ThesesDěkuji především paní PaedDr. Aleně Jůvové, Ph.D. za to, že souhlasila s tím, že se stane vedoucí mé práce, za její ochotu, trpělivost, rady a podporu. Další

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav pedagogiky a sociálních studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Emoční inteligence: návrh a realizace kurzu pro skautské vedoucí

Autor: Veronika Koníčková Studijní obor: Pedagogika – Sociální práce Vedouc práce: PaedDr. Alena Jůvová, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní

veškeré zdroje, které jsem v práci použila.

V Olomouci dne 20. 6. 2012 .......................................................

vlastnoruční podpis

Poděkování

Děkuji především paní PaedDr. Aleně Jůvové, Ph.D. za to, že souhlasila s tím, že

se stane vedoucí mé práce, za její ochotu, trpělivost, rady a podporu. Další díky patří

účastníků kurzu Roklinka, bez kterých by kurz zůstal pouze na papíře a v mých

představách. Také děkuji všem vedoucím kurzů emoční inteligence, kteří mi odpověděli

na mé dotazy (paní N. Tothové za online rozhovor), které mě inspirovaly v práci na

projektu kurzu Roklina.

KONÍČKOVÁ, V. (2012): Emoční inteligence: návrh a realizace kurzu pro

skautské vedoucí [Bakalářská práce]. Olomouc: Katedra pedagogiky a sociálních studií

PdF UP v Olomouci. 104 s., 8 příloh, česky.

Abstrakt:

Tato bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické

části popisuji základní pojmy nezbytné pro přípravu a realizaci kurzu emoční inteli-

gence, jehož metodiku uvádím v části praktické. Cílem kurzu je seznámit účastníky

s podstatou emoční inteligence a vybranými měkkými dovednostmi. Také by měl

sloužit jako motivace pro praktické využívání těchto dovedností. Cílovou skupinou

kurzu jsou vedoucí skautských oddílů a aktivní členové oddílu se splněnou čekatelskou

zkouškou.

Klíčová slova:

Emoční inteligence, inteligence, emoce, soft skills (měkké dovednosti), empatie,

aktivní naslouchání, komunikace, konflikt, kritika, zdravé sebevědomí, projekt, kurz.

KONÍČKOVÁ V., 2012. Emotional Intelligence: design and implementation

course for scout leaders. [bachelor's thesis]. Olomouc: Department of Education and

Social Studies , Faculty of Education, Palacky University Olomouc, 104 p., 8 apendix,

in Czech.

Abstract:

I describe the basic concepts in the theoretical part. These concepts are important

for planning and implementing the course. This course is described in the practical

section. Course aims to acquaint course participants with emotional intelligence, soft

skills and show the participants to the possibility of further self-development. Course is

designed for leaders scout groups and other members of Scout troops.

Key words:

Emotional intelligence, intelligence, emotions, soft skills, empathy, active

listening, communication, conflict, criticism, self-confidence, project, course.

Obsah

1. EMOČNÍ INTELIGENCE ................................................................................................................ 12

1.1 OBECNÁ INTELIGENCE ........................................................................................................................ 121.1.1 Definice inteligence ............................................................................................................ 121.1.2 Měření inteligence ............................................................................................................. 131.1.3 Druhy inteligence ............................................................................................................... 14

1.2 EMOČNÍ INTELIGENCE ........................................................................................................................ 141.2.1 Vývoj mozku a emoce ......................................................................................................... 161.2.2 Emoce ................................................................................................................................. 17

1.3 SOFT SKILLS A HARD SKILLS .................................................................................................................. 201.3.1 Komunikační model F. Schulze von Thuna .......................................................................... 201.3.2 Model chování podle F. Riemanna ..................................................................................... 211.3.3 Spojení modelů ................................................................................................................... 22

1.4 VYBRANÉ MĚKKÉ DOVEDNOSTI ............................................................................................................ 221.4.1 Komunikační dovednosti .................................................................................................... 221.4.2 Empatie (schopnost vcítit se) ............................................................................................. 251.4.3 Aktivní naslouchání ............................................................................................................ 261.4.4 Zdravé sebevědomí ............................................................................................................ 271.4.5 Kritika (schopnost ji přijímat a účinně kritizovat) ............................................................... 281.4.6 Konflikt ............................................................................................................................... 30

2. JUNÁK ........................................................................................................................................ 33

2.1 JUNÁK – SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR ................................................................................................... 332.2 STRUČNÁ HISTORIE ........................................................................................................................... 33

2.2.1 Osobnosti ........................................................................................................................... 332.2.2 Skauting ve světě v datech ................................................................................................. 352.2.3 Skauting u nás v datech .................................................................................................... 35

2.3 STRUKTURA ORGANIZACE ................................................................................................................... 362.4 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ ......................................................................................................................... 37

2.4.1 Skautská metoda ................................................................................................................ 372.4.2 Nový program .................................................................................................................... 402.4.3 Vzdělání (Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka) ............................................... 40

2.5 ROZLIŠENÍ ČLENŮ JUNÁKA .................................................................................................................. 432.6 ČLENOVÉ JUNÁKA PODLE VĚKU ............................................................................................................ 44

2.6.1 Předškoláci ......................................................................................................................... 442.6.2 Vlčata a světlušky ............................................................................................................... 442.6.3 Skauti a skautky ................................................................................................................. 462.6.4 Dobrovolníci ....................................................................................................................... 48

3. PROJEKT A HRA .......................................................................................................................... 50

3.1 LOGICKÝ RÁMEC PROJEKTU ................................................................................................................. 503.2 PROJEKTOVÝ CYKLUS ......................................................................................................................... 513.3 TROJIMPERATIV PROJEKTU .................................................................................................................. 513.4 PŘÍPRAVA A REALIZACE PROJEKTU ........................................................................................................ 523.5 DRAMATURGIE ................................................................................................................................. 53

3.5.1 Co je dramaturgie .............................................................................................................. 533.5.2 Dramaturgie – cílování ....................................................................................................... 533.5.3 V čem spočívá dramaturgizace .......................................................................................... 55

3.6 SCÉNÁŘ .......................................................................................................................................... 583.6.1 Zásady pro tvorbu scénáře ................................................................................................. 593.6.2 Režie – co ovlivní plánovaný scénář ................................................................................... 60

3.7 OSOBNOST VEDOUCÍHO PROJEKTU ....................................................................................................... 61

3.8 EVALUACE ....................................................................................................................................... 623.9 HRA – JEJÍ PŘÍPRAVA A REALIZACE ........................................................................................................ 64

3.9.1 Co je to hra ......................................................................................................................... 643.9.2 Příprava hry ........................................................................................................................ 653.9.3 Výběr hry ............................................................................................................................ 653.9.4 Průběh realizace hry ........................................................................................................... 663.9.5 Rozdělení her ...................................................................................................................... 67

4. PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................ 69

4.1 DRAMATURGIE PROJEKTU ................................................................................................................... 694.1.1 Cílování ............................................................................................................................... 694.1.2 Prostředí ............................................................................................................................. 714.1.3 Termín ................................................................................................................................ 714.1.4 Cena ................................................................................................................................... 71

4.2 SCÉNÁŘ .......................................................................................................................................... 714.2.1 Zázemí ................................................................................................................................ 714.2.2 Vedoucí projektu ................................................................................................................ 714.2.3 Tým realizátorů (servis team) ............................................................................................ 724.2.4 Prezentace projektu ........................................................................................................... 734.2.5 Časová dotace projektu: ..................................................................................................... 75

4.3 VLASTNÍ PROGRAM PROJEKTU ............................................................................................................. 764.3.1 Cíle a zpětná vazba jednotlivých přednášek ....................................................................... 764.3.2 Obsah přednášek a struktura prezentací ........................................................................... 794.3.3 Evaluace projektu ............................................................................................................... 854.3.4 Reálný scénář ..................................................................................................................... 854.3.5 Ideální scénář ..................................................................................................................... 85

4.4 AKTIVITY MIMO PŘEDNÁŠKY ................................................................................................................ 864.5 AKTIVITY BĚHEM PŘEDNÁŠEK ............................................................................................................... 924.6 EVALUACE KURZU ............................................................................................................................. 954.7 POZNÁMKY ................................................................................................................................... 100

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 101

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................................... 102

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................ 104

9

Úvod

V dnešní době není vůbec lehké se prosadit a vyniknout. Většina mladých lidí se

snaží vystudovat vysokou školu a získat titul. Na trhu práce pak mezi sebou soupeří lidé

se stejným stupněm vzdělání. Zaměstnavatelé již vzdělání a schopnosti jako je znalost

anglického jazyka berou za samozřejmost. Proto v posledních několika letech přibyla do

hodnocení žadatele o zaměstnání nová kategorie. Hodnotí se míra dovedností z oblasti

emoční inteligence (především úroveň měkkých dovedností). Zaměstnavatel ocení

schopnosti jako je empatie, zdravé sebevědomí, komunikační schopnosti, schopnost

práce v kolektivu apod. Lidé, kteří těmito schopnostmi oplývají, mají větší šanci na sebe

prosazení se a získání pracovní pozice (i postupu na kariérním žebříčku). Tyto

dovednosti jsou ceněny i z důvodu změn koncepce vedení firem a fingování pracovních

kolektivů. Klade se větší důraz na spolupráci, kolektivní práci, samostatnost.

Emoční inteligenci nemusí mít rozvinutou pouze zaměstnanci, ale také zaměstna-

vatelé. Z toho důvodu existuje v České Republice i v zahraničí mnoho firem a soukrom-

níků, kteří pořádají kurzy emoční inteligence a měkkých dovedností. Většina těchto

kurzů je zaměřena na oblast managementu (lidé na vysokých vedoucích pozicích

i běžných vedoucích pozicích). Kurzy jsou pro jednotlivce (často řiditelé, vedoucí) i pro

celé pracovní kolektivy (zaměstnavatel se snaží o zlepšení vztahů a tím i pracovních

výkonů). V mnohem menší míře se objevují kurzy pro pracovníky pomáhajících profesí

(zdravotní sestry, sociální pracovníci) a pro veřejnost. Nejméně zastoupená skupina, pro

kterou jsou pořádány kurzy emoční inteligence, je skupina dětí a mládeže. Ceny za

kurzy se pohybují od 260 Kč za 3,5 hodinový seminář po 53 000 Kč za čtyři sezení

s expertem během pobytu u moře.

Pokud tedy ovládání dovedností emoční inteligence je cesta je štěstí a úspěchu

v životě proč jsou děti a mládež nejméně sledovanou skupinou, přestože si takovéto

zdravé návyky osvojíme nejsnáze v dětství? Daniel Goleman, novinář a psycholog,

který uvedl koncept emoční inteligence do povědomí laické veřejnosti, ve svých

knihách popisuje některé školní programy vycházející z myšlenek emoční inteligence.

V České republice již také ke spojení školy a emoční inteligence dochází. Osobně mám

blízko k výchově a vzdělávání dětí a mládeže v oblasti volnočasových a zájmových

10

aktivit. Konkrétně se jedná o organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR. Skauting

obecně pracuje s dětmi a mládeží již sto let. Za tu dobu můžeme jeho výchovný

a vzdělávací program považovat za vysoce kvalitní. Základním posláním skautingu je

„lepší svět“, tedy výchova člověka, který může k tomuto „zlepšení“ dopomoci. Poslání

skautingu je také obsaženo ve skautském slibu, který je stejný pro všechny skautky

a skauty (One World – One Promise1

1 Česky je to: jeden svět – jeden slib. Mezi skauty se také říká: Skautem jednou, skautem navždy.

Znamená to, že slib se nemá porušovat, apeluje to na osobní zodpovědnost.

). Výchovu ve skautském hnutí respektive

v Junáku zajišťují především jeho dospělí členové (činovníci). Tito lidé musí projít

vzdělávací soustavou Junáka, aby mohli vykonávat určité funkce. Vzdělávají se

a skládají zkoušky, za které obdrží opravňující osvědčení (akreditované Ministerstvem

školství mládeže a tělovýchovy). Činnost je to čistě dobrovolná. Jako důkaz může

sloužit ta skutečnost, že za absolvování těchto kurzů si sami zaplatí (i když částky

nejsou nijak vysoké, často kolem 1000 Kč bez dopravy). Vychovatelem a zároveň

manažerem je vedoucí oddílu. Tato osoba musí mít odpovídající vzdělání, věk a čas. Je

na ni kladena velká zodpovědnost za celý oddíl a jeho členy. Tuto činnost často

vykonávají mladí lidé stále ještě studenti vysokých škol a lidé již zaměstnaní, kteří si

musí vybírat dovolenou, aby mohli se svým oddílem na různé akce a letní tábor. I přes

to, kolik tato dobrovolná práce obnáší je mezi námi hodně takových, kteří ji rádi

vykonávají. Právě pro tyto manažery skautského světa, vykonávající svou činnost zcela

zdarma je zaměřena tato bakalářská práce.

Rozhodla jsem se vytvořit návrh kurzu emoční inteligence pro vedoucí

skautských oddílů a následně ho zrealizovat. Skautští vedoucí vykonávají obdobně

náročnou činnost jako jiní lidé na vedoucích pozicích avšak pro skautské vedoucí žádný

specializovaný kurz neexistuje. Do cílové skupiny jsem přidala i potencionální oddílové

vedoucí (tedy aktivní členy oddílů se splněnou čekatelskou zkouškou). Mým záměrem

je seznámit skautské vedoucí s konceptem emoční inteligence, přiblížit jim jednotlivé

měkké dovednosti a ukázat jim využitelnost a užitečnost těchto dovedností pro jejich

skautskou praxi. V ideálním případě mohou oddílový vedoucí přenést myšlenky emoční

inteligence do svých oddílů a začlenit je i do výchovy svých členů.

11

V teoretické části této práce se tedy věnuji vymezení pojmů souvisejících

s emoční inteligencí a přípravou kurzu (projektu). V praktické části popisuji kurz, jeho

cíle, dramaturgii, scénář i realizaci. Kurz je hodnocen pomocí dotazníku.

Doufám, že tato práce bude přínosem přinejmenším pro účastníky kurzu emoční

inteligence.

12

1. EMOČNÍ INTELIGENCE V této kapitole se seznámíme s konceptem emoční inteligence jako souhrnem

dovedností, které nám umožní mít lepší vztahy s druhými lidmi i sami se sebou.

V souvislosti s emoční inteligencí nesmíme opomenout inteligenci jako takovou

a základy fungování částí mozku ovládající emoce. Jsou zde popsány i základní emoce,

model chování F. Riemanna a komunikační model F. Schulze von Thuna. Emoční

inteligenci tvoří především soft skills (měkké dovednosti). Pro potřeby kurzu Roklinka

jsem jich vybrala šest. U každé popsané měkké dovednosti je zmíněno, jaký mají přínos

pro skautské vedoucí v jejich činnosti v oddíle.

1.1 Obecná inteligence

1.1.1 Definice inteligence

Definovat obecnou inteligenci se pokusilo několik různých osobností. Inteligence

je pojem značně široký a složitý, proto je těžké některou definici označit za „správnou“.

Na internetových stránkách časopisu Menza můžeme objevit tyto tři definice2

2 PRAUS, Petr . Inteligence a její měření. Mensa [online]. 10.07.2008, BEZ ČÍSLA, [cit. 2011-04-25].

Dostupný z WWW: <http://casopis.mensa.cz/index.php?basket=-269982&sid=kia6rd9ttth0hmar8jkmkgbkh2&art=63>.

:

W. Stern: „Inteligence je všeobecná schopnost individua vědomě orientovat

vlastní myšlení na nové požadavky, je to všeobecná duchovní schopnost přizpůsobit se

novým životním úkolům a podmínkám.“

D. Wechsler: „Inteligence je vnitřně členitá a zároveň globální schopnost

individua účelně jednat, rozumně myslet a efektivně se vyrovnávat se svým okolím.“

J. P. Guilford: „Inteligence je schopnost zpracovávat informace. Informacemi je

třeba chápat všechny dojmy, které člověk vnímá.“

13

1.1.2 Měření inteligence

Počátky měření inteligence můžeme sledovat v 19. stol. V této době se spojovala

inteligence s velikostí mozku. Čím větší mozek tím inteligentnější byl jedinec. Touto

činností se zabýval třeba P. Broca, který zjišťoval hmotnosti mozků nebo zjišťoval

objem lebky (vyplnil ji olověnými kuličkami, které následně zvážil). Tomuto stylu

měření se říká kraniometrie. Velikost mozku však s výškou inteligence pramálo souvisí.

Ve 20. stol. se začali objevovat první testy inteligence. Za průkopníka testů inteligence

můžeme považovat Alfreda Bineta. Tohoto francouzského psychologa pověřila vláda

(ministerstvo školství), aby vytvořil něco, co by pomohlo odlišit podprůměrné žáky,

kteří se na základní škole zbytečně přetěžují, a byl jim namísto toho vytvořen speciální

školní program. Vytvořil tedy test o 30 úlohách různé obtížnosti. Ze statisticky zpraco-

vaných výsledků vzorku lidí vytvořil stupnici k měření mentálního věku.

(obr. č. 1: Gaussova křivka – rozložení IQ v populaci)

Tyto testy však měli za následek, že se inteligence začala spojovat se školní

úspěšností. Později německý psycholog Wiliam Stern začal podíl mentálního a fyzic-

kého věku násobit stem a vznik tzv. inteligenční kvocient (IQ). Průměrná hodnota IQ,

kterou dosahuje většina populace, se pohybuje kolem 100 (obr. č. 1). Test používaný

i dnes se jmenuje Stanford-Binetův test 5 (pro věkovou kategorii 3-14 let), který

vypracoval Lewis M. Terman. Testy jsou překládány a upravovány pro podmínky

daného národa, aby se předešlo zkreslení. Dnes existuje několik druhů testů zaměřených

14

i na různé složky inteligence. Měřením inteligence se zabývá mezinárodní společenská

organizace Mensa. Byla založena v roce 1946 v Oxfordu (Praus, Mensa).

1.1.3 Druhy inteligence

Dříve se za inteligenci považovala převážně oblast verbálních a matematicko-

logických schopností. Dnes se má za to, že inteligence se dá rozdělit do několika typů.

Inteligence tedy může být např. abstraktní, pracovní, sociální a samozřejmě emoční.

V roce 1983 rozdělil Howard Gardner inteligenci na jazykovou, logicko-

matematickou, prostorovou, pohybovou, hudební, interpersonální, introspektivní

(poznat sebe sama, lidskou duši) a přírodovědnou (Praus, Mensa).

1.2 Emoční inteligence

„EI se rozumí schopnost vyznat se sám v sobě i v ostatních, vnitřní motivace

a zvládání vlastních emocí i emocí cizích“ (D. Goleman, 2000, s. 305).

Názory autorů na povahu emoční inteligence se různí. Pokud však pochopíme

myšlenku a náplň emoční inteligence, nemusíme se trápit tím, jak se tento koncept

nazývá. Přesto nese název emoční inteligence a tak je s oblibou srovnáván s inteligencí

popsanou výše. Odlišnosti můžeme vidět v tom, že dovednosti emoční inteligence

se dají cvičit, inteligence je nám vrozená a dá se zvýšit jen málo. Inteligence se dá

změřit testy a výsledkem je číslo určující naše IQ. Emoční inteligence se testovat

a měřit dá jen těžko, i když existuje pojem emoční kvocient (EQ, zavedl ho K. Beaslay).

Testy, které se objevují a slibují, že vám sdělí výšku vaší emoční inteligence, jsou

nedokonalé a založené na pouhé popularitě emoční inteligence (prozatím nikdo

nedokáže přesně změřit výšku naší schopnosti aktivně naslouchat atd.).

Zajímání se o schopnosti lidí být ve svém životě spokojenější a šťastnější je staré

jak lidstvo samo, ovšem odborný zájem, který později vyústil v koncepci emoční

inteligence, začal v 19. století. Sigmund Freud přišel s psychoanalytickou teorií, která se

zabývá duševními poruchami negativně ovlivňující kvalitu života. Na něj navázali

behaviorální teorie mající za cíl naučit novým dovednostem, které podporují kvalitní

život. Ve 20. století se kvalitou života zabývali A. Maslow, M. Erickson, J. Ginder

15

a další. V roce 1990 vznikla souhrnná teorie, kterou vypracovali psychologové Peter

Salovey a John Mayer (z Ileovy univerzity a z univerzity v New Hampshire). Jiný

model vypracoval v 80. letech Reven Bar-On z Izraele.

Do povědomí laické veřejnosti uvedl emoční inteligenci novinář

a psycholog Daniel Goleman. Dnes jsou schopnosti emoční inteligence vyžadovány

stejně jako vzdělání. Zaměstnanci jsou posílání do kurzů rozvíjející emoční inteligenci

(a tím jejich větší úspěšnost v práci, pracovním kolektivu i soukromém životě). Vznikají

však i programy v mateřských školách, snažící se vybavit děti těmito schopnosti formou

her3

Emoční a sociální schopnosti podle Golemana

.

Emoční inteligence je tedy soubor dovedností. Základní předpoklad je umění

rozeznávat, používat, chápat a zvládat emoce svoje i ostatních lidí (Goleman, 2000;

Wilding, 2010).

4

• sebeuvědomění,

:

• sebeovládání,

• motivace,

• empatie,

• společenská obratnost.

Emoční vlastnosti podle P. Saloveye, J. Mayera5

• vcítění,

:

• vyjadřování a chápání pocitů,

3 Například mateřská škola Bílí Kostelec nad Nisou a Mateřská škola Duhová mají ve svém kurikulu

zakotvený rozvoj emoční inteligence. (Mateřská škola Bílý Kostel nad Nisou. Obce Bílý Kostel nad Nisou [online]. © 2012 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z: http://www.bily-kostel.cz/zakladni-a-materska-skola/materska-skola/; NAŠE KURIKULUM – VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. In: Mateřská škola Duhová K. Čapka [online]. © 2010 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z: http://www.msduhova-habartov.cz/vzdaleni.aspx

4 GOLEMAN, Daniel. Práce s emoční inteligencí. 1. vyd. Praha: Columbus, 2000, s. 215-216. ISBN 978-80-7249-017-2.

5 SHAPIRO, Lawrence E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, s. 14. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-80-7367-648-3.

16

• ovládání nálady,

• nezávislost,

• přizpůsobivost,

• oblíbenost,

• schopnost řešení mezilidských problémů,

• vytrvalost,

• přátelskost,

• laskavost,

• úcta.

Nezcela zvládnuté ovládání dovedností zahrnutých v emoční inteligenci dává

jedinci velkou moc a to schopnost manipulace. Být emočně inteligentní je velice lákavé,

nesmíme, ale zapomínat, že zahrnuje i ovládání sama sebe a tak skutečně emočně

inteligentní člověk své dovednosti využívá a nezneužívá.

1.2.1 Vývoj mozku a emoce

Lidský mozek se postupně vyvíjel (můžeme mluvit o vývojově nižších a vyšších

centrech) až po současnou podobu. Váží přibližně jeden kilogram (žádný jiný živočich

nemá tak velký a rozvinutý mozek). Mozek je složitý orgán skládající se především

z nerovových buněk tzv. neuronů (Orel, 2009, s. 17).

Vývojově nejstarší část mozku je mozkový kmen obklopující konec míchy. Tato

část nás udržuje při životě. Stará se o základní životní funkce, stereotypní pohyby

a reakce. Mozkový kmen obklopuje limbický systém, který navazuje na vývoj

čichového centra. Čich byl velice důležitý pro rozvoj emocí. Schopnost adaptace

a přežití byla závislá na čichu a jeho vyhodnocení (pach byl zaznamenán a vyhodnocen

jako dobrý či špatný a na základě toho byl vyslán signál pro odpovídající reakci).

Limbický systém je ovšem mnohem složitější, má funkci paměti a učení se. Tyto funkce

umožnili být „chytřejší“ (zapamatovat si co je dobré a co špatné a využít to pro příště).

Systém učení je založen na emocích Zkušenosti a emoce jsou navzájem podmíněné

17

(dobré zkušenosti a příjemné emoce a obráceně špatné zkušenosti nám připomínají

nepříjemné emoce). Později se vyvinula šedá kůra mozková, neokortex. Zde dochází ke

skládání a chápání smyslových vjemů. Můžeme ho označit za sídlo myšlení

(racionálního myšlení).

Je zřejmé, že schopnost prožívání emocí je vývojově starší než racionálního

myšlení. Z toho důvodu nás emoce občas ovládají, respektive reagujeme dříve určitou

emocí než uváženou a promyšlenou reakcí. V klidovém stádiu je smyslový vjem

nejprve vyhodnocen v neokortexu a poté je k výstupu přidána odpovídající emoční

reakce, která vyšle signály zbytku těla (zrychlení srdeční činnosti, stažení mimických

svalů apod.). V případě stresové situace je ke smyslovému vjemu nejprve přiřazena

emoční reakce a pak se teprve vyhodnocuje rozumově (tedy nejprve se nějak

zachováme a poté teprve pochopíme co se děje). Tyto postupy trvají pouze několik

málo sekund. To, že v některých případech přeberou vládu nad naším tělem emoce, má

za účel nás ochránit, automatické reakce jsou rychlejší než ty promyšlené (Goleman,

1997, s. 21-23).

