Vilém Mathesius: Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obecně lingvistickém - Nauka o usouvztažnění (funkční syntax) – výpisky

I. Definice věty

- věta = základním prvkem procesu usouvztažňovacího- veliká řada definic věty- Mathesius přistupuje k větě z hlediska funkčního a zkoumá ji jako nástroj sdělení

→ fce sdělovací: věta je elementární promluva sdělná, kterou se mluvčí způsobem zanechávajícím po stránce formální dojem obvyklosti a subjektivní úplnosti ( → věta zanechává dojem konvenčnosti) staví k nějaké skutečnosti nebo ke skupině skutečností (každá věta, je-li větou, je zaujetím stanoviska k nějaké skutečnosti)

- věta má subjektivní úplnost – stačí když mluvčí považuje větu za úplnou ze svého stanoviska (větě nemusí posluchač rozumět, věta nemusí obsahovat všechno, co je nutné pro porozumění)

- Vladimír Skalička – definuje větu jako něco mnohem širšího, než je věta jazyková

II. Aktuální členění věty

1. Základ a jádro výpovědi

- věta obsahuje dva základní obsahové prvky: 1. to, co se tvrdí ( = jádro výpovědi/vlastní výpověď) 2. to, o čem se tvrdí ( = základ výpovědi/téma)

- badatelé , kteří jako první tyto dvě části jako první rozpoznali: Henri WEIL, Hermann PAUL, Ph. WEGENER

- základem výpovědi věty další, bývá to, co bylo jádrem výpovědi ve větě předcházející: Byl jednou jeden král. A ten král ( = základ) měl dva syny ( = jádro)

- aktuální členění věty = dělení výpovědi na základ a jádro ( aktuální proto, že se toto dělení řídí aktuální situací mluvčího)

2.Věty jednočlenné a dvojčlenné z   hlediska AČV

- věty jednočlenné (VJ) – obsahují je jeden z obou základních prvků věty nejčastěji vznikají tím, že ↑ se nevyjadřuje – není to nutní nebo možné →

vznik jistou neúplností: Nesmysl. ( = úsporová jednočlennost: nápisy) Pan učitel… ( = vyjádření druhého členu znemožněno afektem)

dalším typem jsou takové VJ, jejichž podstatou je to, že sdělení samo sebou je už pojato jako nerozložený obsahový celek → vznik nerozložením obsahového celku: Prší, Je teplo, Mrzne, Svítá. (konstatování existence nějakého faktu = thetické věty) → v aj/v nj není tato forma vět bezpodmětných možná

- věty dvojčlenné (VD) – obsahují jádro (J) i základ (Z) → záleží na jejich uspořádání:

1

Z – J = pořadí objektivní - mluvčí postupuje s ohledem na posluchače – známá → neznámá informace: Byl jednou jeden král. A ten král měl dva syny.Ti synové…

J – Z = pořadí subjektivní – mluvčí vzrušeně vyjádří to, co chce říci nového a pak teprve mluví o známých prvcích, ze kterých vlastně vychází: Dva syny měl ten král. A do světa se chtěli podívat ti synové.

Z- J = pořadí objektivní, ale Z vyjádřeno osobním zájmenem jako by šlo o něco známého, i když to známo není: On měl dva syny, ten král. A oni se chtěli podívat do světa, ti synové.

3. Větné členění aktuální a formální

- základ a jádro není totéž jako gramatický subjekt a gramatický predikát ( = formální členění věty)

- dříve tu tato ↑ shoda byla: gramatický subjekt vznikl z ustáleného vyjadřování základu/ gramatický predikát z ustáleného vyjadřování jádra

- v dnešní době rozpor mezi aktuálním a formálním členěním věty - v   češtině rozpor řešen slovosledně = základ se zařadí do první části věty a jádro

do druhé části: Potom přišel učitel, U psychologa jsem skončil. × Učitel potom přišel, Skončil jsem u psychologa.

- v   angličtině , kde je pořádek slov mnohem pevnější než v češtině nelze vyjadřovat AČ slovosledem → základ výpovědi se v aj vyjadřuje gramatickým subjektem a jádro výpovědi gramatickým predikátem: Tatínek napsal tenhle dopis (= Pa wrote this letter.) × Tenhle dopis napsal tatínek (= This letter was written by Pa/ It was Pa who wrote this letter.)

III. Formální členění věty jednoduché

1. Obecné poznámky

- podle V. SKALIČKY se obvyklá větná forma jistého jazyka nazývá větné klišé - 2 skupiny obvyklých větných forem v dnešní angličtině:

A. věta slovesná B. věta neslovesná (verbless sentence) – jednočlenná (thetické/predikativní)

× dvojčlenná časté v ruštině i v češtině v aj není větou eliptickou – nic z jejího obsahu nechybí

2. Jednočlenné neslovesné věty thetické

- konstatují existenci nějakého obsahového celku, aniž tento celek nějak analyzují - Ještě krok ( jednočlenná věta thetická) a střelím (věta slovesná), Another sound

and you are a dead man. - specificky anglické jsou jednočlenné věty thetické, nominálně vyjadřující

podmět, který na nás buď působí prostřednictvím našich smyslů nebo souvisí

2

s úmyslem mluvčího/posluchače → v čj v malém počtu = vzrušené, udivené konstatování,vybízení: Tatínek! The bell sir. (= v čj slovesně – Někdo zvoní.)

- věty vyjadřující mínění mluvčího o jistotě nebo nejistotě toho, co právě řekl, nebo co chce říci: He’ll do it, no doubt of it (→ adverbializace No doubt, he‘ll do it.)

- jádrem infinitiv : v angličtině je možné vyjádřit činnost a postoj k této činnosti thetickým infinitivem a intonací: To think that I have always supported him!

- thetické věty často v promluvách, které jsou apelem k posluchači: No apologies. ( v tomto případě má i čj thetický předmět, který nějak působí na posluchače: Zuby,že? Vodu!)

3. Jednočlenné neslovesné věty predikativní

- vyjadřují neslovesným způsobem vlastní výpověď k tématu, které je zřejmé ze situace, a proto se nevyjadřuje: Nesmysl! Nonsense! An excellent idea!

- vyjádření obecného stanoviska mluvčího → z neslovesných výrazů výrazy mechanizované: no matter, Off to work?

- užití samostatného participia v hovorové řeči v angličtině: Going to school? Going to clear up, I think → slovesná predikace nahrazena predikací poloslovesnou (participiální) = v čj: Tatínek přišel.

4. Dvojčlenné věty neslovesné

- základ i jádro výpovědi jsou vyjádřeny, ale jejich spojení se provedlo bez určitého slovesa

- časté v aj (běžná zásoba hovorové angličtiny), řídké v čj- častým typem v aj pořadí subjektivní J-Z: An excellent idea, this!- pořadí objektivní Z-J: výrazy v obyčejném hovoru zmechanizované: No harm

done!- neslovesná predikace vyjádřená adverbiálně: Tickets downstairs at the office, sir. - Ten years cut out of my life! ( = vzrušené konstatování – citový postoj k nějaké

skutečnosti), You, a man, to behave like this. ( = postoj k možnosti)- zvláštní funkce v   psané řeči:

titulní řádky v anglických novinách: The PM back from Moscow. scénické poznámky v dramatech: A room in Charlie‘s house. načrtnutí scenérie v beletrii, popis osoby (Dickens) impresionistické básnictví

5. Apozice

- nevětná predikace vyjádřená prostě přiřaděným souřadným výrazem jmenným- apozice je neslovesná věta predikativní, která má oslabenou samostatnost =

nevětná predikace: His death, a judicial murder ( = souřadný výraz jmenný vztahující se k subjektu), aroused the fury of the whole population.

- 3 druhy apozice: apozice vysvětlující – základní výraz vysvětluje výrazem o užší platnosti:

The third man, Mr. Charles Wylde, remained silent all the time.

