© Foto: Pavel Bigoš

© foto

: Pavol Big

oš,

publisher:

Pro

fashio

n.c

z

V roce 2010 se můžete těšit na řadu jak tradičních, tak i nových projektů, vlastní fotoprodukce, proměny pro každý měsíc, interview z oblastí jako jsou móda, business, umění, hudba a další. Časopis Profashion bude obohacen především o videoprodukce a z těch Vám přinášíme malou ochutnávku:

Reality show (text & video projekt) – na internetu najdete mnoho projektů a videí s tématikou různých cvičení, my Vám budeme přinášet po celý rok seriál 3 dobrovolníků, kteří podstoupí roční očistu ve fitness a wellness centru ZONE4YOU a Vy na nich můžete v průběhu roku sledovat změny a to jak po stránce vzhledu, tak fyzické kondice. Předpokládaný termín spuštění - duben 2010.

Život v reklamě (text & video projekt) – naši dopisovatelé se stanou na několik dnů součástí teamu reklamních agentur jako kreativci, grafici či obchodníci – uspějí ve světě žraloků? Předpokládaný termín spuštění - březen 2010.

Na naši výzvu stát se partnerem projektů reagovala jako první firma Canon CZ s.r.o, která naší redakci dodala potřebnou videotechniku. Děkujeme a těšíme se na další partnery, které Vám budeme postupně představovat.Můžete se také i nadále těšit na textové i video reportáže z originální produkce focení na obálky i do časopisu Profashion.cz. Za všechny bych si dovolil prozradit zatím největší a nejsložitější produkci, kterou připravujeme na březnovou obálku Profashion.cz, kdy se na obálce představí Taťána Kuchařová. Fotografem obálky pak bude francouzský fotograf Cedric Danonville. Těšíme se na projekty tvořené s Vámi a pro Vás!

Zážitková gastronomie (text & video projekt) – poznejte umění nejlepších českých kuchařů a uvařte si s námi to, co by Vás ani ve snu nenapadlo. Předpokládaný termín spuštění - duben 2010.

Staň se hvězdou (text & video projekt) – skočte rovnýma nohama do světa showbusinessu. Talentovaní jedinci budou s pomocí známých osobností razit cestu v showbusinessu. Mají na to prorazit? Mají dostatek talentu a odhodlání? Sledujte tuhle časově omezenou cestu půl roku, jestli zvládnou stanovené cíle a uspějí! Předpokládaný termín spuštění - duben 2010.

Partner videoprojektů

gratulacemi. Poselstvo se však na španělském dvoře

setkalo s poněkud chladným přijetím. Proč, to je

snadné si domyslet...

C. Nostradamus také předpověděl Karlu IX. v době,

kdy mu bylo 14 let, že si vezme Elizabethu Anglickou ,

známou jako Královnu Pannu, což vskutku Kateřinu

šokovalo a samozřejmě se to nenaplnilo.

3. Cituji knihu Davida Ovasona "Nostradamus Přijde

konec světa ?", vydanou v roce 1999 Knižním klubem.

"Pěkný příklad tohoto utajovaného vyjadřování

můžeme vidět v oné části dopisu Rosenbergovi ( jeho

klientovi ), citované v úvodu této kapitoly. Když si ji

přečteme, musíme si nutně pomyslet, že

Nostradamus si liboval v záměrné a samoúčelné

nesrozumitelnosti. Jestliže to je ukázka, co mohl

napsat laikovi, pak nás sotva překvapí, že si někteří

klienti ( včetně Rosenberga ) stěžovali, že nerozumí

zcela jeho písemným výkladům horoskopu, jehož

sestavením ho pověřili"........"Není jasné, jestli si

Nostradamus dělal z klienta legraci nebo byl

sarkastický, nebo ho balamutil, či si jen prostě liboval

v nesrozumitelném vyjadřování zasvěcenců, které se

mu stalo druhou přirozeností."

Nostradamus jako prorok

Mnozí badatelé nad Nostradamovým dílem, když

slyšeli nebo četli oprávněnou kritiku jeho skutečného

astrologického díla, řekli, že je nutné oddělit jeho

původní astrologickou praxi od díla prorockého a tedy

zejména od již zmiňovaných Centurií, které byly

údajně sepsány za božské inspirace ve vyšším stavu

vědomí. Přičemž odkazovali zejména na jeho přesnou

předpověď smrti Jindřicha II., který zahynul při

rytířském turnaji. Tady však poněkud ironicky

poznamenává ve výše citované knize Rudy Cambier,

že to byl tentýž Jindřich II., kterému před lety

Již v úvodu bych chtěl podotknout, že si Michela de Notre

Dame zvaného Nostradamus velmi vážím jako lékaře, který

se dokázal z očí do očí podívat tak fatální chorobě jakou byl v

minulých staletích mor, jenž za sebou nechal hekatomby

mrtvol. Nechci nijak zpochybňovat jeho odvahu a

statečnost, se kterou čelil smrtícím epidemiím a zachraňoval

lidské životy. Všechna čest !

Leč jeho pověst jako "krále astrologů", jak jej nazývají

některá média, je značně přehnaná. Podle mého názoru byl

spíše průměrným astrologem a přikláním se k tomu, že jeho

slavné Centurie, ve kterých se údajně skrývá budoucnost

lidstva na celá staletí dopředu, jsou buď historickým žertem

nebo, jak dokazuje belgický filolog Rudy Cambier, není

většina těchto textů vůbec z jeho hlavy a převzal je od

někoho jiného.

Když jsem před více než dvaceti lety s astrologií začínal a

setkal jsem se se jménem Nostradamovým a četl jsem

odkazy na Centurie, ve kterých údajně dokázal předpovědět

s neuvěřitelnou přesností zabití slavných králů, jejich

nástup k moci, začátky světových válek, Hitlera, Černobyl a

další věci, byl jsem vskutku užaslý z toho, jak velký prorok

to byl. Jelikož jsem však člověk s vědeckým vzděláním a

mám velmi kritickou mysl, začal jsem časem o "jeho"

slovech postupem času pochybovat. Tyto texty jsou totiž tak

složité a amorfní, doslova prošpikované různými jinotaji a

zvláštními výrazy, že se z nich dá "uplácat" téměř cokoliv.

Díky tomu byla tato "proroctví" s takovou oblibou

zneužívána mocnými tohoto světa, kteří v nich nacházeli to,

co "se jim hodilo do krámu". Nostradamus jako astrolog

V Nostradamově době byl lékař neznalý astrologie

považován za nedouka, takže lze oprávněně předpokládat,

že studoval astrologii důkladně a když se mu podařilo

několik "tref do černého" u vlivných šlechticů, tak dostal od

nich takové nabídky, které nemohl odmítnout a věnoval se

pak spíše astrologii než medicíně. Psal různé astrologické

almanachy, velmi oblíbené ve své době, ve kterých rozváděl

své úvahy, na základě astrologických technik, co čeká

Francii a svět. Stejně jako dnešní astrologové se někdy

"trefil" a někdy také ne. Žádné zázraky se nekonaly. Jeho

opravdu autentické astrologické předpovědi byly mnohdy

"zcela mimo mísu" !

Uvedu konkrétní příklady.

1. Cituji knihu Kurta Allgeiera "Velká Nostradamova

proroctví" vydanou Knižním klubem v roce 1993.

"V některých horoskopech se dopustil i trapných omylů, jak

dokazuje dokument, uchovaný ve stockholmském archivu.

Pozdějšímu císaři Rudolfu II. předpověděl v roce 1564, že se

dvakrát ožení a nástupcem bude jeho syn. Rudolf však

zůstal svobodný a neměl žádné děti. ( Pozn. R.S.

pravděpodobně měl levobočky ). Žezlo převzal jeho bratr

Matyáš. "

2. Cituji knihu Rudy Cambiera " Nostradamus and the Lost

Templar Legacy" vydanou v roce 2002 Adventures Unlimited

Press Frontier Publishing.

A. Kateřina Medičejská se zmiňuje v jednom ze svých

dopisů, že Nostradamus předpovídal jejímu synovi Karlovi

IX. hodně dobrých věcí, úspěšný a více než 90 let trvající

život. Ve skutečnosti se však Karel IX. dožil pouze 24 let ! B.

Nostradamus Kateřině Medičejské pyšně ohlásil, že

její dcera královna španělská otěhotněla a tak

Kateřina neváhala a vyslala poselstvo k dceři s

Nostradamus předpovídal dlouhý a úspěšný život...

Centurie obsahují stovky čtyřverší, ve kterých je

možné poté, když se něco významného stane, nalézt

náznaky těchto dějů. Bohužel však dosud nikdo nic

neodhalil dopředu ( alespoň pokud mi je známo )...

Podle názoru belgického filologa Rudy Cambiera navíc

tzv. Centurie nejsou dílem Nostradamovým, nýbrž

p ř ed s t aveného C i s t e r c i á c kého opa t s t v í

Cambronského Yves de Lessinese ! Toto dílo bylo

podle Cambierova odhadu sepsáno v letech 1323 až

1328, tedy o více než dvě století dříve než se dosud

uvažovalo. Po velmi důkladném filologickém rozboru

"Centurií" a starých Cambronských rukopisů došel

Cambier k jednoznačnému závěru, že se jedná

vskutku o mnohem starší dílo Yves de Lessinese. Ve

své knize Nostradamus and the Lost Templar Legacy

píše, že Nostradamus po smrti svých dětí opustil

rodný kraj a putoval Francií. Zastavoval se v různých

klášterech a dalších střediscích vzdělanosti, kde

hledal inspiraci pro další život. Došel až do Cambronu,

kde jej oslovil starý Lessinesův rukopis a ten si pak

odnesl sebou na další pouť. Dle Cambiera tento

rukopis zašifrovaně popisuje odkaz Templářského

řádu a nikoliv nějaká proroctví budoucích dějů !

Nostradamus se narodil 14.12.1503 v St. Rémy de

Provence údajně okolo poledne ( podle poznámky a

odhadu jeho přítele Chavignyho ). Pro tento čas

vychází ascendent na počátku znamení Berana, což

podle mého soudu dobře nevystihuje fakta známá o

jeho vzhledu a projevu. Lidé s vycházejícím znamením

Berana bývají obvykle energičtí a vehementně

argumentující, zatímco Nostradamus zachovával vždy

klid a nereagoval unáhleně. I když vládce Berana Mars

stojí v klidnějším znamení Raka v blízkosti Saturnově,

stejně by se Beran na ascendentu projevoval tu a tam

neklidným způsobem. Podle mého odhadu se narodil

okolo čtvrté hodiny ranní místního času, takže

ascendent pak padá do znamení Štíra a Neptun se

ocitá na hrotu třetího domu, a to by daleko lépe

odpovídalo tomu, co o něm víme! Že působil klidně,

vyrovnaně a nerad se svěřoval, koneckonců

nezanechal po sobě ani svůj horoskop, což je

typickým projevem tajuplného Štíra ! Tyto tendence

potvrzuje i jeho záliba v skrytých věcech a v

tajuplných formulacích svých názorů. Proto se také

nelze divit tomu, že byl uchvácen mysteriózním

rukopisem, který zřejmě nalezl v Cambronském

klášteře...

Při pohledu na jeho horoskop pak vidíme člověka

mimořádně vytrvalého, houževnatého, obdařeného

pevnou vůlí a schopného s extrémní důkladností

dotahovat věci do konce, kterému přitom - díky

velkému vodnímu trigonu nechybí citlivost a

obětavost. Přeji mu věčnou slávu za jeho lékařské a

vědecké výkony, jako astrolog se také snažil a pokud

pracoval klasickými postupy, dosahoval slušných

výsledků. Jakmile se však nechal vtlačit svými živiteli

do role, kdy jim měl věštit konkrétní věci, pak selhal

podobně jako dosti často selhávají dnešní "věštci",

když se pokouší stanovit přesnou délku života, počet

dětí, manželek nebo šťastná čísla v loterii...

Nostradamův horoskop

Závěrem bych chtěl poznamenat, že Cambierovy

důkazy na mne působí dosti přesvědčivě, i když se dá

namítnout, že Nostradamus psal svá "proroctví" v

jiném stavu vědomí a tudíž jiným stylem než obvykle.

Nicméně v nitru se tak na 70 procent přikláním k

názoru, že na svých cestách studoval, co se dalo a

hledal inspiraci pro svůj další život. Nelze proto

vyloučit, že použil rukopisu Yves de Lessinese a doplnil

do něj některé své odhady budoucnosti ve formě

čtyřverší, aby jeho text splynul s původním

rukopisem...

Bohužel většina lidí nechápe, že budoucnost v tuto

chvíli není stoprocentně hotova a že my ji svými

myšlenkami a zejména činy spolu utváříme, přičemž

každý z nás má k dispozici určitou míru svobodné vůle.

Skutečnost je podle mého názoru ve své podstatě

velmi jednoduchá - je tu Bůh náš stvořitel, my jsme

jeho součástí a abychom se s ním mohli zase spojit a

znovu se nezrozovat do nedokonalých těl, pak

musíme dodržovat základní zákony a očistit se od

nánosu nezdravého egoismu. K tomuto účelu nám dal

Bůh k dispozici vznešené učitele - Slunce, Lunu a

planety, kteří naše duše vystaví určitým zkouškám a

jakmile je všechny s úspěchem složíme, pak nám již

nebude nic bránit k vstupu do nirvány...

Bádání nad "Nostradamovými proroctvími" mi

připadají asi tak účelná, jako dotazy raněného člověka

ve známé buddhistické průpovídce, kterou parafrázuji

následně. Jde člověk krajem a narazí na jedince

zasaženého šípem. Poutník, jakmile spatří raněného,

se mu ihned pokouší pomoci, ale ten střelený zrozenec

zakřičí : " Zadrž ! Z jakého dřeva je vyroben onen šíp ?,

Jak je dlouhý ?, Jaké je barvy ? Kolik let je

lukostřelcově babičce?" Apod. Čili jinými slovy

zkoumá nepodstatné věci a přitom mu uniká šance

někam dojít a oddaluje nirvánu ! Totéž v různých

obměnách ovšem děláme s velkou chutí téměř všichni

a tak se nedá předpokládat, že se Nostradamův kult

rozplyne a mnohý jedinec může tak ztratit celý život

hloubáním nad "jeho" proroctvími...

KONEC

Autor článku: Richard Stříbrnýhttp: www.stribrny.cz

Interview

© foto

: Pavol Big

oš,

publisher:

Pro

fashio

n.c

z

Proč první předpremiéra a předpremiéra,

jako tomu bylo v případě Netopýra?

Jak to vlastně budete dělat, když teď už

nebudte v Brně? Pracovně Vás bude vázat

Praha. Kdo je asistentem režie, Vaše pravá

ruka?

Asi v polovině děje se odehrává ples.

Najednou přišel obrovský hudební kontrast a

hraje se Frank Sinatra. Kde se tam vzal a

proč?

Je to taková rutina, která se dnes už celkem běžně

praktikuje. Poprvé jsem o tomto slyšel ve spojitosti se

starými hollywoodskými filmy. Když se dělaly

například komedie, ustříhala se nejdřív první verze,

týden se promítala někde v okresním městě a tím se

zjistilo, jak diváci reagují. Potom byl film odnesen

znovu do střižny a přestříhán k finální podobě. I v

divadle se to takhle dělává a smysl takových

předpremiér je v tom, že se vyzkouší různé věci před

publikem a posléze se uvedou do ideální podoby.

S tím si lámu hlavu od první předpremiéry. Částečně

zasvěcený člověk, v kultuře se pohybující jako jste Vy,

očekává, že bych takového člověka měl mít. Já

samozřejmě v Brně asistenta režie mám. Není to

ovšem ten typ stabilního spolupracovníka, jako mívají

velcí světoví režiséři, kteří své asistenty vysílají, aby

za ně absolvovali téměř celý zkušební proces. Oni

sami se objeví pouze na úvodní explikaci a pak dorazí

až na hlavní zkoušky. To je určitě velmi pohodlné, ale

mě by to asi nebavilo. Vlastně ne, za ty prachy bych

nudu tohoto druhu nějak překousl! Ale abych se vrátil

k Vaší otázce. Udělám to tak, že vypracuji podrobný

text, obsahující všechny změny, korektury a

připomínky a předám jej mému asistentovi. Jaromír

Brych je totiž zkušený divadelník a myslím, že si s tím

poradí.

V rámci plesu ve 2. dějství Netopýra bývá zvykem, že

se vkládá ještě nějaký kousek navíc, nějaké

extempore. Viděl jsem třeba Londýnskou inscenaci,

tedy na DVD, kterou dirigoval Placido Domingo. Do

programu vstupují dvě anglické komediální zpěvačky

s piánem a předvedou tam svoje číslo. Lidi se baví a k

mému velkému překvapení předvedou další dva

kousky. Říkal jsem si, že to je docela hodně, ale pak

přišel skutečný šok - Dr. Falke uvede dalšího hosta

plesu a vstupuje Charles Aznavour ve smokingu a

Placido Domingo ho doprovází v jakémsi

francouzském chansonu. A teprve pak se zase vrací k

Netopýrovi. Takže tohleto se běžně dělává. A já si

říkal, že by mě něco takového taky bavilo. Pak jsem si

uvědomil, kolik lidí ze souboru umí na něco hrát, a tak

se zrodil nápad, o kterém už ale víc neprozradím.

V případě Netopýra se nebojím ničeho. Pro mě

Netopýr není nic závazného. S takovouto operetou lze

udělat cokoliv, hlavně když je to vkusné a lidi se baví.

Velká divadla mají své dlouho dopředu vytvářené

harmonogramy, pracovní řády, odbory. Nejvíce jsem

bojoval s tím, když jsem chtěl větší flexibilitu. Ta se

bohužel velmi těžko uvádí do praxe, když zaměstnan-

Nebál jste se, že když diváky tímto způsobem

jakoby vytrhnete z klasiky, zda to zpracují?

Jaké byly vaše nejtěžší okamžiky na

zkouškách?

cům jde víc než o umělecké dílo, o uhájení svých

zaměstnaneckých práv. Tahle skutečnost mě trápí,

ničí, znechucuje. Další problém byl v samotném

principu operety, kde aktér musí být nejen zpěvákem,

ale i hercem. To pro některé operní pěvce byla úplně

nová situace. Mým úkolem tedy bylo dovést zpěváky,

kteří nikdy divadlo nehráli, k přirozenému hereckému

projevu. Přiznávám, že mě to stálo strašně sil. Právě

tím, že bylo málo času a já se věnoval hlavně tomu

herectví, mi trochu unikl v závěru zkušebního procesu

pohled na celek představení. Ale to se dá ještě

dotvořit. Hlavně, že mnozí aktéři jsou ve svých rolích

moc dobří. A vše nasvědčuje tomu, že je to baví a to je

nejlepší předpoklad pro to, aby si se svými party

bravurně poradili.

