67
Abstrakt Předmětem této práce je exegeze textu 1 J 2:28-3:10. Snažíme se najít odpověď na Janovo pojetí dokonalosti a porozumět jeho dialogu s autorovými oponenty. Práce se dělí na pět částí, tři hlavní a dvě shrnující. Jsou prozkoumány řečnické jevy, na jejichž základě je vytvořena osnova. Pomocí srovnávání jednotlivých částí prvního Janova listu a dalších Biblických textů je proveden výklad a objasněn koncept hříchu, potažmo bezhříšnosti či dokonalosti. Abstract The subject of this thesis is an exegesis of the text of 1 John 2:28-3:10. We try to find the discover John’s concept of perfection and to understand his dialog with his opponents. The paper is divided into five parts; three core and two summarizing parts. The rhetorical features are inspected and on their basis the outline is created. With the help of comparison of particular parts of the first John’s epistle and other Biblical texts, the exposition is made and the concept of sin, sinlessness or perfection is revealed. 1

Prace - John

Embed Size (px)

DESCRIPTION

1 John study - outline and exegesis

Citation preview

Page 1: Prace - John

Abstrakt

Předmětem teacuteto praacutece je exegeze textu 1 J 228-310 Snažiacuteme se najiacutet odpověď na Janovo pojetiacute dokonalosti a porozumět jeho dialogu s autorovyacutemi oponenty Praacutece se děliacute na pět čaacutestiacute tři hlavniacute a dvě shrnujiacuteciacute Jsou prozkoumaacuteny řečnickeacute jevy na jejichž zaacutekladě je vytvořena osnova Pomociacute srovnaacutevaacuteniacute jednotlivyacutech čaacutestiacute prvniacuteho Janova listu a dalšiacutech Biblickyacutech textů je proveden vyacuteklad a objasněn koncept hřiacutechu potažmo bezhřiacutešnosti či dokonalosti

Abstract

The subject of this thesis is an exegesis of the text of 1 John 228-310 We try to find the discover Johnrsquos concept of perfection and to understand his dialog with his opponents The paper is divided into five parts three core and two summarizing parts The rhetorical features are inspected and on their basis the outline is created With the help of comparison of particular parts of the first Johnrsquos epistle and other Biblical texts the exposition is made and the concept of sin sinlessness or perfec-tion is revealed

