FINAN ČNÍ MAJETEK SE ZAM ĚŘ ENÍM NA BANKOVNICTVÍ V ČRbp.svse.cz/2009_Bakalarske_prace/kombinovana_forma/... · NA BANKOVNICTVÍ V ... - Peníze a pen ěžní vklady - Cenné

OUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management

Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku

FINANČNÍ MAJETEK SE ZAM ĚŘENÍM NA BANKOVNICTVÍ V ČR

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

Autor: Patrik Svoboda

Vedoucí bakalářské práce: Prof. Ing. Iva Živělová, CSc.

Znojmo, duben 2009

Abstrakt

Bakalářská práce „Finanční majetek se zaměřením na bankovnictví v ČR“

pojednává o finančním majetku se zaměřením na bankovnictví především v České

republice. Teoretická část se zabývá obecným pojetím, členěním, historií a současným

pojetím finančního majetku v bankovnictví. Poté je práce zaměřena na měnovou politiku

České národní banky v období 1998 – 2004.

Abstract

Bachelor thesis „The financial possession with a wiew to banking in Czech

republic“ deals with the financial possession with a wiew to banking above all in Czwch

republic. The theoretical part deals with their generally conception, division, history and

curently conception of the financial possession in banking. Then is this bachelor thesis

oriented on the monetary policy in Czech republic dubing 1998 – 2004.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Daň Finanční majetek se zaměřením na

bankovnictví v ČR“ vypracoval samostatně, pod vedením Prof. ing. Ivě Živělové, CSc. a

uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje.

Ve Znojmě dne 28. dubna 2009

_____________________

Patrik Svoboda

Na tomto místě chci poděkovat Prof. ing. Ivě Živělové, CSc. za cenné a odborné rady,

kterými p řispěla k vypracování této bakalářské práce.

Obsah

1. Úvod……………………………………..……………………………..……… .8 2. FINANČNÍ MAJETEK ………………..………………………………...….. 10 2.1. Krátkodobý finanční majetek………..…………………… ……… ……. 10 2.2. Dlouhodobý finanční majetek………..…………………… ……… …… 13 3. BANKOVNÍ ÚČETNICTVÍ ………..…………………… …… ……... 14 4. INVESTIČNÍ BANKOVNICTVÍ …..…………………… … ………... 16 4.1. Modely investičního bankovnictví……..………………… .……………. 17 4.2. Emisní obchody…………………………..…………… …… ………… ..18 4.3. Vlastní a zprostředkovatelské obchody……..………… ……… ……… ..19 4.4. Majetková správa……………………………..…………… …… …… …20 4.5. Finanční trh a jeho členění……………………..………… ……… … …..20 5. CENTRÁLNÍ BANKA A JEJÍ FUNKCE ……..…… ………… … ….22 5.1. Regulace a dohled bankovního systému…………...... …………...… . ….22 5.2. Banka bank……………...……………………… ……….……...… …..23 5.3. Banka státu……………………………………… ...……..…………… …..23 5.4. Reprezentace státu v měnové oblasti………………………..……… …...24 6. VÝVOJ CENTRÁLNÍHO BANKOVNICTVÍ V ČESKÉ HISTORII ....25 6.1. Bankovní úřad Ministerstva financí (1919 – 1926)…...……………………25 6.2. Národní banka československá (1926 – 1939)………..……………………26 6.3. Státní banka československá (1950 – 1989)…………..……………………29 6.4. Státní banka československá (1989 – 1993)…………….………………….31 7. MĚNOVÁ POLITIKA ČNB……………………………..……………….31 7.1. Rok 1998…………………………………………………..………………..31 7.2. Rok 1999……………………………………………………..……………..35 7.3. Rok 2000……………………………………………………...…………….37 7.4. Rok 2001……………………………………………………...…………….40 7.5. Rok 2002……………………………………………………...…………….43 7.6. Rok 2003……………………………………………………...…………….46 7.7. Rok 2004……………………………………………………………………49 8. Závěr…………………………………………………………………………….57 POUŽITÉ ZDROJE ………………………………………………………………58

Přílohy………………………………………………………………… …………59

8

1. Úvod

Tématem bakalářské práce je finanční majetek, jeho obecné vysvětlení a následné

zaměření na bankovnictví. S finančním majetkem se potkáváme každý den a proto záležitosti

související s touto problematikou zajímají drtivou většinu společnosti.

V úvodní kapitole jsem se věnoval obecnému vysvětlení finančního majetku, jeho kde

jsem se nesnažil o podrobnou analýzu, poněvadž jsem se v práci nesoustředil na finanční

majetek jako celek, ale na jeho využití v bankovnictví. Což jsem se snažil přiblížit

v následující kapitole, kde jsem se zaměřil na členění bank a jejich základní činnosti, které

upravuje zákon o bankách 21/1992 Sb. V případě ČNB 6/1993 Sb.

V další kapitole jsem se zabýval investičním bankovnictvím, tedy obchodování

s cennými papíry. Zaměřil jsem se zde na modely a podruhy investičního bankovnictví a jeho

využití v České republice a ostatních vyspělých zemích.

V následujících dvou kapitolách popisuji centrální banku a její funkce. Zaměřil jsem

se na historii centrální banky, která sahá do dvacátých let dvacátého století až po její podobu

do roku 1993.

Praktická část je věnována měnové politice České národní banky, kde jsem se zaměřil

na období 1998 – 2004. Snažím se zde vysvětlit směr jakým se ubírá ČNB v daných obdobích

a následné vývoje a dopady na ekonomiku v České republice.

V závěru se budu zamýšlet nad vývojem České národní banky a její význam. A

následně také vývoj hospodářství a měnové politiky České národní banky.

9

Cíle a metodika K vypracování bakalářské práce je třeba prostudovat odbornou literaturu a získat

odborné zkušenosti.

Hlavním cílem je provést analýzu finančního majetku a následné specifikace

v bankovnictví c České republice. Dalším cílem je analyzovat působení České národní banky

v sektoru měnové politiky. S využitím výsledků provést jejich komparaci.

Ke splnění výše uvedených cílů je nutné si vymezit základní pojmy spojené

s finančním majetkem a následnou strukturalizaci k využití bankovnictví a jeho investičním

aktivitám. Dále je pak potřebné provést analýzu historického vývoje, konstrukčních prvků,

základního rozdělení a aktuálních legislativních úprav. V teoretické části bylo čerpáno

především z odborné literatury, která souvisí s tématem finančního majetku v České

republice.

Při podrobném popisu a vysvětlení finančního majetku nebyl zkoumán celek, ale

zaměřeni bylo na bankovní sektor a následně na měnovou politiku ČNB.

V práci byly aplikovány matematické a statistické metody. Dále pak také i základní

kvantitativní metody. Pro srovnávací tabulky bylo nutno použít stejné jednotky.

10

2. Finanční majetek Pod pojmem finanční majetek rozumíme:

- Peníze a peněžní vklady

- Cenné papíry úvěrové (dluhopisy, pokladniční poukázky)

- Cenné papíry majetkové (akcie)

- Odvozené cenné papíry (opční poukazy)

- Finanční účast na podnikání jiných účetních jednotek (podílové cenné papíry a vklady)

- Uzavřené pojistky

- Umělecká díla

- Předměty z drahých kovů

Podle toho, zda splatnost úvěrových cenných papírů je kratší či delší než jeden rok nebo

u majetkových cenných papírů je firma hodlá držet po dobu kratší než jeden rok či déle, jedná

se o finanční majetek dlouhodobý nebo krátkodobý. U dlouhodobého finančního majetku se

používá také pojmenování „finanční investice“.

2.1 Krátkodobý finanční majetek

Do krátkodobého finančního majetku patří především cenné papíry, které se dále člení na

majetkové a úvěrové. Majetkové CP znamenají zakládající podíl na vlastněné společnosti

(akcie, podílové listy). Dlužné CP představují úvěrový vztah mezi emitentem a věřitelem.

Emitent si ve skutečnosti půjčuje od věřitele určitou částku, zároveň platí majiteli dlužného

CP úroky nebo jinou odměnu. V dohodnutý okamžik splatnosti musí emitent majiteli

dlužného CP opět proplatit CP. Patří sem dluhopisy, obligace, směnky, zástavní listy, atd.).

Pro zaúčtování krátkodobých cenných papírů se používá účtová skupina 25. Existují dva

způsoby oceňování a to buď oceňování finančních účtů nominální hodnotou. Patří sem

peněžní prostředky, ceniny a závazky v 2. účtové třídě. Při druhé variantě se nakoupené CP

oceňují pořizovací cenou. Spadají sem jak majetkové, tak dlužné CP. Do pořizovací ceny se

11

zahrnují přímé náklady související s jejich pořízením. Nejčastější jsou poplatky a provize

makléřům a burzám.

Při vyřazování CP lze použít ocenění pomocí váženého aritmetického průměru

z pořizovacích cen nebo metodu FIFO. Tento způsob lze použít jen v případě, že jsou CP

stejného druhu, stejných emitentů a stejných měn.

V souvislosti s krátkodobým finančním majetkem se účtuje o:

- pořizování cenných papírů

- jejich prodeji a vyřazování

- jejich proplacení (dlužné CP)

- inventarizačních rozdílech CP

- kurzovních rozdílech

Při pořizování CP nezáleží na tom, zda se jedná o majetkový nebo dlužný CP (to ošetří

analytická evidence), je nutno využít kalkulační účet 25x – Pořizování KFM. Na tomto účtu

se vypočítá celková pořizovací cena a teprve potom se CP převede na majetkový účet.

Při prodeji CP musíme účtovat dvě operace a to prodej v prodejní ceně a úbytek CP buď

v ceně pořízení nebo v přeceněné hodnotě.

CP účtované v účtové skupině 25 je nutno s výjimkou CP držených do splatnosti

přecenit ke dni účetní závěrky tzv. reálnou hodnotou. Reálnou hodnotou se rozumí:

- Tržní hodnota

- Soudní odhad

Při přeceňování je nutno důsledně brát ohled na to, zda se jedná o majetkový CP nebo

dlužný CP. Změna reálné hodnoty se téměř vždy účtuje do nákladů a výnosů, ale rozdílné

účty se použijí při přeceňování majetkových a dlužných CP. Souvztažným účtem je vždy

příslušný majetkový účet.

12

1

Peníze na cestě

Účtová skupina 26, která slouží k překlenutí časového nesouladu mezi vklady a výběry

peněz a jiných hotovostí a doručením příslušných účetních dokladů. Využívá se při převodech

mezi pokladnou a běžným účtem, mezi bankovními a úvěrovými účty a také vzájemně mezi

bankovními účty.

Inventarizace krátkodobého finančního majetku

Inventarizační rozdíly, tedy úbytky a přebytky, se účtují podle druhu majetku. U pokladní

hotovosti a cenin se úbytky účtují na účet manka a škody na finančním majetku. V případě, že

existuje hmotná odpovědnost, předepíše se úhrada manka zaměstnanci přes účet Pohledávky

za zaměstnanci a jako ostatní finanční výnos. Přebytky se vždy účtují jako zvýšení majetku a

Ostatní finanční výnosy. Chybějící CP se účtují v rámci převodů v analytické evidenci na účet

CP umořovacím řízení. Manko nebo škoda u ostatního majetku se účtuje jako úbytek majetku

a náklad na účty manka a škody na finančním majetku.1

Kurzové rozdíly u finančního majetku

Kurzový rozdíl vzniká u majetku znějícího na zahraniční měnu, který je nutný přepočítat

na měnu tuzemskou, z důvodu pohybu devízových kurzů na devízových trzích. Kurzový

rozdíl může mít dvě podoby a to buď ztrátovou nebo ziskovou. O kurzových rozdílech se

účtuje ke dni uskutečnění účetního případu a ke dni účetní uzávěrky. Kurzové rozdíly u CP a

podílů, s výjimkou CP držených do splatnosti, se při ocenění k okamžiku účetní závěrky

považují za součást ocenění reálnou hodnotou. Účtuje se o nich stejně jako u jiného majetku.

Při přeceňování na reálnou hodnotu musíme dávat pozor, aby nebyly tyto částky účtovány

ještě jednou jako snížení hodnoty CP.

