Je Ellen Gould White Boží prorok?

Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem?

Pavel Škoda B.Th.

Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem? 2

Byla E. G. Whiteová Boţím prorokem?

Poslední úprava: 9/2012

Obsah

Předmluva ....................................................................................................................................................................... 3

Stručný výčet objektivně známých skutečností ........................................................................................................ 3

1. Jaký je zdroj informací obsažených v knihách EGW? ........................................................................................... 4 Tvrzení EGW o zdroji její inspirace .............................................................................................................................. 4 Studie knihy Desire of Ages (Touha Věků) od Dr. Veltmana ....................................................................................... 4 Opsaná kniha Sketches From the Life of Paul (Črty ze života Pavla) .......................................................................... 5 Steps to Christ (Cesta ke Kristu) .................................................................................................................................. 5 Obrana CASD proti nařčení EGW z plagiátorství ......................................................................................................... 6

2. Existuje rozpor mezi Písmem a spisy EGW? ......................................................................................................... 7 Citáty EGW o neomylnosti jejích spisů ....................................................................................................................... 7 A) Drobné nesrovnalosti ............................................................................................................................................. 7 B) Závažné nesrovnalosti ............................................................................................................................................ 9 Jak CASD bojuje proti zjevným rozporům mezi tvrzeními EGW a Písmem? ............................................................. 13

3. Evangelium podle Písma nebo podle E. G. Whiteové? ........................................................................................14

4. Mylná proroctví E. G. Whiteové .........................................................................................................................17 Test pravosti proroctví .............................................................................................................................................. 17 Lisabonské zemětřesení v r. 1755 a temný den 19. 5. 1780 ..................................................................................... 17 Padání hvězd - Déšť meteorů 1833 ........................................................................................................................... 19 Předpověď o pádu Turecka 11. srpna 1840 .............................................................................................................. 19 Brzy po roce 1850 mělo dojít k vylití sedmi posledních pohrom .............................................................................. 20 Proroctví o účastnících konference v Battle Creeku z 27. května 1856 ................................................................... 20 E. G. Whiteová bude jedna ze 144 000. .................................................................................................................... 21 Učení o „zavřených dveřích“ ..................................................................................................................................... 21 Měsíce planet a vysocí lidé na Jupiteru .................................................................................................................... 23

5. Různé .................................................................................................................................................................25 Zatčení a soud s Israelem Dammonem 15. února 1845 ........................................................................................... 25 Konference GK CASD v r. 1919 .................................................................................................................................. 26 Finanční situace a životní styl Whiteových ............................................................................................................... 27

6. Zdravotní reforma ..............................................................................................................................................29 Předběhla EGW svojí zdravotní reformou dobu? ..................................................................................................... 29 Kde EGW získala „inspiraci“ pro svoje vidění týkající se zdravotní reformy? ........................................................... 30 Tvrzení EGW týkající se zdraví .................................................................................................................................. 32

7. Zázraky?.............................................................................................................................................................36 EGW a průběh jejích vizí ........................................................................................................................................... 36 Nadpřirozená síla - držení velké Bible? ..................................................................................................................... 37 Světlo v místnosti, vůně růží, výlet mimo tělo a opakovaná přítomnost mladého muže vznešeného vzhledu ....... 38

8. E. G. Whiteová a její nemoc epilepsie spánkového laloku ..................................................................................40

Závěr......................................................................................................................................................................44

Obrazová příloha ...................................................................................................................................................45 Použitá literatura ...................................................................................................................................................... 52 Použité zkratky .......................................................................................................................................................... 52


Předmluva

Církev adventistů sedmého dne je v jistém směru společenstvím velmi zvláštním. Nechce být pokládána za sektu, jako je tomu např. v případě mormonů vedených prorokem Josephem Smithem, a proto tvrdí, ţe náleţí k hlavnímu protestanskému proudu křesťanských církví. Přesto má na rozdíl od těchto církví „svého“ proroka, který stál u vzniku církve a jehoţ spisy formovaly a dosud formují zásadním způsobem nejen její teologii, ale mají také zásadní vliv na ţivotní styl členů i na směrování celé církve jako celku včetně pojetí jisté výlučnosti a nadřazenosti oproti jiným křesťanským církvím. Církev adventistů s. d. se pokládá za církev „ostatků“, které, jako jediné pravé církvi, bylo dáno „prorocké světlo“ pro poslední dobu dějin světa. Proto pokládám za důleţité, aby se kaţdý mohl seznámit s necenzurovanými fakty o ţivotě této zvláštní ţeny a zhodnotit, nakolik je tvrzení o jejím prorockém pověření akceptovatelné. V této studii, která vychází z řady materiálů publikovaných na internetu a z knih napsaných o osobě Ellen Gould Whiteové, jsem se snaţil podat výčet, dle mého soudu, závaţných otázek, které se od r. 1844 objevily. Musím však předeslat, ţe není v silách jednotlivce prozkoumat v rozumném časovém horizontu nesmírné mnoţství materiálu, které dnes existuje, a proto jsou otázky i skutečnosti uvedené v této práci pouze pomyslným vrcholkem ledovce k celému tématu. Přesto doufám, ţe tato studie pomůţe případnému zvídavému zájemci k základní orientaci a zpřístupní informace v českém jazyce. Z kritických pojednání na toto téma v českém jazyce je autorovi známa pouze práce Aleše France uveřejněná na www.apologet.cz. Pro další prohloubení necenzurovaných znalostí o ţivotě a díle E. G. Whiteové, doporučuji anglicky psané portály www.ellenwhiteexposed.com a www.truthorfables.com.

Stručný výčet objektivně známých skutečností

Narodila se jako dvojče 26.11.1827 (se svou sestrou byla nejmladší z osmi dětí)

Do školy chodila pouze před svým zraněním (pravděpodobně pouze 3 třídy základní školy).

V devíti letech utrpěla závaţné zranění hlavy (úder kamenem do oblasti kořene nosu).

Následně byla cca tři týdny v kómatu.

Po zranění u ní došlo k výrazné změně osobnosti, stala se horlivou čtenářkou Bible a začala být silně náboţensky zaloţená.

Po zranění jiţ školu nikdy pravidelně nenavštěvovala.

Od sedmnácti let začala často upadala do stavů vytrţení či transu, během kterých prý vţdy obdrţela vidění od Boha.

Tvrdila (v psaném i mluveném projevu), ţe její spisy a výroky jsou inspirovány Bohem.

EGW napsala za svůj ţivot cca 100 000 ručně psaných stránek textu (cca 15-20 mil. slov).

EGW vlastnila rozsáhlou knihovnu - cca 1500-2000 publikací.

EGW zemřela 16. června 1915 ve věku 87 let

O důleţitosti jejích spisů pro CASD svědčí skutečnost, ţe originály jsou uloţeny v ohnivzdorných trezorech a kopie jejích spisů zaznamenané na mikrofilmech jsou umístěny na různých místech světa, aby je CASD ochránila před moţným zničením.

http://www.apologet.cz/

http://www.ellenwhiteexposed.com/

http://www.truthorfables.com/


1. Jaký je zdroj informací obsaţených v knihách EGW?

Tvrzení EGW o zdroji její inspirace

Někteří jsou připravení se mě ptát: Kdo sdělil sestře Whiteové tyto věci? Dokonce se ptají přímo mne: Řekl ti někdo tyto věci? A já jim mohu říci: Ano, ano, anděl Boží ke mě mluvil... ale... pro příště, nehodlám vysvětlováním sniţovat Boţí svědectví, které mi Bůh dal, abych uspokojila takové úzkoprsé myšlení. Budu proto s takovými otázkami nakládat jako s urážkou Ducha Božího... (Testimonies, vol. 3, p. 314-315 - 1873) Bůh uznal za vhodné dát mi znát potřeby a chyby Jeho lidu.... věrně jsem předloţila těm, kdo ho uráţejí, jejich chyby a způsob, jak je napravit, podle přikázání (doslova: diktátu) Božího Ducha.... Tak Duch Boţí oznámil varování a soudy. (Testimonies, vol. 4, p. 14 - 1876) Jsem závislá na Duchu Páně jak při psaní toho, co jsem viděla, tak při vidění samotném. (Spiritual Gifts, vol. 2, p. 293 - 1860) Ačkoli jsem závislá na Duchu Páně při psaní toho, co jsem viděla i při přijímání vizí, slova, kterými tato vidění popisuji, jsou moje vlastní, pouze v případě, ţe mi je řekl anděl, je cituji a vţdy jsou v textu označeny uvozovkami. (Review and Herald, citováno ze Selected Messages, vol. 1, p. 37 - 1867) Její manţel James White o ní napsal: [Ellen Whiteová] nezískala pochopení svých vizí z předchozího učení či studia. (James White, A Word to the "Little Flock", p. 22 - 1847)

Studie knihy Desire of Ages (Touha Věků) od Dr. Veltmana

V r. 1980 Walter Rea (dnes jiţ bývalý kazatel CASD) prezentoval církvi důkazy, které zjistil: prokázal, ţe EGW kopírovala ve svých knihách od jiných autorů a to do takové míry, ţe v jejích knihách nejsou obsaţeny prakticky téměř ţádné její původní myšlenky, viz jeho kniha White Lies [Bílé lţi]. Pro CASD to bylo natolik závaţné obvinění, ţe Generální konference (GK) se rozhodla sponzorovat vlastní osmileté zkoumání, ke kterému si vybrala její vysoce uznávanou knihu Touha věků o níţ se předpokládalo, ţe je nejautentičtější. Výzkumem byly pověřen Dr. Fred Veltman, tehdy vedoucí oddělení religionistiky na Pacific Union College (pozn. jedná se o prestiţní teologickou školu CASD v USA). Svůj výzkum ukončil v r. 1990 a závěry publikoval mj. i v časopise Ministry (oficiální periodikum CASD pro kazatele). Plné znění jeho zprávy je dostupné na Pacific Union College. Dr. Veltman ve svém závěru otevřeně přiznává, ţe EGW při tvorbě knihy Touha Věků nejen ţe nepřiměřeně kopírovala z děl jiných spisovatelů, ale ţe také ona i její sekretáři záměrně lhali, aby zakryli pravdu o tomto plagiátorství. „... převzala literární výrazy (kopírovala) z prací jiných autorů aniž by citovala zdroj (plagiátorství). Za druhé musíme připustit, ţe Ellen Whiteová pouţívala spisy jiných vědomě a záměrně... Implicitně i explicitně, sama Ellen Whiteová i ti, kteří hovoří v její prospěch, nepřipouští a dokonce popírají tuto její závislost na cizích literárních zdrojích."(projekt Touha Věků: závěr - Ministry, listopad 1990, p. 11)

„... Touha věků není originálem, ale je z převážné části odvozena (zkopírována)... V praktickém slova smyslu tento závěr prohlašuje, ţe čtenář nemůže v tomto spisu Ellen Whiteové o životě Krista [Touze věků] rozpoznat žádnou obecnou kategorii z jejího obsahu či myšlenkových souvislostí, která pochází pouze od ní samotné." (Ibid , p. 14)

Kdyţ byl Dr. Veltman dotázán, jak jsou uvedená zjištění v souladu s jejími opakovanými tvrzeními, ţe psala POUZE to, co jí ukázal Bůh, odpovídá: „Musím hned na začátku připustit, ţe dle mého soudu se jedná o nejzávažnější problém, se kterým se střetáváme v souvislosti s problémem kopírování v dílech Ellen Whiteové. Zasahuje přímo do srdce její čestnosti, její integrity, a proto také i její věrohodnosti." (Ibid. p. 14)


Vyjádření Dr. Veltmana k protikladům v knize samotné: "V jejích spisech jsou případy, kdy si sama protiřečí. Musím říci, prostě nemám vysvětlení pro tento druh věcí." (Ibid , p. 17) Dále dle zjištění Dr. Veltmana k chronologii Kristova ţivota, jak je představena v knize plyne, ţe rozhodně nebyla inspirována, ale převzata z díla Samuela Andrewse. Potvrdila to mj. i sekretářka EGW Mariana Davisová a je to také patrné z porovnání textů EGW týkajících se Kristova ţivota, které byly napsány před sepsáním této knihy. Všechny výše uvedené závěry jsou o to závaţnější, ţe nepocházejí z pera kritiků stojících mimo církev, ale přímo od pověřeného člena církve samotné. Závěry jsou totiţ natolik zřejmé, ţe je ani sama církev nemůţe popřít. O problému se však v církvi taktně mlčí a je skutečností, ţe dnes většina laiků i kazatelů nemá ani nejmenší povědomí o tom, ţe tato studie existuje. Je však také zřejmé, ţe vedení církve CASD o tomto problému vědělo jiţ nejméně o jedno století dříve, jak dokládá následující příklad týkající se knihy Črty ze ţivota Pavla.

V r. 2004 napsal Walter Rea, autor knihy White Lies: "Uplynulo 25 let od chvíle, kdy byla svoláno setkání k projednání materiálů o EGW, které byly Církví adventistrů sedmého dne zatajovány celých sto let. .. Mnozí věděli celé toto století, ţe obsah knih a spisů EGW byl převzat z prací jiných autorů. Setkání v lednu 1980 (v Glendale) prokázalo, ţe je to pravda... Zkoumání prokáţe, ţe ani studie Freda Veltmana neukázala obrovské mnoţství cizích materiálů, které (EGW) pouţila, jak je vidět z páté kapitoly Touhy věků, která do této studie zahrnuta nebyla. Samotná tato kapitola ukazuje, ţe zkopírováno bylo pravděpodobně cca 80-90% obsahu." (Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/rea/letter2004.htm)

Opsaná kniha Sketches From the Life of Paul (Črty ze ţivota Pavla)

Kniha byla původně publikována pod názvem Spirit of Prophecy (Duch proroctví), sv. 3 a později znovu vydána pod názvem Sketches From the Life of Paul (Črty ze ţivota Pavla). Pak však byla náhle staţena z tisku na téměř 100 let. Znovu byla vydána aţ v r. 1974. Na přebalu tohoto vydání je napsáno: Velmi oblíbená kniha E. G. Whiteové Sketches From the Life of Paul ... vydána v r. 1883... ale byla staţena z tisku. Důvod je snadno pochopitelný vhledem k historickému kontextu.

Co je myšleno tímto údajně zřejmým "historickým kontextem"? Odpověď dává sám prezident GK v době druhého vydání knihy v r. 1883 Arthur G. Daniels. Říká, ţe kdyţ v r. 1878 EGW tuto knihu napsala, kopírovala přitom do značné míry z jiné knihy nazvané Ţivot a epištoly svatého Petra (Life and Epistles of Saint Paul) od autorů Conybeara a Howsona, kterou napsali o 30 let dříve. Tito autoři následně pohrozili, ţe Whiteovou obviní z plagiarismu a veřejně ji odhalí jako lhářku, pokud se bude tato její kniha nadále vydávat. Následně CASD ihned tuto knihu stáhla z tisku.

Steps to Christ (Cesta ke Kristu)

Cesta ke Kristu je nádherná kniha o křesťanské zkušenosti a je to zároveň nejprodávanější kniha od EGW. Adventisté na tuto knihu často poukazují jako na důkaz prorocké sluţby EGW.

Ţel existuje velmi málo důkazů o tom, ţe EGW tuto knihu skutečně napsala. Nedochovaly se ţádné ručně psané originály. Podle White Estate byla kniha poskládána dohromady asistenty EGW. Nejpravděpodobnější však je, zdá se, ţe autorkou této knihy je Fannie Boltonová, která od r. 1888 pracovala jako zaměstnankyně EGW (kniha Cesta ke Kristu byla vydána v r. 1892).

E. Ballenger, který se znal s F. Boltonovou, učinil v r. 1952 následující notářsky ověřené prohlášení:

http://www.ellenwhiteexposed.com/rea/letter2004.htm


Během let 1895-97 mi v Battle Creeku slečna Boltonová osobně sdělila, ţe ona sama napsala knihu Cesta ke Kristu a ţe pí. Whiteová si rukopis vzala a publikovala ho pod svým jménem.

I kdyţ toto prohlášení samozřejmě nemůţe dnes jiţ být potvrzeno ani vyvráceno, je jisté, ţe celý případ poměrně zapadá do představy, jakou o EGW získáváme z dalších dokumentů a dokladů.

Diskutabilní je zejména první kapitola knihy, která byla přidána aţ v r. 1896, kdy CASD získala zpět práva na publikování této knihy. Původní vydání z r. 1892 tuto kapitolu nazvanou „Boţí láska k člověku“ nemá. Další materiál pouţitý v knize lze vystopovat v dříve publikovaných knihách EGW.

Originální znění dopisu a další informace zde: http://www.truthorfables.com/steps_to_christ.htm

Obrana CASD proti nařčení EGW z plagiátorství

Církev adventistů sedmého dne se brání tvrzením, ţe v 19. století spisovatelé běţně kopírovali jeden od druhého bez uvedení zdroje. Avšak: 1. Proč by potom Conybear a Howson vyhroţovali soudem proti EGW za to, ţe kopírovala z jejich knihy? 2. V knihách známých autorů z doby, kdy psala EGW, nacházíme poctivé uvádění zdrojů, z nichţ čerpali. př. William Hanna - The Life of Christ (čtyřstránkový seznam zdrojů); Alfred Edersheim - The Life and Time of Jesus the Messiah (pět a půl stránkový seznam zdrojů); Cunnigham Geikie - The Life and Words of Christ (třístránkový seznam zdrojů). 3. EGW sama poţadovala od jiných, aby, pokud kopírovali z jejích knih, vţdy uváděli zdroj. př. v r. 1905 se jí ptal Dr. Paulson, zda od ní můţe kopírovat a obdrţel tento dopis od jejího syna W. C. Whitea: Matka mne instruovala, abych Vám sdělil, ţe smíte volně vybrat z jejích spisů krátké články pro "Life Boat". Nebo můţete vytvořit extrakt z těchto spisů, pro vaše články. V každém případě však vždy uveďte zdroj.

http://www.truthorfables.com/steps_to_christ.htm


2. Existuje rozpor mezi Písmem a spisy EGW?

Citáty EGW o neomylnosti jejích spisů

Moje práce za minulých třicet let nese buď pečeť Boha, nebo pečeť nepřítele. V této záležitosti není žádná střední cesta. Svědectví (angl. Testimonies) jsou buď z Božího ducha, nebo z ďábla. (Testimonies, vol. 4, p. 230 - 1876) Tyto knihy předávají nařízení, které mi předal Pán v průběhu minulých šedesáti let, obsahují světlo z nebes a snesou zkoušku prověřování. (Selected Messages, vol. 1, p. 36 - 1906)

Pokud svědectví nemluví podle Božího Slova, odmítněte je. (Testimonies, vol. 5, p. 691 - 1889)

Pozn. Svědectví (angl. Testimonies), je jednak názvem jejího devítisvazkového díla a jednak, v širším významu, termínem, kterým sama EGW i CASD obecně označují celé její psané dílo.

A) Drobné nesrovnalosti

Byl Adam s Evou, kdyţ podlehla pokušení, u stromu poznání dobrého a zlého v ráji?

EGW: Andělé je [Adama a Evu] varovali před Satanem a kladli důraz na to, aby se neoddělovali jeden od druhého při svém zaměstnání... Ona [Eva] udělala první chybu tím, že se vzdálila od svého muže a druhou, ţe se procházela v blízkosti zakázaného stromu. (Spiritual Gifts, vol.1, p. 20 - 1858) Andělé varovali Evu, aby se nevzdalovala od svého manţela.... zaujata svou prací, nepostřehla, že se od něho vzdálila. Když zjistila, že je sama, pocítila předtuchu nebezpečí... (Patriarchové a proroci, p. 53.54 – 1890)

Bible: Ţena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme... Ţena viděla, ţe je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on téţ jedl. (Gn 3,2.6)

Koho svedl Satan?

EGW: Satan, který je otcem lţi, svedl Adama (Evangelism, p. 598 – 1900) Bible: A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení. (1Ti 2,14)

Kdo zavřel dveře Noemovy archy?

