chránit proti nepovolaným zmnám) píkazem z hlavní nabídky Okno Skrýt. Data ve skrytém sešitu jsou stále dostupná, ale nelze je bez zobrazení sešitu editovat. Skrytý je nap. soubor Personal.xls, do kterého se ukládají kódy uživatelem nahraných maker (viz kap. 9.1 Makra). Skrytý sešit lze zobrazit píkazem z hlavní nabídky Okno Zobrazit vybrat píslušný sešit ze seznamu skrytých sešit. Je-li píkaz Zobrazit v této nabídce nedostupný, není skrytý žádný sešit.

1.1.1 Práce s listy S listy se v okn aplikace pracuje nejsnáze prostednictvím oušek list – záložkou s názvem listu (Obr. 1). Implicitn je ouško aktivního listu bílé, ostatní ouška jsou šedá. Barvu ouška lze zmnit postupem Formát List Barva karty. Ouško neaktivních list bude barevné, aktivní list bude mít ouško stále bílé, pouze název bude barevn podtržen3. Pokud v prostoru vyhrazeném pro ouška list nejsou vidt všechna ouška list, lze tlaítkem / / / zobrazit ouško prvního/ pedchozího/ následujícího/posledního listu (list se neaktivuje). V místní nabídce tchto tlaítek se objeví seznam list, ze kterého lze vybrat píslušný list (list se aktivuje).

Pracovní list má implicitní název List1, List2,…; list s grafem Graf1, Graf2, … Pejmenovat list mžeme bu z místní nabídky, po dvojím kliknutí na ouško listu nebo z hlavní nabídky Formát List Pejmenovat. V rámci sešitu musí být každý název listu jedinený, musí obsahovat minimáln jeden, maximáln 31 znak a nesmí obsahovat dvojteku, lomítko, zptné lomítko, otazník, hvzdiku, pravou a levou hranatou závorku.

List se aktivuje kliknutím na ouško listu. Aktivovat (vybrat) lze i více list (s klávesou vybíráme listy za sebou následující, s klávesou vybíráme listy nesouvisle). Vícenásobný výbr zrušíme kliknutím na ouško neaktivního listu, pop. z místní nabídky volbou Oddlit listy. Pokud pracujeme s vícenásobným výbrem list, projeví se provedené akce a formátování na všech listech, proto je vícenásobný výbr list vhodný nap. pro zajištní shodného formátování na všech listech výbru.

Pesun, kopie, vložení a odstranní list Vybraný list/listy lze pesunout nebo zkopírovat následujícími zpsoby:

Myší – metodou táhni a pus lze vývr pesunout v rámci téhož sešitu, do jiného zobrazeného sešitu nebo – pokud výbr pesuneme do prázdné plochy v okn aplikace

3 Ve verzi MS Excel 2000 nelze mnit barvu oušek list.


11

(Obr. 8) – do nového sešitu, který se automaticky po dokonení pesunu založí. Pokud pi pesunu bude stisknuta klávesa , bude se vybraný list/listy kopírovat.

Z místní nabídky ouška listu, resp. z hlavní nabídky Úpravy se volbou Pesunout nebo zkopírovat zobrazí dialogové okno Pesunout nebo zkopírovat (Obr. 9), ve kterém lze vybrat otevený sešit vetn pozice, pop. nový sešit, do kterého se má výbr pesunout nebo (po zaškrtnutí volby Vytvoit kopii) zkopírovat.

Obr. 8 Pesun listu na prázdnou plochu aplikace Obr. 9 Dialogové okno Pesunout nebo zkopírovat

Další pracovní listy i listy s grafem lze pidat z místní nabídky Vložit, resp. z hlavní nabídky Vložit List/Graf. Ped první aktivní list se vloží tolik nových pracovních list, kolik bylo aktivních list ped vyvoláním píkazu. List s grafem se vždy vloží pouze jeden. Celkový poet list sešitu není omezen.

Vybrané listy mžeme odstranit pouze z místní nabídky ouška listu volbou Odstranit. Odstranní listu je operace, kterou nelze vzít zpt. Jediná možnost, jak zachránit odstranný list je zavít soubor bez uložení zmn.

Pokud není zamknutá struktura sešitu (viz kap. 5.2 Ochrana dat), lze vybraný list/listy skrýt píkazem Formát List Skrýt. Skryté listy jsou stále souástí sešitu, ale nejsou vidt. Skryté listy lze zobrazit píkazem Formát List Zobrazit výbr konkrétního listu (nelze vybrat více list najednou).

1.2 ádky, sloupce, buky

Jeden list obsahuje 65 536 ádk a 256 sloupc, tedy 16 777 216 bunk. ádky jsou v záhlaví ádk vždy oznaeny ísly (1, 2, …, 65536), sloupce jsou v záhlaví sloupc implicitn oznaeny písmeny (A, B, …, Z, AA, AB, …, IU, IV). Adresa buky (tzv. styl odkazu) má tvar A1, tj. první je písmeno oznaující sloupec a druhé je íslo oznaující ádek, ve kterém se buka nachází. Pokud zmníme styl odkazu píkazem Nástroje Možnosti karta Obecné Styl odkazu R1C1, budou i sloupce oznaené ísly.

Poet bunk listu je konstantní a nelze jej zvtšit. S touto skuteností je teba poítat pi pevodu rozsáhlých datových soubor do aplikace MS Excel (viz kap. 2.2.1 Natení dat


12

z textového souboru). Pokud bude datový soubor obsahovat více položek/záznam než je maximální poet sloupc/ádk, budou pesahující data odíznuta.

1.2.1 Aktivní buka, bukový kurzor, vyplovací úchyt Aktivní buka je buka, která reaguje na vstup z klávesnice. Je-li vybrána jediná buka, je tato buka aktivní a je na ní umístn bukový kurzor (silné orámování buky, netiskne se, Obr. 10 a). V pravém dolním rohu bukového kurzoru je erný tvercový vyplovací úchyt. Tento úchyt je dležitý pro rychlé vyplování bunk adami, vzorci a údaji ze seznam (viz kap. 2.2.1 Vstup dat). Vyplovací úchyt se zobrazuje jen tehdy, je-li zaškrtnutá volba Povolit petahování bunk myší (hlavní nabídka Nástroje Možnosti karta Úpravy).

Je-li vybrána souvislá oblast bunk, je aktivní nepodbarvená buka, bukovým kurzorem je silné orámování kolem vybrané oblasti – Obr. 10 b). Souvislá oblast má také v pravém dolním rohu vyplovací úchyt. Pokud je oznaena nesouvislá oblast, jsou jednotlivé dílí oblasti svtle orámovány a nepodbarvená buka je aktivní. Nesouvislá oblast nemá bukový kurzor ani vyplovací úchyt – Obr. 10 c).

a) jediná buka b) souvislá oblast c) nesouvislá oblast

Obr. 10 Aktivní buka

1.2.2 Výbr oblastí Mnohým akcím pedchází výbr oblasti, na kterou se provádná akce bude vztahovat a v mnoha dialogových oknech program žádá zadání odkazu na oblast, kde se nacházejí data, kam budou smovány výsledky apod. Tyto odkazy lze psát run. Mnohem efektivnjší zpsob však pedstavuje pímý výbr oblasti myší (pokud to pole v dialogovém okn umožuje) nebo kombinacemi rzných kláves.

Pokud samotný pímý výbr myší provedeme správn, máme jistotu, že se odkaz na oblast automaticky zapíše ve správném tvaru, obzvlášt, pokud se budeme odkazovat na oblast v jiném listu nebo sešitu. Název sešitu je v odkazu na oblast uzaven do hranatých závorek, za ním následuje název listu oddlený od vlastní adresy oblasti vykiníkem. Pokud je víceslovný název sešitu nebo listu, uvádí se do apostrof. Nap. odkaz '[Zkoušky 2004.xls]Zimní semestr'!$A$1 je absolutním odkazem na buku A1 na listu Zimní semestr v sešitu Zkoušky 2004. xls.

Pímý výbr oblasti myší umožují ta pole v dialogových oknech, která obsahují tlaítko Sbalit dialog .

Poznámka: Stiskem tlaítka Sbalit dialog lze dialogové okno minimalizovat na jediný ádek a po provedení výbru opt zobrazit do pvodní velikosti tlaítkem Obnovit dialog . Není to ale teba, protože k minimalizaci a obnovení okna dochází pi pímém výbru automaticky. Pítomnost tlaítka Sbalit dialog lze chápat jako povolení odkazu na buku. Jinými slovy: pokud není tlaítko Sbalit dialog pítomné, je nutné do pole zadat konkrétní hodnotu.


13

Výbr obecné oblasti co má být vybráno postup

jedna buka kliknout na buku nebo se na ni pesunout kurzorovými klávesami

celý ádek/sloupec kliknout na záhlaví ádku/sloupce

všechny buky v listu kliknout na tlaítko Vybrat vše v prseíku záhlaví ádk a sloupc

oznait myší buky/záhlaví ádk/sloupc

kliknout na první buku/záhlaví prvního ádku/záhlaví prvního sloupce stisknout a držet kliknout na poslední buku/záhlaví posledního ádku/záhlaví posledního sloupce kliknout na první buku/záhlaví prvního ádku/záhlaví prvního sloupce stisknout a držet + kurzorovými klávesami rozšiovat výbr v píslušném smru

souvislá oblast bunk/ádk/sloupc

kliknout na první buku/záhlaví prvního ádku/záhlaví prvního sloupce stisknutím zapnout rozšíený výbr kliknout na poslední buku/záhlaví posledního ádku/záhlaví posledního sloupce stisknutím vypnout rozšíený výbr

stisknout a držet a vybírat další oblasti

nesouvislá oblast stisknutím kláves + zapnout rozšíený výbr nesouvislé oblasti vybírat další oblasti stisknutím kláves + vypnout rozšíený výbr nesouvislé oblasti

Výbr vyplnné/prázdné oblasti V ad pípad potebujeme pracovat s vyplnnou oblastí, která tvoí okolí aktivní buky, pípadn vybrat souvislou oblast prázdných bunk mezi dvma oblastmi vyplnnými. Konec vyplnné/prázdné oblasti není teba hledat, vhodnjší jsou následující zpsoby:

rozšíit výbr až po postup

bukový kurzor oznauje vyplnnou buku + + kurzorové klávesy / / /

poslední vyplnnou buku vpravo/vlevo/nahoe/dole bukový kurzor oznauje vyplnnou buku

stisknout a držet 2 x kliknout na pravý/levý/horní/dolní okraj bukového kurzoru

první vyplnnou buku vpravo/vlevo/nahoe/dole

bukový kurzor oznauje prázdnou buku + + kurzorové klávesy / / /

poslední prázdnou buku vpravo/vlevo/nahoe/dole

bukový kurzor oznauje prázdnou buku stisknout a držet 2 x kliknout na pravý/levý/horní/dolní okraj bukového kurzoru

Výbr aktuální oblasti Zvláštní zpsob výbru pedstavuje aktuální oblast, což je obdélníkové okolí aktuální buky, které je ze všech stran oddlené od ostatních dat v listu prázdnými bukami. S aktuální oblastí pracuje mnoho funkcí jako s argumentem a vtšinou ji funkce automaticky rozpozná.


14

Aktuální oblast lze vybrat píkazem (bukový kurzor je v oblasti) Úpravy Pejít na Jinak Aktuální oblast. V aktuální oblasti lze vybrat všechny prázdné buky píkazem (bukový kurzor je v oblasti) Úpravy Pejít na Jinak – Obr. 11 a) zapnout volbu Prázdné buky.

Poznámka: Dialogové okno Pejít na – Obr. 11 a) obsahuje seznam názv definovaných v sešitu a pole, do kterého lze napsat odkaz na buku, na níž chceme pejít – umístit bukový kurzor. Druhá ást dialogového okna Pejít na – Obr. 11 b) obsahuje adu dalších speciálních výbr, jejichž princip bude vysvtlen v konkrétních souvislostech.

a) základní okno b) po stisku tlaítka Jinak

Obr. 11 Dialogové okno Pejít na

1.2.3 Vkládání/odstraování bunk/ádk/sloupc Vkládání/odstraování buky/ádku/sloupce lze provést bu z místní nabídky vybrané buky/záhlaví ádku/záhlaví sloupce píkazem Vložit buky/Odstranit nebo píkazem z hlavní nabídky Vložit Buky/ádek/Sloupec.

Jsou-li vybrány pouze buky, objeví se dialogové okno Vložit (Obr. 12), resp. Odstranit (Obr. 13), ve kterých lze urit, zda se ostatní buky mají odsunout doprava nebo dol, resp. pisunout vlevo nebo nahoru, pípadn zda se má vložit, resp. odstranit celý ádek/ádky nebo sloupec/sloupce. Celé ádky se vkládají nad oznaené buky, celé sloupce se vkládají vlevo od oznaených bunk. Poet vkládaných bunk/ádk/sloupc záleží na pvodním potu vybraných bunk.

Pi vkládání/odstraování bunk/ádk/sloupc se celkový poet ádk/sloupc listu nemní, stále se vyrovnává na 65 536 ádk a 256 sloupc. Pi pokusu o pekroení tchto hodnot se objeví varovné hlášení.


15

Obr. 12 Dialogové okno Vložit Obr. 13 Dialogové okno Odstranit

1.2.4 Formát ádku a sloupce K formátovacím prvkm, které lze aplikovat na ádek/sloupec, patí nastavení výšky ádku/šíky sloupce a skrytí/zobrazení ádku/sloupce. Tyto možnosti se volí z místní nabídky záhlaví ádku/sloupce nebo píkazem z hlavní nabídky Formát ádek/Sloupec. Je-li vybráno více ádk/sloupc, týká se zmna formátování všech ádk/sloupc ve výbru.

Výška ádku, šíka sloupce Výška ádku se udává a nastavuje v bodech (1 bod = 1/72 palce, tj. pibližn 0,353 mm). Mže dosahovat hodnot 0 (ádek je skryt) až 409 bod. Volba Pizpsobit nastaví výšku ádku optimáln podle nejvyššího obsahu buky v ádku. Stejného efektu se dosáhne i dvojím kliknutím na dolní okraj záhlaví ádku.

Šíka sloupce se udává a nastavuje v potu znak (íslic 0 až 9) standardního písma, které lze v buce zobrazit. Mže dosahovat hodnot 0 (sloupec je skryt) až 255 znak. Volba Pizpsobit upraví šíku sloupce na optimální hodnotu podle nejširšího obsahu ve sloupci. Stejného efektu se dosáhne i dvojím kliknutím na pravý okraj záhlaví sloupce. Volba Standardní nastaví standardní šíku sloupce, tj. 8,43 znaku.

Pi zmn šíky sloupce/výšky ádku tažením myší za pravý/dolní okraj záhlaví se zobrazuje i pibližná šíka sloupce/výška ádku v pixelech, na tyto rozmry se však nelze spolehnout (i když pomocí údaje v pixelech nastavíme tvercovou mížku, mže být po vytisknutí obdélníková).

Neexistuje možnost, jak spolehliv nastavit pesné rozmry mížky v milimetrech nebo jiných rozumných jednotkách stejných pro šíku sloupce i výšku ádku.

Skrytí/Zobrazení ádk/sloupc Skrytí ádku/sloupce dosáhneme nastavením výšky ádku/šíky sloupce na 0, resp. z místní nabídky záhlaví ádku/sloupce píkazem Skrýt, resp. z hlavní nabídky píkazem Formát ádek/Sloupec Skrýt. Pokud je ádek/sloupec skryt, je nutné nejprve myší oznait záhlaví jednoho ádku/sloupce ped a jednoho ádku/sloupce za skrytým ádkem/sloupcem a teprve poté provést zobrazení z místní nabídky píkazem Zobrazit nebo píkazem z hlavní nabídky Formát ádek/Sloupec Zobrazit.

Pokud je skryt první ádek resp. sloupec A, je nutné pro jejich zobrazení oznait souasn se záhlavím druhého ádku resp. sloupce B i tlaítko Vybrat vše. V bublinové nápovd se musí objevit poet vybraných ádk 2R (Obr. 14), resp. poet vybraných sloupc 2C (Obr. 15).


16

Na skrytou buku lze pemístit bukový kurzor píkazem z hlavní nabídky Úpravy Pejít na do pole Odkaz napsat adresu skryté buky bukový kurzor bude mít podobu svislé áry a v ádku vzorc se zobrazí plný obsah skryté buky (pokud nejsou skryty vzorce a zamknut list – viz kap. 2.1.2 Vizuální formát buky, Karta Zámek). Situaci lze sledovat na Obr. 16 a), kde nejsou skryty žádné buky a na Obr. 16 b), kde jsou skryty sloupce B až G a na skrytou buku B2 je pemístn bukový kurzor.

Obr. 14 Výbr záhlaví prvního skrytého ádku Obr. 15 Výbr záhlaví prvního skrytého sloupce A

a) zobrazená buka b) skrytá buka

Obr. 16 Bukový kurzor zobrazené a skryté buky

Formát a obsah buky

17

2 Formát a obsah buky Buka neobsahuje pouze údaj – hodnotu, ale mže obsahovat i mnoho dalších informací, jako je zpsob zobrazování údaje (íselný formát buky), vizuální formát (zarovnání údaj, písmo, ohraniení, výpl, zámek), vzorec, vysvtlující komentá, pop. informace o nastaveném ovení. Pi pesunu a kopírování bunk je možné mnoho jednotlivých ástí buky vkládat do cílového místa oddlen.

2.1 Formát buky

V této ásti se budeme vnovat dosti rozsáhlé problematice íselného formátu buky, seznámíme se s prvky vizuálního a možnostmi podmínného formátu buky. Budeme se také zabývat automatickým formátováním a formátováním pomocí styl.

2.1.1 íselný formát buky Jeden a tentýž íselný údaj mže být v buce zobrazován rzným zpsobem; záleží na íselném formátu buky. íselný formát buky lze bu vhodn nastavit (píkazem Formát Buky karta íslo výbr druhu formátu volba konkrétního formátu, Obr. 17), nebo jej lze (v pípad, že buka nemá definovaný formát Vlastní) automaticky aplikovat uritou syntaxí vstupních dat zadávaných do buky.

Každý íselný formát má adu parametr pro detailní nastavení zobrazování údaj (poet desetinných míst, zobrazování msíc arabskými nebo ímskými íslicemi apod.). Pokud formát buky nastavujeme z dialogového okna (Obr. 17), mžeme si vybrat z nkolika pednastavených možností, pop. definovat vlastní formát. Pokud se ale aplikuje íselný formát automaticky, budou údaje zobrazovány v uritém základním nastavení konkrétního formátu (nap. základní nastavení formátu data pi automatické aplikaci je ve tvaru d.mmm, tedy den arabskými íslicemi 1 až 31 a msíc ímskými íslicemi I až XII oddlenými tekou). Úpravu parametr formátu je teba provést z dialogového okna (Obr. 17).

Druhy íselných formát a jejich automatická aplikace V následující ásti si uvedeme charakteristiku jednotlivých druh íselných formát a syntaxi vstupních dat nutnou k jejich automatické aplikaci na buky.

Obecný Formát Obecný je implicitním formátem všech bunk. Obsah bunk se automaticky zarovnává podle typu dat – íslo doprava, text doleva, logické a chybové hodnoty doprosted. Formát Obecný nelze automaticky aplikovat žádnou syntaxí vstupních dat, lze jej nastavit pouze píkazem Formát Buky karta íslo druh Obecný.


18

Obr. 17 Dialogové okno Formát bunk, karta íslo

íslo Formát se používá k zobrazování ísel – lze zvolit poet zobrazovaných desetinných míst, použít/nepoužít oddlova tisíc (nastavený v operaním systému) a ervenou barvou odlišit zobrazování záporných ísel. Tento formát nelze aplikovat na buky automaticky.

Poet zobrazovaných desetinných míst implicitn neovlivuje pesnost výpotu. Píkazem Nástroje Možnosti karta Výpoty zaškrtnout volbu Pesnost podle zobrazení lze tuto skutenost zmnit a poítat s ísly zaokrouhlenými na daný poet desetinných míst. Volba platí pro celý sešit. Pvodní pesnost dat nelze obnovit.

Za íslo je považován obsah buky, který je tvoen íslicemi 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 a dalšími znaky (viz dále). íslo se automaticky zarovnává doprava. Celkový poet znak, které tvoí íslo, je omezen na 11 znak. Zobrazení ísla na více znak lze dosáhnout pouze vlastním formátem. Pokud není zaškrtnuta volba Pesnost podle zobrazení (Nástroje Možnosti karta Výpoty), jsou ísla v aplikaci Excel uložena s pesností až 15 íslic a s touto pesností se také poítá ve vzorcích. Rozsah aplikace dovoluje zpracovat ísla z rozsahu ± 9,99999999999999 ± 308, zadat lze íslo z rozsahu ± 9,99999999999999 ± 307. ísla mimo tento rozsah jsou považována za text.

Znaky, které mohou být souástí ísla, jsou následující:

Kladné znaménko, záporné znaménko – kladné znaménko ped íslem je ignorováno a nezobrazí se, záporné znaménko ped íslem se zobrazí.

Kulaté závorky – záporné íslo lze pi zadávání uzavít do závorek. Místo závorek se zobrazí záporné znaménko.

Desetinný oddlova – v ísle mže být použit jeden desetinný oddlova, což je árka nebo teka podle nastavení operaního systému. Zmnu desetinného oddlovae provedeme bu píkazem Nástroje Možnosti Mezinárodní zrušit zaškrtnutí u volby Použít oddlovae ze systému zadat Oddlova desetinných míst nebo (ve verzi MS Excel 2000 jedin) z tlaítka operaního systému Start Nastavení Ovládací panely Místní a jazykové nastavení íslo zadat oddlova desetinných míst. Teka je pro práci v Excelu jako desetinný oddlova vhodnjší.


19

Pokud je desetinným oddlovaem árka, mže být íslo s tekou automaticky pevedeno na datum, pokud to syntaxe vstupu umožuje (viz formát Datum). Formát buky se tím automaticky zmní na Datum. Pokud íslo s tekou na datum pevést nelze, bude považováno za text a formát buky se nezmní.

Pokud je desetinným oddlovaem teka, bude íslo s árkou pevedeno automaticky na text, formát buky se nezmní.

Mna Formát Mna se hodí pro zobrazování penžních hodnot – lze zvolit poet zobrazovaných desetinných míst, zobrazovaný symbol mny a ervenou barvou odlišit zobrazování záporných ísel. Pokud zvolíme symbol mny Žádný, vynechá se mezera v píslušné šíce symbolu mny. Využití je uvedeno na Obr. 18: v prvních tech ádcích je nastaven symbol Žádný, v posledním ádku, kde se údaje sítají, je nastaven symbol K. Obsah bunk s formátem Mna lze dodaten vodorovn zarovnávat doleva/doprosted/doprava tlaítky Zarovnat doleva / Zarovnat na sted / Zarovnat doprava nebo nastavením vodorovného zarovnání obsahu buky (Formát Buky karta Zarovnání, viz Karta Zarovnání).

Pípustná syntaxe vstupních dat, která automaticky zmní formát buky na formát Mna, je íslo následované symbolem mny s/bez mezery, nap.:

13K v buce se zobrazí 13K; v ádku vzorc 13.

13,5K v buce se zobrazí 13,50K; v ádku vzorc 13,5.

Úetnický Formát Úetnický má volby shodné jako formát Mna. Obsah v buce je odsazený od pravého okraje a jeho poloha v buce je nemnná – nelze jej dodaten vodorovn zarovnat (Obr. 19). Tento formát nelze aplikovat na buky automaticky.

Obr. 18 Formát buky Mna Obr. 19 Formát buky Úetnický

Datum MS Excel respektuje datum v rozsahu 1.1.1900 až 31.12.9999. V souladu s tímto rozsahem je konkrétní datum v programu reprezentováno poadovým íslem od 1 (datum 1.1.1900) do 2958465 (datum 31.12.9999). Pokud do bunk s formátem Datum zadáme konkrétní datum mimo tento rozsah nebo v nevhodném tvaru, bude interpretováno jako text. Pípustné zpsoby zadání konkrétního data do buky s formátem Datum zárove pedstavují syntaxi vstupních dat pro automatickou aplikaci formátu Datum. Pípustné zpsoby zadání data jsou následující (ukázky jsou uvedeny pro datum 13. kvtna za pedpokladu, že aktuální rok je 2004):

13.5 den a msíc oddlený tekou,

13-5 den a msíc oddlený pomlkou nebo klávesou mínus,

13/5 den a msíc oddlený lomítkem.


20

Ve všech výše uvedených pípadech bude v ádku vzorc zobrazeno datum 13.5.2004. V buce s formátem Datum bude datum zobrazeno v souladu s nastavením parametr formátu. Buka, která mla nastavený jiný formát, zmní automaticky svj formát na Datum a zobrazí zadané údaje v základním formátu data (tj. 13.V).

Pokud bychom chtli do buky zadat konkrétní datum vetn roku, zadáváme obdobn: 13.5.4, 13-5-4, 13/5/4 (opt bude zobrazeno datum 13.5.2004). Platí však uritá pravidla pro interpretaci ísla, které pedstavuje rok:

íslo od 0 do 29 bude interpretováno jako rok 2000 až 2029.



Poznámka: Existují i jiné pípustné syntaxe vstupních dat, kdy je údaj chápán jako datum, nap. 13kv, 13 kv, 13.kv, 13kv4, 13 kv 4, 13.kv.4 – v buce se zobrazí 13.5.2004; kv4, kv 4, kv.4 – v buce se zobrazí 1.5.2004. Pro praxi tyto syntaxe vhodné nejsou, ale jsou velmi zrádné i pro samotné tvrce programu, jak dokazuje chybná interpretace názvu listu pi generování zprávy o historii zmn (viz kap. 5.3 Sledování zmn), kdy název listu List1 je vyhodnocen jako datum 1.listopadu 2001 (v eské verzi MS Excel).

as Pokud do bunk s formátem as zadáme údaj v nevhodném tvaru, bude pokládán za text. I zde platí, že pípustné zpsoby zadání konkrétního asu do buky s formátem as zárove pedstavují syntaxi vstupních dat pro automatickou aplikaci formátu as.

Oddlovaem hodin, minut a sekund je vždy dvojteka. Hodiny lze zadat celým íslem v rozsahu 0 až 9999, resp. 00 až 9999. Minuty lze zadat celým íslem v rozsahu 0 až 59, resp. 00 až 59. Sekundy lze zadat celým íslem v rozsahu 0 až 59, resp. 00 až 59 nebo jako desetinnou ást. Pípustné zpsoby zadání asu jsou následující (ukázky jsou uvedeny pro konkrétní as 9 hodin, 15 minut, 30 sekund):

9:15:30 v buce i v ádku vzorc se zobrazí 9:15:30.

09:15:30 v buce i v ádku vzorc se zobrazí 9:15:30.

9:15 v buce se zobrazí 9:15, v ádku vzorc se zobrazí 9:15:00.

09:15 v buce se zobrazí 9:15, v ádku vzorc se zobrazí 9:15:00.

Je-li asový údaj pesnjší než jedna sekunda, lze k jeho zadání použít následující syntaxi (ukázky jsou uvedeny pro konkrétní as 9 hodin 15 minut 30,47 sekund):

9:15:30,47 v buce, která ped zadáním mla jiný formát než as, se zobrazí údaj bez hodin, sekundy jsou zaokrouhleny na desetiny 15:30,5; v ádku vzorc se zobrazí údaj bez zlomk sekund 9:15:30. Formát buky se tímto zadáním automaticky zmní na as.

15:30,47 v buce, která ped zadáním mla jiný formát než as, se zobrazí 15:30,47; v ádku vzorc 0:15:30. Formát buky se tímto zadáním automaticky zmní na as.

Jiné zobrazování asových údaj pesnjších než jedna sekunda je teba nastavit v dialogovém okn Formát buky na kart íslo (Obr. 17).


21

Konkrétní as je v programu reprezentován desetinným íslem od 0 (odpovídá asu 0:00:00) do 1 (odpovídá plnoci). Nap. íslo 0,5 odpovídá asu 12:00:00.

Pozor! Pokud do buky s formátem Datum/as napíšeme íslo, bude celá ást ísla pevedena na datum a desetinná ást na as. Zadané íslo se v buce bude zobrazovat v souladu s parametry formátu Datum/íslo. Aby se zadané íslo zobrazovalo správn, je nutné nastavit formát buky na Obecný nebo íslo.

Procenta Ve formátu Procenta lze nastavit poet desetinných míst. Zadávaná ísla budou doplnna o symbol %. Co se stane, když do buky s formátem Procenta zadáme íslo, záleží na volb Umožnit automatické zadávání procent (hlavní nabídka Nástroje Možnosti karta Úpravy) takto:

Umožnit automatické zadávání procent – u zadaného ísla se zobrazí symbol % už v prbhu zadávání, velikost ísla se nemní;

Umožnit automatické zadávání procent – zadané íslo je vynásobeno stem a symbol % je doplnn až po zadání.

K automatické aplikaci formátu Procenta dojde tehdy, zadáme-li do buky íslo následované symbolem % s nebo bez mezery, na volb Umožnit automatické zadávání procent nezáleží.

Zlomky Pro zobrazování ísel ve tvaru zlomku vhodn nastavíme formát buky Zlomky. Volby Jen jedna íslice, Nejvýše dv íslice a Nejvýše ti íslice umožují zvolit maximální poet íslic itatele a jmenovatele; volby Poloviny, tvrtiny, Osminy, Šestnáctiny, Desetiny a Setiny urují velikost jmenovatele. Na Obr. 20 je ukázka zobrazení ísel 5; 2,5; 1,26 a 0,312 uvedenými volbami.

Obr. 20 Formát buky Zlomky

K automatické aplikaci formátu Zlomky je teba zadat mezi itatele a jmenovatele lomítko a ped íslo nulu, aby nedošlo k chybné interpretaci zadaného ísla jako datum:

0 15/2 v buce se zobrazí 7 1/2, v ádku vzorc se zobrazí 7,5.

Matematický Buka s formátem Matematický zobrazuje íslo v exponenciálním tvaru jako násobky mocnin deseti. Lze volit poet desetinných míst násobku. Mezi násobkem a exponentem se zobrazuje písmeno E a znaménko exponentu: íslo 100 je zobrazeno jako 1,00E+02; íslo 0,01 je zobrazeno jako 1,00E-02. Tento zpsob zobrazení se také automaticky použije, pokud je zadáno íslo s vtším potem znak než 11 (íslo 100000000000 se zobrazeno jako 1E+11), formát buky v tomto pípad zstává Obecný.


22

K automatické aplikaci formátu Matematický dojde, pokud bezprostedn za íslo napíšeme písmeno e/E a exponent. Je-li exponent záporný, je nutné jej napsat vetn znaménka, nap.:

100e2 v buce se zobrazí 1,00E+4; v ádku vzorc 10000,

100e-2 v buce se zobrazí 1,00E-2; v ádku vzorc 0,01.

Text Obecn je obsah buky, který je chápán jako text tvoen posloupností libovolných znak. Délka textu v buce je omezena na 32 767 znak; v buce se zobrazí pouze prvních 1 024 znak, všechny znaky se zobrazí v ádku vzorc. Text se implicitn se zarovnává doleva. Formát buky se po zadání textu automaticky nezmní.

Buka s formátem Text zobrazuje údaj pesn v tom tvaru, ve kterém byl zadán. Tímto formátem ošetíme nap. buky, jejichž obsah se nevhodn interpretuje jako íslo, logická hodnota apod.

Píklad: Zadáme-li do buky s jakýmkoliv jiným formátem než Text celkem bžné eské píjmení Pravda, automaticky se zkonvertuje na velká písmena, zarovná se na sted a je programem chápáno jako logická hodnota PRAVDA. Pokud zadáme píjmení Pravda do buky s formátem Text, je chápáno jako text.

Pímá automatická aplikace formátu Text není možná. Existuje alternativní zpsob: zaíná-li obsah buky apostrofem (‘), je programem chápán jako text, i kdyby byl ve skutenosti íslem, logickou hodnotou apod. Formát buky se ale poátením apostrofem nezmní.

Speciální Formát speciální umožuje zobrazování údaj jako smrovací ísla, telefonní ísla apod. Automatická aplikace tohoto formátu není možná.

V následující tabulce jsou uvedeny ukázky zobrazení ísla 24356,125 výše uvedenými formáty. Pedpokládáme, že toto íslo je zadáno do buky s formátem Obecný.

zobrazení druh formátu v buce v ádku vzorc

implicitní varianta formátu

Obecný 24356,13 24356,125 implicitní šíka sloupce je 8,43 znak, proto se zadané íslo, které má 9 znak v buce zobrazí pouze se dvma desetinnými místy

íslo 24356,13 24356,125 dv desetinná ísla, bez oddlovae tisíc, záporná ísla nejsou erven odlišena

Mna 24 356,13 K 24356,125 dv desetinná ísla, oddlova tisíc, za íslem symbol mny K

Úetnický 24 356,13 K 24356,125 dv desetinná ísla, oddlova tisíc, za íslem symbol mny K, odsazený zprava

Datum 6.9.1966 6.9.1966 3:00:00 celá ást ísla je pevedena na datum, den a msíc se zobrazí jednou/dvma íslicemi, rok tymi íslicemi

as 3:00:00 6.9.1966 3:00:00 desetinná ást ísla je pevedena na as, hodiny se zobrazí jednou/dvma íslicemi, minuty a sekundy dvma íslicemi


23

zobrazení druh formátu v buce v ádku vzorc

implicitní varianta formátu

Procenta 2435612,50% 2435612,5%

Umožnit automatické zadávání procent: íslo se vynásobí stem, za íslem je symbol procent % Umožnit automatické zadávání procent: za íslem je symbol procent %

Zlomky 24356 1/8 24356,125 itatel i jmenovatel se zobrazí nejvýše jednou íslicí

Matematický 2,44E+04 24356,125 jedna platná íslice ped desetinnou árkou, dv desetinná ísla, za íslem písmeno E a exponent deseti vetn znaménka

Text 24356,125 24356,125 zarovnán doleva

Speciální 243 56 24356,125 formátováno jako PS

Vlastní Každý z výše uvedených íselných formát buky je dán uritým kódem. V kódu se používají rzné znaky a zástupné symboly, které jsou uvedeny dále. Je bezpodmínen nutné kódu formátu rozumt, nebo pi zadávání údaj do bunk a zobrazování výsledk poetních operací mže dojít k tomu, že samotný údaj je správný, ale zobrazuje se v naprosto nevhodném tvaru, takže vypadá jako chybný. Správného zobrazení nedosáhneme pepisem údaje v buce, ale nastavením vhodného formátu, resp. definicí formátu Vlastní.

Píklad: K takové situaci mže dojít, pokud omylem zadáme místo desetinné árky teku. Pokud program mže chápat takové íslo jako datum (viz výše), dojde k automatické aplikaci formátu Datum a íslo je zobrazeno jako datum. Sledujme tuto situaci krok za krokem (za aktuální rok považujme rok 2004):

1. Zadáme do buky íslo 13.5 – omylem s desetinnou tekou místo árky.

2. V buce se zobrazí datum 13.V, v ádku vzorc se zobrazí datum vetn aktuálního roku 13.V.2004.

3. Zadáme do téže buky správné íslo 13,5 s desetinnou árkou.

4. V buce se zobrazí datum 13.I, v ádku vzorc se zobrazí 13.1.1900 12:00:00. Celá ást ísla se pevedla na datum, desetinná ást na as. Chyba není v samotném ísle, ale v jeho zobrazení.

Jakmile se v buce objeví íslo v neoekávaném tvaru, kontrolujeme nejprve kód íselného formátu. Pokud je správný, hledáme chybu ve vlastním výpotu.

Formát buky Vlastní nastavujeme i tehdy, pokud žádná z pednastavených variant nespluje naše požadavky na zobrazování údaj v buce.

Znaky a zástupné symboly v kódu formátu V kódu formátu lze použít následující znaky a zástupné symboly (dležitou mezeru v této ásti budeme zobrazovat symbolem :

0 (nula) ....... znak je zobrazen vetn okrajových nevýznamných nul.


24

#.................. zobrazují se pouze platné íslice bez okrajových nevýznamných nul.

(mezera) .. mezeru lze použít jako oddlova tisíc nebo ke snížení ádu ísla, nebo každá mezera na konci kódu dlí íslo tisícem.

? .................. každý ? ped/za desetinnou árkou nebo lomítkem vynechá prázdnou mezeru místo okrajových nul. Pokud takový formát použijeme pro buky umístné nad sebou, budou desetinné árky a zlomkové áry zarovnány.

Píklady kód se symboly 0, #, a ? uvádí následující tabulka:

kód formátu zadané íslo zobrazení v buce poznámka

00,000 1

1,2345 01,000 01,234

0,## 1,555 1,500

1,56 1,5

# ### 1

1000 1

1 000 mezera jako oddlova tisíc

# 1000000 1000 jedna mezera dlí íslo tisícem

# 1000000 1 dv mezery dlí íslo milionem

1 1

0,5 1/2 #" "?/?

0 3/2 1 1/2

zadané íslo se zobrazí jako zlomek celé ásti i zlomková ára budou zarovnány pod sebou

_znak .......... podtržítko následované znakem vynechá mezeru o šíce uvedeného znaku.

“text” .......... text v uvozovkách se zobrazí v buce spolen se zadaným íslem.

Píklad kombinace tchto formát mžeme sledovat na Obr. 21 . V prvních tech ádcích je použit kód # ##0,00_ _k_g, který za íslem vynechá potebné místo pro mezeru a jednotky kg. V posledním ádku je použit kód # ##0,00" kg", který za íslo zobrazí jednotky kg oddlené mezerou.

Obr. 21 Píklad ke kódu formátu, vynechání místa a zobrazení textu

adu znak, které potebujeme v buce spolen s íslem zobrazit, není teba do uvozovek uzavírat. Jsou to všechny zobrazované symboly pednastavených formát (znaménka, desetinná árka, K, teka, dvojteka, %, lomítko, E), ale i apostrofy, závorky, symbol stupn ° apod. Apostrof využijeme pro zobrazování ísel v palcích. Symbol stupn ° a apostrofy použijeme k zobrazení úhlu ve stupních, minutách a vteinách (viz dále).

Píklady kód formátu s podtržítkem, textem v uvozovkách a textem bez uvozovek jsou v následující tabulce:


25


# ##0,00_ _k_g 10

1256,8 10,00

1 256,80 za íslem se vynechává místo pro mezeru a jednotky kg

# ##0,00" kg" 1367,3 1 367,30 kg za íslem se zobrazí jednotky kg oddlené mezerou

1,5 1 1/2“ zobrazení ísla v palcích; íslo je zadáno jako desetinné íslo

#" "?/?'' 0 11/8 1 3/8”

zobrazení ísla v palcích; íslo je zadáno jako zlomek

*znak .......... hvzdika následovaná znakem zpsobí opakování tohoto znaku až do

konce ádku. Je to obdoba vyplování finanních ástek na složenkách. Nevýhodou je, že se znak opakuje až za íslem. Do kódu formátu lze však zadat konkrétní poet znak do uvozovek ped íslo, jak ukazuje píklad v následující tabulce:


#,00*= 1

1,5 1,00============ 1,50============

"==="#,00*= 1

1,5 ===1,00========= ===1,50=========

jako vyplovací znak je použito rovnítko =

d.................. v kódu formátu pro datum je d zástupným symbolem dne, který se

zobrazuje takto: d – jako íslo od 1 do 31; dd – jako íslo od 01 do 31; ddd jako zkratky názv dn po, út, …, ne; dddd jako plné názvy dn pondlí, úterý, …, nedle.

m................. v kódu formátu pro datum je m zástupným symbolem msíce, který se zobrazuje takto: m – jako íslo od 1 do 12; mm – jako íslo od 01 do 12; mmm – jako ímská íslice od I do XII; mmmm – jako plný název msíce leden, únor, …, prosinec. V kódu formátu pro as je m zástupný symbol minut, které se zobrazují takto: m – jako íslo od 1 do 59; [m] – jako íslo od 0 do celkového potu minut; mm – jako íslo od 01 do 59.

r................... v kódu formátu pro datum je r zástupným symbolem roku, který se zobrazuje takto: r – jako íslo od 00 do 99; rrr – jako íslo od 1900 do 9999. Ve verzi MS Excel 2000 je zástupným symbolem roku v kódu formátu y.

h.................. v kódu formátu pro as je h zástupným symbolem hodin, které se zobrazují takto: h – jako íslo od 0 do 23; [h] – jako íslo od 0 do celkového potu hodin; hh – jako íslo od 00 do 23.

s .................. v kódu formátu pro as je s zástupným symbolem sekund, které se zobrazují takto: s – jako íslo od 0 do 59, [s] – jako íslo od 0 do celkového potu sekund; ss – jako íslo od 00 do 59.

