M A R C E L P A G N O L

Živá voda

Živá voda

VYä E H R A D

MARCELPAGNOL

Translation © Dagmar and Frantiöek X. Halas, 2001, 2008Copyright © by Marcel Pagnol, 1988

ISBN 978-80-7021-972-0

Pan Jean

B astides Blanches neboli BÌlÈ Domky byla farnost o stopades·ti obyvatelÌch usazen· na p¯Ìdi jednoho z po-

slednÌch v˝bÏûk˘ poho¯Ì …toile, asi dvÏ mÌle od Aubagne...Silnice, kter· tam vedla, stoupala tak prudce, ûe zd·lky vy-padala, jako by byla ˙plnÏ kolm·; ale smÏrem ke kopc˘m zevsi vych·zela pouze stezka pro muly, vÏtvÌcÌ se na nÏkolikpÏöin, jeû vedly p¯Ìmo do nebe.

Na pades·t prost¯ednÏ velk˝ch stavenÌ, domk˘ bÌl˝ch uûjen podle jmÈna, vroubilo pÏt Ëi öest ulic, kterÈ nebyly asfal-tovanÈ a kde chybÏly i chodnÌky: byly ˙zkÈ kv˘li sluneËnÌ-mu û·ru a k¯ivolakÈ kv˘li mistralu.

P¯esto tam vöak byla dosti dlouh· esplan·da, kter· sevypÌnala nad ˙dolÌm na z·padnÌ stranÏ vesnice; podpÌralaji hradba z otesan˝ch kamen˘, vysok· dobr˝ch deset metr˘a zakonËen· z·bradlÌm, lemovan˝m ¯adou prastar˝ch pla-tan˘: tomuto mÌstu se ¯Ìkalo Bulv·r a sta¯Ì BastiÔanÈ sitam do stÌnu chodili pobesedovat.

Ze st¯edu Bulv·ru stoupalo velice öirokÈ, asi desetistup-ÚovÈ schodiötÏ, vedoucÌ na n·mÏstÌËko lemovanÈ pr˘ËelÌmidom˘ seskupen˝ch kolem kaöny, jejÌû voda padala do nÌûepoloûenÈ kamennÈ muöle a kter· byla vlastnÌ matkou celÈosady. P¯ed pades·ti lety totiû jak˝si ÑletÚ·kì z Marseille(v dobÏ hon˘ do Bastides obvykle dva aû t¯i takovÌ hostÈvûdy p¯ijÌûdÏli) odk·zal obci v·Ëek zlaù·k˘, dÌky nÏmuûbylo moûno p¯ivÈst jisk¯ivou vodu z jedinÈho vÏtöÌho pra-mene v okolÌ p¯Ìmo na N·mÏstÌËko... A tak se stalo, ûe oby-vatelÈ mal˝ch statk˘ roztrouöen˝ch v ˙dolÌch Ëi po ˙boËÌchkopc˘ opustili postupnÏ svÈ domovy, usadili se kolem kaönya z osady se stala vesnice.

Po cel˝ den bylo pod pramÈnkem tekoucÌ vody vidÏtdûb·ny a hlinÏnÈ ötoudve a kolem stojÌcÌ kmotry je hlÌdaly,aby nep¯etekly, a p¯itom si navz·jem sdÏlovaly, co novÈhose toho dne sbÏhlo.

9

Na n·mÏstÌ bylo nÏkolik kr·mk˘: v˝Ëep s prodejem tab·-kov˝ch v˝robk˘, hokyn·¯stvÌ, peka¯stvÌ, ¯eznictvÌ, pak pod-kov·¯ova kov·rna a vedle nÌ doko¯·n otev¯en· truhl·¯ovadÌlna. V pozadÌ st·l kostel: byl star , ne vöak starobyl˝a jeho zvonice nebyla o moc vyööÌ neû okolnÌ domy.

Z levÈ strany N·mÏstÌËka vych·zela uliËka konËÌcÌ nadalöÌ stinnÈ esplan·dÏ rozprostÌrajÌcÌ se p¯ed nejvÏtöÌ budo-vou vesnice ñ radnicÌ.

Radnice byla souËasnÏ sÌdlem Republik·nskÈho krouû-ku, jehoû hlavnÌ politick· Ëinnost spoËÌvala v po¯·d·nÌ par-tiÌ lota a soutÏûÌ v koulenÈ: nedÏlnÌ turnaje v koulenÈ sep¯itom odehr·valy pod platany na obou esplan·d·ch.

BastiÔanÈ byli vÏtöinou velcÌ, hubenÌ a svalnatÌ. AËkolivjejich rodiötÏ leûelo pouze dvacet kilometr˘ od StarÈho p¯Ì-stavu v Marseille, nepodobali se Marseillan˘m, a dokonceani Provens·lc˘m z öiröÌho okolÌ.

A koneËnÏ mÏly Bastides jeötÏ tu zvl·ötnost, ûe se tam vy-skytovalo jenom pÏt Ëi öest p¯ÌjmenÌ: Anglade, Chabert, Tes-tard, Cascavel, Soubeyran; aby se tedy vyhnuli p¯Ìpadn˝mz·mÏn·m, p¯id·vali tu ke k¯estnÌm jmÈn˘m mÌsto p¯ÌjmenÌËasto k¯estnÌ jmÈno matËino. Vypadalo to pak takto: Pam-phile od Fortunetty, Louis od Etiennetty, Clarius od Reiny.

Byli to nepochybnÏ potomci nÏjakÈho ligurskÈho kmene,kter˝ se kdysi uch˝lil do kopc˘ p¯ed ¯Ìmskou invazÌ; to zna-men·, ûe byli moûn· nejstaröÌmi obyvateli provens·lskÈzemÏ.

Jelikoû cesta, kter· k nim vedla, konËila na Bulv·ru, bylotam vidÏt Ñcizinceì dosti z¯Ìdka, a jelikoû BastiÔanÈ bylispokojeni se sv˝m ˙dÏlem, chodili dol˘ do Aubagne jentehdy, kdyû tam nosili zeleninu na trh. P¯ed prvnÌ svÏtovouv·lkou se na statcÌch jeötÏ naöli starci a sta¯eny, kte¯Ì mlu-vili jen provens·lsk˝m n·¯eËÌm z kopc˘; d·vali si ÑpovÌdato Marseilliì od mlad˝ch, kte¯Ì se vraceli z kas·ren, a divilise, ûe nÏkdo m˘ûe ûÌt ve vöem tom hluku, zakop·vat naulici na kaûdÈm kroku o lidi, o nichû ani nevÌ, jak se jmenu-jÌ, a vöude potk·vat policajty!

P¯ece si vöak mezi sebou pokl·bosili a naprosto se nevy-h˝bali Ñlegraciì... P¯itom sice mluvÌvali o vöem moûnÈm, alep¯ÌsnÏ dodrûovali prvnÌ pravidlo bastidskÈho mor·lnÌhoz·konÌku: Ñ»lovÏk se nesmÌ plÈst do cizÌch z·leûitostÌ.ì

DruhÈ pravidlo velelo povaûovat Bastides za nejkr·snÏj-

10

öÌ vesnici v celÈ Provenci, daleko d˘leûitÏjöÌ neû mÏsteËkaOmbrÈes nebo Ruissatel, kter· p¯ece mÏla vÌc neû pÏt setobyvatel.

Jako v kaûdÈ vesnici bujely i zde û·rlivost, rivalita a do-konce i tvrdoöÌjn· nen·vist, jeû se opÌraly o historky, v nichûhlavnÌ roli hr·ly sp·lenÈ z·vÏti Ëi nespravedlivÏ rozdÏlen·p˘da; ale v p¯ÌpadÏ jakÈhokoliv ˙toku zvenËÌ, jako byl vp·dpytl·ka z OmbrÈes Ëi houba¯e z Crespinu, tvo¯ili vöichniBastiÔanÈ jednolit˝ celek a vöichni byli hotovi se rv·tanebo spoleËnÏ k¯ivÏ p¯Ìsahat; tato vz·jemnost byla natoliksiln·, ûe nap¯Ìklad MÈdÈricovi, kte¯Ì se jiû po dvÏ generacesv·¯ili s rodinou peka¯e, kupovali p¯esto chleba st·le u nÏho:nikdy vöak p¯itom na nÏho nepromluvili a dorozumÌvali sejen posunky. A p¯ece bydleli v kopcÌch a ze svÈho statkumÏli blÌûe k peka¯i z OmbrÈes; ale oni by za nic na svÏtÏ ne-byli jedli na p˘dÏ svÈ obce ÑcizÌì chlÈb.

BastiÔanÈ mÏli jednu velkou vadu: lakotu; byli chorobnÏlakomÌ, protoûe mÏli bÌdu o penÌze. Za chlÈb platili obilÌmnebo zeleninou a v˝mÏnou za t¯i Ëi Ëty¯i kotlety d·vali ¯ez-nÌkovi slepici, kr·lÌka nebo nÏkolik lahvÌ vÌna; pokud jdeo penÌzky, kterÈ si Ëas od Ëasu p¯inesli z aubagneskÈhotrhu, ty mizely jako kouzlem a pÏtifrankovÈ mince se vyno-¯ovaly jen tehdy, kdyû do vsi p¯iöel podomnÌ obchodnÌka platilo se mu za pl·tÏnky, za Ëepici se ötÌtkem, za zahrad-nickÈ n˘ûky.

Veökerou jejich p˘du totiû pokr˝vala garrigue, st¯edo-zemsk· lesostep, jiû tvo¯ila ¯ada obrovsk˝ch na sebe nava-zujÌcÌch v·pencov˝ch ploöin, vz·jemnÏ oddÏlen˝ch hlubok˝-mi roklemi, kter˝m BastiÔanÈ ¯Ìkali ˙dolÌËka, neboù se tammÌsty vyskytovaly ostr˘vky mÏlkÈ ornice, kterou v pr˘bÏhustaletÌ p¯iv·ly vÏtry a naplavily deöùovÈ p¯Ìvaly. Pr·vÏ tamsi zaloûili pole lemovan· olivovnÌky, mandlonÏmi nebo fÌkov-nÌky. PÏstovali na nich cizrnu, ËoËku, pohanku, tedy rostli-ny, kterÈ nepot¯ebujÌ vodu, a ke¯Ìky vinnÈ rÈvy, kterÈ odo-laly rÈvokazu; ale dÌky zavodÚovacÌm kan·l˘m napojen˝mna potrubÌ kaöny vzkvÈtaly v p¯ÌmÈm sousedstvÌ vesnicebujnÈ zelin·¯skÈ zahrady a meruÚkovÈ a broskvovÈ sady,jejichû plody pak odn·öeli vesniËanÈ na trh.

A tak se ûivili zeleninou ze sv˝ch zahr·dek, mlÈkemsv˝ch koz, masem z hubenÈho vep¯Ìka, kterÈho zabÌjeli jed-nou do roka, nÏkolika slepicemi, a p¯edevöÌm zvÏ¯Ì z pytl·c-k˝ch v˝prav do nekoneËn˝ch prostor okolnÌch kopc˘.

(11)

A p¯esto tam bylo nÏkolik bohat˝ch rodin, jejichû maje-tek byl v˝sledkem öet¯enÌ a od¯Ìk·nÌ dlouhÈ ¯ady generacÌ.P¯edstavovaly ho zlaù·ky uschovanÈ v tr·movÌ nebo hrncezakopanÈ pod dnem n·drûe na deöùovou vodu anebo zazdÏ-nÈ ve zdi. Sahalo se na nÏ pouze p¯i svatbÏ nebo p¯i koupinÏjakÈho toho ÑstateËkuì. Pak se cel· rodina s dvojn·sob-n˝m ˙silÌm vrhla do pr·ce, aby ztenËen˝ poklad co nejrych-leji obnovila.

Starostou byl Philoxène od Clarissy. Ve sv˝ch sedmaËty¯ice-ti byl tlust˝ a kulat , mÏl kr·snÈ ËernÈ oËi a ¯Ìmsk˝ profilbez bradky, bez knÌrku. Jeho chlupatÈ ruce byly pomÏrnÏtuËnÈ, protoûe se nikdy nedotkly motyky: byl majitelemv˝Ëepu s koncesÌ na prodej tab·ku, kterou dostal spolus malou penzÌ dÌky zranÏnÌ ve v·lce. Pro toto (ostatnÏ ne-viditelnÈ) zranÏnÌ, ale hlavnÏ kv˘li tÈ penzi se tÏöil vöe-obecnÈ ˙ctÏ.

Prohlaöoval se za socialistickÈho antiklerik·la, na terasep¯ed svou kav·rnou ËÌtal ve¯ejnÏ list Le Petit ProvenÁala r·d si zanad·val na jezuity, kte¯Ì vedli Francii do z·huby.Byl tudÌû hlavou neznaboh˘, jichû ostatnÏ bylo jen pÏt Ëiöest a kte¯Ì svou protiklerik·lnÌ Ëinnost rozvÌjeli pouze kaû-dou nedÏli r·no, kdy mÌsto aby öli do kostela, popÌjeli na te-rase p¯ed kav·rnou aperitiv. Ale p¯i obecnÌch volb·ch zÌskalPhiloxène vûdycky vÏtöinu, sice slabou, ale dostateËnou, ne-boù se o nÏm ¯Ìkalo: Ñten m· pane hlavuì, jako by ostatnÌlidÈ byli bezhlavÌ.

Se vöemi tÏûk˝mi problÈmy se chodilo na radu k nÏmu,protoûe on se trochu vyznal v z·konech: byl s to plynule roz-mlouvat s lidmi z mÏsta a s nep¯ekonatelnou nenucenostÌtelefonovat z apar·tu ve svÈm v˝Ëepu.