3

o v češtině lze uvést slovem totiž o dodatečné vysvětlení: He remained silent all the time, Mr. Charles

Wylde. o apozice výčetná: bližší vysvětlení výrazu výčtem jeho složek: The

Scandinavian nations, the Danes, the Swedes, the Norwegians…

apozice zařaďující (AZ) – základní výraz vysvětluje výrazem o širší platnosti, do kterého se základní výraz vřadí

o v češtině to → dnes archaické: His death, a judicial murder ( = Jeho smrt, justiční to vražda…)

o nemusí stát jen u jednotlivého slova = apozice příslovní × objevuje se i u celé věty = apozice přívětní: a very rare thing

o apozice může mít vztah k   ději vyjádřenému predikátem : Caroline, the delicate lady, shivered at these words.

o AZ někdy vyjadřuje kvalifikaci hodnotící = hodně emocionálně zabarvenou (nemá člen), často se vyskytuje v osloveních: Novotný, příteli! I saw him yesterday, poor fellow.

apozice přisuzující (AP) – od obou předcházejících případů se liší (The Scandinavian nations = The Danes…,his death = a judicial murder) → u AP nelze udělat toto =

oAP vyjadřuje rys, který přisuzuje základnímu výrazu: Areas the size of whole counties lay completely devastated.

omůže dojít k těsnějšímu spojení = vymizí pauza → He very rarely associated with boys his own age. = predikační schopnost apozice zeslabena na nulu → apoziční atribut (AA) (člověk takových možností) → odlišnosti v užívání ↑ v aj a jiných evropských jazycích:

v aj předložková vazba tam, kde v čj,nj je AA: the city of Prague = město Praha

v aj předložková vazba při emocionální kvalifikaci: that devil of a man = ten ďábelský člověk

v nj stává AA ve funkci označovací → kvalifikuje substantivum, ke kterému patří, tím, že je označuje vlastním jménem: der Fall Bismarck × v aj prostý přívlastek: the Bismarck policy, Victoria Station , the Wright Brother

v nj AA ve funkci partitivní, vyjadřuje-li se obsah toho, co je řečeno základním pojmem, označujícím míru: ein Viertal Sein, ein Glas Wasser × v aj vazba se předložkou of: a pint of beer, a glass of water

6. Konstrukce absolutní (KA)

- od apozice se liší tím, že nezávisí na žádném jméně - v čj se nevyskytují

4

- nejčastěji neslovesná věta dvojčlenná užitá ve funkci neslovesné věty vedlejší: The war over ( = dvojčlenná věta neslovesná s adverbiální predikací), he returned home.The war finished ( = dvojčlenná věta neslovesná s participiální predikací), the things returned to normal. → predikát často vyjádřen participiem

- časový poměr mezi dějem VH a KA: současnost, předčasnost, následnost = dohoda, ujednání do budoucna – pasivní infinitiv s to

- konstrukce, jejichž subjekt má vztah k subjektu slovesa řídícího: His hands in his pockets, he waited… → v čj přechodník

- absolutní výrazy jednočlenné: He resolved to call on her, answer or no answer. → častější než thetické ↑ jsou vazby predikační: Caroline, the delicate lady, shivered at these words.

7. Věty slovesné

a) Obecné poznámky - v češtině 2 základní typy: jednočlenné + dvojčlenné × v angličtině:

základním typem pouze věta dvojčlenná- užívání jednočlenné věty slovesné v češtině:

1. ve větách bezpodmětných – tj. ve větách, kde se slovesnou formou větnou něco theticky prostě konstatuje, aniž se to analyzuje v subjektu a predikátu (Hoří, Zítra bude pršet)

atmosférické jevy (Prší, Hřmí, Sněží) → formální subjekt (I tis raining, snowing, ale There is a sharp wind blowing)

podobné zjevy, u nichž není znám subjekt, z něhož slovesná činost vychází (V zámku straší) → konkrétní subjekt – tímto subjektem místo, kde se děj odehrává (The castle is haunted) + nominální vyjádření jevu (There is a smell of violets here)

tělesné, duševní stavy (Je mi zima, Stýská se mi) → konkrétní subjekt (I feel cold, I like, I enjoy)

volní situace (Nedostává se mu odvahy) → (He is lacking courage)

2. při subjektu obecném (Říkají, že přijede dnes večer) zahrnující mluvčího – obecná pravda (Člověk nikdy neví)

→ 1. 2. os. pl. (You can never tell) nezahrnující mluvčího - bezpodmětná vazba plurální

(říkají) + reflexivní (říká se, že) → 3.os. pl. (They say that) + pasivum (It is understood that) + (We understand that)

3. při větách s konkrétním subjektem, který je zřejmý ze situace, a proto se nevyjadřuje (Už jdu) → značkové společenské formulky (thank you, sorry)

b) Gramatická osoba- vyplývá z určité situační perspektivy, ve které se promluva pronáší nebo píše: ten,

kdo mluví – osoba prvá, ten, komu je promluva určena – osoba druhá, všechno ostatní – osoba třetí

5

- v angličtině se tři gramatické osoby vyjadřují stejně jako v češtině- zdvořilé oslovování v čj: 2.os.pl. + důvěrné oslovování 2.os.sg. × v aj: zdvořilé

oslovování 2.os.pl. – ale neexistuje rozdíl mezi zdvořilým a intimním oslovením (není možný přechod od vykání k tykání) → zbytky 2.os. sg. Zachovány ve styly slavnostním – řeč náboženská, básnická (Our father which art in heaven)

- stejně jako v čj je možno užívat 1.os.pl. místo 2.pl. (Jak pak se máme? – How are we?)

- možnost oslovit druhou osobu titulem, který vyžaduje 3.os.sg. (Your Majesty, Your Lordship)

- při subjektu vyjádřeném 1. nebo 2.os. se vždy užívá zájmen osobních - při 3. os. se zájmen užívá jen tehdy, když se odkazuje na nějaký známý subjekt

nebo když jde o subjekt ryze formální - ve 3. os. jsou možné tyto případy zájmenného subjektu:

zájmeno it – podmět ryze formální (it is raining) zájmeno 3.os., které odkazuje na něco známého – může to být známé

pouze mluvčímu, který pak musí posluchači dodatečně vysvětlit, kdo je zájmenem míněn (He is a good boy, John.)

proleptické užívání osobního zájmena v konstrukcích typu: It is not good to say all you know. It is impolite to be late ( podmětem infinitiv kladený za sloveso, který se prolepticky předjímá zájmenem it)

8. Funkce podmětu v   angličtině

- angličtina se snaží učinit podmětem věty něco konkrétního – zejména slova označující osobu

- gramatický subjekt patrně kdysi vznikl z formálně ustáleného vyjadřování základu výpovědi

v nejstarších dobách v indoevropských jazycích základ výpovědi vyjařoval konatele nějaké činnosti vypovídané predikátem (Otec jde, Kovář kuje podkovu)

nejvýznamnější odchylka od ↑ vytvoření pasivních vazeb – subjekt vyjadřuje trpitele činnosti vypovídané predikátem, konatel bývá vyjadřován adverbiálním určením u slovesa (Podkova byla ukována kovářem)

- v češtině i v angličtině funguje dnes subjekt jako konatel i jako trpitel činnosti vyjádřené predikátem

- v češtině má subjekt do značné míry funkci konatele činnosti (chci spát – chce se mi spát) × v angličtině nabyl subjekt funkce základové – je značně oslabena funkce subjektu vyjadřovat konatele činnosti, zdůrazněna funkce subjektu vyjadřovat základ výpovědi ( I want to sleep – I feel sleepy)

- Jan velmi dobře prospíval. (John prospered very well) Ve škole horlivě naslouchal každému slovu svých učitelů ( At school he eagerly listened to every word of his teachers) a doma mu pomáhal otec, kdykoli mu byla nějaká úloha příliš těžká. Práce všeho druhu se mu velice dařila a říkalo se o něm, že pracuje stejně přirozeně jako dýchá.( to be working as naturally as he was breathing)

6

a doma mu pomáhal otec (pasivizace At home he was helped by his father – je zachováno AČV + tradiční pořadí S – V, gramatický subjekt při užití pasivní konstrukce v aj vyjadřuje jen výpovědní základ, konatel činnosti vyjádřen adverbiálním určením

kdykoli mu byla nějaká úloha příliš těžká.(Whenever the task was too difficult for him → Whenever he found his task too difficult. = perceptivní vazba = nějaká osoba shledává něco takovým a takovým místo obecného konstatování, že něco je takové a takové + při volbě mezi subjektem osobním a věcným se aj rozhoduje pro subjekt osobní)

