Upload
honza-justra
View
16
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
1 John study - outline and exegesis
Citation preview
Abstrakt
Předmětem teacuteto praacutece je exegeze textu 1 J 228-310 Snažiacuteme se najiacutet odpověď na Janovo pojetiacute dokonalosti a porozumět jeho dialogu s autorovyacutemi oponenty Praacutece se děliacute na pět čaacutestiacute tři hlavniacute a dvě shrnujiacuteciacute Jsou prozkoumaacuteny řečnickeacute jevy na jejichž zaacutekladě je vytvořena osnova Pomociacute srovnaacutevaacuteniacute jednotlivyacutech čaacutestiacute prvniacuteho Janova listu a dalšiacutech Biblickyacutech textů je proveden vyacuteklad a objasněn koncept hřiacutechu potažmo bezhřiacutešnosti či dokonalosti
Abstract
The subject of this thesis is an exegesis of the text of 1 John 228-310 We try to find the discover Johnrsquos concept of perfection and to understand his dialog with his opponents The paper is divided into five parts three core and two summarizing parts The rhetorical features are inspected and on their basis the outline is created With the help of comparison of particular parts of the first Johnrsquos epistle and other Biblical texts the exposition is made and the concept of sin sinlessness or perfec-tion is revealed
1
Obsah1 Uacutevod3
2 Historickyacute kontext4
21 Autor4
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute4
23 Adresaacutet5
24 Historickeacute souvislosti5
241 Gnosticismus5
242 Cerinthianismus7
243 Střet pojetiacute dokonalosti8
3 Literaacuterniacute kontext9
31 Jazyk9
311 Literaacuterniacute prostředky9
32 Žaacutenr20
33 Identifikace žaacutenru21
331 Řečnickyacute styl23
34 Kontextualita24
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem24
342 Souvislost s knihou Genesis25
35 Struktura26
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy27
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly31
36 Vymezeniacute perikopy31
361 Širšiacute kontext32
362 Bliacutezkyacute kontext32
4 Exegeze perikopy33
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)33
42 Vyacuteklad35
43 Janovo pojetiacute dokonalosti40
5 Diskuze a zaacutevěr43
2
1 Uacutevod
Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali
zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u
zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute
formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu
Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci
se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute
rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se
rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do
raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute
dokonalosti
Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute
Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze
perikopy
V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i
adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova
komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute
proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem
ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat
kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde
nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem
Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu
s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute
Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute
myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme
věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou
osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani
později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi
knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů
vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět
3
Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad
s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a
okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě
souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole
4
2 Historickyacute kontext
21 Autor
Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno
Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků
Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement
z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana
Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute
prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze
dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už
autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1
Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve
druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve
třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu
se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici
popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi
leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos
v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto
předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny
Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute
naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o
skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo
možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3
1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42
5
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Obsah1 Uacutevod3
2 Historickyacute kontext4
21 Autor4
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute4
23 Adresaacutet5
24 Historickeacute souvislosti5
241 Gnosticismus5
242 Cerinthianismus7
243 Střet pojetiacute dokonalosti8
3 Literaacuterniacute kontext9
31 Jazyk9
311 Literaacuterniacute prostředky9
32 Žaacutenr20
33 Identifikace žaacutenru21
331 Řečnickyacute styl23
34 Kontextualita24
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem24
342 Souvislost s knihou Genesis25
35 Struktura26
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy27
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly31
36 Vymezeniacute perikopy31
361 Širšiacute kontext32
362 Bliacutezkyacute kontext32
4 Exegeze perikopy33
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)33
42 Vyacuteklad35
43 Janovo pojetiacute dokonalosti40
5 Diskuze a zaacutevěr43
2
1 Uacutevod
Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali
zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u
zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute
formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu
Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci
se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute
rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se
rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do
raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute
dokonalosti
Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute
Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze
perikopy
V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i
adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova
komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute
proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem
ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat
kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde
nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem
Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu
s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute
Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute
myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme
věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou
osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani
později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi
knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů
vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět
3
Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad
s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a
okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě
souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole
4
2 Historickyacute kontext
21 Autor
Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno
Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků
Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement
z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana
Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute
prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze
dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už
autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1
Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve
druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve
třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu
se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici
popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi
leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos
v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto
předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny
Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute
naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o
skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo
možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3
1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42
5
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
1 Uacutevod
Prvniacute ciacuterkev rychle rostla a rozšiřovala se po celeacutem tehdy znaacutemeacutem světě Apoštoloveacute se stali
zvěstovateli dobreacute zpraacutevy a na svyacutech cestaacutech zaklaacutedali sbory Jejich praacutece ale nezůstaacutevala jen u
zvěstovaacuteniacute evangelia a zaklaacutedaacuteniacute sborů ale takeacute v roli pastoračniacute Dopisniacute forma byla tou nejrychlejšiacute
formou jak na daacutelku oslovit sveacute bratry a sestry Stala se brzy velmi obliacutebenou a drtivou většinu
Novozaacutekonniacutech knih proto tvořiacute listy Takeacute prvniacute Janova epištola je k těmto listům řazena V našiacute praacuteci
se proto budeme věnovat žaacutenru tohoto spisu Zda je do něj zařazen spraacutevně jakeacute maacute charakteristickeacute
rysy a co naacutem o sobě vypoviacutedaacute Podobně jako ostatniacute listy i tento maacute svůj specifickyacute uacutečel S rychle se
rozviacutejejiacuteciacute kulturou helenistickeacuteho světa vznikajiacute i noveacute myšlenkoveacute proudy ktereacute si hledajiacute cestu i do
raneacuteho křesťanskeacuteho učeniacute Spojovaciacutem prvkem kteryacute bude v teacuteto praacuteci zkoumaacuten je pojetiacute
dokonalosti
Praacutece je rozčleněna do pěti kapitol a mnoha podkapitol Okrajoveacute kapitoly jsou v zaacutesadě shrnujiacuteciacute
Převaacutežnou textovou čaacutest zaujiacutemajiacute tři hlavniacute kapitoly ndash literaacuterniacute kontext historickyacute kontext a exegeze
perikopy
V prvniacute čaacutesti se budeme věnovat historickeacutemu kontextu listu abychom identifikovali jeho autora i
adresaacutety Zejmeacutena si povšimneme okolnostiacute do kteryacutech tento text směřuje Jakeacute probleacutemy Janova
komunita řešiacute jakeacute hereze se objevujiacute a kam se vyviacutejejiacute Zjistiacuteme že určiteacute převaacutežně filozofickeacute
proudy přijaly křesťanskou dogmatiku jako pole sveacute působnosti Nespokojily se však se zkoumaacuteniacutem
ale samy začaly formovat věrouku Začaly tak vznikat odchylky od původniacute nauky a jedniacutem z teacutemat
kde se všechny směry potkaacutevaly bylo pojetiacute zdroje zla respektive dokonalost jako jeho opak Zde
nalezneme zaacutesadniacute vymezeniacute se vůči těmto naukaacutem
Druhaacute čaacutest se věnuje literaacuterniacutemu kontextu listu Budeme porovnaacutevat žaacutenroveacute zařazeniacute textu
s typickyacutemi charakteristikami žaacutenru abychom mohli vyvodit jeho vliv na celkoveacute uspořaacutedaacuteniacute
Vynasnažiacuteme se odhalit strukturu listu abychom byli schopni identifikovat a oddělit jednotliveacute
myšlenky nebo naopak abychom poznali jejich spojitosti a propojeniacute Z toho důvodu se budeme
věnovat řečnickeacute čaacutest formaacutelniacute straacutenky textu Podle vyacutesledků se pokusiacuteme navrhnout přehlednou
osnovu kteraacute naacutem pomůže leacutepe porozumět textu Jelikož text neniacute izolovaacuten od zbytku Bible ani
později zkoumanaacute perikopa neniacute samostatnaacute budeme hledat spojitosti s ostatniacutemi biblickyacutemi
knihami zejmeacutena Janovskyacutemi spisy Tento kontext se v naacutesledujiacuteciacute kapitole stane jedniacutem z naacutestrojů
vyacutekladu jako zdroj širšiacutech nebo upřesňujiacuteciacutech informaciacute ktereacute naacutem pomohou textu leacutepe porozumět
3
Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad
s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a
okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě
souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole
4
2 Historickyacute kontext
21 Autor
Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno
Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků
Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement
z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana
Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute
prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze
dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už
autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1
Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve
druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve
třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu
se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici
popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi
leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos
v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto
předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny
Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute
naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o
skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo
možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3
1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42
5
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Třetiacute čaacutest se bude věnovat exegetickeacute praacuteci s textem Nejprve bude vytvořen vlastniacute překlad
s ověřenyacutem zněniacutem popřiacutepadě s variantami různočteniacute Naacutesledně se pokusiacuteme porozumět a
okomentovat jednotliveacute verše vybraneacuteho textu Na zaacutevěr shrneme poznatky teacuteto perikopy popřiacutepadě
souvisejiacuteciacutech textů abychom odpověděli na otaacutezku dokonalosti v prvniacute Janově epištole
4
2 Historickyacute kontext
21 Autor
Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno
Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků
Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement
z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana
Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute
prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze
dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už
autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1
Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve
druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve
třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu
se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici
popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi
leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos
v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto
předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny
Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute
naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o
skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo
možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3
1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42
5
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
2 Historickyacute kontext
21 Autor
Autor listu neniacute v listu vyacuteslovně uveden a ani žaacutednyacute dalšiacute kanonickyacute text neosvětluje toto jmeacuteno
Tradice přisuzuje list Janovi synu Zebedeovu jednomu z učedniacuteků
Naacutezor že apoštol Jan je autorem tohoto textu podporujiacute citace několika ciacuterkevniacutech otců Klement
z Alexandrie se poměrně často odkazuje na tyto pasaacuteže a označuje jako autora knihy apoštola Jana
Takeacute Irenaeus biskup Lyonskyacute cituje prvniacute a druhyacute list Jana a použiacutevaacute přiacutevlastek bdquoučedniacutek Paacutenaldquo Takeacute
prvniacute seznam novozaacutekonniacutech knih ndash Muratorijskyacute kaacutenon zmiňuje dvě Janovy epištoly z nichž jednu lze
dle citaciacute označit rozpoznat jako prvniacute list Janův Od doby Eusebia tedy počaacutetku 4 stoletiacute už je už
autorstviacute apoštola Jana všeobecně přijiacutemaacuteno1
Podle některyacutech naacutezorů poskytuje protiargumenty k autorstviacute apoštola Jana samotnaacute bible ve
druheacutem popřiacutepadě třetiacutem listu Autor druheacuteho listu se představuje jako staršiacute Jan a podobně i ve
třetiacutem listu je zmiňovaacuten staršiacute což by mohl byacutet někdo jinyacute než apoštol Jan Zastaacutenci tohoto pohledu
se nejčastěji shodujiacute na tom že by mohlo jiacutet o jeho učedniacuteka2
22 Datum a miacutesto sepsaacuteniacute
Doba ani miacutesto sepsaacuteniacute prvniacute Janovy epištoly nejsou znaacutemy Opět se musiacuteme spoleacutehat na tradici
popřiacutepadě čerpat ze znaacutemějšiacutech dat Janova života Zdaacute se že se Jan někdy během Židovskeacute vaacutelky mezi
leacutety 66 a 70 dostal do Efezu kde pak zůstal a pracoval v tamniacutech sborech až do sveacuteho exilu na Patmos
v roce 95 Když se potom okolo roku 97 vracel byl to nejspiacuteše opět Efez kam se uchyacutelil Proto
předpoklaacutedaacuteme že praacutevě Efez je miacutestem kde byly listy sepsaacuteny
Rovněž doba sepsaacuteniacute je spornaacute a list saacutem přiacutemo neřiacutekaacute kdy k němu mohlo dojiacutet Jednu z možnostiacute
naacutem předklaacutedaacute verš 219 kteryacute mluviacute o těch co bdquovyšli z naacutes ale nebyli z naacutesldquo Pokud by se jednalo o
skupině těch co zažili Ježiacuteše patřili k apoštolům nebo do širšiacuteho okruhu učedniacuteků nejspiacuteš by bylo
možneacute list datovat někdy těsně před Židovskeacute povstaacuteniacute (okolo let 66-70) 3
1 Daniel L Akin 1 2 3 John (New American Commentary vol 38 Nashville Broadman amp Holman 2001)2 Donald Guthrie New Testament Introduction (4th rev ed Downers Grove IL InterVarsity 1990) 858-643 A E Brooke A Critical and Exegetical Commentary on the Johannine Epistles (International Critical Commentary Edinburgh T amp T Clark 1912) i-xix 235-42
5
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Z některyacutech antignostickyacutech odkazů ale můžeme usuzovat že k sepsaacuteniacute došlo později Mohli bychom
napřiacuteklad srovnaacutevat s liste Koloskyacutem Pavel se v listu Koloskyacutem takeacute ohrazuje vůči gnoacutezi ale zdaacute se že
v teacute době jiacute ciacuterkev ještě neniacute tolik zasaacutehnuta Jazyk kteryacute apoštol Jan použiacutevaacute je mnohem vyacuterazněji
antignostickyacute To naacutes posouvaacute spiacuteše ke konci prvniacuteho stoletiacute Zaacuteroveň ale nezmiňuje pronaacutesledovaacuteniacute
což dobu sepsaacuteniacute pravděpodobně posouvaacute před rok 98 (Trajaacuten 98-117) možnaacute i před konec vlaacutedy
Domiciaacutena (96)4
23 Adresaacutet
Jan neuvaacutediacute žaacutednou konkreacutetniacute osobu ani sbor ktereacutemu by svůj list směřoval Přesto sveacute adresaacutety
čaacutestečně uvaacutediacute v 1 Janova 212-14 kde zmiňuje věřiacuteciacute kteřiacute pravděpodobně Jan a jeho způsob
vyjadřovaacuteniacute nebyli neznaacutemiacute Předevšiacutem jsou to ale ti co znali poselstviacute i osobu toho kteryacute je od
počaacutetku
Mohlo se tedy jednat o Janovu komunitu Epištola je sice věnovaacutena těm věrnyacutem nicmeacuteně velmi
vyacuteraznou skupinou o ktereacute Jan piacuteše a může takeacute byacutet čaacutestečně adresaacutetem v polemickeacute sfeacuteře textu
jsou jeho odpůrci Autor je nazyacutevaacute děti ďaacuteblovy (1 Jan 310)
24 Historickeacute souvislosti
Situace do ktereacute Jan piacuteše svůj dopis byla již čaacutestečně zmiacuteněna Jan v textu naraacutežiacute na určitou
rozpolcenost komunity Střetaacutevaacute se se svyacutemi oponenty na poli teologickeacutem ale čaacutestečně takeacute
filozofickeacutem Některeacute filozofickeacute směry začiacutenaly vyacuterazněji promlouvat do věrouky prvniacute ciacuterkve a Jan se
snažiacute znovu vysvětlovat nespraacutevně použiacutevaneacute myšlenky tvořiacuteciacute zaacuteklad křesťanskeacute viacutery V listu tedy
nalezneme silneacute christologickeacute motivy ale dotyacutekaacute se takeacute hamartologie čaacutestečně soteriologie a
vůbec praktickeacuteho křesťanstviacute Do toho všeho měly tendenci zasahovat některeacute rozviacutejejiacuteciacute se
filozofickeacute směry Asi nejsilnějšiacute byl vliv gnosticismu
241 Gnosticismus
Gnosticismus by se dal popsat jako směs vyacutechodniacutech ideologiiacute platonismu a některyacutech křesťanskyacutech
principů Tato směs vytvořila filozofickyacute proud kteryacute byl pro křesťanstviacute jednou z největšiacutech hrozeb v
průběhu druheacuteho třetiacuteho a čtvrteacuteho stoletiacute5 Neniacute uacuteplně jisteacute odkud gnosticismus přišel Lightner
4 Simon J Kistemaker James Epistles of John Peter and Jude (New Testament Commentary Grand Rapids Baker 1995)5 John Hannah Our Legacy (Colorado Springs CO NavPress 2001) 369
6
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
udaacutevaacute že se může jednat o prekřesťanskeacute učeniacute vyhaacutezejiacuteciacute ze staryacutech forem hinduismu a perskyacutech
naacutebožestviacute6 Naproti tomu Livingstone a Cross mluviacute o původu v heretickyacutech skupinaacutech prvniacute ciacuterkve
jak si to ostatně mysleli i ciacuterkevniacute otcoveacute Naznačujiacute takeacute možnost vzniku před křesťanstviacutem ale
nejsou žaacutedneacute gnostickeacute piacutesemnosti z doby před Novyacutem zaacutekonem7 Ať už je spraacutevnaacute kteraacutekoliv
varianta gnosticismus se sveacuteho největšiacuteho rozmachu dočkal okolo druheacuteho stoletiacute Jan tedy reaguje
spiacuteše na protognostickeacute proudy do kteryacutech patřiacute předevšiacutem Cerinthianismus a Docetismus (viz niacuteže)
Hlavniacute myšlenky gnosticismu staviacute předevšiacutem na určiteacutem zvlaacuteštniacutem věděniacute Samotneacute slovo gnoacuteze
znamenaacute poznaacuteniacute Saacutem Jan se několikraacutet ohrazuje proti myšlence zvlaacuteštniacuteho nadpřirozeneacuteho
poznaacuteniacute Božiacutech věciacute (např 1 J 2469) Naopak daacutevaacute důraz na aplikaci některyacutech myšlenek ktereacute si
gnosticismus naacuterokuje ale v praxi neprojevuje Svou argumentaci formuluje podobnyacutem jazykem jako
gnosticismus a vzaacutesadě staviacute před křesťanstviacute a gnosticismus stejnyacute ciacutel ndash poznaacuteniacute nadpřirozeneacute reality
a Bytosti znamenajiacuteciacute věčnyacute život8
Předevšiacutem se Jan vymezuje vůči dvěma proudům gnosticismu ndash docetismu9 a antinomismu10 (nebo
take anomismu) Oba tyto principy určityacutem způsobem vedly ke zformovaacuteniacute dualismu Podle
dualistickeacuteho pojetiacute jsou dobro a zlo dva nezaacutevisleacute protikladneacute a věčneacute principy ktereacute majiacute ve světě
zhruba stejně silneacute postaveniacute a promiacutetajiacute se do všech věciacute Obdobně jsou i dvě kategorie z nichž
prameniacute všechno dobro a zlo ktereacute se na světě projevuje Zdrojem zla byacutevaacute materiaacutelniacute svět tělo a
jeho smysly či tužby pozemskeacute věci Bylo proto nemyslitelneacute že by se Božskeacute moho přiacutemo setkat s
materiaacutelniacute straacutenkou existence popřiacutepadě ji nějak ovlivnit
2411 Docetismus
Docetismus je jeden z proudů gnosticismu kteryacute popiacuteraacute možnost vtěleniacute Kristova vtěleniacute Řiacutekaacute že Ježiacuteš
jen vypadal jako člověk z masa a kostiacute ale ve skutečnosti jiacutem nebyl Popiacuteraacute tedy lidskou podstatu
Ježiacuteše Krista Zaacutekladniacute otaacutezka docetismu na křesťany byla ndash Jak se může duchovniacute bytost Kristus
popřiacutepadě Božiacute Syn kteryacute je z definice dobryacute staacutet tělem ktereacute je už z definice zleacute A i kdyby to
takovaacute bytost kraacutetkodobě vzala na sebe takovou podobu jistě by se jiacute nemohla staacutet11
6 Robert Lightner The Epistles of John amp Jude (Chattanooga TN AMG Publishers 2003) 1757 F L Cross and Elizabeth A Livingstone The Oxford Dictionary of the Christian Church 3rd ed rev (Oxford New York Oxford University Press 2005) 6878 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 989 Otaacutezka inkarnace vtěleniacute10 Otaacutezka etiky a mravniacuteho zaacutekona11 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
7
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Přestože se nemůžeme obracet na nějakou konkreacutetniacute postavu jako zakladatele docetismu nebo jeho
typickeacuteho představitele můžeme sledovat Jana jakyacutem způsobem s docetismem vede dialog Jan
podporuje ty kteřiacute se teacuteto herezi postavili12 bdquoPodle toho poznaacutete Ducha Božiacuteho Každeacute vnuknutiacute
ktereacute vede k vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v těle je z Bohaldquo (1 J 42) Dalšiacutem probleacutemem docetismu
kteryacute se pak promiacutetl do již zmiňovaneacuteho dualismu byla nespraacutevnaacute identifikace zdroje zla Konkreacutetně
představa hmotneacuteho a materiaacutelniacuteho jako zdroje zla Možnost uacuteniku ze špatneacuteho těla pak nabiacutezel skrze
tajneacute věděniacute (ke ktereacutemu měla přiacutestup jen omezenaacute elitniacute skupina členů sekt) a hlaacutesil se tak ke
gnosticismu13
2412 Antinomismus
Antinomismus nebo takeacute animismus takeacute vychaacutezel z představy že materiaacutelniacute hmotnyacute svět je zdrojem
zla Jedniacutem z probleacutemů antinomismu je moraacutelniacute straacutenka věci Hřiacutešnost totiž nezaacutevisiacute na odcizeniacute se
zaacutekonu (anomia) popřiacutepadě na projevech skrze rozhodovaacuteniacute a jejich uvaacuteděniacute v praxi V přiacutepadě
člověka je praacutevě tělo zdrojem a nositelem hřiacutechu kteryacute je dědičnyacute všem lidem Způsob jak se zbavit
hřiacutechu pak neniacute skrze pokaacuteniacute změnu postojů a praxe obnoveniacute moraacutelniacute čistoty ani skrze jineacute
duchovniacute aktivity Zaacutechrana pochopitelně spočiacutevaacute ve zbaveniacute se těla nebo alespoň jeho
maximaacutelniacuteho upozaděniacute (např asketickyacute život)
Jan se proti tomuto postoji několikraacutet otevřeně staviacute Udaacutevaacute že bdquohřiacutech je porušeniacute zaacutekonaldquo (1 J 34)
že bdquovšechna nepravost (nespravedlnost) je hřiacutechldquo (1 J 517) a takeacute hovořiacute o praktickyacutech projevech Ne
ten kdo se zbavil těla je spravedlivyacute ale ten kdo bdquočiniacute spravedlnostldquo (1 J 37)
242 Cerinthianismus
Jedniacutem ze zaacutekladniacutech rozdiacutelů mezi cerinthianismem a gnosticismem (popřiacutepadě jeho proudy) byla ta
že tato specifickaacute hereze měla sveacuteho představitele a zakladatele Cerintha po ktereacutem i nese jmeacuteno
Nemaacuteme zachovaacuteny žaacutedneacute jeho spisy ani jeho přiacutemyacutech žaacuteků Můžeme ale sledovat polemiku Irenea a
Eusebia s jeho myšlenkami14
12 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36613 Gregg Allison Historical Theology (Grand Rapids MI Zondervan 2011) 36614 DA Carson and Douglas Moo An Introduction to the New Testament (Grand Rapids MI Zondervan 2005) 680
8
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Cerinthus byl pravděpodobně žid15 kteryacute byl ale podle Irenea16 vychovaacuten v moudrosti Egyptě
Vysvětluje to tak že Cerinthus nevěřil v jedineacuteho Boha jako Stvořitele světa ale v nějakou siacutelu kteraacute
je od něj zcela oddělena vzdaacutelena je na něm nezaacutevislaacute Crutchfield ještě doplňuje že se nejen
jednalo o žida ale že nežil v Egyptě (odkud spiacuteše čerpaacute po teologickeacute straacutence) nyacutebrž v Efezu17 ndash tedy
v miacutestě působiště Jana autora listu Nepochybně našel v prvniacute ciacuterkvi pro sveacute naacutezory zastaacutence protože
se zdaacute že se vůči tomuto proudu Jan ve sveacute epištole vymezuje
V prvniacute Janově 56-8 Jan popisuje že Ježiacuteš přišel skrze vodu a krev ne jen skrze vodu Naraacutežiacute tak na
Cerinthův naacutezor že božskyacute Kristus sestoupil na Ježiacuteše člověka při křtu a opustil ho před ukřižovaacuteniacutem
Popiacuteral tak že osoba Ježiacuteše Krista přišla jako jeden celek skrze vodu a krev18 Na druheacute straně Jan
nikde nezmiňuje Cerinthovo jmeacuteno Je sice pravda že Jan obecně meacuteně jmenuje konkreacutetniacute osoby než
např Pavel ale nezmiňuje ani vyacuteše zmiacuteněnyacute probleacutem se stvořeniacutem skrze nějakou od boha oddělenou
siacutelu Demiurga nebo nějakou nižšiacute bytost Lze proto řiacuteci že se Jan stejně jako v přiacutepadě gnosticismu
(a jeho proudů) vypořaacutedaacutevaacute spiacuteše s principem než jednotlivyacutemi postavami
243 Střet pojetiacute dokonalosti
Vyacuteše bylo uvedeno několik teologickyacutech a filozofickyacutech směrů se kteryacutemi se Jan střetaacutevaacute Lišiacute se ve
svyacutech důrazech a to ne jen ve směru původu a projevů hřiacutechu ale takeacute v otaacutezce dokonalosti a
bezhřiacutešnosti Gnosticismus daacutevaacute důraz na zvlaacuteštniacute věděniacute Jen někteřiacute mohou takoveacuteho věděniacute
dosaacutehnout ndash Jan se snažiacute ukaacutezat že se jednaacute opravdu o zvlaacuteštniacute věděniacute Neniacute ovšem tajneacute jak si
mysleli gnostici ale Jan se snažiacute ukaacutezat na jeho přiacutestupnost všem Cerinthianismus docetismus i
antinomismus identifikujiacute tělo a materiaacutelniacute hmotnyacute svět jako zdroj zla z čehož vychaacuteziacute i pojetiacute
hřiacutešnosti Dokonalost pak souvisiacute s naprostyacutem oproštěniacutem od těla popřiacutepadě důsledků jeho činů
dochaacuteziacute k odděleniacute čisteacute duše od zleacuteho a zkaženeacuteho těla na čemž je založen dualismus Jan i proti
