Základní struktura stoické metafyziky

e E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY

ISSN 1211-0442 18/2012

Zkladn struktura stoick

metafyziky

Miroslav Vacura

University of Economics

Prague

M. Vacura Zkladn struktura stoick metafyziky

2

Abstract Intention to examine metaphysics of stoic philosophical schools faces number of

obstacles. Metaphysics was attractive to the most ancient of stoics, i.e. Zenon,

Chrysippus and Cleanthes whose philosophical works were lost and none of them

survived until now. Their philosophical teaching is available to us only via

secondary sources whose authors are usually very hostile to stoic philosophy.

Teachings of these authors also differentiated in some aspects and philosophy of

stoic school itself underwent some development and changes that are difficult to

interpret on basis of secondary sources only. Being aware of these difficulties we try

to provide overview of the fundamental structure of stoic metaphysics developed in

the most ancient stage of stoic thought while paying attention to the most

problematic questions. We start our analysis with concept of body and reconstruction

of three-level stoic metaphysics and the most universal stoic category something.

Then we proceed with active and passive principles of body and relevant parts of

stoic metaphysic system.

Keywords: stoic philosophy, metaphysics, ontology, categories.

Abstrakt Zmr zkoumat metafyziku stoick filosofick koly nar na adu problm.

Pedn se metafyzikou zabvali zejmna nejstar stoit filosofov, pedevm

Znn, Chrsippos a Kleanths, ovem bohuel prv od nich se pln nedochoval

dn spis a tak o jejich filosofickch postojch zskvme informace z druhotnch

zdroj, jejich autoi mli asto ke stoick filosofii odmtav postoj. Zrove se

nzory tchto myslitel v uritch bodech rozchzely a stoick filosofie sama

prochzela vvojem a promnami, kter zprostedkovny jen druhotnmi zdroji

psob znan interpretan pote. Pes tyto obte se v tomto textu pokoume

podat pehled zkladn struktury stoick metafyziky, tak jak se v tomto nejstarm

obdob zformovala, piem poukazujeme na nkter problmov i sporn otzky.

Vchodiskem je pro nai analzu pojem tlesa, od nho dochzme k rekonstrukci

tstupov stoick metafyziky a nejuniverzlnj kategorie nco. Nsledn se

vnujeme innmu a trpnmu principu tlesnosti a od nich se odvjejcho

metafyzickho systmu.

Klov slova: stoick filosofie, metafyzika, ontologie, kategorie.


Djiny stoicismu se tradin dl na ti obdob: ran (Znn, Chrsippos aAntipatros), stedn (Panaitios a Poseidnios) a pozdn (Seneca, Epikttus, Mar-cus Aurelius a dal). Bohuel v ppad ranho a stednho stoicismu, kter nsvzhledem ke zkoumanmu tmatu nejvce zajm, pedstavuj dochovan zdrojepedevm citty a shrnut v dlech pozdjch autor, dn dlo tchto autor senedochovalo v plnosti. V dlech pozdnch filosof, jako jsou Marcus nebo Epikt-tos, pak nalezneme pedevm etick tmata, ovem jen minimum ohledn fyziky,logiky, teorie poznn, i metafyziky.1

Doklady, z nich zskvme informace o postojch filosof ranho a stednhoobdob, tak spadaj do ty skupin: a) papyry z Herculanea zlomky z Chrsippaa Hierokla; b) citty v dlech Pltarcha, Galna, Cicera, Diogna Laertia, Iannaze Stoboi, Alexandra z Afrodisiady a dalch; c) nepm zprvy Sextos Empe-irikos, Klmns Alexandrijsk, Simplikios a dal; d) rzn jin zprvy u nich seusuzuje, e vypovdaj o stoickm uen nap. u Pltna nebo Filna.2 Pehlednuspodn tchto zlomk najdeme v klasickm Arminov dle.3

Specifickm problmem tak je, e ada autor, z jejich dl sv poznatky oautorech ranho a stednho stoicismu erpme, jsou pznivci jinch filosofickchsmr i kesant kritici stoickch nzor, jejich clem nen podat pravdiv apln popis stoick nauky, ale tuto nauku vyvrtit. Napklad vznamnm zdrojempoznatk o ranm stoicismu jsou dla Pltarchova, ovem ten sm byl platonikema pes svou otevenost filosofii peripatetick byl stoicismus pedmtem jeho z-sadn kritiky.4 Armstrong pro tento pstup nazv Plutarcha velmi neptelskmsvdkem (a very hostile witness),5 piem i dal autoi s nm v tomto hodnocensouhlas.6 Dal z vznamnch informtor o ranm stoicismu Eusebios pakbyl biskupem v Kaisareii a explicitnm clem jeho nejvznamnjho dla, z nhoerpme informace o stoicismu Praeparatio evangelica, bylo prokzat pevahukesanstv nad vemi ostatnmi nboenstvmi a filosofickmi systmy.7

Dalm souvisejcm problmem je, e ada z pozdnch autor, od nich erpmenae informace o ran stoick filosofii, nerozliuje mezi jednotlivmi filosofy, o nichpodv zprvu, ale referuje k jejich uen paualizujcm stoikov tvrd . Pesto, ese v prbhu doby nepochybn konstituovalo jaksi jdro stoick filosofie a nkte

1Anthony A. Long. Hellnistick filosofie. Stoikov, epikurejci, skeptikov. Praha: OIKOY-MENH, 2003, s. 149.

2Ibid., s. 150.3J. von Arnim. Stoicorum veterum fragmenta. Sv. I-IV. Lipsiae, 1921-1924 (dle citovno jako

SVF).4Plutarch. De Stoicorum repugnantiis. In: Moralia. Ed. Gregorius N. Bernardakis. Leipzig:

Teubner, 1895 (dle citovno jako Pltarchos. De Stoic. repugn.); Plutarch. De communibusnotitiis. In: Moralia. Ed. Gregorius N. Bernardakis. Leipzig: Teubner, 1895 (dle citovno jakoPltarchos. De commun. not.).

5Arthur Hilary Armstrong. An Introduction to Ancient Philosophy. Taylor & Francis, 1957,s. 120.

6Panayiotis Tzamalikos. Origen and the Stoic View of Time. In: Journal of the History ofIdeas 52.4 (1991), s. 539.

7Eusebios. Praeparatio evangelica. M.G. Weidmanni, 1688 (dle citovno jako Eusebios. Praep.evan.).

3


pozdn stoici, jako kupkladu Cicero, na toto sdlen uen odkazuj slovy jakonae kola rozdluje. . . 1 apod., pak pedevm v ranch dobch existovaly mezikoncepcemi jednotlivch stoickch filosof nezanedbateln rozdly, kter pak mohlybt zanedbvny, nebo dokonce sluovny v nekonzistentn celek a vyuvny kekritice.

Tleso

Standardn vklad stoick metafyziky obvykle zan tvrzenm, e stoikov pisu-zuj plnohodnotnou existenci pouze tlesm ().2 Jako doklad se uvd obvykleodkaz na nsledujcch nkolik citt; nejprve uvedeme text z Pltarchova protis-toickho spisu: 3

Pedn, je zcela absurdn a protismysln kat, e jest, o tom, co nen,a e nen, o tom co jest. A pedevm je absurdn to, co tvrd [stoici]o kosmu. Nebo kladouce kolem okraje kosmu przdnotu, kaj, ekosmos nen ani tlesn ani netlesn. Z toho pak plyne, e kosmos nenjsouc, nebo podle nich jen tlesa jsou jsoucmi. Nebo tedy jsoucnome init nebo trpt a kosmos nen jsoucnem, pak kosmos neme aniinit ani trpt.

Krom tvrzen, e jen tlesa jsou jsoucmi , zde nalezme dleitou formulaci,kter ztotouje pojem tlesa s tm, co me init () i trpt ().Jak uvidme, prv toto je pro stoiky definitorickm kriteriem toho, co memepovaovat za tlesa.