Práce všeho druhu se mu velice dařila ( He was successful in any kind of work – osobní subjekt)

a říkalo se o něm (He was said – subjektem vazby pasivní se v aj na rozdíl od čj může stát i předmět nepřímý, tj. osoba nebo věc, která je jen nepřímo zasažena činností vyjádřenou slovesem)

v češtině se v průběhu promluvy 5× mění subjekt × v aj je neustále stejný subjekt → aj má tendenci užívat subjektu k vyjadřování výpovědního základu = požadavek AČV, aby věta začínala základem (S) → subjekt v aj navíc může tak snadno vyjadřovat základ výpovědi kvůli častějšímu užití pasiva + vazeb perceptivních ( se slovesy feel, find, percieve)

9. O predikaci v   angličtině

a) Predikace dějová po stránce formální - vyjadřuje děj- v češtině téměř vždy predikace ryze slovesná – děj vyjádřen určitým

tvarem slovesným (verbem finitem)- v angličtině navíc predikace nominálně slovesná – spojení slovesa a

jména 1. děj a jeho původce nebo trpitel nejsou rozděleni mezi gramatický

predikát a gramatický subjekt, ale jsou vyjádřeni syntetickým výrazem ve funkci gramatického subjektu, u něhož určité sloveso označuje pouhou existenci toho, co se oním syntetickým výrazem vyjadřuje

neurčitý subjekt: The white fog was there before there was buying and selling in the London market. ( Bílá mlha zde byla dříve, než se ckolo kupovalo a prodávalo na londýnském trhu. ) → dění vyjádřeno nominálně, gerundiem

určitý subjekt vyjádřený konstrukcí s předložkou of: There was a steady coming and gong of Stubland‘s aunts and uncles. (Neustále přicházeli a odcházeli…)

kdy se konstrukcí s there užívá:o když není znám subjekt nebo když jej není třeba

vyjádřit

7

o celé dění i se subjektem patří do jádra výpovědi a existenciální konstrukce umožňuje, aby celý děj byl vyjádřen až v druhé části věty

o záliba aj nominálním vyjadřování děje – sklon chápat děj jako prostý fakt

2. věty, kde konatel činnosti označované slovesem je vyjádřen gramatickým subjektem a činnost sama gramatickým predikátem, ale proti českému VF stojí v aj sloveso + nomen

posesivní: to have a wash, to have a smoke, to have a shave + I have no hesitation in stating that you are wrong

kauzativní : slovesa významu konat, působit: You shall do the shopping and I shall do the cooking.

adverbiální: to be in love, to fall in love with, to be in control of

adjektivní kvalifikace: anglické adjektivum označuje jak vlastnost stálou, tak vlastnost aktuální ( He is sure to come)

b) Dějová predikace po stránce významové: predikace aktivní- někdo nebo něco vykonává nějakou činnost- zesílená aktivnost je kauzativnost: někdo působí k tomu, aby se něco

stalo - 1. kauzativy mohou být prostě odvozená slovesa, v aj je zvláštní skupina

kauzativních odvozených sloves, tvořených sufixy –en, -ize, -ify ( shorten, blacken, popularize, lengthen, grandify, magnify)

- 2. způsob tvoření kauzativních sloves v aj: slovesa subjektivní, znamenající stav se prostě užijí bez formální změny ve významu kauzativním: to shrink – ve významu působit, aby se něco zmenšovalo: Modern means of travel have shrunk our world considerably.

- 3. vyjadřování kauzativnosti zvláštními vazbami: vazba se slovesem to have (postarat se, aby se něco stalo) I will have the literature sent to you as soon as possible. He made her cry.

- zeslabená aktivnost je perceptivnost: cítění není ze strany mluvčího žádnou opravdu aktivní činností, jen něčím, čemu mluvčí podléhá: vzpomínati si – vzpomenout si (to try to remember, to recollect – to remember) + osobní, neosobní vazba (chci spát – chce se mi spát)

c) Druhy pasivní dějové predikace- každá predikace, jejíž gramatický subjekt je dějem v predikaci

vyjádřeným zasažen nebo alespoň dotčen - v angličtině se pasivum vyjadřuje většinou analyticky: spojením slovesa

pomocného s jmenným tvarem slovesa významového, které vyjadřuje vlastní dění

- 1. základní formou pasiva v aj je pasivum participiální ( participiální fomra pasivní predikace): vyjádřené spojením slovesa pomocného (to

8

be) s pasivním participiem slovesa významového: The play is performed by our best actors.

při vyjadřování pasiva pomocí slovesa to be není někdy možné rozlišit mezi pasivním děním a přítomným stavem, který z pasivního dění vzešel: The house is built. (Dům je stavěn – vystavěn) → to be beány built: The house is beány built.

- vedle pomocného to be i jiná slovesa: to get, to become, to stand- 2. kritérium, podle kterého je možné třídit pasivní predikaci: funkce

subjektu v   pasivní vazbě v češtině je možné jen pasivum s přímým zasažením subjektu

(přímý předmět) – výjimečně: Město, města bylo dobito. v angličtině je možné pasivum s nepřímým zasažením subjektu

(předmět nepřímý, prepozicionální předmět aktivního slovesa): The boy was helped by his father, He is said that, He is well taken care of…

- 2. predikace nominálně kvalifikující: dění samo je vyjádřeno nominální kvalifikací a spojení výrazu vyjadřujícího dění se subjektem je provedeno slovesem sponovým

knižní to be subject to, to be subjected to, to be the subject of ( For

centuries they were subject to a steady and cruel persecution)

- 3. predikace adverbiální: děj vyjádřen jmenným výrazem předložkovým a sloveso určité jen vyjadřuje vztah gramatického podmětu k tomuto adverbiálnímu výrazu: This house has been in building since the last autumn (Tento dům se staví už od podzimu)

- 4. predikace posesivní: 2 skupiny podle toho, je-li subjekt činností vyjádřenou v predikátu zasažen přímo, nepřímo

přímo: dění je vyjádřeno nominálně a jméno je se subjektem spojeno slovesem vyjadřujícím vlastnění (to have, to recieve) He had his reward at once.

nepřímo: sloveso to have + předmět (přímo/nepřímo závislý na podmětu) + příčestí k tomuto předmětu se vztahující (participium prézentní → předmět vyjadřuje konatele děje/ participium pasivní → předmět vyjadřuje osobu nebo věc přímo zasaženou děním) o předmět přímo závislý: Room was made for persons who had

relativem gong out (…kterým odjížděli příbuzní) o předmět nepřímo závislý: This tract has a rich vein of

philosophy running through it. (Tímto traktátem se vine bohatá žíla filozofie)

o participum prézentní : I had one Colossus bulging over my shoulders (Jeden kolos mi přečníval přes ramena)

o participium pasivní: I had my door broken in (Vylomili mi dveře)

9

- 5. predikace perceptivní: vyjadřuje často stavy,pocity, úkony, které subjekt sám vykonává, ale jen mimoděk nebo s oslabenou vůlí

stavba obdobná vazbě posesivního pasiva s nepřímým zasažením subjektu

vytvořena na základě sloves znamenajících shledávat, vidět, cítit = slovesa perceptivní

1. předmět slovesa perceptivního je něčím závislým na podmětu + participium přítomné/minulé: At these words I found my heart beating violently.

2. předmět není přímo závislý na podmětu + participium přítomné /minulé : There was a strange charm in his voice, which I found excercising a strong influence over me.