1

Obsah1 Uacutevod3

2 Historickyacute kontext4

21 Autor4

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute4

23 Adresaacutet5

24 Historickeacute souvislosti5

241 Gnosticismus5

242 Cerinthianismus7

243 Střet pojetiacute dokonalosti8

3 Literaacuterniacute kontext9

31 Jazyk9

311 Literaacuterniacute prostředky9

32 Žaacutenr20

33 Identifikace žaacutenru21

331 Řečnickyacute styl23

34 Kontextualita24

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem24

342 Souvislost s knihou Genesis25

35 Struktura26

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy27

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly31

36 Vymezeniacute perikopy31

361 Širšiacute kontext32

362 Bliacutezkyacute kontext32

4 Exegeze perikopy33

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)33

42 Vyacuteklad35

43 Janovo pojetiacute dokonalosti40

5 Diskuze a zaacutevěr43

2

1 Uacutevod

Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali

zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u

zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute

formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu

Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci

se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute

rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se

rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do

raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute

dokonalosti

Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute

Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze

perikopy

V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i

adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova

komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute

proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem

ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat

kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde

nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem

Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu

s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute

Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute

myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme

věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou

osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani

později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi

knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů

vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět

3

Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad

s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a

okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě

souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole

4

2 Historickyacute kontext

21 Autor

Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno

Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků

Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement

z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana

Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute

prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze

dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už

autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1

Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve

druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve

třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu

se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute

Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici

popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi

leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos

v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto

předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny

Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute

naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o

skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo

možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3

1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42

5

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 2: Prace - John

Obsah1 Uacutevod3

2 Historickyacute kontext4

21 Autor4

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute4

23 Adresaacutet5

24 Historickeacute souvislosti5

241 Gnosticismus5

242 Cerinthianismus7

243 Střet pojetiacute dokonalosti8

3 Literaacuterniacute kontext9

31 Jazyk9

311 Literaacuterniacute prostředky9

32 Žaacutenr20

33 Identifikace žaacutenru21

331 Řečnickyacute styl23

34 Kontextualita24

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem24

342 Souvislost s knihou Genesis25

35 Struktura26

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy27

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly31

36 Vymezeniacute perikopy31

361 Širšiacute kontext32

362 Bliacutezkyacute kontext32

4 Exegeze perikopy33

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)33

42 Vyacuteklad35

43 Janovo pojetiacute dokonalosti40

5 Diskuze a zaacutevěr43

2

1 Uacutevod

Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali

zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u

zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute

formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu

Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci

se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute

rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se

rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do

raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute

dokonalosti

Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute

Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze

perikopy

V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i

adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova

komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute

proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem

ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat

kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde

nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem

Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu

s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute

Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute

myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme

věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou

osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani

později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi

knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů

vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět

3

Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad

s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a

okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě

souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole

4

2 Historickyacute kontext

21 Autor

Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno

Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků

Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement

z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana

Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute

prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze

dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už

autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1

Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve

druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve

třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu

se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute

Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici

popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi

leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos

v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto

předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny

Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute

naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o

skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo

možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3

1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42

5

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 3: Prace - John

1 Uacutevod

Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali

zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u

zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute

formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu

Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci

se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute

rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se

rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do

raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute

dokonalosti

Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute

Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze

perikopy

V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i

adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova

komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute

proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem

ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat

kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde

nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem

Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu

s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute

Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute

myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme

věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou

osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani

později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi

knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů

vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět

3

Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad

s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a

okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě

souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole

4

2 Historickyacute kontext

21 Autor

Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno

Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků

Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement

z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana

Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute

prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze

dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už

autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1

Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve

druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve

třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu

se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute

Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici

popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi

leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos

v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto

předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny

Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute

naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o

skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo

možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3

1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42

5

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 4: Prace - John

Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad

s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a

okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě

souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole

4

2 Historickyacute kontext

21 Autor

Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno

Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků

Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement

z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana

Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute

prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze

dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už

autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1

Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve

druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve

třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu

se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute

Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici

popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi

leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos

v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto

předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny

Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute

naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o

skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo

možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3

1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42

5

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 5: Prace - John

2 Historickyacute kontext

21 Autor

Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno

Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků

Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement

z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana

Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute

prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze

dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už

autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1

Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve

druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve

třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu

se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2

22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute

Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici

popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi

leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos

v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto

předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny

Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute

naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o

skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo

možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3

1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42

5

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 6: Prace - John

Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom

napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že

v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji

antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute

což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy

Domiciaacutena (96)4

23 Adresaacutet

Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety

čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob

vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od

počaacutetku

Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi

vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu

jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)

24 Historickeacute souvislosti

Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou

rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute

filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se

snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy

nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a

vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se

filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu

241 Gnosticismus

Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech

principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v

průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner

4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369

6

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 7: Prace - John

udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech

naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve

jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale

nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv

varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje

spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)

Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze

znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho

poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si

gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako

gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality

a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8

Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo

take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle

dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě

zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž

prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a

jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s

materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit

2411 Docetismus

Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš

jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu

Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus

popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to

takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11

6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

7

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 8: Prace - John

Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho

typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan

podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute

ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu

kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně

představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze

tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke

gnosticismu13

2412 Antinomismus

Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem

zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se

zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě

člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit

hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute

duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho

maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)

Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)

že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne

ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)

