SKRYTÁ TVÁŘ LORETÁNSKÉHO POKLADU

THE HIDDEN FACE OF THE LORETO TREASURE

S k r y t á t v á řL O R E T Á N S K É H O P O K L A D U

The Hidden FaceO F T H E L O R E T O T R E A S U R E

SKRYTÁ TVÁŘ LORETÁNSKÉHO POKLADU

katalog výstavyPetr Bašta, Markéta Baštová (eds.)

THE HIDDEN FACE OF THE LORETO TREASURE

Exhibition CataloguePetr Bašta, Markéta Baštová (eds.)

překlad do angličtiny / translation to English © Rosana Murcottpřeklady z latiny / translations from Latin © Jan Zahradníkfoto © Loreta Praha, Národní muzeum grafická úprava / graphic design © Markéta Baštovápředtisková příprava a tisk / prepress services and printing © Graphic factory s.r.o.vydala Provincie kapucínů v ČR / published by the Czech Capuchin Province1. česko-anglické vydání / 1st Czech-English editionPraha 2016

ISBN 978-80-906074-1-5

Editoři / EditorsPetr Bašta, Markéta BaštováAutoři katalogových statí / Authors of catalogue articlesPetr Bašta: 3, 4, 5, 7, 17, 21, 22, 23, 23a, 24, 25, 26, 28, 29, 30, 31, 32, 48, 66, 67, 79, 89, 90, Markéta Baštová: 1, 5, 8, 9, 12, 14, 18, 24, 37, 45, 55, 58, 66, 67, 69, 72, 74, 80, 81, 82, 94, 101, 102, 103, 105Jiří Fronek: 2Markéta Grill-Janatová: 72, 73, 96, 97, 98, 99, 100, 104Martina Jandlová: 11Tomáš Kleisner: 84, 84a, 85, 86, 87, 88, 91, Jaroslav Kuntoš: 1, 6, 9, 15, 16, 19, 27, 33, 34, 35, 38, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 49, 50, 53, 54, 54a, 54b, 55, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 68, 69, 70, 71, 75, 76, 77, 78, 81, 83, 92, 93, 93a, 94, 95, Petr Přibyl: 10Lubomír Sršeň: 13Filip Suchomel: 20

Výstava byla realizována13. 6. 2014 - 31. 12. 2015

Provincií kapucínů v ČR /The exhibition

was organised in the period between 13th June 2014 and 31st December 2015

by the Capuchin province in the Czech Republic

za účasti těchto institucí: / with participation of the

following institutions:

vyobrazení v textu / photos in text: 6 (kat. č. / cat. no. 1), 8 (kat. č. / cat. no. 28), 10 (kat. č. / cat. no. 10), 37 (kat. č. / cat. no. 4), 38 (kat. č. / cat. no. 4), 98/99 (kat. č. / cat. no. 25), 142/143 (kat. č. / cat. no. 50), 226 (kat. č. / cat. no. 7), 236 (kat. č. / cat. no. 72); přední obálka / front cover - kat. č. / cat. no. 66, zadní obálka / back cover - kat. č. / cat. no. 70

Všechna práva k tomuto katalogu jsou vyhrazena. Žádná jeho část textová ani obrazová nesmí být bez písemného svolení vlastníků autorských práv rozmnožována či přenášena jakýmkoli způsobem (mechanicky, elektronicky, fotokopírováním, magnetickým záznamem, počítačovou sítí ani v  jiné další formě. / All rights reserved. Without limiting the rights under copyright reserved above, no part of this book may be reproduced, stored in or introduced into a  retrieval system, or transmitted, in any form of by any means (electronic, mechanical, photocopying, recording, or otherwise), without the written permission of both the copyright owner and the authors of this book.

Předmluva

Introduction

ExkuRZ do hIStoRIE LoREtáNSkého PokLaduPetr Bašta, Markéta Baštová

ohrožení pokladu v průběhu dějin

Správci pokladu - loretánští sakristáni

Loretánská klenotnice - historie umístění pokladu

Poznámky

ExCuRSIoN to hIStoRY oF thE LoREto tREaSuREPetr Bašta, Markéta Baštová

a threat to the treasure in the course of history

Custodians of the treasure - the Loreto sextons

the Loreto treasuries - history of the treasure location

kataLoG / CataLoGuE

PRůZkuM kaMENů LoREtáNSkého PokLadu PoMoCí RaMaNovY SPEktRoMEtRIE Nové nástroje gemologie pro použití in situJan Jehlička, Adam Culka, Laura Minaříková

a SuRvEY oF thE PRECIouS StoNES IN thE LoREto tREaSuRE uSING RaMaN SPECtRoSCoPY New gemology tools for use in situJan Jehlička, Adam Culka, Laura Minaříková

Prameny / Sources

Literatura / Bibliography

konkordance katalogových a inventárních čísel / Concordance of catalogue and inventory numbers

OBSAH / CONTENTS

7

9

11

14

16

27

39

42

45

56

227

237

245

249

255

7

Loreta a s ní spjatý Loretánský poklad je fenomén známý nejen rodilým Pražanům, ale i většině návštěvníků Prahy, kteří přjíždějí za památkami. Loretánský poklad je po dlouhou dobu vnímán skrze své nejlepší a nejskvělejší dominanty jako jsou diamantová a Prstenová monstrance a další díla zhotovená z drahých kovů a  kamenů, která jsou uvedena ve  většině průvodců. Návštěvníci jejich shlédnutí očekávají a  jsou zcela přirozeně na  tyto “perly” baroka natěšeni. tato doposud vystavovaná a četně publikovaná díla však nevytvářejí úplný obraz Loretánského pokladu, který vznikal nejen skrze dary významných donátorů, ale i  prostých věřících, kteří formou daru nebo dědictví odkazovali Panně Marii Loretánské pozoruhodnosti a  dobové cennosti nacházející se nejenom v  aristokratických domácnostech. Pro nejznámější cenné kusy byla v  šedesátých letech dvacátého století v patře ambitu vybudována tzv. Nová klenotnice, kde bylo možné to nejcennější z Loretánského pokladu vystavit za dodržení nutných bezpečnostních podmínek. většina předmětů zůstala v původní historické klenotnici, do které ovšem od druhé poloviny dvacátého století nebyli návštěvníci Lorety vpouštěni. a právě tato část předmětů je nyní v Loretě vystavena v patře ambitu jako “Skrytá tvář Loretánského pokladu”. Jde o  velice rozmanitý soubor sakrálních i  profánních artefaktů, které pomáhají dotvářet představu společnosti 17. a  18. století. Jeho hodnota netkví v  materiálové podstatě drahých kovů a  kamenů, ale právě ve  zmíněné pestrosti odrážející např. dobové záliby v rukodělných pracech, kdy i profesionálně neškolené ruce aristokratů dosahovaly obdivuhodných výkonů. v  konvolutu jsou obsaženy drobné cennosti blízké srdcím jejich majitelů, kteří je do  pokladu z  vděčnosti věnovali. Některé předměty jsou zhotoveny z  pozoruhodných, nám dnes neznámých materiálů a hmot, které v prostředí staré klenotnice přečkaly tři staletí a jinde by se pro svou křehkost či materiálovou nestabilní podstatu neměly šanci zachovat do  dnešních dnů. Skrytá tvář loretánského pokladu nás tedy nechává nahlédnout do  příbytků v  době baroka, ba co víc, odhaluje nám obsah šuplíčků četných šperkovnic a  sekretářů, ve  kterých si tehdejší společnost uchovávala to, čeho si velice cenila. Prohlédněme si tedy společně tuto pestrou mozaiku tvarů, materiálů a barev a odhalme rozmanitost a hodnotu Loretánského pokladu v celé jeho šíři.

díky moderní technologii Ramanovy mikrospektrometrie bylo možno v rámci příprav výstavy ověřit pravost a kvalitu drahých kamenů většiny vystavených děl přímo v prostorách Lorety.

PŘEDMLUVA

9

Loreto and the associated Loreto treasure is a phenomenon known not only to the native-born Prague inhabitants, but also to majority of those visiting Prague for sightseeing. For a long time, the Loreto treasure has been appreciated through its best and most brilliant pieces such as diamond and Ring ostensoria and other works made of precious metals and stones, which are mentioned in the majority of guides. the visitors expect to see them and are naturally very excited about these gems of Baroque art. these hitherto exhibited and amply published works of art, however, do not make up a complete image of the Loreto treasure, which was taking its shape not only thanks to the donations of prominent donors but also of the common worshippers who, by means of gift or bequest, were leaving to the virgin Mary of Loreto extraordinary objects and period valuables found not only in aristocratic households. Built for the most well-known valuable pieces in the 1960s on the first floor of the cloister, was the so-called New treasury, in which it was possible to exhibit the most valuable items of the Loreto treasure while complying with all the necessary safety conditions. Majority of objects remained in the original historical treasury, which, however, the visitors of Loreto were not allowed to enter from the second half of the twentieth century. and it is especially this part of objects, which are now exhibited in Loreto on the first floor of the cloister as “the hidden face of the Loreto treasure”. It is an extremely diverse collection of both sacred as well as secular artefacts, which help to form as complete as possible idea about the 17th and the 18th century society. Its value does not rest in the material essence of precious metals and stones but, above all, in the mentioned diversity reflecting, for example, the period fondness for handicraft, when even the professionally untrained hands of the aristocrats managed to achieve admirable results. the set contains small-sized valuables close to the hearts of their owners who donated them to the treasure out of gratitude. Some of the objects are made of remarkable materials and substances, which are not known to us any more. In the treasury conditions they survived three centuries and, owing to their fragility or instability of their material essence, would probably not be able to last till today anywhere else. “the hidden face of the Loreto treasure” is allowing us to take a look into the households of the Baroque period and, moreover, it reveals to us the contents of the drawers of numerous jewel cases and chiffoniers, in which the society of that time kept what it regarded as very valuable. Let us look together at this varied mosaic of forms, materials and colours and let us reveal the diversity and value of the Loreto treasure in all its breadth.

thanks to the modern technology of Raman microspectroscopy, it was, as a  part of the exhibition preparation, possible to verify the authenticity and quality of the precious stones in majority of the exhibited works of art in the Loreto premises.

INTRODUCTION

11

Než se budeme v  katalogové části věnovat jednotlivostem oné dosud “skryté” části pokladu, je třeba zdůraznit, že soubor více než pěti set uměleckých děl, který dnes nazýváme Loretánským pokladem, je ve  skutečnosti jen torzem původního bohatství Loretánské klenotnice.