1.2.2 Emoce

Emocemi vyjadřujeme jednotu mezi cítěním a tělesnými změnami, které jsou na

sobě závislé. Emoce jsou součástí duševního života každého člověka a díky nim je

udržován v rovnováze. Emoce si spojujeme s určitými prožitky, událostmi, dokážeme je

popsat a zpětně vyvolat. Spouštěče emocionálních reakcí můžeme rozdělit podle zájmů

na zájmy osobní, vztahové a sociální. Jednotlivé stimuly vyvolávají odpovídající reakci,

přes to, že spouštěcí mechanismy a emoční signály jsou u všech lidí stejné, stejný

podnět může u různých lidí vyvolat různé reakce. Odvíjí se to od osobní historie

každého jedince a kulturních vlivů.

Na signál spouštějící odpovídající emoci během zlomku sekundy navazuje

fyziologická změna organismu. Tato změna nelze zastavit, můžeme ji pouze navenek

skrýt. Skrytí emoce se dle situace interpretuje jako odvaha, slabost, přetvářka, odtažitost

apod. Nejčastěji nikdo nevyjadřuje zcela čisté emoce, ale kompromis mezi

společenskou kontrolou, vlastní kontrolou a prožitkem. Emoce jsou pro člověka již od

prvopočátku důležité. Pokud jsou přiměřené, pomáhají nám orientovat se ve vlastním

18

prožívání, rozhodování, učení a chrání nás (pocit hladu, útěk při nebezpečí atd.).

„Nepřiměřená reakce na podnět narušuje naše kognitivní funkce, chování a vztahy“

(Arrivé, 2004, s. 19). Každý člověk dokáže rozeznat emoce a to především podle

uskupení mimických svalů. Na základě rozsáhlých studií je všeobecně přijímáno, že se

od sebe dá zcela odlišit a rozpoznat několik emocí, které se nazývají základní emoce

nebo též primární či diskrétní emoce (obr. č. 2). Tyto emoce interpretují všichni lidé

stejně. Charles Darwin a po něm Paul Eckman popsali a přiřadili k sobě typické výrazy

obličeje a emoce (Nakonečný, 2000; Arrivé, 2004).

• Hněv. U hněvu vyjadřuje mimika připravenost na útok. Výrazně se rozšíří cévy a tím

zrudnou tváře, zvýší se srážlivost krve, obočí se stáhne, oči se široce rozevřou. Zuby

jsou často vyceněné a stisknuté nebo se objevují pevně stisknuté rty (Nakonečný,

2000, s. 260-261).

• Překvapení. Při překvapení mimika v obličeji obsahuje zvednuté obočí, oči široce

rozevřené a rozšířené, ústa jsou pootevřená. Opravdové překvapení trvá ve výrazu

pouhou sekundu (DeVito, 2008, s. 158)

• Radost. Vyjadřuje ji křivka úst, která se formuje do úsměvu a lesk očí. Důležité je,

aby se usmívaly oči i ústa zároveň (Nakonečný, 2000, s. 248).

• Odpor. Odpor nebo hnus vyvolávají mimiku podobnou při zvracení nebo

vyplivování něčeho odporného. Horní ret je nadzvednutý, nos pokrčený a oči jakoby

šilhají (Nakonečný, 2000, s. 283).

• Smutek. Při smutku člověk působí prázdně, uzavřeně. Horní oční víčka jsou pokleslá,

v očích je nepřítomný pohled a pozornost je ztracená, koutky úst jsou svěšené. Může

se objevit pláč (Nakonečný, 2000, s. 251-254).

• Strach. Při strachu se obočí nadzvedne a stáhne k sobě, oči jsou rozevřené, dolní

víčka napjatá, ústa roztáhlá. Vyskakuje studený pot, zrychlí se tlukot srdce

(Nakonečný, 2000, s. 257).

19

(obr. č. 2: Základní emoce podle P. Eckmana. Z leva nahoře: hněv, strach, odpor, překvapení, radost

a smutek.)

Závěry práce evropských vědců výzkumu emocí citované Jaquesem Cosnierem

19796

• Základní emoce, nazývané jinými badateli fundamentální, mají různě dlouhé trvání

a intenzitu.

:

• Hněv mívá největší intenzitu a zároveň vyžaduje největší sebekontrolu. Trvá od

několika minut do několika hodin. Snižuje se při působení subjektu nebo podle

vývoje situace.

• Strach mívá nejkratší trvání – od několika sekund přibližně po jednu hodinu.

Vyvolává nutně adaptační mechanismy.

• Radost mívá různě dlouhé trvání, záleží na okolnostech (hodinu až jeden den).

• Konečně smutek, může trvat několik dní a často vyžaduje určité období, během

něhož dochází k přizpůsobení nové vztahové situaci (smrt blízké osoby, konec

vztahu…).

6 ARRIVÉ, Jean-Yves. Umění prožívat emoce. Praha: Portál, 2004, s. 16. ISBN 80-717-8828-7.

20

1.3 Soft skills a hard skills

Emoční inteligenci tvoří především soft skills (měkké dovednosti). Hard skills

(tvrdé dovednosti) zahrnují ustálené a vyžadované schopnosti a dovednosti. Dají se

lehce změřit a porovnat. Je to výška IQ, dosažené vzdělání (diplomy, tituly, certifikáty

z kurzů). Dají se ověřit testy. Měkké dovednosti a požadavek na jejich ovládání

(v zaměstnání) se objevil teprve nedávno. Ve 21. století mají v posuzování kvality

člověka stejné místo jako tvrdé dovednosti.

Do měkkých dovedností můžeme zařadit: komunikační dovednosti, zdravé

sebevědomí, empatie, týmová spolupráce a schopnost vést tým, schopnost přijímat

kritiku a dokázat účinně kritizovat, analytické myšlení, důvěryhodnost, sebeovládání,

zvídavost, schopnost zvládat konflikty, schopnost prosadit se, umět vycházet s lidmi

a motivovat je, dokázat zvládat krize apod. Ovládání měkkých dovedností není

jednoduché, je třeba na sobě neustále pracovat a nevzdávat se (Peters-Kühlinger, 2007;

Wilding, 2010).

1.3.1 Komunikační model F. Schulze von Thuna

Podle Schulze von Thuna má každé sdělení čtyři roviny. Můžeme je vysvětlit tak,

že každý člověk pomyslně mluví skrze čtvery ústa a poslouchá skrze čtyři uši (Peters-

Kühlinger, 2007, s. 22).

Rozlišujeme se podle toho, jaká ústa a uši preferujeme, používáme více. Zde

nastává problém. Ať každé sdělení obsahuje všechny informace, tak když mluvíme,

myslíme a zdůrazňujeme pouze naši dominantní rovinu a skrze ni i slyšíme

(dekódujeme sdělení). Potom se může stát, že si lidé nerozumí, i když mluví jazykem,

který oba znají. Takovéto nesladění by nemělo přerůst v konflikt. Každý svým sdělením

myslí něco jiného. Komunikační model dělíme takto7

• Rovina věcného obsahu. Vyjadřuje základní fakta, čísla, data, jasně a stručně.

:

• Rovina výzvy. Sdělení chápeme jako výzvu co se má nebo nemá stát, učinit.

7 PETERS-KÜHLINGER, Gabriele. Komunikační a jiné "měkké" dovednosti: využijte svůj potenciál,

rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 22. ISBN 978-80-247-2145-3.

21

• Rovina vztahová. Ve sdělení říkáme, jaký máme vztah k druhému a slyšíme, jak se

k nám staví druzí.

• Rovina sebeprojevu. Sdělujeme, jak se cítíme, jaké máme pocity.

Jakou rovinu nejvíce používáme, se dá orientačně zjistit pomocí testů. Pomocí

ovládání měkkých dovedností můžeme snížit riziko vzájemnému neporozumění (Peters-

Kühlinger, 2007).

1.3.2 Model chování podle F. Riemanna

Riemann ve svém modelu vychází z tendencí lidí chovat se určitým způsobem.

Tyto tendence rozdělil do čtyř skupin podle dvou protikladů: blízkost x odstup, změna x

stálost. Tento model nemá sloužit ke „škatulkování“, ale k lepší orientaci v interper-

sonálních vztazích. Zařazení do skupin je orientační a může se měnit. Charakteristické

chování pro danou skupinu:

• Blízkost. Takovýto člověk je extrovertní, má blízko k lidem. Dobře pracuje ve

skupině. Je empatický. Nerad vstupuje do konfliktů a raději se jim vyhýbá, neumí

odmítnout žádost o pomoc.

• Odstup. Jedná se o introvertní typ. Rád pracuje sám, ne v týmu. Nejraději si nejprve

vyřeší vlastní záležitosti a teprve pak se věnuje ostatním a tak může působit odtažitě

až sobecky. Dokáže přijmout odpovědnost za své činy.

• Stálost. Stálý člověk má svůj řád a pořádek. Vše má naplánované a pečlivě srovnané.

Nemá rád změnu, je raději pokud je vše jasné a srozumitelné. Je organizační typ a dá

se na něho spolehnout.

• Změna. Člověk orientovaný na změnu je velice nestálý a kreativní. Neustále vše

mění (i vlastní názory). Je chaotický, ale nápaditý. Dokáže ostatní nadchnout pro

cokoliv. Je zábavný a tak se mu snadno odpouští jeho pozdní příchody, nedodržené

termíny apod.

22

Každý člověk patří zároveň do všech skupin. Jedna skupina ovšem převažuje.

K jakému tíhneme chování, se nejvíce projeví v zátěžových situacích (Peters-Kühlinger,

2007, s. 26 – 33).

1.3.3 Spojení modelů

Jako praktická cvičení během přednášek kurzu Roklinka jsem použila spojení

obou modelů ve formě uvedené v knize od Peters-Kühlingera. Výsledný model je

rozdělen do čtyř kvadrantů: chování orientované na změnu a odstup a komunikace

orientovaná na výzvu („udělej“), chování orientované na změnu a blízkost a ko-

munikace orientovaná na sebeprojev („já“), chování orientované na blízkost a stálost

a komunikace orientovaná na vztah („ty a já“), chování orientované na stálost a odstup

a komunikace orientovaná na věcný obsah („čísla, data, fakta“). Zařazení do kvadrantů

je pouze orientační a může se měnit (Peters-Kühlinger, 2007).

1.4 Vybrané měkké dovednosti

Vybrala jsem šest měkkých dovedností, které jsou pro vedoucí skautských oddílů

užitečné. Tyto jednotlivé dovednosti jsem zpracovala jako přednášky pro kurz

Roklinka. Zde jsou popsány jejich základní charakteristiky.

1.4.1 Komunikační dovednosti

Slovo komunikace pochází z latinského slova communicare což znamená sdílet,

radit se (communis = společný). Komunikace je tedy široký pojem. Zahrnuje označení

pro dopravní síť, přepravu lidí, věcí a informací. Prostředky komunikace jsou pak

dopravní prostředky, média a jazyk.

Komunikaci můžeme vnímat jako sebeprezentování a sebepotvrzování, vzájemné

sdělování myšlenek, kontakt mezi lidmi, sdělování významů apod. Paul Watzlawick

řekl: „Nelze nekomunikovat.“ I tím, že se rozhodneme s někým nekomunikovat, s ním

23

komunikujeme. Komunikace má několik funkcí, například informativní, přesvědčovací,

výchovné, poznávací, únikové (potřeba se „vypovídat“) a mnohé další. Lidé si mezi

sebou sdělují především informace (pomocí jazyka a symbolů, psanou nebo mluvenou

formou), své postoje, emoce a vztahy. Obsah informace vyjadřují verbálně (pomocí

jazyka) a všechny ostatní informace o pocitech, pravém smyslu sdělení, motivaci ke

sdělení apod. neverbálně a pomocí paralingvistických signálů (tón, výška, hlasitost,

zabarvení řeči). Do neverbální komunikace můžeme zařadit: mimiku (výraz obličeje),

gestiku (vědomé a nevědomé pohyby rukou), posturiku (držení těla), kineziku (pohyby

těla mimo gesta), pohledy (pohyby očí), proxemiku (prostorové vymezení při

komunikaci), haptiku (doteky), chronemiku (využívání času pro a při komunikaci),

prostředí, činy. Signály neverbální komunikace vnímáme především podvědomě

a pomáhají nám lépe chápat sdělení a přizpůsobit se komunikaci. Věcné argumenty

vyjadřujeme především verbálně (70 % sdělení), prožitky a emoce neverbálně (v 90. %

sdělení).

Komunikační proces je tvořen komunikátorem (vysílá informaci)

a komunikantem (příjemce informace), (Mikuláštík, 2010, s. 24). Vyslaná informace se

nazývá komuniké. Komuniké putuje komunikačním kanálem (zvuk, pohled, stisk ruky

atd.). Komunikace se odehrává v komunikačním prostředí, které má vliv na průběh

komunikace (příjemné x nepříjemné). Na cestě komunikačním kanálem může dojít ke

zkreslení informace díky komunikačním šumům. Komunikační šum může být

záležitostí prostředí (velký hluk) nebo schopností kódování a dekódování. Čím více se

dokážeme přizpůsobit partneru v komunikaci, tím lépe dekóduje sdělení, tak jak bylo

doopravdy myšleno. V přesném porozumění nám také může bránit konotativní

a denotativní význam jazyka. Denotativní význam je definice toho, co slovo zatupuje,

můžeme ho najít ve slovníku. Konotativní význam je emoční náboj slova Obsahuje náš

vztah k tomu, co slovo zatupuje. Konotativní význam se liší dle zkušeností každého

člověka. Proto si lidé nemusí rozumět, i když mluví o té samé věci. Komunikaci také

může zatížit nesprávné použité komunikační úrovně. Ta může být přímá, nepřímá, jasná

a nejasná. Můžeme ji rozdělit do čtyř kvadrantů. Pro lepší představu jsou v závorkách

uvedeny konkrétní věty z druhé prezentace kurzu Roklinka. Vedoucí zde mluví

s rádcem družiny (Hobit), který opět přišel pozdě na schůzku a neomluvil se dopředu.

24

Nejasná a nepřímá neříká přesně kdo a co (Někdo mě dnes hodně zklamal). Nejasná

a přímá neříká co, ale říká kdo (Hobite, hodně jsi mě zklamal). Nepřímá a jasná neříká

kdo, ale říká co (Je tu někdo, kdo nechodí na schůzky). Jasná a přímá říká kdo, co i proč

(Hobite, zlobím se na tebe, protože jsi zase nepřišel na schůzku a neomluvil

se dopředu).

Pro efektivní komunikaci se doporučuje zkombinovat měkké dovednosti

aktivního naslouchání a empatie a komunikovat jasně a přímo (Mikuláštík, 2010;

Peters-Kühlinger, 2007).

1.4.1.1 Přínos pro skautské vedoucí

Jak již bylo uvedeno, komunikaci se nevyhneme. Skautský vedoucí stojí včele

svého oddílu. Má zodpovědnost a povinnosti a tím ho zbytek oddílu uznává jako svého

„nadřízeného“. Takže komunikuje s vedoucími, rádci a členy družin. Každému musí

přizpůsobit styl komunikace, neboť jsou zde zastoupeny všechny věkové skupiny. Měl

by vědět jak mluvit s desetiletým dítětem tak s člověkem, který je stejně stara jako on.

Vede pravidelné rady, kde potřebuje docílit výsledků (například naplánování výpravy).

Často má poslední slovo, ale zároveň vede ostatní k tomu, aby pracovali samostatně. Je

vedoucí, takže vede svůj tým, jako rádcové vedou děti v družinách. Vedoucí mívá tu

výhodu, že s většinou svého týmu vyrůstá v jedné družině a rádci jsou z družin, které

vedl, takže zná tyto lidi velmi dobře. Ví, jaké mají silné a slabé stránky, takže se lehčeji

dokáže vyhnout nedorozuměním. Jako vedoucí oddílu komunikuje také s rodiči

dětských členů oddílu. Zde je potřeba ovládat komunikační dovednosti co nejlépe (být

taktní, diplomatický, působit důvěryhodně, sebejistě, dokázat odpovědět na většinu

otázek, motivovat rodiče k tomu, aby dovolili svým dětem jezdit na výpravy a tábory

apod.). Vedoucí oddílu je podřízen vedoucímu střediska a Junáku jako celku. Účastní

se střediskových rad, kde hájí zájmy svého oddílu a podílí se na rozhodování

o záležitostech střediska. Dále, dle aktivit oddílu, může vedoucí komunikovat se

zástupci měst, médií, různých organizací. Zde je zcela na místě, aby komunikační

dovednosti ovládal minimálně na dobré úrovni.

25

1.4.2 Empatie (schopnost vcítit se)

Empatii nebo též schopnost vcítit se popsal Alfred Adler takto: „Vidět očima

druhého, slyšet ušima druhého a cítit jeho srdcem.“ Schopnost empatie je podle všeho

lidem vrozená, každý národ má vlastní způsob jak ji popisuje, například indiáni říkají:

„Nazout si mokasíny toho druhého.“ Schopnost empatie se dá rozvíjet. Je to jeden

z druhů lidského kontaktu. Pro to, abychom byli empatičtí, je třeba zkombinovat

schopnosti a dovednosti naslouchání, porozumění, pozorování a představivost.

Pozorujeme především projevy neverbální komunikace a snažíme se je správně

dekódovat. Pro lepší představivost si můžeme pokládat pomocnou otázku: „Jak bych se

cítil/a já v jeho/její situaci?“ Empatie je také forma pomoci, neboť ji většinou potřebuje

především člověk, který je v těžké situaci, zažívá něco bolestného apod.

U profesionálního využití empatie můžeme hovořit o vyšší úrovni empatie. Zde se

dostáváme dál než je pouhé porozumění a sdílení. Vidíme to, co druhý nevidí,

dokážeme interpretovat skrytá sdělení a důvody, které vedou k jeho momentálnímu

rozpoložení a můžeme je využít v pomoci.

Na cestě empatie jsou i jisté překážky, které nám mohou zabránit ji použít tak jak

bychom chtěli. Je třeba si uvědomit, že čisté empatie není schopen nikdo. Vždy budeme

do druhých promítat část sebe (podle sebe soudím tebe). Empatie také vyžaduje

autenticitu a vzájemné přijetí, které mohou některé události znehodnotit (např.: pokud

máme pocit, že nám někdo ublížil, vstupujeme do interakce s ním již zatíženi touto

představou). Empatie nám umožňuje chápat potřeby druhých lidí, dokázat vysvětlit

jejich chování a brát vážně jejich pocity a přání. Schopnost vcítit se stojí na pomyslné

čáře někde uprostřed mezi odstupem, racionalizací a ztotožněním se. Pokud dokážeme

najít adekvátní bod mezi těmito extrémy, dokážeme být empatičtí a někomu tím pomoci

(Matoušek, 2003; Peters-Kühlinger, 2007).


Empatii používáme, když s někým sdílíme radost, ale především ji využíváme,

když potřebujeme pomoci někomu zažívajícímu negativní emoce (smutek, zklamání,

strach, zlost). Na výpravách a především na táboře se vyskytuje hodně situací, kdy

26

může kdokoliv takovéto emoce pociťovat. Dětské účastníky znají především jejich

rádci, takže jim mohou být nejvíce nápomocni (mají k nim největší důvěru), přesto je

potřeba někdo zkušenější, kdo zasáhne a bude ostatní učit příkladem. Nejčastější

případy, kdy se hodí použít empatii, jsou: stýskání dítěte po rodičích, při zranění nebo

nemoci, při strachu z nějakého úkolu, při hádce či rozepři.

1.4.3 Aktivní naslouchání

Aktivní naslouchání je kvalitativně nejefektivnější způsob poslouchání,

naslouchání. Poslouchání, naslouchání je často pasivní vůči komunikátorovi, příjemce

se zcela nesoustředí, přemýšlí nad odpovědí, nepřesně interpretuje sdělení apod. Aktivní

naslouchání je vědomá činnost. K jejímu ovládání slouží několik pravidel a technik.

Do pravidel můžeme zahrnout používání empatie. Plnou pozornost zaměříme na

druhého, snažíme se potlačit zaměření na své myšlenky a pocity, vyčleníme si na

druhého čas, poskytujeme zpětnou vazbu (pokyvování hlavou, udržování zrakového

kontaktu, souhlasné zvuky jako je „hm“), soustředíme se i na skryté významy sdělení

a neverbální komunikaci, klademe doplňující otázky a opakujeme sdělení, abychom se

ujistili, že ho chápeme tak jak ho druhý myslí. Využíváme techniky zrcadlení,

sumarizování, rekapitulace, kotvení. Během zrcadlení si ověřujeme, zda chápeme

sdělení, opakujeme, co druhý říká. Sumarizováním neboli shrnutím části sdělení

rozdělujeme rozhovor na části a usnadňujeme tím jejich pochopení. Rekapitulací

dáváme zpětnou vazbu a kotvíme sdělené informace. Během aktivního naslouchání není

cílem vyřešit za někoho problém, ale pomoci mu, aby se sám srovnal myšlenky o situaci

a pomohl si sám (Matoušek, 2003; Peters-Kühlinger, 2007).


Díky aktivnímu naslouchání může skautský vedoucí lépe porozumět požadavkům,

názorům, přáním i nedorozuměním. Aktivní naslouchání je vhodné použít při řešení

důležitějších témat oddílových rad, pokud přijde rádce s nějakým problémem, který

nedokáže sám řešit, při komunikaci s rodiči členů oddílu. Aktivní naslouchání

zjednoduší vedoucímu práci, rychleji a lépe pochopí celou situaci a může ji účinně řešit.

27

1.4.4 Zdravé sebevědomí

Sebevědomí (sebe uvědomování) se utváří od narození. Asi do tří let věku o sobě

dítě mluví ve třetí osobě. Mateřská osoba je pro něj zrcadlem, které mu říká kdo je, jaký

je. Od tří let se dítě oprostí a začne používat slovo „já“. Uvědomí se svoji jedinečnost,

odlišnost a formuje nahlížení na sebe samo (samozřejmě zatíženo předchozím

formováním a okolím).

Sebevědomí je několik druhů. Nejprve se zaměříme na nezdravé sebevědomí.

Nezdravé sebevědomí je založeno na vnějších okolnostech. Nemá pevné základy.

Pokud se zhroutí něco, z čeho je tvořeno, zhroutí se i sebevědomí. Toto sebevědomí

utváří společnost, je bohužel vnímáno jako to správné, protože má lesk úspěšnosti.

Za sebevědomého člověka je pak považován ten, kdo vystupuje sebejistě (typický

příklad je mladý úspěšný manažer, který se dobře obléká, má drahou elektroniku, byt

a auto). Sebejistotu i sebevědomí prověří nejlépe krizové situace, kdy musíme použít

jiný postup řešení, než na jaký jsme zvyklí. Nezdravě sebevědomého člověka můžeme

označit za arogantního nebo namyšleného, který svým chováním ubližuje okolí.

Naopak zdravé sebevědomí nebo též sebedůvěra je postavena na pevných

základech. Změna okolí toto sebevědomí nezničí, naopak se stane pomocníkem tuto

změnu překonat, vyrovnat se s ní. Zdravě sebevědomí člověk dokáže odpovědět na

otázku: Kdo jsem? Zná sám sebe, svoje slabé a silné stránky, orientuje se ve svých

pocitech, tužbách a přáních, zná svoje hranice a možnosti, vnímá se jako jedinečnou

osobnost (individum). Dokáže využít svých vloh k seberozvoji. Přijme svoje slabosti

a tím je má pod kontrolou. Zdravě sebevědomý člověk je moudrý. Dosáhnout takovéto

harmonické osobnosti vyžaduje hodně úsilí na sobě samém. Je to celoživotní proces.

Neustále jsou tu hranice, které je třeba překonávat (Peters-Kühlinger, 2007; Kaňáková,

2008; Novák, 2010).

Pro začátek práce na svém zdravém sebevědomí si můžeme položit tyto otázky8

• „Jaký jste až do dneška zanechali na tomto světě dojem?

:


rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 44. ISBN 978-80-247-2145-3.

28

• Čím je tento dojem utvářen?

• Chcete na něm něco změnit?

• Jaký z vás mají mít ostatní dojem, až vám bude šedesát?“


Zdravě sebevědomí vedoucí je ideálem každého oddílu. Někdo takový dokáže

vést svůj oddíl rozvážně, moudře, rozvíjet ho a být mu prospěšný. Zdravě sebevědomý

vedoucí je přirozená autorita a příklad. Nikdo by se neměl vedoucího bát, pouze mít

zdravý respekt, pochvala a uznání by měli být odměnou a motivací, vyjádřené zklamání

též motivací k lepším výkonům a nápravě chyb. Takovéto vyspělé osobnosti budou

ostatní důvěřovat. Zároveň by měl být schopen vytvářet takovou atmosféru, ve které se

nikdo nebojí říci a prosadit svůj názor (pokud je lepší než jiné). O rozvíjení zdravého

sebevědomí by se měl pokoušet každý vedoucí.

