Upload
vokhue
View
225
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
1
STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ
REPUBLICE A V ZEMÍCH EU
Life expectancy in the Czech Republic and EU countries
Jana Langhamrová
Abstract
The goal of this paper is to point out changes in mortality that were responsible for
longer life expectancy and lower infant mortality. The trend of basic indicators that
contributed to changes in mortality was assessed based on the time series data available on the
website of Czech Statistical Office. The life expectancy paradox and the necessary level of
birth rate and life expectancy to maintain level of simple reproduction was calculated based
on the trend of life expectancy in selected age groups of men and women, infant mortality
coefficient and actual birth rate in the Czech Republic during 1920-2009. It also compares life
expectancy in the Czech Republic and European. Life expectancy in all countries keeps going
up, with the exception of e.g. the countries of the former Soviet Union where life expectancy
has been fluctuating for the past 20 years. Individual countries are compared based on data
from the Human Mortality Database.
Keywords
infant mortality coefficient, life expectancy, paradox of life expectancy, time series.
Klíčová slova
kvocient kojenecké úmrtnosti, střední délka života, paradox střední délky života, časové řady.
Úmrtnost a střední délka života v historickém kontextu
Hospodářská i sociální situace každé země je ovlivněna vývojem její populace a stejně
tak populační vývoj reaguje na podněty z hospodářské a sociální oblasti. Minulý, současný
či budoucí populační vývoj je výrazně předurčen strukturou populace. Proto je pro jakékoli
závěry související s populací či odhady budoucího vývoje nezbytná znalost věkové a pohlavní
struktury této populace. Struktura populace je určena vývojem porodnosti, úmrtnosti
a migrace. V současné době dochází ve všech vyspělých zemích včetně ČR k významnému
stárnutí populace. Jedním typem stárnutí je tzv. absolutní stárnutí, které je způsobeno
snižováním úmrtnosti a prodlužováním střední délky života.
Modernizace
Po celou dobu existence lidstva nebyl na světě zaznamenán tak rychlý početní růst
obyvatelstva, jaký nastal za posledních zhruba dvě stě let. V minulosti obyvatelstvo přibývalo
pomalu především díky vysoké míře úmrtnosti. Porodnost byla v průměru o trochu vyšší než
úmrtnost a díky tomu nedošlo k úplnému zániku lidstva. Úmrtnost obyvatelstva sloužila jako
hlavní regulace počtu obyvatel ve společnosti. Jakmile došlo k procesu modernizace, objevily
se významné změny v úmrtnosti a porodnosti, díky nimž populace přešla z tzv. klasického
režimu reprodukce na moderní režim reprodukce. Pro klasický model reprodukce je typická
2
vysoká porodnost a vysoká úmrtnost, kdežto pro moderní režim reprodukce naopak nízká
porodnost a nízká úmrtnost. Populace nejprve mládnou a následně dochází k demografickému
stárnutí. Z pohledu demografického chování dochází ke změnám, které jsou v literatuře
nazývány jako tzv. demografická revoluce či demografický přechod. K těmto změnám došlo
především díky pokrokům v medicíně, zlepšení úrovně hygieny obyvatelstva a zvýšení
životní úrovně. Mimo jiné také dochází k industrializaci a urbanizaci, zvýšil se podíl obyvatel
žijících ve městech.
Snížení úmrtnosti v době demografické revoluce bylo způsobeno především snížením
úmrtnosti novorozenecké, kojenecké a dětské. Tak jak přežívá více mladších osob, zvyšují se
i podíly mladých osob v populaci. Více mladých přežije do rodičovského věku, a díky tomu
se pak zvyšuje i počet narozených.
Historický vývoj stárnutí a střední délky života
Demografie rozlišuje dva typy stárnutí populace. Prvním z nich je relativní stárnutí
obyvatelstva, které je způsobeno snížením porodnosti a v důsledku toho dojde ke snížení
podílu dětí v populaci. Někdy se tento typ stárnutí nazývá stárnutí v základně věkové
pyramidy. Druhým typem stárnutí je absolutní stárnutí, kterým se rozumí tzv. stárnutí ve
vrcholu věkové pyramidy a je způsobeno snižováním úmrtnosti a nárůstem střední délky
života. Přibývá tak starších lidí v populaci.
Zda populace mládne či stárne, závisí na charakteru věkové struktury v minulosti a na
tom, jaká je v současnosti porodnost a úmrtnost. V dřívější době platilo, že vysoká míra
úmrtnosti měla za následek krátkou střední délku života.
Ansley J. Coale, jeden z nejznámějších amerických demografů, již v 60. letech
upozorňuje na významnou roli úmrtnosti v demografickém stárnutí. Úmrtnost podle něho
ovlivňuje na počátku procesu demografického stárnutí věkovou strukturu méně než plodnost
a to dokonce opačným způsobem (viz Coale [2]). Tak jak se zvyšuje délka života, redukuje se
úmrtnost a populace je na počátku o něco mladší, je to dáno úrovní specifických úmrtností.
Nejvyšší úmrtnost se projevuje na počátku života, v dětském věku klesá na minimum
a v pozdějším věku se opět zvyšuje.