Již od  konce třicetileté války začala stoupat proslulost Lorety jako poutního místa a s ní i množství cenných votivních darů zde shromážděných. Jak vyplývá z pramenů, poklad byl velmi často - snad až příliš - ukazován příchozím, a to nejen významným osobám, což bývalo v klenotnicích obvyklé, ale i prostým poutníkům, kteří o  to požádali. to sice významně zvětšovalo věhlas Lorety, ale zároveň to s  sebou přinášelo řadu rizik, s  nimiž bylo třeba se vypořádat. očekávatelným rizikem byly krádeže cenností. První historicky doložená krádež se v Loretě udála 30. dubna r. 1669, kdy byly z oltáře Santa Casy odcizeny dva stříbrné svícny v ceně 30 zlatých a stříbrný oltářík, který byl umístěn na tabernáklu téhož oltáře1. v r. 1685 bylo ohrožení pokladu krádeží vnímáno natolik intenzivně, že se souhlasem patrona byli loretánští strážci dokonce ozbrojeni. analista k tomu píše: “toho času bylo na základě zřejmé zkušenosti seznáno, že svatému loretánskému domku klade nástrahy mnoho lupičů, takže sotva bude možno dostatečně se postarat o  jeho bezpečnost a  neporušenost. Proto aby ti obyvatelé Lorety, kteří byli lépe připravení k  obraně, což byli kostelníci, šťastně vyvázli, urozený pan Petr Rudolf Finck (tj. loretánský agent) jim vydal dvě pistole, aby ... mohli mít ochranu před svatokrádežnými lotry.”2 Snaha zabezpečit poklad postupně vedla k  vybudování nové klenotnice s  množstvím ochranných prvků, jak uvidíme dále, takže v  18. století se většina krádeží soustředila opět na  oltáře v  kaplích, které byly relativně snadno dostupné.3 Přesto tyto události byly jen nepatrnou hrozbou ve srovnání s konfiskacemi. Skutečné a naprosto zásadní ztráty doznal Loretánský poklad, podobně jako jiné chrámové poklady v období válečných konfliktů, kdy byli jak patroni, tak řádoví bratři podrobováni velkému tlaku, aby odvedli drahé kovy do císařské pokladny. v těchto pohnutých dobách byla proslulost pokladu vysloveně kontraproduktivní, takže v  polovině 18. století bylo přikročeno k  radikálnímu omezení jeho zpřístupnění. výmluvně o  tom hovoří výňatek z  Nařízení pro lepší správu pražské svaté Loretánské chýše ze 3. září r. 1743, kde se v  bodě 14 praví: “Jelikož v  poslední válce bylo nejvíce starostí o  to, aby byl zachráněn loretánský poklad, a  proto musel důstojný otec kvardián, definitor a  kustos podstoupit

Ohrožení pokladu v průběhu dějin

EXKURZ DO HISTORIE LORETÁNSKÉHO POKLADU

Petr Bašta, Markéta Baštová

20

přijato toto konečné rozhodnutí, aby byla od základů postavena nová klenotnice, pevně a  důkladně vybudovaná, v  níž budou uchovávány všechny drahocenné, vzácné a úctyhodnější předměty. Nejvhodnější místo pro tuto stavbu a budovu se ukázalo být v předním průčelí samotného svatého loretánského domu, podél jehož šířky byla navržena budova, tak aby uprostřed byl zřízen hlavní vchod a po obou stranách dva další vchody do  budovy, na  jejímž jednom vrcholu bude postaven anděl Gabriel, na druhém pak Nejsvětější Panna přijímající andělské pozdravení.“57

Průčelní budova tak v základním rozvrhu měla dostat již dnešní podobu - s  trojicí portálů a  předním traktem sahajícím až ke  hmotě rohových kaplí - na severní straně měla nová klenotnice sahat až ke kapli sv. anny, na jižní straně se uvažovalo o  stejném rozsahu rozšíření průčelní budovy až ke  kapli P.  Marie Bolestné. Situaci těsně před stavbou nové klenotnice zachycuje mědiryt Gerarda de Groos,58 publikovaný poprvé r. 1694 v “Prager Laureten Büchlein” kapucínského kněze Martina z  Cochemu.59 Zde je dobře patrný volný prostor mezi patrovou průčelní budovou a oběma rohovými kaplemi, vyplněný pouze nízkou zadní stěnou jednopatrové chodby ambitu, otevřené do  nádvoří Lorety. Je pravděpodobné, že možnost budoucího rozšíření stavby do  stran byla zvažována již dříve. I  tak je možno vysvětlit, proč r. 1669 bylo městiště Lorety rozšířeno o  tento pás, široký 14 loktů.60 v  r. 1699 tedy formálně nic nebránilo tomu, aby mohla být budova

Skříně v první místnostihistorické klenotnice,

západní stěna pod dvojicí oken

(půdorys č. 4 a 5)1. polovina 18. století

21

rozšířena.61 k  položení základního kamene nové klenotnice došlo 15. října 1699. kámen byl slavnostně položen v rohu do ulice při patě kaple sv. anny a posvěcen loretánským sakristánem P.  Josefem z  Bíliny.62 o  dva dny později, 17. října byl posvěcen základní kámen pro rožšíření průčelní budovy na  protější straně, opět byl položen v rohu do ulice, tentokrát při kapli P. Marie Bolestné. Práce na stavbě nové klenotnice pokračovaly v r. 1700 a 1701.63 12. srpna 1701 byly osazeny “první dřevěné dveře ke klenotnici pobité železným plechem”.64 v r. 1702 se pokračovalo na vnitřním vybavení klenotnice - 28. března byl namalován obraz sv. archanděla Michaela s andělskými kůry,65 28. dubna byly “osazeny a seřízeny” další dveře pobité železným plechem.66 dále je v  loretánském účtu uvedeno, že “19. července byly v klenotnici postaveny nové velké skříně a malířem byly uvnitř modře natřeny“.67 Zdá se, že tyto skříně jsou v  interiéru zachovány dodnes, ovšem s  pozdějšími úpravami z let 1882-83.68

Jak avádí analista, “v měsíci říjnu byla dokončena loretánská klenotnice, kterou nejdůstojnější otec Josef z Bíliny, plným titulem loretánský sakristán, chtěl zasvětit svatým andělům strážným. Požádal proto nejdůstojnější arcibiskupský úřad o  udělení povolení, aby ji nejdůstojnější a  nejvznešenější pan Matěj Macht, kanovník metropolitního chrámu na Pražském hradě, mohl benedikovat ... a aby v téže klenotnici mohla být na přenosném oltáři sloužena mše“.69 k slavnostnímu

Truhla v historické klenotnici1699 (?)1120 x 600 x 575 mmnyní pevná součást skříně v hlavní místnosti z r. 1702(půdorys č. 5).Stav v r. 2016

38

39

Before we focus, in the catalogue part, on particulars of the hitherto “hidden” part of the treasure, it is vital to emphasise that the collection of more than five hundred of works of art, which we call the Loreto treasure today, is in fact only a fragment of the original wealth of the Loreto treasure. the fame of Loreto is growing rapidly from as early as the end of the thirty Years’ War and, together with it, also the number of the precious votive donations accumulated here. as implied by the sources, the treasure was very frequently - perhaps too frequently - shown to the visitors, but not only to important people as was commonplace in the treasuries, but also to the common pilgrims who wanted to see it. on the one hand, this significantly enhanced the renown of Loreto but, on the other, it represented numerous risks, which had to be dealt with. the expected risk was a  theft of the valuables. the first historically documented theft took place in Loreto on 30th april 1669 when, stolen from the altar of Santa Casa, were two silver candleholders at the value of 30 guldens and a small silver altar placed on the tabernacle of the same altar. In 1685, the danger of theft of the treasure was taken so seriously that, with the approval of the patron, the Loreto guards were even armed. the chronicler reports on this as follows: “on the basis of the undeniable experience it was concluded that the holy house of Loreto is under threat from many burglars and it is going to be hardly possible to ensure sufficiently its safety and intactness.

For those residents of Loreto who were better prepared for defence, that is sextons, to escape unhurt, Lord Petr Rudolf Finck [that is the agent of Loreto] provided them with two pistols in order... to have a  protection against the sacrilegious scoundrels.” the endeavour to make the treasure secure therefore gradually led to building the new treasury with numerous security features as we shall see later and, as a result of this, majority of the 18th century thefts focused on the chapel altars again as they were relatively easily accessible. Yet these events were only a minute threat when compared to confiscations. true and greatest losses affected the Loreto treasure, similarly to other church treasures in the periods of war conflicts when the patrons as well as the order brothers were under a  great pressure to hand over precious metals to the imperial treasury. during these troubled times, the renown of the treasure was, of course, utterly counterproductive and so in the 18th century the access to it was radically restricted. It is tellingly described in an excerpt from the Nařízení pro lepší správu pražské svaté Loretánské chýše (Regulation for better administration of the Prague holy

A threat to the treasure in the course of history

EXCURSION TO HISTORY OF THE LORETO TREASURE

Petr Bašta, Markéta Baštová

56

KATALOG / CATALOGUE

Barevná čísla v katalogu se odkazují k číslům skříní v historické klenotnici - udávají umístění jednotlivých děl, jak je zaznamenává Inventář po  r. 1766 (viz půdorys na  klopě zadního přebalu).