Říká se tomu přirozená existence na jevišti. Uvedu

příklad situace, která se stala právě na první

předpremiéře. Nechtěně se rozbila sklenička na pódiu.

Na podlaze najednou leží střepy a samozřejmě divák v

tu chvíli kouká jen na to, kdy na ně šlápnou, kdy si

rozříznou nohu, zkrátka vnímá tu situaci naprosto

přirozeně. Ne tak nezkušený herec, který neví co s

tím, chodí opatrně okolo, dělá jako že nic. Já být na

jejich místě, normálně bych běžel pro smeták a

lopatku, pořádně bych to rozmáznul a tím z toho

udělal vtip, klauniádu, odklidil bych sklo a diváci by

byli šťastní, že se před jejich očima děje něco naprosto

autentického. Na tohle jsou herci v malých divadlech

úplně přirozeně zvyklí. Jenže operní pěvci tu

zkušenost nemají a tak hráli dál, bojí se, že se někdo

pořeže, následně přijde situace, kdy jim chybí jedna

sklenička a od tohoto jednoho okamžiku se najednou

začne vše hroutit. A to jsou věci, se kterými bych

potřeboval ještě pracovat, aby si s tím účinkující

dokázali poradit, aby se naopak radovali z toho, že jim

osud přinesl nečekanou autentickou situaci.

Přesně tak. Když hrajeme s kapelou, vyloženě se

těším, že se stane nějaká nečekaná situace,

jednoduše se něco přihodí. Protože já na to okamžitě

reaguju, začnu si s tím hrát a diváci vidí, že to je

nestrojené, jak jsme spontánní a baví se tím také,

jsou šťastní, že se před nimi nikdo nepřetvařuje, a to

je nová dimenze performance, pro mne vlastně

nejdůležitější. Ale tohle operní pěvec nezažívá, není

na to trénovaný. Když vstupuju do světa opery, beru

to na vědomí, respektuju to, ale zároveň se nehodlám

tomuhle světu přizpůsobovat. Chtěl bych jej infikovat

trochu jiným divadelním myšlením...

Je zde hodně hostů. Třeba Aleš Briscein, prvotřídní

tenorista, který zde hraje hlavní roli, je všestranný

umělec, ostřílený i z muzikálů a operet. Díky jeho

talentu, umění a vysoké profesionalitě má Netopýr

vynikající úroveň. V roli Falkeho uvidíte Svatopluka

S čím konkrétně myslíte, že zpěváci sami

nejvíce bojovali?

Tak jako to známe z Vašich vystoupení

Melody Makers?

Je v Netopýrovi obsazení pouze brněnské,

nebo zde i někdo hostuje?

Sema. Dále vynikající Pavla Vykopalová, která je

momentálně v Brně v angažmá, hraje a zpívá postavu

Rosalindy. Pak uvidíte Jiřího Sulženka, Martina

Zbrožka a mnohé další výborné interprety.

Princ Orlovský je klasická „ kalhotková“ role napsaná

pro alt, vždycky ji tedy zpívaly altistky. Existují

inscenace, kde to zpívali baritonisti o oktávu níž. Já

jsem se rozhodl jít cestou klasickou. Jak to Strauss

napsal, tak jsme to zachoval.

Ale to je taky v originále i s tímto textem. Šlo o parodii

na fakt, kolik bylo ve Vídni Čechů a na to, jak se tam ty

jazyky vzájemně patlaly.

Myslím si, že divadlo takhle zatím neuvažuje.

Představení je limitované češtinou. Netopýr je ve

světě většinou hrán v originále.

Do role ruského prince Orlovského jste

obsadil ženu, jaký k tomu byl důvod?

V jedné pasáži je ohlášena typicky česká

písnička, která je následně zazpívána česko -

německy. Nebojíte se, že se snese kritika a

tato pasáž může být pro Čechy až urážející?

Vzhledem k tomu, že jste v Brně nastudoval

Netopýra také s typickým brněnským

hantecem, dá se s tímhle nastudováním

někde vůbec hostovat? Mohli by tomu lidé

rozumět a zasmát se, tak jako tomu je právě

v Brně?

Nemyslíte, že třeba zrovna pražské publikum

by neporozumělo?

A nebo naopak zapojí. Osobně jsem měla během

představení pocit, že si přejete brněnského diváka

zapojit.

Cesta myslím, byla směřovaná dobře, jen se

prolínala až drzými místy a osobně, kdybych

neznala Vaše vystoupení Melody Makers a

Váš styl humoru, bych byla trochu v

rozpacích, co jste tím chtěl říct.

Ono toho hantecu je tam jen trochu a pak, pražské

publikum by, myslím, bylo naopak nadšené, že si lidi v

Brně umí ze sebe udělat legraci. Spíš se zeptám já

Vás, co si myslíte Vy, protože po představení se názory

různily. Od těch, kteří by hantec klidně postrádali, přes

ty, kteří vyslovili obavu, že se brněnské publikum snad

i urazí, až po ty, kteří to naopak vítali.

No jasně! Extempore, která jsem vložil do textu k

tomu mají vést. Pro mě je to normální věc. Já jsem

odkojený Ypsilonskou a vždycky jsem inklinoval k

novátorským divadlům, než k divadlům klasickým. A

tak jsem si říkal, že by publikum mohlo potěšit pár

výpadků, odboček, úletů. Ale člověk si nikdy nemůže

být jist, jak na to divák bude reagovat.

Už na začátku, kdy jsem se sešel s vedením divadla a

mluvili jsme o mých představách, jsem jasně řekl:

jestli očekáváte klasickou inscenaci, tak já do toho

nejdu. To bych neuměl a ani by mě to nebavilo. Šel

jsem do toho s tím, že to udělám tak, jak si myslím, že by to mohlo oslovit mladé publikum. Zde musím vyzdvihnout, že mi divadlo vyšlo vstříc, když jsem si přál, aby Ondřej Suchý napsal nové zpěvní texty. To považuji za jednoznačně nejúspěšnější tah.

Kostýmní výtvarnice se jmenuje Kateřina Štefková. Je to mladá dáma, která pracuje už dlouhá léta v pražském divadle Na zábradlí. Kateřina přichází také spíš ze světa avantgardního divadla. Z kostýmů jsem nadšený, protože přesně asociují dobu a při tom mají ironickou nadsázku.

Pavla Vykopalová, která je skutečně skvělá umělkyně a se kterou pracuji už na čtvrté inscenaci, viděla před několika týdny poprvé můj koncert. Když odcházela, řekla mi, že teprve teď pochopila, o čem přesně na těch zkouškách mluvím a jak to myslím. Takže budou-li někteří na rozpacích, nedá se nic dělat. Prostě jsem nechtěl vytvořit tuctovou inscenaci, takovou jaká byla už před dvaceti, padesáti, sto lety. Já jsem si chtěl hrát!

Ráda bych Vám pochválila volbu kostýmů, které se opravdu povedly. Kdo je autorem?

Co byste chtěl říci divákům, kteří budou z Vašeho Netopýra v rozpacích?

Ondřej Havelka absolvoval obor „herectví“ na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (1978) a obor „operní režie“ na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1988). Po absolutoriu studia herectví působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon. Brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Úspěšná herecká tvorba mu přinesla i čtyři hlavní role ve filmech a dvě hlavní role v televizních seriálech. Po „Sametové revoluci” začal pracovat i j a k o s c é n á r i s t a a r e ž i s é r v t e l e v i z i .

Z nejdůležitějšíh filmových prací:1995 – Mezzosoprano Magdalena Kožená (TV dokument – scénář a režie)1998 – Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský (celovečerní film – scénář a režie)2008 – Magdalena, menší film o velké zpěvačce (scénář a režie)2009 – Poslední mohykán (hudební portrét Jiřího Traxlera – scénář a režie)Jako režisér vytvořil tři divadelní muzikálová představení:1988 – La Caffeteria – C. Goldoni, A. Hoffmeistrer, J. Ježek (Studio Ypsilon)1990 – Tenhleten Manhattan – M. Vačkář, na motivy povídek Woodyho Allena (Divadlo Reduta Praha)1993 – Má férová Josefína – M. Vačkář, na motivy V. Vančury (Hudební divadlo Karlín)2007 – Muži v ofsajdu – K. Poláček, M. Vačkář, O. Havelka ( M ě s t s k é d i v a d l o M l a d á B o l e s l a v )

Už od studentských let se věnuje interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako zpěvák, tanečník a stepař Originálního pražského synkopického orchestru, s nímž natočil 6 alb. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval stylizovaný hudební dokument, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 „Stříbrnou růži”. Jako scénárista, režisér a většinou i interpret vytvořil 18 hudebních klipů. Jeden z těchto klipů – Děkuji, bylo to krásné – získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako „Klip roku”. Jiný – Jingle Bells – byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin. V roce 1995 založil vlastní swingový big-band Melody Makers, se kterým v současné době vystupuje. Do dnešní doby vydal 7 CD alb a jako scénárista a režisér vytvořil tato koncertní show: Pocta Georgi Gershwinovi (1998), Jen pro ten dnešní den (1999), Příběh jazzu (2000), Vzpomínky na hvězdný prach (2001), Blues v srdci mém (2002), Sladce i žhavě (věnováno Bingu Crosbymu, 2003), Ohlasy písní zámořských (2004), Ondřej Havelka a jeho Melody Makers tentokrát zcela ROZVRKOČENÍ z písní Jaroslava Ježka a pánů V+W (2005), Opět něco starého avšak fungl nového (2007). V roce 1996 mu Akademie Czech Grammy udělila titul „Jazzman roku“.

Operní režie:2004 – Martin Smolka: Nagano, hokej v opeře (Národní divadlo Praha)2006 – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (Janáčkova opera Národního divadla Brno)2006 – Vladimír Franz: Zlatovláska (Národní divadlo Praha)2008 – Giacomo Puccini: Gianni Schicchi a Ruggero Leoncavallo: Komedianti (Janáčkova opera Národního divadlo Brno)2008 – Giacomo Puccini: La Bohème (Státní opera Praha)

komická opereta o třech dějstvích původní libreto: Richard Genée podle Henri Meilhaca a

Ludovica Halévyhočeské libreto: Ondřej Havelka ve spolupráci s Martinem

Vačkářempřebásnění zpěvních textů: Ondřej Suchý

výchozí překlad: Petr Štědroň

Záštitu nad inscenací převzalo Rakouské velvyslanectví v Praze.

Hudební nastudování Kaspar ZehnderDirigenti: Kaspar Zehnder, Ondrej Olos

Režie: Ondřej HavelkaScéna: Martin Černý

Kostýmy: Kateřina ŠtefkováSvětelný design: Arnošt JaněkChoreografie: Jana Hanušová

osoby a obsazení:Gabriel von Eisenstein: Aleš Briscein, Jaroslav Březina

Rosalinda: Pavla Vykopalová, Daniela Straková-ŠedrlováFrank: Jiří Sulženko, Jakub Tolaš

Princ Orlofsky: Veronika Hajnová, Jana WallingerováAlfréd: Petr Levíček, Richard SamekDr. Falke: Petr Císař, Svatopluk Sem

Dr. Blind: Zoltán Korda, Milan RudoleckýAdéla: Olga Jelínková, Andrea Priechodská

Ida: Petra Bodová, Alena SobolováFrosch, Ivan: Martin Zbrožek

Premiéra: 2. 1. 2010

Za Profashion bychom velmi rádi ocitovali sms, kterou obdrželi diváci v rámci premiéry Netopýra od ředitele NDB Daniela Dvořáka. Ten bohužel pro své pracovní povinnosti v zahraničí omluvil svoji účast. Citujeme

také Vám, čtenářům Profashion, slova která by se ani nadala volit lépe:

"Jsem přesvědčený, že náš Netopýr je průlomový v tom smyslu, že definitivně vyjímá operetu z muzeální vitríny v oddělení mumií a po zdařilé omlazovací kůře,

ji jako živoucí mladou krasavici posílá do centra současného divadelního dění. Děkuji všem, zejména

Ondřeji Havelkovi."

Proč právě název Vývoj ? Skrývá se pod tímto

názvem charakteristika oděvů, které tvoříte?

Pro koho tvoříte oděvy? Pro muže nebo i pro

ženy?

Spolupracovala značka Vývoj Třešt někdy s

nějakou známou osobností, která se stala

tváří Vaší značky?

Přiznávám, že název vývoj může trošku být

zavádějící, a že si pod tímto názvem představíte spíše

výzkumný ústav, než oděvní družstvo.

Firma Vývoj Třešt vznikla v roce 1931, má tedy téměř

80ti letou tradici a je jedinou firmou v České republice,

která svůj název nikdy nezměnila.

Obchodní značkou Vývoje je značka Chairman style,

pod kterou tvoříme společenské oděvy. Značka Vývoj

potom představuje ochranné oděvy do extrémních

podmínek.

Máme dva výrobní programy. Prvním programem jsou

pánské společenské oděvy, ty tvoříme jak pro firmy,

tak pro jednotlivé klienty. Pokud jsou ve firmě, která si

u nás objedná oděvy i ženy, pak jsme schopni ušít i

dámské kostýmy, ale jednotlivě pro ženy oděvy

nevyrábíme. Rozhodně ne však proto, že by to bylo

složitější, protože kdo umí ušít pánský, dobře

padnoucí oblek, umí ušít vše.

Ve druhém výrobním programu vyrábíme oděvy do

extrémních podmínek, tedy ochranné oděvy pro

hasiče, záchranáře, vojáky. Jsme největším výrobcem

těchto oděvů v Čechách. 99% oděvů exportujeme do

zahraničí. Což do jisté míry vysvětluje i to, proč

nejsme na českém trhu tak známí. Přesto jsme

oblékali olympioniky, hokejisty a dokonce i vzpěrače.

Bohužel na českém trhu nejsme tolik známí i proto, že

jsou zde možné subjektivní zásahy, díky kterým méně

známá firma tendr na zakázku nevyhraje, i když

ostatní předčí svoji kvalitou a mnohdy i cenou.

Našimi zákazníky jsou představitelé státních institucí,

politikové, osobnosti z kulturního světa a také vysocí

představitelé různých firem. Jsou to tedy lidé, u

kterých bych si nedovolil je jmenovat a není možné s

nimi v rámci reklamy spolupracovat. V minulosti jsme

ale spolupracovali s Ondřejem Vetchým, který ačkoli

má velmi negativní názor na jakoukoli reklamu, tak

nám vyšel vstříc, čehož si velice vážím.

Mohou si tedy i jednotliví zákazníci koupit

oblek od firmy Vývoj Třešť?

Získala Vaše firma nějaká ocenění, pyšní se

nějakými NEJ?

Jak vidíte dnešního zákazníka?

Plánujete nějaké inovace, nějaké rozšíření

výroby?

Ano, vyrábíme oděvy jak v konfekčních velikostech,

které padnou 80% populace, tak i pro ty, kteří

vyžadují, aby jim oblek seděl dokonale. Pro ty máme

měřenkový program, tedy prodlužování a jiné úpravy.

V České republice máme svoji databázi klientů, kteří

využívají měřenkové výroby. Od těchto klientů

získáme jejich míry a tím do budoucna obrovsky

šetříme jejich čas, když si u nás objednají další oblek.

Cena se od obleku v konfekci ovšem nijak významně

neliší. Třetím programem je zakázkové krejčovství,

který využívají zejména lidé, kteří jsou zvyklí na

zakázkovou výrobu oděvů. Tito lidé mají rádi klasické

materiály z těžších anglických vln a vyžadují

konzervativní klasickou modu. Tyto programy jsme

zavedli kvůli konkurenci na českém trhu. V dnešní

době většina českých firem přesunula výrobu na

východ, tedy do Číny, do Bulharska apod. My jsme

jediná firma v České republice ve svém oboru, která

vyrábí všechny své výrobky v Čechách.

V roce 2005 jsme získali cenu Design roku, kterou

předával ministr průmyslu, a to za výrobek pro

horskou turistiku. Našimi konkurenty zde byla třeba

Škoda Octavia. Dále jsme získali Zlaté ramínko na

Stylu v Brně. Také jsme byli oceněni v soutěžích, jako

je Manažer roku, či Podnikatel roku. Z těchto ocenění

máme samozřejmě radost, ale na českém trhu

znamenají málo. Významnější roli sehrávají v dnešní

době především značky. Bez ohledu na to, zda - li

kvalita, kterou daná značka nabízí, je opravdu

srovnatelná s kvalitami jinými. Bohužel ne vždy se

kvalita odráží v ceně značkových oděvů.

Reklamní masáž je dnes obrovská. Přestože řada lidí

na reklamu v televizi reaguje v daný moment

negativně, podvědomě na ně reklama zapůsobí.

To je to, s čím se v současné době potýkáme. Myslím

si, že velký vliv značek a jejích výroba v Číně v dnešní

době spěje k tomu, že Evropa ztrácí dynamiku a

zkracují se krizové cykly. Evropa ztrácí dynamiku a

motivaci a je tím předurčena k tomu, aby byla

předstižena.

Rozšíření výroby neplánujeme. Podržíme se toho, co

umíme a plánujeme expanzi na tuzemský trh, kde

chceme uplatnit co, co jsme se ve světě naučili. Jdeme

cestou nabídky k individuálnímu zákazníkovi. Chceme

si vytvořit portfolio stálých klientů a chceme prorazit u

státních zakázek. Naše ceny vždycky budou vyšší,

protože i kvalita je vyšší.

Autor článku: Daniela Fantová

Les Correctrices

Les Hydro-Nutritives

Les Purifiantes

Les Revitalisantes

OPTIMALE

Péče proti prvním příznakům stárnutí

Zaměření řady: bojuje na všech frontách proti všem druhům vrásek zmírňuje tenzi a uvolňuje rysy potlačuje černé kruhy a váčky omlazuje pohled a úsměv zvyšuje elasticitu pleti

Hydratační, výživná a ochranná péče

Zaměření řady: Má hydratační účinky - omezuje ztrátu vlhkosti Udržuje vlhkost na povrchu epidermis Činí pleť pružnou a příjemnou na dotyk Zvyšuje podíl lipidů v pokožce Chrání pleť proti vnějším vlivům

Pro smíšenou nebo problémovou pleť

Zaměření řady: Pročišťuje epidermis Zbavuje pleť nečistot Absorbuje přebytečný kožní maz Vyvažuje kožní mikroflóru Reguluje mechanizmus mazových žláz

Čokoládové osvěžení pro všechny typy pleti

Zaměření řady: Navrací pleti jas a zářivý vzhled Reaktivuje buněčnou energii stresované pleti Utišuje a zklidňuje stresovanou pokožku Odstraňuje známky únavy Chrání buňky a vazivová vlákna před oxidací

– ošetření pro mužeOPTIMALE je řada určená pro: čištění pleti zachycování vody na povrchu epidermis zklidnění podráždění pokožky pružnější pleť bez problémů navrácení jejího jasu a vitality

Maska s okamžitým účinkem!