Dalm krokem je pak otzka, jestli skuten vichni stoici v dsledku tohotovymezen chpali vechna tlesa jako materiln trojrozmrn pedmty.4 Totoexplicitn vymezen tles jako trojrozmrnch materilnch pedmt je pak optdokldno nkolika svdectvmi o postojch ranch stoickch filosof. Prvnm jensledujc text ve spisu Klmnse Alexandrijskho:5

1Cicero. De Natura Deorum. O. Plasberg. Leipzig. Teubner, 1917 (dle citovno jako Cicero.De nat. deor.), II.2.

2Long, op. cit., s. 190.3Pltarchos. De commun. not., 1073e (30) = SVF, 2.525; zdraznn M.V.; (

, , . . , , .. . . )

4Long, op. cit., 190; tm stejnmi slovy pak charakterizuje stoickou metafyziku nap.Jackson P. Hershbell. Plutarch and Stoicism. In: Aufstieg und Niedergang der Romischen Welt.Ed. Wolfgang Haase Hildegard Temporini Joseph Vogt. Walter de Gruyter, 1992, 3348.

5Klmns Alexandrijsk. Stromata II-III. Praha: OIKOYMENH, 2006 (dle citovno jakoStrom.), II.436 = SVF, 2.359 ( , , , .)

4


Ale ti, kte nev, jak se d oekvat, stahuj ve dol z nebe a oblastneviditelnho na zem rukama pmo objmajce skly a duby, jak kPlatn.1 Nebo drce se vech tchto vc, tvrd, e jen to jest, ehose lze dotknout a s m me bt nakldno, a uruj, e tleso a pod-stata jsou identick, diskutujce mezi sebou nruiv obhajuj existenciuritch inteligibilnch a netlesnch forem, sestoupivch zezhora z ne-viditelnho svta, rozhodn tvrdce, e jsou skutenmi podstatami.

Uveden citty naznauj, e tlesa () skuten maj ve stoick metafyziceprivilegovan postaven. Tlesa jsou podstatami (), tedy tm, co je povaovnoza skuten a v nejsilnjm slova smyslu jsouc. Termn podstata ve filosoficktradici navazujc na Aristotela oznauje jsoucna, jejich byt je prvotn, nezvislna byt neho jinho. Naopak byt jinch jsoucen, kter nejsou podstatami, jevzno i odvozovno od byt podstat.

Nicmn je otzkou, jak je charakter byt netlesnch jsoucen napkladve zmiovanho kosmu, kter nen ani tlesn ani netlesn , nen v pohybuani v klidu, nen oduevnl ani bez due, nen dokonal ani nedokonal, nenst ani celkem, nic nen jeho pinou, ani kosmos nen pinou neho jinho,je nekonen, neuren a neuspodan.2

Oba ve uveden citty v argumentaci proti stoikm vychzej z Platnovadialogu Sofists. Kdy zde Platn polemizuje s nenapravenmi materialisty , ktev pasi citovan Klmnsem Alexandrijskm uznvaj za jsouc jen to, eho se lzedotknout, pevd hovor na otzku spravedlnosti, rozumnosti a ostatnch ctnost ajejich existenci. Zde pak host k o polepench materialistech: ostchaj se btitak sml, a buto jim vbec uprati jsoucnost, nebo tvrditi, e to jsou vechnotlesa.3 Stoici vak jsou tmi, kte se neostchaj a tomuto Platnovu argumentuunikaj prv tm, e o vech zmiovanch ctnostech tvrd, e to tlesa jsou.

To, e ctnosti jsou povaovny za tlesa je dokldno jet dalm cittem zPltarcha: 4

Chrsippos. . . pe ve sv prvn knize el: e dobr a zl vci jsouvnmateln smysly, k tomu ns vedou tyto dvody: nejen vn a jejichdruhy jako smutek, strach a dal takov jsou vnmateln, ale mememt smysl pro krde, smilnost a podobn, a obecn poetilosti, zbab-losti a dalch nemlo neest. A stejn tak nejen radosti, dobroinnosti

1Platn. Sofists. Praha: OIKOYMENH, 1995 (dle citovno jako Sph.), 246a.2Pltarchos. De commun. not., 1074 (30).3Sph., 247c; peklad upravil autor.4Pltarchos. De Stoic. repugn., 1042e, 19 (

, , . , , , , , , . )

5


a mnoha dalch dsledk dobrch in, ale tak prozravosti, state-nosti a dalch ctnost.

Stejn tak schopnost init nebo trpt, jakoto kritrium existence je opt pe-vzato z dialogu Sofists, kde jej host polepenm materialistm navrhuje: cokolim njakou moc, bu psobit na druhou jakoukoli vc nebo pijmouti sebemeninek od sebenepatrnjho initele, a to teba jen jedinkrt, vechno to vskutkujest.1

Ovem ani v ppad tles nen tato intepretace jednoznan, pestoe vtinaautor chpe tlesa jako pedmty (trojrozmrn materiln objekty naeho svta),tak napklad M. Reesor tuto interpretaci zpochybuje.2

Kategorie nco a jej podkategorie

Stoikov si samozejm byli vdomi toho, e mus v uritm smyslu pipustit i exis-tenci netlesnch jsoucen. Kategorie tlesa tedy neme bt nejobecnj. Doklado tom mme u Senecy: 3

Navc je zde nco vyho ne tleso; nebo kme, e nkter vci jsoutlesn a jin netlesn. Co je pak tm, z eho jsou tato odvozena? Jeto to, emu nyn piadme technick termn to, co jest . Bude torozdleno na druhy tak, e ekneme to, co jest je bu tlesn nebonetlesn.

Nicmn ani to, co jest nen pro nkter stoiky nejvy kategori a urujjet obecnj kategorii. Opt ns o tom zpravuje Seneca: 4

Tento rod to, co jest nem nad sebou dalho rodu, je prvnm princi-pem vc, ve je mu podazeno. (13) Ale stoici chtj urit jet jedenrod nad tento, jen je vym principem. . . (15) Nkte stoici tvrdili,e prvnm rodem je nco . Ml bych pipojit vysvtlen pro. kaj,e z pirozenosti nkter vci jsou a jin nikoli, a proda tak zahrnujety vci, kter nejsou, ale kter se vyskytuj v na mysli, jako teba ken-taui, obi a jin, kter vytvoeny chybnm pojmem, pijmou [v namysli] urit obraz, akoli nemaj podstatu.

O tto kategorii se zmiuje polemicky i Alexandr z Afrodisiady jeho textobsahuje pedevm argumenty proti tto kategorii, nicmn je dalm doklademjejho pouvn pinejmenm u nkterch stoik.5

1Sph., 247d.2Margaret E. Reesor. The Stoic Concept of Quality. In: The American Journal of Philology

75.1 (1954), 4058, s. 57; Margaret E. Reesor. The Stoic Categories. In: The American Journalof Philology 78.1 (1957), 6382, s. 80

3Seneca. Epistulae morales ad Lucilium. A Loeb Classical Library, 1917-1925 (dle citovnojako Ep.), 58.11 = SVF, 2.332.

4Ep., 58.12 = SVF, 2.332.5Alexandros z Afrodisiady. In Aristotelis Topica commentaria. Maximilianus Wallies, 1891

(dle citovno jako Alexandros z Afrodisiady. In Arist. Top.), 121a10, 127a26 = SVF, 2.329.

6


Vedle toho tak u Sexta Empirica najdeme svdectv o systmu, kter kategoriinco nadazuje pmo podkategorim tlesnho a netlesnho, kdy uvd, estoici kaj, e nco se dl na tlesa a netlesa. . . Sextus zrove na stejnmmst upesuje jak hlavn druhy netles stoici uznvaj, k, e stoikov urilityi druhy netles: lekton, przdno, msto a as.1

Celkov zkladn stoick kategoriln metafyzick struktura pak me vypadatnsledovn (piem meme s ohledem na ve uveden pedpokldat, e nktestoici pouvali rzn zjednoduen tohoto systmu):

Nco

zz

$$To, co nen

To, co jest

|| ""Tlesa

Netlesa

ss uu{{

Lekton

Przdno

Msto

as

Obrzek 1: Zkladn stoick metafyzick schema

Ve vsledku tedy na vrcholu stoick ontologick hierarchie stoj kategorie nco(), ktermu je podazeno to, co jest a to, co nen , tedy nejsoucna ().