takoveacutemu pojetiacute dokonalosti bojuje Snažiacute se ukaacutezat že praacutevě rozhodnutiacute mysli a skutky těla jsou
spolu propojeneacute a společně se podiacuteliacute na stavu v jakeacutem člověk je
15 Grant RM Gnosticism and Early Christianity (New York NY Columbia University Press 1959) 9816 Irenaeus Against Heresies ed by Phillip Schaff Christian Classics Ethereal Library httpwwwccelorgccelschaffanf01ixiixxviihtml [9 březen 2016]17 Larry V Crutchfield ldquoThe Apostle John And Asia Minor As A Source Of Premillennialism In The Early Church Fathersrdquo JETS 314 (Dec 1988) 41218 John F Walvoord Roy B Zuck and Dallas Theological Seminary The Bible Knowledge Commentary An Exposition of the Scriptures (Wheaton IL Victor Books 1985)
9
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
3 Literaacuterniacute kontext
31 Jazyk
Prvniacute Janova epištola je psaacutena v řečtině Slovniacute zaacutesoba je pro Jana typickaacute a proto lze konstatovat že
se přiacuteliš nelišiacute od termiacutenů užiacutevanyacutech v Janově evangeliu a jeho listech Mimo jineacute i na tomto zaacutekladě
lze tvrdit že autorem je saacutem Jan nebo někdo z jeho velmi bliacutezkyacutech spolupracovniacuteků či žaacuteků
311 Literaacuterniacute prostředky
V novozaacutekonniacute době mělo jen velmi maacutelo lidiacute přiacutestup k tištěneacutemu slovu ať už z hlediska dostupnosti
nebo schopnosti čiacutest Proto bylo slovo mnohem častěji slyšeno při veřejneacutem předčiacutetaacuteniacute než čteno
v soukromiacute Tomu musel byacutet obsah přizpůsoben tak aby posluchače oslovil již při prvniacutem slyšeniacute
K tomu byly využiacutevaacuteny různeacute řečnickeacute figury19
Jan je znaacutemyacute svyacutemi slohovyacutemi specifiky Do textu sveacute prvniacute epištoly hluboce implementuje některeacute
obraty a jazykoveacute prostředky v širokeacutem rozsahu celeacuteho spisu aby zvyacuteraznil ty největšiacute důrazy Ty pak
doplňuje dalšiacutemi jazykovyacutemi zvlaacuteštnostmi tak aby vznikl mnohovrstevnatyacute text Proto stejneacute
prostředky nalezneme jak při povrchniacutem čteniacute tak při hlubšiacutem studiu v samotneacute zaacutekladniacute stavbě
struktury textu
Mezi nejzřetelnějšiacute literaacuterniacute prostředky patřiacute paralelismy (syntetickeacute i antitetickeacute) a naacutepadneacute užiacutevaacuteniacute
kontrastů Je možneacute sledovat maleacute povrchoveacute chiasmy i velkeacute hloubkově uloženeacute chiastickeacute
struktury Daacutele Jan využiacutevaacute reacutetorickeacute přechody včetně těch komplexniacutech jako jsou řetěziacuteciacute spojky20
3111 Paralelismus
Paralelismy jsou jazykoveacute prostředky ktereacute majiacute buď potvrdit a zdůraznit nějakou skutečnost
(syntetickyacute) nebo naopak zvyacuteraznit rozdiacutel Rozdiacutel je předevšiacutem patrnyacute proto že srovnaacutevaacute stejnou
kategorii ale dochaacuteziacute k (přesně) opačnyacutem zaacutevěrům K jednotlivyacutem teziacutem je v uacutezkeacutem okruhu (stejnyacute
verš nebo některyacute z okolniacutech) položena antiteze V Janově přiacutepadě se jednaacute o označeniacute postojů a
skutečnostiacute tyacutekajiacuteciacutech se jeho oponentů Daacutevaacute je do kontrastu s pravověrnou komunitou
19 Kennedy George A New Testament Interpretation through Rhetorical Criticism Chapel Hill University of North Carolina 1984
20 H van Dyke Parunak ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo JBL 102 (1983) 546
10
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
(viz Tabulka č 1) Toto srovnaacuteniacute nejen že zdůvodňuje jednaacuteniacute komunity a osvětluje důvody proč
nesouhlasit s oponenty Usnadňuje takeacute rozhodovaacuteniacute a zapamatovatelnost Četnost s jakou Jan
použiacutevaacute tento prostředek naznačuje siacutelu s jakou se ohrazuje vůči svyacutem oponentům a snahu nad
veškerou pochybnost ukaacutezat kde je pravda
Tabulka č 1 Praralelismy srovnaacutevajiacuteciacute Janovi bliacutezkou komunitu s jeho oponenty
Janova komunita Janovi oponenti
17 hellipchodiacuteme v světlehellip 16 hellipchodiacuteme ve tměhellip
238 hellipzachovaacutevaacuteme jeho přikaacutezaacuteniacutehellip
hellipstalo skutečnostiacute v něm i ve vaacuteshellip
24 hellipjeho přikaacutezaacuteniacute nezachovaacutevaacutehellip
hellipneniacute v něm pravdyhellip
210 hellipmiluje sveacuteho bratra zůstaacutevaacute ve
světlehellip
2911 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je dosud
ve tměhellip
217b hellipkdo však činiacute vůli Božiacutehellip
hellipzůstaacutevaacute na věkyhellip
215-17a hellippo čem dychtiacute člověk a co chtějiacute
jeho očihellip
hellipsvět pomiacutejiacute i jeho chtivosthellip
220-21a hellipmaacutete zasvěceniacute od Svateacutehohellip
hellippravdu znaacutete a viacutetehellip
218-
1921b
hellipvyskytlo (se) mnoho antikristůhellip
hellipžaacutednaacute lež neniacute z pravdyhellip
223 hellipKdo vyznaacutevaacute Syna maacute i Otcehellip 223 hellipKdo popiacuteraacute Syna nemaacute ani Otcehellip
35-6 helliphřiacutechy sňalhellip
hellipKdo v Synu zůstaacutevaacute nehřešiacutehellip
346 hellipkdo se dopouštiacute hřiacutechuhellip
hellipkdo hřešiacute ten ho neviděl ani
nepoznalhellip
37 hellipSpravedlivyacute je ten kdo činiacute
spravedlnost ndash tak jako on je
spravedlivyacutehellip
38 hellipKdo však se dopouštiacute hřiacutechu je z
ďaacutebla protože ďaacutebel od počaacutetku
hřešiacutehellip
39 hellipKdo je narozen z Boha
nedopouštiacute se hřiacutechuhellip
310 hellipNeniacute z Boha nečiniacute spravedlnost
a nemiluje sveacuteho bratrahellip
312 hellipNe jako Kainhellip
hellipbratrovy (skutky) spravedliveacutehellip
312 hellipKain (hellip) z ďaacutebla a zabil sveacuteho
bratrahellip
hellipvlastniacute skutky byly zleacutehellip
314a hellippřešli ze smrti do života protože 314b hellipnemiluje zůstaacutevaacute ve smrtihellip
11
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
milujeme sveacute bratryhellip
316 hellipco je laacuteska že on za naacutes položil
živothellip
315 hellipnenaacutevidiacute sveacuteho bratra je vrahhellip
318 hellipnemilujme pouhyacutem slovem ale
opravdovyacutem činemhellip
317 hellipvidiacute že jeho bratr maacute nouzi a bez
soucitu se od něho odvraacutetiacutehellip
319 hellipV tomto poznaacuteme že jsme z
pravdyhellip
41b hellipmnoho falešnyacutech prorokůhellip
42b hellipKaždeacute vnuknutiacute ktereacute vede k
vyznaacuteniacute že Ježiacuteš Kristus přišel v
těle je z Bohahellip
43 hellipkaždeacute vnuknutiacute ktereacute nevede k
vyznaacuteniacute Ježiacuteše z Boha neniacutehellip
446 hellipVy však jste z Bohahellip
hellipMy jsme z Bohahellip
45 hellipOni jsou ze světahellip
47 hellipkdo miluje z Boha se narodil a
Boha znaacutehellip
48 hellipKdo nemiluje nepoznal Bohahellip
421 hellipKdo miluje Boha ať miluje i sveacuteho
bratrahellip
420 hellipKdo nemiluje sveacuteho bratra (hellip)
nemůže milovat Bohahellip
510a hellipKdo věřiacute v Syna Božiacuteho maacute to
svědectviacute v soběhellip
510b hellipKdo nevěřiacute Bohu dělaacute z něho
lhaacuteře protože nevěřiacute svědectviacutehellip
512a hellipKdo maacute Syna maacute živothellip 512b hellipkdo nemaacute Syna Božiacuteho nemaacute
živothellip
51920 hellipViacuteme že jsme z Bohahellip
hellipjsme v jeho Synu Ježiacuteši Kristuhellip
519 hellipcelyacute svět je pod mociacute Zleacutehohellip
3112 Chiasmus
Chiasmus je složitějšiacute respektive komplexnějšiacute obdoba paralelismu Jednaacute se o text kteryacute je
strukturovanyacute tak aby si jeho jednotliveacute čaacutesti odpoviacutedaly podobně jak je tomu u již zmiacuteněneacuteho
paralelismu Jeho komplexnost spočiacutevaacute v pyramidoveacutem uspořaacutedaacuteniacute Okrajoveacute čaacutesti spolu
korespondujiacute a podobně je tomu u dalšiacutech teacutemat v odpoviacutedajiacuteciacutech stupniacutech ktereacute směřujiacute ke středoveacute
čaacutesti struktury Uprostřed chiasmu respektive na vrcholu symetrickeacuteho pyramidoveacuteho uspořaacutedaacuteniacute se
obvykle nachaacuteziacute sděleniacute s největšiacutem důrazem a nejsilnějšiacutem poselstviacutem Tento způsob strukturovaacuteniacute
textu byl obliacutebenyacute v Hebrejskeacute literatuře a hojně se takeacute použiacuteval jako reacutetorickyacute prostředek
12
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
k snadnějšiacutemu zapamatovaacuteniacute textu nejen pro řečniacuteka ale i posluchače21 Tiacutem že staviacute do vztahu viacutece
či meacuteně vzdaacuteleneacute myšlenky textu umožňuje jeho provaacutezanost a plynutiacute a snadnějšiacute rozviacutejeniacute
některyacutech teziacute Umožňuje takeacute gradaci směrem k vrcholu chiasmu zdůrazněniacute hlavniacute myšlenky a jejiacute
propojeniacute s ostatniacutemi teacutematy22
Jan byl velmi dobře obeznaacutemen s principy chiasmu kteryacute se v židovskeacute literatuře objevoval poměrně
hojně Lund23 ve sveacute studii starozaacutekonniacutech i novozaacutekonniacutech chiasmů uvaacutediacute že pro některeacute autory se
toto strukturovaacuteniacute stalo natolik vžityacutem že jej do svyacutech textů zařazovali podvědomě podobně jako
jsou už děti vedeny k tomu aby jejich referaacutety měly uacutevod hlavniacute čaacutest a zaacutevěr Neyrey doplňuje že ne
jen autoři ale takeacute posluchači byli zvykliacute se v těchto strukturaacutech orientovat24 V prvniacute Janově lze najiacutet
poměrně mnoho menšiacutech chiasmů na uacuterovni jedneacute věty nebo několika veršů Je ale takeacute možneacute
vysledovat hlubšiacute a rozsaacutehlejšiacute chiastickeacute uspořaacutedaacuteniacute ktereacute zasahuje celou knihu (viz Tabulka č 2)
Tento chiasmus sleduje vyacutepověď autora směrem ke svyacutem oponentům Svyacutem rozloženiacutem vzbuzuje
pocit nerovnovaacutežneacuteho uspořaacutedaacuteniacute ktereacute je ale způsobeno drobnějšiacutemi paralelismy (ktereacute nejsou pro
zjednodušeniacute uvedeny) v raacutemci jednotlivyacutech vyacutepovědiacute Stručneacute scheacutema je zde
A - pravyacute Bůh (15b)
B - ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech nedodržuje přikaacutezaacuteniacute (16810 24)
C - Světlo nenaacutevist tma (2911)
D - srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)
E - antikristoveacute (2181921-2326)
F - hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu (byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy (3468)
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze zleacuteho děti ďaacuteblovy (3101215)
Eacute - antikrist a falešniacute proroci (317 413)
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh (4356)
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha (4820)
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute svědectviacute (510121619)
21 James L Bailey and Lyle D Van der Broek Literary Forms in the NewTestament A Handbook [Louisville Westminster John Knox Press 1992] 18222 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte Chapel
Hill University of North Carolina Press 194223 Lund Nils Wilhelm Chiasmus in the New Testament A Study in Formgeschichte ChapelHill University of North Carolina Press 194224 Jerome Neyrey The Gospel of John (Cambridge Cambridge University Press 2006) 38
13
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Aacute - modlaacuteřstviacute (521)
Tabulka č 2 Chiastickaacute struktura vyacutepovědiacute autora vůči svyacutem oponentům
A ndash pravyacute Bůh
15b
(ὁ θεὸς φῶς ἐστιν)
καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμία
Aacute - modlaacuteřstviacute
521
Τεκνία φυλάξατε
ἑαυτὰ ἀπὸ τῶν εἰδώλων
B ndash ve tmě pravda (v naacutes) neniacute lhaacuteř hřiacutech
nedodržuje přikaacutezaacuteniacute
16
Ἐὰν εἴπωμεν ὅτι κοινωνίαν ἔχομεν
μετrsquo αὐτοῦ
καὶ ἐν τῷ σκότει περιπατῶμεν
ψευδόμεθα
καὶ οὐ ποιοῦμεν τὴν ἀλήθειαν
18
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι ἁμαρτίαν οὐκ ἔχομεν
ἑαυτοὺς πλανῶμεν
καὶ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
110
ἐὰν εἴπωμεν ὅτι οὐχ ἡμαρτήκαμεν
ψεύστην ποιοῦμεν αὐτὸν
καὶ ὁ λόγος αὐτοῦ οὐκ ἔστιν ἐν ἡμῖν
24
ὁ λέγων ὅτι Ἔγνωκα αὐτόν
καὶ τὰς ἐντολὰς αὐτοῦ μὴ τηρῶν
ψεύστης ἐστίν
καὶ ἐν τούτῳ ἡ ἀλήθεια οὐκ ἔστιν
Bacute - nepravost hřiacutech ke smrti lhaacuteř nevěřiacute
svědectviacute
519b
καὶ ὁ κόσμος ὅλος ἐν τῷ πονηρῷ κεῖται
517a
πᾶσα ἀδικία ἁμαρτία ἐστίν
516c
ἔστιν ἁμαρτία πρὸς θάνατον
516d
οὐ περὶ ἐκείνης λέγω ἵνα ἐρωτήσῃ
510b
ὁ μὴ πιστεύων τῷ θεῷ
ψεύστην πεποίηκεν αὐτόν
ὅτι οὐ πεπίστευκεν
εἰς τὴν μαρτυρίαν ἣν μεμαρτύρηκεν ὁ θεὸς
περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ
512b
ὁ μὴ ἔχων τὸν υἱὸν τοῦ θεοῦ
τὴν ζωὴν οὐκ ἔχει
C ndash Světlo nenaacutevist tma
29
ὁ λέγων ἐν τῷ φωτὶ εἶναι
Cacute - laacuteska nenaacutevist nepoznal Boha
420
14
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῶν
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν ἕως ἄρτι
211
ὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶν
καὶ ἐν τῇ σκοτίᾳ περιπατεῖ
καὶ οὐκ οἶδεν ποῦ ὑπάγει
ὅτι ἡ σκοτία ἐτύφλωσεν
τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτοῦ
ἐάν τις εἴπῃ ὅτι Ἀγαπῶ τὸν θεόν
καὶ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ μισῇ
ψεύστης ἐστίν
ὁ γὰρ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ὃν ἑώρακεν
τὸν θεὸν ὃν οὐχ ἑώρακεν
οὐ δύναται ἀγαπᾶν
48
ὁ μὴ ἀγαπῶν
οὐκ ἔγνω τὸν θεόν
ὅτι ὁ θεὸς ἀγάπη ἐστίν
D ndash srovnaacuteniacute svět vs Otec
215
Μὴ ἀγαπᾶτε τὸν κόσμον
μηδὲ τὰ ἐν τῷ κόσμῳ
ἐάν τις ἀγαπᾷ τὸν κόσμον
οὐκ ἔστιν ἡ ἀγάπη τοῦ πατρὸς ἐν αὐτῷ
216
ὅτι πᾶν τὸ ἐν τῷ κόσμῳ
ἡ ἐπιθυμία τῆς σαρκὸς
καὶ ἡ ἐπιθυμία τῶν ὀφθαλμῶν
καὶ ἡ ἀλαζονεία τοῦ βίου
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ πατρὸς
ἀλλὰ ἐκ τοῦ κόσμου ἐστίν
217a
καὶ ὁ κόσμος παράγεται καὶ ἡ ἐπιθυμία αὐτοῦ
Dacute - srovnaacuteniacute svět vs Bůh
45
αὐτοὶ ἐκ τοῦ κόσμου εἰσίν
διὰ τοῦτο ἐκ τοῦ κόσμου λαλοῦσιν
καὶ ὁ κόσμος αὐτῶν ἀκούει
46b
ὃς οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
οὐκ ἀκούει ἡμῶν
ἐκ τούτου γινώσκομεν
τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας
καὶ τὸ πνεῦμα τῆς πλάνης
43a
καὶ πᾶν πνεῦμα ὃ μὴ ὁμολογεῖ τὸν Ἰησοῦν
ἐκ τοῦ θεοῦ οὐκ ἔστιν
E - antikristoveacute
218a
Παιδία ἐσχάτη ὥρα ἐστίν
καὶ καθὼς ἠκούσατε ὅτι ἀντίχριστος ἔρχεται
καὶ νῦν ἀντίχριστοι πολλοὶ γεγόνασιν
219a
ἐξ ἡμῶν ἐξῆλθαν
ἀλλrsquo οὐκ ἦσαν ἐξ ἡμῶν
Eacute- antikrist a falešniacute proroci
43b
καὶ τοῦτό ἐστιν τὸ τοῦ ἀντιχρίστου
ὃ ἀκηκόατε ὅτι ἔρχεται
καὶ νῦν ἐν τῷ κόσμῳ ἐστὶν ἤδη
41
Ἀγαπητοί μὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε
ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ ἐκ τοῦ θεοῦ
15
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
εἰ γὰρ ἐξ ἡμῶν ἦσαν
μεμενήκεισαν ἂν μεθrsquo ἡμῶν
221b
οἴδατε (hellip) ὅτι πᾶν ψεῦδος
ἐκ τῆς ἀληθείας οὐκ ἔστιν
222
Τίς ἐστιν ὁ ψεύστης
εἰ μὴ ὁ ἀρνούμενος ὅτι Ἰησοῦς
οὐκ ἔστιν ὁ Χριστός
οὗτός ἐστιν ὁ ἀντίχριστος
ὁ ἀρνούμενος τὸν πατέρα καὶ τὸν υἱόν
223a
πᾶς ὁ ἀρνούμενος τὸν υἱὸν
οὐδὲ τὸν πατέρα ἔχει
226
Ταῦτα ἔγραψα ὑμῖν περὶ τῶν πλανώντων ὑμᾶς
ἐστιν
ὅτι πολλοὶ ψευδοπροφῆται
ἐξεληλύθασιν εἰς τὸν κόσμον
317 (praktickyacute přiacuteklad odvraacuteceniacute se od bratra
potažmo Boha)
ὃς δrsquo ἂν ἔχῃ τὸν βίον τοῦ κόσμου
καὶ θεωρῇ τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ χρείαν ἔχοντα