1 KOVANICOVÁ, D., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-129-7.

13

2.2 Dlouhodobý finanční majetek

Jedná se o cenné papíry a vklady majetkového charakteru, které představují určitý

podíl na základním kapitálu podniku. Patří sem cenné papíry úvěrového charakteru (dluh

podniku, který je vydal). Dále to jsou nemovitosti, zlato, šperky, umělecké předměty

apod., Tyto finanční investice podnik nakoupil za účelem obchodování nebo pronájmu.2

Pro některé podniky jsou finanční investice hlavní náplní jejich činnosti, tudíž jsou

tyto výnosy hlavní složkou hospodářského výsledku. Jedná se zejména o banky,

pojišťovny a investiční společnosti. Ostatní podniky investice pořizují za účelem ovládání

jiné účetní jednotky nebo za účelem výhodného uložení volných peněžních prostředků.

Finanční investice účtujeme v účtové skupině 06, jedná se o Dlouhodobý finanční

majetek, který máme v držení déle než 1 rok. Patří sem zejména:

- akcie, vklady a účasti v jiných podnicích

061 – Podílové cenné papíry a vklady v podnicích s rozhodujícím vlivem (nad 50%),

062 – Podílové cenné papíry a vklady v podnicích s podstatným vlivem (20 – 50%),

063 – Realizovatelné cenné papíry a podíly (do 20% podílu ZK),

065 – Dlužné cenné papíry držené do splatnosti.

- dlouhodobé půjčky

066 – Půjčky podnikům ve skupině,

067 – Ostatní půjčky.

- ostatní dlouhodobý finanční majetek, to znamená ostatní dlouhodobé cenné papíry

(obligace, vkladové listy, termínované vklady), dále také nemovitosti, umělecká díla apod.

069 – Ostatní dlouhodobý finanční majetek

2

2 2 KOVANICOVÁ, D., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-129-7

14

Finanční investice pořizujeme nákupem akcií, vkladů, účastí, vkladů účastí, nákupem dalších

cenných papírů, převodem z hmotného majetku na finanční investice, nákupem nemovitostí a

uměleckých předmětů, poskytnutím dlouhodobého úvěru.

Při prodeji finančního majetku účtujeme prodejní cenu jako finanční výnos ve prospěch

účtu 661 – Tržby z prodeje CP a vkladů na vrub účtu 315 – Ostatní pohledávky. Zároveň

zaúčtujeme úbytek finančního majetku v pořizovací ceně na vrub účtu 561 – Prodané cenné

papíry a podíly a ve prospěch účtu 061 (062, 063, 065). Musí se vést analytická evidence

podle jednotlivých druhů majetku.

Mezi výnosy z finančního majetku patří akcie přenášející podíl na zisku ve formě

dividend, vklady a účasti přinášející podíl na zisku podílové listy přinášející podíl na zisku

zhodnocení, dluhopisy, termínované vklady přinášející úroky.

3. Bankovní účetnictví

je trochu odlišné od účetnictví pro podniky a podnikatele. Je to dáno předmětem

činností bank.

V účetnictví se odrážejí funkce, které banky vykonávají v ekonomice země. Proto je

možné se zmínit o jednotlivých druzích bank.

Podle základního třídění se banky dělí na tři druhy :

- Emisní – emise a stahování peněz, řízení peněžního oběhu, správa, ochrana a řízení

domácí měny, prosazování zájmů státu v bankovním systému ,usměrňování činnosti

obchodních bank.

- Obchodní - Poskytují základní druhy komerčních aktivit a operují na celém trhu.

- Specializované – Operují na vymezeném segmentu trhu, např. nabízejí jen vybrané

bankovní produkty ( kupř. stavební spořitelny ), jsou to banky pro určité odvětví,

banky regionální.

15

Základní činností bank tvoří přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Kromě toho však

banky mohou vykonávat a vykonávají i jinou činnost jako např.:

- platební a zúčtovací styk

- investování do cenných papírů na vlastní účet

- vydávání platebních prostředků ( např. platebních karet,cestovních šeků )

- poskytování záruk

- obstarávání akreditivů

- obstarávání inkasa platebních dokumentů

- obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami v oblasti

termínovaných obchodů (futures) a opcí (ptions) včetně kursových a úrokových

obchodů a s převoditelnými cennými papíry

- účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb

- finanční pronájem

- finanční makléřství

- poskytování porad ve věcech podnikání

- uložení a správa cenných papírů a jiných hodnot

- výkon funkce depozitáře investičního fondu

- směnárenská činnost ( nabídkou a poptávkou devizových prostředků)

- poskytování bankovních informací

- pronájem bezpečnostních schránek

- poskytování služeb v telefonickém bankovnictví

Za vedlejší činnost banky považujeme např. tyto činnosti :

- pronájem bytových a nebytových prostor

- stravovaní nebo ubytovací služby

- poskytování softwarových služeb

16

- vydavatelství, publikační činnost

Povolení k těmto činnostem uděluje ČNB na základě žádosti banky. Současná právní

úprava činností bank je obsažena v zákonu 21/1992 Sb. Zákon o bankách. Pokud jde o činnost

ČNB je upravena zákonem 6/1993 SB. O české národní bance.

4. Investiční bankovnictví

Jsou to operace prováděny s CP, s finančními deriváty a ostatními nástroji privátních

finančních trhů.

Do Investičního bankovnictví patří:

- Emisní obchody

- Vlastní a zprostředkovatelské obchody

- Depozitní obchody

- Majetková správa

- Fúze a akvizice

Obsahuje především zprostředkovatelské obchody na účet zákazníků, dále potom také

obchody na vlastní riziko (účet banky). Za posledních pár let jsme zaznamenali navýšení

významu obchodu s CP i jiných nástrojů užívaných na finančních trzích. Zpravidla na tyto

trhy však nemají drobní investoři přímý přístup, a proto roste úloha zprostředkovatelů těchto

obchodů, což především plní banky, ale i jiní obchodníci.3

Zdrojem zisku i investičním bankovnictví je zprostředkovatelská provize, nebo také

rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem, marže s rozdílem aktivních a pasivních úrokových

obchodů. Do investičního bankovnictví také zahrnujeme vlastní obchody bank prováděné

s CP, ale rozsahem zpravidla nepřevyšují obchody zprostředkované klienty.

3

3 MUSÍLEK, p., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6

17

Banky jsou zákonem omezovány, především v nákupu CP na vlastní účet, z důvodu vysokého

rizika na finančních trzích, podobné je to i u finančních derivátů. Centrální banka i právní

předpisy nutí banky k vytváření rezerv na tyto obchody. Právní úprava investičního

bankovnictví vychází ze zákona č. 591/92 Sb. o cenných papírech.

Tento zákon definuje podmínky, které musí splnit žadatel o licenci, žádost se podává

ministerstvu financí, povolení se uděluje po splnění věcných personálních předpokladů pro

výkon činností.

4.1. Modely investičního bankovnictví

Model univerzálního bankovnictví

Tento model se nejvíce využívá u nás a ve střední Evropě. Je charakteristický pro

německy mluvící země, tedy Německo, Švýcarsko a Rakousko. Banky mají povoleno

provádět komerční i investiční obchody (přijímají vklady, poskytují úvěry, zabezpečují

platby, obchodují s CP a uskutečňují i další služby zákaznické služby).

Mezi investičními a komerčními odděleními banky probíhá volný tok informací.

Nespornou výhodou je široká nabídka služeb z pohledu klienta. Z pohledu banky je kladem

možnost rozložení rizka a snižování nákladů. Nevýhodou je konflikt zájmů mezi investičními

a komerčními obchody ve využívání informací o klientech. Dále pak nedostatečná kontrola

nákladů, snížení konkurence a vytvoření oligopolu na bankovním trhu, tudíž se snižuje

celková efektivnost bankovnictví.

Model segmentovaného bankovnictví

Tento model vznikl v roce 1933 v USA po vlně bankrotů a funguje tam i v

současnosti. Komerční bankovnictví zde bylo odděleno od investičního, tedy banky jsou buď

klasickou komerční bankou nebo obchodují s CP.

18

Tento zákon se však vztahuje pouze pro území USA, v případě, že americké banky

působí mimo území USA, mohou obchodovat s CP z důvodů konkurenceschopnosti. Po 2.

světové válce začalo využívat tento systém i Japonsko.

Smíšený model bankovnictví

Model používaný v Maďarsku a Itálii. Banka má pravomoc vykonávat pouze

komerční obchody, ale může mít i 100%ní podíl ve firmě s CP, tyto systémy jsou však od

sebe odděleny. Hlavním úkolem je zabránit konfliktu zájmu, to znamená omezení pohybu

informací mezi podnikem, bankou, obchody s CP.

4.2. Emisní obchody Pod pojmem emise rozumíme vydání a první umístění CP na trh. Účelem je získat na

trhu volné finanční prostředky. Jelikož jsou přípravné práce a vlastní umístění velice náročná

činnost vyžadující znalost práva a znalost trhu, využívají emitenti služeb zprostředkovatelů,

což je v našich podmínkách a ve světě využívání služek bank.

Členění emisních procesů

Poradenství – Emitent kontaktuje banku nebo obchodníka s CP a zjistí si, jak získat

finanční prostředky trhu. Banka poté provede analýzu emitenta a analýzu situace na finančním

trhu. Na základě této analýzy klientovi doporučí druh CP a formu umístění. Rato fáze

zpravidla končí uzavřením smlouvy „ Zprostředkování umístění emise CP“.

Příprava prospektu a registrace emise – Pří schvalování, které uskutečňuje

ministerstvo financí, musí být dodrženy veškeré legislativní předpisy. Jedná se hlavně o

vypracování prospektu emitenta a registraci emise. 4

19

Vytvoření emisního konsorcia – Tato váze není vždy nutná, v případě menších emisí stačí 1

obchodník. U větších emisí se vytváří konsorcium, které zpravidla obsahuji 3 skupiny členů.

A to manažer emise, který celou emisi řídí. Dále pak ručitelská skupina, obsahuje více

subjektů (skupina firem), které jsou na vlastní riziko a na vlastní účet zavázány odkoupit

emisi nebo její část. V poslední řadě je to prodejní skupina, sestavuje se v případě velkých

emisí, kdy skupina odkoupí CP a následně je prodává dalším investorům.

Umístění CP –představuje prodej jednotlivým investorům. Používají se tři způsoby

prodeje: - veřejný úpis je založen na zveřejnění základních podmínek emise a následný

úpis investora, který se upíše, že odebere určitý počet CP za stanovenou cenu. Trvá předem

určenou dobu.

- volný prodej - tržní prodej CP, každý den se mění kurz na základě nákupu a

prodeje. Emisní doba není předem stanovena a končí rozprodáním emise.

- tender, je to určitý způsob aukce, kdy jsou investoři uspokojování dle

požadavků co se týče ceny a množství.

Podpora emitovaných CP je poslední fází s cílem udržet stabilní tržní cenu nově emitovaného papíru, jde o investiční nákupy na sekundárním trhu, popřípadě další obchodování s CP.

4.3. Vlastní a zprostředkovatelské obchody

Existují dva způsoby, jak mohou být realizovány obchody s CP, a to nuď na vlastní

nebo cizí účet. 4

Obchody na vlastní účet banky nebo jiného obchodníka s CP pod svým jménem,

většinou mívají označení dealer. Tito dealeři spojují kupující a prodávající investičních

nástrojů. Zisk se pohybuje v rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou. Jejich nevýhodou je,že

musí vždy držet určitou zásobu CP. Dealer je vystaven poměrně vysokému riziku díky

kurzovému poklesu, naopak však může získat z kurzového vzestupu. Obchodují jak

s úvěrovými tak i s majetkovými CP. Akcie ve srovnání s obligací je CP, jejíž kurz může

výrazně kolísat v závislosti na hospodaření a.s. JE to využíváno na spekulativní obchodování

s CP. Banky si takovým nákupem CP na vlastní účet vytváří portfolio a z něho pak prodává

jiným kupujícím.