3. předmět vyjádřen zájemenem reflexivním (zvratným): When I came to my senses again I found myself lying in a hospital. I found myself confronted (lze perceptivní vazbu vynechat: I was confronted → ale PV vyjadřuje, že děj, kterého se účastníme, nevyvěrá z naší vlastní vůle, řízené rozumem)

po vazbě to find proleptické it, k němuž se vztahuje adjektivum prediaktivní, po kterém následuje infinitiv ohlášený právě zájmenem it: She found it difficult to say, He found it impossible to call on her without any previous explanation. → v čj dativ: Bylo jí nesnadno, Bylo mu nemožno…

- funkcne pasivních predikací v   angličtině: užita tehdy, když umožňuje, aby se gramatickým subjektem stal základ

výpovědi + při výběru mezi podmětem osobním a věcným, aby se podmětem stala osoba

při podmětu neurčitém, neznámem + při podmětu, jejž mluvčí nepovažuje za nutné vyjádřit

umožňuje spojení komplexních vazeb s jádrem věty: He was very glad to find himself so heartily greeted by everybody.

d) Predikace kvalifikující- kvalifikace, kterou se něčemu přímo a výslovně přisuzuje nějaká

vlastnost- neprovádí se vždy tak, aby se vlastnost přisuzovala podmětu - nejčastější typ: typ sponový: podmět kvalifikován tím způsobem, že

označení vlastnosti vyjádřené predikátem je s ním spojeno slovesem, které má funkci pouhé spony být, zůstávat apod.

tento predikát může být vyjádřen substantivem: He is a dreamer. Predikátem může být i substantivum kvalifikované adjektivem:

Mr. Brown was a young teacher. - angličtina dává přednost kvalifikaci prováděné spojením adjektiva se

substantivem před kvalifikací pouhým adjektivem: Mrs. Smith was a clever woman ( = kvalifikace nepravým zařazením)

10

His career was a short ONE. Jeho životní dráha byla krátká. rozdíl mezi kvalifikující predikací se substantivem + adjektivem a

mezi predikací pouhým adjektivem je také v modalitě:o Podívejte se, ten pan profesor je veselý člověk. – povaha →

kvalifikace nepravým zařazením vlastnost stálá o Podívejte se, ten pan profesor je dnes veselý. – nálada →

kvalifikace pouhým adjektivem vlastnost aktuálnío časté užití adjektiv tvořených sufixem –ed: The girl was blue-

eyed. He proved to be kind-hearted. He was very keen-eyed. (adjektiva bývají určena adverbiem)

- sponová kvalifikace provedená substantivním výrazem exocentrickým Doctors are no use in this case. - Doktoři v tomto případě nejsou

k ničemu. I think she is your age. – Myslím, že je ve vašem věku.

- sponová kvalifikace s   adjektivem: vyjadřování aktuální vlastnosti: Are you quite serious? - Myslíš to

vážně? vyjadřování stavů, které nezávisí na vůli subjektu: I am warm

enough. – Je mi dost teplo.

- sponová kvalifikace s   adverbiem: adverbium místa, času: I have been away from home three months

now. Dinner was over. adverbium způsobu: podmětem infinitiv: It is well to get thorough

information before you say your last word. - Je dobře se na to důkladně zeptat.

- konstrukce s   predikativním substantivem s   předložkou of: That‘s of no consequence here. (That’s a thing of no consequence)

– latinský genitiv qualitatis The education of William Blake was of the scaniest, consisting in

reading and writing only. (bylo pokud možno skrovné, jak jen možno skrovné) – latinský genitiv partitivní

adverbiální predikace kvalifikující s předložkou of: He was too much of a puritan to enjoy the theatrical performances.

- kvalifikaci sponové je celkovým svým tvarem příbuzná obyčejná kvalifikace posesivní se slovesem to have: She has beauty still. – Je stále ještě krásná. He has something solid about him. – Má v sobě něco solidního. He had the wisdom of remaining silent. – Byl tak moudrý, že mlčel.

typ posesivní kvalifikace, který nemá v čj obdoby: posesivní kvalifikace vyjádřena slovesem to be + posesivní zájmeno: His was not a solid charakter. – Němel solidní povahu (= kvalifikace syntetická – to čemu, se přisuzuje nějaká vlasnost a vlastnost sama jsou sdruženo v přísudku) × kvalifikace analytická (Yours is not a life to be thrown away)

11

- identifikující kvalifikace : kvalifikace syntetická pronominální identifikace: identifikuje se výrazem it is, this is, that was:

To je klikatý potok. This is a queer thing, That is a nice view. adverbiální identifikace: v čj při představování: To je můj bratr. Tady je

můj bratr. Here is a queer thing.

e) Jiné typy predikace- predikace existenciální: konstatování, že něco existuje – there is, there are

v angličtině se užívá i v některých jiných případech než k prostému konstatování existence

AČV: velmi často i subjekt i predikát vyjadřují něco nového: Venku fouká vítr. → vazba existenciální: There is a strong wind blowing outdoors.

analogické použití českému typu S ním není žádná řeč. – There is no telling him about it. = nemožnost se vyjadřuje tím, že se existenciálně popře činnost, které se příslušná možnost týká

- predikace posesivní : to have – jde o majitele a majetek a o jejich spojení východisko predikace může být buď v majiteli (mám) nebo v majetku (to

nebo ono patří mně) Máj otec má dům. – to have, to have got, to possess, to be possessed of, to

be in possession of Tento dům patří mému otci. – to belong, to be someone‘s, to be in

someone’s possession

10. O předmětu v angličtině

a) Obecné poznámky- předmět je vyjádření osoby nebo věci, kterou zasahuje nebo které se

nějak týká činnost vyjádřená slovesnou predikací dějovou → tato definice přesně nerozlišuje předmět a příslovečné určení ( = rozlišení je důležitý gramatický problém)

- předmětem je v angličtině takové nominální určení dějového slovesa, které se v pasivní konstrukci může stát gramatickým subjektem

- v češtině se substantivní předmět vyjadřuje genitivem, dativem, akuzativem, instrumentálem + pády předložkovými × v angličtině je těchto pádových tvarů mnohem méně

v aj nutno rozeznávat mezi pády u osobních zájmen (he - nominativ, his – possessive case, him – objektive case) a u substantiv (man – common/indefinite case, man‘s)

funkce předmětu v aj: přímý/nepřímý + typu genitivního, dativního, akuzativního

b) Předmět typu akuzativního- 3 základní typy vztahu mezi slovesem a jeho předmětem:

činnost vyjádřená slovesem zasahuje předmět, který existoval již před touto činností (kategorie předmětu zasaženého) – opravovat úkol, bořit dům

12

o v aj: They murdered the chief. He helped his friend. He paid the driver. To run a business, to serve guests, to serve coffee

o někdy se aj,čj shodují (They murdered the chief) × jindy stojí proti akuzativnímu předmětu v aj dativní předmět v čj (He helped his friend. He paid the driver)

o u sloves vnímání je subjekt zasažen popudem vycházejícím z vnějšku (to see/hear something)

o kategorie cíle , k němuž směřujeme, předmětu, s nímž se spojujeme/odlučujeme (to enter a house, to approach a house/somebody, to leave the house, to miss the train)

slovesnou činností se vytváří předmět, který i po skončení této činnosti trvá (kategorie předmětu vytvořeného) – stavět dům, malovat portréto to build a house, to paint portraits, to write a letter, to say something o vedlejší kategorie: kategorie kvantitativního určení – He paid five

shillings for it. He answered a few polite words. He answered nothing.

předmět vyjadřuje jen obsah činnosti, který s činností nastává, ale také s ní pomíjí (kategorie předmětu obsahového) – hrát nebezpečnou hru, plakat hořké slzy o často u sloves, která se jinak předmětem nedoplňují (plakat hořké

slzy) o 2 podskupiny:

1. obsahový předmět je výraz obsahem velmi blízký nebo totožný s tím, co je vyjádřeno slovesem ( hrát nebezpečnou hru, smát se řezavým smíchem) She wept bitter tears. He played a dangerous play. → předmět je vždy v aj v akuzativu (v čj někdy v instrumentálu)

2. obsahový předmět vyjádřen slovem, jež naprosto není předem určeno významem slovesa ( čj nezná, v aj knižní řeč): She looked daggers (Vypadala hrozivě) He nodded approval (Přikývl souhlasně)

- v aj převládá předmět v akuzativu: je často tam, kde v čj je v dativu:

sloužit někomu – to serve somebody, pomáhati někomu . to help somebody

- aj často užívá akuzativního předmětu tam, kde je v čj adverbiální určení: vstoupit do školy – to enter a school