Tato nejsoucna zahrnuj pedevm pomysly (), jen existuj pouzev na mysli, pklady ve uvdl Seneca obry nebo kentaury. Tyto nemaj dnbyt ani dnou kvalitu, jsou to pouze jakoby-jsoucna ( ) s jakoby-kvalitami ( ).2 Termn pomysl () pak oznauje u pojmovuchopen pedstavy, soust lektonu (viz. dle), kter je objektem aktu mylen(). Toto pojmov uchopen je druhem pedstavy (), co je termn,kter stoikov pouvaj pro obsahy lidsk mysli. Stoikov rozliuj ovem nkoliktyp pedstav, zkladnm je uchopujc pedstava ( ), kter nazklad bezprostednho uchopen () zachycuje pmo s jistotou skute-nost (tato teorie uchopujc pedstavy pak umouje stoikm pekonat akademickskepticismus).3 Obsah mysli, pedstava, kter zahrnuje pojmov mylen, je pak

1Sextus Empiricus. Adversus Mathematikos. Bekker, 1842 (dle citovno jako Adv.math.), 10.218 = SVF, 2.331.

2Filip Karfk. Due a svt. Praha: OIKOYMENH, 2007, s. 154. Srv. SVF, 1.65, 1.4943Srv. Francis Henry Sandbach. Phantasia Kataleptike. In: Problems in Stoicism. Ed. An-

thony A. Long. Athlone Press, 1996; Long, op. cit., s. 161.

7


oznaovna jako rozumov pedstava ( ).1

To, co jest se dle dl na tlesa a netlesa. Netlesa, ncosti () jsou,jak u bylo ve uvedeno, celkem tyi: lekton (), przdno (), msto() a as (). V ppad tchto ncost se pak pro jejich zpsob bytnepouv vraz existovat, ale subsistovat ().

Alternativn meme toto rozdlen znzornit jako rozdlen na ti stupn byt,zobrazen na obrzku 2.

Jsoucna () Tlesa ()

Netlesa (ncost) () Lekton (), przdno (),msto (), as ()

Nejsoucna () Pomysly, pouh obrazy v mysli ()

Obrzek 2: Metafyzick stupn byt ve stoick filosofii

Toto vyobrazen opt ukazuje jako nejvy stupe jsoucnosti byt tles tajsou na prvnm, tj. nejvym stupni ontologick hierarchie a pouze ta jsou v plnmslova smyslu jsoucny. Na druhm mst, na druh dce, jsou pak netlesa, jejichbyt m druhoad charakter subsistence. Na nejnim stupni hierarchie pak jsounejsoucna, pomysly, kter pak jsou pouze jakoby-jsoucmi.

Lekton

Vraz lekton je mon pekldat jako smyslupln popis . Sta stoici rozliujpln a nepln lekton. Nepln lekton me bt napklad sloveso bez podmtu(pe , miluje).2 pln lekton zahrnuje subjekt a predikt a me mt podobuotzky, rozkazu, prosby, psahy a pedevm vroku, tj. propozice stoiky ozna-ovan vrazem . Nkte stoikov pak omezuj vznam vrazu lekton jenna vrok, tedy jazykov vraz, kter me bt pravdiv i nepravdiv.3

Vroky se dle dl na jednoduch a sloen; jednoduch vroky pak na ur-it (Tento lovk se prochz), kategorick i stedn (Skrats se prochz)a neurit (Nkdo se prochz).4 Pehledn je tato hierarchie vyobrazena naobrzku 3.

Jist problm pedstavuj v tomto systematickm uspodn podstatn a p-davn jmna, oznaujc ptsis, o nich se v dochovanch zlomcch nek, e by

1Anthony A. Long. Language and thought in Stoicism. In: Problems in Stoicism. Ed. An-thony A. Long. Athlone Press, 1996, s. 83.

2Dogens Laertios. ivoty, nzory a vroky proslulch filosof. Pelhimov: Nov tiskrna, 1995(dle citovno jako DL), VII.63; Long, Hellnistick filosofie. Stoikov, epikurejci, skeptikov. s.171.

3DL, VII.63; Adv. math., VIII.70; Long, Language and thought in Stoicism, s. 824DL, VII.70; Long, Hellnistick filosofie. Stoikov, epikurejci, skeptikov. s. 177.

8


Lekton

xx --Nepln

&&

pln

ss tt uu {{

ptsis Slovesn

Otzka Rozkaz Prosba Psaha Vrok

uu Jednoduch

uu ))

Sloen

Urit Kategorick / stedn Neurit

Obrzek 3: Lekton

oznaovala nepln lekta. Ptsis jako druh neuplnho lekta chpou Mates, Knealea Watson.1 Oproti tomu Graeser a Long vyjaduj o tto intepretaci pochyb-nost a kladou lekton a ptsis vedle sebe na stejnou rove jako druhy netlesnhojsoucna.2

Stoick teorie jazyka a logika umouje to, co pozdji Fregova tstupovsmantika zachycuje rozlienm mezi smyslem (Sinn) a vznamem (Bedeutung).Slovo, tedy hlas, je chvn vzduchu, je tedy tlesn.3 Smyslem slova je vc een ,tedy lekton, kter je ovem netlesn. Vznamem je pak opt nco tlesnho, ob-vykle materiln skutenost. Seneca k tomu k:4

Vidm, napklad Catona prochzet se; vyjevuje mi to zrak a mysltomu v. To, co vidm, je tleso, k nmu uprm oi a mysl tomu v.Vzpt eknu: Cato se prochz. To, co km, nen tleso, nbr jisttvrzen o tlese. . .

Dleit v tomto ryvku je prv zdraznn toho, e na rozdl od hlasu, kterje tlesn povahy, a Catona, kter je tak njakm tlesem, tak to, co km, tedyzde smysl vty, lekton, sm tlesn nen. Zajmav pitom je, e lekton nespadani mezi pomysly, pouh obrazy v mysli (), e jeho metafyzick status jetedy vy, a jak jsme vidli ve, je postaven na rove metafyzickm kategorimasu, msta a przdna.

1B. Mates. Stoic Logic. University of California Press, 1973, s. 11; William Calvert Kneale aMartha Kneale. Development of Logic. Oxford University Press, 1962, s. 140; Gerard Watson.Stoic Theory of Knowledge. Queens University, 1966, s. 41.

2Andreas Graeser. The Stoic Theory of Meaning. In: The Stoics. Ed. John M. Rist. Uni-versity of California Press, 1978, s. 91; Long, op. cit., s. 172; Anthony A. Long, ed. Problems inStoicism. Athlone Press, 1996, s. 104.

3DL, VII.55.4Ep., 117.13 (cit. dle: Long, Hellnistick filosofie. Stoikov, epikurejci, skeptikov. s. 172)

9


as

V rmci ve uvedenho rozlien netles pak vznamnou roli hraje specifick sto-ick pojet asu. I zde pravdpodobn existovalo nkolik rznch koncepc a m-eme pedpokldat, e se ran stoikov touto otzkou spojenou s dleitm pro-blmem pohybu a tedy i innosti a trpnosti intenzivn zabvali problematikuasu vak adili do Fyziky.1 Jejich sil navazovalo na tehdy ivou diskusi tkajcse samotn reality asu, kter svj pvod erpala u u Aristotela.2 Stoick eenvdy adilo as do problematick sfry mezi jsoucm a nejsoucm as, kter ne-byl tlesem, nebyl tedy ani plnohodnotnm jsoucnem, ovem zjevn nebylo montvrdit, e by nebyl vbec nim.3

Tzamalikos4 rekonstruuje potek vvoje stoick filosofie asu nsledujcmzpsobem: Jako vchodisko ranho stoickho pojet asu chpe pojem rozsah(), kter pouv napklad Znn, kdy k:5

. . . as je rozsahem pohybu ( ) a kriteriem rychlostia pomalosti. A je to v ase, e se udlosti odehrvaj a vechno, e senm stv, a e vechna jsoucna jsou. . .