1.4.5 Kritika (schopnost ji přijímat a účinně kritizovat)

Kritika se v naší společnosti objevuje až příliš často, mnohdy častěji než pochvala

či uznání. Přitom nezvládnutá kritika vede k nižšímu sebevědomí, ubírá energii a chuť

k činnosti a vyvolává negativní emoce. Kritizování není těžké. Na každém člověku se

dají najít chyby nebo cokoliv s čím nesouhlasíme. Někteří zneužívají kritiku k uvolnění

agrese a napětí nebo jako prostředek manipulace. Kritika je subjektivně vnímaná jako

napadení osobnosti. Kritizovaný má několik možností jak zareagovat. Stane se také

útočným, kritiku vrací. Takováto situace může přerůst až v hádku, do které účastníci

přidávají stále další a starší chyby až je zcela zapomenuto na původní obsah kritiky

a vztah se stává osobní a emocionálně zatížený. Pokud k tomu dojde, tak znepřátelené

strany jen těžko budou sami hledat kompromis. Je třeba třetí osoby, mediátora. Jiná

reakce na kritiku je, že se kritizovaný stáhne do sebe, začne se vymlouvat a přehazovat

vinu na jiné. Obě reakce nahrávají kritikovy do karet neboť „oběť“ mu stále dává

materiál, který může napadat. V životě budeme stát několikrát na obou stranách a tak je

vhodné ovládat dovednost v přijímání kritiky a účinném kritizování.

29

Ve schopnosti přijímání kritiky jako konstruktivních postřehů, ze kterých se

můžeme poučit a rozvinout svoji osobnost, hraje důležitou roli osoba, která nás

kritizuje. Základem je zda daná osoba umí účinně kritizovat, pokud ne, bereme kritiku

jako útok na naši osobu a zachováme se, jak bylo popsáno výše. Zralá osobnost

ovládající schopnosti přijímání kritiky dokáže s takovouto kritikou pracovat. Rozdíl je

také v tom, zda kritizující osoba je nám blízká a máme ji rádi nebo je to někdo cizí nebo

dokonce někdo koho nesnášíme. Kritiku vždy lépe snášíme od blízkých lidí a námi

uznávaných autorit. Kritiku od „nepřátel“ máme navíc hned od začátku zatíženou

emocionálním nábojem, který k nim chováme. Výhody přijmutí kritiky jsou v tom, že

pak lépe dokážeme snášet náhlé změny a poskytuje nám možnost seberozvoje,

neopakování chyb. Pro přijímání kritiky si musíme nejdříve uvědomit toto: Jaký je náš

vztah s danou osobou, jak chceme, aby se dál vyvíjel, proč nás kritizuje? Během kritiky:

pečlivě naslouchejte, ptejte se na podrobnosti a věci, kterým nerozumíte, snažte se

nereagovat agresivně a omluvně, zkuste se zamyslet nad tím, co by mohla být pravda,

co dokážete momentálně přijmout, ptejte se na to, jak máte postupovat, aby se

neopakovalo, to za co jste kritizováni. Ptejte se na negativa, rozviňte kritiku do detailů,

ale neuhýbejte od tématu. Když jste v situaci agresivní, útočné kritiky použijte asertivní

techniku otevřených dveří. Tato technika doporučuje, abyste odpovídali co nejstručněji

a vyjadřovali nebo připouštěli souhlas s kritikou. Často se stručně zopakuje, co kritik

říká (např.: Pořád chodíte pozdě. Ano, občas se opozdím.). Nad obsahem kritiky je

dobré se zamyslet ještě s odstupem, až vymizí silné emoce, můžeme se k ní i vrátit

a požádat a dovysvětlení a požádat o radu. Za kritiku můžeme i poděkovat (hlasitě nebo

vnitřně).

Účinné kritizování je dovednost, jejíž ovládání přináší dobré výsledky. Účinnou

kritiku můžeme považovat za jeden z druhů zpětné vazby. Musíme ji brát tak, že se

snažíme druhého upozornit na „chyby“, které podle nás jsou pro něho, jeho činnost

a okolí zbytečná zátěž apod. Musíme si uvědomit, že chyby děláme i mi a nemáme

právo se nad někoho povyšovat nebo ho dokonce považovat za méněcenného.

Nejdůležitějšími body účinné kritiky je být konkrétní (vždy si před začátkem kritiky

zvolíme cíl, kterého chceme dosáhnout, rozmyslíme si důležité body a důvody a těch se

držíme) a nikdy neformulovat a nesměřovat kritiku vůči osobnosti kritizovaného. Další

30

pravidla pro účinnou kritiku říkají toto: navodíme příjemnou atmosféru, použijeme

vhodný tón hlasu, vybereme místo, kde nás neuslyší nikdo třetí, vše říkáme za sebe,

nezobecňujeme, mluvíme i o pozitivech, navrhneme řešení nebo nabídneme pomoc.

Rozhovor vždy zakončíme pozitivně (dítě pochválíme, dospělého oceníme). Takováto

kritika není útok, ale vyjádření respektu a nabídka pomoci (Capponi, 1992; Mikuláštík,

2010; Peters-Kühlinger, 2007; Rychtaříková, 2008).


V roli skautského vedoucího se nevyhneme kritice. Pokud se již musí skautský

vedoucí uchýlit ke kritice, měla by to být pouze konstruktivní kritika. Pomocí

konstruktivní kritiky dokáže posouvat svůj tým i členy oddílu k lepší výkonům. Může

jim pomoci nalézt a zpracovat jejich slabé stránky. Měl by dodržovat všechny zásady

kritizování, tedy si kritiku promyslet dopředu, vyjádřit uznání za něco jiného a nabíd-

nout pomoc při řešení. Ve zdravém prostředí oddílu se vedoucímu dostane kritiky i od

kolegů i rádců či dokonce dětí (bývají často hodně upřímné). Měl by dokázat kritiku

přijmout, zamyslet se nad ní a vyvodit další postup. Za oprávněnou kritiku by měl

poděkovat, podpoří tím zdravou atmosféru a svoji autoritu. Kritika vedoucího přichází

i z vyšších míst. Samozřejmě je prioritou dělat vše tak, aby se kritice vyhnul. Pokud má

štěstí a dotyčná nadřízená autorita umí účinně kritizovat, měl by ji brát jako šanci ke

zlepšení své činnosti a činnosti oddílu. Pokud to štěstí nemá je na něm, aby se s tím

dokázal vyrovnat a správně ji přijmout a použít. Kritiku od vyšší autority může vedoucí

očekávat především do vedoucího střediska, rodičů členů oddílu, zástupců Krajské

hygienické stanice, lékařů a dalších.

1.4.6 Konflikt

Konflikt vychází z latinského slova conflictus neboli srážka. Konflikt narušuje

stabilitu a vyvolává až pudové reakce (útok, únik). Existují tři druhy konfliktu. Jsou to

extrapersonální konflikt (odehrávají se mimo působnost člověka), interpersonální

konflikty (mezi lidmi) a interpersonální konflikty (sám se sebou). Věnovat se budeme

interpersonálním konfliktů a jejich řešením. Ke konfliktům mezi lidmi dochází neustále.

31

Stačí, když se potkají dva lidé každý s jiným názorem. Konflikty často vyvolávají

negativní emoce, ale mohou být i zdrojem uspokojení (pokud se nám podaří prosadit

svůj názor, změnit zažité způsoby myšlení apod.). Konfliktu se nemusíme vyhýbat.

Pokud je dobře řešen může nás obohatit. Užitečnost konfliktů je v tom, že nás udržují

v kontaktu s vnějším světem, nutí nás myslet na druhé lidi, řešením konfliktů si

trénujeme svoji kreativitu, díky konfliktům se vyvíjíme, překonáváme zastaralé postupy

a myšlenky, neustále se přizpůsobujeme situaci. Řešení konfliktu je několik. Nejnižší

a nejjednodušší forma je pasivita, ignorace konfliktu, čekání až konflikt sám odezní.

Tato strategie „mrtvého brouka“ je dočasná a konflikt se vždy vrací ve větší a závažněj-

ší míře. Další dočasná strategie je násilí (fyzické i psychické). Nejen, že je tato strategie

společensky a morálně nepřijatelná, nevede ani ke konečnému řešení konflikt se vrací

nebo „řešení“ vyvolá konflikty nové. Některé konflikty jsou řešeny formou delegace.

Konflikt vyřeší třetí osoba, autorita (rodič, soudce). Ve výsledku je konflikt navenek

vyřešen, ale protistrany se s ním nemusí nikdy vnitřně ztotožnit. Výjimkou ve strategii

delegace je metoda mediace, která je stejná jako jednání za pomoci třetí strany. Nejlepší

strategie řešení konfliktu je jednání. Znepřátelené strany spolu diskutují a dojdou ke

společnému závěru. Jsou situace kde i přes snahu nelez dojít k řešení (osoba se

zalíbením v hádkách, žádný společný cíl). Konflikt by měl být řešen, co nejdříve jinak

eskaluje a jeho řešení je pak čím dál těžší a již v něm nejde o obsah, ale o vztah (kvůli

neřešenému sporu o umývání nádobí se od sebe dva lidé odstěhují a navzájem se

pomlouvají). Než do konfliktu vstoupíme, musíme si sami sobě odpovědět, co od něho

čekáme (Chceme zvítězit nebo se dohodnout?). Abychom mohli konflikt účinně řešit,

ptáme se na podmět (co vedlo ke konfliktu), na předmět (o čem konflikt je) a na příčinu

(co je skutečným důvodem konfliktu). Využíváme empatii a aktivní naslouchání.

Nejprve každá strana sdělí svůj názor, poté obě strany najdou sporná místa a přemýšlí

o tom, čeho chtějí dosáhnout (hledají společné názory, požadavky), obě strany se

shodnou na řešení. Pro lepší výsledek se doporučuje držet se těchto pravidel: názory

jsou pouze odlišné ne nesprávné, pokusíme se podívat na konflikt z pohledu protistrany,

každý může říct svůj názor a má na něj přibližně stejný časový prostor jako jiní, přesně

si definujte problém a cíl řešení, nenechte se ovládnout emocemi, mluvte sami za sebe,

vytvořte si pozitivní atmosféru, mluvíme klidně, nikoho neurážíme atd. (Mikuláštík,

2010; Plamínek, 1994; Peters-Kühlinger, 2007).

32


Skautský vedoucí by se měl vyhnout vstupu do konfliktu. Vždy by se měl nejprve

pokusit o řešení situace jiným způsobem. Pokud je konflikt nevyhnutelný, doporučuji

snažit se postupovat co nejvíce dle popsaných rad a snažit se konflikt zvrátit v diskuzi

a tu ve vzájemnou dohodu. Častěji vstupuje vedoucí do konfliktu jak třetí osoba,

mediátor. Konflikt by měl opět vyřešit vzájemnou dohodou. Zde musí dozajista uplatnit

všechny své schopnosti a výše popsané měkké dovednosti. Všechny druhy konfliktů, ať

se mohou zdát malicherné, by měl brát vážně. Pokud se objeví během řešení konfliktu

nějaké závažné skutečnosti, neměl by se obávat kontaktovat odborníka (v některých

případech je to i jeho povinnost). Do konfliktu mohou přijít členové oddílu mezi sebou

nebo s někým externím (rodiče, vedoucí střediska, majitel pozemku apod.). Vedoucí by

měl též pamatovat, že nejlépe vyřešený konflikt je ten, s jehož řešením všechny strany

vnitřně souhlasí.

33

2. JUNÁK V této kapitole jsou popsány základní informace o skautingu a Junáku – svazu

skautů a skautek ČR. Naleznete zde stručnou historii skautingu, seznámíte se

s důležitými osobnostmi skautské scény. Výchovné a vzdělávací cíle skautingu jsou

popsány především ve skautské metodě. Dozvíte se, jak funguje Junák jako organizace

a kdo ji tvoří. Podrobněji jsou zde popsány i jednotlivé věkové kategorie, na které jsou

rozděleni členové Junáka. A samozřejmě v užší souvislosti s kurzem Roklina jsou zde

uvedeny vzdělávací aktivity Junáka. Tento úvod do světa skautingu slouží k lepšímu

pochopení postavení skautského vedoucího a jeho potřebě ovládat měkké dovednosti.

2.1 Junák – svaz skautů a skautek ČR

„Junák – svaz skautů a skautek ČR je dobrovolné, nezávislé a nepolitické

občanské sdružení ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. sdružující své členy a členky bez

rozdílu národnosti, náboženského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných

rozdílů“ (Stanovy Junáka, Hlava první, Základní ustanovení, 1.).

„Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, jejich

duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli

po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celé-

mu lidskému společenství v souladu s principy a metodami, stanovenými zakladatelem

skautského hnutí, lordem R. Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu, prof.

A. B. Svojsíkem“ (Stanovy Junáka, Hlava druhá, Poslání a principy Junáka, 5.).

2.2 Stručná historie

2.2.1 Osobnosti

Ernst Thompson Seton (1860-1946, USA, Kanada)

Jedná se o předchůdce skautingu. Seton byl přírodovědec a lovec. Miloval přírodu

a za velký vzor měl indiány. Ze začátku se věnoval výchově chlapců. Výchovný

program byl zaměřen na soužití s přírodou, její poznávání, přežití v přírodě, umění

34

indiánů, pokora k přírodě, poslušnost apod. Díky oblibě chlapců v jeho působení založil

v roce 1902 Woodcraft Indians. Chlapci působili ve skupinách podobných indiánským

kmenům. Učili se táboření a lesní moudrosti (woodcraft). Z Woodcraft Indians byla

převzata třeba tradice přezdívek (indiánských jmen), totemů, ohňů (Hanzík, 1990).

Sir Robert Baden-Powell (1857-1941, Velká Británie)

Sir R. Baden-Powell je zakladatelem skautingu. Když se stal nejmladším

plukovníkem Britské armády, působil v Africe. Proslavil se, když se pod jeho velením

jednotky britské armády ubránily Mafeking v době Búrské války. Využil svých

dřívějších znalostí a dovedností z mládí, kdy se tajně učil přežití v přírodě. Do své

taktiky zahrnul i mladé chlapce, kteří dělali spojky. Právě tady si všiml jejich odhodlání

a touze po dobrodružství. Po návratu do Británie vytvořil ze svých zkušeností a myš-

lenek výchovný program (který konzultoval i s odborníky). V roce 1907 podnikl první

skautský tábor na ostrově Brownsea s 20 chlapci z různých společenských vrstev. Tento

projekt se povedl a tak v roce 1908 vydal knihu „Scouting for Boys“. Sir Baden-Powell

spojil jisté prvky křesťanství, vojenství a rytířství. Základní myšlenky skautingu jsou

zabudované do skautského slibu, hesla a zákonů, které jsou do dnes stejné nebo hodně

podobné pro všechny skauty a skautky na celém světě. Zavedl kroj, odznak (lilie),

odborné zkoušky, družinový systém a mnoho dalšího (Hanzík, 1990).

Agnes Baden-Powell (1859-1945, Velká Británie)

Agnes byla sestra Roberta Baden-Powella. V roce 1910 založila dívčí skauting,

organizaci Girl guides (Hanzík, 1990).

Antonín Benjamín Svojsík (1876-1938, Československo)

A. B. Svojsík je zakladatelem českého skautingu. Profesí byl učitelem tělocviku

na střední škole. Zajímal se o možnosti výchovy mládeže. Jako člen pěveckého kvarteta

cestoval do zahraničí, kde se mohl inspirovat. V roce 1911 se vydal do Anglie seznámit

se s tamějším skautským hnutím. Byl nadšen a po návratu začal dokonce překládat

35

knihu „Scouting for Boys“. Knihu přeložil, ale nakonec nevydal. Uvědomil si, že pro

české účely musí být podoba skautingu upravena. Spojil dohromady prvky výchovné

metody Setona i Baden-Powella a obohatil je o typicky české prvky (tělovýchovná

tradice, skromnost, vystačení si s minimem vybavení, šetrnost, zručnost, hrdost –

Chodové). V létě roku 1922 zorganizoval první český skautský tábor na Humpolecku

pod hradem Lipnicí (ve Vorlovských lesích). Po úspěšném táboře napsal knihu Základy

junáctví (Hanzík, 1990).

2.2.2 Skauting ve světě v datech9

1902

E. T. Seton pořádá první tábor Woodcraft Indians. 1907 R. Baden-Powell pořádá první skautský tábor na ostrově Brownsea. 1908 Založena první skautská organizace (The Boy Scouts), Anglie.

1910 Založena první organizace skautek (Girl Guides Association), Anglie. Založen první odbor vodních skautů. Anglie.

1920 První světové Jamboree, Anglie, Londýn.

1926 22. Února byl vyhlášen mezinárodní svátek skautek, Den sesterství (Thinking Day).

1928 Založena WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts), Československo je jedním ze zakládajících států.

1969 Astronaut a skaut Neil Amstrong zaslal pozdrav z paluby Apolla 11 všem skautů a skautkám na Zemi.

2007 Výročí 100 let celosvětového skautingu.

2.2.3 Skauting u nás v datech 10

1911

A. B. Svojsík odjíždí do Anglie poznat skauting

1912 Vychází skautská příručka Český skauting, později Základy junáctví. Koná se první český skautský tábor ve Vorlovských lesích.

1914 Založen spolek Junák – Český skaut. Dívky se přidávají k Junáku.

1918 Den po založení Československé republiky je zřízena skautská pošta a vydány světově první poštovní známky se skautským motivem.

1919 Ustanoven Svaz junáků – skautů RČS. 1931 První slovanské jamboree, Praha. 1940 Nařízeno rozpuštění Junáka, nacisté zabavují veškerý majetek Junáka. 9 10 BŘICHÁČEK, Václav. Skautskou stezkou. 2. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001, s. 333-337. ISBN 80-861-0960-7.

36

1945 Obnovena skautská činnost.

1948 Likvidace českého skautingu, začlenění Junáka do Svazu československé mládeže.

1950 Zánik Junáka oznámen v Ústřední listině republiky Československé. 1968 Obnova Junáka.

1970 Ukončena činnost Českého junáka, některé oddíly tajně pokračují pod hlavičkou jiných organizací.

1989 Junák obnoven, ministerstvo vnitra a životního prostředí schválilo stanovy Českého Junáka – svazu skautů a skautek.

1996 Český Junák opět přijat do WAGGGS a WOSM (World Organization of the Scout Movement).

2005 Na XI. Valném sněmu Junáka byla přijata Charta českého skautingu na počátku 21. století.

2012 Oslavy 100. let českého skautingu.

2.3 Struktura organizace

Organizační struktura Junáka se skládá z vyšších organizačních jednotek,

základních organizačních jednotek a zvláštních organizačních jednotek.

Junák je občanské sdružení a právnická osoba. Spravují ho ústřední orgány:

• Valný sněm Junáka,

• Náčelnictvo Junáka v čele s náčelní dívčího kmene a náčelníkem chlapeckého

kmene,

• Ústřední revizní komise Junáka v čele s předsedou,

• Rozhodčí a smírčí rada Junáka v čele s předsedou,

• Výkonná rada Junáka v čele se starostou (Stanovy Junáka, Hlava devátá, 64.).

Vyšší organizační jednotky (VOJ) Junáka mají právní subjektivitu závislou na

právní subjektivitě svého zakladatele tedy Junáku jako celku. Člení se na další

organizační jednotky. Vyšší organizační jednotky jsou spravovány svými orgány. Jsou

to sněm VOJ, rada VOJ, revizní komise VOJ a předseda rady VOJ, který je statutárním

orgánem VOJ.

Základní organizační jednotky (ZOJ) Junáka mají právní subjektivitu závislou na

právní subjektivitě svého zakladatele, tedy některé VOJ. Nezřizují ani nesdružují další

37

organizační jednotky nadané správní subjektivitou. Sdružují individuální členy Junáka,

kteří se sdružují do výchovných jednotek (oddílů) a nemají právní subjektivitu. ZOJ se

nazývá středisko nebo přístav. ZOJ jsou spravovány svými orgány, jsou to sněm ZOJ,

rada ZOJ, revizní komise ZOJ, vedoucí střediska (kapitán přístavu), který je statutárním

orgánem ZOJ.

Zvláštní organizační jednotky Junáka mají svojí právní subjektivitu závislou na

právní subjektivitě Junáka jako celku. Nezřizují ani nesdružují další organizační

jednotky. Jsou založeny na základě zvláštního statusu, plní zvláštní úkoly.

Junák jako celek může být zrušen pouze z usnesení Valného sněmu Junáka.

Organizační jednotky Junáka můžou být zrušeny pouze usnesením svého sněmu nebo

z rozhodnutí svého zakladatele (na něj pak přechází všechna práva a závazky zrušené

organizační jednotky). Organizační jednotky jsou daňovým subjektem. Mimo

organizační strukturu Junáka stojí čestná jednotka, Svojsíkův oddíl (Stanovy Junáka,

Hlava šestá, 24. – 41.).

2.4 Systém vzdělávání

2.4.1 Skautská metoda

Metoda

Slovo metoda je původem z řeckého slova „methodos“, které znamená cestu nebo

postup. Metoda je cesta k cíli, je prostředkem k dosažení vytyčeného cíle (Skalková,

2007, s. 181).

Skautská metoda.

Tato metoda vede mladého člověka na cestě osobního růstu, je soustavou výchovy

a sebevýchovy vedoucí k upevňování charakteru, vytváření hodnotového systému,

rozvoji dovedností a znalostí. Skautskou výchovnou metodu tvoří systém vzájemně

provázaných prvků. (Stanovy, Hlava třetí, Skautská výchovná metoda, 9).

38

Zákon a slib

Skautský zákon a slib vyjadřují smysl skautingu. Skautské zákony jsou

formulovány pozitivně a říkají, co má v životě smysl, pro co je dobré bojovat. Zákony

se neučí z paměti, ale vedoucí se je snaží ukazovat dětem v každodenních situacích

a pomáhají jim je naplňovat. Skautský slib je možnost pro mladé lidi udat si nějaký cíl

svého směřování v životě. Stejně jako zákony i slib je shrnutí hodnost a důležitých věcí,

které jsou dobré a stojí za to se jim zavázat. Skládání slibu se nepřikazuje, ale každý

člen se může rozhodnou, zda ho chce slíbit a kdy (Voňavková, 2005, s. 15 - 16).

Učím se tím, že to dělám

Jedná se o učení praxí, zkušenostmi a příkladem. Skrze činnosti se každý člen učí

něčemu novému. Jedná se o přenos jak dovedností, tak hodnot.

Tuto metodu vytvořil Američan John Dewey, zakladatel pragmatické

pedagogiky. V originále se nazývá "learning by doing". Byla základem jeho konceptu

pracovní školy. Pracovní škola uplatňovala pedocentrismus (ve středu všeho dění stojí

dítě) a projektové a problémové metody. Žáci se učili skrze činnosti. Experimentovali,

řešili různé úlohy, praktické úkoly a problémové situace. Důležitá byla aktivita

a samostatná práce. Učitel již nebyl žákům nadřazený, ale stal se jejich partnerem

a rádcem. Díky pedocentrismu byla brána v potaz individualita dítěte, mohlo si

svobodně zvolit, o co se bude zajímat, jakou činnost bude rozvíjet a tak každé dítě

mohlo zažít úspěch a v něčem vyniknout (Zormanová, 2012, s. 28-29).

Družinový systém

Družina je základní jednotka. Ideální počet členů v ní je 6 až 8. Členové družiny

spolu zažívají běžné situace, prohry i výhry. Znají se navzájem, vědí jaký kdo je, mohou

si důvěřovat, stávají se z nich kamarádi (mnohdy i na celý život). Družinu vede rádce

nebo rádkyně. Je to člen družiny, je přibližně stejně starý jako ostatní. Spolupracuje

s vůdci oddílu a podílí se na přípravě programu pro svoji družinu (Voňavková, 2005,

s. 20).

39

Symbolický rámec

Skauting předává hodnoty pomocí symbolů a metafor. Symbolický rámec

umožňuje si prožít a samostatně si přijít na různé věci (své schopnosti, umění se

rozhodovat, hodnoty, morálka apod.). Děti mohou poznávat sami sebe, své hranice

a možnosti v bezpečí „imaginárního“ světa, který ovšem není odtržen od reality.

Symbolický rámec pomáhá pochopit abstraktní pojmy a myšlenky skautingu

Voňavková, 2005, s. 21).

Příroda

Příroda je přirozeným místem pro aktivní trávení volného času. V přírodě

můžeme rozvíjet své fyzické schopnosti, učit se novým věcem, poznávat svět kolem

sebe. Je to také místo pro přemítání a duševní i duchovní rozvoj (Voňavková, 2005,

s. 22).

Program osobního růstu

Aktivity nabízejí zábavu a zároveň osobní posun. Každý člen si stanovuje cíle

osobního rozvoje podle svého tempa a možností. Nemusí to být uvědomělá činnost.

Dobrý vedoucí může nastavit program tak, aby se každý nějakým způsobem rozvíjel

a posouval dál. Důležitým prvkem je také to, že každé dítě dostane příležitost vyniknout

v tom, co mu jde, co umí v nesoutěživé atmosféře. Každá skautská aktivita nemůže být,

ale vždy zábavná (například nutné sbírání dříví na táboře, mytí nádobí). I tyto aktivity

se dají využít, ani v životě není vše zábavné, přesto je třeba to vykonat. K tomuto prvku

skautské metody může vedoucím i dětem pomoci nový program (Nováček, Stezky,

odborky, Tři orlí pera), (Voňavková, 2005, s. 23 – 25).

Podpora dospělými

V Junáku jsou děti a dospělí partnery, každý má svá práva a povinnosti. Mohou se

navzájem od sebe mnohému naučit. Hlavní je, že děti mohou rozhodovat a myslet sami

za sebe (Voňavková, 2005, s. 25).

40

2.4.2 Nový program11

Nový program je výchovný program Junáka, kterým se snaží naplnit poslání

skautingu. Tento nový výchovný program funguje na národní úrovni a snaží se

reflektovat dnešní společnost a zájmy mladých lidí a dětí. Do výchovného programu

Junáka patří skautská metoda, výchovné cíle (nebo také kompetence, které by měl

ovládat člen Junáka, který projde jeho výchovou), rozdělení na věkové kategorie,

výchovná nabídka (dle současných zájmů mladých lidí a dětí), výchovné nástroje

(prostředky pro oddílovou činnost) a metodická podpora (pomoc s novým programem).