U zobrazování asového údaje velmi záleží na tom, zda je asový údaj zadán nebo zda jde o výsledek poetní operace:


26

Pokud zadáme asový údaj s menším potem hodin než 24, zobrazí se implicitn ve formátu h:mm, resp. h:mm:ss, pokud asový údaj obsahuje i sekundy.

Pokud zadáme asový údaj s potem hodin vtším nebo rovným 24, zobrazí se implicitn ve formátu [h]:mm, resp. [h]:mm:ss, pokud asový údaj obsahuje i sekundy.

Je-li asový údaj výsledkem poetní operace (nap. sítání), zobrazí se implicitn ve formátu h:mm bez ohledu na celkový poet hodin. Sledujme dsledky této skutenosti na Obr. 22 a). V prvních tech bukách jsou zadané asové údaje, v poslední buce (A4) je použita funkce Suma(íslo1; íslo2; …) pro jejich setení. Pi sítání as dojde k automatické aplikaci implicitního asového formátu i na buku s výsledkem. Nezobrazí se skutený celkový poet hodin, ale poet hodin do 24 (tedy zbytek po celoíselném dlení celkového potu hodin íslem 24). Aby se zobrazil správný výsledek, je nutné nastavit formát, který obsahuje [h], viz Obr. 22 b).

a) celkový poet hodin v implicitním formátu zobrazení asu

h:mm b) skutený celkový poet hodin ve formátu

[h]:mm:ss

Obr. 22 Píklad ke kódm formátu asu

V následující tabulce jsou uvedeny píklady formát data a asu (pedpokládáme aktuální rok 2004), vetn využití formátu asu pro zobrazení úhlu ve stupních, minutách a vteinách.

kód formátu zadané íslo zobrazení v buce poznámka dddd 13.5 tvrtek

dddd, d.m.rrrr 13.5 tvrtek, 13.5.2004

h:mm:ss 26:5:30 2:05:30 h zobrazí poet hodin menší než 24

[h]:mm:ss 26:5:30 26:5:30 [h] zobrazí celkový poet hodin

mm:ss 75:30 15:30 m zobrazí poet minut menší než 60

[mm]:ss 75:30 75:30

[mm]:ss 26:5:30 1565:30

[mm] zobrazí celkový poet minut; v kódu už nesmí být použit zástupný symbol h pro hodiny

[h]°mm'ss'' 26:5:30 26°05'30'' zobrazení úhlu ve stupních, minutách a vteinách

[h]° mm' ss'' 26:5:30 26° 05' 30'' stupn, minuty a vteiny lze oddlit mezerami

Další souásti kódu Zobrazení kladných ísel, záporných ísel, nuly a textu – kód formátu mže mít až tyi (nepovinné) ásti oddlené stedníkem, kterými lze rozlišit zobrazování kladných ísel (první ást), záporných ísel (druhá ást), nuly (tetí ást) a textu (tvrtá ást). Definicí jednotlivých ástí lze vhodn odlišit zobrazování rzných údaj v téže buce –


27

píslušná ást kódu se použije v závislosti na obsahu buky (nap. pi zobrazování nuly není teba zobrazovat desetinná ísla apod.).

Pokud kód formátu obsahuje pouze jednu ást (jak tomu bylo ve všech výše uvedených píkladech), zobrazují se ísla zadaná do buky v souladu s její specifikací, text zadaný do buky není nijak ovlivnn.

Formát Obecný neobsahuje žádnou ást, jeho kód je prázdný.

Textovou ást kódu lze vynechat, potom má kód pouze ti ásti, které ídí zobrazování kladných ísel, záporných ísel a nuly. Text zadaný do buky není nijak ovlivnn.

Textovou ást kódu lze využít k zobrazení doplkového textu zobrazeného souasn s pvodn zadaným textem do buky. V textové ásti kódu je doplkový text uzaven do uvozovek a pvodn zadaný text do buky zastoupen symbolem @. Pokud je v textové ásti pouze text uzavený do uvozovek bez symbolu @, bude tímto textem nahrazen pvodní textový obsah buky. Tohoto zpsobu kódování formátu lze využít nap. k zobrazení informace o nesprávném typu údaje zadaného do buky. Zobrazení informace ale nezabrání tomu, aby se údaj nesprávného typu do buky zapsal. Pokud potebujeme zajistit úplnou kontrolu typu a rozsahu vstupních údaj, musíme nastavit ovení dat (Data Ovení nastavit typ a rozsah platných dat v buce, viz kap. 2.2.2 Ovení vstupních dat).

Pokud místo nkteré ásti uvedeme pouze její oddlovací stedník, nebude odpovídající obsah buky zobrazen vbec, nap. kód 0;;; zobrazí pouze kladná ísla (jako celá ísla), ale záporné íslo, nula a text nebude zobrazen. Paradoxní situace mže nastat, pokud kód obsahuje pouze ti stedníky: ;;;. V takovém pípad se nezobrazí v buce nic, a jsou zadaná data jakákoliv.

Píklady uvedených variant kódovaní formátu jsou uvedeny v následující tabulce:

kód formátu zadaný údaj zobrazení v buce

0,00" °C";-0,00" °C";0" °C";"Chybný údaj!"

10,25 -5,6

0 text

10,25 °C -5,60 °C

0 °C Chybný údaj!

0,0" °C";-0,0" °C";0" °C";@"…Chybný údaj!"

10 -5,6

0 text

10,0 °C -5,6 °C

0 °C text…Chybný údaj!

0,0" °C";-0,0" °C";0" °C";"Chybný údaj: " @

10 -5,6

0 text

10,0 °C -5,6 °C

0 °C Chybný údaj: text

0,0" °C";-0,0" °C";0" °C"

10 -5,6

0 text

10,0 °C -5,6 °C

0 °C text


28

kód formátu zadaný údaj zobrazení v buce

0,00;;0

10 -5,6

0 text

10,00

0 text

;;;

10 -5,6

0 text

Barva písma – ve všech tyech ástech kódu lze specifikovat barvu písma, kterou se

údaj v buce bude zobrazovat. Název barvy se uvádí do hranatých závorek, pípustné hodnoty jsou následující: [erné], [ervené], [modré], [zelené], [žluté], [bílé], [azurové], [purpurové], nap. následující kód

[ervené];[modré];[zelené];[purpurové] zobrazí kladná ísla ervenou barvou, záporná ísla modrou barvou, nulu zelenou barvou

a text purpurovou barvou. Vzhledem k tomu, že kód neobsahuje žádnou další specifikaci, bude – až na barvy – obsah buky zobrazován v souladu s pravidly formátu Obecný.

Podmínky v kódu formátu – v kódu formátu se mohou vyskytovat maximáln dv podmínky, které jsou uzaveny v hranatých závorkách, obsahují relaní operátory (=, <, <=, >, >=) a jsou oddleny stedníkem. Relaními operátory lze porovnávat ísla i texty. Kód s podmínkami mže tedy mít maximáln ti ásti.

Tohoto zpsobu kódování formátu lze použít nap. pro barevné odlišení kritické hodnoty, nap. kód

[modré][<100]0,00;[ervené][=100]0,00;[zelené]0,00 zobrazí všechna ísla menší než 100 mode ve formátu 0,00; íslo 100 zobrazí erven ve

formátu 0,00, všechna ísla vtší než 100 zobrazí zelen opt ve formátu 0,00. Zadaný text nebude ovlivnn.

Uvedené možnosti kódovaní lze ješt dále kombinovat. Kód

[modré][=0]0" °C - teplota tání";[ervené][=100]0" °C – teplota varu";0,00" °C“ zobrazí zadané údaje podle následující tabulky:

zadané íslo zobrazení v buce poznámka

0 0 °C - teplota tání modrou barvou

100 100 °C - teplota varu ervenou barvou

15,6 15,60 °C zelenou barvou jakékoliv jiné íslo než 0 a 100

text text ernou (automatickou) barvou

Je vidt, že možnosti v kódování formátu jsou velmi rozmanité. Nejsou to navíc jediné možnosti zobrazování vstupních dat v závislosti na typu a hodnot zadaného údaje (viz kap. 2.1.4 Podmínný formát buky). Je teba používat tyto prostedky uvážliv, abychom neztratili pehled o tom, co se vlastn s údajem po zadání do buky dje. Stále musíme mít na pamti, obzvláš, pokud vytváíme sešit pro jiné uživatele, že uvedené možnosti mají


29

zlepšovat pehlednost vytváených tabulek a snižovat pracnost pi jejich vyplování, rozhodn se nesmí stát z tabulky rébus.

2.1.2 Vizuální formát buky Na dalších kartách dialogového okna Formát bunk, které zobrazíme píkazem Formát Buky, lze modifikovat prvky vizuálního formátu buky, jako je zarovnání obsahu buky, písmo buky, ohraniení okolo buky, vzorek, kterým bude buka vyplnna a nastavení zámku buky.

Karta Zarovnání Zpsob zarovnání obsahu buky nastavujeme na kart Zarovnání dialogového okna Formát bunk – Obr. 23 a), kde lze ovlivnit následující prvky formátu:

Vodorovné zarovnání – implicitní je volba Obecn, která text zarovnává vlevo, ísla vpravo, logické a chybové hodnoty na sted. Další volby mají následující význam:

Vlevo/Vpravo – zarovnávají obsah buky k levému/pravému okraji a umožují nastavit poet znak, o který bude obsah buky od levého/pravého okraje odsazen.

Do bloku – roztáhne mezery mezi skupinami ísel nebo slovy a zarovná obsah buky k pravému i k levému okraji buky. U této volby nelze nastavit odsazení.

Distribuované – na rozdíl od volby Do bloku roztáhne tato volba všechny ádky, tzn. i poslední ádek a – pokud je obsahem buky pouze jediný ádek, tak i tento ádek. Navíc je možné nastavit odsazení z obou stran souasn, a sice o stejný poet znak zleva i zprava.

Vyplnit – opakuje zadaný obsah buky po celé šíce buky.

Na sted výbru – toto zarovnání má význam, pokud je aplikujeme na pedem vybranou oblast bunk (mže být i nesouvislá). Tato volba pouze opticky zarovnává obsah buky, ale vybrané buky nesluuje.

Svislé zarovnání – implicitní je volba Dol. Mezi volbami Do bloku a Distribuované není rozdíl, ob roztáhnou mezery mezi ádky tak, že je obsah buky zarovnán k hornímu i dolnímu okraji buky.

Odsazení – nelze nastavit pro jinou orientaci textu než vodorovnou, tj. 0°. Dále nelze nastavit odsazení od horního a dolního okraje buky. Ve verzi MS Excel 2000 nelze nastavit odsazení zprava.

Na Obr. 23 b) až e) jsou ukázky rzných variant vodorovného a svislého zarovnání.

Ve verzi MS Excel 2000 není k dispozici zarovnání Distribuované (vodorovn ani svisle).

Nastavení textu – lze urit vztah mezi šíkou buky a obsahem v buce takto:

Zalomit text – obsah buky delší než šíka buky se bude zalamovat mezi levý a pravý okraj podle pravidel vodorovného zarovnání. Na další ádek buky v konkrétním míst pejdeme souasným stiskem kláves + .

Pizpsobit buce – zmenší obsah buky delší než šíka buka na šíku buky.


30

Slouit buky – volba má význam, pokud ji aplikujeme na pedem vybranou obdélníkovou oblast bunk. Slouené buky mají jedinou adresu odpovídající adrese buky v levém horním rohu oblasti. Pokud volbu aplikujeme na vybranou nesouvislou oblast, dojde ke slouení bunk v dílích obdélníkových oblastech. Každá dílí oblast má svou adresu – adresu buky v levém horním rohu. Slouené buky rozdlíme zrušením zaškrtnutí Slouit buky.

Tlaítko Slouit a zarovnat na sted na panelu nástroj Formát zárove slouí vybrané buky a nastaví vodorovné zarovnání Na sted slouené oblasti; u svislého zarovnání ponechává implicitní volbu Dol.

Smr textu – má význam pro jazyky s opaným smrem textu, ve verzi MS Excel 2000 není k dispozici.

Orientace – orientaci textu mžeme zmnit bu zadáním konkrétní hodnoty ve stupních nebo otoením ukazatele do požadovaného úhlu. Pokud potebujeme v bukách s jinou orientací textu než 0° použít také zarovnání, je teba vhodnou kombinaci vyzkoušet.

b) Vodorovné: Do bloku

Svislé: Na sted

c) Vodorovné: Distribuované

Svislé: Do bloku

d) Vodorovné: Vyplnit

Svislé: Na sted

Obecn Vlevo (Odsazení) Na sted Vpravo (Odsazení) Vyplnit Do bloku Na sted výbru Distribuované (Odsazení)

Nahoru Na sted Dol Do bloku Distribuované

Kontext Zleva doprava Zprava doleva

a) dialogové okno Formát bunk, karta Zarovnání e) Vodorovné: Distribuované

Odsazení: 1 Svislé: Do bloku

Obr. 23 Zarovnání obsahu bunk

Karta Písmo Pokud je vybrána jedna buka/oblast bunk, nastavujeme na kart Písmo (Obr. 24) parametry písma pro všechny znaky, které budou tvoit obsah bunk. Pokud potebujeme formátovat pouze nkteré znaky v buce, lze tak uinit pi vlastním zadávání údaj (zmna formátování se týká následujících znak) nebo editováním obsahu buky, kdy je teba vybrat znaky a aplikovat na n požadované formátování. Obsah aktuální buky lze editovat v ádku vzorc, resp. po dvojím kliknutím na buku, resp. po stisku klávesy .

Pokud obsahuje buka znaky s rzným formátováním, lze zaškrtnutím volby Normální zmnit formát celého obsahu buky v souladu s výchozím nastavením.


31

Karta Ohraniení Vybereme buky, které potebujeme zvýraznit ohraniením, na kart Ohraniení (Obr. 25) zvolíme nejprve barvu a styl áry, a teprve poté zpsob ohraniení. Pohodlnjší zpsob pedstavuje tlaítko Ohraniení z panelu nástroj Formát. Možnosti tohoto tlaítka jsou naznaeny na Obr. 26.

Obr. 24 Dialogové okno Formát bunk,

karta Písmo Obr. 25 Dialogové okno Formát bunk

karta Ohraniení

Vybereme-li volbu Nakreslit ohraniení, zobrazí se panel nástroj Ohraniení (Obr. 26), ve kterém lze zvolit barvu a styl áry. Volbou Nakreslit mížku ohraniení kreslíme vnitní i vnjší ohraniení všech bunk, volbou Nakreslit ohraniení kreslíme pouze vnjší ohraniení. Pi použití tchto dvou tlaítek (nejsou pítomná ve verzi MS Excel 2000) se zobrazí v listu tekovaný rastr (pokud není zobrazena mížka), který umožuje snadnou orientaci v tabulce. Režim kreslení ohraniení koníme optovným stiskem tlaítek nebo

, pop. stiskem klávesy i zadáním jiného píkazu. Nežádoucí ohraniení lze odstranit tlaítkem Vymazat ohraniení .

Obr. 26 Kreslení ohraniení bunk


32

Karta Vzorky Tato karta poskytuje zcela standardní a bžn známé zpsoby formátování barvy a výpln bunk. Tlaítko Barva výpln na panelu nástroj Formát poskytuje pohodlnjší zpsob vybarvování bunk.

Karta Zámek Volby na kart Zámek se uplatní jen tehdy, je-li zamknut list (viz kap. 5.2 Ochrana dat). Jejich význam – za pedpokladu, že je uzamknut list – je následující:

Uzameno – implicitní nastavení pro všechny buky, které znemožní uživateli uzamknutého listu s bukami pracovat. Ve verzi MS Excel 2002 lze detailn specifikovat podmínky použití uzamknutých bunk v dialogovém okn Uzamknout list (Obr. 85).

Uzameno – pokud chceme uživateli uzamknutého listu zpístupnit nkteré buky pro úpravy, je nutné tmto bukám ped uzamknutím listu zrušit zaškrtnutí u volby Uzameno.

Skrýt vzorce – implicitn není tato volba zaškrtnutá, a není tudíž žádné omezení na zobrazování plného obsahu buky v ádku vzorc, pokud je list uzamknut.

Skrýt vzorce – po uzamknutí listu se v bukách, jejichž vzorce jsou skryty, zobrazuje pouze výsledek, v ádku vzorc se nezobrazuje nic – nelze zobrazit plný obsah buky.

Zamknutou buku se skrytým vzorcem lze z uzamknutého listu zkopírovat na list neuzamknutý; zkopírovaná buka potom není uzamknutá a v ádku vzorc se zobrazí její plný obsah.

Pokud chceme zabránit kopírování zamknutých bunk, je teba zrušit zaškrtnutí u volby Vybrat uzamené buky v dialogovém okn Uzamknout list (Obr. 85), která je implicitn zaškrtnuta.

Obr. 27 Dialogové okno Formát bunk, karta Zámek Obr. 28 Dialogové okno Automatický formát

2.1.3 Automatický formát buky Volbou z hlavní nabídky Formát Automatický formát se zobrazí dialogové okno Automatický formát (Obr. 28), ve kterém lze vybrat vhodný zpsob formátování tabulky a aplikovat jej na pedem vybrané buky. Stiskem tlaítka Možnosti se zobrazí spodní ást okna, ve které lze


33

zrušit zaškrtnutí u tch prvk, které chceme dodaten zformátovat odlišn než je nastaveno ve vybraném peddefinovaném formátu.

2.1.4 Podmínný formát buky Tak jako bylo možné podmínit íselný formát v jedné a téže buce obsahem buky, lze podmínit i urité prvky vizuálního formátu buky (konkrétn prvky z karet Písmo, Ohraniení a Vzorky). Podmínky se stanoví v dialogovém okn Podmínné formátování (Obr. 29), které se zobrazí z hlavní nabídky Formát.

Podmínný formát mže být na buku aplikován v závislosti na hodnot téže buky nebo v závislosti na hodnot jiné buky.

Podmínné formátování definované hodnotou v buce Implicitní možnost je navázat formát buky na její hodnotu, tzn., že se testuje obsah buky a je-li splnna zadaná podmínka, projeví se píslušné formátování. Pokud obsah buky nevyhovuje zadané podmínce, formátování se neprojeví. Pro jednu buku lze nastavit až ti podmínky, pokud by došlo k situaci, že by bylo splnno více podmínek, uplatní se formát té podmínky, která je první v poadí.

Na Obr. 29 je ukázka nastavení podmínného formátování, které rozlišuje zadání kladného, záporného ísla a nuly sytostí šedé výpln. Pi tomto zpsobu použití podmínného formátu je vybrána ze seznamu volba Hodnota buky, to znamená, že se ovlivuje pouze formát té buky, která má podmínné formátování nastaveno a nelze jím ovlivnit formát jiné buky.

Hodnota buky Vzorec

je mezi není mezi je rovnodení rovno je vtší než je menší než je vtší než nebo rovno je menší než nebo rovno

Obr. 29 Dialogové okno Podmínné formátování

Podmínné formátování definované vzorcem V pípad, že potebujeme ovlivnit vizuální formát jiných bunk hodnotou urité buky, je nutné podmínku napsat jako vzorec (detailn o vzorcích pojednává kap. 3 Vzorec). Postupujeme takto: vybereme všechny buky, jejichž formát má být ovlivován hodnotou v urité buce Formát Podmínné formátování ze seznamu vybrat volbu Vzorec do pole vedle seznamu napsat vzorec.


34

Až na to, že vzorec musí zaínat rovnítkem, je jeho konstrukce shodná s konstrukcí argumentu Podmínka ve funkci KDYŽ(Podmínka;Ano;Ne). Pokud podmínka vyjádená vzorcem bude splnna, uplatní se na pedem vybrané buky nastavené formátování. Pokud podmínka splnna nebude, formátování bunk se nezmní.

Na Obr. 30 jsou uvedeny píklady jednoduchého podmínného formátování buky C2, která je ovlivována hodnotou v buce B2. V pípad, že podmínka uvedená ve vzorci bude splnna, vybarví se buka C2 šedou barvou.

Obr. 30 Píklady jednoduchého podmínného formátování

Vzorec, který definuje podmínku podmínného formátování, neobsahuje kvli zajištní podmínného formátování funkci KDYŽ(Podmínka;Ano;Ne). To, že se vzorec vyhodnocuje jako podmínka, plyne ze samotného principu podmínného formátování.

Aby podmínné formátování definované vzorcem plnilo svj úel – ovlivnit hodnotou v konkrétní buce formát jiných bunk – musí se v tomto vzorci vyskytovat odkaz na onu konkrétní buku. Vzhledem k tomu, že i zde je možné použít odkaz absolutní, relativní nebo smíšený, pedstavuje podmínné formátování definované vzorcem vysoce efektivní, i když ne zrovna triviální aparát.

Sledujme píklad na Obr. 31, kde je zachycena ást listu pipravená pro evidenci pracovní doby. Podmínným formátováním je zajištno, že se ádek v celém potebném rozsahu automaticky podbarví šedou barvou, pokud datum v první buce (ve sloupci B) pipadne na sobotu nebo na nedli. Uvedeme struný postup tvorby takového listu.

Do buky B3 napíšeme datum prvního dne a vhodn nastavíme íselný formát (nap. d.m.rrrr). Datovou adu vytvoíme roztažením buky B3 smrem dol za vyplovací úchyt.

Sloupec C slouží pouze pro kontrolu správné funkce podmínného formátování, datum je stejné jako ve sloupci B, ale je ošeteno jiným íselným formátem: dddd (Obr. 31 a).

Vybereme oblast B3:F17 (výška oblasti odpovídá potu dní v datové ad, šíka oblasti zasahuje pes potebný poet sloupc) Formát Podmínný formát ze seznamu vybrat volbu Vzorec zapsat vzorec dle Obr. 31 b).

Ve vzorci je použita funkce (z kategorie Datum a as) DENTÝDNE(datum;typ). Tato funkce vrací íslo od 1 do 7, což je poadové íslo dne v závislosti na hodnot typ (typ = 1 … týden zaíná nedlí s poadovým íslem 1; typ = 2 … týden zaíná


35

pondlím s poadovým íslem 1; typ = 3 … týden zaíná pondlím s poadovým íslem 0).

Ve vzorci je použit smíšený odkaz na buku $B3, kterým se pi aplikaci formátování zajistí, aby se v každém ádku testovala práv buka ve sloupci B a podle její hodnoty se rozhodlo o aplikaci formátu.

Poznámka: Odkazy na buku/oblast lze zadávat pímo výbrem myší. Nepíjemná je skutenost, že není pístupná volba Vložit funkci ani v ádku vzorc ani v menu Vložit. Je tedy nutné znát syntaxi funkcí a vzorce psát z klávesnice.

Poznámka: Ve vzorcích definujících podmínné formátování fungují bez problém základní funkce, zatímco funkce z doplku Analytické nástroje jsou vyhodnoceny jako neplatný název.

íselný formát: dddd

íselný formát: d.m.rrrr

a) ped aplikací podmínného formátu c) po aplikaci podmínného formátu

b) vzorec podmínného formátování

Obr. 31 Podmínné formátování definované vzorcem

Odstranní podmínných formát V pípad, že potebujeme odstranit podmínné formátování, postupujeme takto: vybrat píslušné buky Formát Podmínné formátování tlaítko Odstranit v dialogovém okn Odstranit podmínný formát (Obr. 32) zaškrtnout podmínku, kterou chceme odstranit.

Obr. 32 Dialogové okno Odstranit podmínný formát


36

Vyhledání bunk s podmínným formátem Pro získání orientace o tom, které buky mají nastaveno podmínné formátování a které nikoliv, slouží píkaz v hlavní nabídce Úpravy Pejít na tlaítko Jinak v dialogovém okn Pejít na (Obr. 11) zapnout volbu Podmínné formáty. Pokud pedem byla/nebyla vybrána oblast, oznaí se všechny buky z této oblasti/v celém aktivním listu, které mají definováno podmínné formátování.

Poznámka: Tímto zpsobem však neodhalíme buky, které mají podmínný íselný formát, tj. jejichž kód formátu obsahuje podmínky (viz kap. 2.1.1 íselný formát buky).

2.1.5 Styl Styl je pojmenovaný souhrn vhodn nastavených formátovacích prvk. Jeho aplikací provádíme efektivní zmnu všech použitých formátovacích prvk najednou. Implicitní styl všech bunk je styl normální. Volbu jiného stylu, zavedení nového stylu a zmnu stávajících styl umožuje dialogové okno Styl (Obr. 33), které se zobrazí z hlavní nabídky Formát Styl. Krom stylu normální disponuje MS Excel ješt dalšími pti pednastavenými styly (árky, árky bez desetinných míst, mny, mny bez desetinných míst a procent), které se liší pouze íselným formátem.

Nový styl založíme postupem: Formát Styl tlaítko Zmnit (v MS Excel 2000 Upravit) zobrazí se dialogové okno Formát buky, ve kterém lze definovat všechny dostupné prvky stylu.

Do stylu lze zahrnout pouze formátovací prvky, které se nacházejí na všech kartách dialogového okna Formát buky. Do stylu nelze zahrnout podmínné formátování.

Penos styl mezi sešity zprostedkujeme bu zkopírováním buky s požadovaným stylem do jiného sešitu nebo tlaítkem Slouit v dialogovém okn Styl. Zobrazí se dialogové okno Slouit styly (Obr. 34). Zde v seznamu otevených sešit oznaíme sešit s potebnými styly.

árky árky bez des. míst mny mny bez des. míst normální procent

Obr. 33 Dialogové okno Styl Obr. 34 Dialogové okno Slouit styly

2.1.6 Kopie formátu Formát buky vetn podmínného formátování lze zkopírovat na jinou buku tmito základními postupy (další možnosti jsou uvedeny v kap. 4 Pesun a kopie oblastí):


37

Kliknout na buku se zdrojovým formátem + (resp. Úpravy Kopírovat) kliknout na cílovou buku Úpravy Vložit jinak zapnout volbu Formáty.

Kliknout na buku se zdrojovým formátem kliknout na tlaítko Kopírovat formát na panelu nástroj Standardní kliknout na cílovou buku.

2.2 Obsah buky

V zásad lze rozlišit dva druhy obsahu buky – hodnotu a vzorec. Hodnota je chápána v souladu s nastaveným íselným formátem buky jako íslo, text, datum, … Vzorec obsahuje operátory, konstanty, funkce, argumenty a pedstavuje výkonný obsah buky. Jestliže jsou splnny všechny náležitosti vzorce, je výsledkem vzorce hodnota. Pokud nastane chyba v syntaxi, v typech argument apod., je výsledkem vzorce chybová hodnota.

V této ásti se budeme vnovat pedevším zadávání hodnot do bunk a možnostem ovování vstupních dat. Vzorcm a problematice chyb ve vzorcích se vnuje samostatná kapitola.

2.2.1 Vstup dat Jednotlivé údaje lze psát z klávesnice do aktuální buky. Pi tomto zpsobu vstupu dat je výhodné pedem vybrat oblast, do které se mají údaje zadat, nebo aktuální buka se v rámci této vybrané oblasti inteligentn pemísuje pomocí následujících kláves a jejich kombinací:

– pesun na následující buku dol;

+ – pesun na pedcházející buku nahoru;

– pesun na následující buku doprava;

+ – pesun na pedcházející buku doleva.

Pi zadávání dat do pedem vybrané oblasti nelze použít kurzorové klávesy pro pesun aktuální buky, nebo se jimi zruší výbr.

Použití vyplovacího úchytu Obsah aktuální buky/vybrané souvislé oblasti (dále jen zdroj) lze tažením za vyplovací úchyt zkopírovat všemi tymi smry dol/nahoru/doprava/doleva. Vyplovací úchyt nelze táhnout šikmo. Výsledek tažení záleží na tlaítku myši, kterým za vyplovací úchyt táhneme.

Po dokonení tažení za vyplovací úchyt levým tlaítkem se u poslední vyplnné buky zobrazí tlaítko Možnosti automatického vyplnní , které nabízí tyto možnosti:

Kopírovat buky – v ad pípad je tato možnost implicitní. Obsah zdroje se zkopíruje do všech bunk, které zasáhlo tažení za vyplovací úchyt.

Vyplnit ady – tato možnost není k dispozici, je-li obsahem zdroje text nebo vzorec. Pokud je zdroj tvoen jedinou bukou s íslem, je výsledkem íselná aritmetická ada s diferencí 1. Pokud je zdroj tvoen dvojicí bunk, ve kterých jsou rzná ísla, je výsledkem aritmetická ada s diferencí rovnou algebraickému rozdílu obsahu bunk (íslo v první buce mínus íslo ve druhé buce ve smru tažení).


38

Pouze vyplnit formáty – formát cílových bunk se zmní na formát zdroje, obsah bunk se nekopíruje.

Vyplnit bez formátování – formát cílových bunk zstane nezmnn.

Další volby jsou v nabídce tlaítka Možnosti automatického vyplnní pítomné pouze tehdy, obsahuje-li zdroj datum.

Vyplnit dny – vyplní se ada kalendáních dn, první den je datum zdroje.

Vyplnit pracovní dny – vyplní se ada kalendáních dn bez sobot a nedlí.

Vyplnit msíce – vyplní se ada s diferencí 1 msíc.

Vyplnit roky – vyplní se ada s diferencí 1 rok.

Pokud táhneme za vyplovací úchyt pravým tlaítkem myši, zobrazí se po dokonení tažení místní nabídka, kde jsou pístupné v závislosti na potu bunk a obsahu zdroje krom výše uvedených možností tyto volby:

Lineární trend – vytvoí aritmetickou adu;

Rstový trend – vytvoí geometrickou adu;

ady – zobrazí se dialogové okno ady (Obr. 35), ve kterém lze specifikovat detaily vyplnní. ady lze do bunk v jednom ádku nebo v jednom sloupci vyplnit i takto: do první buky zadat první hodnotu budoucí ady do poslední buky zadat poslední hodnotu ady vybrat souvislou oblast mezi první a poslední bukou hlavní nabídka Úpravy Vyplnit ady zvolit detaily ady OK. Do prázdných bunk se doplní píslušná posloupnost hodnot.

a) zadání ady b) specifikace ady v dialogovém okn ady c) vyplnná ada

Obr. 35 Vyplnní ady

MS Excel 2000 nemá tlaítko Možnosti automatického vyplnní k dispozici. Zda se vyplní ada nebo se bude obsah buky pouze kopírovat, záleží na potu a obsahu bunk zdroje. Funkce místní nabídky je stejná až na tyto rozdíly: položka Pouze vyplnit formáty má název Vyplnit formáty, položka Vyplnit bez formátování není pítomná, ale je pítomná položka Vyplnit hodnoty, tj. bez vzorc.

Velmi efektivní zpsob vyplnní, který využijeme pedevším pi zadávání vzorc, pedstavuje vyplnní dvojím kliknutím na vyplovací úchyt, po kterém se vyplování zastaví až u poslední vyplnné buky v sousedním levém sloupci. Pokud jsou v sousedním levém sloupci pouze prázdné buky, zastaví se vyplování až u poslední vyplnné buky v sousedním pravém sloupci.


39

Dvojím kliknutím lze vyplovat pouze smrem dol a pouze tehdy, jsou-li v sousedním levém nebo pravém sloupci souvisle vyplnné buky.

Vyplnní pomocí + Tento zpsob lze velmi efektivn využít pedevším pro hromadné zadávání vzorc (viz kap. 3 Vzorec), nebo do všech bunk v pedem vybrané (i nesouvislé) oblasti najednou zkopíruje obsah aktivní buky. Lze jej samozejm použít i k zadání shodných údaj do pedem vybrané oblasti. Postup je následující: vybrat oblast zadat obsah buky + zadaný obsah se najednou zkopíruje do všech pedem vybraných bunk.

Vyplnní údaji ze seznam Na Obr. 36 je zobrazena karta Seznamy (hlavní nabídka Nástroje Možnosti), na které je nkolik peddefinovaných seznam dn v týdnu a msíc. Nový seznam lze pidat dvojím zpsobem:

Importovat seznam z bunk – do pole se zadá odkaz na oblast, jejíž buky obsahují položky seznamu a stiskem tlaítka Importovat se nový seznam pidá do aplikace.

Položky v seznamu – do tohoto pole lze zapsat položky seznamu oddlené árkou nebo každou na samostatný ádek a stiskem tlaítka Pidat se nový seznam stane souástí aplikace.

Pokud je obsahem zdroje tažení za vyplovací úchyt položka z kteréhokoliv seznamu uvedeného na kart Seznamy, vypluje se oblast cyklicky dalšími položkami seznamu.

Obr. 36 Dialogové okno Možnosti, karta Seznamy

Natení dat z textového souboru Pokud jsou vstupní data (nap. výsledky mení, databáze údaj) systematicky uložena v textovém nebo databázovém souboru, lze tento soubor v MS Excel otevít, naíst data do bunk a dále zpracovat prostedky MS Excel. Uvedeme si zde postup natení dat z textového souboru:

Hlavní nabídka Soubor Otevít nastavit Soubory typu: Textové soubory (*.prn; *.txt; *.csv) vyhledat soubor zobrazí se první ást Prvodce importem textu (1/3) – Obr. 37 a). Zde zapneme volbu Oddlova, pokud jsou jednotlivé položky každého


40

záznamu (ádku) souboru oddleny uritým znakem (mezerou, tabulátorem,...). Volbu Pevná šíka zapínáme tehdy, mají-li jednotlivé položky záznamu pevn stanovený poet znak. Dále lze peskoit úvodní ádky souboru, které neobsahují data zadáním ísla ádku do pole Zaátek importu na ádku a zvolit píslušný pvod souboru volbou ze seznamu Typ souboru.

Stiskem tlaítka Další se zobrazí druhá ást Prvodce importem textu (2/3) – Obr. 37 b). Zde je teba zvolit nebo napsat oddlova položek. Volbu Posloupnost oddlova jako jeden zaškrtneme, pokud víme, že v naítaném souboru není k oddlení sousedních položek dsledn použit pouze jeden oddlova, aby nedošlo k nesprávnému natení mnoha prázdných položek. Pokud jsou položky v naítaném souboru uzaveny do speciálních symbol (uvozovek, apostrof apod.), vybereme tento symbol ze seznamu Textový kvalifikátor. Posloupnost znak v textovém souboru uzavená do tchto textových kvalifikátor bude pi importu považována za jeden textový etzec.

Stiskem tlaítka Další se oteve poslední ást Prvodce importem textu (3/3) – Obr. 37 c), ve které lze volbami Obecný/ Text/ Datum oznaenému sloupci nastavit formát importovaných dat, resp. volbou Neimportovat sloupec (peskoit) lze oznait sloupec, který nebude do importovaných dat zahrnut.

Pi importu íselných dat je nezbytn nutné po stisku tlaítka Upesnit správn zvolit použitý desetinný oddlova (pop. oddlova tisíc) v importovaném souboru. Pokud tak neuiníme a nateme nap. soubor s desetinnou tekou, zatímco v systému je nastavená árka, dojde (u údaj, kde je to možné – viz kap. 2.1.1 Druhy íselných formát a jejich automatická aplikace) k automatické aplikaci formátu data a naítané íslo bude považováno za datum. Údaje, které nesplní podmínky pro automatickou aplikaci formátu, budou považovány za text.

a) Prvodce importem textu (1/3)

b) Prvodce importem textu (2/3)


41

c) Prvodce importem textu (3/3)

Obr. 37 Import textového souboru

Ve verzi MS Excel 2002 mže být výsledek importu navíc ovlivnn lokálním nastavením desetinného oddlovae MS Excel (Nástroje Možnosti karta Mezinárodní Oddlova desetinných míst). V MS Excel 2000 karta Mezinárodní není k dispozici.

2.2.2 Ovení vstupních dat V ad pípad je dležité, aby vstupní data zadávaná z klávesnice byla uritého typu (íselné údaje, textové etzce, logické hodnoty, …) nebo aby nabývala hodnot pouze v uritém rozsahu, pípadn aby byla vybírána z pesn vymezené množiny pípustných hodnot. K zajištní tchto požadavk slouží píkaz Ovení dat, který volíme z nabídky Data. Zobrazí se dialogové okno Ovení dat, karta Nastavení (Obr. 38), kde lze zadat parametry kontroly vstupních dat.

Povolit – implicitní volba je nastavena na Jakoukoli hodnotu, tzn., že vstupní data nejsou nijak ovována a do buky lze zadat libovolný údaj. Typ vstupních dat lze omezit píslušnými volbami na Celé íslo, Desetinné íslo, Datum, as a Délku textu. Pokud je povolena volba Délku textu, lze zadat do buky text, íslo (celé i desetinné) nebo vzorec. Zadané íslo (programem je považováno za íslo, nepevádí se na text) a výsledek vzorce musí mít vyhovující poet znak. Volby Seznam a Vlastní jsou popsány dále v této kapitole.

Data – zpsob omezení rozsahu hodnot se nastaví výbrem vhodné volby ze seznamu.

Minimum/Maximum – název polí (Poátení datum/Koncové datum, Poátení as/Koncový as) pro zadání minimální a maximální hodnoty se mní podle výbru typu dat a zpsobu omezení rozsahu hodnot v seznamech Povolit a Data, pop. se zobrazí pouze jediné pole pro zadání konkrétní hodnoty (Hodnota, Datum, as). Všechny hodnoty lze zadat trojím zpsobem:


42

je mezi není mezi je rovno není rovno je vtší než je menší než je vtší než nebo rovno je menší než nebo rovno

Jakoukoli hodnotu Celé íslo Desetinné íslo Seznam Datum as Délku textu Vlastní

Obr. 38 Dialogové okno Ovení dat, karta Nastavení

Pímým zápisem hodnoty – pi zadání celého ísla lze uvést íslo, ale i datum (nap. 13.2.2004), které je programem pevedeno na íslo 38030, což je poadové íslo dne 13.2.2004. Pi zadání desetinného ísla lze uvést pouze desetinné íslo, nikoliv as. Pi zadání data se musí uvést i rok. Pípustné zpsoby zadání data (nap. 13. 2. 2004) jsou následující: 13.2.4; 13.2.04; 13.2.2004; 13.02.4; 13.02.04; 13.02.2004; 38030 – všechny možnosti budou pevedeny na datum ve tvaru 13.2.2004. Pípustné zpsoby zadání asu (nap. 12:00:00) jsou následující: 12:0; 12:0:0; 12:00; 12:00:00; 0,5 – všechny možnosti budou pevedeny na as ve tvaru 12:00:00.

Odkazem na buku/oblast – do pole lze zadat odkaz na buku/oblast, která obsahuje požadovanou hodnotu/hodnoty. K zadání využijeme možnost pímého výbru buky/oblasti myší pi zobrazeném dialogovém okn (Obr. 39 – kurzor má tvar prázdného kíže , kolem vybrané buky/oblasti bliká rámeek). Odkaz je nutné zapsat ve tvaru vzorce, tj. musí zaínat rovnítkem následovaným adresou buky/oblasti (=A2). Pokud je oblast vybrána myší, dosadí se odkaz vetn rovnítka automaticky.

Pi zadání hodnoty odkazem na buku/oblast nelze zadat odkaz na jiný list, ani odkaz do jiného sešitu.

