Další decenium v životě významného pří-rodovědce, botanika a ekologa RNDr. JanaKvěta, CSc., uplynulo v plném nasazenína poli vědecko-výzkumném a učitelském(Jihočeská univerzita v Českých Budějovi-cích) i organizačním, a to nejen v Českérepublice, ale také v zahraničí. V letech2003–13 jubilant publikoval (ať již sám,nebo jako spoluautor) celkem 56 prací(knih a článků). Informace a výběr bib -liografie J. Květa najde čtenář v článcíchM. Rychnovské (k šedesátinám; Preslia1993, 65: 363–369) a J. Pokorného a H. Číž-kové (k sedmdesátinám; Živa 2003, 4: L).Také při současném Honyho jubileu shrne -me jeho podstatná životní data.

Jan Květ se narodil 26. srpna 1933 v Pra-ze. V r. 1951 maturoval na Akademickémgymnáziu v Praze, kam přešel na posled-ní ročník po zrušení Jiráskova gymnázia,jehož žákem byl od r. 1943. Po maturitěbyl přijat na Přírodovědeckou fakultu UKv Praze, rozdělenou na menší fakulty o rokpozději. V únoru 1956 tedy promoval naBiologické fakultě po státnici z oboru bota-nika, specializace anatomie a fyziologierostlin. Ve své diplomové práci se zabý-val biologickým působením extraktu z ra -šeliníku (Sphagnum) na růst řas. V úno-ru 1956 byl také přijat do Geobotanickélaboratoře Československé akademie vědv Průhonicích jako asistent vedoucíhoRudolfa Mikyšky. Postupně pracoval v Eko-logickém oddělení Botanického ústavuČSAV (vznikl z Geobotanické laboratořeČSAV v r. 1962) v Brně v letech 1964–72a v Hydrobotanickém oddělení, resp. Úse-ku ekologie rostlin té hož ústavu v Třeboni(1973–2002). V letech 1962–63 absolvovalčtrnáctiměsíční studijní pobyt na Oxford-ské univerzitě ve Velké Británii jako sti-

pendista Britské rady, kde si prohloubilpraktické znalosti produkční ekologie rost-lin. Kandidátskou práci z oboru botanikana téma produktivity lesního bylinnéhopatra obhájil v r. 1964. V letech 1965–74kromě výzkumné práce vykonával funk-ci zastupujícího vědeckého koordinátorapodsekce pro fotosyntetickou produkcirostlin v sekci produkčních procesů Mezi-národního biologického programu (Inter-national Biological Programme – IBP, vizŽiva 2012, 2: XXXIII–XXXIV). V r. 1970vzal na sebe koordinaci nově založené pra-covní skupiny IBP pro výzkum mokřadů.

Dále pak v letech 1976–90 vedl pracovnískupinu pro výzkum makrofyt v Hydro-botanickém oddělení BÚ ČSAV (nyní Úsekekologie rostlin BÚ AV ČR, v. v. i.) v Tře-boni. Mokřadní skupina IBP, založenáz československé, rumunské a polské ini-ciativy, nyní působí při mezinárodní aso-ciaci pro ekologii INTECOL (Internatio-nal Association for Ecology) a každé čtyřiroky pořádá mezinárodní konference o mo -křadech. V pořadí druhá (v červnu 1984)byla hlavně díky Honyho iniciativě svěře-na třeboňskému pracovišti Botanickéhoústavu. Konference se konala v lázeňskémdomě Aurora za účasti asi 150 odborníků,z nichž 122 bylo zahraničních (mezi nimi22 z USA). Mokřadní výzkum na Třeboň-sku byl v 70. letech zařazen z podnětuDagmar Dykyjové (Živa 2009, 3: XXXVII)a Jana Květa do československého podíluna programu UNESCO Člověk a biosféra(Man and Biosphere – MaB) a dodnesv něm pokračuje výzkumem v biosférickérezervaci Třeboňsko a na lokalitách za -řazených na seznam Ramsarské úmluvyo ochraně mokřadů Třeboňské rybníkya Třeboňská rašeliniště, za trvající účastiJ. Květa.