- v aj je možno změnit předmětnou perspektivu při ponechání akuzativní vazby beze změny slovesa: v čj musí nastoupit buď sloveso složené, nebo zcela jiné sloveso: to hang pictures on the wall – to hang the wall with pictures: věšet obrazy na stěnu – ověšovat stěnu obrazy

c) Předmět typu dativního - v aj se vyjadřuje dvěma způsoby:

1. pevnou konstrukcí s předložkou to

13

u sloves vyjadřujících nějaký kontakt ( skutečný/obrazný): to belong to, to happen to, to appear to, to seem to, to apply to, to say to, to complain to

výraz souhlasu/odporu: to yield to, to object to výraz připojení něčeho k věci jiné: to tie to, to fasten to, to limit to

2. poziční dativ (common case), který má platnost dativu jen v určité pozici ( = za slovesem, k němuž se vztahuje, a zároveň před jiným tvarem substantivním) → jiných pozicích se nahrazuje konstrukcí s předložkou to ( = proměnlivý dativ předložkový)

určení prospěchu: to find someone a seat, to sing someone a song to give somebody something to wish, to tell

- dativ commodi/ incommodi – tj. dativ, který vyjadřuje osobu, v jejíž prospěch/neprospěch se něco děje

Koupil jsem synovi kabát. → poziční dativ: I bought my son a coat + častěji s přeložkou for: I bought a coat for my son.

Koupil jsem si kabát. → v aj se nevyjadřuje, říká se prostě: I have bought a new coat. ( popřípadě for myself, když je nutné dativní určení vyjádřit)

dativ incommodi zejména u sloves znamenajících brát, krást → v aj u těchto sloves příslovečné určení s předložkou from: to také sth. from sb., to steal sth. from sb. nebo se vyjadřuje osoba postižená posesivním určením u předmětu, který byl vzat: They stole all his property.

- dativus ethicus – projevuje zájem mluvčího na tom, co říká o někom/něčem nebo jímž chce mluvčí vzbudit zájem posluchačů

vždy vyjádřen zájmeny 1. nebo 2.os. Hned mi sem pojď. On se vám pořád jen ušklíbal a mlčel. v dnešní aj tento dativ neexistuje → významovým ekvivalentem věty typu

You see

- dativus sympatheticus – vyjadřuje osobu, jejíž část těla (část oděvu) je postižena konáním, jež je vyjádřeno slovesem

přerazit někomu ruku, roztrhnout někomu kabát aj určení posesivním pádem (genitivem) nebo posesivním adjektivem: He

cut off the giant‘s head. He broke his leg. He tore his coat. jen v několika případech (emocionálně zabarvených) v aj dativ poziční:

She looked me tenderly in the eyes

- dativus judicantis – vyjadřuje osobu, k níž se platnost hodnocení vztahuje Silence was a hell to me. You see, it is very difficult for me to tell him the truth. – osoba vyjádřena

předložkou for

d) Předmět typu genitivního

14

- vyjadřování vazbou s předložkou of → odpovídá českému předmětu genitivnímu + předložkovému

- slovesa vyjadřující podíl na něčem (to partake of)- výrazy jako zhotovovat z něčeho, být složen z něčeho (to be made of sth., to

consist of, to be composed of)- slovesa znamenající myslet nač, mluvit o čem, stěžovat si nač (to think of, speak

of, complain of)

e) Jiné typy předmětu- v aj ve funkci předmětu i jiné předložkové vazby (believe in, comply with)¨- předmět infinitivní

v aj,čj,nj učit se, psát v nj: infinitiv prostý/infinitiv s předložkou zu: Ich will abreisen. – Ich

beabsichtige abzuresien. v aj: infinitiv prostý po slovesech modálních a pomocných (can, may,

must, shall, will, do v opisech: I can see him, I did not see him) + po préteritech had a would s komparativy rather, better (He had better look after his own business)

dare, need: jak s infinitivem prostým, tak předložkovým O. JESPERSEN - tato slovesa lze užívat jako slovesa pomocná i

jako slovesa významová jako slovesa pomocná nepřibírají 3.os.sg. –s, neužívá se u

nich opisných konjugací s do, infinitiv prostý jako slovesa významová přibírají –s, užívá se opisných

konjugací s do, infinitiv s předložkou to

- předmět gerundia i v češtině někdy užíváme slovesného substantiva jako předmětu ( Já

nemám rád časné vstávání) anglické gerundium může být předmětem u všech sloves, která u sebe

mohou mít při sobě nominální předmět ( I like getting up early, I object against going home) → anglické gerundium má slovesnější povahu než podstatné jméno slovesné v češtině → kvalifikace adverbiem × v čj kvalifikace adjektivem

obtížné rozeznat gerundium od přítomného participia ( I never expected John coming home) → některé gramatiky obě formy navzájem nerozlišují a mluví jen o tzv. verbal – ing

vyznačování subjektu konání vyjadřovaného gerundiem:o v čj: určení posesivní stejně jako u substantiv: Protestuji proti

vašemu podezřívání. → možné i v aj: She strongly objected to his going on stage.

o She urged on Betty apologizing personally. objektem slovesa tvar apologizing, původní subjekt

výrazu apologizing je vyjádřen ne posesivně, ale pádovým tvarem Betty

15

tvar apologizing lze chápat i jako příčestí přítomné, potom celek Betty apologizing je předmět závislý na předložce on = komplexní konstrukce (v čj nutnost vyjádřit vedlejší větou)

někdy se u tvaru –ing spojuje určení substantivní se slovesným: I hope you don’t mind my mentioning this. → my ukazuje k substantivní povaze, this ukazuje k slovesné povaze formy –ing

slovesa, která se vždy pojí s infinitivem (manage) × slovesa, která se vždy pojí s –ing (finish, repent)

- dvojí objekt u téhož slovesa v   angličtině dativ + akuzativ: to give sb. sth. dativ + genitiv: to tell sb. of sth. akuzativ + genitiv: to accuse sb. of. sth. akuzativ + akuzativ: He asked the boys a few questions. They bound him

hand and foot. (akuzativní určení adverbiální) + určení predikativní ( = dvojí akuzativ v pravém slova smyslu)

predikativní určení:o určení stavu nebo vlastnosti, která platila už dávno a která se dějem

ve slovese vyjádřeným pouze objevuje (They found him dead)o určení, které činností v slovese vyjádřenou teprve vzniká – slovesa

významu zvolit, prohlásit, ustanovit, jmenovat, pokřtít (The soldiers made him general, He appointed him the head of the navy, They called him a traitor) + u slovesa to think ve smyslu považovat někoho za nějakého (He thought me a good friend) + consider as, regard as

o vazba s predkativním adjektivem – vyjádření skutečného fyzického výsledku činnosti, která je vyjádřená slovesem: to shoot sb., to beat sb dead → tyto vazby často užívány ve zvratném významu, jde-li o výsledek činnosti, který je zřetelný na těle konatele (to talk oneself hoarse, to weep oneself blind)

vazby, ve kterých se k   akuzativnímu předmětu pojí jako predikativní určení infinitiv nebo tvar na – ing:

1. vazba u sloves smyslového vnímání to see, hear, feel, observe → prostý infinitiv ( I heard him sing this song, I saw him come) = objekt slovesa smyslového vnímání je zároveň konatelem činnosti vyjádřené infinitivem → konatel vyjádřen není = pasivum: I heard it said.

2. slovesa s významem ‚způsobit něco‘: to have, to make – infinitiv prostý + pasivum v případě není-li vyjádřen konatel ( What would you have me do now? I must have it done, He shouted to make himself understood) slovesa s významem ‚působit aby se něco stalo‘to command, to order, to tell, to cause - infinitv s to

3. slovesa s významem ‚očekávat něco od někoho, žádat něco od někoho‘ (We cannot expect her to have gloves.)

