JANDRDANĚMÁBARIKÁDA

VydalaKnihovnaJanaDrdyPříbram2014

©PetrDrda–dědicovéc/oDILIA,2014

ZněnítohototextuvycházízdvacátéhočtvrtéhovydánípořízenéhonakladatelstvímČeskoslovenskýspisovatelvroce1978.

Vroce2014vydalaKnihovnaJanaDrdy,NáměstíT.G.M.156,26101Příbram1www.kjd.pb.cz/e-knihy

Citačnízáznamtétoknihy:

DRDA,JanNěmábarikáda[online].VKJD1.vyd.Příbram:KnihovnaJanaDrdyPříbram.2014[2014-07-10].Dostupnézwww.kjd.pb.cz/e-knihy

ISBN978-80-86937-45-8(EPUB)ISBN978-80-86937-46-5(MOBI)

ViděljsemslzyvočíchženViděljsempěstězaťatéPočkejtemálomálojenvšakvynáspoznáte

FRANTIŠEKHALAS/ZPĚVÚZKOSTI

TŘETÍFRONTA

Mhlivýpředdušičkovýčasleželnaměstě.Jentuatam,těžkoutajitelnápod plachtou kouřů, zvedala se nad město ostrá kopí věží, bojovnéstíny, ještě neodzbrojené tlupami nepřátel, kteří už půl roku klečeliPrazenaprsou.Ajakpostupovalden,jasnělonebenavšechstranách,zpopela šedi vyvstávala modř, a potom odpoledne už to hořelo izlatoruděvoknech,ježstálaprotizápadu.Sláva Mach byl odhodlán, že toho dne nevyjde z bytu. Prostál u

okna dlouhý čas, z hradčanské výšky hledě na zkamenělé vlnobitíměsta,ažíznivěseobíralkaždoujednotlivinoujehotváře.Navždyckysichtělvpálitdomozkupodobutěchtotvarů.Neboťtobylojediné,comohlvzítssebounadlouhoucestu, jejížpočátekleželvpříštínociakonec bůhvíkde a bůhvíkdy. Byl rozhodnut, rozhodnut s toutechnickou přesností, která ovládala jeho inženýrskou mysl, a celoutouhusvéhotřicetiletéhoživotamohlvykrátitastáhnoutdotříholýchslov,dokrátkéslovníúsečky:–Najíttřetífrontu.–Jeho paměť, tak pronikavě obrazová, s důkladnou věcností si

opakovalamapuEvropy.Zlín,Vizovice, Slovenskoodhordo roviny,kroužky maďarských měst se jmény, na nichž se láme český jazyk,Budapešť, hranice. Teprve tam, kde začíná Jugoslávie, ustupovalakartografickásuchostjehopředstavobrazunačistojinému,prohořívalatvářemi kamarádů, na něž nemohl myslet bez tlučení srdce. Matija,Darko, Miško, Ivan, taková jména dával zeměpisným bodům svéJugoslávie,akaždéznichmělojasnou,ostřemyslivouhlavu,srdce,ježbylo plno explozívnosti, a ruce, pevné a přesné inženýrské ruce,strojařské ruce, jež s touže věcností umějí zakreslit polohu šroubu a

stisknout spoušť mitrajézy. Jen letmo při tom vzpomínal, jak spolubloudilihospůdkamiMaléStrany, rozjařeněoslavujíceudálosti šťastněsloženýchstátnic, jakkránustoupávaliuzounkoupříkrouuličkoukestaré dřevěné koleji; neboť už nikdy v životě je nebude vidět v plnéostrostiobrazujinaknežvjednomblátivémpříkopě,vzemi,ježnebylaanijejichanijeho,adokterépřecestakovýmnadšenímpospíchaliprovlastnísmrt.Jakobyvšeckajehozkušenostsnimi,celýzážitekmnohalet zkrystalizoval v jeden temný noční obraz: za pytli s pískem, vpříkopěplnémdeštné vody, očimak řece podivného jména jich stojípět,druhvedledruha,zapuškami,zakulometem,avtemnupřednimizačínajíproskakovatbílépřízraky,zástupzběsilýchdžinů,zplnahrdlavyřvávajícíchorientálnízaklínadla.Madrid.Manzanares.Mauři.Teprv se naplní třetí výročí té strašné listopadové noci, z jejíhož

požářištěvyneslSlávasvůjobraz.Tobylo…počkej…vnocizešestéhona sedmý listopad roku třicátého šestého, noc přede dnem, o kterémFranco sliboval, že v něm vjede do madridských bran na arabskémbílém hřebci, v noci, kdy ironický Madrid stavěl na stolek nejlepšíkavárny šálek černé kávy pro tohoto vraha španělského národa,pobízeje ho s výsměškem, ať si ji přijde vypít, nebude-li mu přílišhorká.Zténociplnézoufalstvíislávypocházejítačtyřisoudružskájména.

Hned z Prahy spolu utíkalo všech pět, spojených dávným svazkemkolejníhosoudružství,spolunajednomstoleajednímperempodepsalipřihláškudoMezinárodníbrigádya spoluv jednomzákopěvykřiklipevná slova v řeči, jejíž ostatní výrazy se teprv učili slabikovat. Nopasaran!AtétonociMauřineprošli,popadavšepředjejichkulomety.Taková pouta nepopraskávají, nezrezovatí ani v tom nečase, kdy

Madrid padl zradou, ani v tom nečase, kdy v stejném týdnu padlazradouPraha.Tenkrátvkvětnuosmatřicátého,kdyseSlávavraceldo

Prahy jakorekonvalescentsesotvazahojenýmprůstřelemplic, ti čtyřizůstalidole,veŠpanělsku.„To není poslední fronta,“ řekli mu na rozloučenou, aby utěšili

zoufalství jeho tělesnébezmoci. Jakpálila ta slova, sotva sedostaldoPrahy! Opustiv Madrid, našel zákopy rovnou před Prahou. Jedinýmvlkodlačímskokemurazilzbrojnýfašismustuvzdálenost,anaježivsekdruhému,zdvíhalužpřednídrápy.Podšedozelenýmipřilbicemišlikamarádi do hraničních pevností. Za jejich zády, uvnitř země, tvrdéodvahou,hryzalazrada.„Madrid…tonebylaposlednífronta.TeďbudePraha!“A mysle na ty čtyři, kteří tam dole drželi tu první, madridskou,

přemohl tenkrát Sláva všecky tělesné bolesti. V pevnosti, od jejíchžpancéřových vrat zahodili dobrovolně klíč, seděl pod periskopem,hledajev zornémpolinepřátelské tanky.Akamarádi,novíkamarádizevšechkoutůČech, zedníci, zámečníci,havíři,kamarádi takprastaříjednotou vůle, která je svedla do této betonové krychle, chvěli senedočkavostí po prvním výstřelu, jenž zjednoduší všecky lidskévýpočty.„Co je fašismus?“ ptávali se po významu slova, ale instinktem své

lidskosti jej bez ptaní znali až do morku kostí, a sedíce u svýchdokonalýchstrojůjakofortelnířemeslníci,kterénicnemůžepřipravitorovnováhu,chystalimusvédávkyohně.VPrazeprýbudouodevzdávatpamátnýVáclavůvmečjednookému

generálu, jenžmá vést naše pluky, říkalo jednoho dne rádio. A oni,neznabozi,cítilimrazenívzádech,mrazenídávnýchpohádek,vnichžhrdina utíná devaterou dračí hlavu. Mrazení rozhodnutí, mrazeníslavnéjistoty.Druhýdenkoktalorádiokapitulaci.Zesláblistudemsamipředsebou.Lečpřecenechtěliodejít.Zbývala

už jen donkichotská gesta. I když neznali toho smutného kavalíra,

každýznichbyljichvtutochvílischopen.Týmžokamžikemmyslelina sebevraždu i na zoufalý beznadějný výpad, v němž padnou doposledního.Paksevnichněcozlomilo.Nebylianidonkichoti,polykalisvé slzy, balíce uzlíčky, amokrýmhlasemproklínali celý svět, jemužnelzeuvěřitanijednoprašivéslovo.Taprvní,madridská,drželapořádpevně.Tadruhá,pražská,padlabezvýstřelu.DoprosinceseSlávaploužilvuniformě.Takbezcenné.Postrkáván

se svým útvarem z místa na místo, četl v novinách slova čím dálzbabělejší. Vrátit se dolů? Přece jenom se vrátit dolů, kde slovoNeprojdoudoteďkaneztratilosvouváhu?Vprosincidostalzápalplic.Ztrativ docela vůli, potácel se v nemoci přes celou zimu. Nač žít?myslelsivhorečkách,anajednousemuchtělovzdátsevšeho,odejít,odejít až tam, kde myšlenky i věci definitivně ztrácejí svůj tvar. Vbřeznovém dni plném metelice, která třeskala v okně za jehonemocniční postelí, prý přišli Němci. Pak padl Madrid. Jak kalnášpinavápotopa se tohnaloSlávovouhorečnouhlavou.Nebylo front.Světzradilsámsebetakbeznadějně,ževšechenživotztrácelsmysl.Avnocíchplnýchstoupajícíhorečnatostivstávalipřednímzkrvavýchmlhti čtyři, Matija, Darko, Miško, Ivan, už bez pušek, bez mitrajéz, sobvazky, jimiž prosakovala krev. Vstávali před ním, ironicky kývliztěžklými hlavami, a pak, podpírajíce druh druha, v smutnémchorovodu odcházeli někam pryč, někam, kde všecky tvary pohlcujejednostejnámlhanejsoucnosti.Proč kývají? To nad Prahou? Nad frontou vzdanou bez výstřelu?

Nademnou?Nadnámivšemi?NadMadridem,jemužiPrahaobnažilazáda?Ztěžkasevracelkezdraví,zdržovánnočnímifantasmagoriemi.Pak,

jednouvdubnu,přišelvneobvyklouhodinukamarádlékař.„Musíšpryč.Užtěhledají…“

Pochopil v okamžiku.A první, co semu dralo na ochablý jazyk,bylarezignace.Aťjenompřijdou.Aťsipřijdou.Myslí-linatoSlávateď,nasklonkuříjnadevětatřicátého,usmějese.

VhradčanskémokněnadPrahou,vbytě,jenžnepatříjemu,loučísestímtoměstem.Zdráv,plnýsíly.Pevnýajistýsámsebou, jakotenkrát.Pět měsíců se toulal po Vysočině, celým tělem polykal slunce napasekách,posedávalmezivenkovany,kteréužválkasvrbělavdlaních,tak jako sedláka svrbívá příští déšť. Víc síly, víc síly, říkal si nadlouhých slunných toulkách, a házeje na osamělých pastviscíchkameny,myslilnapříštígranáty.Asahaldonáprsníkapsyprolístek,který ho po dlouhých oklikách došel až v květnu. Lístek, na jehožrazítkubylabělehradskáazbuka.„Konstrukcespadla.Špatnévýpočty.Chystámenovou.“Nicvíc.Jenčtyřipodpisy.Čtyřikřestníjména.Potolikasetkáníchs

mrtvýmiživé,radostnépísmo.Pokoušelsejimpsát,denzadnemnaněmyslel. Před měsícem napsali mu podruhé. Zas na tu staroukolejáckouadresu.„Jdemnanovoumontáž.Potřebujemeještějednohokonstruktéra.“Volaliho.PřesvšeckonebezpečísevrátildoPrahy,doprostředvlčí

pasti. Horečně hledal spojení. Našel. A ví už, kudy semá dát. Jehorychlíkodjíždívečerodesáté.„Budeš-li mít kliku, za týden jsi v Bělehradě,“ řekla mu spojka.

Kam z Bělehradu dál, bůh ví. Naši prý mu tam řeknou víc, dostalinstrukce.Aleonnemyslínaanonymní„naše“, súpornou jistotou siopakuje čtyři drahá jména. Především ti mu řeknou. Ti vědí nejlíp,kudykam.Najíttřetífrontu.Kteránepadne.Svečeřívá se.Město, zapadlédo soumraku,už se sním rozloučilo.

Nevidívěží,naněžbudevzpomínat.Vzítřejšímsvítáníužbudejinde,v místech, kam dosud nevkročil, mezi lidmi, jejichž tváře si neumí

představit.Taksbohem,Praho.Amožnáněkdypřijdu.Jedvacátéhoosméhoříjnatřicátéhodevátéhorokupředvečerem.S

malýmkufříkemnasedá Slávado tramvaje naHradčanskémnáměstí,docelaužvmysliodloučenodtohotoměsta.Opakujesiadresy,kterýmsemuselnaučitnazpaměť.Lečtramvaják,odněhožsibezmyšlenkovitěkupujelístek,senáhlezeptá:„Vynemátetrikolóru?“Ne, vrtí hlavou, a teprve teď si uvědomuje, kolikrát vidí

červenomodrobílou na klopách svých sousedů, na kabátech žen, načapkách mladých dělníků. Město slaví národní svátek. Mlčky atvrdošíjně. Ale před Slávou leží jasně narýsovaná cesta. V sedm nanádraží. Animinutu zpoždění. Jednamladá žena vstane, přijde až kněmu,vytáhnezkabelkykousektrikolóryaširokýmatmavýmaočimasemupodívádoobličeje.„Smím?“vytahujezklopyšpendlík,„anebomátestrach?“Mlčky jí tiskne ruku na poděkování. Je dojat. Ale souvislost …

souvislost s tímto děním už ztratil. Nemyslí na ulice. Nemyslí naprůvody.Myslínapušku.Nazákop.V zátočině nadKlárovem, zrovna v tommístě, z něhož tak lačně

obhlížívalPrahu,kdyždonípřišelpomaturitě,zachytíjejichušiprvnídunění.„V Praze je živo!“ řeklmuž vedle Slávy, a oči všech se najednou

zaostří.V trojíkadenci, jak táhlézahřměníbouřky, stoupánadměstojednolitý křik. Dálka mu bere srozumitelnost, ale síla toho výkřikuporáží i dálku. Jako by celé město zarachotilo svými zdmi, jako bydunělovkameníavzemi.Jakobydělostřelbazavrchyrozpoutávalaoheň.Nemohouuhodnout,odkudstoupá tenkřik.Alenež senadějí,pár stanic zamostem, jsou sami v něm. Je tmavo vulicích, a temnámasatělsevalí,valívútočnémrytmuněkamdopředu.Tramvaje trčíjakoskaliskauprostředlidskéhoproudu.

„VšichnipoctivíČešisnámi!“křiknekdosidovnitřkuvozu.Aceléosazenstvo,jakobyčekalojennatentopovel,zvednesezesvýchmístavyvalí se do tmy. Mladá žena, jež připíchla Slávovi trikolóru, řeknevyčítavě,kdyžpřecházíkolemněho:„Avyzasene?“,Já… chvátám…“ zakoktá rozpačitě.Anesmyslně.Neboť tento vůz,

jenžúdajnějedeknádraží,senepohneužaniokrok.Jetolež?říkajídívčinyoči,ajejírukachytíSlávovupěst.Nebojtese,čehosemátebát,cožnejstevoják?Vyskočil vedle ní. Ucítil, kterak v tom okamžiku ztrácí svou

chladnou vůli. Je zaklet v magickém poli tohoto zástupu, je nesendopředu nejen tělesným tlakem, ale i divokou závratí nenávisti avzdoru.Jekamenemvhradbě,kterásehnula.Akdyžvykřiknedav,ijehoústa začnoukřičet týmž rytmem, týmiž, nikýmnenapověděnýmislovy,toužkadencí,kterádělázvětjednolitéduněníbouře.Ramenonarameni, bok po boku se někam hrnou, stěsnáni jako zdivo, a hlavatoho obrovského beranidla tam vpředu do něčeho úporně bije. Nicnevíš, nic nevidíš, a přece všecka tykadla tvých smyslů jsou až tamvpředu,vneznámémpředku,akaždéhnutíhoufůtebouprocházíjakoelektřina.„Pryčsfašismem!PryčsHitlerem!“„AťžijesvobodnéČeskoslovensko!“Úžasný zpětný náraz projede davem. Jako zraněný býk se otřese,

nohyzaraženydozemě,dovšechúdůproniknezáchvěvmrákoty,azassevšechennaježí,sbírajesílukdivokémuútoku.„Střílejí!Střílejídonás!“Pryč s vojáckými instinkty, jež velí zalehnout! Vzpřímen jako

praporečník,pronikáSlávadavem,rozrážíváhavé,probíhácouvajícími,dere se k místu střelby. Všemi smysly vnímá strašné nebezpečenstvítohotookamžiku.Znájetamzezdola,ví,coznamenáprvnívoják,jenž

obrátí k nepříteli záda. Teď je třeba vyrazit, teď je třeba strhnout, aťpadnekdopadne!Prorazíažkčeluvzbouřenéhodavu.Třikrokypředním už je jenom prázdné dláždění. Čtyřicet kroků dál četa SS. Jdouproti lidem s pistolemi v rukou a projektily třískají do dláždění. Svýkřikemhrůzy, chytajíce se za život, padají zraněné ženy.Amuži srukama zoufale prázdnýma se sklánějí nad dlažbu, holými prsty sepokoušejírvátžulovékostky,ulámanýminehtyhorečněodhrabujízemvuzounkýchškvírách.„Smrtfašismu!“křičíještěpořád,samipřijímajícesmrtzfašistických

rukou.ASlávaMach,stojevprvníchřadáchtěch,kteřímajípadnout,stojebezbrannýprotikulkám,vzlykápocitemnesmírnéhoštěstí.Nezahorami, ne přes půl Evropy, ale tu, v této čáře, kterou rýsují prvnímrtví,jejehotřetífronta!Srdcemkaždéhoznich,živýmijakomrtvými,prochází její hraniční čára, tudy, ať živými či mrtvými, se fašisté užnikdynedostanouvpřed.Našimisrdcineprojdou!

VČELAŘ

Vonnáplnostlétastoupalazkvětůmedonosnýchkřovisek,ježvroubilanatřechstranáchučitelovuzahradu.Nepřestajnýproudvčelvyletovalzčesenpestrobarevnéhovčelína,postavenéhonavýslunípředdomkem,a rozprostíraje se ve vějíř, pílil do všech tří stran, ke květům plnýmpelu, avneustálémkoloběhu, sbříškydožluta zaprášenými,opět sevracel do domovů, jež byly označeny idylickými hvězdami, srdci ajavorovýmilisty.Pan řídící Havlík, široký slamák na šedivé hlavě, stál mezi

kvetoucími keři, v nejhustším proudění včelího národa, a očidalekozraké stářím napínal k hrušovickým polím, zaplavenýmsluncem.Bylomu jasno, že ten ruch, jejž rozeznávalmezipšeničništi,nepatříkžňovémushonu.Koněpádícíkevsisprázdnýmžebřiňákem,hrstkovačky v polou dopoledne ubíhající k chalupám, to věru nebylpokojnýrytmusvesnickéhoživota,jakmunavyklzačtyřicetletsoužitíse zdejšími lidmi.Nebylnepřipravenna tentoneklid.Ti tři, co tomurozuměli,věděliužvčera,žesetukrajempotulujípodivnášediváauta,zastavující na rozcestích k nepochopitelným prodlevám, při nichž seřidičijentakzbůhdarmahrabouvmotorech,předstírajíceopravu.„Budenámasihorko…zaměřujínás…“řeklipanuřídícímujehotři

hosté. Celou noc potom stěhovali všecka svá zavazadla do lesů naTřemošnici.Všecka,kromjedinéhožlutéhokufříku.„Musímtamdostatvšechenmateriál.Bůhvíkdynatobudečas.A

vlesebychtonedokázal,akumulátoryjsoudefinitivněvtahu.“Taktidvazmizelisvčerejšínocíazůstaljentelegrafista.Poslechbyl

zatraceně špatný. Opakuj, opakuj, nerozumím, vyklepávali z druhéstrany.Rudýnámahou,sprstyuždřevěnými,sedělvevčelíněusvého

klíče.Uprostředsmyčky,ježsestahovala.Nešlotojinak.Vráskynavysokémoznojenémčelepanařídícíhoseprudcevraštily.