V podobn duchu nm o Znnov chpn asu podv zprvu i Simplicius,podle kterho Znn tvrdil, e as je obecn rozsahem njakho pohybu.6 Po-dobn i u Chrsippa existuj doklady o tomto pojet asu, kde k, e as jerozsahem pohybu svta .7 Zatmco Rist se domnv, e mezi Znnem a Chr-sippem dochz ke zlomu,8 Tzamalikos je pesvden, e nzory obou myslitel jsousi velmi blzk,9 co dokld komplementrnmi citacemi fragment, ve kterch jeZnnova a Chrsippova pozice ztotonna:10

[Znn a Chrsippos kaj, e] as je rozsahem pohybu ( )a proto je nkdy nazvn mrou rychlosti a pomalosti; nebo je as roz-sahem blzce pilhajcm pohybu svta ( ) a je to as, v em se ve pohybuje, stejn jakov em ve jest.

Stejn pojet najdeme i na jinch mstech, napkald u Apollodra: as jerozsahem pohybu svta.11 as je tedy spojovn s pohybem, s fyzikln (tlesnou)

1Tzamalikos nicmn tvrd, e pro ran stoiky byl problm asu problmem druhoadm(Tzamalikos, op. cit., s. 541).

2Aristotels. Fyzika. Pel. A. K. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek, 1996 (dle citovno jakoPhys.), 217b29218a30; Aristotels. Metafyzika. Pel. A. K. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek,2003 (dle citovno jako Met.), 1002a28b11.

3Srv. SVF, 2.166, 810.4Tzamalikos, op. cit.5SVF, 1.26, 11156SVF, 1.24, 1415; ( ).7SVF, 2.164, 14; ( ).8John M. Rist. Stoick filosofie. OIKOYMENH, 1998, s. 278.9Tzamalikos, op. cit., s. 536.

10SVF, 2.164, 1518.11SVF, 3.260, 1819; ( ).

10


skutenost, podle Tzamalikose1 by bylo ovem nesprvn chpat stoick as jakomru nebo slo, tedy v aristotelskm smyslu jako nco spadajc pod kategoriikvantity. Musme asu rozumt jinak podobn jako tlesa vyaduj proto, abymohla bt jsoucmi, prostor, tedy njak msto, kter zaujmaj, kter vak samoo sob nem plnohodnotnou jsoucnost, stejn tak aby se tlesa mohla mnit apohybovat, vyaduj as. A ten zmnu umouje, ovem ani by sm v plnmslova smyslu byl. Tzamalikos tvrd, e vraz rozsah () nememe tedychpat jakoto kvantitativn a pouit k men rychlosti i pomalosti, o kterm seve mluv, musme chpat a jako druhoad. Pedevm pak zdrazuje zsadnodlinosti mezi stoickm pojetm asu a pojetm Platnovm a Aristotelovm.

Jeliko tedy as nem v plnm slova smyslu existenci (viz. obrzky 1 a 2), pak,jak u bylo zmnno ve, jeho byt m charakter subsistence ().

O chpn asu najdeme zmnku napklad u Pltarcha, kter pe o pojet,kter zastvali nkte ze stoik, toti e budoucnost a minulost jsou jsoucmi,ovem ve smyslu subsistence, a ptomnost, okamik nyn vbec neexistuje:2

Je paradoxn, aby budoucnost a minulost existovaly a ptomnost abyneexistovala; blzk a vzdlen minulost, aby subsitovaly a nyn nee-xistovalo vbec. Ale k tomuto vsledku dochzej stoikov, kte nedo-voluj, aby existoval nejmen as a nechtj mt nyn bez st. kaj,e cokoliv se nkdo domnv chpat a ponmat jako ptomn je s-ten budoucnost a sten minulost. Pokud je as zvan souasnrozdlen na budouc a minul, nezstv v dsledku v nyn dn jehost. . .

Ptomnost je tedy u Chrsippa rozdlena na minulost a budoucnost a pouzetm je piznn charakter subsistence. Ovem ukazuje se, e toto byla a pozdnChrsippova teorie. Dle pak z tho Pltarchova textu:3

Chrsippos. . . k ve svm spisu O przdnu a v nkterch jinch spi-sech, e minul st asu a budouc st asu neexistuj, ale subsistuja pouze souasn existuje. Ale ve tet, tvrt a pt knize spisu Ostech tvrd, e st ptomnosti je budoucnost a st je minulost. Vdsledku toho tedy rozdluje existujc st asu na neexistujc sti aexistujc st, nebo spe nenechv existujc dnou st asu, pokudsouasnost nem dnou st, kter by nebyla budouc nebo minulou.

Je mon tedy usuzovat, e i nzory Chrsippovy proly uritm vvojem.Pokud budeme pedpokldat, e spis O przdnu je starm ne spis O stech, pakz toho plyne, e ke koncepci zahrnujc neexistenci ptomnosti dochz Chrsipposa v pozdjm vku.

1Tzamalikos, op. cit., s. 537.2Pltarchos. De commun. not., 1081cd = SVF, 2.519.3Pltarchos. De commun. not., 1081f = SVF, 2.518.

11


Metafyzick principy

V zkladu fyzickho a metafyzickho systmu stoik stoj principy () a prvky().

Principy (potky) jsou ve stoickm metafyzickm systmu dva: 1) trpn prin-cip, ltka, 2) inn princip, rozum (). Tyto principy se nikdy nevyskytujsamostatn, nemohou samostatn bt. Vidli jsme, e tm jedinm, co m ne-zvislou a samostatnou existenci, je pro stoiky tleso. Tyto principy vak tvokonstitutivn ontologick sloky veho tlesnho, vech jsoucch tles; v rznchtlesech jsou vak v rznm pomru, v uritch je dominantn nekvalifikovan(mrtv, neten, beztvar) ltka, v jinch je dominantn druh princip, rozum.Terminologicky vystupuj v rznch textech tyto dva principy pod rznmi nzvy.Napklad o ltce se mluv na nkterch mstech jako o podstat bez kvality(nekvalifikovan podstat ).1 Podobn inn princip vystupuje podrznmi oznaenmi rozum, mysl, bh i proda, piem nkdy bv zamovns tlesnmi jsoucny, v nich je dominantn tj. ohe i pneuma (viz. dle).

Inspirace Aristotelovou metafyzickou naukou o pinch je v tomto stoickmuen velmi zeteln. Hahm ukazuje, e stoick trpn princip odpovd Aristote-lov prvn ltce, tj. ltkov pin (causa materialis), zatmco stoick inn principsjednocuje ti Aristotelovy piny, tvarovou (causa formalis), innou (causa effi-ciens) a elovou (causa finalis).2 Redukci tchto ty pin na dv pitom taku najdeme u Aristotela, v ppad teorie biologickho plozen, kde matka posky-tuje ltkovou pinu, zatmco ostatn ti jsou sjednoceny v otci.3 Stejn tak vPlatnov dialogu Timaios vystupuje na jedn stran pasivn trpn pjemkyn ,na druh stran inn demiurg. Pojem demiurg () pouvaj pro innprincip na nkterch mstech i stoikov.4

Trpn princip

Podvejme se tedy nejprve na trpn princip, ltku.

Podstatou () nazvaj prvn ltku ( ) vech vc,jak prav i Chrsippos v 1. knize Fysiky a Znon. Ltkou pak je to, zeho cokoli vznik. Obou vraz se uv v dvojm smyslu, a to jak cose te celku, tak co se te jednotlivch st. Pokud jde o celek, ltkyani nepibv ani neubv, pokud jde o jednotliv sti, je mono jezvtovat i zmenovat. Tleso je podle nich podstatou a je konen, jakprav Antipatros v 2. knize spisu O podstat a Apollodros ve Fysice.5

1DL, VII.134; Long pekld substance bez kvalitativnho uren (Long, op. cit., s. 192);Karfk pekld bytnost bez jakosti (Karfk, op. cit., s. 161).