Obr. 39 Zadání hodnoty odkazem na buku

Názvem pojmenované oblasti – do pole lze zadat název pojmenované oblasti, která obsahuje požadovanou hodnotu/hodnoty. Píklad je uveden na Obr. 40 – buka A1 má název PoetZnak, jak je vidt v zobrazeném poli názv. I název je nutné zapsat ve tvaru vzorce, tj. musí zaínat rovnítkem následovaným názvem (=PoetZnak).


43

K zadání názvu využijeme klávesu , po jejímž stisku se zobrazí dialogové okno Vložit název (Obr. 62). Požadovaný název vybereme ze seznamu a po stisku tlaítka OK se dosadí název vetn rovnítka automaticky.

Pi zadání hodnoty názvem oblasti lze zadat název pojmenované oblasti umístné na libovolném listu téhož sešitu.

Obr. 40 Zadání hodnoty názvem oblasti

Výbr vstupních dat ze seznamu pípustných hodnot Potebujeme-li omezit data, která mohou být zadána do buky, na uritou množinu pípustných hodnot, vybereme v poli Povolit volbu Seznam. Pokud na kart Nastavení – Obr. 41 a) zaškrtneme volbu Rozevírací seznam v buce, objeví se po kliknutí na takto ovovanou buku pímo v buce rozevírací seznam – Obr. 41 b), ze kterého lze volit jednotlivé pípustné hodnoty. Pokud by volba Rozevírací seznam v buce zaškrtnuta nebyla, bylo by nutné pípustné hodnoty do buky psát z klávesnice. Množinu pípustných hodnot lze do pole Zdroj zadat tmito zpsoby:

Pímým zápisem hodnot – mezi jednotlivými hodnotami je stedník. Tento zpsob nemá žádnou vazbu na list nebo sešit, ale je omezen maximálním potem znak (255) celého seznamu. Píklad pímého zápisu hodnot do pole Zdroj je uveden na Obr. 41 a).

Odkazem na oblast – pokud máme v listu pipravenu oblast se seznamem, lze zdroj zadat pímým výbrem této oblasti myší. Odkaz na oblast je absolutní a opt se automaticky dosadí ve tvaru vzorce. Píklad zadání zdroje odkazem na oblast je uveden na Obr. 41 c).

Pi zadání zdroje seznamu odkazem na oblast nelze zadat odkaz na jiný list, ani do jiného sešitu.

Názvem pojmenované oblasti – tato možnost pedpokládá v sešitu existenci pojmenované oblasti s pípustnými hodnotami. K zadání názvu do pole zobrazíme seznam všech definovaných názv v sešitu klávesou a vybereme píslušný název. Název se dosadí ve tvaru vzorce, viz píklad na Obr. 41 d).

Pi zadání zdroje seznamu názvem oblasti lze zadat název pojmenované oblasti umístné na libovolném listu téhož sešitu.

Vzorcem s podmínkou – tuto možnost využijeme v pípad, že potebujeme v buce podle rzných okolností zobrazovat rzné seznamy pípustných hodnot, tedy vytvoit podmínný rozbalovací seznam. Pro tyto úely je vhodné, aby všechny seznamy byly umístny v oblastech pojmenovaných krátkým názvem, nebo v poli Zdroj jsme omezeni na maximáln 255 znak.


44

a) zadání zdroje pímým zápisem b) výsledný rozbalovací seznam v buce

c) zadání zdroje odkazem na oblast d) zadání zdroje názvem oblasti

Obr. 41 Výbr vstupních dat ze seznamu hodnot

Píklad je uveden na Obr. 42, kde si pomocí podmínného rozbalovacího seznamu šetíme práci s vypisováním kusovníku souástek. Pokud klikneme na buku ve sloupci Název souásti (nap. A3), zobrazí se rozbalovací seznam Souástky, ze kterého lze volit hodnotu rezistor, kondenzátor nebo polovodi. V závislosti na zvolené hodnot se kliknutím na píslušnou buku ve sloupci Druh (B3) zobrazí rozbalovací seznam Rezistory, Kondenzátory nebo Polovodie. Zdroj ve sloupci Název souásti je zadán názvem oblasti – Obr. 42 a), zdroj seznamu ve sloupci Druh je zadán vzorcem s podmínkou – Obr. 42 b).

Omezení vstupních dat vzorcem Pi omezování pípustných vstupních dat se mohou vyskytnout takové požadavky, které není možné zajistit žádným z uvedených zpsob nastavení ovovacího kritéria. Jsou to nap. tyto požadavky: aby bylo možné do buky zadat pouze logické hodnoty, pouze sudá ísla, pouze lichá ísla, aby údaj v buce mohl nabývat hodnot z více interval apod. Pokud lze požadavek zformulovat do vzorce, jehož výsledkem je logická hodnota PRAVDA nebo NEPRAVDA, postupujeme takto:

Vybereme buku/oblast, jejíž vstupní data potebujeme omezit.

Data karta Nastavení Povolit Vlastní.

Do pole Vzorec zapíšeme ovovací vzorec. Odkazy na buku/oblast lze zadávat pímo výbrem myší. Nepíjemná je skutenost, že není pístupná volba Vložit funkci ani v ádku vzorc ani v menu Vložit. Je tedy nutné znát syntaxi funkcí a vzorce psát z klávesnice. Píklady zápisu ovovacího kritéria vzorcem, který povolí do vybrané buky/oblasti zadat pouze urité hodnoty, je na Obr. 43.

Poznámka: V ovovacích vzorcích fungují bez problém základní funkce, zatímco funkce z doplku Analytické nástroje jsou vyhodnoceny jako neplatný název. V píkladu (Obr. 43) je pro omezení na sudá/lichá ísla použita základní matematická funkce MOD(íslo, dlitel), která


45

vrací zbytek po dlení ísla dlitelem, nikoliv doplková funkce informaní analýzy ISEVEN(íslo)/ISODD(íslo), která vrací logickou hodnotu PRAVDA, pokud je íslo sudé/liché.

a) výbr názvu souásti ze seznamu

b) výbr druhu souásti z podmínn zobrazeného seznamu

Obr. 42 Podmínný rozbalovací seznam

a) pouze logické hodnoty c) pouze sudé íslo

b) íslo z intervalu 0,10 nebo 20,30 d) pouze liché íslo

Obr. 43 Píklady zápisu ovovacího vzorce

Modifikace ovení vstupních dat Pokud potebujeme modifikovat stávající ovení vstupních dat, postupujeme takto: umístíme kurzor do buky Data Ovení dat provést požadované zmny pokud chceme, aby se provedená modifikace automaticky rozšíila na všechny buky se stejným typem ovení, zaškrtnout volbu Použít tyto zmny u všech ostatních bunk se stejným nastavením. Pokud má být modifikováno ovení pouze té buky, ve které stál kurzor ped vyvoláním dialogového okna Ovení dat, nezaškrtáváme volbu Použít tyto zmny u všech ostatních bunk se stejným nastavením.


46

Kontrola údaj v bukách Ovení dat lze využít také ke kontrole údaj v již vyplnných bukách. Použijeme k tomu tlaítko Zakroužkovat neplatná data na panelu nástroj Závislosti vzorc4 (Obr. 67). Pokud vybereme oblast bunk s nastaveným ovením, a potom klikneme na toto tlaítko, zakroužkují se (erven) ty buky, jejichž obsah nevyhovuje nastavenému ovení.

Jako píklad uvedeme situaci, kdy v tabulce na Obr. 44 a) potebujeme v oblasti A1:B4 oznait (tj. zakroužkovat) všechna ísla menší než pt. Postup je následující:

1. Vybrat oblast A1:B4.

2. Data Ovení karta Nastavení nastavit kritéria ovení (Povolit: celé íslo, Data: vtší než nebo rovno, Hodnota: 5).

3. Stisknout tlaítko Zakroužkovat neplatná data . Buky, jejichž obsah nevyhovuje nastavenému ovení, tj. obsahují íslo menší než pt, jsou (erven) zakroužkovány.

Pokud je v dialogovém okn Ovení dat zaškrtnuta volba Peskakovat prázdné buky, jsou prázdné buky pi testování kritéria ovení ignorovány – v píkladu na Obr. 44 b) nebude prázdná buka A2 oznaena jako buka s neplatnými daty, i když je její obsah (nula) menší než pt. V pípad, že není zaškrtnuta volba Peskakovat prázdné buky, budou i prázdné buky testovány, a pokud jejich obsah nebude vyhovovat ovovacím kritériím, budou zakroužkovány jako buky s neplatnými daty, jak je patrno z Obr. 44 c).

Zakroužkování odstraníme tlaítkem Vymazat kroužky ovení z panelu nástroj Závislosti vzorc.

a) kontrolované údaje b) zakroužkována neplatná data Peskakovat prázdné buky

c) zakroužkována neplatná data Peskakovat prázdné buky

Obr. 44 Kontrola vyplnných údaj

Zprávy pi zadávání údaj do bunk V dialogovém okn Ovení dat lze na kart Zpráva pi zadávání – Obr. 45 a) ošetit, jaká informace se zobrazí v bublinové nápovd, pokud uživatel klikne do buky s nastaveným ovením – Obr. 45 b).

Je velmi úelné vhodnou formulací zobrazené nápovdy pedejít marným pokusm o zadání platných dat do buky s nastaveným ovením. Navíc lze tímto zpsobem jednoduše odlišit buky s nastaveným ovením od bunk, do nichž lze zadat libovolnou hodnotu, protože ovení se nijak neprojeví, dokud nezadáme do buky s nastaveným ovením neplatnou hodnotu.

Pokud do buky s nastaveným ovením zadáme nevyhovující údaj, zobrazí se implicitní chybové hlášení „Zadaná hodnota není platná. Uritý uživatel omezil hodnoty, které lze do buky zadat.“ – Obr. 46 a). Tato zpráva nic neíká o charakteru platných hodnot, proto je vhodné na

4 Odlišnosti panelu nástroj Závislosti vzorc ve verzi MS Excel 2000 viz kap. 3.4 Závislosti a chyby ve vzorcích


47

kart Chybové hlášení – Obr. 46 b) ošetit informaci, která se zobrazí pi pokusu o zadání neplatných dat.

a) dialogové okno Ovení dat, karta Zpráva pi zadávání

b) zobrazení zprávy pi zadávání dat do buky s nastaveným ovením

Obr. 45 Zpráva pi zadávání

Chybové hlášení mže mít ti režimy – styly:

Stop – jedná se o nejpísnjší styl. Do buky skuten nelze zadat neplatnou hodnotu. Dialogové okno s chybovým hlášením obsahuje tlaítko Opakovat pro možnost opakovaného zadání a Storno, kterým se zadávání dat do buky zruší – Obr. 46 c). Tento styl je nastaven i pro implicitní chybové hlášení – Obr. 46 a), takže implicitn není možné do bunk s nastaveným ovením neplatnou hodnotu zadat. Druhé dva styly jsou mírnjší.

Varování – dialogové okno s chybovým hlášením obsahuje tlaítko Ano, kterým se neplatná data zapíší do buky, tlaítko Ne pro možnost opakovaného zadání a tlaítko Storno, kterým se zadávání dat do buky zruší – Obr. 46 d).

Informace – okno s chybovým hlášením obsahuje tlaítko OK, kterým se neplatná data zapíší do buky a tlaítko Storno, kterým se zadávání dat do buky zruší – Obr. 46 e).

Odstranní ovení V dialogovém okn Ovení dat se nachází tlaítko Vymazat vše. Tímto tlaítkem se odstraní veškerá nastavení ve všech tí kartách – Nastavení, Zpráva pi zadávání i Chybové hlášení.

Vyhledání bunk s ovením Pro získání orientace o tom, které buky mají nastaveno ovení a které nikoliv, slouží píkaz v hlavní nabídce Úpravy Pejít na tlaítko Jinak v dialogovém okn Pejít na (Obr. 11) zapnout volbu Ovení zapnout volbu Vše (oznaí buky s jakýmkoliv ovením), resp. Stejné (oznaí se buky s ovením shodným, jako má aktuální buka). Pokud pedem byla/nebyla vybrána oblast, oznaí se všechny buky z této oblasti/v celém aktivním listu, které mají nastaveno ovení – bu všechny nebo pouze stejné.


48

a) implicitní chybové hlášení c) uživatelské chybové hlášení ve stylu Stop

d) uživatelské chybové hlášení ve stylu Varování

b) dialogové okno Ovení dat, karta Chybové hlášení e) uživatelské chybové hlášení ve stylu Informace

Obr. 46 Chybové hlášení

2.2.3 Vymazání formátu a obsahu buky Klávesou se vymaže pouze obsah oznaené buky nebo oblasti. Pokud chceme obsah zachovat, ale vymazat pouze formát, je teba oznait buku/oblast, z hlavní nabídky Úpravy zvolit píkaz Vymazat, a poté si vybrat z následujících možností:

Vše – vymažou se všechny informace a prvky, které mohou být souástí buky, tzn. obsah, formát i pípadné ovení a komentáe.

Formáty – íselný a vizuální formát je odstrann, ostatní prvky zstanou zachovány.

Obsah – obdoba klávesy .

Komentáe – komentáe jsou odstranny, ostatní prvky zstanou zachovány.

Poznámka: „Zkopírování“ dosud prázdné a žádnou inností nezasažené buky pes jakoukoliv jinou buku tažením za vyplovací úchyt má stejný úinek jako volba Vše.

Vzorec

49

3 Vzorec Vzorec mžeme do buky napsat z klávesnice nebo zahájit jeho zadávání tlaítkem Vložit funkci v ádku vzorc, kdy se zobrazí dialogové okno Vložit funkci5 (Obr. 47). Zde jsou jednotlivé funkce uspoádané do kategorií. Výbrem konkrétní funkce ze seznamu a stiskem tlaítka OK se zobrazí dialogové okno Argumenty funkce s tolika poli, kolik má funkce argument. Pokud mže být argumentem funkce odkaz na buku/oblast bunk, obsahuje pole pro zadání argumentu tlaítko Sbalit dialog .

Poznámka: V Obr. 47 jsou uvedeny i kategorie funkcí z doplku Analytické nástroje. Tyto kategorie budou pítomny pouze tehdy, bude-li doplnk nainstalován, což provedeme píkazem Nástroje Doplky zaškrtnout Analytické nástroje. Tyto funkce lze používat ve vzorcích, jejich výsledky jsou správné, ale asto mají nestandardní chování. Nap. program jejich pítomnost ve vzorci po celou dobu vytváení vzorce chápe jako chybný název, i když se po zadání zobrazí správný výsledek (viz píklad dále v této kapitole).

Vše Naposledy použité Finanní Datum a as Matematické Statistické Vyhledávací Databáze Text Logické Informaní vlastní inženýrská analýza informaní analýza finanní analýza analýza asu

Funkce z doplku Analytické nástroje

Obr. 47 Dialogové okno Vložit funkci

3.1 Souásti vzorce

Aby zadanou posloupnost znak program interpretoval jako vzorec a v buce zobrazil jeho výsledek, musí být splnna uritá pravidla ohledn znak, operátor, konstant, funkcí a promnných, které mohou být souástí vzorce.

5 Ve verzi MS Excel 2000 má dialogové okno Vložit funkci ponkud odlišný vzhled, ale princip rozdlení funkcí

do kategorií a volba jednotlivých funkcí je zcela shodná.


50

3.1.1 Rovnítko Obecn musí vzorec zaínat rovnítkem =. Rovnítko bu píšeme z klávesnice nebo je doplnno automaticky, zahájíme-li zadávání vzorce tlaítkem Vložit funkci v ádku vzorc. Jestliže vzorec zadáváme na jediný list (není pedem vybráno více list, viz kap. 1.1 Sešity a listy), mže vzorec zaínat i znaménky plus/mínus. V takovém pípad se rovnítko na zaátek vzorce po jeho zadání doplní automaticky. Pokud ped zadáváním vzorce vybereme více list, je nutné zadat na zaátek vzorce pouze rovnítko, nebo vzorec, který zaíná znaménkem plus/mínus, mže program na dalších listech vyhodnotit jako text.

3.1.2 Operátory Ve vzorci se vyskytují operátory rzného druhu (v této ásti je stisk klávesy zobrazován symbolem ):

Aritmetické – +…souet, -…rozdíl, *…souin, /…podíl, ^…umocnní, %…procenta.

Relaní – =…rovná se, >…vtší než, <…menší než, >= vtší nebo rovno než, <= menší nebo rovno než, <> nerovná se.

Operátor zetzení textu – &. Tento operátor lze využít ke slouení textu ze dvou bunk do jedné buky. Píklad je na Obr. 48 a), kde je v buce D2 vzorec =B2&” “&C2, kterým se ti textové etzce spojí do jediného (k vizuálnímu oddlení obsah bunk je ve vzorci použita mezera v uvozovkách ” “, která pedstavuje také textový etzec).

Odkazovací – odkazovací operátory jsou dvojteka, stedník a mezera. Dvojteka je operátor, který vytvoí odkaz na oblast mezi dvma protilehlými rohy – Obr. 48 b). Stedník je operátor sjednocení, který se pi výbru nesouvislé oblasti s klávesou dosazuje do vzorc automaticky – Obr. 48 c). Mezera je operátorem prniku, kterou je teba vždy napsat z klávesnice – Obr. 48 d).

a) operátor zetzení textu (&) b) operátor odkazu na oblast (dvojteka)

c) operátor sjednocení (stedník) d) operátor prniku (mezera)

Obr. 48 Operátory

Vzorec

51

3.1.3 Konstanty Ve vzorci se mohou vyskytovat konstanty rzných typ – ísla (1; 1,5), text uzavený v uvozovkách („kritická hodnota“), datum (13.5.2004), logická hodnota (PRAVDA, NEPRAVDA). Konstanta mže být jednoduchá nebo maticová.

Maticová konstanta je uzavena do složených závorek, které se píší z klávesnice, jednotlivé údaje se zapisují po ádcích, které jsou oddleny svislou arou |, sloupce jsou oddleny stedníkem. Maticovou konstantu lze použít v maticových funkcích. Jako píklad uvedeme matematickou funkci DETERMINANT(tvercová matice), která vrátí determinant tvercové matice. Argumentem této funkce mže být odkaz na výhradn tvercovou souvislou oblast nebo maticová konstanta; konkrétn nap. výsledkem funkce DETERMINANT(1;4|2;5) je –3.

3.1.4 Odkazy a hromadné zadávání vzorc Promnná ve vzorci je reprezentována odkazem na buku/oblast. Pro hromadné zadávání vzorc je velmi dležité správn rozlišovat odkaz relativní, smíšený a absolutní. Pedpokládejme, že kopírujeme tažením za vyplovací úchyt buku se vzorcem, který se odkazuje na buku A1. Podle typu odkazu nastanou tyto situace:

A1 – relativní odkaz; každá kopie vzorce se odkazuje na buku, jejíž sloupec i ádek se pizpsobí aktuální poloze kopie vzorce. Pvodní poet bunk mezi vzorcem a odkazem zstává zachován.

$A1 – smíšený odkaz; každá kopie vzorce se odkazuje na buku ve sloupci A, odkaz na ádek se pizpsobí.

A$1 – smíšený odkaz; každá kopie vzorce se odkazuje na buku v prvním ádku, odkaz na sloupec se pizpsobí.

$A$1 – absolutní odkaz; každá kopie vzorce se odkazuje na buku v prvním sloupci a v prvním ádku, tedy stále na tu samou buku.

Klávesa pepíná mezi jednotlivými typy odkaz v prbhu zadávání a editace vzorce. Kurzor musí stát ped/v/za odkazem.

Nutnost akceptace typu odkaz a možnosti hromadného zadávání vzorc si ukážeme na triviálním píkladu, kdy vytvoíme násobilku od jedné do pti (finální podoba je na Obr. 49 a). Pipravíme si tabulku podle Obr. 49 b). Do siln ohraniené oblasti (C3:G7) budeme rzným zpsobem zadávat vzorec, který vždy vynásobí íslo z prvního ádku a z prvního sloupce a postupn budeme sledovat, jak se typ odkazu odrazí na výsledku vzorce.

Zadání vzorce kopírováním pomocí vyplovacího úchytu Do buky C3 – Obr. 49 c) zadáme vzorec s relativními odkazy =B3*C2 a tažením za vyplovací úchyt jej zkopírujeme doprava.

Jakmile dokoníme tažení, zobrazí se rozbalovací tlaítko Možnosti automatického vyplnní6, jehož nabídka obsahuje tyto možnosti:

Kopírovat buky – zkopíruje všechny informace, které obsahuje buka.

6 Ve verzi MS Excel 2000 se tlaítko Možnosti automatického vyplnní nezobrazuje


52

Pouze vyplnit formáty – rozšíí formát zdrojové buky na ostatní buky.

Vyplnit bez formátování – je vhodná v pípad, kdy už oblast máme zformátovanou a nepejeme si zmnit formátování podle zdrojové buky.

Zapneme vhodnou možnost, tj. Vyplnit bez formátování a tažením za vyplovací úchyt zkopírovat vzorce v oznaené oblasti C3:G3 dol.

Sledujme na Obr. 49 d), jaký vliv má relativní adresace bunk ve zdrojové buce na vypotené výsledky. Každá buka se vzorcem si zachovává relativní umístní svých argument, jako mla zdrojová buka. Dvojité kížky signalizují, že se íslo nevejde do nastavené šíky sloupce.

Vzorce vymažeme a do buky C3 zadáme nový vzorec, ve kterém zmníme adresaci na smíšenou – ve výsledném souinu musí smovat odkaz na prvního initele vždy do sloupce B, odkaz na druhého initele vždy do ádku 2. Vzorec má tedy tvar =$B3*C$2. Opt zkopírujeme tažením za vyplovací úchyt doprava a dol a dostaneme správné výsledky, viz Obr. 51 e). Tímto zpsobem jsme zkopírovali do každé buky nezávislý vzorec.

Na Obr. 51 f) je pro porovnání uveden dsledek použití absolutní adresace v kopírovaném vzorci, tedy =$B$3*$C$2. Všechny vzorce se odkazují stále na stejné buky.

a) finální podoba násobilky b) píprava tabulky

c) kopírování vzorce tažením za vyplovací úchyt d) relativní odkaz

e) smíšený odkaz f) absolutní odkaz

Obr. 49 Zadání vzorce tažením za vyplovací úchyt

Vzorec

53

Zadání vzorce pomocí + Tato metoda – stejn jako metoda pedchozí – vyžaduje správné zajištní typ odkaz a jejím výsledkem je opt mnoho na sob nezávislých vzorc najednou zkopírovaných do pedem vybrané oblasti. Postup je následující:

Vybrat oblast, do které se mají vypoítat výsledky.

Zadat první vzorec se správným typem odkaz – Obr. 50 a).

Souasným stiskem kláves + se vzorce nakopírují do celé vybrané oblasti. Výsledek je na Obr. 50 b).

Editace vzorc zadaných výše uvedenými zpsoby pedpokládá bu úpravu jednoho vzorce a optovné roztažení nebo výbr celé oblasti s výsledky, úpravu jednoho vzorce a souasným stiskem kláves + penést úpravy na celou vybranou oblast.

a) píprava na zadání vzorce + b) výsledek zadání vzorce +

Obr. 50 Zadání vzorce +

Zadání maticového vzorce pomocí + + Maticový vzorec se neodkazuje na jednu buku, ale na celou oblast argumentu. Výsledkem je jediný vzorec, který zaujímá celou pedem vybranou oblast – matici bunk. Postup zadání maticového vzorce je následující:

Vybrat oblast, do které se mají vypoítat výsledky.

Zadat jeden vzorec, kdy argumentem jsou celé oblasti, viz Obr. 51 a).

Souasným stiskem kláves + + se zadá maticový vzorec. Výsledek vidíme na Obr. 51 b). Identifikátorem maticového vzorce je automatické uzavení vzorce do složených závorek v ádku vzorc (z obyejného vzorce ale nelze udlat maticový pouhým pipsáním závorek!).

Maticový vzorec nelze lokáln zmnit. Editovat lze velmi snadno – staí vzorec upravit v libovolné buce (bez pedchozího výbru oblasti) a souasným stiskem kláves + + se zmna penese na celou matici.

Potebujeme-li zjistit oblast psobnosti maticového vzorce, postupujeme takto: kliknout do libovolné buky maticového vzorce Úpravy Pejít na tlaítko Jinak zapnout volbu Aktuální matici oznaí se oblast maticového vzorce.

Maticový vzorec mžeme použít pro výpoet libovolných funkcí. Pokud však budeme provádt operace s maticemi pomocí maticových funkcí (DETERMINANT(tvercová oblast), INVERZE(Oblast), SOUIN.MATIC(Oblast1;Oblast2) a TRANSPOZICE(Oblast), je použití maticových vzorc povinné. Argumentem maticových funkcí jsou výhradn souvislé oblasti.


54

a) píprava na maticový vzorec b) výsledek maticového vzorce

Obr. 51 Zadání maticového vzorce

Použití maticových funkcí si ukážeme na píkladu ešení soustavy lineárních rovnic

1 2 3

1 2 3

1 3

3 2 1

2

2 0

x x x

x x x

x x

− + =+ − = −

− =

pomocí inverzní matice a Cramerovým pravidlem.

ešení soustavy lineárních rovnic inverzní maticí Soustava lineárních rovnic v maticovém tvaru =Ax b má ešení 1−=x A b . Z Obr. 52 a) je zejmá organizace v listu a na Obr. 52 b) je ešení. Po zadání vzorce do pedem vybrané oblasti F2:F4 (viz kap. 3.3 Vložení složené funkce) je teba kliknout do ádku vzorc a stisknout + + .

=SOUIN.MATIC(INVERZE(B2:D4);H2:H4)

a) píprava b) ešení

Obr. 52 ešení soustavy lineárních rovnic inverzní maticí

ešení soustavy lineárních rovnic Cramerovým pravidlem Soustava lineárních rovnic s nenulovým determinantem soustavy D má ešení ( )1, , nx x ,

kde i

Di Dx = . iD je determinant, který vznikne tím, že v D nahradíme i-tý sloupec sloupcem

pravých stran. ešení a organizace v listu je uvedena na Obr. 53.

Obr. 53 ešení soustavy lineárních rovnic Cramerovým pravidlem

Vzorec

55

Zadání vzorce pomocí tabulky dat Tabulka dat je nástroj, kterým lze provádt tzv. citlivostní analýzu funkce jedné nebo maximáln dvou promnných. Termínem citlivostní analýza se oznauje taková organizace v listu, kdy jsou souasn zobrazeny všechny vstupní hodnoty promnných a odpovídající výsledky vzorce. Lze tedy všechny výše uvedené vzorce pro výpoet násobilky považovat za citlivostní analýzu – mníme souinitele a sledujeme, jaký to má vliv na výsledný souin.

Tabulka dat vyžaduje dodržení uritých pravidel o vzájemném umístní bunk se vstupními hodnotami a bunk s výsledky. Tato pravidla jsou uvedena dále.

Tabulku dat vytvoíme postupem: vybrat oblast tabulky dat hlavní nabídka Data Tabulka zadat odkaz do pole Vstupní buka ádku, pop. odkaz do pole Vstupní buka sloupce OK v oblasti výsledk se zobrazí vypotené hodnoty. Ve všech tchto bukách je jediný vzorec, ve kterém je funkce =TABELOVAT(Vstupní buka ádku; Vstupní buka sloupce) automaticky uzavená do složených závorek. Jedná se tedy o zvláštní maticový vzorec, ve kterém nelze provádt lokální zmny. Organizace oblasti tabulky dat a umístní argument Vstupní buka ádku a Vstupní buka sloupce se ídí následujícími pravidly:

Výpoet funkce jedné promnné y = f (x), data jsou uspoádána do ádku Tabulka dat zaujímá dva ádky a tolik sloupc, kolik je vstupních hodnot nezávisle promnné plus jeden. Levá horní buka zastupuje promnnou x, je oznaována jako Vstupní buka ádku a obsahuje libovolnou hodnotu. Zbývající buky prvního ádku obsahují hodnoty nezávisle promnné. Levá dolní buka obsahuje vzorec, jehož argumentem je odkaz na Vstupní buku ádku. Do zbývajících bunk druhého ádku se nepíše nic, do této oblasti budou vypoteny výsledky. Na Obr. 54 je tímto zpsobem vypotena ást násobilky pti.

=5*B2

=TABELOVAT($B$2;)

a) píprava b) zadání c) výsledek

Obr. 54 Tabulka dat pro funkci jedné promnné, data uspoádána do ádku

V buce oznaené jako Vstupní buka ádku mže být skuten libovolná hodnota, dokonce i nevhodného typu – nap. text. Hodnota buky ovlivuje pouze výsledek vzorce, který je zcela nepodstatný z hlediska funknosti tabulky dat. Zadáme-li hodnotu, pro kterou známe výsledek vzorce, lze Vstupní buku ádku chápat jako testovací prostedek k ovení správnosti vzorce.

Pro zajištní správné funkce tabulky dat je dležitý 1) vzorec, jehož argumentem je Vstupní buka ádku, 2) správné umístní bunk se vstupními hodnotami, které se postupn budou automaticky dosazovat do vzorce a 3) správný výbr oblasti tabulky dat.

Výpoet funkce jedné promnné y = f (x), data jsou uspoádána do sloupce Tabulka dat zaujímá dva sloupce a tolik ádk, kolik je vstupních hodnot nezávisle promnné plus jeden. Levá horní buka zastupuje promnnou x, je oznaována jako Vstupní buka


56

sloupce a obsahuje libovolnou (opt nejlépe testovací) hodnotu. Ostatní buky v prvním sloupci obsahují hodnoty nezávisle promnné. Pravá horní buka obsahuje vzorec, jehož argumentem je odkaz na Vstupní buku sloupce. Do zbývajících bunk druhého sloupce se nepíše nic, do této oblasti budou vypoteny výsledky. Na Obr. 55 je tímto zpsobem opt vypotena ást násobilky pti.

=5*B2

=TABELOVAT(;$B$2)


Obr. 55 Tabulka dat pro funkci jedné promnné, data uspoádána do sloupce

Výpoet funkce dvou promnných z = f (x, y) Tabulka dat zaujímá tolik ádk, kolik je vstupních hodnot nezávisle promnné y plus jeden a tolik sloupc, kolik je vstupních hodnot nezávisle promnné x plus jeden. Buka v horním levém rohu obsahuje vzorec, jehož argumenty jsou Vstupní buka ádku zastupující promnnou x a Vstupní buka sloupce zastupující promnnou y. Ob tyto buky musí být umístny mimo tabulku dat a ob mohou obsahovat libovolné (nejlépe testovací) hodnoty. Ostatní buky prvního ádku obsahují hodnoty nezávisle promnné x, ostatní buky prvního sloupce obsahují hodnoty nezávisle promnné y. Do zbývajících bunk ádk a sloupc se nepíše nic, do této oblasti budou vypoteny výsledky. Na Obr. 56 je tímto zpsobem vypotena násobilka od jedné do pti.

V tabulce dat lze mnit pouze funkci a vstupní hodnoty, piemž musí zstat zachován pvodní poet vstupních hodnot. Hlavní význam tohoto nástroje spoívá ve snadné editaci vlastní funkce.

Tabulka dat je nejefektivnjší nástroj pro výpoet funkních hodnot funkce jedné nebo maximáln dvou promnných, nebo vzorec pro výpoet všech funkních hodnot se zadává do jediné buky. Modifikaci funkce provádíme editací vzorce v jediné buce.

=B2*B3

=TABELOVAT($B$2;$B$3)


Obr. 56 Tabulka dat pro funkci dvou promnných

Vzorec

57

Výpoet rekurentního vzorce Výpoet rekurentního vzorce si ukážeme na píkladu ešení kubické rovnice

3 20, 2 1,5 3 1,5 0x x x− + − = s pesností 610− Newtonovou metodou teen. Princip Newtonovy metody spoívá v tom, že se funkce ( )f x v bod 0x (poátení odhad koene) nahradí tenou ( )0f x′ . V prseíku teny s osou x leží další – lepší aproximace koene 1x . V tomto bod se opt funkce nahradí tenou a opt se hledá prseík s osou x a postup se opakuje tak dlouho, dokud se dva po sob následující výsledky liší o mén než udává pedem stanovená hodnota. Rekurentní vzorec pro výpoet následujícího výsledku má tvar

( )( )1

kk k

k

f xx x

f x+ = −′

.

Poznámka: Metodu lze použít, pokud jsou splnny následující podmínky: funkce ( )f x má na intervalu ,a b , ve kterém leží poátení odhad 0x , spojitou druhou derivaci, nenulovou první a druhou derivaci a protíná osu x. Pro poátení odhad 0x musí platit

( ) ( )0 0 0f x f x′′ > .

Urení odhadu První aproximaci hledaného koene nejsnáze nalezneme graficky: rovnici nejprve pevedeme na tvar ( )y y x= , odhadneme vhodný rozsah a krok nezávisle promnné x a vykreslíme graf funkce (viz kap. 6 Grafy). ešením rovnic bude takové ix , pro které ( ) 0iy x = , tzn. graf funkce bude protínat osu x. Z grafu tuto hodnotu pibližn odeteme a použijeme jako poátení odhad hledaného koene.

Výpoet zdrojových dat a graf funkce 3 20, 2 1,5 3 1,5y x x x= − + − je uveden na Obr. 57 a). Jedná se o kubickou rovnici se temi reálnými koeny, kdy graf funkce tikrát protíná osu x. Z grafu odeteme pibližné hodnoty koen: 1 0,75x ≈ , 2 2,15x ≈ a 3 4,6x ≈ .

=0,2*B3^3-1,5*B3^2+3*B3-1,5

Obr. 57 Kubická rovnice – grafické ešení

Rekurentní vzorec má tvar

.

Princip výpotu pomocí rekurentního vzorce, kdy výsledek opakovan dosazujeme do téhož vzorce, pímo vybízí k výpotu pomocí MS Excel. Sledujme Obr. 58. Do buky C3 napíšeme odhad prvního koene: 0,75. Do buky C4 (bezprostedn pod buku s odhadem) zadáme rekurentní vzorec, jehož argumentem je odhad, tedy buka C3. Poté vzorec zkopírujeme dol


58

tažením za vyplovací úchyt. Díky relativní adresaci je argumentem každé buky se vzorcem buka bezprostedn pedcházející, ve které je výsledek pedchozího kroku výpotu (vzorce na obrázku jsou uvedeny pouze pro koen 3x ).

Vidíme, že je Newtonova metoda konverguje velmi rychle – již ve druhém kroku mají výsledky požadovanou pesnost. Aby bylo zlepšování výsledku zejmé, je nastaven íselný formát na vtší poet desetinných míst než je požadovaná pesnost.

=E3-((0,2*E3^3-1,5*E3^2+3*E3-1,5)/(0,6*E3^2-3*E3+3)) =E4-((0,2*E4^3-1,5*E4^2+3*E4-1,5)/(0,6*E4^2-3*E4+3)) =E5-((0,2*E5^3-1,5*E5^2+3*E5-1,5)/(0,6*E5^2-3*E5+3)) =E6-((0,2*E6^3-1,5*E6^2+3*E6-1,5)/(0,6*E6^2-3*E6+3))

Obr. 58 ešení kubické rovnice Newtonovou metodou

Cyklický odkaz Pi výpotu rekurentního vzorce dosazujeme vypotenou hodnotu stále do téhož vzorce. Pokud povolíme cyklický odkaz, tj. možnost buky odkazovat se sama na sebe (teba i nepímo), nebude nutné vzorec kopírovat. Cyklický odkaz je implicitn zakázán, je považován za chybu a pi pokusu o nj se zobrazí varovné hlášení. Cyklický odkaz povolíme postupem: Nástroje Možnosti karta Výpoty zaškrtnout volbu Iterace (Obr. 59).

Pi zadávání rekurentního vzorce budeme postupovat takto (sledujme Obr. 60; vzhledem k tomu, že jsou kvli pehlednosti uvedeny vzorce pro sloupec E, budeme popisovat postup ešení koenu 3x ): do buky E3 napíšeme odhad do buky E4 zadáme vzorec, jehož argumentem je buka E3 s odhadem tažením za vyplovací úchyt zkopírujeme vzorec o jednu buku dol, tj. do buky E5; argumentem buky E5 je buka E4 povolíme cyklický odkaz buce E4 zmníme odkaz E3 na E5. Nyní si buky E4 a E5 budou navzájem vymovat výsledky tak dlouho, dokud nebude dosaženo menšího rozdílu v jejich výsledcích než je uvedeno v poli Maximální zmna nebo dokud nebude dosaženo potu iterací uvedeného v poli Nejvyšší poet iterací v dialogovém okn Možnosti na kart Výpoty (Obr. 59).

Poznámka: Není nutné, aby se výpoet odehrával ve dvou bukách, ale je to pehlednjší, než kdybychom buku E4 odkázali samu na sebe. Vidíme poslední dva výsledky a mžeme kontrolovat jejich odchylku.

Obr. 59 Dialogové okno Možnosti, karta Výpoty, sekce Iterace

Obr. 60 Výpoet pomocí cyklického odkazu

Vzorec

59

3.1.5 Názvy ve vzorcích Místo odkaz na buky a oblasti lze ve vzorcích používat pedem vytvoené názvy. Nejjednodušší postup vytvoení názv je následující: vybrat buku/oblast, které chceme piadit název kliknout do Pole názv napsat název . Ukázka násobilky s použitím názv jednotlivých initel a, b je na Obr. 61. Názvy lze pi zadávání vzorce pímo psát z klávesnice namísto zadávání odkaz na oblasti. Není však teba si názvy pamatovat. Bhem zadávání vzorce lze píslušný název vybrat ze seznamu všech názv v sešitu z dialogového okna Vložit název, které se zobrazí stiskem klávesy . Dialogové okno Vložit název navíc obsahuje tlaítko Vložit Seznam, kterým se do listu vypíše informace o všech názvech a oblastech, které pedstavují – viz. Obr. 61 a Obr. 62.

Obr. 61 Použití názv ve vzorcích a seznam názv v sešitu Obr. 62 Dialogové okno Vložit název

Název nemusí oznaovat pouze odkaz na oblast, ale mže pedstavovat i konstantu (íselnou, textovou). Místo hodnoty konstanty se potom ve vzorci uvádí její název. Název konstanty zavedeme z hlavní nabídky píkazem Vložit Názvy Definovat zobrazí se dialogové okno Definovat název (Obr. 63) do pole Názvy v sešitu napsat název konstanty do pole Odkaz napsat hodnoty konstanty jako vzorec stiskem tlaítka Pidat se nový název zavede do sešitu. Na Obr. 63 je píklad definice Planckovy konstanty 346,6262 10 Jsh −= ⋅ .

Poznámka: Je-li zapnutá volba Povolit popisky ve vzorcích (Nástroje Možnosti karta Výpoty), lze místo pedem pipravených názv použít ve vzorci i tzv. popisky, tj. pirozené pojmenování bunk obsahem okrajových bunk oblasti. O popiscích a dalších možnostech použití a definice názv viz nápovda aplikace.

3.2 Vložení jednoduché funkce

Vložení funkce a použití dialogového okno Argumenty funkce si ukážeme na následujícím píkladu: v závislosti na hodnot v buce A1 se v buce B1 zobrazí text „podkritická hodnota“, pokud bude v buce A1 hodnota menší než 100 a text „nadkritická hodnota“, pokud bude v buce A1 hodnota vtší než 100. Použijeme logickou funkci KDYŽ(Podmínka;Ano;Ne), která v buce, do které je zadána zobrazí výsledek argumentu Ano, pokud je podmínka definovaná argumentem Podmínka splnna. Pokud podmínka splnna není, zobrazí se v buce výsledek nepovinného argumentu Ne. Neošetíme-li argument Ne, zobrazí s v buce pi nesplnní podmínky logická hodnota NEPRAVDA. Postup je následující:

Obr. 63 Dialogové okno Definovat název


60

Kliknout do buky B1 tlaítko Vložit funkci v ádku vzorc vybrat kategorii Logické vybrat funkci KDYŽ. Zobrazí se dialogové okno Argumenty funkce KDYŽ se temi poli – Obr. 64 a), do kterých zadáváme argumenty funkce. Vedle každého pole se v okamžiku zadání argumentu zobrazuje aktuální ástený výsledek. Výsledek celé funkce se zobrazuje v dolní ásti okna.