4 MUSÍLEK, p., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6

20

Zprostředkovatelské obchody nebo-li na cizí účet jsou prováděné na příkaz klienta.

Tyto obchody provádí banky pod svým jménem na účet klienta. Těmto zprostředkovatelům se

říká broker, provádí obchody za provizi. Není vystaven příliš velkému riziku, protože nemusí

držet portfolio CP. Broker je vlastně brokerská firma, v níž pracují jednotliví makléři a ti

jednají se zákazníkem. Právní úprava těchto obchodů v ČR je zákon o PC č. 591/92 Sb. Tento

zákon upravuje smlouvy, které jsou nutné pro obchodování s CP.

4.4. Majetková správa Jedná se o činnost bank a jiných obchodníků s CP, kteří řídí portfolio CP svých

zákazníků. Tento typ je rozšířen hlavně v USA a Švýcarsku. V bankách je uskutečňují tzv.

svěřenecká oddělení, ta pracují buď pro individuálního klienta a nebo pro celou instituci.

Oddělení zajišťují 4 základní služby:

- správa individuálního majetku

- majetkové vyrovnání – to je okamžik, kdy svěřenecké oddělení funguje jako zástupce

při rozdělování dědictví z rozhodnutí soudu nebo ze závěti.

- Ochrana majetku – to je situace, kdy svěřenecké oddělení spravuje majetek nezletilých

čí nesvéprávných

- Řízení osobních účtů – spravování majetku klienta na jeho účet a na jeho riziko. Je

nejvyužívanější službou, která zajišťuje pro klienty, kteří jsou časově zaneprázdnění

nebo dávají přednost odborné správě, řízení finančních záležitostí. Jedná se buď o

správu, kdy má oddělení úplnou pravomoc a nebo klient každý obchod podepisuje

sám.

4.5. Finanční trh a jeho členění

Pod pojmem finanční trh rozumíme nakupování a prodávání peněz na kratší či delší

dobu. Jedná se o systém nástrojů, institucí a vztahů, jejichž prostřednictvím dochází

k soustřeďování, rozdělování a přerozdělování peněžních prostředků mezi subjekty trhu na

základě nabídky a poptávky. Na finančním trhu vystupují zprostředkovatelé, kteří vytváří

rovnováhu trhu a vytvářejí pro obě strany výhodnější podmínky. Zprostředkovateli jsou

finanční a úvěrové instituce, tedy banky, burzy, pojišťovny, penzijní fondy a investiční

společnosti. Subjekty finančního trhu jsou firmy a domácnosti. Majitelé finančních prostředků

21

se snaží o minimalizaci rizika, maximalizaci likvidity a výnosu ze zapůjčených peněz.

Naproti tomu ti, kteří si peníze zapůjčí usilují o minimalizaci nákladů a maximalizaci období,

na které je jim půjčka poskytnuta.

Nástroje finančního trhu jsou konkrétní prostředky k obchodování (peníze,

termínované vklady, vkladní knížky, CP, směnky, uncie, pojistné smlouvy apod.). Finanční

trh plní tyto funkce:

- Soustřeďování a rozdělování dočasně volných peněžních prostředků

- Přerozdělování - přeměna úspor v investice, vytváření dalších nástrojů

- Uskutečnění transformací peněz

Peněžní trh

Jedná se o trh krátkodobých peněz do 1 roku splatnosti. Slouží k zajištění likvidity

(směnky, státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty, depozitní certifikáty bank,

termínovaný vklad, úvěr). Účastní se především velcí investoři, tj. stát, banky, pojišťovny,

CB, velké společnosti. CB má regulující postavení, která operuje na volném trhu.

Kapitálový trh Je to trh dlouhodobých peněz nad 1 rok splatnosti, například dlouhodobé cenné papíry,

obligace, akcie, hypotéky atd. Obchoduje se na burze cenných papírů, účastníky jsou

jednotlivci, společnosti, banky, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a nadnárodní

organizace. Dělí se na:

- Primární trh, který zahrnuje nástroje vstupující na finanční trh poprvé.

- Sekundární trh zahrnuje další obchody s nástroji

- Osobní trh – obchod je uskutečněn při osobním setkání prodávajícího a kupujícího

- Volný trh – neosobní trh, na kterém se kupující a prodávající nesetkávají

Devízový trh

Obchoduje se zde se zahraničními měnami ve formě valut a deviz, rezervy jsou drženy

v Eurech a Dolarech . Na devízovém trhu se střetává nabídka zahraničních měn s poptávkou

po nich a vzniká tak devízový kurz, což udává poměr mezi 2 měnami, je ovlivňován CB, která

provádí tzv. intervenci devizového kurzu.

22

Trh drahých kovů

Obchoduje se zde se zlatem, stříbrem, platinou a palladiem. Nejvýznamnější je trh se

zlatem, cena je tvořena tržně, což znamená střetem nabídky a poptávky a je ovlivňována

změnami devízového kurzu některých měn.

5. Centrální banka a její funkce

Centrální banka plní několik funkcí, které má na starosti výhradně jen ona, což jí

zásadně odlišuje od ostatních subjektů v ekonomice. Podle druhu cílů těchto funkcí je dělíme

na mikroekonomické a makroekonomické. Úkolem mikroekonomické funkce je vytvořit

bezpečný, efektivní, důvěryhodný a spolehlivý bankovní systém. Centrální banka zde

vystupuje jako regulátor a dohlížeč bankovního systému, banka bank, banka státu a jako

reprezentant státu v měnové oblasti. Mezi makroekonomické funkce řadíme emisi

hotovostních peněz (bankovek a mincí), devizovou činnost a provádění měnové politiky.

Cílem této funkce je stabilní měnový vývoj v dané ekonomice.

5.1. Regulace a dohled bankovního systému

Hlavním úkolem regulace je stanovení základních pravidel hry v bankovním sektoru.

Základní normy stanovuje zákonodárný orgán a dále je pak upravuje centrální banka.

V případě porušení těchto pravidel dochází k udělení sankce. Nespornou výhodou regulace je

usnadnění provádění měnové politiky. Nezanedbatelnou úlohou je také podpora bezpečnosti

a efektivnosti bankovního systému. Banky jsou specifické subjekty, které mají netypickou

strukturu pasiv emitují bezhotovostní peníze, zabezpečují platební styk, morálně hazardují a v

případě úpadku jsou škody extrémně vysoké. Bankovní systém je příčinou vzniku mnoha

složitých vztahů právě mezi bankami a ostatními subjekty v ekonomice. Tyto vztahy musí být

regulovány a kontrolovány vzhledem k důvodům výše zmíněným.

Všechno zlé je pro něco dobré a naopak. To platí i v tomto případě. Existuje také dost

argumentů proti regulaci a dohledu bank. Můžeme sem zařadit například problém

nedodržování pravidel samotnými institucemi dohledu, vysoké náklady na jeho zajištění nebo

vyšší stupeň nejistoty bank, z důvodu neustále se měnících pravidel.

23

5.2. Banka bank

Centrální banka a ostatní banky mají mezi sebou podobný vztah jako banka a klient.

Banky si u ní ukládají své prostředky, centrální banka jim zase poskytuje úvěry v případě

potřeby může také fungovat jako clearingové centrum, které má za úkol zabezpečit

mezibankovní platební styk.

Banky ukládají prostředky na účty v centrální bance v podobě povinných a

dobrovolných úložek v domácí měně. Povinné úložky jsou známy jako povinné minimální

rezervy, jsou jedním z nástrojů měnové politiky a slouží k regulaci množství vkladů, se

kterými mohou banky disponovat. Dobrovolné úložky jsou důležité pro mezibankovní

platební styk. Pokud je banka nelikvidní nebo dokonce nesolventní, může se obrátit na

centrální banku a požádat o úvěr. Pro banku jsou tyto úvěry výhodné, neboť je tyto zdroje

vyjdou levněji než na mezibankovním trhu. Jde o speciální úvěry, které se odlišují dobou

splatnosti, krytím a jejich cenou, jedná se například o intra-day facilitu, marginální zápůjční

facilitu, diskontní nebo lombardní úvěr. Názvy a podmínky těchto úvěrů se liší, ale pokud je

již tento úvěr poskytnut, mluvíme o centrální bance jako o věřiteli poslední instance, viz

například Revenda 5.

5.3. Banka státu

Mezi další jedinečné funkce centrální banky patří funkce banky státu, nebo někdy též

vlády. Vede účty a provádí některé operace pro různé stupně státní moci, čili na úrovni jak

nejvyšší, tak na krajské či municipální. Do centrální banky jsou čerpány výnosy z daní a

naopak odváděny prostředky k úhradě veřejných výdajů. Při výkonu této funkce spravuje

státní dluh, poskytuje úvěry státnímu rozpočtu a plní funkci pokladní.

Správa státního dluhu je činnost související s emisí státních cenných papírů ve formě

dluhopisů, státních pokladničních poukázek jak na domácích, tak na zahraničních trzích,

jejich splácením a úhradou úroků. V některých zemích se o státní dluh starají jiné instituce.

5

5 REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press 2001321 s 421.

ISBN 80-7261-051-1

24

Poskytování úvěrů státnímu rozpočtu byl jeden z prvních důvodů zakládání

centrálních bank. V dnešních vyspělých tržních ekonomikách je toto také možné, ale pouze

zprostředkovaně. Přímý úvěr vládě je většinou zákonem zakázaný nebo značně omezený,

jelikož, jak se o tom mohli přesvědčit generace pár století nazpět, to má velice nepříznivé

účinky na cenovou stabilitu. Státní dluh je tedy úvěrován cennými papíry umístěných na

peněžním a kapitálovém trhu, které emituje centrální banka. Stát si tímto půjčuje od

soukromého sektoru, přičemž nedochází k emisi peněz jako u přímého úvěrování centrální

bankou.

V průběhu běžného hospodaření státního rozpočtu dochází k různým operacím jako

jsou inkasa a úhrady. Jde o příjmy a výdaje, načež dochází, a to i u přebytkových rozpočtů,

k jejich krátkodobému nesouladu. Pokud tedy není dostatek inkasovaných prostředků

dostatečný na úhradu výdajů, musí být schodek kryt emisí státních cenných papírů. Tomu

říkáme pokladní plnění. V některých zemích však tuto funkci centrální banky neplní. Pokud je

centrální banka správcem státního dluhu a zároveň plní funkci pokladní hovoříme o fiskálním

agentovi vlády.

5.4. Reprezentace státu v měnové oblasti

Centrální banka vystupuje vůči domácí veřejnosti a zahraniční jako reprezentant státu

v otázkách, které se týkají měnové politiky. Uvnitř ekonomiky spočívá činnost centrální

banky v této funkci především v pravidelném informování veřejnosti o měnovém vývoji, jeho

hlavních problémech a způsobech řešení. Centrální banka je rovněž mluvčím státu v

měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi na zasedáních Banky pro mezinárodní

platby, Mezinárodního měnového fondu, skupiny Světové banky a dalších mezinárodních

institucí. Viz Revenda 6

6

6 REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press 2001321 s 421.

ISBN 80-7261-051-1

25

6. Vývoj centrálního bankovnictví v české historii

6.1. Bankovní úřad Ministerstva financí (1919 – 1926)

V roce 1919 byl založen Bankovní úřad při Ministerstvu financí, který byl

výkonným orgánem měnové politiky a bankovní výbor Bankovního úřadu Ministerstva

financí, který působil jako orgán dohlížecí. Bankovní výbor se skládal z deseti členů

jmenovaných ministrem financí. Jeho předsedou byl vždy ministr nebo jeho zástupce, členství

v tomto orgánu bylo čestné a bezplatné. Spravoval státní dluh a měl na starosti oběh platidel.

Také stanovoval úrokové míry u úvěrů pro peněžní ústavy,od ní se pak odvozovaly úrokové

podmínky pro další zájemce o úvěr. Velký význam byl přikládán složení bankovního výboru.

Osobnosti vybíral především Alois Rašín a to s důrazem na zastoupení jednotlivých sfér

podnikání i politického spektra. Národní demokracii zde reprezentovali takové osobnosti jako

X. Hodáč nebo E. Roos. BÚMF nevykonával nějaký čas devizovou činnost, kterou měla na

starosti Československá hospodářská ústředna. BÚMF převzal její činnost až 24. dubna 1920,

kdy ČHÚ přestala existovat.