EGW: Vše bylo nyní připraveno k uzavření archy, která nemohla být uzavřena Noemem zevnitř. Posmívající se zástup vidí anděla sestupujícího z nebes, oděného září jako blesk. Uzavírá masivní vnější dveře a pak se ubírá zpět do nebes. (Spiritual Gifts, vol. 3, p. 68 – 1864) EGW o 6 let později celou událost přepsala: Noe a jeho rodina byli v arše Bůh za nimi zavřel. Bylo vidět záblesk oslnivého světla a oblak slávy mnohem jasnější neţ blesk sestoupil z nebes a vznášel se před vchodem do archy. Masivní dveře, které nebylo moţné uzavřít zevnitř, byl pomalu uzavřeny neviditelnýma rukama... Bůh je zavřel a jedině Bůh je mohl otevřít. (Patriarchové a Proroci, p. 98 – 1980) Bible: Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.(Gen 7,16)


Kdo nosil potravu Elijášovi k potoku Kerítu?

EGW: Bůh nasměroval jeho kroky z moci Jezábel na místo bezpečí v horách u potoka Kerítu. Tam poctil Elijáše tím, ţe mu kaţdé ráno a večer posílal jídlo skrze nebeského anděla. (Testimonies, vol. 3, p. 288 – 1873) O tři roky později to v dalším svazku Testimonies opravila: On, který krmil Elijáše u potoka, ustanovil havrana jako svého posla, aby jeho věrný netrpěl nedostatkem potravy. (Testimonies, vol. 4, p. 253 - 1876) Bible: Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou." (1Kr 17,4) Kdo vyvolil Jidáše, aby byl jedním z dvanácti učedníků? EGW: 1876: Jidáš byl vyvolen Pánem (Testimonies, vol. 4, p. 41) 1898: učedníci vybrali Jidáše a doporučili ho Ježiši (Touha věků, str. 294) Jidáš se sám zkontaktoval s Ježíšem. (Ibid., str. 717) 1903: Kristus dovolil Jidášovi připojit se k němu (Review, květen 1903) Bible: Jeţíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiţ měl zradit, jeden z Dvanácti. (Joh 6,70.71)

EGW v průběhu let vyjadřovala různé názory na to, jak se Jidáš stal jedním z dvanácti učedníků.

Zhodnocení

Výše uvedené příklady drobných nesrovnalostí mezi spisy EGW a Písmem (kterých existuje celá řada), by teoreticky bylo moţné přičíst lidské stránce inspirovaného proroka. Naše chápání inspirace vychází z toho, ţe Bůh komunikuje své poselství člověku, ale jeho sdělení dalším lidem pak jiţ závisí na osobnosti, paměti a vyjadřovacích schopnostech daného lidského jedince. Bůh zde, zdá se, nechává člověku plnou svobodu. Proto i Písmo obsahuje drobné nesrovnalosti: Příklady z Nového zákona:

Mt a Mk píší, ţe u hrobu Jeţíše byl jeden anděl, zatímco podle Lk a J byli andělé dva.

v Gerase podle Mk a Lk uzdravil Jeţíš jednoho posedlého, ale podle Mt uzdravil dva.

U J 6,19 se píše, ţe to ke břehu bylo pětadvacet nebo třicet stadií (inspirovaný pisatel si není jistý).

Kdyţ Krisus posílá svých dvanáct učedníků, dle Mk uvádí, aby si s sebou nebrali nic, pouze hůl, ale Mt píše, ţe by si neměli brát ani hůl.

Pořadí pokušení Jeţíše na poušti u Lk a Mt se liší. V Písmu však nenalezneme ţádné rozpory, které by zásadním způsobem ovlivňovali teologickou výpověď Písma jako celku. Příklady rozporů mezi spisy EGW a Písmem uvedené v první části této kapitoly proto neshledávám jako závaţné a neměly by nás vést k zásadním pochybám o prorockém úřadu pisatelky. Problém však nastává, jak uvidíme v dalších kapitolách, při prověřování dalších, nyní však jiţ mnohem závaţnějších, nesrovnalostí.


B) Závaţné nesrovnalosti

Vznikly spojením před-potopních či po-potopních lidí a zvířat různé druhy "podlidí" a lidské rasy?

EGW: Ale byl-li zde jeden hřích nade všemi ostatními, který volal po zničení lidské rasy potopou, byl to základní přestupek amalgamace člověka a zvířat, který poničil obraz Boha a způsobil zmatek ve všem. (Spiritual Gifts, vol .3, p. 64 - 1864) Kaţdý druh zvířat, který Bůh stvořil, byl zachován v arše. Smíšené druhy, které Bůh nestvořil, které byly důsledkem amalgamace, byly zničeny potopou. Od potopy zde byla amalgamace člověka a zvířat, jak můžeme vidět v téměř nekonečných variantách druhů zvířat a v jistých rasách lidí. (Spiritual Gifts, vol. 3, p. 75 - 1864)

Bible: Řekl téţ Bùh: Vydej země duši ţivou, jednu každou podlé pokolení jeho, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bùh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, téţ hovada vedlé pokol zeměplazy podlé pokolení jeho. A viděl Bùh, ţe bylo dobré. (Gn 1,24-25 BKR)

Amalgamací EGW s velkou pravděpodobností myslela sexuální vztah mezi lidmi a zvířaty jehoţ důsledkem bylo jakési hybridní potomstvo lidí-zvířat. V druhé polovině 19. století to byl, zdá se, obvyklý názor. Lidé věřili, ţe některé tzv. "podlidské" rasy jako Hotentoti, afričtí křováci a jisté druhy indiánů nazývaní jako "Digger Indians" (Uteové, Paiutové, západní Šošoni) jsou potomky před-potopního a po-potopního kříţení lidí se zvířaty. Tento názor ţel podporoval rasismus, tj. přesvědčení o existenci méněcenných lidských ras.

CASD velmi dlouho zastávala neomylnost tohoto tvrzení "ducha prorockého" o amalgamaci zvířat a lidí, ale nakonec vývoj na poli biologie donutil i CASD oficiálně opustit tento výklad. Na návrh adventistického biologa Dr. F. Marsche se v r. 1947 od takového výkladu upustilo a F. D. Nichols ve své knize Ellen G. White and Her Critics publikoval následující vysvětlení:

Anglický výrok „amalgamation of man and beast“ (amalgamace lidí a zvířat) údajně obsahuje nevyřčené „of“ před slovem „beast“, coţ je prý v angličtině gramaticky moţné. Pak by výrok zněl „amalgamation of man and of beast“ a měl by smysl „amalgamace mezi lidmi navzájem a amalgamace mezi zvířaty navzájem“. Amalgamací lidí by pak mělo být myšleno míšení mezi potomky Šéta a Kaina a co se týká zvířat, tak prý byly myšleny variace v rámci druhu (podobným způsobem jako se například liší mezi sebou pěnkavy na Galapágách).

Oprávněnost této argumentace nechť kaţdý posoudí sám. Kdyţ odhlédneme od jistého „znásilnění“ napsaného textu, osobně mi není jasné zejména to, jak by mohly moţné přirozené variace v rámci zvířecích druhů (které umoţňují Stvořitelem dané geny) poničit obraz Boha.

Pozn. 1: Zajímavé je, ţe v r. 1940 vyšel fiktivní popis rané historie Země nazvaný Book of Jasher, kde se s podobným názorem můţeme také setkat: „...synové lidí si v těch dnech brali dobytek, polní zvěř a divoké ptactvo a učili se kříţit druhy zvířat navzájem“ (Jasher 4,18). V literatuře 19. století se také můţeme dočíst, ţe Sfinga vznikla amalgamací člověka a lva nebo ţe vlkodlak je amalgamací člověka a vlka.

Pozn. 2: V r. 2007 vyšla v nakladatelství CASD Advent-Orion kniha Proroci jsou lidé od G. Bradforda, který se k uvedenému problému vyjadřuje a na str. 65 tvrdí „Současná věda potvrdila, ţe je moţné míchat lidské a zvířecí geny. V tomto ohledu jsou její [EGW] názory v souladu s moderní vědou. Problém se však týká ras, které vznikly kříţením člověka se zvířaty. V její době se věřilo, ţe některé rasy, jako například afričtí křováci, vznikly tímto kříţením“. Osobně nechápu souvislost mezi pokrokem dosaţeným v současném genovém inţenýrství, které umoţňuje například laboratorně vkládat cizí gen do DNA, s tím, kdy EGW tvrdí, ţe před potopou vznikaly zcela nové druhy přirozeným kříţením mezi lidmi a zvířaty. Přirozené kříţení obecně moţné není ani mezi různými druhy zvířat navzájem a v řídkých případech, kdy moţné je, vzniká vţdy pouze neplodné potomstvo (př. kříţením koně a osla vzniká neplodná mula).

Pozn. 3: Celá obrana EGW výroků o amalgamaci od F. D. Nicholse je k dispozici zde:

http://www.whiteestate.org/issues/amalg.html Kritika této obrany zde: http://www.ellenwhiteexposed.com/critica.htm Bible je jiţ ve zprávě o stvoření velmi jednoznačná v tom, ţe reprodukce můţe probíhat pouze v rámci biologického druhu. Jak je moţné, ţe "inspirovaný" Boţí prorok tvrdil něco, co je v tak zásadním

http://www.whiteestate.org/issues/amalg.html

http://www.ellenwhiteexposed.com/critica.htm


rozporu jak s Biblí, tak s naším poznáním světa? Odpověď je zřejmá: inspirace EGW v tomto případě nade vší pochybnost nepochází do Boha, ale z nevědeckých názorů jejích současníků. Nabízí se tak zákonitě další otázky: Pokud se takový "Boţí prorok" mýlí v jedné věci, nemůţe se mýlit i v ostatních? Případně, pokud takový "Boţí prorok" dává pečeť inspirovanosti na informaci, které se později ukáţe být mylná, je moţné věřit, ţe jeho ostatní výpovědi jsou nade vší pochybnost správné?

Dozvěděl se Pavel evangelium od církve, nebo je dostal jako přímé zjevení od Jeţíše Krista?

EGW: Pavel musel obdržet instrukce... Kristus ho poslal k učedníkům, které tak horlivě pronásledoval, aby se od nich učil.... Pavel byl v situaci, kdy se učil od těch, které Bůh pověřil učit pravdu.... právě ti, které Pavel usiloval zničit, se stali jeho učiteli toho náboţenství, které dříve nenáviděl a pronásledoval. (Testimonies, vol. 3, p. 430 - 1875) Bible: Ujišťuji vás, bratří, ţe evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vţdyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrţ zjevil mi je sám Jeţíš Kristus. (Gal 1,11.12) CASD zde argumentuje, ţe Kristus posílá po oslepení Pavla do Damašku se slovy „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ (Sk 9,6) To prý znamená, ţe se má učit od křesťanů v Damašku o evangeliu. Dle skutků se však Kristova pobídka, zdá se, týká spíše toho, ţe se má nechat pokřtít: Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vloţil na něho ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“ A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn. (Sk 9,17.18) Zajímavé jsou další dvě zmínky v této kapitole skutků: „...několik dní pobyl s učedníky v Damašku“ (Sk 9,19) Tento text ukazuje, ţe Pavel kontakt s učedníky v Damašku měl, ale není zde uvedeno nic o tom, ţe by byl od nich nějak vyučován. I kdyţ samozřejmě to zcela vyloučit nelze. Na druhou stranu však víme, ţe Pavel byl vzdělaný farizeus a pravděpodobně jako pronásledovatel křesťanů měl dostatečné znalosti o základech křesťanské víry. Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a ţe k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Jeţíšově jménu. A byl s nimi, a (volně chodil) po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu (Sk 9,27.28) Tato informace je zajímavější a ukazuje, ţe Pavel skutečně byl v Jeruzalémě a nějaký čas zde zřejmě proţil ve společnosti apoštolů. Otázka je však „kdy“ a na to nám odpovídá sám Pavel v listu Galatským: Ale ten, který mě vyvolil uţ v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku, ani jsem se nevypravil do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly dříve než já, nýbrţ odešel jsem do Arábie a potom jsem se zase vrátil do Damašku. Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně. Před tváří Boţí vás ujišťuji, ţe to, co vám píšu, není leţ. (Gal 1,15-20)

Můţou mít otroci jistotu spasení?

EGW: Viděla jsem, ţe ... Bůh nemůže vzít do nebe otroka, který byl drţen v nevšímavosti a poníţení, nevědouce nic o Bohu...Ale On dělá to nejlepší co pro něj můţe udělat. On mu dovolí být, jakoby nebyl, zatímco jeho pán bude muset projít sedmi posledními ranami, povstat při druhém vzkříšení a protrpět druhou, mnohem hroznější smrt. Pak bude Boţí spravedlnosti učiněno zadost.(Early Writings, p.276 - 1882)


Bible: Není uţ rozdíl mezi ţidem a pohanem, otrokem a svobodným, muţem a ţenou. Vy všichni jste jedno v Kristu Jeţíši. (Gal 3,28-29) Na první pohled můţe citát EGW znít humánně, protoţe tvrdí, ţe otrok, který nezná Boha, nebude muset protrpět to, co jeho pán, který Boha také nezná. Problém je však spočívá v tvrzení Písma, ţe Bůh nikomu nestraní. Před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Všichni mají moţnost být spaseni v Kristu a všichni budou také stejně spravedlivě souzeni. A najednou zde "Boţí prorok" tvrdí, ţe na otroka se vztahují jiná Boţí měřítka, neţ na jeho pána. Bible také nikde neučí, ţe Bůh bude s některými lidmi jednat "jako by nebyli".

Vyţaduje Bůh, abychom při modlitbě vţdy klečeli?

EGW: Kde vzali naši bratři myšlenku, že by měli stát, když se modlí k Bohu? Jeden bratr, který byl pět let vyučován v Battle Creeku, byl poţádán, aby vedl modlitbu před tím, neţ sestra Whiteová bude mluvit k lidem. Ale jak jsem ho viděla stát, zatímco se jeho rty otevřely k modlitbě Bohu, moje duše se ve mě pohnula a udělila jsem mu otevřeně pokárání. Zavolala jsem ho jménem a řekla mu "Padni dolů na svá kolena! To je patřičná pozice vždy...Jak při veřejné tak při soukromé Bohosluţbě je naším úkolem sklonit se před Bohem, kdyţ mu přednášíme naše prosby. (Manuscript 84b - 1.srpna 1897) Bible: Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi a řekl: "Hospodine, Boţe Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým sluţebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem.“ (1Kr 8,22-23) A kdyţ se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. (Mar 11,25 NKB)

V Selected Messages vol. 3, p. 266 je poznámka o tom, ţe D. E. Robinson, jeden ze sekretářů EGW v letech 1902-1915 potvrdil: "Byl jsem opakovaně přítomen na shromáţděních a na schůzích GK, na kterých se s. Whiteová modlila před shromáţděním, které stálo, a ona sama stála také". Vidíme zde, ţe EGW nejprve tvrdila něco, co je ve zřejmém rozporu s Písmem, které nikde neshledává modlitbu vestoje jako něco nepatřičného, a později svůj názor změnila. Tím de facto popřela inspirovanost svého původního tvrzení, které pronesla z údajné autority Boţího proroka jako adresné veřejné pokárání.

Co je Boţí pečetí?

EGW: ... sobota čtvrtého přikázání je pečeť živého Boha (Great Controversy [Vítězství lásky Boţí], str.640 - r.1888) Znamení či pečeť Boha je zjevena v zachovávání sedmého dne soboty... Znamení šelmy je jejím opakem - zachovávání prvního dne týdne. (Testimonies, sv.8, str.117 - r.1904) Bible: V něm byla i vám, kdyţ jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého. (Ef 1,13)

A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. (Ef 4,30)

Tvrzení EGW, které přijala a učí CASD, totiţ ţe spasení člověka je vázáno na dodrţování soboty, protoţe se jedná o Boţí pečeť, nemá ţádnou oporu v Písmu. Toto učení EGW navíc stojí v přímém protikladu k evangeliu, které říká, ţe pečetí pro den vykoupení je Duch svatý působící v ţivotě člověka, který uvěřil v Krista. Dar věčného ţivota je zaloţen pouze a jedině na milosti, kterou skrze Ducha svatého nabízí člověku Kristus a ne na dodrţování konkrétního dne bohosluţby.


Pozn. 1: Po konfrontaci s výše uvedenými texty adventisté připouštějí, ţe pečetí je Duch Svatý, ale dodávají, ţe sobota je viditelným znamením této pečetě. Podle NZ však k zapečetěné dochází, kdyţ člověk uvěří v Krista a je obnoven skrze Ducha Svatého. Je to paralelní stav k vejití do pravého Boţího odpočinku (Mt 11,28-30). V Nové smlouvě se pak viditelnou připomínkou Krista stává Večeře Páně.

Pozn. 2: dle Písma není neděle nijak odlišná od jiných dní týdne. Př. ve Sk 2,46 se píše, ţe "Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem". Ze SZ např. víme, ţe na den letnic (jeden z kaţdoročních svátků), přicházeli Izraelité do chrámu v neděli (Lv 23,15.16).

Kdo nese naše hříchy?

EGW: Z toho vyplývá, ţe oběť za hřích byla předobrazem Krista jako oběti a velekněz představoval Krista jako prostředníka, ale také ţe kozel, na něhoţ se přenesly hříchy, byl symbolem satana, původce hříchů, na něhož budou hříchy upřímně kajících hříšníků nakonec vloženy. (Great Controversy [Vítězství lásky Boţí] , p. 422 - 1888)

Bible: Druhého dne spatřil Jan Jeţíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (Joh 1,29)

On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříţ, abychom zemřeli hříchům a byli ţivi spravedlnosti. (1Pe 2,24) Písmo jasně říká, ţe naše hříchy na sebe vzal Kristus. Satan dle Písma nebude trpět za naše hříchy, to jiţ udělal Jeţíš Kristus.

Budeme znát přesné datum a hodinu Kristova druhého příchodu?

EGW: Jak mi Bůh ukázal ve svatém vidění... slyšeli jsme hlas Boží, jako hukot mnoha vod, který nám sdělil den a hodinu Ježíšova příchodu. Ţijící svatí v počtu 144 000 znali a rozuměli tomuto hlasu..." (A Word to the Little flock, p. 14 - 1847, také Early Writings, p. 15, 35 a 285) Bible: O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám (Mat 24,36) Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; (Sk 1,7) Písmo jasně říká, ţe nikdo z lidí nebude nikdy znát přesné datum Kristova druhého příchou.

Zhodnocení

V této části (B) jsou opět uvedeny pouze vybrané příklady z existujících váţných rozporů, které můţeme nalézt ve spisech EGW a které stojí v přímém protikladu k Písmu. Je moţné, aby se pravý Boţí prorok tak zásadně ve svých názorech odlišoval od Písma?

EGW si přitom byla, zdá se, svými názory velmi jistá (viz její vlastní výroky uvedené v úvodu této kapitoly).


Jak CASD bojuje proti zjevným rozporům mezi tvrzeními EGW a Písmem?

1. Tvrzením, ţe i Bible obsahuje chyby a nesrovnalosti.

Písmo bylo psáno lidmi a pro lidi, a proto můţeme najít drobné nesrovnalosti v detailech. Jak ale jiţ bylo řečeno, Písmo si neprotiřečí v zásadních teologických výpovědích nebo v základních naučeních příběhů a podobenstvích vyprávěných různými lidmi, protoţe, jak věří křesťané všech denominací, byli jeho pisatelé vedení týmţ Duchem Boţím. To však ţel nelze tvrdit o spisech EGW. Jak bylo ukázáno výše, nesrovnalosti v jejích spisech se zdaleka netýkají pouze marginálních textů Písma, ale velmi často se dotýkají přímo jeho elementárních výpovědí! Nutno dodat, ţe tento způsob argumentace od CASD na obranu spisů "vlastního proroka" nepatří mezi nejčestnější a je zřejmé, ţe je spíše "tvrzením z nouze" neţ opravdu věrohodnou argumentací.

2. CASD vydala své vlastní interpretované Bible.

Spirit of Prophecy Study Bible (Studijní Bible Ducha Prorockého) je klasickou Biblí, ale s přidanými komentáři od EGW na spodní části kaţdé stránky, aby čtenář "věděl, jak má rozumět" danému textu. Clear Word Bible (volně přeloţeno jako Bible zřetelně psaného slova) je svým dopadem mnohem závaţnější neţ předchozí zmíněný projekt. Její autor Jack Blanco přepsal celou Bibli tak, ţe přímo do textu včlenil výklady EGW, a to bez jakýchkoli odkazů či upozornění. Čtenář tedy neví, zda čte biblický text nebo jeho nahrazení výrokem či myšlenkou pocházející od EGW. Tuto upravenou "Bibli" nevydala oficiálně CASD, nicméně ji vytisklo adventistické nakladatelství Review & Herald a v roce 1995 byla bestselerem v prodeji. Laická adventistická veřejnost (zejména v USA) často pokládá tuto "bibli" za knihu autorizovanou církví a kniha se těší obecně velké oblibě.