Podmínka – logický výraz, který je testován. Výsledkem výrazu mže být logická hodnota PRAVDA nebo NEPRAVDA.

Ano – obsah tohoto pole se zobrazí v buce B1, pokud výsledkem výrazu v poli Podmínka bude PRAVDA.

Ne – obsah tohoto pole se zobrazí v buce B1, pokud výsledek výrazu v poli Podmínka bude NEPRAVDA. Uvozovky na zaátku a na konci zadaného textu se doplují automaticky, do pole se nepíší. Pokud bychom ale vkládali funkci KDYŽ z klávesnice, je teba uvozovky napsat run.

Stiskem tlaítka OK se v buce B1 zobrazí text „podkritická hodnota“, nebo prázdná buka A1 pedstavuje nulovou hodnotu. Zadáme-li do buky A1 nap. 150, zobrazí se v buce B1 text „nadkritická hodnota“ – Obr. 64 b).

a) zadání funkce

b) reakce buky B1 na obsah buky A1

Obr. 64 Jednoduchá funkce

3.2.1 Editace jednoduché funkce Již vložený vzorec, který je jednoduchou funkcí, lze editovat v ádku vzorc nebo v buce (po dvojím kliknutí na buku nebo jednom kliknutí a stisku klávesy ). Pokud chceme znovu vstoupit do dialogového okna Argumenty funkce, je teba postupovat takto: kliknout na buku se vzorcem kliknout na tlaítko Vložit funkci v ádku vzorc zobrazí se dialogové okno Argumenty funkce provést editaci OK.

Vzorec

61

3.3 Vložení složené funkce

Složená funkce je funkce, jejímiž argumenty jsou opt funkce. MS Excel umožuje maximáln sedm úrovní vnoení funkce. Vložení složené funkce s jednou úrovní vnoení si ukážeme na modifikaci pedchozího píkladu: v závislosti na hodnot v buce A1 se v buce B1 zobrazí text „kritická hodnota“, pokud bude v buce A1 hodnota 100 , text „podkritická hodnota“, pokud bude v buce A1 hodnota menší než 100 a text „nadkritická hodnota“, pokud bude v buce A1 hodnota vtší než 100. Postup je následující:

Kliknout do buky B1 tlaítko Vložit funkci v ádku vzorc vybrat kategorii Logické vybrat funkci Když zadat argument Podmínka (A1=100)a Ano („kritická hodnota“) stejným zpsobem jako u jednoduché funkce.

Sledujme Obr. 65: kliknout do pole s argumentem Ne kliknout na název funkce KDYŽ, který se zobrazuje vlevo na ádku vzorc místo pole názv zobrazí se dialogové okno Argumenty funkce vnoené funkce KDYŽ. Pokud bychom nechtli vložit funkci KDYŽ, ale jinou vnoenou funkci, rozbalíme seznam s funkcemi, ve kterém je uvedeno nkolik naposledy použitých funkcí a jako poslední je volba Další funkce. Touto volbou se zobrazí dialogové okno Vložit funkci (Obr. 47), ze kterého vybereme píslušnou funkci.

Zadat argumenty vnoené funkce; sledujme pitom ádek vzorc na Obr. 65: aktuální funkce je psána tun, ostatní funkce jsou psány standardním ezem písma.

Tlaítkem OK ukoníme zadávání vzorce.

Složitjší situace nastane, potebujeme-li zadat složenou funkci s nkolika úrovnmi vnoení. K dialogovému oknu Argumenty (konkrétní vnoené) funkce je teba pistupovat pes název funkce v ádku vzorc. Zadání funkce s nkolika úrovnmi vnoení si ukážeme na následujícím píkladu: v buce C1 se zobrazí uritý text v závislosti na obsahu bunk A1 a B1. V pípad, že v obou bukách A1 a B1 budou sudá ísla, zobrazí se v buce C1 text „ob ísla sudá“. Pokud nebudou v bukách A1 a B1 souasn sudá ísla, zobrazí se v buce C1 text „ob ísla nejsou sudá“. Postup je následující:

Kliknout do buky B1 tlaítko Vložit funkci v ádku vzorc vybrat kategorii Logické vybrat funkci KDYŽ.

Kliknout do pole argumentu Podmínka rozbalit seznam s funkcemi Další funkce vybrat kategorii Logické vybrat funkci A. Funkce A(Podmínka1, Podmínka1,…, Podmínka30) testuje až 30 podmínek a vrací hodnotu PRAVDA, pokud jsou všechny podmínky splnny. V opaném pípad vrací hodnotu NEPRAVDA.

Kliknout do pole s prvním argumentem funkce A rozbalit seznam s funkcemi Další funkce vybrat kategorii informaní analýza vybrat funkci ISEVEN do pole argumentu funkce ISEVEN zadat odkaz na buku A1. Funkce ISEVEN(íslo) vrací hodnotu PRAVDA, pokud je íslo sudé (obdobn funkce ISODD(íslo) vrací hodnotu PRAVDA, pokud je íslo liché).

Kliknout do pole s druhým argumentem funkce A rozbalit seznam s funkcemi (všimnout si, že funkce z doplku není v seznamu na prvním míst jako naposledy použitá, a že tudíž musíme znovu do dialogového okna Vložit funkci) Další funkce


62

vybrat kategorii informaní analýza vybrat funkci ISEVEN do pole argumentu funkce ISEVEN zadat odkaz na buku B1.

Kliknout na název funkce KDYŽ v ádku vzorc zapsat texty do pole argumentu Ano a Ne tlaítko OK (Obr. 66). Všimnme si, že v dialogovém okn na Obr. 66 je sice výsledkem funkce chybová hodnota #NÁZEV?, ale vyhodnocení probhne správn.

Tlaítkem OK v dialogovém okn Argumenty funkce koní zadání vzorce. V pípad složené funkce lze stisknout toto tlaítko pouze u funkce nejvyšší úrovn, aby nebylo pedasn ukoneno zadání celého vzorce.

KDYŽ . . . naposledy použité funkce . . . Další funkce …

Dialogové okno Vložit funkci a) zadání funkce

b) reakce buky B1 na obsah v buce A1

Obr. 65 Postup zadání složené funkce

3.3.1 Editace složené funkce Jestliže chceme editovat složenou funkci, respektive nkterou z jejích vnoených funkcí, editujeme v ádku vzorc nebo v buce. Pokud chceme vstoupit znovu do dialogového okna s jejími argumenty, je teba dodržet tento postup:

Kliknout do buky se složenou funkcí.

Kliknout v ádku vzorc na název té vnoené funkce, jejíž argumenty budeme editovat.

Vzorec

63

Kliknout na tlaítko Vložit funkci v ádku vzorc. Zobrazí se dialogové okno Argumenty funkce konkrétní vybrané vnitní funkce.

a) zadání

b) reakce buky B1 na obsah bunk A1 a C1

Obr. 66 Složená víceúrovová funkce

Pi zadávání složené funkce máme následující možnosti:

Postupn v jednotlivých bukách vyhodnocovat funkce od nejnižší úrovn po nejvyšší; argumentem funkce vyšší úrovn je vždy odkaz na buku s výsledkem funkce nižší úrovn.

Pokud nemá složená funkce více než sedm úrovní vnoení, lze ji zadat do jediné buky.

Lze zkombinovat ob možnosti; pokud má složená funkce více než sedm úrovní vnoení, je kombinace obou možností nutná. Také pokud zadáváme velmi komplikovaný vzorec, je vhodné jej odladit pes nkolik bunk. Finální podobu vzorce získáme nejsnáze kopírováním a vkládáním hotových argument vnoených funkcí pes schránku.

3.4 Závislosti a chyby ve vzorcích

Pokud vzorec obsahuje jako argument odkaz na buku/oblast, je mezi bukou se vzorcem a odkazovanou bukou/oblastí tato závislost: odkazovaná buka je pedchdcem buky se vzorcem a souasn buka se vzorcem je následníkem odkazované buky.

Závislosti lze zobrazit šipkami pomocí tlaítek na panelu nástroj Závislosti vzorc Obr. 67 postupem: kliknout na buku, jejíž pedchdce/následníky chceme zobrazit tlaítko Pedchdci / Následníci .

Kont

rola

chy

b

Ped

chd

ci O

dstra

nit š

ipky

p

edch

dc

Ná

sledn

íci

Ods

trani

t šip

ky n

ásle

dník

Ods

trani

t vše

chny

šip

ky

Najít

chy

bu

Nový

kom

entá

Za

krou

žkov

at n

epla

tná

data

Vy

maz

at k

rouž

ky o

ve

ní

Zobr

azit

okno

kuk

átka

Vyho

dnoc

ení v

zorc

e

Obr. 67 Panel nástroj Závislosti vzorc


64

Panel nástroj Závislosti vzorc lze zobrazit jako bžný panel nástroj nebo z hlavní nabídky Nástroje Závislosti vzorc Zobrazit panel nástroj Závislosti vzorc. Ve verzi MS Excel 2000 se podobný panel nástroj jmenuje Závislosti a nelze zobrazit jinak, než Nástroje Závislosti Panel nástroj.

Na Obr. 68 jsou pro porovnání zobrazeny šipky pedchdc a následník u jednoduchého a maticového vzorce použitého v pedchozí ásti k výpotu násobilky.

a) pedchdci buky E5 (jednoduchý vzorec) b) následníci buky E2 (jednoduchý vzorec)

c) pedchdci buky E5 (maticový vzorec) d) následníci buky E2 (maticový vzorec)

Obr. 68 Pedchdci a následníci

Vymazat šipky závislostí lze bu pouze u aktuální buky tlaítkem Odstranit šipky pedchdc resp. Odstranit šipky následník nebo v celém list tlaítkem Odstranit všechny šipky .

3.4.1 Chybové hodnoty Pokud není vzorec správn zadán, pracuje s nepovolenými typy promnných, odkazuje se na neexistující oblast apod., je výsledkem vzorce chybová hodnota. Názvy chybových hodnot, jejich význam a je-li teba i píklad vzniku je uveden v následujícím pehledu.

#N/A – požadovaná hodnota je pro vzorec nedostupná (no available). K této chyb dojde, pokud nap. pro budoucí souin matic vybereme oblast nevhodného tvaru, viz Obr. 69.

=SOUIN.MATIC(B2:D4;F2:F4)

=SOUIN.MATIC(B2:D4;F2:F4)

a) správn zadaná oblast pro souin matic b) nesprávn zadaná oblast pro souin matic

Obr. 69 Vznik chyby #N/A

#NULL! – ve vzorci je odkaz na prnik oblastí, které se nepekrývají.

Vzorec

65

#REF! – vzorec se odkazuje na neexistující buku. K této chyb dojde, pokud odstraníme buky, na které se vzorec odkazuje. Nedojde k ní, pokud pouze vymažeme obsah odkazovaných bunk.

#DIV/0! – ve vzorci se vyskytuje dlení nulou.

#HODNOTA! – ve vzorci je použit nesprávný typ argumentu. K této chyb dojde nap. u vzorce =2*text, nebo nelze násobit íslo a textový etzec.

V této souvislosti je teba se zmínit o tom, že existuje uritá automatická konverze datových typ pi poetních operacích s ísly, která jsou aplikací považována za text – ve vzorcích lze s takovými ísly provádt poetní operace, ale nelze je nap. relaními operátory porovnávat se skutenými ísly bez pedchozího pevodu na íslo. ísla, která jsou reprezentována textovými etzci nelze také seíst funkcí SUMA(íslo1; íslo2; …; íslo30), jejímiž argumenty mohou být pouze ísla. Chybová hodnota se nezobrazí, ovšem výsledek je špatn. Tuto skutenost ukážeme na píkladu konstrukce vzorce pro zjištní data narození z rodného ísla.

Rodné íslo je devítimístné (u osob narozených na zaátku 20. století) nebo desetimístné. První dva znaky vyjadují rok, druhé dva znaky msíc (pokud jde o ženu, piítá se k msíci íslo 50) a tetí dva znaky den narození.

Krom funkce KDYŽ, se kterou jsme se již setkali, budeme potebovat následující funkce z kategorií Datum a Text:

DATUM(Rok; Msíc; Den) – argumenty mohou být jak skutená ísla, tak i ísla reprezentovaná textovými etzci. Je-li Rok vyjáden pouze dvma íslicemi (00 až 99), je automaticky uvažováno dvacáté století (piítá se 1900).

DÉLKA(Text) – vrátí poet znak textového etzce Text.

ÁST(Text; Start; Poet znak) – z textového etzce Text vrátí dílí textový etzec obsahující uvedený Poet znak, který zaíná znakem na pozici Start.

HODNOTA(íslo reprezentované textovým etzcem) – pevede textový etzec na íslo.

Sledujme výsledky vzorc s pevodem textových etzc na ísla a bez pevodu textových etzc na ísla na Obr. 70.

#NUM! – výsledek vzorce petéká pes numerický rozsah MS Excel – viz Obr. 70 b).

#NÁZEV! – ve vzorci se vyskytuje textový etzec, který není ani názvem funkce ani názvem oblasti. Nap. funkce tangens má syntaxi TG(úhel), kdybychom zadali TAN(úhel), byla by výsledkem vzorce chyba #NÁZEV!

######## – ada symbol # mže mít dv píiny: 1) výsledek vzorce se nevejde do buky (potom staí upravit šíku sloupce); 2) pi odeítání data/asu by vyšlo záporné íslo. íselný formát data a asu nepipouští zobrazení záporných ísel. Pokud chceme pracovat se záporným výsledkem, je nutné nastavit buce takový íselný formát, který dokáže zobrazit záporná ísla.

V MS Excel 2002 je zapnuta automatická kontrola chyb (v MS Excel 2000 není k dispozici). Jakmile je výsledkem vzorce chybová hodnota (krom chyby #N/A!), zobrazí se u buky indikátor chyby – (zelený) trojúhelníek v levém horním rohu buky (Obr. 71).


66

=ROK(DNES())-ROK(C3) =DATUM(C3;D3;E3)

=ÁST(B3;5;2) =KDYŽ(HODNOTA(ÁST(B3;3;2))>50;ÁST(B3;3;2)-50;ÁST(B3;3;2))

=KDYŽ(DÉLKA(B3)>9;ÁST(B3;1;2)+2000;ÁST(B3;1;2))

a) správn – kde je to nutné, jsou ísla reprezentovaná textovými etzci pevedena na ísla

=ROK(DNES())-ROK(C3) =DATUM(C3;D3;E3)

=ÁST(B3;5;2) =KDYŽ(ÁST(B3;3;2)>50;ÁST(B3;3;2)-50;ÁST(B3;3;2))

=KDYŽ(DÉLKA(B3)>9;ÁST(B3;1;2)+2000;ÁST(B3;1;2))

odeteno 46 msíc od 15.4.2002 15.2.1998 odeteno 46 msíc od 15.4.2 rok - 44

b) nesprávn – ísla reprezentovaná textovými etzci nejsou pevedena na ísla ani tam, kde je to nutné

Obr. 70 Pevod rodného ísla na datum narození

Panel nástroj Závislosti vzorc (Obr. 67) obsahuje tlaítko Kontrola chyb . Jeho stiskem se prohledává list a oznaují se buky s chybovou hodnotou. Souasn se zobrazí informace o nalezené chyb v dialogovém okn Kontrola chyb (Obr. 71). Stiskem tlaítka Možnosti se zobrazí karta Kontrola chyb dialogového okna Možnosti z hlavní nabídky Nástroje (Obr. 72), ve které lze zvolit strategii automatické kontroly chyb.

O zpsobu tisku chybových hodnot v bukách rozhoduje volba na kart List (Obr. 179) dialogového okna Vzhled stránky, které zobrazíme píkazem z hlavní nabídky Soubor.

Obr. 71 Dialogové okno Kontrola chyb

Stiskem tlaítka Zobrazit kroky výpotu v Obr. 71, resp. stiskem tlaítka Vyhodnocení vzorce na panelu nástroj Závislosti vzorc se zobrazí dialogové okno Vyhodnotit vzorec (Obr. 73), ve kterém je kurzívou vyznaené aktuální místo ve vzorci.

Vzorec

67

Pi ladní vzorc využijeme také kukátko7, kterým lze sledovat aktuální hodnoty a vzorce v bukách z celého sešitu. Kukátko se zobrazí stiskem tlaítka Zobrazit okno kukátka na panelu nástroj Závislosti vzorc. Práce s tímto nástrojem je patrná z Obr. 74.

Obr. 72 Dialogové okno Možnosti, karta Kontrola chyb Obr. 73 Dialogové okno Vyhodnotit vzorec

3.4.2 Komentá K doplkovým informacím lze použít komentáe v textových polích svázaných s bukou. Komentá se k aktuální buce pidá tlaítkem Nový komentá , resp. píkazem z místní nabídky Vložit komentá, resp. píkazem z hlavní nabídky Vložit Komentá. Pokud buka obsahuje komentá, zobrazuje se v pravém horním rohu indikátor – (ervený) trojúhelníek a pi pohybu kurzoru v prostoru buky se zobrazuje textové pole s komentáem (Obr. 75). Úpravu textu komentáe lze provést z místní nabídky buky Upravit komentá, resp. po stisku tlaítka Upravit komentá , které – pokud aktuální buka obsahuje komentá – nahradí pvodní tlaítko Nový komentá na panelu nástroj Závislosti vzorc.

Zpsob zobrazení komentá a jejich indikátor v listu se ídí volbami na kart Zobrazení v dialogovém okn Možnosti (Obr. 2). Zpsob tisku komentá ovlivují volby na kart List (Obr. 179) dialogového okna Vzhled stránky, které zobrazíme píkazem z hlavní nabídky Soubor.

a) nový komentá

b) zobrazení komentáe v listu

Obr. 74 Kukátko Obr. 75 Komentá

Význam tlaítek Zakroužkovat neplatná data a Vymazat kroužky ovení na panelu nástroj Závislosti vzorc viz kap. 2.2.2 Ovení vstupních dat. 7 Verze MS Excel 2000 nedisponuje kukátkem a nástroji automatické kontroly chyb.


68

4 Pesun a kopie oblastí Pesun nebo kopírování oblastí lze realizovat myší nebo pes schránku. Pomocí myši se do cílového místa pesune/zkopíruje veškerý obsah buky vetn pípadného íselného i vizuálního formátu. Použijeme-li schránku, lze specifikovat ásti buky, které mají být pesunuty/zkopírovány.

Poznámka: Alternativní možnost pedstavuje také Schránka sady Office, jejíž innost se nastartuje nap. souasným stiskem kláves + dvakrát za sebou. Do této schránky lze zkopírovat maximáln 24 (v MS Excel 2000 maximáln 12) výbr ze všech aplikací Office, tedy i z MS Excel. Vložení se realizuje pomocí zvláštního panelu nástroj – Podokno úloh (v MS Excel 2000 pomocí panelu nástroj Schránka Office). Blíže o Schránce sady Office viz nápovda k aplikaci.

4.1 Použití myši pi pesunu a kopírování oblastí

Pedem vybranou souvislou oblast, která mže být tvoena jedinou bukou, ale nesmí zahrnovat slouené buky, lze uchopit za okraj (kurzor se na okraji vybrané oblasti zmní na symbol ; ve verzi MS Excel 2000 na šipku ) a metodou táhni a pus ji pesunout na jiné místo. Aby tento postup byl proveditelný, musí být zaškrtnuta volba Povolit petahování oblastí myší (Nástroje Možnosti karta Úpravy).

Pi tažení se kurzor (v obou verzích) zobrazuje jako šipka, budoucí umístní petahovaného výbru se pi pesunu (Obr. 76 a, b) indikuje šedým obdélníkem a souadnicemi oblasti v bublin. Pokud pi pesunu souasn držíme klávesu , bude se obsah bunk kopírovat (Obr. 76 c, d). Je-li zaškrtnuta volba Upozornní ped pepsáním bunk (Nástroje Možnosti karta Úpravy), zobrazí se v pípad pesunu (nikoliv v pípad kopie) dotaz, zda chceme pepsat obsah cílových bunk, pokud vybranou oblast pustíme nad vyplnnými bukami.

Chceme-li myší vložit petahovaný výbr jako celé buky, je teba držet klávesu . Budoucí umístní se indikuje šedým stojatým/ležatým I (Obr. 76 e, g) a ostatní buky se odsunou doprava/dol (Obr. 76 f, h). Pokud pi pesunu držíme souasn klávesy + , kopíruje se petahovaný výbr jako celé buky, ostatní buky se odsunou.

Pokud pi všech variantách tažení vybrané oblasti podržíme ješt navíc klávesu , lze pouhým umístním kurzoru na ouško jiného listu tento list zaktivovat a pustit petahovaný výbr na jiný list. Je-li oteveno a zobrazeno více sešit (jako nap. na Obr. 8), lze vybranou oblast táhnout a pustit do libovolného sešitu vetn výbru konkrétního listu pomocí klávesy .

Pesun a kopie oblastí

69

E2:F6

a) pesun b) výsledek pesunu

E2:F6

c) pesun + = kopie d) výsledek kopie

F4:F6

e) pesun + = vložení bunk f) výsledek vložení bunk

pvodní buky se odsunuly doprava

F4:F5

g) pesun + + = vložení bunk h) výsledek vložení bunk

pvodní buky se odsunuly dol

Obr. 76 Pesun, kopírování a vložení oblasti pomocí myši

4.2 Pesun a kopírování oblastí pomocí schránky

Vybranou oblast lze zkopírovat nebo vyjmout do schránky, a poté vložit na nové místo. Vybraná oblast musí být souvislá. Nesouvislou oblast lze zkopírovat/vyjmout do schránky pouze tehdy, je-li tvoena dílími oblastmi umístnými výhradn ve shodných ádcích/sloupcích jako první vybraná oblast. Nesouvislou oblast obecného tvaru nelze zkopírovat/vyjmout do schránky.

Pesun do schránky lze realizovat tmito zpsoby: vybrat oblast + , resp. stisknout tlaítko Vyjmout na panelu nástroj Standardní, resp. z místní nabídky Vyjmout, resp. z hlavní nabídky Úpravy Vyjmout.


70

Zkopírování do schránky lze realizovat tmito zpsoby: vybrat oblast + , resp. stisknout tlaítko Kopírovat na panelu nástroj Standardní, resp. z místní nabídky Kopírovat, resp. z hlavní nabídky Úpravy Kopírovat.

Chceme-li vložit obsah schránky na urité místo, klikneme na první buku cílové oblasti; vložený výbr zaujme potebný poet bunk automaticky. Cílovou oblast nevybíráme celou, museli bychom vybrat oblast pesn stejného tvaru jako je výbr ve schránce.

4.2.1 Vložení výbru ze schránky Výbr, který je ve schránce, lze vložit rzným zpsobem:

Výbr ve schránce vložit jako obsah bunk – tímto zpsobem pepíšeme (bez dotazu) pípadný obsah cílových bunk. Realizace: kliknout na první buku cílové oblasti + , resp. stisknout tlaítko Vložit z panelu nástroj Standardní, resp. z místní nabídky Vložit, resp. z hlavní nabídky Úpravy Vložit.

Výbr ve schránce vložit jako celé buky – v tomto pípad se stávající buky odsunou a výbr se vloží mezi n. Smr posunutí lze zvolit v dialogovém okn Vložit (Obr. 12), které se zobrazí postupem: kliknout na první buku cílové oblasti z místní nabídky Vložit kopírované buky, resp. z hlavní nabídky Vložit Kopírované buky. Podle situace se po provedení akce mže u bunk zobrazit rozbalovací tlaítko Možnosti vložení bunk (Obr. 77), z jehož nabídky lze vybrat volbu pro formátování vložené oblasti.

Výbr ve schránce „vložit jinak“ – pi použití tohoto zpsobu lze urit, které prvky obsahu i formátu se mají vložit. Všechny možnosti zahrnuje dialogové okno Vložit jinak, které se zobrazí postupem: kliknout na první buku cílové oblasti z místní nabídky Vložit jinak, resp. z hlavní nabídky Úpravy Vložit jinak, resp. rozbalit tlaítko Vložit (Obr. 77) na panelu nástroj Standardní Vložit jinak. Popis možností dialogového okna Vložit jinak je náplní následujícího odstavce.

Stejný formát jako vpravo Stejný formát jako vlevo Vymazat formátování

Stejný formát jako nahoe Stejný formát jako dole Vymazat formátování

Vzorce Hodnoty Bez ohraniení Transponovat Vložit propojení Vložit jinak

Zachovat formátování zdroje Pizpsobit formátování cíli Pouze hodnoty Hodnoty a formátování ísel Hodnoty a formátování zdroje Ponechat šíky sloupc Pouze formátování Propojit buky

Obr. 77 Varianty tlaítka Možnosti vložení bunk

Obr. 78 Tlaítko Vložit

Obr. 79 Tlaítko Možnosti vložení

Vložit jinak Jak rozbalovací tlaítko Vložit , tak i tlaítko Možnosti vložení (Obr. 79 – podle situace se zobrazuje u bunk po dokonení akce vložení výbru ze schránky) poskytují rzné varianty možností z dialogového okna Vložit jinak (Obr. 80).

Poznámka: Rozbalovací tlaítka se po dokonení akcí zobrazují u bunk jedin tehdy, jsou-li zaškrtnuty volby Zobrazovat tlaítka Možnosti vložení a Zobrazovat tlaítka Možnosti vložení bunk (Nástroje Možnosti karta Úpravy). Tlaítko Vložit na panelu nástroj Standardní je rozbalovací bez ohledu na nastavení tchto voleb.

Pesun a kopie oblastí

71

Ve verzi MS Excel 2000 nejsou rozbalovací tlaítka a k dispozici. Tlaítko Vložit na panelu nástroj Standardní má pouze nerozbalovací podobu a akci „vložit jinak“ lze provést jedin z dialogového okna Vložit jinak.

a) výchozí stav b) Vše

c) Vše + Šíky sloupc d) Vynechat prázdné

Obr. 80 Dialogové okno Vložit jinak Obr. 81 Nkteré varianty Vložit jinak

Základní možnosti dialogového okna Vložit jinak jsou následující:

Vše – implicitní možnost, která odpovídá klávesové zkratce + .

Vzorce – vloží se pouze vzorce, formát cílové oblasti se nezmní.

Hodnoty – vloží se pouze výsledky vzorc, formát cílové oblasti se nezmní.

Formáty – buky cílové oblasti se zformátují podle zdroje, nevloží se žádný obsah .

Komentáe – vloží se pouze komentáe, obsah a formát cílové oblasti se nezmní.

Ovení – vloží se pouze ovení bunk (viz kap. 2.2.2 Ovení vstupních dat), obsah a formát cílové oblasti se nezmní.

Vše krom ohraniení – ohraniení cílové oblasti se nezmní.

Šíky sloupc – šíka sloupc cílové oblasti se upraví podle zdroje.

Vzorce a formáty ísla – vizuální formát cílové oblasti se nezmní .

Hodnoty a formáty ísla – vloží se pouze výsledky vzorc s íselným formátem podle zdroje, vizuální formát cílové oblasti zstane zachován.

Poslední dv možnosti nejsou v MS Excel 2000 k dispozici.

Uvedené možnosti lze kumulovat nkolikanásobným použitím píkazu Vložit jinak. Za pedpokladu, že výchozím stavem je situace na Obr. 81 a) a cílovým stavem má být Obr. 81 c), je teba oblast B2:B6 vložit do buky D2 nejprve se zapnutou volbu Vše, a poté se zapnutou volbou Šíky sloupc.

Pi vložení jinak lze použít i poetní operaci. To je výhodné nap. tehdy, potebujeme-li zmnit znaménko v rozsáhlé oblasti dat. Postup je následující: napsat do buky íslo -1 a zkopírovat tuto buku do schránky vybrat celou oblast, ve které chceme zmnit znaménko zobrazit dialogové okno Vložit jinak zapnout volbu Násobit.


72

Vynechat prázdné – pokud pi vložení oblasti B2:B6 do buky D2 zapneme tuto volbu, dostaneme výsledek podle Obr. 81 d) – prázdné buky zdroje nepepíšou obsah cílových bunk.

Transponovat – pi vložení budou prohozeny ádky a sloupce.

Vložit propojení – do všech bunk cílové oblasti se vloží vzorec =adresa odpovídající buky zdroje. Jakmile se zmní zdroj, zmní se i obsah v cílové buce.

Vložit jinak do jiné aplikace Pi zkopírování oblasti listu do schránky a vložení do jiné aplikace (nap. do MS Word) je implicitní volbou vložení (tj. z místní nabídky Vložit, resp. z hlavní nabídky Úpravy Vložit, resp. + ) formát HTML. Pokud si pejeme jiný zpsob vložení, je teba z hlavní nabídky cílové aplikace Úpravy volit píkaz Vložit jinak a vybrat si vhodnou volbu (neformátovaný text, obrázek, list aplikace MS Excel – Objekt, …).

I když je ve volb list aplikace MS Excel – Objekt uvedeno slovo „list“, vkládá se tímto zpsobem celý sešit se všemi listy a vetn veškerého obsahu.

Pokud zkopírujeme do schránky graf, vkládá se do jiné aplikace implicitn jako objekt MS Excel, tj. jako celý sešit se všemi listy a vetn veškerého obsahu.

Vložit jako objekt má své výhody: po dvojím kliknutí se oteve aplikace MS Excel a tabulku/graf lze upravovat prostedky aplikace MS Excel. Pozor však na zrádné dsledky skutenosti, že se s objektem vloží i celý sešit. V souasné dob znanou ást dokument odesíláme v elektronické form a ne vždy je zpístupnní celého sešitu úmyslem odesílatele. Pokud tedy nechceme souasn s grafem poskytnout i sešit, je teba do jiné aplikace vkládat graf jinak – z hlavní nabídky Úpravy Vložit jinak vybrat volbu Obrázek.

Ochrana souboru, sešitu a listu

73

5 Ochrana souboru, sešitu a listu Soubor lze doporuit pouze pro tení, chránit heslem proti nepovolanému otevení a chránit heslem proti nepovolaným úpravám. Dále lze chránit data v jednotlivých listech a bukách. Navíc je možné zapnout sledování zmn provádných v sešit a následn se rozhodnout, zda budou provedené zmny pijaty i nikoliv.

5.1 Ochrana souboru

Tyto typy ochran lze nastavit dvojím zpsobem:

V dialogovém okn Možnosti uložení (Obr. 82), které se zobrazí pi ukládání souboru: Soubor Ulož jako tlaítko Nástroje Obecné možnosti.

Obr. 82 Dialogové okno Možnosti uložení

V dialogovém okn Možnosti, karta Zabezpeení (Obr. 83). Zde je možné navíc urit detaily zabezpeení (šifrování souboru, digitální podpis a úrove dvryhodnosti maker).

Obr. 83 Dialogové okno Možnosti, karta Zabezpeení

Zaškrtneme-li volbu Pi uložení ze souboru odebrat osobní informace, budou omezeny automaticky dosazované informace do karty Souhrnné informace (Soubor Vlastnosti


74

souboru), které se zobrazují v przkumníku. Verze MS Excel 2000 nemá v dialogovém okn Možnosti kartu Zabezpeení.

5.2 Ochrana dat

V MS Excel lze dále velmi detailn nastavit ochranu dat a vzhledu sešitu ped nežádoucím zobrazením nebo úpravami. Rozlišuje se nkolik úrovní ochran – zámk, které mohou být zabezpeeny heslem (hesla nemají žádnou vazbu na heslo pro otevení ani na heslo pro úpravy souboru):

Zámek sešitu – píkazem Nástroje Zámek Zamknout sešit se zobrazí dialogové okno Zamknout sešit (Obr. 84), ve kterém lze zamknout strukturu sešitu (nelze odstranit, pesunout, kopírovat, skrýt, zobrazit, pejmenovat a pidat nové listy) nebo okno sešitu (nelze pesunout, zavít, skrýt, zobrazit a zmnit velikost okna sešitu).

Zámek listu – píkazem Nástroje Zámek Zamknout list se zobrazí dialogové okno Uzamknout list (Obr. 85), ve kterém lze velmi detailn nastavit pístup uživatel k jednotlivým prvkm v listu a možnost provádní rzných akcí. Volba Uzamknout list a obsah uzamených bunk je nadbytená – nelze zrušit zaškrtnutí, nebo potom není pístupné tlaítko OK a okno nelze uzavít jinak než tlaítkem Storno. V obdobném dialogovém oknu Zamknout list verze MS Excel 2000 (Obr. 86) jsou pouze možnosti nastavit pístup uživatel k obsahu bunk, k objektm (grafm, obrázkm, apod.) a ke scénám (viz kap. 6 Grafy a 9.4.1 Scéná).

Pístup do urité oblasti zamknutého listu všem uživatelm – implicitn jsou všechny buky zamknuty a nelze mnit jejich obsah, formát a další parametry (viz dále v této kapitole). Tato skutenost se projeví teprve po zamknutí listu (Nástroje Zámek Zamknout list). Ty buky/oblasti, do kterých má být umožnn pístup všem uživatelm i

Obr. 84 Dialogové okno Zamknout sešit

Obr. 85 Dialogové okno Uzamknout list (MS Excel 2002)

Obr. 86 Dialogové okno Zamknout list (MS Excel 2000)


75

po zamknutí listu, je teba odemknout (Formát Buka karta Zámek zrušit zaškrtnutí u volby Uzameno – viz kap. 2.1.2 Karta Zámek).

Pístup do urité oblasti zamknutého listu pouze uritým uživatelm – píkazem Nástroje Zámek Povolit uživatelm úpravy oblastí8 se zobrazí dialogové okno Povolit uživatelm úpravy oblastí (Obr. 87). Tlaítkem Nový se zobrazí dialogové okno Nová oblast (Obr. 88), kde se zadá název oblasti, odkazované buky a pístupové heslo oblasti. Po zamknutí listu bude pístup do takto chránné oblasti vázán na znalost hesla. Tlaítkem Oprávnní lze navíc urit skupiny i uživatele (definované v operaním systému), kteí do zadávané oblasti budou mít pímý pístup bez nutnosti zadat heslo. Pokud heslo pi definici oblasti nezadáme, je definovaná oblast pístupná po zamknutí listu všem uživatelm. Další tlaítka dialogového okna Povolit uživatelm úpravy oblastí mají následující význam:

Vložit informace o oprávnní do nového sešitu – zaškrtneme-li tuto volbu, založí se nový sešit, který bude obsahovat seznam informací o všech nadefinovaných chránných oblastech.

Zmnit – stiskem tlaítka se zobrazí dialogové okno Zmnit oblast (Obr. 88), ve kterém lze definici chránné oblasti modifikovat.

Odstranit – chránnou oblast lze odstranit ze seznamu.

Obr. 87 Dialogové okno Povolit uživatelm úpravy oblastí

Obr. 88 Dialogové okno Nová oblast/Zmnit oblast

5.3 Sledování zmn

V sešitu lze zapnout sledování zmn, tj. záznam historie akcí, které byly v sešitu provedeny. Sledování zmn se zapne v dialogovém okn Zvýraznit zmny (Obr. 89), které vyvoláme píkazem Nástroje Sledování zmn Zvýraznit zmny zaškrtnout volbu Sledovat zmny bhem úprav. V dialogovém okn Zvýraznit zmny lze dále nastavit detaily sledování ohledn asového období (volba Kdy), od koho se mají zmny zaznamenávat (volba Kdo), pop. specifikovat pouze urité oblasti, ve kterých je sledování zmn nutné (volba Kde).

8 Ve verzi MS Excel 2000 není píkaz Povolit uživatelm úpravy oblastí k dispozici.


76

Pokud zstane zaškrtnutá volba Zvýraznit zmny na obrazovce, bude se kolem upravené buky zobrazovat (tmav modrý) tenký rámeek a v levém horním rohu (tmav modrý) trojúhelníek. Umístíme-li kurzor na zmnnou buku, zobrazí se komentá zmny (Obr.90). Zaškrtneme-li volbu Zobrazit zmny na novém listu, vloží se do sešitu list, jehož název je Historie. Tento list obsahuje detailní výpis provedených zmn (Obr. 91). List Historie má zapnutý automatický filtr (kap. 8.2 Filtrování dat) a krom filtrování je zamknutý. Pi uložení nebo uzavení souboru je list Historie automaticky odstrann.

Poznámka: Všechny zmny v píkladu na Obr. 91 probhly na listu List 1. Tento implicitní název je pi generování listu Historie nesmysln interpretován jako datum, které se v buce (F2) zobrazuje ve formátu „mmm.rr“, tedy XI.01 a v ádku vzorc v plném tvaru, tedy 1.11.2001. Tato nevhodná interpretace nezávisí na nastaveném desetinném oddlovai (kap. 2.1.1 Druhy íselných formát a jejich automatická aplikace). Vzhledem k tomu, že list Historie je zamknutý proti úpravám a nelze jej odemknout, nelze ani zmnit nevhodný obsah bunk.

od mého posledního uložení dosud nekontrolované vše od data

všichni všichni krom mne autor

Obr. 89 Dialogové okno Zvýraznit zmny Obr.90 Zobrazování zmn na obrazovce

Obr. 91 Zobrazení seznamu zmn na listu Historie

5.3.1 Sdílení sešitu Jakmile je zapnuto sledování zmn, stává se sešit sdíleným sešitem. Sdílení sešitu v podstat pedstavuje elektronickou revizi sešitu, nebo v nm mohou souasn provádt zmny všichni uživatelé v síti, kteí mají k sešitu pístup. Historie zmn se zaznamenává do kopií sešitu a po slouení tchto kopií do originálního sešitu lze provést porovnání provedených zmn a rozhodnout o jejich pijetí i zamítnutí.


77

Sešit se mže stát sdíleným tmito zpsoby:

V dialogovém okn Zamknout sdílený sešit (Obr. 92), které zobrazíme píkazem Nástroje Zámek Zamknout a sdílet sešit zaškrtnout volbu Sdílení se sledováním zmn. V tomto pípad nelze sledování zmn vypnout a odstranit jejich historii (volba Sledovat zmny bhem úprav, Obr. 89) je nepístupná, dokud zamknutý sdílený sešit neodemkneme píkazem Nástroje Zámek Odemknout sdílený sešit. Zadáme-li heslo, nelze bez jeho znalosti sdílený sešit odemknout.

Obr. 92 Dialogové okno Zamknout sdílený sešit

V dialogovém okn Sdílení sešitu (Obr. 93), které se zobrazí píkazem Nástroje Sdílení sešitu zaškrtnout volbu Povolit úpravy více uživatelm najednou. Tím se automaticky zaškrtne volba Sledovat zmny bhem úprav (Obr. 89) a je pístupná. Zrušením jejího zaškrtnutí pestane být sešit sdílený a vymaže se historie zmn. Tomu je možné zabránit píkazem Nástroje Zámek Zamknout sdílený sešit zaškrtnout volbu Sdílení se sledováním zmn (Obr. 92). V této fázi je už ale nelze zadat heslo pro odemknutí sdíleného sešitu, nebo sešit je sdílený! Pole pro zadání hesla v Obr. 92 je nepístupné.

V dialogovém okn Zvýraznit zmny (Obr. 89) zaškrtnout volbu Sledovat zmny bhem úprav. V tomto pípad platí stejná pravidla jako v pedchozím bod.

Detaily sdílení lze ve všech tech pípadech nastavit v dialogovém okn Sdílení sešitu na kart Upesnní (Obr. 94).