Bankovní úřad Ministerstva financí měl na starosti měnovou politiku. Expanzi či restrikci

měnových peněz v oběhu ovlivňoval úřad prostřednictvím určování kvót emisního úvěru

skupině větších československých obchodních bank, v závislosti na jejich vlastním kapitálu.

BÚMF se také stal clearingovým centrem. Československé obchodní banky museli mít

povinně u clearingového centra své účty a držet na nich minimální zůstatek. BÚMF vykonával

také pokladní službu a vedl účty pro státní pokladnu. Přímý úvěr vládě byl zákonem zakázaný,

přesto ji několikrát prostředky poskytl, ale pouze výjimečně. BÚMF sehrál důležitou roli při

udržování nízké míry inflace, hlavně v době kdy okolní státy podléhaly inflačním tlakům.

Podle hodnocení Karla Engliše na posledním zasedání bankovního výboru BÚMF 26. března

1926 „Klíč byl… v železné a neústupné politice ministrů financí, kteří počítali takřka s každým

haléřem, jejž by mohli ušetřit, aby udržovali rovnováhu v rozpočtu “7. 7

7 Protokol ze zasedání bankovního výboru BÚMF z 26. 3. 1926. A ČNB, NBČ (BÚMF) – I.

26

6.2. Národní banka československá (1926 – 1939)

Byla založena jako akciová společnost, která však měla mít i povahu veřejnoprávního

ústavu.Jejím prvořadým úkolem bylo spravovat měnu a v souvislosti s tím provozovat určité

činnosti stanovené zákonem. NBČ se řídila normou již z roku 1920, ale nemohla být založena

dříve, protože pro ni nebyla k dispozici potřebná aktiva v podobě zlata a devizových rezerv.

Československou republiku v té době také zužoval dluh, který vznikl z nekrytého oběživa na

počátku existence republiky. Československá republika vlastnila třetinu akcií a zbytek byl

rozprodán fyzickým i právnickým osobám.

Nejvyšším statutárním orgánem Národní banky byla valná hromada. Svolávala ji bankovní

rada, která také připravovala program a náplň jednání. Valnou hromadu tvořili čeští občané,

kteří vlastnili alespoň deset akcií zapsaných na jméno. Valná hromada volila členy bankovní

rady i revidujícího výboru. Co se týče měnové politiky, tak do ní neměla prakticky možnost

zasáhnout. Vedoucím orgánem cedulového ústavu byla bankovní rada. Guvernéra jmenoval

prezident republiky, šest členů volila valná hromada akcionářů a tři byli jmenováni hlavou

státu na návrh vlády. Bankovní rada měla možnost dosadit ještě desátého člena. Bankovní

rada také řídila emisní ústav. Spravovala jeho jmění, prováděla měnovou politiku státu a

určovala základní úvěrové podmínky. V její kompetenci bylo také možnosti povolit či zakázat

poskytování lombardní a reeskontní úvěry peněžním institucím. Dozorčím orgánem Národní

banky Československé byl revidující výbor. Skládal se z pěti členů volených valnou

hromadou akcionářů. Dohlížel na hospodaření banky a podílel se na přípravě výročních

finančních výkazů. Na činnost NBČ dohlížela také státní správa, prostřednictvím vládního

komisaře, vybraného z úředníků Ministerstva financí. Výkonným

orgánem banky byla obchodní správa, složená z vrchního ředitele a jeho náměstků, přičemž

realizovala usnesení bankovní rady. NBČ si po celou dobu působnosti udržovala jistou míru

nezávislosti na parlamentu a vládních orgánech. Vývoj měny proto nepodléhal okamžitým

politickým změnám. Centrální banka v té době také občas poskytovala úvěry podnikatelské

sféře, hlavně exportujícím podnikům. Národní banka také působila jako poradní orgán při

vzniku vládních organizací, které mohli ovlivnit československou ekonomiku i stav na

peněžních trzích. Banka si ve své působnosti vedla dobře, potíže nastali až v roce 1929 během

hospodářské krize a pak v letech 1936 a 1937 kdy se Národní banka Československá účastnila

prostřednictvím emisních úvěrů financování nastupující zbrojní konjunktury. Po Mnichovské

27

dohodě došlo ke značnému odlivu deviz z NBČ. Československo mělo značný nedostatek

prostředků pro mezinárodní obchod a stále více se dostávalo do područí Německa. Po zřízení

protektorátu Čechy a Morava byla podlomena autonomie Národní banky a do jejího vedení

byl dosazen německý státní zmocněnec B. Müller. Banka se od 31. března 1939 přejmenovala

na Národní banku pro Čechy a Moravu. V říjnu roku 1940 vznikla mezi protektorátem a

Německem celní unie, což znemožnilo domácím subjektům provádět clearingové operace a

obchodněpolitické smlouvy se subjekty zahraničními. Celní unie také ještě více omezila

možnost Národní banky pro Čechy a Moravu rozhodovat o měnově politických otázkách a

dalším vývoji československého bankovnictví. Viz Vencovský 8.

6.3. Státní banka československá (1950 – 1989)

Po roce 1948 se dokončovala centralizace českého bankovnictví. V 1950 vzniká podle

sovětského vzoru Státní banka československá, která svou činnost zahájila 1. července 1950.

Do její kompetencí spadá úvěrování a kontrola hospodářství, řízení peněžního oběhu, žirové

vyrovnávání platů, akumulace finančních prostředků i řízení platebního styku s cizinou,

pokladní plnění státního rozpočtu a správa státního dluhu, vše ztotožněno s nástroji

plánovitého řízení. Ústředí měla v Praze, oblastní ústav pro Slovensko se sídlem v Bratislavě.

Banka se dělila na jednotlivé útvary.Hospodářsko-plánovací skupina měla sledovat a

vyhodnocovat činnost státní banky a hospodářský vývoj jak doma tak zahraničí, především v

Sovětském svazu. Národohospodářský odbor se zabýval otázkami měnové politiky, hlavně

kursem koruny, skladbou národního produktu, národního důchodu, zahraničního obchodu,

státního rozpočtu i veřejných financí. Její plánovací odbor se zabýval počty a kontrolními

sestavami podniků. Takzvaná vnitřní skupina měla na starosti

8

8 VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.

28

poskytování úvěrů zestátněnému i kontrolovanému podnikatelskému sektoru a peněžním

institucím. Všeobecná skupina se pak zabývala agendou státní banky, distribucí platidel,

platebním stykem a agendou cenných papírů. V té době hrála důležitou roli skupina kádrová,

která se zabývala personálními záležitostmi. V čele banky stál generální ředitel jmenovaný

vládou a odpovědný ministrovi financí. Centrální banka byla formálně podřízena Ministerstvu

financí, které získalo na úkor SBČS více kompetencí. V roce 1952

vzniká státní peněžní ústav. Znamenalo to, že investiční banka přestala být národním

podnikem a spolu s dalšími peněžními ústavy zákon vytvořil jednotný typ státní spořitelny.

Druhá měnová reforma z června 1953 zrušila vedle vázaných vkladů i pohledávky a

závazky z tuzemských cenných papírů závazky plynoucí ze státních a komunálních půjček i

zástavních listů s výjimkou závazků vůči zahraničí. Základními nástroji, kterými banka plnila

svou funkci, byl plán pokladní a plán úvěrový. Pokladní plán určoval směrnici pro vývoj

oběživa. Jejím cílem bylo zajištění rovnováhy mezi příjmy a výdaji obyvatelstva a stability

kupní síly koruny. Úvěrový plán se řídil centrálním plánem a centrální banka jím měla

ovlivňovat chování národních podniků a kontrolovat je. Úvěrová reforma z roku 1952 dále

silně zasáhla do autonomie ekonomických subjektů. Podnikatelské subjekty musely všechny

finanční operace vázat na jedinou banku, podniky si navzájem nemohly poskytovat obchodní

úvěr. Podnikům byly poskytovány prostředky pouze od centrální banky, a to podle plánu.

Úvěrové plány byly sestavovány čtvrtletně. Při realizaci plánovitého úvěrování bylo

vyžadováno mnoho podkladů, a tak se celý úvěrový mechanismus stal administrativně

neuvěřitelně náročným. Velkým problémem bylo, což se ukázalo až později, úvěrování

nehospodárného chování. Centrální banka poskytovala prostředky na různé nežádoucí

hospodářské operace. Další potíží bylo to, že platilo povinné pořadí plateb vůči dodavateli,

ten byl uspokojován až jako poslední v pořadí. Vznikaly tedy nezákonné obchodní úvěry,

způsobené promeškanými platbami vůči dodavatelům. Tato platební neschopnost spolu

s dalšími faktory vedly k bankrotu v roce 1953.

V dalších letech bylo jasné, že se musí bankovní systém reformovat. V roce 1958 byla

činnost SBČS rozšířena i na oblast financování a úvěrování investic. Státní banka tak získala

komplexní pohled na hospodaření podniků nejen z krátkodobého hlediska, ale i z

dlouhodobého. Dále v roce 1965 se Státní banka československá osamostatnila a přestala být

podřízeným orgánem Ministerstva financí. Reformy v centrálním bankovnictví byly

29

zablokovány vniknutím vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československé republiky.

K dalším reformám docházelo až po roce 1969.

V 70. Letech nedocházelo k žádným institucionálním změnám, pokusy o reformu byly velmi

vlažné co se týče jejího prohlubování a zdokonalování, největšími změnami byly asi změna

měnových kriterií a nový systém automatizovaných bankovních operací ABO.

V posledních 10 letech totalitního Československa centrální banka využívala několika

nástrojů a prostředků k plnění své základní funkce banky státu. Zaprvé, pravidla plánovací

činnosti. Ústřední banka jako součást centrálního hospodářství se podílela na tvorbě

komplexního státního plánu. Jako hlavní nástroj ji k tomu sloužil měnový plán ČSSR, který

zahrnoval plán úvěrový, pokladní a devizový. Zadruhé, zásady měnové politiky. Byla to

pravidla, která konkrétně vymezovala kroky v rámci depozitní, úrokové, úvěrové a kursové

politiky, včetně pravidel týkajících se měnového vývoje a usměrňování úvěrové emise.

Posledním nástrojem byla pravidla zajišťování plánovaných úkolů. Šlo především o pravidla

týkajících se poskytování úvěrů podnikatelským subjektům. V 80. letech byla přiměřenost

úvěrové emise odvozována od vývoje zejména od národního důchodu. Cílem bylo snížit

dynamiku. 9

úvěrů pod úroveň dynamiky vytvořeného národního důchodu, a tím přispět k řešení

ekonomické nerovnováhy.

6.4 Státní banka československá (1989 – 1993)

Zákon o Státní bance československé byl jako federální zákon schválen 15. listopadu 1989

s účinností k 1. lednu 1990. prvním předsedou se stal Josef Tošovský. SBČS byla podle zákona

samostatná právnická osoba. V měnové oblastí zaujímala postavení ústředního orgánu státní

správy, v jehož čele nesměl stát člen vlády. Cílem centrální banky bylo zajištění peněžní

rovnováhy a stability československé měny. Řízení ústřední banky stále zůstávalo v rukou jedné

osoby v podobě předsedy Státní banky československé. Předseda byl jmenován hlavou státu na

návrh československé vlády na dobu neurčitou. 9

9 VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.

30

Banka dále prováděla klasickou emisní činnost, zůstalo jí oprávnění v devizové oblasti

(určovala a vyhlašovala kurs československé měny k měnám cizím, prováděla operace se zlatem a

devizovými prostředky atd.), vedla účty ostatním bankám a státu (zprostředkovávala platební

styk, vytvořila informační systém SBČS). Změnou prošlo oprávnění centrální banky usměrňování

činnosti obchodních bank a spořitelen. Usměrňování spočívalo v stanovení výše úvěrů, který

poskytovala bankám jako zdroj pro poskytování úvěrů právnickým a fyzickým osobám, stanovení

úrokových sazeb, stanovení pravidel likvidity bank a spořitelen a stanovení výše povinných rezerv

bank a spořitelen u SBČS. Co se týče kontroly bankovního sektoru, v roce 1991 vzniká Bankovní

dohled jako samostatné oddělení SBČS. Nad bankami vykonával dohled ještě také stát v podobě

státního dozoru prostřednictvím federálního Ministerstva financí.