4. sloves s významem ‚domnívat se‘, u kterých je opravdová vazba akuzativu s infinitivem ( I think him to be honest)

16

- i v angličtině může stát předmět u adjektiv (dychtivý něčeho, spokojený s čím) → innocent of, characteristic of, sure of, due to

11. O atribuci v   angličtině

a) Přívlastek povahy adjektivní- v aj se vyjadřuje i jinak než jen adjektivem → jako adjektivního přívlastku lze

užít i adjektiva druhotného ( vznik konverzí ze substantiva – an evening paper, a gold watch)

- gold – golden: v původním významu ‚zlatý, zlata se týkající‘ se užívá adjektiva druhotného ( a gold watch, a gold mine) × ve smyslu přeneseném prvotní adjektivum (the Golden Age): A gold mine is not always a golden mine (Důl na zlato není vždy zlatý důl)

- jako adjektivního přívlastku lze užít i výrazu původně adverbiálního: cesta domů, cesta zpět (v postpozici) × v aj i před substantivem: the after years, the then king of England, the post-war world

- nominální tendence aj: to, co se v čj vyjádří adjektivním přívlastkem se v aj mnohdy vyjádří výrazem substantivním, kterým je daná vlastnost vytčena a na němž teprve závisí substantivum označující pojem, který je tou valstností charakterizován – nejčastěji jde o určení kvantitativní: celá Evropa = the whole of Europe, the rest of France

velmi často u výrazů označujících množství – a great variety of poisons, a great number of spectators, a considerable length of time

určení kvalitativní: the wisdom of the British example ( = moudrý britský příklad), the perfection of happiness, in the dead of the winter ( = v hlubokém období zimy)

substantivum, jež vyjadřuje vlastnost, může být v postavení závislosti na základním substantivu: a smile of joy (= radostný úsměv), moje umělecká existence (= my life as an artist)

- v aj ve spojení 2 substantiv je přívlastek často přesunut do substantiva určujícího k substantivu základnímu: stav mysli ( the state of mind) – stav jeho mysli ( his state of mind)

- brachyologický atribut: a Greek scholar (= řecký učenec + učený znalec řečtiny), a mad doktor ( = bláznivý lékař + lékař lidí duševně nemocných)

- adjektivní přívlastek má ustálené postavení v aj před substantivem, někdy stojí až za ním

( Prince Royal, sum total, heir apparent – francouzský původ) adjektiva určitým způsobem utvořená ( zakončená na – able, -ible: the

prettiest place conceivable) v případech, kde přívlastkové adjektivum je samo ještě určováno nějakým

výrazem jiným ( komparací, pádem předložkovým: He found a spring deeper, cleaner and sparklier than any other that he had found up till then)

17

adjektivum ve zvláštním tvaru, kterého se užívá jen predikativně: He did more work than any other man alive.

1. za substantivem stojí adjektivní atribut tehdy, přidávají-li se jednotlivé další určující rysy k substantivu již jinak určenému: She was a briliant woman, elegant, beautiful and clever.

2. za substantivem stávají adjektivní výrazy spojené spojkou and, které znamenají jakýsi výčet, jímž se vymezuje pojmový rozsah substantiva, které je jimi určeno: He was unique among the English bards, celebrated and unknown. ( Byl jedinečný mezi anglickými bardy, známými a neznámými)

3. přívlastkové adjektivum se klade za substantivum proto, že je k němu připojováno volněji a skoro polopredikativně – vyjádření vlastnosti platné jen pro danou situaci, v čj věta vztažná ( The ship passed the keels of hundreds of other vessels not so fortunate – které nebyly tak šťastné)

b) Přívlastek povahy substantivní - 2 typy: 1. souřadný = apoziční přívlastek + 2. podřadný – který se formálně

neshoduje se substantivem, k němuž patří - podřadný substantivní přívlastek typu genitivního :

a) possessive case trojí zakončení ve výslovnosti [iz/z/s], píše se vždy

s apostrofem skupinový genitiv (group genitive) – hlavně v hovorové řeči –

koncovka genitivní se přidává k celé skupině (the man I saw yesterday’s hat, my father and my mother’s wedding day)

b) konstrukce s of- funkce podřadného substantivního přívlastku genitivního:

genitiv posesivní vyjadřuje příslušnost majetkovou apod. – vyjadřuje se posesivním pádem (my father’s house) nebo konstrukcí s of (the house of my father) + vyjádření původu je zvláštním případem (the king’s only son – the only son of the king) + označení původce díla (Shakespeare’s works – the comedies of Shakespeare) o v aj zvláštní konstrukce, při které genitiv posesivní je odloučen od

substantiva, ke kterému patří – genitiv patří k jedné části věty a základní substantivum k části druhé (Dr. Johnson’s was a strong charakter, His was the wisdom of a ripe age)

o v konstrukcích ↑ se substantivum i vynechává – označení obchodu: the baker’s, the bookseller’s + substantivum může zůstat nevyjádřeno když bezprostředně předchází nebo následuje v téže větě: Charles’s car is much larger than John’s.

o při vyjádření původce v aj častěji předložka by něž of (a novel by John Galsworthy)

genitiv subjektivní a objektivní – vyjadřuje buď podmětu činnosti vyjádřené určeným substantivem, nebo její předmět

18

o genitiv subjektivní my mother’s love for her children (the love of my mother for her children)

o genitiv objektivní her children’s education was very expensive o rozlišení subjektivního a objektivního vztahu v češtině: matčina láska

– láska k matce o v aj posesivní pád hlavně při vztahu subjektivním

funkce partitivní – vytčení, že jde o část většího celku: a piece of bread, one of our greatest views – pád předložkový

označení materiálu nebo obsahu něčeho: a crown of thorns, a group of children – předložkový pád (konstrukce s of)

substantivní přívlastek kvalifikující – 3 typy:a) přívlastek, který přímo vyjadřuje vlastnost tím, že její označení klade

do konstrukce genitivní: He is a man of great energy. b) určení míry prostorové nebo časové – posesivní pád – a five minute’s

talk, a two mile’s distance → použití kompoziční sdruženiny: a five-minute talk

c) zařaďující přívlastek – vyjadřuje, že to, co je označeno určovaným substantivem, lze zařadit do určitého druhu věcí: a woman’s voice, a child’s laugh výjimka z ↓ adjektivní přívlastek určující základní substantivum se klade před pád posesivní: pravý ženský styl = a true woman’s style

- stojí.li před posesívním pádem nějaký adjektivní přívlastek, je tímto přívlastkem určován onen posesivní pád, nikoli základní substantivum: největší dílo Miltonovo – Milton’s greatest work

typ vysvětlovací : přívlastek tu vysvětluje významový obsah určovaného substantiva: the kingdom of Bohemia, the art of printing, the city of London

- shrnutí případů, v   nichž lze užít posesivního pádu: při označení majitele nebo původce (my father’s house, Shakespeare’s

works) při označení subjektu činnosti (mother’s love for her children) řidčeji při označení objekt činnosti (her children’s education) při zařaďování označení osob, ale i času, míry nebo příslušnosti

- konstrukce s předložkou to × v čj adjektivum přivlastňovací nebo genitiv: the successor to Eden ( = nástupce Edenův), secretary to Profesor D. Jones ( = tajemník profesora)

- přívlastkem může být v aj i infinitiv Jeho touha dostat se tam byla velmi silná The desire to see her was stronger in him than the fear of her brother →

lze překládat doslovně infinitiv objektový ↑ - označuje objekt činnosti vyjádřené substantivem

(jeho touha spatřit ji – toužil ji spatřit – při změně substantiva ve sloveso stal by se infinitiv předmětem tohoto slovesa)

19

v čj nelze napodobit anglické infinitivní přívlastky typu kvalifikujícího: The price to be paid for it was inadequate → v čj vedlejší věta…která se za to měla zaplatit

12. O příslovečném určení v   angličtině

a) Obecné poznámky- určení, které stává u slovesa (to speak loud) stejně jako předmět- nejasná hranice mezi příslovečným určením a předmětem: This bed has been slept

in. I very rarely go first class. - příslovečné určení stojí i u přídavného jména (remarkably clever, extremely hot) +

u adverbia (very quickly) - PÚ se může vztahovat k   obsahu celé věty ( Strýc bohužel není doma)

v aj má ↑ jiné postavení ve větě než PÚ vztahující se jen k jednotlivému slovu nebo členu věty → stává přímo před určitým slovesem nebo před jeho participiální částí (never, always, unfotunately, very rarely): I always také a walk in the morning.o může stát i na začátku nebo na konci věty → pak je odděleno čárkou a

má význam samostatného větného členu: Unfortunately, he was not there.