éenat˝ nebyl; ûil vöak se svou sestrou, Ëipernou a dis-krÈtnÌ starou pannou, a (pokud jde o city) jezdÌval kaûdÈ˙ter˝ do OmbrÈes, aby si tam vyzvedl ku¯ivo a cestou po-zdravil mladou, svÏûÌ a buclatou vdovu, kter· mu bylanaklonÏna, ale proto jeötÏ nepohrdla p¯ÌjemnÏ plav˝m listo-noöem ani lÈk·rnÌkem, ba dokonce ani jist˝m p·nem, kter˝nÏkdy p¯ijÌûdÏl z Marseille v lakovanÈm dvoukolovÈm koË·-¯e, jehoû luxus podtrhovaly dvÏ gumovÈ pneumatiky.

Truhl·¯em, tesa¯em a kol·¯em v jednÈ osobÏ byl Pamphi-le od Fortunetty. Bylo mu pÏtat¯icet let, mÏl hezk˝ kaöta-nov˝ knÌrek a jedin˝ p·r modr˝ch oËÌ, kter˝ se kdy ve vsi

(12)

vyskytl. Protoûe nebyl tak lakom˝ ani tak tajn˘stk·¯sk˝jako ostatnÌ, pokl·dali ho starousedlÌci za zt¯eötÏnce, kter˝jistojistÏ jednou skonËÌ na dlaûbÏ; tuto neblahou p¯edpovÏÔpodporovala i skuteËnost, ûe si Pamphile vzal za ûenu tlus-tou AmÈlii od Angèly. Bylo to svÏûÌ, ale obrovitÈ dÏvËe, kterÈkaûdou chvilku propadalo z·chvat˘m bl·znivÈho smÌchunebo halasnÈho vzteku. AmÈlie bez ust·nÌ i p¯i ch˘zi povenku pojÌdala chleba se sal·mem, fÌky nebo studen· jelita.Philoxène ¯Ìk·val, ûe by p¯iölo lacinÏji ji öatit neû ûivit. AlePamphile byl do pr·ce jako kat a k tomu opravdu zruËn .VymÏÚoval shnilÈ tr·my, opravoval k·ry, vyr·bÏl koryta,jesle a tÏûkÈ selskÈ stoly; a kdyû pr·vÏ nemÏl û·dnÈ zak·z-ky, dÏlal rakve; na mÌru pro svÈ krajany a sÈriovÏ ve t¯echvelikostech pro jak˝si podnik v Marseille, kde lidÈ umÌrajÌjedna dvÏ. A navÌc kaûdou nedÏli vynesl na prostranstvÌp¯ed svou dÌlnu k¯eslo a ÑdÏlal holiËeì.

Peka¯ byl siln˝ t¯icetilet˝ chlapÌk, mÏl kr·snÈ zubya rovnÈ, velmi ËernÈ vlasy, na nichû vöak st·le leûel mouË-n˝ prach. R·d se sm·l a zajÌmal se o vöechny ûeny ve vsi,dokonce i o svou vlastnÌ, kr·snou dvacetiletou dÌvku, kter·ho p¯Ìmo zboûÚovala. Jmenoval se Martial Chabert, ¯Ìka-lo se mu vöak neust·le jen Peka , takûe se na jeho pravÈjmÈno zapomnÏlo.

Ange od Natalie byl huben˝ kostnat˝ Ëernovlas˝ Ëahouns furiantsky nasazenou ËepicÌ. Byl z¯ejmÏ dosti nervÛznÌ,neboù mu jeho rozmÏrn˝ ohryzek st·le stoupal a klesalv krku, jako kdyby se ho Ange marnÏ pokouöel spolknout.Byl rolnÌk a vod·k, coû znamen·, ûe se staral o dvoukilo-metrovÈ potrubÌ, kterÈ p¯iv·dÏlo vodu do kaöny; a k tomureguloval i pr˘tok v Ñp¯Ìvodechì, kterÈ cestou z·sobovalyn·drûky v zelin·¯sk˝ch zahrad·ch.

Vöichni ho mÏli moc r·di, zejmÈna muûi, protoûe mÏlvelmi kr·snou manûelku a ta se nedala nikdy prosit dva-kr·t. Nikdo vöak o tom nemluvil.

D·le tam byl jeötÏ Fernand Cabridan, kterÈmu dali veökole p¯ezdÌvku ÑHlav·Ë s malou prd˝lkouì, coû byl struËn˝popis jeho dÏtskÈ podoby, kter˝ si vöak zachoval platnostjeötÏ i po t¯iceti letech. Jeho mal˝ zadek v sametov˝ch kal-hot·ch, kterÈ na nÏm visely jako z·clony, p˘sobil skuteËnÏdosti truchlivÏ; ale v jeho velkÈ hlavÏ byly dvÏ velikÈ hnÏ-dÈ pozornÈ oËi a jejich pohled byl Ëist˝ a z·¯iv .

Cabridan jiû mÏl dvÏ dÏti a byl chud . Pat¯il mu jen

(13)

domek ve vesnici a pod nÌ polÌËko s malinkatou vodnÌ n·-drûÌ. Ale pÏstoval na nÏm cizrnu velkou jako lÌskovÈ o¯Ìökya tak lahodnou, ûe se v ˙stech jen rozpl˝vala. Na trhuv Aubagne, kde jeho cizrna byla vysoko v kursu, ho vöichni(dokonce i lidÈ z OmbrÈes) naz˝vali cizrnov˝m kr·lem. Kra-lov·nÌ to bylo sice jen skromnÈ, jemu vöak bohatÏ staËilo.

Kov·¯ Casimir se pyönil mohutn˝mi, svalnat˝mi paûemi,kterÈ byly tak dokonale porostlÈ chlupy, ûe k˘ûi nebylo anividÏt. Zelin·¯skou zahradu nemÏl, ale p¯esto si jednou nebodvakr·t do roka zam·val motykou, neboù k vöeobecnÈ spo-kojenosti vykon·val p¯ÌleûitostnÏ funkci hrobnÌka. D·le bylve vsi takÈ star˝ Anglade s huben˝m krkem, orlÌm nosema spl˝vav˝mi knÌry. Byl to mudrc vesnice. Byl povÏstn˝ svouzboûnostÌ a pr·vÏ on chodil kaûd˝ den zvonit rannÌ klek·nÌ,jeötÏ neû odeöel na pole se sv˝mi dvÏma syny, Josi·öema Jon·öem, kte¯Ì byli dvojËata a naprosto stejnÏ koktali;a koneËnÏ tu byla nejv˝znaËnÏjöÌ osobnost cel˝ch Bastides,totiû CÈsar Soubeyran, o nÏmû promluvÌme pozdÏji.

Vedle tÏchto v˝znaËn˝ch obËan˘ tam bylo vidÏt kaûdounedÏli nÏkolik vesniËan˘, kte¯Ì se vyno¯ili z ˙dolÌ, kde ûilina stateËcÌch, tu seskupen˝ch po t¯ech Ëi Ëty¯ech, tu ˙plnÏosamÏl˝ch, jako byly usedlosti na Pondrane nebo na TeteRouge. P¯ich·zeli na möi v deset hodin, dokonale vymydle-nÌ, v Ëern˝ch plstÏn˝ch kloboucÌch, ale tÈmϯ vöechny bra-dy byly poznamen·ny jizviËkami zp˘soben˝mi t¯aslav˝mib¯itvami nedÏlnÌho r·na. éeny v kvÏtovan˝ch ö·tcÌch mÏlykr·snÈ rysy, ale p¯edËasnÏ vr·sËitÈ tv·¯e a ruce seölÈ odpopelovÈho louhu na pranÌ. DÏvËata v kloboucÌch bohatÏzdoben˝ch kvÏty a nÏkdy i ovocem byla stejnÏ kr·sn· jakoArelatky.

Srovn·nÌm dvou generacÌ se tak dalo soudit na ˙ËinekpovÏt¯Ì, v nÏmû rychle pohasÌn· mladistv· svÏûest tv·¯Ìa opad· pel i z nejËistöÌch obliËej˘.

C Èsarovi Soubeyranovi uû t·hlo na öedes·tku. MÏl tvrdÈ,hustÈ, ûlutavÏ bÌlÈ vlasy, tu a tam prokvetlÈ nÏkolika

ryöav˝mi nitkami; z nosnÌch dÌrek mu vybÌhaly tenkÈ ËernÈvr·sky a mizely pod hust˝mi öediv˝mi knÌry a p¯i ¯eËi muslova s hvÌzdotem proklouz·vala mezi nazelenal˝mi ¯ez·ky,kterÈ byly n·sledkem artritidy obzvl·öù prot·hlÈ.

(14)

Byl jeötÏ statn , Ëasto ho vöak souûily Ñbolestiì, to jestrevmatismus, kter˝ nÏkdy krutÏ rozp·lil jeho pravou nohu;a tak se p¯i ch˘zi opÌral o h˘l s ohnutou rukojetÌ a polnÌpr·ce vykon·val vkleËe nebo sedÏ na malÈ stoliËce.

StejnÏ jako Philoxène mÏl i on podÌl na vojenskÈ sl·vÏ:byl vöak staröÌho data. Po jakÈsi prudkÈ rodinnÈ h·dcea snad, jak se povÌdalo, i kv˘li nÏjakÈmu milostnÈmu zkla-m·nÌ, se dal naverbovat k zu·v˘m a ˙Ëastnil se poslednÌhoafrickÈho taûenÌ, daleko na jihu kontinentu. Byl dvakr·tzranÏn a kolem roku 1882 se odtud vr·til s penzÌ a vojen-skou medailÌ, jejÌû slavnostnÌ stuûka vûdy zdobÌvala jehonedÏlnÌ sako.

Kdysi b˝val kr·sn˝ a jeho ËernÈ a dosud hlubokÈ oËi po-pletly hlavu nejednomu dÏvËeti ze vsi, ba i odjinud... TeÔ semu ¯Ìkalo Papet.

Papet obvykle znamen· dÏdeËek; CÈsar Soubeyran sevöak nikdy neoûenil a za tento titul vdÏËil faktu, ûe byl nej-staröÌm ûijÌcÌm Ëlenem rodiny; byl tedy jak˝si Pater fami-lias, drûitel jmÈna a nejvyööÌ autority.

Bydlel ve velkÈm starÈm soubeyranovskÈm domÏ, na nej-vyööÌm mÌstÏ v Bastides, vedle vÏtrnÈho prostranstvÌ, jeûËnÏlo nad vesnicÌ.

Byl to statek s dlouhou fas·dou, jejû od cesty do kopc˘dÏlila terasa podep¯en· kamennou zÌdkou, kterÈ se ¯ÌkaloÑzahradaì, protoûe stezka, kter· p¯es ni vedla od cesty kevchodu do domu, byla lemov·na levandulÌ. Okenice se podlerodinnÈ tradice kaûd˝m rokem natÌraly svÏtle modrou bar-vou. SoubeyranovÈ se ostatnÏ tÏöili povÏsti mÏöùanskÈ rodi-ny, coû se pevnÏ opÌralo o fakt, ûe mÌsto aby obÏdvali jakokaûd˝ druh˝ v kuchyni, jedli pokaûdÈ ve zvl·ötnÌ mÌstnosti,v ÑjÌdelnÏì, kde st·l obdivuhodn˝ mal˝ mÏstsk˝ krb, kter˝sice velmi öpatnÏ t·hl, ale zato byl z pravÈho mramoru.

Papet tam ûil ˙plnÏ s·m se starou sluûkou, kter· bylahluchonÏm· a navÌc umÌnÏn· jako beran: p¯edstÌrala, ûerozkaz˘m, kterÈ se jÌ nezamlouvaly, nerozumÌ, a dÏlala sid·l pÏknÏ podle svÈho. Papet to sn·öel pro jejÌ kucha¯skÈvlohy a proto, ûe byla do pr·ce jako drak. A hlavnÏ se ne-musel b·t, ûe ho poslouch· za dve¯mi ani ûe by rozn·öelaklepy.

Soubeyran˘m pat¯ily rozs·hlÈ pozemky kolem vesnicei v kopcÌch; tÈmϯ vöechny vöak leûely ladem, protoûe rodi-nu stÌhalo neötÏstÌ za neötÏstÌm. Ze Ëty¯ Papetov˝ch bratr˘

(15)

zem¯eli dva v prvnÌ svÏtovÈ v·lce a druzÌ dva postupnÏsp·chali sebevraûdu, jeden proto, ûe se domnÌval, ûe m·souchotiny, jelikoû mu krv·cel zub, a druh , kdyû mu um¯e-la ûena a navÌc mu sucho seûehlo topinambury.

Po tomhle bratrovi z˘stal CÈsarovi Ugolin jako poslednÌnadÏje soubeyranovskÈho rodu.

Synovec ûil ve stÌnu svÈho str˝ce, kter˝ byl rovnÏû jehokmotrem. Pr·vÏ dos·hl Ëty¯iadvaceti let... Byl spÌö menöÌa huben˝ byl jako koza, ale mÏl öirok· ramena a tuhÈ svaly.Pod köticÌ ryöav˝ch a zkade¯en˝ch vlas˘, nad dosti siln˝m,mÌrnÏ doprava zkroucen˝m nosem, jejû vöak naötÏstÌ zkra-coval tupÏ st¯iûen˝ knÌrek, kter˝ Ugolinovi zakr˝val ret,mÏl jedno jedinÈ oboËÌ ve dvojÌ vlnÏ; jeho ûlutÈ oËi lemovanÈËerven˝mi ¯asami nespoËinuly ani na chvilku v klidu a ne-ust·le tÏkaly na vöechny strany jako oËi divokÈho zv̯ete,jeû se ob·v· p¯epadenÌ. »as od Ëasu se mu jak˝msi tikemzvedly lÌcnÌ kosti a oËi mu t¯ikr·t po sobÏ zamûikaly: ve vsise ¯Ìkalo, ûe Ugolin mrk· jako hvÏzdiËka na nebi.