V polovině roku 1992 byl přijat zákon č. 22/1992 Sb., který dále upravoval postavení a

organizační strukturu centrální banky. Změnou v orgánech banky byl návrat ke kolektivnímu

nejvyššímu orgánu, k bankovní radě. V čele byl guvernér, jenž měl své zástupce viceguvernéry.

Guvernéra jmenoval prezident ČSFR na návrh federální vlády. Jeden viceguvernér musel být

občanem České republiky a druhý Slovenské republiky. Nově vznikl také poradní orgán SBČS

Rada ředitelů federálního ústředí, jejíž členy jmenoval a odvolával guvernér. Banka získala

nezávislost na vládě v rámci zabezpečování jejího hlavního cíle. Měla však informační povinnost

vůči Federálnímu shromáždění v podobě nejméně dvou ročních zpráv o měnovém vývoji.

Jednou za tři měsíce musela také informovat veřejnost. Ze svých výnosů hradila běžné náklady a

případný zisk byl odváděn do státního rozpočtu.

Od roku 1990 centrální banka prováděla restriktivní měnovou politiku, především za

pomoci přímých nástrojů v podobě úvěrových stropů a úrokových limitů. Proběhly tři devalvace

koruny a byl vyhlášen režim pevného kurzu koruny. Na rok 1991 byla opět zvolena restriktivní

měnová politika především z důvodů obavy liberalizace cen v maloobchodě. Až od roku 1992

přistoupila centrální banka k neutrální měnové police s mixem jak přímých tak nepřímých

nástrojů. Rychle se rozvíjející bankovní sektor pomohl nastartování soukromého podnikání,

ovšem za cenu tzv. bankovního socialismu a udržování nestabilních podniků. Výkon funkcí

centrální banky byl dále zpomalen rozdělením státu a dělením samotné banky, vytvářením nové

struktury centrální banky a oddělením měny během druhé poloviny roku 1992. nebo Bažantová

(). Kuponová privatizace dala do pohybu investiční fondy a kapitálový trh i když velmi nešťastně,

což se ukázalo o pár let později.

Státní majetek byl rozdán prakticky zadarmo. Ceny, za které byl majetek odstátněn

neodrážely jeho budoucí hodnotu. Celkový koncept privatizace nebyl dobře promyšlen. Hlavním

nedostatkem privatizace bylo její přílišná uspěchanost, za kterou mohla tehdejší vládnoucí

31

garnitura v rámci prosazované koncepce šokové terapie. Dalším problémem bylo to, že

ekonomická reforma nešla ruku v ruce s reformou právní. Není se ani čemu divit, v té době byla

legislativa pod velkým tlakem. Bylo třeba přijmout zcela nové zákony (například obchodní

zákoník, zákon o soukromém podnikání FO, zákon o konkurzech, zákon o ochraně hospodářské

soutěže atd.). V této době však skupina ekonomů kolem tehdejšího místopředsedy vlády ČR

Františka Vlasáka navrhovala odlišný způsob privatizace státních podniků. Státní podniky měly

být převedeny na obchodní společnosti, převážně na akciové, a pak postupně privatizovány

formou kapitálových investic do základního kapitálu. Smyslem bylo to aby prostředky neplynuly

do státní pokladny ale do podniku samých, přičemž by tyto prostředky sloužily k jejich

modernizaci a rekonstrukci výrobního zařízení. Stát by držel v těchto podnicích majoritní či

minoritní podíl a až by se podniky dostali do konkurenceschopné pozice a tržní ceny jejich akcií

by se přiměřeně zvýšily, byly by odprodány. Tato metoda byla nazvána zakladatelskou metodou

privatizace, podrobněji viz Klusoň.10

7. Měnová politika ČNB

7.1. Rok 1998

Tento rok byl pro měnovou politiku významným mezníkem. Česká národní banka se

dosud zaměřovala na řízení peněžní zásoby jakožto zprostředkujícího kriteria. Nyní přechází

nově na cílování inflace jako jedna z prvních transformujících se zemí. Podstatou cílování

inflace je posuzování všech faktorů, které mají vliv na její vývoj. Měnově-politická opatření

se pak upravují podle inflačních prognóz. Měnová politika se proto v tomto roce orientovala

na vytýčené cíle. Pro konec roku 1998 byl stanoven krátkodobý cíl pro čistou inflaci v

intervalu 6% ± 0,5 procentního bodu. Čistou inflací rozumíme přírůstek cen v neregulované

části spotřebního koše očištěný o vliv nepřímých daní, případně rušení dotací.

10 KLUSOŇ, V. Transformace a problém odpovědnosti. Britské listy, 1992, č. 2. Dostupné na internetu: http://www.blisty.cz/files/isarc/9804/19980415b.html

32

Vývoj měnově-politických nástrojů můžeme v tomto roce rozdělit do dvou období.

V prvním období (leden až červenec) se základní úrokové sazby stabilně pohybovaly poměrně

na vysoké úrovni. Důvodem bylo čelit inflačním tlakům a docílit pokud možno dezinflace,

která by vedla k ekonomické stabilizaci po měnovém otřesu z roku 1997 a po celkovém

přehřívání ekonomiky v letech minulých. Inflace byla tažena především nabídkovým šokem

po loňské prudké depreciaci domácí měny. Dalším důvodem bylo také přesunutí položek z

nižší sazby DPH do vyšší. Inflace byla z počátku vyšší než si ČNB představovala, stále ale

nepochybovala, že inflační cíl bude dosažen. Přesto radši zvýšila dvoutýdenní repo sazbu z

14,75% na 15%. V polovině roku klesla čistá inflace 7,9% na 6,5% a index CPI z 13,4% na

12%. Přesto však ČNB zatím základní úrokové sazby nesnížila.

Později (od července) již bylo jasné, že dezinflace začíná akcelerovat a centrální banka

nakonec přistoupila ke změnám měnové-politických opatření. Rozhodla se pro snížení PMR z

9,5% na 7,5%. ČNB se v tomto roce již neorientovala přímo na měnový agregát M2, proto se

zmíním jak o M1, M2 tak L. Jen pro upřesnění, peněžní agregát M1 je oběživo a vklady na

viděnou, M2 navíc zahrnuje quasi peníze a L dále doplňuje předešlé dva agregáty o SPP a

poukázky ČNB v portfoliu domácích nebankovních subjektů. Peněžní agregát M1 dosáhl v

tomto roce negativního přírůstku. To bylo způsobeno zejména nižší poptávkou po penězích v

důsledku hospodářské recese a nižším růstem cenové hladiny. Přírůstek agregátu M2 činil v

tomto roce 6,6%, což je méně než v roce předchozím. Menší přírůstky agregátů M2 a L a

negativní přírůstek M1 byly především důsledkem úvěrové emise bank vůči podnikům a

domácnostem. Zajímavým jevem bylo hlavně to, že výrazně narostly termínové vklady na

úkor netermínových. Motivem byly poměrně vysoké jak nominální, tak reálné úrokové sazby

na termínových vkladech oproti vkladům na viděnou.

Úvěrová emise bank v tomto roce výrazně poklesla oproti letům předchozím.

Důvodem byly vysoké úrokové sazby. Ty však v druhé polovině roku klesly, ČNB však

vyvíjela na banky tlak, které je nutil k zvýšené opatrnosti v souvislosti s úvěrovými riziky,

což vedlo k menší úvěrové emisi. Úvěrová emise podniků a domácnostem za rok 1997 činila

9,7%, v tomto období klesla na 2,7%. Přírůstek korunové úvěrové emise v absolutním

vyjádření činil za tento rok 9 mld. Kč. Daleko více se půjčovalo v cizích měnách, přičemž

přírůstek těchto úvěrů činil v tomto roce 30 mld. Kč. Celkový přírůstek úvěrové emise tak

dosáhl 39 mld. Kč. V minulém roce byl téměř dvojnásobný.

Jak již bylo řečeno, v druhé polovině roku začala centrální banka snižovat základní

úrokové sazby. Výše repo sazby činila na konci roku 9,5%. Lombardní sazba byla snížena na

12,5% a diskontní na 7,5%. To se samozřejmě promítlo i do mezibankovních úrokových

33

sazeb. PRIBOR postupně klesal až v prosinci se zastavil na 10,6%. Na peněžním trhu se

nejvíce obchodovalo se státními pokladničními poukázkami. V průběhu roku se uskutečnilo

37 aukcí, při kterých se prodávaly dluhopisy se splatností do jednoho roku. Protože došlo v

druhé polovině roku ke snížení základních úrokových sazeb, tak i výnos z SPP klesl. Na

počátku roku se pohyboval okolo 16%, na konci roku spadl po 9%. Česká národní banka také

emitovala vlastní poukázky, ale použila je jen jako kolaterál při repo operacích s obchodními

bankami.

Co se týče státních dluhopisů na kapitálovém trhu tak v roce 1998 proběhly 4 emise

dluhopisů se splatnostmi 3 a 5 let v celkovém objemu 20 mld. Kč. Velká poptávka po

dluhopisech a celkový klesající trend úrokových sazeb měl za následek nižší výnosy z jejich

držby.

Tento rok nebyl pro českou ekonomiku nejpříznivější. HDP kleslo oproti minulému

roku o 2,7% a nezaměstnanost na konci roku činila 7,5% což bylo o 2,3 procenta více, než

v prosinci roku předchozího. K pozitivními vývoji však došlo ve vnější nerovnováze. Schodek

běžného účtu platební bilance se snížil o 68 mld. Kč. Podíl tohoto schodku na HDP tak klesl z

6,2% v roce 1997 na 1,9% na konci roku 1998. Důsledkem restriktivní monetární politiky byl

stav čisté inflace na konci roku ve výši 1,7%, index CPI činil 6,8% a průměrná inflace dosáhla

10,7%. Cíl měnové politiky tak nebyl dosažen a pohyboval se výrazně pod prognózovanou

hodnotou. Na tento výsledek však působila řada exogenních faktorů. Nejdůležitější byla mírná

apreciace domácí měny a hlavně celosvětový pokles cen základních surovin, například cena

ropy klesla až o 40%.

Centrální banka měla možná uspíšit zmírnění měnově-politických opatření v podobě

základních úrokových sazeb. Pravděpodobně by se tak vyhnula takové dezinflaci a přiblížila

by se cílované hodnotě inflace. Příliš tvrdou restriktivní politiku řada ekonomů považovala za

hlavní příčinu ekonomické recese. Viz například.11

Tab. 6.1.

11 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html

34

Vývoj inflace v roce 1998

0

5

10

15

20

25

30

35

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v %

Spotřebitelské ceny

Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace

1998 HDP v

kupních cenách

Výdaje na konečnou spot řebu

Domácnosti Vlády Neziskové instituce

Tvorba hrubého kapitálu

Vývoz celkem

Dovoz celkem

Stálé ceny v relativním vyjádření 98,9 98,6 98,5 99 98,1 97,6 110,5 108,4

Stálé ceny v absolutním vyjádření 1499167 1122381 787593 324310 10470 480754 939870 1049354

Běžné ceny v relativním vyjádření 109,9 106,7 107 106 106 102,7 114,8 106,4

Běžné ceny v absolutním vyjádření 1962483 1424345 998254 412481 13610 560206 1080930 1102998

Zdroj: Práce autora na základě ČNB12

Graf 6.1.

Zdroj: Práce autora na základě ČNB. 13

12 +13 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

35

7.2. rok 1999

Měnová politika již druhým rokem probíhala v režimu cílování inflace. Základní

charakteristikou měnové politiky v tomto roce bylo postupné snižování klíčových úrokových

sazeb jako důsledek podstřelení inflačního cíle v předchozím roce. Jednak z důvodu příznivé

očekávané inflace a také proto, že se česká ekonomika začala dostávat z recese. Krátkodobý

inflační cíl pro rok 1999 byl stanoven ve výši 4 až 5%. Dvoutýdenní repo sazba byla během

roku snížena v několika krocích z 9,5% na 5,25%. Nejprve byla 2T repo sazba snížena v 1.