Ideální řešení pro všechny ženy, které chtějí pro svoji pleť v rámci časových možností vzpruhu a výživu, případně si přejí v rámci nějaké společenské události doladit perfektní stav pleti. Maska, která dodá pleti jas a vyhladí její nedostatky, to je výsledná péče řady Les Correctrices, kterou si nyní v Salonu Le Monde můžete nechat aplikovat samostatně, vč. omlazujícího séra.

Kontakt: Jitka Jaborníková, tel.: 775 156 278Salon Le Monde, Jásnká 12, Brnohttp://www.salonlemonde.cz

vysvětlit ještě jednou vaše stanovisko.“ Zklidňuji vlastní emoce

Vytvořením příznivého klimatu a zdvořilostí zmírníme obavy a podezřívavost svého oponenta. Oponent zpravidla očekává, že se budeme bránit nebo útočit. Udělejme pravý opak. Respektujme jeho pohled na věc a souhlasme s ním tam, kde to bude jen trochu možné.

„Rozumím tomu, co říkáte...“, „Dobře, chci se ujistit, že vám dobře rozumím.... „

Třetí krok mění hru, která se většinou hraje. Místo odmítnutí požadavků oponenta zaměříme pozornost na problém, jak uspokojit potřeby obou stran. Opět se nenechme vyvést z míry útoky oponenta a zkusme použít otázky zaměřené na hledání společných zájmů. Tady už můžeme využít i techniku kladení otázek.

Otázky ve třetím kroku pomáhají hledat společné zájmy. „Co potřebujete?“ „Co se stane, když se dohodneme?“ „Pojďme najít řešení, které je pro nás oba výhodné.“

Pokusme se zjistit a uspokojit oponentovy zájmy. Ty jsou zpravidla ukryty za pozicemi a ultimativními výroky. Nespěchejme. Vytvořením ústupové cesty usnadníme oponentovi se dohodnout a souhlasit s jeho rozhodnutím.

V této fázi hodně pomáhá navrhnout několik variant a nechat oponenta vybrat jednu z nich. „Chcete se sejít zítra nebo až příští týden?“ Pokud nemáme všechny informaci, můžeme navrhnout další schůzku?“ Můžeme se rovněž zaměřit na skryté zájmy oponenta. „Vím, že ještě máte zájem na další spolupráci. Mohu pro vás ještě něco udělat?“

Zjednodušeně řečeno - zabraňme oponentovi říci „ne“. Použijeme-li sílu nebo výhrůžky, často se obrací proti nám. Zaženeme-li někoho do kouta, začne se bít hlava nehlava. Nehledejme vítězství, ale oboustrannou spokojenost.

„Co můžeme udělat pro náš společný zájem, kterým je ...“ Ani v případě úplného selhání nemusíme použít záporné hodnocení. Existuje tzv. „dohoda o nedohodě“ a zní zhruba takto: „Shodneme se v této chvíli na tom, že se nyní nemůžeme dohodnout?“ Závěrem se podívejme na přínosy konfliktu v souladu s výrokem W. Churchilla.Konflikt podporuje rozvoj – učí nás překonávat překážky, rozvíjet schopnost jednání s lidmi, vycházet s různými lidmi nejen v naší kultuře, zvyšovat naši originalitu a schopnost vlastní reflexe. Naučme se tedy i my vidět v konfliktu příležitost, jak na sobě můžeme pracovat a učit se.

2. PŘEJDĚTE NA STRANU SVÉHO OPONENTA:

Co lze udělat nebo říct:

3. SPOLEČNÉ ZÁJMY:

Co lze udělat nebo říct:

4. ÚSTUPOVÁ CESTA:

Co lze udělat nebo říct:

5. REÁLNÝ POHLED:

Co lze udělat nebo říct:

Myslet si, že se s konflikty nemůžeme setkat, to by byl asi názor až moc velkého optimisty.A jak by řekl klasik Jára Cimrman: „Jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat“. Teď ale vážně – na každém kroku v životě se setkáváme s různými nedorozuměními, neshodami, problémy i konflikty. Setkáváme se s nimi doma, v práci, mezi blízkými i mezi cizími lidmi. Asi nikoho nepřekvapí, že právě v dnešní době recese je téma úspěšného zvládnutí konfliktu jedním z nejvážnějších. Protože to nejdůležitější pro úspěšné řešení konfliktu je nezůstávat ve své pozici, ve svém úhlu pohledu, ale dát pochopení i druhé straně s cílem zachovat si vztahy.Řekněme si úvodem, co praví o konfliktu encyklopedie: „Konflikt vzniká, když dvě nebo více stran, z nichž jedna je obvykle silnější, tvrdí, že mají právo na omezené zdroje nebo na jistý způsob jednání a jejich jednání může zmařit touhy ostatních“.Prvním krokem při řešení téměř každého sporu musí být pokus o domluvu. Snažte se porozumět důvodům oponenta a navrhnout řešení. U každého předpokládejte dobrou vůli, pokud nemáte nezpochybnitelné důkazy o opaku.Že to vždy nejde? Máte pravdu, s konfliktem si lámali hlavu i velcí učenci přímo na Hardward University. Tam následně vznikl model „harvardského řešení konfliktů“. Tímto postupem se řídí lidé nejenom v Americe, ale už i u nás, využívají ho politici, obchodníci, manažeři, prostě všichni ti, co se setkávají s lidmi a můžou zažít konfliktní situaci.A co je hlavní, chtějí je řešit.Pojďme si tento 5-bodový postup představit:

První krok spočívá v ovládnutí vlastního chování. Pokud oponent řekne „ne“ nebo na nás slovně zaútočí, může to v nás vyvolat nutkání rychle zareagovat. Ovládněme své pocity a nenechme se vyprovokovat. Získejme čas na rozmyšlenou.

S jednáním, které nás zaskočí se setkáme velmi často. Můžeme pak někam na chvíli odejít - nabídnout a připravit kávu nebo otevřít okno. Vhodné věty: „To, co říkáte, je pro mne nové, potřebuji o tom chvíli přemýšlet.“ „Zkuste mi, prosím,

1. OVLÁDNUTÍ VLASTNÍHO CHOVÁNÍ:

Co lze udělat nebo říct:

Žena za pultem bude vybírat Sympaťáka roku 201022. května večer 2010 budou Česká a Slovenská republika znát svého nejsympatičtějšího muže. To totiž proběhne slavnostní finále soutěže Sympaťák roku 2010, soutěž, která nehledá pouhé krasavce, ale muže chytré, inteligentní, charismatické a úspěšné.

Sympaťák roku je projekt, kde se uchazeči o titul Sympaťák roku hlásí prostřednictvím oficiálních internetových stránek, procházejí castingovým kolem a dvanáct finalistů změří své síly v rámci

slavnostní finálové show. Vítěz soutěže postupuje do soutěže Man of Europe, tedy podobná akce, ovšem v rámci celé Evropy. Finálový večer Sympaťáka roku ozdobí přítomnost celé řady VIP, v rámci show zazpívají populární zpěváci a zpěvačky. Svoji účast v porotě již přislíbily – Jitka Asterová, Heidi Janků, Zuzana Belohorcová, Eva Decastelo, Eva Jurinová nebo legendární Žena za pultem Jiřina Švorcová.

Do soutěže Sympaťák roku se může přihlásit každý muž, který má trvalé bydliště na území České či Slovenské republiky a je mu nejméně sedmnáct let. Registrovat se lze na internetových stránkách www.sympatak-roku.cz.

Magazín, který právě čtete je oficiálním mediálním partnerem soutěže Sympaťák roku a bude vám pravidelně přinášet všechny novinky a informace, které Sympaťáka potkají…

www.sympatak-roku.cz

Eva Decastelo „Ano, mám konkrétní představu o tom, jak má vypadat sympaťák. Není to jen fyzické hledisko, ale dost záleží na tom, jak je šarmantní, milý, vtipný… jedním z hledisek, je určitě i úspěch, ten my ženy u mužů vidíme rády. Finalisty budu hodnotit zodpovědně, jsem na ně velmi zvědavá.“

Zuzana Belohorcová „Měl by být fešák, měl by mít charisma a energii. Měl by mít něco navíc…“

Heidi Janků„Ráda se podívám na sympatické chlapy, velmi se ne ten finálový večer těším. Myslím si, že sympaťáka sympaťákem nedělá jen hezké tělo a obličej, ale hlavně, co má v hlavě. Jako porotkyně budu asi velmi přísná.“

Jitka Asterová„Sympaťák roku nemusí být ani moc vysoký a měl by být inteligentní, bohatý… něco jako Honza Kraus.“

Jiřina Švorcová„Tato soutěž si klade za cíl propagovat pozitivní pohled na svět, podporovat myšlenku fair play, oslavovat zdravý životní styl, a to byly důvody, proč jsem nabídku být v porotě přijala. Zkrátka to nebude jen o vzhledu.“

www.sympatak-roku.cz

www.sympatak-roku.cz

Narozen 11. 5. 1972. Vystudoval Omnicom

University, Senior Management Postgraduate

Program. V reklamní agentuře Mark/BBDO

působí od roku 1992. Rok 2000 strávil v

kanadské pobočce BBDO v Torontu. Od roku

2001 funguje jako ředitel Mark/BBDO, historicky

nejúspěšnější agentury na našem trhu (podle

hodnocení Agentura roku). Je také členem

prezidia Asociace komunikačních agentur.

Odkud pocházíte a jak jste se dostal k

práci v reklamě?Pocházím z Prahy a to, že bych pracoval u reklamy,

jsem vůbec neplánoval. V době Sametové revoluce mi

bylo 17 let a tehdy bylo mým cílem stát se pilotem –

stejně jako jím byl můj otec. Po revoluci jsem nějaký

čas strávil studiem v Americe. Po návratu do Čech

jsem se shodou náhod dostal k reklamní agentuře

Mark/BBDO. Nabírali personál a hledali někoho, kdo

mluví dobře anglicky, takže jsem mohl uplatnit své

nově nabyté jazykové znalosti. Přijímal mě tehdy

původní zakladatel Mark/BBDO u nás Marek Šebesťák

a od té doby jsem tady už 17 let.

Jak jste se stal ředitelem jedné z

nejúspěšnějších reklamních agentur v

České republice?

Jaký je rozdíl mezi prací v kanadské a

české pobočce BBDO?

Máte v reklamní branži nějaký vzor?

Kde se vidíte za deset let?

Jak působí krize na oblast marketingu?

Jak krize ovlivnila konkrétně vaši

pobočku?

Jak na krizi?

V čem vidíte budoucnost reklamy?

Pracuji v agentuře už od roku 1992. Prošel jsem ve

firmě různými pozicemi a měl tak možnost si vše

vyzkoušet. Poté jsem měl příležitost absolvovat stáž v

Torontu. Byla to příprava pro vedení managementu.

Po návratu jsem začal postupně přebírat vedení od

pana Šebesťáka, který už předem plánoval odchod z

funkce ředitele.

Šlo hlavně o takovou mentální průpravu. V Kanadě

jsem získal především větší sebedůvěru. Ale jinak

chleba o dvou kůrkách je všude stejný.

Ne jsem člověk, který nemá vzory. Rád se ale podívám

na dobře natočenou reklamu. Z poslední doby se mi

l í b i l a r e k l a m a n a p i v o G u i n e s s

http://www.youtube.com/watch?v=-pgA8Z7lFVE.

Pořád je to o tom, že se tam sejde partička chlapů, ale

ačkoliv je to totální nadsázka, je to pořád reálnější než

většina reklam, co vidíme běžně v televizi.

Zatím nemám

ještě přesnou představu. Indikátorem pro odchod z

marketingu pro mě bude duševní zdraví. Práce v

reklamě je psychicky dost náročná. Určitě ale chci

zůstat v marketingové branži.

Na začátku roku 2009 se objevovala různá prohlášení,

že krize je výzvou pro marketingovou oblast a pro

kreativce. Jak na menším prostoru být chytřejší,

důmyslnější. Ale není to pravda. Celou tuto branži

ovládl strach, který vůbec není na místě. Na

marketing a komunikaci je tento vliv dost negativní..

Za ty samé peníze děláme dvakrát tolik. K odlivu

klientů nedošlo, ale práce je komplikovanější. Klienti

mají strach, není tady dostatek sebedůvěry. Nejhorší

je psychická únava, to je pak konečná.

Důležité je zůstat duševně v klidu. I kdyby se

ekonomika dál propadla o pár procent, tak je důležité

zachovat si správný charakter. Myslím, že ta první vlna

krize už proběhla a že ty další problémy se už poddají.

Kdy krize skončí to je otevřenou otázkou.

Všechny marketingová média současnosti mají

schopnost životnosti i do budoucna. Jde jen o to, jak

povedou prodeje, jak budou efektivní, jak budou cílit

na klienty a jak bude možné změřit prodeje produktů

zákazníkům. Zajímavá jsou určitě elektronická média,

která nabízejí instantní interaktivitu a dialog s

klientem. Ty mají určitě obrovskou výhodu. Ale nic

není samospásné. Bez toho aniž by se média

navzájem doplňovala, nemají šanci. Internet má

určitě plus, ale bez podpory jiných médií by na tom

nebyl tak dobře.

Jak si vybíráte zaměstnance?

Funguje mezi vašimi pobočkami

symbióza?

V roce 2008 jste ukončili spolupráci s

Vodafonem plánujete nějaký podobný

projekt?

Jsou nějaké odvětví marketingu, která

jdou v době krize nahoru?

Jak získáváte novou klientelu? Chodí

za vámi sami klienti?

Na vašich webových stránkách

prezentujete určité studie, o co jde?

Máme sice dost limitovaný čas pro jejich výběr, ale

snažíme se poznat jejich charakter a naturel. Nejde

nám o doktorské tituly, ale o přístup, který číší z toho

člověka. Máme nějaké standardy, podle kterých

vybíráme naše zaměstnance, ale určitě nejde o nějaké

odškrtávání položek v tabulkách. Důležité je, aby

správně zapadnul do našeho týmu.

Jako síť poboček máme i společné klienty v různých

zemích. V takových případech centrální pobočka v

New Yorku pracuje na určitých propagačních

strategiích, které pak předává do dalších poboček v

jiných zemích.

V současnosti spolupracujeme s Ufonem. Vodafone

byl z počátku určitým provokatérem na trhu. Pokaždé

v nové kampani se snažil do něčeho šťouchnout. Ale v

současnosti se začíná tvářit jako zbylí dva operátoři.

Naše rozhodnutí rozchodu s Vodafonem bylo v té době

správné. Spolupracovali jsme tam s určitým týmem,

který byl postupně nahrazen. A ta spolupráce už pak

nebyla dobrá ani pro jednu stranu. Obrovský potenciál

je také v internetové telefonii. Otázkou je však

regulace těchto služeb.

Rozvíjí se bankovní sektor. V Americe sice dost bank

krachlo a ztratilo kredibilitu, ale v Čechách je

bankovnictví na docela dobré úrovni. Také komodity

jako je voda a energie se staly významným

marketingovým produktem. Kdo si dokázal představit

před deseti lety, že budeme dělat reklamu na

energetiku nebo plynárny?

Kéž by to tak bylo. Jako velká agentura sice máme

určité výhody - třeba co se týče zvaní na výběrová

řízení, ale že by za námi přímo přišel zadavatel a řekl,

že nás chce, to se bohužel nestává.

Jsou to různé studie jak v České republice, tak i v

mezinárodním měřítku. Abychom byli schopni

vytvářet dobré reklamy je potřeba zkoumat co se děje

kolem. Reklama je důležitou součástí prodeje

produktu. Nejde jen o to vyprodukovat nějakou

kampaň, na kterou se dobře dívá, ale porozumět

chování potenciálních zákazníků prodejce. Například

studie Napůl plná, napůl prázdná láhev je o tom jak se

změní spotřebitelské chování ve chvíli, kdy přijde

ekonomická recese. Tuto studii jsme připravili před

tím, než ekonomická krize zasáhla český trh. Díky

těmto znalostem jsme získali velkou výhodu, protože

jsme měli v rukou předpoklady, jak se budou zákazníci

chovat v době krize. A to je pro naše klienty podstatné.

Jaká byla vaše největší profesní

prohra?

Je rozdíl mezi prací pro českou a

zahraniční klientelu?

Bylo jich určitě spousta. Nedá se jmenovat jedna

určitá záležitost. Ale svět reklamy je rychlý. Musíte

rychle slavit a rychle zapomínat. Úspěch trvá pouze

jeden den. Podobně je to i u neúspěchů. Je jich hodně

a dost z nich zabolí. Já tu nejsem, abych utěšoval sám

sebe, ale abych zachoval celý tým 60 lidí, který tu

pracuje v pohodě.

Pro velké mezinárodní klienty je náročnější procesní

stránka kampaně. V případě lokálnějších klientů jde o

mnohem bližší vztah, není tam nějaká mateřská firma

s určitou strategií, která by jim přikazovala nějaký

směr v marketingu. Navíc krize nahrála malým a

menším firmám. Razantně se snížila cena inzertních

médií a tak si mohou dovolit větší reklamu. Dřív pro ně

byl přístupný třeba jen internet, ale v současnosti už

mají na víc. Navíc je zde silný trend „návratu ke

kořenům“. Dochází k renesanci lokální značek. Třeba

firma Botas, která přišla s novou kolekcí moderní

obuvi.

Autor: Darina Hlavicová Profashion.cz

Lednovou proměnu jsme ladili sportovně a vyšli vstříc milovníkům

jednoho z oblíbených zimních sportů, jako je lyžování. Každá žena,

která aktivně tráví čas na zasněženém svahu mi musí dát za

pravdu, že i tam chce vypadat dobře. Ale co je hlavní, dbá o to aby

měla nejen správnou lyžařskou výbavu, ale také perfektní

kosmetickou péči, která bude chránit její pleť před škodlivým

slunečním zářením.

Takovou radu Vám dává také naše vizážistka Alexandra, která

doporučuje použití krému s UVB filtrem 50. Takto vysoký ochranný

faktor zabrání sluníčku, aby právě na slunných svazích vybíralo

svoji daň. Podcenit tento faktor Vás může stát nemálo

nepříjemností s reakcemi jako jsou zarudnutí, pigmentové skvrny

či dehydratace pleti. „Možnosti na trhu nabízejí také ty make-upy,

které jsou vybaveny potřebným ochranným faktorem.