Vojenskou sluûbu si odbyl v Antibes u horsk˝ch myslivc˘.Kdyû se vr·til z kas·ren, koupil mu Papet, kter˝ si chtÏl ûÌtve svÈm domÏ s·m, mal˝ dvorec, naz˝van˝ podle b˝valÈhomajitele Massacan.

Bylo to pomÏrnÏ dlouhÈ stavenÌ stojÌcÌ tÈmϯ na vrökusvahu p¯ed hust˝m Ëern˝m borov˝m lesem, p¯esnÏ naprotiBastides, od nichû je dÏlilo ˙zkÈ a hlubokÈ ˙dolÌ.

Pod dvorcem se po celÈm svahu ve stupnÌch rozkl·dalapolÌËka aû dol˘ do ˙dolÌ: byly to pruhy p˘dy podep¯enÈkamenn˝mi tarasy. Tu a tam bylo vidÏt olivovnÌky se sest¯Ì-han˝mi korunami, mandlonÏ, meruÚky a nejr˘znÏjöÌ plodi-ny: rajËata, kuku¯ici a nÏco m·lo obilÌ.

K Massacanu vedla v serpentin·ch kamenit· cesta,kter· pak pokraËovala smÏrem k ˙dolÌ Romarins, jeû leûelojeötÏ o nÏco v˝öe v kopcÌch. Na mÌstÏ, kde ˙stila ke statku,se rozöi¯ovala a vytv·¯ela esplan·du ñ Ñpl·cekì ñ, na jehoûpozadÌ se tyËilo vedle studny zastÌnÏnÈ fÌkovnÌkem obytnÈstavenÌ. P¯ed dve¯mi rozprostÌral do kulata svÈ bohatÏ olis-tÏnÈ silnÈ vÏtve prastar˝ moruöovnÌk, jehoû obrovit˝ kmenbyl uû jen dut˝m v·lcem z k˘ry.

Kdyû Papet p¯ed·val Ugolinovi tento dvorec jakoûto z·lo-hu na dÏdictvÌ, ¯ekl mu:

ÑAû um¯u, budeö bydlet v soubeyranovskÈm domÏ; zatÌm

(16)

si ale za¯iÔ Massacan, abys ho potom mohl pronajmoutnÏjakÈmu rolnÌkovi nebo d·t nÏkterÈmu ze sv˝ch dÏtÌ...ì

Ugolin si vöak pomyslel, ûe se nikdy neoûenÌ, ûe d˘m vevsi pronajme nÏjakÈmu p·novi z mÏsta a ûe s·m bude aû dosmrti ûÌt na svÈm malÈm dvorci v kopcÌch, kde si m˘ûepovÌdat s·m se sebou a ñ za peËlivÏ zav¯en˝mi dve¯mi ñpoËÌtat svÈ zlaù·ky.

Po otci mu jich v malÈm litinovÈm hrnci, kter˝ zakopalpod nohu postele ve velkÈ kuchyni, z˘stalo dvaat¯icet.Jednou za Ëty¯i Ëi pÏt mÏsÌc˘ p¯id·val Ugolin k tomutopokladu dalöÌ zlat˝ dvacetifrank a p¯i tÈ p¯Ìleûitosti vûdyvöechny penÌze vysypal na st˘l a ve ûlutavÈm svÏtle svÌË-ky a s nabitou puökou po ruce je p¯epoËÌt·val. A hladil tysvÌtivÈ kotouËky, nechal si je klouzat po tv·¯Ìch a nakonec,neû je vr·til zpÏt do hrnce, kaûd˝ z nich jeötÏ jednou po-lÌbil...

»as od Ëasu mu Papet, kter˝ by byl r·d vzk¯Ìsil rod, do-hazoval nÏkterÈ z dÏvËat ze vsi, kterÈ by se s potÏöenÌm byloprovdalo za pozemky Soubeyran˘ a jeötÏ k nim nÏkolikparcel samo p¯idalo. Ale Ugolin na to pokaûdÈ odpovÌdal:

ÑNem·m mulu, protoûe mi p˘jËujeö svou. Nem·m ani sle-pice, ani kozu, protoûe to poniËÌ vöechno. Ponoûky nenosÌm,protoûe mi kouöou do nohou. Tak naË by mi byla ûena?ì

ÑJeötÏ jsou tu city,ì ¯ekl Papet.ÑNo, pokud jde o to,ì odpovÏdÏl citliv˝ Ugolin, Ñtak kdyû

jedu do Aubagne, a to b˝v· skoro kaûd˝ t˝den, zastavÌm sena p˘lhodinky u FÌkovnÌku, abych p¯iöel na jinÈ myölen-ky... SpoËÌtal jsem si, ûe mi to za mÏsÌc vyjde tak na patn·ctfrank˘ a m˘ûu si vybrat... Ale ûena, tu bych musel ûivit,oblÌkat a ona by mi po¯·d nÏco vykl·dala a zabrala by micelou postel. Tak jeötÏ uvidÌme.ì

Papet nenalÈhal. Ale kdyû jednou p¯iöel na Massacan naobÏd, rozhlÈdl se po prostrannÈ kuchyni, pot¯·sl hlavoua prohl·sil:

ÑKohoutku, tak takhle uû to d·l nejde. Tenhle d˘m uû jehotovÈ hnojiötÏ. Povlaky na posteli m·ö skoro shnilÈ, koöi-le se ti rozpad· na kusy a z kalhot ti kouk· zadek. Kdyû seti nechce, ûenit se jeötÏ nemusÌö. Ale nÏjak· ûensk· sem Ëasod Ëasu p¯ijÌt musÌ. J· ti nÏkoho najdu.ì

A tak jeötÏ tÈhoû veËera p¯iöel s AdÈliÌ, kter· si p¯es ra-meno nesla ˙plnÏ novÈ slamÏnÈ koötÏ a stÏr·k s dlouhourukojetÌ. Byla to asi Ëty¯icetilet· vdova, mÏla rozcuchanÈ

(17)

vybledlÈ svÏtlÈ vlasy a pod modrou jupkou se jÌ vzdouvalomohutnÈ poprsÌ. MÏla velkÈ volskÈ oËi, silnÈ rty a uprost¯edtv·¯e mate¯skÈ znamÌnko ozdobenÈ trËÌcÌmi plav˝mi chlupy.

ÑTak tohle je AdÈlie,ì ¯ekl Papet. ÑJe to ¯·dn· ûensk·a zm˘ûe hodnÏ pr·ce.ì

ÑTo sem bude chodit kaûd˝ den?ì zeptal se znepokojenÏUgolin.

ÑT¯ikr·t za t˝den! Bude br·t t¯icet sou dennÏ. NenÌ tomoc a stojÌ to za to. Vida, tak se na ni podÌvej!ì

DÈlie vyzbrojen· smet·kem uû zatÌm honila ke dve¯Ìmchuchvalce prachu nasedanÈ pod velik·nskou sk¯ÌnÌ.

ÑNepospÌchejte tak, DÈlie,ì ¯ekl Ugolin. ÑPojÔte si nachvilku sednout, vypijeme si sklenku vÌna a o vöem si popo-vÌd·me.ì

DÈlie popoöla a sedla si st·le se smet·kem v ruce na ûidli.ÑVöechno je uû domluveno,ì ¯ekl Papet. ÑBude sem chodit

vûdycky v pondÏlÌ, ve st¯edu a v sobotu v sedm r·no. Pokaû-dÈ ti p¯inese chleba, poklidÌ ti a p¯ipravÌ ti obÏd na dva dny.VeËe¯e ti dÏlat nemusÌ, protoûe to p¯ijdeö vûdycky ke mnÏ...A pak si odnese na vypr·nÌ pr·dlo a pospravuje ti je. Noa veËer odejde v öest hodin.ì

ÑBylo by lepöÌ,ì ¯ekl Ugolin, Ñaby v sobotu z˘st·vala nanoc tady.ì

ÑA co bych tu dÏlala?ì zeptala se DÈlie.ÑDÏlala byste mi spoleËnost. Vy uû p¯ece manûela nem·-

te a j· zas nem·m ûenu. Nikomu by to neublÌûilo!ìÑProË ne?ì ¯ekl Papet.ÑNo,ì ¯ekla AdÈlie ponÏkud chabÏ, ÑmnÏ se tyhle vÏci

nikdy moc nezamlouvaly.ìÑMnÏ taky ne,ì ¯ekl Ugolin. ÑAle jsem mlad , m·m buj-

nou krev a p¯Ìroda si to û·d·.ìÑNo ovöem,ì ¯ekl Papet. ÑS tÏmihle vÏcmi se ËlovÏk musÌ

vypo¯·dat, jinak to dÏl· vöelijakÈ trampoty a p¯ek·ûÌ tov pr·ci.ì

DÈlie pokyvovala hlavou a neprojevovala valnÈ nadöenÌ.ÑPoslouchej, DÈlie, nÏjak˝m dvo¯enÌm, jak to m· nÏkdo ve

zvyku, tÏ otravovat nebudu. Nebudu ti nic vykl·dat o l·sce:nedovedu to. A pak, nech·m tÏ sp·t. A pak, podÌvej se, kaû-dou sobotu, kdyû tu z˘staneö, p¯id·m ti Ëty¯icet sou.ì

Ñ” nÈ!ì ¯ekla pohoröenÏ AdÈlie. Ñ” to ne! To by bylo od-pornÈ, kdybych si za to d·vala platit. Ale jestli chceö, tak mimÌsto t¯iceti sou za den d·vej Ëty¯icet a j· tu moûn· budu

(18)

z˘st·vat, protoûe v sobotu veËer se ve vsi vöichni bavÌ a j·nevÌm, co m·m sama dÏlat.ì

ÑDobr·,ì ¯ekl Papet. ÑTak kdyû jste se dohodli, nem· cenuo tom jeötÏ mluvit.ì

AdÈlie vstala a horlivÏ pokraËovala v proh·nÏnÌ chuch-valc˘ prachu.

ÑPojÔ sem, Papete,ì ¯ekl Ugolin. ÑMusÌm si s tebou pro-mluvit. A pak ti nÏco uk·ûu. PojÔ.ì

Ugolin odvedl starce pod moruöi a usadil ho na zÌdku lemu-jÌcÌ kmen starÈho stromu.

ÑTak nejd¯Ìv ti musÌm nÏco ¯Ìct. MÏ uû ten ûivot, co vedu,v˘bec nebavÌ. NadÏl·m se a nic z toho nem·m. Dva pytlecizrny, öest koöÌk˘ merunÏk, dvacet litr˘ oleje, t¯i soudkyvÌna, mandle, olivy, sto kilo such˝ch fÌk˘, to je vöechno ta-kovÈ troöka¯enÌ... Letos jsem si vydÏlal vöeho vöudy sedmset pades·t frank˘... Chci dÏlat nÏco po¯·dnÈho.ì

ÑV˝bornÏ! M·m z tebe radost, protoûe jsem si to uû s·mza tebe promyslel. Vöechny pl·ny m·m doma a spoËÌtaljsem si vöechny v˝daje.ì

Ugolin vypadal znepokojenÏ.ÑA co m·ö za pl·n?ìÑObnovit velk˝ soubeyranovsk˝ sad na celÈ ploöinÏ Soli-

taire, tak jak to bylo za ûivota mÈho otce: dvÏ stovky fÌkov-nÌk˘, dvÏ stovky övestek, dvÏ stovky merunÏk, dvÏ stovkyodoln˝ch broskvonÌ, dvÏ stovky mandlonÌ. TisÌc strom˘v ¯ad·ch navz·jem deset metr˘ od sebe a mezi br·zdami nadr·tech ¯·dky muök·tovÈho vÌna: chodil bys mezi stÏnamihrozn˘ a na slunce by ses dÌval skrz kuliËky rÈvy... To bybyl, Kohoutku, hotov˝ pomnÌk, bylo by to n·dhernÈ jako nÏ-jak˝ kostel a û·dn˝ prav˝ sedl·k by tam nevkroËil, aniû byse nap¯ed pok¯iûoval!ì

Ugolin, kter˝ byl neklidn˝ a cel˝ nesv˘j, se zeptal:ÑA ty si myslÌö, ûe tohle vöechno dok·ûu s·m? Na to by

bylo pot¯eba pÏt muûsk˝ch, pÏt let pr·ce a hromada penÏz!ìÑTo jistÏ!... PoËÌt·m tak aspoÚ pades·t tisÌc frank˘, ale

vyn·öelo by to ˙ûasnÏ!ìÑV˘bec ne, Papete. To si nemysli. Tak p¯ednÏ, schopnÈ

muûskÈ uû skoro v˘bec nenajdeö, a pak: musÌö na nÏ dohlÌ-ûet, porouËet jim a to je velk· starost. A potom, pokud jdeo övestky, broskve a dokonce i meruÚky, tak jednou za dvaroky to dopad· tak, ûe je d·ö prasat˘m, ponÏvadû je jich

(19)

moc a dostaneö jich kilo za deset sou. Protoûe, jak to takvypad·, uû takovÈ t¯i Ëty¯i roky majÌ v Arles a v Avignonutolik ovoce, ûe ho odesÌlajÌ pryË plnÈ lodi a nikdo nevÌ, cos nÌm... No a v GÈmenos, v Roquevaire a v Pont-de-lí…toileuû vyk·celi ovocnÈ sady a udÏlali tam nÏco jinÈho... A kdyûty chceö, abych ze sebe nÏco udÏlal ñ tak j· ñ jeötÏ jsem tio tom ne¯Ìkal ñ ti uk·ûu, co bych chtÏl dÏlat.ì

ZavÏsil se do Papeta a odvedl ho za stavenÌ.