čtvrtletí o 2 procentní body na 7,5%. Ve druhém čtvrtletí pak o další procento a ve třetím o

dalšího půl procenta na 6%. Diskontní a lombardní sazba se za tento rok také změnila. V

druhém čtvrtletí byla diskontní sazba snížena o 1,5% na 6% a lombardní o 2,5 procentního

bodu na 10%. V dalších měsících dezinflace zpomalovala, hlavně z důvodu zvyšování cen

základních surovin na světových trzích. Centrální banka se rozhodla pro další snížení

diskontní a lombardní sazby a to o 0,5% na 5,5%, resp. o 2% na 8%. K posledním změnám

došlo v listopadu tak, že 2T repo sazba klesla o 0,25% na 5,25%, lombardní a diskontní o

0,5% na 7,5%, resp. 5%. Ani sazby povinných minimálních rezerv se nevyhnuly změnám.

Nejprve byly sazby PMR sníženy v lednu z 7,5% na 5% a v říjnu pak na 2%. Cílem snižování

sazeb PMR bylo učinit další krok k harmonizaci sazeb v Evropské měnové unii.

Co se týče měnových agregátů, tak ty v tomto roce rostly rychleji než v tom

předchozím. Největší přírůstky měl agregát M1. Jeho roční přírůstek dosáhl 9,1%, v roce

1998 to bylo 2,5%. Za růst měnových agregátů mohl především nový přiliv kapitálu ze

zahraničí a také úvěry poskytnuté nerezidentům, které byly využity v české ekonomice.

Zrychlení růstu agregátu M1 bylo způsobeno hlavně poklesem úrokových sazeb u

termínových vkladů, což bylo výsledkem změny Měnově-politických opatření. Toto snížení

způsobilo to, že termínové vklady byly méně atraktivní a lidé více poptávaly oběživo.

Na peněžním trhu se v průběhu roku úrokové sazby snižovaly. Bylo to opět hlavně

Měnově-politickým opatřením centrální banky. Nejvíce se snížily krátkodobé sazby PRIBOR,

ty dlouhodobé klesly méně výrazně. Úrokové sazby z nově poskytovaných úvěrů se během

roku 1999 snížily o 3,7% na 8,1%. Podobný vývoj nastal i u úrokových sazeb z termínových

vkladů, které klesly z 8,7% na 4,7%.

Trh krátkodobých dluhopisů se odvíjel od poklesu sazeb PRIBOR. Ve všech

vyhlášených aukcích převyšovala poptávka nabídku, takže výsledné hrubé výnosy se

pohybovaly pod vyhlašovanými limitními sazbami.

36

ČNB se opět zaměřila na cílování inflace, čili měnová opatření měnila podle prognóz

inflace. Prováděla komplexní vyhodnocení makroekonomického a měnového vývoje. Přijatá

opatření měla kladný vliv na vývoj inflace a na podporu ekonomického oživení. Vnitřní

nerovnováha za tento rok polevila, inflace opět klesla – průměrný růst cen spadl z 10,7% na

2,1% a index CPI činil 2,5%. Za takový propad mohl hlavně prudký pokles cen základních

surovin na světových trzích v minulém roce. Důležité je to, že se takováto inflace promítla do

očekávání ekonomických subjektů a toto očekávání se tak sblížilo s měnovými záměry

centrální banky. Vnější nerovnováha opět zmírnila, schodek běžného účtu platební bilance

klesl o 15% a jeho podíl na HDP se snížil o 0,4 procentního bodu na 2%. Hrubý domácí

produkt v tomto roce poklesl o 0,2% oproti roku minulému. Za tento pokles mohl převážně

počátek roku, protože v jeho druhé polovině se vývoj HDP změnil. K jeho růstu přispěly

hlavně rostoucí výdaje na domácí spotřebu a také to, že se zvyšovaly vývozy. Ekonomický

vývoj v tomto roce lze hodnotit celkem pozitivně. Alespoň z toho hlediska, že se podařilo

dosáhnout tak nízké inflace a připravit v domácí ekonomice takové podmínky, které by měli

nasměrovat vývoj českého hospodářství opačným směrem než tomu bylo v předchozích dvou

letech. 13

Tab. 6.2.

1999 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem

Stálé ceny v relativním vyjádření 101,2 103 102,2 105,4 96 95,8 105,5 105


Běžné ceny v relativním vyjádření 104 106,4 104,8 110,6 97,5 98,2 106,6 106,7


Zdroj: Práce autora na základě ČNB 14

.

13 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html 14 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

37

Graf 6.2.


0

2

4

6

8

10

12

14

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v %


Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace

Zdroj: Práce autora na základě ČNB.15

7.3. Rok 2000

Měnová politika se již třetím rokem realizovala v režimu cílování inflace. Jejím cílem

byl stabilní cenový a makroekonomický vývoj, proto aby bylo dosaženo dalšího

ekonomického růstu. Při měnově-politickém rozhodování ČNB brala v potaz možná rizika

spojená s vývojem inflace, na kterou měl vliv zrychlení hospodářského růstu. Tato rizika

vnímaly i ekonomické subjekty, a to se odráželo na všech trzích. Krátkodobý inflační cíl byl

pro tento rok stanoven ve výši 4,5% ± jeden procentní bod. 14

15 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

38

Cíl v čisté inflaci pro konec roku 2000 byl stanoven na počátku roku 1998 při

přechodu k cílování inflace. Představoval střednědobý cíl a odrážel střednědobé záměry

měnové politiky.

V tomto roce začalo do České republiky proudit velké množství zahraničních investic.

V prvním čtvrtletí tedy ČNB přistoupila k intervencím na devizovém trhu s cílem zabránit

silným výkyvům kurzu koruny v důsledku silného přílivu zahraničního kapitálu. Hlavním

inflačním impulsem byl v tomto roce nabídkový šok v podobě rostoucích cen základních

surovin na světových trzích, hlavně ropy. Podle analýz ČNB se však tento růst nijak výrazně

nepromítl do spotřebitelských cen, což signalizovalo, že vnější nákladový šok je

ekonomickými subjekty vnímán jako dočasný. Česká národní banka tedy své základní

úrokové sazby a sazby povinných minimálních rezerv v průběhu roku 2000 nezměnila. Pouze

v prvním čtvrtletí 2000 ČNB reagovala intervencemi na devizovém trhu na silný apreciační

trend kurzu koruny v souvislosti s přílivem zahraničního kapitálu.

Příliv peněz do ekonomiky se v roce 2000 zpomalil. Meziroční růst peněžního

agregátu M2 se oproti roku 1999 snížil o 1,6 procentního bodu na 6,5 % a rovněž růst

peněžního agregátu L byl v roce 2000 menší (o 1,7 procentního bodu na 6,8 %). Zpomalení

růstu peněžní zásoby v ekonomice bylo spojeno především s úbytkem úvěrové emise. Dalším

důvodem byl prohlubující se schodek obchodní bilance. Struktura peněžního agregátu M2 se

také změnila. Ekonomické subjekty více poptávaly oběživo na úkor termínových vkladů, což

bylo především důsledkem nízké úrovně úrokových sazeb z termínovaných vkladů.

Vývoj krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu byl poměrně stabilní.

Nepatrně se měnily pouze úrokové sazby s delší splatností. Tento vývoj souvisel především

s měnově-politickými opatřeními centrální banky, která základní úrokové sazby v tomto roce

neměnila. V průběhu roku se uskutečnilo 46 primárních aukcí SPP se splatností do 1 roku. Ke

konci roku 2000 činil nesplacený objem SPP 163 mld. Kč. Hrubé výnosy státních

pokladničních poukázek se pohybovaly v rozmezí 5,3 až 5,9 %. Téměř ve všech aukcích

docházelo k převisům poptávky, takže výsledné hrubé výnosy.

39

se pohybovaly pod vyhlašovanými limitními výnosy. ČNB také vydávala své

poukázky, které využívala v rámci repo operací s komerčními bankami. Na vývoj sazeb na

peněžním trhu také částečně reagovaly úrokové sazby z nově poskytovaných úvěrů, které se

během roku snížily o 1,3 procentního bodu na 6,8 %. Podobně se vyvíjely sazby z

termínovaných depozit, jejichž pokles činil 0,8 procentního bodu na 3,9 %. Dlouhodobé sazby

se na kapitálovém trhu také vyvíjely poměrně stabilně. Měnily se ale více než na peněžním

trhu. K hlavním důvodům patřily negativní prognózy ekonomických subjektů ohledně

budoucího vývoje ekonomiky a inflace. Sazby reagovaly také na rostoucí zadlužení státu,

situaci na trzích ropy a dolaru a situaci kolem IPB. Na primárním trhu státních dluhopisů bylo

emitováno 12 emisí se splatností 7 a 10 let v celkovém objemu 51 mld. Kč, přičemž na všech

aukcích byl patrný značný zájem o jejich nákup ze strany investorů. Nesplacený objem

státních dluhopisů činil ke konci roku 2000 117 mld. Kč (v roce 1999 to bylo 77 mld. Kč).

Makroekonomický vývoj v roce 2000 navázal na obrat ekonomiky k růstu ve druhé

polovině

roku 1999 a potvrdil, a ukázalo se že české hospodářství je na správné cestě, což dále rozebírá

Jonáš 16. Začátkem roku vytvářelo několik faktorů tlak na růst cen v domácí ekonomice,

především růst cen energetických surovin. Reálný růst hrubého domácího produktu v roce

2000 činil 3,1 %, což dokládá příznivý vývoj české ekonomiky.

Negativní vliv na ekonomiku, ale hlavně na státní rozpočet měla kauza okolo

Investiční a poštovní banky, která by si zasloužila více rozvést, ale to není předmětem této

práce. Co se týče cíle měnové politiky, tak lze říci, že byla centrální banka poměrně úspěšná.

V případě spotřebitelských cen byla inflace na úrovni kolem 4 %, u čisté inflace kolem 3 %.

Dosažení těchto hodnot znamenalo, že se čistá inflace přiblížila k cíli.15

Tab. 6.3.

2000 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem

Stálé ceny v relativním vyjádření 103,9 102,2 102,9 100,2 99,8 109,2 116,5 116,3


Běžné ceny v relativním vyjádření 105,3 105,4 106 104,1 105,5 112,5 120,2 123,4


Zdroj: Práce autora na základě ČNB.17 16 JONÁŠ, J. Vybrané otázky měnové politiky v ČR. VP č. 21. Praha 2001. 17 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

40


0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

5,0

6,0

7,0

8,0

9,0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v %


Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace

Graf 6.3.


7.4. rok 2001

V roce 2001 česká ekonomika rostla již druhým rokem po sobě. Měnová politika

působila v roce 2001 již čtvrtým rokem v režimu inflačního cílování. Poté, co se jí v

předchozím období podařilo snížit míru inflace i úrokové sazby na relativně nízkou úroveň

blízkou úrovni v EU, bylo cílem v roce 2001 udržet dosaženou makroekonomickou stabilitu a

vytvořit tak podmínky pro pokračující ekonomické oživení. Směr centrální banky byl v tomto

roce legislativně upraven tak, že za hlavní cíl centrální banky se považuje cenová stabilita.

Dosud byla v ústavě zakotvena stabilita měnová. Inflační cíl byl stanoven v rozmezí 2 až 4%.

Měnová politika v tomto roce odpovídala očekávání ČNB o pokračujícím růstu české


41

ekonomiky. V březnu byly zveřejněny údaje o vývoji ekonomické aktivity ve čtvrtém čtvrtletí

2000, které ukazovaly posilování růstu české ekonomiky. Růst byl tažen hlavně investiční

aktivitou firem, spotřeba domácnosti nebyla tak významná. Pomalé tempo růstu spotřebitelské

poptávky nevytvářelo nadměrné tlaky na růst spotřebitelských cen. Přestože inflační cíl nebyl

nijak ohrožen, centrální banka se rozhodla během prvního pololetí 2001 pouze k jednomu

snížení měnově-politických sazeb. Bankovní rada ČNB rozhodla snížit limitní úrokovou

sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,25 procentního bodu na 5 %. Nově se také zavedlo

pravidlo, že diskontní sazba bude vždy stanovena o 1% níže a lombardní sazba o 1% výše než

repo sazba.