Obr. 93 Dialogové okno Sdílení sešitu, karta Úpravy

Obr. 94 Dialogové okno Sdílení sešitu, karta Upesnní


78

5.3.2 Slouení a porovnání sešit Slouit lze vždy pouze dva sešity s rzným názvem, a to sdílený sešit a jeho kopii nebo dv kopie téhož sdíleného sešitu, ve kterých se nepetržit sledují zmny. Sluování zahájíme píkazem Nástroje Porovnat a slouit sešity. Zobrazí se dialogové okno Vybrat zmny k pijmutí i zamítnutí (Obr. 95), ve kterém lze zadat bližší specifikaci zmn, které mají být porovnávány. Po stisku tlaítka OK se postupn pomocí dialogového okna Pijmout i zamítnout zmny – Obr. 96 a) prochází zmnami v listu a zobrazují se jejich detaily. Každou zmnu lze Pijmout/Zamítnout zvláš nebo je možné hromadn Pijmout vše/Zamítnout vše. Aktuální zmnná buka je v listu prbžn zvýrazována blikajícím rámekem – Obr. 96 b).

dosud nekontrolované od data

všichni všichni krom mne autor

Obr. 95 Dialogové okno Vybrat zmny k pijmutí i zamítnutí

a) dialogové okno b) zobrazení v listu

Obr. 96 Pijmout i zamítnout zmny

Grafy

79

6 Grafy Pokud máme v tabulce data, lze jejich vztah graficky znázornit. Graf vložíme píkazem Vložit Graf, resp. tlaítkem Prvodce grafem z panelu nástroj Standardní. V obou pípadech se zobrazí dialogové okno Prvodce grafem (1/4) – Obr. 97, ve kterém je teba nejprve vybrat typ grafu. MS Excel poskytuje nepeberné množství jak standardních – Obr. 97 a), tak i vlastních integrovaných typ graf – Obr. 97 b). Výchozí typ grafu je graf Sloupcový. Jakým zpsobem mže uživatel toto implicitní nastavení zmnit, viz kap. 6.4.1 Zmna výchozího typu grafu9.

a) karta Standardní typy b) karta Vlastní typy

Obr. 97 Dialogové okno Prvodce grafem (1/4)

Pi ešení úloh z technicko-inženýrské praxe vtšinou potebujeme graficky znázornit funkní závislosti. Je nutné si uvdomit, že v MS Excel existuje pouze jediný typ grafu, který je pro tyto úely použitelný, a sice XY bodový graf.

V XY bodovém grafu jsou ob osy osami hodnot. Na vodorovnou osu se vynášejí hodnoty nezávisle promnné, na svislou osu se vynášejí funkní hodnoty.

Ve všech ostatních typech graf existuje pouze jediná (svislá) osa hodnot. Druhá (vodorovná) osa u rovinných graf je osou kategorií, resp. tetí osa u prostorových graf je osou ad.

9 Graf (na nový list s grafem, nikoliv jako objekt do pracovního listu) lze vložit také klávesovou zkratkou .

V takovém pípad se vytvoí nový graf výchozího typu bez prvodce.


80

Prakticky to znamená, že se na ose kategorií/ad nevynášejí skutené íselné hodnoty, ale názvy kategorií/ad. Názvem kategorie/ady mže být samozejm i íslo. Jeho poloha na ose však odpovídá poadí píslušné kategorie/ady, nikoliv poloze skutené velikosti ísla na íselné ose.

Rozdíl mezi XY bodovým grafem a jemu vzhledov velmi podobným grafem spojnicovým je ukázán na Obr. 98, kde je znázornn graf nepímé úmrnosti 1/y x= . Vstupní data podle Obr. 98 a) tvoí nerovnomrn zvolené hodnoty nezávisle promnné x a v nich vypotené funkní hodnoty y.

V XY bodovém grafu pedstavují vstupní hodnoty x konkrétní správné íselné hodnoty na ose x a grafem funkce je hyperbola.

Ve spojnicovém grafu je osa x rozdlena na tolik stejných díl – kategorií, kolik je vstupních hodnot x. ísla uvedená u jednotlivých kategorií nepedstavují skutené hodnoty, ale pouze názvy jednotlivých kategorií. Body grafu jsou propojeny arou – spojnicí. Z prbhu spojnice lze usuzovat na tendenci rstu i poklesu zobrazovaných hodnot, ale nejedná se o graf funkní závislosti. Pouze pokud by velikost kroku mezi vstupními hodnotami nezávisle promnné byla konstantní – Obr. 98 b), byl by tvar vynesené kivky v obou grafech stejný. Uvedená ísla u osy x ve spojnicovém grafu však stále pedstavují názvy kategorií.

XY bodový graf

Spojnicový graf

a) nerovnomrná vstupní data

XY bodový graf

Spojnicový graf

b) vstupní data s konstantním krokem

Obr. 98 Rozdíl mezi XY bodovým grafem a spojnicovým grafem

Grafy

81

Z výše uvedených dvod se zde budeme podrobn zabývat pouze zpsobem formátování a pro technickou praxi využitelnými možnostmi následujících typ graf:

XY bodový graf – použijeme pro zobrazení kartézských graf.

Paprskový graf – ukážeme si, jak lze v paprskovém grafu zobrazovat prbhy funkcí zadaných v polárních souadnicích.

Povrchový graf – tento graf lze použít pro zobrazení funkce dvou promnných ( ),z f x y= , pokud je krok obou nezávisle promnných v celém zobrazovaném intervalu

konstantní.

Sloupcový graf – použijeme pro zobrazení histogramu.

Ostatními typy graf se zde zabývat nebudeme, jsou dostaten popsány v nápovd a jejich využití v technické praxi je minimální.

6.1 XY bodový graf

Jak už bylo eeno, pro zobrazení funkní závislosti v kartézských souadnicích použijeme XY bodový graf. Vytvoení grafu a možnosti formátování jeho objekt si ukážeme na píkladu výpotu zdrojových dat a vykreslení grafu pro goniometrické funkce sin α , cos α , tg α a cotg α . Úhel α bude mít v rozsahu 0, 360α ∈ ° krok 15∆α = ° .

MS Excel má k dispozici funkce SIN(Úhel), COS(Úhel), TG(Úhel), kde argument Úhel je úhel v radiánech. K pevodu stup na radiány použijeme funkci RADIANS(Úhel ve stupních). Funkci cotg α zadáme jako 1/TG(Úhel). Všechny funkce jsou z kategorie Matematické funkce.

Postup výpotu sledujeme na Obr. 99. Do záhlaví tabulky napíšeme oznaení jednotlivých vytváených datových ad, abychom si zachovali ve výpotech pehled. Symbol α lze vložit píkazem Vložit Symbol. Ve verzi MS Excel 2000 není tento píkaz k dispozici; odlišné formátování jednotlivých znak v buce je teba nastavovat prbžn už pi samotném zadávání nebo následnou editací znak buky.

Na Obr. 99 si lze všimnout následujících skuteností:

Buky sloupce B obsahují adu hodnot nezávisle promnné. Pokud bychom vynechali pepoet stup na radiány, bylo by nutné sin α i cos α poítat složenou funkcí, tj. =SIN(RADIANS(Úhel ve stupních)) a = COS(RADIANS(Uhel ve stupních)).

Pi výpotu ( )tg 90° , ( )tg 270° , ( )cotg 180° a ( )cotg 360° se projevuje skutenost, že MS Excel poítá s pesností na 15 platných íslic.

V buce G3 došlo k dlení nulou, proto se zde zobrazuje chybová hodnota #DIV/0!

Graf nejprve vytvoíme pro funkci . Další funkce budeme do hotového grafu pidávat. Pi tvorb grafu postupujeme takto: vybrat oblast, kde se nacházejí zdrojová data grafu, tj. data ve sloupci B a D jako nesouvislou oblast (viz kap. 1.2.2 Výbr oblastí) tlaítko Prvodce grafem (resp. píkaz z hlavní nabídky Vložit Graf) zvolit typ grafu XY bodový zvolit podtyp grafu (Obr. 100).


82

= TG(RADIANS(B3)) = 1/F3

= COS(C3) = SIN(C3)

= RADIANS(B3)

Obr. 99 Tabulka výpotu goniometrických funkcí

Stiskem tlaítka Další se zobrazí se druhá ást prvodce grafem Zdrojová data v grafu (Obr. 101). Zde se na kart Oblast dat zobrazuje ukázka funkní závislosti. V poli Oblast dat je odkaz na oblast, která byla pedem vybrána. V listu zárove kolem této oblasti bliká rámeek. Pokud jsme oblast zadali nesprávn (pop. jsme ji dosud nezadali vbec) lze i v této fázi vybrat oblast zdrojových dat.

Grafy

83

Obr. 102 Dialogové okno Prvodce grafem (2/4), karta ada

Dležitá ást karty ada je na Obr. 102 (v obrázku chybí ukázka grafu, která je shodná s ukázkou v Obr. 101). Na kart ada jsou následující cenné informace a možnosti:

ady – seznam všech funkních závislostí, které jsou do grafu vyneseny.

Název – odkaz na buku, kde se nachází název ady v legend (tzv. vstup legendy, viz kap 6.1.3 Legenda). V pípad, že je vykreslována pouze jediná závislost, je tento název souasn názvem grafu.

Hodnoty X – pole obsahuje odkaz na oblast, kde se nacházejí hodnoty nezávisle promnné. Jsou-li zdrojová data tvoena pouze dvma sloupci/ádky, je automaticky dosazena oblast prvního sloupce/ádku.

Hodnoty Y – pole obsahuje odkaz na oblast hodnot závisle promnných. Pokud jsou zdrojová data tvoena dvma sloupci/ádky, je dosazena automaticky oblast druhého sloupce/ádku. Pokud zdrojová data tvoí n sloupc, jsou data v prvním sloupci považována za hodnoty nezávisle promnné a data ve všech dalších sloupcích jsou považována za funkní hodnoty n - 1 funkcí.

Pidat – stiskem tlaítka se pole Název, Hodnoty X a Hodnoty Y vyprázdní a lze vybrat v listu píslušné oblasti nové funkní závislosti.

Odstranit – stiskem tlaítka se vybraná ada odstraní z grafu, data v listu zstanou nedotena.

Stiskem tlaítka Další se zobrazí tetí ást prvodce grafem Možnosti grafu. Toto dialogové okno má nkolik karet, ve kterých lze nastavit základní formát jednotlivých objekt grafu již v prbhu tvorby grafu. Všechna nastavení se promítají do ukázky grafu. Dležité ásti karet Názvy, Osy, Mížky a Legenda jsou zobrazeny na Obr. 103 a) až d). Karta Popisky dat je zobrazena celá – Obr. 103 d).

Na kart Osy lze vypnout/zapnout zobrazování osy x a y. Implicitn jsou ob osy zobrazeny.

Karta Mížky umožuje zapnout/vypnout zobrazování Hlavní mížky (rozte ar odpovídá hlavní jednotce na ose, viz dále) a Vedlejší mížky (rozte ar odpovídá vedlejší jednotce na ose viz dále).

Na kart Legenda lze vypnout/zapnout zobrazování legendy. Pokud je legenda zobrazena, lze zvolit její umístní. V grafu se implicitn zobrazuje legenda vpravo.

Na poslední kart Popisky dat lze pidat ke každému zobrazenému bodu tzv. popisek, ve kterém se mohou zobrazovat informace o názvu ady, a souadnice bodu v grafu, tedy hodnoty x a y. Tyto informace lze oddlit napsaným znakem, mezerou, árkou, stedníkem a tekou, nebo lze každou informaci umístit na nový ádek. Ke každému popisku lze zobrazit


84

klí legendy, tj. vzorek áry, kterou je daná ada vykreslena. Na Obr. 103 e) je zachycena situace, kdy jsou u každého vykresleného bodu uvedeny hodnoty úhlu α vetn klíe legendy.

a) karta Názvy b) karta Mížky c) karta Osy d) karta Legenda

e) karta Popisky dat

Obr. 103 Možnosti XY bodového grafu

Ve verzi MS Excel 2000 nelze zadat název ady a lze zadat bu hodnoty x nebo hodnoty y, nikoliv více informací najednou. Tím pádem nelze volit ani oddlova.

Po stisku tlaítka Další se zobrazí poslední ást prvodce grafem – Umístní grafu (Obr. 104). Volba Jako nový list pidá do sešitu nový list s grafem. Volbou Jako objekt do si lze vybrat ze všech pracovní list v sešit i list s grafy, kam se má po stisku tlaítka Dokonit práv vytvoený graf umístit jako plovoucí objekt.

Prvotní vzhled vytvoeného grafu asto nevyhovuje (Obr. 105) a je teba upravit formát dílích objekt, které jsou souástí grafu. Aby bylo možné libovolný objekt grafu formátovat, je teba jej nejprve oznait (vybrat), a poté zobrazit odpovídající dialogové okno Formát xxx, kde xxx je název objektu. Oznaení objekt grafu a zobrazení píslušných dialogových oken lze provést následujícími zpsoby: 2 x kliknout na píslušný objekt; zobrazí se dialogové okno Formát xxx, resp. z místní nabídky objektu Formát xxx, resp. kliknout na píslušný objekt z hlavní nabídky Formát Formát xxx.

Grafy

85

Obr. 104 Dialogové okno Prvodce grafem (4/4) - Umístní grafu

Obr. 105 Ukázka prvotního vzhledu grafu Obr. 106 Panel nástroj Graf

Tyto zpsoby vyžadují dosti pesnou polohu kurzoru myši a dále je teba vdt pedem, který objekt potebujeme vybrat. Orientaci v grafu velmi usnadují informace o názvech jednotlivých objekt, které se zobrazují v bublinové nápovd, jakmile se myš nachází v aktuální oblasti objektu (na Obr. 105 je zachycena situace, kdy se myš nachází v zobrazované oblasti). Zobrazování názv objekt lze vypnout (Nástroje Možnosti karta Graf zrušit zaškrtnutí u volby Zobrazit názvy).

Pokud objekt grafu obsahuje dílí objekty (vykreslená ada obsahuje jednotlivé datové body, legenda obsahuje jednotlivé položky legendy, položka legendy se skládá z klíe legendy a názvu ady, …), je teba kliknout nejprve na nadízený objekt, a poté kliknout na podízený objekt.

Následující zpsoby oznaení objekt v grafu nevyžadují pesné umístní kurzoru ped výbrem objektu.

Kliknout do grafu zobrazí se panel nástroj Graf (Obr. 106) v seznamu Objekty grafu vybrat objekt kliknout na tlaítko Formát xxx . V seznamu Objekty grafu jsou uvedeny pouze hlavní objekty, ale nejsou zde podízené objekty.

Kliknout do grafu kurzorovými klávesami / postupn vybírat následující/ pedcházející hlavní objekt grafu nkterým z výše uvedených zpsob zobrazit dialogové okno Formát xxx.

Je-li vybrán objekt, který obsahuje podízené objekty, vybírá se kurzorovými klávesami / následující/pedcházející podízený objekt. Tento zpsob nevynechává žádný podízený objekt. Jinými slovy: pokud lze objekt grafu formátovat, lze jej vybrat kurzorovými klávesami / . Pokud objekt nelze vybrat kurzorovými klávesami / , nelze jej ani formátovat. Tato skutenost je dležitjší, než se na první pohled zdá, viz diskuse k formátu legendy dále v této kapitole.


86

Existuje jedna výjimka – Popisek dat. Tento objekt je kurzorovými klávesami / vybrán jako celek. Dalším kliknutím lze ale oznait zobrazované informace, které lze editovat.

6.1.1 Oblast grafu Základním objektem grafu je Oblast grafu – plocha, která se pi výbru grafu ohranií ernou tenkou arou (Obr. 105). Pokud je graf vložen jako objekt do pracovního listu, lze oblast grafu pemístit a zmnit její velikost tažením za erné úchyty. Využití kláves pi zmn polohy a velikosti jsou shrnuty v následující tabulce:

pesun grafu význam graf se posouvá pouze svisle nebo vodorovn

graf se kopíruje

zapne/vypne zarovnávání grafu podle mížky a s ostatními objekty v listu; záleží na vypnutí/zapnutí volby Pichytit K mížce/Pichytit K tvaru (nabídka tlaítka !"# na panelu nástroj Kreslení)

zmna velikosti grafu význam pomr výšky a šíky grafu zstává pi zmn velikosti zachován

pi tažení za svislé/vodorovné/rohové úchyty se rozmry grafu mní symetricky podle vodorovné osy/svislé osy/stedu grafu

zapne/vypne zarovnávání rozmr grafu podle mížky a s ostatními objekty v listu; záleží na vypnutí/zapnutí volby Pichytit K mížce/K tvaru)

Pokud je graf umístn na listu s grafem (Obr. 107), nelze mnit umístní a velikost oblasti grafu, i když se postranní i rohové úchyty zobrazují.

Pi využití tabulkového procesoru MS Excel pro zobrazování funkních závislostí si musíme uvdomit následující velmi nepíjemné skutenosti:

Všechny objekty v grafu mají pružnou velikost závislou na rozmrech oblasti grafu. Jakmile se zmní velikost oblasti grafu, mní se velikost všech objekt v grafu. Tuto vlastnost nelze vypnout.

Poznámka: Se zmnou velikosti grafu se implicitn mní i velikost písma u všech text, které se v grafu vyskytují. Tuto vlastnost písma lze vypnout, jak uvidíme dále.

Grafu a jeho objektm nelze urit pesnou velikost v žádných absolutních délkových jednotkách, ani urit vzájemné relativní velikosti objekt.

Z této skutenosti vyplývá naprostá nemožnost jakékoliv kalibrace os – tedy stanovení vztahu mezi délkou dílku na ose a velikostí jednotky zobrazované veliiny. V pípad, že je v grafu vynesena funkní závislost rzných veliin, není pesná kalibrace os nutná. Pokud ovšem záleží na tvaru zobrazovaných kivek (nap. pi grafickém zpracování výsledk mení, kdy hledáme kivku vhodného tvaru, která by procházela namenými body), je nutné mít tuto skutenost na pamti, nebo pro jiné délky os bude mít zobrazovaná kivka jiný tvar.

Jednoduché ešení problému kalibrace os je uvedeno dále. Komplexním ešením problému prokládání interpolaních kivek namenými body a kalibrací se zabývá [3].

Grafy

87

Obr. 107 Graf na samostatném listu s grafem Obr. 108 Dialogové okno Formát oblasti grafu, karta Vzorky

Jakmile klikneme do grafu, který je vložen jako objekt do téhož pracovního listu, kde jsou zdrojová data, zobrazí se kolem zdrojových dat (barevn odlišené) rámeky. Pokud není vybrána žádná ada, lze rámeek vymezující oblast s hodnotami y pemístit vodorovn (jsou-li data uspoádána do sloupc), resp. svisle (jsou-li data uspoádána do ádk). Rámeek vymezující oblast zdroje legendy se pemísuje souasn s rámekem hodnot y. Pesunout rámeek vymezující oblast s hodnotami x nelze. Je také možné souasn mnit výšku rámek, a tím i rozsah vstupních hodnot, které jsou v grafu zobrazené.

Dialogové okno Formát oblasti grafu má ti karty. Na kart Vzorky (Obr. 108) lze obvyklými zpsoby nastavit ohraniení okolo oblasti a barvu a vzhled výpln plochy oblasti. Volba Žádná znamená prhlednou barvu, tj. pod grafem v pracovním listu budou prosvítat data v listu. Karta Písmo (Obr. 109) obsahuje krom všeobecn známých prvk formátování písma tyto zvláštní možnosti:

Automatické mítko – volba je implicitn zaškrtnuta, je tedy zapnutá automatická zmna velikosti písma podle velikosti oblasti grafu ve všech objektech grafu, které obsahují písmo. Zrušením zaškrtnutí se automatická zmna velikosti písma vypne u všech objekt grafu, které obsahují písmo. Všechny tyto objekty obsahují také vlastní kartu Písmo, kde lze automatickou zmnu velikosti písma povolit/nepovolit nezávisle na nastavení ostatních objekt.

Pozadí – písmo v grafu má implicitn nastaveno pozadí Automatické, což znamená v ad pípad Prhledné, kdy je text psán pes mížky, osy, apod. Nastavíme-li pozadí Neprhledné, nedojde k pekrytí textu a ostatních objekt v grafu. Pi neprhledném pozadí je vhodné nastavit stejnou barvu pekrývajících se ploch Obr. 110 a). Neprhledné pozadí na okrajích ploch s rznou barvou psobí rušiv Obr. 110 b).

Na kart Vlastnosti (Obr. 111) definujeme, jakým zpsobem bude svázána poloha a velikost objektu s mížkou v listu (je-li graf na samostatném listu s grafem, neobsahuje dialogové okno Formát oblasti grafu tuto kartu) takto:


88

Obr. 109 Dialogové okno Formát oblasti grafu, karta Písmo

Pesun a zmna velikosti – implicitní volba, pi které reaguje graf na odstranní/vložení bunk/sloupc/ádk zmnou polohy a na zmnu šíky sloupc/výšky ádk zmnou velikosti.

Pesun a zachování velikosti – graf pi odstranní/vložení bunk/ádk/sloupc mní pouze polohu, na zmnu šíku sloupc/výšky ádk nereaguje.

Pesun bunk bez objektu – graf nereaguje na žádné zmny bunk/ádk/sloupc.

Dalšími možnostmi karty Vlastnosti je povolení/nepovolení tisku grafu a zamknutí grafu. Implicitn je tisk povolen a graf je po uzamknutí listu (viz kap. 5 Ochrana souboru, sešitu a listu) uzamen proti nepovolaným úpravám.

a) rzná barva oblasti grafu a zobrazované oblasti b) stejná barva oblasti grafu a zobrazované oblasti

Obr. 110 Neprhledné pozadí písma

6.1.2 Zobrazovaná oblast Zobrazovaná oblast je vlastní plocha pro vykreslení grafu. Dialogové okno Formát zobrazované oblasti obsahuje jedinou kartu – Vzorky, která je shodná s Obr. 108. Pokud je zobrazovaná oblast vybrána, ohranií se tlustou šrafovanou arou s úchyty pro zmnu velikosti – Obr. 112 a). Pi zmn velikosti se zobrazí dva árkované rámeky – Obr. 112 b) – vnitní, jehož výška a šíka odpovídá pesn délce svislé a vodorovné osy a vnjší, který zahrnuje i popis os.

Grafy

89

Pro kalibraci grafu by bylo poteba zjistit a nastavit rozmry vnitního árkovaného rámeku. Pímo tyto rozmry dostupné nejsou a mnoho si nepomžeme ani makrem. Ve VBA jsou rozmry vnitního rámeku urené bohužel pouze pro tení, rozmry vnjšího árkovaného rámeku lze sice íst i nastavit, ale skutenost, že se do nich promítá i veškeré formátování popisu os žádaný efekt pi ešení kalibrace grafu nepináší.

Pi kalibraci našeho grafu si uvdomíme, že geometrický význam derivace funkce v bod je smrnice teny v bod, že ( )sin cosx x′ = a cos0 1° = . Znamená to, že tena k funkci sin x musí svírat s osou x v poátku úhel 45°. Nic takového nejsme schopni zajistit formátováním grafu, ale mžeme do grafu nakreslit „tenu“ v poátku pod úhlem 45° (pi kreslení áry tlaítkem ára z panelu nástroj Kreslení držíme klávesu , smr áry je tím omezen polárním krokem 15°) a velikost zobrazované oblasti grafu pizpsobit (odhadem) této ten, jak je znázornno na Obr. 112 b). Pokud nastavíme mítko zobrazení na maximum 200 %, bude pesnost grafu odpovídat velmi pesnému runímu rýsování.

Pozor: Nakreslená tena nesmí mnit svj tvar se zmnou velikosti grafu, což zajistíme postupem: kliknout na áru Formát nakresleného objektu karta Vlastnosti zapnout volbu Nemnit velikost podle grafu (viz kap. 6.1.8 Ostatní objekty XY bodového grafu).

Obr. 111 Dialogové okno Formát oblasti grafu, karta Vlastnosti

a) výbr b) zmna velikosti a pomocná tena

Obr. 112 Zobrazovaná oblast

Je-li vybrán graf, lze z hlavní nabídky Graf (resp. z místní nabídky oblasti grafu nebo zobrazované oblasti) zvolit Typ grafu/Zdrojová data/Možnosti grafu/Umístní a vstoupit tím do jednotlivých oken prvodce grafem (Obr. 97 až Obr. 104), ve kterých lze modifikovat pvodní nastavení.


90

6.1.3 Legenda Legenda se skládá z klíe legendy a vstupu legendy. Dialogové okno Formát legendy obsahuje kartu Vzorky a Písmo (shodné s Obr. 108 a Obr. 109) a kartu Umístní, na které lze nastavit umístní legendy obdobn jako pi tvorb grafu – Obr. 103 d). Umístní legendy lze upravit i myší.

Nastavení na kart písmo se týká celého vstupu legendy. Nelze zmnit formátování jednotlivých znak. I když zdrojem vstupu legendy je buka, ve které jsou jednotlivé znaky formátovány rzn (viz Obr. 99), v legend je toto formátování ignorováno (viz ukázky grafu, nap. Obr. 105.

Ve vstupu legendy jsou všechny znaky formátovány shodn. Nelze na rzné znaky aplikovat rzné formátování (indexy, ecká písmena, apod.).

Tato skutenost je v technické praxi velmi nepíjemná, nebo se asto používají ecká písmena, indexy a jiná symbolika pro názvy vykreslovaných funkních závislostí, argument funkcí apod. Znan nevhodné ešení spoívá v použití nestandardního oznaení, které lze formátovat jako celek (místo oznaení kruhové frekvence ω1, ω2 … psát omega1, omega2,…., místo oznaení velikosti odporu 3,3 kΩ psát 3,3 kOhm atd).

Nabízejí se dva zpsoby ešení: pomocí textového pole nebo pes popisek datového bodu.

Speciální symboly v legend pomocí textového pole Pokud klikneme do grafu, a poté nakreslíme textového pole, bude toto textové pole souástí grafu. Do textového pole lze napsat požadovaný text, aplikovat potebné formáty, nastavit barvu plochy výpln shodnou s barvou legendy a umístit textové pole tak, aby zakrylo pvodní oznaení ady (Obr. 113). Je vhodné zrušit ohraniení legendy. Celý graf s upravenou legendou vidíme nap. na Obr. 119.

a) textové pole vedle pvodní legendy b) textové pole pekrývá vstup legendy

Obr. 113 Speciální symboly v legend pomocí textového pole

Tato metoda je velmi jednoduchá, pokud ji použijeme až v samotném závru formátování grafu, kdy jsou všechny rozmry definitivní. Je teba si uvdomit, že textové pole nelze s položkou legendy nijak svázat (spojit do skupiny apod.). Pi každé zmn velikosti grafu je tedy nutné upravovat polohu textového pole (pop. textových polí u všech položek legendy).

Speciální symboly v legend pes popisek datového bodu Tak jako je možnost pidat popisky dat k celé ad, lze pidat popisek vetn všech zobrazovaných informací jen k jedinému datovému bodu. Tímto zpsobem je možné zdraznit význané hodnoty apod. Vzhledem k tomu, že v popisku datového bodu mže být

Grafy

91

zobrazen klí legendy a že lze editovat jednotlivé znaky textu, lze pomocí popisk datových bod vytvoit jakousi náhradu legendy. Postup je následující:

Oznait datovou adu – Obr. 114 a) oznait libovolný datový bod – Obr. 114 b).

Zobrazit dialogové okno Formát datového bodu, kartu Popisky dat – obdoba Obr. 103 e).

Zaškrtnout libovolnou volbu Název ady/ Hodnoty X/ Hodnoty Y.

Zaškrtnout volbu Klí legendy OK.

V grafu se u oznaeného bodu objeví popisek. Na Obr. 114 c) je zobrazen popisek pro 165α = ° . Tento popisek lze pemístit myší na vhodné místo v grafu, kliknout do nj a

pepsat text – Obr. 114 d). Pvodní legendu je teba vymazat. Výsledek vidíme nap. na Obr. 119.

a) výbr ady b) popisek vybraného datového bodu

c) pesun popisku d) úprava textu popisku

Obr. 114 Speciální symboly v legend pomocí popisk dat

6.1.4 Osy Rozsah os a hlavní jednotky osy y se automaticky pizpsobují íselnému rozsahu hodnot y. Jsou-li všechny hodnoty x kladné, zaíná vtšinou rozsah osy x od nuly. Pokud jsou všechny hodnoty x zadány s dostaten malým krokem z intervalu daleko vzdáleného od nuly (nap. 100, 101, 102, …), nebude rozsah osy x zaínat nulou.


92

Dialogové okno Formát osy obsahuje pt karet. Na kart Vzorky (Obr. 115) lze zvolit parametry áry, kterou bude osa vykreslena, provedení hlavních a vedlejších znaek a umístní popisk znaek (tj. popisu dílk na ose) vzhledem k ose.

Karta Mítko (Obr. 116) pedstavuje dležitý aparát k formátování osy grafu. Implicitn se minimální a maximální hodnota a hlavní a vedlejší jednotka volí automaticky. Pokud tato volba nevyhovuje, zadáme vhodnjší hodnoty (pro náš píklad: osa y – minimum = -1; maximum = 1; hlavní jednotka = 0,5; vedlejší jednotka = 0,1; osa x – minimum = 0, maximum = 360; hlavní jednotka = 45, vedlejší jednotka = 15, Obr. 119). Další možnosti karty Mítko mají tento význam:

Volba Osa X protíná osu Y v hodnot – implicitn osa y prochází nulou na ose x, ale tato volba umožuje posunout svislou osu ve vodorovném smru.

Zobrazené jednotky – ze seznamu lze vybrat Stovky/Tisíce/…, nebo lze napsat íslo, kterým se dlí hlavní jednotka osy. Tuto volbu využijeme, pokud hlavní jednotka je mnohomístné íslo: nap. pro hlavní jednotku = 1000000 vybereme ze seznamu volbu Miliony, resp. zadáme íslo 1000000. V popiscích znaek osy se budou zobrazovat ísla milionkrát menší.

Zobrazit v grafu popisek zobrazených jednotek – do grafu bude pidán popisek s textem Miliony, resp. s údajem x1000000, který dává do souladu ísla v popiscích znaek osy a skutenou velikostí zobrazovaných jednotek. Text lze upravit do vhodnjšího tvaru: 106

(viz Obr. 126, popis vodorovné osy). Tato volba je dostupná pouze tehdy, jsou-li již nastaveny Zobrazené jednotky. Chceme-li ji využít, je teba do karty Mítko vstoupit dvakrát – poprvé nastavit Zobrazené jednotky a podruhé zaškrtnout volbu Zobrazit v grafu popisek zobrazených jednotek.

Logaritmické mítko – stupnice osy nebude lineární, ale logaritmická.

Hodnoty v obráceném poadí – implicitn se do grafu vynášení datové body v poadí shora dol (jsou-li data uspoádána do sloupc), resp. zleva doprava (jsou-li data uspoádána do ádk). Volba tuto orientaci pi vynášení bod do grafu zmní, ale neovlivní data v tabulce.

Osa X/Y protíná osu Y/X v maximální hodnot – umístí píslušnou osu do maximální hodnoty osy druhé.

Karta Písmo a její možnosti jsou shodné jako u oblasti grafu (Obr. 109) s tím, že Automatické mítko se týká pouze vybrané osy.

Možnosti karty íslo (Obr. 117) zcela odpovídají pravidlm pro nastavení íselného formátu buky (viz kap. 2.1.1. íselný formát buky). Navíc je zde implicitn zaškrtnutá volba Propojeno se zdrojem, což znamená, že íselný formát zdrojových dat se penáší i do popisk znaek os. Nastavení jiného íselného formátu popisk znaek os zruší zaškrtnutí této volby. Pro náš píklad byl zmnn formát popisk znaek osy y (kód 0,0) a pro osu x (kód 0°) – Obr. 119.

Poslední karta Zarovnání (Obr. 118) umožuje zmnit orientaci popisk znaek os.

Grafy

93

Obr. 115 Dialogové okno Formát osy, karta Vzorky Obr. 116 Dialogové okno Formát osy, karta Mítko

Obr. 117 Dialogové okno Formát osy, karta íslo Obr. 118 Dialogové okno Formát osy, karta Zarovnání

6.1.5 ady Termínem ada je v MS Excel oznaována vynesená závislost v grafu. Pokud klikneme v grafu pímo na adu, jak je naznaeno na Obr. 119, zobrazí se kolem zdrojových dat (barevn odlišené) rámeky, jejichž výšku a polohu je možné mnit nezávisle na sob. Pi zmn rámek mžeme sledovat okamžitou odezvu informací zobrazovaných v grafu.

V ádku vzorc je dále uveden vzorec ady =SADA(Legenda; Hodnoty X; Hodnoty Y; Poadí ady v grafu), jehož první ti argumenty pedstavují odkaz na oblast, kde se nachází legenda, hodnoty x a hodnoty y. Editace tchto oblastí v ádku vzorc také pedstavuje možnost, jak zmnit zdrojová data zobrazované ady. Poslední argument pedstavuje index ady v kolekci všech ad v grafu a je dležitý z hlediska programování maker pracujících s grafem.


94

V grafu lze vybrat a formátovat pouze jedinou adu. Není možné vybrat více ad najednou a formátovat je hromadn.

Obr. 119 Zdrojová data grafu

Dialogové okno Formát ady obsahuje sedm karet. Karta Popisky dat je shodná s Obr. 103 e).

Na kart Vzorky (Obr. 120) nastavujeme vzhled áry a znaek. Styl a šíku áry a velikost znaek je teba vyzkoušet. Pokud je finální podobou grafu tištná verze, je nutné provést kontrolní tisk, nebo zejména vzhled perušovaných ar si na monitoru a po vytištní neodpovídá.

Jednotlivým adám v grafu se automaticky piazuje barva podle poadí uvedeném v nejspodnjším ádku barevné palety (druhý ádek zdola pedstavuje automatické poadí barev výplní v prostorovém grafu, kap. Povrchový graf).

Automatické poadí barev lze zmnit píkazem Nástroje Možnosti karta Barva kliknout na barvu, kterou chceme zmnit tlaítko Zmnit v dialogovém okn Barvy zvolit barvu OK (Obr. 121). Tlaítko Pvodní na kart Barva slouží k návratu poadí barev do pvodního stavu.

Poznámka: Stejným zpsobem lze zmnit i Standardní barvy, které se používají pro práci s listem (barva výpln bunk, ohraniení, textu, …)

Grafy

95

Obr. 120 Dialogové okno Formát datové ady, karta Vzorky

Obr. 121 Zmna automaticky piazovaných barev pro ady v grafu

Hladká ára Pokud zaškrtneme volbu Hladká ára, proloží se jednotlivé body grafu interpolaní hladkou kivkou. Tvar této kivky nelze ovlivnit a nelze zjistit její analytický tvar. Navíc tvar nemusí být vždy ideální, obzvláš u nerovnomrn rozložených datových bod mohou vznikat nežádoucí pekmity a zvlnní u uzavených kivek zase nevhodná ostrá napojení (viz dále). Pokud tuto volbu nezaškrtneme, budou jednotlivé datové body spojeny úsekami, grafem bude lomená ára. Problémm s tvarem vykreslené áry se vyhneme, máme-li možnost zadat dostatené množství datových bod – lomená ára bude vypadat plynule, hladká ára nebude pekmitávat, nebo bude dostaten urena.

Hladká ára a uzavené kivky Na co je teba dát pozor pi vykreslování graf uzavených kivek konkrétního tvaru si ukážeme na následujícím píkladu: vypoteme zdrojová data a do grafu vyneseme tyi elipsy zadané parametricky: , ; ; . Krok parametru


96

zvolíme 4t π∆ = . Pro a = b jsou grafem kivek kružnice, budeme se tedy také muset zabývat kalibrací grafu, aby kivky mly správný tvar.

U parametrické funkce je teba nejprve vypoítat hodnoty parametru t, potom funkní hodnoty souadnicových funkcí ( )x x t= , ( )y y t= a do grafu vynášet závislost ( )y f x= . Pi výpotu hodnot parametru v zadaném rozsahu a pro zadaný krok použijeme matematickou funkci PI(), která vrací hodnotu ísla π s pesností na 14 desetinných míst. Funkce PI() je bez argumentu. Použité vzorce a organizace oblasti se zdrojovými daty je patrná z Obr. 122.

=I$3*SIN($C5) =H$3*SIN($C5)

=G$3*COS($C5) =F$3*SIN($C5)

=E$3*SIN($C5) =D$3*COS($C5)

=B5*PI()

Obr. 122 Zdrojová data uzavené kivky

Pro tvorbu XY bodového grafu vybereme oblast D4:I13, abychom si vyzkoušeli, jak naloží MS Excel s více sloupci zdrojových dat. Pvodní vzhled grafu, který obdržíme je na Obr. 123 a). První sloupec dat (hodnoty 1x ) budou použity jako hodnoty pro osu x, ostatní sloupce budou vyneseny jako hodnoty závislé na 1x . Pímku v grafu, která je grafickým znázornním závislosti ( )2 1x f x= , vymažeme, zajistíme správnou závislost kivek

( )21 2y f x= a ( )22 2y f x= , a upravíme vstupy legendy – Obr. 123 b).

Dále se budeme zajímat o tvary zobrazených kivek – hladkých ar, kterými jsou body v grafu propojeny. Ostrý roh na „zaátku“ a na „konci“ elipsy je dsledek toho, že elipsa je ve skutenosti uzavená, ale v grafu je zobrazena jako otevená. Matematická metoda, kterou je hladká ára konstruována, nepedpokládá propojování uzavených kivek, a protože nemá na zaátku a na konci kivky dostatené informace, vznikne ostré napojení.

Situaci mžeme vyešit tak, že rozšííme pvodní rozsah vypotených dat o jednu hodnotu t z obou stran tabulky, jak je naznaeno na Obr. 123 c), ádek 5 a 15. Úpravu rozsahu zdrojových dat nejjednodušeji promítneme do grafu postupem: kliknout na adu roztáhnout barevné rámeky, které vymezují zdrojové oblasti.

V dsledku rozšíení rozsahu se ára na zaátku a na konci zdvojí – Obr. 123 d). Je teba vybrat ten datový bod, jehož spojnice nemá vhodný tvar (na obrázku je tato spojnice u dvou kivek vyznaena árkovan) a v dialogovém okn Formát datového bodu na kart Vzorky (viz kap. 6.1.6 Datové body) zapnout volbu ára Žádná.

Grafy

97

Pesto, že je tento postup velmi pracný, lze s ním dosáhnout dobrých výsledk v pípadech, že jsou zdrojová data velmi ídká (jako je v tomto modelovém píkladu). Pokud máme k dispozici dostatený poet vhodn rozmístných bod, ostré napojení kivek nemusí být postehnutelné.

-2,5-2

-1,5-1

-0,50

0,51

1,52

2,5

-1,5 -1 -0,5 0 0,5 1 1,5

y11=b1 sin t y12=b2 sin t x2=a2 cos t

y21=b1 sin t y22=b2 sin t

-2

-1

0

1

2

-2 -1 0 1 2

a=1, b=1 a=1, b=2 a=2, b=1 a=2, b=2

a) pvodní vzhled grafu c) graf po úprav funkních závislostí a legendy

-2

-1

0

1

2

-2 -1 0 1 2

a=1, b=1 a=1, b=2 a=2, b=1 a=2, b=2

c) rozšíená zdrojová data (ást) d) graf po rozšíení rozsahu zdrojových dat

Obr. 123 Hladká ára uzavené kivky

Kalibrace grafu Pro a b= je grafem kružnice, ale díky skutenosti, že implicitní tvar grafu je obdélník a mítka na obou osách jsou automatická, budou všechny kivky zobrazeny jako elipsy. Pi kalibraci postupujeme tak, že nejprve na obou osách nastavíme stejnou velikost hlavní jednotky. Poté upravíme velikost grafu tak, aby kivky pro vypadaly pibližn jako kružnice a nakreslíme do grafu „kalibraní tverec“ – Obr. 124 a). Kalibraní tverec kreslíme tlaítkem Obdélník z panelu nástroj Kreslení. Velikost tverce nastavíme pesn na kart Velikost v dialogovém okn Formát automatického tvaru a na kart Vlastnosti zapneme volbu Nemnit velikost podle grafu (viz 6.1.8 Ostatní objekty XY bodového grafu).