PÚ vztahující se k   jednomu členu věty stává jen u tohoto členu → omezeno tím, že PÚ zpravidla nestojí bezprostředně před určitým slovesem → PÚ patřící k určitému slovesu stává na počátku nebo na konci větyo český úzus jiný: Marie se znamenitě zotavuje = Maria is recovering

remarkably. Já jsem vám včera poslal exemplář své nové knihy. = Yesterday I sent you/ I sent you…yesterday

b) Vyjadřování příslovečného určení v angličtině - vyjadřování ADVERBIEM

adverbium primární - nelze zjistit odvozenost (very, well) × adverbium sekundární - zřejmě odvozené od adjektiva (-ly: quickly, beautifully, i bez –ly: to speak loud) → významový rozdíl: He is working hard (těžce) × He is hardly working (sotva)

- vyjadřování PODSTATNÝM JMÉNEM (charakteristické pro aj) běžet úprkem, jet cvalem – PJ stojí v čj určitém pádě × v aj prostý

neutrální substantivní tvar PÚ směru: You wil come there if you go this way. PÚ způsobu: Take it this way or that way (Ať to vezmete tak nebo onak) vznik nových adverbiálních sufixů, které se připojují k substantivu:

o Chairs were arranged meeting-fashion. (jako při schůzi)o Norfolk-way (směrem k Norfolku)o – wise: clockwise, -like: to swoop hawk-like = jako jestřáb

- vyjadřování PŘEDLOŽKOVÝM VÝRAZEM běžné i v čj mnoho takovýchto výrazů v aj, kterým v čj často odpovídá adverbium

20

He took it quite in earnest. (docela vážně) He did it on purpose (schválně) Send us your answer by letter (dopisem)

- vyjadřování CELOU VĚTOU I saw it from where I stood. (Viděl jsem to z místa, kde jsem stál) adverbiální určení se může v aj stát částí tzv. syntetizujícího kompozita

(the book-selling, to house-keep) – zejména u participia minulého: doma udělaný, vyrobený = made at home/ home-made, vlastněný státem = state-owned, oslněný jevištěm = stage-struck, náhodou pronesená poznámka = a chance-said remark

s adverbiem může být spojeno jiné kvalifikující adverbium = half: half-hesitatingly = zpola váhavě

- srovnání užíván PÚ v   angličtině a v   češtině: výsledky M.DEUTSCHBEIN, PH. ARONSTEIN – srovnání nj a aj aj vyjadřuje PÚ analyticky → v aj méně adverbií než v čj a nj

o analytické vyjadřování = to, co je v jednom jazyce vyjádřeno jedním slovem, je při analytickém způsobu vyjadřování řečeno užitím více slov (přinesu = I shall bring, in earnest, on purpose, by letter, in a friendly way, in a friendly manner, in a vague way)

případy, kdy čj PÚ odpovídá v aj zcela jiný větný člen → tyto případy snižují počet PÚ v aj o spěšně se vrátil = He made a hasty return. o Váhavě odpověděl = He made a hesistating answer. o proti čj vyjadřování adverbiálnímu stojí v aj predikace kvalifikující:

Jedině on odpověděl = He was the only to answer. Jistě přijde = He is sure to come.

někdy to, co se v čj vyjadřuje výrazem nadřazeným a podřazeným se v aj vyjadřuje dvěma souřadnými výrazy → bread and butter = chléb s máslem

angličtina nepatří k jazykům ,které vzájemný poměr vět vyjadřují vsunutými příslovečnými slůvky (tedy, tak)

v hovorové angličtině – krátké vsunuté věty v místech, kde čj užívá příslovce: On asi přijde = He will come, I think. o věty označující stanovisko mluvčího (I think, I am sure, I dare say)o věty, které říká mluvčí, ale snaží se jimi navodit zájem posluchače:

you see ( Tak jsem vám k němu přišel – I called on him, you see.) o věty týkající se stavu věci – let me see, can‘t you see? + tag questions

IV. O anglické větě jako celku

1.Prostředky komplexní kondenzace

a) Obecné poznámky- komplexní kondenzace = v aj se projevuje tendence vyjádřit nevětnými členy

věty hlavní ty okolnosti, které se např. v čj zpravidla vyjadřují větami vedlejšími

21

→ dochází ke zhuštění větné stavby – větné kondenzaci ( komplexní proto, že se jí vyjadřují celé obsahové komplexy)

- gerundium, infinitiv, participium ( i v čj podstatné jméno slovesné, infinitiv, participium)

- podstatné jméno slovesné se v čj chová jako každé jiné substantivum stejného zakončení

vzhledem k slovesnému rodu má význam neutrální: mámení lidí - infinitiv – v čj mnohem slovesnější povaha než PJ slovesné

užívání: předmět (Učím se psát na stroji, Matka učí dítě chodit) ani PJS, ani infinitiv v čj neznají rozdílů časových – nelze vytvořit minulý

infinitiv, ani PJS s minulým významem → v aj lze čj má u infinitivu pasivum, ale užívá ho zřídka infinitiv v čj má schopnost vyjadřovat rozdíly vidové

- participium – důležitý přechodník přítomný, který se ve tvaru určitém změnil ve slovesné adjektivum (Na ulicích bylo vidět plno lidí spěchajících za svým denním zaměstnáním)

b) Anglická participia- participium vztahující se k subjektu: Going down the street I met John. = vztah

časový → ale v aj mnoho významových odstínů, překračujících pouhé časové vztahy:

Having not seen me for many years, he did not recognize me. ( Protože mne mnoho let neviděl, nepoznal mě) = vztah příčinný

Happening at war time, this thing would be a real disaster. (Kdyby se stato věc stala za války, byla by to úplná pohroma) = vztah podmínkový

- v aj možné užít participia ve funkci polovětné, predikativní i tehdy, když jeho subjekt není stejný jako subjekt slovesa řídícího = vazby absolutní

All possibilities having been taken into account it was decided that…Když se uvážily všechny možnosti, bylo rozhodnuto, že…

vyjadřování průvodní okolnosti – with: I wonder how you could sleep with that wind roaming around you.

- v aj není participium budoucí → přívlastkový infinitiv pasivní: With the new methods still to be tried it cannot be said what results may be obtained.

c) Anglický infinitiv a podstatné jméno slovesné (gerundium)- zvláštní vazba akuzativu s infinitivem: I don‘t believe him to behave like this. =

Nevěřím, že by se takhle choval. + předložka for (po výrazech je pozdě, je nesnadno): It was too late dor them to begin anew.

- nejvíce se aj liší od čj v užívání JMÉNA SLOVESNÉHO v čj je PJS skutečně substantivum – kvalifikuje se adjektivem nebo

genitivem substantivní funkce anglického podstatného jména slovesného (PJS) může vystupovat jako skutečné jméno slovesné = má člen: The having him

for a companion… určováno adjektivem nebo genitivem substantiva: Hurried reading of all

sorts of books is simply waste of time.

22

slovesná funkce anglického PJS = gerundium o gerundium mívá u sebe takový předmět jako určitý tvar slovesný:

There are different ways of making money = Jsou rúzné způsoby vydělávání peněz/ jak vydělávat peníze.

o se jmenným přísudkem: She was proud of beíng a mother. o formální bohatství anglického gerundia (minulé, pasivní tvary)o určení připomínající podmět u PJS: I was rather surprised at your

asking that question. You don’t mind my smoking, I hope. He would not hear of that being possible.

d) Vazby komplexní- sloveso to have, kauzativní sloveso to make a slovesa perceptivní slouží v aj často

k tomu, aby umožnila komplexní kondenzaci – tj. umožňují spojit (mají pouze funkci spojovací, není nutné je překládat) s jádrem hlavní věty vyjádření těch okolností, které se v čj musí formulovat větou vedlejší

- I am used to have men falling in love with me.= Jsem zvyklá na to, že se muži do mne zamilovávají.

- We hope to see the whole quarter secured…- It is a great wncouragement to me to find you agreeing with my proposition.