Kolem habrových remízků, v ječmenech ještě nepokosených, přestmavouzeleň jetelišť se táhlhonecký řetěz,vojákvedlevojáka,dosudnezřetelní,aleužhroziví.Křikděvčat,ježdobíhalazpolídovesnice,sesráželvslovastálesrozumitelnější:„Němci…JežíšiKriste…!Němcitáhnounaves!“Bylnejvyššíčas.Desetirychlýmikrokydoběhlpanřídícíkevčelínu,

otevřeldveřeařeklpolohlasem:,Jezle.UtíkejtepřeshumnakHorce!“Telegrafistavyběhlznevelképrostoryzaúly.„Ukliďtetorychle,jáužproklouznu!“usmálsebeznepokoje,vběhl

dopámelníkovýchkeřů,nedbajevčel,alehkýmmladickýmhmatemsepřehouplpřesplaňkyzahrady.PanřídícíHavlíkvešeldovčelína.Namalémstolkustálnenápadnýžlutýkufříksvysílačkou.Kestolnídescebylšroubempřitaženklíč.Sebraltyvěci,složilzařízení,zaklaplvíko.Apotom, při vší tísni nemoha zadržet úsměv uspokojení nad dobrýmúkrytem,odklopilzadnístěnujednohozúlů,zasunulkufříkdoskrýšearozhlédlsekolem,bedliv,abypřecejennezapomnělnicprůkazného.Rovnou za humny třeskly tři výstřely. Pan řídící Havlík, vší silou

bráněsvourovnováhu,dokončilpráci.Upevnilzadekúlu,zestahovacížárovkovéobjímkyvyšroubovalnástavec,stočilpřívodnídrátantényazastrčil jej na tajnémísto za trámek,neporušivpři tompavučinu, ježzasklívalatentokout.Uždřívpromyslilkaždýpohyb,jejžbudemusetudělat, kdyby… Dík tomuto dřívějšímu rozmyslu provedl všecko spřesností,ježnezanechávalastop.Cítil však při tom, že je na konci svých sil. Domníval se dříve v

nočníchpřemýšlivýchbděních,kdybezúzkostipředvídal,covšechnomůžepřijít,žebudeklidentak,jakseslušítváříknepříteli.Kdyžtitřispali na půdě, bez hlídky, důvěřujíce klidu vesnice tak odlehlé všem

cestám, bděl tento stařec za ně, sedě ve své vdovecké osamělosti uknihovničky, obracel listy Palackého Dějin, a s moudrou pokojnostímuže,kterýužprožilvše,účtovalseživotem.Věděl,čehoseodvažuje,kdyžtěmtřemposkytlpohostinství.Přijde-linepříteldovesnicejentaknáhodou, na slepou zkoušku, nenajde nic. Přijde-li překvapivě anajisto, bude třeba krýt ústup hostí. Do konce. A tu šel ke svébrokovnici,navzdoryrozkazůmneodevzdané,vytáhl jizúkrytuapřizatemněnýchoknechzkoušíval,dohlédne-listarýmaočimanamušku.Ale teď… jak je to všechno přejinačeno po třech nenadálých

výstřelech,ježmohlybýticílenyjenjednímstrašnýmsměrem!Zavírajeza sebou dveře včelína, uviděl své rozechvělé ruce. Všecka váhastařeckých let mu naráz osedlala bedra, když se vracel ke svýmpámelníkůmv tamísta, kudypřeskočil prchající.Akdyž rozhrnovalvětve,namlouvalsámsobě,žeonentrojívýstřelbyl jenomnesmyslnýpoplach,tožejenuvnitř,vjehosrdcizoufaleznepokojeném,vybuchlasalvahrůzy,takzřetelněnalehlávsluch.Napůli cestymeziHavlíkovou zahradoua smrkovýmmlázím,na

trávníkudůvěrněznámémpanuřídícímu,vmístech,kdejarorozvíralonávěježlutýchmochen,leželobličejemvtravnatýchstéblechten,kterýhledal únik. Neboť z této strany byli lovci lebek dávno připraveni vstřeleckýchúkrytech,abystřežilijedinouústupovoucestu.Starý muž zavřel oči. Za celý život zvykl na venkovskou smrt,

úlevnoupřítelkynidožilých,kterápřicházínezraňujíc.Dnespoprvéjižuzřelběsnivouachlemstajícíkrev.Ahrůzaztohopoznání,naněžbylživotem nepřipraven, jej ochromila tak, že ztratil vládu nad tělem.Zchromlými prsty zaťat do větviček keře, jen slabě se bránil předpádem.Takhotunašlirozběsněnístřelci,kteříodhumenprvnídoběhlik

domku.Lomcovali jím,bamuselihoodtrhnoutodvětví, jež svíralvbezvědomí.Zdivočelíkrvavýmúspěchem,jedenzadruhýmřvalidouší

svého komandanta, že zastřelený vyběhl najisto odtud, z tohozatracenéhosvinskéhobaráku,kterýjetřebahonempodpálit.Chlapvedlechlapa,puškyvestřehu,vraždychtivívesvézbabělosti,

oblehlidomekúzkýmkruhem.Stařec,bitpažbami,klečelnatrávníkusvé zahrady mlčenlivě a trpně, zatímco četa SS probíhala domkemrozbíjejícaloupíc.Bylojimjasno,žetunezbývánikdo,kdobysemohlpostavitnaodporsezbranívruce,atojenrozněcovalojejichstádnoukrutost. Pak objevili anténu ve větvích hrušně nad včelínem. Nebylašpatně ukryta, vinula se mezi temně zeleným voskovým listím povětvičkách zezdola nezřejmých. Leč její spojení se střechou včelínanebylo možno utajit. Řítili se k včelímu staveníčku, předháněli se vctižádosti, kdo ji najde první. Ale když odtrhli dveře, zůstali stát vrozpacích.Desetúlůnastolicích,zlámanéplástvevtruhlíku,namalémstolkupárkouskůvčelařskéhonářadí.Nic,cobyvedlokvýsledku.Komandant se rozběhl ke starci před včelínem. Chytil ho pod

krkem, zvedl na ochablé nohy a hrdelní němčinou se rozhulákal, aťpovíhned,kde jevysílačka. Jenaťnicnezapírá, jim je to jasné, že jezrovna v tomhle brlohu, a nechce-li s tou boudou v pěti minutáchhořet jasnýmplamenem, aťmluvípravdu.Pan řídícíHavlíkkonečněotevřel své vybledlé, jasně modré oči. Hledě přes Němcovo rameno,vnímal obraz své vesnice, javory nad střechami, letopočty a kříže veternitovýchkrytinách,hrušněnazáhumních,ježpředletyroubovávalsousedům,učejetrpělivěsadařství,včely,jakpodrážděněkmitajímezičesny a pámelníky. A návrat k drahým věcem životamu navracel iklid, tvrdý, neoblomný, jak si jej vysníval v nočních bděních nadPalackým.Každýzpokojnýchčinůjehoživota,roubnahrušni,rojnačesně,štěpařství,včelařství,zahradnictví,vpodivuhodnéspojitostiústilkjehočinuposlednímu:zrozenkechváleživotapokojného,cožmohlnebojovatprotiNěmci,jenžpokojukracuje?„Nekřičtenamne,“řeklmírnýmhlasem,„stejněvámnicnepovím.“

„Dolmetscher!Dolmetscher!“povelelkomandant,doufajezté jednénesrozumitelnévěty,žestarýuž jenaměkkoabudemluvit.Alekdyžtlumočník spustil na starce sudeťácky tvrdou češtinou, zavrtěl panřídící rozhodně hlavou. Komandant propadl vzteku. Rozehnal se kevčelínu, prudce odstrčil starce, jenž zoufale obranným gestem chtělpřekazit ničivé dílo, vytrhl nejbližšímu vojáku pušku, a bez sebevztekem,začalbušitdoprvníhoúlu.„Los! Los!“ z příkladu komandantova propadli chlapi zuřivosti.

Nezdržujíceseprohlíženímaotvíráním,začalitříštitakácetúlzaúlem.Klesalydolůjakpadlílidéazroztrženýchvnitřkůhustýmpramenemzačal téci temnězlatýmed,zalévaje trávník, ihmyz izborcenédřevo.Včelstva, rozzuřená údery, hrnula se ven česny i průduchy vroztříštěných stěnách. Prudkým letem, omámeny zběsilou útočností,rozptylovalysevčelypozahradě,postovkách,potisících,podesítkáchtisíc, a napadaly všecko, s čím se střetly. Vojáci kolem plotu,znervóznělí bzukotem, jenžprudce stoupal, začali se ohánět, zvyšujícetím zuřivost hmyzu, a pak se dali na útěk mezi chalupami. Kruhobležení se zbortil na všech stranách a komandant, sám postiženžihadly,řvalnepříčetnýmhlasempovely,jichžnikdoneposlouchal.Spistolívruce,proklínajeahrozestřelboupozbabělcích,konečně

sehnalsvoučeládkuponěkuddohromady.Zopatrnévzdálenostizačaliznova obkličovat zahradu, nad kterou pořád stál výhružný mrakvčelstev, klesaje a stoupaje, přelévaje se z místa na místo, zuně jakkrupobitné mračno a na všechny strany vystřeluje náhlé bojůvkyútočníků.NazahraděpředzničenýmiúlyklečelpanřídícíHavlík.Třaslavými

prstypřebíralžalostnétroskypláství.Vevlasech,vevousech,naprsouinaramenoupokrytsvýmidělničkami,zoufalepobíhajícímizmístanamísto,plakalstarýmaočimajakodítě.Rojhmyzu,houstnoucívteřinupo vteřině, shromažďoval se kolem něho, jakoby přitahován

magnetismem hospodáře, pokojněl jeho blízkostí, a nové tisícovkyusedalyvšude,kdebylonajehotělemísto.Rukama zalepenýma už medem, nemotornýma žalostí a úděsem,

přece jen našel starý pán v troskách královnu. Držel ji opatrně našpičce ukazováku, ochromlou, téměř neschopnou pohybu, a koktalzdrceně:„To … jsou … oni… I včelám … berou život!“ Komandant s

tlumočníkem, ukryti za boční stěnou domku, křičeli na starce, že jezatčen, aťnechá těchhloupostí a okamžité vyjde ze zahrady, jinak žezačnou střílet. Pan Havlík je vůbec nevnímal. Po třetí výzvě chytilkomandantjednuzpušek,tu,jížbylrozbitjedenzúlů,opřelsipažbu,lepkavouještěmedem,orameno,avypálil.Klečící stařec ani nehlesl. Jen semalinko sesul, dolehl na trávník

mezi rozbité plástve, a pravičku, na jejímž ukazováku dosud sedělavčelíkrálovna,pohybemneuvěřitelněpomalýmvysunulpředsebe.

VYŠŠÍPRINCIP

V neohrabaných, špatně žehlených šatech venkovského střihu, obličejzdolíčkovatělýobrovskýmijizvamipočernýchneštovicích,saktovkouvěčně zatěžklou klasiky, z nichž citovával dlouhé odstavce opojenkrásou textu a zapomínaje na svůj krákoravý hlas, byl pro svéseptimány figurkou krajně komickou. A třebaže pro svůj zevnějšeksvádělkpřezdívkámtakmnohýmatrefným,inatétoškolejejpokřtilitakjakonavšechpředešlých, jimižzadvacetletsvéučitelskéčinnostiprošel.„Vyšší princip“ říkali mu hned třetího dne, jakmile prožili pár

čtvrthodinek jeho nadšených výkladů v hodinách latiny a řečtiny, atentopřídomekzakrátkýčasdocelapřekryljehoobčanskéjméno.„Vyšší princip… ehm… mravnosti, jejž si musíte osvojit, studenti,

vámprostěnedovolípočínánítaksměšněpodlé,jakojestopisováníodsousedů,“ pravil toho dne nad modrofialovými sešity latinskýchkompozic. Tak soustředěně promýšlel v posledních dnech jednotlivévětyúkolu,jímžchtělvtétoseptiměuzavřítceloročnípráci,žeostatnísvět,třebaplnstrašnýchudálostí,míjelbezpovšimnutíjehosluchijehoducha. Leč právě když zvedal kostnatý, inkoustem věčně potřísněnýukazovák,sestarodávnoudůstojnostíohlašuje,žebudediktovatiprvnívětu, enuntiationem primam, ozvalo se nervózní zaklepání a úzkouškvírou dveří chvatně přivíraných vešel ředitel ústavu. Dusil senějakým strašným přetlakem, zhroutil se zády na dveře, jako kdyžpřemáhá mrtvičnatý záchvat, a mdlým mávnutím ruky naznačilžákům,abyzůstalisedět.„ÓSparťané,jáspěchámodThermopyl!“zašeptalseptimánRyšánek

svému sousedu Moučkovi, snaže se vtipem potlačit vnitřní vzrušení,

kteréhovtuchvílirozrazilo.AleMoučka,bledý,znervóznělýnáhloupředtuchou,docelapřeslechlkamarádovuprůpovídku.Bezúčelně namočil pero a stejně nesmyslně je položil nad horní

okraj sešitu. Násadka se začala kutálet po čisté stránce, třísníc ji přikaždéobrátcemokvavoučernoustopou.„Havelka…Moučka…Ryšánek–pojďtesemnou,“ozvalseředitelův

hlas, vysílený vzrušením. Kolega Vyšší princip, jehož zdvižený prst,připravený k diktandu, ustrnul při tomto překvapení v nepřirozenépoloze,sedůrazněohradil:„Pane řediteli, chystáme se právě k latinské kompozici… a tu z

vyššíhoprincipu…nepřítomnostprávětěchtožáků…“Tři septimáni zmateně vstali, chrastíce učením. Rozhlíželi se po

kamarádech, jako by hledali znamení svého příštího osudu, a všemstejnětanulanamysliostrávzpomínkanavčerejšípošetiloudebatunaplovárně.Ryšánek,neúnavnýhovorkatřídy,utrousiltichoupoznámku:„Takzasjednakónavsuchu!“Řediteli bylo nesnesitelné prodlévat dál ve třídě. Rychle vyšel na

chodbu.AlekolegaVyššíprincip, rozrušenpředstavou, žeprávě tři zvelmi dobrých žáků, na jejichž latinské formulace byl s dětskoužíznivostí zvědav, budou nepřítomni, rozběhl se za ním, zjitřeněgestikuluje.V této vteřině pohlédli septimáni Havelka, Moučka a Ryšánek,

přistupující už ke dveřím, svémuosudunaplnodo tváře. Průhledemdveříbylovidět,jakprotivelkémusvětlémuoknuchodbystojítřimuživkoženýchšedozelenýchkabátech.Moučkaseohlédldotřídy,celoujiobjal úpěnlivýma očima, jako by nepřipraven prosil o nápověď nastrašnou otázku.Na čelemu vyrazily zřetelné krupičky potu. FrantaHavelka, jenž sedával vprvní lavici, se ještě jednou rozběhl k svémumístu, vyděšeným, zrovna nepříčetným pohybem zašoupl víčko

kalamáře, a zas se vrátil k Ryšánkovi, který už sahal na kliku. Bezohlédnutí.Bezrozloučení.Když za nimi zaklaply dveře, všem zbývajícím septimánům přejel

pozádechmrazivýdráphrůzy.Neboťbylčerven1942.KolegaVyššíprincipsevrátildo třídyzapětminut.Nohysepod

nímchvěly, že sotvadošelkekatedře.Zhroutil sena židli, sevřel svéobrovské vypouklé čelo kostnatými prsty, a dočista přejinačeným,dětskynaříkavýmhlasemtišebědoval:„Neslýchané…Neslýchané!“Pak se přece jenom vzmužil, a pohlédnuv do očí své třídy,

zkamenělézloupředtuchou,chraplavěkoktal:„Vaši… vaši… spolužáci… byli zatčeni… Jaké absurdní…

nedorozumění…moji…mojižáci…“O sedmé večer pouliční rozhlas, jenž rozkřikoval jména těch, kdo

byli toho dne zastřeleni pro schvalování atentátu, vyslovil hroznoujistotu:FrantišekHavelka.KarelMoučka.VlastimilRyšánek.Mlčky,neschopnipronéstjedinéslovo,sešliseprofesořiužposedmé

ranní ve sborovně. Červnové slunce padalo na desku konferenčníhostolu. Rozptýlený prach zlátl v jeho proudech. Dvacet lidí, docelavykořeněných hrůzou, se v něm potácelo jak v nejstrašnější tmě.Příchod každého dalšího násobil jejich bezmocnost. Češtinář Kaltner,černovlasý chlapík chmurného vzezření, jenž psával vlasteneckérýmovačky k osmadvacátým říjnům, přecházel mezi okny, přerušujesvýmtělemtenslunečníproud.Najednoupopadlžidli,zádyobrácenkoknům, rukamasevřel její lenoch,hledajeoporupromyšlenku,kterápo tom přecházení uzrála pod nízkým čelem, a napůl podobenpřeludu,nezřetelnýprozátopuranníhoslunce,kteráhooblévalaadoníž nebylo možno pro oslnění pohledět, začal hystericky křičet: „Tomáteztévašírebelantštiny!Postřílejínásvšecky!TakjakovTáboře!“Ředitelústavuslabězaúpěl,přemáhajesrdečnízáchvat.Ostatníbyli

tiši.Idechsevnichzastavil,jakobyužbylopoortelu.Jenomprofesordějepisu, kulatohubý tichošlápek, nabral odvahu k řeči. Vytáhl zaktovkyčtvermopřeloženýarchpapíru,rozložil jejnastolnídesku,ahlasem,jehožnavyklousladkostnemohlsetřítanistrach,prohlásil:„Páni kolegové, považuji za nezbytné, abychomneprodleně poslali

projev upřímné loajality panu státnímu tajemníku a panu ministruMoravcovi.Dovoliljsemsijejnastylizovat…“Do strašného ticha četl dvacet řádek plných podlosti a devótnosti.

Pak rozšrouboval plnicí pero, posunul papír před nejstaršího členasboruaúslužnýmgestemhovybídlkpodpisu.Profesornáboženství,sedmdesátiletýstařec, jenžbůhvíkolikrokůpřesluhoval,vzalpapírdoroztřesenýchprstů adůkladněpřeslabikoval text, odděluje slabikuodslabiky.Kdyžbylhotov,upustilpapírpodstůl.„Jsemstarýmuž.Nasklonkuživotaužnebudulhát…“I bylo rozhodnuto, že náhradou za tento akt je třeba pronést k

žákům postižené septimy projev, jenž odsoudí zvrhlost činu jejichkamarádůajenžbudepatřičnězaprotokolovánvtřídníknize.„Alekdotomá,prokristapána,udělat?“Češtinářidějepisecřeklijedněmiústy:„Samozřejměprofesortřídní!“Oddechli si všichni, které to břímě minulo. Vyšší princip mlčky,

soustředěněpozorovalkloubysvýchsepjatýchrukou.Třídnímseptimybylon.Jako kdyby bylo prázdno za těmi dveřmi s číslicí VII. Kde je to

nepřestajnéhučenívčelíhoroje,jemužbylyještěvčeračesnem?KolegaVyššíprincipotvírádveřesvétřídy.Aleti,kteřímuzeškolníchlavicvstávají vstříc, jsou docela jiní než včera. Jen po obrysech je matněrozlišuje, jen po navyklém zasedacím pořádku, který nosí v hlavě.NeboťténocikaždýznichpřešelpřesřekuAcheron,doprovázejetytři,jejichžmístajsouprázdná.

Posadili se jakostroje,kdyžondosedlzakatedru.Ne třída.Užnespolečenství.Každýznichsám,oddělenvlastnískořápkoustrachu.Činenávisti?„Žáci,“řekljim,alehlassemuzadrhlužnaprvnímslově.Nemohl

anivydechnout.Vstal,abysiuvolnilhrudník.Vubohémzmačkanémsáčkustaréhomládence,skalhotamivyboulenýminakolenou,oškliveczďobanýneštovicemisepostavilnasamýokrajstupínku.„Žáci,“vykoktalpodruhé,škrtěsevlímečku,„profesorskýsbormne

pověřil… abych… ehm … včerejší… smutnou událost… uvedl… napravoumíru…Zhlediska…vyššíhoprincipumravního…“V tu chvíli se k němu zvedlo dvacet párů očí. Jako by ta stará,

častýmužívánímzneváženáfrázenajednounabylanové,strašnéchutiatvaru. Jako by byla nepřátelstvím, které pokládá mezi ně a sebe.Anebo… S největším úsilím popadl dech. A potom naráz, s chvatemtonoucího, jenž se bojí, že bude zahlcen a nedořekne, vykřikl na svéžáky:„Z hlediska vyššího principu mravního… vám mohu říci jenom

jedno:vraždanatyranunenízločinem!“Toujedinouvětousezbavilvšehonapětíazmatku.Vhlavěsemu

rozjasnilo, s nesmírnoupřesností a podrobností rozeznával každého ztěch dvaceti, které vedl už od kvinty a jejichž oči teď visely na jehoústech: dobráky, zarputilce, úskočníky, chlapce čestné a mírné vedledivochůaulejváků,tvrdohlavce,šplhounyipomalétěžkopádnédříčeanemotory.Dostmožná,žeprávěmezinimi je ten,kdoudalRyšánka,možná,ženějakédrobnépříkoří,nedorozuměnínebonepostřehnutelnánenávistpřinesenovéúděsnéovoce.Lečpřestovšecko:kterémuznichjemožnolhátdoočí?Popadlahožíznivápotřebazrovnapředtěmitochlapci říci větu, kterou už od večera v sobě přemáhal, kterou divnevyslovil ráno ve sborovně, s kterou se musel svěřit stůj co stůj.Pomalým,tichým,uvnitřklidnýmhlasemřeklsvétřídě,vydávajesejí

doceladorukou:„Takéjá…schvalujiatentátnaHeydricha!“Cítil, že bylo vyřčeno všecko. Obrátil se proto ke katedře, usedl a

začalzapisovatdotřídníknihy.Alesotvasedotklperemstránky,ozvalsezlavicpovědomýhluk.Vyššíprincipzvedlpomaluočikesvétřídě.Dvacet septimánů stálopřednímvpozoru, se zdviženýmihlavami, sočimaplanoucíma.

