Psychologie II

Rozpoznání lži pomocí neverbálních projevů

Přednáška 7

Obsah přednášky

• 1. Tradiční představy o neverbálních projevech lži a neupřímnosti

• 2. Rozlišení naivních a zkušených lhářů• 3. Experimenty P. Ekmana• 4. „Othelova chyba“• 5. Přenos podezíravého chování na

podezřelou osobu• 6. Vliv předsudků• 7. Závěr - Proč tak často nepoznáme, že

nám někdo lže?

Je rozpoznání lži pomocí neverbálních projevů snadné nebo obtížné?

• Tradiční představy o rozpoznání lži.

• Špatní lháři x dobří lháři.

• Lhaní většinou vyvolává vnitřní napětí.

• Řeč těla do jisté míry toto napětí a jeho prožívání odráží.

• Napětí se odráží v různých projevech neklidu nebo zaujetí bariéry.

• Při lži se lidé přetvařují, lež se snaží maskovat nebo měnit přirozené projevy, zbytečné úpravy zevnějšku atp.

Co odrážejí neverbální projevy?

Lže nebo říká pravdu?

1. Tradiční představy o neverbálních projevech lži a neupřímnosti

• Podvědomé obavy z prozrazení při pohledu do očí se projevují: – odvracení pohledu i celého obličeje. – Nápadné je prudké uskočení zorniček do strany

při střetnutí pohledů

• Obavy z podřeknutí se projevují – pomalejší mluvou (slova je zapotřebí více

zvažovat) – či naopak překotnou mluvou (snaha přehlušit

případné pochybnosti). – Napětí se projevuje i staženějším hlasem,

odkašláváním, častějšími přeřeknutími. – Nápadná jsou gesta směřující k zakrývání očí

nebo úst.

1.1 Skrývání projevů lhaní

• Čím je lhář zkušenější, tím více se snaží tyto projevy skrývat: – hledá záminky k odvracení pohledu (kolik je hodin,

zaujaté sledování něčeho jiného), – gesta maskuje – úprava účesu, mnutí očí, škrábání

se pod nosem apod.

• Snaha zakrýt projevy vnitřního napětí se může prozradit i nápadným omezením gestikulace, určitou strnulostí.

1.2 Rozdíl v rychlosti projevení autentického a předstíraného výrazu

• Předstírané pocity (např. překvapení, rozhořčení nebo dojetí) se projevují ve výrazu o poznání později než upřímné.

• Často se objevují až po vyslovení myšlenky.

1.3 Chyby při projevech „upřímnosti“

• Podvodník klade zvýšený důraz na demonstraci projevů upřímnosti, zejména sem patří “upřímný” pohled do očí a úsměv.

• Prozradit jej mohou: – přehnaně rozevřené oči, – strnulost pohledu, – nehybné obočí (snaha o vědomou kontrolu narušuje přirozenou

dynamiku), – při neupřímném úsměvu se vedle rozevřených očí odhalují více

dolní než horní zuby (při upřímném úsměvu se oči naopak přimhuřují),

– při neupřímném úsměvu je rovněž možné postřehnout i asymetričnost stahování obličejových svalů.

Zvýšený důraz na demonstraci projevů upřímnosti

1.4. Koordinace projevů těla s obsahem řeči

• Nejjednodušší je sledování koordinace všech projevů těla s obsahem řeči – zvýšení nebo naopak potlačení gestikulace, strnutí – nebo přehnaně rozmáchlé a křečovité pohyby,

– zvýšená svalová tenze (je dobré všímat si i pohybů nohou, ty se

nejhůře vědomě řídí) při změně probíraného tématu. • Na tyto změny můžeme pohlížet jako na projevy změny

psychického napětí, které svědčí o lži, nebo naopak signalizuje uvolněním pocity jistoty a sebevědomí.

Reidova technika

• Tuto techniku se od 1970 po celém světě učili tisíce vyšetřovatelů.

• Na ohrožující situaci (např. výslech) reaguje jedinec jedním ze 3 způsobů:– Boj– Útěk– Ztuhnutí– První dva způsoby – tělo si ulevuje od napětí fyzickou aktivitou

– lhavý profil „aktivní“– Třetí způsob – deaktivace těla, aby se mysl mohla plně

věnovat mentální aktivitě - lhavý profil „pasivní“

Reidova technika: Postoj

• Pravdomluvní podezřelí mají tendenci ke vzpřímenému postavení čelem k osobě, která vede rozhovor.