Střední délka života při narození je velmi silně ovlivněna úrovní kojenecké a dětské
úmrtnosti. V dřívější době měla velký vliv i vysoká mateřská úmrtnost. Nízké střední délky
života při narození však neznamenají, že by se lidé nemohli dožívat vyššího věku, pokud
přežijí období vysoké úmrtnosti na počátku života. Tak jak se zlepšovaly životní
i ekonomické podmínky obyvatelstva, začala se plynule zvyšovat i střední délka života, více
lidí přežívalo do vyššího věku. Nejvýraznější změny byly zaznamenávány v moderních
společnostech ve druhé polovině 19. století. V této době se v průměru střední délka života při
narození za obě pohlaví dohromady pohybovala kolem 41 let a do roku 1900 se zvýšila na 50
let, jak uvádí Rabušic [19]. V dnešní době se v nejvyspělejších zemích střední délka života při
narození za obě pohlaví pohybuje okolo 80 let.
Na růstu střední délky života se podílela řada faktorů. Nejprve platilo, že čím byly
vyšší příjmy obyvatelstva, tím byla v dané oblasti zaznamenána vyšší úroveň úmrtnosti.
Můžeme si klást otázku, jak bylo toto možné, když lidé, kteří měli vyšší příjmy, měli
také lepší bydlení, lepší stravu, zdravotní péči apod. V době předindustriální v Evropě žili tito
lidé ve městech a blízkém okolí. V tomto období platilo, že v oblastech s vysokou koncentrací
obyvatelstva byli častou příčinou úmrtí infekční a parazitární nemoci. V době, kdy ještě
nebyla ve městech dostatečná hygienická opatření, která by bránila rychlému šíření těchto
chorob, docházelo k velkým epidemiím. Také přistěhovalci neměli proti místním nemocem
dostatečnou imunitu a často jim podlehli. Podle historických demografů v tehdejší době
3
platilo, že v zemědělských oblastech Evropy, kde nebyla vysoká koncentrace obyvatelstva,
byla naděje na dožití vyšší (45-50 let) než ve městech (30-33 let).
Postupně dochází k rozvoji společnosti a lze tak více investovat do zdravotnictví.
V 19. století se v Evropě stavějí nemocnice a známy jsou z této doby Kochovy a Pasteurovy
objevy. Budují se vodovody, zdroje nezávadné pitné vody, začínají se budovat kanalizace.
Obyvatelstvo si začíná uvědomovat důležitost hygienických zásad v boji proti infekčním
chorobám. Snižuje se výskyt velkých epidemií. Obyvatelstvo se poměšťuje a začíná platit, že
oblasti s vyšším příjmem mají delší střední délku života.
V 60. letech 20. století dochází k významnému rozvoji medicíny. Výrazně se začíná
prodlužovat věk, přibývá osob starších věkových skupin. Dochází k podstatnému stárnutí
populací vyspělých zemí, za kterým stojí velmi nízká úmrtnost. Velká část obyvatel těchto
zemí se dožívá 65 let, stále více se jich dožívá i 85 let. Pokles úmrtnosti byl zřetelný
především u starších věkových skupin. Tak jak se snižují specifické úmrtnosti starých osob,
roste i střední délka života.
Mnoho odborníků si klade otázku, kde jsou meze lidského věku, kolika let se budeme
dožívat a jestli se budou lidé vysokého věku dožívat v dobrém zdravotním stavu? Jestli léta
přidaná budou léta aktivního života bez nemocí, či zda lidé budou nemocní a nesoběstační. Je
možné nějakým způsobem zpomalit či oddálit stárnutí? Dlouhověkost je dána dědičností,
stylem života, prodělanými chorobami atp. Přirozená délka života je podle Wolfa 90-100 let
(viz Wolf [24]). Někteří vědci hovoří o tom, že smrt před 90. rokem věku je předčasná
(Kučera [13]). Stále více si demografové uvědomují, co vše způsobí významný nárůst starších
osob v populaci. Otázkou zůstávají nezbytné náklady na zdravotní a sociální péči se všemi
důsledky v oblasti ekonomické, sociální a politické.
Střední délka života, paradox střední délky života a kvocient kojenecké úmrtnosti
V této části bude provedeno srovnání vybraných ukazatelů délek života na základě
dostupných údajů z úmrtnostních tabulek let 1920-2009. Bude porovnána střední délka života
mužů a žen ve vybraných věkových skupinách, vypočtena tzv. mužská nadúmrtnost. Vše bude
doplněno křivkou vývoje kvocientu kojenecké úmrtnosti za dostupné časové období. Některé
údaje byly k dispozici od roku 1920 do současnosti, některé byly k dispozici od roku 1785.
Vzhledem k tomu, že čím delší řady byly dostupné, tím více byly znatelné výkyvy či trendy
ve sledovaných ukazatelích, jsou zde tyto řady také použity. Tato část je doplněna mimo jiné
grafickým zobrazením paradoxů délek života. Pro názornost byl vypočten natalitní limit
a provedeny výpočty o porodnosti a délce života potřebné pro zajištění prostné reprodukce
obyvatelstva.
Vývoj střední délky života
Nejprve se budeme zabývat vývojem střední délky života za muže a za ženy v letech
1920-2009 (viz obr. 1). Na hodnoty střední délky života má vliv vývoj
úmrtnosti v příslušných letech. Na počátku 20. století mělo obyvatelstvo žijící na území
dnešní České republiky vysokou úroveň úmrtnosti. Nejvyšší úroveň úmrtnosti byla
již v roce 1918 v důsledku pandemie španělské chřipky, následoval pokles úmrtnosti
na normální úroveň v letech 1923-1925. Další chřipkové epidemie byly v letech 1927 a 1929.