HLÍDAČDYNAMITU

Sešlisenakoncišichty,kdyžbylo jisto,žedozorcivyfárali,vnejzazšíslojidvacátéhopátéhoobzoru.SuchýkolohnátMartínek,JardaJehněsširokorozšklebenouhubou,znížmuvytlouklzubypředčasnýpšoukdynamitové patrony, Karas z Lažce, Petr Havránek z Doubí, Liška,KarnetaFrantišekMilec.„Kamarádi,“ řekl jim Karnet, který je svolal, „vyklopím vám

rovnou,cosimyslím.Unásvraždějítybestiepostovkách,avRuskupocelejchmiliónech.Amysmetubylidoteďka…jakkrálícivděrách.Pořádseříká,žesmebezbranný.Alemymámevrukouzbraň,abylobyhanba,dybysmejínepoužili.“Nebylo třebaříkatvíc.Dencodenchodívalizešichtykolemtrati.

Počítali za večerů i při rozednívání množství vojenských transportů,ujíždějícíchnavýchod.„Jenásšest, to soudvědobrýpartypo třech.Asvejprácivšichni

rozumíme. TuhleMilce do toho nepotáhnem, ten vobstará to druhý.Dyžpudemnatusvoušichtu,dámetivizo,apudešsetendenváletdohospody,abysbylčistej.Koliknámtohomůžešdát,Frantíku?“FrantišekMilec,hlídačdůlníhodynamitovéhoskladiště,siotřelčelo,

lesklé studeným potem. Tak najednou mu vyrazil. Až v páteři, vžaludku,vevšechútrobáchcítil tenprudkýútok tělesnéhostrachu,asliny,vtomokamžikuhustéalepkavé,mupřilepilyjazykkpatru.„Tejdně…takdesetkilo…Pepíku…“vykoktaltiše.Kdyžsevracelztétošichtydomů,točilasemuhlavahrůzouztoho,

copřijde.Nebylzroduhrdinů.Šedesátiletý,malinký,slabý,ušlápnutý,oddětstvívtloukándopokorykpánům.„Ne,kamarádi,nenuťtemě,“bylby jeprosil sesepjatýmarukama,

kdybyhobylipřemlouvali,kdybynutili.Aleonijenomřekli:„Frantíku,koliknámtohomůžešdát?“Apro tuprostou,důvěřivou, samozřejmouotázkunemohl říci ne.

Musil jít s nimi i na tuto šichtu, v níž všichni nesli za pasem svouvlastní smrt. Vojenské vlaky noc co noc prořezávaly svým těžkýmsupěním ticho havířských vesnic. FrantišekMilec, leže s otevřenýmaočima, naslouchal jejich dunivému rytmu, a spínaje mimoděk ruce,modlilsemlčkyaúpěnlivě,abytovšeckobyljenomsen,abytobylanoční můra, z níž je člověku popřána neskonalá milost procitnutí.Neboťkaždéhodnevynášel ze šachtydvě třikiladynamitu,který zatmyodevzdávalKarnetovi.Zadeset dní vylétl kolempůlnoci transportní vlak SS.Nálož byla

připravena v zátočině u Černých blat, na vysokém náspu mezislatinnými bahnisky. Lokomotiva s sebou strhla osm vagónů astřemhlavýpádpopříkrémnáspujerozmačkaljakodětskékrabičky.O tři dny později byla přerušena trať patnáct kilometrů dále na

sever.Vojenskýnákladnívlakvyjelzkolejíaroztříštilsepodnáspem.Gestapo obrátilo naruby celý kraj. Přišli i na šachtu Annu Marii,spočetliFrantiškuMilcovikaždoupatronu.Skladištěbylovdokonalémpořádku.„Unsinn,“ ušklíbl se závodní Blaschke, když gestapáci vyslovili

podezření nad Františkem Milcem. Neškodné, bojácné hovádko.„Absolutunpolitisch!“Azatýdenletělzasvlaksprotileteckýmdělovýmparkem.Krajse

třásl pod gestapáckým terorem. Ženy hleděly utrápenýma očima dotváří svých mužů, hledajíce znamínko přiznání. Ale tváře mužůzůstávaly pochmurně tvrdé. Náhlá noční zavytí psů budila hrůzu vevšechstaveních.Prokoho…prokohopřijdouteď?Čtvrtý vlak, smunicí, vylétl naCarvánkách, u borovéhomlázíčka,

slabouhodinkuodMilcovyvesnice.Strašidelnéohňostrojevzníceného

střelivatřaskalyaždosaméhorána,rýsujícenanebikrvavéšmouhy.FrantišekMilec odešel na šichtu jako obvykle, přijav od své ženy

Bětuškybandaskuskávouapolíbenínarozloučenou.Sotvaseudrželna nohou. Tentokrátmu kamarádi ani neřekli, že půjdou na novounoční šichtu.Zrovnavčerapřinesl třikila roubíků.HledalvpodvečerKarneta,aletenprýodjelkšvagrovidoOuholicprotrochuhrachu.Atak,nevídánoprojednunoc,uložildynamitnadnojarmary,podstarékrámyapracovníharampádí.Třikrátsecestounajámurozhodoval,žesepřecejenvrátí,žeradši

nahází všecko do hnojůvky, že to vynese do rybníčka. Ale pokaždéztratilsílu, jakmileseobrátiltváříkdomovu.Jakmůžeteď,zabíléhodne, před Bětuščinýma starostlivýma očima, před celou vesnicí,vzepjatou strachem, provést takovou věc? I shledával v sobě aspoňdrobínky naděje, že i tentokrát to všecko dopadne dobře, modlil sezmatenékousky otčenášů, prose o boží pomoc, vpošetilostechhledalšťastnáznamení.NaAnnuMariipřece jendošel.Karnetsnímsjíždělvestejnékleci.„Klid,Frantíku.Teďsidámeňákejčásekpohov!“„Mám toho… tři kila…“ nemohl Milec ani v šepotu přemoci

rozčilení.AleKarnethovzalzaruku,dlouhým,posilujícímstiskemjipodrželvesvé,jakobychtělidoMilcepřelítsvůjklid:„Dovečeratopočká.Večertouklidíme.“O půl deváté přijelo na AnnuMarii gestapácké auto s pěti muži.

Komisař Glaser, div ne vzteklou pěnu u huby, vběhl do kancelářezávodního.„SieIdiot!“zařvalnainženýraBlaschkeho,„znátetenhlepapír?“V

ruce,zpocenérozčilením,drželkuspomuchlanéhodynamitovéhoobalusezřetelnýmevidenčnímčíslem.Kus,kterývypadlzkapsyKarasovi,kdyžpotměpěchovalpodkolejnicinálož.Blaschkezezelenalvzteklouhrůzou.

„Kdejetenchlapzeskladiště?“Nebylopochyb,žetřaskavinapocházelazAnnyMarie.Těžníklecse

čtyřmigestapákysjíždělakMilcovuobzoru.Blaschkemusetaktřáslyruce,žeupustilkahanec.NanárazištinatrefilidozorceBalcara.„PřiveďtesofortMilce!“rozječelseBlaschke.Balcar se rozběhldoohybu štoly. Sotvapopadajedech, přiběhlke

skladišti. FrantišekMilec seděl na bedničce, ruce sepjaty v klíně, plnpodivné malátnosti. Balcar jím silně zalomcoval, aby ho přivedl kživotu.„Frantíku, prokristapána, přišli pro tebe! Utíkej dušnickou, je-li ti

životmilej!“A Balcar, sám v zajetí hrůzy, vracel se pomalu k nárazišti, s

nasazenímvlastníhoživotavykonavkamarádskoupovinnost.Suďbůh,jakásílazvedlaFrantiškaMilcekútěku.Klopýtavěvběhl

dopřekopu,ponořilsedotmyopuštěnéštoly,kterousekdysivyváželjalový forot,utíkal strašnoudůlní tmou s tupýmúsilím člověka, jenžnenávratně vběhl do smrtelné slepé uličky. Utíkal neuvěřitelnýmzpůsobempůldruhéhokilometru,nežzasuviděldennísvětlo,zatímcoBalcarnalhávalgestapákům,žepoMilcovinenívjáměanipotuchy.Teprvenapolní cestě kdomovu sebralFrantišekMilec roztříštěné

myšlenky.Nejsou-liužvchalupě,přijedoujistězapůlhodiny.Tobylojasné.Muselvydatvšeckysvésíly,aby jepři tétoposlednípříležitostipředběhl,abyaspoňBětuškuzachránil,abyzničil tohroznésvědectvínadnějarmary.Proběhlvesnicí,rozhánějesvýmúprkempokojnáhusíhejnaajako

posel neštěstí uváděje do strachu každého, kdo zahlédl jeho divokýchvat.Bětuškarozdělávalaoheňvkamnech.„Je zle…,“ stačil jí říci zposledníhodechu,než sedocelavyčerpán

zvrhl na postel. Pozorně přidržela zápalku k chrastí, nedávajíc sevyrušit z navyklého řádu svých prací, kus za kusem přikládala do

kamen bílé smrkové dříví, a neobracejíc se k muži, pravila krozrůstajícímuseohni:„Přišlivámnato,viď?Dynamit…“Tiše přikývl. A jeho pokorná žena, jíž po třicet let kromě tohoto

posledníhotajemstvíničehonesmlčoval,muřekla:„Jájsemtostejněvěděla,Františku.“Bálsejípodívatdoočí.Čekal,žebudebědovat,žejitopodetne,že

ještě zvětší propast zoufalství, do kterého se sám řítil. Ale její klidnýhlasmu najednou zazníval jako sama naděje, že budou přece jenomvykoupeni.„Mášněcodoma?“zeptalase,zavírajícdvířkauplotny.„Třikila…dolevjarmaře…“Pozoroval ji, ochromen na celém těle, jak bere zpod lavice velký

prádelní hrnec, slyšel kovové chrastění harampádí, jež odsunovalastranou, vnímal pravidelné pohyby jejích rukou, jimiž nakládaladynamitnadnoprádelňáku.Pakvzalastarousukni,napěchovalajidohořejší půlky hrnce, přikryla poklicí, a zvednuvši hrnec oběmarukama,opřelasijejoživot:„Svlečsealehnisi, jakodyžstůněš.Pudutovysypatdorybníčka,

nikdosimnenevšimne.“FrantišekMilec semechanicky sklonilkbotěa roztřesenýmiprsty

hledalkoncetkaniček.VidělpřitomboséBětuščinynohy,jakpleskajípo prknech podlahy,míříce ke dveřím. Jeden krok, druhý, třetí. Pakprudké,nenadálézastaveníplnézmatku,jakokdyžslepecvrazídozdi.Vedveříchstáličtyřigestapácisnapřaženýmipistolemi.Vřítilisedo

světnice, a odstrčivše Bětušku stranou, hnali se rovnou k Milcovi.Glaserjejnapřivítanouuhodilkovovouhlavnídočelisti.„Vstaň,lumpe!Teďužnámneutečeš!“FrantišekMilec,ohromendoněmoty, sáhlsinazkrvavenou tvářa

ztěžka zkoušel povstat. A tu ho srazili novou divokou ranou pod

spánek:„Přiznejse,prase!Tyskradldynamit!“Podruhé vstal. Jako když už odchází do jiného světa, s očima v

sloup,rozlomenýmhlasemsepřiznal:„Kradsem.“„Františku!“LečtentovýkřikMilcovénebylhlaszoufalství.Anilítostnězalykavé

ženskévýčitky.Bylavněmdivoká,napřimujícípřísnost,kterávrátilaFrantiškaMilce znovuk životu.Opět uvidělBětušku, uvědomil si ji,jak stojí dosud u kamen s prádelním hrncem v náručí, na tvářimlčenlivé slzy nenávisti. A najednou mu rostla před očima jakozjevení,jakostrašnéviděníandělaspravedlnosti.Ne před těmito cizími zabijáky, ale před ní, před Bětuškou,

mlčenlivouapokornoudružkousvéhoživota,neseon,havířFrantišekMilec,všeckuodpovědnost.„Mlč,mrcho,natebetakydojde!“zařvalnaBětuškuGlaser.„Navšeckydojde,“řeklamuklidně,„nakaždýhoznásužukazuje

spravedlivejprstboží!“Jedenzgestapákůknískočilauhodiljipěstímezioči.Zavrávorala,

ale nepustila hrnec z rukou. Sotva se vzpamatovala, sotva popadlabolestídech,vykřikla:„Dobřesiudělal,Františku!Dobřesiudělal!“Františka Milce objal najednou podivný, jasný klid. Už nevnímal

tělesnoubolestani tělesný strach.Očima,přes jejichžvíčkamucrčelakrev,sedívalnasvouženu.Nenato,jakpronichystajínovérány.Naklidný,navyklý,apřecetakvýznamnýpohybzkušenéhospodyně,jímžnáhlepostavilaprádelníhrnecdoprostředhorképlotny.Hle,užjerozsouzeno.Neoni, tihle trapiči těla iduší, ale jehovlastní žena soudila, a její

rozsudek se vteřinami blíží k spravedlivému naplnění. Popadla ho

dychtivost člověkapoprvé v životě svobodného a sebejistého, říci jimdoočípravdu,vysmátsejejichslepézuřivosti.Kdyžjejsráželinazem,křičeljimdoobličeje:„Kradsem!Krad!Padesátkilosemsvejmarukamaukrad!Abudou

lítat,znovabudoulítatvlakydovzduchu,všeckovyletí!Všeckovyletí!“Rozdivočeni takovýmnepochopitelným vzdorem, zahnali gestapáci

oba staré lididokouta světnice.Kopali donich, bili jedoobličejů ipřestemenagumovýmiobušky,srazilijenazemapakponichdupalivysokýmibotami.Alenemohlizabránit,abysetidvamučenínechytlizaruce,abysestrašnousilounavzájemnezakloubili stařeckýmiprsty,aby neodcházeli ze světa věrně spojeni. A když už byli gestapáciunavenivlastnízběsilostí,kdyžnaminutkupřerušilibití,zvedlasenadbezvědomým Milcem hlava jeho ženy, a její rozbitá ústa řekla svouposlednívětu:„TonámPámbunemůžemítzazlý,dyžtakovýbestie…pobijeme!“Bylo to vteřinu před tím, než je všecky pohltilo strašné světlo

výbuchu,jenžnaplniljejírozsudek.

VESNICKÁHISTORIE

Celé Borkovice věděly najisto, že to udělal Joudal. Tenkrát v té psízimě, plné sněhu a třeskutých mrazů, přišlo četníkům i starostovihlášení, že se v kraji skrývá uprchlý ruský zajatec. Štábní strážmistrKudrnasvolalpodlerozkazumužskédohospodykHojdarovia tamjimpřečetlhlášení,popisavýstrahu.„Abystevěděli,jakaco.“Nemusel nikomu z nich povídat, že se ukrývání a přechovávání

trestá smrtí. Tři dni nato četník Souček, jak šel obhlídkou, uviděl vširém zasněženém poli chalupníka Joudala, bořícího se závějemi kzáhumeníBernátovyusedlosti.Párvteřinsilámalhlavu,pročtenšpínachlapjdezrovnatakovouobtížnouanezvykloucestou,azezvědavostise pustil trochu Joudalovou stopou. Za chvilku postřehl, že jsou tovlastně stopy dvě, jedna pevná, jasného obrysu, jak tu do sněhuzapadalyJoudalovykoženéholínky,druhávětší,nezřetelná,nejspíšodnohouomotanýchvhadrech.Avtétodruhé,rozmazanéavrávoravé,našelkousínkyzrůžovělého

sněhu,zmrazky,poznamenanézřetelněčervenou.DivnápředtuchavjelaSoučkovidohlavy.Vytáhltriedrapodívalsekvesnici.Joudalužstáluplotu Bernátova stavení. Držel se za plaňky, nahlížel chvilku doBernátoviczahradyapaksepustilpodlehumendovsi.Součkovi z toho začalo být horko. V tu ránu se chtěl rozběhnout

rovnoukBernátovům.Alepaksiřekl,že je tovšeckonesmysl,že tadruházáhadnástopapatrněpatříBernátovicčeledínuLojzovi,kterýsitonacestěz lesamantinounamířilpřímokestavení. Ipokračovalvobhlídce.Kdyžseodpolednevraceldostanice,zrovnaukrajeobecníholesa narazil na tu podivnou dvojici stop znova. Vydal se za nimi

nazpátek do smrčin, doufaje v poplašené duši, že najde jejichvýchodisko někde v mýtině, kde Borkovští stahovali na hromadychvojovývýřez.Alepodesetiminutáchchůzemusrdceskočilorovnoudohrdla.Stopavycházelazbažantnicovéhouštiny,akdyž seprotáhlpod spodními větvemi dovnitř, po několika metrech našel hromaduvšelijakpropletenéhochvojí,chatrný,promrzlýbrlohuprchlíkův.Hurtemsepustildovesnice,klopýtalvzávějích,dechsemusípavě

vařil ažnahoře v chřtánu.Alepřece jenpřinutil své těžké chlapáckétěloknovémubláznivémuběhu.Kamdřív?KBernátovům?Anebonastanici?Propotilkošiliiblůzu,nežsedostalkprvnímchalupám.Snadbudenejlíp,kdyžsenapředporadíseštábnímKudrnou,usoudilajehočetnickámysl.Štábní seděl u stolu docela oblečen, přilbu před sebou, s očima

utkvělýma na prázdné zdi. Zalykaje se proudem slov, pověděl mučetníkSoučeksvouhroznoudomněnku.„Užjepozdě…“řeklštábníponesmírnézámlce.Odpoledne přijelo do vsi gestapo s přepadovým autokarem. Našli

RusauBernátůvkomořevevysokýchhorečkách,snohamanakostrozedřenýma od ledových škraloupů. Sebrali Bernáta i selku,sedmnáctiletého syna Tondu a čeledína. Bez kabátů, v dřevácích jehnalikolbamidovozu.Půl roku nosili Souček s Kudrnou beze slova tu věc v sobě. Půl

roku pomíjivých nadějí, že se to všecko sesype dřív, než dojde naBernátovy. Říkalo se v lednu, když hnali Němce od Stalingradu: dovelikonocjekonec.Anajařeseznovadoufalo:nejpozdějivčervencisetomusípoložit.Zatímpřesmlčenlivostčetníkůprosakovaladomyslicelévesniceúpornájistota.UdělaltoJoudal.Joudal.OžníchužsklízelJoudalnaBernátovýchpolích.Landráthodosadil

nazkonfiskovanouusedlost.To,cosešeptalooduchakuchu,dostalonevývratnoupečeť.Koncemzářípřišel červený lístekspříkazem,aby

bylvyvěšennaobecnítabuli.Čtyřihlavy,takdůvěrněznámé,okrvavilasmrt. Za poskytnutí úkrytu nepříteli Říše. O hrubé mši se všechnyženské dívaly na prázdné místo v lavici, kde sedávala Bernátová.Viděly jisestrašnouzřetelností, jaknasliněnýmprstemobrací listyvezpěvníku.AstarýBernátchodilvpodvečerponávsi,nakláněl senadkarbaníkyvhospodě, zorával jeteliště zapotokem.Nikdysi takostřeneuvědomovali jeho nejmenší gesta, přízvuk řeči, drobné příhody odmládí až po tennešťastný lednovýden.Bernátovic louka.Bernátovopole. Bernátovic les. Vyslovujíc kterékoli z těchto slov, takbezvýznamnýchproměšťáky,celávesnicesisnáměsíčnoublouznivostíztělesňovalačtyřizavražděné.Zatímco Joudal trhal a ničil staré tabulky z hnojníků, žebřiňáků,

korbyibryčekapřibíjelmístonichčerstvé:

KARELJOUDALrolník

BORKOVICE

zdály se Borkovským každý zákolníček, každá líšeň, každá rozporkapoznamenány Bernátovým dotekem. Věci na sebe nabíraly ztracenoutělesnost hospodářovu, zůstávajíce připomínkou tvrdošíjnější a hlubšínežčervenávyhláška,kterouzačtrnáctdnízdrchalvítr.Vlistopadu,kdyjerybničnýkrajplnýmlhapachtlejícíchrákosin

semísísvýdechybahen,obnaženýchvýlovy,včase,kdypobažináchchodí světýlka a každá výčitka roste v přelud, přišel za štábnímKudrnouborkovskýstarosta.Pozděnavečer,zatmyajistěpotají.Sedalna židli s rozčilením člověka dopadeného při činu a těkavýma,nejistýmaočimaseužnapředodevzdávaldorukoučetníkových.„Aťsedějecochce…jáužtonemůžuvydržet…“SjakmučivýmipodrobnostmiznalKudrnatustarostovukrizi!Což

jemu taky neseděla v týle? Což on sám s četníkem Součkem nebylipůlročními spoluvězni téže nepotlačitelné myšlenky? Což ji svýmazkoumavýmaočimanečetlvpohleduvšechBorkovských?„Comyslítedělat,starosto?“zeptalseotevřeně.„Já myslím… jestli by se mu aspoň nemělo podpálit… stavení…

stodola…chlívy…všeckonajednou!“Tou jedinou zmatenou větou, nenadálou z úst venkovského

uvážlivce, byla vyslovena celá bezmocnostBorkovských, ažk zešílenímučenýchžíznípoodplatě.VKudrnovisevšechnonaježiloodporem.Žhářství?Takdalekojstekleslisesvýmselskýmfilipem?Myšlenka, která už dlouho proklubávala bezesnost strážmistrových

nocí, jako by zrovna čekalana tuto chvíli cizí bezradnosti.NajednouvyskočilaKudrnovizhlavycelistváa jasná.Ažebylnasáklýdvacetiletyčetnickéhořemesla,namračeněvybaflnastarostu:„Žádnýzločiny!Tojenesmysl!Soudithobudem!“Bez jediného klopýtnutí mysli, bez jediného pozastavení vyklopil

starostovisvůjplán,toliknocísoustruhovanýostřímnenávisti.Pár dní po Třech králích, zrovna v takovém třeskutém mrazu, v

jakém loni odváželi Bernáta s rodinou, počkal si štábní strážmistrKudrnana Joudala.NaVysokýchhůrkách, v tommístě, kdeokresnísilnicepřelézázalesněnýhřbet,nežsevprudkéskluzavcepustídolůdoBorkovic.Dvěhodinytuprostálvzmrzlém,prozrněnémsněhu.Teprvepřed osmou večerní, kdy už byl kraj pohlcen bezměsíčnou tmou,zachrastildolepodkopcemvelocipéd.Joudalsevracelzokresníhoměsta.Strážmistr slyšel pleskání jeho podrážek, chrastění špatně

připevněnéhoblatníku,jakseužzdálkyneslovmraznémbezvětrnu,apopárminutáchisupěnídechu,zdviženéhonámahoustoupání.V okamžiku, kdy Joudal přemohl vršek a na temeni se chystal

naskočit k jízdě z kopce, vystoupil Kudrna z lesa. Oslnil Joudala

kuželemjasuzeslužebnísvítilny.„Kdemátesvětlo,Joudale?“křiklzkomisníhozvyku.Joudalnervóznězamžouraldosvětla,ale jakpoznalKudrnůvhlas,

ztratil rozpaky a popadl ho vztek člověka, který se od takovýchhlupáků nemá čeho bát. Hledaje nohou pedál, aby mohl naskočit,zavrčelvztekle:„Nesviťtečlověkudovočí,jo?“Ale štábní ho nepustil ze světelného pole, popošel k němu blíž a

klidněvytáhlzkapsyčtvermosloženýpapír:„Počkejte,Joudale,jávámchciněcopřečíst.“Teprvepak,kdyžnapjalJoudalovupozornost,obrátilkuželsvětlana

svůjlist.Snámahouudržovalsvůjhlasvsuchéúřednípoloze:

„Mimořádný národní soud v Borkovicích při svém zasedání dne 15.prosince1943vynesltentopravoplatnýrozsudek:KarelJoudal,zemědělecvBorkovicích, je vinen zločinem udavačství, které spáchal na FrantiškuBernátovi, Anně Bernátové, Antonínu Bernátovi a Aloisu Váchovi, aodsuzujeseprotojménemrepublikyktrestusmrti.“

Když dočetl, zhasil světlo a opět složil papír do kapsy. I potměrozeznával, jak Joudala obemkla rdousivákřečnáhlého strachu.Rucena řídítkách se mu tak roztřásly, až povolený blatník začal znovuklepat.„Máteněcoprotitomu,Joudale?“„Dejtetosem!“vyštěkltendruhýzetmyajehohlasbylrozštípnut

děsem.V tu chvíli tma, samota i mráz se skokem přidaly k počtu jeho

protivníků.Snadbybylutíkal,vědětkudykam;zatápalostrýmptačímpohledemzestranynastranu,koběmasilničnímpříkopům,zdaodtudnevstávajíjehopopravčí.