• Lháři – shrbený postoj s natočením stranou od osoby vedoucí hovor

• bariérový postoj se zkříženýma rukama a nohama• přešlapování, změny postoje v souvislosti s otázkami na

určitou oblast

Je nejistý nebo lže?

Reidova technika: Gesta

• Pravdomluvní: pohyby rukou – převažují „ilustrátory“ – gesta, jimiž předvádějí, doplňují to, o čem hovoří.

• Lháři – bariérový postoj

• Pro pohyby paží typické „adaptéry“ – ruce jsou v kontaktu s tělem za účelem úpravy vzhledu, škrábání, zakrývání úst, očí, podpírání hlavy

Ilustrátory

• Mirek Topolánek představuje rakouskému kancléřovi Werneru Faymannovi svou vizi ekonomického růstu. 2009

Reidova technika:

Oči

• Pravdomluvní – udržování normálního očního kontaktu – pohled z oči do očí v 30-60% času.

• Lháři – vyhýbají se očnímu kontaktu, aby předešli nárůstu nervozity nebo zvolí přehnaně upřený pohled (=nadměrná kompenzace touhy dívat se jinam).

Reidova technika:Paralingvistické chování

• Pravdomluvní: kratší odpověďové latence, rychlejší tempo řeči a vyšší tón řeči během emocionálních projevů.

• Lháři: delší odpověďové latence, pomalejší tempo mluvy, kratší odpovědi kratší

Jak spolehlivá je Reidova technika?

• Při řadě výzkumů se nepotvrdily předpoklady uvedené Reidovou technikou.

• V postojích a ve vzorcích adaptérů nezjištěny rozdíly.

• U lhářů pouze méně ilustrátorů.

• Reidova technika je zjednodušující, v některých případech i zavádějící.

• Ve výzkumech pomocí tréninku touto metodou dosaženo 46% úspěšnosti (Blair,Kooi,2004)

Kritérium základní linie

• Existuje tzv. behaviorální norma dané osoby.

• Dotázání se na sérii neohrožujících otázek na začátku rozhovoru.

• Teprve pak se ptát na citlivé otázky.

Kognitivní přístup:Kognitivní komplexita

• Předpoklad, že lhaní je kognitivně těžší, komplexnější úkol než sdělování pravdy.

– Lhář musí vytvořit svůj vlastní příběh, konzistentní a věrohodný. Tento příběh musí být navíc konsistentní s jeho předchozími prohlášeními.

– Nutné věnovat množství mentální námahy. To ubírá pozornost, která je věnována neverbální stránce.

• Lháři proto budou používat méně ilustrátorů, dlouhá odpovědní latence, více váhání v řeči

Jak je tomu v praxi:• Lži nemusí být obtížnější vytvořit, jsou ale kratší a méně

detailní.• Na druhé straně pravdu je někdy obtížné sdělit (obava z

ranění druhé osoby).

• Studie vytváření lži - lež je založená na vlastní zkušenosti, jsou pouze pozměněny kritické detaily. Díky této strategii lživé výpovědi mohou obsahovat velké množství detailů.

• Důležitý znak: kontrola důvěryhodnosti.– Osoby, které říkají pravdu, nemusejí být tolik soustředěny na svou

vlastní důvěryhodnost a tak se tolik nebrání přiznat nejistotu, vyjádřit pochybnosti o sobě, říci, že si něco nepamatují, či se spontánně opravit.

– Lhář naproti tomu se bude důsledně vyhýbat přiznání nedokonalosti.

špatní lháři x dobří lháři

• Tradiční přesvědčení, že lhář se vyzradí sám, pokud jej budeme bedlivě sledovat.

• Klasická vyzrazení (zjevné vyzrazující pohyby)– Zakrytí úst – Třes rukou

• Dnes málo pravděpodobné.

2. Znaky naivního a zkušeného lhaní

Znaky naivního neverbálního lhaní: – Natáčení k adresátovi sdělení bokem– Vyhýbání zrakovému kontaktu– Narušená (neobvyklá) koordinace rukou

Znaky zkušeného a suverénního neverbálního krytí lži:– Postavení se k adresátovi čelem;– Vytrvalý pohled do očí (až 100 % času rozhovoru);

– Souhra rukou koordinovaná, nenápadná.

naivní lhaní zkušené lhaní

O. Nový - Kristián

2.1 Tvář – zrcadlo emocí

• Tvář u řady lidí zrcadlí jejich vnitřní emočních stavy: – smutek, štěstí, zklamání, rozčarování, strach,

znechucení, vztek, překvapení, zájem, zvědavosti, stud, hanbu, nesmělost, nejistotu, lásku či chuť se pomstít.