Je vhodné, když má kalibraní tverec tenké ohraniení s jinou barvou než je ohraniení zobrazované oblasti a nemá výpl, aby nezakrýval zobrazovanou oblast (na obrázku je tverec nakreslen silnou arou, aby byl zeteln odlišen od ostatních ar). Velikost vnitního árkovaného rámeku zobrazované oblasti upravíme podle tverce. Pi maximálním mítku


98

zobrazení (200 %) jsme schopni touto metodou dosáhnout opt pesnosti odpovídající velmi pesnému rýsování. Finální podoba grafu je na Obr. 124 b).

Poznámka: Aby se neustále nemnila poloha zobrazované oblasti vzhledem ke tverci, umístíme tverec do rohu zobrazované oblasti a mníme šíku/výšku stran protínajících se v protilehlém rohu.

-2

-1

0

1

2

-2 -1 0 1 2

a=1, b=1

a=1, b=2

a=2, b=1

a=2, b=2

-2

-1

0

1

2

-2 -1 0 1 2

a=1, b=1

a=1, b=2

a=2, b=1

a=2, b=2

a) kalibraní tverec b) finální podoba grafu

Obr. 124 Kalibrace grafu

Chybové úseky Kartu Chybové úseky X, resp. Chybové úseky Y (Obr. 125) využijeme, pokud zpracováváme data zatížená známou chybou – nap. výrobce micího pístroje garantuje pro uritý rozsah mených hodnot pesnost ±1,5 % namené hodnoty. Do grafu jsou k jednotlivým datovým bodm pidány úseky, jejichž délka vymezuje výšku toleranního pole, ve kterém se mže nacházet skutená hodnota. Píklad je uveden na Obr. 126.

Pokud je v grafu znázornna pouze jedna ada, lze její každý bod formátovat odlišn zaškrtnutím volby Rzné barvy podle bod na kart Možnosti (Obr. 127). Možnosti karet Poadí ad a Osy mají smysl pouze v pípad, že je v grafu zobrazeno více ad. Budeme se proto nyní vnovat problematice pidání nových ad do grafu, a potom se k tmto kartám vrátíme.

Obr. 125 Dialogové okno Formát ady, karta Chybové úseky X a Chybové úseky Y

Grafy

99

Obr. 126 Chybové úseky - ukázka

Pidání nových ad do grafu Pokud je tabulka se zdrojovými daty nových ad na stejném listu jako graf, do kterého chceme nová data pidat, lze vybrat myší souvislou oblast a metodou táhni a pus ji pidat do grafu. Za pedpokladu, že je v grafu vykreslena závislost ( )1 1y f x= , kde 1y jsou funkní hodnoty vypotené pro uritý rozsah a krok nezávisle promnné 1x , platí následující pravidla:

Pokud výbr obsahuje pouze jeden sloupec/ádek dat, pibude v grafu nová ada. Pidané hodnoty jsou chápány jako funkní hodnoty funkce ( )2 1y f x= .

Pokud výbr obsahuje více sloupc/ádk dat, zobrazí se dialogové okno Vložit jinak (Obr. 128). Zde je teba podle situace blíže specifikovat následující možnosti vložení:

Nové ady – pokud vkládaná data obsahují hodnoty celé ady, zapneme tuto volbu.

Nové body – tuto volbu lze použít, pokud vkládaná data obsahují pouze dodatené body, které chceme pidat k ad již v grafu vykreslené, asto však vede ke zmatkm. Jednodušší je zmnit pímo oblast se zdrojovými daty píslušné ady (nap. pomocí barevných rámek v tabulce), než jí pidávat další body touto cestou.

Sloupce/ ádky – zapneme píslušnou volbu podle zpsobu uspoádání dat.

Názvy ad v prvním ádku – zaškrtneme tuto volbu, pokud výbr obsahuje v prvním ádku zdroj legendy.

Kategorie (hodnoty X) v prvním sloupci – volíme, pokud výbr obsahuje v prvním sloupci hodnoty nezávisle promnné , které mohou být i z jiného intervalu a vypoteny s jiným krokem než hodnoty . Další sloupce výbru budou vloženy jako funkce , , …

Nahradit existující kategorie – touto volbou bychom zamnili novými hodnotami nezávisle promnné pvodní hodnoty , takže by všechny ady v grafu byly chápány jako .


100

Jestliže nová data nejsou na stejném listu jako graf, pop. je graf umístn na samostatném listu s grafem, postupujeme takto: vybrat oblast nových dat Úpravy Kopírovat kliknout do grafu Úpravy Vložit jinak – zobrazí se dialogové okno Vložit jinak (Obr. 128) ve kterém volíme parametry vkládaných dat.

Pi kopírování nových dat lze použít klávesovou zkratku + .

Pi vkládání nových dat do grafu lze použít klávesovou zkratku + jedin v pípad, že nová data neobsahují vlastní hodnoty 2x . Pokud nová data obsahují vlastní hodnoty 2x , je nutné postupovat pes dialogové okno Vložit jinak.

Obr. 127 Dialogové okno Formát ady, karta Možnosti Obr. 128 Dialogové okno Vložit jinak (data do grafu)

Alternativní možnost pidání dat do grafu pedstavuje následující postup: kliknout do grafu z místní nabídky grafu, resp. z hlavní nabídky Graf Zdrojová data (zobrazí se dialogové okno Zdrojová data, jehož karty Oblast dat a ada jsou shodné s Obr. 101 a Obr. 102 karta ada tlaítko Pidat zadat oblasti nových dat.

Jak se ovlivní vzhled grafu po pidání nových ad záleží na tom, zda je mítko na osách grafu automatické – tzn. volby Minimum a Maximum v dialogovém okn Formát osy na kart Mítko (Obr. 116) jsou zaškrtnuty, nebo zda je pevné – tzn. uživatelem byly nastaveny konkrétní meze rozsahu os a volby Minimum a Maximum v témže okn zaškrtnuty nejsou.

Ob situace lze sledovat, pokud do grafu pidáme funkce tg α a cotg α . Rozsah funkních hodnot (-,) pidaných funkcí se znan liší od rozsahu funkních hodnot -1,1 zobrazených funkcí sin α , cos α . Vzhled grafu pi automatickém mítku je na Obr. 129 a), pi pevném rozsahu osy y -1,5;1,5 a osy x 0°;360° je na Obr. 129 b).

a) automatické mítko na osách b) pevné mítko na osách

Obr. 129 Vliv automatického a pevného mítka os na vzhled grafu

Grafy

101

Pokud je graf funkce omezen a nejsou zobrazeny všechny dodané body, pesahuje ára zobrazovanou oblast.

Vedlejší osy v grafu Je-li v grafu zobrazeno více ad, lze zmnit jejich poadí postupem vybrat adu dialogové okno Formát ady karta Poadí ad vybrat adu, jejíž poadí chceme zmnit tlaítkem Pesunout nahoru/Pesunout dol zmnit poadí (Obr. 130). Tím se zmní poslední argument ve funkci SADA(legenda; hodnoty x; hodnoty y; poadí ady v grafu) a poadí položek legendy.

Pokud je rozsah funkních hodnot zobrazovaných ad výrazn odlišný nebo jsou zobrazovány funkní závislosti v jiných jednotkách, je vhodné zavést do grafu vedlejší osu y tímto postupem: vybrat adu, která bude píslušná vedlejší ose dialogové okno Formát ady karta Osy zapnout volbu Na vedlejší osu (Obr. 131). Vedlejší osa se formátuje stejn, jako osa hlavní. Ukázka grafu dvou namených závislostí je na Obr. 132. Píslušnost ad k osám je nutné vhodn vyznait run (pomocí textového pole, umístním popisku datového bodu do blízkosti vynesené závislosti, apod. – Obr. 132 b).

Obr. 130 Dialogové okno Formát ady, karta Poadí ad

Obr. 131 Dialogové okno Formát ady, karta Osa

a) ob ady na hlavní ose y b) komprese na vedlejší ose y

Obr. 132 Vedlejší osa y – ukázka


102

Jakmile je do grafu zavedena vedlejší osa y, lze zavést i vedlejší osu x tímto postupem: zobrazit dialogové okno Možnosti grafu karta Osy zaškrtnout volbu Vedlejší osa X (hodnoty) (Obr. 133). Na kart Názvy téhož okna lze vedlejší osy pojmenovat.

Nelze pidat více než jednu vedlejší osu x a jednu vedlejší osu y.

Obr. 133 Zavedení vedlejší osy x

6.1.6 Datové body Dialogové okno Formát datového bodu obsahuje ti karty shodné s kartami z dialogového okna Formát ady: Vzorky (Obr. 120), Popisky (Obr. 103 e), Možnosti (Obr. 127). Slouží k lokálnímu odlišnému formátování význaných bod. Pokud je vybrán datový bod uvnit kivky, je souasn vybrána i spojnice mezi dvma datovými body. Sekce ára na kart Vzorky ovlivuje vzhled spojnice, sekce Znaka ovlivuje vzhled toho koncového bodu spojnice, jehož výbrový tvereek je v grafu vtší.

Zmna polohy datového bodu myší Je-li datový bod oznaen, lze editovat jeho polohu v grafu myší. Vždy lze zmnit bu pouze vodorovnou polohu bodu, tj. hodnotu nezávisle promnné – Obr. 134, nebo pouze svislou polohu, tj. hodnotu závisle promnné – Obr. 135. Nelze najednou mnit ob hodnoty, tj. nelze myší táhnout oznaeným bodem šikmo. Aktuální hodnota se zobrazuje v bublin u kurzoru a je vyznaena krátkou árkovanou úsekou na píslušné ose. Píklad na obrázcích zachycuje ást zdrojových dat a detail kubické rovnice 3 20, 2 1,5 3 1,5y x x x= − + − , kterou jsme ešili numericky v kap. 3.1.4 Výpoet rekurentního vzorce.

Pokud zmníme hodnotu nezávisle promnné, zmní se hodnota v tabulce zdrojových dat a zárove se zmní i tvar kivky (Obr. 134).

Obr. 134 Zmna vodorovné polohy datového bodu

Grafy

103

V pípad, že je v grafu vynesena funkní závislost, tj. hodnoty na ose x a hodnoty na ose y jsou svázány vzorcem, spustí se pi zmn svislé polohy bodu nástroj Hledání ešení (viz kap. 9 Užitené nástroje a možnosti), který numericky vyeší úlohu: pro zadanou konkrétní hodnotu závisle promnné y nalézt hodnotu nezávisle promnné x. V našem pípad pro 0y = bylo nalezeno ešení – první koen kubické rovnice x1. Nalezené ešení se automaticky zapíše do tabulky zdrojových dat (Obr. 135).

Obr. 135 Zmny svislé polohy datového bodu

Automatické formátování bod v kritickém pásmu V grafech z technické praxe asto potebujeme odlišn oznait body, jejichž hodnota pesahuje kritickou mez, pop. se nachází v kritickém pásmu. Takové formátování není pomocí standardních prostedk MS Excel možné zajistit jinak než run – sledovat hodnoty bod a odlišn jeden po druhém formátovat. Nabízím proto jednoduché makro, které tuto situaci eší automaticky.

Chceme-li najít a odlišn formátovat body, jejichž hodnota y leží v kritickém pásmu, je nutné zjistit hodnotu y každého bodu ady. Je zajímavé, že žádný objekt MS Excel, který je dostupný jazykem Visual Basic for Application, tuto vlastnost pímo nemá a hodnoty y (ani hodnoty x) neposkytuje. Nkteí autoi eší úlohu získat zdrojová data bod separací funkce SADA(legenda; hodnoty x; hodnoty y; poadí ady v grafu) jakožto textového etzce.

My využijeme skutenost, že v popisku datového bodu lze zobrazit hodnoty y, resp. hodnoty x a že popisek disponuje vlastností Text, která poskytuje zobrazenou hodnotu jako textový etzec.

Kód makra KritickePasmo Úel: zmní barvu bod, jejichž hodnota y leží v kritickém pásmu

Pedpoklad: je oznaena ada v grafu

Sub KritickePasmo() ’název makra

Application.ScreenUpdating = False ’potlaení pekreslování obrazovky


104

With Selection ’pro oznaenou adu

On Error GoTo Chyba

’zachycení chybového hlášení, odskok na návští Chyba

PocetBodu = Selection.Points.Count

’promnné PocetBodu se piadí celkový poet bod oznaené ady

DolniMez = CDbl(InputBox("Oznait hodnoty (Y) menší než:", , 0))

’zobrazí se dialogové okno, do kterého

’uživatel zadá dolní hranici

’implicitní hodnota dolní hranice je 0

’promnné DolniMez se piadí dolni hranice

’zkonvertovaná na íslo

HorniMez = CDbl(InputBox("Oznait hodnoty (Y) vtší než:", , 0))


’uživatel zadá horní hranici

’implicitní hodnota horní hranice je 0

’promnné HorníMez se piadí horní hranice

’zkonvertovaná na íslo

Barva = InputBox("Zadejte barvu:" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 1...erná" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 2...bílá" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 3...ervená" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 4...zelená" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 5...modrá" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 6...žlutá" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 7...ržová" _

& Chr(10) & Chr(13) & " 8...tyrkysová", , 3)

’zobrazí se dialogové okno, do kterého uživatel zadá íslo barvy,

’kterou se oznaí body v kritickém pásmu

’implicitní barva je ervená

’promnné Barva se piadí íslo barvy

For i = 1 To PocetBodu ’pro všechny body oznaené ady

.Points(i).ApplyDataLabels AutoText:=True, ShowValue:=True

’zobrazit popisek s hodnotou y erpanou ze zdrojových dat

.Points(i).DataLabel.Select

’vybrat popisek

HodnotaY = CDbl(Selection.Characters.Text)

’promnné HodnotaY se piadí text popisku zkonvertovaný na íslo

If (HodnotaY < Mensi) And (HodnotaY > Vetsi) Then

’je-li hodnota y v kritickém pásmu

With .Points(i) ’pro zjištný bod

.MarkerBackgroundColorIndex = Barva

’zmnit barvu pozadí znaky

.MarkerForegroundColorIndex = Barva

’zmnit barvu popedí znaky

If .MarkerStyle = xlNone Then .MarkerStyle = xlCircle

Grafy

105

’není-li nastaven žádný styl znaky, bude nastaven kroužek

End With ’konec práce s bodem

End If ’konec testování hodnoty y

.Points(i).DataLabel.Delete ’odstranit popisek

Next i ’konec cyklu

End With ’konec práce s oznaenou adou

Application.ScreenUpdating = True ’obnova pekreslování obrazovky

Chyba: ’ošetení chyb

If Err = 438 Then MsgBox ("Není vybrána ada, _

kliknte na adu v grafu")

’pokud nebude oznaena ada, zobrazí se hlášení

End Sub ’konec makra

Uvedeným makrem ešíme pouze zmnu barvy znaky bod v kritickém pásmu hodnot y. Analogicky by bylo možné zasahovat i jinak do formátu a ešit i kritické pásmo hodnot x (místo ShowValue:=True by bylo ShowCategoryName:=True).

Zobrazení hodnot parametru u parametricky zadané funkce Obsahem popisk datových bod mže být hodnota x, hodnota y a název ady. V pípad parametricky zadané funkce je však dležité znát hodnoty parametru podél kivky. Protože standardní prostedky MS Excel neumožují zobrazit v popiscích datových bod hodnoty parametru, uvedeme zde makro, které tuto situaci vyeší.

Kód makra ZobrazParametr Úel: zobrazí hodnoty parametru v popiscích datových bod parametricky zadané funkce

Pedpoklad: je oznaena ada v grafu

Sub ZobrazParametr() ’název makra

Set OblastParametru = Application.InputBox _

(Prompt:="Vyberte oblast parametr", Type:=8)

’promnné OblastParametru se piadí odkaz na oblast s hodnotami parametr


’uživatel zadá odkaz na oblast s parametry;

’správný typ vstupních dat (pouze oblast) je

’zajištn nastavením parametru Type:=8

With Selection ’pro oznaenou adu

On Error GoTo Chyba

’zachycení chybového hlášení, odskok na návští Chyba

Do While .Points.Count <> OblastParametru.Count

Set OblastParametru = Application.InputBox(Prompt:="Nesouhlasí _

poet parametr a poet datových bod ady _

(" & .Points.Count & ")." _

& Chr(10) & Chr(13) & _

"Zadejte znovu oblast parametr", Type:=8)

Loop


106

’dokud nebude poet parametr roven potu

’datových bod oznaené ady, bude se

’zobrazovat dialogové okno s žádostí o

’zadání oblasti parametr

.ApplyDataLabels AutoText:=True

’pidají se popisky datových bod

’s automaticky aktualizovatelným textem

For i = 1 To OblastParametru.Count ’pro všechny popisky

.Points(i).DataLabel.Text = "=" & _

OblastParametru(i).Address(ReferenceStyle:=xlR1C1, External:=True)

’textem popisku je vzorec =adresa píslušné buky; je vyžadován typ

’odkazu R1C1 (ReferenceStyle:=xlR1C1) vetn názvu listu

’(External:=True)


End With ’konec práce s oznaenou adou

Chyba: ’ošetení chyb

If Err = 438 Then MsgBox ("Není vybrána ada, _

kliknte na adu v grafu")

’Pokud nebude oznaena ada, zobrazí se hlášení

End Sub

Uvedeným makrem se pidají ke každému datovému bodu popisky, jejichž text je napojen na obsah bunk s hodnotami parametru. Text popisku se automaticky mní v závislosti na hodnot parametru v buce.

Dialogové okno Formát popisk dat obsahuje tyi karty: Vzorky (Obr. 108), Písmo (Obr. 109), íslo (Obr. 17) a Zarovnání (Obr. 136). Polohu všech popisk vzhledem k datovým bodm lze globáln zmnit volbou v seznamu Umístní popisk (Obr. 136). Lokáln lze polohu jednotlivých popisk upravit myší v závislosti na tvaru kivky.

Na Obr. 137 je uveden píklad elipsy, jejímž parametrem je úhel ve stupních.

Obr. 136 Dialogové okno Formát popisk dat, karta Zarovnání

Obr. 137 Hodnoty parametru podél parametricky zadané kivky

Grafy

107

6.1.7 Mížky Mížky používáme k usnadnní odeítání z grafu. Mížky mohou být hlavní a vedlejší. Hlavní mížky se vykreslují v hlavních jednotkách hlavní osy x, resp. y, vedlejší mížky se vykreslují ve vedlejších jednotkách hlavní osy x, resp. y. Na vedlejší osy nemají mížky žádnou vazbu. Na Obr. 138 jsou oznaeny hlavní mížky osy x, na Obr. 139 jsou oznaeny vedlejší mížky osy y.

Jednu osnovu mížek lze formátovat pouze jako celek z dialogového okna Formát mížky, které má dv karty: Vzorky, na které lze urit vzhled ar (levá ást Obr. 120) a Mítko. Karta Mítko nejen že vypadá stejn jako stejnojmenná karta v dialogovém okn Formát osy (Obr. 116), ale také ovlivuje mítko píslušné osy, a tím i mížky.

Mítko mížky lze nastavit pouze v souladu s mítkem osy. Nelze zobrazovat mížky v jiných než hlavních a vedlejších jednotkách píslušné osy.

Obr. 138 Oznaené hlavní mížky osy x Obr. 139 Oznaené vedlejší mížky osy y

6.1.8 Ostatní objekty XY bodového grafu Mezi ostatní objekty patí název grafu a názvy os a mohou sem patit i nakreslené objekty, které jsou souástí grafu (šipky, popisky jakožto automatické tvary apod.). Graf mže obsahovat i vložené obrázky.

Dialogové okno Formát názvu grafu/Formát názvu osy obsahuje ti karty: karta Vzorky a Písmo jsou shodné se stejnojmennými kartami z dialogového okna Formát oblasti grafu (Obr. 108 a Obr. 109). Karta Zarovnání (Obr. 140) poskytuje sice možnosti pro vodorovné i svislé zarovnání názvu v automaticky vytvoeném textovém poli, ale tyto možnosti nelze využít. Pidáním názvu do grafu se v grafu objeví textové pole s píslušným názvem, jehož rozmry jsou automatické, pizpsobují se velikosti obsahu a nelze je zmnit. Orientaci textu lze zmnit.

Nakreslený objekt, který má být souástí grafu vytvoíme, pokud ped kreslením klikneme do grafu a objekt nakreslíme v prostoru oblasti grafu. Dialogové okno Formát automatického tvaru (který je souástí grafu) má tyi karty:

Velikost, Vlastnosti – na kart Velikost lze pesn nastavit velikost (která nepesáhne oblast grafu) nakresleného objektu (Obr. 141). Uvdomme si dsledky této skutenosti: pokud lze do grafu pidat objekt, jehož velikost umíme pesn nastavit, mžeme tento objekt chápat jako jakési kalibraní mítko a upravit podle nj velikost vnitního árkovaného rámeku zobrazované oblasti grafu. Aby se velikost nakresleného objektu pružn


108

nemnila s velikostí grafu, je nutné na kart Vlastnosti (je stejná jako na Obr. 143 c) zapnout volbou Nemnit velikost podle grafu.

Barvy a áry – lze formátovat vzhled nakresleného objektu (Obr. 142).

Zámek – stanovíme, zda po uzamení sešitu má být objekt pístupný ke zmnám nebo ne. Karta (bez volby Uzamknout text) je stejná jako na Obr. 143 b).

Obr. 140 Dialogové okno Formát názvu grafu,

karta Zarovnání Obr. 141 Dialogové okno Formát automatického tvaru,

karta Velikost

Propojení obsahu buky do grafu Zvláštní význam mezi nakreslenými objekty má textové pole, které do grafu nakreslíme pomocí tlaítka Textové pole z panelu nástroj Kreslení. Dialogové okno Formát textového pole obsahuje sedm karet: Písmo (Obr. 109), Zarovnání – Obr. 143 a), Barvy a áry (Obr. 142), Velikost (Obr. 141), Zámek – Obr. 143 b), kde lze zamknout jak polohu a velikost pole, tak i vlastní text, Vlastnosti – Obr. 143 c) a Okraje – Obr. 143 d), kde lze nastavit vnitní okraje textového pole.

Pomocí textového pole lze vytvoit propojení na libovolnou buku (mže být i v jiném sešit) a zobrazovat tak v grafu aktuální obsah této buky. Postup je následující: kliknout do grafu kliknout do ádku vzorc a napsat rovnítko kliknout do buky, jejíž obsah chceme zobrazovat v grafu upravit polohu textového pole (implicitn se umístí doprosted oblasti grafu).

Obr. 142 Dialogové okno Formát automatického tvaru, karta Barvy a áry

Grafy

109

a) karta Zarovnání

b) karta Zámek

c) karta Vlastnosti

d) karta Okraje

Obr. 143 Dialogové okno Formát textové pole

Píklad je uveden na Obr. 144, kde textové pole v grafu je propojeno na buku v listu. V ádku vzorc se zobrazuje vzorec, v textovém poli obsah buky. Do textového pole nelze psát vzorce, proto je v píkladu na Obr. 144 pro výpoet maximálního zisku v buce C14 použita funkce MAX(Oblast), která vrátí maximální hodnotu z oblasti uvedené jako argument funkce. Pokud je textové pole propojeno, nemže už obsahovat další text.

Poznámka: Textové pole bez propojení lze uinit souástí grafu takto: Kliknout do grafu kliknout do ádku vzorc napsat text upravit polohu textového pole myší (implicitn se umístí doprosted oblasti grafu). Tímto zpsobem jsou vytvoeny texty „maximální zisk:“ a „dB“

Obr. 144 Textové pole v grafu je propojeno na buku v listu


110

6.2 Paprskový graf

MS Excel nemá polární graf. Pi splnní uritých podmínek lze k zobrazování graf funkcí zadaných v polárních souadnicích ( )r r= ϕ využít paprskový graf, který podle potu zdrojových dat vytvoí odpovídající poet paprsk se stejnou úhlovou rozteí, na které postupn nanáší hodnoty. Všechny paprsky vyplují vždy úhel 360° (Obr. 145).

Paprskový graf tedy rozdlí 360° na tolik stejných úhl, kolik je dodáno hodnot ve zdrojových datech. Z toho vyplývá první podmínka použití paprskového grafu jako polárního grafu:

Paprskový graf lze použít pro zobrazení funkce v polárních souadnicích ( )r r= ϕ jedin tehdy, je-li krok nezávisle promnné konstantní: konst∆ϕ = .

Zdrojová data se v paprskovém grafu adí na jednotlivé paprsky takto: první hodnota je vždy vynesena na svislý paprsek, další hodnoty se vynášejí na další paprsky po smru hodinových ruiek. Tuto orientaci je teba zmnit podle standardních pravidel pro zobrazování polárních graf: úhel 0ϕ = ° musí být orientován vodorovn doprava a rst proti smru hodinových ruiek. Tuto zmnu zajistíme pouze správným potem a zmnou orientace zdrojových dat. Máme tedy druhou podmínku:

Poet hodnot nezávisle promnné musí být dlitelný tymi a souasn musí být zdrojová data pro paprskový graf speciáln orientována.

První funkní hodnota musí být pro úhel 90°, aby byla vynesena na svislý paprsek. Dále úhel klesá s krokem ∆ϕ až do 0°, kdy funkní hodnota (díky celkovému potu hodnot dlitelnému tymi) pipadne práv na vodorovný paprsek. Po 0° následuje 360° − ∆ϕ a úhel klesá s krokem ∆ϕ až do 90° + ∆ϕ , kdy funkní hodnota pipadne práv na poslední paprsek.

Správnou orientaci vstupních dat mžeme sledovat na Obr. 146, kde je zobrazena funkce 7,5r = (kružnice o polomru 7,5) pro 0 ,360ϕ∈ ° ° a 30∆ϕ = ° . Kružnice se vzhledem

k velkému kroku úhlu zobrazuje jako mnohoúhelník.

Obr. 145 Paprskový graf, jedna obecná série dat Obr. 146 Paprskový graf s upravenou orientací a

popisem paprsk

Tvorbu paprskového grafu možnosti formátování jeho objekt si ukážeme na píkladu výpotu zdrojových dat a vykreslení grafu pro funkci , kde . Vypotená data a požadovaný výsledný tvar grafu jsou na Obr. 147.

Grafy

111

Obr. 147 Graf funkce r=cos (4ϕ)

Nejprve zvolíme krok úhlu, nap. 15∆ϕ = ° a vypoteme funkní hodnoty. Paprskový graf vytvoíme postupem:

Vybrat vypotené hodnoty (tj. C4:C27).

Zobrazit Prvodce grafem 1/4 – Typ grafu (Obr. 97) karta Standardní typy zvolit Paprskový graf.

Stiskem tlaítka Další zobrazit Prvodce grafem 2/4 - Zdrojová data grafu karta ada.

Do pole Název zadat oblast s názvem kliknutím na buku C3; automaticky se dosadí adresa buky vetn názvu listu.

V poli Hodnoty je odkaz na pedem vybranou oblast, kterou je možné editovat.

Do pole Popisky osy X (kategorie) zadat oblast, kde se nacházejí vstupní hodnoty úhlu ϕ, tj. B4:B27. Kolem zadané oblasti bliká rámeek. (Název dialogového okna se zmní na Zdrojová data).

Paprskový graf implicitn nezobrazuje funkní závislost. A pedem vybereme jediný sloupec dat nebo více sloupc dat, nebudou data v prvním sloupci chápána jako hodnoty nezávisle promnné, ale jako funkní hodnoty. Do grafu budou vyneseny jako samostatná ada a paprsky budou oíslovány poadovými ísly (Obr. 145). To je nevhodné, místo poadových ísel potebujeme k paprskm napsat velikosti úhl, což zajistíme práv zadáním oblasti, kde se tyto hodnoty nacházejí do pole Popisky osy X (kategorie).


112

Stiskem tlaítka Další zobrazit Prvodce grafem 3/4 - Možnosti grafu. Toto okno má shodné karty jako u XY bodového grafu (Obr. 103) a lze v nm zadat název grafu (nelze pojmenovat osu y), zobrazit/nezobrazit osu y (tj. paprsky), hlavní a vedlejší mížku, legendu a popisky dat, pop. zvolit umístní legendy a parametry popisk dat.

Stiskem tlaítka Další zobrazit Prvodce grafem 4/4 – Umístní grafu (Obr. 104) a zvolit umístní grafu. Stiskem tlaítka Dokonit se graf nakreslí.

Obr. 148 Paprskový graf, urení zdrojových dat

Objekty paprskového grafu Podoba práv vytvoeného grafu odpovídá ukázce v dialogovém okn na Obr. 147. Podívejme se nyní na vlastnosti objekt v paprskovém grafu, které jsou odlišné od vlastností týchž objekt v grafu XY bodovém.

Zobrazovaná oblast – (Obr. 149) je vždy tvercová (i pi zmn velikosti myší).

Osa hodnot – paprsky pedstavují mnohonásobnou hodnotovou osu y. Po výbru libovolného paprsku lze zobrazit dialogové okno Formát osy (Obr. 109 a Obr. 115 až Obr. 118). Formátování osy paprskového grafu je shodné jako u XY bodové grafu, s jedinou výjimkou: popisky osy mohou být umístny pouze u prvního paprsku – tedy pouze pro hodnotu .

Mížky – mají podobu mnohoúhelníka. ím bude více vstupních hodnot, tím více se vykreslí paprsk, a tím více se bude mnohoúhelník blížit kružnici. Na Obr. 150 je zachycen výbr hlavní mížky.

Popisky kategorií (paprsk) – vybírají se jako jeden celek (Obr. 151) a jako jeden celek se také formátují. Nelze zobrazit pouze nkteré popisky. Dialogové okno Formát popisk

Grafy

113

kategorií obsahuje kartu Písmo (Obr. 109), íslo (Obr. 17) a Zarovnání (Obr. 118). Popisky v Obr. 147 mají kód íselného formátu 0°.

ada – zobrazené body ady v paprskovém grafu se spojují pouze úsekami, nelze je proložit hladkou arou. Aby lomená ára psobila plynule, je teba zjemnit krok ∆ϕ . Vzhledem k tomu, že poet paprsk je roven potu vstupních hodnot, stává se pi jemnjším kroku graf nepehledný (Obr. 152).

Obr. 149 Zobrazovaná oblast paprskového grafu Obr. 150 Hlavní mížka paprskového grafu

Obr. 151 Popisky kategorií paprskového grafu Obr. 152 Funkce vykreslená s krokem ∆ϕ = 3°

Vyhlazení ar v paprskovém grafu Je-li v paprskovém grafu zobrazeno více ad, lze do grafu zavést vedlejší osu y, která mže mít jiný poet paprsk než hlavní osa. Uvážíme-li, že hlavní i vedlejší osa mže a nemusí být zobrazena, lze otázku „hladké“ áry v paprskovém grafu ešit vynesením dvou ad do grafu, které mají následující vlastnosti (pedpokládáme, že požadujeme vzhled grafu jako je na Obr. 147, tj. jsou zobrazeny pouze tyi paprsky a lomená ára, která spojuje vypotené body psobí plynule):

ada vypotená s krokem . Úhel bude nabývat pouze ty hodnot 90°, 0°, 270° a 180°, a proto dodá do grafu tyi paprsky. Tato ada bude pevedena na vedlejší osu, která bude zobrazena, ale ada sama zobrazena nebude.


114

ada vypotená s krokem 3∆ϕ = ° . Tato ada bude zobrazena. Bude piazena hlavní ose, která zobrazena nebude, tudíž nebude zobrazeno ani 120 paprsk, které tato ada dodá do grafu. Mížka vedlejší osy, se bude blížit soustedným kružnicím.

Postup tvorby paprskového grafu s vyhlazenou arou je uveden na Obr. 153.

a) Vytvoíme paprskový graf pro adu s krokem ∆ϕ = 90°, která sama nebude zobrazena, ale poskytne

tyi paprsky vetn popisk

b) Pidáme do grafu druhou adu: Zdrojová data karta ada tlaítko Pidat do

pole Hodnoty zadat oblast s funkními hodnotami ady s krokem ∆ϕ = 3°

c) Pevedeme adu s krokem ∆ϕ = 90° na vedlejší osu:

Vybrat adu dialogové okno Formát datové ady karta Osa zaškrtnout volbu Na vedlejší osu

V této fázi jsou zobrazeny ob ady, ob osy a oboje popisky kategorií

d) Odstraníme nežádoucí popisky: kliknout na popisky kategorií ady s krokem

∆ϕ = 3°

e) Nastavíme viditelnost os: Možnosti grafu karta Osy zrušit zaškrtnutí

u volby Hlavní osa Osa Y (hodnoty)

f) Zrušíme viditelnost ady s krokem∆ϕ = 90°: Vybrat adu dialogové okno Formát datové ady

karta Vzorky zapnout volbu ára Žádná Znaka Žádná

Obr. 153 Postup pi vyhlazování ar v paprskovém grafu

Grafy

115

6.3 Povrchový graf

V povrchovém grafu je pouze jedna osa hodnotová – osa z. Osa x je oznaována jako osa kategorií, osa y jako osa ad. Ob tyto osy nejsou osami hodnotovými, nebo podle potu dodaných hodnot se rozdlí na odpovídající poet stejných díl, ke kterým lze napsat názvy kategorií a ad. Názvem dílk mohou být ísla, ale nejsou za ísla považována (viz kap. 6 Grafy, diskuse ke spojnicovému grafu). Z uvedeného vyplývá dležitá podmínka:

Povrchový graf lze použít pro zobrazení funkce dvou promnných ( ),z f x y= pouze tehdy, pokud mají hodnoty nezávisle promnné konstantní krok, tedy

konstx∆ = , konsty∆ = . V opaném pípad jsou tvary ploch deformované.

Dalším omezením je skutenost, že do povrchového grafu lze zobrazit pouze jedinou funkci. Nelze tedy nap. vykreslit graf celé kulové plochy, jejíž rovnice má tvar

2 2 2z r x y= ± − − nebo se jedná o dv funkce.

I pes tato silná omezení lze s povrchovým grafem dosáhnout pozoruhodných výsledk, jak uvidíme dále.

Výpoet zdrojových dat pro graf funkce dvou promnných a možnosti jeho formátování si ukážeme na eliptickém paraboloidu, jehož rovnice má tvar

2 2

2 2x y

zp q

= + .

Grafem funkce bude plocha, jejíž ez vodorovnou rovinou x, y je elipsa, ez svislou rovinou je parabola. Krok obou nezávisle promnných musí být v tomto pípad stejný, jinak by došlo k deformaci tvaru plochy zobrazené v grafu. Zvolíme: 1p = ; 0,5q = ; 3,3x ∈ − ; 2, 2y ∈ − a 0, 2x y∆ = ∆ = .

Povrchový graf oekává uritou strukturu zdrojových dat a striktn rozlišuje, zda jsou data orientována do ádk nebo do sloupc – v prostorovém grafu jsou pípustné ob možnosti a ukázky v prvodci grafem budou v obou pípadech zobrazovat plochu. Pokud ale zvolíme špatnou orientaci, dojde k zámn nezávisle promnných a graf bude obecn zobrazovat jinou funkci, než jsme vypoítali – Obr. 157 a), b).

Orientace zdrojových dat do ádk Struktura tabulky se zdrojovými daty orientovanými do ádk musí být následující (Obr. 154):

V prvním ádku jsou hodnoty nezávisle promnné x, které budou považovány za popisky osy kategorií, tedy za názvy dílk na ose x.

V prvním sloupci jsou hodnoty nezávisle promnné y, které budou považovány za popisky osy ad, tedy za názvy dílk na ose y.

Tabulku vypluje vzorec , který obsahuje odkazy do prvního ádku a prvního sloupce. Tím jsou tvoeny ádky funkních hodnot z.

Buka v prseíku prvního ádku a prvního sloupce musí být prázdná.


116

Obr. 154 Zdrojová data pro povrchový graf – orientace po ádcích

Orientace zdrojových dat do sloupc Struktura tabulky se zdrojovými daty orientovanými do sloupc musí být následující (Obr. 154):

V prvním ádku jsou hodnoty nezávisle promnné y, které budou považovány za popisky osy ad, tedy za názvy dílk na ose y.

V prvním sloupci jsou hodnoty nezávisle promnné x, které budou považovány za popisky osy kategorí, tedy za názvy dílk na ose x.

Tabulku vypluje vzorec ( ),z f x y= , který obsahuje odkazy do prvního ádku a prvního sloupce. Tím jsou tvoeny sloupce funkních hodnot z.

Buka v prseíku prvního ádku a prvního sloupce musí být prázdná.

Obr. 155 Zdrojová data pro povrchový graf – orientace po sloupcích

Tvorba grafu Zvolíme orientaci po ádcích, se zvoleným krokem a ve zvoleném rozsahu vyplníme ady hodnot x a y a vypoteme funkní hodnoty podle vzorce patrného z Obr. 156. Graf tvoíme tímto postupem:

Grafy

117

Obr. 156 Zdrojová data a graf eliptického paraboloidu

Vybrat celou oblast vstupních dat vetn prvního ádku a prvního sloupce, tj. C5:AH26. (na Obr. 156 je zobrazena pouze ást zdrojových dat).

Zobrazit Prvodce grafem (1/4) – Typ grafu (Obr. 97) karta Standardní typy zvolit Povrchový graf vybrat vhodný podtyp (viz dále v této kapitole).

Stiskem tlaítka Další zobrazit Prvodce grafem (2/4) – Zdrojová data grafu karta Oblast dat (Obr. 157). Zde je možné modifikovat oblast dat (pop. zadat, pokud oblast nebyla pedem vybrána). Je nutné zvolit správnou orientaci zdrojových dat, v našem pípad ady tvoí ádky – Obr. 157 a). Kdybychom zvolili nesprávnou orientaci, ady tvoí Sloupce, došlo by k prohození x a y – Obr. 157 b).

a) zvolena správná orientace zdrojových dat b) zvolena nesprávná orientace zdrojových dat

Obr. 157 Prvodce grafem (2/4) – zdrojová data, karta Oblast dat


118

Na kart ada v Prvodci grafem (2/4) – Zdrojová data grafu (Obr. 158) lze modifikovat data jednotlivých ad.

Tlaítko Další Prvodce grafem (3/4) karta Názvy napsat název grafu a pojmenování jednotlivých os (Obr. 159). (V ukázkách na Obr. 157 jsou názvy os zobrazené „v pedstihu“, aby byla zejmá volba orientace zdrojových dat). Ostatní karty odpovídají známým možnostem grafu. Není zde karta Popisky dat, protože v povrchovém grafu nelze zobrazit popisky datových bod.

Tlaítko Další Prvodce grafem (4/4) – umístní grafu (Obr. 104) zvolit umístni tlaítko Dokonit. Hotový graf se vykreslí, jeho prvotní podoba je znázornna na Obr. 162.

Podtypy povrchového grafu Prvodce grafem nabízí tyi podtypy povrchového grafu:

Prostorový povrchový – zobrazuje plochu jako neprhlednou sí s barevným rozlišením vrstev (Obr. 154). Výška vrstvy odpovídá hlavní jednotce osy z, poadí barev odpovídá nastavení aplikace. Zmnu lze provést postupem: Nástroje Možnosti karta Barva Výpln grafu.

Prostorový drátný – zobrazuje plochu jako prhlednou sí bez rozlišení vrstev (Obr. 164).

Obrysový – zobrazuje plochu v pohledu shora s barevným rozlišením vrstev (Obr. 160).

Obrysový drátný – zobrazuje plochu v pohledu shora bez barevného odlišení jednotlivých vrstev (Obr. 161).

Obr. 158 Prvodce grafem (2/4) – zdrojová data grafu, karta ada Obr. 159 Prvodce grafem (3/4) – možnosti grafu

Grafy

119

Obr. 160 Povrchový graf, podtyp Obrysový Obr. 161 Povrchový graf, podtyp Obrysový drátný

Prostorové zobrazení povrchového grafu Je-li vybrán prostorový graf, je v hlavní nabídce Graf pítomná volba Prostorové zobrazení (ve verzi MS Excel 2000 Trojrozmrný), která zobrazí stejnojmenné dialogové okno (Obr. 163). Zde je možné pesn zadat natoení grafu v prostoru. Implicitn se vytváejí grafy s tmito hodnotami (ve stupních): Elevace = 15, Rotace = 20 a Perspektiva = 30 (Obr. 162), kdy se rovnobžné hrany kvádru vymezeného stnami a podstavou grafu díky nenulové perspektiv nezobrazují jako rovnobžné. Velikost grafu je dána bu automaticky nebo lze nastavit výšku grafu (tj. délku osy z) v procentech základny (tj. délky osy x). Délku osy y lze ovlivnit zmnou Hloubky grafu (Formát klíe legendy karta Možnosti nastavit Hloubka grafu, viz kap. 6.3.2 Formát objekt v povrchovém grafu).