„Nemůžu,“řeklstrážmistrklidně,„jetoúřední.Vámtomámsdělitjenomústně,abystevěděl,načemjste!“Nevzrušená, suchá věcnost strážmistrova hlasu probrala Joudala z

omámení. Ještě jednou se ucítil pevně v sedle proti tomuuniformovanémuhlupákovi,kteréhomohlobratemrukyzkřísnout.Ajakmělvsobězbabělost ivztekv jednomchuchvalci, začalbezhlavě,divocevyhrožovat.,Já vám ukážu, chrapouni! Všecky… všecky vás tam dostanu! Pod

sekyru!“„Nedostanete,Joudale.Užtamnikohonedostanete!“Těchšestslovstačilo,abyznovaztratilnervy.Smršťvnitřníhomrazu

jímnarázprojelaodmozkudošpičekprstů,zprahlomuhrdlo,zubysemurozjektaly.Vypadaloto,žesemupodlomínohy,grotesknírytmusblatníkuse

zcelarozdivočel…„Chcete…mě…zastřelit…?“blekotalsdlouhýmipomlkami.„Ledabychbláznil.Zejtrabyproměpřišlogestapo!“„Co…co…teda…?“KudrnanatáhlrukuksedluJoudalovakolaaodstrčiljemalinkood

sebejakověc,skterouužnadobroskoncovaljednání.„Jen jeďte domů, Joudale. Však ono na vás dojde bez střílení.“

Zhroucený Joudal senemohl odtrhnout zmísta.Kymácel seu svéhovelocipédu, ze všech úhlů studené tmy čekaje ránu, neschopenuhádnout,nakteroustranutomáblížkvlastnísmrti.ŠtábníKudrnajaksimimochodemzavadilořemenslužebníkarabiny.Malým,potměsotva postřehnutelným gestem. Jen v obrazivosti hrůzy to mohlovypadat jako úmysl. A přece se tím pohybem soustředil všechenJoudalův strachna četníkovupušku. Propadl přesvědčení, žemá býtzastřelen. V té vteřiněmu pud sebezáchovy rozvázal zchromlé nohy.Třemi vrávoravými skoky roztlačil kolo, naskočil do sedla, a cítě ve

svých zádech ústí Kudrnovy karabiny, začal bláznivě šlapat. Ujíždělsilniční skluzavkoukBorkovicům,každýmmetremnabíraje rychlost.Štábní rozsvítil ještě jednou baterku a prvních dvacet metrů drželpádícíhoJoudalavjejímsvětelnémpoli.Pakzhasilsuspokojenímčlověka,jenžvykonalsvoupráci.Ještěpár

vteřin naslouchavě vnímal svištění pneumatik a slábnoucí drkotblatníku. Předsmrtná hrůza, to nejhorší na přechodu do bezživotí, seJoudalovinevyhnula.Jenaťsepodníbortítěchněkolikdesítekvteřin,aťochutná,cojetochůzekpopravčímumístu!LesníoklikouodešelštábnídoBorkovic.Odevátézaklepalnaokno

starostova stavení. Ve velké světnici sedělo šest borkovských chlapů.Mlčenliví,napjatíčekáním,provázeliKudrnuočimaodsamýchdveří.UkamentrčelčetníkSoučekanatahovalnohykdvířkámplotny,jakobychtěldopromrzlýchpodrážeknachytatconejvícetepla.„Můžete zahájit, pane předsedo…“ řekl Kudrna starostovi a zůstal

stát uprostřed světnice. Starosta, jenž byl předsedou tohoto soudu,proneslkrátkouneumělouformuli.Bylototřeba.Právětatoobřadnostsnímala z jejich šíjí pocit viny, neboť to byli oráči, rozsévači a ženci,docela nezvyklí prolévat krev. Nesnímaje přilbu, postavil se Kudrnapředtentotribunál:„Hlásím, že rozsudek byl podle předpisu přečten odsouzenému

Joudaloviodvacátéhodině.“Nato vstal od plotny četník Souček, jenž od svého příchodu

nepromluvilsnikýmanislova,azanechávajezasebounabílésmrkovépodlazeotiskychodidel,předstoupilvedlesvéhovelitele:„Hlásím,žerozsudekbylbezprostředněpotomvykonán.“Šest lidí kolem stolumlčky kývlo hlavou. A třebaže byl každý z

nich otřesen neslýchaností svého činu, věděli vespolek, že nemohlijinak.Narozchodnousipodali ruce,napevnozamykajícemezi seboutajemstvíodplaty,beznížbyvtétoobcinebylomožnodýchat.

Stalasetakováobvyklázimnínehoda.Vprostředkuprudkéhokopce,zrovnavtěchmístech,kdejevysoký

silničnínásepvroubendvojířadoukamennýchpatníků,dostal Joudalnaumrzlévozovcesmyk,přeletělpřespříkoparozčíslsilebkuokrajníborovici.Ránoopůlosméhonašlipřespolňáčkové,kdyžpospíchalidoborkovské školy. Byl zmrzlý na kost. Běželi rovnou na četnickoustanici. Štábní Kudrna s četníkem Součkem se vydali na úředníohledání. Cestou se stavili u Bernátovic stavení. Joudalová zrovnachystalakrmeníprasatům.Vyzvalijiúředně,aťjdesnimi.Namístěneštěstípodrobněohledaliterén.Rozbité,doosmičekzkříženékolo,které leželovedle Joudala,mělo

napřednípneumaticestopypovápně,jakvpádunaraziloonabílenýpatník. Kudrna i Souček se sklonili k silničním patníkům a velmizevrubnějeprohlédli.Alepošňůře,kterámezinimibylavčeraoosmévečernínapjata,nezůstalovskutkuanistopy.

NENÁVIST

Nebylodalekoksoumraku.Kolotoče,houpačkyistřelnice,stěsnanénatržišti, rozžíhaly bílá i barevná světla. Libeňští mládenci, správnípáskové, jak si hrdě říkali v periferním slangu, rozhoupávali svélodičky vysoko do plachty, ani ne tak pro radost děvčatům, jako navztek německým vojákům, pihovatým, křivonohým a vyjevenýmlemounům,sehnanýmzhoráckýchvesnicaurčeným,abyzacpalidíry,které v jejich armádě natropila jedna ruská zima.Ach,moci jim takvrazit jednu tvrdou do zubů, moci je tak správně setřít někde zavětrem, mysleli si jeden jako druhý, po očku měříce šedozelenývojenskýhmyz,roztoulanýpotržištimezistánky.Aprotubezmocnost,mučivou a neúkojnou, aspoň se naNěmčíky vytahovali u houpaček,aspoň těm volatým horákům ukazovali, co dovede správný pražskýfrajer,aspoňjimvtlačeniciduplinabagančenebonenápadněnastavilinohu u schůdků ke kolotoči. A Němci, samolibě pitomí, nicnechápajíce, brouzdali mezi nepřátelským davem, marně oslovovalisvouhrdelníhatmatilkou,tolikpodobnoudávení,českáděvčata,kteráseodnichodvracelasezřejmýmušklíbnutím,anakonecsenatlačilikpultustřelnice,kpuškámalidskýmterčovýmfigurínám,kprimitivníalegoriivraždění,kteréjimbylozevšehonejbližší.Teďzejménapocítilipevnouzempodnohama,teďbylaproněpříležitostkchvástání.„Schau, Ferdl, ein echter Bolschewist!“ ukazovali si na groteskní

postavičky ševců, šikmookých Číňánků i neforemných myslivců, a snaivnípýchouposílali brokydo širokých terčů,hulákajícenadšením,kdykoli se jim podařilo převrátit figurku na zadek. Bylo to stříleníjednoduchoučké, zrovna pro slabomyslné. Lojza Mrázek, šofér a zastarých svobodných časů četař s dvěma střeleckými medailemi, se

nemohlvztekyudržet.Povytáhlsikalhoty,odstrčilřadučumilůahodilnapultdvěkoruny:„Panešéf,podejtemitumařenu!“Paktěmskopčákůmukázal,jaksetoneomylněcvrnkádolehkých

kuličekzbezovéduše, tančícíchnavrcholuvodotrysku, i jak se stírározhoupaný střípek zrcátka, jen letmým zábleskem poskytujícípříležitost k ráně. Pak praštil prázdnou flintou o pult. Bylo to jakopolitická demonstrace. Nějaké děvče se rozchechtalo tenkým jízlivýmsmíchem, pár chlapských basů souhlasně zabručelo, někdo neznámýpoklepal Lojzovi na rameno. Vojáci nejistě zatěkali očima po houfu,konečněucítivše,jakjenabitnepřátelskouelektřinou.„Takoví sekáči… a vystřelit si nesměli!“ křikla najednou babka v

šátku,ajakobysevturánuleklasvévelezrady,honemcouvlaněkamhloubdonezřetelnétlačenice,kteráanonymnězahučelasouhlasem.„Žádnejstrach,matko,dyťmysieštěvystřelíme!“Jen toLojzovi zhubyvyklouzlo,užbybyl tupoznámkunejraději

spolklis jazykem.Zmerčilpředsebouošklivéhosuchéhochlapíka,vobličeji zrovna zeleného, v krátkém černém zimníku, s černýmtvrďáčkemnaokrajiošoupanýmaždošeda,sočimastudenýma jakolitina.„Těbůh,fízlměmávdrápech!“bleskloLojzovihlavou,apocelém

těleucítilpevnýdotektěchprotivných,hrotitýchkukadel.Bylještěčasna kličku a únik. Temné kouty uliček ústících do tržiště, důvěrnázákoutíjehochlapeckýchlumpačin,hozrovnazvalyktakovémutriku.Ikdybysestímtopráskačemrozběhloceléhejnopitomýchskopčáků,cookounělikolem,vzalbyjimLojzanajistoroha,vpárvteřinkáchbyzdrhlkřece.Alezléfuriantství,kteréhonajednoupopadlo,nedovolujeběžet.Vždyťkromětěchtostudenýchšedýchočí, ježsemuprovrtávajídosaméhovnitřku,cítíjichnasoběještědesítky,atojsouočiobdivné,nadšené, oči, kterémlčkyvzdávajíLojzovi čest.Odcházípomaloučku,

takpomalu, jakjentodokáže,třebažecítíšpehavzádech,třebažeivtomhlukurozeznávášelestjehokroků.Užhomápolevéruce,užjesijist,žezačnemalér.NajednoutenchlapzataháLojzuzarukáv.„Vo co de?“ zahuláká Lojza ostře, neboť ví, že v této hře je

obecenstvonajehostraně.Azblízkapohlédnedotvářepapírové,bledé,vysušenédoostrýchzáhybů,doočípalčivýchazaostřených.„Kdybystena chvilinkuprominul…“a tvrďásek srovná svůjkratší

krok s Lojzou, nepouštěje jeho záloktí. Lojza bláhovec zanedbá svouposlední příležitost.Neudeří pravičkou, která se sama zaťala v kapse,neuskočídotmyalidskéhoshluku.Jakoberánekjdevedlemužíkanasámkrajtržiště,zdohledusvéhoobecenstva,ba,jaksezdá,rovnoudoneznámépasti.Teprvosamotěsezastavují.„Krásnějstestřílel…“„Noa?“„Tomátejistě…vojenskývýcvik.“„Ste fízl?“ pustí toLojza rovnoudo černého.Mužovy oči se lehce

rozevřouúdivemnadtímnezvyklýmvýrazem.Paksmeknebuřinku:„ÚčetníBabánek…Chtěljsemvástotižpoprosit,kdybystelaskavě…

teoretickyjestříleníjednoduché.Neběžíonicjinéhoneždostattřibody,totižbodhledí,bodmuškyabod…ehm…cíledojednépřímky.Toužjsemsipromyslel…jinakovšem…nikdyvživotě…“Příštíhovečeraspoluprostřílelipadesátikorunu.

Ajáhopořádvidím,panaúčetníhoBabánka,smutnéhojakopták,který věští smrt. Brouzdá Prahou od pouti k pouti, od střelnice kstřelnici. V zimě, kdy praštímráz a Praha je pod sněhem, okouní vpasážíchblízkosportovníchstřelnic,nahlížísvýmastudenýma,šedýmaočimadovýkladníchskel,zabodávájedočernobílýchterčů.Užjepryčtenčas,kdyhledalsamotu,kdystřílelnejradějibezdiváků,ostýchavěpokládajesvůjtvrďáčeknaprázdnýpult.Čeká,čeká.

Pasážemi se loudají houfce německých vojáků. V holínkách,páchnoucíchpotemateletinou,dupajínadlážky,chvátajíkekaždémuvýkladu,dychtivíutratitsvémarky,nakupujíhovadnésádrovéfigurkya kachlíky, tak nevkusné, jako by se jimi výrobce úmyslně mstil.Zahlédnou-lisportovnístřelnici,nikdyjineminoujentak.Snadsituvteple a v klidu chtějí zopakovat svou řezničinu, snad jsou dychtivíohyzdných loutek a zmetkového skla, určených za výhru. Čtyři, pět,šestsejichnahrnedostřelnice,znaleckyokukujíflinty,pouštějíbarevnéšipkydo terčů.OčipanaúčetníhoBabánka jsoupřitisknutyna samésklo.Výkladnískříňseomžívájehodechem.PanBabáneksechystánasvůjvýstup, tolikrátopakovaný.Když jsouvojácivnejlepším,vejde ion do střelnice. Vejde s ledovou jistotou komika, jenž umí od prvnívteřinyrozesmátsvéobecenstvo.Skopčácipokaždésednounalep.Chechtají se při pomyšlení, že by tenhle prašivý civilist, tenhle

kancelářský skrček, mohl vůbec udržet flintu. Považují ho za tupce,který se zmýlil ve dveřích. Honem ho zvou svou huhlavouskopčáčtinoukpultu,nutímudorukoupušku,nabízejíse,žezaněhozaplatíránu.AlepanBabánek,klidnýastudenýjakželezonamrazu,jenopakujesvůjzamítavýposunek.Onsisvérányzaplatísám.S odbornou věcností vezme pušku a přesně jako stroj, bez omylu,

bez nervózy, bez váhání nasází všecky své šipky do černých středůterčů.Položíprázdnoupušku,zvednezpultusvůjtvrďáčekaodchází.Jeho ostré, ledové oči bez mrknutí přehlédnou tváře ohromenýchNěmců. Představení je u konce. Nač při něm myslil pan účetníBabánek?

Devátéhokvětna, v ty radostnédopoledníhodiny, kdy rudé tankyukončily pražské drama, nedavše mu vyrůst v tragédii marnéhovzdoru,uviděljsempanaúčetníhoBabánka.

Seděl v malinké školní lavici za jednou z oněch předměstskýchbarikád,kdetřidnybezoddechusklízelasmrt,asvýmašedýmaočima,jenmalinkounavenýma, sedívalkamsidoprázdna.Na tmavozelenédesceškoláckélaviceleželaněmeckápuška.A tu jeden z těch čerstvých barikádníků, kteří teprve teď přišli

shánět zbraň jako legitimaci statečnosti, zahlédl směšného panaBabánka, s ohmataným tvrďáskem, ve svrchníku uváleném azmuchlaném, obrázek bezmocnéhokancelářského človíčka, který se vtatomístadostalnějakýmhloupýmnedorozuměním.„Heleho,páprdu,tenakorátpotřebujebřízu!“uplatnilnovopečený

barikádníkužvperifernímpřízvukusvouchlapáckoupřevahu,popadlBabánkovu pušku a znalecky zarachotil závěrem. Vysoký, suchýtramvaják,jenžsedělnadlažebníchkostkách,rucesepjatynavztyčenéflintě, se pomaloučku natáhl jako člověk nerad vyrušený, a vší siloupraštilchlapíkasvoupažboupřesruku.Flintaupadlanazem.„Táhni vocuď, ty smrade,“ usrkl jednímkoutkem, „náhodou je to

nášnejlepšístřelec!“Ukázal špinavým prstem na černý strop převržené tramvaje,

zastavěnévkameníbarikády.Křídoutambylanapsánařadazkratekačárek, zrovna tak, jak to psávají šenkýři na dlužnickou tabuli.Uprostřednichjsimohlčíst:

BAB.