V dobÏ, kdyû byl Ugolin na vojnÏ v Antibes, byl jeho sou-sedem na svÏtnici velice sympatick˝ hoch, Attilio

Tornabua, a ten mu jednou ¯ekl: ÑJsem sedl·k, tak jako ty.A dÏl·m do kvÏtin.ì

Ugolinovi se to zd·lo tak podivnÈ, ûe se zpoË·tku domnÌ-val, ûe jde o nÏjak˝ ûert. Ale Attilio ho jednou v nedÏli po-zval ke svÈmu otci na obÏd a Ugolin byl ˙plnÏ oslnÏn.

Aristotèle Tornabua u stolu vypr·vÏl, ûe asi p¯ed t¯icetilety p¯iöel z Piemontu, mÏl v braönÏ chleba a nÏkolik cibu-lÌ a p¯es rameno si nesl p·r bot, aby je Ñuöet¯ilì. A teÔ m·velk˝ statek, stejnÏ hezk˝ jako nÏjak˝ mÏstsk˝ d˘m, s mod-r˝mi z·clonami ve vöech oknech a s lakovan˝mi dve¯mi, m·jÌdelnu s vy¯ez·van˝m kredencem a ûidlemi ze öpanÏlskÈ-ho r·kosu s plyöov˝mi sedadly. Aristotelova panÌ m· kraj-kov˝ lÌmeËek a manûety, zlat˝ n·hrdelnÌk, svÌtivÈ n·uönicea jejich sluûka je tak hezk· jako lecjak· paniËka. Attilio m·dvÏ kola, dvÏ loveckÈ puöky, loÔku, s nÌû jezdÌ na ryby,a u stolu snÏdÌ celou skopovou k˝tu a zapÌjejÌ ji znaËkov˝mvÌnem! A to vöechno z pÏstov·nÌ karafi·t˘!

A tak kaûd˝ veËer v pÏt hodin, pokud mÏli vych·zku, cho-dÌval Ugolin se sv˝m kamar·dem pracovat na karafi·tov·pole, aby se to nauËil, a v den, kdy nadobro odch·zel z voj-ny, si potajÌ do Bastides p¯inesl asi t¯icet ¯Ìzk˘. Aniû cokoli¯ekl Papetovi, zasadil je peËlivÏ jako skuteËn˝ ÑpÏstitelì zaMassacan.

Pak kolem nich zas·zel ûiv˝ plot z rozmar˝ny na ochra-nu proti moûnÈmu z·vanu mistralu, a hlavnÏ proto, aby jeukryl p¯ed pohledem nÏjakÈho zbloudilÈho lovce, jenû byo tom pak mohl vykl·dat ve vsi.

Kaûd˝ veËer je zakr˝val star˝mi pokr˝vkami napjat˝-mi na kolm˝ch bidlech a p¯es nÏ jeötÏ rozloûil vûdy silnou

(20)

vrstvu suchÈ tr·vy; a kaûdÈ r·no vytahal ze studny asideset vÏder vody, aby je jeden po druhÈm zcela l·skyplnÏzalil.

Jakmile obeöli d˘m, uk·zal Ugolin vÌtÏzoslavnÏ na malouplant·û.

Papet se ohromenÏ dÌval na skvoucÌ kvÏtiny, pak se obr·-til k synovci, znovu pohlÈdl na kvÏtiny a koneËnÏ ¯ekl:

ÑTak tÌmhletÌm se bavÌö?ìA tu se Ugolin dlouze rozpovÌdal o Attiliov˝ch plant·ûÌch

a o jeho kr·snÈm domÏ... Papet bruËel, krËil rameny a naz·vÏr prohl·sil:

ÑPovÌdej si, co chceö, jsou to nÏjacÌ moc divnÌ sedl·ci.ìAle Ugolin natrhal asi t¯icet rozkvetl˝ch karafi·t˘, sv·-

zal je do kytice rafiov˝m stÈblem, zabalil do novin a p¯inu-til Papeta, aby ho ve dvoukolce zavezl do Aubagne.

Tam rozhodn˝m krokem vstoupil do n·dhernÈho kvÏti-n·¯stvÌ, roztrhl noviny, poloûil kytici na pult a zeptal se:

ÑCo mi za tohle d·te?ìMajitel obchodu, kter˝ mÏl bÌlou bradku, byl lys˝ a nosil

lorÚon, vzal kvÏtiny, prohlÈdl je a ¯ekl:ÑTak tohle je pÏknÈ!ìÑJsou to Malmaisonky,ì ¯ekl Ugolin.ÑN·dhernÈ stopky,ì pokraËoval kvÏtin· .ÑCo mi za to d·te?ìÑKdybyste byl p¯iöel v ˙noru, byl bych klidnÏ öel aû na

pades·t sou... Ale teÔ uû je konec sezÛny...ìZnovu si prohlÈdl karafi·ty a p¯ivonÏl k nim.ÑStejnÏ majÌ cenu tak dvaceti sou. PlatÌ?ìÑPlatÌ,ì ¯ekl Ugolin, a zatÌmco obchodnÌk poËÌtal kvÏtiny,

mrkl na Papeta.Sta¯ec si pomyslel:ÑDvacet sou stojÌ dvÏ kila brambor nebo litr vÌna... Za ta-

kovouhle kytici je to stejnÏ pÏknÈ...Ale kvÏtin·¯ ¯ekl s ˙smÏvem Ugolinovi:ÑM·te u sebe deset frank˘?ìÑAno,ì ¯ekl Ugolin, kdyû si prohledal kapsy. Papet tomu

uû v˘bec nerozumÏl. Na co deset frank˘?A tu si kvÏtin·¯ vzal desetifrankovou minci a v˝mÏnou

za ni Ugolinovi podal pades·tifrankovou bankovku. A on siji klidnÏ strËil do kapsy.

(21)

Na zp·teËnÌ cestÏ, kterou mula znala lÈpe neû cestu tam,Papet mlËel a volnÏ drûel opratÏ. Ugolin ¯ekl:

ÑTak bych tÏ r·d upozornil na to, ûe za prvÈ: ty odnoûeAttilio uû vyhazoval, protoûe byly ÑmÌrnÏ proölÈì. Za druhÈ:jelikoû jsem je p¯ed propuötÏnÌm z vojny nemohl zasadit,dal jsem je do zemÏ o dobr˝ mÏsÌc pozdÏji, neû to mÏlo b˝t.Za t¯etÌ jsem nemÏl ovËÌ hn˘j, coû je pro karafi·ty ˙pln· po-choutka. Za ËtvrtÈ...ì

ÑZa ËtvrtÈ,ì ¯ekl Papet, Ñti dal Ëty¯icet frank˘ a to doka-zuje, ûes mÏl pravdu a ûe se musÌme d·t pr·vÏ do tohohle.Jelikoû se najde tolik lidÌ, kte¯Ì jsou dost pitomÌ na to, abyd·vali za kvÏtiny vÌc neû za biftek, budeme pÏstovat kvÏti-ny. ProËpak jsi mi o tom ne¯ekl uû d¯Ìv?ì

ÑPonÏvadû jsem to chtÏl nejd¯Ìv vyzkouöet... ChtÏl jsemvÏdÏt, jestli je tu dobr· p˘da... A pak jsem ti je chtÏl uk·zatv kvÏtu, abys pochopil...ì

ÑJestli jsem nÏco pochopil, tak ne dÌky tÏm kvÏtin·m, aledÌky tomu kvÏtin·¯i. HyjÈ, ty mrcho! Ale nebude to asi moclehkÈ. Na to musÌ b˝t nÏjakÈ triky.ì

ÑTo jistÏ. Ale j· je zn·m. Attilio mi vöecko uk·zal a j·jsem s nÌm pracoval skoro kaûdou nedÏli a Ëasto i po veËe-rech. M·m seznam vöech lÈk˘ na nemoci kvÏtin a Attilio mid· ¯Ìzky.ì

ÑKolika penÏz je zapot¯ebÌ, aby se dalo zaËÌt ve velkÈm?ìUgolin zav·hal, zamrkal, pokrËil rameny a nakonec pro-

hl·sil:ÑPatn·ct tisÌc frank˘.ìPapet si postrËil plstÏn˝ klobouk do t˝la, poökr·bal se na

Ëele, pot¯·sl hlavou, övihl mulu, kter· usÌnala, a nakonecprohl·sil:

ÑD·m ti je.ìÑPapete, ty jsi moc hodn .ìÑNenÌ to tak zlÈ,ì ¯ekl sta¯ec. ÑKv˘li tobÏ ti je ned·m.

D·m ti je kv˘li Soubeyran˘m, kv˘li tÏm, co leûÌ na h¯bito-vÏ, a kv˘li tÏm, co jeötÏ p¯ijdou. HyjÈ, ty mrcho!ì

Po chvilce ticha Ugolin znovu spustil:ÑTr·pÌ mÏ jedna jedin· vÏc.ìÑA to?ìÑVoda. Takov˝ karafi·t pije jako ËlovÏk. P¯i zalÈv·nÌ tÏch

t¯iceti sazenic jsem si na provaze ze studny sed¯el k˘ûi narukou...ì

ÑM˘ûeme tam d·t pumpu,ì ¯ekl Papet.

(22)

ÑTo ano, ale budeme-li zalÈvat pÏt set rostlin, bude stud-na za Ëty¯i dny vyschl·...ì

ÑTak tohle je opravdu problÈm.ìA jak p¯em˝ölel, övihl mulu, kter· odpovÏdÏla duniv˝m

prdÏnÌm.ÑTo je pane charakter!ì ¯ekl Papet. ÑKdyby tohle zv̯e

mÏlo Ëenich tam, kde m· ocas, tak by uû neûilo.ìÑVöak my taky ne,ì ¯ekl Ugolin a hned nav·zal na p¯edcho-

zÌ hovor: ÑMuseli bychom udÏlat obrovskou n·drû se struûka-mi, kterÈ by p¯iv·dÏly vöecku deöùovou vodu v ˙dolÌ...ì

ÑTy bys to tedy chtÏl s·zet na Massacanu, ûe?ìÑSamoz¯ejmÏ,ì ¯ekl Ugolin. ÑTam naho¯e je to chr·nÏnÈ

p¯ed vÏtrem a je tam p˘da na kvÏtiny jako dÏlan·... To jsemti p¯ece dok·zal.ì

ÑTak j· m·m n·pad. Co kdybychom koupili pole a pra-men v Romarins od Pique-Bouffigua, je to t¯i sta metr˘ odtebe a je to jeötÏ v˝ö.ì

ÑCopak z toho pramene jeötÏ teËe voda? Otec mi o nÏmvypr·vÏl, ale ¯Ìkal, ûe je vyschl .ì

ÑJe vÌc neû napolovic ucpan , to je jistÈ. On nic nepÏstu-je; pije jen vÌno a nikdy se nemyje... Ale kdyû jsem j· bylmlad , byl to pÏkn˝ pot˘Ëek, a jeho otec, star˝ Camoins,tam napÏstoval plnÈ k·ry zeleniny... StaËilo by moûn· takËty¯ikr·t kopnout motykou...ì

ÑMyslÌö, ûe by on ten sv˘j statek prodal?ìÑD˘m jistÏ ne. Ale moûn· ûe pole a pramen ano. Nic s tÌm

nedÏl· a nikdy s tÌm nic dÏlat nebude. Kdybychom mu uk·-zali prachy...ì

Pique-Bouffigue, to byl Marius Camoins, ale uû t¯icet letmu ¯Ìkali jen Pique-Bouffigue, to znamen· PropichovaË pu-ch˝¯˘, protoûe po svÈm n·vratu z vojny nauËil lidi z vesni-ce, jak lÈËit puch˝¯e pomocÌ obyËejnÈ jehly a kousku niti.

Jelikoû ho, pokud lidsk· pamÏù sah·, nikdo nikdy nevidÏlpracovat, vöechny p¯ekvapovalo, ûe dok·ûe lÈËit pr·vÏ pra-covnÌ ˙razy.

VysvÏtlil, ûe si jednou, aby se vyhnul Ëty¯iadvacetiho-dinovÈmu vojenskÈmu pochodu, dal r·no, den p¯ed cviËe-nÌm, do boty pod patu knoflÌk od kalhot a ûe si tak p¯ivodiln·dhern˝ puch˝¯; leË jak˝si vojensk˝ oöet¯ovatel ho nane-ötÏstÌ, pr·vÏ dÌky technice jehly a niti, do p¯ÌötÌho r·na po-stavil na nohy.

(23)

U tÏchto venkovan˘, kte¯Ì mÏli ruce p¯edevöÌm na to, abyjimi nastavovali drûadla motyk, byly puch˝¯e nemocÌ z po-vol·nÌ; lÈk, kter˝ p¯inesl p¯ednÌ budiûkniËemu vesnice, mÏl˙ûasn˝ ˙spÏch a doruËiteli vynesl nejen velkÈ uzn·nÌ, alei ono slavnÈ p¯Ìzvisko.

Pique-Bouffigue byl velk , kostnat˝ a huben . Moc o sebenedbal, holil se star˝mi n˘ûkami, takûe mu vûdy na tv·¯iz˘st·valo Ëty¯dennÌ strnisko, vousy mÏl ostatnÏ ËernÈ, coûp¯ÌjemnÏ kontrastovalo s jeho bÌl˝mi vlasy.

Ob˝val starobyl˝ dvorec v hlubokÈm ˙dolÌ, t¯i sta metr˘od Massacanu, obklopen˝ borov˝m lesem, tichem samoty,pachem prysky¯ice a v˘nÌ rozmar˝ny.