Nepředpokládám, že by se ženy na svah výrazně líčily, ale

předpokládám, že uvítají několik praktických tipů, jak se upravit

tak, aby výsledek plnil účel praktický i estetický. Ty mé jsou:

voděodolná řasenka, se kterou se nemusíte obávat případného

rozmazání. Než-li lesk, volte raději rtěnku. Jednak rtěnky jsou

dnes také vybaveny ochranným faktorem a pak taky déle vydrží.

Nebojte se použít na svah make-up a pudr. Jen posílí ochrannou

vrstvu krému a s kvalitou, se kterou vyšší řadu make-upů můžete

pořídit, si můžete být jisté, že bude Vaše pleť vypadat perfektně.“

O celkovou proměnu účesu se postaral Jakub Budínský, topstylista

kadeřnictví Toni and Guy.

"Celkově jsem změnil tvar účesu. Vlasy byly před proměnou těžké,

neprostříhané, bez tvaru. Z vrchní části jsem proto vlasy sestříhal

tak, aby účes působil hezkým efektem, aby každý pramen měl

svoje místo. Délku jsem zkrátil o 5 cm. Celkově je střih vzdušný a

velice jednoduchý na údržbu.“

Volbou barvy vlasů se týmu profesionálů z Toni and Guy dokonale

povedlo dát vyniknout krásné barvě očí naší modelky.

Tématickou inspirací na leden, jak jsme již uvedli, je lyžování.

Naše modelka byla oblečena a vybavena firmou Trtik Sport.

Lyžařský dámský komplet Elan Speed Magic, lyžařské dámské

boty Dalbello Electra 9, dámská Softshell bunda Elan Magic,

dámské lyže Elan Magic Speed jsou lyže určené pro sportovní

lyžařky, které vyznávají lyžování na sjezdovce - všechny si

zamilují technologii WaveFlex^(TM) a

konstrukci bočních hran RST, které jsou zárukou

nepřekonatelného carvingového výkonu. Dámské hole Elan Magic

Speed doplňují kompletní sestavu, v jaké se můžete těšit na

pohodlné a bezpečné lyžování.

„Uhm, a co?”„No nefunguje.”"Nejde z něho volat?" Neví!!!!!!!!!! Nezkoušela!!!!! Jenomže na obrazovce už nic nesvítí. Z a p n i t o!!!!! Pochopitelně se nic nestalo, jenom se přerušil kontakt...

Otec celý den nevolá. Začínám si myslet, že už to chápe.

Mýlil jsem se. Otec. Je večer a těšil jsem se na Indiana Jonese v televizi. Po hovoru s tátou se musím jít projít a spílat Bohu, přírodě a Alláhovi za to, že mě takto mučí. Otec je rozčilený a sprostý. Křičí. Má problémy s kyčlemi a pořád mu chodí nějaká obálka na obrazovku, že má nějaký vzkaz. Otec opakovaně chodí ze třetího patra (nemají výtah) do přízemí pro tu obálku. Tam nic není. Kdo sakra dal jeho adresu, aby mu takhle mohli posílat obálky?! A jak to, že tam nikdy nic není??!! Jsem rozčilený a sprostý. Křičím. Vysvětluju princip hlasové schránky. V televizi Indiana Jones vyčítá svému otci (Sean Connery), že s ním zamlada nekomunikoval. Indiano - co já bych za to dal, kdyby se mnou můj otec nekomunikoval na stará kolena?!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Otec se chce usmířit a udělat mi radost. Proto chce používat SMS. Odmítám. Diskutujeme. Vzájemné nadávky.

V práci se nemůžu soustředit, bojím se, že otec volal na Infolinku, přivodil srdeční zástavu pěti operátorům a oni si teď zjistí, že telefon jsem kupoval já a pošlou na mě Ukrajince. Po obědě ale přichází SMS!!! "VIDISUZTOUMIM”

Sedím v kanceláři, koukám z okna a přemýšlím o Gagarinovi, Dominiku Haškovi, Neilu Armstrongovi - jak nicotné byly jejich úspěchy v porovnání s tímto obrovským krokem pro lidstvo!!! Můj otec umí odeslat SMS!!!!

Den šestý.

Den sedmý.

Den osmý.

Den devátý.

Dodnes vzpomínám, jak mou matku (50-letou) učila osmiletá neteř ovládat video. Samozřejmě se to nepovedlo - komunikační bariéra byla propastná. Neteř používala výrazy jako např. předprogramování, showview a na matce bylo v tu chvíli vidět, že je jí do breku.Ale řekl jsem si - vyberu něco lehce ovladatelného, bude to mít jenom na příjem hovorů a sem tam na nějaké zavolání mně (telefonní seznam jsem dopředu vyloučil - složité). Už když jsem vysvětloval, jak bude listovat v menu, rudnul jsem vzteky a přenechal jsem to raději na přítelkyni, která má přece jenom větší trpělivost.V neděli, když jsme odjížděli zpět do Prahy, se rodiče tvářili, že tomu rozumějí.

Hned den následující mi volal otec, že to nefunguje! Dělal to přesně podle mých instrukcí, ale telefon je hluchý. Když zadá číslo a potvrdí zeleným telefonkem, tak se nic neděje. Vylučovací metodou jsme po půl hodině došli k tomu, že otec telefon nezapnul. Když jsem se začal nadechovat k výkřiku, otec mi vynadal, že jsem mu to neřekl, že telefon doma taky nemusí zapínat! Dobře.

Opět otec. Jsem na poradě, musím odběhnout na chodbu. Otec volá, samozřejmě z pevné linky. Mobil nefunguje. Triumfálním hlasem mi ohlašuje, že ten MŮJ krám tentokrát zapnul, postupoval přesně podle instrukcí, a zase to nejde! Opět vylučovací metodou zjistíme, že nezadal předvolbu." Vždyť volám jenom tady místní linku?!" OK

Kdopak to volá? Jasně - otec. S úsměvem zvedám telefon a hlavou mi bleskne, jak si z otce budu dělat legraci. Brzy poznávám, jak hluboce jsem se mýlil. Nesměju se a otec také ne - já opět začínám chytat nachovou barvu. Otec viděl na Nově film a tam před hovorem vždy vytáhli ze sluchátka anténu. Pokouším se vysvětlit rozdíl mezi GSM a bezdrátovým telefonem. Beznadějné. Vzdávám to a večer jdu na panáka. Začínám chápat, co asi prožívají doktoři na ARO - pocit naprosté beznaděje, vzteku, lítosti.

Otec. Nefunguje mobil. Jsem na obědě, jídlo mi právě přestalo chutnat. Křičím. Lidé v restauraci se ošklivě dívají na toho hulváta, co tak hnusně mluví se svým otcem. Vylučovací metoda. Vybitá baterie. Místo otcovsko-synovských řečí si vyměňujeme jízlivé poznámky. Och.

Změna. Volá matka. Z pevné linky. Brečí. Asi prý rozbila ten drahý telefon.„Co jsi dělala, mami?”„Nic (pochopitelně), jenom jsem to chtěla ukázat sousedce a spadl mi na chodbě na zem.”

Omyl!

Den druhý.

Den třetí.

Den čtvrtý.

Den pátý.

Zdroj: www.beautyart.cz KONEC

Atmosféra kavárny Slávie, zhruba dvouhodinový rozhovor s panem houslistou Jiřím Jahodou.

Obojí velmi zajímavý předvánoční zážitek. Tento charismatický energický muž umění nejen

tvoří, ale snaží se ho i „prodávat“ široké veřejnosti. Za svůj největší úspěch považuje nadšené

publikum, zejména to, jak říká: „nepolíbené klasickou hudbou“. Pojďte se s námi pročíst k

dalším úspěchům, zážitkům, cílům i informacím o znamenitém houslistovi Jiřím Jahodovi. Ve

zkratce: působil v Pražské komorní filharmonii, ve Státní filharmonii Brno nebo například v

orchestru Městského divadla v Brně. Více vám prozradíme v následujícím článku.

Pane Jahodo, máte Uměleckou a reklamní

agenturu Globart, jste zakladatelem a

členem Moravského klavírního tria, působíte

po boku své manželky v uskupení Jahodové

duo. Jak se to dá vše stíhat a zkombinovat?

A jak se to dá vše stíhat?

To je zajímavé, že tato informace prosákla, protože

Jahodové duo funguje velice krátce. Je takřka v

ilegalitě. My jsme s manželkou již dvanáctým rokem,

ne tedy spolu, ale známe se. Ale nikdy jsme spolu

nehráli, protože se u toho hádáme. Takže až teď v

posledním půl roce jsme z popudu manželky založili

Jahodové duo. Občas někde hráváme, ale zejména na

soukromých akcích.

V podstatě dá. Dříve jsem byl zástupcem koncertního

mistra orchestru Městského divadla v Brně, tak zvaně

u Moši. Předtím jsem hrával ve Státní filharmonii

Brno, asi pět let. Jak jsem postupně opouštěl

hromadné soubory, velké orchestry, zbýval mi vlastně

čas na další aktivity.

To si vyžádá většinou situace. Když máme hodně

koncertů s triem nebo jsme někde na turné,

pochopitelně se jen velmi omezeně můžu věnovat

agentuře. Zase jsou období, kdy těch koncertů máme

míň a přiznám se, že si to schválně skládám tak, aby

koncerty byly v souvislé šňůře a potom volno. V tomto

volnu rozpracuji další projekt v agentuře, který zase

vyvrcholí nějakými koncerty.

Tak to je asi ta základní výhoda. Ale prvotním

podnětem bylo udělat trošku více prostoru jak pro

Dáváte nějaké oblasti přednost? Nebo jinak,

co z toho děláte nejraději?

Co bylo podnětem pro založení umělecké

agentury Globart? Myslíte si, že jako umělec

umělcům rozumíte lépe? Že víte, jak je

prosadit...

sebe, tak i pro kolegy, kterých se velmi vážíme a

kterým se tohoto prostoru v již zaběhaném prostředí

nedostávalo. Šlo o vytvoření nových příležitostí a k

tomu právě posloužila agentura.

Myslím, že ano. Je to těžké, protože člověk musí

zvládnout více profesí. Musí vlastně překročit jakousi

úroveň, kterou ovládá svůj nástroj. Je nutné, aby byl

umělec schopen zahrát sólově, nejen v orchestru. To

je taková základní a prvotní podmínka. U nás to totiž

funguje následovně. Spoustu se toho naučíme na

škole, postupně nabýváme nové schopnosti v

orchestrech, ale zároveň hodně schopností zase

ztrácíme. Po vstupu do orchestru přestanete

pravidelně cvičit na housle. Když to zjednoduším,

ztratíte schopnost hrát sólově. Nebo když i sólově

hrajete, tak se to lidem moc nelíbí. Například zvuk

těch jedněch vašich houslí už není tak hezký, jako

když hrajete s dalšími dvaceti houslisty v orchestru,

kde se zvuk pojí dohromady. Člověk se naučí s kolegy

souznít, ale jemu samotnému se vytrácí do jisté míry

kvalita jeho tónu i technické vybavenosti.

Ten pocit je úplně jinačí. Když hrajete v orchestru,

máte daleko menší pocit odpovědnosti, protože o tu

zodpovědnost se podělí celý orchestr, třeba sto lidí. Je

to tedy rozhodně větší pohoda. Když hrajete sám a

uděláte byť jen nějakou drobnou chybičku, ta drobná

chybička je opravdu velmi slyšet.

Je to pokaždé jinak. Člověk vždycky trému má. Akorát

se ji postupem času buď naučí, nebo nenaučí zvládat.

Mám takovou teorii, že na všechno si zvyknete.

Člověk je zkrátka takový tvor. Postupem času se u mě

ztratila taková ta tréma, co vám škodí. Tréma jako

pocit zodpovědnosti je samozřejmě potřebná. Jakmile

ji člověk ztratí, tak ztratí zábrany a potom už to

špatné. Když se někdo trému nenaučí po škole

ovládat, nemůže sólově vystupovat.

Takový ten prvotní impuls to určitě byl. Ale mě muzika

jednoduše bavila. Nakonec to vykrystalizovalo v to, že

to byla jedna z věcí, která mi šla. A tak jsem u toho

zůstal.

Je to těžké. Člověk musí těm lidem něco říct. Nebo

jinak, nemusí. Ale já jim chci toho říct spousty. Lidé

Dá se podle Vás v současnosti plnohodnotně

a dobře živit uměním, i když umělci nepatří

do světoznámé špičky?

Vyzkoušel jste si být sólistou, komorním i

orchestrálním hráčem. Jak se liší pocity,

který prožíváte na jevišti. Je to o něčem

jiném mít vedle sebe spoluhráče z orchestru,

nebo naopak stát na podiu sám například jen

s doprovodem klavíru?

Jak jste na tom s trémou? Míváte ještě trému

či býváte nervózní před vystoupením?

Proč jste se rozhodl pro kariéru houslisty? I

Váš otec je houslistou. Byl to ten důvod?

Některé koncerty i sám uvádíte. Přechod z

mluveného slova k hraní a naopak je velmi

těžký. Je to tak?

mají totiž mnohdy pocit, že klasická hudba je

zahalená tajemstvím, do kterého oni nikdy

neproniknou. A to mě velmi zlobí. Naopak bych chtěl,

aby posluchači do našich tajemství co nejvíce

pronikali. Protože se s nimi chci o to vše podělit.

Studoval jsem velmi dlouho, tolik jsem tomu

obětoval, abych hrál a co nejvíc lidí mohlo cítit radost,

kterou při hraní prožívám. Například je hodně těžké

vysvětlit obsah skladby. Skladatelé spoustu skladeb

komponovali z nějakého důvodu. Například Bedřich

Smetana napsal Klavírní trio g moll z velice smutného

podnětu. Zemřela mu dcera. Když někomu zemře

někdo blízký, je to pro něj to nejhorší, co se mu může

stát. A na něj to tak samozřejmě zapůsobilo. Klavírní

trio g moll je ovšem nádherné. Tklivé, romantické,

smutné, ale je tam i takový optimistický gejzír hudby,

který vytryskne až na jeho úplném konci. Bedřich

Smetana se napsáním tohoto tria vlastně postavil na

nohy. Samozřejmě jsem u toho nebyl, ale tak nějak si

to představuji. Dopsal skladbu, zaklapl desky, odhodil

pero s inkoustem a částečně se s tím vyrovnal. Lidé

pochopitelně tyto informace neví. Jen to, že se trio

jmenuje Bedřich Smetana, Klavírní trio g moll, tečka.

Skladatel však všechny své pocity do hudby

zašifroval. A když tohle vím, je to jedna z věcí, kterou

publiku na koncertě říkám. Aby když trio poslouchají,

v něm mohli hledat, jak to ten skladatel vlastně

myslel. Jestli jsou schopní se s ním ztotožnit. Na

každého to samozřejmě působí jinak. Ale díky těmto

znalostem mohou posluchači s dílem získat niternější

vztah.

Ještě jeden dotaz k moderování koncertů. Je

těžké „přepnout mozek“? Začít mluvit,

nějakým způsobem koncert uvést, potom

hrát. Jste schopen se soustředit na každou

věc v ten určitý moment, nebo například i

během hraní se Vám v hlavě skládají slova,

která potom řeknete…

Takže improvizujete.

A během hraní?

Máte oblíbené autory, které interpretujete

raději než jiné?

Jak stíháte při Vašem plném pracovním

nasazení trénovat? Hrajete denně určitý

počet hodin, abyste se udržel „v kondici“?

Neděláte to tedy tak, že například v osm

vstanete, do dvanácti trénujete a pak se

začnete věnovat jiným věcem….

No správně by si to člověk měl chystat dopředu. Ale to

já neumím. I když si najdu fakta o dílech, autorech,

což je pochopitelně nutné, v momentě kdy přijdeme

na podium, naladíme si a já se podívám do publika, je

často všechno jinak. Často mě něco napadne a já

začnu z úplně jiného konce.

Ano, vždycky. Mám něco připravené dopředu, co chci

posluchačům říct, a to jim samozřejmě řeknu. Ale

improvizuji pokaždé. Není to o tom, že bych se jako

herec naučil nějakou roli a pak ji odvykládal. To

neumím.

No stává se, že třeba vykládám o nějaké skladbě,

potom hrajeme a mě napadá, vždyť jsem neřekl to a

to. Blížíme se k další skladbě a mně v hlavě běží, teď o

ní řeknu toto. Pak se přistihnu, že hrajeme a najednou

jsem na dalším a dalším řádku notového materiálu,

nebo dokonce na další stránce. Protože částečně

umíme skladby zpaměti, i když hrajeme z not, tak až

za nějakou dobu se někdy přistihnu, že jsem přepnul

na autopilota. To procitnutí je strašně nepříjemné a

zavání to průšvihem.

Nejradši mám romantickou hudbu. Z oboru klavírního

tria, což je takový můj hlavní umělecký záběr, mám

velmi rád hudbu Dvořáka, Smetany a ze světových

autorů je to Čajkovskij. Jeho Klavírní trio a moll, to je

jedno z nejznámějších i nejtěžších klavírních trií,

vyloženě miluji.

To se tak říct nedá. Když mám koncert, vím, že se na

něj musím připravit. A průběžně se připravuji na

zkoušky. Je to takový zápas s časem. Na každém

koncertě člověka napadá, že tomu mohl dát ještě více.

To by byl takový ideální svět. Tak to u mě ale

nefunguje. Navíc mě to ani nebaví. Musím mít na

trénování náladu a musí mě to bavit. A to hodně

dlouho před koncertem. Jak se koncert začne

přibližovat, pak jestli mě to baví, jde stranou.

Většinou se jedná až o ten večer před samotným

koncertem. Ale třebas čtrnáct dní, tři neděle před

vystoupením, když nemám náladu, na housle nehraji

vůbec. Většina těch věcí je v repertoáru, pak už se to

vždy jen doladí, opráší.

Co považujete za svůj dosavadní největší

úspěch?

Dobře, co tedy patří do těch hezčích zážitků?

Teď tam vaše fotky visí také?

Já ty úspěchy nemám moc rád. Ale ne, to je

samozřejmě hloupost, každý má rád úspěchy. Ale

takové to posuzování, že někdo hrál tam na tom

pódiu, tu a tu soutěž. Za svůj největší úspěch v kariéře

považuji to, že se můžu hudbou živit a že se tím i

poměrně dobře uživím. Potom se to dělí na hezké a

hezčí zážitky. A to nesouvisí s úspěchem a finančním

ohodnocení. Takže takové to porovnávání nemám rád.