Na počátku tohoto období byla také velmi nepříznivá úroveň kojenecké úmrtnosti,
ta dosahovala téměř 165 promile.
4
Obr. 1 - Porovnání střední délky života pro 0 a 1leté muže a ženy a kvocientu kojenecké
úmrtnosti v letech 1920 – 2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
V grafu č. 1 je záměrně ponechána nejenom střední délka života za muže a za ženy
při narození (v grafech značeno e00), ale je zde také uvedena střední délka života osoby 1leté
(v grafech značeno e01) a to zejména z důvodu toho, že po dlouhou dobu platil tzv. paradox
střední délky života, který bude podrobněji popsán v souvislosti s dalšími grafy. Názorně je
také vidět, jak spolu s výrazným snížením kvocientu kojenecké úmrtnosti z hodnoty okolo
165 promile v roce 1920 postupně s drobnými výkyvy klesá kojenecká úmrtnost na hodnotu
okolo 3-4 promile a současně postupně dochází k růstu, občas stagnaci délek života pro obě
pohlaví. Nejvýraznější výkyv v kvocientu kojenecké úmrtnosti byl v roce 1945 a byl
způsoben zhoršenými hygienickými podmínkami na konci války. Délka života je uvedena pro
každé pohlaví zvlášť z důvodu rozdílné úrovně úmrtnosti mužů a žen.
Z údajů o vývoji střední délky života pro muže při narození vyplývá, že do roku
2009 došlo k celkovému nárůstu o 58 % oproti roku 1920. Nárůst střední délky života žen při
narození činí 62 % oproti roku 1920, ovšem od roku 2004 dochází k většímu nárůstu střední
délky života žen (přibližně o 60-70 %) ve věkových skupinách 68-75 let. Tento nárůst je
zřejmě způsoben zlepšujícími se úmrtnostními poměry žen ve vyšších věkových skupinách.
Obecně platí, že střední délka života se v čase prodlužovala především snižováním kvocientu
kojenecké úmrtnosti. Ten je v posledních letech na velmi nízké úrovni. Délka života se začíná
prodlužovat především snižováním úmrtnosti ve středních a vyšších věkových skupinách.
Zlepšuje se zejména úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a to jak u mužů, tak u žen.
Z tabulky č. 1 je vidět, že v roce 1920 se právě narozený muž v průměru dožil
47,05 let a právě narozená žena 49,06 let. To platilo za předpokladu neměnné úmrtnosti.
V roce 2009 již měl právě narozený muž před sebou v průměru 74,19 let a žena 80,13. Rostla
také střední délka života ve vybraných věkových skupinách. Například 60letý muž měl v roce
1920 v průměru před sebou ještě 13,81 let života, kdežto v roce 2009 již 18,59 let. Také
60letá žena měla před sebou v roce 1920 14,14 let života a v roce 2008 to bylo již 22,52 let
života.
0,0
20,0
40,0
60,0
80,0
100,0
120,0
140,0
160,0
46,0048,0050,0052,0054,0056,0058,0060,0062,0064,0066,0068,0070,0072,0074,0076,0078,0080,0082,00
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
kvo
cie
nt k
oje
ne
cké
úm
rtn
ost
i (v
‰)
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e00 muži e01 muži e00 ženy e01 ženy kojenecká úmrtnost
5
Tab. 1 - Střední délka života za určité věkové skupiny ve vybraných letech.
muž žena
0letý 20letý 40letý 60letý 80letý 0letá 20letá 40letá 60letá 80letá
1920 47,05 42,47 27,79 13,81 4,72 49,60 43,32 28,72 14,14 4,73
1930 54,22 45,73 29,34 14,78 4,90 58,04 48,49 31,83 15,97 5,34
1940 57,10 46,19 28,86 14,11 4,33 61,29 49,31 31,89 15,69 4,78
1950 62,31 48,51 30,64 14,96 5,29 67,00 52,26 33,88 16,88 5,31
1960 67,92 50,39 31,95 15,56 5,56 73,40 55,22 36,02 18,39 5,74
1970 66,13 48,49 30,11 14,11 5,05 73,02 54,85 35,59 17,96 5,67
1980 66,81 48,75 30,06 14,31 4,64 73,86 55,34 35,91 18,17 5,57
1990 67,58 48,90 30,19 14,58 5,05 75,42 56,45 37,00 19,14 6,25
2000 71,65 52,37 33,43 17,02 6,11 78,35 58,91 39,34 21,21 7,09
2009 74,19 54,69 35,57 18,59 6,68 80,13 60,53 40,92 22,52 7,52
Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty
Obr. 2 - Vývoj střední délky života ve vybraných věkových skupinách v letech 1920-2009.
Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
To, že se lidé dožívají vyššího věku, má za následek již zmiňované stárnutí populace.