• Lhaní lze z mimiky odpozorovat proto, že výrazy - zvláště některých emocí - bývají automatické a bezděčné.

2.2 Mimika zkušených lhářů

• Zkušený lhář dovede vytvářet mimické výrazy tak, aby byly podobné těm, jež jsou za normálních okolností mimovědomé a jež se vymykají našemu ovládání.

• Věrohodné lhaní je právě proto věrohodné, že se při něm lhář dokáže velmi přesvědčivě tvářit.

• Totéž platí o dobrých hercích.– dokonce i o některých politicích nebo televizních

moderátorech,kteří mají k hercům blízko.

Mimika zkušených lhářů

• Rozpoznání lži: Experiment Ekmana a Franka (1997): – Trénovaným pozorovatelům a posluchačům pomohlo všímat si,

zda osoby, které na ně mluvily, měly nebo neměly strach.– Také se orientovali podle toho, zda z obličeje těchto osob (tónu

hlasu apod.) byly rozpoznatelné drobné signály znechucení (vyskytuje se u lhářů).

• I nejzkušenější znalci lidského chování se v 15-30 % případů zmýlí. Zkušení a naprosto otrlí lháři je obelžou.

3. Experimenty P. EkmanaEkman P. a O’ Sullivan, M. (1991). Who can catch a liar? American Psychologist, 46, 9, 913-920.

• Studentkám zdravotní školy byl promítnut film:• První skupině film, který navozoval pohodu a byl

celkově uklidňující. • Druhé skupině hrůzný film - plný krve, scény

amputací končetin a záběry uhořelých obětí. – Všechny studentky však poté měly přesvědčovat další

osoby, že viděli velmi hezký film. – Bylo jim řečeno, že úspěšné přesvědčení druhé osoby o

tom, že právě viděly velmi hezký film, souvisí s jejich předpokladem a talentem vykonávat povolání zdravotní sestry.

• V tomto případě na úspěchu lhaní závisí kariéra - lež s vysokou motivací.

Přesvědčované osoby

• Vystoupení dívek bylo natáčeny na videozáznam.• Pokusné osoby měly rozhodnout, která z dívek lže.• Vzorek 509 osob. Šlo o jedince, kteří přicházejí s

detekováním lží do kontaktu v rámci svého povolání: – tajní agenti zpravodajských služeb USA profesionálové používající

k výslechům detektory lži– soudci– policejní vyšetřovatelé – psychiatři – univerzitní studenti zajímající se o tuto problematiku

Výsledky

• Nejúspěšnější skupina byli agenti tajných služeb.

• Druzí psychiatři – avšak podstatně nižší úspěšnost. Ostatní skupiny neúspěšné.

• Proč se tajní agenti tolik odlišili od všech ostatních? – Tajní agenti (příslušníci zpravodajských služeb) mají

zkušenost s ochranou politiků. Výrazně se spoléhají na neverbální signály osob, které pozorují. Aktivně vyhledávají podezřelé neverbální signály u osob v davu.

– Mladší agenti úspěšnější než starší – mají více aktuálních zkušeností než starší.

Výsledky - pokračování

• Neúspěch soudců – – při výslechu si dělají poznámky a nesledují osobu, ale spíše

poslouchají to, co říká.

• Neúspěch vyšetřovatelů z kriminální policie – jsou více zaměřeni na to, aby získali důkaz, než aby rozlišovali, kdo

lže a kdo ne. – Na rozdíl od tajných agentů se zabývají mnohem vyšším počtem

těch, kdo skutečně lžou, což je vede k vyšší podezíravosti - a ve svém důsledku k neúspěšnému odhalování.

• Psychiatři – uváděli, že pravda či lhaní samy vyplynou a že se právě na tyto

aspekty lidského chování nezaměřují.

Detektor lži

• Polygraf – přístroj umožňující měřit kožní vodivost, tep, krevní tlak, rychlost dechu a případně ještě další fyziologické proměnné.

• Přístroj zaregistruje objevení úzkosti nebo poplachovou reakci.

Detektor lži

• Většina lidí pociťuje při říkání nepravdy úzkost. Avšak za určitých okolností mohou být i pravdivé odpovědi stresující a mluvčí tak při nich pociťuje úzkost.

• Na druhé straně ten, který při lhaní zůstává klidný, není detektorem lži nikdy odhalen.