καὶ κλείσῃ τὰ σπλάγχνα αὐτοῦ ἀπrsquo αὐτοῦ πῶς ἡ
ἀγάπη τοῦ θεοῦ μένει ἐν αὐτῷ
F ndash hřiacutech jako bezzaacutekonost dopouštěniacute se hřiacutechu
(byacutet) z ďaacutebla činy ďaacuteblovy
34
Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ
καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
36b
πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν
οὐδὲ ἔγνωκεν αὐτόν
38a
ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν
ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν
ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς
ὁ διάβολος ἁμαρτάνει
38b
εἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ
ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
Facute - vražda nečiněniacute spravedlnosti (skutky) ze
zleacuteho děti ďaacuteblovy
315
πᾶς ὁ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
ἀνθρωποκτόνος ἐστίν
καὶ οἴδατε ὅτι πᾶς ἀνθρωποκτόνος
οὐκ ἔχει ζωὴν αἰώνιον ἐν αὐτῷ μένουσαν
312
οὐ καθὼς Κάϊν
ἐκ τοῦ πονηροῦ ἦν
καὶ ἔσφαξεν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
καὶ χάριν τίνος ἔσφαξεν αὐτόν
ὅτι τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρὰ ἦν
τὰ δὲ τοῦ ἀδελφοῦ αὐτοῦ δίκαια
310b
πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην
οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ
καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
16
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
310a
ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ
καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου
3113 Řečnickeacute přechody
Řečnickeacute přechody zjednodušujiacute posluchači porozuměniacute projevu zvyšujiacute plynulost a autorovi
popřiacutepadě interpretovi pomaacutehajiacute navazovat jednotliveacute myšlenky a nenaacutesilně měnit teacutemata
Identifikace druhů a umiacutestěniacute jednotlivyacutech přechodů umožňuje rozpoznat jednotliveacute čaacutesti textu
odkryacutet překryv tematickyacutech okruhů a rozvrženiacute perikop Jednotliveacute řečnickeacute techniky budou
rozebraacuteny niacuteže
31131 Inclusio
Inclusio je jedna ze zaacutekladniacutech řečnickyacutech technik kteraacute sloužiacute k vnitřniacutemu oraacutemovaacuteniacute čaacutesti textu
Pomaacutehaacute určit hranice myšlenky ndash jejiacute začaacutetek konec popřiacutepadě přechod k noveacute myšlence Obvykle se
jednaacute o zopakovaacuteniacute určiteacuteho slova sousloviacute nebo věty ktereacute čtenaacuteři či posluchači naznačiacute konec
stareacuteho oddiacutelu a začaacutetek noveacuteho Rozkliacutečovaacuteniacute těchto uacuteseků napomaacutehaacute spraacutevneacutemu určeniacute struktury
textu25
Tabulka č 3 Použitiacute inclusia v 1 Janově
Pasaacutež Raacutemujiacuteciacute slova Text
13-5a Slyšet zvěst hellipὃ ἑωράκαμεν καὶ ἀκηκόαμεν ἀπαγγέλλομεν καὶ ὑμῖνhellip
hellipἔστιν αὕτη ἡ ἀγγελία ἣν ἀκηκόαμεν ἀπrsquo αὐτοῦ καὶ
ἀναγγέλλομεν ὑμῖνhellip
15b-
21011
Světlo tma hellipὁ θεὸς φῶς ἐστιν καὶ σκοτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν οὐδεμίαhellip
hellipὁ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῷ φωτὶ μένειhellip
hellipὁ δὲ μισῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ ἐν τῇ σκοτίᾳ ἐστὶνhellip
217b-
27a28a
Zůstaacutevat hellipὁ δὲ ποιῶν τὸ θέλημα τοῦ θεοῦ μένει εἰς τὸν αἰῶναhellip
hellipτὸ χρῖσμα ὃ ἐλάβετε ἀπrsquo αὐτοῦ μένει ἐν ὑμῖνhellip
hellipΚαὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷhellip
228b-
38b10
Ukaacutezat hellipἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίανhellip
hellipεἰς τοῦτο ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
25 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 2005
17
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
hellipἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ
διαβόλουhellip
229-310 Spravedlivyacute hellipἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν
δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ γεγέννηταιhellip
hellip πᾶς ὁ μὴ ποιῶν δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦhellip
41-6 Duch hellipμὴ παντὶ πνεύματι πιστεύετε ἀλλὰ δοκιμάζετε τὰ πνεύματα εἰ
ἐκ τοῦ θεοῦ ἐστινhellip
hellipἐκ τούτου γινώσκομεν τὸ πνεῦμα τῆς ἀληθείας καὶ τὸ πνεῦμα
τῆς πλάνηςhellip
47-21 Laacuteska milovat hellipἈγαπητοί ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὅτι ἡ ἀγάπη ἐκ τοῦ θεοῦ
ἐστινhellip
hellipἐὰν ἀγαπῶμεν ἀλλήλους ὁ θεὸς ἐν ἡμῖν μένει καὶ ἡ ἀγάπη
αὐτοῦ τετελειωμένη ἐν ἡμῖν ἐστινhellip
51-5 Věřit že Ježiacuteš je
Kristus nebo
Božiacute Syn
hellipΠᾶς ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς ἐστιν ὁ Χριστὸς ἐκ τοῦ θεοῦ
γεγέννηταιhellip
hellipτίς [δέ] ἐστιν ὁ νικῶν τὸν κόσμον εἰ μὴ ὁ πιστεύων ὅτι Ἰησοῦς
ἐστιν ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦhellip
56-11 Svědectviacute hellipκαὶ τὸ πνεῦμά ἐστιν τὸ μαρτυροῦνhellip
hellipκαὶ αὕτη ἐστὶν ἡ μαρτυρίαhellip
513-20 Věčnyacute život hellipΤαῦτα ἔγραψα ὑμῖν ἵνα εἰδῆτε ὅτι ζωὴν ἔχετε αἰώνιονhellip
hellipοὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
11-520 Život hellipὋ ἦν ἀπrsquo ἀρχῆς (hellip) περὶ τοῦ λόγου τῆς ζωῆςhellip
hellipὗτός ἐστιν ὁ ἀληθινὸς θεὸς καὶ ζωὴ αἰώνιοςhellip
31132 Kliacutečoveacute slovo
Jednou ze zaacutekladniacutech technik řečnickyacutech přechodů je využiacutevaacuteniacute kliacutečovyacutech slov Přechod lze popsat jako
spojeniacute dvou myšlenek slovem ktereacute je oběma čaacutestem společneacute Prvniacute teacutema (A) končiacute bdquokliacutečovyacutem
slovemldquo nebo termiacutenem (c) Stejneacute slovo nebo termiacuten (c) je vzaacutepětiacute použit jako uacutevod do dalšiacuteho
teacutematu (B) Celyacute řečnickyacute přechod pak lze popsat scheacutematem A-c-c-B26 Podobnyacutech přechodů lze
v prvniacute Janově vysledovat několik (Tabulka č 4)
Tabulka č 4 Propojeniacute textů pomociacute kliacutečoveacuteho slova v 1 Janově
Čaacutest A Čaacutest B Přechod s kliacutečovyacutem slovem c (uveden ve tvaru z prvniacute čaacutesti přechodu)
26 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-48
18
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
212-14 215-17 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
215-17 227-28 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquozůstaacutevatldquo (μένει)
Slovo bdquozůsaacutevatldquo v druheacute čaacutesti verše 17 funguje zaacuteroveň jako
kliacutečoveacute slovo a inclusio pro spojeniacute textu 217b-27a28b
228-310 311-18 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovat ldquo (ἀγαπῶν)
311-18 319-24 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquopravdaldquo (ἀληθείᾳ)
319-24 41-6 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoduchldquo (πνεύματος)
47-21 51-5 Přechodovyacutem slovem je sloveso bdquomilovatldquo (ἀγαπῶν)
51-12 513-21 Přechodovyacutem slovem je slovo bdquoživotldquo (ζωὴν)
Slovo bdquoživotldquo zde takeacute sloužiacute zaacuteroveň jako kliacutečoveacute slovo a inclusio pro
spojeniacute textu 11 - 520
31133 Spojovaciacute odstavec
Na podobneacutem principu jako je kliacutečoveacute slovo funguje i spojovaciacute odstavec Tato technika řečnickeacuteho
přechodu stojiacute na většiacutem uacuteseku textu a takeacute jejiacute dosah je většiacute takže může propojovat i vzdaacuteleneacute čaacutesti
listu Spojovaciacute odstavec v sobě obsahuje odkazy na teacutemata již zmiňovanaacute v předchoziacutech čaacutestech ale
obraciacute se takeacute na teprve přichaacutezejiacuteciacute myšlenky Mezi nimi pak figuruje jako přemosťujiacuteciacute prvek 27 Velmi
zřejmaacute je tato technika ve veršiacutech 212-14 Propojuje teacutemata odpuštěniacute poznaacuteniacute toho kdo je od
počaacutetku a viacutetězstviacute nad Zlyacutem (Tabulka č 5) Svyacutem charakterem se bliacutežiacute technice kteraacute se nazyacutevaacute
transitio (spojujiacuteciacute dvě čaacutesti a zaacuteroveň patřiacuteciacute do obou)28
Tabulka č 5 Propojeniacute teacutemat ve spojovaciacutem odstavci 1 Janova 212-14
Čaacutest spojovaciacuteho odstavce Propojeneacute teacutema
Odpuštěniacute hřiacutechů (212) Naacutevrat k teacutematu ve veršiacutech 179 a 212
Poznaacuteniacute toho kteryacute byl
od počaacutetku (21314)
Naacutevrat k teacutematu ve verši 11 a předzvěst veršů 224 a 311
Viacutetězstviacute na Zlyacutem (214) Předzvěst veršů o viacutetězstviacute (44 a 54-5) a zlu (381012 a 518-19)
27 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200528 Brown Raymond E The Epistles of John Vol 30 of The Anchor Bible Commentary Garden City Doubleday 1982
19
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
31134 Řetěziacuteciacute spojky
Jednou ze složitějšiacutech a komplexnějšiacutech technik řečnickyacutech přechodů jsou řetěziacuteciacute spojky Opět se
jednaacute o určitou variaci již zmiacuteněnyacutech přechodů a propojeniacute Řetěziacuteciacute spojky propojujiacute dvě hlavniacute
teacutemata (A a B) Na konci prvniacuteho teacutematu (A) je kraacutetkyacute samostatnyacute uacutesek (b) předestiacuterajiacuteciacute dalšiacute
myšlenku (B) naacutesledovanyacute podobnyacutem kraacutetkyacutem retrospektivniacutem uacutesekem (a) odkazujiacuteciacute na předchoziacute
teacutema (A) Celeacute propojeniacute končiacute novyacutem teacutematem (B) Scheacutematem lze tedy celeacute zřetězeniacute teacutemat
znaacutezornit ve formě A-b-a-B kde středoveacute čaacutesti jsou přechodoveacute a okrajoveacute čaacutesti představujiacute hlavniacute
teacutemata29
Existuje několik důvodů proč byl tento řečnickyacute přechod poměrně frekventovaně využiacutevaacuten Jedniacutem
z hlavniacutech důvodů může byacutet snadnějšiacute přiacutestupnost řeči pro posluchače Obecně by při slyšeneacutem slovu
mohl byacutet jednoduchyacute přechod z teacutematu A na teacutema B přeslechnut a myšlenky nebo argumenty by
mohly splynout Při použitiacute tohoto řečnickeacuteho přechodu (nebo i jinyacutech) je změna pozvolnaacute a teacutemata
jsou plynule spojena ale myšlenky jsou odděleny a nesplyacutevajiacute Dochaacuteziacute vlastně ke třem přechodům
nejprve z A do b pak z b do a nakonec pak z a do B30 Při povrchnějšiacutem čteniacute neniacute struktura přechodu
zřejmaacute zvlaacuteště pokud se jednaacute o většiacute uacuteseky textu ale zdaacutenlivě chaotickeacute uspořaacutedaacuteniacute může sledovat
praacutevě toto vraceniacute se k teacutematům minulyacutem a předesiacutelaacuteniacute teacutemat novyacutech V 1 Janově nalezneme dva
hlavniacute přiacuteklady zřetězeneacuteho spojeniacute (Tabulka č 6) ktereacute zasahuje hlouběji do textury listu ale
podobnou techniku řečnickeacuteho přechodu Jan využiacutevaacute i ve sveacutem evangeliu
Tabulka č 6 Využitiacute řetěziacuteciacutech spojek v 1 Janově
Prvniacute přiacutepad 228-421
A 228-310 Jistota že jsme Božiacutemi dětmi a jsme spravedliviacute jako On je spravedlivyacute
(vyhyacutebaacuteniacute se nepravosti)
b 311-18 Poznat laacutesku a opak laacutesky (předjiacutemaacute B)
a 319-46 Poznaacuteniacute pravdy Ducha Božiacuteho versus rozpoznaacuteniacute antikrista a falešneacuteho
proroka (zpětnyacute odkaz na A)
B 47-21 Laacuteska k Bohu i bližniacutem a opak laacutesky
Druhyacute přiacutepad 47-51231
A 47-12 Laacuteska29 Longenecker Bruce W Rhetoric at the Boundaries Waco Tex Baylor University Press 200530 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4831 Pozn Čaacutest B je čaacutestečně vsunuta do čaacutesti a protože je součaacutestiacute dalšiacuteho přechodu
20
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
b 413-15 Dosvědčovat svědectviacute (předjiacutemaacute B)
a 416-53 Laacuteska jistota (zpětnyacute odkaz na A)
B 514-12 Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu
32 Žaacutenr
V prvniacute ciacuterkvi byla dopisniacute respektive epistolaacuterniacute forma komunikace velice častaacute Tomu takeacute odpoviacutedaacute
obsah kanonickeacuteho Noveacuteho zaacutekona mezi jehož sedmadvaceti knihami je dvacet jedna listů Tato
skutečnost měla několik zaacutevažnyacutech důvodů Jednalo se o jednu z nejrychlejšiacutech metod komunikace
Autoři listů se často přesouvali a navštěvovali různeacute sbory nebo byli na misijniacutech cestaacutech Jejich
korespondence proto měla různyacute uacutečel Někdy se jednalo pouze o osobniacute dopisy udržujiacuteciacute přaacutetelstviacute
vysvětlujiacuteciacute některeacute skutečnosti popřiacutepadě udaacutevajiacuteciacute rady do určityacutech situaciacute Jindy v listech
převažovalo pastoračniacute poselstviacute pro celeacute společenstviacute Mohlo jiacutet o řešeniacute probleacutemů v daneacutem sboru
nějakyacute sociaacutelniacute nešvar nebo i teologickaacute nejistota či hereze32 Některeacute dopisy byly posiacutelaacuteny do miacutest
kam měl jejich autor teprve přijiacutet a svyacutem listem představoval sebe i sveacute teologickeacute důrazy
V heleacutenistickeacutem světě starověkeacuteho Řecka a Řiacutema měly stejně jako dnes mely dopisy sveacute typickeacute
naacuteležitosti Podle uacutečelu dopisu se některeacute čaacutesti vynechaacutevaly či modifikovaly Svůj raacutez si ale
ponechaacutevaly a v mnoha Novozaacutekonniacutech listech je jejich strukturovaacuteniacute na prvniacute pohled zřejmeacute Typickyacute
heleacutenistickyacute dopis obsahoval tyto čaacutesti33
1) Začaacutetek listu
a) Prescript
i) Odesilatel (superscriptio)
ii) Adresaacutet (adscriptio)
iii) Pozdrav (salutatio)
b) Předmluva
i) Modlitba přaacuteniacute
ii) Diacutekuvzdaacuteniacute (eucharistio)
iii) Vzpomiacutenka (na osobu nebo udaacutelost)
iv) Projev radosti
2) Střed listu
a) Uacutevod
i) Vzpomiacutenka přiacutemluva vyjaacutedřeniacute radosti a jineacute
32 Burian Jan a Pavel Oliva Civilizace starověkeacuteho středomořiacute 1 vyd Praha Svoboda 1984 s 47033 Carson D A a D J Moo Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-1
21
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
ii) Odhaleniacute teacutematu ndash prosba žaacutedost
iii) Doporučeniacute
b) Jaacutedro
i) Informace
ii) Vyacutezva pokyny
iii) Povzbuzeniacute napomenutiacute varovaacuteniacute rada doporučeniacute
iv) Prosba přaacuteniacute
v) Formaacutelniacute a zdvořilostniacute fraacuteze
c) Zaacutevěr
i) Povzbuzeniacute napomenutiacute dalšiacute žaacutedost
ii) Plaacuteny naacutevštěv cestovniacute plaacuteny
3) Zaacutevěr listu
a) Epilog
i) Zaacutevěrečnyacute pozdrav povzbuzeniacute
ii) Hodnoceniacute
iii) Plaacuten naacutevštěvy
b) Postscript
i) Pozdravy ndash přiacutemyacute (autor adresaacutetovi) nepřiacutemyacute (autor někomu skrze
adresaacuteta nebo někdo skrze autora adresaacutetovi)
ii) Přaacuteniacute loučeniacute
iii) Podpis nebo schvaacuteleniacute listu
iv) Čas
33 Identifikace žaacutenru
Janovy listy (prvniacute druhyacute i třetiacute) se formaacutelně řadiacute mezi tzv katolickeacute listy Do teacuteto kategorie patřiacute list
Jakubův Prvniacute a druhyacute list Petrův Prvniacute druhyacute i třetiacute list Janův a list Judův Označeniacute katolickeacute listy
pochaacuteziacute od Eusebia z Ceacutezareje a setkaacuteme se s niacutem už ve Vatikaacutenskeacutem nebo Sinajskeacutem kodexu Jejich
naacutezev označuje všeobecnyacute raacutez jejich obsahu Zaacuteroveň sloužily jako oběžniacute listy pro celou ciacuterkev Tři