Proto tak, jak se prodlužuje střední délka života za muže i ženy, je zajímavé sledovat vývoj
střední délky života ve vybraných věkových skupinách. Z pohledu časové řady (viz obr. 2) je
názorně vidět mužská nadúmrtnost. Ve všech věkových skupinách mají ženy delší střední
délku života než muži. Čím nižší věk, tím je rozdíl v čase vyšší. Obecně pak platí, že
s rostoucím věkem se snižuje i rozdíl mezi délkou života pro muže a ženy. Z grafu je vidět, že
rozdíl mezi muži a ženami ve věku 80 let je výrazně menší než např. u 20letých. Zajímavá je
i skutečnost, že se tento rozdíl v čase zvětšuje, v současnosti spíše stagnuje. Proč mají muži na
počátku života délku života téměř o 7 let nižší než ženy, je častou otázkou. Tento jev je
způsoben obecně vyšší intenzitou měr úmrtnosti mužů ve všech věkových skupinách. Pokud
se však muži dožijí vysokého věku, mají před sebou přibližně podobnou délku života jako
ženy.
0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
35,0
40,0
45,0
50,0
55,0
60,0
65,0
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e20 muži e40 muži e60 muži e80 mužie20 ženy e40 ženy e60 ženy e80 ženy
6
V tabulce č. 2 je vidět již zmiňovaný fakt, že se v čase rozdíl mezi střední délkou
života žen a mužů zvyšoval z 2,55 let pro 0leté v roce 1920 na 5,93 let v roce 2009. Obdobně
to platí i u ostatních vybraných věků a let. V nejvyšších věkových skupinách se rozdíl mezi
střední délkou života mužů a žen výrazně sníží.
Tab. 2 - Rozdíl střední délky života žen a mužů za určité věkové skupiny ve vybraných letech
1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2009
0 let 2,55 3,82 4,19 4,69 5,49 6,89 7,05 7,83 6,70 5,93
20 let 0,84 2,76 3,12 3,75 4,83 6,36 6,59 7,55 6,54 5,84
40 let 0,93 2,48 3,03 3,24 4,07 5,47 5,85 6,82 5,91 5,35
60 let 0,34 1,19 1,58 1,92 2,83 3,85 3,86 4,56 4,19 3,92
80 let 0,01 0,44 0,45 0,02 0,18 0,62 0,93 1,20 0,98 0,83
Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty
Paradox střední délky života
Zajímavý pohled na vývoj střední délky života je z pohledu tzv. paradoxu střední
délky života. Paradox střední délky života se obvykle používá pouze pro porovnání
střední délky života osoby právě narozené a osoby jednoleté. Zaměříme-li se podrobněji
na délky života osob v dětském věku, zjistíme, že v dřívější době platilo, že i délka života
osoby 13leté byla delší, než délka života osoby při narození. Z dostupných dat pro střední
délku života při narození pro muže a ženy například vyplývá, že v roce 1920 byla
naděje dožití pro 13letého chlapce vyšší než pro 0letého v témže roce. Totéž platilo
v roce 1920 pro 12letou dívku. Bylo to způsobeno vysokou kojeneckou a dětskou úmrtností.
V rámci přehlednosti nejsou v následujících grafech paradoxy středních délek života uvedeny
pro osoby starší 5 let, přestože se tento jev v období 1920-2009 vyskytuje i v již zmíněných
vyšších věcích.
V tabulce č. 3 je vidět rozdíl mezi nulaletou a jednoletou osobou pro vybrané roky
za období 1920-2009. Je zde patrné, že díky zlepšování úrovně kojenecké úmrtnosti dochází
k postupnému zvyšování hodnoty střední délky života pro nulaleté osoby a až k úplnému
vymizení paradoxu střední délky života pro obě pohlaví.
Tab. 3 - Rozdíl střední délky života 0 a 1leté osoby ve vybraných letech
1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2009
Muži -8,48 -6,75 -5,15 -3,56 -0,57 -0,53 -0,31 0,16 0,67 0,77
Ženy -7,24 -5,70 -4,25 -2,94 -0,25 -0,28 -0,05 0,31 0,72 0,78
Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty
Graf č. 3 ukazuje porovnání vývoje střední délky života 0-5letého chlapce v letech
1920-2009. Z grafu je vidět, že poprvé v roce 1951 byla střední délka života pro právě
narozeného chlapce vyšší, než pro 5letého chlapce. Následně pak v roce 1952 to samé platilo
pro 4letého chlapce, v roce 1953 pro 3letého chlapce a v roce 1959 pro 2letého chlapce.
Teprve v roce 1985 byla střední délka života právě narozeného (0letého) chlapce vyšší než
délka života 1letého chlapce. Ještě několik dalších let nebyl významný rozdíl mezi délkou
života při narození chlapce a délkou života 1letého chlapce. Nedošlo již ale k tomu, že
by délka života pro právě narozeného chlapce byla kratší, než délka života jednoletého
či víceletého chlapce.
7
Obr. 3 - Porovnání střední délky života 0-5letého chlapce v letech 1920-2009. Zdroj: data
ČSÚ, vlastní výpočty.
Totéž můžeme vidět u grafu č. 4 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky
v letech 1920-2009. U děvčat se úmrtnostní poměry vyvíjejí příznivěji a změny v paradoxech
přicházejí v dřívějších letech než je tomu u chlapců. U děvčat v roce 1949 byla střední délka
života pro 0leté poprvé vyšší než pro 5leté, pro 4leté k tomu došlo v roce 1952, pro 3leté
v roce 1953 a pro 2leté v roce 1955. Teprve v roce 1981 byla poprvé střední délka života při
narození pro dívku vyšší než u 1leté dívky. Také pro dívky platí, že od tohoto roku nedošlo
k tomu, že by byla střední délka života při narození pro dívku kratší, než střední délka života
1leté dívky.
