KOMPARACE PRÁVNÍCH A ETICKÝCH ASPEKTŮ INFORMOVANÉHO KONSENSU

Adam Doležal

Problematika porozumění – „Essentially contested consept“ – diskursivní pojem /Gallio/ – smysluplná diskuze předpokládá elementární sémantickou shodu =) shoda na předmětu diskuse!

Informovaný konsens x informovaný souhlas?

1. Sémantika – rozlišení informovaný konsens x informovaný souhlas (akceptace), informed choice

Etická dimense informovaného konsensu - dvoustranná dohoda, proces směřující

k předávání informací od lékaře pacientovi, postupné nabývání informovanosti, možnost tázání se, pokračování v procesu v jednotlivých stádiích léčby

- ovlivňování na základě pochopení druhého, konverzace =) navázání důvěry

informovaný souhlas – právní úkon? - „informovaný souhlas“pouze poukazuje na akceptaci

právního úkonu, tj. na pouhé přijetí názoru předloženého druhé straně - povinnost poskytnout informace na straně lékaře a právo rozhodnout na straně pacienta

- Neodkazuje na diskusi a konsens, ale na pouhé přijetí výsledku

informovaná „volba“ („informed choice“) /Dantas 2011/ - lékař při informovaném konsensu funguje jako ten, kdo

podporuje proces kreace rozhodnutí =) do hry vstupují i jiné etické principy /viz dále/;

právo výslovně stanoví, že souhlas musí být svobodný – ale co tím rozumět?

- navíc – standardizace formulářů – bez sdělování a komunikace =) absence důvěry jako vypracovaného vztahu na základě komunikace mezi pacientem a lékařem

2. Výchozí principya) Autonomie – rovina etická – někteří autoři ho

považují za prioritní (axiologicky hierarchie západní kultury), jiní nikoliv

: autonomní osoba - podle schopností, kapacity, … a možností nezávislého rozhodování

: a autonomní jednání- do jaké míry jednáme autonomně? : jednáme autonomně, pokud aa) jednáme intencionálně bb) s porozuměnímcc) bez externích vlivů, které determinují naše jednání

: sub bb) a cc) není nikdy ideálně autonomní /vliv výchovy, náboženství, rodiny, genetiky apod./

- rovina právní – autonomie a právo na sebeurčení: právní fikce autonomního jedince - je jediný způsobilý činit

z právního hlediska autonomní rozhodnutí - český právním řád - jedinec zbavený právní způsobilosti -

není způsobilý rozhodovat o zásazích do své integrit - zákon o zdravotních službách – paradox pro osoby starší 15

let – není umožněno samostatné autonomní rozhodování nezletilému

: autonomní jednání – právní úkon § 37 obč. zák. – právní úkon musí být učiněn: a) svobodně (prost fyzického i psychického nátlaku) – nebere v potaz

např. sociální determinanty b) vážně c) srozumitelně d) určitě

problematika zastoupení? – v etické rovině není možné… v právní?

- jiné principy : etické problémy =) : př. rakovina pacienta = úplná pravda? : př. studie u indiánského kmene Navajo – po poskytnutí

veškerých informací včetně případných rizik nebyl ochoten podstoupit operaci

: bolest - fenomén ovlivňuje zásadním způsobem naše vnímání –zaměřenost vnímání - autonomie?

- i když naši bolest sdělujeme, leží mezi vypravěčem a naslouchajícím nepřekonatelná hranice nepoznaného.

  Další principy hrající roli v etickém diskursu: - princip responsibility - princip nonmaleficience - princip beneficience

=) hodnocení práva je však vůči těmto principům neutrální

„Koukněte se, spravedlnost musí být nepochybná jako násobilka. Já nevím, mohl-li byste dokázat, že každá krádež je špatná; ale já vám dokážu, že každá krádež je zakázaná, protože vás v každém případě seberu.“ K. Čapek

- pokud podle právního hodnocení není informovaný souhlas svobodný, je absolutně neplatný

- podle práva se jedná o povinný svobodný právní úkon, podle etiky je právo na autonomní rozhodnutí

3. Mechanické nahlížení, vztah já-ty - Foucault – změna diskursu v 18. Století – medicína se

stává vědou - nahrazení otázky „Co je vám?“ otázkou „Kde vás to bolí?“ - dosazení pozitivních vědeckých struktur v medicíně,

odosobnění pacienta – máme zde nové, matematické a fyzikální identity (reakce na filosofický diskurs 18. a 19. Století a vědeckého pozitivismu)

- „Subjekt je nadále vyloučen z oblasti odůvodňování“ Levinas

- Pacient se stává tělem – tato mechanicita narůstá v 20. Století – Descartovské znovurozštěpení těla a mysli - člověk ve své totalitě je nakonec vždy jedno

lidské tělo a dvojí role (subjektu x objekt)– v diskursu medicíny začátku 20. Století se stává tělo pouze objektem

- pacient padá do propasti, v níž se z jeho Ty stává Ono - postrádá respekt ke své vlastní existenci

- diskuse mezi lékařem a pacientem není nutná – „tichý svět mezi pacientem a doktorem“ /Katz /, tradice řecká, středověká, i novověká – otevření otázky přichází teprve v druhé polovině 20. Století – překlenování dominantního principu beneficience a paternalistického principu

=) důvěra a oddanost lékaři /slepá víra?/

=) etická rovina - informovaný konsens - interakce dvou subjektů „ne jedné mysli a jednoho těla, ale dvou myslí a dvou těl“

- uznání druhého jako subjekt, protože je takový, jaký jsem já, je to jiné já

- Informovaný konsens = postmoderní rituál, navázáním vzájemné důvěry, navázání vztahu pacienta k lékaři a v jeho postavě i k léčbě jako procesu znovuobnovení vlastní svobody a možnosti jednání Já

- intimní závazek důvěry, závazek vznikající „tváří-v-tvář“ /O´Neill 2001/

- právní rovina : Právní povaha „informovaného souhlasu“ („informed

acceptance“) vždy odhlíží od existence a nahlíží jen vnější normativní fikci

- je primárně zaměřena na „vnější“ objektivní nahlížení, nasazuje individualitě masku a roli ve světě /nezachycuje subjekt/

: právo = regulační a mocenský nástroj =) úkol generalizace (uchopovat obecné kategorie) nikoliv individualizace

V právní rovině není možné uchytit existenci - právní textualismus - legislativní jazyk je jazykem

objektivním - soudní aplikace - jedinec zůstává v pozici třetího, soud

zkoumá informovaný konsens jako pouhopouhý prostředek v procesu rozhodování

Informovaný souhlas x informovaný konsens

právní úkon x etická dimenze vztah On (on-on) x vzájemnost

vztahu Já-Ty odosobněnost x sebevztažnost a

důvěra člověk jako předmět x člověk jako Ten

druhý

- praxe – často redukováno na právní institucionalismus /formuláře/ - před rizikem právní odpovědnosti

=) odcizení pacienta a lékaře – Kafkovský byrokratický systém

- je tato situace v pořádku? Nebo je třeba přezkoumat? Mimonormativní instituty? Neposlušnost právu?

- bylo by vhodné, aby si právníci a bioetici „rozuměli“