Pozn 1. Pokud je autorovi této studie známo, nebyla ţádná z obou výše uvedených interpretovaných „biblí“ přeloţena do českého jazyka ani vydána v České Republice. Pozn 2. Podobné projekty s interpretovanými biblemi známe např. i od Mormonů a Svědků Jehovových, kteří také vydali své vlastní překlady Písma, aby jejich členové "věděli", jak mají Písmo "správně" chápat v souladu s učením své církve.


3. Evangelium podle Písma nebo podle E. G. Whiteové?

Základem evangelia je radostná zpráva pro člověka, který uvěřil v Jeţíše Krista, ţe tímto svým krokem víry byl zachráněn Boţí milostí a má díky ní JIŢ NYNÍ plnou jistotu věčného ţivota. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boţí dar; není z vašich skutků, takţe se nikdo nemůţe chlubit. (Ef 2,8-9) Podívejme se nyní, zda jsou výroky EGW v souladu s evangeliem, které je obsaţeno v Novém zákoně.

Datuje se plán spasení do doby po pádu člověka nebo mnohem dříve?

EGW: Království milosti bylo ustanoveno hned po pádu člověka, kdy byl vymyšlen plán pro vykoupení hříšného lidského rodu. (Great Controversy [Vítězství lásky Boţí], str. 347 - r. 1888) Bible: Vţdyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Jeţíši udělil před začátkem věků. (2Ti 1,9 B21) ...v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (Ef 1,4) EGW zde protiřečí jasným výrokům ap. Pavla.

Očišťuje nás krev Krista od našich hříchů v tom okamţiku, kdy je vyznáváme?

EGW: Krev Kristova vysvobozuje kajícího hříšníka od zatracení, avšak hřích nevyhlazuje; hřích zůstane zapsán ve svatyni aţ do konečného zúčtování. (Patriarchové a proroci, p. 357 - 1890) Bible: Tehdy se slituji nad jejich vinami a na jejich hříchy nevzpomenu nikdy víc.“ (Ţd 8,12 B21) Jestliţe doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, ţe nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1J 1,9)

V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost. (Ef 1,7) Podle EGW, kdyţ člověk činí pokání a vyznává své hříchy, stále jich ještě není zbaven. Místo toho jsou hříchy člověka údajně přeneseny z jednoho nebeského záznamu do druhého a můţou být proti člověku pouţity při vyšetřovacím soudu. Kdyţ se adventistů zeptáte, zda jsou spasení, odpovídají "doufám, ţe jsem" nebo "Jeţíš mě zachrání". Evangelium podle Písma však dává věřícímu člověku jistotu, v níţ můţe odpovědět "ano, nyní jsem spasen". Dogma o předadventním vyšetřovacím soudu je proto falešným evangeliem, které stojí v protikladu k Písmu. Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, (2Ti 1,9)

Bylo smíření za hřích dokončeno na kříţi?

EGW: Místo toho, ţe... Dan 8,14 vypovídá o očištění země, je nyní zřejmé, ţe ukazuje na závěrečné dílo našeho velekněze v nebesích, na dokončení smíření. (Testimonies, vol. 1, p. 58 - 1868) ... po vypršení 2300 dnů v roce 1844... vstupuje náš Velekněz do svatyně svatých... aby provedl vyšetřování a aby usmířil s Bohem všechny, kdož se toho ukáží hodni. (Great Controversy [Vítězství lásky Boţí], p. 480 - 1888)


Bible: Jestliţe jsme my, Boţí nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho ţivot. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil. (Ř 5,10-11 - napsáno kolem r. 57 n. l.)

"Evangelium" prezentované od EGW předkládá smíření člověka jako stále probíhající proces, během kterého musí kaţdý usilovat o to, stát se dokonalým. Pravé evangelium však spočívá v tom, ţe smíření s Bohem není na základě naší snahy a našich skutků, ale je člověku, který uvěřil, dáno hned a zdarma jako dar pro krev, kterou prolil Kristus na kříţi za nás.

Spasení není z vás, je to Boţí dar; není z vašich skutků, takţe se nikdo nemůţe chlubit. (Ef 2,9) Názor EGW lze přirovnat k matce, které se narodí chlapec a tato matka pak čeká celý jeho ţivot, aby viděla, zda její dítě bude "dostatečně dobré" na to, aby se mohlo stát jejím synem. Člověk se však dle Písma stává Boţím dítětem jiţ ve chvíli, kdy se znovuzrodí vírou v Krista. Nikde se v Písmu nedočteme nic o tom, ţe člověk na potvrzení svého statutu před Bohem musí čekat aţ do závěrečného vyšetřovacího soudu před koncem dějin.

Můţeme ţít bezhříšný ţivot?

EGW: Kaţdému, kdo se plně poddá Bohu je dáno privilegium žít bez hříchu, v poslušnosti zákona nebes... Bůh po nás požaduje dokonalou poslušnost. Musíme se očistit tak, jako je on čistý. (The Advent Review and Sabbath Herald, Sept 27, 1906 – p. 8)

Kristus zemřel, aby ti umožnil přestat hřešit. (The Advent Review and Sabbath herald, Aug 28, 1894) Být spasen znamená přestat hřešit. (The Advent Review and Sabbath herald, Sep 25, 1900)

Bible: Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliţe doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, ţe nám hříchy odpouští a očišťuje nás od kaţdé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. (1J 1,8-10)

Písmo jasně říká, ţe na tomto světě bezhříšná dokonalost NENÍ MOŢNÁ. Pojetí evangelia, jako ho představuje EGW, vede k tzv. "náboţenství povinných seznamů", tj. seznamů, co musím a co nesmím. EGW mylně věřila, ţe bezhříšnost je moţná a také, ţe je produktem poslušnosti člověka. Vede tak své čtenáře spíše k zaměřenosti na své hříchy neţ na Spasitele.

Přijímá mne Bůh takového, jaký jsem právě nyní?

EGW: Jak mi bylo ukázáno, čeká na tebe ještě mnoho, co musíš dokončit předtím, než budeš moci být v Božích očích přijat. (Testimonies, vol. 2, p. 84 - 1868) Musíš ještě vykonat mnoho práce... Je pro tebe nemožné být spasen takový, jaký jsi. (Testimonies, vol. 2, p. 316 - 1869)

Bible: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,7)

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíţ si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! (Ef 2,4-5) V jádru evangelia stojí ujištění o tom, ţe Bůh člověka přijímá takového jaký je - tečka. Není zde nic, čím si můţeme nebo musíme své spasení zaslouţit. EGW má však jiný názor, který stojí v protikladu k tomuto krásnému poselství evangelia.


Mohu legitimně říci, NYNÍ jsem spasen díky Kristově milosti?

EGW: Ti, kteří přijali Spasitele, jakkoli upřímné je jejich obrácení, by nikdy neměli být učeni říkat či cítit, že jsou spaseni. (Christ's Objects Lessons [Kristova podobenství], p. 155 - doslovný překlad z originálu)

Pozn. český překlad (rok vydání neuveden, vydáno v době bývalé ČSSR; odpovídající strana k původnímu číslování je č. 88) - je v tlumočení tohoto výroku velmi nepřesný a zřejmě záměrně zmírňuje toto tvrzení EGW upraveným překladem. Bible: Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Boţího, abyste věděli, že máte věčný život. (1J 5,13) Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má ţivot věčný. (J 6,47

Věříme přece, že jsme [křesťané ze ţidů] stejně jako oni [křesťané z pohanů] spaseni milostí Pána Jeţíše." (Sk 15,11) Milostí jste spaseni! (Ef 2,5) Písmo na mnoha místech mluví jednoznačně o tom, ţe člověk, který uvěřil v Krista, JE spasen. EGW tedy opět protiřečí základnímu poselství evangelia.


4. Mylná proroctví E. G. Whiteové

Test pravosti proroctví

Prorok, který prorokoval o pokoji, byl uznán za proroka, kterého opravdu poslal Hospodin, aţ kdyţ došlo na slovo toho proroka (Jer 28,9)

V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuţe, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opováţlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Deu 18,21-22)

Biblická proroctví dělíme na podmíněná a nepodmíněná. Výše uvedené zásady však logicky platí pouze pro nepodmíněná proroctví. Jak však rozpoznáme, která proroctví jsou podmíněná?

a) Pokud obsahují výraz jestliţe.. pak...

b) Pokud jejich naplnění závisí na lidské aktivitě, případně jsou-li určena přinést pokání celému národu. Např. Iz 1,19.20; Jr 7,6.7; So 3,7.8; Zj 2,5

c) Pokud lze podmíněnost zjistit z kontextu.

Exkurz Příkladem je proroctví Jonáše proti Ninive: Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno." (Jon 3,4)

1. Kontext ukazuje, ţe král Ninive proroctví nevnímal definitivně: Kdo ví, moţná ţe se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme. (Jon 3,9)

2. Jonáš sám dobře věděl, ţe můţe dojít k situaci, kdy se nic nestane a Ninive bude zachováno, pokud se jeho občané budou kát, a proto nejprve utekl do Španělska: Modlil se k Hospodinu a řekl: "Ach, Hospodine, coţ jsem to neříkal, kdyţ jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, ţe jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, ţe tě jímá lítost nad kaţdým zlem. (Jon 4,2)

3. Dokonce i v samotném verši Jon 3,4 je gramatická moţnost ukazující, ţe Ninive se obrátí. Sloveso [hapak] znamená nejen vyvrátit, ale také obrátit. Toto sloveso je zde v Nifálu, a to znamená, ţe ho lze překládat jako „se obrátí“. Podobně je toto sloveso uţito v Jer 2,21, kde Hospodin říká "Jak ses mi mohla proměnit (obrátit) v révu planou a cizí?" (Jer 2,21). Výrok Jon 3,4 tedy lze také přeloţit “Ještě čtyřicet dní, a Ninive se obrátí.”

Lisabonské zemětřesení v r. 1755 a temný den 19. 5. 1780

Jan ve svém zjevení popisuje první ze znamení jeţ budou předcházet druhému příchodu, takto: „nastalo silné zemětřesení; slunce zčernalo jako ţíněný pytel, celý měsíc byl jako krev“. (Zj 6,12) Tato znamení se objevila před začátkem devatenáctého století. V roce 1755 se toto proroctví splnilo tím, ţe nastalo nejstrašnější zemětřesní, jež bylo kdy zaznamenáno. Všeobecně je známo jako zemětřesení Lisbonské... Onoho osudného dne ztratilo své ţivoty 90 000 lidí. (Great Controversy, p. 303-305)

Historie nám však ukazuje, ţe zde byla mnohem větší zemětřesení: r. 1201 – zemětřesení v Egyptě – zahynulo 100 000 lidí, r. 1556 – zemětřesení v Číně – zahynulo 830 000 lidí, r. 1703 – zemětřesení v Japonsku – zahynulo 200 000 lidí, r. 1737 – zemětřesení v Indii – zahynulo 300 000 lidí.

Dvacet pět let nato se objevilo další znamení, o němţ se zmiňuje proroctví – zatmění slunce a měsíce. Přitom bylo nápadné to, ţe čas jeho naplnění byl přesně přepověděn. Kdyţ Spasitel mluvil se svými učedníky na hoře Olivetské, po vylíčení dlouhého období zkoušek, jeţ čekají církev – tj. 1260 roků


papeţského pronásledování, které bude podle Kristova zaslíbení zkráceno – zmínil se o některých jevech, jeţ budou předcházet jeho příchodu, a určil dobu, kdy se objeví první z nich: „v oněch dnech, po oné tísni, zatmí se slunce a měsíc nebude vydávati své záře. (Mk 13,24) Období 1260 dnů, neboli roků, skončilo v roce 1798. Čtvrtstoletí dříve téměř ustalo všechno pronásledování. Po tomto pronásledování mělo podle slov Kristových nastat zatmění slunce. Dne 19. května 1780 se toto proroctví vyplnilo... Den 19. května 1780 je v dějinách znám jako „temný den“. (Great Controversy, p. 306,308)

EGW zde uvádí tato nepodmíněná fakta:

Temný den následoval 25 let po Lisabonském zemětřesení (1755 + 25 = 1780) Období souţení církve mělo trvat 1260 let a skončit v roce 1798 Čtvrtstoletí dříve téměř ustalo všechno pronásledování (1798 – 25 = 1773)

Podle citovaného Kristova výroku (Mk 13,24) má k zatmění dojít po skončení období souţení, tj. dle EGW po skončení 1260 dní a tedy po r. 1798. Je-li určení roku 1798 správné a zatmění se událo v roce 1780, tak nastalo o celých 18 let dříve. Proto zde, ve snaze zmírnit tuto nesrovnalost, EGW píše, ţe v té době téměř ustalo pronásledování. Takový typ nesrovnalosti se však příliš neslučuje s představou spolehlivé a časově konzistentní předpovědi. Buď se tedy EGW zmýlila v určení roku 1798, nebo špatně vyhodnotila temný den 19. 5. 1780 jako biblické znamení. V obou případech však zde máme problém, protoţe EGW se pokládala za neomylného Boţího posla.

Máme zde však i další časový problém, protoţe zatmění by mělo být následováno padáním hvězd a příchodem Syna člověka:

Ale v těch dnech po onom souţení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou...Tak i vy, aţ uvidíte, ţe se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. (Mar 13,24-26.29) a u Lukáše čteme: Kdyţ se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko (Luk 21,28)

Od roku 1780 však uplynulo jiţ více neţ 200 let a stále jsme zde. Je tedy oprávněné se domnívat, ţe zatmění 19. května 1780 nebylo Kristem předpovězeným zatměním slunce, ke kterému dojde před jeho druhým příchodem. To si uvědomovali jiţ současníci EGW, která na jejich kritiku v r. 1900 reagovala tímto vyjádřením: "Pokud by Jeho lid naplnil Bohem svěřený úkol a nesl světu poselství milosti, jistě by Kristus jiţ přišel na zem". (Testimonies, vol. 6, p. 450 – 1900) Vinu tedy EGW nedává sama sobě (a své chybné předpovědi), ale svaluje ji na církev. A je zde ještě jeden problém, který nacházíme v její interpretaci Zj 6,12. Jak jsme viděli z citátu, EGW ztotoţňuje zemětřesení ze Zj 6,12 s Lisabonským zemětřesením. Jiţ však dále nezmiňuje související jevy popsané v následujících dvou verších (Zj 6,13.14):

padání hvězd, zmizení nebes jako kdyţ se zavře kniha, ţádná hora a ţádný ostrov nezůstanou na svém místě.

S velkou pravděpodobností můţeme konstatovat, ţe předpovědi z evangelií i z knihy Zjevení, které se týkají velkého zemětřesení a zatmění slunce, jsou stále ještě událostmi, které dosud nenastaly.

Exkurz: Temný den, zvaný téţ Zatmění slunce 1780, je úkaz z 19. května 1780, kdy severovýchodní část Severní Ameriky zahalila mimořádná temnota. Nešlo o astronomické zatmění Slunce, tj. zakrytí Slunce Měsícem. Očitý svědek prohlásil: „List bílého papíru vzdáleného několik centimetrů od oka byl stejně neviditelný, jako ten nejčernější samet.“ Hustá tma během dne byla asi hodinu nebo dvě před příchodem večera vystřídána částečně jasnou oblohou a objevilo se Slunce, ačkoli bylo stále zatemněno černou, hustou mlhou.

Po západu Slunce se znovu objevily mraky a velmi rychle se setmělo. I noční tma byla neméně nezvyklá a hrůzu nahánějící neţ tma ve dne. Přesto, ţe byl téměř úplněk, nedaly se rozpoznat ţádné předměty, leč při nějakém umělém světle. V noci, která následovala po temném dnu 19. května 1780, se mraky rozptýlily a objevil se Měsíc, který byl podle očitých svědků »rudý jako krev«.


Rektor Yaleské university tuto událost komentuje slovy: „19. květen 1780 byl pozoruhodným dnem. V mnoha domech se rozsvítily svíčky; ptáci utichli a slepice se vrátily na hřad… Všeobecně převaţoval názor, ţe den soudu je nablízku“. Samuel Williams z Harvardu podává zprávu, ţe temnota postupovala s mraky od jihozápadu mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne a trvala aţ do poloviny příští noci; na různých místech se lišila svou intenzitou a trváním. Na některých místech lidé nemohli číst noviny ani venku. Onoho večera v devět hodin byl měsíc v úplňku, ale tma trvala aţ do půlnoci. Kdyţ se měsíc ukázal, měl baru krve.

Tato událost byla roku 2008 vysvětlena obrovským poţárem, který prozradily letokruhy stromů. Hustá oblaka dýmu se dostala vysoko do atmosféry a zahalila Slunce na stovky kilometrů daleko.

Zdroj wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Temný_den_19._května_1780

Padání hvězd - Déšť meteorů 1833

Jeţíš řekl „Hvězdy budou padat z nebe“ (Mt 24,29). A Jan ve Zjevení prohlašuje, ţe ve vidění viděl scény, které předznamenávají Boţí den: „a nebeské hvězdy padaly na zem, jako kdyţ fíkovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky“. (Zj 6,13) Toto proroctví obdrželo své pozoruhodné a působivé naplnění ve velkém meteorickém roji 13. listopadu 1833. Bylo to největší a nejnádhernější představení padajících hvězd, které kdy bylo zaznamenáno. (Great Controversy, p. 334) Tato událost byla skutečně impozantní podívanou, avšak lze pochybovat o tvrzení, ţe byla největší, jaká kdy byla zaznamenána. V r. 1863 profesor univerzity Yale H. A. Newton identifikoval podívanou z r. 1833 jako část opakujícího se vzorce meteorického roje, který navštěvuje Zemi kaţdých 33-34 let. Tento meteorický roj byl nazván Leonidy a záznamy o něm se datují minimálně do r. 585 n. l. Mezi dobře známé manifestace Leonidů patří události v letech 1533, 1366, 1202, 1037, 967, 934, a 902. Lze tedy váţně pochybovat o tom, ţe Leonidy z r. 1833 byly naplněním biblických proroctví, protoţe např. v r. 1966 byla jejich manifestace opět velmi impozantní. Uvádí se, ţe frekvence meteoritů byla 140 000/hod, kdeţto v r. 1833 „pouze“ 100 000/hod. Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/egw42.htm

Předpověď o pádu Turecka 11. srpna 1840

V r. 1838 publikoval, Josiah Litch, jeden z vůdců mileritského hnutí, své porozumění proroctví ze Zj 9. kapitoly. Předpověděl, ţe otomanská říše (Turecko) padne 11. srpna 1840. EGW ve svém stěţejním díle Great Contraversy tomuto výkladu vyjádřila plnou podporu:

V roce 1840 vzbudilo zájem široké veřejnosti jiné podivuhodné splnění proroctví. Dva roky před tím uveřejnil Josiah Litch, jeden z hlavních kazatelů hlásajícících druhý příchod Kristův, výklad 9. kapitoly Zjevení, předpovídající pád otomanské říše. Podle jeho výpočtů měla být tato moc svrţena v roce 1840, někdy v měsíci srpnu; a jen několik dnů před tímto datem napsal „Vycházíme-li z toho, ţe první období 150 let skončilo přesně tehdy, kdyţ nastoupil na trůn se souhlasem Turků Konstantin XI., a ţe období 391 let a 15 dní začalo po skončení prvního období, pak toto období skončí 11. srpna 1840, kdy se rozpadne otomanská říše v Konstantinopoli. A to se také, jak věřím stane“ (Josiah Litch, Signs of the Times, 1. srpna 1840). Přesně v této určené době přijalo Turecko prostřednictvím svých velvyslanců ochranu spojeneckých velmocí Evropy, a tím se poddalo křesťanským národům. Tato událost byla přesným vyplněním předpovědi. Kdyţ se zpráva o tom rozšířila, nabylo množství lidí přesvědčení o tom, ţe zásady vypracované Millerem a jeho druhy pro výklad proroctví jsou správné a přesné. (Great Controversy, p. 335)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Temný_den_19._května_1780

http://www.ellenwhiteexposed.com/egw42.htm


Historická fakta:

Rusko porazilo Otomanskou říši v r. 1829 a v r. 1833 obě strany podepsaly smlouvu ustanovující protektorát nad Otomanskou říší. Ostatní evropské národy s tímto politickým uspořádáním nebyly spokojeny a proto v r. 1841 síly Rakouska, Británie a Francie nahradily tuto smlouvu obecným Evropským protektorátem. V roce 1840 se nic význačného nestalo. Avšak nelze ani řici, ţe Otomanská říše padla v r. 1833 nebo 1841, protoţe díky smlouvě z r.1841 pomohly Británie a Francie Turecku v r. 1853 porazit Rusko v Krymské válce. I přes toto vítězství však Otomanská říše postupně slábla a ztrácela svá území aţ do 1. sv. války, kdy Turecko stálo na straně Německa. Po válce spadalo Turecko pod kontrolu vítězných mocností. Můţeme se zde pokusit argumentovat, ţe to byl jiţ skutečný „pád“ Turecka. Avšak Turecko se brzy postavilo proti okupačním vojskům a v r. 1923 se britské, francouzské a italské okupační síly musely z Turecka stáhnout. Po získání nezávislosti došlo k oficiálnímu konci Otomanské říše, tím, ţe se v r. 1923 přejmenovala na Tureckou republiku.