Při „sametové revoluci“ r. 1989 se JanKvět zapojil do politického dění, nejprvejako předseda stávkového výboru na tře-boňském pracovišti. V letech 1990–92 sestal poslancem první svobodně zvolenéČeské národní rady (ČNR) za jihočeskéObčanské fórum. V ČNR byl velmi činnýve výboru pro životní prostředí a urbanis-mus a v komisi pro vědu. Mimo jiné sou-stavně spolupracoval na přípravě dosudvelmi progresivního zákona č. 114/92 Sb.,na ochranu přírody a krajiny. Jako zpra-vodaj se účastnil tvorby zákona o hodno-cení vlivu lidských činností na životníprostředí (EIA – Environmental ImpactAssessment). Po skončení svého mandátuv ČNR se v letech 1994–2000 zapojil dokomunální politiky jako člen zastupitel-stva města Třeboně a působil (několik lettéž jako předseda) v komisi pro ekologiia životní prostředí Rady města Třeboně.V letech 1990–91 stál u zrodu Jihočeskéuniverzity v Českých Budějovicích, zvláš-tě její Biologické (nyní Přírodovědecké)fakulty, na níž (spolu se Zemědělskou a ponějaký čas i Teologickou fakultou) dosudpůsobí. Během období let 1991–97 zastu-poval v první Akreditační komisi vlády ČRpro vysoké školy biologické obory. Odr. 1993 byl po několik let členem Vědeckérady Akademie věd. Od r. 1993 působilv Českém národním komitétu pro programMaB a v letech 1997–2009 mu předsedal.Stále se přitom účastnil výzkumu mokřa-dů, zejména na jihu Čech a Moravy, a takéhorských luk na Šumavě. Jan Květ se téžpodílí na výuce a výzkumu jak na kated-ře biologie ekosystémů PřF Jihočeské uni-verzity, tak v Centru výzkumu globální

LXXX živa 4/2013

Štěpán Husák

Jan (Hony) Květ – 80 let

2

1

1 Jan Květ s rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicíchprof. Liborem Grubhofferem při udíleníčestného doktorátu této univerzity. Foto z archivu JU v Českých Budějovicích2 Se studenty Jihočeské univerzity během terénního cvičení na mokřadech.Foto Š. Husák

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2013. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

změny AV ČR, v. v. i., v Českých Budějo-vicích. Na svém původním pracovišti,Úseku ekologie rostlin v Třeboni je stálevítaným hostem.

V letech 1991–2006 organizoval spolu-práci s dolnorakouským příhraničním re -gionem Waldviertel (Lesní čtvrť), zejmé-na v oblasti obnovitelných energetickýchzdrojů. Stále pomáhá udržovat partnerskévztahy Třeboně s městem Schrems, vzešléze smlouvy (1987) o spolupráci třeboňské -ho pracoviště BÚ ČSAV se schremskouEkologickou stanicí Waldviertel. V r. 1997zvolila J. Květa Rakouská akademie vědsvým dopisujícím členem. Jan je také nosi-telem domácích i zahraničních ocenění.Jedním z prvních (1973) byla Cena ČSAV(s M. Rychnovskou, J. Pelikánem a spolu-pracovníky) za výsledky ekosystémové-ho výzkumu hydrosérie luk a rybničníchpobřežních mokřadů na jižní Moravě,v projektech IBP. V r. 2001 získal společ-ně s D. Dykyjovou doživotní členství v me -zinárodní Society of Wetland Scientistsa vyzna menání International FellowshipAward. V r. 2002 byl zvolen členem Učené

společnosti České republiky. K význam-ným patří i čestné uznání Recognition ofExcellence (2008), udělené řídícím výbo-rem Ramsarské úmluvy za celoživotní pří-nos ke studiu a ochraně mokřadů. V le -tošním roce mu jeho mateřská Jihočeskáuniverzita udělila titul doctor honoris cau-sa a předseda Akademie věd ČR prof. JiříDrahoš mu předal čestnou oborovou me -daili Gregora Johanna Mendela za zásluhyv biologických vědách.

Již ve svých 17 letech se Hony stal čle-nem Československé (od r. 1993 České)botanické společnosti. Nyní je též čestnýmčlenem Slovenské ekologické společnosti,České limnologické společnosti a zaslou-žilým členem Slovenské botanické spo-lečnosti; po delší dobu působí v čestnéradě Českého svazu ochránců přírody, je -hož třeboňskou základní organizaci řídilv 80. a 90. letech.