2David E. Hahm. The origins of Stoic cosmology. Ohio State University Press, 1977, s. 44;Karfk, loc. cit.

3Hahm, op. cit., s. 45; Karfk, loc. cit.4Hahm, op. cit., s. 39, 46; Karfk, loc. cit.; SVF, 2.1107-8.5DL, VII.150.

12


Ve uveden citt poukazuje na vceznanost pojm podstata a ltka, kter sepouvaj rznm zpsobem. Tchto termn se pouv jak ohledn celku mylenje celek kosmu, tak ohledn st tmi jsou mylena jednotliv partikulrn tlesa.Slovem podstata () je pitom mono oznait tleso i (v uritch ppadech)ltku. Vimnme si nejprve jednoznanho tvrzen, e tleso je. . . podstatou a jekonen () , kter opakuje nm u znmou zkladn stoickou tezi otlese jako o tom, co jako jedin v plnm slova smyslu jest, tedy je v aristotelskmsmyslu podstatou. Tleso vak je konen, tj. ve smyslu celku, tedy celho kosmu,je tles konen, tlesn ltky, matrie, je konen, konstantn omezen mnostv,kter neubv ani nepibv. Vesmr neobsahuje nekonen tles a ist pro-storov nekonen bt me, nebo sfra tles (kosmos) je podle stoik obklopenaprzdnem, kter u nijak omezeno nen. Poet tles samotn ovem omezen nen,nebo tlesa lze dlit na stle men sti. Toto dlen u stoik nen nijak omezeno(na rozdl od atomist), tud stle mench tles me neomezen pibvat.1

Tato konenost celkov (sumrn) velikosti tles naeho kosmu souvis s jejichltkovou podstatou. I ltku lze pak oznait slovem podstata, ovem jako nekvalifi-kovanou podstatu ( ), podstatu bez jakchkoliv uren, kvalit. Jak bylou eeno, ltky, jakoto trpnho aspektu tles, s ohledem na celek, tedy v kosmujako celku, nepibv a neubv, je j stle stejn, konstantn mnostv. Ltka tedyneme vzniknout z nieho, ani neme zcela zaniknout (bt anihilovna).2 Sto-ick fyzika v tomto smyslu zn zkon zachovn hmoty, kter ovem podobnmzpsobem chpal u tak Epikros,3 a tvrzen, e co existuje, neme zcela pestatexistovat, je pipisovno i Anaxagorovi.4

Vzhledem k jednotlivm stem, konkrtnm tlesm, me dochzet ke zvto-vn a zmenovn. Prvn monost, jak k tomu me dochzet, je pedvn ltkymezi tlesy tleso me pijmout ltku od jinho tlesa, piem me zstatstle samo sebou (napklad pokud snme pokrm). Druhou monost je zvten izmenen pi zachovn mnostv ltky, v dsledku zmenen nebo zeslen vnitntenze v tlese, kter udruje jeho soudrnost a jejm pvodcem je pneuma (viz.dle).

Ltka tak me podlhat zmn, piem zdrojem zmny je inn princip,bosk rozum:

T [Apollodros] prav, e [ltka] me bt mnna; nebo kdyby bylanepromnliv, nevznikaly by z n vci, je z n vznikaj. Proto tvrd t,e je mono ji dlit do nekonena, kdeto Chrsippos prav, e tu nenmono pout vrazu do nekonena nebo nen nekonen to, u eho

1DL, VII.150; viz. citt dle v tomto oddle.2Arius Didymus apud Eusebios. Praep. evan., XV.xix.3Epikros. Epistula ad Herodotum. Ed. G. Arrighetti. Torino: Einaudi, 1973 (dle citovno

jako Epikros. Ep. Hdt.), s. 40.4Pltarchos. De commun. not., 1079a. Srv. David J. Furley. Two Studies in the Greek Ato-

mists. Princeton: Princeton University Press, 1967, s. 3637; David J. Furley. Cosmic Problems:Essays on Greek and Roman Philosophy of Nature. Cambridge: Cambridge University Press,1966, s. 185.

13


je mon dlen; toto je vak mon bez ustn.1

Stoici nebyli pln zajedno v otzce dlen ltky. Je vak zejm, e kadoust ltky lze rozdlit na dal sti, tedy zatmco epikrejci pijali Dmokritvatomismus, stoici jej odmtali.

inn princip

Ve jsme uvedli, e stoick filosofie rozliuje dva zkladn principy () trpnprincip neboli ltku a inn princip neboli rozum. Zatmco ltka je interpretanz velk sti neproblematick a lze jejmu pojet u stoik dobe porozumt nazklad pojet peripatetickho, tak inn princip rozum pedstavuje znan in-terpretan nesnze. Pesto, e jsme jako vchodisko naeho vkladu uvedli, e obakonstitutivn principy ontologicky pedchzej a zakldaj tlesnost, ani by samybyly tlesnmi, nkter nepm zdroje jsou s tmto pedpokladem v rozporu. Na-pklad Aristokls zprostedkovan Eusebiem podv svdectv, e podle Znnabyly tlesn oba principy: 2

[Chrsippos a Znn] kaj, e. . . pvodnmi principy ohn jsou ltkaa bh. . . Ale prvn z nich [Chrsippos] k, e oba principy inn itrpn, jsou tlesn, zatmco druh [Znn] k, e prvn inn pinaje netlesn.

Problm je v tom, e prochz-li bosk rozum nap ltkovm kosmem, pak secel kosmos stv boskm. Jak k ve svm svdectv Dogens Laertios: rozum() se rozpn do kad jeho sti, stejn jako nae due v ns.3 Pak dochzk nerozliovn mezi boskm netlesnm rozumovm principem a tlesnm kos-mem, skrze kter se rozprostr. Musme mt pitom stle na pamti, e podlestoik nic netlesnho nem skuten byt, tedy bosk rozum pln existuje jenv tlesnm kosmu jeho je zakldajcm principem. V tomto smyslu pak zejmmusme rozumt tvrzen, e bosk rozum je tlesn, nebo e stoick bh je ma-teriln.

Druhm dsledkem tohoto prolnut boskho logu ltkou je to, co oznaujenapklad Karfk jako zbotn ltky . Stoit filosofov podle nj vstebvajAristotelova neltkovho prvnho hybatele do tla tohoto kosmu.4 Dokladem tohoje pro nj tvrzen Alexandra z Afrodisiady: Bh a eficientn pina jsou v ltce.5

Ovem zde se nejedn o zbotn ltky , v tom smyslu, e by se ltka stalaboskou. Prolnutm boskho logu s ltkou vznik tleso a je to tedy toto tleso,resp. cel tlesn kosmos, co se stv pro stoiky boskm. Bh, bosk rozum, nen

1DL, VII.150; peklad upraven autorem2Aristokls apud Eusebios. Praep. evan., XV.xiv (816d) = SVF, 1.98.3DL, VII.128.4Karfk, op. cit., s. 1535Alexandros z Afrodisiady. In Aristotelis Metaphysica commentaria. Ed. Michael Hayduck.

1891 (dle citovno jako Alexandros z Afrodisiady. In Arist. Met.), 178, 18 = SVF, 2.306. ( ).

14


pro stoiky mimo tento svt, ale je s tmto svtem nedln spojen, prochz kadoujeho tlesnou st. Je to tedy tlesn svt, kter je zbotlou, tedy bostvmprolnutou ltkou.