Je tedy zřejmé, ţe datum 11. srpna 1840 byl chybný a sám Litch to později uznal. Přesto EGW toto datum nepřestala podporovat ve svém stěţejním díle a navíc tvrdila, ţe tato chybná předpověď „přesvědčila zástupy“ o tom, ţe mileritské výpočty jsou pravdivé. A to i přes skutečnost, ţe Litch sám si stěţoval, ţe jen velmi málo lidí přijalo jeho předpověď.


Brzy po roce 1850 mělo dojít k vylití sedmi posledních pohrom

Ve vidění z 27. června 1850 mi anděl, který mne doprovázel, řekl „čas je téměř u konce“... Viděla jsem, ţe je třeba ještě vykonat mnoho práce ,ale zbývá jiţ jen krátký čas. Pak jsem viděla, že brzy bude vylito sedm posledních pohrom. (Early Writings, p. 58 - 1882)

Protoţe v následujcích letech k ohlášenému příchodu pohrom nedošlo, byla po osmnácti letech od svého prohlášení EGW nucena poskytnout nějaké vysvětlení. Opět ale problém neviděla ve své mylné předpovědi. Tentokráte byl příčinou sám Bůh:

Boţí váhavost k zahlazení jeho lidu byla důvodem pro tak dlouhý odklad. (Testimonies, vol. 2, p.194 -1868)

Proroctví o účastnících konference v Battle Creeku z 27. května 1856

Byla mi ukázána společnost přítomná na Konferenci. Anděl řekl: „ Někteří budou potrava pro červy, někteří budou vystaveni sedmi posledním pohromám, někteří budou naživu, zůstanou na zemi a budou proměnění při příchodu Ježíše“. Byla to slavnostní slova, vyřčená andělem. (Testimonies, vol. 1, p. 131,132 – 1856)

Víra v toto proroctví EGW byla zřejmě velmi silná, protoţe následně byl učiněn seznam všech osob přítomných na konferenci. Tato aktivita však kupodivu velmi nemile překvapila EGW. Její reakci máme zaznamenanou z pera J. N. Lougborougha. Kdyţ EGW viděla, ţe br. Nelson pořizuje seznam, zeptala se ho, co to dělá. Kdyţ jí to sdělil, zeptala se ho, co se seznamem plánuje udělat. On odpověděl, ţe ho hodlá vytisknout v mnoha kopiích a rozeslat všem členům církve. Na to EGW odpověděla „Zastav to hned teď. Pokud lidé obdrţí tento seznam, tak místo, aby pracovali na šíření poselství, budou kaţdý týden sledovat Review, aby viděli, kdo zemřel.“

Ať jiţ byl důvod pro nešíření seznamu členů zúčastněných na konferenci jakýkoli, jisté je, ţe nikdo z těch, kdo se zmíněné konference zúčastnili, jiţ dnes dávno neţije, a protoctví tedy vyplněno nebylo.



E. G. Whiteová bude jedna ze 144 000.

Prosila jsem anděla, který mne doprovázel, aby mne ponechal na tom místě. Nemohla jsem unést myšlenku, ţe bych se znovu vrátila zpět na tento temný svět. Pak anděl řekl: „Musíš jít zpět a pokud zůstaneš věrná, budeš mít společně se 144 000 výsadu navštívit všechny světy... (Early Writings, p. 40 - 1848)

Jen sto a čtyřicet čtyři tisíc vykoupených se můţe naučit této písni; neboť je to píseň jejich ţivota... Tito (144 000) byly přeneseni ze země, z živých jako „první sklizeň Bohu a Beránkovi“ (Great Contraversy, p. 649 –1888)

Kdyţ jsme byli připraveni vstoupit do svatého chrámu, pozvedl Jeţíš svůj laskavý hlas a řekl „pouze 144 000 vstoupí na toto místo“ a my jsme vykřikli „haleluja“... Nemohu popsat nádherné věci, které jsem tam viděla... Viděla jsem kamené stoly, do nichţ byla zlatými písmeny vyryta jména 144 000. Poté, co jsme shlédli slávu chrámu, vyšli jsme ven a Jeţíš nás opustil a šel do města. (Early Writings, p.19 - 1851)

Z těchto citátů je zřejmé, ţe EGW tvrdila:

144 000 budou proměnění lidé vybraní z ţivých při příchodu Krista, tito lidé navštíví všechny světy, jako jediní budou mít dovoleno vstoupit do chrámu v nebi, EGW ve vidění vstoupila do chrámu a počítá se mezi 144 000.

Je zřejmé, ţe EGW jiţ dávno není naţivu, a tedy nemůţe patřit podle své vlastní předpovědi mezi 144 000, kteří spatří Kristův příchod a budou při něm proměněni a uvedeni do nebeského chrámu. Jediný moţný závěr je tedy ten, ţe buď nebyla od Boha shledána věrnou, a nebo její předpověď není pravdivá.

Pozn. 1 CASD zde argumentuje, ţe EGW bude „spolu se“ 144 000 a ne „jedna ze“ 144 000. Tedy, ţe zde bude při Kristově příchodu 144 000 + 1 vyvolených. Toto tvrzení je však vyvráceno samotnými citáty EGW - viz třetí uvedený citát, kde pouţívá „my“ a jednoznačně se tak počítá mezi 144 000 vyvolených „řekl... pouze 144 000 vstoupí na toto místo“ a my jsme vykřikli „haleluja“.

Pozn. 2 Počet 144 000 uvednený v knize Zj je s největší pravděpodobností pouze symbolické číslo, vyjadřující nikoli kvantitu, ale kvalitu. Zj patří do ţánru apokalyptickéá literatury, v níţ čísla většinou neznamenají skutečný počet, ale symbolicky vyjadřují nějakou skutečnost či vlastnost.

Učení o „zavřených dveřích“

V roce 1845 Ellen Harmonová věřila, ţe od 22. října 1844 skončila zkušební doba pro „celý hříšný svět“.

Pán mi ukázal ve vidění, ţe Jeţíš povstal a zavřel dveře a vešel do svatyně svatých 7. měsíce 1844. (A Word to the Little Flock, p. 14 - 1847)

V dopise J. N. Loughboroughovi o 30 let později připustila: „věřila jsem, ţe poté, co minul čas v '44, jiţ ţádný hříšník nemůţe být obrácen“. Její další slova však dokládají, ţe se „dveře zavřely“ i pro její paměť a teologii: Nikdy jsem neměla vidění, že již žádní hříšníci nemohou být obráceni a chci to zřetelně a svobodně prohlásit, ţe nikdo mne to nikdy neslyšel říci ani to nečetl z mého pera. To je ospravedlní v obviněních, které vznesli v tomto ohledu proti mně. (White to Loughborough, 24 August 1874)

„Ti, kteří vznesli obvinění“ byli přátelé a společníci EGW z prvních let (kolem r. 1844). Vzpomínají si však na obsah jejích vizí, vzhledem k učení o zavřených dveřích, poněkud jinak neţ ona sama:

Israel Dammon: Je to jiţ dvacet let, co jsme spolupracovali s paní Whiteovou, ale pamatuji si velmi dobře, ţe její první vidění bylo vyprávěno jak jí samotnou, tak jinými v souvislosti se se zvěstováním učení o zavřených dveřích a bylo používáno k doložení pravosti tohoto učení. (Israel Dammon, The World's Crisis, 1 July 1874)

Poprvé o svém prvním vidění EGW mluvila mimo svůj domov v Portlandu v lednu 1845 v domě Johna Megguiera v Polandu, který na to vzpomíná takto: "Řekla nám, ţe Bůh jí ve vidění sdělil, že dveře milosti


jsou již zavřeny, a již zde není žádná šance pro svět a ona by mohla říci, kdo má skvrny na svých šatech; a tyto skvrny prý vznikly zpochybňováním jejích vizí, ať jiţ byly od Boha či nikoli". (John Megquier, The World's Crisis, 1 July 1874)

Paní Lucinda S. Burdicková se s EGW setkala několikrát v r. 1845 v domě jejího strýce v South Windhamu, v Maine a byla osobně přítomna při některých jejích viděních: "Ellen...řekla, ţe jí Bůh ve vidění ukázal, že Ježíš Kristus povstal desátý den sedmého měsíce v r. 1844 a zavřel dveře milosti; opustil navždy trůn prostřednictví; celý svět je ztracen a odsouzen ke zkáze a žádný hříšník již nebude nikdy moci být zachráněn... Bylo mi řečeno, ţe oni tam na tom (západním) pobřeţí popírají, ţe ona takové vidění o zavřených dveřích měla; ale existují zde tisíce ţijících svědků, kteří vědí, ţe černější leţ snad nelze vymyslet, a já jsem jedna z nich". (Lucinda S. Burdick, The World's Crisis, 1 July 1874)

Pastor I. C. Welcome, který byl pokřtěn Jamesem Whitem, byl také několikrát přítomen, kdyţ „padla na zem“ a měla své vize: "Několik jejich vizí bylo vytištěno (pravděpodobně myslí tiskovinu nazvanou „To the Little Remnant Scattered Abroad“) a sdělovalo se tam, že budou zatraceni všichni, kteří nepodporují víru, že Kristus opustil trůn milosti, že všichni jsou zapečetěni a že nikdo jiný nemůže již činit pokání. Ona a James toto učili jeden nebo dva roky." (Isaac C. Wellcome, The World's Crisis, 1 July 1874)

Neexistuje však pouze rozpor mezi EGW a jinými svědky. Rozpory, jak bylo naznačeno jiţ na začátku, jsou především mezi jejími ranými a pozdějšími výroky:

Z dopisu EGW Josephu Batesovi ze dne 13. července 1847 (tj. v době, kdy ještě věřila učení o zavřených dveřích) ve kterém píše o svém vidění, jeţ obdrţela v únoru 1845 na své první misijní cestě: "Kdyţ jsme byli v Exeteru v Maine, na setkání s Israelem Dammonem, Jamesem a mnoha dalšími, řada z nich nevěřila v učení o zavřených dveřích... Tehdy jsem dostala vidění Jeţíše, jak povstává ze svého prostřednického trůnu a jde do Svatyně svatých jako ţenich, aby přijal své království... Většina z nich vidění přijala a byli upevněni v učení o zavřených dveřích." (Tento dopis byl vytištěn v rukopisech EGW v Adventist Currents 1 (July 1984), p. 13-15).

V r. 1883 pak EGW nejen popírá, ţe měla vidění o tom, ţe „jiţ ţádní hříšníci nemohou být obráceni“, ale nyní dokonce tvrdí, ţe právě tato vidění jí pomohla toto učení opustit. Tvrdí zde tedy pravý opak toho, co hlásala před 40 lety:

Po jistý čas po zklamání v r. 1844 jsem zastávala, v souladu s ostatními adventisty, učení o zavřených dveřích milosti pro celý svět. Tento názor jsem zastávala před tím, neţ jsem obdrţela své první vidění. Bylo to světlo od Boha, které napravilo tuto naši chybu a umoţnilo nám vidět pravý stav věcí. (Selected Messages, vol. 1, p. 63)

Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/egw15.htm a http://www.ellenwhiteexposed.com/israel_article.htm

Exkurz. Existuje moţnost, ţe EGW obsah svého prvního vidění „opsala“ z článku Josepha Turnera. Ve svém dopise J. Batesovi z r. 1847 (A. L. White, "Ellen G. White and The Shut Door Question", Letter 3, 1847, pp. 49–51) EGW popisuje/vysvětluje incident, který se odehrál. Z dopisu jsou patrné tyto skutečnosti:

1. Joseph Turner sepsal článek propagující učení o zavřených dveřích. 2. EGW o tomto článku věděla, věděla také, ţe jeho výtisk mají v domě, ale tvrdila Batesovi, ţe ho prý nečetla 3. Šla do domu Turnera, kde se s ním setkala a strávila údajně celé dvě hodiny sama (?) v místnosti jeho domu, pak odešla. 4. Další ráno na ní Turner naléhal, aby mu sdělila obsah svého vidění a kdyţ to nakonec udělala, řekl jí „to je to samé, co jsem říkal minulý večer“. 5. Z dalších let činnosti EGW víme, ţe velmi mnoho opisovala a kopírovala a ţe dokonce i části jejích vidění jsou převzaté z knih publikovaných dříve.

Lze uzavřít, ţe na základě uvedených faktů existuje oprávněná moţnost, ţe „inspiraci“ pro své první vidění o zavřených dveřích získala EGW čtením článku J. Turnera. V dopise J. Batesovi se to, zdá se, snaţí velmi neumělým způsobem zakamuflovat a odvrátit od takového spojení podezření.

Celé znění jejího dopis + komentář D. Ratzlaffa zde: http://www.ellenwhiteexposed.com/egw99.htm


http://www.ellenwhiteexposed.com/israel_article.htm



Měsíce planet a vysocí lidé na Jupiteru

Z pera J. N. Loughborougha máme tento záznam vidění EGW:

Jednou večer, během výše zmíněné konference, v domě p. Curtise a za přítomnosti br. Batese, který ještě neměl jednoznačný postoj k viděním (EGW), začala EGW během svého dalšího vidění mluvit o hvězdách a podávala nadšený popis růţově zbarveného pásu, který viděla na povrchu jedné planety, a dodala „vidím čtyři měsíce“. „Oh“ řekl br. Bates, „ona vidí Jupiter!“ Pak, zatímco dělala pohyby jakoby cestovala prostorem, začala (EGW) podávat popis pásů a prstenců v jejich neustále se měnící kráse a řekla „vidím sedm měsíců“. Br. Bates zvolal „Ona popisuje Saturn.“ Pak řekla „vidím šest měsíců“ a ihned začala popisovat „otvor do nebes“ s jejich slávou a nazvala to vchodem do více prosvětlené oblasti. (J.N. Loughborough, Great Second Advent Movement, p. 258)

K tomuto vidění nalezneme u Loghborougha ještě jeden citát, tentokrát z dopisu pí. Truesdailové z 27. ledna 1891:

To bylo její (EGW) první vidění světa planet. Poté, co nahlas spočítala měsíce Jupiteru, a brzy potom i Saturnu, podala krásný popis jeho prstence. Pak řekla „obyvatelé jsou vysocí, majestátní lidé, rozdílní od obyvatel Země. Hřích tam nikdy nevešel. (J.N. Loughborough's "The Great Second Advent Movement, p. 260-261)

Pravděpodobně nejvíce zaráţející je zde popis ţivých bytostí na Saturnu (či Jupiteru). Takovéto tvrzení bylo moţná akceptovatelné v r. 1846, ale ve světle dnešních poznatků je to nepřijatelné. Dnes víme, ţe tyto planety nemají pevný povrch, ale pouze kapalný, tvořený oceánem tekutého vodíku. Atmosferický tlak na těchto planetách je milionkrát větší neţ na Zemi. Planety byly prozkoumány různými sondami a nebylo zde objeveno nic, co by detekovalo jakoukoli formu ţivota.

Podivný je však také počet měsíců jednotlivých zmíněných planet. Dnes víme, ţe Jupiter má 63 přírodních satelitů. První satelity Jupiteru byly objeveny Gaileem v r. 1610 a jednalo se o čtyři největší. Další byly objeveny aţ v r. 1892. Je tedy zřejmé, ţe EGW udávala počet tehdy známých měsíců Jupitera a ne jejich skutečný počet. Podobně Saturn má 56 měsíců a nikoli pouze sedm a Uran má 27 měsíců a nikoli šest.

CASD na obranu EGW tvrdí, ţe Bůh dává ve vidění poznat pouze to, co je zjistitelné dobovými prostředky. Proto údajně EGW neviděla všechny měsíce. Můţeme se však ptát, jak je moţné, ţe měsíce neviděla, kdyţ musela být tak blízko, ţe viděla údajné obyvatele planety. A navíc pozdější objevy dalších měsíců musejí nutně v budoucnu vést ke vzniku pochybností o pravosti původního vidění, proto tento argument z řad CASD ztrácí smysl.

D. Anderson nabízí jiné moţné vysvětlení:

Na počátku r. 1846 na tom Whiteovi nebyli moc dobře. Byli chudí a bez prostředků. Mnoho lidí se na vize Ellen Whiteové dívalo skepticky, Více neţ cokoli jiného proto potřebovali, aby nějaký bohatý a vlivný přítel sdílel jejich víru. Naštěstí pro ně tu takový člověk byl – Joseph Bates, bývalý námořní kapitán, se kterým se Whiteovi setkali na jaře 1846. Byl zde však jeden problém. Ačkoli Bates byl jiţ starší muţ, stále mu to velmi dobře myslelo a on měl o vizích EGW pohybnosti. White se ho pokoušel získat, ale bez výrazného úspěchu. Avšak v listopadu se vše změnilo. Na malém setkání, kde byl přítomen Bates a pár skalních příznivců, měla EGW speciální vidění na téma astronomie, která „náhodou“ byla oblíbeným hobby Josepha Batese. Jaká to jen byla šťastná náhoda!

Jakmile Ellen upadla do vidění, br. Bates byl bezpochyby uchvácen podívanou, kdy se devatenáctileté děvče začalo pohybovat jakoby letělo skrze vesmír. Jak Bates naslouchal, Ellen popisovala různé detaily našeho solárního systému a takzvanou „mezeru v souhvězdí Orion“. Bates tuto mezeru pozoroval jiţ o mnoho let dříve, kdyţ se plavil na lodi na jiţní polokouli. Díky nedávným pozorováním Williama Parsonse bylo téma Orionu tehdy ve středu zájmu. A právě před měsícem J. Bates publikoval traktát „Otvor nebes“ (The Opening Heavens), v němţ vycházel z Parsonsových objevů. Nicméně EGW ujistila Batese, ţe neměla ţádné předchozí znalosti astronomie.


pí. Truesdailová, která byla vidění také přítomná, popisuje, jaký efekt to na Batese mělo:

Bylo evidentní z úsměvu na tváři br. Batese, ţe ho jeho dosavadní pochyby, co se týká zdroje vidění, rychle opouštěly. My všichni jsme věděli, ţe kapitán Bates byl velkým milovníkem astronomie a ţe pro naše poučení nám často určoval mnoho nebeských těles. Kdyţ sestra Whiteová po skončení vidění odpověděla na jeho otázku, kdy potvrdila, ţe nikdy nestudovala ani jinak nezískala informace v tomto směru (tj. o astronomii), byl naplněn radostí a štěstím. Chválil Boha a vyjádřil svoji víru, ţe toto vidění týkající se planet bylo dáno proto, aby nemusel jiţ nikdy pochybovat. (Dopis pí. Truesdailové z r. 1891)

Je známo, ţe od toho dne Bates bezvýhradně Whiteovým věřil.

Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/criticb.htm

http://www.ellenwhiteexposed.com/criticb.htm


5. Různé

Zatčení a soud s Israelem Dammonem 15. února 1845

V sobotu 15. února 1845 se ve městě Atkinson pořádalo shromáţdění v domě Jamese Ayera. Celé shromáţdění vedl Israel Dammon (bývalý námořní kapitán z Exeteru) a shromáţdění se účastnila také Ellen Harmonová a James White. Průběh shromáţdění byl natolik hlučný, ţe musela být přivolána policie a I. Dammon byl zatčen pro rušení veřejného pořádku. V r. 1860 tuto událost EGW zmínila ve Spiritual Gifts, Vol. 2, na str. 40-42.