Někdozdivákůvykřiklzávistivě:„Patnáct!“PanúčetníBabáneksesjistounámahoushýblpropušku,zvedljise

země, rukou otřel dřevo i kov, a dívaje se opět tak studeně anepřítomně,řeklpotichu:„Patnáct…copakjetopatnáct!ChlapcemizastřelilizaHeydricha…

Patnácttisícbybylomálo!“A jeho oči, dva ledové body ve staré tváři, popsané vysílením, oči

strašné neúkojnou nenávistí, zůstaly trčet na patnácti špinavě bílýchčárkách…

PADLÝBEZEJMÉNA

Tak ležel v nenatřené, rozklopené rakvi: sotva třicátník, krátkýchsvětlých vlasů, zeširoka se usmívaje na vlastní smrt. Pod rozepjatouželezničářskou kazajkou bylo vidět modrobíle pruhované tričko sčernouskvrnouprůstřelublizounkosrdce.Někdomupoložilpodránumalousnítkumodréhobezu.Stovky lidí, hledající horečnýma očima své ztracené příbuzné,

chodilykolemmrtvoly,odvracejíceočiodtvářenačistonepovědomé.„Napište: Neznámý železničář!“ řekli posléze, když se nad ním

vystřídalidělnícizevšechpražskýchnádraží.Nikdoznichhovživotěneviděl.Nikamnepatřil.Neměldokladů.Vkapsáchmunašliskrojekzatvrdléhochlebaasedmkostekcukru.Ležívespolečnémhroběbarikádníkůanadomovnízdi,unížztratil

život, visí na hřebíku jeho modrá čepice, kytka růží a nápis vzasklenémrámečku:

NatomtomístěhrdinněpadlvbojiprotihordámSS

5.květnaNEZNÁMÝŽELEZNIČÁŘ

Kdyžhovsobotupřineslinaobvaziště,nepřidělalsanitěpráci.„Okamžitá smrt!“ řekl lékař, jenž ho prohlédl. A mladík v

manšestrových kalhotách a červenobíle natřené německé přilbě, kterýdrželzadníkonecnosítek,dodal:

„Dostal ji hodně zblízka. Viděl jsem Němčoura, co mu ji vpálil.Svalilse,aninehlesl.Tobylass…sakramentskásmůla…“

Voda técizíbezejmennéřeky tak jakovčera, jakopředevčíremtišebila do boku upoutaného člunu, neměnný vteřiník jedinéhoHryhoryjovačasoměru.Kdykolivyhlédlškvíramirozpukanýchprken,jež kolemněho tvořila kryt přednebezpečnýmokolím anadhlavoumu vybíhala v protideštnou střechu, viděl její šedozelené vlnění odbřehu k břehu, splývavé jak sám čas, který už přečkal v dřevěné,plísněmi páchnoucí rakvi starého lodního domku, jehož podlaha sebortilapodnohamaajehoždávnovytlučenáokénkabylapancéřovánapomalovanýmiplechypradávnýchkrámskýchreklam.TohojitravyrylHryhoryjšestnáctývrubnaokrajdřevěnépalandy,

pod jejíž provlhlý, zespoda hnijící slamník schoval šiněl, soukennoukrasnoarmejskoučapku ipolorozpadlouuniformu, látanoudesaterýmdruhemhadrůavprasklýchšvechsešívanoukouskyrezavéhodrátu.Snad by bylo rozumnější, kdyby to všecko byl zatížil kamenem a

utopilnadněřeky,abysmazalposledníznamenísvétotožnosti.Snadse měl spokojit modrobíle pruhovanýmmorjackým tričkem, které sibeztaknechalnaholémtělepodkošilí,avněmžchodívajínámořníci,ačjinaknazí,přespráhsvévlastnísmrti.Alecožprávětytotroskynejsoujedinýmsvědectvím,jedinouřečíi

jedinouslávounámořníkaHryhoryje?Znovaaznovaleštilkřemenitýmpískempět zbylýchmosaznýchknoflíků, až jejichhvězdy svítily jakozaslavnýchpřehlídek:Hlásíse,soudruhumaršále,JakimčukHryhoryj,námořníkčernomořskéhoflotu,čtyřikrátraněn,třikrátvyznamenán.Žezajat?Zajat!Minamnoutřísklaozem,potvora,dušisepokoušelaztělavyrazit.Alemorjackádušejehouževnatá.Povyrazilaji,nasamémkrajibyla, jen kousek chybělo, abymne chytla zubatá dodrápů.Nechytlaona, chytli Fricové. Na zemi, vleže, v mrákotách. Takový je osud:

dvakrátsepodemnoutorpédovkapotopila,alemořenechtělo,vyplivlomne.Nasoušimnečertidostanou,jakoovcejimvběhnudopazour,kněmeckéminěsepřichomejtnu,zrovnakdyžexploduje.Zušímiteklakrev,jazykmidocelaochroml.Všeckusílujsemztratil,jakomátohasevlečumezisoudruhy.Posněhu,pozmrazcích,bos.Botynámzuli,čerti,řemenem bili přes obličej, přes záda, všude. Co biješ, ďáble! Tebe jetřebapohuběbít!Ale ruce jsouchabé, jakobypatřilycizímu,ani senezvednou, nohy se pletou jedna druhé do cesty, myslím si: padnu.Lepší jemněumřít namístě. Jenhlava, proklatá, nechce.Vzpouzí sesmrti.Načjetipadnoutjakprašivýpes?Seberse,vzchopse,jenomsenevzdávej, však přijde čas, kdy jim budeme oplácet! Takový je hlavavelitel, takovýpolitruk: zoufalství nepřipustí.Dva rokyden za dnemvydává stejný rozkaz. Vydržet. Nezhebnout. Žer třeba trávu, shnilébrambory polykej, kůru ze stromů ohryzuj, jen vydrž, vyčkej tohonašehookamžiku!Takovájemáhlava,soudruhumaršále:prostěumívydatsprávnéheslo.ZnovaaznovapřevracíHryhoryjvevzpomíncetystrašnédvaroky,

nestvůrné přesýpací hodiny, v nichž každá vteřina je znamenánapádemmrtvého,kdešíleníhřebciminutpřeskakujíhromadyubitých.Hrůzná je celáněmecká země, anejhrůznějšínaní tamístaobsazenáostnatým drátem. Sluch, rozvrácenýminou, se Hryhoryjovi vrátil jenproto, aby mohl slyšet sténání mučených. Ale ústa, stokrát sevřenákřečí kletby, zůstávají němá. Kolikrát se dusil svým ochromlýmjazykem, kolikrát vběhl na samý okraj zoufalé vzpoury, v níž pěstitouží aspoň jednou uhodit, i když se toto gesto platí smrtí! Ale taledovározvahamozku,chladnokrevnývelitelrozum,jestrhnevždyckyvposlednívteřině:jakmálobybylajentatojednarána!Tak seHryhoryj dočkal dne, kdy z dálky zaduněla děla a zbledlí

Fricovéúprkemnaháněliprořidléhoufyzajatcůdovagónůdobytčáků.Noc a den, jas a tma, noc a den, jas a tma, jednotvárné počitadlo, v

němžčas,násobenhladem,rostedoobludnébezbřehosti.Umrlčíbubnykolejnic duní své nepřestajné tramtadá, tramtadá, otupujíce všeckysmysly.Nikdoužnemásíluvzdorovat.Žízniví,schrupemvyceněnýmodcházejísoudruzizesvětaajejichvyzáblátělatuhnounadněvagónu.Jen Hryhoryjův soused, dělostřelec astronom, zkoumá za krátkých

nočních zastávek hvězdnění jarní oblohy. Stoje Hryhoryjovi naramenou, obličej přitisknut na mřížky okénka, odhaduje z polohysouhvězdí směr jejich jízdy. Na jih. Na jih, říká první i druhé noci.Třetínociužnemásíly,abysevyšplhalkokénku.Vodu,vodu,sténáHryhoryjovidoucha.Páténocizemře.Hryhoryj Jakimčuk,poslednínepoddajnývtomstrašnémjarmarku

smrti,docelaosaměl. Jazykzprahlýžíznímuotékalvústech,mázdramrákotmu povlékala oči. Už nevzpomínal rodné Ukrajiny, zlaté jakmednáplástev,nemyslelnaryšavostpšenic,najablka,omženádechemranéhopodzimu,namodrojasnonebenadpřístavy,nasladkoukrásudomova, po níž dříve plakal steskem. Vysílenými prsty vzpomínkyohmatával jen jedinkou věc, studenou železem, tvrdou jak samanenávist:mysleljennasvůjautomat,naten,kterýmuvypadlzrukou,kdyžpřednímtřasklamina.Kolísavýjekotpoplachovýchsirénprotrhlblánujehonenávratného

usínání.Vneznámékrajině,vneznámémčasestojí jejichvlak,konvojhromadnýchrakví,anadnímdunímotoryvzdušnýchflotil.Jimpatřístrašnéticho,kdyžsirényumlknou.Hryhoryj,trosečníkvnezměrnostijeho moře, čeká na signály bomb. Neozývají se. Nerušeně zní tichoklidným vysokým tónem. Jen písek náhle zaskřípe kdesi blizounko,jakobyponěmprošlalehkálidskánoha.Apotomněkdopoložírukunaželezozávory,která tarasívagónovédveře.Štěrbina jarníhodneserozklopujepředočimaHryhoryje.Den.Nebe.Vzduch.JakvesnuhledíHryhoryjdotvářecizíhočlověka.Nevelký, snědý, tvář zašpiněnou mourem, nahlédne do vnitřku

vagónu.Člověk.NeFric.Očimáplnéhrůzynadtímhřbitovem.PakspatříHryhoryje. Jediného živého.Opře se ramenemdodveří, rozšíříštěrbinu vchodu. Ani slova si neřeknou. Jen jedno velké, mlčenlivégesto:mužzvednepraporek,kterýmělvpodpaždí.Ukážejehobarvu.Rudá.TakovájehistorieútěkunámořníkaHryhoryje.Uprostředleteckého

poplachu, kdy Fricové zalezli do podzemních krytů, v neznámémnádražíneznáméhoměstautíkáHryhoryjmezihaldamiuhlíapopela,běží v tu stranu, na kterou ukázal muž s praporkem. Klopýtá popražcích,přelézáprkennouohradu,ztrácísevbludištiperiferníchulic.Nozdrami zachytí bahenní říční pach. Najednou ho křivolaká uličkavyvrhne rovnou k pobřežní navigaci. Špinavá, kalná, s povlakemmastnýchduhovýchok,uhasítatořekaHryhoryjovužízeň.Dopůlnocibylskrytpodpřevrácenýmčlunem.Kdyžvyšelměsíc,vposledníčtvrtiúzkýjakštěrbinakočičíhooka,vydalseHryhoryjnadalšícestu.Přešelpřesříčnímost,tuše,ževtustranumáblížkokrajiměsta.Alesotvasedostaldvěstěmetrůprotiproudu,nohysepodnímzhroutilyslabostí.Pudem živočicha, který hledá předsmrtnou samotu, doplížil se kstarému lodnímu domku. Poslední silou vytrhl chatrnou petlici zprohniléhodřeva,nahmataluvnitřpryčnuseslamníkem,anemysleužnanebezpečí,kteréhoituobkličovalo,upadldomrákotnéhospánku.PřemítavěhledíHryhoryjnacizíbezejmennéměsto.Namalýkousekjehoneznámétváře,vytínanýpětištěrbinamimezi

lodními prkny. Docela napravo se ježí nezřetelná továrna čtyřmistožáry komínů, jejichž špice rozdírají plachtění městských kouřů,docela nalevo se vysunují ocelová tykadla jeřábů v místech, kamzajíždějí dlouhé nákladní čluny, natřené smuteční barvou a vlečenéprotiproudušedýmiremorkéry.Amezitěmidvěmamísty,přisamémprotějším břehu, popojíždějí kolem temných dřevěných stavení seširokými vraty soupravy nízkých vagónů.Drobné figury posunovačů

pobíhajíodvozukvozu,dávajíceznamenípíšťalkami, jejichžzvuksenesepřesřekujakjemnéhvízdnutíkomárovo.SloužíNěmcům.Otomnepochybuj!Zpalubyčlunu,vněmžsedíHryhoryj,jedinoukulometnousériíbys

mohlpřervatjejichnepřátelskouslužebnost,kdyby…Ne,tatootázkaneníjednoduchá.Hryhoryjnenávidícizívagóny,ale

nemůženenávidětcizí lidikolemnich. Jedenznichmuotevřelvratavagónové rakve a v jeho tváři kromě hrůzy nad mrtvými spatřilHryhoryj jasno tak strašnědávnoneviděné. Světlo, které se rozžehujeuvnitřvčlověku.Takové, jakémupřivykldoma,nalodi,baivlágrumezi soudruhy, než jim je vyleptaly z očí hlad a smrt. Světlo odčlověkakčlověku.To,kterévNěmcíchdočistazhaslo.Aťsejmenovaljakkoliv,tenčlověknebylNěmec.Ani tendruhýnebyl,kterýrovněžzachránilHryhoryjepředsmrtí.

Noc a den po svém útěku z vagónu ležel Hryhoryj na vlhkémslamníku, roztřásán hladovou horečkou, propadaje se z mučivéhobděnídomučivějšíhoblouznění,stíhánpřeludybestií,kterýmsevymklzdrápů.Hrdlomuznovarozpraskaložízní.A v tichu pod svým pelechem slyšel vodu, jak šplouchá o bok

loďky,vodujenpárkrokůodžíznivýchúst.Ach, kdyby uprostřed dne spadla noc, aby se mohl vyplížit na

palubu,abyvnímohlomočitprsty,abymohlnabratdodlaněaspoňjediný doušek. Půl dne bojoval s pokušením, čekaje na příchodsoumraku,štěrbinouvprkněcivělnajarníslunce,jaktkvíbezposununaodpoledníobloze.Aždozápaduvydržel.Vdlouhémjarnímsoumraku,kdysvětlonaústupubojujeokaždou

vteřinu,přecejenztratilrozvahu.Počtyřechsevyplížilnabokpaluby,nahnulsenadtmavnoucívodu,vhlubokémpředklonudoníponořilruceahltzahltemlačněpolykalříčníšpínuaždoslastnésytosti.Kdyžse chtěl znova vztyčit, chytla ho závrať. S námahou zvedl trup nad

okrajloďky.Paksezhroutil.Párkrokůnadnímstálnanábřežícizíčlověk.Suďbůh,odkudtak

náhle přišel. V úleku přihlížel Hryhoryjovu marnému zápasu svysílenýmtělem.Plašeserozhlížel,jakobypátralpodruhýchsvědcíchnenadálépříhody.Kdyžseujistil,že jesám,sběhlpopříkrénavigaci,skokembylnapalubě, chytil bezvládné tělo vpodpaždí adovlekl jedovnitř domku. Když uložil Hryhoryje na pryčnu, zatápal očima všeru,shledávaje,čímbyhopřikryl.Bylzmatenpustotoutétodíry,vnížkroměslamníkunebylonic.Rucemunachvilkuskleslybezradností.Hryhoryjovy oči, jediné, jež neoslábly závratí, zeširoka utkvěly na

muži, kterému byl vydán na milost. Hádaly z jeho tváře, zacloněnésoumrakem.Půjdeaudá?Alekdyžsepotkalysočimatohodruhého,zapadlýma v hlubokých očnicích, ztěžklýma náhlou starostí, ucítilHryhoryj jasně:Ne, tentonezradí. I jeho tvářměla své lidské vnitřnísvětlo.To,bezněhožječlověkbestie.Ani slovo nepadlo. Stejně jako s tím prvním. Ten člověk se

najednou obrátil, snad z náhlého rozhodnutí, snad z pouhébezmocnosti, a vyšel na palubu. Hryhoryj vzdáleně vnímal chrastěnípetlice, jak ji neznámý urovnával na dveřích. Byl zamčen. Zamčen?Nepřemýšlelotom.Propocitjistoty,jehožnabylzcizincovytváře.Ráno našel v nohách své pryčny balík. Byly v něm tmavomodré

šaty, košile, boty s ponožkami. Chléb, sůl, nůž, láhev čaje. Mýdlo ahrnek.Kostkovýcukr.Čepicesokrouhlýmdnem,nadjejímžštítkemjepřišito okřídlené kolo. Snad to byl jeden z těch, co tamhle za řekouposunují německé vagóny. Snad on to píská, dávaje znamenílokomotivě.Obden sem chodí před svítáním. Tiše pootevře dveře, do nohou

pryčnypoložíbalíksjídlem.Bezeslovaodejde,věře,žeHryhoryjspí.ŠtěrbinoumezivíčkyjejHryhoryjpozorujevtěchtookamžicích.Cobyza to dal, kdyby semu aspoň na hodinku rozvázal ochromlý jazyk,

kdyby tak mohl říci znenadání: Soudruhu, počkej. Promluvme si!Lidsky,víš?Podušam,jakseříkáunás.Zalykajesesmutkemněmoty,znova a znova promýšlí tento rozhovor. Kdo vlastně jste vy divní,nefricovštílidé?Jakéjevašeměsto?Apokaždézasnechácizince,jehožuniformusámnosí,odejít.Dálosamotěmarnědrtínepoddajnýořechtétootázky.Nu vidíš, znova posunují! Vagón za vagónem odváží zboží do

přístavu. Pro Němce zboží. Pro jejich válku. Jediná kulometná sérieodtudzdomku,jedinéstisknutíspouště…Apřecebychvásnemohlstřílet,vytmavomodřízařekou.Nemohl

bych. Nejsem vojenská mašina. Takoví jsou jen Fricové. Já musímvědět,pročazač.Každýčlověkunástodobřeví:pokojnýživotnámrozvrátili,zemobrátilinaruby.Vesnicepodpálili.Městarozstříleli.Coslidmiudělali,aniseneptej.Anistromům,čertiprokletí,životnepřejí!Pilami podřezali jabloně. Mladé meruňky bajonetem podsekávali.Takovýjefašismus:ičlověka,izvíře,istromyničíazabíjejí.ProtomybijemFrice, soudruzi.Avy tamza řekou jakobynic:vagónyproněnakládáte.Cožpakjeneznáte?Neboznichmátestrach?Posté už klade Hryhoryj neznámému městu tuto otázku. Otázku,

výčitku.Výčitku,pronižhopálínatěletmavomodráuniforma.Denzadnemsbírásílykútěku.Navýchod.Kesvým.Kstatečným.Neví,žetakévtomtoměstěsenaplňuječas.Lokomotivasezastavila.Tmavomodříodešlizříčníhobřehu.Nezní

hvizd píšťalek. Vzhlížeje štěrbinou, vidí Hryhoryj jen vagóny. Jeřáby.Nákladní lodě. Komíny, vztyčené jak řada bajonetů. Jeviště mrtvýchvěcí, jež mohou sloužit komukoliv. Podmračené dopoledne je svírášedýmhorizontem.Užseodvracíodsvéškvíry,unavenpohledemtakjednotvárněbeznadějným.Právě v té vteřině třesknou tři puškové výstřely.Tam za řekou.V

přístavu. Na jevišti. Hryhoryj přiskočí k nejširší štěrbině. Kdo vydal

tento signál naděje? Nevidí nic. Vyrazí pěstí plech, přibitý na okně!Konec opatrnosti tam, kde se začíná střílet! Teprve teď vydává šedéjevištěvšeckosvéneviděnédění.Po střeše tmavé budovy tam za řekou utíká muž. Ten jeho.

Tmavomodrý. Oběma rukama vzpírá břemeno.Hryhoryjovo srdce sedivocerozbuší.Hle,městoodpovídá!Tmavomodřímuodpovídají!Nadvagóny a jeřáby, nad houfem skladišť a fabrik, rozvíván rukamatmavomodrého,navysokéžerdiplápolárudýprapor.Rozprasklaskořápkaořechu.NeníužtajemstvíproHryhoryje.Naše

je totoměsto.Těch, co senepoddávají.Abuďsimu jakékoliv jméno,Hryhoryjovosrdcemuběžívstříc.Opouštějenarázmyšlenkunaútěk,popadne tmavomodrou čapku, přeskočí na břeh a rozběhne se kmostu.Užnenísám.Mnohojichběžítímsměrem.Mužiichlapci.Napředměstíseslévájejichhouf.Bezpušek.Sesekerou,sželeznoutyčí,skamenemvhrsti.Nebojensholýmarukama.Apřeceběžítak,jakobymělivšichnibajonety.Zamostemseužstřílí.Podlažběodskakujíkulky.Třískajídooken.

Lidskářekaserozstříkne:dodomků,podvorech,zahradamiobtékajíto místo, odkud vychází palba. Přes zídky, přes ohrady, po říčnímbřehu pronikají Fricům do zad. Bezbranní, sbírají cestou dlažebníkostky.Smyčkaseutahuje.Hryhoryj nemyslí na úkryt. Nemyslí na taktiku. Žene se ulicí po

zvuku střelby. Od domu k domu odskakují postavy střelců. Utočí?Couvají? Na dlažbu, s rukama rozpjatýma, padají lidská těla. Muž,kterýběžívedleHryhoryje,popadne jeho loket.Prudkýmsmýknutímhostrhnestranou,dozákrytudomu.Sotva toučiní,začneseprášitzdomovnízdi.Německýkulometotesáváomítkuicihly.Hryhoryj, stoje vedle cizího soudruha, vzrušeně oddychuje. Zní k

němujehořeč,neznámá,apřecetakblízká.Plnáslov,ježbyspochopil,kdybybylna to čas.AleHryhoryjův sluch i zrak jeupjatkděnínaulici. Ustupují. Tmavomodří. Ti v občanských šatech. Dělníci. Naši.Zaskakujíce na okamžik za domovní vchody, střílejí směrem, odkudpřiběhli.Zpušek.Nebojenzpistolí.Jedenznich,podťatkulometem,upadne napříč chodníku, téměř před Hryhoryjův úkryt. S námahouvytrhneHryhoryj pušku ze zaťatých rukoumrtvého.Nadřevěpažbyještězachytíteplojehoprstů.Podruhémchodníkupřeběhnenáhleněmeckýautomatčík.Esesákv

kropenatémplášti.ObrátísenapoloobličejemkeHryhoryjovi.Sgestemvztekléhopřekvapenítrhnevběhucelýmtělem,snažísestočithlaveňtím směrem. Vzlyk předsmrtného úděsu vyskočí z úst neznáméhosoudruha,jenžstojívedleHryhoryje.Tujdeorychlost.Hryhoryjvypálíodboku.Esesák, zasažendokrku,vgrotesknípiruetě spodkleslýmikoleny, grimasu nesmírného údivu v obličeji, se zřítí na chodník.Hryhoryjskočípojehozbrani.Studený železem, tvrdý jak sama nenávist, sen nejbědnějších dnů

Hryhoryjova života už není snem: oběma dlaněmi obemkne kovautomatu. Leže na chodníku, přes tělo zabitého Němce obhlédneHryhoryj jednímpohledemulici.Naši, coběželidvorkyazahradami,proniklidobokuNěmcům.Utočíkamením,dlažebnímikostkami,aletaké ručními granáty. Z oken a průjezdů třaskají pušky. Tři mrtvífašisté leží na dlažbě docela blízko Hryhoryje. Ostatní, ztrativše tímnenadálým obratem profesionální klid zabijáků, couvají, nabíhají nazatarasenédomovnívchody,uskakujídoslepýchuliček,kdevšudečíhásmrt.Přišel čas protiútoku. Hryhoryj Jakimčuk – tak jako tenkrát –

vybíhá první. Země mu duní pod nohama. Ne dlažba cizího,bezejmennéhoměsta.Zmučená,sladkázemědomova,naše,naše,naše!A všude okolo, všude za jeho zády se naráz zdvíhá útočný pokřik

soudruhů: tmavomodří železničáři, dělníci z přístavu, chlapci vpracovníchkazajkách,staříimladí.Celé město v bezejmennosti bratrské běží na povel Hryhoryjův.