Vpravo i vlevo konËil les, t·hnoucÌ se dol˘ po str·ni, nakraji velmi dlouhÈho pole ohraniËenÈho dosti vysok˝m plo-tem, jejû vöak znaËnÏ poniËil zub Ëasu. Kdysi chr·nÌval kul-tury p¯ed noËnÌmi vp·dy divok˝ch kr·lÌk˘; ale teÔ to bylyuû jen c·ry zrezivÏlÈho dr·tÏnÈho pletiva zavÏöenÈ na zËer-nal˝ch d¯evÏn˝ch k˘lech. A ty se tÈmϯ vöechny nakl·nÏlyven nebo dovnit¯ a p¯izn·valy, ûe jim hlÌna uû po¯·dnÏ na-hlodala spodky.

Takov˝ plot, pln˝ dlouh˝ch trhlin, nemohl zadrûet vp·dstepi a pole bylo zapleveleno cisty, ostr˘vky bodl·k˘, roz-mar˝nou i kruËinkami. Z tohoto houötÌ se vyno¯ovalo asit¯icet prastar˝ch olivovnÌk˘: jejich mohutn· vÏtvovÌ, pln·odum¯el˝ch haluzÌ a bujÌcÌch v˝honk˘, kterÈ obr˘staly ne-viditelnÈ kmeny, svÏdËila o zanedbanosti tÏchto strom˘.

Na konci pole se na obzoru setk·valy oba borovÈ lesypr·vÏ nad prastar˝m dvorcem, vedle nÏhoû st·la k˘lnas vyvr·cen˝mi vraty. Z cesty pro muly vedoucÌ po svahu seoddÏlovala pÏöinka, po nÌû se rozmar˝nov˝m houötÌm sch·-zelo aû dol˘ ke statku...

P¯ed pr˘ËelÌm byla terasa z udusanÈ p˘dy, lemovan·kamennou zÌdkou, do nÌû byly zapuötÏny d¯evÏnÈ tr·mypodpÌrajÌcÌ zanedbanÈ v˝honky prastarÈ, napolo odum¯elÈrÈvy... Byl to statek Romarins, osamÏl˝ domov Propichova-Ëe puch˝¯˘.

Tenkr·t si jeötÏ roztomilÌ skautÌci a sympatiËtÌ t·bornÌcineopÈkali po nedÏlÌch kotlety nad praskajÌcÌmi ot˝pkamichrastÌ, z nichû se rozlÈtly jiskry od Sainte-Victoire aû poMont Boron; obrovskÈ borovÈ h·je dosud pokr˝valy dlouhÈpoho¯Ì lemujÌcÌ naöe St¯edozemnÌ mo¯e. A ¯Ìkalo se, aniû se

(24)

p¯Ìliö p¯eh·nÏlo, ûe se d· z Aix aû do Nice dojÌt pÏöky a ne-vkroËit ani na okamûik na slunko.

Pod touto klenbou se ve v¯esu, kruËink·ch a dubech k¯e-mel·cÌch ukr˝vala Ñhejnaì k¯epelek, kr·lÌci, kte¯Ì se jiû tÌm,jak se ûivili tymi·nem, p¯ipravovali na roûeÚ, a velcÌ, tÈmϯrudÌ zajÌci.

Pak, podle roËnÌho obdobÌ, p¯ilÈtala hejna kvÌËal, houfyöpaËk˘, hejna pt·k˘ s bÌl˝mi zadeËky, osamÏlÈ sluky a dovysoko poloûen˝ch ˙dolÌ p¯ich·zely i rodiny divoË·k˘, kte¯ÌnÏkdy v zimÏ sestupovali aû na okraj vesnice.

A Pique-Bouffigue se proto velmi rychle vzdal zemÏdÏl-stvÌ, aby se mohl vÏnovat cele pytl·ctvÌ; tajn˝ prodej zvϯi-ny po hospod·ch v Aubagne, Roquevairu nebo v Pichaurisbyl mnohem v˝nosnÏjöÌ neû pÏstov·nÌ cizrny nebo Ëes·nÌoliv; nemÏl p¯ed domem dokonce ani jedin˝ z·hon se zele-ninou a povÌdalo se o nÏm, ûe by nerozeznal ¯epu od topi-namburu: zeleninu si kupoval a maso jedl kaûd˝ den jakonÏjak˝ letÚ·k.

Znamen· to, ûe byl mnohem öùastnÏjöÌ neû velcÌ boh·Ëiz Aubagne, kte¯Ì se kv˘li sv˝m penÏz˘m tolik natr·pÌ; leËtoto ötÏstÌ jednoho dne naruöila dramatick· z·pletka, jÌûpak byla dovröena Pique-Bouffiguova sl·va: tehdy se vevesnici velmi Ëasto objevovali ËetnÌci a fotografie hrdÈhopytl·ka se skvÏla jak na str·nk·ch novin, kterÈ odebÌralpan far· , tak v listu, jejû Ëetl pan starosta.

Ve vesnici OmbrÈes na druhÈ stranÏ kopce se o öest mÏsÌc˘d¯Ìve usadil jak˝si Ñcizinec odnÏkud zvenkuì.

Odkud p¯iöel, to nikdo nevÏdÏl, ale jistÏ to bylo ze seve-ru, ponÏvadû mluvil s onÌm legraËnÌm p¯Ìzvukem, kter˝jako v pa¯Ìûsk˝ch öansonech vynech·v· vöechna nÏm· Ñeì,a navÌc si nikdy nesund·val velk˝ Ëern˝ klobouk, protoûe seb·l slunce.

Byl to vysok˝ muû, mÏl silnÈ a tÏûkÈ ruce, tlust , zaËer-venal˝ obliËej a modrÈ oËi se zrzav˝mi ¯asami. JmÈno mÏlpodivnÈ: jmenoval se SimÈon.

Koupil si chaloupku v kopcÌch, pr·vÏ nad OmbrÈes, a ûiltam s rozloûitou ûenou svÈ rasy, kter· pÏstovala na zahr·d-ce zeleninu a chovala p·r slepic.

K domorodc˘m, kte¯Ì na nÏj hledÏli nevraûivÏ, se tenhleSimÈon choval s nejvyööÌm pohrd·nÌm.

KaûdoroËnÏ si br·val honebnÌ lÌstek, aby zd˘vodnil svÈ

(25)

v˝lety do kopc˘. LeË jeho hlavnÌ zbranÌ nebyla puöka: veskuteËnosti p¯edevöÌm kladl pasti, lÈËky, oka a velmi malÈvÏjiËky kolem mal˝ch, dob¯e ukryt˝ch napajedel, kter·dennÏ plnil vodou.

Dvakr·t t˝dnÏ odjÌûdÏl na kole do Marseille; to si oblÈklvûdy klemp̯skÈ modr·ky a na nosiË si p¯ipevnil po¯·dnÏvelkou bedniËku na n·¯adÌ, kter· byla pln· kvÌËal, kr·lÌk˘a k¯epelek.

Na jejÌ vÌko si p¯ivazoval velik·nsk˝ klemp̯sk˝ klÌËa mohutn , ˙plnÏ nov˝ mÏdÏn˝ kohoutek.

To ûe pytlaËil, nikoho nepohoröovalo. Vöichni v OmbrÈesto dÏlali takÈ a kopce byly nekoneËnÈ. Brzy se vöak p¯iölona to, ûe krade cizÌ pasti: a tahle kr·deû je ze vöech kr·de-ûÌ ta nejhanebnÏjöÌ. Kdyû se za nÌm vydali dva muûötÌz OmbrÈes, aby mu to krvavÏ spoËÌtali, vr·tili se sami celÌzkrvavenÌ. Proto si na nÏho jednoho kr·snÈho ËervencovÈhoveËera poËÌhalo na cestiËce na Baume Rouge asi dvan·ctmladÌk˘ a dom˘ ho donesli leûÌcÌho na ûeb¯Ìku, kter˝ jimzap˘jËil truhl· . A p¯itom zpÌvali provens·lsky jak˝si hym-nus, kter˝ zaËÌnal slovy:

Odch·zÌö a opouötÌö n·s,sbohem, neboh˝ Carmentane...

SimÈon mÏl fialov˝ obliËej, rozpl·cl˝ nos a kaûdÈ oko mu ölona jinou stranu.

Z OmbrÈes sice neodeöel, ale pochopil celou v·ûnost ob-¯adu, kdyû mu peka , jenû mu odvaûoval chleba, sdÏlil, ûetoto byla pouh· v˝straha.

Rozhodl se tedy, ûe bude lovit mnohem d·l, na druhÈ stra-nÏ Tete Rouge; a tak se dostal aû do bastideskÈho revÌru, namÌsta, jeû Pique-Bouffigue pokl·dal za svÈ h·jemstvÌ.

Pique-Bouffigue velmi brzy zpozoroval, ûe nÏkdo lÌËÌ naÑjehoì kr·lÌky a na Ñjehoì koroptve. V Bastides si nen·pad-nÏ provϯil vöechny ty, o nichû p¯edpokl·dal, ûe Ñk tomumajÌ opr·vnÏnÌì.

V˝sledek byl negativnÌ. Avöak o p·r dnÌ pozdÏji objevil pobou¯i na jednÈ pÏöince stopy onoho nezn·mÈho pytl·ka:bylo to nÏkolik tak velk˝ch otisk˘, ûe to rozhodnÏ nemohlyb˝t stopy û·dn˝ch chodidel z vesnice; nohy podobn˝ch roz-mÏr˘ by tam byly d·vno dos·hly proslulosti. Pomyslel si

(26)

tedy, ûe je to nÏjak˝ pytl·k z Aubagne nebo z OmbrÈes,a usoudil, ûe je Ñpo¯·dnÏ drz˝ì; jeho pasti nicmÈnÏ podletradice respektoval.

LeË o t˝den pozdÏji se nav˝sost rozzu¯il, kdyû zpozoroval,ûe ten nezn·m˝ jeho vlastnÌ pasti krade!

ZaËal na nÏj tedy bedlivÏ ËÌhat, aû koneËnÏ v ˙ûlabinÏu Refresquières chytil muûe v klobouku p¯i Ëinu. Nedal sesebemÈnÏ zastraöit zlodÏjovou postavou, a aËkoliv s sebounemÏl puöku, po¯·dnÏ mu vynadal a vyzval ho, aby muvr·til vöechny odcizenÈ pasti a k tomu zaplatil sto frank˘ po-kuty. Muû se tv·¯il, jako by mu pokornÏ pod·val past, kteroupr·vÏ ukradl, ale vtom Pique-Bouffigua n·hle chytil za krk.

P¯ekvapen˝ a zpola uduöen˝ Pique-Bouffigue dostal po-¯·dn˝ Ñn·¯ezì. Kolem oËÌ mÏl z obou stran napuchlÈ mod-¯iny, a zatÌmco se snaûil trochu se vzpamatovat, vytrhl mucizinec moönu, sebral z nÌ vöech öest pastÌ a p¯ik·zal mu,aby se v kopcÌch vÌckr·t ani neuk·zal. Zmoûen˝ a uûasl˝Pique-Bouffigue nemÏl sÌlu nÏjak na tyto ur·ûlivÈ v˝hr˘û-ky odpovÏdÏt a nechal cizince beze slova odejÌt. Zp·teËnÌcesta ho st·la velkou n·mahu, pak z˘stal dva dny doma,d·val si na r·nu obklady z bylinek a v potluËenÈ hlavÏsp¯·dal pomstu.

T¯etÌho dne r·no cÌtil, ûe uû je v po¯·dku, a s radostÌ si po-vöiml, ûe mu v obliËeji nez˘stala po tÈ rvaËce û·dn· stopa;k obÏdu snÏdl velkou cibuli, po¯·dnou hrst mandlÌ, kterÈrozbÌjel mezi dvÏma kameny na rohu stolu, a vypil velkousklenici vÌna. Pak shrom·ûdil vöechny svÈ pasti na kr·lÌky,jichû mÏl asi dvan·ct, a öel je nastraûit na svahy kolemRomarins. BÏhem tÈto operace nÏkolikr·t opakoval, jakoby si p¯ipomÌnal nÏjakou d˘leûitou vÏc: ÑNa zÌt¯ek veËermusÌm mÌt jen jednoho, ale mÌt ho musÌm.ì Potom se vr·-til dom˘ a vzal do rukou svou dvan·ctku.

Tahle puöka byla jeho p˝chou i p¯epychem. Koupil jiz druhÈ ruky u jednoho obchodnÌka se zbranÏmi v Aubagneza fantastickou cenu t¯Ì set frank˘: ta puöka totiû nemÏlakohoutek, byla to Ñhammerleskaì a on jÌ ¯Ìkal Ñnamerles-kaì. St¯Ìlela takÈ na speci·lnÌ, z·¯ivÏ ûlut˝ prach, kter˝ byroztrhal vöechny jinÈ puöky z vesnice, ale kter˝ namerles-ka bez b·znÏ sn·öela.

Pique-Bouffigue se na ni podÌval, potÏûkal ji, otev¯ela zav¯el z·strËku a najednou ¯ekl:

(27)

ÑNe, tahle ne. Tu kaûd˝ aû moc dob¯e zn·!ìVylezl na p˘du a snesl odtud prastarou ruËnici svÈho

otce, dlouhou a tÏûkou bouchaËku, kter· se nabÌjela zep¯e-du. Naöel r˘ûek na prach, kapsle do z·palkovÈho kamÌnku,roztavil kousek olovÏnÈ trubky a ulil z nÌ kulku, pak dlou-ho ûv˝kal papÌrovou kuliËku na ucp·vku... KoneËnÏ onuctihodnou zbraÚ peËlivÏ nabil a ukryl ji do vysok˝ch pen-dlovek.