Coloured numbers in the Catalogue refer to the hisotrical treasury wardrobe numbers indicating placement of individual works as recorded by the Inventory after 1766 (see ground plan on the back cover flap)

58

Stříbrné antependium s reliefy Seslání ducha sv., Zmrtvýchvstání a proměnění páněSilver antependium with reliefs of pentecost, resurrection and Holy transfiguration

ve  své dnešní podobě tvoří hlavní výzdobu antependia tři figurální reliéfy z tepaného a cizelovaného stříbrného plechu, rozměrný středový ovál s výjevem Seslání ducha svatého, obklopený bohatým ornamentálním rámcem, a  dva menší postranní reliéfy Zmrtvýchvstání krista a Proměnění na hoře tábor, rovněž vroubené bohatým ornamentem. Reliéfy jsou upevněny na dřevěné desce potažené textilem, plocha v horní části desky je vyplněna pásy cizelovaného a prořezávaného rostlinného ornamentu. ve své původní podobě ale byla výzdoba antependia méně bohatá – nedávno dohledaný záznam udává, že v  roce 1726 bylo antependium opraveno, na jeho plochu byla doplněna další stříbrná ornamentální výzdoba a oba menší reliéfy. Středový výjev je na  spodním okraji značen mistrovskou a  úřední značkou, a  je tak možné jej určit jako práci malostranského stříbrnického mistra Jiřího (Georga) Zellera, datovanou rokem 1693. Reliéf vznikl nedlouho po  jeho vstupu do malostranského cechu a jeho brilantní technické zpracování a schopnost věrohodného převodu grafické či kresebné předlohy do  trojrozměrné podoby dokládá nejen mistrovu řemeslnou zručnost, ale i jeho výtvarné nadání. výrazně je to viditelné zejména při přímém srovnání s figurami obou postranních reliéfů, které zdaleka nedosahují Zellerovy úrovně. Později dodané stříbrné prvky nejsou značeny a jejich výrobce tak zůstává neznámý. Při porovnání rukopisu ornamentálních prvků a s přihlédnutím ke ztvárnění figur by bylo možné uvažovat o F. M. Rädelmayerovi, který ve 20. letech pro Loretu pracoval. ačkoli nápis na středovém reliéfu udává jako donátora původního kusu Johanna Romedia Lohnera (* ? - 5. 3. 1711, pohřben v ambitu Lorety při kapli P. Marie Bolestné), světského kostelníka v Loretě, pozdější inventáře mylně uvádějí ve  spojitosti s  tímto dílem jméno v. a. krakowského z kolowrat, jehož antependium z r. 1682 však podlehlo kontribuci r. 1796. v každém případě tento kus nahradil v  prostorách historické klenotnice celostříbrné antependium se Zvěstováním P. Marii, zhotovené v augsburgu z odkazu Ludmily hraběnky kolowratové r. 1696, zrekvírované v tomtéž roce 1796.

the skilfully executed high relief of the Pentecost in the centre of the antependium is a  work of the Lesser town of Prague silversmith Zeller and it has also been signed by him. the other reliefs and ornamental decoration of the antependium, however, exhibit a different signature style, they appear to be of a later date, and it is, therefore, possible, that its present-day appearance is the result of a secondary assembling of originally unrelated parts used in the past on entirely different objects. this hypothesis is also corroborated by the fact that the fabric underlay (not yet restored) date back to the time of the renovation of the treasury in 1882. the question remains whether it happened in the first half of the 18th century or as late as towards the end of the 19th century. the later inventories erroneously mention v. a. krakowský of kolowrat as the donor, whose 1682 antependium became subject to contribution of 1796. In any case, in the historical treasury, this piece, this piece was substituted for the all-silver antependium with the annunciation of the virgin Mary created in augsburg from the bequest of the Countess Ludmila of kolowrat in 1696.

1

Jiří ZellerPraha, Malá Strana

datováno 1693 (relief Seslání Ducha sv.)

stříbro tepané a cizelovanénápis ve spodní části

středového reliéfu: “Johanes romedi lohner /

Capeldiner”mistrovská značka

GZ v oválném štítku a malostranská městská

značka s letopočtem 1693 (středový reliéf)

F. M . rÄDelMAYer (?)1726 (boční reliéfy)v. 950 x š. 2120 mmloretánský poklad

inv. č. P-249

Jiří ZellerPrague – lesser Town of

Prague, dated 1693 (relief of Pentecost)

hammered and chased silver

signed GZ in oval plaquette and lesser Town of Prague

municipal sign with the date 1693 (central relief)

F. M . rÄDelMAYer (?)1726 (side reliefs)

h. 950 x w. 2120 mmthe loreto treasury

inv. no. P-249

6

59

60

Kabinet s výplněmi in pietra paesinaCabinet deCorated in pietra paesina

kabinet na  stolovém podstavci reprezentuje poměrně ojedinělý typ, tzv. Kunstkammerschrank z  augsburgské produkce 3. čtvrtiny 17. století, který schránu se soustavou zásuvek kombinuje s  proskleným boxem s  policí pro prezentaci vzácných předmětů. kabinet je vedle řezané boltcové ornamentiky zdoben výplněmi z tzv. zříceninového mramoru. tento v toskáně těžený vápenec (pietra paesina) s charakteristickou texturní kresbou, evokující kontury fantaskních architektur, byl jedním z importovaných materiálů luxusní výzdoby augsburgských kabinetů. analogickou prací je Kunstkammerschrank dochovaný v  pokladnici kláštera v kremsmünster.Po polovině století kabinety z proslulých augsburských dílen staví na odiv již plně odkryté průčelí s početnou soustavou zásuvek, které je ve středové ose akcentované nejen boxem s  dvířky ale i  výrazným štítovým nástavcem. Stávají se tak bohatě členěným barokním aparátem, jehož součástí je i jednotně komponovaný stolový podstavec. Ještě stále však odkazují přes dávnou tradici chrámového thesaura k  manýristickému kabinetu, zaujímajícímu zvláštní postavení v  panovnické kunstkomoře, kde nebyl pouze luxusní schránou pro ukládání drahocenných artefaktů, ale jako Kunstkammer en miniature také reprezentoval složitý myšlenkový svět novověké přírodní filosofie.Loretánský kabinet je v inventářích uváděn od 18. století, kdy byl umístěn v předsálí klenotnice, dokončené r. 1702. Inventář po r. 1766 zaznamenává v rámci kabinetu přesnou lokaci uložení dodnes dochovaných předmětů z  loretánského pokladu. tradovaný původ z  odkazu Ludmily Evy Františky hraběnky kolowratové se nepodařilo spolehlivě doložit.

the cabinet on a  table stand represents a  relatively rare type of the so-called Kunstkammerschrank from the augsburg production of the 3rd quarter of the 17th century, which combines the casket with a  system of drawers with glazed box with shelf for presentation of rare objects. Beside to the cut ornamentation, the cabinet is decorated with panelling of the so-called ruin marble. Quarried in tuscany, this limestone (pietra paesina), with the characteristic textural pattern evoking the contours of fantastic architecture, was one of the imported materials for the luxury decoration of the augsburg cabinets. the Loreto inventories mention it from the 18th century when it was situated in the antechamber of the treasury, completed in 1702. the record it comes from the legacy of the Countess Eva Františka of kolowrat was, unfortunately, not substantiated by the sources so far. the Inventory after 1766 very precisely specifies the placement of the individual surviving treasury objects in the various parts of the cabinet.

2

Augsburg 3. čtvrtina 17. století

ebonizované hrušňové dřevo, smrkové dřevo -

masiv (konstrukční části); vápenec – pietra paesina

(tzv. zříceninový mramor), mosaz zlacená s rytým

dekorem (ozdobné štítky zámků), železo kuté

(zámky, panty)Loretánský poklad

inv. č. N-014

Augsburg3rd quarter

of the 17th centuryebonised pear wood,

spruce wood, limestone – pietra paesina

(so-called ruin marble), gilded brass with engraved

décor (decorative lock plates), hammered iron

(locks, hinges)Loreto treasure

inv. no. N-014

1

61

62

Skupina kalvárie s figurální stafážíThe Calvary group with figures

velkolepý epický příběh ukřižování hýří bohatým komparzem, včetně umrlců vstávajících z hrobů a až pitoreskně karikovaných figur prchajících Židů. Pod trojicí křížů sledujeme dramatický příběh znázorňující děje související s  posledními okamžiky Ježíše umírajícího na  kříži. vedle tří Mariií (s  Pannou Marií Bolestnou pod křížem), Longina a  Jana Evangelisty čítá komparz množství dynamických postav v  židovských oděvech rozmístěných po  povrchu skalnaté Golgoty. Nejpozoruhodnější jsou postavy krista a  dvou lotrů. Expresivní formulace muskulatury a  natočení těl zde dosahuje krajních výrazových mezí daleko přesahujících možnosti lidského těla. dynamika pohybů a  křečovitá sevřenost svalů a  šlach umírajících lotrů je vystupňována na  nevyšší možnou míru, jež je v  barokním sochařství myslitelná. Zalomení přivázaných rukou a  nohou podléhá “vichru čechrajícímu a  trhajícímu” všechny lidské objemy a  cáry látek. Z  hlav vyvrácených v  mukách do  krajních poloh tryskají prameny vlasů kroutící se a  zmítající se jako hadi. Jde však spíše o  prvotní efekt - řezby byly zhotoveny velmi zručně a  nepochybně i  rychle, na  jejich kvalitě se však až příliš podepsala dílenská produkce a vyhrocená dynamická forma ztratila vnitřní přesvědčivost. Lze předpokládat, že toto dílo, postrádající v českém prostředí srovnání, je importem. Inventář po r. 1766 uvádí kalvárii v předpokoji klenotnice, v r. 1786 již byla umístěna ve  střední části velké skříně v  1. místnosti klenotnice, kde nahradila stříbrný tabernákl Marie Markéty hraběnky z Waldsteinu (kat. č. 4).

this impressive representation of the Crucifixion story exhibits an abundance of figures, including corpses rising from graves, and almost picturesque caricatures of the fleeing Jews. Most remarkable are the figures of Christ and two rogues. Expressive formulation of the musculature and movement of the figures here are verging on impossible and by far exceed capacity of the human body. It is, however, rather a primary effect – the carvings were skilfully executed and, without a doubt, also rapidly. Still, the workshop production had much too great an impact on their quality and the intense dynamic form lost its fundamental convincingness. It is possible to presume that this work that has no parallel in Bohemia, is an import. the inventory after 1766 mentions the Calvary as situated in the antechamber of the treasury, in 1786 it was already placed in the central part of the large wardrobe in the first room of the treasury where it replaced the silver tabernacle of Mary Margaret, the Countess of Waldstein (cat. no. 4).