V druhém pololetí se vývoj české ekonomiky začal měnit. Byly zveřejněny údaje o

růstu HDP za první čtvrtletí a centrální banka zjistila, že spotřeba domácností roste, čímž

vzniklo riziko inflačních tlaků v podobě růstu inflačních očekávání. ČNB tak změnila pohled

na budoucí vývoj faktorů inflace a nové vyhodnocení inflačních rizik, a rozhodla se na ke

zvýšení limitní úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,25 procentního bodu na 5,25

%. Protože bylo přijato výše zmíněné pravidlo, byla také zvýšena diskontní sazba na 4,25 % a

lombardní sazba na 6,25 %. To se okamžitě projevilo na finančních trzích. Krátkodobé

úrokové sazby výrazně vzrostly, příčinou bylo, kromě Měnově-politických opatření ČNB,

také červencové zveřejnění meziroční inflace ve výši 5,9 %. Na konci roku provedla ČNB

analýzu vývoje české ekonomiky a zjistila, že růst HDP se zpomaluje. Proto se rozhodla ke

snížení limitní úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,5 procentního bodu na 4,75

% a k odpovídajícímu snížení diskontní a lombardní sazby. V důsledku pokračujícího přílivu

zahraničního kapitálu a postupného oživování domácí úvěrové emise došlo v roce 2001 ke

zvýšení tempa růstu peněžní zásoby. Zatímco v roce 2000 tempo růstu peněžního agregátu

M2 činilo 7,2 %, v roce 2001 dosáhl růst 11,1 %. Přírůstek úvěrů v roce 2001 činil 4,3 %.

Centrální banka v tomto roce přikročila k poměrně velkému stahování likvidity.

Objem volné likvidity stahované prostřednictvím měnových operací se v roce 2001

pohyboval v rozmezí 252 – 316 mld. Kč. I v roce 2001 ČNB vydávala svoje poukázky, které

používala jako zajištění pro operace na volném trhu. Obchodní banky zas tyto cenné papíry

používaly k zajištění úvěru, který čerpaly od ČNB v průběhu dne – tzv. intra-day facilita. Rok

2001 byl také prvním rokem, kdy se začaly úročit povinné minimální rezervy. Prostředky

uložené bankami v ČNB byly úročeny limitní sazbou pro dvoutýdenní repo operace. Úročeny

byly pouze ty prostředky, jejichž objem nepřevyšuje stanovenou výši PMR za každý den

udržovacího období. Došlo také ke změně základny pro výpočet PMR. Ty se nově

vypočítávaly z primárních závazků bank vůči nebankovním subjektům se splatností do 2 let,

42

zatímco v předchozím období byly PMR stanovovány z primárních závazků se splatností do 5

let. Po celý rok 2001 činila sazba PMR 2 %. V roce 2001 bylo vyhlášeno 36 aukcí státních

pokladničních poukázek s dobou splatnosti od 3 měsíců do 1 roku v celkovém objemu 452

mld. Kč. Poukázky v nominální hodnotě 295,2 mld. odkoupily komerční banky a zbytek

zakoupila centrální banka. Největší zájem byl o poukázky s kratší dobou splatnosti. V roce

2001 se uskutečnilo celkem 15 aukcí střednědobých a dlouhodobých státních Dluhopisů.

ČNB emitovala dluhopisy se splatností od 3 do 15 let v celkové nominální hodnotě

přesahující 67 mld. Kč.

Rok 2001 byl pro českou ekonomiku poměrně úspěšný i když ne ve všech směrech.

Růst HDP dosáhl 3,6%, avšak nepodařilo se snížit nezaměstnanost, které mírně stoupla.

Měnově politická opatření centrální banky měla svůj účinek. Inflační cíl pro prosinec 2001

byl stanoven v dubnu 2000 na úrovni 2 – 4 % meziročního růstu čisté inflace. Skutečná čistá

inflace v prosinci 2001 činila 2,4 %, takže inflační cíl byl splněn.

Tab. 6.4.

2001 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem

Stálé ceny v relativním vyjádření 102,6 103 102,8 103,8 87,7 106,3 111,5 113


Běžné ceny v relativním vyjádření 107,7 106,7 106,4 108 92,4 108,1 111,1 110




43

Graf 6.4.


0,0

2,0

4,0

6,0

8,0

10,0

12,0

14,0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

podí

l v %


Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace


7.5. Rok 2002

V roce 2002 pokračoval hospodářský růst české ekonomiky, avšak pomalejším

tempem, než tomu bylo v předchozích dvou letech. Ekonomický růst v ČR bržděn poměrně

silnou apretací domácí měny, čímž se zboží vyrobené v České republice stávalo méně

konkurenceschopné na zahraničních trzích. Ke zpomalení růstu také přispělo zpomalení

přílivu zahraničních investic. Cíl měnové politiky byl od tohoto roku upraven. Cílem mělo být

inflační pásmo stanovené v celkovém meziročním růstu spotřebitelských cen v období leden

2002 až prosinec 2005.

Hned od počátku roku čelila centrální banka několika problémům. Už v lednu došlo k

prudkému posílení kurzu koruny, který se výrazně vzdaloval od své rovnovážné úrovně. ČNB

tedy přistoupila k intervencím na devizovém trhu. Zároveň se bankovní rada rozhodla snížit

limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,5 procentního bodu na 4,25 %.


44

Protože koruna dále posilovala a inflační prognózy byly příznivé, došlo k dalšímu snížení

úrokové sazby pro dvoutýdenní repo operace o 0,50 procentních bodů na 3,75 %. S pohybem

2T repo sazby se samozřejmě snižovaly i diskontní a lombardní sazba. Koruna však dále

posilovala a ČNB byla nucena zahájit skryté intervence na devizovém trhu. Analýzy ČNB

ukázaly, že by mělo docházet k dezinflaci, což ohrožovalo inflační cíl, tak na základě

aktuálních rizik ekonomického vývoje bankovní rada rozhodla o snížení 2T repo sazby o 0,75

p. b. na 3,00 %, o čemž se rozepisuje Marek 21. Toto rozhodnutí a pokračující intervence na

devizovém trhu přispěly ke stabilizaci kurzu koruny. Ke konci roku došlo ještě k dalšímu

snížení úrokových sazeb, sazba pro dvoutýdenní repo operace klesla o 0,25 procentního bodu

na 2,75 %. Ve zbytku roku již k dalším měnově-politickými opatřením nedošlo.

V roce 2002 centrální banka opět často obchodovala na finančních trzích za účelem

stahování přebytečné likvidity z bankovního sektoru. Využila k tomu nástroj měnové politiky

v podobně dvoutýdenních repo operací. Objem zdrojů stažený prostřednictvím měnových

operací se v roce 2002 pohyboval v rozmezí 274 – 515 mld. Kč. To znamenalo navýšení

průměrné stahované likvidity o cca 130 mld. Kč oproti minulému roku. Na konci roku také

došlo ke změnám u automatických facilit. Byl sjednocen minimální objem u obou typů

operací na 10 mil. Kč a byly zrušeny požadavky celých násobků 10 mil. Kč. Tím došlo ke

zvýšení flexibility automatických facilit. V roce 2002 bylo vyhlášeno 35 aukcí státních

pokladničních poukázek (SPP) v celkovém objemu 441 mld. Kč s dobou splatnosti od 3

měsíců do 1 roku. Komerční banky nakoupily dluhové cenné papíry přibližně za 325 mld. Kč.

SPP za zbývajících 116 mld. Kč nakoupila ČNB. Ke konci roku 2002 činil nesplacený objem

SPP v držení investorů 164 mld. Kč. Největší poptávka byla po dluhopisech s kratší dobou

splatnosti, jako tomu bylo v minulém roce.

Na kapitálovém trhu bylo vyhlášeno celkem 12 aukcí na střednědobé a dlouhodobé

státní dluhopisy v nominální hodnotě 88 mld. Kč. V tomto roce byly také splaceny 4 emise

státních dluhopisů ve výši 18 mld. Kč.19

Růst domácí ekonomiky byl v tomto roce mírný. HDP vzrostlo méně než v loňském

roce, „pouze“ o 2%, podrobněji Marek 22. Vnější nerovnováha mírně vzrostla navýšením

schodku běžného účtu platební bilance o 12 mld. Kč. Inflační cíl byl stanoven v dubnu 2001 v

podobě klesajícího pásma, které začíná v lednu 2002 na úrovni 3 - 5 % a končí v prosinci

2005 na úrovni 2 - 4 %. Inflační cíl se podařilo splnit jen v počátku roku 2002. Po zbytek roku

21 + 22 MAREK, D. Česká ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu: růst HDP ve 3. čtvrtletí 1,5%. Patria online, prosinec 2002. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/ekonomika/analyzy.asp.

45

se inflace pohybovala pod cílovanou hodnotou. Průměrný růst spotřebitelských cen dosáhl

1,8%, a index CPI v prosinci činil 0,6%. Cíl měnové politiky tak nebyl splněn. Jako důvod

nenaplnění tohoto cíle udává centrální banka ve své výroční zprávě nenaplnění prognóz o

vývoji exogenních faktorů (cen potravin a regulovaných cen). Centrální banka snižovala v

průběhu roku základní úrokové sazby, ale expansivní měnová politika nebyla dost účinná.

Jedna z možností, které by vedly k bližšímu dosažení inflačního cíle, by například bylo

razantnější snížení základních úrokových sazeb, které by se promítlo do sazeb PRIBOR a

následně do cen nově poskytovaných úvěrů. To by pravděpodobně vedlo k větší úvěrové

emisi a k růstu peněžní zásoby, která by působila protiinflačně. ČNB také například mohla

omezit objem stahované likvidity v rámci operací na volném trhu.

Tab. 6.5.



2002 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem



Běžné ceny v relativním vyjádření 104,3 105 103,5 108,2 109,1 100,8 96,5 96,1


46

Graf 6.5.


-2,0

-1,0

0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

5,0

6,0

7,0

8,0

9,0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v %


Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace


7.6. Rok 2003

ČNB v tomto roce dále pokračovala v cílování inflace. Inflační cíl pro období 2002 –

2005 byl stanoven již v roce 2001 v podobě rovnoměrného klesajícího pásma z 5 – 3% v

lednu 2002 na 4 – 2% v prosinci 2005. Do roku 2003 vstupovala česká ekonomika s nízkou

inflací, která byla nižší než bylo plánováno. V tomto roce se předpokládal ekonomický růst a

návrat inflace do cílového pásma. Viz 25.

Jak se ukázalo tak nízká inflace z minulého roku podporovala ekonomický růst, proto

se centrální banka snažila analyzovat, jestli nehrozí větší protiinflační tlaky. Vyhodnotila

všechna možná rizika, a dopěla k názoru, že inflační tlaky jsou pod kontrolou. Bankovní rada

České národní banky se rozhodla pro snížení základních sazeb již na začátku roku, postupně

24 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/ 25 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html

47

tak došlo k jejich poklesu ve třech krocích z 2,75% na 2%. Současně se také snížila lombardní

a diskontní sazba z 3,75 na 3%, resp. z 1,75 na 1 procentní bod. Centrální banka po těchto

krocích prognózovala, že by se inflace mělo pohybovat v cílovaném pásmu, a protože již k

zásadním změnám prognózy inflace nedošlo, změn měnově-politických opatření již do konce

roku nebylo třeba. ČNB v tomto roce také dále pokračovala ve zlepšování modelu

prognostických technik a koncepčních úvah o měnové politice. Důraz byl a je kladen

především na spolehlivost makroekonomické prognózy a v jejím rámci prognózy inflace, od

které se odvíjí rozhodování o měnově-politických opatření v podobě změn základních

úrokových sazeb. Velmi důležité je kvalitní objasnění měnové politiky veřejnosti, která je

klíčovou pro účinné ovlivňování inflačních očekávání. Česká národní banka jako v letech

minulých využívala k řízení krátkodobých úrokových sazeb dvoutýdenní repo sazbu a také

sazby automatických facilit – lombardní a diskontní. Sazby PMR se snížili na 2%, navíc došlo

k dalším změnám:

- jednoměsíční délka udržovacího období zůstala zachována, ale počátek se posunul na

první čtvrtek v měsíci a konec na středu před prvním čtvrtkem v měsíci následujícím,

- nově byly do zůstatků bank pro výpočet PMR zahrnuty i zůstatky bank na účtech pro

skládání a převody hotovosti, které jsou vedeny u ČNB.