Tak třeba krásný zážitek byl, když jsme s Moravským

klavírním triem hráli v jednom městě na jihu

Španělska, v Malaze. Tehdy jsme tam nemohli najít

koncertní sál. Bylo nám to divné, protože

pořadatelská agentura, která zajišťovala celé naše

turné po Španělsku, nás výslovně upozorňovala, že

koncert v Malaze je velice důležitý pro naše další

působení ve španělském regionu. Podle toho, jak se

na tomto koncertě zapíšeme, nás budou pořadatelé

zvát na další akce a také odměňovat. Říkali jsme si,

když je to takové prestižní, tak jak to, že nemůžeme

najít koncertní sál. Vstupem byla jen taková

nenápadná kovová brána. V budovách, které byly již

historicky zcela přestavěné, se však skrýval krásný

starý sál. Nejsem schopen datovat, z jakého období,

snad 17. století. Bylo vidět, že se nerenomoval

alespoň sto let. Vše bylo ale zachovalé. Pořadatel nás

doprovodil do šatny. Dali jsme si generální zkoušku a

poté jsem si všiml, že na stěnách šatny jsou obrázky.

Takové ty obrázky skladatelů a virtuózů, co jsem

vídával ve škole. Od Wagnera, Paganiniho, Berlioze,

našeho Kubelíka a mnoho dalších. Dělali jsme si z toho

legraci. Před koncertem jsme ale objevili, že každá z

těch fotografií byla podepsána a bylo tam i datum.

Pátrali jsme v programu a zjistili, že tento náš koncert

měl strašně vysoké číslo. Pořadatel nám vysvětlil, že

tato koncertní řada, ve které hrajeme, probíhá

nepřetržitě od počátku 19. století. A všichni pánové a

dámy, co viseli na zdech, tam před námi opravdu

účinkovali. To nám tedy spadla brada. Jak jste se mě

ptala na pocit zodpovědnosti, trémy, tak tam se

dostavila. Když jsme si uvědomili, že hrajeme v jedné

koncertní řadě se všemi těmi mrtvými, jejichž výkony

jsou pro nás vzorem a jsou nedostižné.

My jsme tam svoje fotky podepisovali, ale jestli je tam

pověsili, to nevíme. Oni tam asi už tehdy založili

takovou marketingově prozíravou tradici, že si od

všech nechali podepsat fotku a počkali sto let, co z

toho bude. Potom je buď pověsí, nebo nepověsí. Tak to

byl úžasný zážitek. Musím přiznat, že se mi to honilo

hlavou i při koncertě. Ale měli jsme štěstí, že na

programu byl v druhé polovině právě ten onen

zmiňovaný Čajkovskij, kterého mám rád a i kolegové z

tria ho rádi hrají. Myslím si, že tehdejší jeho provedení

bylo jedno z našich nejlepších. Nebo alespoň jsme se

tak cítili.

Co se týče klavírního tria, tak takový nejbližší cíl

trochu souvisí s tím, že jsme všichni rodilí Brňáci, ale v

Brně kromě našeho Novoročního koncertu prakticky

nevystupujeme. Což je takové paradoxní. Máme tedy

cíl, který považuji za reálný, že v Brně vytvoříme

vlastní komorní cyklus. Cyklus Moravského klavírního

tria a jejich hostů. Chtěli bychom vytvořit řadu čtyř až

pěti koncertů rozprostřených do celé koncertní

sezóny, právě zde v Brně.

A nějaké cíle ze vzdálenější budoucnosti?

Chtěl byste dosáhnout něčeho dalšího? Tak takovým tím největším cílem je, aby se nám

podařilo stabilizovat sezóny, aby počet koncertů

neklesl v roce pod padesát. Aby práce mohla být

opravdu soustavná a dařilo se nám průběžně

koncertovat a studovat nová díla. Aby nevznikaly příliš

velké přetržky mezi jednotlivými vystoupeními. Jak je

mezera mezi veřejnými vystoupeními delší než měsíc,

tak to považuji za chybu v práci. Nebo spíše za něco,

čím zbytečně klesá úroveň souboru. Mluvíme o

Moravském klavírním triu.

Nějaké jiné velké cíle nemám. Rodiče a pedagogové

mi často vyčítali nedostatek ctižádosti. Nikdy jsem

zkrátka nebyl soutěživý typ. Jak chodili všichni po

soutěžích a řešili, kdo hraje lépe, to se mě netýkalo. Já

razím takovou zásadu, ať si každý hraje, jak chce.

Nakonec každý hráč, co na dnešním trhu vystupuje, je

nějakým způsobem zajímavý. Kdyby nebyl, tak by na

něj nechodili lidi a nemohl by vlastně hrát. A jestli má

někdo zajímavější tón, lepší techniku, souhru,

intonaci, tak to je jedno. Nakonec o tom v konečném

důsledku rozhodnou vždycky posluchači. A posluchači

nejsou hloupí.

Myslím si, že to tak vnímá hudební svět i většina lidí. A

to je právě ta chyba. Hudebníci si mnohdy stěžují, že

na koncerty chodí málo lidí. Proč ale chodí málo lidí.

Protože mají pocit, že je to něco, čemu oni nerozumí a

co se jich nemůže týkat. Ale je to chyba těch lidí? Ne,

je to chyba těch, co jim to špatně zahrají anebo špatně

vysvětlí.

Máte nějaký sen, který byste si chtěl v

uměleckém životě splnit?

Myslíte si, že hudební svět neustále vnímá

vážnou hudbu jako něco, co není pro

každého?

Jak probíhají vaše koncerty? Abyste přiblížil

klasickou hudbu více lidem…

A teď taková odlehčená otázka na závěr. Asi

se shodneme, že život umělce není

jednoduchý. Ani život s umělcem. A i Vaše

manželka je umělkyní a je i součástí reklamní

agentury Globart. Jak vypadá váš společný

život?

Většinou si na náš koncert připravujeme více skladeb,

než kolik jich je v programu. Dáváme lidem často

vybrat, co chtějí slyšet. Někdy to píšeme rovnou do

programu. Například napíšeme: Slovanský tanec

Antonína Dvořáka na přání posluchačů. Připravíme si

třeba dva, tři, čtyři Slovanské tance a potom se na

koncertě ptám lidí, který by chtěli slyšet. Zahraji jim

kousek, melodii, aby poznali, o který tanec se jedná.

Potom se hlasuje. Posluchači mají tak skvělý pocit, že

jsou přímo vtaženi do programu. Nedá se to

samozřejmě dělat s dlouhými závažnými díly. Když je

klasický koncert, kde hrajeme dvě tři klavírní tria,

necháme hlasovat o přídavcích.

Dále se někdy ptám diváků, jak se jim to líbilo.

Posluchači jsou často překvapení. Už se nám stalo, že

nám pán řekl, když jsme hráli Brahmse, že to bylo

takové smutné a že se mu to nelíbilo. Pánovi jsme

potom zahráli veselou skladbu na začátku druhé

půlky, aby to bylo jen pro něj a nebyl to přídavek.

Společný život začíná mnohdy tak, že nás probudí

telefon. Například dnes kolem osmé hodiny. My si rádi

pospíme. Volala paní pořadatelka, jestli když budeme

hrát na ten klavír, jestli ho mají dát na pódium. Tak

jsem ze sebe vyblekotal, že ano… Tak i takové dotazy

dostáváme. Na ten koncert se ovšem moc těším,

protože s největší pravděpodobností přijde takové to,

jak říkám, nepolíbené publikum.

Tedy pospíme si, vstáváme a potom řešíme, co nás

pálí, termíny koncertů, co kdy kde. Teď jsme už tři,

máme ročního syna, takže často řešíme i to, kam dát

dítě. Ale v tomhle nám hodně pomáhá babička.

Určitě tím, že se oba zabýváme uměním, se dokážeme

více tolerovat a pochopit problematiku uměleckého

života. Přináší to výhody i nevýhody. A nevím, jestli

výhody převažují nad těmi nevýhodami. Praktický

život není jednoduchý. Náš provoz zasahuje

pochopitelně do večerů, kdy jezdíme po koncertech.

Tam nastávají třecí plochy. Zkrátka zvládáme to, jak

se dá.

KONEC

Oblek, který má na sobě Jiří Jahoda je od španělské značky Javier Arnaiz. Oblek je doplněn kravatou a kamínky od Swarovského.

B.CEREMONI s.r.o., Galerie Orlí 2. patro, Orlí 3, 602 00 Brno, tel.: +420 542 210 110, mobil: +420 602 787 766e-mail: info@ceremoni.cz

Pokud cestujete do SAE, je třeba mít jasno v tom, kam

vlastně jedete a co od tohoto místa můžete očekávat.

Ikdyž přistanete v Dubaji, neznamená to,

samozřejmě, že v Dubaji chcete zůstat a zůstanete.

Spojené arabské emiráty se skládají ze 7mi emirátů.

Hlavní město emirátu má vždy stejný název.

Je možné na vízum do SAE mezi emiráty volně

projíždět, státní politika je jednotná, ale pozor –

zákony mohou být mírně odlišné (podobně jako v

USA). Například v Sharjah je zakázán prodej alkoholu

(i v hotelech!) a koupání žen na veřejných plážích (na

hotelových je možno). Moře ve Fujairah je arabské

moře v indickém oceánu, v ostatních emirátech se

koupete v perském zálivu.

Každý emirát může nabídnout něco zajímavého.

Šejkové jednotlivých emirátů se snaží zaujmout

turisty a všude najdete pěkné hotely.

A SAE jsou v podstatě malý stát a na prohlídku Dubaje

to není odnikud moc daleko...

Nejbohatší a největší emirát, má nejvíce ropy a hlavní

město. 150 km od Dubaje.

Nejznámější emirát s mnoha nej-projekty, >1M

obyvatel. Atraktivní lokalita, ale pobřeží není až tak

velké, takže hotely u moře jsou luxusní a dražší (Burj

Al Arab, Jumeirah apod.). Dá se bydlet ve městě a

kombinovat koupání na veřejných plážích (čisté,

pěkné) s poznáváním města, nakupováním a

večerním životem.

Rušné město těsně u Dubaje, v podstatě předměstí

Dubaje.

Miniemirát u Sharjah. Sharjah a Ajman využívají

blízkosti Dubaje. Jsou levnější než Dubaj a do Dubaje

je to taxíkem kousek. Taky to není až tak daleko na

návštěvu Abu Dhabi.

Nejchudší emirát, v podstatě poušť a malé město.

Poslední dobou se probouzí a může nabídnout

liduprázdné pláže.

Jediný emirát na východě země, pobřeží indického

oceánu s bohatším podmořským životem. Klid a

příjemné prostředí, ale nejdál do Dubaje (není dálnice,

cca 2 hod. cesta).

Abu Dhabi

Dubaj

Sharjah

Ajman

Umm al Qaiwain

Fujairah

Ras al Khaimah

Rady na cestu:

Severní emirát s pestřejší přírodou, v podhůří hor,

oblíbený pro turistiku. Kombinace klidu v hotelích na

okraji nebo mimo město s pěkným koupáním a

plážemi. Dostupnost města RAK (100.000 obyv.) s

možnostmi nakupování a ani do Dubaje to není daleko

(do 1 hod. po dálnici mimo špičku). Do Dubaje můžete

jet na výlet i individuálně taxíkem, autem z půjčovny

nebo si pronajmout auto s řidičem na celý den.

Před vycestování do Spojených arabských emirátů je

zapotřebí obstarat si turistické vízum. O něj si můžete

zažádat přímo v cestovní kanceláři, ve které si

vybíráte zájezd. Při žádání o vízum je zapotřebí

barevná fotokopie cestovního pasu a barevná

fotografie pasového rozměru. O vízum žádejte s

předstihem, a to minimálně dva až tři týdny před

plánovaným odletem. Turistické vízum je platné po

dobu 30 dní, v místě pobytu si však můžete zažádat o

jeho jednorázové prodloužení na dalších 30 dnů, za

což však zaplatíte vysoký poplatek.

Nezbytným vstupním dokladem do země je cestovní

pas, který musí být platný minimálně šest měsíců od

plánovaného opuštění země.

Před pasovou kontrolou je nutné vyplnit bílou vstupní

kartu, kterou budete překládat spolu s pasem. Při

odjezdu ze země se vyplňuje výstupní karta, která je

označena červenou barvou. Karta obsahuje vaše

osobní údaje a údaje o místě pobytu.

Před vycestováním do Spojených arabských emirátů,

doporučuji preventivní očkování zejména proti

hepatitidě typu A i B, tetanu a břišnímu tyfu. Očkování

je však nutné podstoupit minimálně 4 – 8 týdnů před

plánovaným odjezdem. Tato doba je podmíněna tím,

že některé látky začnou nabývat účinnosti až po určité

době. Povinné očkování však ze strany Spojených

arabských emirátů není vyžadováno.

Určitě nezapomeňte na dobré zdravotní pojištění,

které lze obstarat přímo v cestovní kanceláři.

Zdravotnictví ve Spojených arabských emirátech je na

velmi dobré úrovni, avšak poplatky i za běžná ošetření

jsou velmi vysoké. Za ošetření je vyžadována peněžní

hotovost, tudíž je dobré disponovat větším finančním

obnosem pro tyto účely.

Dobře se vybavte nejrůznějšími léky, v lékárničce by

neměla chybět Smecta nebo Hylak, léky proti horečce

a ibuprofen.

Nepijete vodu z kohoutku, ale pouze vodu balenou,

zeleninu a ovoce před konzumací loupejte nebo

omývejte balenou vodou. Vyvarujte se stravování v

pouličních stáncích, často si myjte ruce.

KONEC

Autor článku: Martin Šimek; Zdroj: www.radynacestu.cz

ABU DHABI

DUBAI

SHARJAH

AJMAN

FUJAIRAH

Brno čeká v únoru 2010 strhující zážitek. Do

nejmodernějšího pavilonu na brněnském výstavišti –

pavilonu P s kapacitou až 18000 lidí přijede velkolepá

show ve stylu slavné skupiny Abba – originální

švédský projekt Abba The Show. Po vyprodaných

koncertech loni v Praze a Ostravě, které navštívilo

20000 lidí, se můžeme těšit na tento téměř

tříhodinový zážitek také v brněnské metropoli.

Během večera zazní na podiu většina slavných hitů

Abby a na podiu se objeví také původní švédští

hudebníci ze slavné Abby – saxofonista Ulf Andersson

a kytarista Janne Schaffer. Čtveřici vokalistů na podiu

doplní symfonický orchestr The National Symphony

Orchestr of London pod vedením Matthewa Freemana

a dětský sbor. Připraveny jsou dobové projekce na 20

nejmodernějších led stěnách, které umocní úžasnou

atmosféru koncertu.

Díky nejmodernějším projekcím, světelné a zvukové

aparatuře koncert Abba The Show v mnohém dokonce

předčí koncerty Abby ze 70. let.

V průběhu show si připomeneme všechny písně, které

obsazovaly přední místa světových hitparád - Take a

Chance on Me, Ring Ring, Honey Honey, I Do, I Do, I

Do, I Do, I Do, Mamma Mia, Fernando, Chiquitita,

Suzy Hang Around, Rock Me, Why Did It Have to Be

Me, S.O.S., Knowing Me, Knowing You, Money, Money,

Money, Eagle, Dancing Queen, The Winner Takes It

All, The Visitors, Lay All Your on Me, When All Is Said

and Done, Voulez-Vous, Super Trouper, Gimme!

Gimme! Gimme!, So Long, Does Your Mother Know,

Waterloo, Thank You for the Music……

V průběhu show si připomeneme všechny písně, které

obsazovaly přední místa světových hitparád - Take a

Chance on Me, Ring Ring, Honey Honey, I Do, I Do, I

Do, I Do, I Do, Mamma Mia, Fernando, Chiquitita,

Suzy Hang Around, Rock Me, Why Did It Have to Be

Me, S.O.S., Knowing Me, Knowing You, Money, Money,

Money, Eagle, Dancing Queen, The Winner Takes It All,

The Visitors, Lay All Your on Me, When All Is Said and

Done, Voulez-Vous, Super Trouper, Gimme! Gimme!

Gimme!, So Long, Does Your Mother Know, Waterloo,

Thank You for the Music……

Zájem o lístky na Abba The Show je mimořádné velký,

proto neváhejte a zakupte si lístky co nejdříve!

Předprodej vstupenek běží v sítích Ticketpro,

Ticketportal, Ticketstream a v slovenských Eventim a

Ticketzóna.

Vstupenky v ceně 900,- na stání a 1200,- na sezení lze

také zakoupit:

Brno:

Indies, Poštovská 2, Brno, 542 218 382

DPL – Nám.Svobody 17, Brno, 532 292 222

BKC, Běhounská 17, Brno, tel.: 542 210 863

Wolf, Dvořákova ul., Brno, tel.: 731210009

Kult, Rybkova 1, Brno, tel.: 541 148 541

Orange Travel Vaňkovka Brno, tel.: 543254798

Coffee House - Rooseveltova 6/8, Brno - nejlevnější

vstupenky bez poplatku!

Mimobrněnské:

Městské informační centrum, Masarykovo náměstí 1,

Boskovice - tel: 516 488 677

Infocentrum, U Tržiště 8, Břeclav, tel: 519 326 900

Infocentrum města Hodonína, Národní tř. 36, 69535

Hodonín, tel.: 518351437

CK FTL, Nám. T.G.Masaryka 12, 79601 Prostějov,

tel.: 582344746

Své vstupenky můžete rovněž objednat na dobírku

prostřednictvím mailu katka-mersey@volny.cz či

smskou na čísle 603 961 887.

V objednávce je potřeba uvést celé jméno, adresu vč.

PSČ a počet vstupenek. Poštovné činí 70,-.

Informace o projektu najdete na stránkách

http://www.ABBA-the-show.com/.