Tedy cel kosmos je tlesn, ovem jeho tlesnost je prolnut boskm logem,kter ji oivuje: Bh je semenn logos vesmru.1 Kosmos jako celek pak stoikovchpou jako sfrick a iv. Kosmos je jako celek bohem a zrove tedy ivoubytost:

. . . cel kosmos je ivou bytost () oduevnlou a rozumnou, jejmvldnoucm principem () je ther.2

Cicero opakovan argumentuje, e nic nen vy nebo krsnj ne kosmos,a nejen e nen, ale ani neme bt nic takovho mysliteln. A jestlie nen niclepho ne rozum a moudrost, pak je nutn, aby tyto byly ptomny v tom, co jenejlep.3 Dsledkem pak je, e kosmos je bh.4

Proto tak, dovozuj stoikov, je Bh oznaovn jmnem Zeus.5 Tak je moninterpretovat stoickou metafyziku nejen jako materialistickou a panteistickou, alena zklad tto personifikace boskho principu v postav Dia i jako teistickou. Todokld i Kleanthova Pse o Diovi.6

Bh je tak charakterizovn jako vlastn kvalita (z) vekerch podstat ,7 tedyjako kvalita , kter je bez vjimky vlastn vem tlesm. Vraz kvalita ()zde je ovem spe metaforou, vme, e bh je principem (potkem) nebo novjterminologi vlastnm aspektem vech tles.

Stoick bh, pestoe jejich teologie m spe panteistick charakter, ovemnen ve svt pasivn. Prv naopak, stoick filosofie pedstavuje opak Epikrovanzoru, e bohov nemaj vliv na pozemsk dn, stoikov jsou toti pesvden, ebh prochzejc celm kosmem m vliv na veker dn, od tch nejnepatrnjchudlost po ty nejvzneenj.8

S tm souvis tak pojem prody, resp. pirozenosti (). Vraz proda jeopt stoiky chpn v zk souvislosti s pojmy kosmu, rozumu i boha. Pojemprody zdrazuje uspodanost a d kosmu, a tento opt odkazuje na jeho ro-zumov vepronikajc zklad. Prod, resp. pirozenosti je ve podzeno a je

1DL, VII.136 (cit. dle: Long, op. cit., s. 193)2Mylen ohe nebo pneuma, viz. ne.3Cicero. De nat. deor., II.18; podobn tak v II.21 a II.87.4Cicero. De nat. deor., II.21.5Karfk, op. cit., s. 37; SVF, 2.1021; Platn. Kratilos. Praha: OIKOYMENH, 1994 (dle

citovno jako Crat.), 396a.6John Sellars. Stoicism. University of California Press, 2006, s. 91.adu studi na toto tma

obsahuje i sbornk Ricardo Salles, ed. God and cosmos in Stoicism. Oxford, New York: OxfordUniversity Press, 2009.

7SVF, 2.525; ( ); Karfk, loc. cit. pekld: vlastnjakost z vekerho byt ; Srv. SVF, 2.528.

8Thomas Bnatouil. How Industrious can Zeus be? In: ed. Ricardo Salles. Oxford, NewYork: Oxford University Press, 2009.

15


j zeno nejlepm monm zpsobem.1 Pokud chce nkdo vzhledem k prodcokoli zlepit, bu jeho sil vede ke zhoren, nebo se sna o nco nemonho.2

V nkterch zprvch o stoickm mylen je vak toto pojet boha identifikovnos tlesnou manifestac logu tvrm ohnm ( ) i pneumatem (viz.dle). S tm souvis tak Znnova definice prody, o kter se opt dozvdme odCicera: 3

Znn pak definuje produ takto: k, e se jedn o emeslnkovi po-dobn ohe, kter metodicky postupuje pi tvorb a produkci.

Prvky

Ve jsme uvedli, e stoick fyzika jako nejjednodu tlesa chpe prvky ().Prvky jsou tyi: zem (), voda (), vzduch () a ohe (). Kadmuprvku je pak vlastn jedna kvalita: zem je such, voda vlhk, vzduch studen aohe hork.4

V tomto poad jsou tak prvky vzhledem ke vzjemnmu pomru ltky a ro-zumu zem je nejvce ltkou, ohe je nejble k rozumovmu aktivnmu principu.Stejn tak je toto poad adou se stoupaj mrou ivota chladn zem je mrtv,hork ohe je zdrojem ivota. Svm charakterem jsou pak ohe a vzduch prostoiky aktivnmi prvky, zatmco voda a zem jsou prvky pasivn.5

Z ohn ostatn prvky vznikaj (nejprve na potku kosmickho cyklu viz. dle)procesem smrovn (), zahuovn () a ochlazovn. Nejprve takz ohn vznik vzduch, nsledn ze vzduchu voda a nakonec z vody zem.6

Zahutn prvky se koncentruj podle sv hustoty ve stedu kosmu uprostedje zem, nad n je voda, ta je obklopena idm vzduchem a vnj sfry jsouzaplnny dkm ohnm (identifikovanm nkdy s therem).

Ohe

Pro Znna a Kleantha se logos manifestuje ve svt nejbezprostednji v podobohn. Spojen ltky a logu v nejist podob m prv podobu elementu ohn.Ohe je zdrojem ivota a rstu veho ivho. Cicero k tomu k:7

1Cicero. De nat. deor., II.81.2Cicero. De nat. deor., II.87.3Cicero. De nat. deor., II.57. (Zeno igitur naturam ita definit ut eam dicat ignem esse arti-

ficiosum ad gignendum progredientem via. censet enim artis maxume proprium esse creare etgignere, quodque in operibus nostrarum artium manus efficiat id multo artificiosius naturamefficere, id est ut dixi ignem artificiosum magistrum artium reliquarum.) Srv. s oddlem II.81.

4DL, VII.137 = SVF, 2.580. Srv. Hahm, op. cit., s. 99, 128. Stoick koncepce tak stoj protiAristotelov, podle kterho byly prvky uren vdy prem kvalit: zem je studen a such, vodaje studen a vlhk, vzduch je vlhk a tepl, ohe je tepl a such (Aristotels. O vzniku azniku. In: lovk a proda. Praha: Svoboda, 1984 (dle citovno jako GC.), 330a30b5).

5Karfk, op. cit., s. 170.6Vimnme si pitom, e tyto teze jsou v rozporu s elementrnmi fyziklnmi pozorovnmi

led m vt objem ne kapaln voda, kter m nejvt hustotu pi 3,95C.7Cicero. De nat. deor., II,23 = SVF, 1.513 (cit. dle: Long, loc. cit.).

16


Je tomu toti tak, e vechny vci, je se vyivuj a rostou, obsahuj vsob mnostv tepla, bez nho by se nemohly ani vyivovat, ani rst.

Stejn tak ale i v oblasti neiv prody je ohe zdrojem veker zmny apohybu. Opt Cicero ns zpravuje:1

Nebo ve, co je tepl a ohniv, se uvd do pohybu a vykonv innostsvm vlastnm pohybem.

A jet dle:2

Z toho je zejm, e pirozenost horka m v sob slu ivota, kterprochz celm kosmem.

Ohe je tm, co podle Chrsippa vdy trv.3 V rmci tradinho eckho sys-tmu ty prvk ohe, vzduch, voda, zem nejsou tyto pro stoiky v dnmppad rovnocenn, ohe (a pozdji sms ohn a vzduchu = pneuma) m do-minantn roli, ostatn elementy jsou druhotn. Ohe a vzduch jsou pitom prvkyaktivn, voda a zem prvky pasivn. Cisero ukazuje, e horko prochz vemi ostat-nmi prvky.4

Mnostv ohn v tlesn prod stle pirozenmi procesy pibv, a na koncikadho svtovho cyklu dojde k pohlcen celho svta ohnm k velkmu vzpla-nut ().5 V tto dob je tlesn proda nejble bosk povaze logu aBh je zcela pohrouen do svch mylenek .6 Pltarchos k tomu cituje z prvnknihy Chrsippova spisu O prozetelnosti :7 Kdy je kosmos veskrze ohnivm,pak je prost svou du a vldnoucm principem.