3

Německo (?) 1. polovina 18. století

lipové dřevo bez polychromie, patinované,

částečně druhotně zlacenév. 1000 x š. 900 mm

Loretánský poklad inv. č. P-024

Germany (?) 1st half of the 18th century

limewood without polychromy, patina, later partially gilded

h. 1000 x w. 900 mmLoreto treasure

inv. no. P-024

2 2

63

64

Stříbrný tabernákl z loretánského kostela narození PáněSilver tabernacle from the loreto church of the nativity of Our lordMohutný, architektonicky řešený tabernákl byl určen na  menzu hlavního oltáře k uchovávání nejsvětější svátosti, i když po svém dokončení byl nejprve vystaven ve středové skříni 2. místnosti klenotnice a do kostela byl osazen až před r. 1786. dvířka svatostánku jsou zdobena prořezávaným stříbrným reliefem Panny Marie adorující Ježíška, který opakuje scénu hlavního oltářního obrazu – zdá se, že jde o  velmi osobní motiv Marie Markéty hraběnky z  Waldsteinu roz. Černínové z Chudenic, z jejíž pozůstalosti byl tabernákl vytvořen (najdeme jej i na jejím portétu a  v  podobě emailů na  kalichu a  monstranci). Erb donátorky zdobí čabraku nad středovou nikou, kterou rámují čtyři kanelované pilastry a dvojice plnoplastických kanelovaných sloupů, jejichž horní polovinu tvoří tepané polopostavy serafů. Svrchní mohutné části díla dominuje bohatě profilované kladí, oblamující se kolem komplikovaného půdorysu svatostánku. výrazným prvkem je zde korunní římsa, která svým konvexním prohnutím kontrastuje s  konkávní spodní částí. Pozoruhodná je i  sochařská výzdoba nad římsou. Postavy andílků provedené v  litém stříbře vykazují vysokou úroveň sochařkého cítění L. Lichtenschopfa, jehož mistrovská značka je umístěna na zadní straně tepaných polopostav Serafů i na prosekávaných ornamentech. toto ještě radikálně barokní dílo využívá velmi malebné barevné kombinace leštěného až polomatného zlacení se stříbrem.

the massive, architectonically conceived tabernacle was intended as a decoration of the altar stone of the main altar for preservation of the Eucharist, although it was first displayed in the central cabinet of the second room of the chamber of the treasury and installed in church only as late as before 1786. the door of the sanctuary is decorated with a silver cutwork relief of the virgin Mary in adoration of the baby Jesus, which echoes the scene of the main altar painting – it seems it concerns a very personal theme of the Countess Mary Margaret of Waldstein née Czernin of Chudenitz, thanks to the bequest of whom the tabernacle was created (it is also to be found on her portrait and in the form of enamels on the chalice and the monstrance). the coat of arms of the donor decorates the caparison above the medieval niche bordered by four fluted pilasters and a couple of fully three-dimensional fluted columns the upper half of which is made up from hammered half-figures of Seraphs. the massive top parts of the work are dominated by the lavishly segmented entablature running around the complex ground plan of the shrine. Main cornice here is a  conspicuous component and, by its convex curve, it contrasts with the the concave bottom part. Remarkable is also the sculptural decoration above the cornice. the angel figures executed in cast silver exhibit a  high standard of sculptural skill of Leopold Lichtenschopf, whose master signature was placed on the back of the hammered half-figures of the Seraphs. Still radically baroque, this work of art exploits the striking colour combinations of polished to semimat gilding with silver.

4

LeopoLd Lichtenschopf podle návrhu

RichaRda PRachneRa(?) Praha, po r. 1730

stříbro tepané a cizelované, stříbro lité, částečně

zlacené, mosaz zlacená, dřevěná konstrukce

značeno mistrovskou značkou LL s hvězdou v trojlaločném štítku

a pražskou měst. značkouv. 1860 x š. 1320 mm

Loretánský poklad inv. č. n-107

LeopoLd Lichtenschopf after the design of

RichaRd pRachneR (?)prague, after 1730

hammered and chased silver, cast silver, partially

gilded, gilded brass, wooden framework,

signed by master signature LL with star in a trilobe plaquette, and prague

municipal signh. 1860 x w. 1320 mm

Loreto treasureinv. no. n-107

2

66

Dvojice velkých relikviářůPair of large reliquaries

Zdá se, že mohutné relikviáře byly vzhledem ke  svým rozměrům určeny pro hlavní oltář kostela, podobně jako velký stříbrný svatostánek však byly po  svém vzniku nejprve umístěny v klenotnici, kde je uvádí Inventář po 1766. Členité obrysy vycházející z akantových a volutových motivů jsou přísně souměrné, s akantovým a květinovým dekorem doplněným ozdobnou páskou. Na samém vrcholu spočívají reliéfy andílků, kteří drží v rukou alianční erby rodů von törring - Jettenbach / von Lilgenau, nepochybně donátorů tohoto velkolepého stříbrnického díla z ruky F. M. Rädelmayera.František Michael Rädelmayer (*1689 Freysinghof, Bavorsko, + 4. 10. 1749, Praha). V  Praze se usadil jako tovaryš v  r. 1717. Nejpozději r. 1724 se stává mistrem. Bydlel a pracoval na Malé Straně v Mostecké ulici čp. 3, kde zaměstnával jednoho tovaryše. Od Redelmayera se zachovala řada signovaných grafických návrhů a  kreseb. Na  výzdobě sakrálních interiérů spolupracoval se sochaři - např. po roce 1721, kdy vytvořil tepané sochy světců pro oltářní výzdobu kostela sv. Tomáše v  Praze na  Malé Straně podle modelů Filipa Ondřeje Quitainera (dílo však zaniklo již v r. 1729). Z Redelmayerovy tvorby lze namátkou jmenovat ještě kalich s reliéfními výjevy scén umučení českých patronů (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze). Pro Loretu zhotovil v r. 1728 tzv. Prstenovou monstranci (inv. č. P-154, dnes umístěna v Nové klenotnici v patře). V letech 1748-49 spolu s Františkem Kryštofem Jiřím II. Diesbachem vytvořili ve zlaceném stříbře volné riccordo poutního oltáře čtrnácti sv. pomocníků z Kadaně (Uměleckoprůmyslové museum v Praze).

owing to their dimensions, the large reliquaries were intended for the main altar of the Loreto church. however, upon their creation, they were, similarly to the large silver sanctuary, first placed in the treasury where they are recorded by the Inventory after 1766. the indented outlines based on acanthus and volute motifs are strictly symmetrical, with the acanthus and floral décor complemented with a decorative ribbon. Resting at the very top, are reliefs of angels holding, in their hands, allegiance coat of arms of the törrig – Jettenbach / von Lilgenau families, without a doubt the donors of this magnificent silversmith masterwork created by F. M. Rädelmayer.František Michael Rädelmayer (*1689 Freysinghof, Bavaria, + 4th October 1749, Prague). He settled in Prague as a journeyman in 1717. In 1724 at the latest, he becomes a master. He lived and worked at the Lesser Town of Prague, at Mostecká Street no. 3 where he employed one journeyman. Surviving are many signed graphic designs and drawings created by his hand. He collaborated with sculptors on decoration of sacred interiors - for example, after 1721, when he created hammered statues of saints for the altar decoration of St. Thomas in the Lesser Town of Prague after the models of Filip Ondřej Quitainer (the work, however, perished as early as 1729). Mentioned among Rädelmayer’s works of art may also be a chalice with relief scenes of martyrdom of Czech patron saints (Museum of Decorative Arts in Prague). For Loreto, he created the so-called Ring ostensorium in 1728 (it is presently deposited in the New treasury on the first floor). In 1748 - 49, together with František Kryštof Jiří II Diesbach, he created a free riccordo of pilgrimage altar of Fourteen Holy Helpers of Kadaň (Museum of Decorative Arts in Prague).

5

František Michael rädelMayer

Praha, 30. léta 18. stoletístříbro tepané a cizelované,

částečně zlacené, mosaz zlacená,

na dřevěné kostřeznačeno na páskovém

dekoru mistrovskou značkou FMR ve štítku

a pražskou městskou značkou

v. 1380 mmLoretánský poklad

inv. č. N-108 a, b

František Michael rädelMayerPrague, 1730s

hammered and chased silver, partially gilded,

gilded brass, on a wooden framework

signed by master signature FMr on plaquette and the

Prague municipal signh. 1380 mm

loreto treasure inv. no. n-108 a, b

7

67

76

Madona s hroznyMadonna of the Grapes

Miniaturista a sběratel daniel Fröschl (1573 augsburg – 1613 Praha) vstoupil roku 1604 do služeb císaře Rudolfa II. a o tři roky později se stal správcem císařských uměleckých sbírek na  Pražském hradě. díky tomu poznal důvěrně řadu kreseb a maleb albrechta dürera, které inspirovaly i jeho vlastní tvorbu. Podobně je tomu s obrazem P. Marie s Ježíškem, který se volně odvolává na dürerovu malbu Madony s hruškou (vídeň, kunsthistorisches Museum, GG 848). Jak upozornila Eliška Fučíková (Fučíková 2006), daniel Fröschl si tuto dürerovu kompozici v  Rudolfově pražské sbírce pečlivě překreslil. Jeho drobná kresba (Národní galerie v  Praze, inv. č. k  25561) se poměrně věrně přidržuje původního rozvrhu dürerova vzoru, nepatrnými změnami proporcí oproti předloze však dosáhla živějšího vztahu mezi matkou a  synem. Později daniel Fröschl svou kresbu přetvořil do změněné a  relativně samostatné kompozice obrazu Madony s  hrozny v  pražské Loretě. Na  této malbě je Ježíšek zobrazen jako odrostlé dítě, které samo sedí na Mariině klíně, přidržováno jen zlehka její rukou. tím se změnilo nejen uspořádání obrazu, ale především význam námětu a způsob, jímž je vnímán: na malbě je zdůrazněno dítě s utrženými bobulkami hroznu v pravé ruce, zatímco P. Marie je v pozadí a její skloněná hlava a přivřené oči, jimiž pozoruje svého syna, mají snad diváka přimět rovněž k zamyšlení. kamenný parapet namalovaný paralelně se spodní hranou obrazu neodděluje pouze výjev od pozorovatele v tradiční ikonografii tohoto námětu, jak jej známe například z  italského prostředí již v  15. století, ale asociuje stůl či hranu tabernáklu a poukazuje tak záměrně na Ježíšovu velikonoční večeři – eucharistickou hostinu – a  vykupitelskou smrt. tento staronový detail posiluje jinak běžně čitelný eucharistický motiv utržených bobulek vína v  rukou malého Ježíška a hroznu umístěného nepřehlédnutelně vpravo na hraně parapetu. obraz vznikl patrně nedlouho po příchodu daniela Fröschla do císařských služeb. určitou atraktivitu tohoto vyobrazení v 17. století dokládá kopie malby ve sbírkách Národní galerie v Praze (inv. č. o 17892).

Painter of miniatures and art collector daniel Fröschl (1573 augsburg – 1613 Prague) entered the service of Rudolph II in 1604 and three years later he became a custodian of the imperial art collections at the Prague Castle. this fact allowed him to get very well acquainted with the whole series of drawings and paintings by albrecht dürer, which also became an inspiration for his own art. Similar is the case of a depiction of the virgin Mary with the Christ child, which is loosely based on dürer’s painting of the Madonna of the Pear. the motif of the Christ child picking berries of a grape suggests the wine of the Eucharist and Christ’s redeeming sacrifice on the cross.