Potom vzal Ñnamerleskuì, odörouboval z nÌ muöku, zaba-lil ji do kousku papÌru a balÌËek ukryl do otvoru v ko¯enecholivy, jejû ob˝vala kolonie vos, kterÈ byly s to zahnat kaûdÈ-ho zvÏdavce, t¯ebaûe byla mal· pravdÏpodobnost, ûe by senÏjak˝ vyskytl.

Nakonec se vydal s namerleskou na ¯emeni do Bastides.Nejprve se stavil u peka¯e. ÿekli mu, ûe pr·vÏ v·lÌ tÏsto

v pek·rnÏ.Zeptal se tedy peka¯ky, zda nem· trochu bylinkovÈho

Ëaje, protoûe pr˝ trpÌ uû dva dny straön˝mi k¯eËemi ûalud-ku. Poslala ho za uklÌzeËkou z Krouûku, kter· dÏlala z hor-sk˝ch bylin znamenitou smÏs.

Pique-Bouffigue se zastavil v pek·rnÏ, svϯil puöku pe-ka¯i a poprosil ho, aù ji nazÌt¯Ì r·no p¯ed· listonoöi s tÌm,aby ji odnesl ke zbroj̯i v Saint-Marcel. Puöka totiû pot¯e-buje novou muöku, protoûe tu p˘vodnÌ pr˝ ztratil nÏkdev kopcÌch.

ÑTy neöùastnÌËe,ì ¯ekl peka , Ñvûdyù ti ji donese zp·tkynejd¯Ìv tak za t˝den! Co si poËneö sedm dnÌ bez puöky?ì

ÑMusÌm si odpoËinout,ì ¯ekl Pique-Bouffigue. ÑNevÌm, coto se mnou je: ûaludek m·m naruby a hlava se mi mot·!P¯edevËÌrem jsem snÏdl nÏjakÈ houby, bude to asi z toho.No ale j· zn·m houby p¯ece dob¯e...ì

ÑTo se st·v·,ì ¯ekl peka , Ñto se st·v·, ûe je ËlovÏku öpat-nÏ i po jedl˝ch houb·ch, kdyû rostou na mÌstech, kde bylyp¯edtÌm jedovatÈ. »lovÏk po tom zrovna neum¯e, ale potr·-pÌ ho to.ì

Pak se Pique-Bouffigue odebral do Krouûku a nejist˝mkrokem proöel kolem partie koulenÈ; hr·Ëi se ho ptali, comu je, a on jim popsal ty podez¯elÈ houby. Philoxène hoovöem p¯inutil vypÌt sklenku öartrÈzky na uklidnÏnÌ k¯eËÌ,kterÈ byly tak mocnÈ, ûe se Pique-Bouffigue p¯i ¯eËi oh˝bala svÌjel bolestÌ. Pak odeöel s balÌËkem bylinek pod paûÌ...

(28)

NazÌt¯Ì r·no za svÌt·nÌ obeöel sv˝ch dvan·ct pastÌ: chytili set¯i divocÌ kr·lÌci, z toho jeden velmi mohutn˝ samec, kter˝se jeötÏ t¯epal, jak se snaûil vyprostit ze ûelez zl·manÈ nohy.Pique-Bouffigue ho dobil ranou za uöi a potÏöenÏ prohl·sil:

ÑTak tuhlenc toho jsem p¯esnÏ pot¯eboval!ìPotom na kr·lÌka pohledÏl a provens·lsky mu ¯ekl tato

tajemn· slova:ÑAch, chud·Ëku samËe, chytil ses do pasti a teÔ budeö

pastÌ s·m...ìUloûil ho do velkÈ sk¯ÌnÏ a pak se s rukama v kaps·ch

vydal do kopc˘.

V loveckÈ braönÏ mÏl p¯esnÌd·vku, l·hev vÌna a mal˝ Ñda-lekohledì: bylo to starÈ n·mo¯nickÈ kuk·tko, jÌmû se obvyk-le dÌval, zda nejdou ËetnÌci.

Propletl se ˙dolÌmi a roklemi, dostal se aû na kraj ploöi-ny Solitaire a tam se usadil mezi dvÏma skalami za jalovec,odkud mÏl dobr˝ v˝hled na krajinu smÏrem k OmbrÈes.V d·lce uvidÏl nÏjakÈho sta¯eËka, kter˝ nam·havÏ neslotep chrastÌ, pak d¯evorubeckou k·ru, pak jakÈsi t¯i mladÌ-ky, celÈ ohnutÈ pod tÌûÌ velik˝ch batoh˘. Ale musel Ëekatskoro cel˝ den, neû se objevil jeho nep¯Ìtel...

P¯iöel ve svÈm velkÈm klobouku kolem p·tÈ hodiny hlu-bok˝m ˙dolÌm Refresquières a vystoupil po öikmÈ cestiËce,kter· se öplhala po kamenitÈ str·ni, tÏsnÏ kolem hlÌdkujÌ-cÌho pytl·ka. Tento svah konËil u paty skalnatÈho sr·zu,kter˝ tvo¯il jakousi stÏnu, podÈl nÌû rostlo hustÈ k¯ovÌ cis-t˘, pist·ciÌ a jalovc˘: Pique-Bouffigue je dob¯e znal, neboùv nÏm kaûdoroËnÏ ulovil nÏkolik tuct˘ divok˝ch kr·lÌk˘.

SimÈon zmizel ve vysokÈm podrostu... Pique-Bouffigueho jiû nevidÏl, bedlivÏ vöak pozoroval konce vÏtviËek. Kon-statoval, ûe se muû celkem pÏtkr·t zastavil.

ÑPÏt pastÌ,ì pomyslel si. ÑJsou to moûn· pr·vÏ ty, kterÈmi ukradl.ì

Nep¯Ìtel pak proöel ˙dolÌm a vydal se na dalöÌ obch˘zkupo protÏjöÌ str·ni; asi po deseti zast·vk·ch se poklidn˝mvych·zkov˝m krokem vr·til k OmbrÈes.

JeötÏ hodnou chvÌli potom, co zmizel za h¯ebenem kopce,Pique-Bouffigue vyËk·val. Pak sloûil dalekohled, slezl skal-nÌm komÌnem a öel po stop·ch cizincovy prvnÌ obch˘zky.Snadno objevil pÏt kr·liËÌch pastÌ, ˙trpnÏ se usm·l nad tÌm,jak byly nastraûeny.

(29)

ÑMatko dobrotiv·! A kdyû si pomyslÌm, ûe jsou to moûn·mÈ vlastnÌ pasti. Ty se musÌ chudÏrky stydÏt!ì

Zrakem i sluchem prozkoumal bezprost¯ednÌ okolÌ, pakp¯eöel k rozö̯enÈmu otvoru ötÏrbiny ve sr·zu, a jak tamnohama nap¯ed vklouzl, odstrËil nÏkolik balvan˘; nakonecrozhrnul rozmar˝nu a p¯esvÏdËil se, ûe kdyû si tam lehnena b¯icho, bude vidÏt asi tak patn·ct metr˘ p¯ed seboutroöku vpravo jednu z pastÌ. Zaöel si k nÌ a s uspokojenÌmzjistil, ûe p¯es stÏnu jalovc˘ a cist˘ je jeho ˙kryt stÏûÌ vidi-teln . NÏkolik vÏtÈvek jeötÏ u¯Ìzl, ale tÏsnÏ u zemÏ, podmechem a uschoval je na dno svÈho brlohu. A pak se uû zatmy vr·til opuötÏn˝mi bory dom˘.

Kdyû p¯iöel na Romarins, zav¯el okenice a p¯ipravil sirajËatovou omeletu, kter· zabrala celou p·nev; snÏdl jis velkou chutÌ, dop¯·l si vöak jen jednu sklenku vÌna. Po-tom si vzal polnÌ l·hev, ze t¯Ì Ëtvrtin ji naplnil k·vou a do-lil matolinovou ko¯alkou. Pak strËil do braöny toho kr·snÈ-ho mrtvÈho kr·lÌka, pod paûÌ si dal starou nabitou puöku,sfoukl lampu a neslyönÏ vyöel ven do hvÏzdnatÈ noci.

Nejprve umÌstil kr·lÌka mezi Ëelisti pasti nastraûenÈ na-proti skr˝öi a usm·l se p¯i pomyölenÌ, ûe pohled na tento˙lovek bude poslednÌ radostÌ jeho nep¯Ìtele. Pak si ve skal-nÌ rozsedlinÏ nastlal mÏkkÈ l˘ûko ze suchÈ tr·vy a m·ty pe-prnÈ a str·vil b·jeËnou noc; zvuËÌcÌm tichem bylo slyöet, jaksi z velkÈ d·lky odpovÌdajÌ zamilovanÈ sovy. V levandulivrzaly zelenÈ kobylky, öùastn˝ cvrËek d·val naplno vyznÌtsvÈmu st¯Ìb¯itÈmu cvrkotu a Pique-Bouffigue plul v ËistÈradosti p¯i pomyölenÌ na to, ûe vöe je uchyst·no k nevyhnu-telnÈ, spravedlivÈ, mor·lnÌ a p¯ÌjemnÈ vraûdÏ.

ChvÌlemi se poËastoval z polnÌ l·hve; pak si v duchu vy-bavoval vöechny podrobnosti rvaËky, poËÌtal r·ny, jeû tehdyutrûil, laskal starou puöku a potichouËku se sm·l.

Kolem ËtvrtÈ r·no, kdyû vych·zelo slunce, se objevil ob·va-n˝ SimÈon. Kr·Ëel po pÏöince a m̯il p¯Ìmo ke ctihodnÈarkebuze.

Kr·lÌka zpozoroval uû zd·lky: zrychlil krok a obliËej podvelk˝m kloboukem mu oz·¯il ˙smÏv. Nejprve se rozhlÈdl pookolÌ, pak se sklonil, aby otev¯el past... Zcela blizouËko odnÏho se ozvalo lehouËkÈ zapÌsknutÌ... SimÈon se prudce na-p¯Ìmil, rozhlÈdl se kolem dokola a tu mÏl dojem, ûe p¯es

(30)

rozmar˝novÈ houötÌ cosi rozezn·v·: mal˝ Ëern˝ otvor a nadnÌm doöiroka rozev¯enÈ oko, mal˝ z·blesk, ohluöujÌcÌ v˝-buch. A to uû s hlubokou ˙klonou padl hlavou nap¯ed dovlastnÌho mozku, neboù temeno lebky se mu svezlo dozadu,do klobouku.

VÌtÏz se ani ner·Ëil p¯iblÌûit ke svÈ obÏti a ve slavnostnÌmsvÌt·nÌ se vydal na zp·teËnÌ cestu. Kdyû proch·zel p¯esPas de Loup, vkroËil do mohutnÈho b¯eËùanovÈho porostu,kter˝ tam zakr˝val mal˝ p¯evis. Na tomto mÌstÏ strËil svoustarou puöku za hustou clonu z dlouh˝ch stÈbel do podÈlnÈötÏrbiny mezi dvÏ v·pencovÈ vrstvy, zakryl ji ötÏrkem, hlÌ-nou a mechem. Poh¯eb zakonËil vojensk˝m pozdravemv pozoru, vr·til se dom˘ a zav¯el za sebou dve¯e; ale mÌstoaby otev¯el okenice, rozsvÌtil petrolejovou lampu. A pak sis rukama sepjat˝ma nad hlavou zatanËil, dÌvaje se, jak nastÏnÏ poskakuje jeho vlastnÌ stÌn: byl to tanec pomstÏnÈ cti.A nakonec si oh¯·l k·vu, kter· mu z˘stala v polnÌ l·hvi,vypil ji, lehl si do postele a usnul sp·nkem spravedliv˝ch.

S imÈonova ûena nebyla nijak zvl·öù nervÛznÌ, a tak seprvnÌ noc, kdyû jejÌ muû nep¯iöel dom˘, valnÏ nevzru-

öovala; pomyslela si, ûe patrnÏ prchl p¯ed ËetnÌky, kte¯Ì honepochybnÏ p¯inutili udÏlat nÏjakou velkou okliku. LeËt¯etÌho dne r·no si vzpomnÏla na onoho pytl·ka z Bastides,jehoû SimÈon p¯ed nÏkolika dny p¯izabil ñ neboù manûel jÌcelou bitvu s mÌrn˝m p¯eh·nÏnÌm popsal ñ, a hned po pole-dni tedy öla za polnÌm hlÌdaËem a zpravila ho o zmizenÌsvÈho muûe.

HlÌdaË jÌ odpovÏdÏl, ûe Ñna to dokonale kaöleì, neboù pr·-vÏ hr·l pod rÈvov˝m loubÌm kav·rny Chavin partii manilly,a vzhledem k tomu, ûe na nÏho i nad·le s nezdvo¯ilou vy-trvalostÌ nalÈhala, ¯ekl jÌ nakonec, ûe kdyby on mÏl takovouûenu, byl by b˝val zmizel uû d·vno.

A tak se ˙plnÏ sama, jen s hlÌdacÌm psem, kter˝ bÏûelp¯ed nÌ, vydala do kopc˘ hledat svÈho chotÏ.

P·rkr·t ho na jeho v˝prav·ch doprov·zela a teÔ se moû-n· dala vÈst ËistÏ ûenskou intuicÌ, neboù se k veËeru pusti-la po osudnÈ pÏöince za psem, jenû najednou zaËal vrtÏtocasem, se ötÏkotem se vno¯il do k¯ovÌ a radostnÏ jÌ p¯inesl

(31)

klobouk, v nÏmû byla dosud kost, kter· mÏla tvar podö·lkua po jednÈ stranÏ byla porostl· vlasy; zbytek uû ûena naölabez obtÌûÌ.