Jak taková shromáţdění vypadala, si můţeme udělat obrázek z následujícího citátu

Shromáţdění ostatních (navštěvovaná slečnou Harmonovou), která se konala téměř výhradně v soukromých domech, byla charakterizována „svatým políbením na pozdrav, hlasitým vykřikováním a zpěvy, fyzickým padáním na zem (prostrations), promiskuitním mytím nohou (muţi ţenám a naopak), opakovanými křty ponořením, podivnými exhibicemi dobrovolného pokoření (plazení se, štěkání) a prezentací několika vizionářů (většinou ţen).

Zdroj: Dorinda Baker: Pitcataquis Farmer, 7 March 1845; Emily C. Clemons: J.V. Himes to William Miller, 12 and 29 March 1845, as quoted in Ronald Numbers, Prophetess of Health, p. 17; Mary Hamlin: M.C. Stowell Crawford to Ellen White, 9 October 1908; Phoebe Knapp: White to Loughborough, 24 August 1874.

V r. 1985 tento případ zkoumal student Andrewsovy univerzity Bruce Weaver a napadlo ho projít místní tisk, zda se o případu nedozví další podrobnosti. Ke svému překvapení našel výtisk Piscataquis Farmer ze 7. března 1845, kde byl zaznamenán velmi podrobně celý soudní proces s I. Dammonem. Celá událost tehdy pravděpodobně vzbudila velký ohlas, protoţe jí byla věnována nezvykle velká část ve zmíněných novinách. Díky tomuto záznamu máme dnes jedinečnou moţnost prozkoumat, co přesně se tehdy odehrálo.

Celý problém dnes nespočívá v tom, ţe by zprávy svědků pod přísahou (20 svědků obţaloby a 18 svědků obhajoby) byly ve vzájemném rozporu. Naopak tyto zprávy vzájemně souhlasí. Problém je v tom, ţe celá událost, jak je vykreslena při soudním líčení a z výpovědí svědků, se zásadně liší od toho, jak ji popisuje EGW. Máme zde tedy dva popisy událostí - jedna je od svědků pod přísahou (většina z nich byli věřící lidé, kteří takovou přísahu brali velmi váţně) a druhá od údajného Boţího proroka.

EGW: Kdyţ šerif s pomocníky přišel pro I. Dammona, „Duch Páně na něm (Dammonovi) spočinul, jeho síla odešla a on klesl bezmocně na podlahu“. Kdyţ se ho muţi snaţili odtáhnout „nemohli s ním pohnout ani o pár palců“ protoţe „moc Boţí byla v místnosti a sluţebníci Boha měli tváře osvícené jeho slávou. Především však tvrdila, ţe „nekladli ţádný odpor“. Pokoušelo se ho údajně odnést dvanáct muţů, ale „starší Dammon byl drţen Boţí mocí po čtyřicet minut a ţádná síla těchto muţů ho nemohla zvednout z podlahy, kde bezmocně leţel“.

Výpověď šerifa Moultona: Šerif vypověděl, ţe kdyţ Dammonovi oznámil, ţe je zatčen „skočilo na něj několik ţen, zavěsilo se na něj a on na ně.“ Moulton také řekl, ţe „odpor, který kladli, byl tak velký, ţe musel dvakrát poslat pro posily, aby pomohli jemu a jeho třem asistentům. Byl nám kladen odpor jak od muţů, tak od ţen“ . EGW: Při soudu „byl Dammon poţádán, aby (soudu) podal krátké shrnutí své víry.

Záznam ze soudního líčení: Soud shovívavě dovolil Dammonovi mluvit (o své víře).

EGW: Dammon byl (přítomnými) poţádán, aby zazpíval jednu z jejich hymnů.


Záznam ze soudního líčení: Vězeň a jeho svědci poţádali soud o svolení a zazpívali „Kdyţ jsem byl tam dole v zemi Egyptské...“

EGW: (Dammon) byl propuštěn

Záznam ze soudního líčení: Zatčený (I. Dammon) byl odsouzen na 10 dní

Srovnání obou zmíněných dokumentů nutně vede k váţným otázkám ohledně čestnosti a integrity EGW v prezentaci jejích záţitků a vznáší otázku, jak je to s ostatními jejími písemnostmi.

Záznam soudního procesu pomáhá dále rozpoznat aktivitu EGW v raných letech adventismu:

Z dochovaných písemností různého druhu i ze zmíněného soudního zápisu lze dále rozpoznat, ţe EGW v prvních letech pro r. 1844 podporovala a sama se aktivně účastnila praktik označovaných obecně jako fanatismus: skrze svá vidění propagovala učení o zavřených dveřích, vzájemné mytí nohou muţů a ţen a svaté líbání. Sama na sobě demonstrovala a nutila druhé k povinnému překřtění, praktikovala „svatý smích“ a „vykřikování v Duchu“, padala na zem „zasaţena Duchem“, pouţívala frázi „jdi do pekla“ a byla zastáncem postoje „nepracovat“ kvůli brzkému konci světa. V těchto letech, ale i později se neubránila stanovování různých dat pro Kristův příchod - ţádné z nich se nenaplnilo.

Na závěr informace o Izraelu Dammonovi:

V letech 1844-46 byl jedním z vůdců adventismu. Byl přítelem Whiteových a doprovázel je na některých jejich cestách. V r. 1846 při jedné cestě s Whiteovými byl svědkem, jak při vidění EGW, které dostala v kočáře taţeném značně divokým koněm s nevypočitatelným chováním, tento kůň sám od sebe tiše stál se skloněnou hlavu a vypadal jako kdyţ spí. Poté zůstal aţ do konce jejich cesty mírný a klidný. Dammon byl také svědkem mnoha dalších vidění EGW a znal její podporu pro učení o zavřených dveřích. Přes tyto zkušenosti přestal jako jeden z prvních jiţ v r. 1846 EGW povaţovat za proroka a ukončil styky s Whiteovými. On a jeho ţena, jak napsal později v písemném vysvětlení, se rozhodli nadále důvěřovat pouze a jedině Písmu, protoţe zde (v učení EGW) viděl rozpory. Z jeho případu lze vidět, ţe být svědkem zázraku/ů nemusí být pro víru jednotlivce rozhodující kritérium.

Podrobná analýza celého případu včetně zápisu ze soudního jednání zde: http://www.ellenwhiteexposed.com/israel.htm

Konference GK CASD v r. 1919

Tato konference se konala čtyři roky po smrti EGW v budově vedení církve v Takoma Park, Wahington D.C. a zúčastnili se jí všichni v té době nejvýše postavení vedoucí církve, teologové, editoři a učitelé (například A. G. Daniels, W. W. Prescott aj.). Cílem bylo dospět k všeobecně přijatelnému rozhodnutí, jak se má církev postavit k dílu a sluţbě EGW. Z této konference je k dispozici její doslovný záznam. Jedná se o 2400 strojem psaných stránek, které byly přepsány ze stenografického záznamu, a které byl odtajněny aţ v r. 1974 (utajení tohoto zápisu na celých 50 let bylo nařízeno tehdejším prezidentem GK A. G. Danielsem po skončení konference). Během konference byl na vedení církve jedenáctkrát (!) vznesen dotaz/poţadavek na to, aby bylo učiněno autoritativní rozhodnutí o inspiraci EGW a jedenáctkrát se vedení církve ve svých odpovědích vyhnulo jakémukoli rozhodnutí v této otázce. Důvod je zřejmý: dokonce i po smrti EGW zůstal její vliv na členskou základnu církve natolik významný, ţe následky z případného oficiálního prohlášení, které by diskreditovalo její sluţbu, by byly pro existenci církve natolik riskantní, ţe tehdejší vedení se k tomuto kroku neodhodlalo. Nakonec bylo rozhodnuto nechat v tichosti mýtus EGW dále "ţít" a doufat, ţe budoucí vývoj nebude mít pro církev fatální důsledky.

http://www.ellenwhiteexposed.com/israel.htm


Ze záznamu je však zřejmé, ţe neoficiálně se vedení církve shodlo na těchto kritických bodech týkajících se EGW: 1. EGW nebyla verbálně (doslovně) inspirována. 2. EGW nebyla neomylná jako osoba.

3. EGW nebyla neomylná ve své exegezi biblických textů. 4. EGW není autoritou, podle které lze určit, který překlad Bible je ten pravý. 5. EGW není přesná, co se týká historie ani co se týká naplnění historických proroctví. 6. EGW není moţno pouţít jako autoritu při výkladu sporných míst Písma. 7. Rady EGW týkající se zdravotní reformy nejsou všeobecným pravidlem, které platí pro všechny. 8. EGW opakovaně kopírovala od jiných autorů aniţ by uvedla zdroj, a přitom tvrdila, ţe to, co napsala, pochází z Boţí inspirace. 9. Inspirovanost EGW od Boha je diskutabilní. 10. Jiní lidé museli dělat korekci děl EGW před jejich vydáním.

Vybrané citáty ze zápisu konference: F. M. Wilcox: Rád bych se zeptal bratře Danielsi, zda můţe být akceptováno jako jistý druh pravidla, ţe s. Whiteová se mohla mýlit v detailech, ale v obecných věcech a radách mohla být autoritou?.... Buď Pán skrze ní mluvil nebo ne. A. G. Daniels: [o knize Sketches From the Life of Paul] Z jejich knihy [Conybeara a Howsona] bylo tak mnoho vloženo do Sketches From the Life of Paul, aniž by byl uveden jediný odkaz či citace... Zjistil jsem to, četli jsme ji s br. Palmerem, kdyţ jsme ji získali a sehnali jsme si i knihu Conybeara a Howsona a také Wylieho knihu History of Reformation a četli jsme slovo za slovem, stránku za stránkou, ţádný odkaz a já skutečně neviděl žádný rozdíl, dokud jsem je nezačal srovnávat. Předpokládal jsem o nich, že to je vlastní práce s. Whiteové!

W. W. Prescott: Kdyţ jsem o tom mluvil s W. C. Whitem... otevřeně mi řekl, ţe když připravovali Great Controversy (Velké drama věků), tak pokud v jejích [EGW] spisech nenašli nic k dané kapitole, co se týkalo historických souvislostí, vzali jiné knihy [ne od EGW] ... a použili z nich potřebné pasáže. G. B. Thomson: Myslím, ţe jsme v této situaci kvůli špatnému informování našich členů. Kdybychom je vždy učili pravdu v této otázce [EGW], neměli bychom nyní v naší denominaci žádné problémy ani hrozbu šoku. Ale šok je zde, protože jsme neučili pravdu.

A. G. Daniels: My jsme problém nevytvořili, že? ... vše bylo provedeno pod jejím dohledem. Pokud je zde nějaký problém, vytvořila ho ona, ne?

Finanční situace a ţivotní styl Whiteových

V prostředí CASD se můţeme setkat často s názorem, ţe EGW byla chudá ţena, která ţila ţivot plný sebezapření. Poukazuje se především na to, ţe v prvních letech ţili s J. Whitem prakticky bez prostředků.

Z dochovaných záznamů je však také jisté, ţe jiţ v 50. letech vydělávali Whiteovi značné částky na prodeji publikací EGW. Stále rostoucí počet členů CASD vytvářel neustále aktivní okruh zákazníků, kterým byly publikace s „prorockým slovem“ neustále doporučovány a očekávalo se, ţe si je členové budou kupovat pro


sebe i pro své sousedy a známé. Koupě knih EGW byla opakovaně doporučována přímo autorkou samotnou v církevním tisku:

Větší knihy, Patriarchové a Proroci, Velký spor a Touha věků by měly být prodávány všude. Tyto knihy obsahují pravdu pro tento čas - pravdu, která by měla být hlásána ve všech částech světa. Nic by nemělo bránit jejich prodeji. Mohlo být prodáno mnohem více našich velkých knih, kdyby členové církve prozřeli a uvědomovali si význam pravd obsaţených v těchto knihách a kdyby uskutečňovali svoji zodpovědnost za jejích šíření. Moji bratři a sestry, nevynakládáte nyní žádnou snahu na šíření těchto knih? Pracujte horlivěji. (z článku EGW v Southern Watchman, Jan. 15, 1903)

Dobová kritika prodejní ceny knih EGW:

Toto svědectví se jeví jako velmi důleţité vzhledem k tomu, ţe se zabýváme tím, za jakou cenu se tyto knihy prodávají. Knihy této velikosti a vazby se obvykle prodávají po 50 centech. Testimonies se však prodává za 1.50$ za svazek. A nyní zde máme přímé pokyny pocházející z „boţího zdroje“, které volají všechny ke koupi těchto knih. Pokud tato Svědectví (Testimonies) obsahují „zjevenou Boţí vůli“, proč je potom neprodávat za dobrovolnou cenu (orig.: „live and let live price“)? Potřebuji k tomu říkat více? (The Claims of Mrs. Ellen G. White, tract No. 1, issued by the SDA Church, Norwich Town, Conn., 1890, http://www.ex-sda.com/newpage25.htm)

Jiţ koncem 50. let vydělávala EGW na svých knihách přes 1000$ ročně (coţ je v přepočtu na současný kurz cca 22 000$). Tato částka postupně stoupala a v 90. letech jiţ činila 8 000-12 000$ ročně (cca 175 000 - 265 000$ dle současného kurzu). Během svého ţivota EGW na prodeji svých knih získala celkem cca 100 000$ (v přepočtu na současný kurz dolaru to činí přibliţně 2,2. mil. $).

EGW si však také nechávala platit za své články do církevního tisku (je zajímavé, ţe jinak byla většina článků poskytnutých do církevních periodik dodávána zdarma a autoři nebrali ţádný honorář). I James White psal knihy z nichţ byl pro oba jistý příjem. Dále měli oba dva stálý kazatelský plat od CASD a také příjmy z podnikání, jehoţ se účastnil James White. Je pravdou, ţe podle ţivotních standardů 19. století byli Whiteovi velmi bohatí. Ano, dávali jistě peníze do církevních projektů, ale také je zřejmé, ţe ţili ţivot „bohatých a slavných“.

EGW navštěvovala exkluzivní lázně a zdravotní zařízení, oblékala se do drahých šatů, jídala výběrové potraviny a pravidelně maso. Ve svých dílech EGW kritizovala utrácení peněz za fotografie, ale přitom Whiteovi čas od času utráceli za fotografie značné sumy. V jednom dopise poslaném Jamesovi v r. 1876 je uvedeno, ţe utratili 500$ za negativy (v přepočtu na současný kurz to dělá cca 8 400$). EGW také hodně cestovala, a to i mimo Ameriku do Evropy a Austrálie, a to v té době nebyla nejlevnější záleţitost (část nákladů však pravděpodobně platila církev).

V posledních desetiletích EGW zakoupila velkou vilu Elmshaven situovanou v exkluzivním Napa Valley. Měla zde početné sluţebnictvo (vlastní zdravotní sestru, kuchaře, švadlenu, opisovače, sekretáře aj.). Je samozřejmě moţné, ţe alespoň někteří z celkem 14 lidí, kteří v její vile pracovali, byli dobrovolníci či zaměstnanci církve, přesto se však jedná o značný počet.

Z výše uvedeného samozřejmě není moţné jednoznačně posuzovat motivy či charakter člověka, ale je jisté, ţe adventismus byl pro Whiteovi značným zdrojem příjmů.

Další informace moţné nalézt zde: http://www.ellenwhiteexposed.com/egw25.htm

http://www.ex-sda.com/newpage25.htm



6. Zdravotní reforma

Předběhla EGW svojí zdravotní reformou dobu?

To, co údajně EGW ve vidění obdrţela jako nové světlo, bylo jiţ dávno známé. Většina bodů zdravotní reformy šířených v CASD pod vlivem EGW od poloviny sedmdesátých let byla řadou zdravotních reformátorů publikována o mnoho let dříve. a) John Wesley (Metodisté) Věřil, ţe zdraví a uzdravování jsou integrální součástí evangelijní zprávy. Sám studoval medicínu, pouţíval přírodní prostředky k uzdravování svých pacientů a je autorem řady knih na téma zdravotní reformy. Propagoval zejména: střídmost v jídle i pití, byl proti lékům, jako jsou opiáty a chynin, doporučoval chůzi dvě hodiny denně, doporučoval cvičení na čerstvém vzduchu, vyhýbání se vysoce sezónnímu ovoci, roky se vyhýbal pití čaje, zavrhoval tabák.

b) Joseph Bates (adventista) Jeden ze zakladatelů adventismu, který dávno před tím, neţ se EGW začala věnovat zdravotní reformě, působil jako zdravotní reformátor. Propagoval zejména škodlivost tabáku, dýmek a alkoholu. c) M. L. Shewová a její zdravotní reforma V r. 1844 (celých 19 let před tím, neţ měla EGW své první „vidění“ o zdravotní reformě) publikovala jiţ 3. vydání (!) své 156 stránkové publikace o zdravotní reformě nazvané Water Cure for Ladies: a Popular Work on the Health, Diet, and Regimen of Females and Children, and the Prevention and Care of Diseases (překlad tohtoto dlouhého názvu zní: Vodoléčba pro ţeny: populární studie na téma zdraví, diety a ţivotosprávy pro ţeny a děti a prevence a péče o nemocné). Ve své knize například tvrdila (shodně s pozdějšími výroky EGW): alkohol je smrtící jed, léky jsou často velmi škodlivé, vyhýbejte se solení jídel, koření jako muškát, pepř a ocet jsou škodlivé, tabák je velmi škodlivý jed, denní koupele, cvičení a čerstvý vzduch jsou důleţité pro dobré zdraví, místo másla pouţívejte krém, sýr je těţký k trávení, nejzdravější způsob sloţení stravy je vegetariánství, jednotlivá jídla by měla následovat po šestihodinové pauze. Dvě jídla denně jsou lepší pro lidi se

sedavým způsobem ţivota, Čerstvý chléb by se neměl jíst dokud je teplý.

d) Prorok Joseph Smith (Mormoni) V r. 1833 (13. let před EGW) obdrţel tento „kolega prorok“ ve svém „vidění“ vizi zdravotní reformy. Její základy nastínil v knize Doctrine and Covenant (kap. 89, v.5-17): zákaz alkoholu a pití vína, zákaz tabáku, horké nápoje (šaj a káva nejsou vhodné pro tělo), ovoce, zelenina a obiloviny přinášejí tělu zdraví, maso je dovoleno, ale mělo by se jíst zřídka.

e) Sylvester Graham – zdravotní reformátor V r. 1849 publikoval knihu Lectures on the Science of Human Life (Lekce z vědy lidského ţivota), kde tvrdí: vyhýbejte se všem stimulujícím a nepřirozeným jídlům, jezte zeleninu a čistou vodu, máslo pouţívat pouze zřídka, čerstvé mléko a vejce nejsou zakázány, ale nedoporučují se často, podobně sýr,


koření (pepř, muškát, skořice) působí příliš vzuršivě a vyčerpává organismus, čaj, káva, tabák a alkohol jsou jedy pro organismus, nedoporučuje sladké pečivo (kromě ovocných koláčů), spánek je nejkvalitnější před půlnocí, doporučuje ranní koupel, oblečení by nemělo omezovat, veškeré léky jsou zlo pro organizmus.

Kde EGW získala „inspiraci“ pro svoje vidění týkající se zdravotní reformy?