z nich měli určiteacuteho adresaacuteta (Prvniacute list Petrův a druhyacute a třetiacute list Janův) 34 Jinyacute pohled ale udaacutevaacute že
každyacute z dopisů byl adresovanyacute konkreacutetniacutemu sboru nebo oblasti popřiacutepadě se tyacutekal určiteacute situace
34 Wall R W ldquoA Unifying Theology of the Catholic Epistlesrdquo in The Catholic Epistles and the Tradition (ed J Schlosser Bibliotheca Ephemeridum Theologicarum Lovaniensium 176 Leuven 2004)
22
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Jejich všeobecnost je proto spiacuteše vyjaacutedřeniacutem označeniacute skupiny dopisů nejednotneacuteho teologickeacuteho
důrazu35
Prvniacute list Janův by měl svyacutem naacutezvem odkazovat na epistolaacuterniacute formu Provedeme-li ale srovnaacuteniacute
s vyacuteše uvedenyacutem typickyacutem dopisem heleacutenistickeacuteho obdobiacute musiacuteme konstatovat že nenese teacuteměř
žaacutedneacute rysy dopisu obdobiacute heleacutenismu Neniacute zmiacuteněn autor chybiacute osobniacute pozdravy nebo osloveniacute
adresaacuteta Sice obsahuje čaacutest diacutekuvzdaacuteniacute ale naproti tomu nemaacute žaacutednou zaacutevěrečnou formuli Proto je
žaacutenr prvniacute Janovy předmětem diskuze36
Někteřiacute chaacutepou prvniacute Janovu jako jakyacutesi všeobecnyacute křesťanskyacute spis určityacute druh manifestu V souladu
s definiciacute katolickyacutech listů měl byacutet směřovaacuten celeacute ciacuterkvi Tento pohled sice vysvětluje chybějiacuteciacute
autorovo jmeacuteno popřiacutepadě popis adresaacuteta nicmeacuteně vzbuzuje otaacutezku zda mohl miacutet takovyacuteto
anonymniacute list v ciacuterkvi nějakou vaacutehu37
Dalšiacute pohled vidiacute prvniacute Janovu epištolu jako oběžniacute dopis I tento popis může odpoviacutedat jedneacute
z definic katolickyacutech listů Lze tak objasnit chybějiacuteciacute obsah kteryacute je specifickyacute u ostatniacutech listů Je
možneacute vysvětli chybějiacuteciacute autorovo jmeacuteno a chybějiacuteciacute oteviacuterajiacuteciacute i uzaviacuterajiacuteciacute formule Nevadiacute ani
chybějiacuteciacute konkreacutetniacute jmeacutena protože je tak možneacute adresovat list širokeacutemu okruhu věřiacuteciacutech38
Třetiacute naacutezor identifikuje prvniacute Janovu jako homiacutelii popřiacutepadě neformaacutelniacute pastoračniacute spis I pastoračniacute
naacutedech listu může odpoviacutedat všeobecnosti katolickyacutech listů Tento pohled přinaacutešiacute vysvětleniacute pro jeho
jednoducheacute prakticky miacuteněneacute rady i osloveniacute bdquomileacute dětildquo Řečnickeacute uspořaacutedaacuteniacute by odpoviacutedalo
homiletickeacutemu zaacuteměru Nicmeacuteně na škodu mu je anonymita autora jehož autorita maacute vliv na
vniacutemaacuteniacute zaacutevažnosti poselstviacute 39
Čtvrtyacute naacutehled vniacutemaacute prvniacute list Janův v určiteacutem smyslu jako komentaacuteř k Janovu evangeliu Zdaacute se že
některeacute skupiny nespraacutevně chaacutepaly nebo překrucovaly vyacuteznam Janova evangelia Podle určityacutech
podobnostiacute (viz niacuteže) je možneacute že tato Janova epištola funguje jako určityacute komentaacuteř k Janovu
evangeliu popřiacutepadě vstupuje do polemiky s danou skupinou lidiacute40 Snažiacute se opravit jejich chaacutepaacuteniacute a
zamezit rozdělovaacuteniacute komunity popřiacutepadě maacute ochraacutenit jejiacute členy aby se k podobneacutemu nespraacutevneacutemu
pochopeniacute přiklaacuteněli41
35 CARSON D A a D J MOO Uacutevod do Noveacuteho zaacutekona 1 vyd Praha Naacutevrat domů 2008 700 s ISBN 978-80-7255-165-136 Thomas D Lea The New Testament Its Background and Message (Nashville Broadman amp Holman 1996) 56137 W G Kuumlmmel Introduction to the New Testament (Nashville Abingdon 1980) 43738 Colin G Kruse The Letters of John ed D A Carson Pillar New Testament Commentary (Grand Rapids Eerdmans 2000) 2839 Brown Raymond E The Epistles of John Anchor Bible Commentary ed David Noel Freedman and William F Albright Garden City N Y Doubleday amp Co Inc 198240 Ellis E Earle The World of St John The Gospel and the Epistles Lanham Mass University Press of America 199541 Smalley Stephen S John Evangelist and Interpreter Exeter The Paternoster Press 1983
23
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Mezi jednotlivyacutemi pohledy na žaacutenroveacute určeniacute prvniacuteho Janova listu neniacute žaacutednyacute převlaacutedajiacuteciacute Všechny se
do určiteacute miacutery kryjiacute s definiciacute katolickyacutech listů a tak lze řiacuteci že sice postraacutedaacute typickeacute znaky
heleacutenistickyacutech dopisů Některyacutemi svyacutemi znaky odpoviacutedaacute katolickyacutem listům za kteryacute jej budeme
považovat i v teacuteto praacuteci byť je vhodneacute zdůraznit jeho uzpůsobeniacute k veřejneacutemu čteniacute ať už jako
homiletickyacute polemickyacute či pastoraacutelniacute spis kteryacute byl určen do konkreacutetniacute situace
331 Řečnickyacute styl
Do situace zmiňovaneacute v kapitole historickeacuteho kontextu Jan piacuteše svůj list Po reacutetorickeacute straacutence se snažiacute
posluchačům potvrdit původniacute hodnoty a naacutezory Použiacutevaacute k tomu ostryacutech kontrastů vůči svyacutem
oponentům aby zvyacuteraznil co je pravda a co lež a pomaacutehaacute tak posluchači vidět probleacutem a orientovat
se v něm
Řecko-řiacutemskeacute řečnictviacute rozeznaacutevaacute tři kategorie promluvy Prvniacute je deliberativniacute (poradniacute) kdy se snažiacute
přesvědčit posluchače k určiteacutemu pohledu a naacutezoru Obvykle směřuje do budoucnosti k teprve
přichaacutezejiacuteciacute situaci Dalšiacute druh promluvy je forenzniacute (rozsuzujiacuteciacute) Jeho naacuteplniacute je přiveacutest posluchače
k rozhodnutiacute a jednoznačneacutemu zastaacuteniacute se jedneacute nebo druheacute strany Často se využiacutevala k hodnoceniacute
minulosti po již proběhleacutem ději Třetiacute řečnickaacute kategorie se nazyacutevaacute efektniacute popř demonstrativniacute
(přesvědčivaacute oslavnaacute) Je použiacutevaacutena pokud posluchači již přijali hodnoty ktereacute chce řečniacutek chvaacutelit
nebo zavrhli pohled proti ktereacutemu bude řečniacutek mluvit Jejiacutem uacutekolem neniacute podat faktickeacute informace
kteraacute by pomohly rozhodnout Snažiacute se naopak utvrdit posluchače ve spraacutevnosti již vytvořeneacuteho
stanoviska42
Typickou forenzniacute řeč tvořiacute několik čaacutestiacute43
1) Exordium Uacutevod s ciacutelem upoutat posluchačovu pozornost a vytvořit sympatii k řečniacutekovi
2) Narratio Čaacutest popisujiacuteciacute fakta daneacuteho přiacutepadu či probleacutemu
3) Partitio Argumentačniacute čaacutest ve ktereacute se argumenty děliacute do seacuteriiacute tvrzeniacute
4) Confirmatio Demonstrativniacute čaacutest
5) Reprehensio Vyvraacuteceniacute a odmiacutetnutiacute oponentskyacutech pohledů na věc
6) Conclusio Zaacutevěr s ciacutelem vyvolat emoce obsahuje takeacute shrnutiacute argumentů
Dalšiacute typy řeči obsahujiacute již jen některeacute čaacutesti Deliberativniacute řeč se sklaacutedaacute z exortia narratia partitia
confirmatia a conclusia Třetiacute kategorie efektniacute (respektive demonstrativniacute nebo oslavnaacute) řeč obvykle
42 Corley Bruce Steve Lemke a Grant Lovejoy Biblical hermeneutics a comprehensive introduction to interpreting Scripture 2nd ed Nashville Tenn Broadman 2002 xvii 525 p ISBN 08-054-2492-X43 Watson Duane F Letter Letter Formrdquo In Dictionary of the Later New Testament and Its Developments ed Ralph P Martin and Peter H Davids 649-655 Downers Grove InterVarsity Press 1997
24
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
obsahuje pevně pouze dvě čaacutesti ndash exordium a conclusio Mezi nimi je uspořaacutedanyacute a určityacutem stylem
rozvedenyacute naacutemět Oproti předchoziacutem dvěma typům řeči je meacuteně striktniacute umožňuje většiacute volnost a
různyacute stupeň komplexnosti
Praacutevě tento třetiacute způsob využiacutevaacute Jan aby povzbudil a utvrdil věrneacute aby nepolevili ze sveacuteho postoje a
nedali se zviklat44
34 Kontextualita
Při četbě 1 Janovy si nelze nevšimnout některyacutech paralel a odkazů na dalšiacute biblickeacute texty Lze je naleacutezt
jak v raacutemci Janovyacutech spisů tak i mimo ně Velmi patrnaacute je podobnost s Janovyacutem evangeliem a takeacute
s knihou Genesis
341 Souvislost s Janovyacutem evangeliem
Při porovnaacutevaacuteniacute Janova evangelia a prvniacute Janovy epištoly zjistiacuteme že oba texty jsou vystavěny okolo
střetu dobra a zla Naleacutezaacuteme zde podobneacute řečnickeacute přechody v jejich centru stojiacute Ježiacuteš na jedneacute
straně a na straně druheacute ὁ ἄρχων τοῦ κόσμου (vlaacutedce tohoto světa v evangeliu podle Jan 1231)
popřiacutepadě ὁ διάβολος (ďaacutebel v 1 Janově 38) 45 Budeme-li sledovat slovniacute zaacutesobu popřiacutepadě
myšlenky nalezneme mnoho podobnostiacute Některaacute slova ale použiacutevajiacute (v daneacutem smyslu) praacutevě tyto
dva texty mnohonaacutesobně viacutece než ktereacutekoliv jineacute texty Noveacuteho zaacutekona Patřiacute sem napřiacuteklad tato
slova46
- Počaacutetek (myšleno v měřiacutetku věčnosti) - Znaacutet Boha Krista Duchahellip
(8x v epištole 10x v evangeliu)
- Ukaacutezat se (devětkraacutet v každeacutem textu) - Pravda
- Svědčit (6x v epištole 33x v Janově evangeliu
jen jednou u Matouše a Lukaacuteše)
- Vyznat Ježiacuteše (jinyacute vyacuteskyt pouze v
Řiacutemanům 109)
- Světlo (metaforicky) - Děti (Božiacute)
- Chodit kraacutečet (metaforicky) - Vyslyšet (modlitbu)
Nelze se ale vyhnout takeacute některyacutem slovům kteraacute jsou v jednotlivyacutech textech unikaacutetniacute Napřiacuteklad
v Janově evangeliu nalezneme slova jako slaacuteva soudce Paacuten zaacutekon a dalšiacute kteraacute nenajdeme v prvniacute
Janově kde naopak můžeme čiacutest kliacutečovaacute teacutemata jako antikrist naděje oběť bratrstviacute a dalšiacute kteraacute
44 Watson Duane F ldquoAmplification Techniques in 1 John The Interaction of Rhetorical Style and Inventionrdquo Journal for the Study of the New Testament 51 (1993) 99-12345 Parunak H van Dyke ldquoTransitional Techniques in the Biblerdquo Journal of Biblical Literature 102 (1983) 525-4846 Carson D A ldquoCurrent Source Criticism of the Fourth Gospel Some Methodological Questionsrdquo JBL 97 (1978) 411ndash29
25
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
nemajiacute vyacuteskyt ve čtvrteacutem evangeliu47 Podle uvedenyacutech podobnostiacute a rozdiacutelnostiacute můžeme řiacuteci že
existuje vztah mezi prvniacute Janovou epištolou a evangeliem Nelze z něj ale s jistotou řiacuteci kteryacute text byl
napsaacuten jako prvniacute Z předchoziacutech kapitol se můžeme domniacutevat že epištola komentovala a
vysvětlovala myšlenky evangelia
342 Souvislost s knihou Genesis
Podobně jako lze naleacutezt vztah mezi prvniacutem Janovyacutem listem s jeho evangeliem lze naleacutezt určitou
paralelu s knihou Genesis zejmeacutena s jejiacutemi prvniacutemi čtyřmi kapitolami Tato podobnost a některeacute
očividneacute odkazy se opět vztahujiacute ke sporu mezi dobrem a zlem48 I některaacute kliacutečovaacute slova jsou podobnaacute
jako v předchoziacute kapitole (Tabulka č 7)
Tabulka č 7 Souvislost mezi 1 Janovou a Genesis 1-4
1 Janova Genesis
11 27111314
311
Od počaacutetku 11 Na počaacutetku
15 28-11 Světlo a tma 14 Bůh oddělil světlo od tmy
1810 Řiacutekaacute že je bez hřiacutechu 312-13 Adam obviňuje Evu Eva
obviňuje hada
27 Noveacutestareacute přikaacutezaacuteniacute 217 Přiacutekaz bdquonejezldquo
211 Tma oslepila oči 37 Oběma se otevřely oči
216 Po čem dychtiacute člověk a co
chtějiacute jeho oči a na čem si v
životě zaklaacutedaacute
36 strom s plody dobryacutemi k
jiacutedlu laacutekavyacute pro oči strom
slibujiacuteciacute vševědoucnost
220a Maacutete zasvěceniacute od Svateacuteho 27 (Bůh) vdechl mu v chřiacutepiacute
dech života
220b Znaacutete všechno 35 Znaacutet dobreacute i zleacute
47 Keener C S The Gospel of John A Commentary amp 2 (Vol 1 p 124) Grand Rapids MI Baker Academic 201248 Westcott Brooke Foss The Gospel According to St John The Authorised Version with Introduction and Notes 1880 London James Clarke amp Co Ltd 1958
26
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
228 Abychom se nemuseli baacutet
až se ukaacuteže a nebyli jiacutem
zahanbeni při jeho
přiacutechodu
37-10 Adam a Eva se ukryacutevajiacute
před Bohem
378 Ten kdo hřešiacute svaacutediacute 3 Ten kdo svaacutediacute
31215 420 Ne jako Kain kteryacute
zavraždil sveacuteho bratra
48-11 Kain zavraždil sveacuteho
bratra
52-3 Zachovaacutevaacuteme přikaacutezaacuteniacute
nejsou těžkaacute
317 Adam porušil zaacutekaz ndash
země je prokleta
511 Bůh dal věčnyacute život 29 322 Strom života
516 Hřiacutech ke smrti 217 34 V den kdy z něj pojiacuteš
zemřeš
35 Struktura
Struktura prvniacute Janovy epištoly neniacute zcela zřejmaacute Existuje mnoho pohledů na členěniacute textu do
jednotlivyacutech uacuteseků a myšlenek a neniacute žaacutednyacute jednotnyacute nebo převlaacutedajiacuteciacute naacutezor ktereacute strukturovaacuteniacute je
spraacutevneacute nebo přinejlepšiacutem nejlepšiacute z dostupnyacutech Přichaacutezejiacute staacutele noveacute teorie o tom jak by měla byacutet
osnova textu uspořaacutedaacutena a proto se můžeme setkat s rozděleniacutem podle různyacutech přiacutestupů
- Spravdlnost laacuteska a viacutera ndash Law49
- Hřiacutech laacuteska a viacutera ndash Tomoi50
- Život ve světle a život Božiacutech dětiacute ndash Smalley51
- Podobnost s Janovyacutem evangeliem ndash Brown52
- Podobnost s žalmem 119 - Thompson53
49 Law R The Tests of Life A Study of the First Epistle of St John Edinburgh TampT Clark 190950 Tomoi K ldquoThe Plan to the First Epistle of Johnrdquo ExpTim 52 (1940-41) 117-1951 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 198452 Brown RE The Epistles of John London Geoffrey Chapman 198253 Thompson P ldquoPsalm 119 A Possible Clue to the Structure of the First Epistle of JohnrdquoStudia Evangelica 2 (Texte und Untersuchungen Zur Geschichte Der Altchristlichen Literatur 87 Berlin Akademie 1964)
27
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Někteřiacute badateleacute (např Schnackenburg 54 nebo Strecker55) předpoklaacutedajiacute že neniacute možneacute najiacutet
jednoduchou přiacutemočarou strukturu tohoto Janova listu Houden56 a Maltestesta57 proto přichaacuteziacute
s cyklickou variantou osnovy zatiacutemco jiniacute (např Brooke58 nebo Holtzmann59) předpoklaacutedajiacute že prvniacute
Janova epištola nemaacute žaacutednou zamyacutešlenou strukturu
351 Shrnutiacute reacutetorickeacute analyacutezy
Ve světle přiacutekladů několika pokusů odhalit osnovu prvniacute Janovy epištoly (viz předchoziacute kapitola)
nemaacuteme ambici vytvořit strukturu naprosto novou a převratnou Pokusiacuteme se ale shrnout poznatky
z reacutetorickeacute analyacutezy (Tabulka č 8) kteraacute byla provedena vyacuteše a v dalšiacute kapitole podle niacute navrhnout
strukturu textu
Tabulka č 8 Shrnutiacute reacutetorickyacutech přechodů a spojeniacute