Jan Květ měl od počátku několik atribu -tů, které získal především v rodině, v nížvyrůstal, a díky dobrým školám, své křes-ťanské víře a skautingu, jejichž ideály vy -znával po celý život. V 50. letech se po -

dílel na vedení turistického oddílu mláde -že, založeného v mezích tehdejších mož-ností na skautských zásadách. Pro prácimu byla užitečná jeho jazyková erudice.Na gymnáziu si osvojil základy latiny a řeč-tiny, mluví a píše anglicky, německy, rus-ky a v dospělosti se naučil základy fran-couzštiny, polštiny a španělštiny. Vždy byla je neobyčejně přátelský a ochotný pomo-ci. Za více než půl století svého působeníve vědě se Jan Květ, řečený Hony, zapsal dosrdcí stovek lidí, kteří s ním přišli do stykuu nás i jinde ve světě. Působil na ně nejensvými odbornými znalostmi, ale i laskavýma chápavým přístupem, který lidi spojuje.Připomeňme ještě, že žije již téměř 48 letve šťastném manželství s paní Radkou,která je také zárukou jejich pevného zá -zemí rodinného i pracovního. Mají dceryTerezu a Helenu a doposud 6 vnoučat.

Milý Hony, děkujeme Ti za vše, čím jsinám vždy byl, a přejeme Ti zdraví a poho-du do mnoha dalších let.

K blahopřání se připojuje také redakčnírada a redakce Živy.

Velké písmeno u slova Preparátor v nad-pisu článku není pravopisnou chybou, alezáměrným vyjádřením velkého respektuke zkušenostem, dovednosti a zaujetí propráci, které doprovázejí životní dráhuViléma Borůvky, dlouholetého preparáto-ra Slezského zemského muzea v Opavěa nepřehlédnutelné postavy slezské pří-rodovědy vůbec. A jestliže se jmenovanýv závěru loňského roku dožil významné-ho životního jubilea, zaslouží si obdivdvojnásobný.

Jubilantova životní dráha se začala od -víjet 18. prosince 1932 ve východočeskéChotěboři. Po absolvování základní školyodešel do Prahy, kde dokončil měšťankua jeden ročník studijní nadstavby. V mládího zájem o přírodu a zoologii přivedl dodílny významného chotěbořského prepará -tora Jaroslava Steigerwalda, a tak nepře-kvapuje, že už během pražských studií sidomluvil první zaměstnání u majitele zná-mé firmy s přírodninami Karla Pflegera,kde se věnoval hlavně preparaci entomo-

logického materiálu. Současně navštěvovalodbornou výtvarnou školu (1947–50), abyzískal poznatky z kreslení a modelování.Docházel také do preparátorských dílenNárodního muzea v Praze a jednu chvílizvažoval, zda zde nezůstane natrvalo.

Nakonec svou životní cestu skutečněspojil s muzejním prostředím, ale v Opa-vě, kde nastoupil 1. září 1950 jako pre -parátor do Slezského zemského muzea,jemuž zůstal věrný dodnes. Už jenomúctyhodných 63 let strávených na jednompracovišti, navíc v plném „nasazení“, jev dnešní době úkazem mimořádným. Protoho, kdo Viléma Borůvku blíže zná, tovšak není velké překvapení, neboť zaujetía entuziasmus pro muzejní práci mu můžezávidět leckterý z jeho vrstevníků i mlad-ších následovníků. Již pět let po nástupudo Opavy měl za sebou první větší dílo –značný podíl na stálé přírodovědné expo-zici O vývoji přírody a společnosti ve Slez-sku a Severní Moravě (1955), která bylanahrazena novou verzí až v r. 1981 (Vývojpřírody a společnosti v Severomoravskémkraji). Je třeba si uvědomit, že V. Borůvkazačínal téměř z ničeho, neboť ve válkoudosti postižené Opavě byly původní mu -zejní sbírky skoro zničeny. A tak nejenpreparoval, ale sám sbíral v terénu a orga-nizoval sběry ze škol a mysliveckých sdru-žení. Stejně tak se zcela přirozeně s plnýmúsilím zapojil do přípravy nedávno otev-řené expozice Slezsko (2012) v historickébudově muzea.

Zatímco renomé vědců a badatelů doku-mentují obsáhlé bibliografické přehledypublikací, v případě Viléma Borůvky tojsou desetitisíce (ano, to není chyba, čísloje správné) preparátů obratlovců a růz-ných bezobratlých živočichů. Mimořád-ný profesní záběr dokládá skutečnost, žez jeho rukou nevycházejí jen dermoplasty

živa 4/2013 LXXXI

1

Miloš Anděra

Pan Preparátor – Vilém Borůvka – osmdesátiletý

1 Vilém Borůvka při preparaci jelena evropského (Cervus elaphus) pro součas-nou přírodovědnou expozici Slezského zemského muzea v Opavě. Foto P. Petr

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2013. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.