Jedním z velmi známých zdravotních reformátorů 19. století v USA byl Dr. James Caleb Jackson. Narodil se v r. 1811 a v mládí měl váţné zdravotní problémy, ze kterých se ale nakonec uzdravil díky vodoléčbě. Tu pak, spolu s dalšími zdravotními principy, propagoval celý ţivot jako lékař. Zaloţil vlastní k liniku pojmenovanou Our Home on the Hillside (Náš domov na svahu kopce). Jeho pacienti zde nesměli jíst maso, pít kávu, čaj, alkohol a kouřit. Strava se skládala především z ovoce, zeleniny a celozrného pečiva. Propagoval také pouze dvě jídla denně. Jackson jako první objevil pozitivní účinek studených cereálních snídaní a vymyslel pečivo Granula (jehoţ součástí byla grahamová mouka). Jiţ z tohoto krátkého úvodu je zřejmé, ţe zde existují výrazně podobné prvky s tím, co na základě svých „vidění“ propagovala EGW. Pravdou je, ţe kdyţ v polovině 70. let začala v CASD zdravotní reforma, mnozí, kteří znali Dr. Jacksona, vznášeli dotazy na EGW, zda jsou její rady převzaté od něj. EGW ovšem jakoukoli spojitost popírala. Sama EGW si ovšem této souvislosti byla vědoma, jak dokládá úryvek z dopisu jejímu synovi: Setkali jsme se zde s ţenou, která byla v Our Home v Dansvillu (klinika Dr. Jacksona), kdyţ jsme tam byli my.... Učinila poznámku... ţe se jí zdálo jakoby opět poslouchala Dr. Jasksona. Tím myslela moje kázání na shromáţdění... ( Ellen White, Letter 3, 1865. Edsonovi a Williemu Whiteovým, červen 13, 1865, MR 5, p. 384) EGW se dokonce musela hájit v církevním tisku, kde odpovídala na otázky: Otázka: Obdrţela jsi své vidění o zdravotní reformě před tím, neţ jsi navštívila zdravotní institut v Dansvillu a před tím neţ jsi cokoli o tomto tématu četla? EGW: Nenavštívila jsem Dansvill před srpnem 1864, coţ bylo čtrnáct měsíců po té, co jsem dostala vidění. Nečetla jsem ţádné studie na téma zdraví, dokud jsem nenapsala Spiritual Gifts, svazky 3 a 4, Appeal to Mothers, a nenačrtla větší část mých šesti článků v šesti číslech časopisu How to Live. Nevěděla jsem, ţe existují takové publikace jako The Laws of Life (Zákony ţivota) vydané v Dansvillu N.Y. V době, kdy jsem měla své vidění, jsem ještě neslyšela nic o zdravotních studiích napsaných Dr. Jacksonem a dalších publikovaných v Dansvillu. Nevěděla jsem, že takové práce existují až do září 1963, kdy si jich můj manţel povšimnul v Bostonu (Mess), kde byly inzerovány v periodiku nazvaném Hlas Proroků jehoţ vydavatelem byl br. J. V. Himes. Můj manžel publikace z Dansvillu objednal a přijal je v Topshamu, (Maine). Jeho záleţitosti mu nedovolili nalézt si čas, aby je pročetl a já se je rozhodla nečíst, dokud nedopíšu svá vidění. Do té doby knihy zůstaly nerozbalené. (Second Advent Review and Sabbath Herald, October 8, 1867) V únoru 1864 však onemocněl jejich syn Willie zápalem plic a to vedlo Whiteovy ke zvýšenému zájmu o zdravotní reformu. Z dopisu Jamese Whitea je zřejmé, ţe ještě ten rok navštívili sanatorium Dr. Jacksona: V měsíci září 1864 jsme já a pí. Whiteová strávili tři týdny ve zdravotním institutu v Dansvillu, N.Y., nazvaném Our Home. Cílem naší návštěvy nebyla naše léčba, protože v té době jsme se těšili lepšímu zdraví než obvykle, ale abychom viděli a slyšeli co možno nejvíce, a byli tak schopni podat mnoha našim přátelům, kteří se o věc zajímají, nějakou definitivní zprávu. (James White, Op. cit. HL, No. 1, p. 12 in Ellen G. White Volume 2 The Progressive Years 1862-1876, page 83)


Whiteovi tedy během svého pobytu navštěvovali přednášky Dr. Jacksona a také zkoušeli dodrţovat nějaké dietní změny. Například o své neúspěšné snaze vypustit úplně sůl z jídelníčku píše EGW: Před mnoha lety, kdyţ jsme byli u Dr. Jacksona, zkusila jsem ji (sůl) úplně vypustit z jídelníčku, protože to obhajoval ve svých přednáškách. (Manuscript Releases vol. 5, p. 402) Víme, ţe EGW ve svých knihách radí připravovat jídlo pouze s minimálním pouţíváním soli. Uvedený citát má zvláštní význam, protoţe ukazuje, ţe alespoň některé body zdravotní reformy EGW znala a zkoušela ještě před svým viděním. EGW ujišťuje své čtenáře, ţe i přesto, ţe pobývala 3 týdny na klinice v Dansvillu, její texty o zdravotní reformě nic neovlivnilo: To, co jsem napsala a týkalo se zdraví, jsem nepřevzala z knih nebo časopisů. Kdyţ jsem dala do souvislosti věci, které mi byly ukázány, s jinými, vyvstala otázka „Viděla jsi časopisy The Laws of Life nebo Water Cure Journal? Odpověděla jsem ne, neviděla jsem ţádný z těchto časopisů. Řekli mi, to co jsi viděla, je shodné s většinou toho, o čem píší. Svobodně jsem mluvila s Dr. Layem a dalšími o věcech, které mi byly ukázány ve vztahu ke zdraví. Nikdy jsem neviděla žádnou práci pojednávající o zdraví. Poté, co mi bylo dáno vidění, se můj manţel začal zajímat o otázky zdraví. Během naší východní cesty obstaral knihy, ale já jsem je nečetla. Můj pohled byl čistý a já jsem nechtěla číst nic, dokud plně nedokončím své knihy. Moje vidění byla zapsána nezávisle na knihách či názorech druhých. (Manuscript Releases vol. 5, pp. 391, 392. - 1967) Z tohoto citátu je zřejmé, ţe: 1. Lidé si povšimli zřetelných podobností mezi spisy EGW a Dr. Jacksona. 2. EGW připouští, ţe James zakoupil sadu knih o zdraví ještě před tím, neţ zapsala obsah svého vidění. 3. EGW popírá, ţe by četla cokoli na téma zdraví před dokončením svých knih o zdraví. EGW tvrdila, ţe před zářím 1963 s s pracemi Dr. Jacksona neseznámila. Avšak kdyţ byl v lednu 1863 nemocný její syn Willie, Whiteovi se s pracemi Dr. Jasksona evidentně seznámili. Jejich vnuk Arthur White o tom píše: Naštěstí - bezpochyby skrze Boţí prozřetelnost - se do jejich rukou dostal, pravděpodobně „výměnou“ za výtisky Review, buď v Yates County Chronicle nebo z nějakého jiné časopisu, který z něho citoval, rozsáhlý článek nazvaný „Zápal plic, jeho příčiny, ošetřování a léčba“. Článek byl napsán Dr. Jamesem C. Jacksonem z Dansvillu, N. Y. (Arthur White, Progressive Years, Vol. 2, p. 13.) Víme tedy dále bezpečně, ţe Whiteovi četli nejméně jeden článek od Dr. Jacksona před tím, neţ EGW měla své vidění zdravotní reformy. Dokonce James White tento článek přetiskl v Review and Herald v čísle ze 17. února 1863. 13. srpna 1863, jeden měsíc před tím neţ James White tvrdil, ţe nemá ţádné informace o Dansville, mu Dr. Jackson napsal omluvný dopis, ţe dodávky jím objednaných knih mají zpoţdění. Zdá se tedy, ţe James psal Jacksonovi někdy v červnu, protoţe v prosinci 1864 tvrdil, ţe o osmnáct měsíců dříve (červen 1863) si v Dansvillu objednal nějaké knihy. Kdyţ knihy přišly, EGW tvrdila, ţe je ponechala zabalené, ale 12. prosince 1863 poslal poštou James svému nemocnému příteli Ira Abbeymu do Brookfieldu, N. Y. jednu z Jasksonových knih nazvanou Consumption. Vypadá to tedy, ţe knihy byly rozbalené nejméně devět měsíců před tím, neţ měla EGW své vidění! A dále je velmi pravděpodobné, ţe EGW četla článek, který James přetiskl z Laws of Life v Review and Herald 27. října. ( J.C. Jackson, "Which Will You Have, Hoops or Health?", Review and Herald, Oct. 27, 1863) Závěr: z uvedených záznamů a citátů je zřejmé, ţe EGW měla značnou příleţitost i čas seznámit se důkladně s publikacemi Dr. Jacksona před tím, neţ publikovala své vlastní články o zdravotní reformě. Jednoznačný důkaz samozřejmě neesistuje, ale je rozhodně k zamyšlení, ţe se načasování i obsah zdravotní reformy z pera EGW tolik podobá učení šířenému Dr. Jacksonem. Časová osa známých událostí:


1863 leden Whiteovi se dozvídají o Dr. Jacksonovi 1863 únor James publikuje v Review Jacksonův článek 1863 červen James píše Dr. Jacksonovi ţádost o knihy 1863 červen EGW má údajně „vidění“ o zdravotní reformě 1863 srpen Dr. Jackson píše Jamesovi omluvný dopis ohledně zpoţdění objednané dodávky knih 1863 září EGW tvrdí, ţe James teprve nyní poprvé slyšel o Dr. Jacksonovi 1863 říjen James v Review publikuje kapitolu z knihy Dr. Jacksona 1863 prosinec James posílá jednu z knih Dr. Jacksona nemocnému příteli 1864 červen EGW začíná publikovat své „How to Live“ články 1864 srpen Whiteovi navštěvují institut Dr. Jacksona Exkurz Ačkoli byl Dr. Jackson dobře obeznámen s p. Whiteovou, nikdy ji neakceptoval jako proroka. Po jím provedené lékařské prohlídce konstatoval, ţe příčinou jejích neobvyklých zdravotních problémů je hysterická neuróza. Více viz zde:

http://www.ellenwhiteexposed.com/refute4.htm

Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/refute9.htm

Tvrzení EGW týkající se zdraví

A) Vyvrácené omyly

CASD v případě prokázaného opisování EGW z jiných zdrojů často brání svého „proroka“ tvrzením, ţe Bůh EGW vedl svojí „inspirací“ tak, aby věděla, co od jiných autorů vybrat. To znamená, ţe v jejích spisech a radách by se něměly vyskytovat prokazatelné chyby. Podívejme se tedy na některá její tvrzení týkající se zdraví. Při jídle se nemá pít? EGW: Čím více tekutin se dostane do ţaludku s jídlem, tím je trávení jídla obtíţnější (Councels on Diet and Foods, p.420 – 1884) Samozvaní "odborníci" na výţivu říkají, ţe tekutina, kterou přijmete během jídla, rozředí ţaludeční šťávy, a tak zpomalí a ztíţí trávení. Ani tuto teorii nikdo ještě nepodloţil ţádným důkazem. Vědci se spíše shodují na opačném tvrzení, ţe pití během jídla trávení pomáhá, dokonce i tehdy, pokud pijete alkohol. Ten je však sám o sobě velmi kalorický, takţe pokud popíjíte, nedivte se přírůstkům tukových polštářků. Vţdy je třeba se řádně napít před i během jídla. Je to výborný tah u obézních lidí, kteří jsou na redukčních stravovacích dávkách a mají menší porce, neţ na jaké byly navyklí. Voda v ţaludku, případně s trochou rozpustné vlákniny, perfektně zasytí. Stačí velmi jednoduchá zkouška: Vypijte nalačno půl litru čisté vody. Snadněji se adaptujete na menší mnoţství jídla. Musíte však pít nekalorické tekutiny, ne pivo, víno, mléko, polévku ani slazené nápoje, pouze vodu. Teorii o "rozřeďování trávicích šťáv" pitím během jídla slyšíme jen z úst laiků, od ţádného odborníka ani z odborné literatury. (http://www.naseinfo.cz/zdravi/jake-lzi-o-jidle-se-traduji) Jíst se má pouze dvakrát denně? EGW: Většina lidí se těší lepšímu zdraví, kdyţ jí dvě jídla denně místo tří; (Christian Temperance and Bible Hygiene, p.59 - 1980) Někteří jedí tři jídla denně, ikdyţ dvě by více napomáhaly fyzickému a duchovnímu zdraví. Pokud jsou porušovány zákony, které Bůh stvořil k řízení fyzického systému, zajisté musí následovat trest. (Concels on Diet and Food, p. 142 - 1938) Neměla by se jíst více neţ dvě jídla denně. (Concels on Diet and Food, p.177- 1938) Pokud se třikrát denně pořádně najíme, tělo vytváří větší zásoby podkoţního tuku a navíc budeme po kaţdém jídle malátní. Správně se stravuje ten, kdo jí pravidelně pět, nebo i sedm menších porcí. Tři větší



http://www.naseinfo.cz/zdravi/jake-lzi-o-jidle-se-traduji


jídla a dvě menší jsou ideální. Ale kdo chce, můţe jíst i osmkrát, například si rozdělí dopolední a odpolední svačinu na dvě.(http://www.naseinfo.cz/zdravi/jake-lzi-o-jidle-se-traduji) Škodí maso dětem? EGW: Maso by se našim dětem nemělo podávat. (Councels on Diet and Foods, p.63) Aktuální lékařské poznatky: Ve výţivě staršího dítěte se naopak doporučuje podávat takové sloţky potravy, které obsahují dostatek ţivočišné bílkoviny, vápníku, ţeleza a dalších látek. Ţivočišnou bílkovinou se rozumí hlavně bílkoviny masa, mléka a mléčných výrobků. Postrádá-li strava dítěte dostatek vápníku, organismus se s tím sice dovede částečně vyrovnat, mohou však vznikat i křeče nebo se dlouhodobě projeví nedostatek vápníku sníţením pevnosti kostí. Osteoporóza dospělých s poruchami stability páteře či častými zlomeninami kostí můţe mít příčinu v nedostatečném příjmu vápníku v dětství. Ţelezo je stavebním kamenem řady enzymů. Jeho nedostatek můţe vést k anemii, nechutenství, častým infekcím apod. Přívod ţeleza je nejlépe zajišťován ze ţivočišných potravin. Některé rostlinné zdroje rovněţ obsahují ţelezo, ale díky ostatnímu sloţení těchto látek je ţelezo v trávicím traktu člověka méně absorbováno a můţe tak vzniknout jeho nedostatek. Vitamin B12 zajišťuje organismu také mnoho funkcí. Z jeho nedostatku vzniká tzv. perniciózní anemie a objevují se poruchy neurologické, např. s poruchou stability, čití, zvýšenou dráţdivostí apod. Hlavním zdrojem vitaminu B12 jsou opět ţivočišné produkty. (http://www.rodina.cz/clanek723.htm) Proti otravě strychninem neexistuje ţádný protijed? EGW: Byla mi ukázána větev a na ní velká plochá semena. Na nich bylo napsáno Nux vomica, strychnine. A po tím byl nápis Žádný protijed.... Kdyţ je brán v malých dávkách, má takový dopad, který nic nemůže potlačit (Spiritual Gifts, vol. 4, p. 138 – 1864) Dokonce ještě před tímto jejím viděním objevili vědci v Anglii v r. 1855, ţe jako protijed lze účinně pouţít dřevěné uhlí. Později vědci objevili, ţe protijedem jsou také barbituráty, tradiční léky na spaní. Způsobuje masturbace různá onemocnění? EGW: masturbace způsobuje bolesti v zádech, poškození mozku, rakovinu, onemocnění ledvin, jater, plic, malé oči a dokonce i smrt. (Testimonies, vol.2, p. 391, 402, 409, 481, Child Guidance p. 444) Ţádný z těchto důsledků moderní medicína nepotvrdila a je zřejmé, ţe plně odráţejí dobové názory 19. století. Je nejlepší spánek před půlnocí? EGW: Vím ze svědectví, která mi byla čas od času dána pro lidi pracující hlavou (duševní činnost), ţe mnohem lepší je spánek před půlnocí neţ po půlnoci. Dvě hodniny spánku před dvanáctou jsou lepší neţ čtyři hodiny po dvanácté.(Spiritual Gifts vol. 4, p. 136) Všechny výzkumy však zatím ukazují, ţe pro kvalitu spánku je důleţitá především pravidelnost a nikoli specifický čas.

http://www.naseinfo.cz/zdravi/jake-lzi-o-jidle-se-traduji

http://www.rodina.cz/clanek723.htm


B) Výţiva a hřích

EGW ve svých spisech dále často dávala do souvislosti morální důsledky a dodrţování zdravotních zásad. To je však nebiblické a v podstatě se jedná o „míchání hrušek s jablky“. Ti, kdo jedí maso, nebudou vzati do nebe? EGW: Mezi těmi, kdo čekají na příchod Páně, bude nakonec jedení masa zcela opuštěno; maso přestane být součástí jejich jídelníčku. (Councels on Diet and Foods, p.380,381 – 1890) Ani unce masa by se neměla dostat do našich žaludků. (Councels on Diet and Foods, p.380 – 1903) Dáváte na stůl máslo, vejce a maso a vaše děti to jí. Jsou vyţivovány věcmi, které podněcují jejich zvířecí pudy a pak přicházíte do shromáţdění a ţádáte Boha, aby poţehnal a chránil vaše děti. Jak vysoko myslíte, že vaše modlitby dosáhnou? (Councels on Diet and Foods, p.366) Není nyní čas, aby cílem každého bylo vzdát se jedení masa? Jak mohou ti, kteří usilují o to být čistí, zušlechtění a svatí, kteří smějí mít společenství nebeských andělů, pokračovat v jedení jídel, která jsou tak škodlivá duši i tělu? (Ministry of Healing, p. 317) Podle Písma však jedení masa není hřích: Kaţdý pohybující se ţivočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oţivené krví nesmíte jíst. (Gen 9,3-4) Máme zde o tom řadu příkladů: Boţí poslové jedli maso u Abrahama (Gn 18,1-8), Jeţíš jedl velikonočního beránka (lk 24,41-43), Pavel vybízí k tomu jíst vše, co se nabízí v masných krámech (1K 10,25-30) atd. Je však zaráţející, vzhledem k uvedeným citátům EGW, ţe ona sama maso prakticky po celý svůj ţivot jedla. Několikrát se masa pravděpodobně na čas vzdala, ale vţdy se k jeho jedení opět vrátila. Opět nám zde tedy uniká očekávaná integrita a osobní příklad údajného Boţího proroka. Exkurz EGW a její vztah k masu 1869 Od chvíle, kdy jsem přijala zdravotní reformu jsem neuhnula z vytyčeného kurzu ani i o píď. Neudělala jsem jediný krok zpět od té doby, kdy světlo z nebes k této věci poprvé zazářilo na moji stezku. Okamţitě jsem se distancovala od všeho, od masa a másla, od tří jídel... Opustila jsem ty věci z principu. Drţím se své pozice o zdravotní reformě z principu. (Testimonies, Vol. 2, pp. 371-372) 1873 Píše o svém výletu do Colorada, kde zmiňuje ţe jí ulovené kachny a srnčí (Manuscript Releases, vol. 14, p. 353) 1878 O vánocích jí srnčí. Píše: Měli jsme čtvrtku pečeného srnčího a nádivku... Všem nám to velmi chutnalo. Na trhu je zde mnoho zvěřiny. (Manuscript Releases Vol. 14, p. 318-319) 1880 Ve svém dopise ze Sanitaria píše sestře Elizabeth o tom jak se má a pochvaluje si dobré jídlo mezi něţ patří i kuřecí. (Manuscript Releases, Vol. 11, pp. 142, 147) 1882 Citát z dopisu EGW ţeně jejího syna Willyho: Mary, pokud pro mne můţeš sehnat krabici herinků, čerstvých, prosím udělej to. Ty poslední, co přinesl Willie jsou hořké a staré... pokud můţeš sehnat pár konzerv dobrých ústřic, vezmi je také... 1887 EGW oslavila svůj návrat z Evropy „velkou pečenou rybou“... Kdyţ během dalších let navštěvovala sanatorium v Battle Creeku, vţdy zde ţádala k jídlu pečená kuřata, coţ Kelloga a kuchaře, kteří byli oba vegetariáni, velmi konsternovalo... Na setkáních adventistů (camp meetings) byl Kellog údajně svědkem tohoto rozhovoru, kdy slyšel Edsona (J. E.) Whitea stojícího před stanem své matky, jak volá na zásobovače, který pravidelně přijíţděl: Zdravím, máte čerstvé ryby? Ne, zněla odpověď. A máte čerstvá kuřata? Opět byla odpověď záporná a J.E. zakřičel dost hlasitě „Matka si přeje kuřata. Raději byste měl nějaká rychle sehnat“. (dopis J.H. Kellogga Ballengerovi, Jan. 9, 1936) 1894 Na naléhání ţeny, která byla katolička, se EGW rozhodla vzdát se jedení masa. Tedy nikoli na základě vidění od Boha, které údajně dostala jiţ před 25 lety, ale na základě poznání, ţe je špatné zabíjet zvířata pro maso, které jí navíc sdělila osoba katolické víry. (Spalding and Magan, p. 38.) Ještě týţ rok se však vrací k jedení ryb. (Manuscript Releases, vol. 14, p. 330; Letter 128, 1896.)