Obr. 4 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ,
vlastní výpočty.
46,048,050,052,054,056,058,060,062,064,066,068,070,072,074,076,0
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e00 muži e01 muži e02 muži e03 muži e04 muži e05 muži
49,051,053,055,057,059,061,063,065,067,069,071,073,075,077,079,081,0
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e00 ženy e01 ženy e02 ženy e03 ženy e04 ženy e05 ženy
8
Pouze pro lepší přehlednost jsou zde uvedeny stejné grafy pro chlapce (graf č. 5)
a dívky (graf č. 6) od roku 1945. Je na nich názorněji vidět, jak postupně mizí paradox střední
délky života a zlom, kdy zcela vymizí v roce 1985 pro chlapce a v roce 1981 pro dívky.
Obr. 5 - Porovnání střední délky života 0-5letého chlapce v letech 1945-2009. Zdroj: data
ČSÚ, vlastní výpočty.
Obr. 6 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky v letech 1945-2009. Zdroj: data ČSÚ,
vlastní výpočty.
Na grafu č. 7 je zobrazen paradox střední délky života pro nulaleté a jednoleté chlapce
a dívky v období 1960-2008. Po celou dobu je vidět rozdíl mezi střední délkou života mužů
a žen, který se pohybuje přibližně v rozmezí 5,5-8 let ve prospěch žen, což je také patrné
50,0
52,0
54,0
56,0
58,0
60,0
62,0
64,0
66,0
68,0
70,0
72,0
74,0
76,0
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e00 muži e01 muži e02 muži e03 muži e04 muži e05 muži
58,0
60,0
62,0
64,0
66,0
68,0
70,0
72,0
74,0
76,0
78,0
80,0
82,0
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dé
lka
živo
ta (
v le
tech
)
e00 ženy e01 ženy e02 ženy e03 ženy e04 ženy e05 ženy
9
z tabulky č. 2. Za určitou stagnací či poklesem ve vývoji střední délky života v období 1960-
1990 může stát ustrnutí českého zdravotnictví na určité úrovni, jak uvádí Kučera [14].
Obr. 7 - Porovnání střední délky života pro 0 a 1leté v letech 1960-2009. Zdroj: data ČSÚ,
vlastní výpočty.
Potřebná úroveň porodnosti a střední délky života pro zachování prosté reprodukce
Zajímavé je vypočítat si, jaká je potřebná porodnost či délka života při narození
pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva. Vychází se při tom ze vztahu, který platí
v úmrtnostních tabulkách a zjednodušeně řečeno se natalitní limit rovná porodnosti
ve stacionárním obyvatelstvu. Také platí, že natalitní limit je převrácenou hodnotou střední
délky života novorozence vynásobený tisícem a udává, pod jakou hodnotu by neměla
dlouhodobě klesnout skutečná porodnost, aby nedocházelo k úbytku obyvatelstva. Pokud
vztah obrátíme, je možné vypočítat, jaká by musela být střední délka života, aby byla
zachována při konkrétní skutečné porodnosti prostá reprodukce obyvatelstva. Protože
pro ostatní ukazatele není dostupná takto dlouhá časová řada, využilo se časové řady skutečné
porodnosti v České republice, která je k dispozici od roku 1785. Bylo vypočítáno, jaká
by musela být délka života při narození, která by zajišťovala udržení početního stavu obyvatel
(viz graf č. 8). Při vysoké porodnosti okolo 45 promile by k zajištění prosté reprodukce stačila
délka života okolo 22 let a naopak při skutečné porodnosti okolo 9 promile by délka života při
narození musela být pro udržení prosté reprodukce neuvěřitelných 114 let. Z tohoto pohledu
je jasně vidět, že skutečná porodnost není dostatečně vysoká, aby zajistila udržitelný stav
populace (bez migrace).
65,066,067,068,069,070,071,072,073,074,075,076,077,078,079,080,081,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
e00 muži e01 muži e00 ženy e01 ženy
10
Obr. 8 - Střední délka života potřebná pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva při dané
úrovni porodnosti v letech 1785-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
Ostatní propočty již jsou provedeny za dostupné údaje z úmrtnostních tabulek
od roku 1920. Graf č. 9 ukazuje střední délku života za obě pohlaví dohromady skutečnou
a potřebnou pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva v letech 1920-2008. I zde je vidět,
že se v čase střídají období, kdy by populace České republiky početně přirozenou měnou
rostla a naopak.
Obr. 9 - Střední délka života skutečná a střední délka života potřebná pro zachování prosté
reprodukce obyvatelstva v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
6,0
10,0
14,0
18,0
22,0
26,0
30,0
34,0
38,0
42,0
46,0
20
30
40
50
60
70
80
90
100
110
120
1785
1795
1805
1815
1825
1835
1845
1855
1865
1875
1885
1895
1905
1915
1925
1935
1945
1955
1965
1975
1985
1995
2005
po
rod
no
st (v
‰)
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
střední délka života nutná pro zachování prosté reprodukce skutečná porodnost
30,0
40,0
50,0
60,0
70,0
80,0
90,0
100,0
110,0
120,0
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
střední délka života skutečná střední délka života potřebná
11
Předchozí příklady nebyly obvyklé, zpravidla se počítá převrácená hodnota střední
délky života novorozence (natalitní limit) a porovnává se s hodnotou skutečné porodnosti.