242 Cerinthianismus

Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta

že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno

Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a

Eusebia s jeho myšlenkami14

12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680

8

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 9: Prace - John

Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě

Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute

je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen

jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy

v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože

se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje

V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na

Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem

Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan

nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než

např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou

siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu

(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami

243 Střet pojetiacute dokonalosti

Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve

svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a

bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute

dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si

mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i

antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute

hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů

dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti

takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou

spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je

15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)

9

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 10: Prace - John

3 Literaacuterniacute kontext

31 Jazyk

Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že

se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě

lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků

311 Literaacuterniacute prostředky

V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti

nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno

v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute

K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19

Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute

obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak

doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute

prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě

struktury textu

Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute

kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute

struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20

3111 Paralelismus

Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost

(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou

kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute

verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a

skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou

19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984

20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546

10

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 11: Prace - John

(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč

nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan

použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad

veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda

Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty

Janova komunita Janovi oponenti

17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip

238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip

hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip

24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip

hellipneniacute v něm pravdyhellip

210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve

světlehellip

2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud

ve tměhellip

217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip

hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip

215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute

jeho očihellip

hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip

220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip

hellippravdu znaacutete a viacutetehellip

218-

1921b

hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip

hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip

223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip

35-6 helliphřiacutechy sňalhellip

hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip

346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip

hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani

nepoznalhellip

37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute

spravedlnost ndash tak jako on je

spravedlivyacutehellip

38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z

ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku

hřešiacutehellip

39 hellipKdo je narozen z Boha

nedopouštiacute se hřiacutechuhellip

310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost

a nemiluje sveacuteho bratrahellip

312 hellipNe jako Kainhellip

hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip

312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho

bratrahellip

hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip

314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip

11

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 12: Prace - John

milujeme sveacute bratryhellip

316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil

živothellip

315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip

318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale

opravdovyacutem činemhellip

317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez

soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip

319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z

pravdyhellip

41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip

42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k

vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v

těle je z Bohahellip

43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k

vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip

446 hellipVy však jste z Bohahellip

hellipMy jsme z Bohahellip

45 hellipOni jsou ze světahellip

47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a

Boha znaacutehellip

48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip

421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho

bratrahellip

420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)

nemůže milovat Bohahellip

510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to

svědectviacute v soběhellip

510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho

lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip

512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute

živothellip

51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip

hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip

519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip

3112 Chiasmus

Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je

strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho

paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu

korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute

čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se

obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute

textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek

12

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 13: Prace - John

k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece

či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute

některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute

propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22

Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně

hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se

toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako

jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne

jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet

poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute

vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)

Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje

pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro

zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde

A - pravyacute Bůh (15b)

B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)

C - Světlo nenaacutevist tma (2911)

D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)

E - antikristoveacute (2181921-2326)

F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)

Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)

21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel

Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38

13

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 14: Prace - John

Aacute - modlaacuteřstviacute (521)

Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům

A ndash pravyacute Bůh

15b

(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)

καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία

Aacute - modlaacuteřstviacute

521

Τεκνία φυλάξατε

ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων

B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech

nedodržuje přikaacutezaacuteniacute

16

Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν

μετrsquo αὐτοῦ

καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν

ψευδόμεθα

καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν

18

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν

ἑαυτοὺς πλανῶμεν

καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

110

ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν

ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν

καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν

24

ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν

καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν

ψεύστης ἐστίν

καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν

Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute

svědectviacute

519b

καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται

517a

πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν

516c

ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον

516d

οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ

510b

ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ

ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν

ὅτι οὐ πεπίστευκεν

εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς

περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ

512b

ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ

τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει

C ndash Světlo nenaacutevist tma

29

ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι

Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha

420

14

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 15: Prace - John

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι

211

ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν

καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ

καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει

ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν

τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ

ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν

καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ

ψεύστης ἐστίν

ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ὃν ἑώρακεν

τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν

οὐ δύναται ἀγαπᾶν

48

ὁ μὴ ἀγαπῶν

οὐκ ἔγνω τὸν θεόν

ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν

D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec

215

Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον

μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ

ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον

οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ

216

ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ

ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς

καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν

καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς

ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν

217a

καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ

Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh

45

αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν

διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν

καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει

46b

ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

οὐκ ἀκούει ἡμῶν

ἐκ τούτου γινώσκομεν

τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας

καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης

43a

καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν

ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν

E - antikristoveacute

218a

Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν

καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται

καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν

219a

ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν

ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν

Eacute- antikrist a falešniacute proroci

43b

καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου

ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται

καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη

41

Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε

ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ

15

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 16: Prace - John

εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν

μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν

221b

οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος

ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν

222

Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης

εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς

οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός

οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος

ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν

223a

πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν

οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει

226

Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς

ἐστιν

ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται

ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον

317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra

potažmo Boha)

ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου

καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα

καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ

ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ

F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu

(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy

34

Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ

καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

36b

πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν

οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν

38a

ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν

ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν

ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς

ὁ διάβολος ἁμαρτάνει

38b

εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ

ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze

zleacuteho děti ďaacuteblovy

315

πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

ἀνθρωποκτόνος ἐστίν

καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος

οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν

312

οὐ καθὼς Κάϊν

ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν

καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν

ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν

τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια

310b

πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην

οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ

καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

16

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 17: Prace - John

310a

ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ

καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου

3113 Řečnickeacute přechody

Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi

popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata

Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu

odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou

rozebraacuteny niacuteže

31131 Inclusio

Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu

Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se

jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec

stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury

textu25

Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově

Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text

13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip

hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ

ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip

15b-

21011

Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip

hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip

hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip

217b-

27a28a

Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip

hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip

hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip

228b-

38b10

Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip

hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005

17

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 18: Prace - John

hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ

διαβόλουhellip

229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν

δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip

hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip

41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ

ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip

hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα

τῆς πλάνηςhellip

47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ

ἐστινhellip

hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη

αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip

51-5 Věřit že Ježiacuteš je

Kristus nebo

Božiacute Syn

hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ

γεγέννηταιhellip

hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς

ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip

56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip

hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip

513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip

hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip

hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip

31132 Kliacutečoveacute slovo

Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako

spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem

slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho

teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze

v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)

Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově

Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)

26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48

18

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 19: Prace - John

212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)

Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako

kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b

228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)

311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)

319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)

47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)

51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)

Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro

spojeniacute textu 11 - 520

31133 Spojovaciacute odstavec

Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho

přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti

listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale

obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi

zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od

počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute

transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28

Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14

Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema

Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212

Poznaacuteniacute toho kteryacute byl

od počaacutetku (21314)

Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311

Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)

27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982

19

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 20: Prace - John

31134 Řetěziacuteciacute spojky

Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se

jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute

teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute

myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute

teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat

znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute

teacutemata29

Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem

z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu

mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by

mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata

jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům

nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu

zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat

praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva

hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale

podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu

Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově

Prvniacute přiacutepad 228-421

A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute

(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)

b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)

a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho

proroka (zpětnyacute odkaz na A)

B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky

Druhyacute přiacutepad 47-51231

A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu

20

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 21: Prace - John

b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)

a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)