11-
521
ndash In
clus
io ndash
raacutem
ujiacutec
iacute slo
vo ži
vot
11-5 Prolog obsahujiacuteciacute inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zvěstovat
15b-211 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo světlo a tma
212-14 Spojovaciacute odstavec kliacutečoveacute slovo zůstaacutevat
217- 27 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo zůstaacutevat
228 Transitio ndash Kraacutetkeacute opakovaacuteniacute ndash teacutema zůstaacutevat předjiacutemaacute ndash ukaacutezat
228-3810 Inclusio kliacutečovaacute slova ndash raacutemujiacuteciacute slova ukaacutezat spravedlivyacute
228-310
311-18
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
1 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 2
28-
421
A 228-310
Jistota že jsme Božiacutemi dětmi
v souvislosti se spravedlnostiacute
311-18
319-24+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem pravda b 311-18
Poznat laacutesku a opak laacutesky
319-24
41-6
+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem duch a 319-24
Poznaacuteniacute pravdy vs
antikrista
47-21 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo milovat B 47-21
54 Schnackenburg R The Johannine Epistles New York Crossroad 199255 Strecker G The Johannine Letters Hermeneia Minneapolis Fortress 199656 Houlden JL A Commentary on the Johannine Epistles London Adam amp Charles Black 197357 Malatesta E The Epistles of St John Greek Text and English Translation Schematically Arranged Rome Pontifical Gregorian University 197358 Brooke A E The Johannie Epistles ICC New York Charles Scrineracutes Sons 191259 Holtzmann H J Briefe und Offenbarung des Johannes 3rd edition Hand-Commentar zum Neuen Testament 42 Edited by W Bauer Tubingen Mohr 1908
28
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Laacuteska k Bohu i bližniacutem
a opak laacutesky
47-21
51-5+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem milovat
2 Ř
etěz
iacuteciacute s
poje
niacute 4
7-5
12
A 47-12
Laacuteska
b 413-15
Dosvědčovat svědectviacute
a 416-53
Laacuteska jistota
51-5 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo věřit B 514-12
Svědectviacute o Ježiacuteši Kristu56-11 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slovo svědectviacute
51-12
513-21+
Spojeniacute kliacutečovyacutem slovem život
513-20 Inclusio ndash raacutemujiacuteciacute slova věčnyacute život
3511 Myšlenkovaacute osnova dle reacutetorickyacutech přechodů
Prolog - život věčnyacute 11-5
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem 15b-211
Zůstaacutevat v Bohu 212-27
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi 228-310
Pravda se projevuje laacuteskou 311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka 319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od falešneacuteho 41-6
29
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život 51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista ndash věčnyacute život 513-20
3512 Srovnaacuteniacute s chiastickou strukturou
Prolog - život věčnyacute 11-5
AAacute
- pr
avyacute
fal
ešnyacute
Bůh
věč
nyacute ži
vot
Praktickyacute život ve světle společenstviacute s Bohem
15b-211
BBacute
- po
přiacutet
hřiacutec
h ndash
(Bůh
) lhaacute
řem
pop
řiacutet K
rista
ndash (B
ůh)
CCacute
- sv
ětlo
nen
aacutevist
tm
alaacute
ska
nen
aacutevist
nep
ozna
l Zůstaacutevat v Bohu 212-27
DDacute
- sv
ět v
s O
tec
svět
vs
Bůh
Vyacutehody života s Bohem 212-14
Duchovniacute protivniacuteci 217- 27
EEacute
- an
tikris
tan
tikris
t
Život v očekaacutevaacuteniacute Božiacuteho přiacutechodu 228-421
Bez strachu v Božiacute přiacutetomnosti 228
FFacute
- hřiacutec
h č
iny
ďaacutebl
a
Vraž
da d
ěti d
aacutebla
Božiacute děti majiacute laacutesku 228-318
Co znamenaacute byacutet Božiacutemi dětmi
228-310
Pravda se projevuje laacuteskou
311-24
Co je to laacuteska 311-18
Duch se projevuje pravdou 319-46
Co laacuteska znamenaacute pro člověka
30
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
lh
aacuteř
e
m
B
o
h
a
319-24
Rozeznaacuteniacute Božiacuteho ducha od
falešneacuteho 41-6
Vyznaacuteniacutem Ježiacuteše Krista přijiacutemaacuteme Boha 47-512
Ježiacuteš Kristus ukazuje kdo je Bůh 47-55
Bůh se projevuje laacuteskou pravdou a
Duchem 47-21
Božiacute laacuteska v Synu 47-12
Dosvědčeniacute Syna 413-15
Laacuteska k Bohu se ukazuje v laacutesce k
bližniacutemu 416-53
Viacutera v Ježiacuteše Krista přinaacutešiacute věčnyacute život 51-21
Přijetiacutem Ježiacuteše Krista ziacuteskaacutevaacuteme život
51-12
Viacutera se projevuje laacuteskou 51-5
Viacutera ve svědectviacute že Ježiacuteš je Kristus 56-
11
Epilog - Jistota kterou přinaacutešiacute Viacutera v Ježiacuteše Krista
ndash věčnyacute život 513-20(21)
31
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
352 Konečnaacute struktura 1 Janovy epištoly
A ndash Prolog - život věčnyacute pravyacute Bůh (11-5)B ndash Praktickyacute život (16-214)
- Zbožnost Falešnaacute (16810 24)+ Pravaacute (179 21-35-8)- Důsledky falešneacute zbožnosti ndash je ve tmě (2911)+ Důsledky života s Bohem ndash je ve světle přemohl Zleacuteho (21012-14)
D ndash Srovnaacuteniacute svět vs Otec (215-17)E ndash Strany konfliktu (218-27)
- Duchovniacute protivniacuteci antikrist (2181921-2326) + Pravověrniacute (21820-2123-2527)
F ndash Děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy (228-310)+ Děti Božiacute (228-335-79)- Děti Ďaacuteblovy (346810)
Facute ndash Projevy dětiacute Božiacutech a Ďaacuteblovyacutech (311-24)+ Projevy dětiacute Božiacutech (311141618-24)- Projevy dětiacute Ďaacuteblovyacutech (312-1314b1517)
Eacute ndash Strany konfliktu (41-3)- Duchovniacute protivniacuteci - antikrist a falešniacute proroci (413)+ Pravověrniacute ndash Duch Božiacute 41-2
Dacute - Srovnaacuteniacute svět vs Bůh (44-6)Cacute - Laacuteska jako praktickyacute život s Bohem (47-21)
+ Život v laacutesce ndash poznaacuteniacute Boha (479-1921)- Život bez laacutesky ndash neznaacute Boha (481820)+ Pravaacute viacutera (51-12)- Falešnaacute viacutera (5112)
Aacute - Epilog ndash život věčnyacute modlaacuteřstviacute (513-21)
36 Vymezeniacute perikopy
Pro tuto praacuteci jsme vybrali čaacutest textu kteraacute se věnuje předevšiacutem hřiacutechu a bezhřiacutešnosti jako znaku
Božiacutech dětiacute a dětiacute Ďaacutebla Odpoviacutedaacute prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vrcholu struktury 1 Janovy epištoly jak
jsme si ji popsali vyacuteše Analyzovanou perikopou bude text 1 Janova 228-310 Jejiacutem bliacutezkyacute kontext
tvořiacute předevšiacutem paralelniacute čaacutest chiastickeacuteho vrcholu (1 Janova 311-24) Širšiacute kontext bude tvořit
zbytek knihy popřiacutepadě Biblickeacute texty na ktereacute se nejviacutece odkazuje tedy Janovo evangelium a prvniacute
čtyři kapitoly knihy Genesis
32
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
361 Širšiacute kontext
Jazykovaacute analyacuteza prvniacute Janovy epištoly naacutem ukaacutezala jejiacute složitost a provaacutezanost Zdaacute se že osnova
kterou list sleduje může byacutet vniacutemaacutena v chiastickeacute podobě přičemž každaacute jejiacute čaacutest oslovuje jak Janovy
pravověrneacute spoluvěřiacuteciacute tak jeho oponenty Praacutevě tento dialog naacutem odhaluje určitou nejistotu a
otaacutezky ktereacute si Janova komunita kladla a na ktereacute se Jan pokoušiacute odpovědět
Nejzřetelněji Jan poukazuje na praktickeacute rozpoznaacuteniacute toho co je pravdiveacute Je zřejmeacute že se určitaacute
skupina lidiacute považovala za křesťany ale od jinyacutech křesťanů se diametraacutelně odlišovala Dochaacutezelo
k vnaacutešeniacute jinyacutech důrazů do učeniacute prvniacute ciacuterkve jeho překrucovaacuteniacute nebo i k popiacuteraacuteniacute zaacutekladniacutech pravd
(např 1 J 222) Text Janovy epištoly naznačuje že celaacute situace je předklaacutedaacutena lidmi s určitou miacuterou
vlivu spolehlivosti a naacuteboženskeacute historie takže je jejich vyacutestup poměrně autoritativniacute (1 J 219) Naviacutec
se noveacute myšlenky prezentujiacute pod zaacutestěrkou většiacute zbožnosti pravděpodobně deklarujiacuteciacute většiacute poznaacuteniacute
Božiacutech věciacute (1 J 1689 a dalšiacute) nebo vedeniacute duchem (1 J 41-3) Toto schizma nejspiacuteš pokročilo za
hranu uacutenosnosti takže se Jan rozhodl reagovat Nejprve deklaruje svoji autoritu (1 J 11-5) jako ten
kteryacute se setkal s Ježiacutešem a maacute informace z bdquoprvniacute rukyldquo Poteacute reaguje na zmiňovaneacute heretickeacute proudy
tak aby upevnil viacuteru skupiny věrnyacutech a pomohl jim prakticky identifikovat nebezpečiacute ze strany těch
ktereacute nekompromisně a poměrně tvrdě nazyacutevaacute dětmi Ďaacuteblovyacutemi
362 Bliacutezkyacute kontext
V prvniacute čaacutesti chiastickeacuteho vyvrcholeniacute prvniacute Janovy epištoly (1 J 228-310) se identifikujiacute dvě skupiny
lidiacute jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy V teacuteto analyzovaneacute perikopě se tak činiacute na zaacutekladě vztahu k hřiacutechu
respektive opaku hřiacutechu ndash spravedlnosti Druhaacute čaacutest textu (1 J 311-24) kterou budeme považovat za
bliacutezkyacute kontext se věnuje praktickyacutem projevům přiacuteslušnosti k jedneacute nebo druheacute kategorii věřiacuteciacutech
Ukazatelem vztahu k Bohu je zde laacuteska ndash ne jen jejiacute slovniacute vyjaacutedřeniacute ale předevšiacutem skutkoveacute naplněniacute
(1 J 318) Toto naplněniacute daacutevaacute pokoj milujiacuteciacutem (1 J 319) a garantuje pravost jejich vztahu s Bohem
ověřenou pravyacutem Duchem Božiacutem (1 J 324) Naproti tomu skupina neprojevujiacuteciacute se praktickou laacuteskou
je v konečneacutem důsledku odsouzena k zaacuteniku (1 J 315)
33
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
4 Exegeze perikopy
41 Naacutevrh překladu a ověřeniacute zněniacute (1 J 228-310)
228 Καὶ νῦν τεκνία μένετε ἐν αὐτῷ ἵνα ἐὰν φανερωθῇ σχῶμεν παρρησίαν καὶ μὴ αἰσχυνθῶμεν ἀπrsquo
αὐτοῦ ἐν τῇ παρουσίᾳ αὐτοῦ
229 ἐὰν εἰδῆτε ὅτι δίκαιός ἐστιν γινώσκετε ὅτι καὶ πᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην ἐξ αὐτοῦ
γεγέννηται
31 ἴδετε ποταπὴν ἀγάπην δέδωκεν ἡμῖν ὁ πατὴρ ἵνα τέκνα θεοῦ κληθῶμεν καὶ ἐσμέν διὰ τοῦτο ὁ
κόσμος οὐ γινώσκει ἡμᾶς ὅτι οὐκ ἔγνω αὐτόν
32 Ἀγαπητοί νῦν τέκνα θεοῦ ἐσμεν καὶ οὔπω ἐφανερώθη τί ἐσόμεθα οἴδαμεν ὅτι ἐὰν φανερωθῇ
ὅμοιοι αὐτῷ ἐσόμεθα ὅτι ὀψόμεθα αὐτὸν καθώς ἐστιν
33 καὶ πᾶς ὁ ἔχων τὴν ἐλπίδα ταύτην ἐπrsquo αὐτῷ ἁγνίζει ἑαυτὸν καθὼς ἐκεῖνος ἁγνός ἐστιν
34 Πᾶς ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν καὶ τὴν ἀνομίαν ποιεῖ καὶ ἡ ἁμαρτία ἐστὶν ἡ ἀνομία
35 καὶ οἴδατε ὅτι ἐκεῖνος ἐφανερώθη ἵνα τὰς ἁμαρτίας ἄρῃ καὶ ἁμαρτία ἐν αὐτῷ οὐκ ἔστιν
36 πᾶς ὁ ἐν αὐτῷ μένων οὐχ ἁμαρτάνει πᾶς ὁ ἁμαρτάνων οὐχ ἑώρακεν αὐτὸν οὐδὲ ἔγνωκεν
αὐτόν
37 Τεκνία μηδεὶς πλανάτω ὑμᾶς ὁ ποιῶν τὴν δικαιοσύνην δίκαιός ἐστιν καθὼς ἐκεῖνος δίκαιός
ἐστιν
38 ὁ ποιῶν τὴν ἁμαρτίαν ἐκ τοῦ διαβόλου ἐστίν ὅτι ἀπrsquo ἀρχῆς ὁ διάβολος ἁμαρτάνει εἰς τοῦτο
ἐφανερώθη ὁ υἱὸς τοῦ θεοῦ ἵνα λύσῃ τὰ ἔργα τοῦ διαβόλου
39 Πᾶς ὁ γεγεννημένος ἐκ τοῦ θεοῦ ἁμαρτίαν οὐ ποιεῖ ὅτι σπέρμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ μένει καὶ οὐ
δύναται ἁμαρτάνειν ὅτι ἐκ τοῦ θεοῦ γεγέννηται
310 ἐν τούτῳ φανερά ἐστιν τὰ τέκνα τοῦ θεοῦ καὶ τὰ τέκνα τοῦ διαβόλου πᾶς ὁ μὴ ποιῶν
δικαιοσύνην οὐκ ἔστιν ἐκ τοῦ θεοῦ καὶ ὁ μὴ ἀγαπῶν τὸν ἀδελφὸν αὐτοῦ
34
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že60 se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute61 (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi62 Proto svět
neznaacute naacutes63 (proto)že neznaacute Jej
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě64 se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
35 A viacutete65 že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech66 sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
37 Děti67 nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
60 var οταν ndash až když (א A B C P ψ 33 81 323 945 1241 1739)61 vypouštiacute se (B ψ vgmss syh sams Ambr Aug)62 vypouštiacute se (K L 049 69 vgms)63 var υμας ndash vaacutes (א C P vgms)64 vklaacutedaacute se δε ndash ale (syp sams bo)65 var οἴδαμεν ndash Viacuteme (א pc vgms samss bomss)66 vklaacutedaacute se ημων ndash z naacutes (א C ψ vgms syp samss)67 var παιδια ndash děti (A P ψ 33 323 945 1241 1739 al syhmg)
35
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
42 Vyacuteklad
228 A nyniacute děti zůstaacutevejte v Něm abychom měli odvahu že až se ukaacuteže a nebyli jiacutem zahanbeni
v jeho přiacutetomnosti
Jan uvozuje tuto čaacutest textu slovniacutem spojeniacutem a nyniacute (Καὶ νῦν) Stejnaacute slova použiacutevaacute už v 18 verši kdy
popisuje přiacutechod posledniacute hodiny Nyniacute je spojuje s Jeho přiacutechodem Celeacutemu poselstviacute tak dodaacutevaacute
naleacutehavosti S vědomiacutem kraacutetkeacuteho času nevyziacutevaacute Jan k horečneacute aktivitě Naopak radiacute zůstaacutevat v Synu a
Otci Toto bdquozůstaacutevejteldquo (μένετε) maacute jednak souvislost s předchoziacutem textem (218-27) takže poskytuje
vědomiacute identity jednak nabiacuteziacute radostnou důvěru Posledniacute čaacutest verše použiacutevaacute obrazy 3 kapitoly
Genesis Na jedneacute straně je radostnaacute důvěra bez nutnosti zahanbeniacute u Jana na druheacute straně jsou
obavy Adama a Evy (Gen 37-10) Obojiacute se tyacutekaacute setkaacuteniacute s Bohem Pro setkaacuteniacute Jan použiacutevaacute dvě slovo ndash
ukaacutezat zjevit (φανερωθῇ) a přiacutechod respektive přiacutetomnost (παρουσίᾳ) Pro slovo παρουσίᾳi jde o
jedineacute použitiacute v Janovyacutech spisech naopak slovo φανερωθῇ je použito hojně napřiacuteklad na konci
tohoto oddiacutelu (3810) Je možneacute že text přiacutetomnostiacute naznačuje bližšiacute intimnějšiacute setkaacuteniacute než bdquojenldquo
Druhyacute přiacutechod
229 Jestliže viacutete (že) On je spravedlivyacute viacutete takeacute (že) každyacute činiacuteciacute spravedlnost je z Něj zplozen
Dvacaacutetyacute devaacutetyacute verš začiacutenaacute slovem jestliže pokud v přiacutepadě že Je vhodneacute si povšimnout že se toto
podmiňovaciacute slovo nevaacuteže informaci že On je spravedlivyacute ale ke slovu viacutete Autor se zde ujišťuje zda
si je teacuteto skutečnosti posluchač vědom aby na ni mohl daacutele stavět Jan mohl tuto čaacutest vynechat ale
miacutesto toho ji zvyacuterazňuje aby ji mohl použiacutet jako argument proč je každyacute kdo činiacute spravedlnost je
z Něj zplozen Později v textu (37-8) daacutele rozviacutejiacute proč je koncept podobnosti s přirozenostiacute zdroje
podobnosti tolik důležityacute Je zajiacutemaveacute sledovat chybějiacuteciacute vlastniacute jmeacutena v tomto i předchoziacutech veršiacutech
Je sice zřejmeacute že navazuje na dvojici Otec a Syn (224) ale nelze s určitostiacute povědět o ktereacute postavě
se hovořiacute (přestože naznačuje spiacuteše Ježiacuteše Krista)
31 Pochopte jakou laacutesku dal naacutem Otec že dětmi Božiacutemi se můžeme zvaacutet a jsme jimi Proto svět
neznaacute naacutes (proto)že neznaacute Jej
Pokud předchoziacute dva verše měly funkci navaacutezaacuteniacute na předchoziacute text tiacutemto veršem začiacutenaacute trojveršiacute