Pokud zaškrtneme volbu Bez perspektivy, zobrazí se graf v kosoúhlém promítání (Obr. 164). Vhodnou volbou hodnot Elevace, Rotace a Perspektiva lze kontrolovat obrys a vrstevnice plochy v pravoúhlém prmtu (Obr. 165). Nárys plochy se zobrazí pi Elevace = 0, Rotace = 0 a Perspektiva = 0, pdorys plochy se zobrazí pi Elevace = 90, Rotace = 0 a Perspektiva = 0 bokorys plochy se zobrazí pi Elevace = 0, Rotace = 90 a Perspektiva = 0. (V našem píkladu lze pozorovat elipsy v pdorysu a paraboly v nárysu a bokorysu).

Obr. 162 Pvodní podoba povrchového grafu Obr. 163 Dialogové okno Prostorové zobrazení


120

Obr. 164 Zobrazení bez perspektivy,Výška = 200% Základny Obr. 165 Nárys, pdorys a bokorys plochy

6.3.2 Formát objekt v povrchovém grafu V povrchovém grafu jsou pedevším objekty, které se v rovinném grafu nevyskytují:

Podstava, Stny – ve výše uvedených obrázcích je podstava zobrazována tmav šedou plochou, stny svtle šedou plochou. Jejich formát odpovídá formátování plošných objekt v grafu, tzn. lze nastavit ohraniení a výpl. Stny se formátují jako jeden celek.

Rohy – jsou ve vrcholech kvádru vymezeném podstavou a stnami. Tažením za rohy myší lze interaktivn otáet grafem. Pokud pi otáení budeme držet klávesu , bude se dynamicky zobrazovat aktuální poloha grafu.

Povrchový graf má pouze jednu hodnotovou osu z. Její formát je zcela shodný s formátem hodnotových os v XY bodovém grafu. Od rozsahu a hlavní jednotky osy z se odvozuje poet vrstev, které tvoí položky legendy.

Osa x, resp. y mají formátování shodné s formátováním hodnotové osy krom mítka. Dialogové okno Formát osy na kart Mítko (Obr. 166) obsahuje následující volby:

Poet kategorií, resp. Poet ad mezi popisky znaek – íslo vyjaduje, u kolikátého dílku na ose x, resp. y bude uveden název dílku. Zadáme-li nap. 5, znamená to, že název dílku (v našem pípad hodnota x, resp. y) bude uveden u každého pátého dílku osy.

Poet kategorií, resp. Poet ad mezi znakami – íslo vyjaduje, u kolikátého dílku na ose x, resp. y bude znaka.

Kategorie, resp. ady v obráceném poadí – hodnoty x, resp. y se budou na osy umísovat od poslední do první.

Osa Z protíná osu X mezi kategoriemi – pro technické grafy je vhodné, aby tato volba nebyla zaškrtnuta, osa z potom prochází první (resp. poslední, pokud budou kategorie v obráceném poadí) znakou na ose x.

V povrchovém grafu neexistují ady, na které by se dalo kliknout. Hlavní pístup k formátování barev a tloušky áry, kterou se plocha vykresluje, poskytuje legenda. Pokud není legenda zobrazena, nelze formátovat barevné provedení grafu. Legendu zobrazíme postupem: vybrat graf z místní nabídky, resp. z hlavní nabídky Graf Možnosti grafu

Grafy

121

karta Legenda Zobrazit legendu. Legenda se skládá z jednotlivých položek legendy, každá položka obsahuje vstup legendy a klí legendy (barevný/bezbarvý tvereek).

Vstupy legendy jsou automaticky odvozené od rozsahu a hlavní jednotky na ose z a jejich text nelze zmnit. Vstup legendy oznauje polohu vrstvy na ose z.

Klí legendy lze formátovat z dialogového okna Formát klíe legendy. Jedná-li se o prostorový povrchový nebo obrysový graf, jsou jednotlivé klíe legendy barevn odlišeny a dialogové okno Formát klíe legendy má kartu Vzorky stejnou jako na Obr. 108.

Pokud jde o graf drátný( nebo ), neobsahuje karta Vzorky sekci Plocha a jednotlivým vrstvám nelze nastavit žádnou barvu.

Drátový graf pevedeme na neprhledný jedin zmnou podtypu grafu.

Na kart Poadí ad (Obr. 167) lze tlaítky Pesunout dol, Pesunout nahoru zmnit konkrétní polohu urité ady a na kart Možnosti (Obr. 168) lze zmnou hodnoty u volby Hloubka grafu mnit délku osy y. Volba Prostorové stínování mže pispt k plastinosti zobrazované plochy.

Zmna formátu všech vrstev povrchového grafu Implicitní tlouška áry, kterou se vykresluje sí grafu, je pro tisk dost tlustá. Budeme-li požadovat, aby celá plocha byla vybarvena stejnou barvou (nap. bílou, tj. neprhlednou, Obr. 156) a sí byla kreslena tenkou arou, je nutné vstoupit do každého klíe legendy. Navíc se provedená nastavení týkají pouze aktuálního nastavení osy z. S každým dalším zásahem do velikosti rozsahu nebo hlavní jednotky osy z mže dojít k zobrazení nkterých vrstev opt s implicitním nastavením barvy i áry. Je úelné vytvoit jednoduché makro, kterým by bylo možné zformátovat všechny vrstvy grafu najednou.

Obr. 166 Dialogové okno Formát osy

kategorií Obr. 167 Dialogové okno Formát klíe legendy, karta Poadí ad

Obr. 168 Dialogové okno Formát klíe legendy, karta Možnosti


122

Kód makra FormatPlochy Úel: zmní barvu a tloušku áry všech vrstev v povrchovém grafu

Pedpoklad: je oznaen povrchový graf

Sub FormatPlochy() ’název makra

Application.ScreenUpdating = False ’potlaení pekreslování obrazovky

On Error GoTo Chyba ’zachycení chybového hlášení, odskok na návští Chyba

With ActiveChart ’pro aktivní graf

.HasLegend = True

’zobrazit legendu; je-li legenda zobrazena, nic se nestane

For i = 1 To .Legend.LegendEntries.Count

’v cyklu od 1 do celkového potu položek (vstup) legendy

.Legend.LegendEntries(i).LegendKey.Select ’vybrat klí legendy

With Selection.Border ’zmnit okraje vybraného klíe legendy:

.ColorIndex = 57 ’barva: erná (automatická)

.Weight = xlHairline ’tlouška áry: nejtení

.LineStyle = xlContinuous ’styl áry: spojitá

End With ’konec zmny okraj

With Selection.Interior ’zmnit výpl vybraného klíe legendy:

.ColorIndex = 2 ’barva: bílá

.Pattern = xlSolid ’výpl: plná (bez vzorku)

End With ’konec zmny výpln


.HasLegend = False

’odstranit legendu - všechny ady jsou stejné, legenda ztrácí smysl

End With ’konec práce s aktivním grafem.

Application.ScreenUpdating = True ’obnova pekreslování obrazovky

Chyba: ’ošetení chyb:

If Err = 1004 Then MsgBox "Nejsou zobrazeny všechny položky legendy" _

& Chr(10) & Chr(13) & "Upravte velikost grafu a legendny."

’makro nemže vybrat nezobrazené položky legendy, zobrazí se hlášení

’je teba zvtšit oblast grafu tak, aby byla celá legenda zobrazena

If Err = 91 Then MsgBox "Není vybrán graf, kliknte na povrchový graf."

’pokud nebude oznaen graf, zobrazí se hlášení

End Sub ’konec makra

Uvedený kód pedstavuje základní ešení barvy a áry. Výbr z barev podle ísel je uveden v makru KritickePasmo (kap. 6.1.6 Automatické formátování bod v kritickém pásmu).

Pokud bychom chtli uživateli poskytnout úplný komfort pi výbru barvy a áry, lze zobrazit po výbru prvního klíe legendy dialogové okno Formát klíe legendy a barvu a áru všech ostatních klí legendy mnit podle uživatelem zadaných hodnot. Dialogové okno zobrazíme píkazem Application.Dialogs(xlDialogPatterns).Show).

Grafy

123

6.4 Vlastní typ grafu

Vhodn zformátovaný graf libovolného typu lze uložit do galerie graf jako vlastní typ. Aplikací vlastního typu se zmní všechny prvky formátu grafu.

Postup tvorby vlastního typu je následující: oznait graf s vhodným formátem z místní nabídky, resp. z hlavní nabídky Graf Typ grafu karta Vlastní typy zapnout volbu Definované uživatelem tlaítko Pidat zadat Název, pop. Popis OK.

Vlastní typ aplikujeme na stávající graf postupem: kliknout na graf z místní nabídky, resp. z hlavní nabídky Graf Typ grafu karta Vlastní typy zapnout volbu Definované uživatelem vybrat vlastní typ OK.

6.4.1 Zmna výchozího typu grafu Je-li oznaen graf, je v dialogovém okn Typ grafu pítomné tlaítko Nastavit jako výchozí. Tímto tlaítkem se libovolný vybraný typ grafu (vetn vlastních typ) stane implicitním typem, který bude nabízen pi tvorb nových graf pomocí prvodce a automaticky aplikován pi tvorb nových graf pomocí klávesové zkratky (vybrat zdrojová data vloží se nový list s grafem výchozího typu.

6.5 Poznámky ke grafm

Vzhled grafu je ovlivnn volbami na kart Graf v dialogovém okn Možnosti (Obr. 169) takto:

Kreslit prázdné buky jako – pokud oblast se zdrojovými daty obsahuje prázdné buky, lze zvolit, jak bude chybjící údaj interpretován: Nekreslit (nechat mezery) – vykreslená ára bude perušena; Kreslit jako nuly – chybjící údaj bude chápán jako íslo 0; Interpolovat – ára bude procházet interpolovanými body odvozenými z údaj neprázdných bunk.

Kreslit jen viditelné buky – buky se zdrojovými daty nesmí být skryty. Pokud chceme vykreslit graf, ale mít skryté buky se zdrojovými daty, je teba zrušit zaškrtnutí .

Velikost grafu podle okna – je-li graf na listu s grafem, zajišuje tato volba automatickou úpravu mítka zobrazení grafu podle velikosti okna sešitu.

Zobrazit názvy/ Zobrazit hodnoty – pi pohybu myši v oblasti grafu se zobrazují bubliny s názvy jednotlivých objekt/s hodnotami datových bod.

Velikost vytištného grafu a kvalitu tisku je teba zkontrolovat na kart Graf v dialogovém okn Vzhled stránky Obr. 170). Karta Graf je pítomná, pokud je ped tiskem oznaen graf.

Na celou stránku – implicitní volba, která roztáhne graf na celou stránku orientovanou na šíku. Pomr stran grafu se upraví.

Podle stránky – velikost grafu bude s ohledem na velikost papíru maximální, pomr stran grafu zstane zachován.

Vlastní – velikost grafu se pi tisku samostatného grafu nebude mnit.


124

Obr. 169 Dialogové okno Možnosti, karta Graf Obr. 170 Dialogové okno Vzhled stránky, karta Graf

Následující plochy byly vykresleny jako povrchové grafy v MS Excel a jsou zde uvedeny pro inspiraci.

Obr. 171 Povrchové grafy – ukázka I

Obr. 172 Povrchové grafy – ukázka II

Tisk

125

7 Tisk V pípad, že není aktivní list s grafem nebo není oznaen graf, je možné píkazem z hlavní nabídky Zobrazit Konce stránek zobrazit rozdlení neprázdné oblasti listu na jednotlivé tiskové stránky. Píklad takového pohledu na list je na Obr. 173. árkované dlicí i plné okrajové áry v oblasti tisku lze petáhnout myší, pop. lze píkazem z místní nabídky Vložit konec stránky, resp. z hlavní nabídky Vložit Konec stránky pidat vlastní rozdlení na stránky, které se umístí k hornímu a levému okraji bukového kurzoru. Analogicky – pokud chceme odstranit run vložené rozdlení na stránky, umístíme kurzor levým nebo horním okrajem k dlicím arám a zvolíme píkaz v místní nabídce Odebrat konec stránky, resp. v hlavní nabídce Vložit Odebrat konec stránky. Pirozené rozdlení na stránky obnovíme pouze z místní nabídky píkazem Obnovit všechny konce stránek.

Standardní vzhled obnovíme píkazem z hlavní nabídky Zobrazit Normáln.

Obr. 173 Zobrazení tiskových stránek

Rozdlení na stránky respektuje sloupce a ádky (nerozdlí sloupec/ádek koncem stránky), ale graf jako plovoucí objekt koncem stránky rozdlí. Tomu lze pedejít pemístním grafu v rámci pracovního listu tak, aby byl celý na jedné tiskové stránce, resp. tiskem samostatného oznaeného grafu, resp. tiskem grafu umístném na listu s grafem.

Tisk zahájíme píkazem z hlavní nabídky Soubor Tisk. Zobrazí se dialogové okno Tisk (Obr. 174), ve kterém lze krom nastavení tiskárny upravit následující parametry tisku:

Rozsah tisku – lze vytisknout bu všechny stránky nebo urité stránky.

Tisknout – tato sekce má rzné možnosti podle toho, zda je aktivní pracovní list – Obr. 174 a), zda je oznaený graf jako plovoucí objekt v pracovním listu – Obr. 174 b) nebo zda je aktivní list s grafem – Obr. 174 c).

Kopie – lze zadat poet kopií a možnost kompletace, tj. správné azení stránek pi tisku.

Náhled – stiskem tohoto tlaítka se pepneme do ukázky ped tiskem (Obr. 175).


126

b) je oznaen graf

c) je aktivní list s grafem

a) je aktivní pracovní list

Obr. 174 Dialogové okno Tisk

Obr. 175 Náhled

Možnosti tlaítek v dialogovém okn Náhled jsou následující:

Další/Pedchozí – zobrazení následující/pedcházející tiskové stránky.

Lupa – zvtšení mítka zobrazení v náhledu.

Tisk – zobrazí dialogové okno Tisk (Obr. 174).

Vzhled – zobrazí dialogové okno Vzhled stránky, jehož možnosti jsou popsány dále.

Okraje – zobrazí/skryje myší pemístitelné okraje v náhledu, které vymezují oblast záhlaví a zápatí a jednotlivé sloupce v tiskové oblasti.

Zobrazit konce stránek – náhled se pepne do zobrazení dle Obr. 173.

Zavít – obnoví se normální zobrazení.

Tisk

127

7.1 Vzhled stránky

Dialogové okno Vzhled stránky, které lze zobrazit z náhledu (Obr. 175), resp. z hlavní nabídky Soubor Vzhled stránky, resp. z hlavní nabídky Zobrazit Záhlaví a zápatí, resp. z místní nabídky v zobrazení konc stránek (Obr. 173), obsahuje tyi karty: Stránka (Obr. 176), Okraje (Obr. 177), Záhlaví a zápatí (Obr. 178), List (Obr. 179). Je-li aktivní list s grafem, nebo je-li vybrán graf, není pítomná karta List, ale Graf (Obr. 170). Dialogové okno Vzhled stránky obsahuje tlaítka Tisk – zobrazí se dialogové okno Tisk (Obr. 174), Náhled – zobrazí se ukázka ped tiskem (Obr. 175) a Možnosti – zobrazí se dialogové okno s vlastnostmi tiskárny.

Na kart Stránka (Obr. 176) lze zvolit orientaci stránky Na výšku nebo Na šíku. V sekci Mítko lze zvolit procentuální zmnu velikosti nebo zadat poet stránek, na které se má vybraná tisková oblast zmenšit. Tato volba je efektivní u rozsáhlých tabulek, je však teba kontrolovat itelnost výtisku. Dále je možné íslovat stránky automaticky nebo napsat konkrétní íslo první stránky, od které má íslování zaít.

Na kart Okraje (Obr. 177) je možné zadat velikosti okraj v centimetrech a zaškrtnutím voleb Vodorovn/ Svisle zarovnat tiskovou oblast na sted vzhledem ke stránce.

Obr. 176 Dialogové okno Vzhled stránky,

karta Stránka Obr. 177 Dialogové okno Vzhled stránky,

karta Okraje

Karta Záhlaví a zápatí (Obr. 178) slouží k nastavení oblastí u horního a dolního okraje, které se mají opakovat na každé stránce. Opakující se texty lze vybrat ze seznamu nebo stiskem tlaítka Vlastní záhlaví/Vlastní zápatí zobrazit dialogové okno rozdlené na ti vodorovné oddíly (Obr. 180) a definovat uživatelské obsazení jednotlivých oddíl záhlaví/zápatí. Opakující se text lze bu napsat nebo stiskem píslušných tlaítek dosadit následující automatické texty: íslo stránky: , poet stránek: , aktuální datum: , aktuální as: , název souboru vetn cesty: , název souboru: , název listu: , vložit obrázek:10 a zobrazit dialogové okno Formát obrázku se základními možnostmi formátování vloženého obrázku: . Tlaítko zobrazí dialogové okno Písmo (obdoba Obr. 109), ve kterém lze nastavit formát vybraných znak.

10 Ve verzi MS Excel 2000 nelze vložit název souboru vetn cesty. Dále nelze vložit obrázek do záhlaví/zápatí.

Je však možné obrázek vložit do pracovního listu, upravit jeho umístní a na kart List ošetit opakování tch (horních) ádk, které obrázek jako plovoucí objekt zaujímá.


128

Obr. 178 Dialogové okno Vzhled stránky, karta Záhlaví a

zápatí Obr. 179 Dialogové okno Vzhled stránky, karta

List

Obr. 180 Vlastní záhlaví/zápatí

Na kart List (Obr. 179) jsou následující možnosti:

Oblast tisku – do tohoto pole lze zadat odkaz na souvislou i nesouvislou tiskovou oblast (myší, z klávesnice nebo Soubor Oblast tisku Nastavit oblast tisku). Souvislá oblast bude rozdlena bžným zpsobem na jednotlivé stránky. Dílí souvislé oblasti, ze kterých se skládá nesouvislá oblast, budou vytištny každá na samostatnou stránku, resp. stránky.

Tisk názv – toto nastavení je tisková analogie pevných píek v listu (viz kap. 1 Prvky aplikace MS Excel), nebo na všech stránkách, na které bude pi tisku rozdlena rozsáhlá tabulka, budou vytištny píslušné úseky oznaených opakujících se ádk a sloupc.

Tisk – uríme, zda se má tisknout/netiskout mížka a záhlaví ádk a sloupc (tj. oznaení ádk ísly a sloupc písmeny), jak se mají tisknout komentáe (Žádné – netisknou se, Na konci listu – na samostatnou stránku se vytiskne seznam s adresami bunk a texty komentá, Podle zobrazení na listu – tisknou se textová pole komentá dle Obr. 75 b) a jak se mají tisknout chybové hodnoty11 (Zobrazené – v plném znní, Prázdné – místo chyby se vytiskne prázdná buka, pop. lze v bukách místo chyb tisknout znaky -- nebo informaci o nedostupnosti hodnoty #N/A).

Poadí tisku stránek – volba má vliv i na íslování stránek.

Pokud zobrazíme dialogové okno Vzhled stránky z náhledu, jsou následující volby nepístupné: Oblast tisku, Nahoe opakovat ádky, Vlevo opakovat sloupce, Komentáe, Chyby v bukách. Tyto volby je teba ošetit ped zobrazením náhledu.

11 Ve verzi MS Excel 2000 není tato volba k dispozici.

Seznamy a databázové funkce

129

8 Seznamy a databázové funkce V tchto skriptech se zabýváme pedevším využitím prostedk a nástroj MS Excel pi ešení úloh z technicko-inženýrské praxe. Možnosti operací se seznamy (azení, filtrování, vytváení souhrn – mezivýsledk) a možnosti kontingenních tabulek a graf doznají svého plného využití pevážn v kanceláské a ekonomicko-technické praxi. Uvedeme si zde proto pouze základní operace se seznamem dat a konstrukci vzorc pracujících s databázovými funkcemi a v dalším odkážeme tenáe na [1], kde naleznou vyerpávající informace ohledn seznam, kontingenních tabulek a kontingenních graf.

Seznamem – databází je mínna oblast dat na jediném listu. Jednotlivé sloupce, které se nazývají pole, obsahují data stejného typu (text, íslo, datum, …). První ádek obsahuje názvy polí; další ádky tvoí vlastní záznamy databáze. Každý záznam se skládá ze stejného potu položek – bunk. Oblast seznamu musí být ze všech stran oddlená od ostatních dat v listu prázdnými bukami, resp. okrajem listu, z ehož vyplývá, že alespo jedna buka záznamu musí být neprázdná. Maximální rozsah seznamu je 65 535 záznam a 256 polí. Píklad seznamu, se kterým budeme pracovat v této kapitole, je na Obr. 181. Jsou zde uvedeny výsledky zkoušek nkolika student.

Poznámka: Je-li zaškrtnutá volba Rozšíit formáty a vzorce v seznamu (hlavní nabídka Nástroje Možnosti karta Úpravy), dojde k automatické kopii – rozšíení aplikovaných formát a použitých vzorc na každý nový záznam zadaný run z klávesnice. Aby mohly být formáty a vzorce rozšíeny, musí seznam obsahovat minimáln pt záznam a vzorce a formáty se musí nacházet alespo ve tech bezprostedn pedcházejících záznamech.

8.1 azení záznam

Nejjednodušší azení záznam v seznamu provedeme postupem: kurzor umístit do libovolné buky pole, podle kterého chceme záznamy seadit kliknout na tlaítko Seadit vzestupn

, resp. Seadit sestupn na panelu nástroj Standardní všechny záznamy seznamu se seadí po ádcích. Pokud potebujeme adit po sloupcích, je teba postupovat takto: umístit kurzor do oblasti seznamu hlavní nabídka Data píkaz Seadit zobrazí se dialogové okno Seadit (Obr. 182) tlaítko Možnosti zapnout volbu Seadit zleva doprava.

V dialogovém okno Seadit lze zapnout až ti klíe azení. Pokud jsou v prvním ádku seznamu názvy polí, je automaticky zapnutá volba Se záhlavím. Díky tomu se v rozbalovacích seznamech u jednotlivých klí azení nabízejí pímo názvy polí. Volbu Bez záhlaví zapínáme tehdy, pokud oblast, kterou chceme adit, neobsahuje v prvním ádku názvy polí. Rozbalovací seznamy u jednotlivých klí potom obsahují obecné názvy sloupc SloupecA, SloupecB,… a azeny jsou všechny záznamy, tedy i první ádek seznamu. Jestliže je zapnutá volba Seadit zleva doprava, obsahují rozbalovací seznamy u jednotlivých klí pouze obecné názvy ádk ádek1, ádek2, …


130

Jméno Roník Skupina Zkouška Datum

Obr. 181 Píklad seznamu Obr. 182 azení seznamu

8.2 Filtrování dat

V MS Excel jsou k dispozici dva typy filtr: automatický a rozšíený. Automatický filtr umožuje definovat maximáln dv podmínky na jedno pole seznamu. U rozšíeného filtru lze stanovit neomezené množství podmínek na jedno pole seznamu.

8.2.1 Automatický filtr V jednom listu mže být pouze jediný automatický filtr, který zapneme (resp. zapnutý odstraníme) postupem: kliknout do oblasti seznamu hlavní nabídka Data Filtr Automatický filtr. Z názv polí se vytvoí rozbalovací seznamy (Obr. 183), které obsahují všechny položky (seazené a bez duplicit) daného pole. Kritérium pro filtraci dat se definuje výbrem konkrétních položek z rozbalovacích seznam. Vyfiltrované záznamy mají shodné položky ve všech polích, které jsou do filtrace zapojeny – rozbalovací šipky zapojených polí a ísla vyfiltrovaných ádk jsou modré, ádky, které nevyhovují nastaveným kritériím, jsou skryty. Pi kopii/ pesunu se vybraný výsledek filtrace chová jako souvislá oblast a neobsahuje skryté ádky.

Krom položek daného pole obsahují rozbalovací seznamy následující možnosti:

Vše – v píslušném poli se zruší definice kritéria. Zrušení všech definic kritérií ve všech polích provedeme postupem: hlavní nabídka Data Filtr Zobrazit vše.

Prvních 10 – lze zvolit, kolik prvních/posledních záznam/% záznam má být zobrazeno.


131

2 (Prázdné)

Obr. 183 Automatický filtr Obr. 184 Výsledek automatického filtru

(Prázdné)/(Neprázdné) – zobrazí se všechny záznamy, které mají píslušnou položku prázdnou/vyplnnou. Nap. na Obr. 184 jsou vyfiltrováni studenti ze 2. studijní skupiny, kteí ješt neskládali zkoušku.

Vlastní – zobrazí se dialogové okno Vlastní automatický filtr – Obr. 185 a), ve kterém lze zadat dv podmínky pro píslušné pole. Zapnutím volby A/ Nebo definujeme logickou vazbu podmínek. U každé podmínky zvolíme logický operátor a hodnotu, se kterou budou položky pole porovnávány. Porovnávanou hodnotu lze vybrat z rozbalovacího seznamu (opt obsahuje všechny bez duplicit uspoádané položky píslušného pole) nebo zadat z klávesnice. Zástupné znaky ? a * lze použít u textu, nikoliv nap. pro datum. Na Obr. 185 b) jsou vyfiltrované záznamy se studenty, kteí skládali zkoušku bu 19.1.2004 nebo 3.2.2004. Filtrace probhla podle nastavení na Obr. 185 a).

a) definice b) výsledek

Obr. 185 Vlastní automatický filtr

8.2.2 Rozšíený filtr U rozšíeného filtru se zobrazí záznamy, které vyhovují podmínkám zadaným do oblasti kritérií, což je oblast mimo vlastní seznam, která obsahuje minimáln jeden sloupec a minimáln dva ádky. V prvním ádku musí být název pole (zcela identický s názvem pole v seznamu, proto je nejlepší jej zkopírovat), ve druhém ádku je hodnota, se kterou se budou položky píslušného pole každého záznamu porovnávat. Jednotlivé sloupce v oblasti kritérií jsou spojeny logickou spojkou „a souasn“, jednotlivé ádky jsou spojeny logickou spojkou „nebo“. Tímto zpsobem lze definovat libovolný poet podmínek.

Podmínkou mže být text, íslo, relace nebo odkaz na jinou buku. Platí následující pravidla pro zadávání podmínek:

Text – pi filtraci se nerozlišují velká a malá písmena. Lze zadat plný text (podmínka pesné shody), poátení písmeno (podmínka shody prvního písmene), relaci (nap. >M


132

filtruje záznamy, jejichž položka v píslušném poli zaíná písmenem M, N, …), odkaz na jinou buku, která obsahuje plný text nebo poátení písmeno. Odkaz mže být použit pouze pro podmínku shody (nap. =K2), nikoliv pro relaci (filtrace pro podmínky nap. ve tvaru >K2, <K2 probhnou, ale výsledek nebude správný).

íslo – lze zadat konkrétní hodnotu (podmínka pesné shody), relaci (nap. >100 filtruje všechny záznamy, jejichž položka v píslušném poli je vtší než 100; < 2.3.2004 filtruje všechny záznamy, jejichž datum v píslušném poli je menší než 2.3.2004) nebo – opt pouze pro podmínku shody – odkaz na buku, ve které je konkrétní hodnota.

Pi samotné filtraci pomocí rozšíeného filtru postupujeme takto: umístit kurzor do oblasti seznamu hlavní nabídka Data Filtr Rozšíený filtr – Obr. 186 a) zapnout volbu Pímo do seznamu (filtrace probhne v pvodním seznamu, ádky se záznamy, které nevyhovují zadaným kritériím budou skryty) nebo Kopírovat jinam (pvodní seznam zstane nedoten). Oblast seznamu je nalezena automaticky, Oblast kritérií je teba zadat z klávesnice nebo vybrat myší. V pípad, že je zapnutá volba Kopírovat jinam, je teba zadat do pole Kopírovat do výstupní oblast, do které se mají filtrované záznamy zkopírovat. Pokud nechceme filtrovat shodné záznamy, je teba zaškrtnout volbu Bez duplicitních záznam.

Poznámka: Jestliže jako výstupní oblast zadáme do pole Kopírovat do odkaz na jedinou buku, budou vyfiltrované záznamy obsahovat všechna pole. V pípad, že výstupní oblast obsahuje názvy nkterých polí, budou vyfiltrované záznamy obsahovat pouze tato pole.

Poznámka: Pi zadávání výstupní oblasti je teba poítat s tím, že rozšíený filtr vymaže obsah všech bunk pod výstupní oblastí až do konce listu.

Poznámka: Výsledek rozšíeného filtru je statický. Pokud zmníme podmínky (a to i v pípad, že jsou podmínky zadány odkazem na jinou buku), je nutné proces filtrování provést znovu.

Na Obr. 186 b) je výsledek rozšíeného filtru podle Obr. 186 a): jsou vyfiltrovány záznamy student ze druhého roníku, kteí skládali zkoušku 19.1.2004 nebo student z prvního roníku, kteí skládali zkoušku 3.2.2004. Oblast kritérií je vyznaena šedou barvou.

a) definice a) výsledek

Obr. 186 Rozšíený filtr


133

8.3 Zobrazení seznamu pomocí formuláe

Záznamy seznamu lze prohlížet ve formulái (Obr. 187), který se zobrazí postupem: umístit kurzor do oblasti seznamu hlavní nabídka Data Formulá. Ve formulái lze postupn tlaítky Pedchozí/Další, resp. pomocí posuvníku prohlížet a editovat všechny záznamy nebo pouze záznamy, které splují uritá kritéria. Stiskem tlaítka Kritéria se pole formuláe vyprázdní a lze do nich napsat podmínky (hodnota nebo výraz, ale nikoliv odkaz). Tlaítka Pedchozí/Další, resp. posuvník potom zobrazují pouze ty záznamy, které vyhovují zadaným podmínkám.

Tlaítkem Nový se také vyprázdní pole formuláe a lze vyplnit položky nového záznamu, tlaítkem Odstranit se aktuální záznam vymaže ze seznamu (v listu se automaticky odstraní buky s aktuálním záznamem). Odstranný záznam nelze obnovit. Tlaítko Obnovit slouží pouze pro zrušení úprav provedených ve všech polích aktuálního záznamu ped pechodem na jiný záznam, resp. ped stiskem klávesy .

8.4 Výpoty v seznamu

Informace obsažené v seznamu je možné vyhodnocovat – nap. zjišovat souet hodnot v uritém poli, prmrnou hodnotu záznam, které splují uritou podmínku apod. V MS Excel mžeme k tmto úelm použít následující základní prostedky: souhrny, funkci SUBTOTAL(Funkce; Oblast) a databázové funkce.

Údaje v seznamu lze vyhodnocovat i pomocí skupin a pehled a pomocí kontingenní tabulky, jejichž výklad pesahuje rámec tchto skript.

Urité možnosti poskytují i funkce SUMIF(Prohledávaná oblast; Kritérium; Sítaná oblast) z kategorie Matematické a COUNTIF (Prohledávaná oblast; Kritérium) z kategorie Statistické. Kritéria v tchto funkcích se zadávají hodnotou nebo výrazem, zatímco u databázových funkcí (viz dále) pedstavuje argument Kritérium odkaz na oblast s kritérii.

Argument Sítaná oblast u funkce SUMIF je nepovinný. Pokud jej nezadáme, vrátí funkce souet tch hodnot pímo v Prohledávané oblasti, které splují zadané Kritérium. Pokud zadáme Sítanou oblast, sítají se ty hodnoty ve Sítané oblasti, u kterých odpovídající hodnota v Prohledávané oblasti spluje Kritérium. Nap. souet známek všech student z první studijní skupiny (v seznamu na Obr. 181) vypoteme vzorcem: =SUMIF(D3:D22;1;E3:E22).

Funkce COUNTIF vrátí poet hodnot výhradn v Prohledávané oblasti splujících Kritérium. Touto funkcí nelze zjišovat poet hodnot v jedné oblasti v závislosti na hodnotách v jiné oblasti. Nap. poet všech student v první skupin (v seznamu na Obr. 181) vypoteme vzorcem: =COUNTIF(D3:D22;1).

Obr. 187 Formulá seznamu


134

8.4.1 Souhrny Abychom mohli pomocí souhrn vyhodnotit data v seznamu, je nutné seznam pedem setídit podle rozhodujícího pole/polí. Do seznamu potom pidáme souhrny tímto postupem: umístit kurzor do oblasti seznamu hlavní nabídka Data Souhrny zobrazí se dialogové okno Souhrny (Obr. 188), ve kterém stanovíme pravidla výpotu. Ukážeme si nastavení pravidel pro zjištní potu student v každém roníku, kteí již skládali zkoušku.

Souet Poet Prmr Maximum Minimum Souin Poet ísel Výbrová smrodatná odchylka Smrodatná odchylka Odhad rozptylu Rozptyl

Jméno Roník Skupina Zkouška Datum

Obr. 188 Dialogové okno Souhrny

Rozbalovací seznam U každé zmny ve sloupci obsahuje názvy všech polí seznamu. Vybíráme zde rozhodující pole pro výpoet, tzn. pole, podle kterého je seznam pedem setídn – v našem pípad Roník. Rozbalovací seznam Použít funkci obsahuje seznam základních statistických funkcí. Vybraná funkce bude použita pro výpoet hodnot ve sloupci zaškrtnutém v sekci Pidat souhrn do sloupce. Vybereme funkci Poet ísel a zaškrtneme pole Zkouška, protože nás zajímá, kolik student již skládalo zkoušku. Jinými slovy: kolik student má v poli Zkouška íslo.

Na Obr. 189 a) je výsledek souhrnu podle nastavení z Obr. 188 Vlevo vedle záhlaví ádk se nacházejí tlaítka pro sbalení a rozbalení jednotlivých úrovní souhrnu (ukázka souhrnu se sbalenou nejnižší úrovní je na Obr. 189 b). Mezivýsledky jsou pidány pímo do seznamu (zaškrtnutím volby Konec stránky mezi skupinami lze každou skupinu oddlit koncem stránky), celkový souhrn je uveden pod seznamem ( Celkový souhrn pod daty).

Další souhrn lze bu pidat ke stávajícímu souhrnu nebo zaškrtnutím volby Nahradit aktuální souhrny odstranit dosavadní souhrny a vytvoit nový souhrn. Na Obr. 189 c) je výsledek pedchozího souhrnu a souhrnu, který vypote prmrnou známku ze zkoušky pro každou studijní skupinu. Nejnižší úrovn jsou na Obr. 189 c) sbaleny. Výpoet mezivýsledk je automaticky realizován funkcí SUBTOTAL(Funkce; Oblast), viz dále.

Pokud potebujeme zkopírovat souhrny bez sbalených úrovní (tj. nap. situaci na Obr. 189 c), je teba postupovat takto: vybrat oblast seznamu hlavní nabídka Úpravy Pejít na tlaítko Jinak zapnout volbu Pouze viditelné buky OK zkopírovat do schránky – nap. + kliknout na horní levý roh oblasti, kam chceme výbr zkopírovat vložit ze schránky – nap. + . Tímto zpsobem se nevloží sbalené úrovn, ale skuten pouze viditelné buky seznamu. Mezivýsledky budou vloženy jako hodnoty.


135

b) jeden souhrn – nejnižší úrove sbalena

=SUBTOTAL(1;E3:E9)=SUBTOTAL(1;E3:E9)

a) jeden souhrn – všechny úrovn rozbalené c) dva souhrny – nejnižší úrovn sbaleny

Obr. 189 Výsledky souhrn

Souhrny odstraníme z listu postupem: umístit kurzor do oblasti seznamu se souhrny Data Souhrny tlaítko Odebrat vše.

8.4.2 Funkce SUBTOTAL Funkce SUBTOTAL(Funkce; Oblast) je automaticky použita v souhrnech a pi stisku tlaítka AutoSum na panelu nástroj Standardní pod daty vyfiltrovanými automatickým filtrem.

První argument Funkce nabývá hodnot 1 až 11 a uruje, která statistická funkce bude aplikována na Oblast (tvoenou 1 ž 29 dílími oblastmi) takto: 1 = PRMR, 2 = POET (poet všech hodnot; implicitní volba, pokud Oblast obsahuje rzné typy dat), 3 = POET2 (poet ísel), 4 = MAX, 5 = MIN, 6 = SOUIN, 7 = SMODCH.VÝBR (výbrová smrodatná odchylka), 8 = SMODCH (smrodatná odchylka základního souboru), 9 = SUMA (implicitní volba, pokud Oblast obsahuje výhradn ísla), 10 = VAR.VÝBR (výbrový rozptyl), 11 = VAR (rozptyl základního souboru).

Nkteré statistické funkce jsou obsažené v nabídce rozbalovacího tlaítka12 AutoSum .

8.4.3 Databázové funkce Funkce z kategorie Databáze (DMAX, DMIN, DPOET, DPOET2, DPRMR, DSMODCH, DSMODCH.VÝBR, DSOUIN, DSUMA, DVAR, DVAR.VÝBR), jsou statistické funkce, které lze aplikovat na ty záznamy seznamu, které splují zadaná kritéria. Všechny databázové funkce zaínají písmenem D a mají ti argumenty – Obr. 190 a):

Databáze – oblast seznamu, kterou je nutno zadat. Tato oblast se nenalezne automaticky.

12 Ve verzi MS Excel 2000 není tlaítko AutoSum rozbalovací.


136

Pole – název pole, na které bude funkce aplikována.

Kritéria – oblast v listu, která se ídí zcela shodnými pravidly jako oblast kritérií pro rozšíený filtr, viz výše.

Pokud použijeme databázové funkce ve vzorci, bude výsledek odrážet aktuální skutenost v seznamu, tzn., že pokud zmníme data v oblasti seznamu, dojde ke zmn výsledku. Aby se tato aktualizace vztahovala i na nov pidané záznamy, zadáváme odkaz na oblast seznamu (tj. argument Databáze) s dostatenou rezervou, jak je patrné ze vzorc v píkladu na Obr. 190 b), kde je funkcí DPRMR vypotena prmrná známka první, druhé a tetí skupiny z prvního roníku. Argument Databáze je zde zadán odkazem na oblast B2:F100, i když souasná oblast seznamu je pouze B2:F22.

=DPRMR(B2:F100;E2;H2:I3)=DPRMR(B2:F100;E2;H2:I3)

=DPRMR(B2:F100;E2;H2:I3)

a) Argumenty funkce DPRMR b) výsledek funkce DPRMR

Obr. 190 Databázové funkce

Funkci DZÍSKAT(Databáze; Pole; Kritéria) použijeme, pokud potebujeme zjistit hodnotu jediné urité položky záznamu, který vyhovuje zadaným kritériím. Sledujme píklad na Obr. 191: jestliže chceme zjistit, jakou známku dostal nap. Miroslav, vrátí funkce hodnotu 3. Pokud kritériím vyhovuje více než jeden záznam (zjišujeme, jakou známku dostali studenti, jejichž jméno zaíná na M), vrátí funkce chybovou hodnotu #NUM! Pokud žádný záznam kritéria nespluje (zjišujeme, jakou známku dostala Anna, která není v seznamu), vrátí funkce chybovou hodnotu #HODNOTA!

=DZÍSKAT(B2:F22;E2;H8:H9)=DZÍSKAT(B2:F22;E2;H5:H6) =DZÍSKAT(B2:F22;E2;H2:H3)

Obr. 191 Funkce DZÍSKAT

Užitené nástroje a možnosti

137

9 Užitené nástroje a možnosti V této ásti se seznámíme s adou standardních i doplkových užitených nástroj a možností, kterými disponuje MS Excel. Jejich využití pedstavuje úinný aparát k ešení konkrétních problém z technicko-inženýrské praxe. Princip tchto nástroj budeme demonstrovat na praktických píkladech.