Je hřích být nemocný? EGW: Být nemocný je hřích; neboť všechny nemoce jsou důsledkem přestoupení (Counsels on Health, p. 37 - 1866) V Písmu ale čteme něco jiného: Job měl tělo pokryté vředy, ale nezhřešil (Job 2,10); na dotaz učedníků, kdo zhřešil, ţe je ten muţ slepý, jim Kristus odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; (J 9,3) EGW byla během svého ţivota často nemocná. Zdá se, ţe opět pouţívá jiné měřítko pro sebe a jiné pro druhé. Je pití kávy a čaje hřích? EGW: Pití čaje a kávy je hřích, škodlivá slabost, která, jako jiná zla, škodí duši. (Councels on Diet and Foods, p.425) Bible: Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vţdyť je to posvěceno Boţím slovem a modlitbou. (1Tim 4,3-5) Je samozřejmé, ţe jakákoliv přemíra čehokoli škodí. I to, co běţně pokládáme za dobré (např. celozrné pečivo či ovocnou šťávu) nám můţe uškodit, pokud to nekonzumujeme s mírou. Podobně i s čajem a kávou se to zajisté nemá přehánět. Existuje dnes však řada studií, které ukazují, ţe pití zeleného či černého čaje a dokonce i kávy v mírném mnoţství má pozitivní účinky na organizmus. Avšak ať s tímto závěrem souhlasíte či nikoli, jedení či pití čehokoli není hřích. Apoštol Pavel píše: cokoli není z víry, je hřích. (Ř14,23) Problém hříchu nespočívá v jedení či nejedení v pití či nepití, ale v postoji, který zaujímám k Bohu. Sloţení naší stravy a nápojů nemá ţádný přímý vztah k našemu ţivotu víry a osobnímu vztahu k Bohu. Závěr Obránci EGW vţdy rychle reagují na kritiku tvrzením, ţe mnoho z jejích rad je i dnes stále uţitečných. Proti takovému tvrzení zde není argumentováno. EGW obhajovala jedení dostatečného mnoţství ovoce a zeleniny, pití čisté vody a vedla k dostatku odpočinku. To vše je jistě správné a dobré. Avšak je také zřejmé, ţe jejího učení obsahuje extrémy, které nejsou ani pravdivé, ani uţitečné a někdy mohou být přímo škodlivé. Pokud uváţíme, ţe její spisy o zdraví obsahují jak pravdu, tak leţ, vede nás to nezbytně k pochybnostem o tom, zda se opravdu jedná o vize pocházející od Boha a k úvaze, zda nám nejsou z jejího pera prezentovány pouze dobové poznatky a názory. Skutečnost, ţe sama autorka se neřídila zásadami, které předkládala svým čtenářům jako sdělené od Boha a ţivotně důleţité, dále výrazně sniţuje důvěryhodnost jejího poselství a vznáší otázky po pravosti jejích vidění. Další informace k tématu: http://www.ellenwhiteexposed.com/health.htm

http://www.ellenwhiteexposed.com/health.htm


7. Zázraky?

EGW a průběh jejích vizí

První „vidění“ měla EGW v 17. letech a do konce svého ţivota jich je zaznamenáno minimálně 400. Uvádí se však, ţe skutečný počet byl mnohem vyšší, cca 2000. Ke stavu, kdy měla vize, docházelo nejčastěji při modlitebních setkáních, ale také náhle při kázáních nebo hovoru s přáteli a dokonce i kdyţ byla o samotě. Popis průběhu vizí EGW: J. N.Loughborough (jeden z průkopníků adventního hnutí): Kdyţ začínala přicházet k vidění, vydala tři úchvatná zvolání „Glory!“ (Sláva!) druhé a zejména třetí stále slabší. Po čtyři aţ pět vteřin vypadala jako osoba, která upadla do mdlob či jako někdo, kdo ztratil svoji sílu; pak se najednou zdála být naplněna nadpřirozenou silou, někdy ihned vstala a chodila po pokoji. Během vidění často hýbala dlaněmi i paţemi ukazujíc napravo či nalevo, jak se otáčela její hlava. Všechny pohyby byly prováděny velmi ladným způsobem. Kamkoli se pohnuly její dlaně či paţe, nebylo moţné s nimi pohnout. Její oči byly vţdy otevřené, ale nemrkala; její hlava byla vzpřímená a dívala se vzhůru, ne však prázdným pohledem, ale s příjemným výrazem, který se od normálního stavu lišil pouze tím, ţe se zdála jako kdyţ se dívá na nějaký vzdálený objekt. James White - 1868 (manţel EGW, zakládající člen adventního hnutí a pozdější prezident GK CASD): 1. Je plně v nevědomém stavu o čemkoli, co se kolem ní děje... ale sama sebe vnímá jako mimo tento svět a vidí se v přítomnosti nebeských bytostí. 2. Nedýchá... během celé doby trvání vize, coţ trvá obvykle od 15 minut do 3 hodin. 3. Ihned jakmile upadne do vidění, ztuhnou jí svaly a klouby se zafixují, takţe ţádná vnější síla s nimi nemůţe hnout. Zároveň i její pohyby a gesta, které jsou časté a působí volně a ladně, nemohou být omezovány či kontrolovány ani sebesilnější osobou. 4. Kdyţ se probouzí z vidění, ať je den či se nachází v dobře osvětleném pokoji, kdyţ je noc, vţdy se jí zdá, ţe je v naprosté tmě. Její schopnost rozlišovat dokonce i mezi velmi jasnými objekty je omezena na vzdálenost pouhých několika palců od jejích očí. Zrak se jí navrací postupně, někdy trvá plné obnovení zraku aţ tři hodiny. Lékařské zhodnocení uvedených příznaků od Delberta H. Hoddera, M.D. (certifikovaný pediatr se specializací na neurologii, vystudoval na Loma Lindě) a Gregory L. Holmese, M.D. (ředitel oddělení klinické neurofyziologie a epilepsie v Bostonské nemocnici, přednáší také neurologii na Harvard Medical School): Shrnuto, vidění Ellen Whiteové byla typickými komplexními parciálními záchvaty (Complex Partial Seizers), které vykazují tyto charakteristiky:

paroxysmální (návalová) ztráta vědomí,

oči upřené vzhůru,

vizuální halucinace,

změny emocí,

automatizovaná gestikulace,

zachování schopnosti řeči,

pozáchvatové období (post-ictal-like period). Tvrdí se, ţe EGW během svých vidění nedýchala a přesto nikdy neměla cyanózu (zmodrání). Často tento jev bývá prezentován jako důkaz nadpřirozeného původu jejích vizí. Avšak je známo, ţe EGW během vidění často hovořila, coţ je aktivita, která vyţaduje vzduch. G. I. Butler v r. 1874 podpořil tento závěr, kdyţ řekl, ţe „její tvář si ponechala přirozenou barvu a krev obíhala, jak je


obvyklé“. V detailnější studii vizí EGW bylo poznamenáno, ţe kdyţ se probrala ze své vize, hluboce dýchala po dobu cca jedné minuty a brzy následovalo přirozené dýchání. Je moţné, ţe dýchání EGW při vidění bylo téměř nepostřehnutelné. V takovém případě by nebylo divné, aby si přítomní mysleli, ţe nedýchá vůbec. Je doloţeno u případů epilepsie spánkového laloku, ţe můţe na krátká období docházet k zastavení dýchání (apnoa), které je následované jeho zpomalením. Lennox má ve svém seznamu symptomů psychomotorických záchvatů uveden i fakt, ţe dýchání u těchto pacientů kolísá od stavů hyperventilace aţ ke stavům apnoa (tj. absence dýchání). Celková absence dýchání můţe trvat pouze po velmi krátké období, ale téměř nepostřehnutelné dýchání můţe přetrvávat i dlouhou dobu. Na závěr několik dobových svědectví, která nejsou v souladu s tradičním postojem CASD: Svědectví nejmenovaného očitého svědka (publikováno J. Whitem): Nemohu souhlasit s tím, že vidění Ellen mají boží inspiraci, jak si myslíš ty i ona; nicméně nepředpokládám v této záleţitosti ani nejmenší stín nečestnosti ani od jednoho z vás... myslím, že to, co ona i ty považujete za vidění od Pána je pouze druh náboženského snění, ve kterém se nekontrolovaně rozbíhá její představivost na témata o něž se hluboce zajímá. Kdyţ je tímto sněním pohlcena, je nepřístupná všem věcem okolo ní. Snění jsou dvou různých druhů, hříšná a náboţenská. Její patří do té druhé skupiny. (A Word to the Little Flock, p. 22 - 1847) Očitý svědek Isaac Wellcome (adventistický kazatel pokřetěný v r. 1844 Jamesem Whitem): Její nadpřirozené či abnormální vize nebyly ochotně přijímány jako vidění, ale jako duchovní nazření neviditelných věcí, coţ bylo zcela obvyklé mezi metodisty... Tyto její vize nebyly nic jiného než ozvěny (echa) kázání br. Turnera a dalších a my je považujeme za produkt vzrušené představivosti její mysli a nikoli za fakta. (Isaac Wellcome, History of the Second Advent Message (Yarmouth, Maine: Advent Christian Publication Society, 1874); Jacob Brinkerhoff, The Seventh-day Adventists and Mrs. White's Visions (Marion, Iowa: Advent and Sabbath Advocate, 1884), 4-6.) Očitá svědkyně Lucinda Burdicková (1845) popisuje průběh modlitebního setkání, kde EGW měla jednu ze svých vizí, a na závěr hodnotí: Brzy po tom (naše) důvěra a zájem o tento fanatický pár (EGW + James White) zmizela, protože její vidění nebyla pouze infantilní a zcela postrádající smysl, ale také absulutně si vzájemně odporující. Vzájmená intimita tohoto muţe a ţeny navíc vytvořila značný skandál, ale „řeči“ postupně utichly po jejich svatbě v r. 1846, rok po popisovaném incidentu. (Letter from Lucinda Burdick, Bridgeport, Connecticut, Sept. 26, 1908)

Nadpřirozená síla - drţení velké Bible?

V CASD se vypráví různé legendy o EGW a jednou z nejznámějších je ta o velké těţké Bibli, kterou údajně drţela po dobu 30 minut nad hlavou a bez toho, aniţ by se do ní dívala, v ní nacházela místa a ukazovala na ně prstem a daný text následně zpaměti citovala. Jaká psaná svědectví máme o této události k dispozici? 1) Popis z pera J. N. Loughborougha, který celou událost ovšem neviděl a sepsal ji na základě svědectví „z druhé ruky“ od přátel a rodiny EGW (tedy od těch, kteří v její prorocký dar věřili): V pokoji, kde k vidění došlo, leţela na psacím stole velká rodinná Bible. Byla to jedna z edice vytištěné v Bostonu Josephem Tealem v r. 1822. Kniha měla 18 x 11 palců (37,5 x 27,5 cm), byla 4 palce (10 cm) tlustá a vážila něco málo přes 18 liber (cca 9 kg). Kdyţ měla vidění, vstala, vzala tuto Bibli na svojí levou ruku, kniha spočívala otevřená a držela ji nataženou v pravém úhlu k tělu; a následně po dobu půl hodiny obracela listy a ukazovala na různé texty Písma, které pak opakovala, zatímco její oči byly


obrácené vzhůru opačným směrem od knihy. Její sestra Sarah nebo občas i jiná přítomná osoba se vţdy dívaly na kaţdá text, na který ukázala svým prstem, a jasně viděly, ţe v kaţdém případě vţdy nahlas opakovala text, na který prst ukazoval. Její matka řekla, ţe Ellen ve svém současném stavu „nebyla schopná, kvůli nedostatku síly, zvednout těţkou Bibli z psacího stolu; ale ve vidění ji drţela snadno, jakoby se jednalo o kapesní vydání Nového zákona“. (Great Second Advent Movement, p. 236-37) 2) Druhý popis je také od J. N. Lougrorougha, kde však cituje výpověď očitého svědka p. Luntové: Společně s mým otcem jsme navštívili setkání sestry Harmonové v Topshamu v r. 1845 a během tohoto setkání měla vidění. Bylo to poprvé, co jsme ji viděli, kdyţ měla vidění. Jednu z těch starých Biblí vlastnil br. Curtiss. Tuto velkou Bibli vzala sestra Harmonová z psacího stolu a jak obracela její listy, ukazovala na různé texty. Její oči se přitom dívaly nahoru směrem od knihy. Texty, které opakovala, byly buď slova poučení, povzbuzení nebo pokárání. Další zvláštností této manifestace byla pozice knihy. Ležela na její otevřené dlani v úhlu čtyřiceti pěti stupňů a nikdo jiný nebyl schopen drţet knihu v této poloze aniţ by mu vyklouzla z ruky; avšak sestra Harmonová drţela Bibli v tomto úhlu několik minut tak pevně, jakoby byla přilepená k její dlani. Mezitím chodila od jednoho k druhému v místnosti. (Ibid. p. 238) 3) Na konferenci GK CASD z r. 1919 (po smrti EGW) o tom také hovoří tehdejší prezident GK A. G. Daniels těmito slovy: Nuţe, kolik z toho je pravda a jak mnoho bylo do příběhu dodáno? Nevím. Ale nemyslím, že toto je druh důkazů, který bychom chtěli používat. 4) Návštěvníci White Estate v Takoma Park, Marylend mohou vidět těţkou Bibli, kterou EGW údajně drţela při svém vidění nad hlavou. Dochovala se následující událost z pera W. D. Slatteryho (bývalý člen CASD): Jako učitel jsem pro CASD naposledy pracoval v Pensylvanii a mojí pomocnicí zde byla pravnučka s. Whiteové. Diskutoval jsem s ní tuto předpokládanou událost a ona vyjádřila svůj souhlas s tím, ţe se to pravděpodobně nikdy nestalo. Telefonovala své matce, která pracovala ve White Estate ve Washingtonu, D.C., a zeptala se jí: Proč u vás stále ukazujete lidem tu velkou Bibli, kdyţ víte, ţe se ta událost nikdy nestala? A její matka odpověděla „Ale měla bys vidět výraz jejich tváří, když se na ní dívají!“ Více záznamů se o dané události nedochovalo. Z prvních dvou záznamů je zřejmé, ţe se v detailech liší. Především v úhlu, v jakém EGW knihu drţela, a pak dobou - očitá svědkyně mluví pouze o několik minutách. Je pravděpodobné, pokud se událost skutečně přihodila, ţe EGW drţela knihu v ruce, kdy horní část paţe byla podél těla, loket opřený o bok a předloktí v úhlu 45 stupňů vzhůru, dlaň nataţená. Tak předloktí spolu s dlaní působilo jako opora, na které spočívala kniha svým hřbetem. To umoţnilo EGW bez pohybu hlavy vidět text, aby na něj mohla nasměrovat svůj prst. Uvedená pozice by umoţnila i slabé dívce po nějaký čas drţet tak těţkou knihu. Citovat texty zpaměti pro ní pravděpodobně nebyl ţádný problém, protoţe byla horlivou čtenářkou Bible a v té době bylo běţnou praxí učit se texty nazpaměť. Znalost textů EGW prokázala mnohokrát při svých veřejných projevech, kdy texty často nečetla z Bible, ale citovala je zpaměti. Více o tématu velké Bible zde: http://www.ellenwhiteexposed.com/refute3.htm.

Světlo v místnosti, vůně růţí, výlet mimo tělo a opakovaná přítomnost mladého muţe vznešeného vzhledu

Kdyţ jsem se modlila a posílala své prosby, bylo zde, jako již více než stokrát předtím, jemné světlo kroužící kolem v pokoji a vůně podobná vůni růží nebo krásnému aroma květin. (MS 43a, 1901. Ellen G. White: The Early Elmshaven Years Volume 5 1900-1905, By Arthur L. White (1981), p. 53) EGW viděla světlo v místnosti a cítila vůni růţí více neţ ve sto případech. Podobných popisů nalezneme v dílech EGW celou řadu. V Písmu se nikde o ničem podobném nepíše. Je však třeba dodat, ţe efekt vůně růţí je často zmiňován v odkazech na psychické fenomény a spiritismus.



V listopadu 1890 jsem pracovala v Salamance, N.Y. a kdyţ jsem byla v spojení s Bohem při noční modlitbě, byla jsem vzata ze sebe (a přenesena) do shromáždní v různých státech, kde jsem předávala jasné svědectví k nápravě a k varování. V Battle Creeku byla svolána schůze kazatelů a všech zodpovědných za vydavatelství a další instituce a já jsem slyšela ty, kteří zde byli shromážděni... (Life Sketchges p.319) Tento citát je velmi zvláštní, protoţe to vypadá, jako by autorka měla zkušenost pobytu mimo tělo (tzv. OBE – Out of Body Experience). Takováto zkušenost bývá často záleţitostí spiritismu, a pokud se o podobných věcech v CASD mluví, je OBE chápáno jednoznačně jako nástroj Satana. Bible v souvislosti s proroky o OBE nemluví, vţdy se jedná o zkušenost přenesení v těle (př. Enoch Ţd 11,5; Elijáš 2Kr 2,1.5.10.11, Ezechiel Ez 8,1.3.7.14.6, Filip Sk 9,39.40 apod.). Jedinou známou výjimku můţe snad tvořit výrok ap. Pavla ve 2Kor 12,3, kde píše, ţe byl přenesen do ráje, ale neví, zda to bylo v těle nebo mimo tělo. Otázkou však je, zda zde Pavel nepopisuje spíše své vidění. Na druhou stranu OBE zkušenosti jsou běţné v Hinduismu, při transcendentální meditaci, New Age náboţenství a jiţ zmíněném spiritismu. Následující noc se mi zdálo, ţe do mého pokoje vešel mladý muž vznešeného vzření ihned poté, co jsem domluvila. Stejná osoba se mi čas od času zjevovala v důležitých snech během minulých dvaceti šesti letech, aby mne dával pokyny (vyučoval mne). (Signs of the Times, 11. Listopad 1875 citováno v Councels on Health, p. 465) I v řadě dalších svých citátů se o tomto tajemném průvodci zmiňuje a nazývá ho svým doprovázejícím andělem či andělským instruktorem. Tento průvodce se jí údajně opakovaně zjevoval a vedl ji celých 26 let. V rámci objektivního hodnocení je na místě připomenout zde jeden biblický text, kde apoštol Pavel říká: A není divu, vţdyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, ţe se jeho sluţebníci převlékají za sluţebníky spravedlnosti. (2Kor 11,14-15) Výše uvedené tři zvláštní nadpřirozené projevy je nesnadné hodnotit. Pravděpodobně se jedná o halucinace způsobené jejím onemocněním mozku. Musím však na tomto místě upozornit, ţe zde existuje také jistá, velmi znepokojivá moţnost, ţe se jedná o reálné projevy kontaktu s duchovním světem, který však nepochází od Boha. Tady se však dostáváme na velmi tenký led, a proto o tom zde raději nehodlám dále spekulovat. Pro tak závaţné tvrzení není dostatek jednoznačných důkazů.


8. E. G. Whiteová a její nemoc epilepsie spánkového laloku

V r. 1984 proběhlo z iniciativy White Estate setkání devíti profesionálních zdravotníků na univerzitě Loma Linda za účelem prošetření moţnosti, ţe EGW trpěla epilepsií. Skupina učinila závěr, ţe „neexistují ţádné přesvědčivé důkazy o tom, ţe by EGW trpěla jakýmkoli typem epilepsie“. Podívejme se nyní na názory odborníků, kteří nepatří do řad CASD.

Vyjádření od lékaře Charles D. Willise B.A., M.D.

(byl původně členem CASD) Ellen Whiteová je jasným případem epilepsie spánkového laloku (Temporal Lobe Epilepsy), která se také nazývá psychomotorická epilepsie či je v poslední době označována termínem komplexní parciální záchvaty (Complex Partial Seizers). Tito pacienti mívají také časté hysterické disociativní příhody (Hysterical Dissociative Episodes), které její neinformovaní současníci pokládali za "vidění". Obsah jejích vizí byl často paranoidní, protoţe se jedná o prominentní aspekt tohoto onemocnění. Pokud by žila ve dvacátém století, byla by bezpochyby evidována na neuropsychiatrické klinice, kde by ji zodpovědně diagnostikovali a léčili. Ani Bůh ani ďábel tedy nemají co do činění s jejími "vizemi". CASD je prakticky zaloţena na jejím poškození spánkového laloku zraněním způsobeným kamenem v dětství, které způsobilo její dočasný komatózní stav a následné změny.