2.4.3 Vzdělání (Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka)

Junák má několika stupňový vzdělávací systém. Je určen pro členy Junáka, kteří

chtějí pracovat s dětmi a mládeží v rámci organizace (i mimo ni). Kvalifikační stupně

Junáka jsou nová čekatelská zkouška, vůdcovská zkouška, instruktorská kvalifikace,

zdravotnické vzdělání, OČK – odborná čekatelská kvalifikace a další vzdělávání.

Vzdělávání má formu víkendových akcí (čekatelské, vůdcovské) a jednorázových

seminářů a lesních akcí. Lesní akce jsou lesní kurzy, čekatelské lesní kurzy, vůdcovské

lesní kurzy, manažerské lesní kurzy, lesní školy s různým zaměřením a instruktorské

lesní školy. Označení lesní škola nebo lesní kurz mohou pouze ty kurzy, které splňují

podmínky Řádu pro vzdělávaní činovnic a činovníků.

V rámci Junáku funguje Odbor pro vzdělávání činovníků. Všechny kvalifikační

stupně jsou popsány v Řádku pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka, který

schvaluje Ústřední rada Junáka. Je stanoven obsah a náležitosti vzdělávání a zkoušek,

které musí pořadatelé kurzů splnit, aby mohli vydat absolventům oficiální potvrzení.

Nová čekatelská zkouška

Od roku 2010 vzniká nová podoba čekatelské zkoušky, tak aby navazovala na již

dříve vytvořenou novou vůdcovskou zkoušku. Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků

Junáka definovala absolventa čekatelské zkoušky jako člověka, který je po složení

11 O projektu Nový program. Skautská křižovatka [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z:

http://krizovatka.skaut.cz/novy-skautsky-program-3/o-projektu-novy-program/)

41

čekatelské zkoušky schopen podílet se aktivně na vedení oddílu a odvést jednotlivou

krátkodobou akci. Hlavní záměr je tedy v přípravě k výchovnému působení. Od roku

2011 se u vybraných kurzů započalo s testováním nové čekatelské zkoušky, která bude

dle ohlasů kurzů upravena do výsledné podoby. Kurzy, které nabízí čekatelskou

zkoušku: Corda, Jesenický, Netopýr, Odyssea, Rozrazil, Stříbrná řeka, Sursum,

Vlčácký, Velká Morava a jiné. Na kurz se přihlašuje dopředu, počet účastníků je

omezen (nepřekračuje 30 účastníků). O účastníky se stará a vzdělává tým instruktorů

a servis tým. Po úspěšném splnění zkoušky obdrží účastník dekret, odznak čekatele

a nášivku absolvovaného kurzu.

Vůdcovská zkouška

V roce 2001 schválila Ústřední rada Junáka novou podobu vůdcovské zkoušky,

která je platná od roku 2011. Cílem bylo zvýšení efektivnosti vzdělávání vůdců. Vůdce

oddílu má náročnou práci a nemá na její přípravu takový prostor jako jiní podobně

zaměření profesionálové. Dalším bodem bylo pomoci oddílům skrze připraveného

vůdce zlepšit jejich práci, funkčnost a schopnost zavést v oddíle nový program. Nová

vůdcovská zkouška obsahuje lepší vymezení vzdělávacích cílů a kompetencí, jasné

rozlišení kompetencí, které vedoucí musí mít a měl by je rozvíjet sám od těch, které se

teprve učí a jsou zkoušeny, větší zaměření na znalosti z pedagogiky, psychologie a další

změny. K vůdcovské zkoušce se může přihlásit pouze člen Junáka se splněnou

čekatelskou zkouškou a zdravotnickou zkouškou. Po úspěšném ukončení zkoušek

absolvent obdrží dekret, odznak, šátek, nášivku kurzu a skládá vůdcovský slib. Kurzy

nabízející vůdcovskou zkoušku: Ursus, Pavučina, Gong, Gemini a další.

Absolvent může vykonávat funkci vedoucího oddílu.

Instruktorská kvalifikace

Díky instruktorské kvalifikaci může činovník vzdělávat a vychovávat jiné

činovníky (vést kurzy, lesní školy a jiné vzdělávací akce, předsedat zkušební komisy

apod.). Uchazeč musí prokázat svoje osobnostní a pedagogické kvality a schopnosti.

Činovník s instruktorskou kvalifikací by měl být schopen být instruktorem nebo

42

vůdcem akce pro vzdělávání činovníků, vzdělávat ve vybraném oboru, předsedat

zkušební komisy nebo být zkoušejícím, přispívat články do periodik nebo se podílet na

tvorbě metodik a podílet se na činnosti výchovy a vzdělávání činovníků. Uchazeč musí

splnit řadu podmínek (např.: složená vůdcovská zkouška, vedení nebo podílení se na

realizaci akce vzdělávání činovníků, zpracování odborné práce). Absolvent obdrží

dekret a odznak.

Zdravotnické vzdělání

Zdravotnické vzdělání zajišťuje Zdravotní rada Junáka. Zdravotnický kurz musí

mít odborného garanta, tím může být jen absolvent Odborné činovnické kvalifikace

zdravověda. Junák pořádá zdravotnický kurz v rozsahu 39 hodin, absolvent obdrží

kvalifikaci zdravotník zotavovacích akcí. Ta je platná 4 roky. Pro obnovení kvalifikace

je nutné absolvovat doškolovací zdravotnický kurz v rozsahu 8 hodin. Získání této

kvalifikace je podmínkou pro přijetí k vůdcovské zkoušce (Junák uznává i absolvování

kurzu jiných organizací jako je třeba Červený kříž). Absolvent může vykonávat funkci

zdravotníka na zotavovacích akcích (v Junáku je to především tábor).

Odborná činovnická kvalifikace

Tato kvalifikace je rozdělaná podle specializace. Každá specializace má stejný

kvalifikační stupeň. Specializace jsou tematicky zaměřeny na vše, co je v Junáku

potřebné. Jejich počet není omezen. Zaměření odborné činovnické kvalifikace musí být

schváleno a pak je zařazeno do Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka.

Specializace mohou být na myšlenkové základy skautingu, historie, psychologie,

pedagogika, metodika skautské výchovy, organizace a právo, hospodaření, příroda

a ekologie, táboření, kultura a estetika, tělesná výchova a sport, písemná práce

a mluvený projev a zdravověda. Uchazeč prokáže své metodické a odborné schopnosti

ve vybraném oboru, že svůj obor ovládá a zároveň, že své znalosti dokáže předat dál.

Uchazeč, který splní podmínky a zkoušku může být ve zkušebních komisích nebo

vzdělávat. Uchazeč musí mít splněnou vůdcovskou zkoušku a u některých speciálních

43

zaměření manažerskou zkoušku. Uchazeč musí složit zkoušku před minimálně

tříčlennou komisí složenou z pověřených činovníků nebo odborníků (i mimo Junák).

Manažerský kvalifikační stupeň

Jedná se o vzdělání vhodné pro činovníky ve vyšších funkcích v Junáku (vůdce

střediska, předseda rady, organizační zpravodaj, hospodářský zpravodaj, člen revizní

komise). Manažerský kvalifikační stupeň souhrnně označuje dvě různé zkoušky

stejného kvalifikačního stupně a to Organizační zkoušku a Hospodářskou zkoušku.

2.5 Rozlišení členů Junáka

V práci budu hodně používat různá označení pro aktéry projektu. Některá

vycházejí z literatury a některá z organizace Junáka. Tato označení se mohou překrývat.

Zde bych se je pokusila vymezit a objasnit.

Účastník projektu

Účastník projektu je každá osoba, která se během projektu účastní programu jako

„konzument„ tohoto programu. Může to být kdokoliv podle stanovené cílové skupiny

projektu (pro koho je projekt určen). Jsou to světlušky, vlčata, skauti, skautky, roveři,

ale i vedoucí.

Realizátor

Realizátor je osoba, která realizuje program projektu. Často je to člověk starší než

účastníci. Má zkušenosti, prošel nějakou přípravou, zná podrobnosti projektu. V Junáku

hovoříme o rádci a vedoucím.

Vedoucí projektu

Vedoucí projektu je hlavní osoba, která garantuje celý projekt a dohlíží a řídí

skupinu realizátorů. Můžeme jí říkat šéf. V Junáku je to opět vedoucí (respektive

vedoucí oddílu) nebo vůdce (má vyšší vzdělání). V konečném důsledku hlavní vedoucí

projektu Junák v ČR je starosta Junáka.

44

2.6 Členové Junáka podle věku

2.6.1 Předškoláci

Patří sem děti od 5 do 7 let. Většinou jsou ve družině spolu chlapci i dívky

dohromady. Tato věková skupina je náročná a je třeba zkušeného vedoucího. Pokud

v některých oddílech mají takovouto družinu, je spíše experimentální, neboť tato

kategorie je teprve v přípravě. Zpracovávají se metodické materiály a program.

2.6.2 Vlčata a světlušky

Jedná se o věkovou kategorii 8 až 10 let. Družiny jsou rozděleny na chlapce

(vlčata) a dívky (světlušky).

Vlčata

Jejich družina se nazývá smečka. Symbolický rámec tvoří kniha Rudyarda

Kiplinga Kniha džunglí. Od roku 2010 je příběh upraven a převeden do tří dílů Stezky.

Chlapci se snaží přiblížit hlavnímu hrdinovi Mauglímu, který se učí jak přežít v džungli,

znát její zákony a být poslušný.

• Zákon vlčat:

Vlče se nikdy nepoddá samo sobě,

vlče se vždy poddá starému vlku.

• Slib vlčat:

Slibuji, že se vynasnažím být

poslušným vlčetem své smečky,

se kterou budu hledat nejvyšší (obr. č. 3: symbol vlčat)

Pravdu a Lásku, že každý den

vykonám dobrý skutek.

45

• Heslo vlčat:

„Naší snahou nejlepší bud‘ čin!“

• Denní příkaz:

Každý den alespoň jeden dobrý skutek (Kupka, 2010, s. 2).

Symbolem vlčat je vlčí hlava (obr. č. 3). Vlčata zdraví dvěma prsty ve tvaru V,

palec překrývající malíček a prsteníček znamená, že vlče ochraňuje mladší a slabší

a vedoucí chrání svá vlčata. Také tyto dva prsty odkazují na dva body jejich zákona.

Ukazováček prostředníček ve tvaru V značí nastražené uši vlčete, které poslouchá

staršího vlka (vedoucího) a připomínají dva body slibu. Dále ukazovák ukazuje

správnou cestu, po které se vydat (cesta dobrých skutků) a prostředník vlče, které je

mezi ostatními jako ve smečce v bezpečí (Nosek, 2001; Čáka, 1990).

Světlušky

Družina se nazývá roj. Symbolický rámec má základy v knize Broučci Jana

Karafiáta. V rámci Nového programu byl pro tři díly Stezky světlušek použit nový

příběh Kouzelná Lucerna od Radka Kučery. Dívky se snaží přiblížit hlavní hrdince

příběhu Lucince, která nalezne na půdě svého dědečka kouzelnou Lucernu, díky které

se může přeměnit na světlušku a zažívat různá dobrodružství. Původní myšlenka zůstala

zachována – světluška svojí lucerničkou svítí, tj. pomáhá a šíří dobro.

• Zákon světlušek:

Světluška vždycky mluví pravdu.

Světluška je poslušná.

Světluška pomáhá jiným.

Světluška je statečná a veselá.

Světluška je čistotná.

• Slib světlušek: (obr. č. 4: symbol světlušek)

Slibuji, že se budu snažit hledat Pravdu a Lásku, být

prospěšná své vlasti a zachovávat zákon světlušek.

46

• Heslo světlušek:

„Pamatuj!“


Buď lepší dnes než včera (Kupka, 2010, s. 2)

Symbolem světlušek je jetelový trojlístek (obr. č. 4). Jeho symbolika je složitá.

Skládá se z plamene tedy ohně (láska k lidem a víra). Nad plamenem je trojlístek neboli

vycházející slunce (nový čistý den, začátek života, cesty světlušky). Z trojlístku

vycházejí na každé straně tři paprsky vždy jeden za pravdu, dobro a krásu. Tři listy

trojlístku jsou na připomínku slibu, hesla a zákona. Střelka v prostředním listě ukazuje

správný směr. Na postraních listech jsou hvězdy, každý cíp hvězdy značí jeden bod

zákona světlušek.

Světlušky zdraví dvěma prsty, které jsou u sebe. Symbolika je podobná jako

u vlčáckého pozdravu (Nosek, 2001; Čáka, 1990).

Vodní vlčata a světlušky (žabičky)

V oddíle vodních skautů se světluškám říká žabičky. Neliší se nijak zásadně od

suchozemských vlčat a světlušek. Jejich symbolický rámec tvoří tři díly Stezka Plavba

Čolka a Žabky. Stezka je společná pro dívky i chlapce. Chlapci mají za vzor Čolka

a dívky Žabku. Oba dva se o prázdninách plaví s dědečkem kapitánem na lodi po

mořích a oceánech a zažívají různá dobrodružství.

2.6.3 Skauti a skautky

Patří sem věková kategorie 11 až 14 let. Symbolický rámec programu tvoří čtyři

stupně Stezky tematicky zpracované jako fantasy. Inspirace každé je v jednom živlu:

Cesta Země, Vody, Vzduchu a Ohně. Stezky jsou společní pro dívky i chlapce. V každé

Stezce si může skaut nebo skautka vybrat z nabídky čtyř hrdinů, kterým se snaží

přiblížit.

47

• Slib skautů a skautek:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:

sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,

duší i tělem být připraven (a) pomáhat vlasti i bližním.

• Zákony skautů a skautek12

Skaut je pravdomluvný.

Skaut je věrný a oddaný.

Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.

Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.

Skaut je zdvořilý.

Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.

Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.

Skaut je veselé mysli.

Skaut je hospodárný.

Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích.

:

• Heslo skautů a skautek:

Buď připraven!


Alespoň jeden dobrý skutek denně! (Břicháček, 2001, s. 22-23).

12 Pro skautky ženy je v zákoně namísto slova skaut, skautka a koncovky jsou v ženském rodě. Obsah

zákonů zůstává nezměněn.

Symbolem skautů a skautek je skautská lilie (obr. č. 5). Lilie dříve byla na

kompasech,

48

a tedy dnes značí střelku ukazující správný směr (prostřední list směřuje přímo a dva

boční se stáčí zpět, to znamená, že pokud sejdu z cesty, vrátím se zpět na tu správnou).

Tři listy také odkazují na tři body slibu. Česká lilie má uprostřed štít s psí hlavou. Jedná

se o malbu Mikoláše Alše. Původně se jednalo o znak Chodů (symbol národní hrdosti).

Skautky mají pod touto lilii navíc modrý trojlístek, který odkazuje na trojlístek

světlušek. Skauti a skautky zdraví třemi prsty. Palec zakrývá malíček (silnější a starší

chrání mladšího a slabšího). Tři vztyčené prsty odkazují na tři body slibu (Nosek, 2001;

Čáka, 1990).

2.6.4

(obr. č. 5: znak skautek, bez modrého podkladu znak skautů.)

Dobrovolníci

Každý člen Junáka, který se již věnuje ostatním (vytváří a realizuje program,

zastává nějakou funkci ve výchovné nebo organizační jednotce) je považován za

dobrovolníka. Práce v Junáku mu vyplňuje jeho volný čas. Nemá za svoji činnost žádné

finanční ohodnocení. Do této kategorie spadá více skupin, které se mohou prolínat.

Roveři a rangers

Jedná se o věkovou skupinu 15 a více let. Roveři jsou chlapci a rangers dívky.

Roveři nemají družinu, ale roverský kmen, který je koedukovaný. Často se

používá označení rover, roveři pro chlapce i dívky. V této době je rozpracovaný v rámci

Nového programu i roverský program. Z roverů a rangers se podle věku, vzdělání,

zkušeností a osobní motivace stávají vedoucí družin, oddílů nebo zastávají různé

funkce, které Junák nabízí a potřebuje obsazovat.

49

Činovníci

Rover nebo rangers, který má nějakou funkci.

Členové Kmene dospělých

Jedná se o členy Junáka, kterým je více jak 18 let.

Většina členů Junáka prochází všemi věkovými stupni, začínají jako vlče nebo

světluška a v dospělosti se stávají vedoucími. Připojit se ovšem může kdokoliv

v jakémkoliv věku, nikdy není pozdě na to být skautem či skautkou.

50

3. PROJEKT A HRA Tato kapitola pojednává obecně o teorii přípravy projektu a jeho realizaci. Je zde

popsáno co je to logický rámec projektu, projektový cyklus a trojimperativ projektu.

Podrobněji je zde rozepsána dramaturgie projektu. Do dramaturgie patří cílování, limity,

tvorba scénáře (plánovaný, reálný a ideální). Je zde zmíněna jaká by měla být osobnost

vedoucího projektu a něco málo o evaluaci. V programu kurzu Roklinka jsou zařazeny

i hry, proto je v této kapitole i popsána hra, její plánování a realizace a rozdělení her na

kategorie dle R. Cailloise a Prázdninové školy Lipnice (podle cíle, který hra má).

3.1 Logický rámec projektu

Logický rámec je metoda, díky které můžeme stanovit cíl projektu a způsob jeho

dosažení vytvořením přehledné tabulky. Jednotlivé prvky projektu jsou pak provázané

a logicky na sebe navazují. Tato tabulka obsahuje sloupce a řádky. V prvním sloupci se

vyplňují pole pro záměr, cíl, výstupy a klíčové aktivity. Druhý sloupec se týká

objektivně ověřitelných ukazatelů, které prokáží, že bylo dosaženo záměru cíle atd.

Třetí sloupec popisuje způsob ověření daných skutečností. V posledním sloupci

se vypisují možné předpoklady a rizika projektu. V sloupci předpokladů a rizik se

nevyplňuje první řádek, ale přidává se navíc pátý, který se týká předběžných podmínek.

Předběžné podmínky podmiňují existenci projektu. V řádku klíčových činností

se vyplňují informace o zdrojích (finanční, personální) a o časovém rámci aktivit. Pod

tabulkou může být ještě uvedena poznámka, co přesně nebude v projektu řešeno.

Výsledná tabulka obsahuje logické vazby. Tyto vazby se dají číst dvěma způsoby

vertikálně a horizontálně. Vertikálně se čte odspodu nahoru, tedy když realizujeme

klíčové činnosti, budeme mít splněny konkrétní výstupy a skrze ně dosáhneme cíle.

Horizontálně se čte od poslední položky v řádku vždy ob řádek výše z leva doprava

zprava doleva, tedy pokud splníme vše v řádku (dokážeme díky ukazatelům, ověříme,

splníme předpoklady a vyhneme se rizikům) dostaneme se na vyšší úroveň (Doležal,

2009, s. 64-67).

51

3.2 Projektový cyklus

Každý projekt se skládá z několika fází. Dle Národního ústavu odborného

vzdělávání jich je pět13

• Identifikace problému. Základní pojetí projektu. Vymezení jeho cílů, myšlenky

a aktivit.

:

• Plánování projektu. Vytvoříme detailní scénář projektu.

• Zajištění financování.

• Implementace, realizace projektu.

• Zhodnocení. Získání zpětné vazby a její vyhodnocení.

3.3 Trojimperativ projektu

Jedná se o tři základní otázky, které vymezují projekt. Kdy bude projekt

realizován, čeho se bude projekt týkat a kolik bude třeba investovat. Herold Kerzner

vytvořil tzv. magický trojúhelník (obr. č. 6). Ten dává do vzájemného vztahu čas,

náklady a výkon. Změna jednoho faktoru ovlivní zbývající (Kerzner, 2009, s. 715-716).

(obr. č. 6: magický trojúhelník podle H. Kerznera.)

13Projektový cyklus. In: Národní ústav odborného vzdělávání [online]. © 2008 [cit. 2012-05-25].

Dostupné z: http://www.nuov.cz/projektovy-cyklus

52

3.4 Příprava a realizace projektu

V této části se budeme zabývat obecně přípravou projektu. Do přípravy projektu

můžeme zahrnout dvě části a to dramaturgizaci a teorii hry. Budeme zde používat slovo

projekt, které lze definovat podle ČSN ISO 10006 takto14

• Schůzka nebo „družinovka“ je často jeden a půl hodinové někdy i dvou hodinové

setkání družiny v klubovně nebo předem určeném místě. Schůzka se koná jednou

týdně. Schůzky se účastní vedoucí (rádce a podrádce) a členové družiny.

: „Projekt je jedinečný

proces sestávající z řady koordinovaných a řízených činností s daty zahájení

a ukončení, prováděný pro dosažení cíle, který vyhovuje specifickým požadavkům,

včetně omezení daných časem, náklady a zdroji.“ Je to tedy pojem neutrální,

zahrnuje v sobě více různých forem. Ve skautském světě můžeme pod slovo projekt

zahrnout: schůzky, výlety, výpravy, tábory, vzdělávací kurzy a různé speciální akce

a charitativní akce. Tyto pojmy zde vysvětlím vlastními slovy na základě dlouholeté

praxe.

• Výlet je jednodenní projekt pro členy oddílu nebo družiny. Jedná se o návštěvu

nějakého zajímavého místa, památky apod. Také se může jednat pouze o pěší výlet

do blízkého okolí.

• Výprava je vícedenní projekt. Většinou trvá tři dny (od pátku do neděle). Jezdí se na

pronajatou skautskou základnu. Přespává se ve spacích pytlích. Účastníci pomáhají

s vařením a je pro ně připraven celodenní program.

• Tábor je závěr skautského roku. Jedná se o čtrnáctidenní táboření v přírodě. Čeští

skauti mají k dispozici podsadové stany, polní kuchyni nebo plátová kamna, velké

stany, tee-pee, suché záchody, vojenské sprchy apod. Tábor má přesně rozvržený

harmonogram a celodenní program.

• Vzdělávací kurzy. Junák má propracovaný systém vzdělávání. Do vzdělávacích

kurzů patří: rádcovský kurz, čekatelský kurz s čekatelskou zkouškou, vůdcovský

14 Co je projekt a jaké má vlastnosti. In Project Management – Řízení projektu [online]. 12. 09. 2005 [cit.

2012-05-24]. Dostupné z: http://rizeni-projektu.cz/view.php?cisloclanku=2005091201

53

kurz s vůdcovskou zkouškou, lesní škola zakončená zkouškou, zdravotnický kurz

zakončen zkouškou a další kurzy (pro hospodáře, pro osobní rozvoj).

• Do speciálních akcí můžeme zařadit akce oddílu, střediska, Junáka a mezinárodní

akce. Jde o Drakiádu, Pálení čarodějnic, oslavy 100 let skautingu, závody, Jamboree

(celosvětové setkání skautů a skautek), atd.

• Charitativním akcím se věnuje středisko nebo samotné oddíly. Junák je zapojen do

Květinového dne, Velikonoční skautské kuřátka, Postavme školu v Africe,

Betlémské světlo, Kapka. Dále je na každém oddílu nebo družině.

3.5 Dramaturgie

Vycházím zde z myšlenek Vladimíra Vechety autora knihy „Indoor aktivity, 50

her a aktivit pro trénink, školení i zábavu“ a svých zkušeností.

3.5.1 Co je dramaturgie

Dramaturgie je základ každého projektu. Bez dramaturgie v postatě nemůže žádný

projekt vzniknout. Je to návod, jakýsi šablona, podle které poskládáme prvky, části

projektu za sebe tak, aby vytvořily požadovaný výsledný projekt. Říká, jaké máme

zvolit správné prostředky a metody. „Dramaturgie je prostředkem, jak dosáhnout

plánovaného cíle“ (Vecheta, 2009, s. 12).

3.5.2 Dramaturgie – cílování

Na každém začátku plánování projektu je třeba si stanovit jeho cíl. Pokud nevíme,

proč projekt připravujeme, nemá ani smysl projekt připravovat natož realizovat. Je to

stejné jako kdyby architekt jen tak postavil nějakou budovu a teprve potom přemýšlel

o jejím využití, slohu, nákladech atd.

54

„Cíl je zamýšlený a očekávaný výsledek, ke kterému směřujeme.“15

• specifický,

V projektu

volíme hlavní cíl a dílčí cíle. Hlavní cíl je cíl celého projektu, k čemu projekt směřuje,

jaký je jeho výstup. Dílčí cíle vycházejí z hlavního cíle, jsou jeho součástí a pomáhají

po malých částech dosáhnout hlavního cíle. Volíme je ke každé aktivitě, části projektu.

Cíl volíme na základě potřeb skupiny, pro kterou je projekt připravován. Cíl se

většinou vztahuje na skupinu jako celek, ale některé dílčí cíle mohou být zaměřeny

konkrétně na potřeby jednotlivců.

Pokud chceme, aby cíl splnil svojí funkci, musí splňovat 5 kritérií, kterým se ve

zkratce říká SMART pro lepší zapamatování (podle počátečních písmen jednotlivých

bodů).

SMART cíl je:

• měřitelný,

• akceptovatelný,

• realizovatelný,

• termínovaný (Vecheta, 2009, s. 13).