B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu

32 Žaacutenr

V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute

obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato

skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace

Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich

korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute

vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech

převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru

nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest

kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy

V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute

naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale

ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute

heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33

1) Začaacutetek listu

a) Prescript

i) Odesilatel (superscriptio)

ii) Adresaacutet (adscriptio)

iii) Pozdrav (salutatio)

b) Předmluva

i) Modlitba přaacuteniacute

ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)

iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)

iv) Projev radosti

2) Střed listu

a) Uacutevod

i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute

32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1

21

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 22: Prace - John

ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost

iii) Doporučeniacute

b) Jaacutedro

i) Informace

ii) Vyacutezva pokyny

iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute

iv) Prosba přaacuteniacute

v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze

c) Zaacutevěr

i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost

ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny

3) Zaacutevěr listu

a) Epilog

i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute

ii) Hodnoceniacute

iii) Plaacuten naacutevštěvy

b) Postscript

i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze

adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)

ii) Přaacuteniacute loučeniacute

iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu

iv) Čas

33 Identifikace žaacutenru

Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list

Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy

pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich

naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři

z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že

každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace

34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)

22

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 23: Prace - John

Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho

důrazu35

Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute

s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř

žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute

adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je

žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36

Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu

s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute

autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto

anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37

Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute

z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je

možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani

chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38

Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute

naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho

jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo

homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na

vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39

Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že

některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech

podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu

evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a

zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu

pochopeniacute přiklaacuteněli41

35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983

23

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 24: Prace - John

Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se

do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky

heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme

považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako

homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace

331 Řečnickyacute styl

Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute

posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem

oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat

se v něm

Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute

přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve

přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače

k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute

minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute

(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit

nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace

kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho

stanoviska42

Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43

1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi

2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu

3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute

4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest

5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc

6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů

Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia

confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle

42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997

24

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 25: Prace - John

obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem

rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a

různyacute stupeň komplexnosti

Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a

nedali se zviklat44

34 Kontextualita

Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt

jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute

s knihou Genesis

341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem

Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo

střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute

straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)

popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě

myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto

dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato

slova46

- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip

(8x v epištole 10x v evangeliu)

- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda

- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu

jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)

- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v

Řiacutemanům 109)

- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)

- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)

Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad

v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute

Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute

44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29

25

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 26: Prace - John

nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že

existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl

napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a

vysvětlovala myšlenky evangelia

342 Souvislost s knihou Genesis

Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou

paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute

očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute

jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)

Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4

1 Janova Genesis

11 27111314

311

Od počaacutetku 11 Na počaacutetku

15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy

1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva

obviňuje hada

27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo

211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči

216 Po čem dychtiacute člověk a co

chtějiacute jeho oči a na čem si v

životě zaklaacutedaacute

36 strom s plody dobryacutemi k

jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom

slibujiacuteciacute vševědoucnost

220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute

dech života

220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute

47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958

26

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 27: Prace - John

228 Abychom se nemuseli baacutet

až se ukaacuteže a nebyli jiacutem

zahanbeni při jeho

přiacutechodu

37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute

před Bohem

378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute

31215 420 Ne jako Kain kteryacute

zavraždil sveacuteho bratra

48-11 Kain zavraždil sveacuteho

bratra

52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute

nejsou těžkaacute

317 Adam porušil zaacutekaz ndash

země je prokleta

511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života

516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš

zemřeš

35 Struktura

Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do

jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je

spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet

osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů

- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49

- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50

- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51

- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52

- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53

49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)

27

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 28: Prace - John

Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet

jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute

s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute

Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu

351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy

Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)

nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky

z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout

strukturu textu

Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute

11-

521

ndash In

clus

io ndash

raacutem

ujiacutec

iacute slo

vo ži

vot

11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat

15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma

212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat

217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat

228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat

228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute

228-310

311-18

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

1 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 2

28-

421

A 228-310

Jistota že jsme Božiacutemi dětmi

v souvislosti se spravedlnostiacute

311-18

319-24+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18

Poznat laacutesku a opak laacutesky

319-24

41-6

+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24

Poznaacuteniacute pravdy vs

antikrista

47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21

54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908

28

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 29: Prace - John

Laacuteska k Bohu i bližniacutem

a opak laacutesky

47-21

51-5+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat

2 Ř

etěz

iacuteciacute s

poje

niacute 4

7-5

12

A 47-12

Laacuteska

b 413-15

Dosvědčovat svědectviacute

a 416-53

Laacuteska jistota

51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12

Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute

51-12

513-21+

Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život

513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život

3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů

Prolog - život věčnyacute 11-5

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211

Zůstaacutevat v Bohu 212-27

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310

Pravda se projevuje laacuteskou 311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6