Cel· vÏc se dostala k ËetnÌk˘m; ûena jim se vzlykotemvypovÏdÏla sv˘j p¯ÌbÏh a podala jim i ˙pln˝ popis moûnÈhovraha, jenû byl ostatnÏ podle manûelova vypr·vÏnÌ podstat-nÏ vÏtöÌ a silnÏjöÌ neû ve skuteËnosti.

A proto ËetnÌci, kte¯Ì hledali nÏjakÈho obra, p¯iöli k Pique--Bouffiguovi aû za t˝den. Poû·dali ho, aby öel s nimi a abys sebou vzal puöku. OdpovÏdÏl, ûe m· Ñnamerleskuì dosudu zbroj̯e, kam ji minul˝ t˝den odnesl listonoö. Prohledalitedy cel˝ statek a naöli p¯itom pouze asi tucet pastÌ na kr·-lÌky; Pique-Bouffigue s jist˝m dojetÌm prohl·sil, ûe je m·schovanÈ na pam·tku po svÈm neboûtÌku otci, ale ûe je aninedovede nastraûit.

P¯esto ho vöak odvedli na str·ûnici do Aubagne, kde hodlouho, p¯edlouho vysl˝chal nÏjak˝ poruËÌk. Pique-Bouf-figue vytrvale a s naprost˝m klidem zapÌral a dokonce sezmohl na nÏkolik ûertovn˝ch odpovÏdÌ, kterÈ d˘stojnÌkarozesm·ly. LeË v okamûiku, kdy se domnÌval, ûe uû p˘jdedom˘, poloûil ten potmÏöil˝ vyöet¯ovatel z niËeho nic nast˘l mÏdÏn˝ knoflÌk a prudce se ot·zal:

ÑA tohle? Copak je tohle?ìPique-Bouffigue sklopil oËi, podÌval se na sv˘j kab·t

a nedok·zal ovl·dnout vztekl˝ posunek, jenû neuöel jehonep¯Ìteli. Dosti rychle se vöak vzpamatoval a nenucenϯekl:

ÑVida, to je knoflÌk od mÈho kab·tu. To jste naöli u mnedoma?ì

ÑNaöli jsme ho,ì ¯ekl jeden z ËetnÌk˘, Ñv jeskyÚce, kde seskr˝val vrah!ì

ÑA kde je ta jeskyÚka?ì zeptal se zcela naivnÏ Pique--Bouffigue.

ÑTo vÌte vy lÌp neû my!ìA tak se pytl·kova fotografie objevila v novin·ch a on

s·m se dostal p¯ed porotnÌ soud v Aix-en-Provence.ZapÌral klidnÏ aû do konce a poda¯ilo se mu p¯esvÏdËit

i vlastnÌho advok·ta, kter˝ mu byl p¯idÏlen ex offo, jehoû onvöak pokl·dal za pomocnÌka justice. P¯iznal pouze to, ûemu pat¯Ì ten neöùastn˝ knoflÌk, a tvrdil, ûe ho z¯ejmÏ ztra-til uû loni, kdyû byl na ËÌhanÈ na koroptve.

LidÈ z OmbrÈes se dostavili na p¯elÌËenÌ a tam obÏù vy-

(32)

kreslili v dosti nelichotiv˝ch barv·ch; lidÈ z Bastides, listo-noö i zbroj̯ dosvÏdËili, ûe Pique-Bouffigue nemÏl po cel˝t˝den, v nÏmû se zloËin ud·l, puöku k dispozici. A k tomubyl v·ûnÏ nemocn , vidÏli ho totiû, jak se se strhan˝m obli-Ëejem a pÏnou u ˙st v·lÌ po zemi.

Cel· z·leûitost tedy vypadala dosti slibnÏ, ale pak Pique--Bouffigue zneklidnÏl, kdyû prokur·tor vyzval porotce, abysi ÑpozornÏ prohlÈdli to ˙zkÈ, surovÈ Ëelo, ta krut·, divocehledÌcÌ oËka, tu vystouplou Ëelist, ty krvelaËnÈ zubyì;a znaËnÏ ho p¯ekvapilo, kdyû slyöel, jak n·vladnÌ Ñpoûadu-jeì onu hlavu, kterou pr·vÏ popsal s takov˝m znechucenÌm,a jak prosÌ porotce, aby mu ji dop¯·li, jako by si ji chtÏlodnÈst dom˘. Advok·t˘v ˙smÏv ho uklidnil, ne vöak na-dlouho.

A skuteËnÏ: obh·jce zaËal totiû tvrdit, ûe jeho klient jezcela viditelnÏ degenerovan˝ tvor, bez rodiny, bez vzdÏl·nÌ,ûe se vöak jinak chov· mÌrnÏ a nevinnÏ, jako vÏtöina ven-kovsk˝ch idiot˘.

PotÈ popsal zloËin, kter˝ podle nÏho byl jeötÏ dalekohr˘znÏjöÌ, neû jak jej vykreslil pan prokur·tor: nebylo toobyËejnÈ zabitÌ, ale prav· ˙kladn· p¯edem promyölen·vraûda s nastraûenou lÈËkou, sp·chan· zbabÏle v tichukopc˘ na nic netuöÌcÌm ËlovÏku v prvnÌch z·blescÌch nevin-nÈho provens·lskÈho svÌt·nÌ... A ˙plnÏ uû Pique-Bouffiguo-vi ztuhla krev v ûil·ch, kdyû ¯eËnÌk uk·zal prstem na jehojeûatou hlavu a vyk¯ikl:

ÑK trestu smrti ho musÌte odsoudit! Ano, pan prokur·torm· pravdu! Ano, za takov˝ zloËin se musÌ zaplatit ûivotem,nikoliv nÏjak˝m smÏön˝m trestem odnÏtÌ svobody. Tu jehohlavu musÌte dostat!ì

Tehdy zoufal˝ Pique-Bouffigue pochopil, ûe ho ten ËlovÏkzrazuje a ûe i on ho chce poslat pod gilotinu; uûuû chtÏlvst·t a zaËÌt ¯v·t vzteky, kdyû tu advok·t hromov˝m hla-sem zabur·cel:

ÑJE-LI OVäEM VINEN! Ale on je nevinen a my v·m todok·ûeme!ì

V tom okamûiku Pique-Bouffigue nedok·zal potlaËit mo-hutn˝ v˝buch nervÛznÌho smÌchu, coû ostatnÏ na porotcev˝bornÏ zap˘sobilo.

A tu advok·t uk·zal prstem na st˘l pro doliËnÈ p¯edmÏty,kde leûel s·m a s·m osudn˝ knoflÌk, a s dokonal˝m pohrd·-nÌm se rozhovo¯il o tom mizernÈm kousku mÏdi...

(33)

ÑA to je vöechno, co se naöim ûalobc˘m poda¯ilo najÌt,a oni jeötÏ chtÏjÌ naöi hlavu v˝mÏnou za knoflÌk od kalhot.P·ni porotci, nebudu v·s d·l ur·ûet svou obhajobou, neboùjsem si jist, ûe jste pochopili!ì

Provens·lötÌ porotci, kte¯Ì vÏdÏli, jakÈ ˙ctÏ se obvykletÏöÌ knoflÌky od kalhot (i kdyû tenhle se utrhl od saka),vzt·hli toto pohrd·nÌ i na jejich svÏdeckou hodnotu a od-mÌtli prokur·torovi p¯i¯knout zkrvavenou hlavu, kterou odnich û·dal.

Pique-Bouffigue byl zproötÏn viny a vÌtÏznÏ vyöel ze s·lu,zavÏöen do svÈho obh·jce, kter˝ ho hned vzal k sobÏ na obÏd.

Nevinn˝ pytl·k se dob¯e najedl a jeötÏ lÈpe se napil. Pakse zeptal:

ÑTak a teÔ je po vöem?ìÑPo vöem a navûdy,ì ¯ekl chrabr˝ advok·t.ÑA co kdyby teÔ p¯iöel nÏjak˝ svÏdek a ¯ekl, ûe mÏ vidÏl?ìÑTo by uû nehr·lo û·dnou roli. TakovÈto osvobozenÌ je

definitivnÌ. Je to jednou rozsouzen· vÏc a bez odvol·nÌ.A i kdybyste vy s·m ve¯ejnÏ prohl·sil, ûe jste to individuumzabil, tak by to ani policie, ani justice nesmÏly br·t v ˙vahu!ì

ÑVÌte to jistÏ?ì zeptal se hluboce rozruöen˝ Pique-Bouf-figue.

ÑNaprosto jistÏ.ìPr·vnÌk vyt·hl z knihovny jak˝si svazek, p¯eËetl nahlas

paragraf ze sbÌrky z·kon˘ a podal k nÏmu koment· . Pique-Bouffigue chtÏl ten Ël·nek vidÏt: aËkoliv ËÌst nedovedl, dlou-ho se na nÏj dÌval a koneËnÏ zkoprnÏlÈmu advok·tovi ¯ekl:

ÑTak tohle je pro mÏ to nejkr·snÏjöÌ. Byl jsem sice velicer·d, ûe jsem ho zabil, ale mrzelo mÏ, ûe jsem to nemohl ni-komu ¯Ìct...ì

DruhÈho dne po jeho n·vratu do Bastides pod·val starostana poËest nevinnÈ obÏti z vesnice aperitiv. Ale kdyû Philo-xène pronesl nÏkolik slov na uvÌtanou a zaËal mluvit o ne-zaslouûen˝ch ˙trap·ch, jeû zakusila pron·sledovan· nevin-nost, zvedl Pique-Bouffigue ruku a zvolal:

ÑTodle je ale volovina! Ano, j· jsem ho zabil, J· (a bil se doprsou). Ten advok·t mi ¯ekl: teÔ uû se to m˘ûe ¯Ìct! Ano, j·!ì

ÑTy vole,ì ¯ekl Philoxène, Ñvûdyù jsme to vÏdÏli. Ale nevy-k¯ikuj to tak; nakonec si budou myslet, ûes to udÏlal ze zlo-myslnosti!ì

Pique-Bouffigue musel dlouze vypr·vÏt sv˘j p¯ÌbÏh a po-

(34)

psat p¯Ìpravy lÈËky, za coû ostatnÏ sklidil nanejv˝ö up¯Ìm-nÈ blahop¯·nÌ. Pak zpit˝ absintem a p˝chou proöel s jisk¯Ì-cÌma oËima a vztyËenou hlavou ulicemi vesnice a s·m sobÏprovol·val sl·vu. A kdyû pak vystupoval nahoru do kopc˘,bylo jeötÏ dlouho slyöet slavnostnÌ p¯itak·v·nÌ ozvÏny.

Jeho hrdinsk˝ Ëin a to, jak jej lÌËil, mu vynesly povÏst˙ûasnÈho vrahouna a od tÈ doby se û·dn˝ cizÌ pytl·k neod-v·ûil vkroËit na jeho pozemky a on s·m si p¯itom dokoncedobyl p¯ÌzeÚ d˘stojnÌka ËetnÌk˘, jemuû Pique-BouffiguovaopÏtovan· p¯izn·nÌ koneckonc˘ dokazovala, jak dobr˝ mÏlËich...

LeË na druhÈ stranÏ se z dokonalÈho ˙spÏchu svÈ pomstynafoukl p¯ehnanou p˝chou. Je jistÈ, ûe kdyû pitomc˘mp¯eje ötÏstÌ, st·vajÌ se z nich velmi brzy nesnesitelnÌ lidÈ:a proto Pique-Bouffigue ûil pyönÏ ˙plnÏ s·m na svÈm sta-teËku Romarins, kam zakazoval komukoli p¯Ìstup, nÏkdyi p¯iloûenÌm puöky k lÌci.

J ednoho kr·snÈho ËervnovÈho jitra se Ugolin a Papet(ÑËistÏì obleËenÌ a v kloboucÌch) vydali za samot·¯em na

n·vötÏvu. Naöli ho, jak sedÌ na olivovnÌku, a Papet bylznaËnÏ udiven, ûe ho vidÌ pro¯ez·vat strom; on vöak ve sku-teËnosti ¯ezal rovnÈ haluzky, aby si z nich nadÏlal vÏjiËky.

P¯iöli aû k patÏ stromu, ale nezd·lo se, ûe muû na stromÏzaznamenal jejich p¯Ìtomnost. Papet vztyËil hlavu a zvolal:ÑTak co, Marie, jak se vede?ì

ÑCo je ti po tom? odsekl Pique-Bouffigue a d·le klapal za-hradnick˝mi n˘ûkami.

Papeta to nijak nevyvedlo z mÌry.ÑMarie, proËpak mi odpovÌd·ö tak zle? Ty se hnÏv·ö?ìÑJ· se ani nehnÏv·m, ani neraduju,ì odpovÏdÏl pytl·k.