Byla to nešťastná láska, díky které jsem tím, čím dnes jsem. Jako student vysoké školy jsem se v roce 2002 snažil každou svou volnou minutu potlačit bolest prací, konkrétně jsem si tenkrát vybral programování a později tvorbu internetových stránek. Byl jsem zvyklý svému koníčku obětovat úplně vše, a proto jsem každou volnou chvíli, kdy jsem nestudoval, věnoval právě tvorbě webů. Časem jich přibyly desítky a jedním z nich se stala internetová soutěž Miss Web. Mladé krásné dívky posílaly své fotografie a návštěvníci pro ně hlasovali. Dnes můžeme najít takových soutěží mraky, ale tenkrát to bylo něco nového. Po prvním kole bylo zcela jasné, co je třeba vylepšit. Fotky, které docházely, se velmi odlišovaly. Jedna soutěžící měla profesionálně nafocený fotoset, zatímco druhá zaslala své snímky z dovolené, kde je na obrázku s celou svou rodinou a třetí dokonce poštou, protože je neuměla digitalizovat. Prostě a jednoduše nastal čas chopit se fotoaparátu a dát všem rovné šance. To bylo vůbec poprvé, kdy jsem vzal fotoaparát do ruky s tím, že odvedu nějakou práci. Podobné příležitosti se mi dostalo ještě párkrát, vždy jednou za čtvrtletí, až do chvíle, kdy jsem si pořídil vlastní fotoaparát. Mým prvním byl Olympus a oblíbeným tématem se stalo makro. Nazpět k dívkám jsem se dostal až při své první práci. O tom, jak jsem začínal intenzivně fotit, bylo již psáno mnohokrát, tuhle fázi přeskočím a přesunu se až k posledním dvěma rokům. Došlo k velké změně v mém životě, přestěhoval jsem se do Prahy a začal jsem fotit každý druhý den. Modelky již nemusely jezdit do zapadlého městečka na severu Čech , o tev ře ly se b rány celotýdenního života, každodenních akcí od přehlídek přes plesy po vernisáže a večírky. V tu ránu se můj studentský režim „učím se, fotím, pařím“ proměnil na plánovaných 24 hodin denně s tříhodinovou pauzou na spánek. Během těch dvou let, co bydlím v Praze, jsem se již třikrát stěhoval, pokaždé blíže k centru. V současné době mám ateliér na rohu Staroměstského náměstí, což mi nabízí inspirativní pohled na Starou Prahu,

www.jirisubrt.com

Ukázka fotografií otoč:jehož odraz je vidět určitě i na současné tvorbě. Kromě focení „bookových“ fotografií v ateliéru pro modelky z českých agentur, porotcování v různých soutěžích miss, pořádání vlastních výstav projektových či uměleckých setů u nás i v zahraničí pořádám workshopy pro fotografy u moře, focení pro modelky v Paříži, Londýně, na Istrii, v Benátkách a tak dále. Zároveň v posledním roce a půl začínají v mnohem větší míře létat modelky ze zahraničí sem k nám. Nejčastěji jsou to Američanky, Angličanky, Němky a Rusky. V současné době je poměr focených českých modelek k zahraničním, které se dostavují do pražského ateliéru jedna ku jedné. Již jsem se zmínil, že fotím i vlastní projekty, umělecké fotografie a pořádám výstavy. Pomáhají mi přitom modelky a modelové (jejich počet dosahuje zhruba padesáti), jež vyhráli nějakou větší soutěž miss či prestižní modelingovou soutěž a mám je v databázi. Fotil jsem se všemi již několikrát, vím o jejich spolehlivosti a profesionalitě. Udělají vždy přesně to, co je pro dobrou fotografii potřeba. Zkrátka vím, co od nich mohu čekat a koho na jakou fotografii použít. Stále to však není vše, co je třeba k opravdu kvalitní fotografii. Vidina či koncept a model jednoduše nestačí. Také můj tým se z jedné vizážistky rozrostl v několik asistentek, vizážistek, vlasových designerů, návrhářů a v neposlední řadě kvalitnější technické zázemí. O styling se starám sám, znamená pro mě příjemný oddech v době prvního líčení a česání. U dalšího přeličování a přečesávání dospávám svůj spánkový deficit. Kdekdo nedokáže uvěřit vlastním očím, když vidí, jak dofotím set a usínám s dosedem na gauč v ateliéru, ale každá čtvrt až půlhodinka při přeličování mi dává opravdu hodně. Ale to jsem teď zabloudil trochu jinam. Nicméně pointa je schována v bezchybné koordinaci celého týmu se zaměřením na jasný výsledek. Pokud tento článek čtete a jste fotograf, určitě máte představu, k čemu má být fotografie použita a jak přesně má vypadat. Bez jasného cíle nikdy nevyfotíte fotografii, která bude stát za podívání více než jen jednou a ne proto, že by nebyla hezká, či že by byla špatná, ale proto, že jí bude chybět ona vnitřní energie, hlubší výraz.

© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

KONEC© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

© JiriSubrt.com

KONEC

Nadace Archa Chantal byla založena před šestnácti lety

iniciativy prezidentky nadace paní Chantal

PoullainPolívkové, Francouzky, která u nás žije již

dlouhou řadu let.

Život paní Chantal je plný barev a lásky, a jelikož láska

patří především dětem, rozhodla se pro nadaci Archa,

která je symbolem pomoci a záchrany.

Filozofií Nadace Archa Chantal je humanizace

a zvelebení dětských zdravotnických zařízení po celé

České republice. Veškerá snaha směřuje k vytvoření

podmanivého prostředí pozitivně působícího na

psychiku nemocných dětí. Změnou nehostinného

prostředí v útulná místa se malý pacient stává součástí

kouzelného světa. Touto hrou se dítě lépe vyrovnává s

pobytem v nemocnici, zbaví se snáze stresu

a překoná odloučení od rodičů a to způsobuje, že se

mnohem lépe vyrovná s léčbou.

Projekty jsou navrhovány architekty a výtvarníky na

základě požadavků a konkrétních potřeb jednotlivých

nemocničních oddělení ve spolupráci s dětskými

psychology, lékaři a sestrami. Jsou originální

svými náměty a každá jejich realizace je komplexní

přestavbou interiéru do nejmenších detailů – vše

v dokonalé harmonii.

Nadace Archa Chantal za své dlouholeté působení

zvelebila po celé České republice přes 25 nemocničních

zařízeních s celkovým nákladem přes 46.000.000,- Kč.

V dnešní době je největším projektem Nadace Archa

Chantal nadační kalendář PROMĚNY 2010, který pro

nadaci zrealizovali autoři Petr Kurečka a Marek Škarpa.

Nápad na nadační kalendář vznikl při focení Květy

Fialové, které se vždy chtěla vyfotit jako její oblíbenec

Albert Einstein. Autory projektu tento nápad tak

nadchl, že nechtěli zůstat jen u jedné fotografie. Proto

poté vznikla série fotek českých známých osobností,

které stylizovali do podob jiných světových osobností.

V kalendáři PROMĚNY 2010 můžete vidět herečky

Květu Fialovou, Naďu Konvalinkovou, Janu Krausovou,

Chantal Poullain, Annu Polívkovou, Zuzanu

Bydžovskou, Báru Hrzánovou. Zpěvačky Báru

Basikovou, Martu Kubišovou, Moniku Načevu, Ester

Kočičkovou a legendární filmovou režisérku Věru

Chytilovou.

Nadace Archa Chantal tímto děkuje všem, kteří si

kalendář zakoupili a podpořili naše budoucí projekty.

V příštím roce se chystá pokračování kalendáře

PROMĚNY, o kterém autoři tvrdí, že bude ještě

zajímavější a plný překvapení.

www.archa-chantal.cz nebo www.kalendarpromeny.czVíce informací získáte na stránkách

Společnost AM servis plus byla založena v roce 1996.

Od roku 2001 máme autorizaci pro prodej a servis

vozidel Honda. V tomto oboru nabízíme komplexní

služby počínaje zprostředkováním financování nových

vozidel přes výkup ojetých automobilů, půjčení

náhradního vozu až po prodej kompletního sortimentu

příslušenství značky Honda.

Prodej vozidel Honda je samozřejmě podpořen

autorizovaným servisem vozů Honda. Autoservis

pracuje na 350 m2 plochy a 600 m2 odstavné a

parkovací plochy. Provádíme zde záruční

i pozáruční servis značky Honda.

Provoz mycí linky značky Otto Christ s technologií

kloubových kartáčů je založen na recyklaci vody přes

využití vlastní čističky odpadních vod.

© F

oto

: Milo

slav

Sva

no

vský

, mo

del

ka: I

nn

a P

uh

ajko

vá

Gabriela Kočí patří mezi nejvýraznější tváře

brněnské hudební scény, její jméno ji ostatně

k jazzovému způsobu života předurčuje. Vždyť

její otec a dnes i spoluhráč Günter Kočí platí za

jednu z nejvýznamnějších osobností

poválečného jazzu v Brně. Gabriela kráčí

slibně v jeho stopách a systematicky pracuje

na dobrém zvuku jména Kočí. Svoji pěveckou

dráhu odstartovala na začátku 90. let a hned

od počátku se u ní projevilo velmi silné jazzové

cítění, pramenící jistě i ze soustředěného

poslechu oblíbené hudby svého otce. Právě

jazz je dominantou jejího repertoáru. Kromě

něj můžete v její hudbě najít i stopy jiných

žánrů, především soulu i popu, a ve všech

zmiňovaných stylech se pohybuje s šarmem a

nadh ledem. Někdy vás zavede do

melancholicko-lyrických balad a jindy do

dravých rytmů latinskoamerické hudby. Vždy

ale s přesvědčivým výrazem a nesmírnou

emotivností.

Asi největší roli v rozhodovacím procesu, co

se hudby týká, nejspíš hrál Váš otec Günter

Kočí, který se stal asi nejvýraznější osobností

jazzové hudební scény v Brně. Je to tak?

Takže se začalo rýsovat hudební vzdělání?

Profesionální dráhu zpěvačky jste tedy

odstartovala kdy?

Jak dlouho jste takhle zpívala na lodích?

S orchestrem Gustava Broma také

vystupujete?

Při jakých příležitostech Vás s orchestrem

Gustava Broma můžeme nejčastěji vidět?

Vzhledem k tomu, že táta je jazzový hudebník, od

narození u nás stále hrála hudba. Velmi brzy jsem si

začala zpívat a tatínek začal vnímat, že intonuji a začal

mě v hudbě podporovat. Ve svých pěti letech jsem

začala hrát na piáno, později jsem k tomu přibrala

příčnou flétnu. A tak se v podstatě celé mé dětství

ubíralo hudebním směrem.

V to jsem doufala, ale i po zdařilých zkouškách jsem

nebyla přijata z fyziognomických důvodů, protože

jsem drobná, mám malé ruce. Tehdy brali jedno dítě z

jihomoravského kraje a já to nebyla. Začala jsem

studovat hotelovou školu, ale hudbě jsme se

nepřestala věnovat.

Můj otec vystupoval s Láďou Kerndlem na zámořských

lodích, tak mě tak nějak směroval a přál si, abych šla v

těch jeho šlépějích. V době totalitního systému to byla

velmi příjemná práce, protože se člověk podíval do

světa a zároveň dělal práci, která ho baví. To bylo

velmi lákavé a tak se také stalo. Jakmile jsme

dokončila školu, začala jsem si dělat nahrávky, zpívat,

a vystupovat. Asi po dvou letech mi Láďa Kerndl

nabídl, abych vystupovala s jeho kapelou právě na

těch lodích, a tak jsem jela.

Do svých dvaceti šesti let, kdy jsem porodila první

dítě, rok na to druhé a právě u něj se projevila dětská

mozková obrna. Mojí prioritou se stala péče o děti a ta

přetrvává stále. Podařilo se mi skloubit výchovu dětí

se zpěvem. Časem jsem si postavila svoji vlastní

kapelu, kde je také můj táta, někteří členové

orchestru Gustava Broma. Je to radost, že spolu

takhle můžeme fungovat.

Jeden den, kdy měl orchestr Gustava Broma koncert v

Brně, tam měla zpívat paní Blehárová a ta náhle

onemocněla. Pan manažer se obrátil na mě, zda bych

mohla zpívat místo ní. Po vystoupení za mnou přišel

kapelník s nabídkou stálého angažmá. To mě potěšilo

a nabídku jsem přijala. V orchestru působím dodnes.

Nejčastěji vystupujeme v rámci plesové sezóny.

Hrajeme každý víkend. Vzhledem k tomu, že kapelník

je slovák, tak také na Slovensku.

Kde Vás tedy veřejnost může slyšet zpívat?

Když se účastníte tolika společenských akcí,

jak byste zhodnotila přístup k oblékání?

Jak Vy sama si vybíráte oblečení pro svá

hudební vystoupení?

Kdo je Váš hudební idol, oblíbenec?

Jak vnímáte konkurenci jazzových

zpěvaček?

Sledujete kladný vztah k hudbě také u svých

dětí?

Hodně silná je ta tříměsíční plesová sezona. V průběhu

roku jsou vystoupení, ale není jich tolik, abych každý

víkend musela jezdit. Jde o hodně privátní akce, na

které se veřejnost většinou bez pozvánek nedostane.

Jedná se buď o firemní akce, nebo soukromé večírky,

pak tedy plesy, nebo akce na BVV. Ale veřejnost mohu

pozvat do kavárny Savoy v Brně, kde vystupuji právě i

pro veřejnost.

Mohu říci, že na Slovensku si dámy dávají velmi

záležet na tom, co si oblečou. Jsou ochotny investovat

do svých šatů skutečně velké peníze a hodně času.

Záleží jim na tom, jak vypadají a jde vidět, že pro ně je

to skutečně událost. Dokonce na Slovensku nekončí

ples dříve než ve tři hodiny. Většinou končí o půl

čtvrté, nebo dokonce ve čtyři. Neexistuje, aby byl ples

do dvou. Lidé si to užívají, tančí. Tady v České

republice to není až takové. Přípravě se nevěnuje

taková důležitost jako na Slovensku. Možná to souvisí

s jejich větší temperamentností.

Patřím k těm ženám, které, když se jim něco líbí,

okamžitě si to koupí. Dávám na svůj první dojem,

impuls a podle něj se řídím. A tak tomu bylo i v případě

zkoušení šatů firmy Verino, kterou jsem byla oblékána

na focení pro časopis Profashion. Šaty mě nadchly a

tak jsem si je okamžitě koupila. A nejen to. Příště vím,

kam pro šaty zase půjdu.

Od malička mi otec říkal, že musím hodně poslouchat

hudbu. Že to je čtyřicet procent úspěchu. Začínala

jsem poslouchat Evu Fitzgerald, Barbaru Streisand a

dnes je moje favoritka Diana Krall, ale i spousta

dalších. Nebráním se ani poslechu popové hudby.

Poslechnu si ledasco a snažím se odkoukat i od

zpěváků jiných žánrů prvky, které bych mohla zařadit

do jazzu.

Konkurence na jižní Moravě není. Alespoň o ní nevím.

V Praze samozřejmě konkurence je, co já vím, tak tam

jsou tři nebo čtyři jazzové zpěvačky.

Určitě, jen děti měly spojené to, že když doma

zpívám, učím se nové skladby, že od nich odcházím

někam vystupovat a nechám je doma s babičkou. Tak

se jim zase až tak moc nelíbilo, jak si doma zpívám,

protože obava, že někam odejdu, tím rostla. Dneska

už je to zase trošku jinak. Starší dcera není hudebně

zaměřená. Ta má ráda zvířata a jezdí závodně na

koních. Hudba jí neoslovila. Intonuje, slyší, ale

preferuje zvířata. Syn, ten hodně zdědil talentu.

Poslouchá hudbu celé dny, poslouchá různé žánry

hudby. Od AC DC až k dechovce, rád zpívá. Jen jeho

handicap, že je na invalidním vozíčku, mu nedovoluje,

aby na nějaký hudební nástroj hrál. Motorické

schopnosti ho v tomto bohužel limitují.

Otec mé dcery je angličan a toho jsem si vzala.

Bohužel toto manželství trvalo krátce. Druhé dítě má

otce tady v Brně, ale bohužel po deseti letech jsme náš

vztah ukončili. V současné době žiji s dětmi sama.

Ano, příležitostně vystupujeme a baví nás to. Takže

někdy přicházím jako host. V jihomoravském kraji

není mnoho zpěváků, kteří dělají tenhle žánr, takže se

setkáváme na různých akcích.

Zpívala jsem nejenom swing a jazz, ale také

celosvětový repertoár, muzikálové melodie. To se mi

strašně líbilo a tak jsem zatoužila se zase k nim trochu

vrátit. A to už jsme zase u toho Ládi Kerndla, který má

šikovné kluky v kapele. Tito pánové jsou duší bigbíťáci

a protože nemají příležitost si takhle zahrát, tak jsme

se domluvili, že v rámci časových možností taková

vystoupení budeme dělat. Už jsme udělali dvě a

těšíme a se na další.

S Láďou Kerndlem stále ještě vystupujete?

Můžeme se těšit na nějaké hudební novinky

od Vás?

KONEC

Co firma VERINO nabízí svým zákaznicím?

Jaká je vaše klientela ?

A co jste připravili pro nadcházející společenskou sezonu ?

Specializujeme se hlavně na společenské šatypro nejrůznější příležitosti. Od návštěvy divadla a tanečních, přes plesovou sezonu až po svatbu, na kterou oblékneme jak družičku, svatební matku, tak i samu nevěstu.Naše modely připravujeme v malých seriích většinou do 5 kusů, což zajišťuje našim zákaznicím originalitu. Pokud se připravuje módní přehlídka na novou sezónu, to je dvakrát do roka, pak se jedná většinou o skutečné originály.Určitou perličkou naší firmy jsou pletené oděvy, které mají velice osobitého ducha. Jedná se většinou o modelovky, se kterýma jsme kdysi po revoluci začínali. V Čechách není firma, která by takové pleteniny dělala. Je to krásná výtvarná práce, kdy se navrhují nejdříve vzory, které se pak kombinují s různými materiály. Celý výrobní postup je poměrně náročný a cena je vyšší než u průmyslových pletenin, kterých jsou plné obchodní domy. Ale zákaznice, které si je již jednou koupily, se nám vrací, protože jsou spokojené s jejich kvalitou a nadčasovostí.

Věková kategorie není nijak omezena. Mladé dívky, které jdou do tanečních a na svatbu, ale i zralé ženy, které upřednostňují kvalitu, osobitost a vyjímečnost. Naše zákaznice k nám jezdí z celého světa. Máme zákaznice třeba z Kanady, Anglie i Ruska. Nejčastěji k nám jezdí nevěsty pro svatební šaty. Neváhají jet stovky kilometrů z druhého konce republiky a nebo ze Slovenska. Jsou to dívky, které nemají rády takové ty princeznovské šaty, ale upřednostňují jednoduché elegantní šaty. V plné míře zde platí stará pravda, že v jednoduchosti je krása.Navíc jsou to šaty, které nejsou jen na svatbu, mohou se použít i na jinou společenskou příležitost a stojí méně než půjčovné ve svatebním salonu.

Pro letošní společenskou sezónu jsme připravili šaty vycházející z empírového střihu, kdy malý živůtek podstřižený pod prsama je doplněn rozevlátým šifonem.Dlouhé plesové šaty se silným nádechem glamour pak šustí tafty, blýskají se kovovými vlákny, vlní se organzami v barvách drahých kamenů a vlají jemným hedvábím a šifony. Štíhlé živůtky z elastických pletenin doplňují bohaté sukně prodýchané tylovými spodničkami. To vše podtrhuje velice ženský a originální vzhled budoucích majitelek těchto šatů.