10

Daniel Fröschl Praha

po r. 1604olejová tempera

na dřevěné descev. 520 x š. 400 mmLoretánský poklad

inv. č. P-145

Daniel Fröschl Prague

after 1604oil tempera

on wooden panelh. 520 x w. 400 mmthe loreto treasury

inv. no. P-145

6

77

78

PoloPostava Panny MarieHalf-figure of tHe Virgin Mary

11

Středoevropský (německý?) malíř

1. třetina 17. stoletíolej na dřevěné descena zadní straně desky

nápis perem: “Anno 1661. / Dono dedit B. V. Lauretanae

/ Illustrissimus Dominus Haslauer / Eminentissimi et

Reverendissimi / Principis ac Dmi Dmi Cardinalis / ab Harrach Stabuli Praefectus / suo P. Pernardo Capucino

/et Sacristano ibidem/R.H.”v. 320 x š. 230 mmLoretánský poklad

inv. č. P-243

Central European(German?) painter

1st quarter of the 17th century

oil on wooden panelpen inscription on the back

of the panel:“Anno 1661. / Dono

dedit B. V. Lauretanae / Illustrissimus Dominus

Haslauer / Eminentissimi et Reverendissimi / Principis

ac Dmi Dmi Cardinalis / ab Harrach Stabuli Praefectus / suo P. Pernardo Capucino

/et Sacristano ibidem/R.H.”h. 320 x w. 230 mmthe Loreto treasury

inv. no. P-243

drobná deska znázorňuje Pannu Marii v polopostavě, respektive v poprsí s vlasy zakrytými bílou rouškou. Malba nejspíš vznikla jako kopie podle grafické předlohy, kresby či malby s námětem hlavy/poprsí Panny Marie. Je však možné, že šlo o kopii − výřez z kompozice s Pannou Marií a dítětem, či s námětem adorace. Pojetí mírně nakloněné hlavy Panny Marie se zlatými kadeřavými vlasy zakrytými rouškou a s pláštěm svázaným na hrudi tkanicemi i typologie tváře Panny Marie se s velkou pravděpodobností vztahují k dürerovské malířské tradici konce 15. století a počátku 16. století. Blízké srovnání představuje zejména figura Panny Marie z titulního listu, s námětem Panna Marie s dítětem, k sérii dvaceti dřevořezů ze života Panny Marie z  roku 1511 (London, the British Museum, inv. č. 1868,0612.31). Není vyloučeno, že malba Panny Marie z kláštera kapucínů na hradčanech se k tomuto dřevořezu přímo vztahuje. Stejný kompoziční princip nalezneme také na  o  něco starší (1495−1497) dürerově Svaté rodině (malba na  pergamenu, Leipzig, Museum der bildenden künste, inv. č. I. 8492) a na celé řadě dalších děl. Časově můžeme pražský obraz zařadit do první třetiny 17. století. Malířské zpracování obrazu i fyziognomie Mariiny tváře obrázek zasazují do kontextu středoevropské (německé?) malířské produkce. vzhledem k vlivu, který měla zejména grafická tvorba albrechta dürera na příští generace umělců napříč Evropou, nelze malbu v rámci středoevropského prostoru jednoznačně autorsky určit. Je zřejmé, že malíř našeho obrazu nedokázal předpokládanou předlohu reprodukovat přesně a dopustil se v modelaci poprsí Panny Marie, i v malbě pláště a roucha viditelných nelogičností. Zejména plášť a roucho Panny Marie jsou však zároveň výrazně přemalovány a  tyto přemalby modelační nesrovnalosti v  této partii malby ještě prohlubují. Přesnější poznatky o četnosti a závažnosti pozdějších malířských zásahů do  obrazu by přineslo jeho restaurování nebo restaurátorský průzkum. Zodpovězení otázky, byl-li v minulosti jakkoli upravován formát obrazu, se pak odvíjí od vyjmutí díla z jeho historické adjustace.Roku 1661 tento obraz do Lorety daroval, jako výraz díků za uzdravení své nemocné ženy prefekt Haslauer. Informaci o vyslyšení jeho proseb a o darování obrazu zaznamenal na zadní stranu desky kapucín br. Bernard (v úřadu 1660−1661). V loretánských inventářích se deska objevuje až počínaje r. 1850, což může být dáno tím, že byla vnímána spíše jako ex voto, než jako součást pokladu, a  byla zřejmě v  17. a  18. století umístěna v  ambitu či Santa Case spolu s  velkým množstvím dalších votivních obrazů a tabulek, z nichž se do dnešních dnů zachoval jen zlomek.

this type of representation of the virgin Mary refers to the earlier dutch late mannerist prototypes. during the 17th century, these patterns were disseminated thanks to prints. the record of the 1661 donation to the treasury by the Prefect haslauer on the back of the panel was made by a Capuchin priest, friar Bernard, from Straznice who was the first officially appointed Loreto sacristan (between 1660 and 1661).

79

108

Psací souPravaWriting set

Souprava obdélného půdorysu spočívá na drobných stlačených nožkách kruhového tvaru. Její střed je tvořen dvojicí nosičů nádobek na  inkoust a posýpátko (zřejmě skleněných, bohužel nezachovaných) a středovým držákem brků, silně převyšujícím ostatní články. Sokly nádobek jsou složeny z  kruhových disků z  ebonizovaného dřeva, navzájem spojených čtveřicí tordovaných sloupků. Útvar zřetelně evokuje baldachýnovou architektonickou dispozici. Pozoruhodná je i  středová schrána na odkládání psacích brků. Na tordované noze je připevněn dřík sestávající ze čtyř vertikálních listů zdobených vrtaným dekorem evokujícím strukturu pavích per, jež připomíná i  pravidelné vroubkování zakulacených okrajů, které se uplatňuje ve výzdobě celé psací soupravy. obdélná destička z ořechového dřeva je po celém obvodu lemována vrapovanými, perforovanými půlobloučky. tyto prvky byly původně podsazeny stříbrnou barevně tónovanou fólií, která se bohužel zachovala jen torzálně. destička je po svém okraji zdobena šesticí rozet vynesených na tenkých stoncích (dnes zčásti chybějících). Pozoruhodná je technika zpracování kostěných částí, které jsou vzájemně spojeny závity, a  to v  počtu nepochybně převyšujícím konstrukční potřebu, spíše svědčící o zvláštní zálibě v této technice. Závitem jsou spojeny rozety se svými stonky, ale třeba i kulovité nožičky a jejich patky, upevněné v  základové desce soupravy. Celý předmět neobsahuje prakticky žádné lepené spoje, počet závitů na této drobné realizaci dosahuje neuvěřitelného čísla padesát sedm (!). každý závit je přitom samozřejmě originální a individuálně řezaný – nelze tedy např. změnit pořadí rozet na šroubovaných spojích.

a composition of ebonised canopies with four twisted posts originally supporting the containers (probably made of glass), which are missing today and drilled décor evoking the texture of peacock feathers. Remarkable, in terms of technique, is the treatment of the bone parts interconnected by threads. their amount definitely exceeds the construction requirements and rather suggests a  peculiar fondness for this technique. the object exhibits practically no glued joints and the number of threads amounts to the incredible fifty seven (!).

24

jižní Německo (?) 2. polovina 17. století

kost, ebonizované dřevo, ořechové dřevo

(nádobky chybějí)v. 205 x š. 300 x h. 130 mm

Loretánský poklad inv. č. P-274

Southern Germany (?)2nd half of the 17th century

Bone, ebonised wood, walnut wood

(containers missing)h. 205 x w. 300 x d. 130 mm

Loreto treasureinv. no. P-274

109

110

Vázička s konValinkamismall Vase with lily of the Valley

Mistrovsky soustružená a  řezaná kytice konvalinek v  subtilní vázičce tvořené muškátovým ořechem zafasovaným ve  slonovině. Jde o  dekorativní kabinetní předmět – hříčku, blížíce se svým pojetím kuriozitě a mající předvídatelný vztah především k  dámskému chápání estetiky. Inventář klenotnice po  r. 1766 uvádí konvolut drobných řezeb ze slonoviny vystavený v  proskleném nástavci „velké, umělecké, drahocennými kameny vyložené skříně na galanterii“, tedy v kabinetu s výplněmi in pietra paesina (kat. č. 2).

Exquisitely executed turned and carved bouquet of the lilies of the valley in a  delicate vase made of a  nutmeg set in ivory. It is a  decorative cabinet piece– a small oddity, the conception or which is close to curiosity, having a predictable relationship, above all, to the female perception of aesthetics. the treasury inventory after 1766 mentions a  scroll of small-scale ivory carvings exhibited in a glazed upper part of a large, decorative cabinet decorated with precious gems”, that is, in a cabinet with “in pietra” panelling that is also a part of this exhibition (cat. no. 2).

25

střední Evropa 2. polovina 17. století

slonovina, muškátový ořech

v. 145 mmLoretánský poklad

inv. č. N-018

Central Europe2nd half of the 17th century

ivory, nutmeg

h. 145 mmLoreto treasure

inv. no. N-018

1

111

112

Trojice ampulí se soškami sv. Pavla, sv. Rocha a sv. AntonínaThree phials with statuettes of St. Paul, St. Rocco and St. Anthony

každá ze dvou párových skleněněných ampulí se sv. Rochem a sv. antonínem je adjustována do souměrné kompozice vytvořené z kosti. Střed tohoto dekorativního předmětu tvoří vysoká skleněná ampule - trubička s  miniaturní soškou světce, uzavřenou plochou stříškou s  paprsčitým dekorem. Samotný vrchol tvoří soustružená vázička s  květinami. Široký sokl vynáší na  profilované soustružené noze příčné rameno, nesoucí po  obou stranách centrální ampule dvě další vázičky s květinami. drobné řezané kvítky stylizovaných pomněnek jsou nasazeny na  stoncích pravděpodobně zhotovených z  rybích kostí. třetí ampule se soškou sv. Pavla je zafasována do  patky zdobené soustružením a  prořezáváním tenkým plátkem. Podobný motiv uzavírá trubičku i v horní partii. Zde je na víčku umístěna drobná vázička s vysokým tenkým stonkem z rybí kosti, na kterém jsou aplikované květy zhotovené až z šesti na sobě plasticky vrstvených kvítků. vysoká tenká noha je ve  svém středu zdobena plochým prstencem zdobeným prořezáváním. Široký sokl je zhotoven z lakovaného ebonizovaného dřeva. Jde zřejmě o drahé suvenýry, získávané za účelem soukromé zbožnosti, akcentující patrona v uzavřené schránce. výběr světce se mohl vázat buď přímo ke jménu vlastníka, nebo mohlo jít o výběr patrona jako přímluvce v konkrétní situaci (např. sv. Roch jako patron proti moru). velice zajímavé je kompoziční řešení vycházející z  tvarů středověkých relikviářů a monstrancí. dekorativní ampule, podobně jako další drobné řezby ze slonoviny, zaznamenávají loretánské inventáře až po r. 1766. I v tomto případě je v novějších soupisech uváděn jako jejich autor loretánský patron Josef František Maxmilián kníže z  Lobkowicz (dvořák 1884, s. 21. Inventář 1925, č. 22, 28 a 29, srov. kat. č. 23). tato atribuce je vzhledem k inventářům z 18. století nepravděpodobná, nicméně je možné, že kníže dílka po nějaký čas choval u sebe, případně je sám upravoval, než se dostala zpět do loretánské klenotnice.