Slavnévlnobitíodplatybijeobřehyulic.SlabounkéstudenézachvěnínazlomekvteřinypodvážeHryhoryjův

běh. Jako by čelem rozrazil obrovskou skleněnou desku. Chvilinkaotřesu.Nevícnežjednomžiknutívíček.Zasutávzpomínka.Mina.Achne!Vždyť běží dál adál, nadlehčennadšením, osvobozenénohyuž se

ani země nedotýkají, a ústa, jejichž němota je právě tímto úderemnavždycky rozvázána, poprvé mohou vykřiknout své velké, vítězné:„Urrá!“

PANCÉŘOVÁPĚST

Ještě dávno nepadla dvanáctá, ale táta už se u svého svěráku nějakpodivněošívalavrtěl.„Jakokdyžnanějlezejaro,“myslísiPepík,alepilujedáljakobynic

anemátotátovizazlé.VPrazejeveselo,včeravečerstříleligestapácilidem nad hlavy, trhaly se německé firmy, volalo se sláva a zas fuj,hanba,pryčsfašismem,tabulkyztramvajíseházelydoVltavy.Pepíkbylpřitomhnedledopůlnoci.Akdyžšelkonečněspát,měljenjedinýstrach,žetorupnebezněho,žesetaopravdovskáslávastrhnedřív,nežsePepíkoviránorozlepíoči.Alesobotníránobylodusnéaklidné,atátazahnalPepíkadodílny,jakobysenechumelilo.Tostrašnělínédopoledne!Vúzkéstaroměstskéulici,kdejezámečnictvíPepíkovatáty,probíhá

životzpomaloučka.Jentuatamhokynářnebokrejčístojínažidličcepředsvýmkrámkemalouhemsmýváněmeckýnápisseskla.Lidésemu ušklíbají, že zaspal včerejšek, že už to mělo být dávno dole, napraní a mytí že byl čas včera, dnes prý už se bude jenom věšet.Hokynář, obličejem obrácen ke sklu, na ně mstivě vystrkuje tlustýzadek.Huí,huí,hvízdáPepíkůvpilníkpoželeze.Užtobude?Užtobude?

vrtáPepíkovi ježatoupalicí, auvnitř jeplnnepokoje, žepřece jenomzmešká. Najednou zařinčí na tátově stole, kde se mezi pilníky,francouzskýmiklíčiajinýmumouněnýmnářadímválíkorespondenceaobjednávky,telefon.„ZámečnictvíHošek,“ řekne tátamechanickydomluvítka, alepak

sezhlubokazamlčí,polknevzrušenímahlasemdočistapřejinačenýmkřikne:„Jo?Hnedjsemtam!“

Praští sluchátkema shání čepici, skočí k širokémuprknu, jimiž jepobita zadní stěna dílny, do úzké štěrbinky s námahou zastrčí svékrátkéroubíkovitéprstyatrhne,divnezbořícelouchalupu.Odštípnutéprknobřinkneopodlahu. Jedenhmathlubokozaostění,auždržívruce flintu. Námahou rudý, ještě hloub vsunuje ruku do skrýše,konečky prstů loví, loví, než se mu podaří zachytit balíček vevoskovaném plátně. Když jej roztrhne, zachrastí zásobníky. Jeden,druhý, pátý i šestý si cpe do kapes. Vyzkouší závěr, matně lesklývazelínou.Aužpospíchákedveřím,puškuvobourukou,hrnesedoútoku.Teprvnaprahu siuvědomí, že je tu takyPepík.Obrátí seponěm,malinko upadne do rozpaků, jako by držel v ruce nepatřičnouvěc.Zařvánímpřemůževšechenostychpředtímusmrkanýmklukem:„Běžkmáměanehnisemizdomova,sictihnátyzpřerážím!“A pak je najednou pryč, někde v průchodě, v ulici, čertví kam

vlastnězmizel.PodPepíkemseroztřesoukolena.Vyběhnezdílny.Nastaroměstskýchvěžíchklimbajípoledne.Vúzkéuličce jezátopalidístrikolórami,odněkudzokenpadajíHitlerovyobrazy.Lidé,jaktuběží,sgustemdupajítépotvoředoobličeje.Jinaksiznichnevybereš:jsoutakoví jak Pepík, nadšení, zmatení, výskají a hubičkují se s děvčaty,samáradosta žádnýpořádnýcíl. Švadlenky se chytnoupodpaždíazačnouzveselazpívat:„Kolínečku,Kolíne!“No sakra, to není to pravé! Pepík má pořád před očima tátu s

flintou.Binecbude,tojemarné,náckovénejsoukoťata!Pepíktřeštíoči,běží s davem, už je ulice vyvrhuje na Národní třídu. Na křižovatceesesák.Jakokdyžstřelíšdovrabců.Švadlenkyběžínachodníky,tlustýpánukryjetrikolórusprovinilýmúsměvem.Jednaautomatickápuška,hlavnískloněnákdláždění,uhlídáceléstádo.Uhlídá?Pochodníkujdeuhlíř.Černý,samýmour,přesramenopytelkoksu.

Bez trikolóry, bez zájmu. Člověk, který myslí jenom na svou dřinu.Esesák si jej připustí napětmetrůk tělu, badokonce jej beze všeho

nechá přecházet ulici. Ještě se v té chvíli napůl odvrátí, aby sizkontrolovaldruhoustranu.„Křáp!“ buchne pytel na chodník. Strašný skok.Veliký, ramenatý

esesákisautomatempadánazáda.Naprsoumuležíčernýchlap,rucezaťaty do chřtánu. Čepice s umrlčí hlavou se válí na asfaltu dnemvzhůru, z Němcovy brunátné tváře nestvůrně vylézají oči. Všecko totrvápárvteřin.Pakuhlířvstává,vpravičcemáautomatakřikne:„Chlapizamnou!Prozbraně!“Někdo svléká svrchník.Hází jej do náruče své ženě.Druhý praští

aktovkou. Tak, doprostřed ulice. Překážela by, potvora, v běhu.Rozběhne se jich šest,deset,houf,hejno.Pepík snimi.A jakopotok,který sdírá břehy, pádí zpátky na Staré Město, strhujíce do svéhoprouduchlapazachlapem.Zokennaněhulákajílidé:„Rozhlasvoláopomoc!Vraždítamnašelidi!“Alečernýchlapvčeleneslyší,běžísinajisto,automatvobrovských

prackách. I kdyby se chtěli zastavit, i kdyby chtěli obrátit, uhlířovajistotajenepustí.Musejísnímiti,conechtějí.Vrata.Uhlířvpadnedočernéhojícnu,skočínaširokéschody.Chlapi

zaním. Je tu tma, nohy skáčí nazdařbůh, schodneschod.Akdyž sekonečně rozevře v šero, zahlédnoupřed sebou třiNěmce spistolemi.Automat začne řvát. Všecky uši rázem ohluchnou, chřípí jsou plnaprachu z omítky.A nohy, které chtějí dál, kterémusí dokončit tentoútok, skáčou po čemsi měkkém, beztvárném, po krvavých krtinách,kterésebortípodchodidly.KdyžsePepíkvzpamatoval,uviděltřicetvojákůadůstojníků.Stojí

se zvednutýma rukama u zdi, ve tvářích děs zrovna zvířecí. Těkajíočima po černé nepřátelské mase, zhrouceni strachem z vlastníhokonce. Málokdo si jich všímá. Uhlíř s automatem probíjí zámkykancelářských almar. Pistole. Pistole. A flinty. Jenom šest. Po každésahádesetrukou.Chlapůjetuažčerno.Nábojniceproudízdlanědo

dlaně,jakměděnépenízky,jakomzdanádeníkova.Nikdoseanineptáporáži.Pepíkmápořádprázdnéruce.V poslední skříni najdou dlouhé šedivé kyje. Hlavici to má jak

husitský palcát. Znáš to z biografu. Pancéřová pěst. Chlapi se na nědívajírozpačitě.Nikdotomunerozumí.Pepíkmástrašněprázdnéruce.Amusíněcomít,abyzahnaltunáhlou,divokoužízeňpozbrani.Dá

chlapům příklad, první sáhne po pancéřové pěsti. Stejně ochotně byvzalbajonet.Cokoli.Jennemítprázdnéruce.Utíkásesvýmbřemenemven,zadýchánštěstím.„Hurá!“křičíjimvstříclidé.Konečněsitorozdámeisněmeckými

tanky! A jejich vlastní zbraní! Od fakulty už kropí tankový kulometulici.OtloukáfasáduKlementina.Pepíkpřebíhávohni.Achne,vždyťtonic není.Běží i soudruh sdřevěnounohou, strašně zpomaleně.Apřeceprojdezdráv.Němcizahájiliboj.Padákovímyslivci,příšeryvkropenatýchšatech,

postupujíulicí.Klidněametodickyjenašiostřelujízoken,zprůjezdů,zezároží.Nastožárkasáren,kdešestletplandalskobovýkříž,vylétnečervenomodrobílá. Za střešním žlabem střílí zákeřník. Má špatnoumíru,třikulkyplesknouozdivo,neublíživše.„Pučtosem!“řeknetramvaják,naněhožnezbylapuška.Afrajersky,

s čepicí všoupnutou do týla, si čeká na vteřinku, až zákeřník ukážečelo.Pakmu ji posadímezi oči.Klidně, jakokdyžběží o znamínkotužkou.Banditasenapne,rozhodíruce,apotompadánachodník,točesevdesateronásobnémsaltumortale.„Takypadákovej!“šklíbísechlapi.Atanky,tanky,tanky.V sobotu, v neděli, v pondělí. Vylamují si zuby na barikádách z

dláždění. PepíkHošek pořád vleče svou pancéřovou pěst. Nikomu jinedá.Apak…

Třipancéřovépěstizabarikádou.Prvnímátanknačtyřicetmetrů.Muž zavře oči, stiskne kohoutek.Ránanevyšla. Zahodí ten zbytečný,nepotřebnýkrám,děsmuskočídoočí,utíkáodbarikádyjakošílenec,nevnímajekulometnýoheň,jenžmusvištínadhlavou.Pak střílí druhý. Na třicet. Opřen o zeď domu. Když rána vyšla,

najdouhoroztrhanéhonakousky.Raketovýplamenchcemítvolno.Atankjenadvacetmetrů.Pepíksetřesehrůzou.Jemuteprvesedmnáct.Přerazímtinohy,jestli

sehnešzdomova,řekl táta.Kdybytubyl teď,křiklby:„Přerazímtinohy, jestli nevystřelíš.“APepík ví: i tak, bez táty, bez rozkazubychnezdrhl. U Berlína se bijou sedmnáctiletí krasnoarmejci. A vůbec,sedmnáctlet,toužječlověkchlap.Míří.Míří.Adrkotázuby.Smradi,smradi, smradi německý! Jazyk to říká sám. Ale Pepík to cítí celýmtělem.Tanknapatnáctmetrů.Kulomet bije do čela barikády, žulové odštěpky lítají na všecky

strany. Pepík je skrčen dole, u štěrbiny, určené zrovna pro jehopancéřovoupěst.Jsoutuještěstřelci?Jetuještěněkdo?Cítísestrašněsám. Strašně odpověden za tuhle chvíli. Stiskne. V tu vteřinu hoopouštějívšeckysmysly.Hluchýje,slepý,bezcitu,hmatuačichu.Teprvekdyžkněmuvyběhnouzdomu,kdyžhoobjímajía líbají,

procítá.Stojí?Leží?Cožneníroznesennatisíckousků?Achne,sedínabobku jako prvňáček, když cvrnká na jaře fazole.Násadumá pořádpevněpodramenem.Zvednou ho k sobě, postaví Pepíka na nohy, někdo ho nadšeně

praštídoramene:„Koukej,smrkáči!Koukej!“Teď teprve uvidí železnou bestii.Má roztržené břicho, stoupá z ní

dým,lehkýbenzínovýplamenolizujepláty.PřílivnadšenírozmrazujePepíkaHoška,všecekroztávápodpřátelskýmarukamachlapů.Samou

láskoubyhovturánuumačkali.Pepíkodhodíprázdnounásadu.Ještějednousekouknenapodbitou

nestvůru.Paksiodplivne,vykulímodrételecíoči,adocelasezalykaještěstím,škytne:„Krucifix…tobylaale…šlupka!“

ZÁKEŘNÍK

Májovésluncezažehlocelouulici.V měkkém dlažebním podkladu, dvacet metrů za barikádou, leží

Helenčinotělíčko.Štěkavásmrtnanivycenilazuby.Trr…tatatatata…apodívej se, jestli tu hrůzu sneseš. Pětiletá hlavička je rozčísnutahřebenemkulometu.Jenpošatechjimaminkapozná.Protožehlava…ach, radši ani nemluv. A přece je tu hluboké, dosud klidné zázemí,teprvnadeváté,desátébarikáděkdesivpředuudržujínašioheňprotiNěmcům.Vlhká a tvárná je zem, z níž byly vyrvány dlažební kostky.A po

dvou dnech deště, co zalézal až domorku kostí, opět svítí obrovskémájové slunce. Nelze udržet děti doma. Vyběhnou před dům slopatkou a kbelíčkem, hlouček se jich usadí uprostřed ulice, lepí zprovlhlé země bábovky. Na nebi je ticho, válka je daleko. Sluncevyhánízdětínočnísklepnízkřehlost.A pak najednou ratatata. Děti zavyjí hrůzou, rozstříknou se jako

kuřata. Helenka už neběží. A Vlastička, její čtyrletá kamarádka, mánajednou místo baculaté krásné ručičky s dolíčkem cosi nesmírněhrůzného.Ohromenavlastníkrví,sočimastrašněvyjevenýma,vběhneještědochodbya tamzůstane ležetnadlaždicích.Ručičku,uraženouzrovna v lokti, najdeš u kraje chodníku. Prsty se nespustily dětskélopatky.Mužští se řítí do ulice. Bezbranní, protože všecko poslali tam

dopředu,kdesedoopravdystřílí.Vědí,žetentam,nahoře,můžepálit.Jenať sipráskne,aspoňuvidíme,odkud!Pátrajínenávistnýmaočimapovikýřích.Podleokentonepoznáš.Granátyvytřískalytéměřvšeckouž včera, sklo tabulek je dávno zameteno na hromádkách při

domovníchzdech.A ten tam – nemají pro něho jméno – sedí někde s prstem na

spoušti, oko ve střehu. Koho si zachce, toho dostane. Copak tu ještěněkdezbyliNěmci?Třikrátzaseboubylprohledánblokodsklepůažpo půdy. Ani myš nemohla ujít. Nikdo, nikdo… a přece tu je.Rozpomeňte se! Rozpomeňte se! Chlapi stojí jak berani nad mrtvouHelenkou.Střelcinamušce.Nikdo,nikdo…apřecetuje!Soudruzi,přiznejtese!Tujedenznich,celýrozkymácenhrůzou,zakoktá:„Já,soudruzi…semčlověkměkkej.Možná,žejá…starounemocnou

bábusemnechal támhlevečtvrtýmpatře…nemělsemtosrdce…takmě napadlo, dyby někdo takhle zrovnamoumámu… ale ta jistě…kdepakbába,akulomet!Sotvasezpeřinvyhrabala!“„Ty vole!“ divoce zařval kovář Martínek, „vole!“ A pěstí praští

člověkadoprsou,ažzavrávorá.Pistoli!Pistoli!Granát!Pak se spokojí krumpáčem. Tři, čtyři, pět jich přeběhne ulici.

Všichni. Jsou hladoví nenávistí. Každý chce být při tom. Jenom tenposlední,měkkýčlověk,trčídálnadHelenčinýmtělem.Strašněpláče.Nadveříchnenívizitka.Martíneknapřáhnekrumpáč.Alekamarád

hochytízaruku.Radšizazvoň!Zařinčízvonek,hluše,vzdáleně,jakozjiného světa. A pak po nesmírné pauze, do ticha čekáním docelařeřavého, cosi nehlučně zašustí. Bačkory šoupou po podlaze. Někdonesrozumitelně zaskuhral jako člověk, jenž zároveň přemáhá bolest ivztek.Bojácněserozklopujeúzkáškvíravedveřích.Zděšená,zsinalá,sezakalenýmaočimastojípřednimistařena.Přes

nočníkošilimášpinavýžupan, jenžpáchneplesnivinou.Vysílenýma,krhavýmaočima,plnýmapsíoddanosti,mžouránamužské:„Cosipšéjete?Vydyte,jáužstárašéna…“Jsouzakřiknuti.Sakra,přecejenomsbabkamisenebudemeprát!A

podruhé by se odtud vrátili jako jejich kamarád měkký člověk,

podruhé by kapitulovali před tím uzlíčkem stařecké nemohoucnosti.JenMartínkovopodezřenínezhasíná.Avšichnimutomajívduchuzazlé, když babku popadne za rameno a zatočí s ní jako s kuželkou.Vpadnedovnitřbytu.Pokojná,mrtvákuchyně.Studenákamna.Postelsešedivýmicíchami,proleželýdůlekvpeřinách.„Nyktotunény,nyktotunény…“Zoufalá urputnost sune Martínka k druhým dveřím. Pokoj.

Prázdný.Kostlivévějířepapírovépalmy,prastaréalpsképohlednicezaneduživým zrcadlem. V rámečku z lastur fotografie rakouskéhodůstojníka.Levičkousipřidržuješavli,zatímcovpravézvedásklenku.Předmět zapředmětem snímajíMartínkovybeznadějné oči.Najednousevšakstrašnězaostřínastolnídesku.Vedlehrnkuskávoutuležínatalíři nakousnutý krajíc. Široký mužský chrup v něm vyťal dvapůlměsíce. Nic víc. Žloutne se máslem. Je rudý malinovouzavařeninou.Rudý–jakkrev.Jednou divokou ranou rozrazí Martínek dvoukřídlé dveře almary.

Odhodíkrumpáč,rozpřaženýmarukamasevrhneprotizmětiženskýchšatůnavěšácích.Rve se sobstarožnímihadry.Anajednoudržíněcoživého,pevného.Zuřivého.Obapadajínapodlahu.Převrhnouněkolikžidlí.Martínekjekovář.Tosepozná.Zadvacetvteřinklečínaprsougorilímu Němci. Dlouhá nordická lebka duní o prkna podlahy.Automatnašlivprádle,půlzásobníkuvystříleno.Kdyžhosvázaliprádelníšňůrou,poručilimu,aťvstane.Aty,stará

megero,pojďtaky!StařenasevrhlaMartínkovipodnohy:„Walter…Walter…nycnedélala!“„Schweig, Mutti!“ zařval na ni zákeřník. Ale v ní už povolily

všechnyhrázestrachu.Svíjíse,skojíká,kolenaobjímá.Apakzesebechrlíslovahroznésebeobžaloby.,Jásama…jážíkatWalter…onmuselastšíletdety,onporžádmusela

stšíletdety,onnycnedélala…jásamažíkalstšílet!“

„Podívej se, mrcho!“ vede jiMartínek k oknu. „No jen se nahni!Vidíštodítě?Tosimáma?“„Jásama,jážíkatWalter…onmuselastšíletdety,onporžádmusela

stšíletdety,onnycnedélala…jásamažíkalstšílet!“Najednou,suďbůhjak,sepřevážilapřesokennírám.Ruce,kteréji

chtělychytit,laplydoprázdna.Jakonestvůrnýparašutserozplesklaodlažbu.Walter sedívánavyraženéokno.Studenéočivdlouhéúzkélebce.Jakobyvypadlkushadru.Aninemrkne.„Pojď, svině!“ pobídnou ho štulcem. A tak jej vedou doprostřed

ulice k mrtvé Helence. Před domovním vchodem leží stará. Uzlíčekzpřeráženýchkostívkoženémpytli.Jejísynjipřekročí,jakobyšelpřesporažený strom. Bez zachvění, bez ohlédnutí. Úzkou, dlouhou lebkunesetéměřvzáklonu.Vysunujebradujakherecnajevišti.„Klekni! Polib tu krvavou zem!“ řve Martínek a srazí Waltra na

kolenavprostředkuulice.Waltersepokoušívstát.„Klekni!Polib!“Atu se zákeřník vzmohl na poslední gesto. Plivl mrtvému dítěti dokrvavéhoobličeje.O dvě minuty později byl docela naměkko. Velké zbabělé zvíře,

kterékoktalokrvavouhubounesmyslnéprosbyomilost. „Žer zem!“křičeli na něho a on poslušně žral. Plnou hubou se zalykal černoudlažební zemí,polykal její chuchvalce.Konečněměl jednoudosyta téčeskézemě,nanižsevždyckytakhladovětřásli!Pakhonakrmenéhodalidorukoupartyzánům.Vjeholegitimacibylopsáno:doktorlékařství.