29

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 30: Prace - John

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20

3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou

Prolog - život věčnyacute 11-5

AAacute

- pr

avyacute

fal

ešnyacute

Bůh

věč

nyacute ži

vot

Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem

15b-211

BBacute

- po

přiacutet

hřiacutec

h ndash

(Bůh

) lhaacute

řem

pop

řiacutet K

rista

ndash (B

ůh)

CCacute

- sv

ětlo

nen

aacutevist

tm

alaacute

ska

nen

aacutevist

nep

ozna

l Zůstaacutevat v Bohu 212-27

DDacute

- sv

ět v

s O

tec

svět

vs

Bůh

Vyacutehody života s Bohem 212-14

Duchovniacute protivniacuteci 217- 27

EEacute

- an

tikris

tan

tikris

t

Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421

Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228

FFacute

- hřiacutec

h č

iny

ďaacutebl

a

Vraž

da d

ěti d

aacutebla

Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318

Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi

228-310

Pravda se projevuje laacuteskou

311-24

Co je to laacuteska 311-18

Duch se projevuje pravdou 319-46

Co laacuteska znamenaacute pro člověka

30

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 31: Prace - John

lh

aacuteř

e

m

B

o

h

a

319-24

Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od

falešneacuteho 41-6

Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512

Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55

Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a

Duchem 47-21

Božiacute laacuteska v Synu 47-12

Dosvědčeniacute Syna 413-15

Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k

bližniacutemu 416-53

Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21

Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život

51-12

Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5

Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-

11

Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista

ndash věčnyacute život 513-20(21)

31

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 32: Prace - John

352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly

A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)

- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)

D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)

- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)

F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)

Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)

Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2

Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)

+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)

Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)

36 Vymezeniacute perikopy

Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku

Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak

jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext

tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit

zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute

čtyři kapitoly knihy Genesis

32

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 33: Prace - John

361 Širšiacute kontext

Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova

kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy

pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a

otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět

Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute

skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo

k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd

(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou

vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec

se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute

Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za

hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten

kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy

tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch

ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi

362 Bliacutezkyacute kontext

V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny

lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu

respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za

bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech

Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute

(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem

ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou

je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)

33

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 34: Prace - John

4 Exegeze perikopy

41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)

228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo

αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ

229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ

γεγέννηται

31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ

κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν

32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ

ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν

33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν

34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία

35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν

36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν

αὐτόν

37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός

ἐστιν

38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο

ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου

39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ

δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται

310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν

δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ

34

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 35: Prace - John

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět

neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)

35

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 36: Prace - John

42 Vyacuteklad

228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni

v jeho přiacutetomnosti

Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy

popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute

naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a

Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje

vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly

Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou

obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash

ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o

jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci

tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo

Druhyacute přiacutechod

229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen

Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto

podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda

si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale

miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je

z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje

podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech

Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě

se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)

31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět

neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej

Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute

s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět

vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost

naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti

nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku

se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že

36

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 37: Prace - John

nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě

je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je

určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy

je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět

totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj

neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu

do kategorickeacuteho protikladu

32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On

budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je

Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost

s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash

vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute

identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute

Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute

přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme

jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho

v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo

Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)

33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je

Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute

čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty

je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad

(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo

naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději

v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě

budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že

až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se

pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex

1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena

určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je

34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost

68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008

37

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 38: Prace - John

Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke

sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi

dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti

Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute

obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou

určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute

čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako

aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash

hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje

Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona

Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli

Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo

nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute

shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je

pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat

pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve

verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto

slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě

později děti Ďaacutebla

35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute

Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute

Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a

přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu

zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň

ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)

Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci

36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho

Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute

Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se

dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup

Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech

naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute

69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984

38

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 39: Prace - John

slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu

totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval

dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově

Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve

sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a

nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute

oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět

Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -

ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm

zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani

nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute

ktereacute by mohl nabiacutednout

37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je

Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce

pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost

lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem

napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty

z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On

(Otec a Syn)

38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute

že zrušiacute činy Ďaacutebla

Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a

hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho

verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje

Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute

Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute

ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes

navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve

zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan

použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)

lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil

jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute

70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151

39

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 40: Prace - John

čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se

odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je

použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841

39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit

(proto)že je z Boha zplozen

Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj

daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i

určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad

naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem

nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už

čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a

jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem

křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy

Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute

Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute

Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze

ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan

deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute

v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na

konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute

v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem

vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a

projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu

s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech

odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute

310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute

(kdo) nemiluje bratra sveacuteho

Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu

textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute

V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a

těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti

dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia

71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56

40

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 41: Prace - John

(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako

poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života

43 Janovo pojetiacute dokonalosti

Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke

každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně

vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha

vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů

kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je

nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy

Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen

v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako

jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je

daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On

aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic

menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute

laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy

takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska

vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute

laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha

v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka

k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin

přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)

Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny

ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v

sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho

faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti

člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje

s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute

hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i

dalšiacute termiacuteny

41

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 42: Prace - John

Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute

termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a

34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno

v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen

jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili

ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72

Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)

Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute

naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co

bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce

(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute

přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu

skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)

pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)

Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze

kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či

moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu

Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini

kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute

skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute

podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)

Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute

koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň

tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)

snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani

hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem

či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili

v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem

Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na

dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech

bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία

vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute

72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21

42

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 43: Prace - John

předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již

zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze

rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech

Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje

děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno

s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute

vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive

dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu

stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně

Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo

lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo

nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou

identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute

Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž

jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute

jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni

protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je

43

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 44: Prace - John

5 Diskuze a zaacutevěr

Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily

dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je

s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech

učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute

vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti

Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a

paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl

proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute

osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo

nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla

Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost

spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute

odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je

všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute

s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se

neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života

prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co

dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše

by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky

ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem

Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla

uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi

zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech

Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu

jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto

kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje

takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem

dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou

v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina

hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni

k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně

44

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr
Page 45: Prace - John

Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade

Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti

Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše

Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a

mnoho dalšiacutech otaacutezek

45

  • 1 Uacutevod
  • 2 Historickyacute kontext
    • 21 Autor
    • 22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
    • 23 Adresaacutet
    • 24 Historickeacute souvislosti
      • 241 Gnosticismus
        • 2411 Docetismus
        • 2412 Antinomismus
          • 242 Cerinthianismus
          • 243 Střet pojetiacute dokonalosti
              • 3 Literaacuterniacute kontext
                • 31 Jazyk
                  • 311 Literaacuterniacute prostředky
                    • 3111 Paralelismus
                    • 3112 Chiasmus
                    • 3113 Řečnickeacute přechody
                      • 31131 Inclusio
                      • 31132 Kliacutečoveacute slovo
                      • 31133 Spojovaciacute odstavec
                      • 31134 Řetěziacuteciacute spojky
                        • 32 Žaacutenr
                        • 33 Identifikace žaacutenru
                          • 331 Řečnickyacute styl
                            • 34 Kontextualita
                              • 341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
                              • 342 Souvislost s knihou Genesis
                                • 35 Struktura
                                  • 351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
                                    • 3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
                                    • 3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
                                      • 352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
                                        • 36 Vymezeniacute perikopy
                                          • 361 Širšiacute kontext
                                          • 362 Bliacutezkyacute kontext
                                              • 4 Exegeze perikopy
                                                • 41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
                                                • 42 Vyacuteklad
                                                • 43 Janovo pojetiacute dokonalosti
                                                  • 5 Diskuze a zaacutevěr