Cíle se dají rozdělit do 6 kategorií (podle očekávání a přínosu):

• rekreace (recreation),

• skupinotvorba (teambuilding),

• rozvoj (development),

• diagnostika (assessment),

• léčba (terapie) (Vecheta, 2009, s. 13).

15 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační

formy vyučování. 2., rozš. a aktualiz. vyd., [V nakl. Grada] vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 119. ISBN 978-80-247-1821-7.

55

U cílů se dá uplatnit obecné pravidlo „méně je někdy více“ a pro jeden projekt

vybereme pouze jeden cíl, který můžeme rozvíjet a plně využít jeho potenciálu.

Podle V. Vechety je dobré přeformulovat hlavní cíl do podoby motta, které se

prezentuje účastníkům. Motto je jednoduchý verš, věta či slovo. Má motivační

charakter, účastníci se s ním lépe ztotožní (je přitažlivé, chytlavé) a tím pádem k němu

i směřují.

3.5.3 V čem spočívá dramaturgizace

V. Vecheta hovoří o umění dramatu. Program by měl být připraven tak, aby každý

účastník v něm nalezl něco, co ho zaujme. Je to umění výběru vhodných a efektivních

nástrojů programu a vhodného umístění v harmonogramu projektu. Předpokladem

tohoto umění je nápaditá osobnost s inovativním myšlením a otevřená nápadům (což

vylučuje schematičnost a ustálené myšlení). Dále člověk, který projekt připravuje, by

měl mít praktické zkušenosti, ze kterých dokáže těžit při přípravě dalších projektů

(Vecheta, 2009, s. 14).

V dramaturgii narazíme na limity, které je potřeba znát. Základní z nich podle V.

Vechety jsou čas, prostředí ekonomika, skupina a realizátoři, scénář a režie.

• Čas nás limituje z hlediska ohraničení projektu. Stanovujeme v něm začátek a konec

projektu i jeho částí. Říkáme, kolik bude třeba času k naplnění cíle. V čase se projekt

realizuje. Čas je součástí života každého člověka. Již za antického Řecka byl přesně

stanoven průběh dramatu na základě toho, jak jednotlivec nejlépe vnímá průběh

příběhu. Tento vzorec se skládá z expozice, kolize, krize peripetie, katastrofy

a přidané katarze. Můžeme ho užít i při tvorbě projektu.

Čas působí na psychiku, fyzickou a duševní výkonnost a s ohledem na to volíme

vhodný program (program, který kopíruje rozpoložení účastníka nebo naopak

využijeme diskomfortu, kdy účastník musí překonat sám sebe). Rozpoložení

účastníka ovlivní roční doba (více aktivní v létě) a denní čas (více unavení večer).

56

K lepší orientaci a přípravě programu přihlédneme ke křivce denní výkonnosti, která

je dána biorytmy (obr. č. 7).

(obr. č. 7: křivka denní výkonnosti člověka.)

• Prostředí hodně ovlivňuje atmosféru projektu a působí na účastníky (uvolněně,

stísněně apod.). Prostředí vnímají především účastníci (místo, kde tráví čas projektu)

a může až „přehlušit“ program. Při plánování projektu se můžeme přizpůsobit

nabízenému prostředí nebo přizpůsobit prostředí programu projektu.

• Ekonomikou se myslí technické a materiálové vybavení projektu. Záleží, jak finance

ovlivní dosažení cíle projektu. Množství financí není přímo úměrné kvalitě projektu.

Skvělý projekt se dá naplánovat i s minimem financí nebo materiálu. (Zrovna Junák

se vyznačuje uměním tvořit kvalitní projekty s minimem financí. Osobně jsem byla

účastna projektu akreditovaného MŠMT, který by založen na množství různého

materiálu, ale kvalita programu tomu neodpovídala. Mnohdy při hře stačí natrhané

barevné papírky namísto zalaminovaných barevných obrázků).

• Podstatný limit je i lidský faktor. V projektu jsou zapojeni lidé dvou skupin: skupina

účastníků („konzumenti programu“) a skupina realizátorů (tvůrci projektu

a realizátoři programu). Při plánování projektu a jeho realizaci je vhodné přihlížet

k velikosti skupiny. Od velikosti skupiny se odvíjí její dynamika. Pokud chceme

dobře pracující a spolupracující skupinu neměla by se „drolit“ na menší skupinky

(ne víc jak 28 účastníků a i tato skupina není nejideálnější). Měli bychom se snažit

podporovat a rozvíjet kohezi skupiny (dosáhne tak lepších výsledků). Také záleží na

tom, zda je skupina homogenní nebo heterogenní. Doporučuje se vyvážený poměr

žen a mužů (dívek a chlapců), homogenní skupiny jsou méně funkční. Samozřejmě

57

některý projekt vyžaduje homogenní skupinu. Skupina se může lišit podle věku

jejích členů. U věkově heterogenní skupiny se nabízí možnost využití jejího

potenciálu (členové musí navzájem vyjít, pomáhat si, přijít na to jak využít každého

člena). Příprava projektu pro věkově ustálenou skupinu je samozřejmě mnohem

jednoduší, není zde takové nebezpečí, že program nebude vyvážený (je příliš

jednoduchý nebo náročný). Od specifikace dané věkové skupiny se také odvíjí další

podmínky přípravy projektu. I mezi stejně starými lidmi je rozdíl v psychické,

mentální, psychické vyspělosti a fyzické zdatnosti. Je dobré znát základy vývojové

psychologie – jaké má, která věková kategorie omezení, které nesmíme v zájmu

jejího fyzického i psychického zdraví překročit. Musíme vzít v úvahu i „Veškeré

osobnostní podmíněnosti u jednotlivců nebo kolektivu jak partnerské nebo

příbuzenské vztahy, handicapy, psychické stavy, geografické, kulturní, jazykové,

náboženské nebo rasové odlišnosti či specifika.“16

16 VECHETA, Vladimír. Indoor aktivity: 50 her a aktivit pro trénink, školení i zábavu. Vyd. 1. Brno:

Computer Press, 2009, s. 18. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618.

Pokud budeme brát každého jako

individualitu, kterou chceme v rámci projektu, co nejvíce rozvinout nemůžeme jeho

odlišnost přehlížet v rámci snahy vyhnout se diskriminaci. Je tedy na nás jaký přístup

v tomto ohledu zvolíme, zda si odlišnosti nebudeme všímat nebo ho začleníme do

programu. Velký blok a neúčinnost programu může způsobit nedůvěra (psychická,

mentální, sociální, fyzická) účastníků vůči projektu nebo realizátorům. Jejich

nepohodlí či až strach způsobuje i jejich nepozornost, nepřipravenost a tak i jejich

bezpečnost. Nikdy nesmíme vystavovat účastníky rizikům, které nedokážou

zvládnout. Zajisté to poslední, co bychom si na projektu přáli, je zraněný účastník.

Zjevný faktor, který nás limituje je počet realizátorů (vedoucích). Jen těžko

naplánujeme hru, při které je potřeba deset vedoucích když víme, že jich k dispozici

máme jen pět. Samozřejmě čím větší tým vedoucích tím na každého z nich se snižuje

požadavek všestrannosti a mohou se specializovat na to, co umí nejlépe. Též větší

počet vedoucích potřebuje zkušenějšího a lepšího hlavního vedoucího. Od schopností

a dovedností se odvíjí poslední základní limit. Osobnost každého vedoucího

ovlivňuje průběh celého projektu a nemůžeme od účastníků chtít víc, než zvládnou

jejich vedoucí (Vecheta, 2009, s. 15 – 18).

58

3.6 Scénář

Pokud jsme si stanovili cíle a promysleli dramaturgii, můžeme se pustit do tvorby

scénáře. Scénář je přesné a podrobné rozvržení dějů celého projektu. Často je

zpracováván do přehledné tabulky. Popisujeme, jak bude projekt probíhat, den po dni,

hodinu po hodině. Například: v pátek od 16:00 do 17:00, velká seznamovací hra na

louce u tábora v případě špatného počasí v hangáru, je třeba x vedoucích a tyto

pomůcky či materiál, stručný popis hry, pravidla pro účastníky, cíl hry, vyhodnocení

hry, metodické poznámky, vlastní zkušenost (Vecheta, 2009, s. 19).

Vladimír Vecheta dělí scénáře na 3 typy: plánovaný, reálný a ideální scénář.

Plánovaný scénář si tvoříme před začátkem projektu. Je to představa vedoucího projektu

a jeho týmu o tom jak bude projekt probíhat, co v něm bude obsaženo. Podle tohoto

scénáře se pak projekt postupně realizuje. Reálný scénář je tvořen v reálném čase

projektu. Vedoucí si zapisují, jak projekt probíhá. Často se liší od plánovaného projektu.

Ovlivňují ho reálné prvky (s některými můžeme počítat a některé neodhadneme).

Reálný scénář je dynamický, živý. Není dobré zatvrzele trvat na doslovném plnění

plánovaného scénáře (není to ani možné), ale pružně reagovat a využívat možností

reality (např.: Skupina se chce zdržet přes plánovaný čas u jedné aktivity, neboť ji chce

vyřešit. Skupině více v jejím rozvoji pomůže jedna dokončená aktivita než více

nedokončených.). Ideální scénář si tvoříme po skončení projektu. Jedná se o jakési

prolnutí plánovaného a reálného scénáře. Porovnáme rozdíly a vytvoříme kompromis

nebo předěláme celou část programu či projektu dle nabrané zkušenosti. Vznikne nám

nový plánovaný scénář, který je kvalitativně lepší než původní. Můžeme podle něho

zopakovat stejný projekt s jinými účastníky nebo se inspirovat pro tvorbu nového

projektu. Samozřejmě s novými účastníky a v novém čase se tento nový plánovaný

scénář odliší od reálného scénáře a znovu můžeme vytvořit ideální scénář. Je to stejné

jak řekl Hérakleitos z Efesu: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“

Metodiku tvorby scénáře rozdělil Vladimír Vecheta na tři kroky. Postupujeme tak,

že nejprve zvolíme koncept. Koncept je základní rámec, který obsahuje cíl projektu,

zařazení projektu do určité kategorie a hlavní myšlenku projektu. Do tohoto rámce

59

postupně vybíráme jednotlivé dílčí kroky. Tyto kroky musí napomáhat směřování k cíli.

Pokud si nejsme jisti jejich správností, můžeme si položit kontrolní otázku: „Proč?“.

Třetím krokem je programování. Zde vybrané dílčí kroky umisťujeme na vhodná místa

ve scénáři. Volíme rozvržení a řazení co nejvhodněji a nejefektivněji, aby se opět

dosáhlo cíle projektu (Vecheta, 2009, s. 19 – 21).

3.6.1 Zásady pro tvorbu scénáře

Jde o intenzitu, která ovlivňuje režim realizovaného projektu. Je pouze na nás jak

využijeme čas vyčlenění pro projekt. S intenzitou souvisí tempo, jaké budeme držet po

celý projekt. Stanovuje se na začátku a určuje dynamiku projektu. Dále dbáme

na správný rytmus. Program je vyvážený a vždy zatěžuje převážně jen jednu složku

(fyzická, psychická, duchovní, jedince i skupiny). Program připravíme pestrý, aby

neztratil tempo a neustále motivoval účastníky. Střídáme různé druhy aktivit nebo náhle

změníme koncepci dne či zařadíme nečekanou aktivitu (zvýšíme bdělost účastníků).

Platí ovšem pravidlo kontinuity programů, postupujeme od jednoduššího k složitějšímu

apod. V reálném scénáři sledujeme množství zátěže, které vzniká a působí na účastníky.

Aktivitu změníme nebo i zrušíme i za cenu nesplnění cíle pokud tím ochráníme

účastníky před újmou. Průběžně odbouráváme emoční vypětí. Po každém programu by

se měl účastník cítit dobře i když jeho průběh vyvolal emoce negativní. Tomu mohou

napomoci i oddechové časy. Jsou určeny pro ventilaci pocitů ve formě zpětné vazby

nebo review. Čím je program náročnější a delší tím delší volníme i oddechové časy.

Oddechové časy nejsou prospěšné pouze pro účastníky. Dozvíme se z nich naladění

a stav každého jednotlivce a můžeme podle toho upravovat scénář. Jako pozitivní

motivace působí vždy zhodnocení dosažených dílčích cílů. Začátek a konec projektu je

značně důležitý. Začátek projektu ovlivní jeho průběh (nasazení laťky, první dojem)

a konec projektu ovlivní dojem a pohled na projekt jako celek. Snažíme se, aby

minimálně konec projektu vyzněl pozitivně. „Konec dobrý, všechno dobré.“ (Vecheta,

2009, s. 21 – 22).

60

3.6.2 Režie – co ovlivní plánovaný scénář

Do cesty realizaci se zajisté postaví různé překážky (nelze všechny dopředu

eliminovat). Okolnosti jsou jedna z nich. Vnější vlivy mohou být běžné a většinu z nich

lze předvídat a připravit se na ně. Ovšem mimořádné události vznikají náhle bez

očekávání. Záleží na charakteru události a naší schopnosti se s ní vypořádat. Vždy

pokud je to možné se snažíme upravit podmínky a průběh projektu tak, aby se moc

nevybočilo od cesty k naplánovanému cíli. Pokud to není možné tak v nejhorším

případě celý projekt zrušíme (např.: zaplavené tábořiště). Celý průběh projektu

ovlivňují jeho realizátoři. Jsou to osoby, které znají podrobnosti programu projektu

a jsou zmocněni k práci s účastníky. Od jejich schopností a dovedností se odráží průběh

všech aktivit a atmosféra projektu. Realizátoři jsou lidé a tak v nich můžeme sledovat

velký potenciál pro projekt nebo mohou být slabinou projektu. Tomu druhému se

snažíme předcházet přípravou realizátorů a průběžnou zpětnou vazbu během projektu.

Velký faktor působící na projekt je vedoucí celého projektu. Musí být schopný jako

realizátoři a navíc má spoustu dalších povinností, které musí zvládnout. Pokud vedoucí

projektu udělá chybu její dosah je mnohem větší a zásadní než chyba realizátora ne li

účastníka. V čem může vedoucí projektu chybovat? Chyba v time managmentu.

Nereálně nastavený scénář způsobí, že je nutné některé jeho části zkrátit, zjednodušit

nebo zcela zrušit a to v průběhu projektu (velká zátěž na realizátory). Provozní

problémy. Za fungující zázemí nese odpovědnost vedoucí projektu nikoliv jeho

realizátoři (využívají ho). Nekompetentnost vedoucího projektu. Chybou může být

vedoucí sám. Vedoucí projektu musí být vyzrálá a vyrovnaná osobnost. Má mít

zkušenosti. Jde realizátorům příkladem a důvěřuje jim. Zvládá sebereflexi, učí se

z chyb. U vedoucího projektu i u realizátorů platí, že se účastní projektu ne pro své

obohacení či pro slávu, ale pro účastníky jejich osobnostní posun a dosažení cíle

projektu (Vecheta, 2009, s. 24 – 28).

61

3.7 Osobnost vedoucího projektu

Již jsme si řekli, že vedoucí projektu musí být osobnost, mís zkušenosti, důvěru

v realizátory (a realizátoři v něj) a být schopen sebereflexe. Dále by měl rozumět lidem,

umět s nimi jednat (být diplomat, urovnávat spory).

Principy podle V. Vechety17

• „Šéf má právo řídit projekt i skupinové dění, ale je to zároveň jeho základní

povinnost.

:

• Šéf své pravomoci deleguje tam, kde jsou potřeba, protože nemůže být u všeho.

• Šéf se zajímá především o cíl, dramaturgii a režii a zodpovídá za celek.

• Šéf nerozhoduje o všem, ale jen o něčem, ale vždy o tom nejzásadnějším.

• Šéf vykonává jen ty činnosti, u kterých je nezbytný.“

Šéf se zde rovná vedoucí projektu.

Vedoucí projektu je i vedoucí realizátorů. Realizátoři většinou tvoří tým.

V nejlepším případě si tým vybírá sám. Realizátoři mají různé pravomoci. Někteří tvoří

až spolupracovníky vedoucího projektu, podílejí se na jeho tvorbě. Podle Vladimíra

Vechety má realizátorský tým trojí roli: partnerskou, oponentskou a poradenskou.

Každý člen týmu se mu musí částečně přizpůsobit a stát se víceméně vůči němu loajální

a zároveň působit jako „brzda“ spojení s realitou. Když se nechá většina unést nad

nereálnou aktivitou apod. (Vecheta, 2009, s. 29).

Tým by měl být poskládán z lidí, kteří se navzájem doplňují schopnostmi

a dovednosti. Tým je prodlouženou rukou vedoucího projektu doplňují ho v jeho

schopnostech, které nemá nebo tak neovládá. Některé vlastnosti jsou pro všechny členy

týmu stejné. Je to charisma, přirozená autorita, díky které je účastníky přijímán

a schopnosti. „Týmová osobnost musí být schopna naučit se podstatné činnosti vedení


Computer Press, 2009, s. 28. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618.

62

a řízení jako je iniciování, plánování, usměrňování, organizace, kontrola, hodnocení,

výchova, napomínání i odměňování.“18

3.8 Evaluace

„Evaluace (z fr. évaluer, vyhodnotit) znamená sama o sobě vyhodnocení nějakého

předmětu, projektu, oblasti, tedy získání spolehlivých informací o něm, případně i jeho

hodnocení, tedy systematické přisouzení hodnoty a stanovení kvality.“19

Vladimír Vecheta dělí evaluaci podle následujících kritérií

Získání informací o tom, jak projekt a jeho jednotlivé programy proběhly a jak se

u toho kdo cítil, je podstatné pro náš rozvoj a další projekt. Evaluace (též zpětná vazba)

slouží jako kontrola naplnění plánovaných cílů. Dále je to místo pro připomínky

k všemu co se určité aktivity týkaly (od špatně zvoleného lepidla k pochvale hereckého

výkonu realizátora apod.). je na místě poznamenat, že obecně evaluace a zpětná vazba

se ptají na průběh aktivity (jaká byla práce v týmu, jak aktivita probíhala, udělali byste

něco jinak,…). Jedná se hodně o komentář, připomínky a pochvaly aktivity. Tyto

informace však nelze oddělit od emocí. Každý do hodnocení své emoce promítne,

a pokud je zpětná vazba více otevřená (např.: forma rozhovoru) každý připojí i to se mi

nelíbilo, to se mi líbilo. Na získání informací o vnitřním prožívání každého účastníka se

používá tzv. review. Při této formě evaluace se ptáme cíleně na prožitky („Jak ses

cítil?“). Získáme tím informace o dopadu aktivity na jedince, zda je potřeba nějaké

psychické první pomoci nebo zařazení vhodného programu. Často se v praxi tyto dvě

formy evaluace nerozlišují (často se volí zpětná vazba s doplňující otázkou“ „Jak se ti to

líbilo?“). Review je vhodné zařazovat za psychicky náročné programy.

Aby evaluace byla nosným přínosem, musí být objektivní. Evaluaci získáváme od

účastníků, realizátorů i vedoucího projektu.

20

18VECHETA, Vladimír. Indoor aktivity: 50 her a aktivit pro trénink, školení i zábavu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, s. 30. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618. 19 VECHETA, Vladimír. Indoor aktivity: 50 her a aktivit pro trénink, školení i zábavu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, s. 32. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618.

:

63

Čemu má sloužit:

• teoretickým účelům (účinnost metod a prostředků),

• praktickým účelům (konkrétní proces, instituce).

Kdo ji provádí a jaké přitom sleduje cíle:

• ten, kdo má rozhodovat (majitelé firmy, vedení resortu),

• hodnocený tým sám (tzv. autoevaluace),

• nezávislá instance (občanské sdružení),

Ve které fázi se evaluace provádí:

• plánovací evaluace (před realizací projektu),

• formativní evaluace (při realizaci projektu),

• sumativní evaluace (po realizaci projektu).

Na jaký druh informací se evaluace zaměřuje:

• evaluace cílů,

• evaluace procesů,

• evaluace kvalitativních změn.

Evaluační metody a techniky mohou být jak kvalitativní tak kvantitativní. Druhy

nekombinujeme (často stačí jedna až dvě) a vybíráme je s ohledem na věk cílové

skupiny a záměr evaluace. Jednou formou evaluace je i tvorba ideálního scénáře.


Computer Press, 2009, s. 32-33. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618.

64

3.9 Hra – její příprava a realizace

3.9.1 Co je to hra

„Hra je zkrátka od lidského života neodmyslitelná. Je oblastí, bez které by člověk

nebyl člověkem, je jedním z existenciálů.“ „Hra je kategorií základní a nezastupitelnou,

stejně jako smrt, láska, boj a práce.“ Eugen Fink21

„Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených

časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně

závazných pravidel, které má svůj cíl v sobě samé a je doprovázena pocitem napětí

a radosti a vědomí „jiného bytí“ než je „všední život“.“ Johan Huizinga

22

• Hra je svobodná, hra je svoboda.

Je třeba ovšem říci, že Huizinga nepočítal s takovým druhem her, kde je cílem hry

získání majetku, jako jsou hazardní hry nebo sázky (Caillois, Vangeli, 1998, s. 27).

Pro lepší představu o tom, co je to hra nám mohou pomoci některé zásady hry.

J. Huizinga vytvořil tyto zásady:

• Hra není obyčejný, vlastní život, je vystoupením do „dočasné sféry aktivity s vlastní

tendencí.“

• Hra je uzavřená a ohraničená, odlišuje se od běžného života místem a časem, dobou

trvání.

• Lze ji opakovat.

• Hra vytváří řád, hra je řád a vnáší do nedokonalého, zmateného světa určitou

dokonalost, i když jenom na chvíli.

21HRKAL, Jan a Radek HANUŠ. Zlatý fond her II: výběr her a programů připravených pro kursy

Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 1. Editor Jan Hrkal, Radek Hanuš. Praha: Portál, 1998, s. 17. ISBN 80-717-8153-3.

22CAILLOIS, Roger. Hry a lidé: maska a závrať. Vyd. 1. Překlad Nina Vangeli. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998, s. 26. ISBN 80-902-4822-5.

65

• Hra spojuje a rozlučuje.

• Hra obsahuje prvek napětí (Šimanovský, 2008, s. 21).

Další důležité zásady hry jsou uvedeny v knize R. Cailloise a N. Vangeliho:

• Hra musí být dobrovolná.

• Každý musí mít možnost kdykoliv odejít ze hry.

• Hra musí mít od začátku jasně domluvená pravidla (Caillois, Vangeli, 1998, s. 28).

3.9.2 Příprava hry

Každá jednotlivá hra vyžaduje stejně pečlivou přípravu jako celý projekt. Týkají

se jí dokonce i podobné body jako dramaturgie projektu.

K dané hře volíme vhodné prostředí. Prostředí má být v první řadě bezpečné

(odklidíme překážky, upozorníme na ně). Zvolit můžeme i prostředí potřebné k motiva-

ci ke hře (zřícenina hradu). Vždy prostředí neničíme (nevhodný oheň, nadměrný hluk)

a uklidíme si po sobě. Dbáme na bezpečnost fyzickou i psychickou hráčů i realizátorů

a případných třetích osob. Volíme takový druh her, které zvládneme a dopředu pře-

mýšlíme nad možnými riziky a snažíme se jim předcházet. U většiny her je dobré mít

v týmu zdravotníka (drobné úrazy se mohou stát kdykoliv). U psychicky náročných her

i psychologa. Seznámíme hráče s riziky a necháme je se rozhodnout, zdali hru pod-

stoupí. Zdůrazníme vždy bezpečnost v pravidlech (Hrkal, 1998, s. 28 – 29).

3.9.3 Výběr hry

Hru vybíráme s ohledem na cíl projektu, skupinu účastníků a naše schopnosti

a možnosti. Vhodné je vybírat hry již vyzkoušené (zná je vedoucí projektu nebo realizá-

tor) nebo větší či náročnější hry vyzkoušet předem. Pokud nemáme možnost hru vy-

zkoušet, pouze si ji dobře promyslíme. Výhoda již známé hry (pro nás) je právě ve zku-

šenosti s ní, můžeme ji upravit, připravit se na dopředu na její úskalí, dávat si větší po-

zor během její realizace na části, které mohou být nebezpečné apod. (Hrkal, 1998, s. 21).

66

3.9.4 Průběh realizace hry

U každé hry je vhodné zachovat sled několika nezbytných kroků. Pokud jsme hru

již hru vybrali a zvážili její provedení a zařazení do programu projektu, můžeme ji

zrealizovat.

Nejprve si připravíme podmínky pro hru, pokud je to třeba. Některé prvky hry

nelze připravit předem (například vyznačení trasy). Dbáme na dobré časové rozvržení,

abychom měli vše včas. Před zahájením hry motivujeme hráče ke hře. Motivace má

mnoho podob. Je jí zajímavý název v harmonogramu, hraná scénka nebo čtené libreto

navozující atmosféru, tematická řeč apod. Některé drobné hry nepotřebují velkou

motivaci (jsou sami motivací ve smyslu odreagování, relaxace).

Když hra není pro jednotlivce, je třeba rozdělit hráče je do potřebných skupin.