AŽVSTANOUMRTVÍ…

Ztracenivneznámékrajině jakuprostřednepřátelskéhomoře,ujížděliužtřetídenodseverovýchodunajihozápad,vtustranu,kdetušilisvéBavorsko. Šedozelený kamión se znamenímWH, které ještě nedávnoznamenaloWehrmachtHeer,aleoněmžspochmurnoujistotouvěděli,žeteďužneznamenánic,potácelseposilnicíchjakoraněnézvíře.Řidič až k nevidomí unavený, se strachem v zádech i v očích

proklínal cestu, často tarasenou selskými vozy, záseky z kmenů nebokupami balvanů, a polo leže na velikém kole volantu, snažil seproniknout očima skrze tlusté čelní sklo, oprchávané neustálýmdeštěm. Třicet vojáků, kteří seděli namačkáni na dřevěných lavicíchpod strakatou kamuflážní plachtovinou, střídavě upadalo do tupéhozoufalství,žeopravduužneníúniku,žeopotřebovanýmotorstrojezachvilku definitivně zcepení někde při okraji silnice, a střídavě zasshledávalo starou žoldnéřskou zpupnost, když bylo třeba někde vevesniciukořistitalkoholajídlo.Alejakobyznamenísvébezmociměliuž napsáno na čele, odpírali jim sedláci obojí, a vojáci kupodivu užztratili starou samozřejmost, s níž sahávali po pistolích, kdykoli jimbyloněcoodpíráno.Ujížděli tedyvětšinouohladuavzpamatovalisedrobátko, když zanimipřestalahučet strašná ruskádělostřelba, předjejíž frontální bouří nebylomožno nikomu obstát. Uniknout z jejíhofantastického okruhu, to v jejich touhách znamenalo štěstí až kzalknutí. Ale vzápětí znova ztráceli rovnováhu mysli, když proudmotorizovanýchuprchlíkůnastrojíchzřejměsilnějšíchzačalhoustnout,ucpávaje neširoký pás jízdní dráhy a donucuje krajní vozidla kneodvratnémupádudopříkopu,jakmileproporuchuzačalapovolovatvtempu.

Vzteklí SS, kteří i na beznadějném útěku uplatňovali své starépřednostníprávo, stříleli ze staženýchokének svýchvozůpo řidičíchnákladníchaut,neochotnýchpostoupitesesmanůmvýhodnějšípořadí,a vojáci to ze vzteku opláceli jejich osamělým vozům hlučnýmiplechovýmigranáty,kterévícstrašilynežzabíjely.Armáda, roztrhaná v několik nesouvislých částí, drolila se v

hnilobnémrozpadusneuvěřitelnourychlostí.Užnebyloregimentů,alenebylo ani bataliónů, ani kompanií. Zbývaly už jen jednotlivéautomobily, jejichž posádky sjednocovala společná vůle po útěku takdlouho,dokudbyljejichvůzschopenpohybu,naobrátkuznichčinícnepřátele kohokoliv druhého, kdo by se jim postavil v cestu. Z celéwehrmacht zbyla jen smečka prchajících vlků, kteří uznávali tolikocenuvlastníkůže.Oberfeldwebel Wilibald Obermayer, dentista z norimberského

předměstí,tvrděsenatřásalnasedátkuvedleřidiče,tisknanakolenounespořádaný chumel vojenských map, nikomu už v tom zmatkunepotřebných. Věřil jenom kompasu, a podle ručičky, nespolehlivěrozechvívanéblízkostíelektromagnetu,hádalnakaždémrozcestí,kudydál. Žluté návěštní sloupy s černými obrubami, s německoudůkladností vstavené na každou křižovatku, už přestaly konat svoupovinnost.Vyvrácenynebopodříznuty válely se v příkopech a jejichukazatele, zurážené a roztřískané do nečitelnosti, byly rozházeny pookolních polích. Třicet chlapů tam vzadu, obklopených bedněnímkamiónu, nevnímalo jednotliviny této bludné pouti. Bez zájmu civělina krajinu, jež ve výřezu plachty ubíhala nazad k východu, vstřícRusům,stejněnepřátelskájakooni,záludnánenadálýmilesnímizáseky,u nichž zpravidla stříleli partyzáni, mohutnými stromy, jež vinouselských seker občas padaly do cesty, vesnicemi, jež bezlidné, jakobyzazděnévevšechoknech,číhalynapříležitostkevzpouře.Willy, jediný z třiceti, vytrvale hledal nezřetelným průhledem v

zamženémskleznamení,kterébymuvýraznějiurčilotutokrajinu.Cožneprojelkolikrátobojímsměremprávěčeskouzemi,donížseteďnadpochybudostali?Ještěpředevčírem,přesvšeckubíduvojančiny,bylbysivzpomínalnajistoapřesně.Zrovnaprotyhlevěcionmápřecezrak!Předevčírem byl ještě pašák, to měl všech pět ještě zatraceně dobřepohromadě. Fronta už dočista praskla, ti svinští Prušáci chodili jakozpráskanéčubky,oficířikvapemmizeli,nikdonevědělcoajak.Jenon,správnýbavorskýchlapík,zachovaljasnouhlavu.Nanáměstínějakéhoměstečka,kampřitáhlivdeštiavnoci,utíkajícepředsvistemkaťuší,energickydaldohromadypartuBavoráků,zabrali jedenzkamiónůatradádomů,doBavor!Aleteďužšedesátouhodinuvzimě,vdeštiaohladu, šedesátou hodinu bez spánku, bez poshovění už není Willypašák.Jakobykráčelkrajinouplnoustudní,cochvilkuseřítíněkamdolů, do zapomínky a nevědění, a vší silou se musí drápat nahoru,znova čučet a pozorovat, nenajde-li v bezbřehosti cizí krajiny aspoňjedenpevnýbod.„Nechlastej tolik!“ říkají si už mechanicky navzájem s řidičem,

kdykoli někdo z nich sáhne do kapsy na dveřích a vytáhne láhev spálenkou.Vědípřitom,že tentošnaps jediný jimoživujekrev, ikdyžpo něm trochudřevěnímozek a unikajímyšlenky.Hlavní věc, že torozháníúzkost, žemizí škrtivý tlak vprsou, žepolevuje to svírání vžaludku i střevech, které v člověku vyvolala palba ruské artilerie.Jakmile začneš vychládat, jak se ti začnou třást ruce, když ucítíšmrazenívzádech,sáhnipoláhvi,přikrmtuvyprchávajícípodnapilost,a za chviličku se všecek vylehčíš, přijdeš na jiné myšlenky, ztratíšpitomépocitystrachu.Vjednomztěchokamžiků,kdyWillysahápoláhvi,říděsestarou

vojáckouzkušeností,padnemudoočívýsekkrajiny,vpříštívteřiněužztracené za bokem vozu. Tři lípy a kousek za nimi žlutý podseditýdům.Atřebažeskutečnostvmžitcezmizela,obrazutkvívávjehoočích

s palčivou zřetelností. Dům.Dům… a hned sám sebe vidí uvnitř, zastolemzlipovéhodřeva.Hostinec,napadáhosulehčením,achodbounapravo se dojde na dvorek! Jak dávný dárek, u něhož neznáme užjména dárcova, leží před Willym tato vzpomínka. A v tvrdošíjnésouvislosti,jížWillynerozumí,hopřepadávánáhlápředstavadomova:podívejme se, Grete, a zrovna v těch hnědých slušivých šatech znevídaně výtečného materiálu, malý Willy v tom novém šedémoblečku, Mariechen, jak se sklání nad přepodivnou pestrou, legračnípanenkou!Tovšeckožlutýdůmsetřemilipami.Atřebažemustojívevzpomínceozářenplnýmletnímsluncem,nic

nevybavujeWillymusilnějinežatmosféruspokojenýchvánoc,kdyon,starý brachWilly, sedí zády ke kamnům, popíjí z kalíšku voňavou,silnou kmínku a kouří tlustá hnědá cigára, jež způsobují v hlavěpříjemnou závrať. Úporně shledávaje přetržené nitky souvislostí,prochází se tam doma, v rodné vilce, z pokoje přes chodbu doordinace, myslí na zubní vrtačky, na plomby, na zkažené zubyzákazníků. Himmelherrgott, i po tom průseru musí přece přijítnormální pokojný život! A zuby budou bolet pořád, to je jistá věc.Chceš-liovšem,přítelíčku,zlatoukorunku,nešpatnounáhražku,musíšpřinéstněcovícnežmarky.Takhlekusmásla, špek, zkrátka adobřeněco do kuchyně, vždyť jsi, bambulo, z venkova! Willy krčí nos vpříjemné vzpomínce a roztaženým chřípím zřetelně uciťuje pachpřepalovanéhomásla.Porážka?Jakápakporážka!TosenásBavorákůnetýká! Prušáci si to začali, a když si to neuměli vyhrát, takspánembohem! Já,WillyObermayer, s tímnemámnic společného! Jádělámzlatékorunky.Každému,kdopřijde.Akdoukáže, žemáčímzaplatit. Nacista nenacista, to mi bylo odjakživa buřt! A zlato jestlimám?Noné!Nadesetlet!Zlatacohrdloráčí!Sotvapomyslínazlato,zasvidížlutýdům.Užjemujasno:tadyhle

přecesloužil,tadyonvojančilvtěchstarýchdobrýchčasech,kdypřed

námivšichnileželinabřiše!Tenkrátztohočlověkaspoňněcoměl,žemusel od rodiny a z manželské postele, to mohl ještě leccos poslatdomů.Naoberfeldweblapadáposilujícípocit jistoty,žekonečněvybředlz

neznáma. Všecek se napruží, až drcne čelem do předního skla, schvatem utírá jeho zamženost. V téhle krajině je přece jako doma.Schau,Kamerad,teďpřijdestarýtopol,zachvilkuzatáčka,tak,pozor!teď jsou tu železniční šraňky, pitomě posazené rovnou do zatáčky!Tajemstvíkrajinyjepřednímrozluštěno.Vpármetrechpřednimijsounovékřižovatky.Plynulý proud vozů, jenž strhuje i jejich kamión, se řítí doleva.

Nikdo to nezná, troubové! rozjařeně křičí oberfeldwebel. Doprava!Doprava musíš! Nekoukej na ně! A ponouknut prudkou jistotou,silnější než je on sám, energicky chytí okraj volantu a strhne jejdoprava. Je šťasten jako malé dítě, jako by ho ty jedny křižovatkypřiblížilykdomovuostovkykilometrů.Aťtamtipodplachtouchvilkuhulákají,žejsmesetrhlizproudu,všakuvidí!Vojáci na zadních sedadlech opravdu ztichli,malátní, zbytkem své

byvší disciplíny tupě spolehnutí na toho pašáka oberfeldwebla, jenžpřesněvěděl,codělá,kdyžjimdalpředevčíremznameníkútěku.Aviděthotak,jakhovidínyníšofér,bylibyještěvícposíleni.Ne,

tentomužnenínaútěku,novározhodnostposedákaždýjehopohyb:pevnýmhmatemsáhnepoopasku,přitáhnenasprávnémístopouzdrospistolí,apotomprudkýmtrhnutímramenvyháníúnavuzeširokýchplecí,drcenýchdlouhýmseděním: teď je tentomužvakci,uprostředplánu,azešoféravyháníjehopočínánívšeckuúnavuanejistotu.„Uvidíš, ještě si přivezeme!“ blýskne najednou po šoféru

přejinačenýma očima. Šofér nic nechápe. Ale cožpak je třeba chápat,když se jde do toho? Lesklá, prázdná asfaltkamu dává podvědomýpocit bezpečnosti. Noha už sama přišlápne plyn. Pojedeme parádně,

Willy, Herr Oberfeldwebel, to už nebude jen taková pitomámotanicemezitěmikafemlejnky!Každý strom, každá zátočina cesty upevňujeWillyho jistotu: tuhle

jsmenachvilinkustáli…ne,počkej,tobylonazpátečnícestě,atuhlevzatáčcejsmezahnalidopříkopuzatracenouřeznickoubryčkusteletem!Klubkorozpomínkysevněmrozkutálí takprudce,ženemůžestačit.No ovšem, žlutý dům, tam tenkrát svazoval balík pro Gretchen, šaty,ubrusy,prostěradla!Užbylhnedlehotov,když si vzpomněl, žemávlevé kapse tu směšnou panenku. Honem ji musel ještě přibalit proMariechen.Kdyžpotompřijelnavánočnídovolenou,čekalaGretchenzrovnavtěchšatech,mělanovoutrvalouondulaci!Mariechenmělaužpanenkudocelaušmudlanou.Žlutýdům…Všakbyloparné létoačlověkbylz tohočmoudua

ohněvšecekvysmahlý.Pili jakoholendři, šenkýřkanestačilanositnastůl.Nosilaaplakaladopiva,husa.Taksejíbrebtalyruce,žeWillymupolilašosblůzy.Aleonbyltenkrátvdobrénáladě,odpustiljakobynic.Usmívá se komickým podrobnostem, ne, už se chechtá naplno, a

zpřítomněláminulosthodocelavtahujedo sebe.Úkol jepřece jasný:pět setmetrů před vesnicí zastavit, rozvinout střelecký řetěz po oboustranáchsilnice,každéhopustitdovnitř,nikohoven…Zapráskalotovkarburaci,akamiónsesešinulkokrajisilnice.Šofér

vylézá do mokvavého mžení, nadzvedá plech nad motorem.Oberfeldwebel,jehožsněníbylopřetrženovnejlepším,zacloumáklikouudruhýchdvířek,vyskočí zhurtanaasfalt, ažpodnímstrnulénohypodklesnou,anajednouserozhlížísúděsempoprázdnékrajině.Oči se mu propadají do holé stráně, bloudí po pustině porostlé

řídkoutrávou,odkeřekekeři…cožtoneníprávětěchpětsetmetrů,jakbylopředepsáno?Vspáncíchmutobušípodnapilouúnavou,kterásenemůžedobratpochopení.Tamhlepřece,opět setmetrůdál,bylavesnice…

Řidič se s proklínáním hrabe v karburaci, znepokojení vojáci senahýbajípřesokrajbednění,plnistrachu,žeuváznouvtétonepřátelsképoušti,aleoberfeldwebel,oddělenodnichstrašnoupropastí, třeštíočipořádjednímsměrem.Anajednou…tostrašněstřízlivéjasno!Kamjetovedl?Kamhovtáhlotozmatenévzpomínání?Radějiby

chtěl být v doslechu ruské kanonády než na tomto místě smrtelnětichém,nelidskyneživém,tvářívtvářjenommrtvýmpolím.Ne,jávástenkrátnestřílel,chcesemukřičetdoprázdnékrajiny,já

dělaljenomstrážníslužbu…!S hrůznou zřetelností má před očima ten starý děj: z obklíčené

vesnicevyvádělijednohozadruhým,starce,děvčata,ženy,mužskéještěumazané prací, kováře zčernalého výhní, mlynáře zaprášenéhomoukou, hospodyně, jejichž tváře byly ještě rozpáleny žárem plotny.Všecko živé, co zůstalovězet v jejichpasti.Nedorostlýmchlapcůmsechvěly nohy, vrávoral jim krok před osudem, jenž na ně čekal. Alechlapi šli pevně a mlčky, jen prázdné ruce se jim svíraly. A všeckojednímhoufemsetoslévalodoprohlubněstaréholomu,všeckovněmmizelo jak v jednom společném hrobě. Za chviličku se rozlehl křik,nesrozumitelnýušímWillyho,ženskýmnohohlasýkřik,plnýzoufalstvíadivokosti;stoupalztéprohlubinyjakzpropastizatracených.Apaksezačalostřílet…Přísahám,žejsemnestřílel!Natoopravdunebylzvědav,jaktamna

jednuhromadupokládajíokrvavenémuže,ženyiděti.Zatímcoostatníkamarádi se táhlik tépodívané, vběhldoprvníhovětšíhodomu,dokuchyně,plné tepléhopachu jídel,kdenaplotněklokotalavhrncíchvoda a zkynuté lívancové těsto dlouhým jazykem teklo z mísy.Nenávist,krevasmrt…ne,tohonezajímalo.Myslelvtuchvílinamír,kterýjednoupřijde,nasvéřemeslo.Nazlatékorunkysvýchzákazníků.Jen proto otvíral skříně a zásuvky prádelníků, jen proto vylomilbajonetemzámekuskřínky,kterounahráblpodprádlem.Najejímdně

bylřetízeksesrdíčkem,dukátnapentliahodinky,dvouplášťové,staréremontérky.Nakohopřitommyslel?Narodinu,naGrete,naWillyho,naMariechen,nasvourodinu,taképoškozenouválkou.Svázaldouzluvěci, narychlo vyházené ze skříně. Stejně se říkalo, že se to všechnospálí…Ubrusy, cíchy, šatstvo.Nezpomstyk těm,coprávěumíralivlomu. Jen z čisté účelnosti. Pro svoji rodinu. A když už vybíhal zdomu,abysivkliduschovalsvůjranec,dočistanáhodoumupadladoočí ta legrační panenka. Ležela v chodbě mezi dveřmi, div na ninešlápl.A takseshýbl, sdojetímserozpomnělnaMariechenastrčilpanenkudokapsy.Komuvypadlazrukou?Nuovšem,jednéztěch,cotamhlevlomuzrovna…Vtuchvílisetamještěstřílelo.Rozkazbylonutnovyplnit.Kdyžbylovšeckovyklizenoanaloženo,

polévali benzínem podlahy i dřevěné schody. V tom parnémčervnovém dni to byla tuze těžká práce, hlídkovat uprostřed požáru,jenžstoupalnadkrovy.Jenpovědomýkamennýbřehlomu,drásajícízelenouplochustráně,

zůstalztohovšeho.Anadnímrostoupřeludydomků,znichžnezbylkámennakameni,rozpínajísestromydávnopodťaté,živottakdávnoumrtvenýpřízračně sahápo živém.Kdomě sempřivlekl?Bezhlasukřičísámvsobě,aví,žemrtví.Titampodlomem.Řidič je hotov se správkou, lekne se feldweblovy bledosti,

znepokojeně se optá: „No, co je? Pojedem? Nebo to není správnácesta?“TeprveteďmůžeWillyodtrhnoutočiodprázdnotystráně.Je…je…

tosprávnácesta.Apostrkovánneviditelnýmarukama,protisvévůlisevracínamístovedleřidiče.Pročradšinekřičí,pročnedápovelkjízděnazpátek, proč aspoň neprosí, nemá-li síly k povelu? Ale on musímlčetzestrachu.Zestrachupředmrtvými,kteřímuvyšlivstřícažnakřižovatku,ažkežlutémudomu.

Jedeme?Jedou.Metrzametremsepřibližují.Willysedívánastranu,zachytí očima šípkový keř. Tenkrát stál zrovna v květu. A pak užnemá síly, zavírá oči, doufá, že proklouzne poslepu kolem tohostrašného místa. Počítá v duchu metry, zatínaje víčka, aby aništěrbinkounemuselpohledět.Dvěstě?Ateďužjensto?Ostrézaskřípěníbrzdotřesecelýmvozem.Jemujasno,žeprávěteď

jedoukolemlomu.Nařidičovozaklenípřecejenotevřeloči.Hromadabalvanů je snesena na cestu, tarasí ji nepřekročitelně. Ti vzadu ještěnevědí,coseděje.WillyObermayertovípřesně.Teďvstanoumrtví.Avidí zřetelně, jaknadhřebenemskály sezvedáhlavazahlavou,

vidíčernéprutyhlavní,vidíoheňakouř,jakvystupujínadlomem,jakdlouhounepravidelnousalvounapadajíjejichautomobil.„Já nestřílel! Přísahám, že jsem nestřílel!“ řve na ně hlasem

ochromenýmhrůzou,řveprotikulkám,ježroztínajísklokolemněho.Ale ti černí, strašní, nenávistní mrtví, kteří už pro nikoho nemajísluchu,honeslyší.„Mámpřece rodinu! Proboha, jámám rodinu!“A na samémdně

beznaděje, vmozku už docela rozvráceném hrůzou, rodí se poslednívěta:„Já…já…jávšechnovrátím…“Zalkl se vlastním hlasem. Ve skle nad jeho hlavou vyťala nová

kulka kruhový otvor. A třebaže se naprázdno zasekla do dřeva,nezasáhnuvšicíl,strašnýúderstrachuzabiloberfeldweblastejnějistotnějakoona.

Takjsemtočetlvnovinách:ževtěchpustýchmístech,kdestávalačeská vesnice, vyhlazenáNěmci, právěnadně starého lomu, jenž bylpopravčím místem českých mučedníků, ukryli se ve dnech povstánípartyzánianáhlýmpřepademzničilikamiónozbrojenýchněmeckých

vojáků,prchajícíchzfronty.