Vyjádření od lékaře William S. Sandlera , M.D.

(psáno r. 1966, kdy mu bylo 91 let)

... o těchto věcech jsem před lety mnohokrát hovořil s br. Loughboroughem. Nikdy jsem pí. Whiteovou neviděl ve chvíli, kdy měla vidění. Ale z mnoha hovorů s ní osobně a s těmi, kteří ji viděli ve chvíli, kdy měla vidění, jsem došel k názoru, ţe se jednoznačně jednalo o kataleptické záchvaty. Nenacházím nic, co je uváděno ve spojitosti s jejími vizemi, s čím bych se osobně nesetkal u svých vlastních pacientů. A dále, jak převídal Dr. M. G. Kellog, neměla jiţ ţádné další vidění po menopauze. A je opravdu známo, ţe s touto změnou v ţivotě ţen projevy popisovaného onemocnění ustávají.

Epilepsie spánkového laloku

(TLE = Temporal Lobe Epilepsy) Jedná se o nejčastější příčinu parciálních záchvatů (partial seizures) a aury. Spánkový lalok je umístěn blízko ucha. Je to část mozku, která zpracovává čichové podněty a kde u člověka dochází k rozhodování, zda vyjádřit své myšlenky, či zda zůstat potichu. TLE často začíná v dětství. Opakované záchvaty TLE mohou poškodit hippocampus, část mozku, která je důleţitá pro paměť a učení. I přesto, ţe toto poškození postupuje jen velmi zvolna, je důleţití začít léčit TLE co nejdříve.

Zdroj: http://www.ehealthmd.com/library/epilepsy/epi_kinds.html#temporal

Obecně známe doprovodné syndromy epilepsie spánkového laloku projevující se i u EGW:

1) Bezvědomí po zranění (u EGW to byly 3 týdny). 2) Amnézie po probuzení. 3) Zvláštní stavy (vize) se začínají objevovat aţ několik let po zranění (u EGW to bylo min. 6 let po nehodě) - typické pro těţší případy TLE.

http://www.ehealthmd.com/library/epilepsy/epi_kinds.html#temporal


4) Potřeba nadměrného psaní (hypergrafie). 5) Časté opakování slov (u EGW víme, ţe v jejích spisech často opakoval např. psát, psát, psát, psát” ; “Temnota! Temnota! Samá temnota! Taková temnota!”; “ryzí, ryzí, ryzí, Bůh je ryzí” apod.. Jedná se o charakteristický rys psaných projevů typický pro osoby trpící epilepsií spánkového laloku. Takováto opakování byla opakovanými editacemi jejích děl postupně záměrně redukována a vypouštěna, takţe se s nimi v současných vydáních jejích spisů prakticky nesetkáme). 6) Neschopnost nadsázky a humoru. 7) Častá neodůvodněná podezíravost k jiným lidem (viz kárající adresné výroky EGW vůči členům CASD). 8) Přehánění morálních a etických důrazů (hypermoralismus a hyperetičnost). 9) Stavy hněvu či smutku. 10) Religiózní či filozofické zájmy (po zranění došlo u EGW ke změně osobnosti - silný zájem o náboţenství a četbu Bible).

Detailně o epilepsii spánkového laloku (TLE)

Sumarizace základní faktů týkajících se zranění EGW z lékařského pohledu:

V devíti letech došlo u EGW ke zranění ve tváři v oblasti nosu. Zranění způsobil prudký náraz tupým tělesem. Zraněná dívka spadla ihned na zem.

Následovalo prudké a dlouhé krvácení, zraněná byla odnesena do blízkého obchodu.

Po krátkém období navráceného vědomí upadla opět do bezvědomí, které trvalo zhruba tři týdny.

Kdyţ se jí vědomí opět navrátilo, nepamatovala si nic z toho, co se stalo.

V této době bylo patrná značná deformace jejího obličeje.

Poté, co je jí vrátilo vědomí, byla „mnoho týdnů“ upoutána na lůţko a drasticky ztratila na váze. Místo hlavy, kam byla zasaţena kamenem hozeným po ní třináctiletou dívkou, přispělo výrazně k závaţnosti celého zranění. Kámen jí zasáhl do nosu, kdyţ otáčela hlavu dozadu, aby viděla, jak daleko je její pronásledovatelka, a po zásahu ihned spadla v bezvědomí na zem. Studie ukazují, ţe spánkový lalok je extrémně náchylný ke zranění pro své umístění poměrně nízko v lebeční části ihned za očnicemi. V tomto místě je lebeční kost nejtenčí a stačí relativně malá síla úderu do tohoto místa, aby došlo k proraţení a poškození mozku. Landolt a de Jong také zdůrazňují křehkost a zranitelnost spánkové oblasti lebky jako důvod, proč dochází tak často ke vzniku epilepsie spánkového laloku. Dlouhé období bezvědomí EGW a následná amnézie ukazují na váţnost poranění jejího mozku a vysvětlují zpoţděné projevy následků nehody. Zranění hlavy s následným bezvědomím trvajícím tři týdny není obvyklé, a proto indikuje váţné poranění mozku. Ve studii zahrnující 105 dětí, které utrpěly poranění lebky následovaném obdobím bezvědomí, se vyskytly pouze 4 pacienti, u kterých toto bezvědomí trvalo déle neţ 24 hodin. Nicméně, i pacienti, kteří byli v bezvědomí kolem tří týdnů, přeţili. V těchto případech však vţdy došlo k váţným následným efektům. Trvá často týdny, neţ se tito pacienti začnou zotavovat, a postup je pomalý, stejně jako tomu bylo v případě EGW. Toto období je spojeno s celkovou zmateností pacienta a je zde různá míra ztráty paměti (amnézie) vzhledem k událostem, při nichţ ke zranění došlo. Takováto amnézie můţe být trvalá, nebo se můţe postupně zlepšovat do různého stupně navrácení vzpomínek. Ztráta paměti na období delší neţ dvanáct hodin po nehodě je velmi často následována vznikem epilepsie. Epileptické záchvaty mohou nastat krátce po nehodně nebo se epilepsie nemusí projevit po mnoho let, dokonce jsou známy případy, kdy se příznaky objevily aţ po dvaceti letech od zranění. Pokud ke zranění hlavy dojde v dětství, je pravděpodobnější, ţe doba, za kterou se epilepsie projeví, je delší. A čím delší je interval, po kterém se epilepsie projeví, tím je pravděpodobnější, ţe epilepsie bude trvalá.


Courville zdůrazňuje, ţe zranění spánkového laloku je základní příčinou psychomotorické epilepsie (jedná se o typ epilepsie spánkového laloku). Z klinicky sledovaných 54 případů psychomotorické epilepsie bylo u 20 případů (34%) shledáno zranění jako nejpravděpodobnější příčina. V další studii Janettové, která čítala 800 případů, se u cca 40% pacientů s posttraumatickou amnézií trvající minimálně 24 hodin vyvinula pozdější epilepsie. U jiné skupiny 574 pacientů, kteří utrpěli zranění hlavy, se u 46% vyvinuly epileptické záchvaty. Nesouvislá paměť, nervozita, neschopnost koncentrace a nadměrná únava - to všechno jsou typické doprovodné symptomy, které popisovala také EGW jako přetrvávající několik let po zranění. Během 2. sv. války došlo ke značnému počtu zranění hlavy a mozku. Mnoho z postiţených bylo dlouhodobě sledováno a tato sledování výrazně přispěla k rozšíření znalostí následných či zpoţděných efektů u zranění tohot typu. U zhruba třetiny případů zranění prudkým impaktem do hlavy se později vyvinula epilepsie. Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm

Post-traumatické symptomy u EGW

Symptomy projevující se u pacientů, kteří se zotavují z váţných poranění hlavy, zahrnují: bolesti hlavy, závratě, deprese, pomalost myšlení, nedostatky v koncentraci a výpadky paměti. Všechny tyto projevy můţeme zaznamenat u EGW.

V době, kdy EGW měla své první vidění, popisoval James White její stav takto: „stav jejích nervů byl takový, ţe nemohla psát a byla závislá na druhých, kteří s ní seděli u stolu, aby jí pomohli nalít čaj z konvice do hrnečku.“

Jisté charakteristiky jejího (prvního) vidění vedou k domněnce, ţe by se mohlo jednat o záchvat způsobený onemocněním spánkového laloku. Za prvé jsou zde okolnosti. Ellen měla nedostatek odvahy a sebevědomí, měla pocit, ţe není připravena na to být přijata Kristem pro nedostatek posvěcení, a nacházela se proto ve stavu hlubokého zoufalství. Její sen byl pravděpodobně podmíněn jejím emocionálním stavem a specifickými problémy, které jí působily starosti. Ve snu cítila strach, kdyţ se blíţila k Beránkovi, a později viděla úţasné světlo a následovala hrozná temnota, ve které byla sama. Všechny tyto charakteristické rysy (strach, světlo, temnota) jsou často popisovány u pacientů se záchvaty způsobenými onemocněním spánkového laloku. Podobné stavy popsala EGW v mnoha svých viděních.

Během jejího druhého vidění jí bylo řečeno, aby zafixovala svůj pohled vzhůru. Jeţíš na ni pohlédl pronikavým pohledem, ale pak jí řekl „neboj se“. Strach byl evidentně také součástí proţitku a její oči byly upřeny směrem nahoru. Jedná se o typické rysy při záchvatech způsobených onemocněním spánkového laloku.

Ze záznamů vyplývá, ţe za svůj ţivot měla EGW nejméně 400, ale pravděpodobně mnohem více (přes 2000) takových vidění.

Proč byla mladá Ellen Harmonová přesvědčena, ţe její vize a sny přichází přímo od Boha? Za prvé to bylo pravděpodobně kvůli obsahu toho, co viděla, tj. scény nebes, v nichţ mluvila s anděly, s Kristem a viděla Boha. Věřila, ţe přijímá důleţitá poselství a varování z nebes. Klíčový však byl pravděpodobně vliv těch, kteří byli v její blízkosti a kteří věřili, ţe její stav transu pochází od Boha.

Podporu pro svoji víru v boţský původ svých vizí čerpala také od James Whitea a Josepha Batese. V době kolem poloviny devatenáctého století se v komunitě adventistů nacházeli i další, kteří tvrdili, ţe měli vidění od Boha. EGW řadu z nich zmiňuje ve svých autobiografických spisech.

Není sporu o tom, ţe sama EGW pevně věřila, ţe její vize pocházejí od Boha. Dnes se můţeme divit, jak je moţné, ţe EGW byla tak snadno akceptována jako prorokyně. V Americe i v Evropě však v té době nebyla existence proroků a prorokyň aţ tolik neobvyklá. Je to doba, kdy byl Joseph Smith akceptován jako prorok a mormonští misionáři tvrdili, ţe jejich církev má „prorockého ducha“, Mary Baker Eddy, také současnice

http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm


EGW, se stala zakladatelkou a duchovní vůdkyní Křesťanských vědců (Christian Scientists). Billington píše, ţe mezi lety 1830 aţ 1850 „bylo kázání ţen velmi populární. Vidění a stavy transu byly snadno přijímány“.

Jak EGW přišla k takovým závěrům ohledně podstaty a významu své práce? Pravděpodobně to byl postupný proces, zřejmě díky vlivu a tlaku všech okolo ní, kteří věřili, ţe její vizionářské proţitky musí být nadpřirozeného původu. Tento proces začal s jejími prvními sny a pokračoval aţ do její poslední vize. Je docela pochopitelné, ţe EGW dosáhla postupně přesvědčení, ţe tyto sny a vize byly přímé boţí zjevení. Proto mohla nakonec říci (a věřit): „V dávných dobách mluvíval Bůh k lidem ústy proroků a apoštolů. V těchto dnech k nim mluví skrze Svědectví (Testimonies) jeho Ducha“.

Zdroj: http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm

Exkurz Porovnání počtu vidění, které za svůj ţivot obrţeli nejvýznaměnější bibličtí proroci a EGW Pozn. nejsou zde zahrnuta slyšení, která měl např. prorok Samuel. Elijáš 0 Elíša 1 Izajáš 2 Jeremjáš 2 Ezechiel 7 Daniel 4 Ozeáš 1 Joel 1 Amos 5 Obadjáš 1 Jonáš 1 Mikajáš 1 Nahum 1 Abakuk 1 Sofonjáš 1 Ageus 5 Zacharjáš 6 Malachijáš 1 Jan 1 EGW přes 2000 Porovnání počtu setkání s anděly u biblických postav a EGW Hagar 2 Gn 16,7-11;21,17 Lot 1 Gn 19,1-15 Abraham 1 Gn 22,11 Jákob 2 Gn 31,11;32,1 Mojţíš 1 Ex 3,2;32,34 Balám 1 Nu 22,22-35 Gedeón 1 Sd 6,11-22 matka Samsona 2 Sd 13,3; 9-21 otec Samsona 1 Sd 13,9-21 David 1 2.Sam 24,17; 1.Par 21,16 Elijáš 2 1.Kr 19,5 7,2 2.Kr 1,3 Izajáš 1 Iz 6,2.6 Ezechiel 1 několik v prvním vidění, ale bez komunikace; Ez 10-11 Daniel 2 Dn 6,22 Zacharijáš 7 během jedné noci Zch 1,7-6,15 Josef 3 Mt 1,20; 2,13; 2,19 Jeţíš 2 Mt 4,11; Lk 22,43 Marie 2 Lk 1,2638; J 20,12 Pavel 1 Sk 27,22-26 Jan 1 Zj 1,10 EGW údajně několik set

http://www.ellenwhiteexposed.com/headinjury.htm


Závěr

Fenomén Ellen Gould Whiteové je komplexní záleţitost zahrnující její zdravotní stav, mentální schopnosti, náboţenské přesvědčení, vliv, který na ní měli lidé jí blízcí a v neposlední řadě její postupně stále rostoucí vliv v Církvi adventistů s.d. Je proto nesnadné vynést zde jednoznačný závěr. EGW byla především osobou trpící váţnými zdravotními následky svého zranění v mládí. Dle vyjádření lékařů trpěla silnou formou epilepsie spánkového laloku. Projevy této nemoci byly pro většinu jejích současníků neznámé, a proto zde snadno mohlo docházet k záměně za nadpřirozený vliv. EGW byla osobou s velmi silným religiózním nasměrováním, od mládí byla horlivou čtenářkou Písma a osobou náboţensky velmi citlivou a vnímavou. Její mysl se pravděpodobně neustále obírala biblickými tématy. Můţeme přemýšlet o důsledcích interakce této stránky její osobnosti a epileptických záchvatů. EGW trpěla hypergrafií (nadměrnou potřebou psát) a protoţe úroveň jejího vzdělání a postiţení způsobené zraněním pravděpodobně omezovaly její schopnosti sebevyjádření, hledala často pomoc v cizích dílech. Proto většinu svých myšlenek, zdá se, formulovala na základě četby děl jiných autorů a tyto myšlenky pak vědomě či nevědomě začleňovala do svých spisů. Pro vznik a přetrvání fenoménu EGW se také klíčovým způsobem zaslouţila doba, ve které tato ţena ţila. Ve věku dospívání, kdy je člověk velmi snadno ovlivnitelný a utváří si svůj pohled na svět, proţívala vypjatou atmosféru eschatologického očekávání milleritů a po r. 1844 pro ní zřejmě bylo rozhodují setkání s jejím budoucím manţelem Jamesem Whitem. Její postupně stále silnější začleňování se do adventního hnutí a v důsledku i její stále rostoucí vliv musel logicky nesmazatelně formovat osobnost původně velmi nesmělé dívky, která najednou zaţívala obdiv a respekt mnoha lidí ze svého okolí. Můţeme se opět pouze domýšlet, jaký vliv to mělo na utváření její osobnosti v pozdějších desetiletích a jak se EGW konce devatenáctého století liší od sedmnáctileté Ellen Harmonové z r. 1844. Ve svých dílech pouţila EGW ve více neţ 900 případech výraz „viděla jsem“ a dávala tak vědomě „pečeť“ Boţí neomylnosti na značnou část svých psaných výroků. Za nejzáváţnější shledává autor této studie její vliv na utvrzení či přímo vznik velmi sporných doktrín o zavřených dveřích, o předadventním vyšetřovacím soudu, o závaznosti soboty a zejména o překroucení základní evangelijní zvěsti o spasení z milosti pouze a jedině skrze víru (popření reformátorského sola fide). Kdyţ k uvedenému výčtu přidáme nesplněná proroctví, nesmyslná tvrzení, nedostatek osobní integrity a čestnosti, značnou míru plagiátorství z děl jiných autorů a samotný fakt postiţení epilepsií spánkového laloku, dostáváme se zde k váţnému konfliktu týkajícího se její identity. Pod tíhou zjištěných důkazů a skutečností se autorovi této studie jeví jako jediné moţné řešení přijetí skutečnosti, ţe E. G. Whiteová s největší pravděpodobností nebyla Boţím prorokem, ale pouze silně náboţensky orientovanou osobou, která trpěla celý ţivot důsledkem svého váţného zranění z mládí. Rozhodující dopad však nepochybně měla její úloha „ţivého Boţího proroka“ pro formování učení mladé Církve adventistů sedmého dne. I kdyţ CASD tvrdí, ţe role EGW byla spíše „potvrzující“ neţ formativní (coţ je diskutabilní), je jisté, ţe bez EGW by Církev adventistů dnes nebyla tím, čím je. Snad proto se i dnes, ve 21. století, čelní představitelé a teologové CASD stále odmítají kriticky postavit k její osobě a zodpovědně zhodnotit její dějinnou roli i roli jako člověka a údajného Boţího proroka. Pro CASD ţel zůstává EGW stojící na piedestalu neomylnosti stále natolik klíčovým a jednotícím prvkem, ţe zde nevidí ţádnou moţnost k nezaujaté a konstruktivní retrospekci.


Obrazová příloha

Příklad rukopisu E. G. Whiteové – vidíme zde frekventované opravy a vsuvky.


Bible, kterou EGW údajně drţela při svém vidění nad hlavou.


Trezor s archívem rukopisů a písemností EGW


EGW – skutečná fotografie a propagační „portrét“ CASD


Synové EGW


Pohřeb EGW v r. 1915


Koláţ s moha symboly a postavami adventismu – kromě mladé Ellen Harmonové (Whiteové) zde vidíme řadu „průkopníků“ adventního hnutí včetně W. Millera, J. Batese a mnoha dalších. V horní části vidíme Krista v nebeské svatyni v úřadu velekněze, coţ symbolizuje zahájený předadventní vyšetřovací soud. V levém horním rohu jsou zobrazeny padající hvězdy z r. 1833 jako naplněné znamení doby konce. Řada lidí jdoucích po stezce do nebeského města v dolní části koláţe je výjevem z prvního vidění EGW (viz Early Writings).


Pouţitá literatura

S. Cleveland, White Washed, Life Assurance Ministries, USA, 2000 D. M. Canright, Life of Mrs. E. G. White SDA Prophet, Grant Shurliff, USA, 1998 (orig. 1919) D. Ratzlaff, Cultic doctrine of SDA, Life Assurance Ministries, USA, 2010 Ministry, listopad 1990 B. Graeme, Proroci jsou lidé, Advent-Orion, 2007 G. Knight, Setkání s Ellen Whiteovou, Advent-orion, 2001 http://www.ellenwhiteexposed.com/ http://www.apologet.cz http://www.truthorfables.com http://www.whiteestate.org http://ehealthmd.com/

Pouţité zkratky

EGW - E. G. Whiteová

CASD - Církev adventistů sedmého dne

GK - Generální konference CASD

BKR - Bible kralická

NKB - Nová Bible kralická

ČEP - Český ekumenický překlad

B21 - Bible pro 21. století

http://www.ellenwhiteexposed.com/

http://www.apologet.cz/

http://www.truthorfables.com/

http://www.whiteestate.org/

http://ehealthmd.com/

Documents

Je Ellen Gould White Boží prorok?