Počet hráčů ve skupině se odvíjí od počtu účastníků a charakteru hry. Rozdělit

je můžeme náhodně, tj. hráči se rozdělí podle sebe, určíme pouze počet hráčů ve

skupině nebo se rozlosují. Pokud to hra vyžaduje a hráče dokážeme odhadnout,

rozdělíme je sami podle předem vymyšleného klíče (např.: v každé skupině musí být

někdo fyzicky zdatný). Dále vysvětlíme a vymezíme pravidla hry. Operujeme s tím, že

hráči slyší pravidla poprvé. Sdělujeme je jasně a srozumitelně. Hráči mají právo se na

cokoliv zeptat. K náročné hře je dobré vytisknout a poskytnout pravidla s předstihem,

aby si je každý mohl nastudovat a čas vyhrazený pro výklad pravidel věnovat dotazům

a upřesňování průběhu hry. Je li to možné pravidla v průběhu hry neměním (pouze ve

výjimečných případech) a zdůrazníme prosbu na jejich neporušování. Po zahájení

samotné hry plní všichni přítomní instruktoři (realizátoři) svoje role. Existuje hlavní

pořadatel hry, který má konečné slovo. Důležité je hráče v průběhu neustále motivovat

a být jim k dispozici (pravidla hry, spory, úraz).

Bezprostředně po skončení hry poskytneme hráčům zpětnou vazbu v tom smyslu,

že jim poděkujeme za nasazení a zápal do hry. U her, které to dovolují, vyhlásíme

výsledky hry vždy s ohledem na atmosféru a potřeby hráčů. Po hře nebo během projektu

získáme od hráčů i realizátorů zpětnou vazbu (Hrkal, Hanuš, 1998, s. 22 – 28).

67

3.9.5 Rozdělení her

Hry můžeme rozřadit do skupin podle podobných znaků. Existuje více způsobů

dělení.

Dělení her podle Rogera Cailloise23

• hry soupeřivé (agon),

:

• hry náhod (alea = hra v kostky),

• napodobování (mimikry, mimesis),

• hry zážitku a vzrušení (typu ilinx, vertigo) (ilinx řecky větrný nebo vodní vír, ilingos

= závrať).

Podle instruktorů Prázdninové školy Lipnice24

• hry na rozvoj intelektu,

:

Dle cíle. Čeho hra dosáhne, co rozvíjí především:

• hry na rozvoj tvořivosti,

• hry na rozvoj sociálních dovedností,

• hry na rozvoj motoriky a pohybových dovedností,

• hry na rozvoj vůle,

• hry na rozvoj sebepojetí,

• hry kombinované (je třeba uplatnit všechny složky osobnosti),

• speciální hry (hry určené na rozehřátí, navození atmosféry, pobavení, uvolnění).

23ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, s. 22.

ISBN 978-80-7367-426-7. 24HRKAL, Jan a Radek HANUŠ. Zlatý fond her II: výběr her a programů připravených pro kursy

Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 1. Editor Jan Hrkal, Radek Hanuš. Praha: Portál, 1998, s. 31. ISBN 80-717-8153-3.

68

U každé hry použité v projektu Roklinka bude uvedeno toto:

• název hry,

• cíl nebo též účel hry,

• zařazení do kategorie,

• přibližná doba trvání hry,

• zařazení do programu projektu,

• maximální a minimální počet účastníků,

• počet vedoucích potřebných na hru,

• příprava hry,

• pomůcky potřebné na hru,

• vhodné prostředí,

• motivace ke hře,

• vlastní popis hry,

• případné variace hry,

• poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry.

69

4. PRAKTICKÁ ČÁST Celá praktická část pojednává o přípravě a realizaci kurzu Roklinka. Kurz jsem

připravila na základě teorie uvedené v této bakalářské práci a vlastních zkušeností

z praxe.

4.1 Dramaturgie projektu

4.1.1 Cílování

Proč tento projekt?

Projekt Roklinka vychází z myšlenky emoční inteligence. Je zúžen především na

seberozvoj a seznámení se s vybranými soft skills. Člen Junáka, který zastává nějakou

funkci, získá pravomoci a s nimi i odpovědnost. Člen Junáka má možnost se vzdělávat,

aby mohl zastávat důležité funkce, bez kterých Junák jako organizace nemůže fungovat.

Vzdělávací soustava Junáka je vícestupňová. Absolvent získává kvalifikaci

po úspěšném splnění určité zkoušky. Vzdělávání je dobrovolné.

Junák nabízí i jiné akce, kde se může činovník dále rozvíjet. I ve skautské praxi

může dojít k syndromu vyhoření. Proto je vhodné, aby se činovník průběžně rozvíjel

a dál vzdělával nebo motivoval.

Skautský vedoucí je v podstatě manažer s tím rozdílem, že onu „práci“ vykonává

zadarmo a někdy za ní i sám platí. Pro skautského vedoucího již není skauting náplň

volného času jako pro členy (děti). Ze skautingu se stává životní styl. Musí se

propracovat k hlubokému přesvědčení, že jeho cíl je pomáhat dalším a dalším dětem

hledat správnou cestu životem, naučit je být dobrými lidmi, poradit si za všech

okolností a jak neztratit čest. Jednoduše řečeno snaží se dělat svět lepším. Vždyť stačí se

podívat na obsah skautského slibu, který je podobný pro všechny skauty světa a slibuje

se navždy:

Slibuji na svoji čest, jak dovedu nejlépe:

sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

70

plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,

duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.

Ten, kdo splní vůdcovské zkoušky, ještě navíc slibuje toto:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe,

vést a vychovávat mládež mi svěřenou

v duchu skautského slibu a zákona.

Když se zamyslíme nad důsledky, které toto slavnostní prohlášení má je opravdu

třeba celý život na sobě pracovat a zdokonalovat se respektive přibližovat se naplnění

těchto slibů. Kurz Roklinka je snaha o to ukázat skautským vedoucím další možnosti

svého rozvoje.

Cíl: Po absolvování kurzu Roklinka bude účastník znát základní informace o emoční

inteligenci. Seznámí se s vybranými základními měkkými dovednostmi. Dokáže

vysvětlit, proč je to pro jeho působení ve vedoucí pozici důležité.

Kategorie cíle: rozvoj.

Cílová skupina: vedoucí skautských oddílů a aktivní členové s čekatelskou zkouškou.

Motto: Roklinka. Jedná se o název kurzu. Roklinka je místo z knihy J. R. R. Tolkiena

Pán Prstenů (a Hobit). Jde se o lesní město elfů. V Roklince proběhl důležitý sraz

zástupců všech druhů Středozemě (lidé, trpaslíci, elfové, hobiti), aby rozhodli, co

udělají s prstenem moci. Prsten moci nakonec nesl hobit (Frodo Pytlík) k Hoře osudu.

Stálo ho to mnoho úsilí a potřeboval pomoc dobrého přítele, musel si poradit za všech

situací, nebát se a postavit se zpříma tomu co ho nakonec čeká. Můžeme v tom vidět

podobnost s radou skautských vedoucích. Také jsou zástupci svých družinek. Radí se

o tom, co se bude v blízké budoucnosti dít, kam směřovat, jak toto směřování zakončit.

Musí se postavit za své ideály, v to v co věří, poradit si sami nebo spolupracovat

s kamarády. Prsten moci má každý skautský vedoucí v sobě, je na jeho osobnosti, aby

ho nestrávil a neovládl, měl by být schopen ho nést k cíli, využít jeho sílu ke správným

věcem a na konci ho svrhnout do pomyslné Hory osudu a povyrůst k lepšímu já.

Ovládání měkkých dovedností nám v tomto může pomoci.

71

4.1.2 Prostředí

K realizaci kurzu Roklinka jsem zvolila skautskou klubovnu Skalička v Zábřehu

na Moravě (u Olomouce). Prostředí znám z předchozího pobytu. Jedná s o skautský

dům na kraji města. Uvnitř v přízemí jsou tři klubovny a koupelna a v patře je jedna

velká podkrovní klubovna s krbem a kuchyňkou. Před Skaličkou je větší louka, která je

nad lomem. Z kraje louky je výhled na Zábřeh. U klubovny je i menší lesík. A do

5 minut se dá dojít k řece Moravská Sázava, kolem které vede turistická stezka.

4.1.3 Termín

Datum konání kurzu 16. 3. - 18. 3. 2012.

4.1.4 Cena

Cena činí 200Kč (ubytování, strava, materiál).

4.2 Scénář

4.2.1 Zázemí

Na místě je k dispozici: velká místnost, kuchyně s minimálním vybavením, wc

a umývárny, krb, elektřina, tekoucí voda, židle, stoly, louka. S sebou: dataprojektor,

notebook, prodlužovací kabely, papíry, psací potřeby, deskové hry.

4.2.2 Vedoucí projektu

Prostřednictvím této práce jsem se stala i vedoucím projektu. Členkou Junáka

jsem od roku 1999, tedy již 14 let. Na pozici rádce jsem se dostala v roce 2005.

Absolvovala jsem čekatelský kurz s čekatelskou zkouškou, zdravotnický kurz

zakončený zkouškou a vůdcovský kurz s vůdcovskou zkouškou. Během působení

v oddíle jsem se stala táborovým zdravotníkem a zástupcem vedoucího oddílu. Jako

vedoucí v oddílu (8. oddíl střediska „JAVOR“ Česká Třebová) spolupracuji v organi-

zování výprav, táborů, schůzek a jiných akcí (např.: Postavme školu v Africe). Sama

72

jsem vedla (dnes již pouze družinu roverů jednou za tři týdny) několik různých družinek

a pomáhala rádců, kteří dnes již vedou vlastní družinky. Nejčastější věkovou kategorií,

kterou jsem měla na starosti, byly světlušky. Od roku 2009 náš oddíl spolupracuje

s chlapeckým oddílem z Ústí nad Orlicí, takže jsem na výpravách a táborech získala

praxi i při vedení chlapců a koedukovaných skupin. Moje skautská přezdívka je Jácíček.

4.2.3 Tým realizátorů (servis team)

Původní myšlenka byla mít v týmu 5 osob z toho dva v kuchyni. Oslovila jsem

interně skauty a skauty, které znám. Email měl tuto podobu:

Hezký večer,

v rámci svojí bakalářské práce budu realizovat kurz emoční inteligence pro vedoucí

skautských oddílů (i pro aktivní členy oddílu, 18+ s čekatelskou zkouškou).

Kurz bude trvat tři dny (pátek večer až neděle odpoledne) někdy na přelomu března

a dubna. Aby byl kurz kvalitní budu potřebovat SERVIS TÝM. Vyhlašuji tedy předběžné

přijímací řízení na post člena servis týmu. Zatím se obracím jen na lidi z oddílů (známe

se-lepší spolupráce). Kdyby se vám nikomu nechtělo, pozeptám se jinde. Jinak asi

nebudu mít peníze=úhrada nákladů (jídlo, ubytování), možná se přemluvím na nějaký

grant, ale… Je relativně ještě čas, spíše mě zajímá, jestli se vůbec někdo najde.

Požadavky:

- 5 lidí (2 kuchaři, 3 servisáci)

- vedoucí teamu: 18+, řidičský průkaz

- všichni: alespoň čekatelský kurz, 16+, zkušenosti z praxe, vlastní nápady, schopnost

pracovat v týmu, flexibilita, ochota spolupracovat

- zdravotník, zdravotnický kurz (alespoň jeden)

Náplň práce: výhodné nákupy potravin a materiálu, vaření, mytí nádobí, úklid, příprava

materiálů, místa, zajištění potřebných věcí, spolupráce při aktivitách a hrách (chytači,

vlastní hra-fitka, odpočinkové, rozcvička,…).

Zatím to je pouze předběžné.

Určitě se ozvěte.

Mějte se krásně a děkuji za přečtení

Jácíček

73

4.2.4 Prezentace projektu

Abych získala účastníky kurzu Roklinka, rozeslala jsem pozvánku emailem a za-

věsila ji na skautském webu. Email dál rozeslalo ještě několik mých přátel dalším

skautů a skautkám. Pozvánku přiloženou k emailu naleznete v příloze (příloha č. 1).

Text emailu:

Hezký den,

nabízím vám účast na kurzu, který je součástí mé bakalářské práce na Univerzitě Palac-

kého v Olomouci. Kurz je určen pro vedoucí skautských oddílů a aktivní členy oddílu

s čekatelskou zkouškou. Téma je emoční inteligence, zúženo na rozvoj sebepoznání.

Datum: 16. 3. – 18. 3. 2012. Cena: 200Kč (ubytování, strava). Více informací se dozvíte

v přiložené pozvánce. V případě dotazů pište na [email protected].

Nejedná se o výdělečný kurz. Kapacita je 12 účastníků (a servis team).

Vaše přítomnost na kurzu mi hodně pomůže k dokončení bakalářské práce.

Děkuji za čas, který věnujete tomuto emailu a případné přislíbení účasti.

S přáním krásných dnů

Veronika Koníčková – Jácíček

Univerzita Palackého v Olomouci

8. oddíl, středisko JAVOR Česká Třebová

Inzerát na skautském webu Skautská křižovatka (www.křižovatka.skaut.cz) má

tuto podobu:

Pojeďte na kurz a rozšiřte si své vůdcovské schopnosti. Roklinka je kurz zaměřený na

sebepoznání a rozvoj soft skills.

Kurz je pro vedoucí skautských oddílů a aktivní členy oddílů s čekatelskou zkouškou.

Termín konání: 16. 3 – 18. 3. 2012 ve městě Zábřeh, klubovna Skalička. Cena 200 Kč.

mailto:[email protected]�

74

Cílem kurzu je především sebepoznání – úvod do soft skills (umění komunikace, empa-

tie, aktivního naslouchání, schopnost kritizovat a přijímat kritiku, rozpoznávání emo-

cí,…). Kurz není celodenní přednáška, ale je seskládán z různých aktivit a her. :)

V případě zájmu účasti na kurzu nebo zaslání oficiální pozvánky napiš

na: [email protected].

Kurz je součástí mé bakalářské práce na UPOL.

na případnou účast se těší Jácíček – Veronika Koníčková 8. oddíl Česká Třebová

Před začátkem kurzu jsem rozesílala bližší informace pro účastníky:

Drazí účastníci a potencionální účastníci kurzu Roklinka,

kurz se blíží, takže je třeba sdělit nějaké předběžné informace. Příjezd na kurz je v pátek

16. 3., ideální čas příjezdu je mezi 18:00 a 19:00 (respektive v 19:00 začíná program).

Konec kurzu je v neděli 18. 3. kolem 12:30. S odjezdem a příjezdem se můžeme domluvit

i individuálně. S sebou si vezměte věci přibližně jako na výpravu, určitě budete

potřebovat spacák a karimatku. Budeme se pohybovat především v klubovně, ale

půjdeme se protáhnout i na vzduch (vhodná obuv). Raději se vybavte i ešusem, lžící,

propiskou a nějakým papírem. Další vybavení dle uvážení (čelovka, hrníček, v progra-

mu je zařazeno i osobní volno - knížka apod.).

Ke klubovně vedou dvě cesty, doporučuji zvolit si cestu přes město. V příloze

tohoto emailu je mapa (příloha č. 2). Věřím, že trefíte. :)

To je prozatím vše, pokud budu mít další informace, tak je napíšu.

Těším se na Vás.

hezký den

Veronika Koníčková - Jácíček

kurz Roklinka

P.S. Kdybyste věděli o někom, kdo by jel, prosím, přepošlete mu to. Děkuji.

75

4.2.5 Časová dotace projektu:

Jedná se o víkendovou akci. Začíná v pátek v podvečer (19:00, příjezd od 18:00) a

končí v neděli odpoledne (kolem 13:00). Harmonogram v grafické verzi (příloha č. 4).

Harmonogram:

Pátek

• 18:00 – 19:10 příjezd

• 19:10 – 21:00 úvodní přednáška

• 21:00 – 22:00 seznamovací aktivity

• 22:00 – 22:30 hygiena

• 22:30 večerka

Sobota

• 8:00 budíček

• 8:30 – 9:00 snídaně

• 9:00 – 10:30 přednáška

• 10:30 – 10:45 svačina, fitka

• 10:45 – 12:15 přednáška

• 12:15 – 12:30 zpětná vazba

• 12:30 – 13:00 oběd

• 13:00 – 14:15 osobní volno

• 14:15 – 15:45 hry venku

• 15:45 – 16:00 svačina, fitka

• 16:00 – 17:30 přednáška

• 17:30 – 17:45 zpětná vazba

• 17:45 – 18:30 osobní volno

76

• 18:30 – 19:00 večeře

• 19:10 – 21:00 doplňující přednáška

• 21:00 – 22:00 deskohraní,hry

• 22:00 – 22:30 hygiena

• 22:30 večerka

Neděle

• 8:00 budíček

• 8:30 – 9:00 snídaně

• 9:00 – 12:30 závěr

o Shrnutí

o Zpětná vazba

o Zabalení

4.3 Vlastní program projektu

4.3.1 Cíle a zpětná vazba jednotlivých přednášek

4.3.1.1 Úvodní přednáška

Cíl:

• seznámení s pravidly,

• seznámení s harmonogramem,

• seznámení s obsahem kurzu,

• seznámení s emoční inteligencí,

• poznání se navzájem (já-účastníci, účastníci-účastníci),

77

• prolomení ledů,

• navození dobré atmosféry.

Zpětná vazba:

• účastník rozumí, chápe pravidla (dodržuje je během víkendu, řídí se jimy, chodí včas

na programy, jídla, ráno vstává,…),

• účastník ví, co ho čeká během přednášek (nediví se co to je),

• účastníci se mezi sebou baví i v osobním volnu,

• účastníci spolupracují při aktivitách, nemusím je do aktivit nutit,

• při zpětné vazbě se vyjadřují kladně.

4.3.1.2 První přednáška

Cíl:

• seznámení se sebereflexí podle komunikačního modelu Schulze von Thuna a modelu

chování podle Riemanna,

• předběžné zařazení se do výše uvedených modelů,

• dokáže pojmenovat víc jak 10 základních emocí (zná synonyma),

• dokáže pojmenovat emoci, jakou právě cítí a sdělit ji,

• dokáže poznat na druhém, jakou emoci cítí,

• dokáže předvést základní emoce a rozpoznat je.

Zpětná vazba:

• vyplněné pracovní listy sebereflexe,

• aktivně se zapojuje do praktických cvičení.

78

4.3.1.3 Druhá přednáška

Cíl:

• seznámení s vybranými soft skills,

• dokáže určit svůj komunikační styl,

• vyzkouší si svoji schopnost naslouchání,

• rozumí tomu, jak funguje empatie.

Zpětná vazba:

• vyplnění grafu komunikačních stylů,

• podílí se aktivně na cvičeních,

• dokáže vysvětlit, jak funguje empatie.

4.3.1.4 Třetí přednáška

Cíl:

• obecné seznámení s vybranými soft skills,

• dokáže vysvětlit rozdíl mezi zdravým sebevědomím a falešným sebevědomím,

• chápe přínos umění účinné kritiky,

• chápe pravidla, která vedou k přínosnému přijímání kritiky,

• dokáže vysvětlit, jak se dá efektivně zvládnout vyřešit konflikt.

Zpětná vazba:

• správně vyřeší konflikt z pracovního listu,

• ve skupině vyřeší úkol s pomerančem a dokáže ho vysvětlit,

• aktivně se zapojuje do diskuzí.

79

4.3.1.5 Doplňující přednáška

Dle přání účastníků.

4.3.1.6 Závěrečná přednáška

Cíl:

• dokáže ve skupině popsat osobnost vedoucího oddílu, jaké by měl mít vlastnosti a

dovednosti,

• dokáže během scénku střediskové rady uplatnit některé měkké dovednosti,

• věnuje čas osobnímu soupisu toho, co by chtěl na sobě změnit nebo si osvojit,

• vyplní dotazník zpětné vazby kurzu.

Zpětná vazba:

• aktivní zapojení do úkolů,

• odevzdaný dotazník zpětné vazby.

4.3.2 Obsah přednášek a struktura prezentací

4.3.2.1 Úvodní prezentace

Téma: úvod do kurzu Roklinka.

Počet slidů: 14

Osnova:

1. slide: roklinka

2. slide: na úvod

a. vítejte

3. slide: kurz roklinka

a. představení sebe a kurzu

4. slide: harmonogram – ráno

80

5. slide: harmonogram – dopoledne

6. slide: harmonogram – poledne

7. slide: harmonogram – odpoledne

8. slide: harmonogram – večer

9. slide: harmonogram – neděle

10. slide: krátce o EI – definice Golemana

11. slide: proč inteligence?

4.3.2.2 První prezentace

Téma: úvod do soft skills, emoce. Počet slidů: 31 Osnova: 1. úvodní slide (úvodní stránka) 2. slide: obsah 3. slide: soft skills 4. úkol: Co byste zařadili do soft skills? 5. slide: Co patří do soft skills? 6. slide: intermezzo-sebereflexe

a. Než přejdeme dál, je třeba si stanovit nějaká východiska. Je třeba je brát s nadhledem, ale zároveň se nad nimi zamyslet.

7. SLIDE: sebepoznání a. Je to dlouhý proces, nemůžeme čekat, že se něco změní po tomto víkendu, spíš

je to takový odrazový můstek na cestě dál, co nám pomůže jak začít. Použijeme dva modely, které následně spojíme, každý si v něm/nich najde své místo (toto místo není konečné, definitivní). To nám pomůže v sebeorientaci. Toto je první krok.

b. Nejprve se podíváme na komunikační model Schulze von Thuna. 8. slide: komunikační model

a. Vysvětlení modelu. 9. slide: příklad 10. úkol: vyplnění testu 11. slide: co slyším a říkám já, výsledky testu

a. Nejčastěji zaškrtnuté jsou naše oblíbená ústa a ucho. b. Je dobré se rozvíjet v těch ostatních, naučit se je používat.

12. slide:model chování

81

a. „U Riemannova modelu nejde o to, přiřadit lidi k určitému typu chování a tak je rozškatulkovat, ale o to, lépe se zorientovat v lidských vztazích. Model má pomoci vzájemnému pochopení a ulehčit vzájemné kontakty.“25

13. SLIDE: graf chování

a. Rozdělení na skupinky, každý zpracuje a představí jednu část. 14. slide: propojení modelů 15. slide: emoce-úvodní 16. video: Lie to me s01e0126

17. SLIDE: K ČEMU JSOU DOBRÉ EMOCE?

a. Diskuze o emocích. b. Navázat na video, kdo je Paul Ekman, výzkum o emocích, úpony mimických

svalů, k čemu jsou emoce atd. 18. slide: základní (primární) emoce

a. Série obrázků a popisků základních emocí. b. Vždy nejdříve hádat co to je a pak slide s vysvětlením.

19. slide: jak říkáme emocím? a. Vymyslete co nejvíce pojmenování pro různé emoce. b. Jaký mají náboj? Co přesně znamenají? V jakých chvílích se tak cítíme? c. Práce ve skupinkách, diskuze.

20. slide: závěr 21. slide: Děkuji za pozornost.

4.3.2.3 Druhá prezentace

Téma: aktivní naslouchání, komunikace, empatie. Počet slidů: 23 Osnova: 1. slide: úvodní stránka 2. slide: Co nás čeká. 3. slide: komunikace, verbální 4. slide: neverbální 5. slide: psaná, elektronická

a. Komunikace je vzájemná výměna myšlenek slovem, písmem nebo obrazem. b. Budeme si povídat především o verbální komunikaci.

6. slide: Proč si lidé nerozumí, i když mluví stejným jazykem? 7. úkol: Diskuze. Návrhy proč si lidé nerozumí. 8. slide: komunikační šum 9. slide: 2 aspekty komunikace

a. definovat slovo matka

25 PETERS-KÜHLINGER, Gabriele. Komunikační a jiné "měkké" dovednosti: využijte svůj potenciál, rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 27. ISBN 978-80-247-2145-3. 26 Prvních několik minut před znělkou. První díl první série seriálu Lie to me (Anatomie lži) odvysílané TV Prima v roce 2011.

82

10. slide: komunikační úroveň 11. slide: Co řekneme Hobitovi?

a. Úkol, co řekneme H.? 12. slide: řešení úkolu 13. slide: přesnost a referenční rámec 14. úkol: rozdělení na dvojice.

a. Jedena jsou kamarádi druhá lékař a pacient. b. Odehrají dialog. Pak řeknou, jakou dostali informaci.

15. slide: komunikační model 16. slide: aktivní naslouchání 17. slide: pravidla aktivního naslouchání 18. úkol: cvičení na aktivní naslouchání 19. slide: empatie 20. slide: co je to empatie 21. slide: co je to empatie 22. slide: co je to empatie

a. vysvětlení kde se nachází na přímce 23. úkol: malý test

a. Spíše orientační, zkuste se také zeptat svých přátel a blízkých. b. Neutrální pozice není vhodná, neděláte nic. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale taky

nepomůže. 24. slide: Podle sebe soudím tebe. 25. slide: 3P

a. O naslouchání jsme si povídali. Pozorování se týká především neverbální komunikace. Představivost je o tom jak bych se cítil já, kdybych byl v jeho situaci. Takže komunikace, empatie a naslouchání.

26. slide: Děkuji za pozornost.

4.3.2.4 Třetí prezentace

Téma: zdravé sebevědomí, konflikt, kritika. Počet slidů: 30 Osnova: 1. slide: úvodní stránka 2. slide: co nás čeká 3. slide: zdravé sebevědomí

a. Tato část bude především meditativní, zdravé sebevědomí není nic tak očividného jak by se mohlo zdát.

4. Úkol: Jak si představujete sebevědomého člověka? Jak vypadá, jak se chová? 5. slide: o sebevědomí

a. Dokážeme rozeznat mezi člověkem, který si pouze nasazuje masku a tím kdo je sám se sebou, vyrovnaný.

b. Celé je to víceméně o přijetí sebe sama. 6. slide: být sebevědomí

a. Takto napsané se to zdá být moc hezké a snadné.