NĚMÁBARIKÁDA

Rozdeštěná, zelená uhání Vltava pod mostem. Jak rozehnilé šalupydnemvzhůru,hřebenověnčenplesnivinou,krčísenapobřežíchalupychudáků.Zajejichčarounanáspujeřadatrojposchoďovýchobecníchdomů.Ažeužvčeraněkdostrhlněmeckoutabulku,vedetupřesřekumostbeze jména,stejněanonymní jakoti,kdov jehooboukoncích iuprostřed postavili tři barikády z převržených tramvají, továrníchbedničekplnýchšroubů,zobrovskýchrolí rotačníhopapíru, jenž tišepolykákulky, z žulových chodníkovýchobrub.Asfalt jízdnídráhy jedolesklavyprándeštěm.,,Asfalt je blbost,“ proklínali mužští, „jestli nám to tu Němci

nabourají,takjenprotenpitomejasfalt!“„Ty chlapi na vobci vůbec nemaj fantazii, jakživo je nenapadlo, k

čemubymohlybejtdobrýtakovýsprávnýžulovýkostky!“Němcijsounadruhéstraněřeky,neviditelnívkučeravýchrounech

háječků na kopcích, kryti zelení vilových zahrad. Od sobotníhoodpolednepálízkulometůnabližšíkonecmostu.Vopuštěnétramvajiřinčí rozbíjené sklo. Mostní lampy se rozstřikují jak pampeliškovésemeníky.„Bezbarikádsmevtroubě!“bylomužskýmjasnoužvsobotu,ještě

dřív,nežtoslovovyřklrozhlas.Donedělníhorozedněnístálynamostětři, a dlouhá procesí rozmoklých ženských s rukama černýma zemí,nevyspalá a rozražená vnitřní zimou, se vracela ke kuchyňskýmkamnůmrozdělatksnídani.„Kdobudedržetprvníbarikádu?“„Předevšímtakoví,cosloužilinavojně!“„Nesmysl,předevšímty,cosenebojej!“

Zůstaltukudrnatýčernovlasýtřicátník.Četař.Adesetmládenců,nestaršíchdvacetilet.Všichnilhali,žemajívojnuzasebou.Dvaautomaty,včera vyrvané Němcům, pět pušek, bednička ručních granátů nadřevěnýchrukojetích.„Dyby nám začalo bejt ouzko, couvneme k vám! Krejte nás při

ústupu!Aneabystetopouštělidonás!“„Koukej,tychytrej!“ušklíblsetramvaják,kterýtuuvázlisvozema

teďsivzalnastarostbarikáduprostřední.Alevzápětí,jakobyselekl,žetoufrajerskougrimasoučetařeurazil,dodalchlácholivě:„Stejnětamdlouhonevydržíte,můžousenavásdobřekrejt.Trochu

je pošimrejte a pak se radši vraťte k nám, tady na mostě budouskopounijakonahývtrní.Dyžknámbudouchtítnanávštěvu,musejrovnoupoasfaltu.“Potom těch deset zalehlo za první barikádu, do jejíchž dřev

červotočivě cvakalyněmeckékulkyze zarostlé stráně.Vneděli v šestráno. Za krytem prostřední barikády se chlapi sesedli k odpočinku.Tramvaják s čepicí frajersky na ucho, policajt pan Brůček, sedmmladýchdělníkůzblízképapírny,plavciiřeznícizjatek.Amezinimimlčenlivý, rozesmátý ramenáč, jenž na toto místo dovlekl dvaautomaty.Prohlíželihosnedůvěrou.Nenítonakonecskopčák?„Nederland, Nederland, Holland!“ opakoval jim netrpělivě, až

pochopili. Kabáty nacucány deštěm, ale hlavně pušek pečlivě ukrytypod nepromokavými plášti, dělili se o veku černého chleba. Někdovzdordeštiukroutilcigaretuzesmradlavédomoviny.Kolovalaodústk ústům, lačně polykali doušky kouře. Tři ženské tu zůstaly mezimužskými,dřeplynabobek,rucesepjalydoklínajakoprosebnice.„Dybyste radši šly domů a nezacláněly tady!“ vyjel na ně hubený

černýmládenec.„Heleď se, nech je bejt, to sou naše ženský!“ okřikli ho tři chlapi

najednou.Černýseusmál,uplivlnaharampádíbarikády,alepakřekl

hlasemnačistoteskným:„Dotakovýhlepostelemámunepotřebuješ!“

Franta Kroupa, zachumlán do kabátu, mlčky pozoruje vltavskýbřeh.Myslí na řeku jiného jména, na ženy bronzově snědé, na ženy,jejichžvlasymělybarvuhluboképůlnoci.Nasoudružky, ježdonášelymunici i jídlo do zákopů u řekyManzanares. Nederland, Nederland,říkáplavovlasýramenáčpoFrantověboku.Espaňa,Espaňa,vzpomínási Franta na slavné město Madrid. Vzpomínka osm let hluboká senezacelila. Taková jsou Frantova vyznamenání: chromá noha apneumotorax v plicích. A šest let zapírání, skrývání, utíkání předhnědýmipotvorami.ApřeceFrantunedostali!Kdyžpřišeldnesráno,on, tuberák, kulhavý mrzák, zalehnout s těmi ostatními za jednubarikádu,pannadstrážníkBrůčekmuzasalutovalkpřilbě.„Ajéje,starejbolšán,žejo?“Frantasedaldosmíchu:„Všakjsteseměněconahonil,paneBrůček,viďte?“„Jo,“ řekl pan Brůček uznale, „jenže tenkrát si běhával ještě jako

zajíc!Tobyloňákejchdemonštrací,cočlověkprodělal!“Franta sáhl do kapsy pro svou krejčovskou křídu. Na strop

převrženétramvaje,jenžtvořízadnístěnubarikády,namalovalkladivosesrpem.„Zatohlesetenkrátfackovalo,co?“„Ba,takysefackovalo,“vzdychlpanBrůček,„holtsedělalyblbosti,

žejo?“A podali si druh druhu smotek cigarety, policajt, bolšán Franta a

kamarádNederland,Nederland.

Vpůldesátétozačalo.K prostřední barikádě doběhlo přikrčené děvče v uniformě

tramvajačky.

„Parťáku, vzkazujou vámmládenci z obecníchdomů, že seNěmcistahujouzahradamadolůkřece.“Nastřežil oči na druhou stranu. Ratatata, ratatata, začaly na první

barikáděodklepávatsvůjrytmusautomaty.Takužtosoudruzivědí…Jednotlivé výstřely pušek, ostré jak prásknutí biče, proklepávalykřoviska.Azasemezeryhlubokéhoticha,jakobyjedniidruzínabíralidech. Pan Brůček melancholicky popotáhl, sáhl po své pušce azabručel:„Mělobysetamjít…beztohosoutamsamýzelenáči!“aužsehrnul

kúzkéštěrbiněpřiokrajibarikády.Frantahochytilzaruku:„Jenpočkejte,paneBrůček,ononanástakydojde!“PanBrůčeksezasmušilestáhlzpět jakomuž,kterémujekřivděno,

vrazilzaťatépěstidokapespolicajtskéhopláštěapostesklsi:„Šestletsenatočlověktěší,anakonechonenechajíanivystřelit.“Tramvaják,jenžbylnaobhlídcesdivadelnímkukátkem,zasakroval.

Kdyžseobrátilkekamarádům,podivilisejehozsinalosti.„Bestie,“ řekl hlasem docela rozlomeným, „posílaj na nás dva

tanky!“

Kudrnatýčetařjeuvidělprvní.Zakryty pobřežními chalupami, postupovaly dvě železné obludy k

mostu.Hlubokéchrčenímotorůsezvedalo,jakpřidávalyplyn.Hlavněkanónůjakukazováčkymířilyzrovnasem,najehohromaduprken,najehodesetmláďat.„Hošíci, teďnastane tapraváveselice,“ řekl jimsúšklebkem.Bylo

mujasno,žejekonec.„Doroste, možná, že budeme muset čelem vzad. Anebo taky už

vůbecne.“Chlapeckérucesahalyporukojetíchgranátů.Provšechenpřípad.„Počkat, jen mi to nerozeberte!“ bránil se jeden z nich. Vytáhl z

kapsymotouzazačaljichsvazovatdesetdohromady.„Eštěměneuviděj,co?Eštěsemkrytej?“Proplížilsebarikádou,tisknabalíčeknaprsa.Každýznichchápal,

kamJardajde.Ne,ještěhoNěmcineuviděli.Sunulseblátemvozovky,pak sklouzl užovčím pohybem do travnaté strouhy. Ani jim nedalsbohem. Zbledli a roztřásli se vnitřní zimou. Poprvé v životě na něopravdu sáhla smrt. A ten tam vpředu, Jarda, zkažený septimán asoustružník,mátakynášstrach?Zapětminutbylopovšem.Viděliho, jak sevztyčil, jakvší silou

hází balík pod zvednutý předek tanku. Zatřásla jimi rána. Vyskočilplamen, olízl celý předek obludy, vzepjal se. Najednou ji měl vohnivýchdrápech.„Hurá!“zalykaliseštěstím.I viděli Jardovo tělo, jak se pomalu, zadrhávajíc o trsy heřmánku,

kutálídolůkřece.Zrovnavtěchmístechzadětstvíválelisudy.Druhýtankcouvl.Četařobhlédlsvýchdevět.Bledých,vzrušených,alenezraněných.„Chceněkdozpátky,hoši?“Mlčeli. Jako kdyby přirostli k tomumístu. Jen očima hledali tam

dolepodsvahemusaméřeky,kdevlnyolizujíkamení, Jardovo tělo.Leželohlavoukhladině,jakokdyžhasížízeň.Od prostřední barikády se k nim připlížila spojka. Mladinká

tramvajačka, prostovlasá, s těžkými černými vrkoči na šíji. Vytáhla zkapsytermoskuapodalajičetařovi:„Tadyječajnazahřátí,hoši.Vícnepotřebujetenic?“Četař ji přitáhl k sobě, podíval se jí do obličeje svýma hezkýma,

drzýmaočima.„Ajábychchtělhubičkuproštěstí!“Odbožího rána seprvněusmáli.Bezelstně,upřímně, chlapecky.A

jedenzadruhýmjiplašebralidonáruče,přijímalijejíkrátkápolíbení,

spravedlivěrozdávanájaksvátostoltářní.PřidesátémpolibkuotevřeliNěmcidělovoupalbu.Bijí.Bijí.Bijí.Vysoké betonové stožáry, z nichž byly včera ustřeleny lampy,

praskají v půli. Asfalt stříká pod dopadem granátů. Na domcíchchudákůzařekouodskakujíkusystřech.Ječivévytívlkodlakůrozdírásluch.FrantaKroupaikamarádNederland,pannadstrážníkBrůčekidesetjinýchsoudruhůležípřiúpatíbarikády.Naslovaneníčas.Ohmatávají závěry pušek. A přitom vědí, že jsou bezbranní proti

tomupekluzevzduchu.Tramvajáksdivadelnímkukátkem,jehožsklazamlžuje déšť i horečnost mužova dechu, nespouští z očí prvníbarikádu.„Užnaněstahujoupalbu!“Brečelbylítostí.Tamvpředu,stometrůpředtramvajákem,lítajído

vzduchukusydřev.Mostníbetonsedrolípodpalicemigranátů.Apaksezvednedým,tenkýdýmzápalnéoběti,šedobílý.Dřevěnábarikádahoří.„Nazpátek! Kamarádi! Nazpátek!“ řve parťák do ticha mezi

explozemi. I tamalá je tam.Vlastička.Kolikrátmu jíbylove službělíto,žejeodsouzenaktéčernétramvajáckérobotě.Avidítemnojejíchvlasů,ježtolikpokoušelykpohlazení.„Nazpátek!“Anikdoneslyší.Nikdoneodpoví.Dvě hodiny hořela jejich hranice, bez oddechu zasypávaná

hromobitímgranátů.Pakkleslovšeckodopopela.Cestanamostbylaotevřena.

Požárzazádyprosvěcujenoc.Hoří tam skladiště. Hoří obytné domy. Hoří blízko i daleko ve

městě.Tmaplnášarlatovýchpraporů.

Franta i Nederland, pan Brůček s tramvajákem, šlachtečtí vedlekováků stojí,klečí i ležíve svýchpalebnýchpostaveních.Změnilo serozpočitadlo.Teďjsmemyprvní.Leč tma před nimi, tma namušce jejich zbraní nikoho nevydává.

Zalezlabestiedodoupěte?Zchromlačizcepeněla?Bojísetmy,podjejížsukníužvypilatolikkrve?Kdopaktorozezná…Vltava šplouchá o pilíře mostu. Jak jiná než ta slavná řeka

Manzanares.Apřecevšeckostejné.MadridiPraha.Tenkrátvkvětnuosmatřicátého, když se Franta vracel domů s prostřelenou, chromounohou, to bylo jasné. Už tenkrát. Jednou se s nimi musíme chytit.FrancoaMauři,Hitleraesesmani,potvoryzjednohozmijíhohnízda.Sladká jména žen, zhanobených afrikánskou čeládkou, Dolores,

Consolación, Manuela, buclatá tělíčka dětí, rozbitá šrapnely, spaniléticho bílých domků rozvrácené bombami. A kulomety, vraždícíkulometymístozvonůakastanět.Kamarád Nederland, zdá se, dřímá. Dřímá stoje, ruce na svém

automatu.Anebomyslítakénasvouzemi?Franta Kroupa myslí s ním a za něho, jako by listoval v dětské

obrázkové knížce. Větrné mlýny, dojnice těžkých vemen, čluny naklidnýchkanálech,tulipány.TojeproFrantuHolandsko.Anajednouvoda,nesmírná,kalnáhnědávoda,lupičkaúrodnéprsti,mořskávoda,jedovatá solemi, valí se přes obraz. Tak se tím Němci chlubili vefilmovýchžurnálech.Takzničilikamarádovuzemi.Jevůbecněkdo,komudalimilost?Kohonechalinapokoji?

Po půlnoci přiběhl k barikádě poručík. Místo čepice bílý obvaz,prosakující krví z rozraženého čela. Těžkoupistoli v ruce.Unaven audýchaný.„Kamarádi…“ řekl ztěžka, jak mu zuby brzdily každé slovo,

„kamarádi…tuhlebarikádu…musímepustit.“

„Nesmysl!“ křikli na něho zuřivě. Není to maskovaný nepřítel?Zbabělec? Kapitulant? Stříleli po něm divokými nadávkami, pokaždémslovězoufalejšíazuřivější.Mávl jen unaveně rukou. Němci jdou po člunech přes řeku. Tam

dolenabřehu,vetměmeziskladišti,prázdnýmivagónyapřevrženýmiloďkami, je teď bojiště. Za touhle barikádou stojí ještě jedna. Už napředmostísbočnímiochranami.Tuudržíme.Alezaříčnímbřehemjevolno, nepřehledné volno. Ztratíme-li břeh, necháme-li je, aby sevylodili,jeztracenovšecko.Mluvil,jakokdyžztrácíkrev.Doleuvodyzapraskalyvýstřely.Snadjsouteprvevprostředku.Ale

snadužmajínabřehjenomskok.Apak…„Jménemrevolucenařizuju!“Malátně vstávají chlap za chlapem. Tuhle jejich barikádu! A bez

výstřelu. Hanbou se jim točí hlava. A přece ten tam, poručík, mápravdu.Mávojenskoupravdu.Nabřehu je třebapušek.Nabřehu jetřeba střelců. Padne-li břeh, dobudou Němci tuhle barikádu zezadu.Všichnisezvedli.Jenomtřitrvajívesvýchpostaveních.KamarádNederland.Snadjemyšlenkamitamunich,nadkanálem

ve stínu rozstřílených větrníků, u záhonu tulipánů. U země zničenémořem.AFrantaKroupa.Neboťonstřežídvěřeky,VltavuiManzanares.On

znátoslavnékovovéheslo,kterékřičelidotvářeútočícímMaurům.Třetí je pan Brůček. Protože on, stará vojna, mordhadry, si chce

konečnějednoutakyvystřelit.Křiknou na Nederlanda, ukazují mu rukou dozadu. Obrátí se

trochu,mávneodmítavě.Usmějesejakoškolák,jenžpáchánepravost.KřiknounaFrantu.„Bratřeporučíku,játadyzůstanu.Považujutozanutný…“„Zbytečnětuzařveš.“¨„Ať.“

Poručík pošle všechny chlapy napřed. Odcházejí s lítostí. Ale tamdole, v domcích na říčním břehu, ve sklepních úkrytech, spí vpruhovanýchcíchách jejichmámy.Tammajípelíšky jejichděti.Tam,kamjezbřehujenomskok…PoručíkjdekFrantoviapodámuruku:„Jávím,žejetuněkohotřeba.Ale…“„Jakýpakale.Koukejteudržetbřeh…Čest!“Čestpraporu,myslísiporučíkodcházeje.Neboťjevoják.PanBrůčeksetváří, jakokdyžspí.Nenímudořečisezelenáčem.

Teprve,kdyžtuzůstanousamitři,důkladněsevysmrká,protáhnesevkříži,auleviv takvšemtělesnýmžádostem,spikleneckyzamžouránaFrantu:„Dybytošlopojejich,anibysečlověkkráněnedostal!“

Navěžiodbíjítřetíranní.Kamarádi,coodešlinaříčníbřeh,užbojují.Pořeceiprotiproudu

růžencekulometnýchran.Nabarikádějeticho.Němábarikáda.Mrtvábarikáda.Její trojí tep a trojí dech. I trojí oči. Ani rukou nehnou. Leží jak

padlí, a ocel automatů je dávno rozehřátá horečnatostí jejich dlaní.Mostnítmunamušce.Přijdou?Přijdou?Avtéhlestrnulostiseztrácínocaznenáhlaserodíden,chuchvalce

říčních par jdou po proudu, německé čluny se v nich na vteřinuvynořujíjakoobludnísumci.Nepřesný,mizejícíterč.TuseFrantovarukazvedla.Zlehkaaznenáhla,jakobychtělachytit

motýla.Ne,ne,kývázápornýmgestemnakamarádaNederlanda,jenžstáčí hlaveň automatu na řeku. To není naše práce. A Frantůvukazováksevbodnedovzduchupřednimi.Odtudmusípřijíttinaši.Nederlandzastavípohybautomatu,usměje seakývnena souhlas.

PanBrůčekztěžkazívne.Jdenanějjitřnídřímota.Teprve když den zcela strhne temnou roušku noci, v ránu plném

deštného pláče se dočkávají. Ticho oklamalo Němce. Jak přízračnívodníciv zelenohnědých řasnatýchpláštích seu spálenébarikádynakoncimostuvynořujípadákovímyslivci.Jedenzadruhýmseplížípoasfaltu, automaty přichystány k výstřelu. Ze stran se kryjí mostníobrubní.Pět.Deset.Apaksesnimipytelroztrhne,najednoujejichnamostě ke čtyřiceti, padesát. Blíží se k mrtvé barikádě. Jeden z nichpřeběhnejakonazkouškujízdnídráhu.Tichojelákádál,průhledyvmostnímzábradlízkoumajínepřátelskýbřeh.Frantova noha se potichounku sune k panu Brůčkovi. Zlehka se

dotknestrážníkovastehna.SotvaBrůčekzvednehlavu,prstletívarovněkústům.Nederland se zubí. PanBrůčekpochopil. Štěrbinou zíránaNěmce,rucesemuklepourozčilením.AleFrantovarukazaskývá:Ne,ne,ne!Nášokamžikteprvepřijde.Franta Kroupa by zpíval radostí. Hmatá do kapsy pro svou

krejčovskou křídu. Myslí přitom na zákop, daleký, dávno opuštěnýzákop, nadružbu soudruhů, nenávratněmrtvých, na zemi v druhémcípu Evropy. Ještě jednou, ještě jednou než… A dávní mrtví kolemprocítají,bezprostřílenýchčel,bezrozervanýchúdů,světlíaplníživotajakotenkrát.Frantovarukasenatáhlakčernéstřešepřevržené tramvaje.Blízko

ke kladivu a srpu. Pevnými, klidnými tahy maluje písmeno zapísmenem:

NOP

KamarádNederland roztáhl ústa kúsměvu, nejšťastnějšímu z těch,co tu dva dni rozdával. Ale než Franta načne čtvrté písmeno, icizincovarukachcepsát;hmátnepoFrantovýchprstech,vytočíznichroubíkkřídy.IzaNederlandtřebařícislovo.

ASSARAN

doplníširokýmirozkročenýmipísmeny.

NOPASSARAN!

Pan Brůček pod svou nadstrážnickou přilbou má očka plnáporozumění. Franta z nich čte: Ba jo, to se takymoc často psávalo!Mocsetohopsávalonazdiaploty,leckteráfackazatotakypadla!Hastrmani jsou na třicet kroků.Už ztratili před němou barikádou

strach,už je jim jasno,žese tuČešidalinaústup. Jedenoddruhéhopřejímánákazuzpupnébezstarostnosti.Rysystřehujimmizízobličejů,Franta počítá úsměvy. Jdou rovnou k barikádě. Gott mit uns naopascích,granátyvholínkách.Krokzakrokem.OčipanaBrůčkajsoužíznivénedočkavostí.OčiNederlandaztvrdly

jak čepel útočného nože. A oči Frantovy jediným mrknutím víčekdávajípovel.ZaPrahu!ZaHolandsko!ZaŠpanělsko!Soudruhu,pal!Ratatatatatatata,ratatatatatata,ratatatatata.Smrtšmahemvšeckopodtíná.

Obsah

TitulnílistTŘETÍFRONTAVČELAŘVYŠŠÍPRINCIPHLÍDAČDYNAMITUVESNICKÁHISTORIENENÁVISTPADLÝBEZEJMÉNAPANCÉŘOVÁPĚSTZÁKEŘNÍKAŽVSTANOUMRTVÍ…NĚMÁBARIKÁDA