Pletené modely pro tuto sezónu jsou vyrobeny z hřejivých bouclé pletenin, které jsme kombinovali s luxusními italskými vlněnými látkami v dezénech starých gobelínů. Štíhlá silueta je podtržena řasením a ve spojení s použitým materiálem působí velmi dámsky.

Modely si můžete zakoupít v prodejnách:VERINO Starobrněnská 17, Brno MUSILKA Josefská 16, Brno.

Veškeré informace o firmě a o modelech získáte adrese www.verino.cz

jednou bych možná chtěla něco takového

zažít. Muž ovšem slyší výzvu, jasný úkol a

pokud ten úkol je z jeho úhlu pohledu

nesplnitelný, jeho vrozená ješitnost a

neochota prohrávat v něm vzbudí pocity

nevole. A z úplně nevinného zasnění může

vzniknout velké nedorozumění.

Milé dámy, je na čase si uvědomit, že muži

skutečně myslí jinak než my. Muži milují

stručné, jasné a reálné úkoly, které když

splní, jsou považováni za hrdiny. Dejme si

maličké předsevzetí, definovat naše přání

přesně

Drazí pánové, nedurděte se v první vteřině,

kdy máte pocit, že Vaše milá po vás chce

donést živou vodu a ptáka Ohniváka v

jedenáct večer. Nesnažte se celou věc

zamést pod koberec tím, že ji urazíte nějakou

jedovatou poznámkou o její inteligenci.

Zkuste se spíš zeptat na termín, místo a zda

její požadavek je skutečný, nebo jen

představa, kterou ani není třeba realizovat.

Ušetříme si nejednu dusnou atmosféru.

Vždyť od začátku netoužíme po ničem jiném,

než po lásce a porozumění.

Autor článku: Emina Budurinováhttp://www.emina.cz

KONEC

„Miláčku, já bych tak jela na nějaký romantický víkend do hor! Víš, jen my dva, svařáček, krb, zasněžená chaloupka, Mohli bychom chodit na procházky….“ Zasníme se takhle zvečera, když už si dovolíme na chvíli zastavit ten šílený kolotoč. Bavíme se o něčem zcela imaginárním, jednou, možná snad, prostě představa lepších časů. „Zlato, zbláznila ses?“ zchladí nás odpověď. Proboha, s kým to žiju??? Napadne nás okamžitě. Co je to za netvora? V jednom případě svého milého zpražíme nějakou jedovatou poznámkou. Pokud ovšem ovládneme vztek a ukřivděnou holčičku a zeptáme se, jak to vlastně myslí, dozvíme se pro nás naprosto šokující věci. „Ty chceš jet na romantickej víkend? Teď? Sotva jsme se otřepali z vánočního šílenství , ty chceš jet někam pryč? A promiň, kvůli svařáku u krbu... Vždyť ani není sníh!“ Je až s podivem, do jakých detailů muž probere svoji verzi našeho původního plánu.„Ale já nechci jet na hory HNED TEĎ!“ opáčíme.„Ne? A proč mi to teda říkáš?“„Protože na hory jet chci! Jednou!“Chápete? Muži a ženy mají prostě trošku jiný časoprostor a vnímání reality. Žena si řekne

Milovníci dobrého jídla a kvalitního vína

prožili 3.prosince 2009 opravdu excelentní

gastronomický zážitek. Kvalitní a vyhlášená

brněnská restaurace BORGO AGNESE ve

spolupráci se společností Vino e Cuore s.r.o.,

uspořádala ve svých prostorách nevídanou

akci. Že chuťové pohárky nejednoho

gurmána radostí jen zaplesaly nebylo

pochyb. Aby ne. Jednalo se o Gala

degustační menu spojené s prezentací

toskánského vinařství Il Borro a představení

jejich vín z ročníku 2006. Že to byl vskutku

jedinečný večer podtrhuje i skutečnost, že se

ho osobně zúčastnil majitel vinařství, kterým

není nikdo jiný než světově úspěšný, slavný a

milovníkům módy známý, návrhář Salvatore

Ferragamo, potomek jinak slavné a

světoznámé návrhářské rodiny. Dalo by se

říct, že jeho účast na tomto večeru nabyla

mimořádného významu i proto, že se osobně

podobné akce v ČR zůčastnil vůbec poprvé.

Tento šarmantní muž seznámil v průběhu

večera hosty s historií svého vinařství a

představil jednotlivé značky z jejich

produkce.

Už jeho účast byla předzvěstí, že večer se

ponese v italském duchu, čemu odpovídalo i

degustační menu. Majitel restaurace Borgo

Agnese, skromný ale vynikající šéfkuchař

Michal Prachař dokáže pokaždé připravit

hostům skvělý zážitek a v tomto případě opět

nezklamal a nahodil vysokou laťku. Spolu se

svým personálem nikoho z přítomných

nenechali na pochybách, že skutečně umějí

hostům jejich chuťové buňky krásně

pohladit. Již úvodní welcome drink, v podobě

Champagne Nicolas Feuillatt rozlévaný z 9 - ti

litrové lahve byl zážitkem. A co se týče

degustačního menu, sestaveného ze sedmi

chodů ani nemluvě. Opravdový soulad vůní,

chutí a naprosto dokonalé kreativity.

Špičkově sestavené menu nebylo jen

pastvou chuťovou, ale i zrakovou. Jak jsem

řekl, pan Prachař nikdy nezklame. Navíc před

každým chodem měli hosté možnost

degustovat určitou značku z produkce

vinařství Il Borro. Vrcholem degustačního

menu byla variace kančího, jeleního a

srnčího hřbetu, s omáčkou Sangiovese,

polentou s černými lanýži a konfitovanou

šalotkou. A k pořádnému vrcholu patří i

vrcholné víno. Tím byla vlajková loď vinařství

– červené víno Il Borro IGT Supertoscana,

nádherné plné víno, vůně kořenité, ovocné s

tóny čokolády a kouře. Absolutně špičková

záležitost považovaná za supertoskánské

víno míchané z odrůd Cabernet Sauvignon,

Merlot, Syrah a Petit Verdot, zrající v

barriqových sudech po dobu 18 měsíců.

A nebyl by to pořádný večer, bez krásných

žen. Jednu z nich byla i Iva Kubelková, jedna

z nejkrásnějších modelek, která zdobila

příjemnou atmosféru celého večera a celou

akci nenuceně a se šarmem sobě vlastním

moderovala. O příjemnou hudební kulisu se

postarala skvělá a světoznámá harfenistka

Kateřina Englichová a klavirista Miroslav

Hanák, který za jejím uměním vůbec

nezaostával. Tento nesporně zajímavý večer

ještě obohatil a odlehčil známý brněnský

iluzionista Robert Fox. Podobných večerů by

si Brno každopádně zasloužilo víc.

Auto

r člá

nku:

Igor

Vadovič

- T

opLife,

Foto

: Lukáš Š

enk -

Fileno s

.r.o

.

Říká se přeci, že slova lžou. Ale nelžou nám

náhodou i naše vlastní obrazy? Čím dál více

se věnuji teorii 3 AXIS Visual language, tím

více si myslím, že ano. MUDr. PhDr. Miroslav

Krejčíř, co by autor této metody ji věnoval 25

let života a nejen toho pracovního. Na

základě jeho zjištění a jejich převodu do mé

praxe vizážisty, stylistu a imagemakera se

domnívám, že si až 80% lidí ( statisticky

vzato dle Parretova zákona) komplikuje život

oděvními zprávami, jenž kódovány v

symbolice vzhledu tvoří protichůdná až

nesmyslná sdělení. Ne, že bychom snad lhali

vědomě, většina z nás se stejně domnívá, že

oděv a jeho doplňky jsou tu stejně jen pro

ozdobu a nebo, aby nám nebyla zima.

Co je to vlastně náš vlastní vzhled? Lingvista

by mohl říci, je to naše vlast a my v ní. Pro

reklamu je to ideální objekt k podpoře

značky. Pro psychologa je to sociální sdělení

o stavu jedince a jeho zařazení k určité

skupině či třídě. A pro nás?

Tím chci naznačit, že pravda je někde

uprostřed. Problémy při tvorbě našeho

vzhledu jsou dva. První je úkryt v

možnostech klienta. Všichni o sobě

přemýšlíme. Nemáme však chuť říkat naplno

pravdu o sobě a svých úmyslech protože tato

sdělení ať už verbální či nonverbální jsou

ostatními posuzována. A hodnocena. Na tom

nám obzvlášť záleží. Na hodnocení ostatních.

S tím má naše populace obecně velký

problém. Nízké sebevědomí se bude z našich

srdcí vyhánět ještě několik desítek let.

Jeho stopa v odívání je patrná v malém

zájmu o harmonické sladění vzhledu jedince

s jeho prožíváním. Jsme ve své oděvní

výpovědi často kontrastní až agresivní. Ve

zprávách našich TV stanic se potom

podivujeme nad agresivitou populace

obecně. Prostě chceme vypadat dobře, ale

nikdo z nás a ani my sami vlastně mnohdy

netušíme, natož abychom věděli, co to pro

nás má znamenat. Jaký typ halenky či košile

si mám dneska vzít na sebe? A jak se kroku

po kroku dobře nalíčit? Možná se domníváte,

že je to blbost. Nicméně není. Ano na vašem

vzhledu přímo i závisí to, jak prožíváme své

komunikační kroky vůči světu kolem. A tak

může barva rtěnky opravdu rozhodnout o

tom zda vás povýší na jinou pozici či nikoliv.

A zde uveďme do hry zvané image jeden

cizorodý prvek a druhý problém při tvorbě

image vůbec. Jsou jím paradoxně jeho tvůrci.

A jejich vlastní osobnost. Je obvykle tak

veliká, aby dotyčného

zdůraznila, že mu zakrývá

celkovou osobnost klienta s

nímž má pracovat. A pak

práce s image až dosud

dovolovala různé možnosti

výkladu, především z

hlediska působení na

ostatní. Tedy klientovi

nemusíte nic sdělovat, my

to přeci vidíme a cítíme

takto. Je zajímavé spočítat

kolik peněz se otočí v

kosmetice a odívání. Cca 3-

4 místo v rámci světového

obchodu.

My všichni platíme. Platíme

hodně za to, aby naše

s dě l en í , k t e r á s t á l e

vysíláme mohla opravdu

najít své adresáty. Nebo

byste platily za službu

doručení sdělení poště,

která by je pak následně

štosovala ve skladech. Ve

skladech našeho nevědomí.

Spousta z nás totiž věří

odborníkům. Raději než

sobě.

A klidně i může. Jde jen o to,

aby tito dostali do rukou

nástroje a tím nemyslím

jenom špachtle, oční stíny

nebo kadeřnické nůžky. Tím

myslím systém práce s

pochopením toho, co

vlastně klient skutečně říká

svým vzhledem. A my

imagemakeři ( spojení

vizážisty a stylisty v jeden

smysluplný celek ) k tomu

přidáme pochopení toho, co

na vás vlastně malujeme a

odíváme.

KONEC

Autor: Michal ZacharFoto: Pavol Bigoš

Jedna z nejlepších sopranistek současnosti Danielle de

Niese ozdobí krátce po novém roce Cyklus

výjimečných projektů Pražské komorní filharmonie.

Exkluzívní koncert pod názvem Danielle de Niese

zpívá Mozarta se koná 6. ledna ve Dvořákově síni

pražského Rudolfina pod taktovkou šéfdirigenta

orchestru Jakuba Hrůši.

Příjemnou atmosféru navodí mozartovský program,

ale i očekávání spojená s prvním pražským

vystoupením vyhledávané mladé sopranistky, jež by

měla dobře ladit s mladým duchem Pražské komorní

filharmonie.

Osobní kouzlo temperamentní Američanky

australsko-srílanského původu by samo nemohlo

stačit k její žádanosti v předních světových operních

domech. Danielle de Niese již s úspěchem zpívala v

newyorské Metropolitní opeře, v Královské opeře

Covent Garden v Londýně či na festivalu v

Glyndenbourne. Ve slavné Metropolitní opeře se

představila již v devatenácti letech v roli Barberiny v

Mozartově Figarově svatbě, kde zpívala s Renée

Fleming, Brynem Terflem a Cecilií Bartoli. Do téže

inscenace na stejné scéně se v sezóně 2009/2010

vrátila – tentokrát v hlavní ženské roli Zuzanky.

Slavila již mnohé operní úspěchy, zazářila například v

Itálii v Gluckově opeře Orfeus a Euridika.

Danielle de Niese koncertně účinkuje s Newyorskou

filharmonií a dalšími prestižními tělesy a dirigenty,

jako jsou Levine, Minkowski, Harnoncourt. Pro

vydavatelství Decca natočila se souborem Les Arts

Florissants a dirigentem Williamem Christiem

profilovou desku s Händlovými áriemi. Její nejnovější

nahrávka obsahuje árie W. A. Mozarta, s nimiž se také

představí v Praze.

Po předehře k Figarově svatbě uslyšíme sopranistku

právě v árii Zuzanky (Giunse alfin il momento), kterou

Danielle de Niese zpívá v Metropolitní opeře. Ke

svému prvnímu vystoupení v Praze ji zajisté vybrala

záměrně, vždyť Praha tuto operu proslavila...

Další část večera je věnována méně uváděné opeře

Idomeneo. Mozart ji napsal jako pětadvacetiletý v

roce 1781 na objednávku bavorského kurfiřta Karla

Theodora a právě od ní se obvykle počítá období

Mozartových vrcholných děl. Idomeneo je „opera

seria“, tedy „vážná“ opera na mytologické, osudové

téma. Děj navazuje na dobu trojské války, z níž se král

krétský vrací domů a za šťastný návrat má obětovat

prvního, koho pak doma potká. A potká svého syna,

milujícího dceru trojského krále Priama Iliu. Po

předehře z Idomenea uslyšíme recitativ a árii Ilii

(Quando avran fine omai).

Hořká komedie o nestálosti lidských citů

a povaze lásky Cosi fan tutte patří k vrcholům

Mozartovy operní tvorby. Ironické libreto Da Ponteho

měl původně zhudebnit Antonio Salieri, ten to však

vzdal. Komorně laděná opera o šesti postavách s

podtitulem Škola milenců vznikla v letech 1789 –

1790. Danielle de Niese z této opery zazpívá recitativ

a árii Despiny (Una donna quindici anni).

Následovat bude Symfonie č. 32 G dur a moteto pro

soprán a orchestr Exultate, jubilate. Mimořádný večer

vyvrcholí koncertantní scénou pro soprán Bella mia

fiamma, addio!

KONEC

Autor článku: www.2media.cz

Kůže

Nehty

Vlasy

Velikost kožního povrchu dospělého člověka činí až

dva metry čtvereční a hmotnost kůže i s podkožím

tvoří asi pětinu hmotnosti celého těla - průměrně tedy

cca 15 kg. Kůže má tři vrstvy - pokožku (epidermis),

která váží asi 0,5kg, škáru (korium), jež má hmotnost

asi 3,5kg, a podkoží. Tloušťka kůže kolísá od 0,03-0,1

mm na očních víčkách, paži a trupu až po dva

milimetry na chodidlech. Tloušťka škáry je také různá

- 0,6 mm na očním víčku, 2 mm na břiše nebo 3 mm na

ploskách nohou. Podkoží je nejtenčí na víčkách -

0,6mm, jinde má až několik centimetrů (hlavně u

obézních lidí, například na břiše nebo hýždích.

Jsou tvořeny tvrdou rohovinovou ploténkou, která leží

na nehtovém lůžku. Nehet roste jen v kořenové

oblasti, kde je uspořádání buněk totožné s vrstvami

pokožky. Jen v této části se nehet vyvíjí a roste.

Střední a volná část nehtu se po nehtovém lůžku jen

posunuje, tak jak jí nově se tvořící rohovina tlačí

kupředu. Nehty na rukou rostou asi třikrát rychleji než

nehty na nohou. Výměna celé nehtové ploténky na

dolních končetinách trvá rok i déle.

Vlasy i chloupky na těle se tvoří stejně. Vlákno vlasu

vyrůstá z vlasového folikulu (cibulky). Ve vlasových

folikulech probíhají cykly aktivního růstu a klidu, které

zajišťují výměnu vlasů.Vlasy rostou ve třech fázích:

Při aktivním růstu vlasu se buňky množí a vyzrávají.

Po určité době, která trvá řádově roky, se původní

centrum růstu vlasu - vlasová papila - během několika

dní odpoutá, původní folikul zaniká a během klidové

fáze se spolu s vlasovým vláknem posouvá k povrchu.

I když se tato část vývoje vlasu nazývá klidová, jde jen

o zdánlivé přerušení růstu vlasu, protože v místě

zanikajícího odrůstajícího vlasu se začíná tvořit vlas

nový. Za fyziologických podmínek je 80 až 88 procent

vlasů ve fázi aktivního růstu a až 20 procent ve fázi

klidové. Vlas má tři vrstvy - vnitřní (dřeň), střední

(kůru) a zevní. Za den narůstá asi 0,35 mm vlasového

stvolu. Pro syntézu bílkovin ve folikulu mají největší

význam aminokyseliny obsahující síru.

Rohovina (keratin) tvoří 90 až 99procent hmotnosti

vlasu, který je nejtrvanlivější strukturou lidského těla.

Fyzikální vlastnosti vlasu, tedy pevnost, tažnost a

pružnost, jsou závislé především na ultrastruktuře

kůry vlasu. Ostatní vrstvy vlasu mají pro tyto

mechanické vlastnosti menší význam. Porušení

povrchu vlasu agresivními škodlivinami poškozuje

buňky zevní i střední vrstvy vlasu. KONEC

Vnější péče nestačí

Jak působí složky, které obsahuje přípravek

ViadermVitamin A

B5

B6

Vitamin C

Vitamin E

Zinek

Pupalka dvouletá

Zlepšovat kvalitu pokožky, vlasů a nehtů lze aplikací

zevních prostředků, což má ale v případě nehtů a

vlasů menší význam. Efekt těchto látek totiž může jen

málo ovlivnit množící se buňky. Přísun nezbytných

surovin vnitřní cestou z přirozených zdrojů nemusí být

dostatečný. Proto jsou přípravky s vyváženým

složením považovány za vhodný doplněk prevence

vzniku poruch funkce kůže a růstu vlasů a nehtů.

(retinol) - usměrňuje růst a stavbu epitelu.

Podává se u chorob s poruchou rohovění.

Biotin (vitamin H) - je důležitým biologickým faktorem

při průběhu koenzymatických reakcí v těle. Podává se

při vypadávání vlasů, lámavosti nehtů a jiných

kožních poruchách.

(panthenol) - příznivě ovlivňuje dělení buněk,

používá se ke zlepšení procesu hojení ran a při

vypadávání vlasů.