s rodičovskou tematikou uvozujiacuteciacute striktniacute identifikaci těch co jsou od Boha a co nejsou Jan opět
vyzdvihuje dalšiacute sděleniacute uvozovaciacutem slovem pochopte pohleďte hle aby akcentoval důležitost
naacutesledujiacuteciacuteho Zdůrazněna je laacuteska Je zajiacutemaveacute si povšimnout že autor zde nehovořiacute o jejiacute velikosti
nebo hloubce ale o jejiacutem druhu respektive projevu (jakou laacutesku) Naacutesledně vysvětluje o jakou laacutesku
se jednaacute Hovořiacute o Otcovskeacute laacutesce ovšem s tiacutem kontextem že Otcem je myšlen Bůh z čehož plyne že
36
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
nejen můžeme byacutet zvaacuteni Božiacutemi dětmi ale kvůli teacuteto skutečnosti jimi opravdu jsme Na tomto miacutestě
je vhodneacute řiacuteci že Jan na rozdiacutel od např apoštola Pavla nepoužiacutevaacute slovo syn pro člověka Tento titul je
určen vyacutehradně Synu Ježiacuteš Kristu68 Naopak s označeniacutem božiacute děti Jan pracuje (J 112) Ve chviacuteli kdy
je zmiacuteněn vztah Otec ndash diacutetě nositeleacute titulu děti Božiacute se automaticky staacutevajiacute vyloučenyacutemi ze světa Svět
totiž Otce nepoznal a proto je mu i takovyacute vztah neznaacutemyacute tedy i jeho uacutečastniacuteci jsou pro něj
neidentifikovatelniacute Je pak možneacute pozorovat souvislost s verši 215-17 kde se daacutevaacute laacuteska Bohu a světu
do kategorickeacuteho protikladu
32 Milovaniacute nyniacute děti Božiacute jsme a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme že až se ukaacuteže jako On
budeme (a) že uvidiacuteme Ho (tak) jak je
Jan pokračuje v popisu dopadů skutečnosti že jsme děti Božiacute Opět lze vysledovat souvislost
s předchoziacutem textem Ve verši 219 je osvětleno že Janovi oponenti byli identifikovaacuteni jako Antikrist ndash
vyšli aby se tato skutečnost ukaacutezala Zde se mluviacute o dětech Božiacutech ktereacute jsou zde jako takoveacute
identifikovaacuteny ale ještě se neukaacutezalo co budou To přijde teprve později Naše ukaacutezaacuteniacute se jako dětiacute
Božiacutech může souviset s Jeho ukaacutezaacuteniacutem se (ve světle verše 228 je pravděpodobně myšlen druhyacute
přiacutechod) Text lze ale čiacutest takeacute tak že se sice ještě neukaacutezalo co budeme ale až se to ukaacuteže budeme
jako On Jestliže posledniacute čaacutest řiacutekaacute že Jej uvidiacuteme tak jak je je možneacute ji chaacutepat jako potvrzeniacute toho
v co doufaacuteme nebo čemu věřiacuteme a ciacutetit z niacute naacuteznaky Janova Boha nikdy nikdo neviděl (Jan 118) nebo
Tomaacutešovo uzřeniacute a uvěřeniacute (Jan 2028-29)
33 A každyacute majiacuteciacute naději tuto v Něj očišťuje se jako On čistyacute je
Tento verš přinaacutešiacute několik otaacutezek Jednak neniacute jasneacute zda se zde mluviacute o Otci nebo o Synu V prvniacute
čaacutesti věty je využito slovo αὐτῷ ktereacute se v předchoziacutech vztahovalo k Otci zatiacutemco ve druheacute čaacutesti věty
je použito ἐκεῖνος což by spiacuteše odkazovalo k Synu Praacutevě Ježiacuteš Kristus byacutevaacute často daacutevaacuten jako přiacuteklad
(jako On je čistyacute) a argumentačniacute podklad v prvniacute Janově epištole Dalšiacute problematickou čaacutestiacute je slovo
naděje Ani zde neniacute zcela jasneacute k čemu by se měla odkazovat Zdaacute se že by mohlo jiacutet o naději
v laacutesku kterou naacutem dal Otec (31) Z podstaty slova naděje jakožto něco nejisteacuteho a v zaacutesadě
budouciacuteho by ale možnaacute spraacutevnějšiacute bylo propojeniacute s tiacutem co je ještě neukaacutezalo ndash tedy co budeme a že
až se to ukaacuteže budeme jako On Slovo očišťovat (ἁγνίζει) je v Noveacutem zaacutekoně neobvykleacute a vyskytuje se
pouze v Janově evangeliu 1155 Zde je kontextem rituaacutelniacute očištěniacute před velikonocemi což asociuje Ex
1910-11 nebo Num 821 Jednaacute se o jakousi přiacutepravu na setkaacuteniacute s Bohem I zde může byacutet myšlena
určitaacute přiacuteprava maacuteme-li naději na setkaacuteniacute s Niacutem tak jak je
34 Každyacute činiacuteciacute hřiacutech takeacute bezzaacutekonost činiacute a hřiacutech je bezzaacutekonost
68 Yarbrough Robert W 1mdash3 John Baker Exegetical Commentary on the New Testament series Grand Rapids Baker Academic 2008
37
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Předchoziacutech pět veršů akcentovalo bliacutezkost přiacutechodu Ježiacuteše Krista a vztah věřiacuteciacutech k Bohu jakožto ke
sveacutemu Otci Naacutesledujiacuteciacutech sedm veršů hojně využiacutevaacute paralelismů aby zdůraznilo rozdiacutel mezi Božiacutemi
dětmi ktereacute byly představeny ve veršiacutech 1-3 a Janovyacutemi oponenty pojmenovanyacutemi jako děti
Ďaacuteblovy Věta začiacutenaacute slovy každyacute (kdo) Dalo by se řiacuteci že toto slovniacute spojeniacute je pro 1 Janovu typickeacute
obzvlaacuteště tuto čaacutest (1 J 229 33469) Zdaacute se že i když slova mohou platit pro kohokoliv jsou
určena předevšiacutem heretickeacute skupině v Janově komunitě69 Lze si povšimnou že zatiacutemco předchoziacute
čaacutest končila slovy o čistotě respektive očištěniacute zde je do protikladu daacuten hřiacutech Ten pak je ukaacutezaacuten jako
aktivně praktikovanyacute Jan zde použiacutevaacute dvě kliacutečovaacute slova (nikoliv ve smyslu řečnickyacutech přechodů) ndash
hřiacutech (ἁμαρτία) a bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Jednak je staviacute vedle sebe a jednak je ztotožňuje
Septuaginta použiacutevaacute slovo bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) jako přestoupeniacute Mojžiacutešova zaacutekona
Obdobně je použiacutevajiacute jak napřiacuteklad žalmy (Ž 515) tak Pavel Ř 47 Zdaacute se ale že Jan nemaacute na mysli
Mojžiacutešův zaacutekon jelikož nepiacuteše židům ale předevšiacutem křesťanskeacute komunitě Naopak by nebylo
nelogickeacute přemyacutešlet o zaacutekonu v intenciacutech přikaacutezaacuteniacute kteraacute zmiňuje saacutem Jan Pro něj pak je přikaacutezaacuteniacute
shrnuto do laacutesky k Bohu a k bližniacutemu (J 1334-35 1 J 323) Staviacute-li Jan obě slova vedle sebe je
pravděpodobneacute že chce vysvětlit v jakeacutem smyslu o něm hodlaacute mluvit Pokud budeme uvažovat
pokračovaacuteniacute předchoziacutech textů pak je možneacute že se Jan vraciacute ke druhu sveacutevole kterou popisuje ve
verši 217 když mluviacute o světě jeho moraacutelniacute apatii i vzpouře Bohu Lze tedy tvrdit že autor tiacutemto
slovem označuje hřiacutech kteryacute činiacute skupina jeho oponentů kterou nazyacutevaacute svět Antikrist popřiacutepadě
později děti Ďaacutebla
35 A viacutete že Syn kteryacute byl ukaacutezaacuten že hřiacutech sniacutemaacute a hřiacutech v Něm neniacute
Posluchačům je znovu připomenuto že si majiacute uvědomit že informace kterou uslyšiacute neniacute novaacute
Nejednaacute se o žaacutedneacute tajneacute věděniacute Naopak Jan akcentuje že Syn byl ukaacutezaacuten zjeven že sniacutemaacute hřiacutechy a
přestože se dostal do tak bliacutezkeacuteho kontaktu s hřiacutechem hřiacutech v něm neniacute Prvniacute informace o Synovu
zjeveniacute v minuleacutem čase jednak nedovoluje propojeniacute s druhyacutem přiacutechodem (např 1 J 228) zaacuteroveň
ale může posilovat Janovu autoritu jako toho kdo byl očityacutem svědkem tohoto zjeveniacute (1 J 11-5)
Zpraacuteva o tom že hřiacutech v Něm neniacute zdůrazňuje Jeho bezhřiacutešnost jako zaacuteklad pro dalšiacute argumentaci
36 Každyacute (kteryacute) v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute každyacute (kdo) hřešiacute neviděl Ho ani (ne)poznal ho
Verš je rozdělen na dvě sděleniacute Prvniacute se tyacutekaacute Bohu věrnyacutech kteřiacute v Něm zůstaacutevajiacute a (proto) nehřešiacute
Argumentace je zde z čaacutesti postavena na tom kteryacute v Něm zůstaacutevaacute Z předchoziacuteho verše se
dozviacutedaacuteme že ten Někdo je bez hřiacutechu Kdo v něm přebyacutevaacute ten maacute od hřiacutechu podobnyacute odstup
Druheacute sděleniacute mluviacute o opačneacute skupině kteraacute hřešiacute a (tudiacutež) Ho nepoznala Existuje několik možnyacutech
naacutehledů na tento text Že pravyacute křesťan nehřešiacute je nepravděpodobneacute jelikož z Janovyacutech uacutest zazniacutevajiacute
69 Smalley S 123 John Waco Word Biblical Commentary 1984
38
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
slova pokud by někdo zhřešil maacuteme u Otce Zastaacutence (21-2) Nabiacuteziacute se gramatickyacute vyacuteklad tohoto jevu
totiž že přiacutetomnyacute čas hovořiacute o stavu (byacutet hřiacutešniacutek hřešit) zatiacutemco aoristniacute tvar by naznačoval
dokonavost děje (zhřešit)70 Dalšiacute možnost nabiacuteziacute způsob jakyacutem jsme četli čtvrtyacute verš ndash kontextově
Na jedneacute straně je realistickyacute toacuten kteryacute Jan použiacutevaacute ve veršiacutech 19-22 Zdaacute se že oslovuje ty věrneacute ve
sveacute komunitě aby je utvrdil v učeniacute ktereacute znali Naviacutec použiacutevaacute slova hřiacutechy (ἁμαρτίας) a
nespravedlnosti nepravosti (ἀδικίας) Na straně druheacute od verše 215 začiacutenaacute silně oslovovat sveacute
oponenty Kontrast mezi pravověrnyacutemi a odpůrci se staacutele stupňuje až do krajnosti (ve tmě svět
Antikrist děti Ďaacutebla) a přechaacuteziacute do staacutele silnějšiacute polemiky Použiacutevaacute pro ně i jinou terminologii -
ἁμαρτία a ἀνομία Proto lze řiacuteci že pokud budeme hovořit o kategoriiacutech hřiacutechu pak Ti kteřiacute v Něm
zůstaacutevajiacute nepatřiacute do teacuteto kategorie (od verše 215) a tudiacutež v niacute nehřešiacute Kdo hřešiacute neviděl ho ani
nepoznal Nejen že nemaacute autoritu s jakou Jan hovořiacute (1 J 11-5) ale nemaacute ani žaacutedneacute zvlaacuteštniacute věděniacute
ktereacute by mohl nabiacutednout
37 Děti nikdo ať nesvaacutediacute vaacutes (Ten) činiacuteciacute spravedlnost spravedlivyacute je tak jako On spravedlivyacute je
Jan opět oslovuje svou komunitu a snažiacute se ji povzbudit aby nebyla svedena Je vysoce
pravděpodobneacute že svůdci byli Janovi oponenti Autor zde uvaacutediacute přiacuteklad spravedlnosti Spravedlnost
lze definovat velmi široce Přesto je pravděpodobneacute že Jan hovořiacute v intenciacutech sveacuteho textu kteryacute naacutem
napoviacutedaacute že se jednalo o spravedlnost v praktickeacutem životě Konkreacutetně obviňuje Jan sveacute oponenty
z nedostatku laacutesky (1 J 215-17 317) Naopak zdůvodněniacutem zdrojem a ciacutelem spravedlnosti je On
(Otec a Syn)
38 (Ten) činiacuteciacute hřiacutech z Ďaacutebla je že od začaacutetku (ten) Ďaacutebel hřešiacute V tomto (proto) byl ukaacutezaacuten Syn Božiacute
že zrušiacute činy Ďaacutebla
Prvniacute čaacutest verše je jasně kontrastniacute se sedmyacutem veršem Do protikladu je zde stavět Ten spravedlivyacute a
hřešiacuteciacute z Ďaacutebla V podobneacutem antitetickeacutem duchu se nese i dalšiacute čaacutest verše kdy prvniacute polovina osmeacuteho
verše představuje Ďaacutebla produkujiacuteciacuteho hřiacutech ale druhaacute čaacutest popisuje Syna Božiacuteho kteryacute odstraňuje
Ďaacuteblovy skutky Ďaacutebel je zde zmiacuteněn poprveacute (v tomto listu) ale označeniacute někoho jako Ďaacuteblovyacutech dětiacute
Jan daacutele použiacutevaacute (310) a určitou podobnost lze spatřit takeacute v evangeliu (J 844) Toto označeniacute patřiacute
ke gradujiacuteciacutemu označovaacuteniacute Janovyacutech oponentů Samotneacute zmiacuteněniacute Ďaacutebla kteryacute hřešiacute od počaacutetku naacutes
navraciacute do třetiacute kapitoly knihy Genesis Přesah tohoto označeniacute lze vniacutemat už v sedmeacutem verši ve
zmiacutence ať vaacutes nikdo nesvaacutediacute Druhaacute polovina verše se soustřediacute na osobu a činy Syna Božiacuteho Jan
použiacutevaacute různeacute tituly aby zdůraznil některeacute skutečnosti Akcentuje božskou podstatu Syna (1 J 11-3)
lidskou podstatu (1 J 17) vztah k Otci (222-24) Nyniacute poprveacute použiacutevaacute titul Syn Božiacute aby zdůraznil
jedinečneacute propojeniacute Syna a Otce (38 415 5510121320) Pro aktivitu Syna Božiacuteho Jan voliacute minulyacute
70 Nigel Turner Grammatical Insights into the Greek New Testament (Edinburgh T amp T Clark 1965) 151
39
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
čas (byl ukaacutezaacuten zjeven ndash obdobiacute jeho pozemskeacute služby) Důsledek Jeho služby zrušeniacute činů Ďaacutebla se
odkazuje na paacutetyacute verš ndash zjevil se aby odstranil naše hřiacutechy (1 J 35) Nicmeacuteně vyacuteraz činy Ďaacuteblovy je
použit pouze jednou Jedineacute miacutesto ktereacute použiacutevaacute podobnou terminologii je Janovo evangelium 841
39 Každyacute (kdo) zplozen z Boha hřiacutech nečiniacute že semeno Jeho v něm zůstaacutevaacute a že nemůže hřešit
(proto)že je z Boha zplozen
Tento verš je svyacutem vyjaacutedřeniacutem poměrně problematickyacute Existuje proto mnoho pohledů jak se na něj
daacute diacutevat Asi nejradikaacutelnějšiacute naacutezor je představa že křesťaneacute nehřešiacute popřiacutepadě hřešiacute maacutelo a existuje i
určitaacute skupina bdquonadkřesťanůldquo ndash těch nejortodoxnějšiacutech kteřiacute jsou dokonaliacute a nehřešiacute Dalšiacute vyacuteklad
naznačuje že rozdiacutel je mezi soustavnyacutem přebyacutevaacuteniacutem v hřiacutechu a občasnyacutem zhřešeniacutem Jan ovšem
nikde nezmiňuje rozdiacutel mezi setrvalyacutem a občasnyacutem hřešeniacutem71 Asi nejpravděpodobnějšiacute řešeniacute je už
čaacutestečně zmiacuteněno v komentaacuteř k šesteacutemu verši Je možneacute že mluviacute o různyacutech kategoriiacutech posluchačů a
jejich hřiacutechu ndash o nespravedlnosti nepravosti a o bezzaacutekonosti sveacutevoli Ta prvniacute se tyacutekaacute předevšiacutem
křesťanů Bezzaacutekonost ať už jiacute byla myšlena moraacutelniacute ignorace netečnost či nějakeacute specifickeacute činy
Jan opakovaně přisuzuje jeden hřiacutech ndash nedostatek laacutesky (27-1115-17 31011-18) Laacuteska ke ktereacute
Jan vybiacuteziacute ale neniacute klasickaacute lidskaacute laacuteska ať už bratrskaacute intimniacute přaacutetelskaacute rodičovskaacute či jakaacutekoliv jinaacute
Vybiacuteziacute z laacutesce ἀγαπη kteraacute v Janově chaacutepaacuteniacute naacuteležiacute Bohu a jen a pouze skrze společenstviacute s Niacutem ji lze
ziacuteskat (1 J 47-12) Nedostatek laacutesky se tedy uacutezce pojiacute s postojem k Bohu (J 1334-35) Proto Jan
deklaruje že kdo miluje svět Božiacute laacuteska v něm neniacute (1 J 215-16) Naproti tomu zde Bůh zůstaacutevaacute
v člověku skrze jeho semeno siacutemě Vzhledem k motivu zplozeniacute respektive zrozeniacute na začaacutetku i na
konci verše lze usuzovat že siacutemě představuje otcovskyacute vztah Boha k člověku Jeho přebyacutevaacuteniacute
v člověku pak působiacute jako zdroj laacutesky jak k Bohu tak bližniacutemu Pokud budeme sledovat linii Janem
vytyacutekaneacuteho hřiacutechu jak je zmiacuteněno vyacuteše tedy nedostatku laacutesky kteraacute prameniacute z Božiacute přiacutetomnosti a