Tmto velkm vzplanutm vak nen bh svta ukonen. Stoick filosofie zdepichz s naukou o vnm nvratu tho.8 Z ohn, kter pohltil cel svt, optsvt vznik, stejnm procesem, jako vznikl svt naeho cyklu. Protoe potenpodmnky jsou stejn svt je zaplnn homogennm ohnm9 a proces vzniku sed tmi vnitnmi rozumovmi pravidly, dochz k nekonenmu opakovn stlestejnch historickch kosmickch cykl.10 Tyto cykly jsou vlastn rozpnnm asmrovnm. Na rozdl od souasn teorie Velkho tesku , kde potkem kos-mickho cyklu je maximln zahutn hmota v jedinm bodu, kter se zaponerozpnat, je podle stoik potkem cyklu maximln zedn ohe, kter se smr-uje, zahuuje a ochlazuje.11

1Cicero. De nat. deor., II,23 = SVF, 1.513 (cit. dle: Long, loc. cit.).2Cicero. De nat. deor., II,24.3SVF, 2.413.4Cicero. De nat. deor., II.26.5SVF, 1.107, 510512; 2.585620.6Seneca. Epistulae morales ad Lucilium. 9.167Pltarchos. De Stoic. repugn., 1053b = SVF, 2.605. ( ,

.)8SVF, 2.620632. Srv. Karfk, op. cit., s. 157; Hahm, op. cit., s. 1851999SVF, 2.622.

10SVF, 1.109, 512; 2.593, 5969, 620632.11SVF, 2.6189; Hahm, op. cit., s. 244

17


Karfk cituje znmou Nemsiovu pas:1

. . . nebo bude zase Skrats a Platn a kad lovk s tmi pteli ispoluobany. A budou mt tyt zkuenosti a budou konat tyt vci.A podobn se do tho stavu navrt i kad obec a kad vesnice akad pole.

Hahm ovem upozoruje, e nzor na povahu a pesnost opakovn nebyl u sto-ik jednotn. Chrsippos ve spisu O kosmu tvrdil, e vechno v ptm kosmickmcyklu bude numericky identick,2 nicmn ohledn neesencilnch charakteristiknkte stoikov pipoutli odlinosti napklad pihat lovk nemus mt pihyv nsledujcm cyklu.3

Pneuma

Chrsippos byl prvn stoik, kter nahrazuje ohe na mst nejbezprostednj t-lesn manifestace logu pneumatem. Pneuma je sms ohn a vzduchu; vraz pneumapak doslova znamen dech , stoikov nkdy pouvaj tak vrazu tvoiv ohe .Znn pak definuje dui jako hork dech , co zdrazuje pevahu elementu ohna teploty v tomto konkrtnm pneumatu.

Pneuma dv soudrnost celmu kosmu i jednotlivm vcem. Pneuma prostu-pujc kosmem zajiuje jeho sfrick tvar, tj. brn tomu, aby se nezhroutil dostedu, kam od sv pirozenosti tenduj tk prvky (voda, zem), ani se nerozply-nul v przdnu, kter jej obklopuje.

Stejn tak zajiuje pneuma soudrnost jednotlivch tles. Dv jim tvar a vy-mezuje jejich druh. Stejn jako stoick ltka byla inspirovna Aristotelovou prvnltkou, tak pneuma v jistm smyslu odpovd Aristotelov form. V ppad ivo-ich je tak pneuma jejich du, v ppad rostlin jejich tvarem, ale manifestuje sei soudrnost kamene.4

Soudrnost, kterou pneuma vytv a zajiuje, je vnitnm naptm, tonusem(). Ta je dna vnitnm pohybem specifickho druhu dvousmrnm pohy-bem sem a tam. Alexandros to vyjaduje nsledujcm zpsobem:5 Pneuma. . . sezrove pohybuje ve smru od sebe a k sob.

Pohybov podstata napt pneumatu byla zejm dsledkem dkladnho po-zorovn prody pohyblivho charakteru plamene ohn,6 ale i vzduchu, kterstlaovn v mchu vyvolv povrchov napt. Zrove dnes vme, e se zvyo-vnm tlaku plynu se zvyuje rychlost pohybu jeho stic a zrove jeho teplota.

1Nemesius. De Natura Hominis. Teubner, 1987 (dle citovno jako Nemesius. De nat.hom.), 38,111,2023 = SVF, 2.625 (cit. dle Karfk, op. cit., s. 158).

2SVF, 1.109; 2.6256.3Hahm, op. cit., s. 195; SVF, 2.624.4SVF, 2.716.5Alexandros z Afrodisiady. De mixtione. Ed. Bruns (dle citovno jako Alexandros z Afrodi-

siady. De mix.), 224,14 = SVF, 2.442 (cit. dle: Long, op. cit., s. 195).6Jako stdn protikladnch pohyb je popisovn i v SVF, 2.450,458.

18


Nevme nakolik nkter z tchto poznatk byly znmy stoikm, nicmn intuitivnspojen napt, pohybu a teploty m svj prodn zklad.

Dal systematick vvoj stoick metafyziky pak dv tento pohyb do souvis-losti s kategoriemi kvality a kvantity: 1

Podle stoik existuje v tlesech tonick pohyb, kter smuje zrovedovnit i ven; pohyb smrem ven vytv kvantity a kvality, zatmcopohyb smrem dovnit jednotu a byt.

Tento podvojn pohyb je pak pisuzovn podvojn povaze pneumatu, kde po-hyb rozpnav, pohyb ven, je pisuzovn povaze ohn, zatmco pohyb dostedn,staen, je pisuzovn povaze chladnjho elementu vzduchu.2

Uritm problmem v koncepci pneumatu je ovem otzka prostupovn jinmitlesy. Jak jsme vidli, bosk logos je tm, co prostupuje ltku a vytv tm t-lesn svt. Ovem zrove pneuma, kter samo je tlesn, prostupuje tlesn svta zajiuje tak soudrnost tles a dv jim formu. Zatmco prostupovn ltkylogem m charakter metafyzick (logos je od ltky oddliteln jen pojmov, sku-tenou existenci maj jen tlesa, je jsou konstituovna obojm), tak prostupovntlesnho svta pneumatem m charakter fyzikln, je to prostupovn jednoho t-lesa jinm tlesem, tedy men. Proto tak stoick filosofie vnuje fyzikln otzcemen velkou pozornost.3 U rznch stoickch autor bylo podle dochovanchzlomk pojednno toto tma rznm zpsobem, a tak nkte pouvaj v rznchppadech spojen i men rzn pojmy; napklad Alexandros k, e: 4 Bhje smen () s ltkou, prostupuje celek ltky a utv ji.

Protoe vak i pomr ohn a vzduchu v pneumatu me bt rzn, me mtpodle Karfka pneuma tyi zkladn podoby:5

1. rozum (, ), tj. pneuma s pevahou ohn.2. due (), tj. pneuma s vyrovnanm pomrem ohn a vzduchu.3. proda (), tj. pneuma s pevahou vzduchu nad ohnm.4. soudrn struktura (), tj. pneuma s pevahou vzduchu.

V podob rozumu se pak pneuma nachz (jako ter) ve vnjch sfrch kosmua v lovku. Rozum konstituuje tzv. vd princip (), kterm je vlovku sdlo mylen, tj. srdce (podle Keantha pak v rmci kosmu je tmto centremSlunce6 ) V tle lovka i ostatnch ivoich se pak pneuma nachz v podob duea zajiuje schopnost vnmat. U rostlin pak nachzme pneuma jakoto produ

1Nemesius. De nat. hom., 2,42 = SVF, 2.451 (cit. dle: Long, loc. cit.): , , , ,

2SVF, 2.446.3Srv. Karfk, op. cit., s. 172.4Alexandros z Afrodisiady. De mix., 224,32 = SVF, 2.310. (cit. dle: Long, op. cit., s. 192)5Karfk, op. cit., s. 177.6SVF, 1.499. Srv. Hahm, op. cit., s. 268.

19


(pirozenost) zajitujc schopnost vivy a rstu. U neivch jsoucen pak pneumave sv nejchladnj podob zajiuje jejich strukturln soudrnost.1

Pokud pehledn zobrazme zkladn metafyzick rozvrh stoik, ke ktermujsme doli na zklad pedchozho vkladu, vsledkem je schema na obrzku 4.