9.1 Makra

Makro je zaznamenaná a uložená posloupnost píkaz, kterou jednou nahrajeme a opakovan používáme podobn jako standardní píkazy aplikace. Makru lze piadit klávesovou zkratku, tlaítko na panelu nástroj i položku nabídky. Celý postup si ukážeme na píkladu makra, které vloží do listu objekt Editor rovnic 3.0, který v MS Excel není k dispozici (není uveden v žádné nabídce, není piazen žádnému tlaítku na žádném panelu nástroj a není ani uveden v seznamu použitelných píkaz na kart Píkazy dialogového okna Vlastní – viz dále).

9.1.1 Makro pro vložení Editoru vzorc Nahrávku makra zahájíme píkazem z hlavní nabídky Nástroje Makra Záznam nového makra. Zobrazí se dialogové okno Záznam makra (Obr. 192), ve kterém lze zadat:

Název makra – bez mezer – zadáme VložitRovnici.

Klávesová zkratka – stiskneme kombinaci kláves, kterou se makro bude spouštt. Pokud zadáme již obsazenou kombinaci kláves, bez jakéhokoliv varování se pepíše, proto se standardním klávesovým zkratkám vyhýbáme. Klávesa je implicitn souástí každé vlastní klávesové zkratky, takže pidáme + .

Uložit makro do – zvolíme-li Osobní sešit maker, uloží se makro do souboru Personal.xls a bude použitelné ve všech sešitech. Pokud zvolíme Nový sešit/Tento sešit, je makro uložené v konkrétním sešitu, a tím také použitelné pouze v tomto jediném sešitu.

Popis – uvedený popis se doplní jako komentá do kódu makra (Obr. 193) a zobrazí se po výbru makra ze seznamu v dialogovém okn Makro (Obr. 197).

Po stisku tlaítka OK se zobrazí panel nástroj Zastavit záznam, který obsahuje dv tlaítka: Zastavit záznam pro skonení nahrávky a Relativní odkaz , který pepíná mezi absolutním a relativním odkazem nahrávaných akcí. V prbhu nahrávání lze zadávat píkazy i vybírat oblasti všemi zpsoby. Zde zadáme z hlavní nabídky Vložit Objekt Editor Rovnic 3.0 tlaítko OK. Do listu se vloží Editor rovnic, který zaveme (aniž bychom vysázeli njaký vzorec) a ukoníme záznam makra.


138

Obr. 192 Dialogové okno Záznam

makra Obr. 193 Editor jazyka VBA

Kódy maker se zapisují do tzv. modul, které se automaticky vkládají pi nahrávce makra. V editoru jazyka VBA (Obr. 193), které zobrazíme píkazem z hlavní nabídky Nástroje Makro Editor jazyka Visual Basic lze kódy maker editovat a kopírovat mezi jednotlivými moduly téhož sešitu i do modul jiných otevených sešit kopírovat pomocí schránky.

Tlaítko Vložit rovnici Editor vzorc lze již vložit klávesovou zkratkou + + . Pokud chceme pro makro poídit tlaítko Vložit rovnici , na které jsme zvyklí z MS Word, uiníme tak v režimu práce s panely nástroj, do kterého se dostaneme nap. postupem: hlavní nabídka Nástroje Vlastní. Nový panel nástroj založíme takto: karta Panely nástroj tlaítko Nový zadat název nového panelu nástroj tlaítko OK do listu pibude nový prázdný panel nástroj.

Tlaítko Vložit rovnici poídíme následovn: karta Píkazy kategorie Makra v sekci Píkazy vybrat Vlastní tlaítko (Obr. 195) a metodou táhni a pus jej umístit do libovolného panelu nástroj z místní nabídky tlaítka Piadit makro vybrat ze seznamu makro VložitRovnici OK. Obsah bublinové nápovdy zmníme z místní nabídky tlaítka editací položky Název. Protože v MS Excel není píkaz Vložit rovnici k dispozici, spustíme MS Word a zde (opt v režimu práce s panely nástroj, do kterého se pepneme nap. z hlavní nabídky Nástroje Vlastní) zkopírujeme vzhled tlaítka Vložit rovnici do schránky. Poté se pepneme do MS Excel a z místní nabídky tlaítka vybereme volbu Vložit vzhled tlaítka. Tím jsme vytvoili obdobné tlaítko pro vložení Editoru vzorc do listu MS Excel, jako je v MS Word.

Poznámka: Metodou táhni a pus lze vytvoit i vlastní nabídku (kategorie Nová nabídka – Obr. 195). Tlaítko Vlastní tlaítko lze umístit nejen do panelu nástroj, ale i do stávající nebo do vlastní nabídky. Úpravu vzhledu, názvu apod. se opt provede z místní nabídky tlaítka.

Poznámka: Výše uvedeným zpsobem lze obohatit standardní obsazení panel nástroj a nabídek o mnoho užitených píkaz – nap. z kategorie Úpravy píkaz Vybrat (aktuální) oblast

, z kategorie Formát píkaz Oddlit (slouené) buky , z kategorie Nástroje píkaz Scéná (do panelu vloží rozbalovací seznam uložených scéná; natení hodnot konkrétního scénáe do mnných bunk se provede výbrem scénáe ze seznamu – viz kap. ešitel) a další.

Poznámka: Práv aktuální podobu vlastního panelu nástroj lze pipojit k libovolnému sešitu stiskem tlaítka Pipojit (Obr. 194). Zobrazí se dialogové okno Pipojit panely nástroj


139

(Obr. 196), ve kterém vybereme píslušný panel nástroj a stiskem tlaítka Kopírovat jej zkopírujeme do sešitu. Panel nástroj pipojujeme k sešitu až když je obsazen všemi potebnými tlaítky.

Obr. 194 Dialogové okno Vlastní, karta Panely

nástroj Obr. 195 Dialogové okno Vlastní, karta Píkazy

Obr. 196 Dialogové okno Pipojit panely nástroj

9.2 Vlastní funkce

Kód vlastní – uživatelské funkce píšeme, pokud standardní ani doplkové funkce neposkytují dostatený aparát pro ešení problému – nap. standardní funkce neobsahují vektorový souin (i když funkci SOUIN.SKALÁRNÍ obsahují). Aby dialogové okno Vložit funkci (Obr. 47) nabízelo vlastní funkce v kategorii Vlastní, musí být kód vlastní funkce umístný v modulu oteveného sešitu, resp. v modulu Osobního sešitu maker, resp. v modulu sešitu umístného ve startovací složce XLStart, resp. v modulu sešitu umístného ve složce zadané do pole Umístní soubor otevených pi spuštní13 (hlavní nabídka Nástroje Možnosti karta Obecné).

Nejjednodušší kód vlastní funkce musí zaínat píkazem Function NázevFunkce (nepovinné parametry) a konit píkazem End Function. Mezi tmito píkazy musí být vlastní definice funkce, tj. NázevFunkce = výraz. Detaily viz nápovda k VBA.

Ukážeme si ti píklady kód vlastních funkcí: funkci bez parametru, funkci s jednoduchými parametry a funkci s parametry typu pole, tedy vlastní maticovou funkci.

13 Ve verzi MS Excel 2000 Alternativní umístní spouštcích soubor.


140

9.2.1 Vlastní funkce bez parametru Jako píklad uvedeme kód funkce DatumPoadí(), která vrátí systémové nastavení poadí prvk data takto: 0 = msíc-den-rok, 1 = den-msíc-rok, 2 = rok-msíc-den. Tato informace mže být dležitá v situacích, kdy je teba správn rozhodnout, která ísla v datu pedstavují den, msíc a rok. Píklad použití funkce DatumPoadí() v listu je na Obr. 201 a).

Function DatumPoadí()

DatumPoadí = Application.International(xlDateOrder)

’funkce využívá vlastnosti Intrernational(index) objektu Application,

’která vrací hodnotu píslušného registru v závislosti na indexu

End Function

Pidání popisu k vlastní funkci Není možné vytvoit popis významu promnných vlastní funkce, který by se zobrazoval v dialogovém okn Argumenty (vlastní) funkce, ale je možné pidat k již vytvoené vlastní funkci výstižný popis celé funkce postupem: hlavní nabídka Nástroje Makro do dialogového okna Makra (Obr. 197) napsat název vlastní funkce (nezobrazuje se v seznamu maker) tlaítko Možnosti v dialogovém okn Možnosti makra (Obr. 198) napsat výstižný popis do pole Popis OK.

Obr. 197 Dialogové okno Makro Obr. 198 Dialogové okno Možnosti makra

Zadaný popis funkce se zobrazuje jak v dialogovém okn Vložit funkci (Obr. 199), tak i v dialogovém okn Argumenty funkce (Obr. 200).

Obr. 199 Vložit vlastní funkci Obr. 200 Zobrazený popis vlastní funkce

9.2.2 Vlastní funkce s jednoduchými parametry Za jednoduchý parametr budeme považovat odkaz na jednu buku, resp. konkrétní íslo. Jako píklad této funkce uvedeme kód funkce Pythagoras(A, B) pro výpoet délky pepony pravoúhlého trojúhelníka podle Pythagorovy vty. Píklad použití funkce Pythagoras(A, B) v listu je na Obr. 201 b).


141

Function Pythagoras(A, B)

Pythagoras = Sqr(A ^ 2 + B ^ 2)

’funkci listu ODMOCNINA(Nezáporné íslo) odpovídá funkce VBA

’Sqr(Nezáporné íslo)

End Function

9.2.3 Vlastní maticová funkce Argumenty každé maticové funkce jsou odkazy na oblast. Rovnž tak u vlastní maticové funkce budou argumenty oblasti, tzn., že parametrem funkce budou pole a funkci bude nutno vložit souasným stiskem kláves + + . Ukážeme si definici vlastní maticové funkce VektorSouin(PoleA; PoleB) pro výpoet vektorového souinu vektor

[ ]A A Ax y z=A a [ ]B B Bx y z=B podle vztahu:

A A A A A A

B B B B B B

y z x z x y

y z x z x y

× = −

A B .

Píklad použití funkce VektorSouin(PoleA; PoleB) v listu je na Obr. 201 c).

Option Base 1 ‘Prvky pole budou íslovány od 1, nikoliv od 0

Function VektorSouin(PoleA, PoleB)

XVektorSouin = PoleA(2) * PoleB(3) - PoleA(3) * PoleB(2)

YVektorSouin = PoleA(3) * PoleB(1) - PoleA(1) * PoleB(3)

ZVektorSouin = PoleA(1) * PoleB(2) - PoleA(2) * PoleB(1)

’Pole(i) vrátí i-tou složku pole

’VBA nemá funkci DETERMINANT(tvercová oblast)

VektorSouin = Array(XVektorSouin, YVektroSouin, ZVektorSouin)

’Výsledkem funkce je pole

End Function

=PERSONAL.XLS!DatumPoadí()

=PERSONAL.XLS!Pathagoras(B3;C3)

=VektorSouin(C3:E3;C4:E4)

a) funkce DatumPoadí() uložená v modulu sešitu Personal.xls

b) funkce Pythagoras(A;B) uložená v modulu sešitu Personal.xls

c) funkce VektorSouin(PoleA;PoleB) uložená v modulu aktuálního sešitu;

název sešitu se nezobrazuje v názvu funkce

Obr. 201 Vlastní funkce

9.3 Nástroj Hledání ešení

V kap. Datové body jsme se setkali s nástrojem Hledání ešení, který se spustil zmnou svislé polohy datového bodu v grafu (tedy zmnou hodnoty závisle promnné) automaticky. Jestliže jsou v listu dv buky svázány funkním vztahem , mže uživatel tento nástroj


142

použít k numerickému ešení následující úlohy: nalézt takovou hodnotu nezávisle promnné x, pro kterou funkce ( )f x nabývá konkrétní známé hodnoty. Použití nástroje Hledání ešení si ukážeme na ešení kubické rovnice 3 20, 2 1,5 3 1,5y x x x= − + − . Postup je následující (sledujme Obr. 202):

Kliknout do buky se vzorcem Nástroje Hledání ešení zobrazí se dialogové okno Hledání ešení. Zde je teba vyplnit následující:

Nastavená buka – adresa buky, ve které je vzorec s funkcí ( )f x ; implicitn se dosazuje adresa pedem oznaené buky.

Cílová hodnota – konkrétní známá funkní hodnota. Tuto hodnotu je teba zadat jako íslo, nelze ji zadat odkazem na buku

Mnná buka – adresa buky, která vystupuje jako argument funkce ( )f x .

Po stisku tlaítka OK se spustí ešení. Zobrazí se dialogové okno Stav hledání ešení se zprávou, zda pro buku, jejíž adresa byla uvedena v poli Nastavená buka bylo/nebylo nalezeno ešení, jaká byla požadovaná hodnota, tj. co bylo uvedeno v poli Cílová hodnota a jaká je Aktuální hodnota, tedy nalezená hodnota. Pokud souhlasíme se zobrazeným ešením, stiskneme tlaítko OK a nalezené ešení se zapíše do buky. Tímto zpsobem byly zjištny koeny kubické rovnice: 1 0,75869353x = , 2 2,15579032x = a 3 4,58551478x = .

Jak dlouho bude ešení probíhat, záleží na hodnotách uvedených jako Nejvyšší poet iterací (implicitn 100) a Maximální zmna (implicitn 0,001) v sekci Iterace (hlavní nabídka Nástroje Možnosti karta Výpoty, Obr. 59). ešení bude ukoneno, pokud bude bu dosaženo menšího rozdílu dvou po sob následujících výsledk než 0,001 nebo 100 iterací. Požadujeme-li pesnjší ešení, je teba tyto hodnoty zmnit.

Obr. 202 ešení kubické rovnice nástrojem Hledání ešení


143

I když je to zcela evidentní, je teba zdraznit, že nástroj Hledání ešení lze použít pouze tehdy, máme-li dv buky svázané vzorcem. Úspšnost numerické metody znanou mrou ovlivuje správný poátení odhad ešení, který lze dobe zjistit pomocí grafického ešení – vypoítat zdrojová data vyšetované funkce a vynést je do grafu. Poátení odhady ešení odeteme pi prchodu funkce osou x.

9.4 Doplnk ešitel

ešitel je nástroj, kterým lze numericky ešit dva typy úloh:

I. nalezení extrému funkce nebo nalezení konkrétní funkní hodnoty funkce.

II. nalezení konkrétních hodnot nezávisle promnných funkce nebo nalezení konkrétních hodnot konstant, které vystupují ve funkním pedpisu.

Úlohu je teba specifikovat v dialogovém oknu Parametry ešitele (Obr. 203), které se zobrazí píkazem Nástroje ešitel. Pokud není píkaz ešitel v menu Nástroje pítomen, je teba doplnk nainstalovat (hlavní nabídka Nástroje Doplky zaškrtnout v seznamu doplnk ešitel OK).

Ped vyvoláním dialogového okna Parametry ešitele musí být bukový kurzor umístn v buce; nesmí být oznaen graf.

Obecn platná pravidla pro nastavení parametr ešitele jsou následující:

Nastavit buku – v tomto poli mže, ale nemusí být adresa buky, ve které je funkce (vzorec); záleží to na povaze úlohy, kterou potebujeme ešit. Podle výše uvedeného rozdlení na dva typy úloh, platí tato pravidla:

I. Pole Nastavit buku musí obsahovat adresu buky s funkcí, pokud hledáme:

maximum funkce – v takovém pípad je nutné zárove zapnout volbu Max;

minimum funkce – v takovém pípad je nutné zárove zapnout volbu Min;

hodnoty nezávisle promnných pi konkrétní funkní hodnot – v takovém pípad je nutné zárove zapnout volbu Hodnota a napsat konkrétní funkní hodnotu, které má funkce dosáhnout (nelze zadat odkazem). Toto použití ešitele odpovídá nástroji Hledání ešení; íslo v poli Hodnota v dialogovém okn Parametry ešitele odpovídá íslu v poli Cílová hodnota v dialogovém okn Hledání ešení.

II. Pole Nastavit buku nemusí obsahovat adresu buky s funkcí, pokud hledáme:

konkrétní funkní hodnotu funkce,

konkrétní hodnoty konstant (koeficient, exponent, …), které vystupují ve funkním pedpisu.

Do pole Nastavit buku se implicitn dosazuje adresa buky, na které je umístn bukový kurzor.

Mnné buky – odkaz na oblast (i nesouvislou), kde se nacházejí buky, jejichž hodnoty bude ešitel mnit tak dlouho, dokud nevyeší zadanou úlohu nebo dokud nedojde k ukonení výpotu (viz dále).


144

Pole Mnné buky musí být vyplnno vždy! Pokud by toto pole bylo prázdné, nemohl by ešitel zmnou hodnot v Mnných bukách hledat ešení.

Obr. 203 Dialogové okno Parametry ešitele

Odhad – do pole Mnné buky se automaticky doplní adresy všech bunk, které neobsahují vzorce, ale na které se pímo nebo nepímo odkazuje vzorec v buce, jejíž adresa je uvedena v poli Nastavit buku. Pokud pesn víme, které buky mají vliv na výsledek ešení, tj. které buky zadat do pole Mnné buky, nebudeme toto tlaítko používat.

Omezující podmínka – seznam podmínek, které mají být pi ešení dodrženy. Podle typu úlohy platí tato pravidla:

V pípad, že vyšetujeme minimum, maximum nebo konkrétní hodnotu funkce (tzn., že pole Nastavit buku je vyplnno a že je zapnuta volba Max/ Min/ Hodnota), mže, ale nemusí seznam obsahovat podmínky, za kterých se má maximum, minimum nebo konkrétní funkní hodnota vyšetovat.

Pokud nám jde o zjištní konkrétních hodnot, kterých dosáhnou konstanty nebo nezávisle promnné ve funkním pedpisu za splnní uritých podmínek, musí být tyto podmínky uvedeny v seznamu (v takovém pípad není vyplnno pole Nastavit buku). ešitel mní obsah bunk uvedených v poli Mnné buky tak dlouho, dokud nebudou splnny uvedené podmínky nebo dokud nedojde k ukonení výpotu (viz dále).

Tlaítkem Pidat se zobrazí dialogové okno Pidat omezující podmínku (Obr. 204). Zde se do pole Odkaz na buku zadá adresa buky, na kterou se omezující podmínka vztahuje, zvolí se relaní operátor (pop. se zvolí omezení na celé nebo binární íslo) a do pole Omezující podmínka se zadá adresa buky (nebo konkrétní íslo), s jejímž obsahem se porovnává obsah buky, na kterou se podmínka vztahuje. Tlaítkem Pidat (Obr. 204) se zobrazí opt dialogové okno Pidat omezující podmínku s prázdnými poli a je možné pidat další podmínku; tlaítkem OK se vrátíme zpt do dialogového okna Parametry ešitele. Pro jednu buku lze nastavit maximáln dv omezující podmínky. Tím lze definovat interval, ve kterém se smí/nesmí hodnota buky vyskytovat.

Stávající podmínku lze v seznamu podmínek oznait, a poté tlaítkem Zmnit zobrazit dialogové okno Zmnit omezující podmínku (Obr. 204) pro editaci podmínky nebo tlaítkem Odstranit vybranou podmínku ze seznamu vymazat.


145

Obr. 204 Dialogové okno Pidat/Zmnit omezující podmínku

Vynulovat – stiskem tlaítka se všechna pole dialogového okna Parametry ešitele vyprázdní a lze definovat nové nastavení.

Možnosti – stiskem tlaítka se zobrazí dialogové okno Možnosti ešitele (Obr. 205), ve kterém lze urit následující:

podmínky ukonení výpotu – délku procesu ešení lze omezit zadáním hodnot do polí Maximální as (max. 32 767 sekund), Iterace (max. 32 767 iterací), Pesnost (desetinné íslo od nuly do jedné; ím více desetinných míst, tím vtší pesnost je nastavena), Tolerance (lze použít pouze u podmínek nastavených na celé íslo; stanoví procentuální pípustnou odchylku skutené hodnoty od požadované celoíselné hodnoty), Konvergence (lze použít pouze pro nelineární problémy; desetinné íslo od nuly do jedné – pokud je relativní zmna ve všech posledních pti iteracích nižší než zadané íslo, výpoet koní).

Lineární model – lze zaškrtnout pouze pro lineární optimalizaní problémy, kdy všechny vztahy v modelu jsou lineární.

Nezáporná ísla – nastaví nulovou dolní pípustnou hranici pro všechny buky z oblasti Mnné buky.

Automatické mítko – lze použít pouze v pípad, že se vstupní a výstupní hodnoty liší o nkolik ád.

Zobrazit výsledek iterace – po každé iteraci se výpoet peruší a zobrazí se aktuální hodnoty.

Extrapolace, Derivace, Metoda – lze experimentovat s nastavením v tchto sekcích a sledovat, zda uritá kombinace nepovede k lepším výsledkm, pípadn – pokud ešitel zobrazí zprávu, že nenalezl ešení – zda pro uritou kombinaci peci jen nebude možné ešení nalézt.

Uložit model – pokud potebujeme v jednom listu použít ešitele vícekrát, je teba aktuální nastavení dialogových oken Parametry ešitele a Možnosti ešitele (tzv. model) uložit. Model se ukládá do sloupcové oblasti v listu (poet ádk oblasti je roven potu podmínek + 2); odkaz na ni je požadován v dialogovém okn Uložit model (Obr. 206). Do tohoto okna je automaticky zadán odkaz na oblast potebné velikosti, ale asto nevhodného umístní. Je úelné zadat adresu první buky budoucí oblasti pro uložení modelu a poítat s tím, že uložení modelu vyžaduje výše uvedený poet ádk.

Organizace uloženého modelu: buka v prvním ádku obsahuje informaci o celkovém potu mnných bunk (automaticky je do ní zadána funkce =POET(Oblast Mnné buky)); buka v posledním ádku obsahuje matici konstant,


146

ve které jsou postupn uvedeny konkrétní zadané hodnoty a stav zapnutí jednotlivých voleb v dialogových oknech Parametry ešitele a Možnosti ešitele. Vnitní buky obsahují každá vzorec s jednou podmínkou, jehož výsledkem je logická hodnota (PRAVDA – podmínka byla splnna, NEPRAVDA – podmínka nebyla splnna).

Pokud je ešitel použit v listu pouze jedenkrát, není teba model ukládat – je automaticky uložen pi uložení sešitu.

Naíst model – dialogové okno Naíst model (Obr. 206) vyžaduje odkaz na oblast, kde je potebný model uložen. Po stisku tlaítka OK se zruší aktuální nastavení dialogových oken Parametry ešitele a Možnosti ešitele a je nahrazeno nastavením z nateného modelu.

Obr. 205 Dialogové okno Možnosti ešitele Obr. 206 Dialogové okno Uložit/Naíst model

Stiskem tlaítka ešit se zahájí výpoet, po jehož skonení se zobrazí dialogové okno Výsledky ešení (Obr. 207) s informací, zda ešitel nalezl i nenalezl ešení. Aktuální hodnoty v mnných bukách lze pijmout ( Uchovat ešení), nebo zamítnout ( Obnovit pvodní hodnoty). O prbhu ešení lze zárove na samostatný list vygenerovat zprávu volbou typu zprávy: Výsledková, Citlivostní, Limitní.

9.4.1 Scéná U ady úloh neexistuje jediné možné ešení, ale celá ada více i mén vhodných ešení. Z hlediska MS Excel znamenají tyto rzné varianty rznou sadu konstant v bukách, na které se odkazují vzorce. Zmníme-li konstanty, dostaneme jinou variantu ešení. Abychom se mohli k jednotlivým variantám ešení vracet a porovnávat je, umožuje MS Excel uložit tzv. scéná, tj. kompletní informaci o umístní vybraných bunk a o jejich konkrétních hodnotách. K jednotlivým variantám ešení se potom vracíme prostednictvím scéná, kdy se do vybraných bunk natou uložené hodnoty. Tlaítko Uložit scéná v dialogovém okn Výsledky ešení (Obr. 207) umožní uložit informace o aktuálních hodnotách mnných bunk. V dialogovém okn Uložit scéná (Obr. 208) vyplníme název scénáe K tmto hodnotám se vrátíme postupem: hlavní nabídka Nástroje Správce scéná vybrat konkrétní scéná ze seznamu uložených scéná tlaítko Zobrazit.


147

Obr. 207 Dialogové okno Výsledky ešení Obr. 208 Dialogové okno Uložit scéná

Scéná lze uložit i bez vazby na doplnk ešitel postupem: hlavní nabídka Nástroje Správce scéná tlaítko Pidat zobrazí se dialogové okno Upravit scéná (Obr. 209), do kterého lze zadat název scénáe, odkaz na oblast mnných bunk, napsat komentá, zamknout, pop. skrýt. Po stisku tlaítka OK se zobrazí dialogové okno Hodnoty scénáe (Obr. 210), ve kterém je seznam všech mnných bunk vetn jejich hodnot ukládaných do scénáe. Tlaítkem OK se scéná uloží, tlaítkem Pidat se dostaneme zpt do dialogového okna Upravit scéná s prázdnými poli pro založení nového scénáe.

Píklad na Obr. 209 a Obr. 210 odpovídá uložení scénáe pro ešení soustavy lineárních rovnic uvedené v kap. Zadání maticového vzorce – mnné buky pedstavují matici soustavy a vektor pravých stran. Zmnou hodnot v listu lze ešit jinou soustavu tí lineárních rovnic o tech neznámých; k pvodní soustav se lze vrátit prostednictvím uloženého scénáe.

Obr. 209 Dialogové okno Upravit scéná Obr. 210 Dialogové okno Hodnoty scénáe

9.4.2 Hledání extrém funkce Pro nalezení minima/maxima funkcí pomocí prostedk MS Excel nelze použít nástroj Hledání ešení, nebo do pole Cílová hodnota je teba napsat konkrétní známou hodnotu. Minimum/maximum funkcí jsou však hodnoty, které neznáme. V tchto pípadech musíme použít ešitele.

Konkrétní nastavení parametr ešitele si ukážeme na píkladu nalezení extrém funkce . Na Obr. 211 jsou vypotena zdrojová data a nakreslen graf vyšetované

funkce. Pro vlastní ešení není graf nutný, je ale názorný a pedstavuje hrubou kontrolu nalezených výsledk. Funkce má ti lokální extrémy. Nalezení každého extrému vyžaduje nové nastavení parametr ešitele, jak je konkrétn uvedeno na Obr. 211.

Pi hledání lokálního extrému není teba nastavovat omezující podmínky, ale je dležitý správný poátení odhad, který je pedstavován hodnotou v buce, jejíž minium/maximum hledáme. Pokud ešitel nenalezne ešení, je možné zjemnit krok zdrojových dat nebo pidat omezující podmínky pro lokalizaci nezávisle promnné do užšího intervalu.


148

=B3^6+4*B3^3-3*B3

Obr. 211 Hledání extrém funkce ešitelem

9.4.3 Hledání prseíku dvou funkcí Pokud hledáme prseík dvou funkcí ( )1 1y f x= a ( )2 2y f x= , mžeme vypoítat jejich rozdílovou funkci 1 2y y y= − a pomocí nástroje Hledání ešení nalézt hodnotu x, pro kterou

( ) 0y x = . Pokud použijeme ešitele, není teba poítat rozdílovou funkci.

Jako píklad vyešíme prseík funkcí 1 siny x= , 2 0,5y x= pro 0,x ∈ π . Výpoet zdrojových dat a graf obou funkcí je na Obr. 212 a). Ani zde není graf pro vlastní ešení nutný.

Krom prseíku v bod [0;0] se funkce protínají na intervalu 0,x ∈ π ješt v bod [1,895494; 0,947747]. Souadnice prseíku zjistíme, pokud nastavíme parametry ešitele podle Obr. 212 b).

=0,5*C3

=SIN(C3) =PI()*B3

a) zdrojová data a graf b) parametry ešitele

Obr. 212 Prseík dvou funkcí


149

9.5 Lineární regrese

Tento nástroj lze ve velmi omezeném potu praktických pípad použít k proložení kivky známého analytického vyjádení datovými body v grafu (pipomeme si, že hladká ára je kivka interpolující datové body v grafu, ale její rovnici nelze zjistit). Postup je následující: oznait adu v grafu, jejíž datové body chceme proložit kivkou z místní nabídky ady, resp. z hlavní nabídky Graf Pidat spojnici trendu14. Zobrazí se dialogové okno Pidat spojnici trendu (Obr. 213), ve kterém lze na kart Typ zvolit následující typy lineární regresní funkce proložené metodou nejmenších tverc datovými body:

y a bx= + ................................lineární regrese y na x;

lny a x b= + ............................logaritmická regrese y na x;

11 0...n n

n ny b x b x b−−= + + + .....polynomická regrese y na x (až do n = 6);

by ax= ....................................mocninná regrese y na x;

ebxy a= ..................................exponenciální regrese y na x;

Klouzavý prmr ..........................vykreslí kivku postupn spojující vypotené prmrné hodnoty z uritého potu bod zadaného jako perioda, ímž odfiltruje kolísání dat.

Na kart Možnosti (Obr. 214) lze zvolit název vykreslené regresní kivky, zadat interval extrapolace (volby Dopedu/Nazpt) a u lineární, polynomické a exponenciální regrese zadat hodnotu, ve které má kivka protnout osu y. Dležité je zaškrtnout volbu Zobrazit rovnici regrese, která do grafu pidá textové pole s analytickým vyjádení zobrazené kivky. Lze zaškrtnout volbu Zobrazit hodnotu spolehlivosti, což je hodnota od nuly do jedné, která se pidá do grafu (Obr. 215). ím blíže jedné, tím je vtší pravdpodobnost, že proložená kivka správn vystihuje funkní závislost mezi hodnotami y a x datových bod. To ovšem ješt neznamená, že tvar kivky bude správný, jak ukazuje polynomická regrese na Obr. 216.

Obr. 213 Dialogové okno Pidat spojnici trendu,

karta Typ Obr. 214 Dialogové okno Pidat spojnici trendu

karta Možnosti

14 Spojnice trendu je oznaení v MS Excel pro lineární regresní funkci. Regresní funkce se nazývá lineární, je-li

lineární funkcí neznámých parametr; ve výše uvedených typech regresních funkcí to jsou to parametry a, b, bi


150

Obr. 215 Vhodný tvar regresní kivky Obr. 216 Nevhodný tvar regresní kivky

9.6 Doplkové funkce a nástroje

Z velkého potu možností doplku Analytické nástroje zde uvedeme funkce z kategorie Inženýrská analýza pro poítání s komplexními ísly a Histogram z Analýzy dat. Použití dalších doplkových funkcí a nástroj viz nápovda k aplikaci.

9.6.1 Poetní operace s komplexními ísly Abychom mohli v MS Excel poítat s komplexními ísly, je teba nejprve komplexní íslo vytvoit funkcí COMPLEX(Reálná ást; Imaginární ást; Pípona). Dialogové okno Argumenty funkce COMPLEX je na Obr. 217. První dva argumenty mohou být ísla nebo odkazy na buky, jejichž obsahem je íslo. Implicitn je imaginární jednotka oznaena i; pokud chceme znait imaginární jednotku j, je teba vyplnit tetí argument.

Výsledkem funkce COMPLEX je z hlediska MS Excel textový etzec, který mže být argumentem všech ostatních funkcí pro operace s komplexními ísly. Jejich pehled a píklady výpotu je uveden na Obr. 218 (všimnme si, že krom funkce COMPLEX zaínají všechny ostatní funkce pro poítání s komplexními ísly IM…).

Obr. 217 Dialogové okno Argumenty funkce Complex


151

Obr. 218 Poetní operace s komplexními ísly

Vzhledem k tomu, že komplexní íslo je chápáno jako text (zarovnává se v buce doleva), neovlivníme poet desetinných míst íselným formátem buky. Ke snížení potu desetinných míst je teba použít funkci HODNOTA.NA.TEXT(íslo; „Kód formátu“) z kategorie Text, která nastaví íselný formát argumentu íslo v souladu s kódem uvedeným jako druhý argument funkce a výsledek pevede na textový etzec. Kód formátu musí být zadán jako text, tedy v uvozovkách.

Pokud bychom nap. chtli druhou odmocninu z komplexního ísla 1 + j umístného v buce C3 vypoítat pouze na ti desetinná ísla, použili bychom tuto složenou funkci: =COMPLEX(HODNOTA.NA.TEXT(IMREAL(IMSQRT(C3));"0,000"); HODNOTA.NA.TEXT(IMAGINARY(IMSQRT(C3));"0,000"))

výsledek je 1,099 + 0,455j.

9.6.2 Zpracování namených hodnot Vyhodnocení výsledk mení pedstavuje dosti širokou problematiku. Jako píklad zpracujeme data, která byla získána mením poloviny kulové plochy neznámého polomru na souadnicovém micím stroji (Obr. 219). Metodou nejmenších tverc nalezneme polomr mené koule, vytvoíme histogram a ukážeme si použití statistických funkcí MS Excel pro vyhodnocení základních statistických charakteristik. Budeme pedpokládat, že sted kulové plochy leží v poátku souadné soustavy micího stroje.

Z namených údaj je vidt, že mení probíhalo ve tech konstantních výškách mm v rozsahu úhlu s polárním krokem . Celkem bylo

zmeno 45 bod. Namenými body proložíme kulovou plochu tak, aby souet tverc vzdáleností všech namených bod od kulové plochy byl minimální. Budeme uvažovat kolmou vzdálenost nameného bodu od kulové plochy, tedy rozdíl polomru proložené kulové plochy a skuteného polomru vypoteného ze souadnic nameného bodu.


152

x (mm) ϕ (°) z = 10 mm z = 20 mm z = 30 mm

0 33,405 28,295 17,870 24 31,005 26,151 16,968 48 22,837 18,959 11,788 72 9,903 9,330 5,521 96 -3,509 -3,018 -1,927

120 -16,671 -14,519 -9,508 144 -27,131 -22,985 -14,164 168 -32,903 -27,710 -17,312 192 -32,620 -28,571 -17,184 216 -27,018 -22,842 -14,345 240 -16,366 -14,440 -9,450 264 -3,468 -3,033 -1,950 288 10,100 9,119 5,120 312 22,859 19,236 12,392 336 30,149 26,146 16,379

x y

z

R k

z k

y k x k

ϕ

Obr. 219 Mení kulové plochy

Metoda nejmenších tverc Vyjdeme z rovnice kulové plochy o polomru R se stedem v poátku:

2 2 2 2 0x y z R+ + − = . Ze souadnic , , , 1, 2, , 45k k kx z kϕ = , které máme k dispozici, vypoteme v každém bod hodnotu tgk k ky x= ϕ a velikost skuteného polomru kR podle vztahu

2 2 2k k k kR x y z= + + .

Pomocí ešitele nalezneme takový polomr R kulové plochy, pro který funkce

( )45

2

1k

k

R R=

−

dosáhne svého minima.

Kroky výpotu mžeme sledovat na Obr. 220 a). Souadnice bod jsou logicky uspoádány. Do buky F3 zadáme odhad 35, nastavíme parametry ešitele – Obr. 220 b) a zjistíme, že hledaný polomr kulové plochy je R = 34,965 mm.

Histogram Pro soubor vypotených hodnot Rk vytvoíme histogram a graf empirické distribuní funkce pomocí doplku Analytické nástroje. Histogram je graf, ve kterém jsou na vodorovné ose vyznaeny tídní intervaly a nad každým intervalem je sestrojen obdélník, jehož plocha je úmrná relativní etnosti. Z tvaru histogramu lze získat pibližnou pedstavu o prbhu hustoty pravdpodobnosti. Pedstavu o prbhu distribuní funkce sledované náhodné veliiny lze získat z kumulativních etností vynesených do grafu.

Vypotené hodnoty Rk je teba uspoádat podle velikosti – na Obr. 220 a) se nacházejí v oblasti I5:I49 – a zvolit vhodné intervaly, ve kterých budeme zjišovat poet vypotených hodnot, tzv. hranice tíd. Na Obr. 220 a) jsou hranice tíd v oblasti K5:K11.


153

=(F5-$F$3)^2

=SUMA(G5:G49) =ODMOCNINA(C5^2+D5^2+E5^2)

=C5*TG(RADIANS(B5))

a) postup výpotu R, histogram a kumulativní etnosti

b) nastavení parametr ešitele pro výpoet R c) dialogové okno Histogram

Obr. 220 Zpracování namených výsledk

Histogram vytvoíme postupem: hlavní nabídka Nástroje Analýza dat v dialogovém okn Analýza dat vybrat volbu Histogram tlaítko OK.

Zobrazí se dialogové okno Histogram – Obr. 220 c), ve kterém je teba zadat odkaz na uspoádané hodnoty podle velikosti do pole Vstupní oblast a odkaz na hranice tíd do pole Hranice tíd. Pokud oblast s hranicemi tíd obsahuje v prvním ádku název, který se má v budoucím grafu objevit jako popis osy x, zaškrtneme volbu Popisky. Dále zvolíme


154

poátení buku výstupní oblasti a zaškrtneme volbu Kumulativní procentuální podíl (do grafu se zobrazí kumulativní etnost) a Vytvoit graf.

Po stisku tlaítka OK se do listu pidá tabulka se zjištnými etnostmi (potu hodnot v píslušném intervalu) a kumulativními etnostmi (kumulativním procentuálním podílem jednotlivých interval). Zárove se vykreslí graf, který je kombinací sloupcového a spojnicového grafu – Obr. 220 a).

Statistické funkce K výpotu základních statistických charakteristik použijeme funkce z kategorie Statistické, jejichž argumentem mže být až 30 odkaz na oblasti. U tchto funkcí a u funkce SUMA mže jít o tzv. trojrozmrné oblasti, tj. oblasti zasahující na více list. Funkce, jejichž argumentem je oblast F5:F49 podle Obr. 220 a), jejich výsledky, výpotové vzorce a strunou charakteristiku jednotlivých funkcí uvádí následující tabulka.

funkce výsledek vzorec poznámka PRMR 34,9654 =PRMR(F5:F49) stední hodnota, aritmetický prmr

SMODCH 0,4450 =SMODCH(F5:F49) smrodatná odchylka

VAR 0,1981 =VAR(F5:F49) rozptyl

POET 45,0000 =POET(F5:F49) poet bunk, které obsahují ísla

MAX 36,2150 =MAX(F5:F49) maximální hodnota

MIN 33,5695 =MIN(F5:F49) minimální hodnota

LARGE 35,6473 =LARGE(F5:F49;2) k-tá nejvtší hodnota; zde k = 2

SMALL 34,1785 =SMALL(F5:F49;2) k-tá nejmenší hodnota; zde k = 2

MEDIAN 34,9190 =MEDIAN(F5:F49) prostední hodnota v uspoádaném souboru hodnot

PRMODCHYLKA 0,3310 =PRMODCHYLKA(F5:F49) prmr absolutních odchylek hodnot od stední hodnoty

DEVSQ 8,9127 =DEVSQ(F5:F49) souet tverc odchylek hodnot od stední hodnoty

SKEW -0,2370 =SKEW(F5:F49) šikmost – ukazatel nesymetrie rozdlení vypotených hodnot v porovnání s normálním rozdlením

KURT 1,8864 =KURT(F5:F49) špiatost – ukazatel strmosti rozdlení vypotených hodnot v porovnání s normálním rozdlením

Literatura

155

Literatura [1] Brož, M.: Mistrovství v Microsoft Excel 2000. Computer Press, Praha, 2000.

ISBN 80-7226-270-x

[2] Linkeová, I.: Odborný text ve Wordu. Nakladatelství Kopp, eské Budjovice, 2003. ISBN 80-7232-208-7

[3] Linkeová, I.: Interpolation Add-In for MS Excel. In: Mathematical and Computer Modelling in Science and Engineering. Prague: CTU 2003, p. 211 – 215, ISBN 80-7015-912-X.

Documents

EXCEL (NEJEN) PRO ELEKTROTECHNIKY excel.pdfExcel nejen pro elektrotechniky 6 1 Prvky aplikace MS Excel Na zaátku se budeme vnovat technikám práce se základními prvky MS Excel,