projevuje se laacuteskou k Bohu i lidem pak je přirozeneacute že v těsneacutem kontaktu a rodičovskeacutem vztahu
s Otcem laacuteska nezmiziacute V přiacutepadě odloučeniacute od Boha se člověk přidaacutevaacute do druheacute skupiny ndash Janovyacutech
odpůrců kteřiacute naopak hřiacutech činiacute
310 V tom zřejmeacute jsou děti Božiacute a děti Ďaacuteblovi Každyacute (kdo) nečiniacute spravedlnost neniacute z Boha a každyacute
(kdo) nemiluje bratra sveacuteho
Verš začiacutenaacute sousloviacutem v tom Neniacute zcela jasneacute zda se toto slovniacute spojeniacute vztahuje k předchaacutezejiacuteciacutemu
textu nebo k naacutesledujiacuteciacutemu Vzhledem k nepřiacutetomnosti dalšiacutech spojek nebo odkazů může platit obojiacute
V tomto verši je dokonaacuteno rozděleniacute skupiny zbožnyacutech pravověrnyacutech Janovy komunity dětiacute Božiacutech a
těch kteřiacute Boha neznajiacute a jsou dětmi Ďaacutebla Vrcholnyacutem sděleniacutem je laacuteska k bližniacutemu V dalšiacute čaacutesti
dopisu tato laacutetka převlaacutedaacute (1 J 311-512) a připomiacutenaacute takeacute obdobneacute teacutema čtvrteacuteho evangelia
71 Sakae Kubo ldquoI John 39 Absolute or Habitualrdquo Andrews University Seminary Studies 7 (1969) 47-56
40
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
(J 1334-35 1512 17) V naacutesledujiacuteciacutech veršiacutech pak Jan komentuje toto rozděleniacute a naacutemět laacutesky jako
poznaacutevaciacuteho znameniacute přiacuteklady z praktickeacuteho života
43 Janovo pojetiacute dokonalosti
Jan použiacutevaacute klasickeacute termiacuteny jakeacute použiacutevaacute napřiacuteklad apoštol Pavel ndash hřiacutech bezzaacutekonost přikaacutezaacuteniacute Ke
každeacutemu z těchto termiacutenů ale přistupuje svyacutem specifickyacutem způsobem Svou vyacutepověď Jan postupně
vyhrocuje a radikalizuje až do plneacuteho kontrastu bdquohřešiacute ndash nehřešiacuteldquo Praacutevě tato extreacutemniacute poloha
vyvolaacutevaacute v současneacutem čtenaacuteři nejviacutece otaacutezek Co tiacutem chtěl Jan řiacuteci Existuje nějakaacute skupina křesťanů
kteraacute nehřešiacute A pokud ano jak je to možneacute a proč tomu tak je Pro vytvořeniacute nějakeacuteho zaacutevěru je
nejprve potřeba vysvětlit jednotliveacute pojmy
Slovo přikaacutezaacuteniacute (ἐντολὴ) je popisovaacuteno v souladu s Janovskou teologiiacute Jeho vyacuteznam je naznačen
v Janově evangeliu J 1334-35 15 (1 J 17-10 223-24 323 51-5) abyste se navzaacutejem milovali jako
jsem jaacute miloval vaacutes Podobnyacute způsob argumentace Jan použiacutevaacute v tomto listu často Ježiacuteš Kristus je
daacutevaacuten jako přiacuteklad a jeho počiacutenaacuteniacute je důvodem proč by Ho měli věřiacuteciacute naacutesledovat ndash aby byli jako On
aby mu byli podobni (1 J 229 327 410-11) A praacutevě laacuteska je zde kliacutečovyacutem pojmem Jan nežaacutedaacute nic
menšiacuteho než laacutesku agapeacute Pokud čteme Janovy spisy zjistiacuteme že agapeacute je natolik odlišnaacute od lidskeacute
laacutesky že jiacute neniacute schopen Jejiacute nesobeckost hloubka vytrvalost a moc v sobě nesou Božskeacute atributy
takže Jan nakonec ztotožniacute Boha s touto laacuteskou (1 J 416) Je proto pochopitelneacute že od Boha laacuteska
vyvěraacute je jejiacutem zdrojem i ciacutelem (1 J 47) Propůjčuje ji člověku a jestliže se součaacutestiacute člověka staacutevaacute
laacuteska pak se součaacutestiacute člověka staacutevaacute Bůh a člověk součaacutestiacute Boha jak popisuje autor přebyacutevaacuteniacute v Boha
v člověku a člověka v Bohu (1 J 416) Praktickeacute vyjaacutedřeniacute laacutesky člověka ke sveacutemu bližniacutemu a člověka
k Bohu je určityacutem barometrem zdraveacuteho vztahu s Bohem Ve chviacuteli kdy kteraacutekoliv z těchto rovin
přestaacutevaacute fungovat člověk se odděluje od Boha a staacutevaacute se jeho oponentem (1 J 215-16 317)
Termiacuten hřiacutech je pro Jana do určiteacute miacutery obecnyacute pojem Ve sveacutem listu pro něj použiacutevaacute tři termiacuteny
ἁμαρτία ἀνομία a ἀδικία Tiacutem nejobecnějšiacute a nejhojněji použiacutevanyacutem je slovo ἁμαρτία Tento pojem v
sobě může přinejmenšiacutem dva silneacute pohledy Prvniacute důraz může byacutet kladen na čin jako takovyacute a jeho
faktickeacute či moraacutelniacute hodnoceniacute jako špatneacute Druhyacute pohled může vyzdvihovat aspekt zodpovědnosti
člověka za sveacute činy kteryacute se pojiacute s vědomiacutem viny Jan využiacutevaacute oba přiacutestupy Text 1 J 15-22 pracuje
s pocitem viny s vyznaacuteniacutem a hřiacutechů a jejich odpuštěniacutem Naopak text 1 J 34-10 zdůrazňuje hodnoceniacute
hřiacutechu jako takoveacuteho ktereacute staviacute jeho nositele do opozice k Bohu Oba zmiacuteněneacute texty ale využiacutevajiacute i
dalšiacute termiacuteny
41
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Než vysvětliacuteme dalšiacute dva pojmy je potřeba udělat kraacutetkou vsuvku abychom vysvětlili proč daneacute
termiacuteny vysvětlujeme způsobem kteryacute bude prezentovaacuten Každyacute ze zmiacuteněnyacutech textů (1 J 15-22 a
34-10) promlouvaacute k jineacute skupině lidiacute Velmi zřejmeacute je toto rozděleniacute ve verši 31 jak už bylo řečeno
v předchoziacute kapitole Nejprve Jan oslovuje naacutes a odhaluje naacutem že jsme Božiacutemi dětmi ndash ne jen
jmeacutenem ale i ve skutečnosti Zaacuteroveň označuje druhou skupinu ze ktereacute jsme se automaticky vydělili
ndash svět tedy ti kteřiacute neznajiacute ani Jej ani naacutes Toto kontrastniacute rozděleniacute je pro Jana poměrně typickeacute72
Obdobneacute rozděleniacute nalezneme i ve čtvrteacutem evangeliu (J 1518-19 nebo J 176-15)
Zejmeacutena patnaacutectaacute kapitola Janova evangelia zdaacute se byacutet kliacutečovou pro tento pohled a nachaacuteziacute se v niacute
naacutepadně mnoho paralel k 1 Janově Dochaacuteziacute v niacute k rozděleniacute lidiacute na pravověrneacute bdquovyldquo a bdquoonildquo Zatiacutem co
bdquovyldquo je prezentovaacuteno Ježiacutešovyacutemi přaacuteteli (paralela k dětem Božiacutem) ndash kteřiacute ponesou hojneacute ovoce
(J 1516 ndash podobnost s 1 J 32) naplňujiacute přikaacutezaacuteniacute - aby se navzaacutejem milovali a položiacute život za sveacute
přaacutetele (J 1512-13 1 J 31623 47-12 51-5) majiacute Zastaacutence (J 1526-27 1 J 21-2) Naproti tomu
skupina bdquoonildquo je ztotožněna se světem kteryacute je i vaacutes nenaacutevidiacute (J 1518-1921 1 J 215-17 33)
pokračujiacute v hřiacutechu pro kteryacute nemajiacute omluvu (J 1522-25 1 J 34-10)
Přiacutestup kteryacute jsme zvolili pro vyklaacutedaacuteniacute textu nabiacuteziacute vysvětleniacute problematickyacutech pasaacutežiacute praacutevě skrze
kontrast obou skupin Pracuje takeacute s aspekty hřiacutechu jako jsou zodpovědnost a vina ale i věcneacute či
moraacutelniacute hodnoceniacute daneacuteho jevu
Druhyacutem pojmem kteryacute označuje hřiacutech je bezzaacutekonost sveacutevole (ἀνομία) Budeme-li sledovat lini
kontrastniacutech skupin kterou jsme nastolili v předchoziacutech odstavciacutech zdaacute se že podle Jana vztah daneacute
skupiny lidiacute k Synu a Otci uacutezce souvisiacute s jejich vztahem k hřiacutechu a vyacuterazně se zde hodnotiacute kvalitativniacute
podstata skutečnosti Danaacute vztahovaacute provaacutezanost se vyacuterazně prezentuje v jejich životě (1 J 311-18)
Prvniacute vyacuteskyt se objevuje ve verši 34 V tomto pohledu pak označeniacute ἀνομία funguje jako určiteacute
koacutedoveacute slovo označujiacuteciacute bdquosvětldquo (o ktereacutem se mluviacute v předchoziacutem verši) popřiacutepadě některyacute stupeň
tohoto vygradovaneacuteho pojmu Proto Jan může v raacutemci ostře vyhroceneacute polemickeacute čaacutesti (35-10)
snadno tvrdit že žaacutednyacute kdo v Něm zůstaacutevaacute nehřešiacute respektive kdo je zrozen z Boha nehřešiacute ani
hřešit nemůže Pokud je totiž hřiacutech ve smyslu bezzaacutekonosti a sveacutevole odrazem ztraacutety vztahu se Synem
či Otcem z definice se jej nemůže dopouštět někdo kdo stojiacute na opačneacute straně spektra ndash čili
v důvěrneacutem vztahu se Synem a Otcem
Třetiacutem označeniacutem pro hřiacutech je nespravedlnost nepravost (ἀδικία) Tento termiacuten se vyskytuje na
dvou miacutestech v Janově epištole (1 J 19 a 517) Podobně jako ἀνομία je možneacute považovat za hřiacutech
bdquosvětaldquo (nebo některeacuteho z dalšiacutech vyacuterazů ktereacute Jan použiacutevaacute pro sveacute oponenty) lze i slovo ἀδικία
vniacutemat jako koacutedoveacute označeniacute hřiacutechu Božiacutech dětiacute Skupina kterou Jan ve verši 19 oslovuje jasně hřešiacute
72 Julian Price Love The First Second and Third Letters of John the Letter of Jude the Revelation of John (Richmond VA 1960) pp 20-21
42
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
předchoziacute (i naacutesledujiacuteciacute) verš dokonce zmiňuje že každyacute kdo tvrdiacute opak lže Je zde dobře zřejmyacute již
zmiňovanyacute koncept zodpovědnosti uvědoměniacute si viny a vyznaacuteniacute hřiacutechů Z kontextu verše 517 lze
rovněž usuzovat že Jan hovořiacute ke skupině věrnyacutech Zmiňuje že každaacute ἀδικία je hřiacutech
Oba koncepty jsou ztotožněny s hřiacutechem ἁμαρτία (1 J 34 a 517) Zatiacutemco pojetiacute ἀνομία označuje
děti Ďaacutebla a vyjadřuje odcizeniacute popřiacutepadě odmiacutetnutiacute Syna a Otce druheacute pojetiacute ἀδικία je spojeno
s Božiacutemi dětmi a odkazuje se na chybujiacuteciacute nedokonalou a věrnost Bohu Je obtiacutežneacute ne-li nemožneacute
vytvořit na zaacutekladě prvniacute Janovy epištoly komplexniacute uceleneacute a všeobecneacute učeniacute o hřiacutechu respektive
dokonalosti Jan hovořiacute do určiteacute situace k určiteacutemu okruhu posluchačů Proto i koncept hřiacutechu
stejně jako koncept bezhřiacutešnosti respektive dokonalosti je specifickyacute a nelze aplikovat univerzaacutelně
Lze ale dedukovat že bezhřiacutešnost jako takovou Jan vylučuje neboť takoveacute prohlaacutešeniacute by znamenalo
lež To čemu ale Jan daacutevaacute velmi vysokou důležitost je vztah k Synu a Otci Podle něj totiž jsme nebo
nejsme naplněni jeho laacuteskou Podle něj můžeme naplňovat Jeho přikaacutezaacuteniacute a podle něj ziacuteskaacutevaacuteme svou
identitu jako děti Božiacute nebo jako děti Ďaacutebla Dostaacutevaacuteme tak možnost vyhnout se hřiacutechu ndash odmiacutetnutiacute
Boha a jeho laacutesky což se projeviacute i v našem praktickeacutem životě Naopak ziacuteskaacutevaacuteme Zastaacutence skrze nějž
jsou očištěny i ty hřiacutechy ktereacute ve sveacute nedostatečnosti spaacutechaacuteme a je naacutem darovaacuten věčnyacute život Nyniacute
jsme děti Božiacute a ještě se neukaacutezalo co budeme Viacuteme však že až se zjeviacute budeme mu podobni
protože ho uvidiacuteme takoveacuteho jakyacute je
43
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
5 Diskuze a zaacutevěr
Prvniacute ciacuterkev se už v prvniacutem stoletiacute musela potyacutekat s různyacutemi vnějšiacutemi vlivy a herezemi ktereacute se snažily
dostat do učeniacute ciacuterkve změnit jej nebo ovlivnit jeho důrazy Autorem prvniacute Janovy epištoly je
s největšiacute pravděpodobnostiacute apoštol Jan kteryacute se snažiacute z pozice jednoho z posledniacutech žijiacuteciacutech
učedniacuteků kteřiacute se osobně setkali s Ježiacutešem Kristem ciacuterkev od těchto vlivů braacutenit Je proto možneacute
vniacutemat určiteacute napětiacute a typicky silneacute Janovskeacute vyacuteroky jsou zde vyhroceny do krajnosti
Jan ve sveacutem listu využiacutevaacute poměrně velkeacute množstviacute různyacutech řečnickyacutech technik přechodů a
paralelismů Struktura se tak staacutevaacute poměrně nepřehlednou a myšlenky do sebe splyacutevajiacute Proto byl
proveden pokus odhalit alespoň některeacute prvky struktury tak aby mohla byacutet vytvořena přehlednaacute
osnova Ukaacutezalo se že může byacutet čten v chiastickeacutem uspořaacutedaacuteniacute v jehož centru se objevilo
nejradikaacutelnějšiacute rozděleniacute skupin Janovy komunity na děti Božiacute a děti Ďaacutebla
Jan se ve sveacute prvniacute epištole vymezuje vůči určityacutem proudům ktereacute se dostaly do ciacuterkve Dokonalost
spatřovaly v tajneacutem věděniacute odpoutaacuteniacute se od těla a všeho materiaacutelniacuteho či v popřeniacute moraacutelniacute
odpovědnosti za sveacute činy Apoštol Jan postupně bořiacute všechny tyto naacutezory Ukazuje věděniacute ktereacute je
všem znaacutemeacute již od počaacutetku ukazuje že zlo neniacute zakořeněno v materiaacutelniacute formě ale že souvisiacute
s existujiacuteciacutem nebo neexistujiacuteciacutem vztahem k Bohu A konečně žaacutednaacute z těchto skutečnostiacute se
neodehraacutevaacute pouze v rovině teorie Naopak rozhodnutiacute a činy v konkreacutetniacutech situaciacutech lidskeacuteho života
prezentujiacute stav člověka podstatu jeho laacutesky a identitu osobnosti vůbec Jan zejmeacutena ukazuje co
dokonalost neniacute Pokud bychom ale měli z prvniacute Janovy epištoly řiacuteci jak chaacutepe dokonalost nejspiacuteše
by Jan naznačoval důvěrnyacute laacuteskyplnyacute vztah s Bohem jako našiacutem Otcem kteryacute je zdrojem laacutesky
ἀγάπη Člověk ji přijiacutemaacute věnuje Bohu a bližniacutem
Jan ve sveacute epištole nevysvětluje zcela probleacutem hřiacutechu a dogmatickaacute zpraacuteva by ani zdaleka nebyla
uacuteplnaacute Pro plnějšiacute pochopeniacute jeho pohledu jsme hledali souvislosti s ostatniacutemi Janovyacutemi spisi
zejmeacutena s jeho evangeliem Autor rozlišuje dva konkreacutetniacute a jeden univerzaacutelniacute pojem slova hřiacutech
Každyacute z těchto konceptů (ἀνομία a ἀδικία) přisuzuje jineacute skupině lidiacute Ve sveacute řeči je staviacute do kontrastu
jako děti Božiacute a děti Ďaacuteblovy Vysvětleniacute myšlenky bezhřiacutešnosti je nutneacute chaacutepat praacutevě v tomto
kontextu Hřiacutech ἀνομία je definovaacuten odcizeniacutem se Bohu odmiacutetnutiacutem Jeho laacutesky což se manifestuje
takeacute v praktickeacutem životě nedostatkem laacutesky k bližniacutem Skupina činiacuteciacute hřiacutech ἀνομία je zvaacutena světem
dětmi Ďaacutebla Naopak děti Božiacute tento hřiacutech nepaacutechajiacute dokonce ani z definice nemohou protože jsou
v těsneacutem důvěrneacutem kontaktu s Bohem Jan je ale dalek toho řiacuteci že jsou dokonaliacute I tato skupina
hřešiacute hřiacutechem ἀδικία Rozdiacutel je patrnyacute v praktickeacutem životě ndash hřiacutech vyznaacutevajiacute a jsou od něj očištěni
k bratřiacutem i Bohu se chovajiacute laacuteskyplně
44
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45
Tato praacutece nemohla a ani neměla ambice odpovědět na veškereacute otaacutezky ktereacute Janova epištola klade
Mnoho z nich zůstalo nezodpovězeno Napřiacuteklad jak lze chaacutepat hřiacutech kteryacute je a kteryacute neniacute ke smrti
Jakyacutem způsobem Jan vniacutemaacute ospravedlněniacute a očištěniacute od hřiacutechů Jak konkreacutetně poznat pravdu Co vše
Jan řiacutekaacute o věčneacutem životě o praveacutem a falešneacutem o christologii jakeacute eschatologickeacute důrazy klade a
mnoho dalšiacutech otaacutezek
45