ÑProstÏ na tebe kaölu. A ty na mÏ kaöleö taky.ìÑTy moûn· na mÏ kaöleö,ì ¯ekl Papet, Ñale j· na tebe ne-

kaölu, vûdyù jsem za tebou p¯iöel.ìÑKdyû jsi vylezl aû sem, pak po mnÏ urËitÏ nÏco chceö.ìÑP¯esnÏ tak,ì ¯ekl Papet. ÑNÏco po tobÏ chci a nÏco ti chci

zase d·t.ìÑJ· NIC nepot¯ebuju,ì ¯ekl Pique-Bouffigue, Ña kdyû na

mÏ nÏkdo mluvÌ, tak mÏ to unavuje a jeötÏ vÌc mÏ unavuje,kdyû m·m mluvit s·m.ì

(35)

Ugolin uû byl cel˝ nesv˘j a jen mlËky pomrk·val. Papeto krok ustoupil, aby lÈpe vidÏl do obliËeje tomu divochovi,kter˝ teÔ pr·vÏ vylezl na hornÌ vÏtev, a klidnÏ obchodnic-k˝m tÛnem ¯ekl:

ÑPoslyö, Marie, ¯eknu ti to kr·tce a struËnÏ. Kdyû miprod·ö sv˘j statek, d˘m ne, jen tady to pole a protÏjöÌ svah,zaplatÌm ti za to, co budeö chtÌt. Koukej!ì

Vyt·hl z kapsy pÏt tisÌcifrankov˝ch bankovek, srovnal jedo vÏj̯e a zam·val jimi nad hlavou se slovy:

ÑTohleto jsou tisÌcovky!ìDomnÌval se totiû, ûe pytl·k podobnÈ bankovky nikdy

nevidÏl.Pique-Bouffigue hned neodpovÏdÏl, ale slyöeli, jak sebou

na stromÏ vrtÌ, a najednou se jeho tv·¯ vyno¯ila z listÌ: bylarud· hnÏvem.

ÑCo to znamen·?ì zak¯iËel. ÑKdo si tohle vymyslel? J· ûem·m prodat sv˘j statek? OdprejsknÏte odtud, vy sviÚ·ci!»el·dko jedna soubeyransk·!ì

ÑMarie,ì ¯ekl Papet, Ñne¯vi tak, vûdyù se udusÌö. A pak: j·s tebou mluvÌm sluönÏ. Neur·ûej Soubeyrany, protoûe by tomohlo öpatnÏ dopadnout.ì

Hovo¯il klidnÏ, ale cel˝ pobledl a oËi mu temnÏ svÌtily.Ugolin se pokusil zachr·nit situaci:

ÑPapete, nerozËiluj se, on to ¯ekl jen tak. M· öpatnoun·ladu, ale to ho p¯ejde...ì

Zu¯ivec vöak za¯val:ÑA co se do toho plete tahle zrzav· ochechule? Jdi si

mrkat jinam, nebo jestli z tohohle stromu slezu, tak uvidÌ-te, co udÏl·m ze slavn˝ch Soubeyran˘...ì

Nato Papet zesinal a p¯ed oËima se mu roztancovaly ru-dÈ plameny hnÏvu. Daleko odhodil h˘l, svou pomocniciv ˙trap·ch, klobouk vyhodil do vzduchu, sundal si kab·ta mrötil jÌm do tr·vy; rozp¯·hl paûe, nahrbil se a ¯eklchraptiv˝m a p¯er˝van˝m hlasem:

ÑTak a honem polez dol˘! RYCHLE slez! Slez, ty potvoro,ty mrcho, ty VRAHU!ì

Pytl·k seskoËil se stromu, a jak letÏl mezi vÏtvemi, m·valn˘ûkami. Ugolin uskoËil stranou, Papet vöak mÌsto abyuhnul, hbitÏ pokroËil kup¯edu a uchopil letÌcÌho nep¯Ìtele zakotnÌky, takûe Pique-Bouffigue spadl na druhou stranua nat·hl se jak dlouh , tak öirok˝ na b¯icho. Ugolin se vy-mrötil a jedin˝m prudk˝m dupnutÌm zneökodnil ruku s n˘û-

(36)

kami. Potom se Papet, kter˝ st·le svÌral pytl·kovy kotnÌky,prudce obr·til a zaËal se toËit kolem vlastnÌ osy. Pique-Bouf-figuovo tÏlo pÏtkr·t Ëi öestkr·t zav̯ilo vzduchem: p¯i kaû-dÈm p˘lobratu nar·ûel nosem Ëi Ëelem o zem a jeho krv·-cejÌcÌ ruce se marnÏ chytaly ostruûinÌ... P¯i poslednÌ ot·ËcePapet prudce zv˝öil rychlost a pak pytl·ka r·zem pustil.Pique-Bouffigua to odmrötilo nÏkolik metr˘ daleko, aûvletÏl hlavou nap¯ed a s rozp¯aûen˝ma rukama do hloho-vÈho houötÌ u paty mohutnÈho olivovnÌku; cestou ryl hlavoudo zemÏ a nakonec jÌ tupÏ narazil o kmen starÈho stromu.Papet si ot¯el ruce a öel si pro kab·t. Ugolin p¯istoupilk poraûenÈmu, kter˝ leûel na b¯iöe a v˘bec se neh˝bal.SlabÏ ho kopl do zadku, ale nedostalo se mu odpovÏdi. P¯e-vr·til ho tedy na z·da a uvidÏl cel˝ ten rozbit˝ obliËej,z nÏhoû kolem pok¯ivenÈho nosu crËela krev. Vtom za nÌmp¯iöel Papet.

ÑJen aby nechcÌpl,ì ¯ekl Ugolin.ÑProËpak?ì ¯ekl Papet. ÑTo se st·v·, ûe se ËlovÏk p·dem

se stromu zabije. Odnesme ho pod tu olivu!ìKaûd˝ ho vzal za jednu nohu a tak ho odt·hli. Kdyû

pytl·kova hlava narazila o krtince, vûdy prudce poskoËila...Poloûili ho na b¯icho pod strom a n˘ûky dali vedle nÏho...

NeöùastnÌk nejevil zn·mky ûivota a nehybnÏ leûel v tr·vÏ.Papet si oblÈkl kab·t, sebral h˘l, pak klobouk, kter˝

sedÏl na öÌpkovÈm ke¯i, a oba odeöli. Cestou se vöak cochvÌli ot·Ëeli.

Kdyû byli v polovinÏ cesty k Massacanu, prohl·sil Ugolin:ÑTak karafi·ty jsou v tahu.ìÑTo je opravdu ökoda,ì ¯ekl Papet. ÑByl to tak pÏkn˝

koutek...ìUdÏlal jeötÏ p·r krok˘ a pak se zamyölenÏ zastavil...

Chvilku p¯emÌtal, rozhlÈdl se kolem sebe a potichu ¯ekl:ÑJestli se neprobere, dÏdicovÈ jistÏ prodajÌ statek ve

draûbÏ... MyslÌm, ûe m· jeötÏ v Peypinu sestru... Mohlibychom to dostat celkem lacino...ì

ZamyölenÏ pohlÈdl na oblohu, pak sklopil oËi a zaËal r˝tkoncem hole do zemÏ... Ugolin s rukama v kaps·ch vyËk·-val... Nakonec se Papet pÏknÏ zp¯Ìma podÌval na synovcea zaöeptal:

ÑNep˘jdeme ho tam dorazit?ìÑNe, ne,ì ¯ekl zdÏöenÏ Ugolin. ÑMoûn·, ûe n·s nÏkdo

vidÏl... PojÔ, Papete, pojÔ...ì

(37)

A odvedl zarputilÈho starce, kter˝ se mu tÏûce opÌralo r·mÏ.

Zaöli dol˘ do vesnice, aby se tam uk·zali, a p¯itom pozvali¯eznÌka a peka¯e na partii koulenÈ.

Papet se ani jednou neminul cÌle a Ugolin dÏlal vynikajÌ-cÌ vtipy, jimû se vûdy s·m prvnÌ zasm·l.

Kolem öestÈ hodiny prohl·sil, ûe uû musÌ dom˘ kv˘li kr·-lÌk˘m. Ve skuteËnosti zezadu obeöel Massacan a vklouzl doml·zÌ a proplÌûil se jÌm aû k Romarins.

Pozoroval vöe zd·lky: mrtvola uû pod olivovnÌkem neby-la... P¯iplazil se blÌû. Pique-Bouffigue sedÏl na z·bradlÌterasy a k˝val hlavou zleva doprava a zprava zase doleva.

Ugolin se neslyönÏ vzd·lil a bÏûel s novinkou za Papetem.ÑBudeme se muset mÌt na pozoru,ì ¯ekl patriarcha. ÑOn

je schopn˝ po n·s t¯eba i st¯Ìlet!ì

Od tÈ chvÌle byli st·le ve st¯ehu, s nabitou zbranÌ na dosahruky. PrvnÌ dva dny se nep¯ihodilo nic. Ale t¯etÌho dne Ugo-lin uvidÏl, jak se jejich nep¯Ìtel objevil naho¯e na cestÏ,kter· vedla kolem jeho domu do vsi. OpÌral se o h˘l, alezbraÚ nemÏl.

Ugolin ale p¯esto veöel do statku a ökvÌrou v okenicipozoroval, co se bude dÌt.

Pique-Bouffigue seöel po p¯ÌkrÈ stezce. Ale mÌsto aby ponÌ öel d·l do ˙dolÌ a pak se vyöplhal do vsi, pustil se po od-boËce k Massacanu, kter· svÌrala s hlavnÌ cestou prav˝˙hel.

Nos mÏl napuchl , kolem oËÌ mod¯iny, ale kr·Ëel klidnÏa spokojenÏ se rozhlÌûel po krajinÏ.

Zastavil se p¯ed pr˘ËelÌm a zavolal:ÑHej, Massacane!ìUgolin byl ohromen. Massacan byl totiû b˝val˝ majitel,

kter˝ uû p¯ed deseti lety zem¯el. Pique-Bouffigue chvÌliËekal, rozhlÈdl se kolem sebe a pak znovu zavolal:

ÑHej, Massacane!ìTeÔ Ugolin zachytil jeho pohled.PotluËen˝ obliËej byl jasn˝ a ˙smÏvn ... Vyöel ven a p¯i-

blÌûil se k n·vötÏvnÌkovi.ÑPique-Bouffigu,ì ¯ekl, Ñjak se vede?ìÑZa moc to nestojÌ,ì ¯ekl pytl·k, Ñza moc to nestojÌ! Ale

kter˝pak jsi ty?ì

(38)

ÑJ· jsem Ugolin.ìÑTen Soubeyranovic.ìÑNo jo!ì ¯ekl Ugolin a o krok ustoupil.ÑTy ses ale zmÏnil!ì ¯ekl Pique-Bouffigue. ÑMyslel jsem,

ûe ti je tak patn·ct let. Matce se da¯Ì dob¯e?ìUgolin, kter˝ se uû zaËÌnal b·t, se neodv·ûil ¯Ìci, ûe jeho

matka je uû ¯adu let mrtv·, a tak odpovÏdÏl:ÑDa¯Ì se jÌ skvÏle!ìÑTo je dob¯e!ìPique-Bouffigue si p¯ejel rukou po tv·¯i a ¯ekl: ÑTak se

podÌvej, co jsem si udÏlal!ìPrstem si uk·zal na nos, kter˝ se podobal baklaû·nu,

a natoËil jej k Ugolinovi.ÑAle jdÏte,ì ¯ekl Ugolin. ÑA jak se v·m to stalo?ìÑTo VŸBEC nevÌm!ì ¯ekl Pique-Bouffigue d˘raznÏ.

ÑP¯edstav si, ûe jsem si vËera vylezl na olivu, abych si na¯e-zal vÏtviËky, a pak jsem se cel˝ zml·cen˝ probudil na zemi.NebolÌ mÏ to, jen se bojÌm, ûe to byla mrtvice, jak to mÏlm˘j neboûtÌk otec. PoprvÈ to nic nenÌ, ale podruhÈ...ì

Pot¯·sl hlavou a na znamenÌ neklidu se kousl do spodnÌ-ho rtu. Pak se zniËeho nic zeptal:

ÑMassacan tu nenÌ?ìÑKdepak!ì ¯ekl Ugolin.ÑA kde teda je?ìÑNa h¯bitovÏ.ìÑA co tam dÏl·?ìÑLeûÌ tam v hrobÏ,ì ¯ekl Ugolin. ÑA uû deset let.ìÑMassacan um¯el?ì ¯ekl zamyölenÏ Pique-Bouffigue...

ÑTo je ale divnÈ! VidÌö, co takov· mrtvice natropÌ! HroznÈnenÌ to, ûe on um¯el, ale to, ûe j· si na to nepamatuju! No,to ale nenÌ vöechno. P¯edstav si, ûe jsem ho chtÏl poû·dato jednu sluûbu: aby zaöel mÌsto mne do vsi... Protoûe s tÌm-hle obliËejem bych se tam radÏji neukazoval. Byl bych vöempro smÌch. Tak jsem chtÏl, aby mi nakoupil...ì

ÑJ· s·m taky musÌm zajÌt do vsi... Co chcete, abych v·mp¯inesl?ì

ÑDvÏ l·hve vÌna, po¯·dn˝ bochnÌk chleba a cel˝ sal·m.ChcÌp·m hlady.ì

ÑDobr·.ìÑTy jsi hodn ,ì ¯ekl Pique-Bouffigue. ÑTady m·ö prachy.ìStrËil mu do ruky desetifrankovou bankovku.ÑDrobnÈ mi dones nazpÏt. P¯ijdu zas v poledne.ì

(39)

Obsah

Pan Jean 7Manon od stud·nek 203

Z francouzskÈho origin·lu LíEau des collines. I. Jean de Florette, II. Manon des Sources,

Editions de Provence, Paris 1963, s p¯ihlÈdnutÌm k vyd·nÌ v Press Pocket, Paris 1977

p¯eloûili Dagmar a Frantiöek X. Halasovi

Typografie Anna Koûurikov·

Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. roku 2008 jako svou 849. publikaci

OdpovÏdn· redaktorka Blanka Koutsk·Vyd·nÌ ËtvrtÈ (ve Vyöehradu druhÈ).

AA 23,72. Stran 416Vytiskla tisk·rna Ekon, Jihlava

DoporuËen· cena 348 KË

NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o.Praha 3, VÌta NejedlÈho 15e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7021-972-0

Živá voda

MARCEL PAGNOL