Pokud se hodnota skutečné porodnosti dlouhodobě pohybuje pod úrovní natalitního limitu,
dochází k úbytku obyvatelstva přirozenou měnou a naopak. Toto je zřejmé z grafu č. 10.
Stejně jako v grafu č. 9 i zde je vidět, že v letech 1933 –1938, 1945, 1959-1962, 1967 a 1968
byla skutečná porodnost pod hodnotou natalitního limitu a od roku 1981 již tento limit
nepřekročila. Dochází tedy k tomu, že porodnost a následně i plodnost nedosahuje v České
republice hodnot, které by zajišťovaly prostou reprodukci obyvatelstva přirozenou měnou.
Obr. 10 - Porodnost skutečná a porodnost potřebná pro zachování prosté reprodukce
(natalitní limit) v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.
Obr. 11 - Vývoj úrovně reprodukce nutné pro zachování počtu obyvatel v letech 1920-2009.
Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty
8,0
10,0
12,0
14,0
16,0
18,0
20,0
22,0
24,0
26,0
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
po
rod
no
st a
nat
alit
ní l
imit
(v
‰)
skutečná porodnost natalitní limit
0,60
0,70
0,80
0,90
1,00
1,10
1,20
1,30
1,40
1,50
1920
1925
1930
1935
1940
1945
1950
1955
1960
1965
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
2005
poměr skutečného vývoje a záchovné hranice prosté reprodukce
úroveň prosté reprodukce
12
O kolik se hodnoty skutečné porodnosti liší od hodnot potřebných pro prostou
reprodukci obyvatelstva je vidět z grafu č. 11. Nejvyšší rozdíl je v roce 1947, kdy byla
skutečná porodnost téměř o 48 % vyšší, než bylo třeba pro prostou reprodukci a naopak
v letech 1996 a 1997, kdy byla hodnota o 35% nižší, než bylo třeba pro prostou reprodukci
obyvatelstva. Od roku 1981 až do dnešní doby se úroveň porodnosti pohybuje pod záchovnou
hranicí prosté reprodukce a tudíž dochází k přirozenému úbytku obyvatelstva.
Vývoj střední délky života 0letých mužů a žen ve vybraných zemích Evropy
V následující části jsou záměrně netypicky rozděleny vybrané evropské země na země
„východní“ a „západní“. Netypický je přístup k rozdělení zemí. Ne z pohledu regionálního tak
jako bývá obvyklé, ale z pohledu postavení vzhledem k České republice. Toto rozdělení se
zdálo vhodné také na základě vyhodnocení dostupných dat čerpaných z databáze Human
Mortality Database [8]. Země jsou rozděleny následovně. Do skupiny ,,západních“ zemí byly
pro tyto účely zařazeny tyti státy: Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko,
Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Itálie, Portugalsko, Španělsko, Velká
Británie, Irsko a Slovinsko. Jako ,,východní“ země zde budou uváděny: Maďarsko,
Bělorusko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Rusko a Ukrajina.
Z hodnot vývoje střední délky života 0letých mužů i žen ve vybraných zemích Evropy
je jasně vidět dlouhodobý trend naznačující postupný růst střední délky života ve všech
zemích. Česká republika se nachází uprostřed mezi zeměmi západní a východní Evropy.
S trochou optimismu lze říci, že mezi východními zeměmi se řadíme k těm s nejvyšší střední
délkou života a naopak, při pesimistickém pohledu patříme v tomto srovnání k nejhorším
mezi západními zeměmi. Ještě v šedesátých letech minulého století patřila Česká republika
k zemím s dobrou úrovní střední délky života. Poté následovala stagnace tohoto ukazatele
a Česká republika začala zaostávat za zeměmi západními. V České republice se podařilo
snížit kvocient kojenecké úmrtnosti na minimální hodnoty, který je dnes svojí hodnotou
2,9 ‰ na světové úrovni. Jinak řečeno, přes snížení kojenecké úmrtnosti již dále střední délku
života při narození nezvýšíme. V čem zaostáváme za vyspělejšími zeměmi, je snižování
úmrtnosti ve středních a starších věkových skupinách. Máme také vyšší úmrtnost na nemoci
oběhové soustavy a na zhoubné novotvary. V západní Evropě zhruba před třiceti lety proběhl
kvalitativně nový typ poklesu úmrtnosti. Koschin a kol. [9] hovoří o závěru třetí fáze
epidemiologického přechodu, resp. o jeho čtvrté fázi. „Jde o období, kdy převažujícími
příčinami smrti jsou nemoci degenerativní a civilizační. Je pro ně charakteristický pokles
úmrtnosti ve vyšším věku v důsledku snížení intenzity úmrtnosti na kardiovaskulární
choroby“.
Vyšší intenzita úmrtnosti v České republice ve srovnání se zeměmi západními a její
nynější zlepšení související s léčbou nemocí oběhové soustavy je vysvětlováno zpožděním za
západní Evropou v této léčbě. V České republice se v padesátých letech v léčbě nemocí začala
masivně používat relativně levná antibiotika. Současně se ale nezačalo investovat do nových
a finančně náročných technologií, nebyly prostředky na nákup drahých přístrojů, které se
v západních zemích využívaly pro léčbu nemocí oběhové soustavy. Totéž platí o dostupnosti
vhodných léků na tyto nemoci. Léky i nové metody a technologie, které se u nás rychle
rozšířily po roce 1990, byly v západní Evropě používány již na přelomu šedesátých
a sedmdesátých let. První by-pass byl v západní Evropě proveden již v roce 1967. Lze tedy
říci, že nemoci oběhové soustavy měly hlavní podíl na tom, že Česká republika zaostávala ve
střední délce života a ve snižování úmrtnosti za západní Evropou.