the decorative glass phials with minute statuettes are embedded in sectioned pedestals, the tops of the tubi are decorated with elaborately carved flower bouquet of bone with abundantly layered flowers. they probably are expensive souvenirs acquired for the purpose of private worship, accentuating the patron in a  sealed casket. the choice of the Saint could have been associated either directly with the name of the owner, or it could concern a selection of a patron as an intercessor in a  particular situation (form example, St. Rocco as a  patron protecting against plague). very interesting is the compositional solution based on the shapes of the medieval reliquaries and ostensoria.

26

střední Evropa 2. polovina 17. století

kost, slonovina, ebonizované dřevo

v. 158 a 125 mmLoretánský poklad

inv. č. P-130, N-003, N-004

Central Europe2nd half of the 17th century

bone, ivory, ebonised wood

h. 158 and 125 mmLoreto treasure

inv. no. P-130, N-003, N-004

113

116

Dvojice křišťálových svícnůTwo crysTal canDelabra

všechny části svícnů jsou zhotoveny z  broušeného křišťálu, jehož hrany jsou zafasovány do  stříbrné zlacené montáže. Sokly svícnů ve  tvaru hlubokých převrácených misek jsou zdobeny vybrušovanými kabochony, připomínajícími tepané vypoukliny. uprostřed těchto tvarů je vybroušena hrana. kabochony se středovou hranou se uplatňují vpodstatě na celém povrchu obou svícnů. všechny díly jsou svrtány a  sesazeny, spoje jsou zakryty prostým prořezávaným a  rytým ornamentem provedeným ve  zlaceném stříbře. Jednotlivé díly jsou drženy pohromadě středovým šroubem a  maticí s  ručním závitem. Stejný ornament je aplikován i  na  spodní straně soklu, kde z  něho vyčnívá trojice ptačích pařátů (zachováno pouze na jednom svícnu). dřík je ohraničen dvěma broušenými ořechy, střed dříku tvoří vertikální nodus, opět zdobený shodným broušením. Středový bodec na  svíci je měděný, zlacený. Miska pod svíčkou je drobnějším protějškem soklu. hrana je opět zafasována do  stříbrného prořezávaného pásku. velikost soklu, který se jen nepatrně liší od  horní misky, byla jistě limitována velikostí nerostu. Již nejstarší inventáře klenotnice uvádějí “dva křišťálové svícny zeshora a zezdola osazené ve stříbře”, zpočátku bez přesného místa uložení, později, v 18. století byly svícny chovány v hlavní místnosti klenotnice “v první velké skříni po pravé ruce”. Jméno donátora bohužel nezmiňuje ani jeden z inventářů.

all parts are made of cut crystal, the edges of which are set in gilded silver. Individual parts with vertically cut cabochons are drilled together and mounted on a  central bolt with nut and handmade thread. the bottom edge of the base is bordered by a band with openwork and engraved ornament executed in gilded silver, with three talons (preserved only on one of the candlesticks). the size of the base, which is only slightly different from the top bowl, was certainly limited by the size of the mineral.

28

Čechy nebo Sasko (?) konec 16. století

křišťál, stříbro zlacené,

měď zlacenáv. 292 mm

Loretánský poklad inv. č. P-303 a P-304

Bohemia or Saxony (?)late 16th century

crystal, gilded silver,

gilded copperh. 292 mm

Loreto treasure inv. no. P-303 a P-304

2

117

118

P. Marie s JežíškeM na obelisku z přírodního křišťáluThe Virgin Mary and The ChrisT Child on a natural crystal obelisk

Střed dekorativní hříčky tvoří přírodnina - drůza křišťálu zafasovaná do stříbrného plechu, který je po obvodu zdoben jemnou rytinou herbaria. krystaly jsou doplněny čtveřicí zeleně smaltovaných trojlístků. vertikální krystal vyčnívající v  kompizici jako obelisk vynáší broušenou kuličku, na které spočívá litý, střídmě docizelovaný stříbrný reliéf Panny Marie assumpty, kterou obklopuje mohutná mandorla ze stříbrného zlaceného plechu. Panna Maria stojí na  měsící a  drakovi. Broušená křišťálová kulička pod litým reliéfem má zcela jistě evokovat zemskou sféru. Jak naznačuje zpracování rubové strany reliéfu a mandorly, je kompozice určena pouze pro čelní pohled. Je pravděpodobné, že tato drobná kuriozita byla původně součástí většího celku, např. stolní ozdoby. dílko uvádějí loretánské inventáře počínaje r. 1850.

the central part of this decorative object is made of a  natural substance – crystal geode set in a  silver sheet metal, the perimeter of which is embellished with a  delicate engraving of herbarium. the crystals are complemented by four green enamelled trifoliate leaves. the central vertical crystal, standing out in the composition as an obelisk, accentuates the relief of the virgin Mary assunta – Immaculata, orbicular cut crystal beneath Madonna is intended to evoke the globe. It is possible that this minute curio was originally a part of a larger whole, for example, of a centrepiece.

29

střední Evropa 2. polovina 17. století

stříbro částečně zlacené, křišťál, email

v. 175 mmLoretánský poklad

inv. č. P-084

Central Europe2nd half of the 17th century

partially gilded silver, crystal, enamel

h. 175 mmLoreto treasure

inv. no. P-084

119

120

Pohárek se čtyřlaločnou kuPouCuP with a quadrilobate bowl

Přísně symetrické tvary kvadrilobů se promítají do všech částí pohárku. Spodní část nohy je zasazena do  zlaceného stříbrného pásku, který je zdoben světlezeleným smaltováním. konkávní strany pásku jsou doplněny čtveřicí drobných půlobloučků. dřík vzhůru se rozšiřující nohy je opět rozdělen do čtyř vypuklých částí. Spoje mezi jednotlivými částmi jsou překryty smaltovanými prstenci. Čtyřlaločná masivní kupa je na okraji bez zdobení. Povrch křišťálu je zdoben brusem živočichů a drobných úponků rostlin. Jejich rozmístění je zcela nepravidelné, zdá se, jako by hmyz po předmětu “lezl”. Na noze je výrazný brus stonožky, velmi rafinovaně zakrývající kaz v nerostu, a mušky. Na kupě lze rozpoznat mouchu obecnou, pilořitku a snad komára. hříčky a šprýmy jsou v dílnách glyptiků pozdního manýrismu obvyklé. dá se říci, že tento rozměry drobný předmět je však velký svým technickým zpracováním a  pojetím. Blízké práce s  podobnou ornamentikou najdeme ve  sbírkách uPM v Praze.

Exact quadrilobate shapes echoed in all parts of the cup, are decorated with cut animals and delicate vegetative tendrils. their distribution is entirely random and it appears as though the insect is literally “crawling” on the surface of the object. the base of the cup is decorated with a striking cut of a centipede, covering a defect in the mineral, and a fly. Easily recognised is the common housefly, a wood wasp and perhaps a  mosquito. Little oddities and jests were a  frequent occurrence in the workshops of lapidaries of the late mannerism. analogous works with similar decoration are to be found in the collections of the Museum of decorative arts in Prague.

30

Dionysio Miseroni (dílna)

Praha (Vídeň?) před r. 1658

křišťál, stříbro zlacené, email

v. 105 mmLoretánský poklad

inv. č. P-167

Dionysio Miseroni (workshop)

Prague (Vienna?) before 1658

crystal, gilded silver, enamel

h. 105 mmLoreto treasure

inv. no. P-167

1

121

122

Oválná miska s OuškyOval bOwl with handles

oválné tělo nádoby je zafasováno do  zlaté nožky se širokým lemem, zdobeným efektním šachovnicovým vzorem se střídáním tmavě modrých a bílých emailových polí. Misku, spolu s pohárkem z křišťálu (č. kat. 30), je možno hypoteticky spojit s  osobou dvorního řezače kamenů dionysia Miseroniho, jehož uzdravení z  těžké nemoci na  přímluvu P.  Marie Loretánské v  r. 1658 je doloženo v  kapucínských análech. Lze předpokládát, že dílna Miseroniů tato dílka darovala chrámové pokladnici v Loretě na poděkování, jak bylo obvyklé. Rodina Miseroniů, významných milánských glyptiků, usídlených v Praze kolem 1560; konkrétně bratři Gasparo a Girollamo, kteří byli jako první činní pro pražský dvůr. Zvláště pak rodová linie Girollama dala oboru jména jako Ottavio, Dionýsio či Ferdinand Eusebius. S Loretou je především spjato jméno Dyonisia Miseroniho (*1607, Praha, +1661, Praha) - byl to významný dvorní brusič drahokamů a glyptik, byl synem Ottavia, který působyl ve službách císaře Rudolfa II. Po roce 1630 se stal na  Pražském hradě císařským stavebním úředníkem a  od  roku 1635 správcem císařské klenotnice. Dyonisio byl r. 1653 portrétován s celou svoji rodinou Karlem Škrétou, který v pozadí portrétu zachytil Miseroniho dílnu a četné rozpoznatelné artefakty zhotovené z křišťálu (dílo je vystaveno v Národní galerii v Praze).

the oval body of the bowl is fixed onto a gold support with a wide edge, decorated with impressive chessboard pattern with alternating dark blue and white enamelled surfaces. the bowl, together with the crystal cup (cat. no. 30), may be hypothetically associated with the court lapidarist dionysio Miseroni whose serious illness was cured through the intercession by the virgin Mary of Loreto in 1658 as documented in the Capuchin annals. It may be assumed the Miseroni workshop donated such small-scale objects to the church treasury of Loreto as an expression of gratitude as was common at that time.The Miseroni family of leading Milanese gem-cutters settled in Prague around 1560; in particular the brothers Gasparo and Girollamo, who were, as the first, active at the Prague court. Special contribution to the profession was made by the family line of Girollamo, namely Ottavio, Dionysio or Ferdinand Eusebius. Associated with Loreto is, above all, the name of Dionysio Miseroni (* 1607, Prague, + 1661, Prague) - he was a prominent court jeweller and gem-cutter. He was a  son of Ottavio who was active in the service of the Emperor Rudolf II. After 1630, he became an imperial construction officer at the Prague Castle and from 1635 he was an custodian of the imperial treasury. In 1653 Dionysio was portrayed with his entire family by Karel Škréta, who also depicted Miseroni’s workshop at the background of the portrait together with numerous identifiable artefacts made of crystal (the painting is exhibited at the National Gallery in Prague).