Centrální banka se opět věnovala stahování likvidity z bankovního sektoru na peněžním i

kapitálovém trhu. Objem volné likvidity stažené prostřednictvím měnových operací dosáhl

v tomto roce v průměru 490 mld. Kč. Oproti roku minulému je to o 22% více, což v

absolutním vyjádření 38 Česká národní banka. činí nárůst o cca 68 mld. Kč. V průběhu roku

docházelo k postupnému úbytku volné likvidity. Úroky, které centrální banka musela vyplatit

z emitovaných dluhových cenných papírů činily v tomto roce 11,3 mld. Kč.

Hospodářský vývoj byl pro českou ekonomiku v tomto roce o něco lepší, než v roce

minulém. HDP vzrostlo o 3,2%, hlavně díky zvýšené poptávce domácností po spotřebním

zboží a oživené investiční aktivitě firem, podrobněji například Marek () a (). Vývoz v tomto

roce stoupl o 6,7%. Dovoz však vrostl o něco více a to o 7,6%. Schodek běžného účtu

platební bilance tak vrostl téměř o 24 mld. Kč, což o dále prohloubilo vnější nerovnováhu.

Ani tento rok se nevyhnul dalšímu růstu nezaměstnanosti, registrovaná nezaměstnanost

dosáhla výše 9,9 procentního bodu. Ačkoliv centrální banka přistoupila ke snížení základních

úrokových sazeb ve třech krocích, cíl měnové politiky nebyl dosažen a index CPI dosáhl v

prosinci úrovně 1%. Podle podrobných analýz, které provedla centrální banka, nešlo ani tak o

selhání měnové politiky. Mimořádně nízká inflace byla důsledkem souběžného působení

48

několika těžko předvídatelných faktorů. Jedním z hlavních důvodů bylo posílení domácí

měny vůči euru, což bylo v průběhu roku ještě vystřídáno prudkým znehodnocením dolaru.

Centrální banka prognózovala vývoj vnějších faktorů jinak, než tomu skutečně bylo, proto

nebyla měnová politika nastavena tak expansivně, jak by měla být, aby bylo dosaženo

cílované hodnoty inflace.

Tab. 6.6.

Zdroj: Práce autora na základě ČNB.2622 Graf 6.6.


-1,0

-0,5

0,0

0,5

1,0

1,5

2,0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v %


Regulované ceny

Čistá inflace

Míra inflace


26+27 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

2003 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem



Běžné ceny v relativním vyjádření 105,8 107,2 106,5 108,9 103,2 102,8 107 107,3


49

7.7. Rok 2004

V tomto roce pokračovala centrální banka v dosahování cílované inflace v pásmu

stanoveném v dubnu 2001. V březnu 2004 byl vyhlášen nový inflační cíl ve výši 3%, který

bude platit od roku 2006 až do přistoupení České republiky k eurozóně.28 Centrální banka

prognózovala, že udržení inflace v cílovaném pásmu si bude muset vyžádat růst úrokových

sazeb, ke kterým nakonec v druhé polovině roku došlo. Po té vyhlídky se změnily a ČNB tak

k dalším změnám měnově-politických opatření nepřistoupila. Bankovní rada rozhodla

v průběhu roku 2004 o zvýšení limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace z 2,00 % na 2,50

%. Spolu s dvoutýdenní repo sazbou byly souběžně zvýšeny i diskontní sazba z 1,00 % na

1,50 % a lombardní sazba ze 3,00 % na 3,50 %. V roce 2004 byly opět hlavním nástrojem pro

řízení likvidity a krátkodobých úrokových sazeb dvoutýdenní repo operace. Vzhledem k

dlouhotrvajícímu přebytku likvidity v bankovním sektoru, využívala centrální banka tyto

nástroje k jejímu stažení. Objem volné likvidity stahované prostřednictvím měnových operací

se v roce 2004 pohyboval v rozmezí 402 až 494 mld. Kč, při průměrné výši 467,9 mld. Kč.

Proti průměru roku 2003 došlo k poklesu průměrné výše stahované likvidity o cca 22,1 mld.

Kč. Centrální banka snížila na konci roku objem stažené likvidity zejména z důvodu nárůstu

vládních vkladů u ČNB ve výši 19 mld. Kč. Úrokové náklady z prováděných měnových

operací vyplácené bankám v roce 2004 činily 10,45 mld..Kč.

I v roce 2004 ČNB vydávala vlastní poukázky, které používala jako zajištění pro

operace na volném trhu. Z celkového objemu závazků vůči domácím bankám připadlo na

repo operace s poukázkami České národní banky zhruba 403 mld. Kč. Na povinné minimální

rezervy pak 5 mld. Kč.23

Česká ekonomika rostla v tomto roce podobně jako ke konci roku 2003. Hrubý domácí

produkt v tomto roce vrostl o 4,7%. Nejvíce se o tuto změnu zasloužili investice firem do

fixního kapitálu a do zásob, význam spotřeby domácností nebyl tak velký jako v období

minulém, viz tabulku 3. 8 a 3. 9. Stav vnější nerovnováhy se o něco zlepšil, schodek běžného

účtu platební bilance klesl přibližně o 17 mld. Kč, a jeho podíl na HDP kles na 5,18%. Inflace

v minulém roce oproti předcházejícímu období vzrostla a dostala se do cílového pásma. Index

spotřebitelských cen dosáhl v prosinci úrovně 2,8%. Průměrná inflace byla za tento rok na

stejné úrovni.

28 Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html

50

Růst inflace v roce 2004 ovlivňovaly především úpravy nepřímých daní (zvýšení

spotřebních daní na cigarety, alkohol a benzín, přesun některých položek služeb ze snížené do

základní sazby DPH, snížení základní sazby DPH z 22 % na 19 %).

Tab. 6.7.



2004 HDP v

kupních cenách




Vývoz celkem

Dovoz celkem



Běžné ceny v relativním vyjádření 108,3 104,8 105,5 102,9 114,8 111,1 124 120,6


51


-2

-1

0

1

2

3

4

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

měsíce

vývo

j v % Spotřebitelské ceny

Regulované ceny

Čistá inflace

Graf 6.7.



52

Vývoj ve řejného dluhu

0

5

10

15

20

25

30

35

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Veř

ejný

dlu

h/H

DP

(v

%)

HDP v %

Vývoj obchodní bilance (v % HDP)

-4,2

-3,2

-5,5

-5

-2,9-2,7

-0,5

-6

-5

-4

-3

-2

-1

01998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Sal

do o

bcho

dní

bila

nce

jako

% H

DP

V Následujících dvou grafech je zobrazen vývoj veřejného dluhu a obchodní bilance

v období 1998 – 2004

Graf 6.8.


Graf 6.9.

31 + 32 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

53

Rozpočtový a primární deficit

-6

-5

-4

-3

-2

-1

01998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Jako

% H

DP

Bilance

Primární bilance

Míra nezaměsnanosti v ČR

0

2

4

6

8

10

12

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

V %

Nezaměstnanost

Registrovanánezaměstnanost

V grafu 6.10. je sledován rozpočtový a primární deficit.

Graf 6.10.


Další graf sleduje míru registrované nezaměstnanosti v České republice

v období 1998 – 2004.

Graf 6.11.

33 + 34 Česká národní banka: Zpráva o finančním trhu. Dostupné z internetu: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/

54

Obrázek 6.1. zobrazuje jak se centrální bance dařilo plnit inflační cíl v období

mezi léty 2001 – 2004.

Obr. 6.1.

Zdroj: www.cnb.cz 3528


55

Hrubý domácí produkt

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

V m

ld. Kč

HDP v e stálých cenách HDP v běžných cenách

Následující graf popisuje vývoj reálného a nominálního HDP.

Graf 6.12.

Zdroj: Práce autora na základe ČNB. 3629


56

Obr. 6.2. – vývoj základních úrokových sazeb

Zdroj: www.patria.cz 3730

37 Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html

57

8. Závěr

Jako každá organizace, tak i centrální banka prochází určitým vývojem. Po svém

založení se ČNB ocitla v prostředí, které neznala a čelila problémům, které před tím neznala

ani znát nemohla. Ekonomika procházela expanzí a možná právě nezkušenost centrální banky

s recesí byla nevýhodou při rozhodování o měnově-politických opatřeních během měnové

krize. Vnější nerovnováha si musela vybrat svou daň a v tomto případě byla vykoupena

hospodářskou recesí. Toto nepříznivé období bylo pro centrální banku, bankéře, ale i širokou

a odbornou veřejnost ukázkou toho, co s sebou může přinést období prosperity a expanse. To

s sebou přináší i svá ponaučení, která by se měla promítnout do rozhodování centrální banky a

přispět tak k její dospělosti.

Vývoj českého hospodářství a měnové politiky České národní banky v průběhu

transformace české ekonomiky ukázal, že centrální banka je velmi významnou institucí, která

může určit směr jakým se národní hospodářství vydá. Může být příčinou pozitivního nebo

naopak negativního vývoje ekonomiky. Aby byla centrální banka pro ekonomiku prospěšná,

je nutná určitá míra její nezávislosti na dalších organizacích, spolupráce a koordinace jejích

rozhodnutí se záměry jiných institucí a hlavně potřeba zkušeností získaných během let svého

působení. Česká národní banka je stále poměrně mladou institucí, raným dětstvím si však již

prošla, a další léta ukážou, jak bude schopna čelit úskalím souvisejících s neustálým vývojem

domácích, evropských a světových trhů.

58

Použité zdroje

KOVANICOVÁ, D ., Finanční účetnictví. 5. vydání Praha: 2005. 544 s. ISBN 80-7273-

129-7.

MUSÍLEK, P., Trhy cenných papírů. Praha: Ekopress, 2004. 485 s. ISBN 80-86119-55-6

REVENDA, Z,.Centrální bankovnictví. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press

2001321 s. ISBN 80-7261-051-1

VENCOVSKÝ, F., JINDRA, Z, NOVOTNÝ, J. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha:

Bankovní institut 1999. 236 s. ISBN 80-7265-030-0.

Protokol ze zasedání bankovního výboru BÚMF z 26. 3. 1926. A ČNB, NBČ (BÚMF) – I.

KLUSOŇ, V. Transformace a problém odpovědnosti. Britské listy, 1992, č. 2. Dostupné na internetu:

http://www.blisty.cz/files/isarc/9804/19980415b.html

Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu:

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html

JONÁŠ, J. Vybrané otázky měnové politiky v ČR. VP č. 21. Praha 2001

MAREK, D. Česká ekonomika v sestupné fázi hospodářského cyklu: růst HDP ve 3. čtvrtletí 1,5%.

Patria online, prosinec 2002. Dostupné z internetu

:http://www.patria.cz/ekonomika/analyzy.asp.

Česká národní banka: Výroční zprávy 1995 – 2004. Dostupné z internetu:

http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy.html

Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu:

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html

59

Přílohy

Příloha č. 1: Úrokové sazby ČNB

Zdroj: www.partria.cz 3831

31313138 Úrokové sazby ČNB. Dostupné z internetu: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/home.html

60

Příloha č. 2 : Cenné papíry přijaté

Zdroj: www.patria.cz 39

Documents

FINAN ČNÍ MAJETEK SE ZAM ĚŘ ENÍM NA BANKOVNICTVÍ V ČRbp.svse.cz/2009_Bakalarske_prace/kombinovana_forma/... · NA BANKOVNICTVÍ V ... - Peníze a pen ěžní vklady - Cenné