V grafu č. 12 je vidět vývoj střední délky života 0letých mužů ve vybraných
„východních“ zemích od roku 1960 do současnosti. Od roku 1992 mají nejvyšší střední délku
života při narození muži v České republice. Do té doby byli čeští muži mírně nadprůměrní.
13
Naopak po celé sledované období jsou na tom nejhůře ruští muži. Pro zajímavost uvádíme, že
pro bývalé země Sovětského svazu je typické to, že se v čase střední délka života 0letých
mužů dokonce snižuje. Je to dáváno do souvislosti se zhoršenou ekonomickou a sociální
situací v zemi a vysokou mírou alkoholismu.
V grafu č. 13 je popsán vývoj střední délky života 0letých žen ve vybraných
„východních“ zemích. Obdobně jako u mužů lze konstatovat, že od roku 1992 mají 0leté ženy
v České republice nejvyšší střední délku života ze všech srovnávaných zemí. Před tím patřily
české ženy k průměrným či mírně nadprůměrným z pohledu délky života při narození.
Nejhorší hodnoty na počátku sledovaného období mělo Maďarsko a Polsko, ke konci pak
stejně jako u mužů Rusko.
Obr. 12 – Vývoj střední délky života 0letých mužů za vybrané ,,východní“ země Evropy
v letech 1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
Obr. 13 - Vývoj střední délky života 0letých žen za vybrané ,,východní“ země Evropy v letech
1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
57,058,059,060,061,062,063,064,065,066,067,068,069,070,071,072,073,074,075,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Maďarsko Bělorusko Bulharsko Estonsko Lotyšsko Litva
Polsko Slovensko Rusko Ukrajina ČR
70,0
71,0
72,0
73,0
74,0
75,0
76,0
77,0
78,0
79,0
80,0
81,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Maďarsko Bělorusko Bulharsko Estonsko Lotyšsko Litva
Polsko Slovensko Rusko Ukrajina ČR
14
Pro zajímavost jsou stejné grafy (graf č. 14, 15) vytvořeny i pro vybrané „západní“
země. Pro srovnání je mezi zeměmi ponechána Česká republika. Jak pro muže, tak pro ženy je
přibližně od roku 1978 Česká republika mezi srovnávanými „západními“ zeměmi nejhorší.
Do té doby bylo horší pouze Portugalsko.
Obr. 14 – Vývoj střední délky života 0letých mužů za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech
1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
Obr. 15 - Vývoj střední délky života 0letých žen za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech
1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.
58,0
60,0
62,0
64,0
66,0
68,0
70,0
72,0
74,0
76,0
78,0
80,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Francie Belgie Lucembursko Nizozemsko RakouskoŠvýcarsko Dánsko Finsko Norsko ŠvédskoIsland Itálie Portugalsko Španělsko Velká BritánieIrsko Slovinsko ČR
65,0
67,0
69,0
71,0
73,0
75,0
77,0
79,0
81,0
83,0
85,0
1960
1962
1964
1966
1968
1970
1972
1974
1976
1978
1980
1982
1984
1986
1988
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002
2004
2006
2008
stře
dn
í dél
ka ž
ivo
ta (
v le
tech
)
Francie Belgie Lucembursko Nizozemsko RakouskoŠvýcarsko Dánsko Finsko Norsko ŠvédskoIsland Itálie Portugalsko Španělsko Velká BritánieIrsko Slovinsko ČR
15
Vývoj střední délky života mužů a žen v evropských zemích má řadu společných rysů.
Demografická revoluce byla u většiny současných evropských populací již ukončena. Byl
ukončen přechod od tzv. extenzivních forem reprodukčního chování k formám intenzivním.
Změny v demografickém chování se týkají samozřejmě také změn v intenzitě úmrtnosti.
Střední délka života se ve většině evropských zemí v období po 2. světové válce postupně
zvyšovala. Země se podle úrovně vyspělosti lišily úrovní úmrtnosti, kojenecké úmrtnosti
a střední délkou života při narození. Nižší hodnotu střední délky života při narození měly
všechny země bývalého socialistického bloku a naopak země západní měly ve srovnání s nimi
hodnoty střední délky života vyšší jak u mužů, tak u žen.
I když je ve srovnání s těmito zeměmi Česká republika nejhorší, lze říci, že úmrtnost
v České republice prošla v posledních zhruba dvaceti letech obdobím významného snížení
a naopak výrazným zvýšením střední délky života při narození jak u mužů, tak u žen.
Vzhledem k hodnotám, které dosahují vyspělejší země, máme šanci na další zlepšení
úmrtnostních poměrů a tím zvýšení střední délky života. Závisí to na tom, jak kvalitní
a dostupná bude zdravotní péče, jak bude fungovat prevence, včasná diagnostika. Jak bude
obyvatelstvo dodržovat zdravý životní styl, zda se neprojeví další rizikové faktory jako
např. stres, zhoršená kvalita životního prostředí apod. Co lze ovlivnit způsobem života je
pohybová aktivita, nadváha, hladina cholesterolu, zvýšený krevní tlak, zdravá výživa,
kouření, spotřeba alkoholu a stres.