2. Pořádek slov v   anglické větě

a) Zásady určující pořádek slov v jazycích- o pořádku slov lze pojednávat ze 2 různých hledisek:

můžeme zjišťovat, jaké místo ve větě mívá určitý její člen – jaké je postavení dvou určitých členů věty – např. podmětu a přísudku

můžeme zkoumat obecné příčiny, které určují pořádek slov ve větě vůbec- český pořádek slov je velmi pohyblivý – „volný“- slovosledné principy:

princip gramatický – místo, které má jistý člen ve větě, je určováno jeho gramatickou funkcí = tím, je-li to podmět, určité sloveso, předmět, atp.

o v aj silnější než v čjo v čj znamená, že určitý větný člen má své určité místo ve větě,

pokud mu v tom nezabrání jiný slovosledný princip o v češtině je gramatická funkce slov patrná už z jejich tvaru × v aj

tomu tak není: slaměný klobouk × straw hat/hat straw princip rytmický – silný v aj i v čj

o Já bych mu ji byl půjčil – Já bych mu byl tu knihu půjčil – Já bych byl tu knihu Karlovi půjčil

o jiné je místo předmětu, je-li vyjádřen osobním zájmenem a jiné, je-li vyjádřen podstatným jménem

o rytmická váha se stupňuje: 1. pronominální subjekt 2. určité sloveso 3. substantivní podmět

princip aktuálního členění věty o výpovědi se skládají ze dvou částí:

23

a) jedna část vyjadřuje to, co je dáno kontextem nebo co je nasnadě, to, o čem se něco vypovídá = základ výpovědi

b) druhá část je ta, která obsahuje to, co nového uvádíme, co se o něčem vypovídá = jádro výpovědi

o objektivní pořadí : postup od známého k novému (základ → jádro) opačné pořadí = subjektivní ( jádro → základ)

o požadavek AČ: často vyžaduje, aby subjekt následoval za určitým slovesem, náleží-li tento subjekt do jádra výpovědi: Doma mi pomáhá tatínek. → v čj tento požadavek není v konfliktu s principem gramatickým × v aj, kde je pevný pořádek slov S-V-O ke konfliktu dochází → konstrukce pasivní At home I am helped by my father.

o postavení dvou předmětů (akuzativní, dativní) pořadí se liší podle toho, kterým z předmětů je vyjádřeno jádro výpovědi: Já jsem půjčil svou knihu Karlovi (Karlovi jádro = předmět dativní následuje za akuzativním)

→ princip gramatický v aj: předmět typu dativního (PD), je-li vyjádřen obecným pádem, stojí hned za slovesem, a předmět typu akuzativního (PA) následuje za PD × je-li PD vyjádřen pomocí předložky to stojí až za PA

o postavení předmětu a příslovečného určení : Já jsem potkal na Václavském náměstí Karla × Já jsem potkal Karla na Václavském náměstí. → aj rozliší přízvukem I met ‘Jack in ‘Regent‘s Park.→ výjimečně V – příslovečné určení - O

princip emfáze – princip důrazného vytčení některého členu větyo v čj klademe důrazný člen na poslední nebo předposlední místo ×

v aj – začátek věty (jmenný přísudek, předmět, příslovečné určení)o Right you are, Sorry I am to speak of it – přísudeko Colonel Lawrence gives us an account… - předměto Little you care about my health. Off he went with a courageous

look.- PÚ

c) Jiné problémy anglického slovosledu- INVERZE – pořadí Predikát – Subjekt - 2 případy, ve kterých v aj nastává inverze:

případy, ve kterých je inverze nutná:o po výrazu there, který stojí na začátku věty: There have been many

strange rumors about him.o začíná-li hlavní věta emfatickým výrazem záporným: Never had

England seemed so powerful as at that time. o po větách potvrzujících, kterými se vypovídá platnost výroku

předešlé věty kladné (so)/záporné (nor, neither) i o subjektu věty následující: My companions were dejected and so was I. He has not worked well, neither has his friend.

případy, ve kterých inverze nastává jen za jistých podmínek:

24

o ve větách vsunutých do řeči přímé nebo za ni zasunutých + je-li nějaká důležitá část věty (patřící přísudku) pořádkem slov vytčena na jejím počátku – je-li subjekt vyjádřen substantivem

buď se inverze provádí pouhým přeřazením podmětu a slovesa, nebo s použitím slovesa to do

o opis s to do tehdy, jde-li o plnovýznamové sloveso, které to do užívá i v otázce a v záporu: Never did he speak of his authorship.

o opis s to do tehdy, kdy je třeba, aby věta nekončila nedůrazným pronominálním podmětem: Seldom did he smile. Scarcely did he nod.

o předmět se při opise s to do nevzdálí od slovesao opis v otázce: Do you like this book?

3. Zesílení a emfáze

- zesílení se týká významu slov × emfáze jejich kontextové platnosti - zesílení může být vyjádřeno způsobem, kterým pronášíme větu: v čj např.

důraznou slabiku slova vyslovíme vyšším tónem + prodloužíme krátkou samohlásku: Postříkal mě a hónem ujel. Babička bydlí dáleko.

zesílit můžeme slovo také lexikálně: přidáním zesilujícího příslovce nebo např. křičet, řvát – různě vysoko na stupnici lexikálního zesílení Má ho ukrutně, strašně, hrozně rád. velikánský, prapodivný,svatosvatě, dennodenně, pitomec pitomý, ničema ničemný, hluchý jako pařez, zdravý jako ryba = zesilující příměry

specialitou angličtiny zesilování prostým zdvojováním slov: Oh she is very, very sweet. For many and many days, For ever nad ever, He gazed and gazed at her.

- emfáze – často se týká určitého slovesa plná výslovnost u sloves, která připouštějí dvojí výslovnost (plnou +

oslabenou): was: He was angry. slovesa nepřipouštějící ↑ se používá opis s to do: I do wish a drink, But I

do have your letter, Do be quiet! zdvojování: Mrs. Smith is a clever woman, she is. He worked hard all his

life, he did. × s inverzí: She is a clever woman, is Mrs. Smith. Vytýkání celou větou: It was he who advised the King…Active energy,

that is what our country wants

4. Poznámky o negaci

- 1. popíráme význam slova jako termínu pojmenovávacího negativní prefixy: ne- (nestálý) an- (anorganický), in/im- (insolventní) v aj negativní prefixy: un- (undying, uncomfortable, unable) im-, il-, ir-

(intolerable, impossible, illegal, irrational) dis- (dishonest) non- (non-smoker)

- 2. popíráme význam slova jako členu větného = negace členská

25

- 3. popíráme celou větu = negace větná nejčastěji se popírá slovesa → popřením slovesa se popírá celá věta:

záporka not, never,nothing,at all/ to do (I do not read) aj popírá větu jen jednou negací × v čj negativní kongruence (dvojí

negace) Nikdy jsem nic takového neudělal. I have not any money/I have no money He is not an ordinary boy/He is no

ordinary boy. v aj vyjádření negativního obsahu kladným tvarem slovesa to fail: to fail

in + gerundium = mít v něčem neúspěch/ to fail + infinitiv = neudělat něco ( zápor) I failed to understand (Nerozuměl jsem) I shall not fail to come (Jistě přijdu) = litotes – zdrženlivé tvrzení, klad vyjádřený dvěma zápory se rušícími

v aj je věta negována i tím, že se neguje jedno z určení patřících ke slovesu: Nobody ever saw him smile (Nikdo ho nikdy neviděl se smát)

V. Poznámky o jiných otázkách funkční syntaxe

1. O souvětí

- angličtina nemá ráda tak komplikovaná souvětí jako němčina- čj, nj věty vedlejší → aj komplexní konstrukce uvnitř věty jednoduché- čj,nj věty podřadné → aj věty souřadné – pouhé přiřaďování – vynechávání

spojky that nebo vztažného zájmena I don‘t expect they will come. It is clear he will not come. How did you like

the book I sent you yesterday?

2. O užívání způsobů a časů

- způsoby: subjunktiv z hovorové angličtiny téměř vymizel → jen v archaických rčeních: If need be → nahrazen prostým indikativem

- v aj hojné použití may + infinitv, kondicionál, složené tvary se slovesy would, might, should ( should = subjektivnost stanoviska)

- časy: souslednost časů

26