31

dílna Miseroniů Praha

před r. 1658jaspis, zlato, email

ovál 105 x 60 mmLoretánský poklad

inv. č. P-131

Miseroni workshopPrague, before 1658

jasper, gold, émail champlevéoval 105 x 60 mm

Loreto treasureinv. no. P-131

2

123

168

Dvojice relikviářových bust sv. Josefa a sv. karla boromejského Pair of reliquary busts of st. joseph and st. carlo borromeo

tvář sv. karla Boromejského je zhotovena z  pohledu levého profilu. Partie hrudi se však zvolna natáči z profilu tříčtvrtečního a využívá slabé perspektivní zobrazení. hlava s výrazným profilem (velkým nosem) a nasazeným biretem je zhotovena podle pravé podoby, tzv. vera effigies, která se ve  výtvarném znázornění tohoto světce využívala v  barokním období velmi často. Právě toto povinné užití vera effigies vedlo kovotepce k  užití přísného stranového profilu tváře, který příliš nekoresponduje s tříčtvrtečním pohledem na zbytek postavy. Stříbrný plech podložený cizelérskou smůlou byl oboustranně cizelován punznami. obdobně byl zhotoven protějškový reliéf sv. Josefa, na kterém se však již rovnoměrně uplatňuje tříčtvrteční pohled. Mělký reliéf výborně zpracovává vousatou tvář světce. oba stříbrné reliéfy jsou podsazeny zlaceným nimbem a  původně byly upevněny na  kovovou desku a  rámovány (tak je uvádí inventáře v  17. století). Po  roce 1722 byly tyto starší reliefy upraveny k  vertikálnímu upevnění na  dřevěné zlacené relikviáře tak, aby vytvořily soubor s novějšími bustami sv. Felicissima a sv. Marcie. v relikviáři sv. Josefa je mezi skleněnými dublety a  dekorem ze stáčených kovových drátků umístěna drobná dotýkaná relikvie Josefova zásnubního prstenu, v  relikviáři sv. karla Boromejského pak ostatek samotného světce. Nejstarší inventář pokladu před r. 1667 uvádí busty spolu s reliéfy Zvěstování jako dar karla Rudolfa von Reichenbach. tento významný ctitel P.  Marie Loretánské byl 10. prosince 1679 pohřben v  loretánském ambitu při kapli sv. Františka Serafínského. Polopostava sv. Josefa původně držela atribut lilie (uveden v Inventáři 1669), který se zřejmě záhy ztratil, protože už v 18. a později znovu v  19. století docházelo k  mylnému výkladu ikonografie - busta byla často označována jako poprsí sv. Pavla (Inventář 1884 a mladší), nebo dokonce sv. víta (Inventář po 1766).

the bust of St. Carlo Borromeo is hammered after the true appearance of the Saint (so-called vera effigies), which led the silversmith to rely on the strict profile of the face neither exactly correspondent with the three-quarter view of the rest of the figure, nor with the treatment of the counterpart bust of St. Joseph. Both silver high reliefs are underlaid by gilded nimbus and were originally fixed onto a metal plate and enclosed in a frame (mentioned as such are in the inventories of the 17th century). after 1722, these earlier reliefs were modified for the purposes of vertical fastening onto the wooden gold-plated reliquaries in a manner, by which they would create a set with the new busts of St. Felicissimo and St. Marcia. the earliest inventory of the treasure after 1661 mentions the busts together with the reliefs of the annuciation as a gift of karl von Reichenbach.

66

střední Evropa před r. 1667 (busty

a hranolové relikviáře) po r. 1722

(zlacené sokly s relikviáři)stříbro tepané a cizelované,

mosaz zlacená, dřevořezba zlacená

celk. v. 595 mmLoretánský poklad

inv. č. P-146 a P-147 (busty)P-151 a P-152

(hranolové relikiváře)

Central Europebefore 1667 (busts and

cuboid reliquaries)after 1722 (gold-plated

pedestals with reliquaries)hammered and chased

silver, gilded brass, gilded wood carvings

tot. h. 595 mmLoreto treasure

inv. no. P-146 and P-147 (busts)

P-151 a P-152 (cuboid reliquaries)

2

169

172

Oltářík s reliéfem sedící madOny shrine with relief Of seated madOnna

Z dílny tohoto mistra, pracujícího v letech 1619 - 1665 se v evropských sbírkách dochovalo několik dalších stříbrných plastik a  domácích oltáříků, rovněž obvykle v kombinaci s ebenovým dřevem. Úřední značka na vlastním reliéfu chybí a  předmět tedy nelze zcela přesně datovat. Podle nepravidelného okraje reliéfu a způsobu jeho uchycení měl reliéf původně širší okraj. Rovněž na dřevěné části je vidět stopy úprav, je tedy možné, že dílko vzniklo pozdější přestavbou zřejmě poškozeného domácího oltáříku. tuto hypotézu podporuje i  přítomnost několika dalších torzálních kusů ebenových lišt a  volut zdobených identickými stříbrnými aplikami v depozitu loretánské klenotnice (inv. č. N-022).

Albrecht von Horn (1581 Braunschweig – 1665 Augsburg). Údaje o  životní dráze tohoto zlatnického mistra nejsou příliš rozsáhlé. Narodil se v  roce 1581 v  Braunschweigu (Brunšviku), zda tu rovněž započal svou profesní kariéru, archivní záznamy neuvádějí. Pravděpodobně se však řemeslu vyučil až v Augsburgu, kde byl také v roce 1616 přijat jako mistr do zlatnického cechu. Jeho činnost pak lze dokumentovat na dochovaných objektech v dlouhém časovém úseku až do počátku šedesátých let 17. století. Záznam o jeho úmrtí je datován k roku 1665. Z  jeho dohledaných prací z  rozmezí let 1616-1660 lze odvodit, že mistr byl již od  počátku své činnosti velmi schopným figuralistou a  zručným cizelérem, s nadáním značně převyšujícím dobový průměr.

Preserved in the European art collections are several other silver works from the workshop of this master who was active between 1619 and 1665. among them are reliefs, statuettes and domestic altars combined, such as in this case, with ebony. the municipal sign is absent on the relief of Madonna and its precise dating is therefore not possible. there were probably minor adjustments to the bearing construction and base at a later date and it is possible the silver relief itself originally had a wider edge.

Albrecht von Horn (*1581 Braunschweig, + 1665 Augsburg). Data on the life of this master goldsmith are not very extensive. He was born in 1581 in Braunschweig (Brunswick), but whether he also started his career here, the archive records do not state. He probably learned the craft in Augsburg where he was also accepted to the goldsmith guild as a master in 1616. His subsequent long-period activity may be documented by the extant objects till as late as the beginning of the 1660s. The record of his death is dated 1665. From his found works from the period of 1616 - 1660 may be deduced that, from the very start of his professional activity, the master was very competent in figure representation as well as a skilled chaser with a talent significantly greater than the period average.

68

Albrecht von horn Augsburg

před r. 1665stříbro cizelované,

ebenové dřevo, stříbrné lité apliky

značeno mistrovskou značkou AH v oválném

štítku v reliéfu, sokl značen augsburskou

městskou značkouv. 315 mm

Loretánský poklad inv. č. P-085

Albrecht von hornAugsburg

before 1665chased silver, ebony,

cast silver embellishmentssigned by master signature

Ah in oval plate in relief, base signed

by Augsburg municipal signh. 315 mm

loreto treasure inv. no. P-085

1

173

227

Průzkum kamenů Loretánského PokLadu Pomocí ramanovy sPektrometrie

nové nástroje gemologie pro použití in situ

drahé kameny i  běžné minerály se v  současnosti určují různými metodami, založenými na  interakci elektromagnetického záření (světla, rentgenových paprsků) se vzorky. Mnohdy je pro taková pozorování nebo analýzu nezbytné použít poměrně složitá a  nákladná analytická zařízení. Navíc je třeba často připravit práškový preparát, což může být v mnoha případech, z různých důvodů nevhodné nebo dokonce nemožné. Jak připravit vzorek ze smaragdu zasazeného například v monstranci z 18. století? Pro nedestruktivní a velmi praktickou analýzu minerálů a jakýchkoli dalších přírodních nebo syntetických sloučenin se již několik desítek let využívá také tzv. Ramanova spektrometrie.

v rámci revizních prací na souboru historických artefaktů z Loretánského depozitu se podařilo použít také miniaturní přenosný Ramanovský spektrometr. taková analýza se od  dříve rozšířených postupů liší tím, že je neobyčejně rychlá, není třeba získávat vzorky minerálů a  zjednodušeně řečeno se na  objekt vlastně jen posvítí laserem. Laboratorní i  přenosné Ramanovy spektrometry jsou založeny na  tzv. Ramanově rozptylu, jak bude rozvedeno dále. Používání laboratorních Ramanovských mikrospektrometrů pro určování minerálů uměleckých artefaktů bylo rozpracováno v  80 a  90. letech (hänni et al. 1998, Reiche et al., 2004). karampelas a  jeho kolegové určovali pomocí Ramanovy mikrospektrometrie například minerály na  dvou pohárech z  Einsiedelnského opatství ve  Švýcarsku (karampelas et al., 2012). Jedná se o dva zlaté kalichy ze 17. století, které lze dnes obdivovat ve  Švýcarském národním muzeu. Jeden z  pohárů je ozdoben rubíny, granáty, formami Sio2 (ametyst a  citrín) a  mořskými perlami, druhý je ozdoben diamanty. Ramanova spektrometrie umožňuje velmi dobrou identifikaci řady minerálů. S  ohledem na  konstrukci laboratorních zařízení nebylo však původně umožněno měřit součásti větších artefaktů a do spektroskopické laboratoře bylo nutno artefakty dopravit. výhodou některých novějších laboratorních zařízení se ukázala možnost aplikovat měřící hlavu Ramanova spektrometru na  optickém kabelu a  tedy možnost měřit objekty ležící mimo stolek optického mikroskopu. tak jsou studovány např. pigmenty starých tisků (deneckere et al., 2011) anebo vlastnosti povrchů votivních sošek (Colombo et al., 2011).