Změnu úmrtnosti v České republice nelze jednoduše vysvětlit změnami jenom
v oblasti sociálně-ekonomické, které nastaly po roce 1990. Tyto změny mají určitou roli,
odpovídají však trendům, které jsou známy v úmrtnosti zemí západní Evropy. Česká
republika má za těmito zeměmi určité zpoždění. Typické pro Českou republiku je to, že máme
relativně vysokou úmrtnost dospělých. Sice určitým způsobem doháníme vyspělejší země, ale
bude to trvat desetiletí, než je dostihneme. Prodlužování délky života při narození úzce
souvisí se stárnutím obyvatelstva. Absolutní stárnutí je tedy ve všech vyspělých zemích
nevyhnutelné. Správný odhad budoucího vývoje úmrtnosti a následně střední délky života je
důležitý nejenom pro ekonomy, ale také pro penzijní a důchodové fondy.
Literatura
[1] BARTOŇOVÁ, D., BURCIN, B., FIALOVÁ, L., KALIBOVÁ, K., KOCOURKOVÁ, J.,
KUČERA, T., RYCHTAŘÍKOVÁ, J.: Populační vývoj České republiky 2007. 1. vyd.
Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2008. 143 s. ISBN 978-80-
86561-46-2.
[2] COALE, A. J.: How Population Ages or Grows Younger. In: Freedman, R. (ed.).
Population: The Vital Revolution. Anchor Books, New York, 1964.
[3] COHEN, D., SOTO, M.: Growth and human capital: good data, good results. Technical
Papers No. 179. OECD Development Centre, 2001. 42s.
[4] FIALA, T.: Výpočty aktuárské demografie v tabulkovém procesoru. 1. vyd. Praha:
Oeconomica, 2005. 177 s. ISBN 80-245-0821-4.
[5] FRIES, J. F.: Aging, natural death, and the compression of morbidity. N Engl J Med
303, 1980. s. 130-135.
[6] FRIES, J. F.: Reducing disability in older age. JAMA, 2002. s. 3164-3166.
[7] FRIES, J. F.: The compression of morbidity: Near or far?. Milbank Memorial Fund
Quarterly, 1989. s. 208-232.
[8] HUMAN MORTALITY DATABASE. University of California, Berkeley (USA) and Max
Planck Institute for Demographic Research (Germany). 2010. [cit. 2010-11-7].
16
Dostupný z WWW: < http://www.mortality.org >
[9] KOSCHIN, F., FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J., ROUBÍČEK, V.: Úmrtnost v českých
zemích v devadesátých letech. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. 68 s.
ISBN 80-7079-574-3.
[10] KOSCHIN, F.: Demografie poprvé. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000.
99 s. ISBN 80-245-0125-2.
[11] KOSCHIN, F.: Jak vysoká je intenzita úmrtnosti na konci lidského života?
Demografie, 1999, roč. 41, č. 2. s. 105-119.
[12] KOSCHIN, F.: Kapitoly z ekonomické demografie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 52
s. ISBN 80-245-0959-8.
[13] KUČERA, M.: Budou se Evropané dožívat věku sta let. Praha: Panorama, 1990. 419-
455 s.
[14] KUČERA, M.: Populace České republiky 1918-1991. 1. vyd. Praha: Česká demografická
společnost, 1994. 197 s. ISBN 80-901674-7-0.
[15] LANGHAMROVÁ, J., KAČEROVÁ, E.: Demografie – materiály ke cvičením, 1. dotisk
3. vyd. VŠE, 2010. 90 s. ISBN 978-80-245-1389-8.
[16] LANGHAMROVÁ, J.: Změny ve věkové struktuře obyvatelstva a jejich možné důsledky:
Habilitační práce. Praha: KDEM VŠE, 2008. 177 s.
[17] PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, J., ŠUBRTOVÁ, A.: Základy demografie, 1. vyd. Praha :
Academia, 1986. 732 s.
[18] RABUŠIC, L., Česká společnost stárne, 1. vyd. Brno: Georgetown, 1995. 192 s.
ISBN 80-210-1155-6 - 80-901604-2-5.
[19] RABUŠIC, L.: Kde jsou meze délky lidského života?. Demografie, 1993, roč. 35, č. 3.
s. 153-161.
[20] RABUŠIC, L.: Kde ty všechny děti jsou?. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001.
ISBN 80-86429-01-6.
[21] ROUBÍČEK, V.: Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s.
ISBN 80-85963-43-4 .
[22] TALACKO, J.: Dynamická pozorování ve statistice úmrtnosti. Praha: Ústřední
statistický úřad, 1941.
[23] VANDESCHRICK, CH.: Demografická analýza. Praha: Univerzita Karlova v Praze,
Přírodovědecká fakulta, Katedra demografie a geodemografie, 2000. ISBN 80-
902656-4-1.
[24] WOLF, J. A KOL.: Umění žít a stárnout, 1. vyd. Praha: Svoboda, l982. 368 s.
Adresa autora : Jana Langhamrová, Bc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
nám. W. Churchilla 4, 130 67, Praha 3