(pyridoxin) - působí jako koenzym četných enzymů

v tkáňovém metabolismu - jater, nervové soustavy a

kůže. Nedostatek pyridoxinu způsobuje zvýšenou

citlivost kůže na světlo.

- účastní se mnoha biologických reakcí,

zvláště syntézy kolagenu. Při jeho nedostatku,

zejména pokud chybí současně flavonoidy, může

docházet k projevům purpury. Má antioxidační účinky.

Vysoké dávky zlepšují odolnost organismu proti

infekci.

- podává se u kožních projevů s poruchou

tvorby vaziva. Má antioxidační účinky a schopnost

vázat volné radikály. Protože se předpokládá jeho

příznivý vliv na stabilizaci buněčné membrány a

zpomalení degenerativních procesů, podává se jako

prostředek ke zpomalení stárnutí pokožky.

- působí v některých enzymatických dějích, má

význam při chronických zánětlivých stavech a při

poruchách hojení vředů a ran. Podává se také při

liožiskové ztrátě vlasů, kdy příčiny jsou nejasné,

účinek však v těchto případech není přesvědčivý.

- používá se mastný olej semen,

který obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných

kyselin. Ty mají nezastupitelný význam pro správnou

funkci povrchových struktur pokožky, které chrání

organismus proti zevním vlivům.

Zdroj: MUDr. Andrea Vocilková - dermatolog

Dokonale nalíčená žena je dnes nejen

dobrým zvykem, ale také základem

společenské etiky, která hovoří o tom, jak má

upravená žena vypadat. Ale, když bychom na

ulici při procházce městem potkali

nalíčeného muže, tak si někteří z nás při

nejmenším pomyslí, jestli je to takhle v

pořádku.

Avšak tento úsudek už v zemích, kde je móda

vyspělejší vůbec neplatí a nad tím, že jde po

městě nalíčený muž se nikdo ani

nepozastaví, právě naopak, muži, kteří o

sebe pečují jsou žádanějšími.

Kdyby jsme chtěli hledat kořeny líčení u

mužů., tak, stejně jako u líčení žen by jsme

zabrousili až do Starověku, hlavně Egypta,

kde byla tato funkce náboženská a podle

postavení ve společnosti a kde se nedělal

rozdíl mezi pohlavími.

V dnešní době je to ovšem jiné, ještě před pár

lety byla tato záležitost propagována jen

určitými skupinami mužů.

Z mého pohledu je nejlepší zlatá střední...

nic se nemá přehánět, ovšem když vidíme

kolem sebe neupravené muže, tak to také

není to pravé ořechové.

Kam ale rozhodně pánský make up patří,

jsou módní mola. Tam bychom bez pěkně

upravených tvářiček sotva obstáli. Pro foto se

dnes už běžně dělá i plasticita obličeje.

Tvaruje se tak, aby vynikly lícní kosti a obličej

tak získal dokonalý tvar. Zvýrazňují se také

oči, leckdy se aplikují i stíny a kontura očí

působí také velice pěkně. Dále se obočí

zafixuje barevným gelem, v případě potřeby

dokreslí. Dokreslit se může i kontura rtů, ta

ovšem by měla vypadat co nejpřirozeněji.

Rty zvýrazňujeme obvykle jen čirým leskem

na rty.

Ovšem nejdůležitější a nejužitečnější je

korektor, ať už je na nedokonalosti, nebo na

projasnění. Korektor je to líčidlo, které

opravdu potřebuje každá mužská tvář a bez

které by se žádný vizážista neobešel. Zakryjí

se jím jak všechny nedokonalosti pleti, tak

známky únavy.

Proto se nemusí zdát nikomu divné, že muži

korektor, nebo make-up použijí. Je to základ,

který leckdy může prospět i psychice.

Současně také plní i ochranou funkci, jak v

zimě tak v létě díky pečujícím látkám.

Že se opravdu není čeho bát, to zjišťuje stále

více mužů, a dosvědčuje i vzrůstající počet

firem, které se zabývají pánskou kosmetikou

nejen pečující, ale i dekorativní. Oblíbené

přípravky jsou například tónovací krémy,

korektory, projasňovače, pudry na mastnou

pleť, balzámy a jiné.

Jak říkám, zvyk je železná košile a

n e m ů ž e m e o d s u z o v a t n ě c o , c o

nevyzkoušíme a co se nám může třeba i

zalíbit. Takže pánové žádný strach a hurá do

parfumerie.

Autor článku: Alexandra DejdarováFoto: Pavol Bigoš

KONEC

V majetku vladařů a bohatých lidí byly zachovávány v

surovém stavu a dokonale krásné krystaly byly velice

ceněny. Diamant se těšil velké popularitě jako

talisman díky své výjimečné tvrdosti a dalším skvělým

vlastnostem. Byl symbolem odvahy a mužnosti - tedy

vlastností ryze mužských.

Mystická síla diamantů byla objevena již v dávném

Egyptě, kde nošení diamantu na čtyřech prstech levé

ruky mělo zajistit, že vena amoris („žíla lásky")

povede z prstů přímo do srdce. Umístění diamantů a

také diamantového prachu na konečky prstů zase

mělo zaručit přímou cestu k spojení lásky s věčností.

Do Evropy přivezl diamanty poprvé pravděpodobně

Alexandr Veliký. Zprvu byly považovány spíše za

tajemnou raritu, byly jim přisuzovány magické a

léčivé vlastnosti. Říká se, že když Alexandr Veliký

dorazil k Údolí diamantů, uviděl jeho dno poseté

drahými kameny, které hlídali obří hadi s vražednými

pohledy. Alexandr však hady obelstil a jejich diamantů

se zmocnil.Ve starém Řecku považovali lidé diamanty

za „slzy bohů, které spadly na zem". Aby zdůraznili

tvrdost diamantu, nazývali ho „adamas",

nepřemožitelný. 60 let před Kristem píše Plinius o

diamantech ve své Historii přírody. První nebroušený

diamant se objevil v Římě mezi 1. až 3. stoletím.Ve 13.

století Marco Polo zmiňuje Ormuy jako hlavní perský

diamantový trh.

Ve 13. století byly hlavním trhem a centrem diamantů

na Západě Benátky. Od počátku 13. století s nimi

udržovala obchodní styk většina hlavních měst

Evropy. A právě odtud přicházeli obchodníci s

hedvábím a diamanty do Brugg. Bruggy se staly nejen

centrem diamantového obchodu, ale také místem,

kde byly diamanty zpracovávány. Diamantový

průmysl se záhy velice rozrostl. K tomu přispěl i rodák

z Brugg Lodewijck van Berken, vynálezce

diamantového broušení.

Proces opracování diamantů byl uchováván dlouho v

tajnosti. Teprve ve 14. století se čiré osmistěny leštily

na podložce ze dřeva nebo mědi pokryté

diamantovým prachem. Takovýto způsob se užíval již

dříve pro opracování jiných drahých kamenů a

slonoviny. V případě diamantů se však jednalo o velmi

zdlouhavý proces. Od 15. století byly techniky

opracování vylepšeny, nepravidelné krystaly se

začínaly dělit štípáním. Při broušení však byl stále

respektován tvar původní suroviny. Kameny tvaru

pyramidy se zasazovaly do prstenů. Hlavním účelem

opracování bylo zbavit diamant povrchových

nerovností a kazů. Vzorky takových kamenů byly

nalezeny ve fragmentech šperků a staré keramiky.

Vynález broušení na ocelové podložce pokryté

diamantovým prachem poskytl brusičům více

možností k opracování kamenů: na konci 15. století se

objevily „tabulkové" brusy ve tvarech kosočtverce,

čtverce, obdélníku či rozety.

Objev přímé cesty do Indie v roce 1498 učiněný

mořeplavcem Vasco de Gamou přenesl centrum

obchodu z Benátek do Lisabonu. Od konce 14. století

se stávají světovým centrem obchodu s diamanty

Antverpy. Diamant je dokonalým symbolem věčného

pouta. Tato tradice nekonečné lásky je udržována již

několik století. První zmínky o darování diamantu jako

jedinečného symbolu lásky pocházejí z 15. století.

Tradici darování diamantového prstenu jako

zásnubního daru začal roku 1477 arcivévoda

Maxmilián Rakouský, když diamantový zásnubní

prsten věnoval Marii Burgundské. Od té doby se

tradice diamantových zásnubních prstenů rozšířila po

celém světě z aristokratických rodin do rodin

průmyslníků a v posledním století také do rodin

„obyčejných smrtelníků".

Ve zlatém věku 16. století byl diamantový odchod

hlavně v rukou portugalských židů a italských

obchodníků.

V 17. století započala éra broušení rozmanitých tvarů.

Diamanty se brousily jako ovály, kapky, markýzy a

jiné. Řemeslníci, opracovávající diamanty, však

pocházeli z Antverp a pracovali v nejvyšších patrech

domů, kde bylo nejlepší světlo.

Do konce 18. století byly indické doly vytěženy,

nicméně i přes objev prvních dolů v Brazílii v druhé

polovině 18. století nebyla obnovena prosperita

Antverp.

Ve druhé polovině 19. století po rozsáhlém

experimentování přišel Henry Morse v USA s prvním

moderním briliantovým brusem, jejž později

zdokonalil, matematicky zdůvodnil a v roce 1919

popsal v USA Marcel Tolkowskiy dnes považovaný za

vynálezce moderního briliantového brusu.

První diamantový kartel De Beers

V roce 1871 bratři De Beersovi, majitelé malé farmy v

Kimberley, dali povolení holandským lovcům

diamantů, aby prozkoumali jejich pozemky. Ukázalo

se, že oplývá diamanty. Tato zpráva se rozšířila jako

oheň a farma byla obležena lovci pokladů.

Zdroj:D.I.C. a.s.Hana Oujezdská 721 708 123Email: hanaoujezdska@atlas.czJan Motl 604 480 933Email: jan.motl@dic.as

De Beersovi prodali svoji farmu a odstěhovali se. Mezi

nejambicióznějšími hledači bylo pár Angličanů: Cecil

J. Rhones, a bratři Harry a Barney Bornatovi. Postupně

skupovali jednu koncesi za druhou, až se stali majiteli

největší části dolů v Kimberley. V roce 1888 založili

společnost De Beers consolidated Mines Limited,

předchůdce společnosti hrající i v současnosti velmi

důležitou roli na diamantovém trhu.

Společnost De Beers má velmi složitý systém mnoha

společností se vzájemně zkříženým vlastnictvím,

které obsáhnou celý průmysl od vykupování suroviny

z vlastních dolů i dolů jiných těžařských společností,

přes zpracování až po prodej (Diamond Producers

Association, která vlastní jednotlivé doly společnosti

De Beers Consolidated Mines Ltd. Další dceřinou

společností je Diamond Corporation, která sjednává

smlouvy s diamantovými doly, De Beers Centenary

AG, Central Selling Organisation a další.). Právě De

Beers Centenary vlastní smlouvami dlouhodobě

zajištěná práva nakupovat surové diamanty z těžby v

jiných zemích. Navíc má podíly ve více než 1.300

jihoafrických a mezinárodních společnostech. Tímto

způsobem až do roku 2001 kontrolovala De Beers

celosvětový trh, včetně produkce největší těžební

společnost i Alrosa. Nicméně vyčerpávání

jihoafrických dolů a otevírání dalších dolů např. v

Rusku, Kanadě či Austrálii, postupně De Beers

připravilo o kontrolu nad celým trhem a tuto snahu tak

v roce 2001 oficiálně vzdal. Přesto je ale dodnes

největším obchodníkem na trhu.

Rozhodli jste se v novém roce vyladit svoji image na maximum? A nejste si jistí, že to sami zvládnete? V brněnském salonu TONI&GUY můžete dokonalý styl získat ve zvýhodněném balení, které obsahuje vše, co si jen můžete přát: perfektní střih na míru, barvu, která podtrhne váš temperament, líčení, manikúru nebo pedikúru a lakování nehtů americkou kosmetikou O.P.I. a samozřejmě i profesionální poradenství v otázkách stylu a oblékání. Ani radikálních proměn se bát nemusíte – stylisté TONI&GUY se vždy snaží zvýraznit vaši osobnost a jejich střihy respektují nejen typ vlasů a rysy tváře, ale i váš životní styl. Koupit můžete také jednorázové certifikáty v ceně od jednoho do tří tisíc korun.

Čas plesů, koncertů i partiesV prvních měsících nového roku totiž musíte být chic! Ať už míříte na ples, koncert nebo klubovou party, nepodceňte styling a okořeňte jej novými podněty a trendy. Je čas na změnu a ta může být i patřičně velkorysá – v brněnském salonu TONI&GUY vykouzlí sexy rovné vlasy bez drastických zásahů – metoda bio.ionic totiž vlasy narovnává pomocí maximálně šetrné technologie a zkrotí i afro kudrny. Jde o minerální komplex vyzařující zdravé ionty a infračervené a elektromagnetické vlnové náboje a pronikající až do vlasové dřeně. Vlasy jsou zároveň bohatě hydratovány mikromolekulami vody. Poté přichází na řadu speciální iontová žehlička, která vlasy uhladí. A jak dodat vlasům sex-appeal pár minut před odchodem na akci? Vsaďte na speciální efekty. S nenápadným pomocníkem Split End Sealer Compact vyživíte a narovnáte jak suché, zničené a roztřepené konečky vlasů, ale zároveň na ně aplikujete i lesk a třpytky.

Dovolená na horách? Pozor na vlasy!Mráz, střídání teplot a ultrafialové záření zatěžují na horách nejen vaši pokožku. Péči věnujte i svým vlasům, kterým hrozí vysušení a poškození. Všechny produkty kosmetiky label.m (kromě bio organické řady, která je postavena na přísně přírodní bázi) mají spolehlivý UV filtr. S výběrem ideálního produktu pro vaše vlasy, ať už z řady label.m nebo TONI&GUY, vám v brněnském salonu poradí. Jako vždy jde samozřejmě o individuální záležitost. Splést se však nemůžete například s vyživujícím proteinovým sprejem (Proteine Spray label.m) nebo intenzivní ochrannou maskou (Intensive mask label.m). Pánská kolekce nabízí také šampón Gentle Cleansing Shampoo pro každodenní použití, který se lehce vymývá a nezatěžuje vlasy. Po náročném dni vaše vlasy uvítají i hřejivou olejovou kúru.

Proč právě TONI&GUY?Brněnský salon TONI&GUY nabízí kvalitu srovnatelnou s jakýmkoli místem na světě. Na nejdůležitější módní akci kadeřnické sezóny, veletrhu Salon International v Londýně představil TONI&GUY šest nových trendy střihů, udávajících směr pro příští rok. Hvězdný tým stylistů se inspiroval punkem, pin-up sex appealem

padesátých let, viktoriánskou érou, antickými bohyněmi i africkými kmeny. To vše je podpořeno luxusními živými barvami. Na velkolepé akci brněnský salon samozřejmě nemohl chybět a přesně takové vlasy proto můžete mít i vy! Ať už se zaměříte na profesionalitu a kreativitu stylistů a koloristů, design a vybavení salonu nebo sortiment produktů - TONI&GUY Brno představuje špičku oboru. Za pouhých několik měsíců získal své pevné místo – stal se hlavním partnerem přehlídek veletrhu STYL KABO v srpnu 2009 a nyní i v únoru 2010, spolupracuje s golfovým areálem Kaskáda, kde zajišťoval doprovodný program na prestižních turnajích a také pro PGA TOUR, česal finalistky Miss Moto GP během doprovodného programu Moto GP v Brně i modelky na módních Oscarech, prvním ročníku akce Elle Style Awards 2009 pořádané módním časopisem Elle…

Radnická 9, 602 00 Brnotel.:+420 602 10 19 49email: brno@toniandguy.cz

Máte rád maškarní bály?

S brněnskou Redutou jste spolupracoval již vícekrát...

Co chystáte pro návštěvníky Maškarního bálu na letošní 30. leden?

Co byste doporučil těm ne příliš extravagantním ale zase lehce nekonformním ženám a

mužům na letošní plesovou sezonu?

Nejsem zrovna „plesový typ“ ale maškarní bál v Redutě, to je docela něco jiného. Při mi-

nulém ročníku, kterého jsem se zúčastnil se svou kolekcí na módní přehlídce v rámci pro-

gramu plesu, jsem byl překvapen, kolik lidí přišlo v maskách a kostýmech. Tak silné zas-

toupení jsem opravdu nečekal. Těm, kdo si chtějí užít na plese skutečnou zábavu, mohu

Mozartův maškarní bál vřele doporučit. Program je velmi bohatý a díky kostýmům je stále

na co se dívat i pokud nejste úplně „taneční typ“!. Díky pestrému programu se určitě nudit

nebudete :)

První spoluprací s Redutou byla přehlídka na vernisáži Fakulty výtvarných umění VUT s názvem Na tělo a od té

doby s Redutou spolupracujeme, spolu s návrhářem Petrem Kaloudou ,pravidelně. Kostýmy jsme vypravovali i

průvod Reduty na Brněnskou Slavnost masek a letos v říjnu jsme byli s naší autorskou přehlídkou i součástí

festivalu českých premiér Redfest, tam jsme uvedli premiéru svých nových kolekcí.

Chystám papírovou performanci s názvem „Alles Gute Wolfi“ Spolupracuji se sedmi výtvarníky z FAVU, kteří

vytvořili Párty set pro Mozarta. Originálně potiskli různé typy papíru, ze kterých vytvořím papírové modely.

Prezentovat je budeme na komentované módní přehlídce v Mozartově slavnostním sále a pak se přesuneme do

Atria Reduty kde před zraky diváků proběhne focení modelů v režii fotografa Kivy, který do Reduty pro tento

večer přenese svůj ateliér a také návštěvníci plesu budou zvěčněni jeho fotoaparátem.

Velmi široká otázka na několik stran textu – lidí je velice mnoho typů :).Všem bych doporučil pořídit si pokud

možno příjemné oblečení, které je nebude nikde škrtit a budou se v něm cítit dobře a pohodlně, aby si ples

náležitě užili.

Zdroj:

Brno navigátor

Internetový navigátor prezentující špičkové brněnské provozy

Už víte kam v Brně... tak si to užijte!

TopTep.cz…vytvořen jen pro Vás.

TopTep.cz – to nejlepší co tepe Brnem

www.toptep.cz

Jsme lyžařská speciálka na značky Elan, Blizzard, Lange, Alpina, Colmar, Spyder, Craft, Briko, Scott, Holmenkol, ad.

Dále nabízíme lyžařské hole, brýle, přilby, vosky a brousky, chrániče, a ostatní lyžařské potřeby.

Provozujeme ski a snowboard servis Wintersteiger.

Najdete nás na adrese:Trtík Sport, Kotlářská 51a, Brno 602 00

další informace naleznete na:

www.trtiksport.cz