Jan Jehlička, Adam Culka, Laura MinaříkováÚstav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta

236

237

A survey of the precious stones in the Loreto treAsure using rAmAn spectroscopy

new gemology tools for use in situ

Jan Jehlička, Adam Culka, Laura MinaříkováInstitute of Geochemistry, Mineralogy and Mineral ResourcesCharles University in Prague, Faculty of Science

Gemstones and ordinary minerals are currently identified by various methods based on the interaction of electromagnetic radiation (light, x-rays) with the samples. It is often necessary to use relatively complex and expensive analytical equipment for such observations or analyses. Moreover, it is often necessary to prepare a powder sample, which in many cases and for various reasons would be unsuitable (or even impossible). how to prepare a  sample of an emerald, for example, set in a monstrance from the 18th century without harming it? For several decades non-destructive Raman spectroscopy has been used for very practical analyses of minerals and many other natural or synthetic compounds.

during recent restoration work at the Loreto Sanctuary (Prague, Czech Republic) we managed to use a miniature portable Raman spectrometer on a set of historical artifacts from the Loreto depositaries. Such analyses differs from previous widely used procedures in being extremely fast; the obtaining of mineral samples is not needed; and to put it simply, the object really only needs to be illuminated by a laser. Both laboratory and portable Raman spectrometers are based on so-called Raman scattering, as will be explained further below. the use of laboratory Raman micro-spectrometers for identifying minerals in artistic artifacts was refined in the 80’s and 90’s (hänni et al., 1998; Reiche et al., 2004). karampelas and his colleagues determined minerals from the historical objects by Raman microspectrometry (e.g., minerals on two cups of the Einsiedeln abbey in Switzerland) (karampelas et al., 2012). these are two golden chalices from the 17th century, which can be admired today in the Swiss National Museum. one of the cups is decorated with rubies, garnets, varied forms of Sio2 (amethyst and citrine), and sea pearls; the other is decorated by diamonds. Raman spectrometry allows for very satisfactory identification of many minerals. With regards to the use of laboratory equipment, it was not possible originally to measure portions of larger artifacts, as these artifacts would have had to have been transported to the spectroscopic laboratory. Newer, advanced laboratory equipment brings with it the possibility to use the measuring head of a Raman spectrometer by a fibre-optic cable, and thus enables one to measure objects situated outside the stage of an optical microscope. this method has been used, for example, to study pigments of old prints (deneckere et al. 2011) or the surface properties of votive statuettes (Colombo et al., 2011).

238

Precious stones have been used in jewelry and decorative objects for thousands of years. the rarest of these (sapphires, rubies, emeralds, and diamonds) have almost always been reserved for monarchs. But even relatively common gemstones (e.g., garnets) have always been rare, and therefore the use of imitations are just as old. the oldest imitation is perhaps the blue ceramic used in ancient Egypt as a  substitute for natural lapis lazuli, but by that time there had actually already appeared imitations of all the gemstones in use. Gemology is the field centered on the identification of gemstones and distinguishing them from imitations. Provenience studies are also important in gemology. the main limitation of gemology has always been the use of non-destructive methods, which distinguishes it from related field of mineralogy. Classic gemological methods are mainly optical, and the instruments used include: the refractometer (for determination of the refractive index), polariscope (optical characteristics), dichroscope (pleochroism), spectroscope (visible spectrum), and microscope (characteristic inclusions). Proper use of such instruments, along with the correct interpretation of the results usually enables one to determine the entire range of gems, but sometimes there are cases where the results are ambiguous. New methods may help enable unambiguous non-destructive and fast identification, and even make it possible to use them directly in places from which the studied objects cannot be moved. these methods include Raman spectroscopy and its latest variant - miniature, lightweight, portable devices used in several areas including mineralogy and gemology, but also in forensics and research of rare artistic artifacts from the past.

Raman spectroscopy is an analytical technique of vibrational molecular spectroscopy, based on the use of transitions between the vibrational states of molecules in their basic electronic states. In 1928, Indian physicists Chandrasekhara venkata Raman and kariamanickam Srinivasa krishnan described this inelastic scattering of radiation. the method was named after Chandrasekhara venkata Raman, who in 1930 received the Nobel Prize for his description of this special scattering of light named the Raman effect. It was only decades later that Raman spectroscopy underwent rapid development due to the discovery of the laser in 1960. this method is used for the spectroscopic description of materials, but also for their identification. It is used for the analysis of solid, liquid, and gaseous substances, as well as for the analyses of surfaces and biomolecules or organisms in various disciplines and applications (e.g., natural, medical, forensic disciplines, or the pharmaceutical industry). Currently, Raman spectrometry is widely used

239

because of the miniaturization of instruments for analytical determinations in situ. during the interaction of the excitation beam with the sample both elastic and non-elastic scattering occurs. the elastic, so-called Rayleigh scattering, does not carry any analytical information and is not detected. In this case, the emitted photons have the same wavelength as the excitation radiation. a  very small proportion (about 10-7) of the photons are scattered inelastically during the exchange of energy between the excitation radiation and the sample, and is subsequently detected as the Raman scattering. the intensity of the bands in the Raman spectrum is proportional to the square of the change in polarizability during the vibratory movement; whereas in the infrared spectrum it is proportional to the square of the change of the dipole moment. thus, the appearance of the infrared and Raman spectra are strongly influenced by the symmetry of molecules (crystal cells), as well as the symmetry of individual vibratory movements. In the case of molecules with low symmetry, there are bands observed in both types of spectra; in the case of molecules with high symmetry, the Raman and infrared spectra are complementary (dendisová et al., 2014). Results of these measurements are processed using special software (e.g., GRaMS aI), which display the measured properties of the scattered light as a Raman spectrum. Each substance has its own characteristic spectrum. Spectra or values of the main Raman bands of various substances (chemicals, minerals, materials, organic and inorganic compounds) are gradually measured, published, and stored in databases. Identification of unknown compounds or minerals are then based on the comparison of wavenumbers (positions of Raman bands in the spectrum) of known compounds with the unknown spectrum of the studied compound. Specialists who work in the vibrational spectroscopy areas focus on analyzing spectra which have not yet been obtained or interpreted. any newly acquired spectrum can be described in detail by them, and users then can further investigate whether their measured spectra from unknown samples match or resemble such spectra.

From the beginning of this century, gradual development has enabled the construction of instruments for obtaining of the Raman spectrum outside of the laboratory completely, using light portable devices. an overview of the characteristics and possibilities of portable Raman spectrometers is presented in the review papers by vandenabeele et al. (2014) and vandenabeele and donais (2016). Instruments are divided into transportable, mobile, portable, handheld, and the newest and smallest that can fit into the palm of one’s hand. among the

240

transportable spectrometers are listed devices that can be carried, but are not designed for frequent movement from place to place, and also are not very light. the term mobile device is used for all devices which are intended for frequent movement and relocation. vandenabeele et al. defined portable devices as those that can be easily brought to a new place, for example in a suitcase or backpack. handheld Raman spectrometers can be held by the operator in one hand, and at the same time can measure the object to be inspected.

Much of the recent literature focus on unconventional ways of using these new analytical methods for the identification of minerals and gemstones, determination of their structure, and sometimes also their origins. these historic artifacts are often rare, and while doing research on them it is often not possible to move them or to even risk damaging them. Raman spectroscopy is often the preferred method in such cases, especially in determining the composition, structure, nature, and origin of gems, precious, and semiprecious stones. the identification of individual stones will help to define an art object into a certain historical period, verify its authenticity, and possibly find the origin of the stones. an important limiting aspect, partly preventing one from obtaining analytical data of the gemstones, which would enable a clear identification or estimating of their origin, is that they cannot be studied using “classical samples”, powders, or desquamated pieces. this relates to free cut gems as well as precious stones set in jewelry or various other artifacts. Raman spectroscopy allows for the determination of minerals and other natural materials without any need to prepare special samples. Basically, with slight exaggeration, it is enough to only use a laser of an appropriate wavelength and intensity on the stone, statue, or cameo, and then store a certain part of that scattered radiation. then, the spectrometer expresses the characteristics of that radiation as the Raman spectrum. In the spectrum there appear bands showing the

241

presence of a certain types of bonds (i.e., a particular type of molecular motion). Each substance has a  characteristic Raman spectrum, and from analytical experience, comparisons of the obtained spectra with spectra from databases and other methodologies makes it possible to identify the examined materials.

the preparatory works for “the hidden Face of the Loreto treasure” exhibition also included identification or confirmation of the identity of stones and gemstones used in many small and larger objects. Raman spectra obtained in the conditions of the cold sacristy of the Church of the Nativity were measured by two portable Raman spectrometers. the first is a  device from the deltaNu Inspector Raman company. this portable spectrometer weighs 1.9 kg and is equipped with a diode laser with a  wavelength of 785 nm, maximum output power of 120 mW, and thermoelectric cooled CCd detector. the spectrometer allows one to acquire spectra in the range of wavenumbers (200 - 2000 cm-1). the spectrometer is operated remotely by the operational software in the laptop linked with a small gun spectrometer through a uSB cable. the operating program allows one to select the measurement parameters including selection of the output power of the laser, measuring length, or the number of accumulations. the spectra are recorded and stored in the memory of the laptop. Spectra obtained while measuring the artifacts in the Loreto collection were measured for a short duration (two seconds); usually it was not necessary to improve the quality of the spectra with accumulations. the second spectrometer is an instrument called First Guard made by Rigaku. this device weighs 2.7 kg and is equipped with a diode laser with a wavelength of 532 nm and thermoelectrically cooled CCd detector. Maximum output power of the laser at the source is 60 mW. the device comes with built-in operating system and is controlled via a touchscreen. Spectra examined on this device were measured with 1 accumulation during 1 second, laser power was 1 mW.

I SBN 978- 80- 906074- 1- 5

9 7 8 8 0 9 0 6 0 7 4 1 5

w w w . l o r e t a . c z