4. „Othelova chyba“

• Nevinná osoba, které záleží na tom, aby nedůvěřivé okolí přesvědčila o tom, že se ničeho nedopustila, může působit nevěrohodně a podivně.

• Bojí se, aby jí okolí uvěřilo - sama se ocitá ve stresu, v úzkosti, může se jí třást hlas.

Othelova chyba

– Pod vlivem hrozící sankce je nejenom obtížné věrohodně lhát, ale je obtížné i přesvědčit o pravdě.

– Součástí Othellovy chyby je dále předsudek (tzv. filtr vnímání) v mysli nedůvěřivého, který je již předem přesvědčen o tom, že mu druhý lže.

5. Přenos podezíravého chování na podezřelou osobu

• Experiment Akehursts a Vrije (1999): Pokus dokázal, že podezřelé chování můžeme "vytvořit", i resp. přenést na druhého.

• Při policejním interview může podezřelé, divné chování přenést vyšetřovatel na vyšetřovanou osobu. – Osoby vyšetřované klidnými vyšetřovateli byly ve větším pohybovém klidu. – Naopak vyšetřovatel, který velmi živě produkoval řadu pohybů při vyšetřování,

"rozpohyboval" i vyšetřovanou osobu - posuzovatelé pak označovali její "divné" pohyby jako podezřelé.

• Jedná se o známý efekt zrcadlení v neverbálním chování, resp. "infikování" jedné osoby neverbálními projevy druhé osoby.

Zrcadlení v neverbálním chování

6. Vliv předsudků

• Úspěšnost rozpoznávání lhaní a pravdomluvnosti snižují rovněž naše předsudky.

• Řada předsudků je spojena s vyhodnocováním neverbálních atributů, např. oblečení nebo zdobných doplňků druhých lidí.

• Vrij (1997) zkoumal, zda má nějaký vliv barva oblečení u osoby, která je z něčeho podezírána. – Podezřelí, kteří byli oblečeni v oděvu černé barvy, vzbuzovali v mysli

pozorovatelů více představ o zlu, špatnosti a agresi, než podezřelí, jejichž oděv byl laděn do světlých barev.

7. ZávěrLže se dnes více než dřív?

Společenský kontext lži:

• V malém společenství může mít odhalení lži závažné dopady pro jednotlivce – vyhoštění, neschopnost se uživit sám.

• Západní velká společenství – relativně snadno se člověk zbaví své minulosti, není tolik závislý na konkrétním společenství.

• Menší přehlednost, větší volnost a menší hrozba izolace poskytují možnost lhát aniž by se na to přišlo.– Některé lži a podvody vedoucí k významnému obohacení jsou

obecně tolerovány.

7. Závěr Proč tak často nepoznáme, že nám někdo

lže? Podle Ekmana (1996) :

• Evolucí jsme na to nebyli připraveni. – Lidé dříve žili více "na očích" druhým lidem, podvádění nešlo mnohdy

dost dobře skrýt a zamaskovat, důkazy bylo těžké skrýt či popřít.

• Z odhaleného lhaní plynuly v primitivních společenstvích fatální sankce.

• I když se podmínky života radikálně změnily, člověk má dnes rozsáhlé možnosti, jak a kdy lhát, a také společnost někdy povzbuzuje své členy spíše k tomu, aby lhali, než aby nelhali.

Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže?

• Rodiče neučí děti rozpoznávat, kdo jim lže. – Naopak: ochrana intimního soukromí je vede k tomu, že

dětem neříkají pravdu, řadu pravd před nimi skrývají.

• Jsme "nastaveni" spíš na důvěřování než na podezírání.

• Důvěřovat druhým činí život snazším. I kdyby se nám ve svých důsledcích vyplatilo být spíš obezřetní a podezírat, jednodušší pro nás je důvěřovat. – Pro srovnání: zneužívané děti, odebrané svým rodičům, byly

schopny z chování druhých osob snadněji poznat, kdy je chce někdo oklamat. Nevyrostly totiž v atmosféře důvěry, ale v podmínkách, které je naučily mít se na pozoru před různými přísliby a návnadami.

Proč tak často nepoznáme, že nám někdo lže?

• Jsme neúspěšní v rozpoznávání lhaní proto, že často chceme být obelháni. Chceme se přidržet nepravdy, nechceme slyšet pravdu.– Příkladem je partnerské soužití. Někdy partner nechce

vědět nic o tom, že je mu druhý nevěrný - když to neví, žije se mu lépe.