83

b. Sebevědomí se nám utváří již od narození. Nejprve jako sebeobraz nám ho tvoří druzí, pak si ho tvoříme mi sami.

c. Pokud se pustíme do práce na sobě, začneme narážet do našich slabostí, omezení, temných stránek, což může být v počátku demotivující, ale po čase v sobě najdeme touhu vše překonat. Není to ovšem jednoduché, je to proces a boj.

d. Z dětství si též neseme strategie zvládání určitých situací - jsou ovšem užitečné i teď?

7. slide: Nabízí se zde otázka: Jak se známe? Žijeme skutečně svůj život? a. Zní to až pateticky a jako zaklínadlo z různých knížek. b. Pojďme si odpovědět na pár otázek a dát si odpovědi.

8. slide: intermezzo a. Toto intermezzo může být trochu děsivé, otázky, které pokládá, nejsou

jednoduché a nemusíte si na ně zcela odpovědět teď. Ale necháte si je na rozjímání, až budete mít chvilku pro sebe.

9. slide: Z čeho vycházet? 10. slide: Co si můžete uvědomit?

a. Pořád pamatujete, že je to vše jako inspirace, zamyšlení, nic nejde změnit lehce a hned.

11. slide: jak zvládat konflikt 12. slide: konflikt

a. Lidé jsou různí, takže dochází ke konfliktům. Nabízí se otázka, jak jsme schopní snášet spory a umět je konstruktivně řešit?

b. Během konfliktu můžeme přejít na pudové chování. Pokud můžeme, utečeme, a když ne, tak útočíme.

c. Konflikt v nás vyvolává negativní emoce. d. Mnoho sporů způsobí právě osobní vztah než předmět sporu (věcný obsah) od

toho je třeba se odpoutat, pokud chceme dojít k nějakému řešení. e. Pokud se nezačne řešit hned v počátku tak eskaluje, může se dostat až do

neřešitelné podoby, tam už ovšem přestává jít o obsah sporu. f. To jak do sporu vstupujeme, nás ovlivní. Pokud si dovolíme udělat ze sporu

otázku osobního boje tak už jde o něco jiného. 13. slide: Co je pro vás konflikt?

a. Pokud vám jde jen o vítězství tak obsah konfliktu absolutně ztratil význam. b. Musíte se rozhodnout, pokud zvolíte řešení obsahu konfliktu tak počítejte

s tím, že bude třeba dělat ústupky, existuje několik pravidel, které vám mohou pomoci.

14. slide: Pocity nejsou chybné jen odlišné. 15. slide: obecné strategie řešení konfliktu 16. úkol: Pracovní list, kdo si bude hrát s balónem? Komiks. 17. slide: typické iniciátory konfliktů 18. slide: pomeranč-příběh 19. slide: pomeranč- otázky 20. úkol: Rozdělte se na tři skupinky. Každá odpoví na otázky k příběhu. 21. slide: kritika

a. Díky kritice se může rozvíjet, pokud dokážeme dobře přijímat kritiku (především oprávněnou) můžeme v ní najít podněty pro seberozvoj.

84

22. slide: Jak je to s kritikou? a. Často si ji vztáhneme na svou osobnost a ne na naše chování v určité situaci

(což je tak většinou míněno). b. Naše reakce na kritiku: začněme ospravedlňovat a odporovat. Ale měli,

abychom se nad ní zamyslet, zda na ní není něco pravdy. c. Hodně náš úsudek ovlivní osoba, která nás kritizuje, mnohem snadněji a více

přijmeme kritiku od toho, koho si vážíme, máme rádi, bereme ho jako pozitivní autoritu než od lidí, které rádi nemáme. Od nich to hned od začátku bereme jako osobní útok

23. slide: při sdělování ktitiky… 24. slide: graf

a. Pokud vám vaše postavení nepomáhá, vyberte si kladné z protilehlého kvadrantu.

25. slide: jak kritizovat-příklad a. Příklady z praxe, zkuste se navzájem zkritizovat.

26. slide: pravidla kritizování 27. slide: pravidla přijímání kritiky 28. slide: Děkuji za pozornost.

4.3.2.5 Závěrečná prezentace

Téma: závěr, shrnutí. Počet slidů: 6 Osnova: 1. Slide: úvodní stránka 2. Slide: Ideální vedoucí?

a. Rozdělení na skupinky. Každá skupinka nakreslí na papír ideálního vedoucího a okolo něj napíše vlastnosti a dovednosti, které by měl mít.

3. Slide: Poradíme si na radě? a. Každý ve skupince je zástupcem nějakého oddílu. Sehrají scénku, kdy jsou na

střediskové radě a každý z nich si chce půjčit střediskové tee-pee na svůj tábor, který je ve stejném termínu.

4. Slide: Je něco jinak? a. Každý se soukromně zamyslí a popřípadě i napíše, co by chtěl v budoucnu

změnit nebo o co by se chtěl pokusit, čeho by chtěl dosáhnout. 5. Slide: zpětná vazba

a. Každý vyplní dotazník zpětné vazby. 6. Slide: Děkuji za účast.

85

4.3.3 Evaluace projektu

Pro evaluaci celého projektu jsem zvolila dotazník (příloha č. 3). Během

programu jsem zvolila metodu pozorování – u každé přednášky mám stanovení kritérií

dosažení cíle respektive zpětné vazby (např.: spolupracuje ve skupině).

4.3.4 Reálný scénář

Během týdne před začátkem kurzu se mi omluvilo několik účastníků, že nemohou

přijet. Účastníků nakonec zůstalo šest, z toho mi jeden přislíbil funkci kuchaře. Servis

tým jsem nakonec nezískala. Problém vidím v nevhodně načasování a v tom, že tento

kurz se konal poprvé, a tak neměl žádné reference. Kvůli snížené účasti jsem zrušila

původní ubytování a přesunula kurz do prostoru klubovny 8. oddílu střediska JAVOR

v České Třebové. Tato klubovna patří oddílu, kterého jsem součástí, takže jsem mohla

snížit poplatek na 70 Kč (strava a materiál). Účastníci se mezi sebou znali a všichni

znali mě, takže vztah instruktor účastník byl posunut na jinou úroveň. Přesto se mi díky

pochopení účastníků podařilo udržet kurz v původním duchu. Kvůli těmto okolnostem

jsem spolu s účastníky upravila původní scénář. Kurz jsem zkrátila, trval tedy do

sobotního večera. Doplňující přednášku jsem nahradila závěrečnou přednáškou

a odpolední program I. jsem zrušila. Na konci byla zařazena nejprve evaluace a poté

deskohraní pro zájemce. Některé otázky v dotazníku nejsou proto zodpovězené. Úroveň

a obsah přednášek jsem ponechala.

4.3.5 Ideální scénář

Pro případ pořádání dalšího kurzu bych změnila termín konání kurzu nejlépe

v době, kdy začínají zimní semestry. Vedoucí skautských oddílů jsou často mladí lidé

navštěvující vysokou školu nebo již zaměstnaní lidé. Předpokládám (na základě zájmu

o tento kurz), že účastníci by byli spíše vysokostí studenti a začátek semestru není ještě

tolik hektický. Před začátkem a během letních prázdnin se zase každý stará o svůj oddíl,

připravuje a realizuje stanové tábory a také se může účastnit jiných vzdělávacích aktivit

pořádaných Junákem. Také bych začala s prezentací kurzu dříve před jeho začátkem

86

a vytvořila poutavější reklamu na webových stránkách. Program kurzu bych ponechala

a přidala více aktivit v průběhu přednášek. Doplňující přednášku bych změnila na

program na procvičování měkkých dovedností. V případě většího počtu účastníků

(ne více než 12 účastníků) bych zajistila odpovídající servis tým a zajistila bych

Středisko Zubr a Dikobraz v Lanškrouně (jeho prostředí je velice vhodné pro takovýto

druh kurzu). Samozřejmě bych si také prohloubila své znalosti, abych podala co nejlepší

výkon.

4.4 Aktivity mimo přednášky

Název hry: Kdo bych byl/byla? Cíl nebo též účel hry: rozvoj fantazie. Zamyšlení se nad vlastní osobností. Zařazení do kategorie: hry na rozvoj sebepojetí. Přibližná doba trvání hry: 10 min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený Počet vedoucích potřebných na hru: 1 Příprava hry: Vyložené pomůcky na stole. Pomůcky potřebné na hru: papír, tužka, izolepa, nůžky. Vhodné prostředí: místnost. Motivace ke hře: Jedná se o součást osobního listu, který bude vyvěšen v prostoru místnosti. Účastníci odhadují čí je který list. Vlastní popis hry: Účastníci obdrží zadání: Napište, čím byste byli v cirkuse. Účastníci dostanou čas na rozmyšlení. Neměli by vědět, co píšou ostatní. Případné variace hry: Nemusí se jednat o cirkus. Třeba v našem případě si mohou vybrat čím by byli ve Středozemi apod. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Účastníci vědí, že osobní list nebude podepsaný. Neměli by se bát vyjádřit své opravdové přání. Zdroj: KLEIN, Zamyat. 100 kreativních metod a her na semináře a workshopy. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, s. 30-32. ISBN 978-80-247-4023-2. Upraveno.

Název hry: Klíče. Cíl nebo též účel hry: Bližší seznámení se účastníků mezi sebou. Navázání kontaktu, hovoru. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: dle počtu hráčů, max. 30min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený, sudý. Počet vedoucích potřebných na hru: 1 Příprava hry: žádná. Pomůcky potřebné na hru: svazek klíčů (osobní každého účastníka). Vhodné prostředí: místnost.

87

Motivace ke hře: seznámení se. Vlastní popis hry: Každý účastník si vezme svazek svých klíčů. Vždy se sejde dvojice a navzájem si svoje svazky klíčů představí (od čeho je jaký klíč, proč tam mají i jiné věci apod.). Případné variace hry: Nemusí se jednat o svazek klíčů, ale třeba peněženku, kabelku, obsah kapes, co mívám na nočním stolku apod. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Necháme každého říct jen tolik, kolik sám chce. Regulujeme délku hovoru jednotlivých dvojic, pomáháme najít dvojice nové, tak, aby se prostřídali všichni a nikdo vždy jedno kolo nečekal. Zdroj: BEERMANN, Susanne a Monika SCHUBACH. Hry na semináře a workshopy: 66 kreativních her. První vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2009, s. 12. ISBN 978-80-247-2964-0.

Název hry: Výměna identity. Cíl nebo též účel hry: poznat ostatní účastníky, trénink krátkodobé paměti, pro zasmání. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: 10 – 15 min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený, sudý. Počet vedoucích potřebných na hru: 1. Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: žádné. Vhodné prostředí: místnost. Motivace ke hře: seznámení se. Vlastní popis hry: Každý z hráčů si promyslí svojí oblíbenou barvu a jídlo. Poté se vždy setkají dva hráči a navzájem se představí jménem, které používají během projektu, oblíbenou barvou a jídlem. Zapamatují si tyto tři položky toho druhého a při dalším představování se prezentují jeho profilem. Takto si hráči vyměňují identitu při každém setkání. Po ukončení hry se hráči sesednou do kroužku a postupně se každý představí poslední identitou, kterou získal. Ostatní hádají, komu patří a majitel potvrdí její správnost, případně ji opraví. Případné variace hry: Do profilu se mohu zvolit i jiné položky (oblíbené, neoblíbené, vlastnosti apod.). Čím jich je více, tím je hra těžší. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Pokud zvolíme hodně položek nebo hodně osobní položky hra ztratí lehkost a svižnost. Zdroj: Já jsem on ... In: Hranostaj.cz [online]. 28.4.2006 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.hranostaj.cz/hra13

Název hry: Portrét. Cíl nebo též účel hry: Poznání se navzájem, zamyšlení se nad sebou. Zařazení do kategorie: hry na rozvoj sebepojetí. Přibližná doba trvání hry: 15 min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1.

88

Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: papír, pastelky, tužky, izolepa, nůžky. Vhodné prostředí: místnost se stolem. Motivace ke hře: sebeprezentace. Vlastní popis hry: Každý nakreslí svůj portrét a k uším napíše, co rád poslouchá, k nosu co rád čichá/cítí, k puse co rád jí nebo říká a k o čím n a co se rád d ív á. Pap ír si nepodepisuje. Slouží jako osobní list. Hotový osobní list si vyvěsí někde v místnosti. Případné variace hry: Může se nechat kolovat podepsaný autoportrét a každý dopíše co si myslí, že ten druhý cítí, slyší, říká, kouká se. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Povzbuzujeme, aby se nikdo nebál tam napsat cokoliv i zdánlivě banální věci. Zdroj: Portrét. In: Hranostaj.cz [online]. 20.7.2010 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.hranostaj.cz/hra1248

Název hry: Co máme společného? Cíl nebo též účel hry: Poznání se navzájem, komunikace a práce ve skupině. Zařazení do kategorie: hry na rozvoj sociálních dovedností. Přibližná doba trvání hry: 10 min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1. Příprava hry: není nebo připravená předepsaná tabulka. Pomůcky potřebné na hru: papír, tužka. Vhodné prostředí: místnost. Motivace ke hře: výzva ke splnění úkolu. Vlastní popis hry: Hráči se rozdělí do skupin. Každá skupina má za úkol vyplnit tabulku. Vždy se vyplňují věci, které mají společné všichni hráči ve skupině (musí se shodnout). Vyplňuj se tyto kolonky: všichni mají rádi, všichni mají rádi a jeden nemá rád, všichni mají rádi a dva nemají (dle počtu hráčů ve skupině, všichni nemají rádi. Případné variace hry: Hru můžeme ztížit tím, že se vyplňuje do jedné kolonky víc věcí. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Vhodná je dopředu připravená tabulka. Zdroj: Co máme společného. In: Hranostaj.cz [online]. 17.10.2010 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.hranostaj.cz/hra1287 a upraveno podle hry hrané na kuru S tebou mě baví svět (10. 6. 2011 - 12. 6. 2011) Klíče pro život

Název hry: Jedna věta. Cíl nebo též účel hry: Spolupráce ve skupině, sebereflexe, trénink slovní zásoby a pohotovosti. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: do 10 min. Zařazení do programu projektu: pátek, večerní program II. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1.

89

Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: žádné. Vhodné prostředí: místnost. Motivace ke hře: Vyjádření očekávání. Vlastní popis hry: Skupina má za úkol sdělit jaké má očekávání od kurzu. Nesmí se dopředu domlouvat. Sesednou si do kruhu a postupně tvoří větu tím, že každý řekne pouze jedno slovo. Hráč po pravici naváže dalším slovem tak, aby sedělo do věty. Případné variace hry: Hráči se mohou domluvit na tom, kam bude věta směřovat. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Povzbuzování, nikdo nesmí dlouho otálet se slovem, jinak hra ztratí dynamiku. Mohou vznikat i nesmyslené věty (gramaticky, obsahově), pokud se hra opakuje, postupně se věty zlepší. Zdroj: inspirace jedné hry z televizního pořadu Whose Line Is It Anyway?

Název hry: Řetězová honěná Cíl nebo též účel hry: relaxace, zábava. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: do 10 min. Zařazení do programu projektu: sobota, 1. fitka. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený - 3. Počet vedoucích potřebných na hru: 1. Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: žádné. Vhodné prostředí: louka, zahrada, hřiště. Motivace ke hře: odreagování, protažení. Vlastní popis hry: Každý hráč si vybere jednoho jiného hráče, kterého bude honit. Na povel začíná klasická honěná jen každý je chytač i chytaný. Hraje se podle nálady hráčů nebo pokud jsou všichni pochytaní. Případné variace hry: Kdo koho chytá se losuje. Dopředu se napíše chytací kruh a vedoucí hry rozdá lístečky se jménem toho, koho má kdo chytit. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: předem si dohodneme pole, ve kterém se mohou hráči pohybovat. Upozorníme na nebezpečné nerovnosti nebo kameny. Domluvíme si signál pro ukončení hry (např.: hvizd na píšťalku). Zdroj: Cyklická honěná. In: Hranostaj.cz [online]. 4.7.2006 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.hranostaj.cz/hra220

Název hry: Obíhaná. Cíl nebo též účel hry: relaxace, zábava. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: do 10 min. Zařazení do programu projektu: sobota, 1. fitka. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1. Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: žádné. Vhodné prostředí: louka, zahrada, hřiště.

90

Motivace ke hře: odreagování, protažení. Vlastní popis hry: Každý hráč si v duchu vybere jednoho jiného hráče. Po odstartování hry má za úkol tohoto hráče 10x oběhnout. Kdo oběhne svého hráče jako první 10x vyhrává. Případné variace hry: Můžeme měnit počet nutných oběhnutí. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: máme domluvená signál pro vítěze a ukončení hry vedoucím. Upozorníme na případné srážky a požadujeme ohled na ostatní hráče. Zdroj: hráno na Univerzálním CVVZ 2008 Přerov. (www.cvvz.cz)

Název hry: Žabky. Cíl nebo též účel hry: relaxace, zábava. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: 10 min. Zařazení do programu projektu: sobota, 2. fitka. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1. Příprava hry: není. Pomůcky potřebné na hru: žádné. Vhodné prostředí: louka, zahrada, hřiště. Motivace ke hře: odreagování, protažení. Vlastní popis hry: Každý hraje za sebe. Cílem je zůstat jako poslední ve hře. Ostatní hráče ze hry odstraníme tím, že mu šlápneme na nohu. Nesmí se chodit nebo běhat, pouze se skáče, respektive vždy se vykoná pouze jeden pohyb. Začíná se v kruhu, každý hráč přiloží pravou nohu doprostřed kruhu. Na dohodnutý pokyn začátku hry od sebe všichni odskočí co nejdál. Pak se každý pokouší vyřadit ostatní ze hry a sám nebýt vyřazen (může útočit i odskakovat do bezpečí). Vyřazení hráči povzbuzují ostatní. Hraje se do posledního hráče nebo do časového limitu. Případné variace hry: nejsou. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: každý hráč musí mít uzavřenou pevnou obuv. Důraz se klade na ohleduplnost a fair play (platí i dotknutí se špičky boty, není třeba skočit na celé chodidlo). Máme s hráči domluvený signál po případné zranění. Pokud hra trvá dlouho a vyřazení hráči se nudí, mohou podniknout paralelní hru. Zdroj: tuto hru znám z doby, kdy jsem byla členkou družiny světlušek.

Název hry: Cesta životem. Cíl nebo též účel hry: relaxace, zábava. Zařazení do kategorie: speciální hry. Přibližná doba trvání hry: 10 min. Zařazení do programu projektu: neděle, 3. fitka. Maximální a minimální počet účastníků: neomezený. Počet vedoucích potřebných na hru: 1 až 2. Příprava hry: Rozvěsíme po místnosti, budově nebo okolí budovy hrací listy. Pomůcky potřebné na hru: hrací listy, izolepa, nůžky. Vhodné prostředí: místnost, budova, louka, zahrada, hřiště.

91

Motivace ke hře: odreagování. Vlastní popis hry: Hra je na motivy game book. Cílem je projít život od narození po smrt. Začíná se na prvním hracím listě (hráči k němu přistupují jednotlivě). Na každém hracím listě je udána situace a tři možnosti jak se můžeme zachovat. U každé možnosti je určen hrací list, ke kterému máme pokračovat. Hra je zpočátku hodně o náhodě, později si mohou hráči pamatovat, jaké možnosti volily a podle toho se zachovat. Text hracích listů naleznete na níže uvedených webových stránkách. Případné variace hry: Téma hry a text na hracích listech můžeme upravit podle potřeby nebo cíle, cílové skupiny. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: Zdůrazníme, že se nejedná o soutěž a je zde velký prvek náhody. Zdroj: Život. In: Hranostaj.cz [online]. 4.7.2006 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.hranostaj.cz/hra1486

Název hry: Puzzle. Cíl nebo též účel hry: týmová spolupráce, odpovědnost jednotlivce, odreagování.

Zařazení do kategorie: na rozvoj motoriky a pohybových dovedností a speciální. Přibližná doba trvání hry: 1,5 hod. Zařazení do programu projektu: sobota, odpolední II. Maximální a minimální počet účastníků: 12 a více. Počet vedoucích potřebných na hru: minimálně 2. Příprava hry: Na louce nebo hřišti připravíme „opičí dráhu“, která je opticky rozdělena na úseky. Úseky jsou: klikatě položené lano na zemi, lavice na přeskakování, vyznačené hřiště pro „slepou bábu“. Pomůcky potřebné na hru: lano, lavička nebo lavice, šátky, provázek a kolíky, 2x stejné malé puzzle, 2x tác, poklad (například čokoláda). Vhodné prostředí: louka, hřiště. Motivace ke hře: získání pokladu pomocí hesla. Vlastní popis hry: Účastníci se rozdělí na dvě družstva. Zvítězit může pouze to, které bude mít rychleji složené puzzle, na jehož zadní straně je napsáno heslo pro získání pokladu. Jednotlivé dílky puzzle získávají jednotlivci v družstvu tím, že projdou „opičí dráhou“ k vedoucímu, který je vydává. Každý musí projít po provaze, přeskákat lavičky a proběhnout kolem „slepé báby“, která má v každé ruce šátek a koho se dotkne tak ten se musí vrátit na začátek. Dílky puzzle se nosí do domečku na připravený tác, kde ho může tým postupně skládat. Získané heslo musí celý tým sborově přednést vedoucímu hry. Vítězný tým získá poklad. Případné variace hry: úkoly na „opičí dráze“ se dají měnit. Poznámky k bezpečnosti nebo průběhu hry: apelujeme na dobrou obuv a fair play. Upozorníme na nebezpečí smeknutí nohou a domluvíme si signál k ukončení hry pro případ zranění. Zdroj: podle hry z letního běhu vůdcovského lesního kurzu Ursus 2010.

92

4.5 Aktivity během přednášek

Během přednášek nejsou účastníci kurzu pouze pasivními posluchači. Mají

možnost diskutovat o tématu, které je zaujme, pokládat dotazy a vyplňovat si grafy

modelu chování a komunikačního modelu podle G. Peters-Kühlingera27

Účastníci se rozdělí na několik skupin a během časového limitu mají za úkol

napsat co nejvíce označení pro různé emoce. Poté je každá skupina přečte. Skupina

s nejvíce názvy vyhrává. Pokud je dostatek času, může se rozvést diskuze nad těmito

názvy (co pro koho znamenají, zda se dají seřadit podle intenzity významu, kdy se

můžeme tak cítit).

. Kromě toho je

do každé přednášky zařazena nějaká aktivita.

Popis aktivit:

Co říká řidič?

Tato aktivita je na procvičení komunikačního modelu F. Schulze von Thuna.

Účastníci mají za úkol dekódovat podle jednotlivých kategorií, co myslí spolujezdec

větou „Zpomal!“ a jaká by mohla být reakce řidiče. Účastníci se nejprve radí

ve skupinkách a pak s tím seznámí ostatní.

Test: jaká jsou moje oblíbená ústa a jaké uši?

Účastníci si vyplní test navržený G. Peters-Kühlingerem, který jsem upravila pro

potřeby kurzu (změnila jsem prostředí firmy za prostředí oddílu). Test si následně

vyhodnotí a zařadí se do přibližné kategorie komunikačního modelu (příloha č. 5).

Vysvětlivky: I - informace, věcný obsah, V – vztah, S – sebeprojev, A - výzva (apel).

Základní emoce

Účastníci mají za úkol určovat, jakou emoci cítí osoba na fotografii. Následně je

emoce odhalena a popsána (jak se mění mimika). Cílem je dokázat, že základní emoce

rozpozná každý, aniž by je musel speciálně studovat.

Jména pro emoce


rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 105 s. ISBN 978-80-247-2145-3.

93

Význam slova (denotativní x konotativní)

Účastníci se rozdělí na skupiny a společně vytvoří definici slova „matka“ a to ve

významu konotativním i denotativním. S definicemi seznámí ostatní skupiny.

Přímá a jasná komunikace

Účastníci se rozdělí na skupiny a snaží se zformovat čtyři věty (jasná a přímá,

nejasná a přímá, jasná a nepřímá, nejasná a nepřímá). Věty reagují na situaci, kdy skaut

Hobit, který se podílí na vedení družiny, opět přišel na schůzku pozdě a neomluvil se

dopředu. Věty se pak čtou ostatním, porovnávají se a případně opravují.

Aktivní naslouchání

Účastníci se rozdělí do dvojic (případně jedné trojice). Jeden z dvojice vždy

vypráví, co dělal předešlý den a druhý má za úkol mu aktivně naslouchat. Po několika

minutách je vyprávění zastaveno a ten kdo poslouchal, převypráví tomu druhému jeho

příběh (snaží se vyjádřit všechno, co z vyprávění pochopil, emoce, motivaci apod.).

Vyprávějící poskytne zpětnou vazbu k přesnosti převyprávění. Poté si vymění role.

Na konci může každý říct, jak se cítil, co mu dělalo potíže atd.

Test empatie

Účastníci si zkusí orientačně vyplnit test (do jaké míry jsou empatičtí). Test je

podle G. Peters-Kühlingera. Test je pouze orientační a je vhodné si ho nechat vyplnit

i od přátel a příbuzných pro větší objektivizaci (příloha č. 6).