Ltka

Logos / Bh

Tleso

Zem

Voda

Vzduch

Ohe

Pneuma

Pedmty

Principy ()

Prvky ()

oott

Obrzek 4: Stoick principy a prvky

Zdraznme ovem znovu, e sfra plnohodnotn existence zan a na rovnitlesa, kter me mt povahu nkterho ze ty element i jejich smsi. Samo-statn existence ltky i boskho logu (tedy existence netlesn) nen, jak jsmevidli, u stoik mon. Dvod, pro je Bh ztotoovn nktermi stoiky (a je-jich interprety) s ohnm i pneumatem, je pak zejm bosk logos jako takovvlastn nem samostatnou existenci, existuje jen ve form propojen s ltkou. To jetak dvod, pro je stoick teologie nkdy oznaovan za materialistickou a jejichBh za materilnho.

Dokladem ztotonn Boha a pneumatu je pak nsledujc svdectv Aetiovo: 2

Stoikov definuj podstatu Boha nsledovn: je to rozumn a horoucpneuma, kter nem tvar, ale mn se v cokoli chce a vstebv se dovech vc.

U pozdnch stoik pak tato teologie pechz v explicitn panteismus. Cicero ktomu k, e kosmos je Bh a vechny sly kosmu jsou dreny pohromad jehoboskou pirozenost. . . 3

Cicero pak uvd adu argument, kter ukazuj, e kosmos jako Bh dispo-nuje podobn jako lovk smyslovost a rozumem, ovem v dokonalej podob,

1Karfk, op. cit., s. 178.2Aetius. Placita Philosophorum (dle citovno jako Aetius. Plac.), 1.6.1 = Hermann Diels.

Doxographi Graeci. Berlin: de Gruyter, 1929 (dle citovno jako Dox. Gr.), s. 292 = SVF, 2.1009.3Cicero. De nat. deor., II.30.

20


proe pipisujeme Bohu moudrost.1 Kosmos je tak, jak tvrd Chrsippos, jedi-nm samoelem, ve ostatn je elov, kvli i pro nco jinho,2 piem Bhi bohov racionln plnuj svou vldu nad vekerenstvem.3 Podle jinho pojet,kter najdeme tak u Cicera, je to vak jinak:4

Pedevm, kosmos sm byl vytvoen pro bohy a lidi, a vci v nmbyly poskytnuty a objeveny pro lidsk pouit. Nebo kosmos je jakospolen domov boh a lid nebo msto, kter oboj obvaj.

1Cicero. De nat. deor., II.3036.2Cicero. De nat. deor., II.37.3Cicero. De nat. deor., II.76.4Cicero. De nat. deor., II.154.

21


Literatura

Aetius. Placita Philosophorum.Afrodisiady, Alexandros z. De mixtione. Ed. Bruns. In Aristotelis Metaphysica commentaria. Ed. Michael Hayduck. 1891. In Aristotelis Topica commentaria. Maximilianus Wallies, 1891.Alexandrijsk, Klmns. Stromata II-III. Praha: OIKOYMENH, 2006.Aristotels. Fyzika. Pel. A. K. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek, 1996. Metafyzika. Pel. A. K. Praha: Nakladatelstv Petr Rezek, 2003. O vzniku a zniku. In: lovk a proda. Praha: Svoboda, 1984.Armstrong, Arthur Hilary. An Introduction to Ancient Philosophy. Taylor & Fran-

cis, 1957.Arnim, J. von. Stoicorum veterum fragmenta. Sv. I-IV. Lipsiae, 1921-1924.Bnatouil, Thomas. How Industrious can Zeus be? In: ed. Ricardo Salles. Oxford,

New York: Oxford University Press, 2009.Cicero. De Natura Deorum. O. Plasberg. Leipzig. Teubner, 1917.Diels, Hermann. Doxographi Graeci. Berlin: de Gruyter, 1929.Empiricus, Sextus. Adversus Mathematikos. Bekker, 1842.Epikros. Epistula ad Herodotum. Ed. G. Arrighetti. Torino: Einaudi, 1973.Eusebios. Praeparatio evangelica. M.G. Weidmanni, 1688.Furley, David J. Cosmic Problems: Essays on Greek and Roman Philosophy of

Nature. Cambridge: Cambridge University Press, 1966. Two Studies in the Greek Atomists. Princeton: Princeton University Press,

1967.Graeser, Andreas. The Stoic Theory of Meaning. In: The Stoics. Ed. John M.

Rist. University of California Press, 1978.Hahm, David E. The origins of Stoic cosmology. Ohio State University Press, 1977.Hershbell, Jackson P. Plutarch and Stoicism. In: Aufstieg und Niedergang der Ro-

mischen Welt. Ed. Wolfgang Haase Hildegard Temporini Joseph Vogt. Walterde Gruyter, 1992.

Karfk, Filip. Due a svt. Praha: OIKOYMENH, 2007.Kneale, William Calvert a Martha Kneale. Development of Logic. Oxford Univer-

sity Press, 1962.Laertios, Dogens. ivoty, nzory a vroky proslulch filosof. Pelhimov: Nov

tiskrna, 1995.Long, Anthony A. Hellnistick filosofie. Stoikov, epikurejci, skeptikov. Praha:

OIKOYMENH, 2003. Language and thought in Stoicism. In: Problems in Stoicism. Ed. Anthony A.

Long. Athlone Press, 1996. ed. Problems in Stoicism. Athlone Press, 1996.Mates, B. Stoic Logic. University of California Press, 1973.Nemesius. De Natura Hominis. Teubner, 1987.Platn. Kratilos. Praha: OIKOYMENH, 1994. Sofists. Praha: OIKOYMENH, 1995.

22


Plutarch. De communibus notitiis. In: Moralia. Ed. Gregorius N. Bernardakis.Leipzig: Teubner, 1895.

De Stoicorum repugnantiis. In: Moralia. Ed. Gregorius N. Bernardakis. Lei-pzig: Teubner, 1895.

Reesor, Margaret E. The Stoic Categories. In: The American Journal of Philology78.1 (1957), 6382.

The Stoic Concept of Quality. In: The American Journal of Philology 75.1(1954), 4058.

Rist, John M. Stoick filosofie. OIKOYMENH, 1998.Salles, Ricardo, ed. God and cosmos in Stoicism. Oxford, New York: Oxford Uni-

versity Press, 2009.Sandbach, Francis Henry. Phantasia Kataleptike. In: Problems in Stoicism. Ed.

Anthony A. Long. Athlone Press, 1996.Sellars, John. Stoicism. University of California Press, 2006.Seneca. Epistulae morales ad Lucilium. A Loeb Classical Library, 1917-1925.Tzamalikos, Panayiotis. Origen and the Stoic View of Time. In: Journal of the

History of Ideas 52.4 (1991).Watson, Gerard. Stoic Theory of Knowledge. Queens University, 1966.

23


24

Ronk/Year: 2012 (vychz prbn/ published continuously) Msto vydn/Place of edition: Praha ISSN 1211-0442 Vydv/Publisher: Vysok kola ekonomick v Praze / University of Economics, Prague nm. W. Churchilla 4 Czech Republic 130 67 Praha 3 I: 61384399 Web: http://e-logos.vse.cz Redakce a technick informace/Editorial staff and technical information: Miroslav Vacura [email protected] Redakn rada/Board of editors: Ladislav Benyovszky (FHS UK Praha, Czech Republic) Ivan Blecha (FF UP Olomouc, Czech Republic) Martin Hemelk (VP Jihlava, Czech Republic) Angelo Marocco (Pontifical Athenaeum Regina Apostolorum, Rome, Italy) Jozef Kelemen (FPF SU Opava, Czech Republic) Daniel Kroupa (ZU Plze, Czech Republic) Vladimr Kvasnika (FIIT STU Bratislava, Slovak Republic) Jaroslav Novotn (FHS UK Praha, Czech Republic) Jakub Novotn (VP Jihlava, Czech Republic) Jn Pavlk (editor-in-chief) (VE Praha, Czech Republic) Karel Pstruina (VE Praha, Czech Republic) Miroslav Vacura (executive editor) (VE Praha, Czech Republic)

E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY
http://e-logos.vse.cz/

Documents

Základní struktura stoické metafyziky