Komiks28

Každý účastník dostane pracovní list s předkresleným začátkem komiksu

(příloha č. 7). Jejich úkolem je ho dokreslit tak, aby situace byla vyřešena podle zásad

řešení konfliktu. V komiksu se dva chlapci přetahují o míč. Komiksy se pak vyvěsí

v místnosti a každý si je může přečíst.

28 Learning Peaceful Conflict Resolution. In: HREA: The Electronic Resource Centre for Human Rights

Education [online]. 1997-2007 © HREA [cit. 2012-06-18]. Dostupné z: http://www.hrea.org/erc/Library/primary/Opening_the_Door/workshop16.html (Přeloženo a upraveno pro potřeby kurzu Roklinka.)

94

Pomeranč29

• Jaký byl požadavek první světlušky a jaký druhé?

Účastníci ve skupinách řeší úkoly k následujícímu textu: Dvě malé světlušky se

hádají o pomeranč. „Dej mi ten pomeranč, já ho chci, je můj“ křičí první. „Ale já ten

pomeranč taky chci a to hned“ křičí druhá. Vedoucí slyšela, jak se hádají a šla za

nimi. Obě chtěli totéž. Tak vedoucí vzala nůž, pomeranč rozpůlila a dala každé

světlušce půlku. První světluška pomeranč oloupe, zahodí slupku a sní dužinu. Druhá

světluška také pomeranč oloupe, ale zahodí dužinu. Slupku dá na topení, chce si totiž

vytvořit pomerančové sušenky.

Skupina odpovídá na otázky:

• Jaký byl zájem první světlušky a jaký druhé?

• Pokud by si vedoucí vyslechl i zájem obou světlušek jaké by mohlo být řešení?

S odpověďmi se seznámí skupiny navzájem. Může se rozvinout diskuze.

Kritika

Účastníci se rozdělí do dvojic a zkoušejí se navzájem kritizovat pomocí pravidel

účinné kritiky. Poté každý sdělí své dojmy.

Ideální vedoucí

Účastníci se rozdělí na dvě skupiny a každá sepíše co nejvíce vlastností

a dovedností, které by měl mít a ovládat ideální skautský vedoucí. Skupiny se poté spojí

a vyberou z obou seznamů to, co považují za nejdůležitější. Závěr přepíší na velký papír

a vyvěsí v místnosti.

Středisková rada

Účastníci simulují účast na střediskové radě. Každý účastník je oddílový vedoucí

zastupující svůj oddíl. Úkolem je získat na tábor tee-pee, které vlastní středisko, je

pouze jedno a všechny oddíly mají tábor ve stejném termínu. Cílem je za použití

29 Learning Peaceful Conflict Resolution. In: HREA: The Electronic Resource Centre for Human Rights

Education [online]. 1997-2007 © HREA [cit. 2012-06-18]. Dostupné z: http://www.hrea.org/erc/Library/primary/Opening_the_Door/workshop16.html (Přeloženo a upraveno pro potřeby kurzu Roklinka.)

95

měkkých dovedností dojít ke vzájemné shodě. Ve zpětné vazbě může každý říct, jak se

cítil.

4.6 Evaluace kurzu

Na konci kurzu vyplnil každý účastník dotazník. U většiny otázek byl prostor na

volnou odpověď. Na otázky týkající se jednotlivých přednášek byla použita metoda

škálování. Odpovědělo šest účastníků (2 muži, 4 ženy).

Zde jsou jednotlivé odpovědi:

Jak se vám líbilo prostředí klubovny?

1. Krása, ano.

2. Super, klubovna by mohla být větší, ale pro kurz stačila.

3. Hezké, docela malá.

4. Naše klubovna je super.

5. Moc. Velmi příjemné.

6. Člověk se tu cítí velmi pohodlně.

Jak se vám líbilo okolí klubovny?

1. Nejlepší.

2. Ano.

3. Ano a super počasí.

4. Hezké hřiště.

5. Taky fajn.

6. Kurz byl natolik nabitý, že jsem neměla dostatek času prozkoumat okolí.

Ale hřiště u klubovny je hezké.

Chutnalo vám jídlo? Jaké nejvíce? Chcete něco vzkázat kuchaři?

1. Palečku, jsi borec.

2. Nudle byly věru bombastické.

96

3. Jo, všechno.

4. Maso bylo super.

5. Palečku jsi borec (doufám, že budeš vařit i na táboře). Chutnali mi nudle

s masem. Ale snídaně byla taky dobrá.

6. Kuchaři jsi úžasný.

Vyhovoval vám harmonogram.

1. Ano. Jako obvykle byl hezký budíček.

2. Ano, jen večeře mohla být dříve.

3. Ano.

4. Ano.

5. Ano.

6. Ano.

Myslíte si, že byl harmonogram dodržován? Udělali byste nějaké změny

v harmonogramu? Jaké?

1. Obrázek usmívajícího se obličeje.

2. Bez odpovědi.

3. Vyhovující střídání přednášek a pohybových aktivit.

4. Ani ne, harmonogram mi vyhovoval i jeho dodržování.

5. V rámci možností. Změny ne.

6. Možná byl maličko posunut, kvůli neochotě účastníků vstávat, ale ničemu

to neuškodilo.

Škálování (12345, 1 = nejhorší, 2 = horší, 3 = průměrné, 4 = lepší, 5 =

nejlepší) + poznámky.

Úvodní setkání. Prezentace na úvod kurzu.

• 4, 4, 4, 3, 5, 4

97

• Průměrné hodnocení je tedy 4 (lepší).

První přednáška. Úvod do soft skills a emoce.

• 4, 5, 5, 4, 5, 5

• Průměrné hodnocení je tedy 4,6 (lepší až nejlepší).

Druhá přednáška. Komunikace, empatie a aktivní naslouchání.

• 5, 5, 4, 4, 4, 5


Třetí přednáška. Konflikt, kritika a zdravé sebevědomí.

• 5, 5, 5, 3, 4, 5


Doplňující přednáška.

• Bez odpovědi.

Odpolední hry.

• Bez odpovědi.

Fitka.

• 5, 4, 3, 4, 4, 4

• Průměrné hodnocení je tedy 4 (lepší).

Deskohraní.

• Bez odpovědi.

Doplňující poznámky.

1. Přednášky všechny byly velice precizně připravené, vyvážené a odborné.

2. (sekce A) Dozvěděla jsem se všechny potřebné informace.

3. (sekce G) Byla jsem ráda, že jsem mohla být na čerstvém vzduchu a hýbat

se.

98

Lektor. Projev, vystupování, vysvětlování…

1. Super.

2. Dobrý, hlavně vysvětlování pojmů i situací na konkrétních případech. Jo,

v obraze.

3. Příjemné vystupování, je slyšet, reaguje na dotazy.

4. Moc fajn. Všechno pochopitelné, srozumitelné, bezva prezentace, super

aktivity během přednášky.

5. Velmi vzdělaný v této tématice.

6. K pořádání kurzu kompetentní.

Byl pro mě kurz přínosný? V čem (ano i ne)?

1. Tak přínosný byl v tom, že je fajn si probrat metody konstruktivní kritiky,

když je přítomná půlka oddílové rady. Některé věci jsou třeba jasné, ale

alespoň si na ně někdy vzpomenu na radě a začnu je víc používat.

2. Sblížení účastníků, zjištění zásad kritiky.

3. No, taky jo. Nejvíce v poznání sama sebe.

4. Ano, udělal mi osvícený vstup do této problematiky ve světle odborných

poznatků.

5. Ano. Základní povědomí, podněty z přemýšlení. Škoda, že jsme se

nemohli věnovat jednomu tématu více do hloubky. Dobře připravené

materiály.

6. Myslím, že ano. Bude to, ale chtít hodně osobní iniciativy, aby došlo k tzv.

využití nabytých znalostí.

Co na kurzu chybělo?

1. Hejka, Verča, Ája (přátelé z oddílu).

2. Neoddíloví účastníci.

99

3. Víc lidí.

4. Židle.

5. Hlubší zaměření na nějaké téma, větší zapojení účastníků, „ověření“ toho

co jsme se dozvěděli.

6. Nic zásadního mě nenapadá.

Co bych se chtěl/a dozvědět na dalším kurzu? (čistě teoreticky)

1. Cokoliv vybereš zajímavého z okruhu psychologie.

2. Něco víc o povahových rysech + pohled ostatních.

3. Třeba ještě něco o empatii – simulace, konkrétní příklady.

4. Probrání situací z oddílů.

5. konfliktu, hlubším sebepoznání, o komunikaci.

6. Víc praktických cvičení.

Zde můžete napsat cokoliv dalšího k Roklince.

1. Pustila jsi nám včera moc hezký film.

2. Bylo to super.

3. Proč se to jmenuje Roklinka?

4. Jsem ráda, že jsem přišla. Děkuji.

5. Líbil se mi večerní film. Poučný, ale velmi vtipný.

6. Jsem ráda, že jsem mohla strávit čas s příjemnými lidmi.

Účastníků se místo konání tedy klubovna i její okolí líbilo a vyhovovalo. Pro

konání kurzu bylo dostačující. Jídlo bylo v pořádku a kuchař pochválen. Harmonogram

nikomu nevadil ani vzhledem k jeho nutným změnám. Přednášky a aktivity byly

hodnoceny pomocí metody škálování v pěti stupních a to tak, že číslo jedna značilo

nejhorší hodnocení a číslo pět nejlepší. Doplňují přednáška, odpolední hry a deskohraní

bylo zrušeno, takže není hodnoceno. Přednášky a fitka hodnoceny jsou. Průměrné

hodnocení se pohybuje od 4 do 4,6. Lektor je hodnocen dobře (rozumí přednášené

100

problematice, dokáže reagovat na dotazy). Kurz byl z pohledu účastníků přínosný. Na

kurzu většině chybělo více účastníků.

4.7 Poznámky

V prezentacích jsou použity obrázky volně dostupné a nalezené pomocí

webového prohlížeče Google Chrome (obrázky). V některých částech se mohou

objevovat volně upravené a přepsané (tabulky, grafy, obrázky) části z knihy G. Peters-

Kühlingera30

. Kurz nebyl a není určen pro komerční účely, účastnický poplatek pokrývá

náklady, členové servis týmu a lektor se účastní kurzu bez nároku na odměnu.

Prezentace z přednášek jsou k nahlédnutí na přiloženém CD. Ráda bych požádala

každého, kdo by chtěl tyto prezentace použít nebo realizovat kurz Roklinka nebo

některé jeho přednášky, aby mě nejprve kontaktoval na emailové adrese

[email protected]. Předem děkuji.

30 PETERS-KÜHLINGER, Gabriele. Komunikační a jiné "měkké" dovednosti: využijte svůj potenciál, rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 105 s. ISBN 978-80-247-2145-3.

101

ZÁVĚR Teoretická část obsahuje tři nosná témata a to téma emoční inteligence, skautingu

a přípravy projektu. Tyto témata jsou propojena v jedno v praktické části skrze

plánování a realizaci kurzu emoční inteligence pro skautské vedoucí – Roklinku.

Myšlenka realizace kurzu pro mě byla hnacím motorem – motivací a výzvou. Po

celou dobu jeho přípravy mě kontrolovali imaginární účastníci kurzu, nechtěla jsem

zklamat je a vlastně ani sebe. Týden před začátkem kurzu mě děsili některé představy,

dokonce i ve snech (například to, že na kurz nakonec nikdo nepřijede, že zapomenu

něco důležitého nebo, že budu nedostatečně připravená). Kurz samozřejmě nevyšel

přesně podle plánů, ale byl zrealizován a ohlasy účastníků byli kladné. Po zakončení

kurzu jsme se nemohla vyhnout sebereflexi. Před samotným začátkem a během kurzu

došlo k mnohým změnám, na které bylo třeba reagovat flexibilně a dokázat se adaptovat

na nově vzniklé podmínky. V tomto mi hodně pomohli účastníci, kteří mě přátelsky

podpořili. Změny byli především organizační. Nejdůležitější části, přednášky, proběhli

bez problémů. Některé výkony nebyli nejlepší, ale byl to můj první samostatně

pořádaný a vedený kurz. Takže s výsledkem jsem nakonec spokojená.

Času, který jsme věnovala této práci, nelituji. Naopak mě práce bavila

a v mnohém inspirovala. Ráda bych v budoucnu uspořádala další kurz (Roklinka 2), aby

mé zkušenosti a znalosti nezůstaly nevyužity.

102

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

• ARRIVÉ, Jean-Yves. Umění prožívat emoce

•

. Překlad Kateřina Bodnárová. Praha: Portál, 2004, 196 s. ISBN 80-717-8828-7. BŘICHÁČEK, Václav. Skautskou stezkou

• CAILLOIS, Roger. Hry a lidé: maska a závrať. Vyd. 1. Překlad Nina Vangeli. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998, 215 s. ISBN 80-902-4822-5.

. 2. vyd. Editor Markéta Havlová. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001, 405 s. ISBN 80-861-0960-7.

• CAPPONI, Věra. Sám sobě psychologem

• Co je projekt a jaké má vlastnosti. In: Project Management - Řízení projektu [online]. 12. 09. 2005 [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://rizeni-projektu.cz/view.php?cisloclanku=2005091201

. Praha: Grada, 1992, 214 s. ISBN 80-854-2488-6.

• ČÁKA, Jan. Junácká symbolika• Čolek a Žabka ve Středozemním moři

. Praha: Merkur, 1990. ISBN 80-703-2876-2. : 1. stupeň plavby vodních vlčat, světlušek

a žabiček

•

. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2011, 67 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-86825-63-2. DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání

• DOLEŽAL, Jan, Pavel MÁCHAL a Branislav LACKO. Projektový management podle IPMA. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 507 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2848-3.

. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0.

• GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Praha : Columbus, 1997. 348 s. ISBN 80-7249-017-6.

• HANZÍK, Vratislav. Průvodce dějinami skautingu: Text pro lesní školy a přípravu skautských vůdců. Hradec Králové: Okresní rada Junáka, 1990.

• HRKAL, Jan a Radek HANUŠ. Zlatý fond her II: výběr her a programů připravených pro kursy Prázdninové školy Lipnice. Vyd. 1. Editor Jan Hrkal, Radek Hanuš. Praha: Portál, 1998, 165 s. ISBN 80-717-8153-3.

• KAŇÁKOVÁ, Eva. Jak efektivně vést porady

• KERZNER, Harold. Project management: a systems approach to planning, scheduling, and controlling. 10th ed. Hoboken, N.J.: John Wiley, c2009, s. 715-716. ISBN 0470278706.

. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 169 s. ISBN 978-80-247-1625-1.

• KUPKA, Ondřej. Hvězdná lucerna: 1. stupeň cestičky světlušek

•

. 1. vyd. Ilustrace Josef Pospíchal. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2010, 63 s. ISBN 978-80-86825-52-6. KUPKA, Ondřej. Mauglí mezi vlky: 1. stupeň stezky vlčat

•

. 1. vyd. Ilustrace Josef Pospíchal. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2010, 63 s. ISBN 978-80-86825-48-9. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi

•

. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 325 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2339-6. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.

103

• NAVARRO, Joe a Marvin KARLINS. Jak prokouknout druhé lidi: příručka bývalého experta FBI

•

. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 215 s. ISBN 978-80-247-3350-0. NOSEK-WINDY, Václav. Skautská symbolika

•

. Vyd. 1. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001, 17 s. ISBN 80-861-0975-5. NOVÁK, Tomáš a Blanka DVOŘÁČKOVÁ. Věřte sami sobě!

•

. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 150 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-2922-0. OREL, Miroslav a Věra FACOVÁ. Člověk, jeho mozek a svět

• PETERS-KÜHLINGER, Gabriele. Komunikační a jiné "měkké" dovednosti: využijte svůj potenciál, rozviňte své soft skills a staňte se úspěšnějšími. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 105 s. ISBN 978-80-247-2145-3.

. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 256 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4726-175.

• PLAMÍNEK, Jiří. Řešení konfliktů a umění rozhodovat

• Projektový cyklus. In: Národní ústav odborného vzdělávání [online]. © 2008 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.nuov.cz/projektovy-cyklus

. Vyd. 1. Praha: Argo, 1994, 198 s. ISBN 80-857-9414-4.

• projektu Nový program. Skautská křižovatka [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/novy-skautsky-program-3/o-projektu-novy-program/

• RYCHTAŘÍKOVÁ, Yveta. Kritikou a pochvalou k vyšší motivaci zaměstnanců

• Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka

. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 135 s. Vedení lidí v praxi. ISBN 978-80-247-2100-2.

• SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování

• Skauting: Najít kamarády - zažít dobrodružství [online]. © 2011 [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://verejnost.skaut.cz/

. 2., rozš. a aktualiz. vyd., [V nakl. Grada] vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7.

• Stanovy Junáka • ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Vyd. 2. Praha:

Portál, 2008, 175 s. ISBN 978-80-7367-426-7. • VECHETA, Vladimír. Indoor aktivity: 50 her a aktivit pro trénink, školení i

zábavu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2009, 191 s. Edice aktivit a her. ISBN 978-802-5125-618.

• VOŇAVKOVÁ, Věra. Tichou poštou: (několik dopisů o smyslu skautingu)

•

. 1. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2005, 28 s. ISBN 80-868-2599-X. WILDING, Christine. Emoční inteligence: vliv emoci na osobní a profesní úspěch

•

. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2010, 238 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-802-4727-547. ZORMANOVÁ, Lucie. Výukové metody v pedagogice

. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 155 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4741-000.

104

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: pozvánka na kurz Roklinka.

Příloha č. 2: mapa místa konání kurzu.

Příloha č. 3: dotazník.

Příloha č. 4: harmonogram.

Příloha č. 5: test – komunikační model.

Příloha č. 6: test úrovně empatie a výsledky.

Příloha č. 7: komiks.

Příloha č. 8: CD obsahující bakalářskou práci v textovém souboru, prezentace použité

na kurzu Roklinka a fotografie z kurzu31

.

31 Kurz byl časově značně vytížený a tak nikdo neměl čas fotografovat. Fotografií je opravdu málo.

I

Příloha č. 1: pozvánka na kurz Roklinka.

II

Příloha č. 2: mapa místa konání kurzu.

III

Příloha č. 3: dotazník.

ROKLINKA ZPĚTNÁ VAZBA

n 1. Jak se vám líbilo prostředí klubovny?

2. Jak se vám líbilo okolí klubovny? 3. Chutnalo vám jídlo? Jaké nejvíce? Chcete něco vzkázat kuchaři?

4. Vyhovoval vám harmonogram?

5. Myslíte si, že byl harmonogram dodržován? Udělali byste nějaké změny v harmonogramu? Jaké?

6. Zakroužkujte, jedna = nejhorší, pět = nejlepší. A. Úvodní setkání. Prezentace na úvod kurzu. 1 2 3 4 5 B. První přednáška. Úvod do soft skills a emoce. 1 2 3 4 5 C. Druhá přednáška. Komunikace, empatie a aktivní

naslouchání. 1 2 3 4 5

D. Třetí přednáška. Konflikt, kritika a zdravé sebevědomí. 1 2 3 4 5 E. Doplňující přednáška. 1 2 3 4 5 F. Odpolední hry. 1 2 3 4 5 G. Fitka. 1 2 3 4 5 H. Deskohraní. 1 2 3 4 5 Zde můžete hodnocení doplnit:

IV

A. B. C. D. E. F. G. H. 7. Lektor. Projev, vystupování, vysvětlování,…

8. Byl pro mě kurz přínosný? V čem (ano i ne)?

9. Co na kurzu chybělo?

10. Co bych se chtěl/a dozvědět na dalším kurzu? (čistě teoreticky)

11. Zde můžete napsat cokoliv dalšího k Roklince.

V

Příloha č. 4: harmonogram.

HARMONOGRAM

• 8:00 BUDÍČEK • 8:30 – 9:00 SNÍDANĚ • 9:00 – 10:30 PŘEDNÁŠKA • 10:30 – 10:45 SVAČINA, FITKA • 10:45 – 12:15 PŘEDNÁŠKA • 12:15 – 12:30 ZPĚTNÁ VAZBA • 12:30 – 13:00 OBĚD • 13:00 – 14:15 OSOBNÍ VOLNO • 14:15 – 15:45 HRY VENKU • 15:45 – 16:00 SVAČINA, FITKA • 16:00 – 17:30 PŘEDNÁŠKA • 17:30 – 17:45 ZPĚTNÁ VAZBA • 17:45 – 18:30 OSOBNÍ VOLNO • 18:30 – 19:00 VEČEŘE • 19:10 – 21:00 DOPLŇUJÍCÍ PŘEDNÁŠKA • 21:00 – 22:00 DESKOHRANÍ,HRY • 22:00 – 22:30 HYGIENA • 22:30 VEČERKA

NEDĚLE

• 8:00 BUDÍČEK • 8:30 – 9:00 SNÍDANĚ • 9:00 – 12:30 ZÁVĚR

– SHRNUTÍ – ZPĚTNÁ VAZBA – ZABALENÍ

VI

Příloha č. 5: test – komunikační model.

Rover říká svému vedoucímu: „Ta práce se mi nelíbí“ Ta práce mě nebaví. I Protože mě nemáš rád, musím dělat tuto práci. V Chtěl bych mít větší vliv na svou práci, takto se necítím dobře. S Dej mi jinou práci. A

Reakce vedoucího. Copak se ti nelíbí? I Já si také nemůžu pokaždé svou práci vybírat. V Proč jste tak nespokojený? Necítíš se už u nás dobře? S Nestavěj se k tomu takto. Jinou práci pro tebe nemám. A

Vedoucí říká během rozhovoru s vedoucími schůzek: „Spolehlivost má pro mě zásadní význam.“

Spolehlivost je velmi důležitá. I Jistě chápete mé zásady. V Zlobí mě nespolehlivost druhých, neboť já jsme velmi spolehlivý. S Pokud nejste spolehlivý, nemáte zde vůbec šanci. A

Reakce vedoucího schůzky. Co rozumíš spolehlivostí? I Pak tě zlobí každá ledabylá práce, že? V Pro mě je spolehlivost taky velmi důležitá. S Můžeš počítat s tím, že jsme velmi spolehlivý. A

Vedoucí říká rádci:“Zdá se, že tvoje výpočty nejsou v pořádku.“ Výpočty jsou chybné. I Spletl jsi se. V Nesouhlasím s výpočty. To by se mě stát nemohlo. S Ještě jednou výpočty překontroluj. A

Reakce rádce. Copak je na nich chybně? I Proto jsi taky vedoucí. V Ale já jsme přece všechno kontroloval. Jak se mi to mohlo stát! S Okamžitě všechno překontroluju. A

Rover říká vedoucímu o jednom rádci: „Hobit přišel už zase pozdě.“ Hobit přišel pozdě. I Nedáváš si pozor, jinak byste si toho musel všimnout. Hobitovi necháte něco takového projít.

V

Já chodím přesně. S Řekni mu k tomu něco. Takhle to nejde. A

Reakce vedoucího.

VII

To už vím. I Ty jsi tedy dobrý, takhle pomlouvat kamarády! V Ty jsi nikdy pozdě nepřišel? S Řešení této věci nech na mně. A

Vedoucí se ptá rádce: „Kde jsou podklady ke schůzce?“ Řekni mi, kde ty podklady jsou. I Určitě víš, kde jsou. V tom se na tebe můžu spolehnout. V Nevím, kde jsou. S Najdi mi ty podklady. A

Reakce rádce. Podklady najdeš ve složce ve skříni na druhé polici. I Sám jsi je dal stranou. Už si na to nepamatuješ? V Proč se ptáš mě, já se o tyto věci nestarám. S Příště buď pořádnější. A

Rádce říká svému vedoucímu na žádost, aby výpravu naplánoval určitým způsobem: „Takhle jsme to ještě nikdy nedělali.“

Takhle se u nás nepracuje. I Tvoje návrhy jsou zvláštní. V S tímto návrhem nesouhlasím. S Nemůžeš to nechat tak, jak to bylo? A

Reakce vedoucího. Proč jsi to takhle ještě nikdy nedělal? I Ty vždycky odmítáš všechny návrhy. V Dobře jsem si to promyslel a vím, co dělám. S Postupuj prosím tak, jak jsem to navrhl. A

Rádce reaguje na výklad svého kamaráda: „Co znamená ekonomická relevance?“ Co znamená ekonomická relevance? I Používáš často cizí slova. To na tobě není právě sympatické. V Tomu nerozumím. S Prosím tě, vysvětli mi tento pojem. A

VIII

Příloha č. 6: test úrovně empatie a výsledky.

++ + 0 - -- Umíte dobře naslouchat; nepřerušujete ostatní vůbec nebo je přerušujete jen zřídka? Uvědomíte si rychle změnu atmosféry? Reagujete na návrhy druhých? Jste trpělivý a věnujete druhým pozornost? Jste schopni vžít se do situace druhých a jejich pohledu na věc? Porozumíte jednání druhých, i když je považujete na chybné? Jste vnímavý k potřebám druhých? Projevujete v týmu cit pro potenciální konflikty a pobízíte k jejich vysvětlení? Jste k partnerům během rozhovoru pozorní a projevujete o ně opravdový zájem? Soucítíte s lidmi, s nimiž se nejedná fér? Dokážete ostatním vysvětlit chování někoho třetího?

IX

Příloha č. 7: komiks.

Documents

ThesesDěkuji především paní PaedDr. Aleně Jůvové, Ph.D. za to, že souhlasila s tím, že se stane vedoucí mé práce, za její ochotu, trpělivost, rady a podporu. Další